Postřehy z prvních tříd V letošním školním roce máme ve třech prvních třídách celkem 57 prvňáčků. Po měsíci ve škole jsme se ptali: dávání razítek do deníčku (Marek) Na co ses těšil, těšila? na učení matematiky a na přejet kartičkou na obědě (Radek) písmenko „E“, protože má moje jak nám paní učitelka čte pohádku jméno (Elfje) (Markéta) na to, že budu umět číst anglicky Co jsem se už naučil, naučila? a že budu umět číst i normálně spoustu básniček o písmenkách, (Viktor) vyrábět náramky a počítat (Teodor) na velkou přestávku a že si počítat a nosit tácek v jídelně můžeme posvačit (Marek) a taky sama chodit do třídy ráno bez na kamarády a jak se budeme učit maminky a tatínka (Bára) (Vojta) napsat stejně psací E jako paní na to, jak budeme dělat zábavné učitelka (Elfje) úkoly a na paní učitelku (Petra) nelítat ve třídě (Patrik) nepištět, když zazvoní (Tereza) Co tě ve škole baví - líbí se ti? tělocvik, jak můžeme běhat nosit tácek na obědě (Marek) (Viktor) Kromě toho, že se dětem líbí vyučování a přestávky, velmi je zaujal také automat s mléčnými výrobky a počítač ve třídě. Z předmětů vítězí matematika a tělesná výchova.
Už jsem druhák! Jsem nejraději ve škole. Ráda si hraju s kamarádkama. Markéta Štefková Letos jsem druhák, líbí se mi, že mám stejné kamarády a paní učitelku. Nelíbí se mi, že máme třídu ve druhém patře. Michal Křištof Nebaví mě chodit aspoň 60 schodů. Aktovka je těžší. Šatnáři a služba už mají těžší úkoly. A teď už je hůř. A náš kámoš má zlomenou ruku. A těším se, až bude náš kamarád zpátky ve škole. Máme více hodin. A v družině je více zábavy. A obědy jsou lepší. Tereza Kalinová
Mi se zdá, že je naše paní učitelka více hodná. Minulý rok jsem se bála, že budu mít na vysvědčení dvojku. Tento rok jsem si jistější. Klárka Vantuchová Vadí mi, že musím chodit po schodech. Vadí mi, že musím psát těžké diktáty. Ondra Studnický Vadí mi, že musím chodit po schodech. Je to pěkná fuška. No ale musím to dělat a že je to těžké! David Kyselý Baví mě to tu, více se naučíme. Ve druhé třídě bude hra Putování na Madagaskar. Dělali jsme psa. Ve škole je dobře i v družině odpolední i ranní družině. Chodíme do velké tělocvičny. Deniska Skoupilová Máme víc předmětů. Výhody: lepší výhled, víc skříněk, blízko naší třídy učí teta. Nevýhoda: je to víc schodů. Je tu víc místa, máme to tu líp vyzdobené. Je tu víc nástěnek. Honza Kuča Už jsem druhák. Nejsem vzrušený. Máme víc místa. Musím chodit po schodech. Máme na stěně abecedu. Máme víc hodin. Patrik Šmahlík
Co se změnilo ve čtvrté třídě? Jsme na velké Tyršovce. Je tu větší hluk, zvoní tu jinak, pořád nám do třídy svítí sluníčko. Je lepší, že tu jsou dvě patra a že je tu bufet. Líbí se mi, že máme vlastivědu. A dobré je, že si hrajeme, zpíváme a děláme projekty. A máme větší Jan Liška 4.B šatnu. Jak jsem vešla do školy, tak jsem se nazlobila, protože jsem musela šlapat nahoru po schodech. Všimla jsem si taky toho, že ve škole je mnoho nových věcí. Družina je vymalovaná a my máme novou třídu. A ještě něco – máme novou paní učitelku na matematiku – Janu Bartošovou. Přišla k nám taky nová žačka – Julie. Je fajn a je blázen do mobilních telefonů. Ze třídy máme krásný výhled a naše třída je ve druhém patře. A jsem moc ráda, že máme vlastivědu a plavání. Na výtvarnou výchovu máme paní učitelku Renatu Strakovou. A co je nejlepší? Na hudebku máme Aničku Vašíčkovou! Viki Lysková 4.B
