Potenciál a problémy udržitelného cestovního ruchu v Turecku

Univerzita Hradec Králové Fakulta informatiky a managementu Management cestovního ruchu

Potenciál a problémy udržitelného cestovního ruchu v Turecku Bakalářská práce

Autor: Radka Uhlířová Studijní obor: Management cestovního ruchu

Vedoucí práce: doc. PaedDr. Jiří Štýrský, CSc.

Hradec Králové

říjen 2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně s použitím uvedené literatury.

V Hradci Králové dne 7. 11. 2014

…………………………. Radka Uhlířová

Poděkování Chtěla bych touto cestou poděkovat panu docentu PaedDr. Jiřímu Štýrskému, CSc. za odbornou pomoc, ochotu, užitečné rady a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Dík patří také mým nejbližším za podporu během celého studia.

Anotace Bakalářská práce se zaměřuje na Turecko hlavně jako destinaci cestovního ruchu. Cílem práce je nejen popis potenciálu turismu a analýza udržitelného rozvoje cestovního ruchu v Turecku, ale také představení Turecka jako atraktivní destinace nabízející širokou škálu turistického využití. První část podává základní informace o Turecku a nastiňuje potenciál turismu. Práce dále definuje problematiku udržitelného cestovního ruchu, otázku diverzifikace a aplikuje koncepty udržitelného rozvoje na konkrétní území v Turecku. V závěru práce jsou zahrnuty odpovědi na výzkumné otázky zjištěné pomocí dotazníkového šetření. Klíčová slova: Turecko, potenciál turismu, udržitelný cestovní ruch, diverzifikace, dotazníkové šetření

Annotation Title: Potential of Tourism and Problems of Sustainable Tourism in Turkey The bachelor thesis focuses on Turkey particularly as a tourist destination. The aim of thesis is not only the description of potential of tourism and the analysis of sustainable tourism in Turkey, but also the presentation of Turkey as an attractive destination that offers a wide range of tourism opportunities. The first section provides with basic information about Turkey and outlines the potential of tourism. Additionally, the thesis defines the issue of sustainable tourism, the question of diversification and applies concepts of sustainable development in specific areas in Turkey. The conclusion of thesis includes answers to the research questions identified by the survey. Key words: Turkey, potential of tourism, sustainable tourism, diversification, survey research

Obsah 1

ÚVOD ................................................................................................................................................. 1

2

METODIKA ZPRACOVÁNÍ .................................................................................................................... 2

3

HLAVNÍ ČÁST PRÁCE ........................................................................................................................... 7 3.1 CHARAKTERISTIKA TURECKA ............................................................................................................... 7 3.1.1 Geografie a demografie .......................................................................................................... 7 3.1.2 Historický vývoj ....................................................................................................................... 9 3.1.3 Ekonomická charakteristika .................................................................................................. 10 3.1.4 Geopolitické postavení .......................................................................................................... 11 3.2 POTENCIÁL TURISMU ...................................................................................................................... 14 3.2.1 Lokalizační předpoklady ........................................................................................................ 14 3.2.2 Realizační předpoklady ......................................................................................................... 23 3.2.3 Selektivní předpoklady .......................................................................................................... 25 3.2.4 SWOT analýza ...................................................................................................................... 25 3.3 CESTOVNÍ RUCH A TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ ..................................................................................... 28 3.3.1 Udržitelný rozvoj v Turecku ................................................................................................... 30 3.3.2 Dosavadní problémy a návrhy akcí pro dosáhnutí vize udržitelného rozvoje v Turecku............ 31 3.3.3 Diverzifikace ......................................................................................................................... 38 3.4 STUDIE KONKRÉTNÍCH OBLASTÍ TURECKA ............................................................................................. 44 3.4.1 Alanya .................................................................................................................................. 44 3.4.2 Belek .................................................................................................................................... 46 3.4.3 Region GAP........................................................................................................................... 48 3.4.4 Trója..................................................................................................................................... 49 3.4.5 Pamukkale............................................................................................................................ 50 3.4.6 Kappadokie .......................................................................................................................... 51 3.4.7 Jezero Van ............................................................................................................................ 54 3.5 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ................................................................................................................... 56 3.5.1 Prezentace výsledků.............................................................................................................. 56

4

SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ.......................................................................................................................... 62

5

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ................................................................................................................... 63

6

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................................................... 66

7

SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................................... 71

8

SEZNAM GRAFŮ................................................................................................................................ 72

9

PŘÍLOHY ........................................................................................................................................... 73 DOTAZNÍK ................................................................................................................................................ 73

1 ÚVOD Cestovní ruch je složitý proces, který působí na myšlení a chování lidí, a tím hluboce ovlivňuje světové dění. Z tohoto důvodu je důležité věnovat mu jistou pozornost. Zhodnocením potenciálu, pochopením principů, důkladným plánováním, respektováním přírodních a společenských hodnot, podporou rezidentů a návštěvníků, environmentálním vzděláním a dalšími podstatnými hledisky lze vytvořit takovou formu cestovního ruchu, která povede k udržování a rozvoji životního, kulturního a ekonomického prostředí. Právě popisem potenciálu turismu, pochopením smyslu udržitelných principů a stupni kooperace těchto principů s cestovním ruchem v Turecku se zabývá tato práce. Autorka se mimo jiné snaží pracovat s hypotézami, které předpokládají neznalost obecné charakteristiky Turecka a s tím spojené bezpečnostní stránky, důležitosti a významného postavení na poli světové ekonomiky, potenciálu cestovního ruchu a hlavně převládající všeobecně zakotvené negativní image Turecka. Hlavním cílem práce je tedy představení Turecka jako turisticky atraktivní, bezpečné a vyspělé destinace s bohatým potenciálem, nabídkou velkého množství nových alternativních typů cestovního ruchu a trvale udržitelným vývojem. První část podává základní informace o Turecku, nastiňuje potenciál turismu a rekreace pomocí představení lokalizačních, realizačních a selektivních předpokladů a pomocí prakticky zpracované SWOT analýzy. Další část práce zkoumá problematiku udržitelného cestovního ruchu. Zmiňuje se o současné situaci, hodnotí a přibližuje navržené plány a akce pro dosažení udržitelného rozvoje v zemi. Také vymezuje další hledisko, které je důležité pro fungování udržitelné formy cestovního ruchu, diverzifikaci. Diverzifikace napomáhá řídit cestovní ruch, který je v Turecku obtížně korigovatelný z důvodu různých priorit a potřeb každého regionu a destinace. V kapitole „Studie konkrétních oblastí Turecka“ jsou pak blíže popsány nejen určité problémy spojené s cestovním ruchem v konkrétních destinacích, ale také snahy organizací o jejich vyřešení a dosáhnutí udržitelného rozvoje. Závěr práce se zaměřuje na výsledky dotazníkového šetření, vyvrací či potvrzuje autorkou definované hypotézy a zpracovává analýzu obrazu a názorů na Turecko.

1

2

Metodika zpracování Cílem práce je představení Turecka jako turisticky atraktivní destinace s bohatým

potenciálem, nabídkou velkého množství alternativních typů cestovního ruchu a trvale udržitelným rozvojem. K formulaci tohoto cíle posloužily autorkou definované hypotézy: 

Všeobecná neznalost polohy země a obecné charakteristiky.



Turecko je chápána jako nebezpečná země plná teroristů, pouličních zlodějů a muslimských fanatiků.



Z hlediska světové ekonomické a politické významnosti, Turecko nehraje téměř žádnou roli. Kvůli těmto dvěma faktorům a své kulturní odlišnosti není vhodným kandidátem pro vstup do EU.



Turecko je destinací masového cestovního ruchu a nikterak nevyniká svým přírodním a kulturně-historickým potenciálem.

Pravdivost těchto hypotéz je vyhodnocena na základě dotazníkového šetření prováděné kvantitativní výzkumnou strategií. Důvody pro výběr právě této metody byly: jednoduchost, nenáročnost, zaměření na velké množství respondentů a možnost statistického zpracování dat. Dotazník byl distribuován prostřednictvím internetu nebo na bázi osobního setkání. Před samotným vypracováním této bakalářské práce bylo pro autorku nezbytností nastudovat potřebné dokumenty. Pro získání dalších konkrétních informací byly využity turistické a odborné publikace, různé letáky nasbírané přímo v Turecku a internetové stránky. Veškeré informace byly následně rozebrány pomocí obsahové analýzy a k dalšímu zpracování byly vybrány pouze podstatné údaje. Vzhledem k tomu, že autorka procestovala značnou část území Turecka, vycházela i ze svých vlastních poznatků, pozorování a postřehů. Vlastní zkušenosti a doporučení jsou autorkou aplikovány přímo v práci a jsou zvýrazněny kurzívou. Práce je řazena do jednotlivých kapitol, které na sebe systematicky navazují. Úvodní část podává základní informace o Turecku a následně přechází k jednotlivým kapitolám zabývajícím se potenciálem turismu a udržitelným cestovním ruchem v Turecku. Popisu potenciálu turismu je dosaženo pomocí představení lokalizačních, realizačních a selektivních předpokladů a prakticky vytvořené SWOT analýzy. Problematika udržitelného

2

cestovního ruchu je rozebrána z více hledisek a obsahuje koncepty, které jsou navržené přímo tureckým ministerstvem nebo samotnou autorkou, a které pomohou vyřešit či vylepšit danou situaci. V závěru práce jsou prezentovány výsledky dotazníkového šetření.

Klíčové pojmy  cestovní ruch [1, str. 20] - mezinárodně definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest. o Cestovní ruch autorka chápe jako lidskou mobilitu za účelem rekreace, poznávání, odpočinku, práce či sportovního vyžití. Pochopení tohoto pojmu je klíčové pro základní orientaci v bakalářské práci.  účastník cestovního ruchu [2, str. 590] - každá fyzická osoba, která pobývá přechodně mimo místo svého běžného pobytu, přičemž motivací pro cestu není výdělečná činnost v tomto místě. Účastník CR se tedy účastní některého druhu CR (domácí, zahraniční, městský, venkovský, apod.) a formy CR (rekreační, pobytový, poznávací, sportovně orientovaný, aj.). o Účastníkem cestovního ruchu je osoba, která se vydává mimo svůj domov za účelem uspokojení svých potřeb a tužeb. Motivací každého účastníka jsou různé druhy potřeb, některý touží po relaxaci v přímořských oblastech, jiný po poznávání odlišného prostředí a kultur.  turistika [2, str. 585] - druh cestovního ruchu, kdy se účastník pohybuje vlastní silou (popřípadě s využitím síly zvířat, ale nemotorizovaně). Jedná se o aktivní formu účasti návštěvníků na cestovním ruchu. Formami turistiky jsou pěší turistika, horská turistika, cykloturistika, silvoturistika (lesní turistika-motivací účastníků je pohyb v lesním prostředí a jeho poznávání), hipoturistika (jezdecký CR-motivací účastníků jsou vyjížďky a putování na koních), dobrodružný CR (adrenalinová dovolená-hlavním rysem je neočekávanost) apod. o Turistika je takový cestovní ruch, který spočívá v putování, pozorování a poznávání krajiny, památek, odlišných kultur a jejich zvyků a tradic. Turistiku lze chápat také jako aktivní pohyb v přírodě s rekreačním, odpočinkovým nebo dobrodružným záměrem. Účastník turistiky při tomto poznávání a pohybu nevyužívá žádné

3

motorizované síly. S některými formami turistiky se lze setkat i v této práci – ekoturistika, hipoturistika, pěší a horská turistika.  turista [2, str. 578] - cestující, který se zdrží v navštíveném místě alespoň 24 hodin za účelem využití volného času a zároveň v tomto místě přespí v hromadném nebo soukromém ubytovacím zařízení. Podle vztahu k zemi pobytu a mezinárodním statistikám se rozlišují domácí turista, mezinárodní turista a zahraniční turista. o Turista je osoba, která se zdrží v místě mimo své obvyklé prostředí více jak 24 hodin za účelem rekreace, relaxace, poznávání či sportovního vyžití. V tomto místě také přenocuje.  rezident (domácí návštěvník) [3, str. 94] - jeho rezidentská země je stejná jako navštívená země. Může to být občan sledované země či cizí státní příslušníci žijící ve sledované zemi déle než jeden rok. o Rezidentem je osoba, která má v dané zemi trvalý pobyt či se zde zdržuje více než jeden rok. V práci je pojem rezident skloňován mnohokrát, a to hlavně v souvislosti s respektováním životního stylu a zachováním soukromí.  destinace cestovního ruchu [1, str. 239] - místo navštívené účastníkem cestovního ruchu. Pro mezinárodní návštěvníky je destinací celá navštívená země nebo některý její region, případně město. o Destinace cestovního ruchu je cíl cesty nebo místo, které bylo navštívené účastníkem cestovního ruchu. Toto místo je charakteristické existencí atraktivit a na ně navazujícími poskytovanými službami. S tímto pojmem pracuje celá bakalářská práce, kdy popisuje a představuje Turecko hlavně jako destinaci cestovního ruchu.  atraktivita cestovního ruchu (turistická atraktivita) [1, str. 48] - zajímavá součást přírody a přírodní podmínky (klima, léčivé prameny, jeskyně, moře, vodopády, skalní města), sportovní, kulturní nebo společenský objekt nebo kulturní, společenská, sportovní či jiná událost, jenž přitahuje účastníky cestovního ruchu. o Atraktivitami cestovního ruchu jsou veškerá lákadla daného území, která přitahují návštěvníky. Ve většině případů se jedná o přírodní či kulturní unikátnosti. V kapitole „Lokalizační předpoklady“ jsou popsány vybrané atraktivity nacházející se na území Turecka, např. Pamukkale, Kappadokie, Hagia Sophia, Efes či Trója.

4

 masový cestovní ruch [3, str. 89] - volnočasový turismus, který nabízí nejvyšší komfort a pohodlí bez ohledu na vlivy na životní prostředí. Typickým příkladem je tzv. 3S dovolená zaměřená na moře, slunce a pláže (sea, sun, sand). o Masový cestovní ruch autorka chápe jako hromadné přesuny osob za využití služeb cestovní kanceláře nebo jiného zprostředkovatelského článku. Pro masový cestovní ruch je typická univerzálnost, nevýjimečnost a nešetrnost k životnímu prostředí. V Turecku existuje hned několik destinací zaměřených na masový cestovní ruch – Alanya, Antalya a Side. Část práce detailněji rozebírá problémy spojené s rozvojem masového cestovního ruchu v oblasti Alanya.  alternativní cestovní ruch [1, str. 230] - obecné označení alternativní k masovému cestovnímu ruchu s jeho negativními vlivy na sociální a kulturní prostředí a na životní prostředí obecně. Zpravidla cestovní ruch v malých skupinách, který respektuje potřeby a zvyklosti místní komunity a její životní prostředí. o Alternativní cestovní ruch je opakem k masovému cestovnímu ruchu a lze ho definovat jako aktivní cestování v menším počtu účastníků s minimálními negativními environmentálními a sociálními dopady. Turecko je díky své rozličnosti vhodnou destinací pro rozvoj různých forem alternativního cestovního ruchu, např. gastroturismus, ekoturismus, hipoturistika, golfový, lázeňský a náboženský cestovní ruch.  potenciál cestovního ruchu [2, str. 433] - souhrnná hodnota všech předpokladů cestovního ruchu (přírodní a antropogenní aspekty předpokladů pro realizaci CR) oceněná na základě bodovací škály, snížená o zápornou hodnotu negativních faktorů rozvoje cestovního ruchu - zejména špatný stav složek životního prostředí (kyselé deště, znečištění moře, pláží, aj.) a špatné využití půdy, časté živelné události a katastrofy (zemětřesení, sesuvy půdy, aj.). o Potenciál daného místa zahrnuje veškeré přírodní a kulturně-historické atraktivity, společenské akce, materiálně-technickou základnu, projevy aktuální lidské činnosti (politický systém, ekonomická charakteristika) a další faktory jako je módnost destinace či genius loci. Potenciál turismu v Turecku je v práci nastíněn představením přírodních a kulturně-historických atraktivit, společenských akcí a festivalů, tradičního folklóru a kuchyně, turistické a dopravní infrastruktury a rozebráním politických, ekonomických, demografických a marketingových faktorů. 5

 udržitelný cestovní ruch [1, str. 272] - cestovní ruch, který dlouhodobě nenarušuje přírodní, kulturní a sociální prostředí. Jedná se o koncepci rozvoje a plánování takového cestovního ruchu, mezi jehož cíle patří ochrana a zachování životního prostředí ve všech jeho aspektech a respektování životního stylu místních obyvatel. o Udržitelný cestovní ruch je taková strategie a koncepce, která zabezpečuje současné potřeby účastníků cestovního ruchu, zajišťuje stabilní ekonomický růst a zároveň chrání životní prostředí. Podstatná část práce se zabývá právě udržitelným rozvojem cestovního ruchu v Turecku, kdy rozebírá současný stav, problémy a koncepty k vylepšení dané situace.  SWOT analýza [2, str. 556] - metoda analýzy silných a slabých stránek dané aktivity (projektu, záměru), vnějších příležitostí a vnějších hrozeb/omezení – např. při rozvoji infrastruktury CR, v regionálním plánování a managementu, marketingu, ochraně životního prostředí apod. o SWOT analýza je technika zaměřená na zhodnocení silných a slabých stránek, příležitostí a ohrožení daného projektu či destinace. Analýza silných a slabých stránek se zaměřuje na interní prostředí, kdežto příležitosti a hrozby se týkají prostředí vnějšího. SWOT analýza, kterou autorka aplikovala přímo na Turecko, zhodnocuje celkový potenciál turismu v zemi.  diverzifikace [4] - strategie, jejíž podstatou je rozdělování prováděných aktivit do různých oblastí. Diverzifikace se vyskytuje ve všech lidských činnostech. o Diverzifikaci v cestovním ruchu autorka chápe jako rozšíření nabízených forem cestovního ruchu. Konkrétně v Turecku se jedná o rozšíření turistických aktivit na celé území a po celý rok, a to za pomocí tvorby a podpory rozličných produktů cestovního ruchu – ekoturismus, zimní rekreace, gastroturismus a lázeňský, kongresový a kulturní cestovní ruch.  kvantitativní výzkumná strategie [5, str. 35] - sběr dat, který je zaměřen na velké množství respondentů. Tito respondenti nejčastěji odpovídají na otázky formou dotazníků, které jsou následně zpracovány a statisticky vyhodnoceny. Tato metoda se vyznačuje tím, že je rychle proveditelná, levná a zvládnutelná jednotlivci. o Kvantitativní výzkumné strategie, konkrétně dotazníkového šetření, bylo využito za účelem zjištění pravdivosti autorkou předdefinovaných hypotéz. 6

3

Hlavní část práce 3.1 Charakteristika Turecka Tato kapitola podává základní informace o Turecku. Popisuje geografii, demografii,

historický vývoj, ekonomické a geopolitické postavení. Všechny tyto atributy jsou rozhodující pro pochopení významu Turecka jako destinace cestovního ruchu.

