Pozice AČSS k dokumentu

Pozice AČSS k dokumentu JAK INTELIGENTNĚ REFORMOVAT VEŘEJNÉ FINANCE

Pozice AČSS k dokumentu JAK INTELIGENTNĚ REFORMOVAT VEŘEJNÉ FINANCE http://idea.cerge-ei.cz/documents/Fiskalni_studie_05_10.pdf AČSS pozorně sleduje názory ekonomů na téma úspory státního rozpočtu, a to nejen z pohledu dopadu na stavební spořitelny. Proto naší pozornosti neušel ani dokument vypracovaný skupinou erudovaných ekonomů kolem profesora Jana Švejnara. Nicméně, velmi negativně nás překvapilo, že jako problematický výdaj státního rozpočtu bylo v materiálu prezentováno pouze stavební spoření. Vysvětlujeme si to tím, že tato skupina ekonomů, která vyznává anglosaské pojetí ekonomiky, nemá s tímto produktem žádné zkušenosti a neposuzuje jej z hlediska vnímání středoevropské problematiky a mentality. Také proto se pravděpodobně dopouští i řady omylů, které se pokusíme korigovat. Navrhovaná opatření sledují jediný cíl: zrušení systému stavebního spoření. Systému, který: •

pomohl v České republice více jak 1,7 milionům klientů k vylepšení stávajícího nebo pořízení nového bydlení.

•

nastartoval sebeuvědomění občanů k odpovědnosti za získání vlastního bydlení.

•

např. v sousedním Německu úspěšně podpořil rozvoj bytové výstavby zejména v poválečném období a nezaměnitelnou roli sehrává dodnes.

•

postupně přebírají, díky pozitivním dopadům pro podporu bytové politiky v České republice, i další "nové" ekonomiky.

1. Omyl fatální: podpora neporoste 1

Text studie zabývající se problematikou stavebního spoření začíná na straně 20 a je označen jako kapitola 4.2. APLIKACE: STAVEBNÍ SPOŘENÍ. Již ve druhé větě lze nalézt fatální omyl, který navíc není nijak uvozen jako domněnka, ale jako faktické tvrzení. Jeho podpora bude letos stát daňové poplatníky 13.5 miliardy korun, tedy přes 8% rozpočtového deficitu. Takový výdaj skutečně navrhovalo ministerstvo financí v návrhu zákona o statním rozpočtu pro rok 2010 a Poslanecká sněmovna s nepatrnou úpravou toto schválila na úrovni 13,4 mld. Kč. Ovšem již 2 v únoru 2010, kdy byla ministerstvem financí zveřejněna statistika sektoru stavebního spoření, bylo jasné, že výdaj za rok 2010 nepřekročí ani 13 mld. Za rok 2009 dosáhl hodnoty 13,26 mld. a od doby, kdy se projevil efekt r. 2003, tedy úpravy maximální výše státního příspěvku, systematicky klesá. Podpora stavebnímu spoření byla již jednou snížena, a to s platností od počátku roku 2004. Klienti tehdy masově uzavírali smlouvy za starých, výhodnějších podmínek, které si tak zajistili i do budoucích let. Podíl takových smluv se v systému postupně snižuje. Tím tedy klesá počet smluv, u nichž výše státní podpory může dosahovat až 4.500 Kč. Při zhruba pěti milionech klientů má tento fakt souhrnný efekt v podobě poklesu výdaje rozpočtu na státní podporu za poslední 4 roky v řádech stamiliónů ročně. Konkrétní hodnoty viz tabulku. Výše přiznané státní podpory v jednotlivých letech

Přiznaná státní podpora růst/pokles (v %)

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

13,26

15,34

16,09

15,78

14,98

14,22

13,26

-

15,7

4,9

-2,0

-5,0

-5,0

-6,8

Pohledem do tabulky vidíme, že tempo poklesu se zvyšuje. Neboli úsporný efekt snížení státní podpory v roce 2003 se projevuje stále mohutněji a zdaleka nevyčerpal svůj potenciál. Je to proto, že 1

V celém textu je použito číslování stránek v papírové podobě (tak jak je uvedeno na jednotlivých stránkách). Pro elektronické prohlížení je číslování stran vyšší o jednu (desky nejsou číslovány).