Tady ve velké Tyršovce mě to baví více, protože je tady více lidí, co sbírají Pokemony. Taky jsem hned vedle svého bratrance. Je to tady větší, což se mi líbí. Mám tady více kamarádů a to je super. Navíc jsem tady se svojí sestrou. Honza Pavlita 4.B
Třída je skoro stejná jako ve třetí třídě. Ale štve mě, že tady v této třídě se děcka nějak víc perou a neustále na začátku hodin jenom paní učitelka musí řešit tyto věci. Jakub Novák 4.B
Můj zážitek z prázdnin Prázdniny utekly jako voda. Začátkem prázdnin jsme jeli do Chorvatska na dovolenou, tam se nestalo nic zajímavého, ale bylo to tam SUPER!! Celé prázdniny jsem chodila dvakrát týdně na tenis. Ono mě to sice moc nebavilo, ale potřebovala jsem mít nějaký pohyb. Jednou jsem se byla koupat se svou sestrou na koupališti ve Štramberku. Na konci prázdnin jsem byla s rodiči a sestrou na Slovensku v Tatrách. Jeli jsme kabinkovou lanovkou na Skalnaté pleso, pak sedačkovou lanovkou na Lomnické sedlo. Tam to bylo nebezpečné, šli jsme hřebenem skal na rozhlednu. Bylo to hodně vysoko, ale rozhled z výšky byl nádherný. Na Lomnický štít jsme jet nemohli, protože lístky na kabinkovou lanovku už byly vyprodány. Prošli jsme také areál na Štrbském plese. Tam se nám na chvíli ztratila maminka, ale nakonec to všechno dobře dopadlo. Julie Remencová 5.C
Prázdniny začaly moc hezky. Hned první den prázdnin jsem jel na tábor HÉRAKLOVA DOBRODRUŽSTVÍ. Tábor byl na 10 dnů. Hlavní vedoucí tábora byla Iva Poláková. Společně s ostatními vedoucími pro nás vymyslela super dobrodružství. Měli jsme bohu Diovi dokázat, že hrdinové nevymřeli. Plnili jsme mnoho úkolů, jako např. BOJ S NEMEJSKÝM LVEM nebo ÚKLID AUGIÁŠOVA CHLÉVA. Každý večer jsme zpívali u ohně táborové písničky. Docela dobře nám vařili, ale doma vaří lépe. Bylo tam fajn a příští rok určitě pojedu znova. Ondřej Kubečka 5.C
Byl už srpen, šly jsme s mamkou do aquaparku. Seznámila jsem se tam s novou kamarádkou, chodily jsme tam pak po tři dny. A už to bylo, jela jsem na tobogánu: jedu a jedu, najednou jsem se přetočila a práskla hlavou do tobogánu. To byla boule, jako zeměkoule. Měnila barvu jako chameleon. Přeneslo se mi to na oko tak, že jsem měla monokl!!! Vypadala jsem jako klaun. Celý srpen jsem musela nosit velké sluneční brýle. Tedy vypadala jsem vlastně jak na maškarní ples. Zbytek prázdnin jsem se léčila. Už na tváři nic nemám, dobře to dopadlo. Kristýna Liberdová 5.C
Hned, když začaly prázdniny, jsem jela na tábor. Bylo tam hezky, svítilo sluníčko. Hráli jsme všelijaké soutěže, například jsme měli strhnout lvovi hřívu, zničit devět hlav drakovi. Večer u ohně jsme zpívali písničky a někdy i opékali špekáčky. Moc se mi tam líbilo, i obědy byly dobré. Poslední týden prázdnin jsem jela za taťkou do Prahy. Jeden den jsme šli do leteckého muzea. Byly tam vrtulníky, větroně, dopravní letadla, taky skafandr Vladimíra Remka
a jeho raketa. Moc se mi to líbilo, nejvíc neviditelný bombardér. Na místě bombardéru byla jen kola podvozku, schůdky a boty, jako že tam někdo je. Na tenhle výlet mám hezkou vzpomínku. Návštěva muzea byla pěkná, poučná a zajímavá. Lucie Holušová 5.C