3.1.1 Geografie a demografie „Turecko rozkročené z Asie do Evropy průvodci s oblibou charakterizují výstižným úslovím „Orient se západní tváří“. Země skutečně symbolizuje spojení Východu se Západem a středověku se soudobou globální civilizací. Ve městech se hlas muezzina mísí s moderními rytmy, ženy v dlouhých pláštích a šátcích se potkávají s družkami emancipovanými do posledního detailu. Turecko je členem NATO a usiluje o přijetí do EU. Na druhé straně v systému parlamentní demokracie se až příliš uplatňují ozbrojené složky, drsný garant jednoty a světského charakteru státu. Poznat a pochopit tureckou realitu i mentalitu je pro Evropana mnohdy obtížné“ [6, str. 2]. Turecko (oficiálním názvem Turecká republika) je demokratický stát ležící na rozhraní Evropy a Asie, nejenom geograficky, ale i kulturně. Zhruba 3% tureckého území, tzv. Thrákie, leží v Evropě, zbylých 97% leží v Asii, tzv. Anatolie. Svou celkovou rozlohou 783 562 km² se Turecko řadí na 36. místo na světě [7]. Turecko je omýváno Středozemním, Černým, Egejským a Marmarským mořem. Sousedí s Gruzií, Arménií, Ázerbájdžánem, Íránem, Irákem, Sýrií, Řeckem a Bulharskem. Turecko je převážné hornatou zemí, na severu se nachází Pontské hory a na jihu a jihovýchodě pohoří Taurus. Nejvyšší horou Turecka je Ararat s nadmořskou výškou 5 165 metrů [8]. Centrální Anatolie je posetá četnými pánvemi se slanými jezery a dnes již vyhaslými sopkami. Země nabízí

velmi

rozličnou

vegetaci,

od

hustých

listnatých lesů a travnatých stepí, přes horské jehličnany a alpinské louky až po přímořskou

Obr. 1: Pohoří Taurus Zdroj: Autorka

vegetaci. „Ve středomořské oblasti se daří vždyzeleným křovinatým porostům typu macchie, ve vyšších polohách rostou listnaté i jehličnaté lesy. Vnitrozemí porůstají stepi

7

s formacemi travin a řídkých trnitých keřů. Obdělávaná pole a trvalé kultury pokrývají třetinu státního území, lesy pouhou čtvrtinu“ [6, str. 4]. Podnebí je vzhledem k velké rozloze, poloze na rozhraní tří kontinentů a nadmořské výšce poměrně rozdílné s širokou škálou klimatických zón, převládá však podnebí subtropické. Léto bývá horké, nejvyšší teploty šplhají v Anatolii až k 45°C. Naopak na hornatém východě, v Thrákii a při pobřeží jsou teploty nižší. U pobřeží Černého moře jsou častým jevem četné srážky. Zima je nejchladnější na horách a celkově v celé Anatolii, vrcholky hor jsou po celý rok zasněžené. Na některých místech může teplota dosahovat až - 40°C [8]. Sama autorka pocítila rozdílné klimatické podmínky na vlastní kůži, kdy u pobřeží Středozemního moře si užívala teploty kolem 40°C, v údolí Kappadokie zakusila ranních teplot pohybujících se kolem 10°C a v pohoří Ala Dağlari (ve výšce 2 000 m.n.m.) nočních teplot okolo 5°C. Počtem 76 667 864 obyvatel (údaj z roku 2013) je Turecko v celosvětovém měřítku na 17. místě. Průměrná hustota obyvatelstva je 98 na km², kdy v evropské části hustota zalidnění dosahuje až 390 obyvatel na km² [9], nejhustěji osídleny jsou oblasti na západním pobřeží a významná města, jako jsou Istanbul, Ankara, Izmir. Kvalita života je velmi diferencovaná, a to sociálně i regionálně. Zhruba 77% obyvatel žije ve městech, zbylých 23% na vesnicích [7]. Co se týče struktury obyvatelstva z hlediska náboženství, 99,7% jsou muslimové, zbylých 0,3% se hlásí ke křesťanství či judaismu. Je nezbytné zmínit i fakt, že v Turecku hraje náboženství důležitou roli. Z hlediska národnostní a etnické struktury je Turecko tvořeno z 80% Turky, 17% Kurdy, kteří pobývají ve východní a jihovýchodní oblasti na hranicích Iráku, Íránu a Sýrie – území nazývané Kurdistán, a 3% Armény, Albánci, Gruzíny, Araby a Řeky [10]. Během své návštěvy v Turecku měla autorka možnost poznat turecký národ. Byla mile překvapena přátelskostí, pohostinností a vstřícností místních obyvatel. Turci jsou velmi živí a hlasití lidé, kteří se rádi smějí a umí si užívat život plnými doušky. Na rozdíl od většiny evropských zemí zde panuje poklidná přátelská atmosféra bez shonu a stresu. Za jakýsi kulturní stánek se dají považovat místní kavárny, kde muži popíjejí kávu či čaj a kouří vodní dýmku. Hlavním městem je Ankara, kde žije 4 965 542 obyvatel (údaj z roku 2013). Platební měnou je turecká lira [9]. „Turečtina je jediný úřední jazyk a od roku 1928 se píše latinkou

8

s mnoha diakritickými znaménky. Spisovná norma je založena na istanbulském dialektu“ [6, str. 8].

3.1.2 Historický vývoj Nejstarší památky na lidskou civilizaci v Turecku patří mezi nejstarší památky na samotnou civilizaci vůbec. V době okolo 7 000 až 5 000 let před naším letopočtem, tedy v době kamenné, se civilizace vyvíjela hlavně na jižním okraji Anatolské plošiny. Území Anatolie sloužilo také jako centrum Chetitské říše zhruba v době 2 000 až 1 200 před naším letopočtem. V té samé době se na pobřeží Egejského moře začaly usazovat kmeny, které daly vznik civilizaci starověkého Řecka. Mezi jejich důležité sídliště se řadila i veleznámá Trója [11]. V období přibližně od 9. až do 1. století př. n. l. bylo Turecko domovem několika mocných států – Frygů, Lýdů, Kárů a říše Urartu nacházející se na východě Turecka v okolí jezera Van [12]. Od 6. století př. n. l. se na území Turecka postupně usazovali Řekové a Peršané. V roce 334 př. n. l. se Alexandru Makedonskému podařilo sjednotit území ve východní Evropě a Asii. Avšak po jeho smrti se jednotná říše opět rozpadla na několik nezávislých království, např. Pergamon, Kappadokie nebo dynastie Kommagénů. Z 2. a 1. století př. n. l., tedy z období římské nadvlády, se v Turecku dochovalo několik významných památek – Efes, Aspendos či Hierapolis. Významnou událostí se stal koncil konaný v roce 325, kdy Konstantin I. Veliký přijal křesťanství. Konstantin se snažil vybudovat město, které by se vyrovnalo Římu a tak se Konstantinopol, dnešní Istanbul, stalo jedním z největších kulturních a hospodářských center. Po smrti Konstantina se však říše rozpadla na říši západní, která zanikla, a východní, později zvanou Byzantskou říši, která vydržela až do roku 1453 [11]. V první polovině 7. století se na území Turecka zrodilo nové náboženství – islám. Země se zároveň stávala i obětí křížových výprav a nájezdů kočovných kmenů Turků. Právě Turci vytvořili v centrální Anatolii Seldžuckou říši s centrem v dnešní Konye. Konec 13. století dal vznik jedné z nejmocnějších říší, a to Říši Osmanské s centrem ve městě Bursa. V roce 1453 sultán Mehmet Fatih dobyl Konstantinopol a ukončil tak existenci Byzantské říše. Konstantinopol, přejmenovaná na Istanbul, se stala sídlem Osmanské říše [12].

9

Po konci první světové války následoval zánik Osmanské říše a dlouhou dobu se formoval charakter a území nového státu. Po nekonečných politických jednáních vznikla 29. října 1923 Turecká republika, zakladatelem byl Mustafa Kemal Atatürk, známý také jako „Otec Turků“. Atatürk dal vznik novému modernímu státu a provedl četné reformy podle západoevropského vzoru – hlavní město přesunul do Ankary, zrušil sultanát, zavedl latinku, provedl odluku církve od státu, vytvořil světský stát, občané museli přijmout příjmení a zrušil Dervišské kláštery [6]. I přes fakt, že bylo Turecko během druhé světové války neutrální, muselo zasáhnout ve chvíli ohrožení demokracie a v době vojenských převratů v letech 1960 a 1980. I přes mnohé problémy a peripetie zůstalo Turecko demokratickou republikou dodnes [12].

3.1.3 Ekonomická charakteristika Turecko je považováno za zemi s nově industrializovanou a dynamicky se rozvíjející ekonomikou. Samotné hospodářství Turecka je zajímavé svým růstovým potenciálem, výkonem své ekonomiky a provázaností s Evropskou Unií. Z hlediska HDP je Turecko 17. největší ekonomikou na světě (údaj z roku 2013) s růstem HDP v rozmezí od 8,6% až po 9,2%, avšak s výjimkou v roce 2012 a růstem 2,2% [13]. Mezi důležité exportní partnery patří – Německo, Velká Británie, Itálie, Rusko a Irák. K významným importním partnerům se řadí Rusko, Německo, Čína a USA. Co se týče struktury národního hospodářství, služby tvoří 57,6% HDP, průmysl 32,9% HDP a zemědělství 9,3% HDP (údaj z roku 2013). I přes fakt, že podíl zemědělské produkce v posledních letech neustále klesá, zemědělství bezpečně pokrývá domácí spotřebu základních potravin a zůstává i nadále důležitým pilířem, a to hlavně kvůli pěstování zeleniny, lískových oříšků, fíků, meruněk, nejkvalitnějších rozinek (sultánek), tabáku, pšenice, bavlny a také díky nejstaršímu specializovanému odvětví tureckého zemědělství, kterým je chov bource morušového. Průmyslová výroba se rozvíjí hlavně na severozápadě, kde převládá průmysl automobilový, výroba oděvů, strojů, bílé techniky, minerálních olejů, paliv a umělých hnojiv. Těžební průmysl je poměrně rozvinutý hlavně díky zásobám nerostných surovin, např. železo, ocel, uhlí, bauxit, měď, síra a rtuť [14]. Samostatnou kapitolu hrají v turecké ekonomice služby. Tradičně převažují obchodní služby, hotelnictví, veřejné stravování, správa nemovitostí, finanční a telekomunikační služby. Za velkým nárůstem v sektoru služeb stojí právě cestovní ruch. Turecko je dle

10

organizace UNWTO šestou nejpopulárnější turistickou destinací světa, čemuž svědčí v posledních letech průměrný nárůst příjezdů zahraničních návštěvníků o 8,2%. V roce 2013 navštívilo Turecko více jak 39 milionů turistů [9]. Nejhojněji navštěvovaná je oblast Středozemního a Egejského moře a Istanbul, který byl dokonce i oceněn časopisem „Travel + Leisure Magazine“ jako nejlepší evropské turistické město [15]. I přes fakt, že je Turecko jednou z nejsilnějších rozvíjejících se ekonomik, musí se potýkat s řadou úskalí a problémů. Rok 2013 byl ve znamení odhalení korupce a dalších strukturálních problémů turecké ekonomiky, jako je sklon ke spotřebě, nízká míra úspor, zadluženost privátního sektoru a závislost na dodávkách primárních energetických surovin. Všechny tyto atributy mají vliv na stabilitu ekonomického prostředí a postavení na finančních trzích. Z toho vyplývá, že turecká ekonomika je i nadále ekonomikou zranitelnou a že samotné Turecko se vzdaluje od svých cílů stát se do roku 2023 jednou z deseti nejsilnějších ekonomik světa [16].

3.1.4 Geopolitické postavení Turecko je členem několika významných mezinárodních organizací: NATO, Organizace pro hospodářský rozvoj (OECD), Organizace islámské konference (OIC), D-8 (seskupení 8 muslimských zemí - Bangladéš, Egypt, Indonésie, Írán, Malajsie, Nigérie, Pákistán a Turecko), Mezinárodního měnového fondu (IMF), Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Organizace ekonomické spolupráce (ECO), Světové zdravotnické organizace (WHO) a Světové obchodní organizace (WTO), OSN a UNESCO [17]. Mezi nejdůležitější spojence Turecka patří bezpochyby USA, pro které je tato země zásadním strategickým partnerem v oblasti Blízkého Východu. Právě toto významné partnerství napomáhá USA redukovat vliv Moskvy v této důležité oblasti a bránit tak expanzi Ruska, mít přístup k zásobám ropy a plynu. Turecko plní zároveň i úlohu pomyslného mostu, který napomáhá průniku západních velmocí do této oblasti a stává se tak vzorem pro muslimské státy bývalého SSSR [18]. Turecko je sekularizovaný muslimský stát s evropskými institucemi, zákonnými normami, písmem i kalendářem. S postupnou europeizací celé společnosti se zvyšují i snahy přiblížit se Evropě a samotné EU. Po řadě neúspěšných pokusů a odmítnutí se Turecku nakonec v roce 1995 podařilo uzavřít celní unii s EU. Země Evropské Unie ale i

11

nadále zaujímají k Turecku spíše rezervovaný postoj a neumožňují Turecku vstup do EU. Hlavní překážky pro vstup do EU jsou následující: nezajištění práv menšin neuvedených v Lausannské smlouvě, kde jsou menšiny specifikovány jen z náboženského hlediska (lze popřít existenci Kurdů) a výjimky aplikace trestu smrti, které neodpovídají Evropské konvenci pro lidská práva. Další překážkou, která se týká spíše zahraničně-politických vztahů, je spor s Řeckem a otázka přesného vymezení hranic v Egejském moři. S řeckotureckými vztahy i úzce souvisí kyperská otázka, kde si Turecko na severní třetině ostrova udržuje strategickou vojenskou přítomnost. K zájmům EU patří právě znovusjednocení a demilitarizace ostrova. Z vnitropolitického hlediska je dalším faktorem bránícím vstupu do EU samotná armáda, která je v Turecku považována za jednu z nejdůležitějších a nejdůvěryhodnějších institucí vůbec. Turecko disponuje jednou z největších armád na světě. Důvodů pro existenci tak velké armády je hned několik: strategická pozice Turecka v jedné z bezpečnostně nejrizikovějších oblastí světa, nepřátelské obklíčení, nebezpečí islamismu a terorismu. Avšak i přes fakt, že je armáda hlavním ochráncem sekulárního charakteru země a prosazuje modernizaci, nehodlá se svého místa lehce vzdát, a tudíž nepatří mezi příznivce vstupu Turecka do EU. EU si je vědoma výjimečnosti země: strategicko-bezpečnostní význam, postavení jediného sekulárního státu mezi muslimskými zeměmi, druhá největší armáda v Severoatlantické alianci s tradičně dominantním vnitropolitickým postavením, smluvní vazby na Izrael a adaptabilita na konkurenční prostředí tržního hospodářství i bez masivní finanční podpory, kterou Turecko prokázalo v celní unii s EU. I přes všechny tyto kladné vlastnosti je Turecko považováno spíše za partnera EU než za kandidáta. EU spatřuje v plné integraci Turecka velmi obtížný proces a navíc se obává i problémů, které by při pomyslné integraci mohly nastat: příliv levné a disciplinovanější pracovní síly, dynamický růst turecké populace, s nímž by se Turecko brzy stalo nejvlivnější zemí v Unii, neúměrná zátěž na evropský rozpočet, neschopnost plnit veškerá politická kritéria. Vzhledem k tomu, že Turecko spatřuje v členství v EU svůj cíl a podmiňuje se nejen ekonomicky, ale i politicky sdílením hodnot obsažených v zakládacích aktech EU, podezřívá EU z falešných úmyslů a z diskriminace Turecka kvůli jeho odlišné muslimské kultuře. Někteří turečtí euroskeptici dokonce prohlašují, že blahobyt a demokracie v EU stojí na vykořisťování třetích zemí [19]. Turecko má tradičně napjaté vztahy se svými jižními sousedy – Sýrií a Íránem, které považují nadvládu Turků nad arabskými zeměmi za jeden z hlavních důvodů rozpadu

12

arabské jednoty a zániku říší Mohamedových následovníků ve prospěch přistěhovalců z euroasijských stepí. Konkrétně Sýrie je nedemokratický arabský stát, který je spojencem Íránu a tedy i nepřítelem USA a Turecka. Mezi Tureckem a Sýrií navíc existuje spor o provincii Hatay nacházející se na jižním pobřeží Turecka, jejíž připojení k Turecku v roce 1939 Sýrie nikdy neuznala. Dalším problémem, které tyto dva státy musí řešit, jsou dodávky vody z řeky Eufrat, na níž si Ankara vybudovala zavlažovací systémy a elektrárnu, což se negativně odráží v objemu vody tekoucí do Sýrie. Turecko naopak podezřívá Sýrii z podpory kurdských separatistů. Íránsko-turecké vztahy jsou historicky komplikované a proseté řadou válek o vliv na Středním Východě [18]. Vztah Turecka a Řecka je také poznamenán řadou krizových situací – přesné vymezení hranic v Egejském moři a kyperská otázka (viz výše). Je nezbytností poznamenat i fakt, že posledních deset let je ve znamení zlepšování vzájemných vztahů, např. přátelský vztah a společná iniciativa obou ministrů zahraničních věcí, pomoc Turecku při zemětřesení atd. Napjaté vztahy má Turecko i s Arménií. V roce 1915 Turecko vyvraždilo přibližně 1 500 000 Arménů. V současnosti Turecko striktně odmítá obvinění z masového vyvraždění, tzv. arménské genocidy, a na toto téma zůstává extrémně citlivé. I přes to, že partnerství mezi Tureckem a Izraelem sahá hluboko do minulosti, od roku 2000 začal tento vztah pomalu zadrhávat. Postupné zhoršování vzájemných vztahů bylo umocněno v roce 2010 při obsazení lodi Mavi Marmara izraelským komandem a zabitím osmi tureckých aktivistů. Turecko čekalo na omluvu ze strany Izraele tři roky. Do usmíření byly nicméně obě země dotlačeny intenzivním nátlakem ze strany USA [20]. Další problém, který visí nad Tureckem, je otázka Kurdů. Území označované jako Kurdistán nebylo nikdy samostatným státem, a to hlavně díky Atatürkovi, který Kurdům neuznal právo na vlastní stát a dokonce popřel i celou jejich existenci. Kurdové jsou tedy dnes reprezentováni jako největší národ na světě (odhadem kolem 35 milionů), který nemá svůj vlastní stát. Nejvíce Kurdů žije právě na území Turecka, dále v Iráku, Sýrii a Íránu. Konflikt mezi Ankarou a etnickými Kurdy již přetrvává třicet let, zemřelo při něm přes čtyřicet tisíc lidí. V mírovém procesu, který byl zahájen roku 2013, se obě strany dohodly na stažení zbraní a na reformách zlepšujících postavení Kurdů v zemi. Avšak i přes oboustrannou dohodu se situace nijak zvlášť nevylepšuje [21].

13

3.2 Potenciál turismu Potenciál cestovního ruchu můžeme chápat jako souhrnnou hodnotu všech předpokladů cestovního ruchu [2]. Potenciál cestovního ruchu je složitý systém tvořený souborem přírodních a antropogenních složek. Do tohoto systému spadají předpoklady lokalizační, realizační a selektivní [22]. Lokalizační podmínky vytváří jen určité předpoklady, o jejich využití rozhodují předpoklady realizační a selektivní. Lokalizační předpoklady se dělí na přírodní a kulturně-historické atraktivity a jsou rozhodujícím faktorem v otázce, jaký druh cestovního ruchu se bude v daném regionu rozvíjet a čím se bude odlišovat od konkurence [23]. Přírodními předpoklady můžeme chápat klima, reliéf, vodstvo, faunu a flóru, chráněná území, minerální a termální prameny a další přírodní atraktivity. Do kulturně-historických předpokladů spadají historické památky, kulturní zařízení a pořádané společenské akce. Realizačními předpoklady se rozumí komunikační a materiálně-technická základna, jako jsou ubytovací a stravovací služby, dopravní infrastruktura atd. Pro hodnocení realizačních předpokladů slouží celá řada ukazatelů – počet ubytovacích zařízení, počet lůžek, kvalita a stupeň modernizace ubytovacích a stravovacích služeb [24]. Do selektivních předpokladů řadíme vlivy objektivní – politické, ekonomické, demografické a administrativní faktory, a vlivy subjektivní – faktory psychologické (např. módnost destinace) a marketingové [23].

3.2.1 Lokalizační předpoklady V Turecku je možné najít nepřeberné množství přírodních krás a kulturněhistorických atraktivit, které nejsou k nalezení jinde ve světě. Do lokalizačních předpokladů lze zařadit i každoročně pořádané festivaly, tradiční folklór a tureckou kuchyni. Všechny tyto atributy tvoří ze „země obráceného půlměsíce“ destinaci s velmi bohatým prvotním potenciálem.  Přírodní atraktivity Bezpochyby jednou z nejznámějších atraktivit, která se nachází na území Turecka, je Pamukkale. Termální prameny rozpouští v zemi vápenec, který poté vytváří nádherné travertinové terasy a kaskády. „Tato bílá travertinová kupa na ploše téměř 2 km², působí jako sněhem zavátý zámek. Protože však v této krajině sníh nebývá tak častý, místním 14

obyvatelům připomínala obrovitou hromadu bílé bavlny, která se tady pěstovala, a tak ji nazvali Pamukkale (pamuk – bavlna, kale – hrad)“ [6, str. 27]. Na horní hraně teras se nachází zbytky římských lázní Hierapolis, které jsou společně s Pamukkale zapsány na seznam světového dědictví

UNESCO.

Z původní

podoby

města

Hierapolis se dochoval amfiteátr, bazilika, nekropole a původní bazének s mramorovými sloupy. Další velmi výjimečnou oblastí je Kappadokie. Obr. 2: Pamukkale Zdroj: Autorka

Tato podivuhodná krajina byla vytvořena během několika milionů let, kdy sopečný popel a lávové

proudy byly díky četným zemětřesením, působením slunce, vody a mrazu přeměněny na zázračné útvary v podobě skalních věží. Kappadokie je relativně velké území v centru Anatolie, kde se nachází Göreme a Ihlara s vytesanými skalními obydlími a kostelíky, které jsou zdobeny barevnými freskami. Tato oblast je kolébkou jedné z nejstarších civilizací na světě a je tedy i místem, o které se opírá řada legend a záhad. Na východě Turecka se nachází veleznámé jezero Van, které svou velikostí působí jako moře. Voda v jezeře je velmi alkalická a nelze se v něm tedy prakticky utopit. Lákadlem pro turisty je kostelík, skvost arménské kultury, který se nachází na jednom z mnoha ostrůvků jezera. Dalším unikátem této oblasti je vanská kočka, která se vyznačuje srstí bílé barvy a různě barevnýma očima: jedno oko má modré a druhé žluté [25]. V blízkosti jezera Van se nachází hora Nemrut, vyhaslý vulkán dosahující výšky 2935 metrů. Oblast byla domovem nezávislého království

Kommagena.