2

Statistika stavebního spoření je publikována na webu MFČR (konkrétní údaj, jak patrno vyvěšen 22. 2. 2010) http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/stavebni_sporeni_53399.html

1


čím dál více klientů má své vklady v systému dlouhou dobu, tím pádem jejich průměrné zhodnocení klesá a své staré smlouvy vypovídají. S růstem doby spoření navíc roste i pravděpodobnost výskytu události, kdy je vhodné úspory využít. Proto je téměř jisté, že výdaje na státní podporu letos proti roku 2009 opět poklesnou. Diskutovat lze samozřejmě o míře poklesu, nikoliv však o změně trendu. Z tohoto hlediska se tedy studie hned na začátku fatálně mýlí a autoři ukazují, že s problematikou produktu nejsou dostatečně obeznámeni. Pro úplnost k tématu vývoje výdajů na státní podporu ještě doplňujeme, že predikce AČSS, která byla 3 publikována 10. 3. 2010 a byla tedy autorům k dispozici, odhaduje výši výdajů v roce 2010 na úrovni 12,35 mld. Kč (meziročně pokles o 6,9 %). Predikce vychází z předpokladu, že podmínky stavebního spoření nebudou modifikovány, což by chování klientů zásadně ovlivnilo. Pro další roky odhadujeme obdobné tempo poklesu, neboť stále ubývá podíl tzv. starých, na výši podpory nákladnějších smluv. 2. O podpoře bydlení a spoření bez analýz? Text studie dále v prvním a druhém odstavci ukazuje, že autoři nemají k dispozici potřebnou analýzu. V době jeho vzniku (stavebního spoření – pozn. AČSS) na počátku 90-tých let byly jeho deklarovanými cíli zpřístupnění úvěrů na bydlení v době, kdy hypotéky neexistovaly, a podpora víceletého spoření jako takového. Nevíme, nakolik tyto cíle stavební spoření vůbec kdy plnilo. Nepodařilo se nám najít fundovanou ekonomickou studii, která by vyhodnotila jeho dopady. Autoři přicházejí s konstatováním, že nemají k dispozici studii, která by vyhodnotila dopady stavebního spoření, respektive naplnění úkolů, které jako deklarované cíle popsali. Připadá nám poněkud neprofesionální, což je u takovýchto ekonomů zarážející, že na základě konstatování „nenašli jsme studii“ přesto navrhují závěry s dalekosáhlými nejen ekonomickými, ale i sociálně-politickými důsledky. Je zvláštní, že když nejsou k dispozici fundované ekonomické analýzy, nepoužili autoři alespoň tu nejzákladnější dostupnou metodu – nezhodnotili v případě dostupnosti úvěrů alespoň objem 4 poskytnutých půjček v jednotlivých letech. Ten je k dispozici například v ročenkách stavebního 5 spoření, které AČSS každoročně publikuje, nebo v podobě grafů na webových stránkách asociace. Tam by také zjistili, že stavební spořitelny dokázaly jen za poslední tři roky poskytnout výhradně na bydlení 436.272 přísně účelových úvěrů v objemu 212 mld. Kč. V současnosti ostatně splácí úvěr od některé z pěti stavebních spořitelen téměř milion Čechů. Jistě to není fundovaná analýza, ale jsou to čísla dostatečně vysoká pro to, aby dopady byly důkladně analyzovány a ne aby byl systém stavebního spoření šmahem odsouzen! V uvedeném textu se skrývá ještě další nepochopení systému stavebního spoření. Tím je snaha srovnávat jej s hypotékami, které jsou však dost odlišným produktem nejen z hlediska tvorby zdrojů pro jejich poskytování (na mezibankovním trhu), ale především z hlediska zajištění a možných účelů použití. Úvěry od stavebních spořitelen užívají klienti nejčastěji na rekonstrukce a modernizace bydlení, tedy tam, kde se naopak hypotéky příliš nevyužívají. Dlouhodobě připadá na rekonstrukce cca 44 % úvěrů od stavebních spořitelen, zbytek se poskytuje na výstavbu, koupi bydlení a ostatní účely, a to často nikoliv samostatně, ale ve spojení ještě s jiným finančním produktem. Důležitost tohoto prvku se zvyšuje také s tím, jak výrazně je domácí bytový fond zanedbaný a podfinancovaný. Relativně uznávaným odhadem je číslo kolem 500 miliard korun, které jsou potřeba na sanaci bytového fondu. Právě toto je sféra, kde stavební spoření představuje efektivní a účinný nástroj financování, protože tyto úvěry jsou nezřídka poskytovány bez zajištění nemovitostí. Proto je stavební spoření dalším pilířem financování bytových potřeb a spolu s hypotékami vytváří daleko stabilnější systém, než vidíme například v USA, Španělsku nebo Velké Británii. Tím není v žádném případě zpochybňována role hypoték v ekonomice a financování bydlení, naopak se oba systémy v podmínkách České republiky, resp. Střední Evropy ideálně doplňují.