Hned, když začaly prázdniny, jsem jela na tábor. Bylo tam moc dobře a spousta legrace, ale zase jsem dostala angínu. Když jsem přijela z tábora, jeli jsme k moři do Chorvatska. Tam se mi přihodila neobvyklá příhoda. Osmý den u moře jsem si vzala potápěčské brýle a šla jsem se potápět. Plavala jsem daleko od břehu a uviděla jsem kámen, který vypadal jako mořská želva. Připadalo mi to jako zkamenělá želva, ale vážně! Dívala jsem se na to a potom jsem to řekla mamce a sestře. Byl to opravdu neobvyklý zážitek. Poslední dva dny nás moře přestalo bavit a těšili jsme se domů a do školy. Prázdniny byly úžasné, ale už jsem se moc těšila do školy na své kamarádky. Sára Síbková 5.C
Jednou se maminka s tatínkem rozhodli, že nám postaví stan, ale nevěděli, co se stane. My jsme tu dobu byli u babičky. Najednou zazvonil zvonek, ve dveřích se objevili maminka s tatínkem. Maminka si dala kávu a šli jsme domů. Když jsme přišli domů, čekalo na nás překvapení. Na zahradě na nás čekal stan. Plynuly dny a ze stanu se stala kůlna. Tatínek se rozhodl, že stan složí. Já jsem mu pomohl. Když jsme sundali hlavní plachtu, zděsili jsme se! Pod hlavní plachtou byly mravenci, myši a jiná havěť. Celý stan jsme museli vyhodit, protože plachty byly prožrané. Půdu jsme museli rozhrabávat. Tak jsme přišli o stan. Luboš Svoboda 5.C
Když začaly prázdniny, šli jsme na Lysou horu. Vyšli jsme na Lysou horu, dali si oběd a kofolu. Bylo hrozné, že tam lítaly snad statisíce much a vos. Jedna vosa mi vletěla do kofoly, pak jsem tu kofolu už nepil. Po cestě domů jsme sbírali borůvky. Za tři hodiny jsme byli doma. Další týden jsme jeli na chatu do Bílovce ke známým. Když jsme tam přijeli, hned jsme si vybalili věci. Potom jsme všichni jeli do Hradce nad Moravicí, protože tam zpívala Lenka Filipová. Platilo se tam ale velké vstupné, tak jsme tam nešli. Raději jsme obešli hrad kolem dokola a pak jsme si zašli na večeři do restaurace. Roman Vojvodík 5.C
Ke konci srpna jsme jeli na dovolenou na jižní Moravu do Čejkovic. Jezdili jsme tam na kole. Dojeli jsme na místo, protože bylo po obědě, tak jsme se jeli
projet. K večeru jsme vždycky seděli na posezení. Hned vedle našeho ubytování byl zámek a byli tam bažanti. My všichni jsme je pozorovali. Když jsme na ně zapískali, vyletěli a letěli na pole kousek od toho zámku. Každý večer tam létali. Markéta Petrová 6.A
Ve Švýcarsku v Sankt Galenu jsme byli u přehrady a hráli s gumovým míčem fotbal. Nechtěně jsem kopl míč do přehrady asi 5 metrů od okraje. Bratránkovi jsem řekl, že je to nechtěně a on pro něj skočil. Dlouho neplaval, tak jsem skočil za ním. Netušil jsem, že je to past. Skočil jsem šipku a zrovna na ten gumový balon, se kterým on plul pod vodou a hlavou jsem do něj bechl. A začali jsme se bít. Dopadlo to dobře, až na roztrhaný míč. Jinak dovolená byla fajn a prázdniny taky. Vojta Blabla 6.A