Kommagenský

král

Antiochos Epifanes I. nechal na hoře Nemrut vybudovat skalní chrám s mnoha obřími sochami, které symbolizovaly božstva řecké, římské, perské a anatolské mytologie. Mezi

sochami se nachází i

monumentální hrobka, kde je pohřben samotný

Obr. 3: Hora Nemrut Zdroj: https://www.google.cz

Antiochos spolu s bájným pokladem [6]. Uvnitř kráteru hory se nachází několik jezer, největší Studené jezero a Teplé jezero napájené termálním pramenem o teplotě 60° C. V současné době je oblast obývána Kurdy, kteří se živí především chovem koní a pastevectvím.

15

Pohoří Ala Dağlari je součástí pohoří Taurus. Vápencové štíty s nádechem do červena, rokle, jezera a vodopády daly této oblasti pojmenování „Turecké Dolomity“.

Pohoří je

poseto nomádskými tábořišti, kde jsou chovány stáda koz či ovcí [26]. V blízkosti

města

Antalya

se

nachází

jedinečný přírodní úkaz – přírodní rezervace s vodopády Düden. Voda ze stejnojmenné řeky, která je téměř po celé své délce pod zemí, vytváří

Obr. 4: Pohoří Ala Dağlari Zdroj: Autorka

v této rezervaci vodopády, peřeje a laguny. Díky vysoké mineralizaci rostou v jeskyních i krápníky. Každý návštěvník se může pokochat bohatou flórou a navštívit skalní průrvu, která vede přímo za hlavním vodopádem. Řeka vytváří i další zajímavý vodopád, který se nachází na spodní části řeky, kde voda padá z útesu přímo do mořských hlubin Středozemního moře. Tento třicetimetrový vodopád se nachází poblíž pláže Lara v Antalyi a lze ho obdivovat z paluby vyhlídkových lodí. V Turecku se nachází mnoho národních parků, které jsou domovem chráněných druhů. První park byl založen v roce 1958 [7]. Národní park Olympos v blízkosti města Antalya je významný díky archeologickým vykopávkám, výskytem chráněných karet a unikátním přírodním plamínkům Yanartaş, kde se unikající plyn na bázi metanu sám vzněcuje. Dalším parkem v oblasti Antalya je park Köprülü, který je domovem velkého množství endemických rostlin, např. lesů cypřiše vždyzeleného. Kaňon Obr. 5: Plamínky Yanartaş Zdroj: Autorka

řeky Köprülü je nádhernou atraktivitou této oblasti, kterou je možné prozkoumat i na raftu. K národním

parkům patří i bájná hora Ararat, která je nejvyšší horou Turecka a měří 5 137 metrů [26]. Tato již vyhaslá sopka je spojována s biblickými událostmi, konkrétně s přistáním Noemovy archy. I přes to, že Ararat leží na tureckém území, je pro Armény posvátný a dokonce se stal i národním symbolem samotné Arménie. Arménští mniši považovali horu za sídlo bohů a výstup na Ararat byl dokonce i zakázán. V současné době je výstup na horu umožněn pouze za doprovodu místního průvodce [6]. Z přírodních atraktivit byla autorka nejvíce unesena z Pamukkale, Kappadokie a kaňonu řeky Köprülü. Pamukkale se autorce na první pohled jevilo jako „sedmé nebe,“ po

16

kterém je možné vyjít do částečně dochovaných římských lázní a během cesty se smočit v umělých bazénkách, které jsou prorostlé travertinem a od těch pravých přírodních jsou téměř k nerozeznání. Oblast Kappadokie svou unikátností a nádherou autorku doslova učarovala. Zážitek byl umocněn využitím nabídky letu balónem za východu slunce, který se pro autorku stal jedním z nejsilnějších prožitků vůbec. Při dobrodružné návštěvě kaňonu řeky Köprülü s průzračnou vodou a malými vodopády se autorce tajil dech. Vrcholem návštěvy bylo brození přes řeku a rafting.

Obr. 7: Oblast Kappadokie Zdroj: Autorka



Obr. 6: Kaňon řeky Köprülü Zdroj: Autorka

Kulturně-historické atraktivity

Co se týče kulturně-historických památek, nejvýznamnějšími jsou Trója, Pergamon, Efes, Myra, Selimova mešita, Hagia Sophia atd. Trója, kterou proslavil Homérův epos Ilias, je významnou archeologickou lokalitou. Místo bylo zapomenuto až do 19. století, kdy bylo objeveno německým archeologem Henrichem Schliemannem. Henrich rozlišil devět vrstev, které prokazují několik epoch města. První osídlení je datováno v období kolem roku 3 000 př. n. l. V současné době je možné spatřit

napodobeninu

trojského

koně,

divadlo,

zbytky

královských sídel a teras. Jedním z nejzachovalejších antických měst na světě je Efes. Podél Mramorové cesty se nachází ty nejvýznamnější památky – Celsova knihovna, která kdysi ukrývala až dvanáct Obr. 8: Zbytek Artemidina chrámu Zdroj: Autorka

tisíc svitků, Serapidův a Hadriánův chrám, Trajánova fontána, Herkulova brána nebo obrovský římský amfiteátr, který byl ve

své době údajně největším divadlem na světě. Efes byl také domovem chrámu

17

zasvěcenému bohyni plodnosti Artemis. Artemidin chrám, ze kterého zbyl do dnešní doby bohužel jen jeden sloup, se po svém vzniku stal jednou z nejslavnějších staveb a byl rovněž prohlášen i za sedmý div světa. Areál, který je možné v současnosti navštívit tvoří jen zlomek dávné zástavby. Podle archeologů je 95% bývalé rozlohy města stále ukryto pod nánosem zeminy, archeologické práce tu tedy pokračují nepřetržitě [6]. V oblasti kolem letoviska Antalya se nachází tajuplné město Myra. Myra díky své strategické poloze sice těžila z obchodu s kadidlem, ale zároveň se i stávala obětí ozbrojených nájezdů. Dnes mohou návštěvníci obdivovat zbytky římského opevnění, tureckých lázní, dochované monumentální řecko-římské divadlo a rozsáhlou skupinu hrobek vytesaných přímo do příkré skály. První záznam o Pergamonu pochází již z roku 399 př. n. l., kdy byl založen jedním z vojevůdců Alexandra Makedonského. Toto město dalo vznik a název pergamenu. Egypt byl kdysi velkým konkurentem Turecka, a proto byl Obr. 9: Myra Zdroj: Autorka

na dovoz papyru vydán zákaz. Místo papyru začali obyvatelé Pergamonu používat zvířecí kůži, pergamen.

Akropole, kde se nachází hlavní památky, stojí na vysokém kopci nad současným městem Bergama. Součástí expozice je obrovské divadlo, chrám zasvěcený bohu Dionýsovi, chrám Pallas Athény, zbytky Trajánova chrámu či slavné knihovny, která byla ve starověku druhou největší knihovnou světa. Diův oltář, který prý umí plnit i ta nejtajnější přání, byl odvezen do muzea v Berlíně, na místě zbyly jen jeho základy. Side dříve sloužilo nejen jako přístav s pověstí důležité obchodní křižovatky, ale také místo setkání Marka Antonia a Kleopatry. Dnes je to oblíbené letovisko se snoubící se moderní architekturou, krásnými plážemi, pahorky hor, ruiny starověkého města a tajemnou historií. V Side je možné navštívit dochovaný amfiteátr, fontány, akvadukty, antické lázně, původní kanalizační systém, nekropoli a jedny z nejvýznamnějších antických památek – chrám boha Apollóna a bohyně Athény [26]. V Konye, ve městě s nejdelší historií v zemi a zároveň v nejortodoxnějším městě západního Turecka, se nachází Aladinova mešita a hrobka zakladatele Řádu tančících dervišů Mevlana Celaleddina Rumiho. Tato odnož islámu, která vznikla ve 13. století, byla na svou dobu velmi pokroková a hlásala nekonečné dobro, lásku a toleranci. Jedním

18

z technik, jak se může derviš přiblížit k Bohu, je právě hudba a tanec, přesněji otáčení se v kruzích. Tento řád byl roku 1923 z území Turecka vyhoštěn. V Mevlanově muzeu je možné spatřit celu dervišů s autentickými figurínami, náboženské knihy, hudební nástroje a samotnou hrobku Mevlana a jeho syna [6]. Poblíž města Antalya se nachází i zbytky města Aspendos. Město je významné svým unikátním sedmiposchoďovým divadlem postaveným dle římského vzoru. Amfiteátr, který patří k jednomu z nejzachovalejších divadel v Malé Asii, je využíván pro různá představení a koncerty i v současné době. Návštěvníkům se tak naskýtá neopakovatelný zážitek s historickým nádechem a úžasnou akustikou. Selimova mešita nacházející se ve městě Edirne je považována za nejkrásnější mešitu v Turecku

a

vrcholné

za

dílo

islámské

architektury. Její minarety vysoké 83 metrů jsou po minaretech mešity v Mekce nejvyššími na světě. Největší domovem

město

velkého

Turecka množství

Istanbul

je

přenádherných

památek. Hagia Sophia neboli Chrám Boží moudrosti

byla

ve

své

době

největší

a

nejmonumentálnější stavbou světa. „Chrám Boží

Obr. 10: Selimova mešita Zdroj: Autorka

moudrosti, Hagia Sophia, dostal svou slavnou podobu za vlády císaře Justiniána, který nechal původní, patrně obdélníkovou baziliku s trámovým stropem přestavět na velkolepou modlitebnu, která svou krásou a rozměry neměla na světě obdoby. Zosobňovala všechny stavební prvky a dekory, které se staly vzorem a základem nového uměleckého slohu, jemuž dnes říkáme byzantský a jenž dodnes představuje jeden z vrcholů architektonického snažení“ [6, str. 17]. Chrám zpočátku sloužil jako mešita a po vzniku Turecké republiky byl přeměněn na muzeum. Interiér chrámu je posetý byzantskými mozaikami a osmanskou výzdobou. Naproti chrámu Hagia Sophia stojí Modrá mešita, tzv. mešita sultána Ahmeda, která je dekorována více jak dvaceti tisíci modrými dlaždicemi vyrobenými v mistrovských manufakturách v nedalekém Izniku. Dlaždice jsou sestaveny do dlouhých řad a do rozměrných obrazců s motivy lilií, karafiátů, růží a tulipánů. Tato mešita je spolu s mešitou v Mekce, Damašku a Jeruzalémě jednou z nejposvátnějších muslimských míst. Palác Topkapi je jedním z nejnavštěvovanějších muzeí Evropy. Palác sloužil jako správní centrum Osmanské říše a po vzniku Turecké republiky byl přeměněn na muzeum. Celková

19

plocha paláce je dvakrát větší než samotný Vatikán a je tvořena nádvořím a pavilony, kde je možné spatřit sbírky čínského porcelánu, stříbra a křišťálů, ručně vyrobené kostýmy, klenoty, posvátné relikvie islámu, jeden z největších diamantů a nejbohatší sbírku hodin na světě. Jednou z nejpodivuhodnějších památek Turecka je cisterna Yerebatan. Tato byzantská stavba dosahuje ohromujících rozměrů a je schopna pojmout až osmdesát tisíc kubických metrů vody. Cisterna pochází z 6. století a měla sloužit jako zásobárna pitné vody v případě obležení města. V současné době jsou přístupny dvě třetiny celé stavby, zbytek byl zazděn [27]. Z kulturně-historického dědictví autorku nadchla návštěva Efesu, kde se nachází nepřeberné množství antických staveb, ulic a náměstí v zachovalé podobě a s jedinečnými detaily. Autorčinu pozornost upoutala Mramorová cesta, monumentální Celsova knihovna a dobové veřejné toalety. Autorka nemůže opomenout ani návštěvu Istanbulu a proslulé Hagii Sophii, z které čiší tajuplná historická atmosféra.

Obr. 12: Celsova knihovna Zdroj: Autorka

Obr. 11: Hagia Sophia Zdroj: https://www.google.cz

 Festivaly a společenské akce Po celém Turecku se koná celá řada festivalů a slavností, které jsou velkým turistickým lákadlem a zvyšují primární nabídku cestovního ruchu. Většina oslav je však spjata s náboženstvím, kdy nejvýznamnějšími muslimskými svátky jsou: svátek cukroví, který na konci srpna ukončuje období ramadánu a svátek obětování v říjnu. Neméně oblíbené jsou i sezónní akce a festivaly, mezi kterými si vybere opravdu každý návštěvník. V lednu se lidé sjíždějí do městečka Selçuk nedaleko Efesu, kde jsou pořádány tradiční velbloudí zápasy. Pozorování bojujících velbloudů není událostí krvavou jako spíše komickou. Chov a vycvičení velbloudů je finančně náročné, a proto se tohoto sportu účastní jen ti nejbohatší. V současné době je zápasům ubírána tradičnost a přestávají být

20

populární mezi místním obyvatelstvem. Pro turisty je i nadále tato událost vysoce atraktivní. Miliony tulipánů všech barev a forem zaplavují ulice Istanbulu na konci dubna. Tento festival tulipánů je jedním z nejznámějších slavností svého druhu. Tulipány se v Turecku těší dlouhé tradici, kdy byly opěvovány již za Osmanské říše. Byl to právě turecký botanik Clusius, který odvezl tuto květinu do Nizozemí a rozpoutal tak doslova tulipománii. Festival je podporován i vládou, která v roce 2005 zřídila speciální program zaměřený na pěstování tulipánů a zvýšení zaměstnanosti na tureckém venkově [28]. V oblasti poblíž města Edirne se koná mistrovství v tradičním olejovém zápase Kırkpınar, jenž je jedním z nejpopulárnějších sportů v Turecku. Zápasníci, kteří jsou od hlavy až k patě potřeni olejem, se snaží svého protivníka srazit k zemi. Tento sport se může pyšnit dlouhou tradicí, kdy první velký turnaj se odehrál již ve 14. století. Během následujících 650 let byly tyto zápasy zrušeny jen z velmi vážného důvodu, a tudíž je tento šampionát oficiálně uznán jako nejstarší nepřetržitě konaná sportovní soutěž na světě. Mistrovství je doprovázeno i slavným týdenním karnevalem [29]. Každý rok ke konci června kousek od gruzínských hranic se koná vyhlášený Kavkazský festival. Na festivalu trvajícím několik dní a nocí se tančí národní tance, vypráví se staré bajky a vystupují lidoví umělci. Vše vrcholí posledním dnem, kdy se konají býčí zápasy. Celosvětově známý svátek sv. Mikuláše má své kořeny zapuštěné právě v Turecku, kde se světec narodil, působil a zemřel. V současné době se Mikulášovy ostatky nachází v italském městě Bari. Svátek se slaví v prosinci a po Turecku je znám hlavně díky tančícím dervišům [6].  Tradiční folklór a kuchyně Turecký folklór spolu s kuchyní, která si uchovává své tradiční recepty děděné z generace na generaci, jsou nedílnou součástí potenciálu turismu a charakteristiky této země. Tradiční turecká hudba, která vychází z velké části z tradice arabské, se dělí na klasickou a lidovou. Klasická hudba je výtvorem sultánských dvorů Osmanské říše, kdy měla obrovský význam hlavně v náboženství a vojenství. Z této doby pochází i velmi známé osmanské vojenské orchestry. Lidová hudba byla naopak formována sběrem a

21

kombinací mnoha kulturních pozůstatků civilizací a nejčastěji se jednalo o zpěv a veršování s doprovodem na hudební nástroj. Písně byly ve většině případů doplněny i tancem. Velice žádaným a oblíbeným tancem byl a nadále i je tanec břišní, jehož základy byly položeny v harémech. Turecký břišní tanec je charakteristický svým výrazným Obr. 13: Tanec dervišů Zdroj: https://www.google.cz

rytmem, dynamičností a luskáním prstů. Představení plné tradiční turecké hudby a

orientálního břišního tance může nejednoho návštěvníka vtáhnout do dob sultánů a harémových tanečnic. Dalším nevšedním zážitkem je bezesporu poslech zvuků flétny zvané ney, která doprovází tanec dervišů. Tato podmanivá hudba, při které se tají dech, prý napodobuje pláč lidské duše [6]. Bohatým potenciálem se může pyšnit i tradiční turecké kulinářské umění. Turecká kuchyně je velice rozmanitá a je jednou z nejzajímavějších kapitol světové gastronomie, kdy v sobě pojí prvky střední Asie, Středního východu a Balkánu. Některé stopy tureckých vlivů můžeme najít i v Evropě, např. celosvětově proslulý jogurt. Řada prvků turecké kuchyně je typicky krajových s výjimečnou chutí a mimořádnou kvalitou: oblast Istanbulu či Izmiru používá různé druhy koření a hlavní přílohou je rýže, jihovýchod Turecka proslul zejména kebaby, západní Turecko je domovem oliv a oblast Středozemního moře překypuje zeleninou a bylinkami. Každému návštěvníkovi Turecka se naskýtá možnost ochutnat mnoho specialit, jako jsou

polévky

z cizrny,

čočky či

jogurtu,

gözleme, masové kuličky köfte, mnoho druhů kebabů, lahmacun (palačinka s masem), musaka (mleté maso zapékané s brambory, lilkem a rajčaty), pide (šál pečiva s náplní z mletého masa a zeleniny), cukrovinky baklava, helva (rozemletá sezamová semínka s cukrem) a turecký med. K osvěžení poslouží typický nápoj ayran (jogurt rozředěný vodou, osolený a ochucený kořením, zejména mátou), turecká

Obr. 14: Shish kebab Zdroj: Autorka

káva svařená v džezvě či populární silný hodně slazený černý čaj, který se popíjí

22

z decilitrových skleniček a nesmí chybět u každého rozhovoru či jídla. České turisty jistojistě překvapí chuť místního piva značky Efes, jehož vrchním sládkem je právě Čech. Autorka se do turecké kuchyně zamilovala už při prvním soustu. Turecká kuchyně je zdravá a chutná, plná čerstvé zeleniny, ovčích sýrů, olivového oleje a mletého masa. Nejoblíbenějším autorčiným pokrmem byl döner kebab - maso napíchnuté na tyč a otáčené ve svislé poloze před grilem doplněné o čerstvou zeleninu, ovčí sýr a pita chléb. Stejně tak si oblíbila i tureckou obdobu pizzy zvané pide. Oblíbeným nápojem autorky byl instantní jablečný čaj, jehož chuť je opravdu výtečná.