3

http://acss.cz/cz/aktuality/stavebni-sporeni-vycerpa-za-rok-2010-ze-statniho-rozpoctu-o-miliardu-mene/

4

http://acss.cz/cz/novinari-a-odbornici/vyrocni-zpravy-acss/

5

http://acss.cz/cz/novinari-a-odbornici/grafy-stavebniho-sporeni/

2


AČSS souhlasí s tvrzením, které je dále v textu, že „dopad stavebního spoření na úspory domácností nelze měřit hodnotou vkladů u stavebních spořitelen, protože mnoho domácností by spořilo stejné nebo nižší částky, pouze v jiných finančních produktech.“ Důležité je vidět, že sami autoři připouštějí, že by domácnosti spořily stejné nebo nižší částky. Tím se tedy nepřímo alespoň připouští, že stavební spoření může mít na míru úspor vliv. Autoři se však již zcela vyhýbají analýze, nebo alespoň zmínce o tom, jakou roli tyto úspory v systému stavebního spoření sehrávají. Jedná se o zdroj dalšího financování bydlení v rámci relativně uzavřeného, a tím do značné míry samofinancovatelného systému. 3. Účelem není primárně redistribuce, ale kumulace prostředků pro úvěry na bydlení Už jsme ukázali, že stavební spoření jako zdroj financování bytových potřeb funguje. Ještě nám však zbývá teze, která se táhne celou studií. Existence státní podpory motivuje ke spoření nejen nízkopříjmové domácnosti, ale také, nebo přesněji podle ekonomů kolem profesora Švejnara dokonce o něco více, ty bohatší. V duchu toho, jak autoři víceméně v celém textu ignorují poskytnuté úvěry na bydlení (a ukázali jsme, jak významné dnes jsou), tak také nedokázali pochopit, že stavební spoření dnes nefunguje jako před sedmi nebo deseti roky. Už dávno není produktem výhradně na spoření. 6 Zvláště, když v posledních letech do systému přibývá méně peněz, než si lidé vypůjčují. Stavební spoření funguje primárně jako zdroj půjček na bydlení, které jsou dostupné širokému spektru obyvatelstva v nejrůznějších příjmových skupinách. Nedílnou a nezbytnou součástí systému je kumulace zdrojů pro úvěry. Současných 17 let existence systému stavebního spoření v České republice je relativně krátká doba. Je proto logické, že pro zajištění samofinancovatelnosti bylo nutné akumulovat dostatek volných zdrojů a teprve následně zahájit úvěrování. Bez dostatečného objemu vkladů by stavební spořitelny nemohly každoročně poskytovat desítky miliard korun v podobě relativně levných úvěrů, tedy dostupných půjček na bydlení, a to zejména těch v nižších objemech. Proto není nejdůležitější, kdo vklady vytváří, ale že se je podaří nakumulovat a následně na bydlení půjčovat. Tzv. bohatší lidé na státním příspěvku rozhodně nezbohatnou. A tzv. chudší, kteří se o své peníze zodpovědně starají, na příspěvek dosáhnout zvládnou. Systém stavebního spoření je založen na vzájemné solidaritě klientů – účastníků stavebního spoření. Cílem stavebního spoření není fungovat jako nástroj redistribuce nerovně rozložených příjmů mezi domácnostmi, ale jako efektivní systém podpory financování bydlení. AČSS proto považuje analýzu zkoumající rozložení podpory mezi různé příjmové skupiny za nepodstatnou. Podstatné jsou pozitivní efekty (již zmíněných 212 mld. Kč za poslední 3 roky více než 400 tisícům klientů), které napomáhají zkvalitňovat bydlení v ČR. Proto studie jaksi nepochopitelně uvádí: Díky tzv. překlenovacím úvěrům část státních podpor dokonce nedotuje spoření, ale jeho pravý opak – čisté úvěry, které klienti dostávají, aniž by museli předem spořit. Klient sice může získat překlenovací úvěr a po dobu celého smluvního vztahu vystupovat jako čistý dlužník, ale nic to nemění na tom, že má povinnost minimálního spořicího výkonu ve prospěch celého klientského kolektivu. Princip spočívá v tom, že klient sice získá požadovaný objem prostředků ve formě překlenovacího úvěru, a to i bez počátečního vkladu, ale tyto prostředky přímo postupně nesplácí. V této fázi platí pouze úroky a zároveň ukládá pravidelný měsíční vklad, který je mu naopak úročen. Tento způsob přináší pro klienta i zajímavý úrokový efekt, neboť klient na jednu stranu sice platí úroky z překlenovacího úvěru, ale zároveň mu z jeho vkladu plynou úroky (příjmové). Teprve po určité době je úvěr splacen, a to právě prostřednictvím naspořených vkladů a přiděleným úvěrem ze 7 stavebního spoření, na který si klient vytvořil pravidelným spořením nárok. Opticky to vypadá sice tak, že klient splácí ihned, ale ve skutečnosti dochází na základě předem stanoveného algoritmu k naplňování podmínek tak, aby žádný klient nebyl v rámci tzv. kolektivu stavebního spoření zvýhodněn oproti jinému. Spoří tedy každý klient bez výjimky, i když využije hned na začátku překlenovací úvěr. Zároveň je důležité si uvědomit, že překlenovací úvěry jsou doplňkovým, nikoliv hlavním úvěrovým produktem – tím je přidělený úvěr ze stavebního spoření. Překlenovací úvěry poskytuje stavební spořitelna pouze tehdy, je-li dostatečně likvidní, úvěry ze 6