3.2.2 Realizační předpoklady Realizační předpoklady jsou nezbytné k využití existujícího primárního potenciálu a umožňují samotnou realizaci cestovního ruchu. V Turecku jsou reprezentovány kvalitní a neustále se zdokonalující turistickou a dopravní infrastrukturou.  Turistická infrastruktura Na území Turecka se nachází 3 666 ubytovacích zařízení licencovaných Ministerstvem kultury a cestovního ruchu, která poskytují 1 296 055 lůžek (údaj z roku 2013). Kategorie i úroveň ubytovacích zařízení se různí, od luxusních hotelových komplexů, přes baťůžkářské hostely až po skromné kempy. Nejhustší síť ubytovacích zařízení se nachází v blízkosti větších letovisek a turistických atraktivit, např. Středomořský a Egejský region, Istanbul a Antalya, která se může pyšnit největším zastoupením pětihvězdičkových hotelů stejně jako největší lůžkovou kapacitou. Turecko je domovem

i

řady

hotelových

řetězců

vlastněných

významnými

mezinárodními

společnostmi jako je Hilton, Marriott a Mövenpick. Většina těchto řetězců vytváří aliance s místními investory s cílem zaujmout specifický tržní segment či aktivovat dosud nevyužitý potenciál v méně rozvinutých oblastech jako je východní a jižní Anatolie. Turistickou infrastrukturu země dále tvoří devět tisíc licencovaných průvodců a 7198 cestovních kanceláří (údaj z roku 2013) [30]. Kvalita ubytovacích zařízení se v Turecku různí. Autorka vyzkoušela komfort hotelových komplexů v Alanyi, pohodlí kempů u moře či v lese v NP Olympos, romantické přespání na kajutě lodi, skromnost tábořiště s venkovní sprchou v kaňonu Köprülü, či nevábnost turistických hostelů v centru Istanbulu. Využitím různých typů ubytovacích

23

zařízení, které jsou pro danou lokalitu charakteristické, autorka získala opravdu autentický zážitek.  Dopravní infrastruktura Turecko je zpřístupněno leteckou, silniční či železniční dopravou. V posledních letech je nejvíce využívána doprava letecká, přičemž spoje z letišť do cílových destinací zajišťuje ve většině případů doprava autobusová. O tom, že se letecká doprava stává stále více žádanou, vypovídá i fakt, že v zemi každoročně přistává bezpočet letů převážející miliony turistů. Státní letecký dopravce Turkish Airlines, který provozuje 235 letadel, v roce 2013 přepravil přes 48 milionů cestujících [31]. Na samotném území Turecka se nachází 48 civilních a 27 vojenských letišť (údaj z roku 2013) [9]. Nejvýznamnější letiště se nachází v Istanbulu, Ankaře, Izmiru, Antalyi, Gaziantepu a Burse. Letiště v Istanbulu je jedním z největších leteckých uzlů na světě a do budoucna by se toto město mělo stát domovem i globálně největšího letiště vůbec, které by mělo být schopné odbavit až 150 milionů pasažérů ročně. Důvodem výstavby tak velkého letiště je fakt, že kapacita stávajících letišť nestačí uspokojit rychle se zvyšující poptávku [32]. Hlavním dopravním prostředkem na velké vzdálenosti je i nadále autobus. Autobusová síť je rozsáhlá, rychlá, levná a zabezpečuje spojení i s těmi nejzapadlejšími místy, a to hlavně díky existenci jedné z největších flotil silniční dopravy v Evropě. Celková délka komunikací je kolem 388 tisíc km (údaj z roku 2013). Pozemní komunikace jsou nejvyužívanější formou dopravní infrastruktury, na kterých se přepravuje 95% cestujících a 90% zboží [9]. Turecká vláda si je tohoto faktu vědoma a pro zkvalitnění celé infrastruktury plánuje do roku 2023 vybudovat dalších 5 300 km dálnic [32]. Autorka byla překvapena komfortem a pohodlností nejen tureckých autobusů, ale i palubních služeb, kdy voda, teplé nápoje a malá svačina byly zdarma. V autobuse vedle sebe nesmí sedět muž s ženou, s výjimkou manželských párů. Všichni cestující jsou navíc navoněni výrazným parfémem. Co se týče jízdních řádů, ty se zjišťují jen velmi obtížně. Nejjednodušším způsobem jak zjistit daný spoj, je optat se kolemjdoucích přímo na autobusovém nádraží. Železniční doprava se v Turecku může jevit jako zastaralá, pomalá a velmi řídká. Důvodem nízké kvality železnic bylo rozhodnutí vlády podporovat výstavbu a modernizaci

24

dálnic jako hlavního způsobu dopravy v Turecku. Železniční doprava je tedy vhodnou volbou pouze pro ty, kteří mají dostatek času, chtějí ušetřit a samotná cesta vlakem je pro ně uspokojující. Železniční síť je dlouhá 12 tisíc km, z níž dva tisíce km je elektrifikovaných a necelý jeden tisíc km tvoří trať vysokorychlostní (údaj z roku 2010) [9]. Díky soudobým investicím do železniční dopravy vznikl velice využívaný a rychlý koridor mezi Istanbulem a Ankarou, Istanbulem a Konyou a mezi Istanbulem a Denizli. V současné době má lodní doprava význam hlavně v rámci města Istanbul a jeho blízkého okolí. Na samotném území Turecka není lodní doprava téměř využívána, většina trajektů byla dokonce i zrušena. Z hlediska cestovního ruchu by však mohly být zajímavé trajekty spojující pobřeží Egejského moře s blízkými řeckými ostrůvky. V posledních letech je cílem zvýšit produktivitu námořní a lodní dopravy a dochází tedy k privatizaci přístavů. Hlavními námořními přístavy jsou: Istanbul, Izmir, Samsun, Mersin a Izmit.

3.2.3 Selektivní předpoklady Selektivní předpoklady podněcují vznik a rozvoj cestovního ruchu. Tyto předpoklady se dále dělí na vlivy objektivní a subjektivní. Vlivy objektivní, konkrétně demografické, politické, ekonomické a geopolitické faktory, jsou popsány v kapitole „Charakteristika Turecka.“ Subjektivními vlivy souvisejícími s marketingem se zabývá kapitola „Dosavadní problémy a návrhy akcí pro dosáhnutí vize udržitelného rozvoje v Turecku.“

3.2.4

SWOT analýza

SWOT analýza je užitečným nástrojem k posouzení silných a slabých stránek, příležitostí a ohrožení určitého záměru, projektu či destinace. V cestovním ruchu se analýzy využívá především v marketingu, kdy lze vyhodnotit budoucí vývoj a identifikovat problémy či možnosti dané turistické destinace. Pro hodnocení silných a slabých stránek jsou klíčové vnitřní faktory, které ovlivňují rozvoj turistické destinace. Navzdory tomu, faktory působící na destinaci z vnějšího prostředí představují zdroj příležitostí nebo ohrožení. SWOT analýza je v této kapitole aplikována přímo na Turecko. Snaží se zhodnotit celkový potenciál cestovního ruchu a budoucí vývoj země. Analýza byla vypracována

25

samotnou autorkou, která vycházela ze svých vlastních pozorování a poznatků nabytých pobytem v Turecku.

Silné stránky o Výhodná geografická poloha – na rozhraní Evropy a Asie o Dobrá dopravní dostupnost – mezinárodní letiště, pozemní komunikace o Přímořská destinace u Egejského a Středozemního moře o Rozmanitá škála turistické nabídky – příroda, hory, moře, lázně, kulturně-historické památky, tradiční folklór a kuchyně, sportovní vyžití atd. o Bohatá biodiverzita – cizrna, fík, čočka, krokus, lilie, tulipán, keřovitá macchie, ambroň východní, kareta obecná i obrovská, tuleň středomořský, muréna, vanská kočka, anatolský pastevecký pes, angorská koza atd. o Přírodní atraktivity – Pamukkale, Kappadokie, jezero Van, hora Nemrut, vodopády Düden, NP Olympos, kaňon Köprülü, pohoří Ala Dağlari atd. o Kulturní a historické dědictví – Trója, Myra, Efes, Hagia Sophia, Selimova mešita, cisterna Yerebatan, Aspendos, Side, Pergamon atd. o Povaha tureckých obyvatel – přátelskost, pohostinnost, vstřícnost o Alternativní cestovní ruch – cykloturistika, pěší turistika, horolezectví, ekoturismus, lázeňství, gastroturismus apod. o Dobrá kvalita různých komponentů cestovního ruchu – pláže oceněné Modrou vlajkou1, mezinárodní letiště, kvalitní ubytovací zařízení, odlišné druhy stravovacích zařízení o Podpora udržitelného rozvoje cestovního ruchu – hlídané objekty (Pamukkale), omezený vstup (skalní kostelíky v Kappadokii), zákaz focení (významné fresky skalních kostelíků), podpora tuzemského cestovního ruchu – studenti i školní exkurze vstup do většiny objektů zdarma, důraz na vzdělání a tvorbu adekvátních lidských zdrojů

1

Modrá vlajka je systém hodnocení čistoty pláží a kvality jejich služeb. Je to symbol čistoty, dobré péče a ochrany životního prostředí.

26

Slabé stránky o Národní politika – zaměření na příjmovou stránku a počet turistů, národní priority důležitější než regionální cíle o Sezónní problémy – kolísání populace, ve většině měst infrastruktura postavená pouze pro využívání místními = nedostatečná kapacita a znečištění o Masový turismus v přímořských letoviscích – nedostačující informovanost o možnostech oblasti o Změna přírodního prostředí na umělé antropogenní – stavba letišť, dálnic, hotelů, zábavních parků, rekreačních komplexů, golfových hřišť atd. o Poškozování životního prostředí v místech příliš vysoké koncentrace turistů – narůstající počet hotelů u pobřežních lokalit zničil olivové a citrusové sady, vysoká lokální spotřeba vody a půdy s omezením pro místní obyvatele, chemické a fyzikální znečištění – odpady, hluk, emise z dopravy atd. o Ztráta kvality života místních obyvatel – vysoká koncentrace lidí, znečištění životního prostředí, spotřeba místních zdrojů, dominance cizích kulturních prvků, kriminalita, užívání drog, prostituce, lokální zvyšování cen, zvýšené společenské nerovnosti, dopravní zácpy, ztráta soukromí o Změna místní kultury, umění a tradic na umělé představení pro turisty se ztrátou jejich přirozenosti – tanec dervišů, břišní tanec atd. o Zisky z cestovního ruchu se neuplatňují v dostatečné míře v cílové destinaci – profit zprostředkovatelských subjektů, dovoz materiálů a potravin do destinací, zahraniční vlastnictví hotelů a zábavních parků

Příležitosti o Snížení sezónnosti v destinacích masového cestovního ruchu pomocí diverzifikace a efektivního marketingu o Efektivnější propagace existujících forem alternativního cestovního ruchu s důrazem na autentický prožitek o Využití potenciálu agroturistiky – návštěva plantáží a sadů (banánovník, pomerančovník, kakaovník, myrty, jahody, avokádo, guava, papaya)

27

o Uvědomění si hodnoty přírodních zdrojů, kulturního dědictví a genia loci spolu s rostoucí vzdělaností turistů, návštěvníků, rezidentů, podnikatelů a dalších zájmových skupin o Stimulace podnikatelů v cestovním ruchu pro zlepšování životního prostředí v destinacích (soutěže, vyhlašování cen, ekocertifikace, úlevy na daních) o Využití existence multikulturní společnosti v turistických destinacích – hodnotná kulturní výměna vedoucí ke společensko-ekonomickému rozvoji o Nové technologie snižující spotřebu zdrojů a znečištění životního prostředí

Hrozby o Devastace území způsobená příliš vysokou koncentrací a neadekvátními postupy o Rozšíření masového cestovního ruchu do přírodně a společensky cenných lokalit obsahující vzácné a málo stabilní ekosystémy a lidská společenstva o Další přesun rozhodovacích kompetencí mimo turistickou destinaci – hotelové řetězce, touroperátoři s nabídkou all-inclusive balíčků, které limitují příjmy země a místních podnikatelů o Vandalismus o Přírodní katastrofy – požár, zemětřesení o Globální oteplování a s tím spojená snižující se biodiverzita o Konkurence ostatních destinací cestovního ruchu o Ekonomická krize – vliv na rozvoj cestovního ruchu a jeho udržitelné formy

3.3 Cestovní ruch a trvale udržitelný rozvoj Cestovní ruch je složitý sociální proces, který mimo jiné představuje lidskou mobilitu, jejíž vývojové změny znamenaly významné milníky ve vývoji populace. Podstatou této mobility je uspokojování potřeb vyššího řádu [1]. Cestovní ruch může být chápán jako aktivita pomáhající sektoru služeb zvýšit zaměstnanost, příjem, a tím ovlivňovat stav ekonomiky. Takováto aktivita provozovaná ve velkém měřítku je nazývána jako masový cestovní ruch, typický v ekonomicky

28

rozvinutých zemích v druhé polovině 20. století. Masový turismus je termín označující cestování velkých skupin návštěvníků, kteří využívají hromadných ubytovacích a stravovacích zařízení a dopravních prostředků [2]. V posledních letech vzniklo vedle hromadného turismu velké množství nových alternativních typů cestovního ruchu, souhrnně nazývaných jako alternativní cestovní ruch. Tato forma turismu je založena na respektování přírodních a společenských hodnot, podpoře rezidentů a návštěvníků k pozitivní a hodnotné interakci a výměně zkušeností. Právě tato forma turismu vede k udržování a rozvoji životního prostředí. Pojem udržitelný cestovní ruch začal být používán v 80. letech 20. století [33]. V této době byl široce rozšířen termín „green tourism,“ environmentální problémy jako globální oteplování nebyly tak zřejmé. Od 90. let pojem udržitelný cestovní ruch začal být čím dál tím více využíván. Zahrnoval přístup k cestovnímu ruchu, který mimo jiné připouští důležitost hostitelské komunity a zaměstnanců, a také maximalizuje ekonomické výhody rezidentům [34]. Koncept udržitelnosti se týká životního prostředí, populace a ekonomického systému. V tomto ohledu UNWTO definovala udržitelný cestovní ruch jako takový cestovní ruch, který se setkává s potřeby turistů a hostitelského regionu a zároveň ochraňuje rozmanitost přírody a přirozené funkce ekosystému. Dále vede k managementu všech zdrojů a to takovým způsobem, kdy ekonomické, sociální a estetické potřeby mohou být naplňovány stejně jako udržování kulturní identity a ekologických procesů [35]. Jedním z nejdůležitějších a největších summitů, který se zabýval vizí udržitelného rozvoje, se konal v roce 1992 v Brazílii ve městě Rio de Janeiro. Na tomto setkání, kterého se zúčastnilo 172 zemí včetně Turecka, bylo konstatováno, že pro bezpečnější a prosperující budoucnost je potřeba spojení zájmů životního prostředí a principů udržitelného rozvoje. Představitelé zemí přijali několik významných dokumentů, které mají být vodítkem při naplňování principů udržitelného rozvoje v jednotlivých zemích, na všech úrovních veřejné správy a ve všech sektorech [36]. Jedním z těchto dokumentů je Agenda 21, která se zaměřuje na ochranu zdrojů a jejich hospodaření, sociální a ekonomické aspekty, odstranění chudoby, finanční zdroje, zavádění nových technologií, usnadnění výměny informací mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi a změny v hospodaření s půdou [2].

29

Udržitelný rozvoj je specializovaným oborem se svými specifickými technikami, principy a modely. Je založen na výzkumech a hodnoceních, které hledají rovnováhu mezi turismem, kvalitním životním prostředím a bohatstvím. Je tedy zřejmé, že se udržitelný rozvoj dotýká mnoha rovin, a proto při tvorbě studií, plánování a implementaci je důležité využívat poznatků z mnoha odvětví a chápat ho jako adaptibilní koncept schopný řešit široké množství situací a formulovat různé cíle [33].

3.3.1 Udržitelný rozvoj v Turecku Po druhé světové válce se cestovní ruch začal rapidně rozšiřovat a stal se tak světovým fenoménem. Není tedy divu, že rozvíjející se země přivábily pozornost nemalého počtu podnikatelů a investic, avšak bez jakéhokoliv řádného plánování či příprav. Hlavním cílem mnoha zemí a také Turecka bylo zvýšení příjmů pocházejících z cestovního ruchu. Jediným nástrojem, který byl použit pro dosažení těchto ideálů, bylo zvýšení fyzické kapacity a příval mezinárodních turistů, a to bez zvážení dalších okolností [37]. Rozvíjející se masový cestovní ruch bez jakékoliv koordinace v Turecku vytvořil environmentální, společenské a ekonomické problémy. V dnešní době je v Turecku udržitelný rozvoj jedním z nejvíce diskutovaných a zdůrazňovaných témat. Udržitelnými praktikami se zabývá hlavně Rozvojový program OSN (UNDP), jehož cílem je vyvíjet strategie udržitelného cestovního ruchu a v tomto ohledu také zvyšovat povědomí obyvatel. Hlavními oblastmi programu jsou: redukce závislosti na cizích zdrojích energie, ochrana přírodních zdrojů, podpora ekoturismu a ekologického zemědělství, speciální vzdělávání mladých lidí v oblasti inovativního podnikání, speciální trénink žen v oblasti gastronomie či lehkého podnikání a snaha zvýšit povědomí veřejnosti pomocí veřejných sdělovacích prostředků, dokumentů, konferencí, seminářů, kurzů, brožur, dětských knížek a speciálních triček [38]. Dalším aktérem v této oblasti je Ministerstvo kultury a cestovního ruchu, které pravidelně vydává zprávy a studie na toto citlivé téma. V roce 2007 vydalo plán turistického rozvoje Turecka s názvem „Turistická strategie Turecka – 2023“. I přesto, že plán akcí pokrývá období hlavně od roku 2007 do roku 2013, Ministerstvo zde objasnilo i cíle, kterých chce dosáhnout do roku 2023, a to na počest stoletého výročí založení republiky [32].

30

3.3.2 Dosavadní problémy a návrhy akcí pro dosáhnutí vize udržitelného rozvoje v Turecku Kapitola se zabývá problémy, které se objevují v Turecku a zároveň souvisejí s cestovním ruchem, a popisuje je z různých hledisek. Ke každému hledisku se také snaží přednést akce a koncepty, které jsou navržené ministerstvem či autorkou, a pomohou vyřešit či vylepšit danou situaci.  Přehodnocení dosavadních plánů cestovního ruchu Dle Tosuna se předchozí koncepty týkající se rozvoje cestovního ruchu nedokázaly dostatečně vyrovnat s reálnými podmínkami a problémy, a to hlavně díky strnulému rámci plánování, nedostatku plynulosti a ignorování lokálních podmínek. Státní plánovací organizace (SPO), která byla pod přísným dohledem ministerstva, musela připravovat plán rozvoje každých pět let. Tvorba plánu byla velice zdlouhavá a neefektivní, protože SPO byla nucena veškeré návrhy konzultovat s relevantními ministerstvy, tvorba plánu tak většinou zabrala období kolem tří let. Pokud lokální orgány čelily problému během implementace plánů vytvořených SPO, musely ho nejdříve prodiskutovat s ministerstvem a čekat na další příkazy [33]. Tento systém se zdá být neefektivním při zvládání rapidně se měnících sociokulturních, ekonomických, technologických a dalších okolností ovlivňující cestovní ruch. Tosun dále uvádí, že tvorba konceptů a plánů byla brána spíše jako běžná aktivita, která musí být prováděna pravidelně v určitých periodách, a ne jako dynamický a kontinuální proces s různými úrovněmi. Průzkumy trhu a různá vyhodnocení dokonce nebyly brány jako podstatná složka plánovacích konceptů a rozpočet na takovéto činnosti byl dokonce limitován. Plánování bylo spíše chápáno jako nepodstatný politický koncept, který má pouze poukazovat na důležitou a horlivou práci ministerstva. Kromě toho bylo prokázáno, že rozvíjející se země často vše starostlivě plánují, avšak tyto plány již nejsou schopny plnit a implementovat [33]. Udržitelný rozvoj je koncept, který vyžaduje přístup mnoha oborů a poznatků. V Turecku při tvorbě plánů převládal hlavně izolovaný přístup vyzdvihující cíle turistického sektoru. V roce 1994 tvořilo zemědělství kolem 47% všech zdrojů, ale i přesto bylo toto odvětví značně ignorováno. Centrální vláda totiž vytvořila až nerealistickou image vyzdvihující ziskovost plynoucí z cestovního ruchu. V populárních turistických destinacích mnoho obyvatel dalo přednost podnikání v cestovním ruchu a prodalo tak

31

hodnotnou zemědělskou půdu. Není divu, že většina obyvatel při tomto pokusu selhala [37]. Dle autorky by plánování mělo vést k podpoře ekonomického růstu, společenské rovnováhy a udržitelného rozvoje. Strategické plánování by mělo být flexibilní, obsahovat organizační modely, finanční možnosti, snížit negativní vlivy cestovního ruchu a s ním spojených aktivit, podporovat zakládání dobře organizovaných a vysoce kvalitních turistických areálů, dbát na ekologické a efektivní využívání přírodních zdrojů, reagovat na potřebu ochrany a revitalizace životního prostředí, ale také zároveň na měnící se globální trendy a požadavky. Cestovní ruch by měl být využit jako plánovací a zaváděcí nástroj, pomocí kterého se snižují regionální nerovnosti, chudoba a nezaměstnanost. K zajištění rozvoje turistických aktivit na regionální i národní úrovni je nutné se řídit nejen plány vypracovanými ministerstvem, ale také dokázat si tyto plány přizpůsobit specifickému místu a požadavkům. Je vhodné využívat zonaci, monitoring, principy návštěvnického managementu a participativní mechanismy jako je Místní Agenda 212.  Organizace V zaostalejších zemích je běžnou praktikou vysoká centralizace. V Turecku je centrální vláda jediným rozhodujícím orgánem celé ekonomiky. To znamená, že všechny vypracované plány a veškerá rozhodnutí neberou v potaz regionální a lokální podmínky. V tomto procesu pak lokální orgány jen usnadňují implementaci vládních priorit anebo pomocí ekonomických či politických nátlaků jsou přímo nuceni následovat různá rozhodnutí centrální vlády. Tím se stát stává neschopným vyřešit jakýkoliv problém turistického sektoru, který v mnoha případech vyžaduje sezónní a každodenní operativní rozhodnutí a v první řadě lokální přístup [37]. V tomto ohledu je hlavním cílem ministerstva vytvořit národní, regionální a lokální orgány cestovního ruchu a zajistit tak aktivní participaci, spolupráci a podíl na rozhodovacím procesu nejen celého turistického sektoru, ale také veřejnosti. Vytvoření takového organizačního schématu poskytne cestovnímu ruchu určitý dynamismus a zároveň minimalizuje zranitelnost k mezinárodní ekonomické krizi.

2

MA 21 je strategický a akční plán zavádějící principy udržitelného rozvoje v určitém regionu.

32

Dle návrhů ministerstva by měla být vytvořena Národní rada cestovního ruchu (NTC) s 15 až 20 členy s hlubokými znalostmi a zkušenostmi v cestovním ruchu, analytickým myšlením a schopností propojit národní politiku s politikou cestovního ruchu. NTC může také vyzývat další odborníky a organizace k účasti na diskuzích a rozhodovacím procesu. Hlavními povinnostmi NTC jsou: vytváření marketingu turistických destinací, podpora tuzemského cestovního ruchu, zajištění přenosu pozitivních externalit z cestovního ruchu všem obyvatelům, provádění výzkumů a schraňování dat, které poslouží ministerstvu k zlepšování politiky cestovního ruchu. Hlavní rolí Městských rad cestovního ruchu (CTCs) je spolupráce při poskytování služeb, včetně pomoci a podpory vzdělání různých subjektů a zjišťování a prezentace lokálních podmínek, potřeb a očekávání [32].  Doprava a infrastruktura V mnoha rozvíjejících se zemích budování fyzických zařízení, jako jsou hotely, restaurace, telekomunikační systémy a doprava, byly hlavním zájmem plánování a rozvoje. V Turecku se na výstavbě a otevření mnoha těchto zařízení podílel hlavně soukromý sektor. I přesto, že ve většině turistických center byla vybudována zařízení na vysoké úrovni, rozsah a kvalita infrastruktury zůstala zachována. Výsledkem byla vysoká neefektivnost a nízká ziskovost. Turecko se navíc stalo levnější variantou jiných středozemních destinací. Tato negativa a environmentální problémy reflektují neefektivní využívání zdrojů a přístup zdůrazňující ekonomický růst. Zvýšením ubytovacích kapacit se zvýšily i snahy marketingu. V tomto stádiu se marketing zabýval pouze získáním zisku a promočními akcemi a totálně ignoroval společenské, kulturní a environmentální důsledky [37]. Cílem strategie ministerstva je eliminovat problémy spojené s infrastrukturou hustě obydlených a rychle rostoucích turistických center. Doprava je důležitou složkou cestovního ruchu, a proto je důležité ji zdokonalit a zvýšit poptávku po šetrnějších typech dopravy. Vzhledem k tomu, že Turecko dělí od většiny zemí velká vzdálenost, je dle strategie pro rozvoj turismu důležitá letecká doprava. Proto se Turecko chystá restaurovat a vylepšovat současná letiště. Pomocí výstavby nových letištních hal a zrekonstruování regionálních letišť chce rozšířit turistické aktivity po celém území. Přelety mezi různými

33

regionálními letišti by tak nahradily zdlouhavou cestu motorovými vozidly. Cestující by tak mohli za kratší čas poznat více zajímavých míst, a navíc by se jim naskytl krásnější výhled na území Turecka. Dalším typem dopravy, na který se strategie zaměřuje a měla by být postupně rozvíjena, je doprava železniční. Tato forma komunikace je jednou z nejbezpečnějších a nejkomfortnějších. Proto by měla být vybudována či poupravena vysokorychlostní železniční trať s regionálními linkami, spojující hlavní turistické zajímavosti. Turecko by se také mělo zaměřit na rozvoj námořní dopravy a okružních plaveb. S tím také souvisí obnova přístavišť, například v Istanbulu, Antalyi či Izmiru. Navíc by mělo být kolem 200 rybářských chatrčí poupraveno a poté schopno poskytnout různé služby pro potřeby námořní turistiky [32].  Finance a investice Příjmy z cestovní ruchu dané destinace by se podle autorky měly využít nejen k rozvoji a prosperitě dané destinace, ale také celého státu. Pomocí investic se dají snižovat regionální nerovnosti a zkvalitnit přírodní, historické, společenské a kulturní prostředí. Investice by měly být schopny podpořit nové i dosavadní aktéry, a to prostřednictvím mechanismu grantů založeného na lokální úrovni a odvíjeného od produkovaných aktivit a druhů cestovního ruchu (zimní sporty, kulturní zaměření…), anebo certifikačního systému, který vylepší kvalitu provozovaných služeb, vytvoří konkurenční prostředí a zvýší spokojenost klientů. Oba tyto principy pomohou zajistit diverzifikaci a rozšíření turistických aktivit na celé území a po celý rok. Úkolem ministerstva je rozvinout Satelitní účet cestovního ruchu (TSA), což je statistický nástroj zahrnující různé koncepty, definice, klasifikace a slouží k pochopení role turismu v ekonomice [32]. TSA každému státu může pomoci s vyhodnocením jeho postavení a důležitosti cestovního ruchu, počtem pracovních míst vytvořených cestovním ruchem, množství investic, příjmů, spotřeby a charakteristiky zdrojů a vliv cestovního ruchu na rovnováhu platební bilance [39]. V Turecku jsou statistická data získávána pomocí Státního statistického institutu, Ministerstva cestovního ruchu, Centrální banky a dalšími příslušnými institucemi.

34

 Marketing Marketing by měl být založen na analýzách a studiích, včetně SWOT analýzy. Jednotlivé studie by měly dokázat najít odpovědi na otázky - jaké produkty či destinace by měly být propagovány, komu by měly být propagovány, jaké destinace jsou pro cestující klíčové, jak jsou tyto destinace vnímány (respektive zjišťování mentálních map 3), zda se informace různých kampaní o určitých destinacích shodují se skutečností, jakým způsobem bude probíhat propagace,… Za tímto účelem je vhodné věnovat speciální pozornost monitorování globálních trendů a tvorbě kampaní zaměřených na určitou destinaci s vyzvednutím moderních hodnot a zároveň loajality k odlišným, originálním a národním hodnotám. S marketingem také souvisí vytvoření lepší image Turecka, na který se zaměřuje právě strategie [32]. Terorismus, nepříznivé publikace a články, válečné konflikty a politická nestabilita hlavně u sousedících států přispěly k negativnímu objektivnímu vnímání Turecka. V několika příštích letech by měl marketingový program zlepšit představu o Turecku v široké veřejnosti.  Podpora tuzemského cestovního ruchu Hlavním cílem strategie je podpořit rozvoj produktů založených na přijatelné kvalitě a rozumné ceně, přimět místní obyvatele cestovat v rámci země a zúčastnit se různých událostí a kampaní, zvýšit obecné povědomí o historii, přírodě a kultuře a to nejen na místní, ale také na národní rovině [32]. K dosažení těchto záměrů autorka navrhuje tvorbu a rozvoj produktů alternativního cestovního ruchu, nových zařízení a vylepšení kvality dopravy a dostupnosti různých míst. Podnikatelé by měli pomocí slev místně i časově alokovat podíl turistů a cestovní kanceláře by měly nabízet zvýhodněné balíčky pro místní obyvatele. Dále je nutné podpořit možnost cestování hlavně mladým vzdělaným lidem, a to prostřednictvím studentských slev či vstupů zdarma. Právě oni jsou důležití pro další rozvoj státu. Pomocí cestování lépe poznají svou zemi a získají určitý postoj ke zvyšujícímu se cestovnímu ruchu. Dalším cílem by mělo být zpřístupnění cestovního ruchu i znevýhodněným skupinám (lidé s postižením, sociálně slabší skupiny…).

3

Mentální mapa je způsob uložení obrazů a vztahů fyzického světa v mozku, kde nabývá subjektivního charakteru.

35

 Vzdělávání Podle Tosuna snaha o udržitelný rozvoj znamená změnu v chování a také chápání světa kolem nás [33]. Ochrana životního prostředí není tedy limitována pouze managementem přírodních zdrojů, ale také lidmi. Každý člověk by se měl chovat jako zodpovědný občan s cílem zvýšit ochranu životního prostředí. Je nezbytné pozvednout povědomí o životním prostředí a ztotožnění se jedince s principy udržitelného rozvoje, nejlépe již od dětství. Proto, by měly být na základních školách vyučovány předměty, které se zabývají udržitelným rozvojem. Navíc vzdělání v cestovním ruchu zvyšuje povědomí o existenci a ochraně národních turistických míst a zdrojů, a pomáhá najít odpověď na otázku, jak přispět turismem ke zvýšení národní ekonomiky. V Turecku existuje mnoho projektů zabývající se vzděláváním žáků základních škol z hlediska udržitelného rozvoje. Nejznámějším je projekt Green PACK vytvořený za participace Regionálního environmentálního centra pro střední a východní Evropu (REC), Turecké asociace pro ochranu přírody, Ministerstva životního prostředí, nevládních organizací (NGOs) a dalších institucí a jednotlivců. Hlavním cílem projektu je vzdělávání žáků základních škol. Studium zahrnuje informace týkající se životního prostředí, environmentální ochrany, schopnosti řešit environmentální problémy a zvýšení etického postoje. Důležitým předpokladem pro samotný projekt a pro zvýšení ochrany životního prostředí je transformace získaných vědomostí žáků na své okolí, respektive rodinu, příbuzné a přátele [40]. Dalšími vzdělávacími projekty v Turecku jsou: provozování eko-škol (Ankara), různé kurzy ve školách a projekty zaměřené na praktické vzdělání (např. projekty uplatňovány v určitých citlivých oblastech jako je jezero Van). Zvýšení kvality vzdělání v cestovním ruchu vede k získání lépe kvalifikované a kompetentní pracovní síly. Z tohoto důvodu by měly stávající vysoké školy a různé instituce nabízející vzdělání v cestovním ruchu obdržet od ministerstva informace a doporučení, jak zlepšit kvalitu a obsah výuky. Zároveň studenti s inovativními nápady by měli být podporováni stipendii [32]. Je důležité, aby byl cestovní ruch učen efektivně a v praktické rovině. Je nezbytné podporovat rozvoj vzdělání již současných pracovníků cestovního ruchu. Vzdělání je důležité nejen pro zdokonalování pracovníků, zvýšení kvality služeb a spokojenosti klientů, ale také pro prevenci chaotického a mylného průvodcovství, které je

36

v nynější době pro turismus v Turecku typické. Vzdělání zároveň dokáže radikálně změnit pohled na turismus, kdy ho pracovníci mohou chápat jako dobrou šanci pro vybudování kariéry a získání permanentní pracovní pozice. Vzdělání by mělo probíhat v různých institucích cestovního ruchu a mělo by být zaměřeno hlavně na praktickou stránku. Vzdělávání vysokoškolských studentů a současných pracovníků by mělo obsahovat hlavně takové tituly, které se setkávají s měnícími se požadavky cestovního ruchu jako je sociologie, psychologie, světová gastronomie a světové kultury, výzkumné metody, tvorba nových turistických destinací a produktů, ale také tituly, které jsou v cestovním ruchu obecné, jako jsou cizí jazyky, činnost na recepci, pokojové služby, administrace, management, ekonomie, marketing, právo, průvodcovství, catering a práce v institucích cestovního ruchu [32]. Důkazem o snaze Turecka zvýšit povědomí veřejnosti o důležitosti udržitelných principů je filmový festival konaný v Istanbulu v prosinci roku 2011. Hlavním předpokladem byl fakt, že systematická změna je možná jen za současné stimulace individuí, komunit a institucí. Festival měl přispět k postupné restrukturalizaci všech aspektů života - od zemědělství po energii, od zdraví po recyklaci a od vzdělání až po ekonomiku. Festival svým divákům nabídl dva turecké a čtrnáct zahraničních filmů s tureckými titulky, krátké filmy a animace, tématické diskuse, hudební představení a další zajímavé aktivity [41]. V současné době se festival pro vysokou účast a úspěšnost koná nejen v Istanbulu, ale i v Ankaře.  Management kvality Dle strategie ministerstva je v tomto ohledu prvním krokem rozšíření vědomí o kvalitě a o jejím zvýšení, což souvisí hlavně se vzděláním. Nové vypracovávané studie na udržitelný růst a ochranu přírody by měly obsahovat znalosti a zkušenosti různých institucí a přírodovědců. Kvalita souvisí s různými ohodnoceními a certifikacemi. Odchylky v současných praktikách týkajících se certifikací ubytovacích zařízení by měly být dle strategie do budoucna eliminovány. Měl by se vytvořit sjednocený a solidní systém hodnocení, který bude harmonizovat s mezinárodními standardy. Vylepšování kvality poskytovaných služeb je spojeno s takovým konceptem managementu, který prosazuje neustálé zdokonalování, spokojenost a participaci klientů a

37

pracovníků, optimální využívání zdrojů a efektivní práci, která sníží náklady a ušetří čas. Jedním z předpokladů zvyšování kvality je zajištění dobrých pracovních podmínek a čistého a zdravého pracovního prostředí. Vzhledem k tomuto faktu by měly být pravidelně prováděny inspekce v souladu s příslušnými zákony, regulacemi a standardy [32]. Pomocí kontrol lze zvýšit nejen standard různých podniků a institucí, ale také jejich produktivitu a konkurenceschopnost. Z toho plyne fakt, že zvyšování kvality služeb prospívá celému sektoru cestovního ruchu a je tedy důležitou součástí udržitelného rozvoje. Kvalitní by neměly být jen služby, ale také prostředí, ve kterém je různé instituce nabízejí a klienti spotřebovávají. K zachování dobrého životního prostředí je důležité si uvědomit, že bez ochrany životního prostředí nebude možné nadále rozvíjet a podporovat cestovní ruch a dojde tak ke ztrátě jedné z nejvýznamnějších složek národní ekonomiky. Kooperace mezi příslušnými organizacemi by měla napomáhat k zachování přírodního a historického dědictví, a to například vytvořením systému sankcí pro posílení prevence jakýchkoli činností, které by se v budoucnu mohly stát hrozbou pro životní prostředí. Při řešení otázky zachování životního prostředí je vhodné se také obrátit na obyvatele daného místa. V Turecku již existují různá opatření pro zvýšení environmentálního vědomí veřejnosti a zachování fyzického a abstraktního dědictví (viz „Vzdělání“).

3.3.3 Diverzifikace V Turecku, rozlohově obrovské zemi, je velice obtížné řídit cestovní ruch, a to z důvodu různých priorit a potřeb každého regionu a destinace. Jádrem plánování je tedy vyřešit otázku diverzifikace a rozšíření turistických aktivit na celé území a po celý rok. Těchto cílů lze dosáhnout pomocí tvorby a podpory rozličných produktů cestovního ruchu, jako jsou produkty ekoturismu, zimního, lázeňského, kongresového, kulturního a gastronomického cestovního ruchu. Dále je potřeba decentralizace a regionálního plánování.  Lázeňský cestovní ruch Turecké lázně, neboli hammam, jsou místem pro veřejnou konverzaci stejně jako svatostánkem soukromí. Samotné lázně jsou pro Turky nepostradatelnou složkou života, neboť tradiční kultura islámu nařizuje očistu duše i těla před modlitbou a po pohlavním

38

styku. Zvláštní příznačná atmosféra a klid se však postarají o neopakovatelný zážitek každému, kdo lázně navštíví. V Turecku se nachází čtyři hlavní lázeňská střediska: Marmarská střediska (Balikesir, Çanakkale a Yalova), Egejská střediska (Aydin, Denizli, Manisa, Izmir), střediska Střední Anatolie (Aksaray, Kirsehir, Nigde, Nevsehir, Yozgat), střediska regionu Phrygia (Afyonkarahisar, Ankara, Usak, Eskisehir, Kutahya) a Istanbul. V těchto oblastech by se měla vytvořit infrastruktura vhodná pro rozvoj lázeňského, kulturního a ekoturistického cestovního ruchu, a to vzhledem k existenci zajímavého přírodního a kulturního dědictví. Produkty a veškeré aktivity by měly podléhat principům udržitelného rozvoje. Z hlediska obrovského potenciálu středisek lázeňského cestovního ruchu, je nutné věnovat dostatek času a finančních prostředků na jejich propagaci. Informace o regionech by měly být zdůrazňovány v letácích, brožurách, na internetu,… Dále by bylo určitě výhodné kontaktovat různé mezinárodní či zahraniční zdravotní a sociální organizace.  Ekoturistika Ekoturismus je taková forma cestovního ruchu, která je provozována vždy tak, aby nepoškozovala přírodu a krajinu, a aby vedla k posilování porozumění a vztahu člověka k přírodě a krajině [1]. Tato forma cestovního ruchu je tedy v úzké vazbě s principy udržitelného cestovního ruchu. Místa určená k rozvoji ekoturistiky v Turecku jsou města při pobřeží Černého moře (Bolu,

Zonguldak,

vnitrozemí

Antalye,

Bartin,

Sinop),

pohoří

Taurus,

Anatolie, Pamukkale. Mezi provozované

ekoturistické na

území Turecka

aktivity patří:

trekking a hiking (Středozemní pobřeží – St. Paulova cesta mezi městy Perge a Yalvac, Obr. 15: Rafting na řece Köprülü Zdroj: Autorka

Lykijská cesta mezi místy Fethiye a Antalye, Ihlara, Soğanli), horské výstupy

(Kaçkar Daği, Ararat, Ala Dağlari), vodní sporty (jízda na kanoi, kajaku a raftu na řece Çoruh, Zamanti nebo v kaňonu Köprülü), paragliding (Ankara, Isparta, Eskisehir,

39

Antalya), potápění (Černé, Egejské a Středozemní moře), pozorování rostlin a živočichů (migraci ptactva je možno vidět v Çanakkale, Istanbulu, Izmiru, severovýchodní Anatolii). Na místech určených k rozvoji ekoturistiky by se dle autorky měla vyvinout potřebná infrastruktura, jako jsou vzdálenostní, směrové a informační tabule, toalety a zařízení na odpadky, která usnadní provozování turistických oblastí, aktivit a jiných činností. Hlavní destinace, turistické trasy a místní zvláštnosti by měly být zmapovány a zkonfigurovány do systému GPS, dalších satelitů, map a brožur. Tyto mapky by turisté měli obdržet u recepcí nacházejících se při hlavním vstupu do ekoturistického areálu.  Zimní rekreace Města vhodná pro rozvoj zimní rekreace jsou: Erzincan, Erzurum, Ardahan, Erciyes, Palandoken, Akdağ, Uludağ a Sarikamis. Rozvoj zimní rekreace usnadní dostatek stravovacích a ubytovacích kapacit, vhodných dopravních komunikací, odpočívadel a parkovišť. Plánování aktivit a následná implementace jsou velice citlivými tématy, vzhledem k existenci zranitelných horských ekosystémů. Výstavbou lyžařských areálů, lanovek, vleků, hotelů a komunikací dochází k nežádoucím změnám krajinného rázu, poklesu biodiverzity, zvyšování eroze a ztrátě či poškození vegetačního krytu [1]. Při tvorbě plánů rozvoje zimních středisek je tedy třeba brát na vědomí nejen obrovské množství skutečností týkajících se místních ekosystémů, ale také veškeré nutné potřeby jako je dostatek pitné a užitné vody, dodávky elektrické energie, kanalizace, nakládání s odpadky a pracovní síla.  Golfová turistika Lokality vhodné pro rozvoj golfové turistiky jsou: Turecká riviéra – Belek, Istanbul, Ankara,

Muğla

a

Phrygia

(v blízkosti

lázeňských

středisek). Díky převládajícím klimatickým podmínkám, topografické charakteristice, bohaté historii a kulturní struktuře je Turecko vhodnou zemí pro rozvoj golfové turistiky. Proto zde bylo v posledních letech otevřeno mnoho golfových středisek odpovídající mezinárodním standardům. Turecko se tak postupně stává elitním golfovým centrem s kvalitním kulturním a životním

40

Obr. 16: Oblast Belek Zdroj: https://www.google.cz

prostředím. Speciálně oblast Belek, turecký golfový ráj, díky existenci řady environmentálních projektů získala četná ocenění [42].  Námořní turistika Oblasti, ve kterých je vhodné rozvíjet produkty námořního cestovního ruchu, jsou oblasti u pobřeží Egejského, Středozemního a Černého moře. Námořní turistika by se měla v Turecku plně rozvinout, měla by proběhnout postupná renovace přístavů a rybářských chatrčí (například podél Černého moře). Produkty tohoto typu cestovního ruchu by měly postihovat co nejširší pásmo možností, jako jsou okružní plavby, vodní sporty, potápění,… Obr. 17: Okružní plavba Zdroj: Autorka

V tomto ohledu by bylo vhodné zavést i určitý druh legislativy, např. plavidla a další

zařízení, která jsou závislá na větrné síle, získají úlevy na daních a dalších poplatcích. Získané poplatky by měly být zároveň využity k renovaci, rozvoji námořní turistiky, vybudování vhodné infrastruktury a pořádání výstav a dalších událostí tohoto sektoru.  Kongresový cestovní ruch Kongresový cestovní ruch je nejen generátorem finančních zisků, ale také pracovních příležitostí. Tato forma cestovního ruchu však indikuje i řadu dalších doplňkových služeb: vysoký příjem do městského rozpočtu (účastníci kongresů utratí v průměru dvakrát až třikrát více finančních prostředků v porovnání s „normálním“ turistou), rovnoměrnější rozložení koncentrace cestovního ruchu (konání mimo sezónu), zvýšení prestiže dané země, kongresový účastník je nositelem referencí a proto kongresový cestovní ruch pomáhá zvyšovat vývoz turistických produktů a služeb [43]. Města vhodná pro existenci kongresového cestovního ruchu jsou: Istanbul, Ankara, Antalya, Izmir, Bursa, Konya a Mersin. Tato města by měla být zaopatřena kongresovými centry, kvalitními ubytovacími jednotkami a dostatečnou infrastrukturou. Různé místní instituce by mohli pořádat kurzy pro zvýšení povědomí rezidentů a jejich následného zapojení.