Podíl úvěrů na vkladech tak postupně roste a dnes je na úrovni 65 %.

7

Více o průběhu smlouvy o stavebním spoření v ročence z roku 2006 na str. 4 (http://acss.cz/cz/novinari-a-odbornici/vyrocnizpravy-acss/vyrocni-zprava-2006/soubory/Stavebn%C3%AD%20spo%C5%99en%C3%AD%20v%20roce%202006%20-51.pdf)

3


stavebního spoření je ze zákona povinna poskytnout. Vzhledem k tomu, že v ČR existuje stále poptávka po okamžitém financování, je na místě spíše analyzovat, jakou pozitivní roli stavební spořitelny pro financování bydlení již sehrály. 4. Stabilita a působení proti krizi Výše uvedený princip kumulace vkladů, který je podněcován existencí státní podpory, je postaven relativně mimo bankovní trh. Tato relativní oddělenost umožňuje vysokou míru nezávislosti na vývoji hospodářství a úrokových sazeb. Proto je stavební spoření významně stabilnější a odolnější vůči výkyvům, což není jen nějaká fráze. Na základě dat publikovaných ministerstvy financí a pro místní rozvoj, získáme přehled o vývoji úvěrů na bydlení od stavebních spořitelen a hypotečních bank. Zatímco u stavebních spořitelen meziročně (2009/2008) poklesl objem poskytnutých úvěrů o 10,9 %, hypoteční banky poskytly o 42,3 % objemu úvěrů méně. Rozdíl vyplývá především z vysoké míry uzavřenosti celého systému stavebního spoření, který se opírá o drobné vklady velkého množství střadatelů. Proto není tolik svázán s vývojem na finančních trzích a může nabídnout příznivější podmínky i v době, kdy banky své úvěry zdražují. Krize prověřila systémy financování bydlení a dala jasnou odpověď. Stavební spoření je nezastupitelným pilířem financování bydlení v ČR. Bez něj by se přísun peněz do bytového fondu omezil mnohem výrazněji. Za povšimnutí stojí, že Česká republika byla v hodnocení evropských zaměstnavatelských svazů vyhodnocena spolu s Dánskem, Německem a Rakouskem jako země nejlépe odolávající dopadům 8 krize. Přitom právě Německo, Rakousko a Česká republika jsou země, kde se stavebnímu spoření také díky mentalitě obyvatelstva solidně daří. Nebezpečí nespočívá v hypotékách jako takových, ale v nízkém počtu pilířů, na nichž stojí financování bydlení. Systém, kdy lidé volí pouze mezi pronájmem a hypotékou, totiž nutí řadu klientů k tomu, aby sáhli k půjčce na hraně svých možností. 5. Proč jen stavební spoření? Položme si otázku, proč si autoři zvolili jako jediný příklad redukce výdajů právě stavební spoření? Eliminace stavebního spoření však rozpočtu v podstatě vůbec nepomůže, neboť náklady na státní podporu postupně klesají, ale celkové výdaje státního rozpočtu neustále rostou! Je pravdou, že omezením či zrušením podpory stavebního spoření se disponibilní prostředky ve státním rozpočtu dočasně zvýší. Poskytované úvěry však mají velmi významné daňové multiplikační efekty. Pokud dojde postupem času k jejich útlumu, logicky se sníží a postupně až zastaví tok příjmů do státního rozpočtu, které z existence stavebního spoření díky multiplikačním daňovým efektům vznikly. Nejde přitom o zanedbatelnou částku. Podle odhadů AČSS se v současné době jedná o dvojnásobek nákladů na státní podporu, tedy více než 20 miliard Kč ročně. Z dlouhodobého hlediska se tak disponibilní prostředky státního rozpočtu sníží, respektive trendy prohloubení deficitu zesílí. Nejedná se pouze o tento negativní dopad. Vezměme v úvahu také další: zdražení úvěrů pro klienty, zejména v nižších objemech půjčovaných úvěrů (úroková sazba pro úvěry obdobného charakteru poskytovaná komerčními bankami je nyní více jak dvojnásobná oproti úvěrům stavebních spořitelen), dopad do zaměstnanosti, zbrzdění oprav bytového fondu, odložení investic do bydlení a růst zanedbanosti bytového fondu. Když už tedy studie ekonomů vedená profesorem Švejnarem hodnotí dopady systému stavebního spoření, měla by také uvádět, že celý systém přispívá do státního rozpočtu a stejně tak objektivně analyzovat i další dopady. Přesto autoři studie doporučují zrušit systém, který funguje, podporuje bydlení a vytváří celou řadu dalších pozitivních dopadů. Domníváme se, že autoři ne zcela pochopili motivační systém státní podpory. Položme si otázku, jaký další mandatorní výdaj vytváří takový pozitivní dopad? Vezmeme-li v úvahu například podporu stávajícímu systému penzijního připojištění, která je ostatně pro klienty v konečném efektu významně vyšší než u stavebního spoření, musíme konstatovat, že 99,9 % klientů vybere v okamžiku nároku na důchod uspořené prostředky včetně poskytnuté státní podpory a jejich účelové využití není nijak regulováno. Využití těchto prostředků je velmi podobné jako těch, které získá přátelský klient (nebere si úvěr a pouze spoří) ze stavebního spoření. Avšak s tím rozdílem, že 8