41

 Kulturní cestovní ruch Kulturní cestovní ruch je takový druh cestovního ruchu, který se střetává specificky s obyvateli daného místa, jejich kulturou, životním stylem, historií, uměním, náboženstvím a dalšími elementy, které se týkají jejich bytí. Účastníci cestovního ruchu jsou tedy motivováni především možností poznávání kulturních atraktivit, jako jsou historické a kulturní stavby, místních tradic a způsobu života. Tato forma cestovního ruchu může vést k častým nepokojům mezi rezidenty a turisty, a to proto, že v mnoha případech se místní obyvatelé stávají pomyslnou atrakcí a ztrácejí své soukromí. Lokality vhodné pro existenci a rozvoj kulturního cestovního ruchu jsou: Çatal Höyük (jedno z nejstarších osad na světě, cca. 7000

Obr. 18: Amfiteátr v Hierapolis Zdroj: Autorka

před Kristem), archeologická místa (Trója, Efes, Pergamon, Hierapolis), muzea (Istanbul, Ankara, Edirne, Muzeum tančících dervišů Mevlana ve městě Konya), náboženské stavby (Selimova mešita v Edirne, Modrá a Sulejmanova mešita v Istanbulu, křesťanské známky ve skalách v Ihlaře, Soğanli), kulturní stavby (Palác Topkapi a Hagia Sophia v Istanbulu, karavanseráje - Sultanhani ve městě Konya). Při plánování rozvoje této formy turismu je důležité brát na vědomí existenci a křehkost místní populace. Proto by se měly pro obyvatele těchto míst pořádat instruktážní kurzy, kde by měly být seznámeny s pojmem kulturní cestovní ruch, s jeho riziky a pozitivy, managementem, administrativou a způsoby jak ochránit své zvyky a tradice (různá představení Obr. 19: Ukázka koberců Zdroj: Autorka

pro turisty neinscenovat, nepřejímat západní styl života). Při spolupráci s rezidenty by bylo

vhodné na mnoha místech vytvořit ekologické etnografické muzeum demonstrující místní kulturu a autentické obchůdky, prezentující ručně vyráběné produkty (výrobky z kůže, koberce, šperky).

42

 Gastronomický cestovní ruch Turecko je vhodné také pro rozvoj gastronomického cestovního ruchu. Turecká kuchyně je charakteristická svou rozmanitostí a řadí se k jedné z nejzdravějších na světě. Většina znalců tvrdí, že turecká kuchyně patří spolu s francouzskou a čínskou k té nejlepší světové trojici [44]. Současné recepty jsou pozůstatkem tradic centrální anatolské, středomořské a arabské kuchyně. Do centra zájmu gurmetů se v současné době dostává město Gaziantep, které je známé svými specialitami a různorodou kuchyní. Vznikl zde projekt zvaný „Discovery of Gaziantep Cuisine by the Gastronomy World,“ jehož cílem je podporovat rozvoj místního gastronomického turismu jako alternativního typu cestovního ruchu. Mezi nejvýznamnější aktivity celého projektu patří: vývoj webové stránky s krátkým úvodním filmem, tvorba knih a kuchařek, participace v nejprestižnějších mezinárodních kulinářských organizacích a veletrzích [45]. V pozadí nezaostává ani odvětví vinařské. Turecko patří k nejtradičnějším vinařským oblastem, kde má svůj původ dokonce i první vinná réva. Turecko se může pyšnit globálně čtvrtou největší obdělávanou plochou, kde se nachází přes 1 200 mezinárodních i evropských druhů révy. Mladá generace tureckých vinařů za využití moderní techniky a tradičně zděděných poznatků vyrábí vína s jednoznačným důrazem na segment kvality. Vzhledem k přísným kritériím při výrobě se vínům dostává i řada mezinárodních ocenění. V roce 2008 vznikl v Istanbulu svaz nesoucí jméno „Wines of Turkey,“ jehož úkolem je rozvoj vinařského trhu, zvýšení exportu a kontrola kvality. Vinařské oblasti nabízejí i organizované túry k vinicím a vinobraní, kdy většina vinic se nachází právě v těch nejkrásnějších oblastech, jako je Kappadokie či pobřeží Egejského moře [46].

43

3.4 Studie konkrétních oblastí Turecka V této kapitole jsou blíže popsány nejen problémy spojené s cestovním ruchem v konkrétních destinacích Turecka, ale také snahy organizací o jejich vyřešení a dosáhnutí udržitelného rozvoje.

3.4.1 Alanya Alanya je menší město nacházející se u pobřeží Středozemního moře, na území tzv. Turecké riviéry. V současné době je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Turecku, a to díky své zajímavé historii, přírodním a kulturním památkám, Kleopatřině pláži a udržovanému okolí. Do roku 1980 byla Alanya typickým tureckým městem, jehož ekonomika byla závislá na zemědělství. Avšak díky monetární a fiskální politice, která podpořila rozvoj infrastruktury, jako jsou hotely, restaurace, telekomunikační systémy a dopravní sítě, se tak

z venkovského

sídla

stalo

rychle

rozvíjející se turistické centrum ovlivňující sociokulturní život, ekonomiku a životní prostředí [37]. Rapidní a neplánový růst místního Obr. 20: Alanya Zdroj: https://www.google.cz

cestovního ruchu změnil strukturu místní společnosti. Rozsáhlé investice a viditelný

ekonomický růst vytvořili nové pracovní příležitosti a přivábili tak velké množství přistěhovalců. V roce 1980 populace v Alanyi a jejich periferiích činila kolem 22 000, v roce 2008 již zhruba 234 000, v létě dokonce dosahovala počtu až 900 000 [37], což samozřejmě s sebou přineslo řadu problémů, mezi něž patří například dopravní zácpy a převážná míra hluku ve dne a v noci. Mnoho hotelů bylo postaveno na místě olivových hájů a citrusových sadů a zničilo tak živobytí mnoha zemědělcům. Zároveň většina nových budov a zařízení nebyla integrována do místních architektonických stylů a snížila tak kvalitu produktu cestovního ruchu v Alanyi. Výstavba hotelů a dalších zařízení nebyla hrozbou jen pro zemědělce, ale také pro mnoho unikátních druhů flóry a fauny nacházející se v této oblasti, například anatolský leopard, kočkovitá šelma Caracal či tuleň středomořský. Těmto a dalším členům

44

místní fauny se cestovní ruch stal úhlavním nepřítelem. Mezi aktivity ohrožující existenci těchto druhů se řadí hlavně lidské činnosti jako vykořisťování, chycení, pronásledování, rušení individuálů a chovných kolonií, přenos nemocí a vypouštění znečišťujících látek a odpadů [33]. Samotný rozvoj cestovního ruchu změnil sociokulturní prostředí. Jak již bylo zmíněno výše, zvýšila se nabídka pracovních možností a tedy i přistěhovalců, lidské chování začalo tíhnout ke komercializovanějším způsobům jednání, tradiční rodinné hodnoty byly ovlivněny a pozměněny, místní kulturní hodnoty byly zinscenovány a staly se důležitým obchodním artiklem, zvýšil se počet negativních elementů jako je prostituce, gamblerství a kriminalita. Je samozřejmostí, že tyto negativní změny sociokulturního prostředí mohou vytvořit konflikty mezi hostitelskou komunitou a turisty. Tyto neshody se stupňují spolu se sociokulturními odlišnostmi, jako je například jiné kulturní zázemí či ekonomické postavení. Cestovní ruch v Alanyi však nevykazuje pouze negativních hodnot, ale také těch pozitivních. Je důležité zmínit fakt, že i zastoupení těchto pozitivních hodnot je široce diskutabilní. Vzhledem k tomu, že Alanya byla navržena jako prioritní zóna cestovního ruchu, těžký průmysl a další ekonomické aktivity znečišťující ovzduší byly a jsou striktně zakázány [37]. Dalo by se tedy říci, že cestovní ruch v určité míře přispěl k zachování kvality ovzduší. S tímto souvisí i dostatek veřejných prostor a zeleně, které jsou také důležitými indikátory kvality života obyvatel. Po celém městě a jeho okolí bylo zasazeno mnoho stromů Obr. 21: Park v Alanyi Zdroj: https://www.google.cz

a rostlin, vytvořeno velké množství parků, míst pro rekreaci a pořádání pikniků, stezek pro

chodce a cyklisty, okrasných zahrad, a to i poblíž silnic a kruhových objezdů. I přesto, že se většina území v Turecku potýká s nedostatkem vody, v Alanyi tomu tak není. Díky dostatku řek, pramenů a studní není potřeba vodu importovat. S přihlédnutím k rozvoji cestovního ruchu byla dokonce na řece Dim postavena přehrada zvaná „Dim Dam“. Alanya v dnešní době nabízí turistický produkt (slunce – moře – písek) relevantnímu trhu (masový cestovní ruch). Snížení ceny produktů a zvýšení propagace jsou kořeny

45

mnoha problémů souvisejících s udržitelností cestovního ruchu v Alanyi. Pro dosažení lepší situace je dle autorky nezbytné identifikovat nové produkty cestovního ruchu pro nové segmenty trhu. Alternativní formy turismu, jako ekoturismus, agroturismus, venkovský, náboženský a lázeňský cestovní ruch pomohou vyřešit problémy související s vysokou mírou koncentrace, sníží závislost na mezinárodních cestovních agenturách a kancelářích, zvýší konkurenceschopnost Alanye na mezinárodní i národní úrovni a přispějí k rovnoměrnějšímu místnímu rozvoji.

3.4.2 Belek Město Belek se nachází u pobřeží Středozemního moře poblíž turistického centra Antalya. V roce 1984 byl ministerstvem prohlášen za turistické centrum [47]. V současné době je město vysoce přitahováno turisty, a to díky krásným plážím, lesnímu porostu, kulturním a přírodním atraktivitám, golfovému centru a mnoha dalším faktorům. Místní les, získal statut chráněného území v roce 1970 a to z důvodů: ochránit půdu, vodní zdroje a samotný les; podpořit rozvoj cestovního ruchu – rekreace a turistika; zabránit pobřežní erozi. Avšak existují i argumenty, které zpochybňují tento statut a důvody vzniku, a tvrdí, že hlavním důvodem ochrany lesa je snaha zabránit pouze erozím pobřeží a tedy i zániku velkému počtu turistických zařízení.

Tomuto argumentu

svědčí i fakt, že přes „státní ochranu“ se rozloha lesa a počet stromů snížil o 39%, kdy lesní

pokryv

začal

sloužit

požadavkům

cestovního ruchu (výstavba hotelů, kempů, golfových hřišť a dalších sportovních zařízení). Konstrukce obrovských přímořských rezortů a Obr. 22: Belek Zdroj: https://www.google.cz

s tím související odlesňování, odstraňování další vegetace a těžba písku měla a má za

následek negativní dopady na místní křehký ekosystém. Zároveň právě těžba písku, noční osvětlení a hluk vycházející z turistických zařízení má špatný vliv na život už tak ohrožených karet obecných vyskytujících se právě v této oblasti [47]. Dalším problémem, který se zde začal vyskytovat, je stále rostoucí znečištění lesní oblasti. Domácí a zahraniční turisté využívají les k provozování rekreačních aktivit, jako je jogging, trekking, jízda na kole a pořádání pikniků. Zvláště po poslední zmíněné aktivitě je 46

v oblasti možné spatřit patrné známky znečištění. Navíc v rezervaci dochází i k dalším ilegálním aktivitám, mezi něž spadá zakládání požárů či využívání stromů a půdy jako stavebního materiálu. Většinu zločinů mají na svědomí investoři, tyto aktivity jsou tedy připisovány na účet cestovního ruchu. Autorka zdůrazňuje fakt, že veškeré negativní zásahy, rapidní růst cestovního ruchu, nedostatek prostoru a zařízení pro místní rezidenty a mnoho dalších faktorů může v mnoha případech zapříčinit nesnášenlivost turistů a samotného cestovního ruchu místními obyvateli. Situace v Beleku demonstruje typický problém, který s sebou přináší rapidní a neplánovaný rozvoj cestovního ruchu obzvláště v rozvíjejících se oblastech. Národní politika, instituce a obyvatelstvo by si mělo uvědomit jedinečnost a neobnovitelnost okolního prostředí a z velké části by se mělo podílet na jeho ochraně. Proto při plánování land-use a před implementací jakýchkoliv projektů je důležitá nejen participace rezidentů a místních organizací, ale také tvorba objektivních studií zabývajících se veškerými vlivy navržených konceptů na životní prostředí. Právě na tato východiska a koncepty řešení problémů reaguje unie Betuyab, která se snaží v Beleku prosazovat své zájmy úzce spojené s principy udržitelného rozvoje. Základní cíle unie jsou: marketing (účast na národních a mezinárodních veletrzích

ve snaze zvýšit

povědomí o

městě Belek),

řešení

infrastrukturálních problémů, boj proti komárům a muškám, environmentální ochrana, kontrola biodiverzity, provoz ekoturistických aktivit a ochrana lesního porostu proti požáru [47]. Projekt „Belek 2000“, zaměřený na kontrolu biodiverzity a provoz ekoturistických aktivit, je obzvláště úspěšný. Díky své části, která se zaměřuje na ochranu karet obecných, získal ocenění od Ministerstva životního prostředí. Součástí projektu je i výtisk ekoprůvodců a plakátů, které popisují místní ptactvo a endemické rostliny nacházející se v Beleku. Tyto brožury jsou distribuovány zdarma s cílem přiblížit a ochránit jedinečné druhy flóry a fauny. Projekt „Belek 2000“ byl oceněn i řadou mezinárodních cen (Modrá vlajka – ocenění pláží a ekologického prostředí, OSN – ocenění a publikace projektu) [48]. Velmi důležitou součástí celého projektu je část zabývající se ochranou lesního porostu. V rámci projektu byly do lesa instalovány požární hydranty a do služby byli najati dva hasiči, kteří slouží po celý rok. V době, kdy je v oblasti zvýšené riziko vzniku požárů, jednotka je posílena o další čtyři členy. Pro zvýšení ochrany regionu byl instalován komunikační systém s centrem v kanceláři unie Betuyab [49].

47

Unie staví své úspěchy na prosazování principů udržitelného rozvoje, spolupráci státní a soukromé sféry, participaci místních obyvatel a univerzit.

3.4.3 Region GAP GAP (Great Anatolian Project) je gigantický program turecké vlády v současné době podporovaný i Rozvojovým programem OSN. Projekt zahrnuje devět provincií na tureckosyrských hranicích, které jsou také známy pod zkratkou GAP region. Projekt

GAP

byl

zprvu

implementován jako program pro rozvoj a šetrné zacházení s půdou a vodními zdroji regionu, výstavbu 22 přehrad a 19 vodních elektráren. Později v roce 1995 začal být podporován UNDP a v tomto ohledu byl

Obr. 23: GAP region Zdroj: https://www.gap.gov.tr

přepracován na projekt zabývající se

integrovaným regionálním udržitelným rozvojem a investicemi do ekologického zemědělství, průmyslu, dopravy, vzdělání a životního prostředí [50]. Hlavní koncept oblasti je zaměřen na diverzifikaci a rozvoj ekologického zemědělství jako základního komponentu regionálního rozvoje. Zemědělství je závislé na realizaci zavodnění a z tohoto důvodu dává program přednost výhradně existenci přehrad, již v roce 2008 jich bylo dokončeno patnáct.

Rozvoj

ekologického

zemědělství

dal

vznik

regionálnímu logu „GO“, který označuje bioprodukty této Obr. 24: Logo „GO“ Zdroj: https://www.bio-info.cz

oblasti jako je biobavlna, rajčata, olejniny, pistácie a mandle. Co se týče samotného ekologického zemědělství, je důležité

poznamenat, že tato alternativní forma zemědělství není v Turecku novinkou. Velká část lískových oříšků, rozinek, sušených meruněk, fíků a luštěnin, které se v Evropě zpracovávají, pochází právě z Turecka [51]. Ve spolupráci s UNDP bylo v této oblasti vytvořeno mnoho dalších rozvojových programů, které se zaměřují na redukci socioekonomických rozdílů, udržitelné využívání přírodních zdrojů a ochranu životního prostředí, podporu podnikání v regionu, participaci místních obyvatel a zvýšení zaměstnanosti znevýhodněných skupin, zvláště pak žen [50].

48

3.4.4 Trója Město Trója se svými antickými ruinami se nachází v severozápadním Turecku. Příběh tohoto města zná díky věčné básní Ilias řeckého básníka Homéra celý svět. Po svém objevu se Trója stala jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších archeologických míst a v roce 1998 byla zahrnuta do seznamu světového dědictví UNESCO. V dnešní době je jedním z mála archeologických míst navštěvovaných turisty. Koncem 19. století byla bájná Trója objevena na pahorku Hissarlik německým archeologem Heinrichem Schliemannem. Schliemann byl přesvědčen, že Priamovo město se nachází ve vrstvě druhé, datované k 3. tisíciletí př. n. l., a právě kvůli těmto jeho špatným domněnkám zničil mnoho dochovanějších struktur mladších období [52]. Další útrapou tohoto místa bylo nešetrné

zacházení

jak

ze

strany

archeologických

výzkumníků tak i turistů. Po mnoho let nebyl cestovní ruch v tomto areálu předem plánován ani regulován, a tak docházelo k častým odcizením nově nalezených kamenů či předmětů a procházkou po zdech starodávných budov.

Obr. 25: Trójský kůň Zdroj: Autorka

V současně době se v areálu nachází obrovská spleť ohraničených uliček, které vedou kolem rozličných vykopávek. Téměř na každém kroku mohou turisté narazit na mapky a tabule s informacemi a zajímavostmi o dané vykopávce. Také se zde nachází malé muzeum plné informačních tabulí popisující jak dávnou historii, tak i průběh samotných archeologických výzkumů. V tomto regionu také působí mezinárodní projekt zvaný „Project Troica“ zaměřující se na Obr. 26: Informační tabule Zdroj: Autorka

archeologický

výzkum,

podrobnou

dokumentaci nálezů, rekultivaci a analýzy

zabývajícími se vlivem těchto výzkumů na samotnou oblast a její okolí. Nedávným úspěchem projektu je prosazení výstavby knihovny „Manfred Osman Korfmann Library“ ve městě Çanakkale. Hlavním cílem knihovny je zvýšit informovanost nejen místních obyvatel, ale také zahraničních cestovatelů a to prostřednictvím svých knih, lekcí,

49

seminářů, výstav a brožur. V posledních letech se projekt ve spolupráci s širokou veřejností zaměřuje na výstavbu muzea přibližující vykopávky z Tróje [53].

3.4.5 Pamukkale Pamukkale, v překladu bavlněný hrad, je jednou z nejoblíbenějších destinací cestovního ruchu v Turecku. Místo se nachází v jihozápadní části Turecka nedaleko města Denizli. Díky tektonickému zlomu vytékají v této oblasti na povrch minerální prameny bohaté na vápník, které v průběhu několika tisíc let vytvořily působivé travertinové usazeniny [54]. Za vlády Římanů byla tato oblast velice vyhledávaným místem, a to hlavně díky léčivým neobvykle

účinkům

zdejší

zbarvenému

termální

vody,

mramoru

a

obchodování s vlnou. Vrcholu svého významu dosáhlo město Hierapolis ve 2. a 3. století, kdy proslulo

lázněmi napájenými z termálních

pramenů, podobně jako travertinové kaskády [55]. Obr. 28: Pamukkale Zdroj: Autor

Neregulované a zvyšující se využívání této památky cestovním ruchem od 60. let 20.

století vedlo ke stále patrnější devastaci. Většina obyvatel termální vodu podchytila a svedla ji do bazénů a koupelen svých domovů a nově zřízených luxusních hotelů. Návštěvníci se lehkovážně procházeli křehkými terasami a ve velkých počtech se doslova koupali v prohřátých travertinových jezírkách. Na úbočích se dokonce projížděli lidé na kolech a motorkách.

Dusičnany

v odpadních

vodách

vytvořily vhodné podmínky pro růst řas, které se začaly rychle šířit po kaskádách, beztak již trpících uměle vyvolaným nedostatkem přítoku čerstvé mineralizované vody.

Obr. 27: Nárůst řas Zdroj: https://www.casopis.ochranaprirody.cz

Poté, co bylo Pamukkale a antické město Hierapolis v roce 1988 zařazeno mezi lokality světového dědictví UNESCO, byl v roce 1993 za podpory Hacettepské univerzity v Ankaře a Ministerstva kultury a cestovního

50

ruchu zahájen projekt na ochranu přírodní památky. Byl vytvořen speciální strategický program, jehož součástí byla řada praktických opatření podložených znalostmi geologů, hydrologů, biologů a znalců životního prostředí [55]. K dosažení ochrany lokality před dalším znečišťováním a obnovy usazování travertinu byly hotely nacházející se na horní hraně teras zničeny, asfaltová cesta vedoucí travertiny zrušena a nahrazena novou terasou respektující přírodní morfologii území. Vstup do přírodních jezírek byl striktně zakázán, avšak pro zachování určitého prožitku zde byla vybetonována řada umělých rybníčků. V dnešní době tyto vytvořené bazénky vypadají na první pohled přirozeně, protože se na jejich okrajích již začal usazovat travertin. Striktní zákazy vstupu na většinu křehkých částí areálu jsou podpořeny opravdu ostražitými a přísnými strážníky. Klíčovým krokem bylo také vybudování zakrytých betonových kanálků vedoucích od čtyř hlavních pramenů, jejichž úkolem je zamezit úniku plynů, růstu řas a prosakování vody na cestě ke kaskádám. Dále byl vytvořen systém umožňující střídavé zavlažování různých částí kaskád, protože regulace objemu vody je důležitá z důvodu možného protržení hrází jezírek.

3.4.6

Kappadokie

Kappadokie se nachází ve střední Anatolii. Díky svým přírodním a historickým charakteristikám, zejména kombinací přírodních sil s elegancí práce lidských rukou, se stala jednou z nejatraktivnějších destinací celého světa. Kdysi byla Kappadokie nejen útočištěm prvních křesťanů, ale také srdcem říše Chetitů, Seldžuků

a

později i Římanů. Ve staré perštině slovo Kappadokie znamená „země krásných koní“. Za Římanů byl prodej věhlasných klisen prý dokonce zatížen speciální daní. Hlavními centry dnešní Kappadokie jsou města Ürgüp a Göreme [56]. Obr. 29: Kappadokie Zdroj: Autorka

Kappadokie je známá pro svou

magickou krajinu, domy a kostely vytesané z kamene a obrovská podzemní města. Cestovní ruch se v tomto regionu začal rozvíjet rapidní rychlostí, zejména však během posledních dvaceti let. Je třeba zdůraznit fakt, že tento rozvoj nebyl plánovaný ani regulovaný. V roce 1986, Národní park Göreme a útvary v Kappadokii byly přidány na

51

seznam světového dědictví UNESCO, což zvýšilo mezinárodní zájem jak v negativním tak v pozitivním smyslu [56]. V současné době ročně navštíví Kappadokii téměř tři miliony turistů. Největším problémem je, že tyto návštěvy jsou uskutečňovány hlavně během dvou měsíců, července a srpna. Výsledkem těchto nerovnoměrných návštěv jsou negativní efekty obrovského charakteru, které ohrožují integritu přírodních a historických hodnot regionu, kdy vytváří velký tlak na skalní jeskyně, kostelíky a podzemní města. Z důvodu krátké délky pobytu, která je v průměru jen dva dny, je ekonomický příspěvek cestovního ruchu nedostačující. Navíc jen velmi malé množství výdajů a tedy i výhod připadne místním obyvatelům, a to kvůli prohlídkám, které jsou organizovány velkými mezinárodními nebo národními agenturami [33]. Pro dosažení principů udržitelného cestovního ruchu je nezbytné, aby se místní komunita podílela na rozvoji cestovního ruchu a na plynoucích výhodách. Kappadokie je známá nejen svou měsíční krajinou, ale také kreativním přístupem k cestovnímu

ruchu,

a

to

v podobě

jeskynních hotelů. Hotely jsou budovány přímo ve skalách a turisté se mohou ubytovat v malých útulných jeskyňkách nebo

luxusních

pětihvězdičkových

komplexech. V roce 1990 Suha Ersoz poprvé otevřel hotel vybudovaný v jeskyni ve městě Ürgüp a stal se tak prvním zakladatelem

místního

udržitelného

Obr. 30: Jeskynní hotel Zdroj: https://www.travelworld.com

cestovního ruchu. Pomocí místních pracovníků a ekologických způsobů zrestauroval zničené a opuštěné jeskyně. Poté, co hotel otevřel, sklidila jeho práce obrovský úspěch a snahy nápad okopírovat. Historické budovy a jeskynní domy jsou kupovány a restaurovány hlavně zahraničními kupci [57]. Tento trend na jedné straně podporuje zachování a obnovu místa, avšak na straně druhé způsobuje gentrifikaci4 a hrozbu pro místní hodnoty. Pro maximalizaci pozitivního efektu je nezbytné, aby tvorba a prodej jeskynních hotelů a bytů byly plánovány s opatrností s přihlédnutím k principům udržitelného rozvoje. Další hrozbou této destinace je kopání země za účelem získání nového prostoru. Mnoho místních obchodníků a obyvatel tímto způsobem získává nové prostory sloužící 4

Gentrifikace je označení pro sociokulturní změny, kdy dochází k přílivu majetných obyvatel do většinou středních částí měst.

52

jako skladiště. Díky nízkým teplotám, které panují v podzemí, jeskyně slouží jako chladničky pro skladování ovoce a zeleniny. Většina těchto zemědělských produktů je poté distribuována po celé zemi. Kappadokie tak začíná být čím dál tím více proslulá jako skladiště Turecka [56]. Kappadokie je jednou z nejochraňovanějších míst v Turecku. Avšak současný koncept oblast pouze chrání a nesnaží se o nová vylepšení [33]. Podle autorky je nezbytné, aby byly vytvořeny nové studie zabývající se budoucností oblasti. Pro podporu environmentálního udržitelného rozvoje je potřeba komplexní regionální ochrany a plánů rozvoje se zapojením vlády, privátního sektoru, mezinárodních a nevládních organizací a místních obyvatel, v souladu s vytvořením rovnováhy mezi ziskovostí a udržitelností. K dosáhnutí udržitelnosti je také důležitá podpora místních obchodníků a celé komunity. Ze všeho nejdříve by měl být příval turistů po celý rok rovnoměrně rozložen. K dosažení této ideji je nezbytné, aby zde byly vytvořeny a rozvíjeny i další turistické aktivity a tedy i jiné typy cestovního ruchu,

jako

alternativního

jsou cestovního

produkty ruchu,

pomocí kterých se dá neobyčejným způsobem objevovat krása místních útvarů, např. tradiční jízda na koni a v dnešní době tolik rozšířené a

Obr. 31: Místní keramická výroba Zdroj: Autorka

oblíbené exkurze v balónu.

Vzhledem ke svým rozmanitým zemědělským produktům má Kappadokie velký potenciál pro rozvoj agroturismu. Podporou agroturismu, místních událostí, trhů a festivalů, tvorbou rekreačních rančů a sportovních zařízení by mohla Kappadokie dosáhnout ekonomické nezávislosti. Avšak k posílení diverzity místní komunity a dlouhotrvající nezávislosti by měly být podporovány i další doplňkové ekonomické aktivity. Tradiční kulturní produkty, řemesla a folklór by měly co nejvíce vzkvétat k zamezení jejich standardizace a zapomenutí. Vinařství, speciální keramická produkce a řemeslná výroba jsou nejen výraznými produkty oblasti, ale také důležitým zdrojem příjmu. Aby se mohly stát alternativním produktem cestovního ruchu, musí se tyto tradice začít rozšiřovat organizovanějším způsobem. Tyto

53

aktivity mohou pomoci prodloužit délku pobytů a poskytnout osobité zážitky turistům a zároveň ekonomický přínos rezidentům. Bohatství Kappadokie není omezeno jen na unikátní krajinu. Je zde také zřejmá barvitá kultura, folklór a umění regionu, jejichž spolupráce utvářela osobitost tohoto místa po tisíce let. Pokračování návštěvnosti v tomto rychlém tempu zapříčiní destrukci prestižního historického a přírodního dědictví a zánik Kappadokie jako atraktivní turistické destinace. Je tedy důležité rozvíjet principy udržitelného cestovního ruchu a pokusit se tak zachovat přírodu a místní kulturu.

3.4.7 Jezero Van Jezero Van se nachází v srdci jihovýchodního Turecka, ve východní Anatolii. Spolu s jezerem Sevan v Arménii vytváří duo obrovských vodních ploch, které nejsou odvodňovány žádnými říčními toky. Vlivem rychlého odpařování způsobeného místním klimatem je voda vysoce alkalická, takže i nezkušený plavec se udrží velmi snadno nad hladinou. Zrod jezera způsobila láva z dnes již nečinné sopky Nemrut Daği, které stékala do přírodní kotliny, takto utěsněný prostor byl postupně zaplavován vodními zdroji. Pobřeží jezera lemuje úzký ale velmi úrodný pás půdy. Není tedy divu, že většina obyvatel této

oblasti

zemědělstvím

si

vydělává

[25].

Hlavním

na

živobytí

problémem

magické krajiny byl a je neustálý populační růst. Lidé postupně shledávali zemědělství nedostačujícím a začali se orientovat na nový zdroj obživy – rybaření ouklejí [58]. Ouklej

turecká,

druh

parmice,

je

pokladem jezera Van. Tato ryba dokáže přežít

Obr. 32: Jezero Van Zdroj: https://www.google.cz

ve vysoce alkalické a slané vodě a je unikátem nacházejícím se pouze v této oblasti. Na přelomu dubna a května cestuje ouklej proti proudu, aby nakladla vajíčka na vhodném místě. Právě v tomto období, kdy místní obyvatelé na zranitelné ryby doslova číhají a chytají je, nastává obrovský problém. Jejich maso a vajíčka jsou považovány za delikatesu a dokonce regionální specialita, slaná ouklej s vajíčky, představuje součást místní kultury. I přes vládní zákazy se rybaření zvýšilo, ročně bylo chyceno až 15 000 tun ryb. UNDP (Rozvojový program OSN) v roce 2001 implementoval projekt, který měl pomoci najít řešení tohoto problému. Projekt se zaměřil 54

na podpoření zákazu, stanovení pokuty a vysvětlení místním obyvatelům, že rybaření ouklejí během jejich reprodukčního období je ilegální. Avšak veškeré snahy byly zmařeny, protože pro místní obyvatele byly ryby jen vidinou velkého zisku. UNDP tedy musela změnit svá stanoviska. Vytvořila projekty pro vzdělání a zvýšení povědomí o riziku rybaření

během

reprodukčního

období,

kdy

postupné vymírání ouklejí by znamenalo hrozbu pro živobytí. Projekt podpořil rybaření ouklejí v ostatních měsících roku, vybudoval zařízení pro konzervování ryb a tím zajistil zdroj potravy po celý rok. V rámci projektu také existovaly snahy Obr. 33: Ouklej turecká Zdroj: https://www.google.cz

změnit stravovací návyky rezidentů, kdy ženám bylo předvedeno, jak chutně se dají připravovat

oukleje bez vajíček. V dnešní době slaví projekt obrovský úspěch, kdy 12 z 15 vesnic v okolí jezera Van, rybaří mimo reprodukční období ouklejí [58]. V této oblasti se začal uplatňovat také projekt praktického vzdělání. Cílem projektu je poskytnout environmentální informace, zvýšit povědomí, respekt a lásku k přírodě a zajistit efektivní participaci rezidentů, vše ve snaze vyřešit místní environmentální problémy a ochránit životní prostředí. V souladu s projektem jsou učitelé školeni jakým způsobem vyučovat. V environmentálních seminářích se děti seznamují s citlivými tématy oblasti, jako je půda, počasí, flóra a fauna- zejména pozorování ptáků a migrace parmic [32].

55

3.5 Dotazníkové šetření Pro účely této bakalářské práce bylo provedeno dotazníkové šetření za účelem zjištění pravdivosti autorkou předdefinovaných hypotéz. Při zpracovávání hypotéz autorka vycházela ze svých vlastních pozorování, díky kterým nabyla dojmu, že panuje všeobecná neznalost charakteristiky země týkající se polohy, ekonomického postavení, potenciálu turismu a úrovně nebezpečí. Ve většině případů je Turecko chápáno pouze jako destinace masového cestovního ruchu, kde nebezpečí číhá za pomyslnými „zdmi“ turistických oblastí, země nehraje ve světové politice žádnou roli, je to ekonomicky nedůležitá země a není vhodným kandidátem pro vstup do EU. Výzkum probíhal na území České republiky a zúčastnilo se ho celkem sto respondentů. Šetření se skládalo z dvaceti otázek, přičemž většina z nich byla uzavřených.

3.5.1 Prezentace výsledků První a druhá otázka se týkala bližších údajů o každém respondentovi. Dotazníkového šetření se konkrétně zúčastnilo 56 žen a 44 mužů. Z hlediska věkového složení byli nejpočetnější skupinou respondenti spadající do věkové skupiny od 18 do 26 let, naopak nejméně zastoupenou skupinou byli lidé od 60 let.

Věkové složení 35 30 25 20 15 10 5 0 Méně než 18 18 - 26 let let

27 - 45 let

60 a více let

Graf 1: Údaje o respondentech Zdroj: Autorka

Třetí otázka se zabývala asociacemi, které se pojí k zemi. Při vyslovení slova Turecko se nejvíce respondentům vybaví muslimské náboženství a památky, dále pojmy vztahující se k dovolené, jako je moře, pláž a nádherná krajina.

56

Asociace k Turecku 60 50 40 30 20 10 0 Náboženství Dovolená

Jídlo

Historie

Graf 2: Asociace pojící se k Turecku Zdroj: Autorka

Čtvrtá a pátá otázka se respondentů dotazovala, zda Turecko již navštívili a pokud ano, jaké mají zkušenosti. Pouhých 39% respondentů odpovědělo kladně. S návštěvou této země mají všichni velice dobré zkušenosti, nejvíce vyzdvihují dobré chování a pohostinnost místních obyvatel.

Návštěvnost Turecka Ano Ne

Graf 3: Návštěvnost Turecka Zdroj: Autorka

Šestá otázka se ptala zbylých 61% respondentů, zda by o návštěvu Turecka stáli a proč. Z těchto uvedených 61%, by 64% respondentů tuto zemi navštívilo rádo. Nejvíce zmiňovaným důvodem návštěvy bylo poznání zcela odlišné kultury. Avšak zbylých 36% se tuto zemi navštívit nechystá a to právě kvůli odlišné kultuře a muslimskému náboženství.

57

Důvody návštěvy 40 30 20 10 0 Odlišná kultura

Památky

Krajina

Gastronomie

Istanbul

Graf 4: Důvody návštěvy Turecka Zdroj: Autorka

Sedmá a osmá otázka souvisela s lokalizací země, kdy se 62% dotazovaných správně domnívalo, že se Turecko nachází na dvou kontinentech – Evropa a Asie. Zbylých 38% označilo polohu této země mylně, a to buď jen na asijský či evropský kontinent, čtyři respondenti určili polohu dokonce na kontinent africký. Co se týče určení sousedících zemí, necelá polovina respondentů správně označila i zemi, která s Tureckem nesousedí – Izrael. Další nejvíce označovanou položkou bylo Bulharsko. Devátá otázka se týkala náboženského hlediska. Není překvapující, že 94% respondentů se správně domnívá, že náboženským vyznáním je islám. Zbylých 6% označilo buddhismus či křesťanství. Desátá otázka se soustředila na vnímání bezpečnostní stránky země. Více jak polovina respondentů vnímá v Turecku určitou míru nebezpečí. Jedná se především o možnost teroristického útoku, běžnou kriminalitu, napětí mezi Turky a Kurdy a obecnou nestabilitu země.

Nebezpečí 60 50 40 30 20 10 0 Terorismus Kriminalita Existence Nestabilita Kurdů Graf 5: Vnímání nebezpečí v Turecku Zdroj: Autorka

58

Jedenáctá a dvanáctá otázka se zabývala znalostí ekonomického postavení a významu Turecka. I přes fakt, že 72% dotazovaných nevnímá Turecko jako zemi zaostalou a chudou, 51% všech respondentů tuto zemi nesprávně označilo za 47. nejbohatší zemi světa. Druhou nejčastěji zmiňovanou odpovědí byla odpověď správná – 17. nejbohatší země světa. Třináctá otázka vyžadovala odpověď na otázku: „Věděli jste, že velká část lískových oříšků, rozinek, sušených meruněk, fíků a luštěnin, které se v Evropě zpracovávají, pochází právě z Turecka?“ Tuto skutečnost 73% všech respondentů nevědělo. Správnou odpovědí na čtrnáctou otázku, jaké druhy cestovního ruchu se v Turecku nachází, byly všechny nabízené možnosti. Nejvíce zmiňovanou odpovědí byl masový cestovní ruch, nejméně pak zimní rekreace.

Druhy cestovního ruchu 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Lázeňský

Golfový

Gastronomický

Masový

Ekoturistika Zimní rekreace

Graf 6: Druhy cestovního ruchu Zdroj: Autorka

Patnáctá otázka vyžadovala konkrétní jména tureckých památek či turistických destinací. Pouhých 62% respondentů dokázalo vyjmenovat některé turistické atraktivity či destinace. Nejvíce zmiňovanou destinací bylo město Istanbul, dále pak Antalya, Pamukkale, Alanya a hlavní město Ankara.

59

Turistické atraktivity 60 50 40 30 20 10 0 Istanbul Pamukkale Antalya

Alanya

Ankara

Nevím

Graf 7: Názvy turistických atraktivit v Turecku Zdroj: Autorka

Na šestnáctou otázku odpovědělo správně 66% respondentů, kdy označilo Istanbul za jedno z nejnavštěvovanějších měst v Turecku a zároveň i jediné město na světě ležící na dvou kontinentech. Zbylých 34% nevědělo či špatně označilo Ankaru. Sedmnáctá otázka se ptala na dva výjimečné zázraky přírody, které se na území Turecka nachází. Odpověď neznalo 60% dotazovaných, zbylých 40% správně označilo obě památky – Kappadokii a Pamukkale či alespoň jednu z nich. Osmnáctá otázka chtěla znát odpověď na to, co to je Hagia Sophia. 53% všech respondentů se správně domnívalo, že Hagia Sophia je Chrám Boží moudrosti v Istanbulu či alespoň mešita nacházející se v Istanbulu. Co se týče devatenácté otázky a turecké gastronomie, nejvíce zmiňovanou položkou byly různé druhy kebabů, baklava a turecký med. Necelých 40% nedokázalo pojmenovat ani jeden gastronomický produkt.

Gastronomické produkty 60 50 40 30 20 10 0 Kebab

Baklava Turecký med

Ayran

Graf 8: Gastronomické produkty Zdroj: Autorka

60

Turecká káva

Nevím

Poslední dvacátá otázka chtěla znát názor na to, zda se má Turecko stát členem EU. 48% respondentů si myslí, že by se stát členem Evropské Unie nemělo. Hlavními důvody byly: kulturní odlišnost, poloha a v neposlední řadě také nesouhlas se samotnou existencí EU. Naproti tomu 41% respondentů nabývá opačného názoru. Nejvíce zmiňovanými důvody byly: možnost prospěchu obou stran, ekonomické posílení Evropské Unie a také příliv nových pracovních sil do Evropy. Zbylých 11% respondentů nemělo na tuto problematiku žádný názor.

61

4 Shrnutí výsledků Poslední částí bakalářské práce je shrnutí výsledků dotazníkového šetření a vyvrácení či potvrzení autorkou formulovaných hypotéz. První hypotéza předpokládala všeobecnou neznalost polohy Turecka a obecné charakteristiky země. Tato hypotéza byla částečně potvrzena, kdy polovina všech respondentů nedokázala určit přesnou polohu Turecka. Navzdory tomu, odpovědi respondentů na otázku týkající se náboženství byly nadprůměrně úspěšné. Další hypotéza, která se týkala bezpečnostní stránky, byla potvrzena jen částečně. Více jak polovina respondentů vnímá v této zemi zvýšenou míru hrozícího nebezpečí. Je nezbytné poznamenat fakt, že nebezpečí v Turecku vnímají především ti, kteří zemi dosud nenavštívili. Zbytek zúčastněných se domnívá, že míra hrozícího nebezpečí je zde na stejné úrovni jako v jiných státech. Třetí hypotéza předpokládala: „Z hlediska světové ekonomické a politické významnosti, Turecko nehraje žádnou roli. Kvůli těmto dvěma faktorům a své kulturní odlišnosti není vhodným kandidátem pro vstup do Evropské Unie.“ Část týkající se ekonomického postavení byla potvrzena. I přes to, že většina respondentů nepovažuje Turecko jako zemi chudou a zaostalou, přisuzuje této zemi daleko horší ekonomické postavení, než ve skutečnosti má. Co se týče názorů na nevhodnost vstupu Turecka do Evropské Unie, necelá polovina respondentů s tímto tvrzením souhlasí. Je však důležité poznamenat, že důvody, kvůli kterým by se Turecko nemělo stát členem EU, nesouvisely jen s ekonomickou, politickou a kulturní charakteristikou země, ale také se samotnou EU a nesouhlasem s její existencí. Poslední zmíněná hypotéza: „Turecko je chápáno jako destinace masového cestovního ruchu a nikterak nevyniká svým přírodním a kulturně-historickým potenciálem,“ byla potvrzena. Z výsledku výzkumu je zřejmé, že znalosti respondentů ohledně Turecka a jeho potenciálu cestovního ruchu jsou minimální. Jen velmi malé množství dotazovaných zná Turecko jako destinaci golfového cestovního ruchu, ekoturistiky a hlavně zimní rekreace. Necelá polovina respondentů si ani nedokázala vzpomenout na název jakéhokoli gastronomického produktu, města či památky nacházející se v Turecku.