http://www.novinky.cz/ekonomika/194750-cesko-patri-k-zemim-ktere-nejlepe-odolavaji-krizi.html

4


prostředky klienta stavebního spoření byly v systému velmi produktivně využity na investice do bydlení a podnítily vznik významných daňových výnosů. To však neznamená, že zpochybňujeme roli systému penzijního připojištění. Pouze upozorňujeme na zcela odlišné měřítko autorů studie v přístupu ke státem podporovaným produktům. Z materiálu jasně vyzařuje, že autoři namísto seriózního prozkoumání maximálního množství aspektů na výdajové i příjmové straně a posouzení efektivnosti systému, pouze předložili návrh, který uvádí řadu nepřesností a směřuje argumenty k asociálnosti vkladové strany produktu. Autoři jsou absolventy anglosaských univerzit a tedy i vyznavači angloamerického pojetí ekonomické teorie i hospodářské praxe, která podle našeho názoru ne zcela odpovídá mentalitě obyvatelstva středoevropského regionu. Podpora systému financování bydlení existuje v každé zemi, Spojené státy americké nevyjímaje. Jak se však v nedávné době ukázalo, není systém praktikovaný v USA zcela bezpečný a díky vzniklé hypoteční krizi ani doporučitelný. Podívejme se spíše na pozitivní dopady, které stavební spoření přineslo zejména po druhé světové válce až do současné doby středoevropskému regionu! 6. Závěr Profesor Jan Švejnar a jeho kolegové se pokusili nalézt cestu ke zrušení systému, který z hlediska své ekonomické filosofie odmítají. Výsledkem je materiál, který ukazuje především jejich neznalost produktu, u kterého prakticky ignorují roli vkladové fáze. Autoři nepochopili ani fungování úvěrové fáze, zcela viditelně podcenili objem poskytovaných půjček i významně vyšší míru odolnosti systému vůči okolnímu ekonomickému prostředí. Při tvorbě studie se tak dopustili mnoha metodických nepřesností. V místech, kde pochybují o funkčnosti a smysluplnosti systému, ignorovali (nebo to ve svém textu neuvedli) základní statistiky Ministerstva financí ČR či Asociace českých stavebních spořitelen.

Z výše uvedených důvodu Asociace českých stavebních spořitelen považuje studii za irelevantní a její závěry nemohou v žádném případě posloužit ke kvalifikovanému pohledu na systém stavebního spoření a jeho přínosy pro Českou republiku, veřejné finance a obyvatelstvo. Inteligentně reformovat veřejné finance znamená mimo jiné vycházet ze znalosti věci, ne ze změti chybných či nepřesných premis a chybně vytvořených závěrů.

5

Pozice AČSS k dokumentu

Recommend Documents