62

5 Závěry a doporučení Bakalářská práce je založena na autorkou definovaných hypotézách, které předpokládají všeobecnou neznalost polohy Turecka a obecné charakteristiky země, bezpečnostní stránky, politického a ekonomického postavení a potenciálu cestovního ruchu. Na základě dotazníkového šetření byly všechny hypotézy potvrzeny, některé pouze částečně (otázka lokalizace a náboženství, bezpečnost), některé zcela (potenciál cestovního ruchu). Celá práce reaguje na výsledky výzkumu a snaží se představit Turecko jako turisticky atraktivní, bezpečnou a vyspělou destinaci cestovního ruchu s bohatým potenciálem, nabídkou alternativních typů cestovního ruchu a trvale udržitelným rozvojem. Turecko, země symbolizující spojení východu se západem, je díky své poloze na rozhraní dvou kontinentů a postavením jediného sekulárního státu mezi muslimskými zeměmi jednou z nejvýznamnějších a nejzajímavějších zemí, a to nejen z hlediska ekonomiky, politiky ale také cestovního ruchu. Turecko, jež bylo domovem mocných států a říší, dnes láká turisty rozdílnými klimatickými zónami, bohatou biodiverzitou, zachovalou přírodou, majestátnými horami, průzračným mořem, přírodními a kulturně-historickými památkami a v neposlední řadě také tradičním folklórem a kuchyní. Přírodní a kulturně-historický potenciál je v Turecku obrovský. Je zde možné navštívit nepřeberné množství atraktivit, které nejsou k nalezení jinde ve světě. Nachází se zde nádherné travertinové terasy Pamukkale, pohádková Kappadokie,

unikátní

přírodní

plamínky

Yanartaş,

veleznámá

Trója,

jedno

z nejzachovalejších antických měst Efes, vrcholné dílo islámské architektury Selimova mešita, monumentální a tajuplná Hagia Sophia atd. Všechny tyto unikátnosti spolu s dobrou dopravní dostupností a zdokonalující se turistickou a dopravní infrastrukturou činí z Turecka jednu z nejnavštěvovanějších destinací cestovního ruchu. Turecko však pro mnohé návštěvníky představuje pouhou „levnou exotiku.“ Dle výsledků prováděného dotazníkového šetření je Turecko obecně chápáno hlavně jako destinace masového cestovního ruchu, která je „výjimečná“ pro své pláže, moře, Alanyi, Antalyi, Istanbul a Pamukkale. Je tedy zřejmé, že celkový potenciál cestovního ruchu v Turecku není dostatečně využit. Dle autorky je to způsobeno částečně samotným Tureckem, které se donedávna soustředilo hlavně na rozvoj masového cestovního ruchu a plynoucí ziskovost, částečně cestovními kancelářemi, které v určité míře ovlivňují celkový

63

obraz dané destinace a v neposlední řadě také obrovským množstvím klientů, kteří i v současné době dávají přednost masovému cestovnímu ruchu. Masový cestovní ruch, který v Turecku převažuje, je přitom nešetrný k životnímu prostředí, způsobuje sezónní problémy, devastuje území a nedokáže poskytnout autentičnost. Z hlediska ochrany a dalšího rozvoje životního prostředí, respektování přírodních a společenských hodnot, zabezpečení současných potřeb účastníků cestovního ruchu, zajištění stabilního ekonomického růstu a plného využití potenciálu je nezbytností pochopit a implementovat principy udržitelného cestovního ruchu. Dosáhnout udržitelného rozvoje se Turecku může podařit až po přehodnocení dosavadních plánů cestovního ruchu týkající se organizace, infrastruktury, finančních možností, marketingu a vzdělání. Z hlediska organizace je důležité, aby národní politika upustila od svých vládních priorit a brala v potaz odlišné regionální a lokální podmínky. Vzhledem k rapidně se měnícím sociokulturním, ekonomickým a technologickým okolnostem by měla být tvorba plánů a konceptů chápána jako dynamický a kontinuální proces vyžadující přístup mnoha oborů a poznatků. Plánování by mělo být flexibilní, vést k podpoře ekonomického růstu, společenské rovnováhy a udržitelného rozvoje se zapojením vlády, privátního sektoru, mezinárodních a nevládních organizací a místních obyvatel. Dále by mělo obsahovat organizační modely, finanční možnosti a koncepty vedoucí k efektivnímu využívání přírodních zdrojů a ke snížení negativních vlivů cestovního ruchu a aktivit s ním spojených. Ochrana životního prostředí a implementace udržitelných principů není limitována pouze plánováním a managementem přírodních zdrojů, ale také lidmi. Každý člověk by se měl chovat jako zodpovědný občan s cílem zvýšit ochranu životního prostředí. Pro ztotožnění jedince s principy udržitelného rozvoje a zdokonalování pracovníků v cestovním ruchu je tedy důležité i patřičné environmentální vzdělání. Dalším důležitým faktorem pro fungování udržitelné formy cestovního ruchu, snížení regionálních nerovností a plného využití potenciálu je diverzifikace. Diverzifikace pomůže vyřešit otázku rovnoměrného rozvoje celého státu a rozšíření turistických aktivit na celé území a po celý rok, a to prostřednictvím již existujících produktů alternativního cestovního ruchu, jako je ekoturismus, zimní, lázeňský, kongresový, golfový, kulturní a gastronomický cestovní ruch. Turecko je nicméně vhodnou zemí i pro rozvoj agroturismu, který se v poslední době stává trendem. Tento zemědělský region, který je odpradávna znám chovem koní a dobytka, se může díky rozdílnosti klimatických podmínek a bohaté

64

členitosti terénu pyšnit druhovou bohatostí rostlin a živočichů. V okolí přímořských regionů se daří olivovým a citrusovým sadům, Kappadokie je významnou vinařskou oblastí, z Turecka navíc pochází i řada důležitých zemědělských plodin, jako je ječmen, čočka, cizrna, fíky, třešně, višně, mandle, meruňky, lískové oříšky a vinná réva. Pro úspěšnou diverzifikaci a další rozvoj produktů alternativního cestovního ruchu je důležitá decentralizace, regionální plánování s využitím certifikačního systému a mechanismu grantů založeného na lokální úrovni a v neposlední řadě také marketing, který by měl být založen na jednotlivých analýzách a studiích, měl by zlepšit image Turecka v široké veřejnosti a efektivně propagovat existující formy alternativního cestovního ruchu s důrazem na autentický zážitek. Jízda na koni nebo exkurze v balónu za východu slunce v pohádkové Kappadokii, rafting v azurovém kaňonu Köprülü, návštěva tureckých lázní hammam, migrace čápů přes Bospor, nomádská tábořiště v Ala Dağlari, kouzlo vodopádu Düden, přírodní plamínky Yanartaş, návštěva přírodních unikátností, historických památek a náboženských staveb, vinobraní, pobyt v jeskynním hotelu, barvitá kultura a folklorní představení, to vše je možné najít v nabídce Turecka v sekci nezapomenutelných zážitků. Pro zachování osobitosti a jedinečnosti této země je nezbytné si uvědomit, že bez ochrany životního prostředí nebude možné nadále rozvíjet a podporovat cestovní ruch a dojde tak k destrukci prestižního kulturně-historického a přírodního dědictví a zánik Turecka jako atraktivní turistické destinace. Udržitelný rozvoj a následování jeho principů je jedinou možností, jak zachovat kvalitu životního prostředí, samotnou existenci cestovního ruchu a tedy i plynoucí příjmy a důležité živobytí. Principy environmentální politiky by měly být následovány nejen všemi zeměmi světa, ale také samotnými jednotlivci. Proto je důležité zvyšovat obecné povědomí o ochraně životního prostředí a samotné jednotlivce přeměnit na environmentální společnost.

65

6 Seznam použité literatury [1]

PÁSKOVÁ, M. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009, 298 s. ISBN 978-80-7435-006-1.

[2]

ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Linde, 2012, 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2.

[3]

FRANCOVÁ, E. Cestovní ruch. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 119 s. ISBN 978-80-2440-719-1.

[4]

Wikipedie. Diverzifikace. [online]. [cit. .

[5]

JAŠÍKOVÁ, V., TROUSIL, M. Úvod do tvorby empirických prací pro cestovní ruch. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009, 110 s. ISBN 978-80-7435-020-7.

[6]

Země světa: Turecko. Praha: GeoBohemia, s.r.o., 2002, č. 7. ISSN 1213-8193.

[7]

CIA. The World Factbook: Turkey. [online]. [cit. 2014-8-10]. Dostupné z URL: .

[8]

Mundo. Příroda Turecka. [online]. [cit. 2014-8-11]. Dostupné z URL: .

[9]

Turkish Statistical Institut. Main Statistics of Turkey. [online]. 2014. [cit. 2014-8-11]. Dostupné z URL: .

2014-8-10].

Dostupné

z URL:

[10] Mundo. Turecko - lidé a náboženství. [online]. [cit. 2014-8-11]. Dostupné z URL: . [11] PIRICKÝ, G. Stručná historie států: Turecko. Praha: Libri, 2006, 207 s. ISBN 807277-323-2. [12] Mundo. Historie Turecka. [online]. [cit. 2014-8-11]. Dostupné z URL: . [13] Euro. Rostoucí turecká ekonomika. [online]. 2013. [cit. 2014-8-12]. Dostupné z URL: . [14] Ministerstvo zahraničních věcí. Ekonomická charakteristika země - Turecko. [online]. [cit. 2014-8-12]. Dostupné z URL: .

66

[15] CzechTrade. Cestovní ruch v Turecku. [online]. 2013. [cit. 2014-8-12]. Dostupné z URL: . [16] International Chamber of Commerce. Turecká ekonomika na počátku roku 2014. [online]. 2014. [cit. 2014-8-12]. Dostupné z URL: . [17] BusinessInfo. Turecko: Zahraničně-politická orientace. [online]. 2014. [cit. 2014-820]. Dostupné z URL: . [18] Europeum. Geopolitické postavení Turecka. [online]. 2002. [cit. 2014-8-20]. Dostupné z URL: . [19] Europeum. Spíš partner než kandidát - Turecko a EU. [online]. 2002. [cit. 2014-820]. Dostupné z URL: . [20] Oficiální portál Informačního centra o NATO. Turecko-izraelské détente. [online]. 2013. [cit. 2014-8-21]. Dostupné z URL: . [21] iDNES. Ankara neplní sliby. [online]. 2013. [cit. 2014-8-21]. Dostupné z URL: . [22] MARIOT, P. Geografia cestovného ruchu. Bratislava: Veda, 2006, 102 s. ISBN 97880-7158-696-8. [23] RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch - podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada Publishing, 2011, 216 s. ISBN 978-80247-4039-3. [24] GÚČIK, M. Základy cestovného ruchu. Bánská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2000, 152 s. ISBN 80-8055-355-6. [25] Česká Televize. Jezero Van. [online]. 2005. [cit. 2014-8-22]. Dostupné z URL: . [26] Turecko v detailech. Památky. [online]. 2009. [cit. 2014-8-22]. Dostupné z URL: . [27] YUCEL, E. Istanbul. Istanbul: Anadolu, 2011, 144 s. ISBN 978-605-4082-01-8. 67

[28] Česká Televize. Ne Holandsko, ale Turecko - ráj tulipánů. [online]. 2014. [cit. 20148-23]. Dostupné z URL: . [29] Lidé a Země. Kırkpınar: Pěkně mastní borci. [online]. 2012. [cit. 2014-8-23]. Dostupné z URL: . [30] Ministry of Culture and Tourism: Turkey. Tourism Statistics. [online]. [cit. 2014-827]. Dostupné z URL: . [31] Turkish Airlines. Number of Passengers. [online]. 2014. [cit. 2014-8-27]. Dostupné z URL: . [32] Ministry of Culture and Tourism: Turkey. Tourism Strategy of Turkey – 2023. [online]. 2007. [cit. 2014-8-27]. Dostupné z URL: . [33] TOSUN, C. Challenges of Sustainable Tourism Development in the Developing World: The Case of Turkey. Tourism Management, 2001, Vol. 22, No. 3, p. 289-303. [34] SWARBROOKE, J. Sustainable Tourism Management. New York: CABI Publishing, 1999, 371 s. ISBN 978-08-5199-314-1. [35] UNWTO. Guide for Local Authorities on Developing Sustainable Tourism. Madrid: Egraf S.A., 456 s. 1998. ISBN 978-92-844-0280-9. [36] Česká informační agentura životního prostředí. Summit Země. [online]. 2004. [cit. 2014-9-7]. Dostupné z URL: . [37] TOSUN, C., JENKINS, K. Regional Planning Approaches to Tourism Development: The Case of Turkey. Tourism Managament, 1996, Vol. 17, No. 7, p. 519-531. [38] UNDP Turkey. [online]. 2007. [cit. 2014-9-7]. .

Dostupné

z URL:

[39] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Satelitní účet cestovního ruchu. [online]. [cit. 2014-9-15]. Dostupné z URL: . [40] British Council. Green PACK. [online]. 2014. [cit. 2014-9-15]. Dostupné z URL: .

68

[41] The Permaculture Research Institute. Sustainable Film Festival. [online]. 2011. [cit. 2014-9-17]. Dostupné z URL: . [42] Golf online: Turkey. Golf in Turkey. [online]. 2012. [cit. 2014-9-17]. Dostupné z URL: . [43] CzechTourism. Kongresová turistika. [online]. [cit. 2014-9-17]. Dostupné z URL: . [44] GastroNews. Turecká gastronomie. [online]. 2011. [cit. 2014-9-17]. Dostupné z URL: . [45] Gaziantep Cuisine. About Project. [online]. 2011. [cit. 2014-9-28]. Dostupné z URL: . [46] Wines of Turkey. About. [online]. 2014. [cit. 2014-9-28]. Dostupné z URL: . [47] Belek. Belek in Brief. [online]. [cit. .

2014-9-28].

Dostupné

z URL:

[48] United Nations. Belek 2000. [online]. [cit. 2014-9-28]. Dostupné z URL: . [49] CoastLearn: Sustainable Tourism. Betuyab. [online]. [cit. 2014-9-28]. Dostupné z URL: < http://www.coastlearn.org/tourism/casestudies_belek.html>. [50] Ministry of Development: Southeastern Anatolia Project. GAP. [online]. 2011. [cit. 2014-10-12]. Dostupné z URL: . [51] Bio-info. Ekologické zemědělství. [online]. [cit. 2014-10-12]. Dostupné z URL: . [52] UNESCO. Archaeological Site of Troy. [online]. 1998. [cit. 2014-10-16]. Dostupné z URL: . [53] Universität Tübingen. Project Troia. [online]. 2011. [cit. 2014-10-16]. Dostupné z URL: . [54] Česká Televize. Pamukkale. [online]. 2005. [cit. 2014-10-19]. Dostupné z URL: .

69

[55] Ochrana přírody. Pamukkale – příběh s dobrým koncem?. [online]. 2010. [cit. 201410-19]. Dostupné z URL: . [56] DEMIR, O. Cappadocia: Cradle of history. Ankara: Pelin Ofset Ltd., 2011. 112 s. ISBN 975-7334-07-3. [57] TrekChannel. Sustainable Travel in Cappadocia. [online]. 2011. [cit. 2014-10-19]. Dostupné z URL: . [58] WaterWiki: Turkey. Pearl Mullet. [online]. [cit. 2014-10-22]. Dostupné z URL: .

70

7 Seznam obrázků OBR. 1: POHOŘÍ TAURUS ................................................................................................................................... 7 OBR. 2: PAMUKKALE ...................................................................................................................................... 15 OBR. 3: HORA NEMRUT .................................................................................................................................. 15 OBR. 4: POHOŘÍ ALA DAĞLARI .......................................................................................................................... 16 OBR. 5: PLAMÍNKY YANARTAŞ ........................................................................................................................... 16 OBR. 6: KAŇON ŘEKY KÖPRÜLÜ ......................................................................................................................... 17 OBR. 7: OBLAST KAPPADOKIE ........................................................................................................................... 17 OBR. 8: ZBYTEK ARTEMIDINA CHRÁMU................................................................................................................ 17 OBR. 9: MYRA .............................................................................................................................................. 18 OBR. 10: SELIMOVA MEŠITA ............................................................................................................................. 19 OBR. 11: CELSOVA KNIHOVNA .......................................................................................................................... 20 OBR. 12: HAGIA SOPHIA ................................................................................................................................. 20 OBR. 13: TANEC DERVIŠŮ ................................................................................................................................ 22 OBR. 14: SHISH KEBAB .................................................................................................................................... 22 OBR. 15: RAFTING NA ŘECE KÖPRÜLÜ ................................................................................................................. 39 OBR. 16: OBLAST BELEK .................................................................................................................................. 40 OBR. 17: OKRUŽNÍ PLAVBA .............................................................................................................................. 41 OBR. 18: AMFITEÁTR V HIERAPOLIS.................................................................................................................... 42 OBR. 19: UKÁZKA KOBERCŮ ............................................................................................................................. 42 OBR. 20: ALANYA .......................................................................................................................................... 44 OBR. 21: PARK V ALANYI ................................................................................................................................. 45 OBR. 22: BELEK............................................................................................................................................. 46 OBR. 23: GAP REGION ................................................................................................................................... 48 OBR. 24: LOGO „GO“ .................................................................................................................................... 48 OBR. 25: TRÓJSKÝ KŮŇ ................................................................................................................................... 49 OBR. 26: INFORMAČNÍ TABULE ......................................................................................................................... 49 OBR. 27: NÁRŮST ŘAS .................................................................................................................................... 50 OBR. 28: PAMUKKALE .................................................................................................................................... 50 OBR. 29: KAPPADOKIE .................................................................................................................................... 51 OBR. 30: JESKYNNÍ HOTEL ................................................................................................................................ 52 OBR. 31: MÍSTNÍ KERAMICKÁ VÝROBA ................................................................................................................ 53 OBR. 32: JEZERO VAN ..................................................................................................................................... 54 OBR. 33: OUKLEJ TURECKÁ .............................................................................................................................. 55

71

8 Seznam grafů GRAF 1: ÚDAJE O RESPONDENTECH .................................................................................................................... 56 GRAF 2: ASOCIACE POJÍCÍ SE K TURECKU .............................................................................................................. 57 GRAF 3: NÁVŠTĚVNOST TURECKA....................................................................................................................... 57 GRAF 4: DŮVODY NÁVŠTĚVY TURECKA ................................................................................................................ 58 GRAF 5: VNÍMÁNÍ NEBEZPEČÍ V TURECKU ............................................................................................................. 58 GRAF 6: DRUHY CESTOVNÍHO RUCHU .................................................................................................................. 59 GRAF 7: NÁZVY TURISTICKÝCH ATRAKTIVIT V TURECKU............................................................................................. 60 GRAF 8: GASTRONOMICKÉ PRODUKTY ................................................................................................................. 60

72

9 Přílohy Tato příloha obsahuje ukázkový dotazník, který byl použit při sběru potřebných dat.

Dotazník Cílem tohoto dotazníku je získat informace, pomocí kterých bude posléze zpracována analýza obrazu a názorů na Turecko, a to především z hlediska cestovního ruchu. Dotazník také slouží k vyvrácení či potvrzení předpokladu o neznalosti této země, potenciálu cestovního ruchu, obecné charakteristiky a zakotvené negativní image. 1)

Pohlaví

2)

Věk

3)

Co se Vám vybaví při vyslovení slova Turecko? A proč?

4)

Byl/a jste někdy v Turecku?

5)

Pokud ano, jaké máte zkušenosti?

6)

Pokud ne, chtěl/a byste Turecko navštívit? A proč?

7)

Na jakém kontinentu se Turecko nachází?

8)

S kterou zemí Turecko nesousedí? Možnosti - Sýrie, Bulharsko, Gruzie, Izrael.

9)

Jaké náboženství v Turecku převládá?

10) Vnímáte v této zemi nějaká nebezpečí? 11) Vnímáte tuto zemi jako chudou a zaostalou? 12) Jaké postavení zaujímá Turecko ve světové ekonomice? Vyberte – 6, 17, 47, 79. 13) Věděli jste, že velká část lískových oříšků, rozinek, sušených meruněk, fíků a luštěnin, které se v Evropě zpracovávají, pochází právě z Turecka? 14) Jaké druhy cestovního ruchu podle Vás v Turecku existují (možno i více odpovědí)? – golfový, lázeňský, gastronomický cestovní ruch, zimní rekreace, ekoturistika. 15) Dokázal/a byste vyjmenovat některé památky či turistické destinace v Turecku?

73

16) Jak se jmenuje jedno z nejnavštěvovanějších měst v Turecku a zároveň i jediné město na světě ležící na dvou kontinentech? 17) V Turecku se nachází dva výjimečné zázraky přírody. Víte, jak se nazývají? (nápověda – bavlněný hrad, pohádkové komíny). 18) Víte, co to je Hagia Sophia? 19) Znáte nějaké turecké gastronomické produkty (názvy nápojů, masových pokrmů, sladkých delikates…)? 20) Myslíte si, že by se Turecko mělo stát členem Evropské Unie? Prosím, odůvodněte svůj názor.

74