O prázdninách jsme se s taťkou vydali do Tarzánie. Když jsme tam dorazili, tak taťka šel s vědomím, že zůstává dole. Ale já jsem ho přesvědčila, ať jde taky. Když si to zkoušel v malém Tarzánkovi, tak se zamotal a dělal piruety jako baletka. Když dojel na první překážku, podíval se pod sebe a chtěl okamžitě dolů. Když se mě ptal, jak dolů, řekla jsem mu, že zpátky musí ručkovat, tak se málem zhroutil. Došplhal do 20. překážky a nechal si zavolat žebřík a sundali ho. Když jsme dojeli domů, řekl mi, že mi zaplatí skok padákem za to, že jsem ho tam vytáhla. Jak jsem vyprávěla o návštěvě Tarzánie známým, tak se tak smáli, až je bolelo břicho:-) Sára Zrůstová 6.A
Kam bych se chtěl vrátit ? Úplně nejvíc bych si přál vrátit se na tábor a být tam znovu s kamarády, s kamarádkami a s úplně vším, co tam bylo. Vůbec mi nevadí ani latríny, i když na ně zapražilo slunce, tak to byl nesnesitelný puch. Bylo tam super, pořád s kámoši, pořád pořádný program, hry, pařby až do rána, lenošení ve stanu, karty, spaní na hromadě jiných. Nic mi tam nechybělo, snad občas rodina, ale to se dá vydržet. A taky tam móóc dobře vařili. Tak tam bych se chtěl vrátit. Jan Tesař 8.A
Chtěl bych se vrátit do postele, protože postel je moje nejlepší kamarádka. V posteli dělám téměř všechno, jím, piju, hraju, odpočívám, poslouchám mp3. Ale přes školní rok nemůžu tak dlouho spát, o prázdninách jsem spával do 12:00 - 13:00. Akorát mě trochu štvalo, že jsem pokaždé prospal polovinu dne, tudíž polovinu prázdnin. Vít Melichařík 8.A
Já bych se nejraději vrátila na nejúžasnější tábor na světě a to je OHEŇ!!! Ten tábor byl až za Prostějovem, kde jsme jeli cca 4 hodiny!!! Mezi tím jsme se
seznamovali s šamany a dalšími plameny. Tábor se krátil, ale zážitky rostly!!! Nejzážitek: Akce kadismrtka!!! Celkem 15 dní s kadismrtkami a se studenou vodou a škvory ve stanech je celkem LUXUS!!! A proč bych se tam chtěla vrátit??? Protože tam byli ti nejlepší lidi na světě!!! (Kadismrtka = kadibudka) Natálie Macháňová 8.A
Vybral jsem si místo jménem Pulčiny. Byl jsem tam na táboře s Astrou. Tohle místo jsem si vybral, protože jsem tam zažil skvělý tábor. Je to tábořiště v krásné přírodě, všude kolem je les a hory. Kolem je potok a když se vyjde na kopec, dojdeme na louku, kde po celý den svítí slunce. Poblíž tábora je skalní městečko, kde se dají hrát skvělé hry. V noci jdou krásně pozorovat hvězdy, protože tam nikde nejsou pouliční lampy a samozřejmě žádná elektrika. V noci se dělají táboráky, u kterých se sedí na lavičkách, co jsou kolem. Prostě to je skvělé místo na tábory, určitě se tam chci podívat ještě jednou. Dominik Schneiderka 8.A
Kde koupíte dovolenou? Byli jsme se zeptat v pobočce cestovní kanceláře Jokratour na Horní ulici (v Kyčeře) na to, jak lidé cestovali na dovolené. ? pro kolik cestovních kanceláří ? co Vás baví na této práci? prodáváte zájezdy? ! všechno… ! pro 40 cestovních kanceláří ? existuje klidné období bez ? do kterých zemí cestuje nejvíc lidí? zákazníků? ! asi do evropských zemí, letos nejvíc ! určitě existuje… říjen, listopad do Řecka, Bulharska a Egypta ? přihodila se nějaká humorná ? jaká byla největší skupina, která jela situace? na zájezd? ! v uvozovkách… například že ! 20 lidí zákazníkovi uletělo letadlo a přišel až ? který letošní zájezd byl nejdražší na druhý den, ale to je jenom a kam? v uvozovkách... ! byl to zájezd do Egypta za 150 000 ? projevila se hospodářská krize na Kč zájmu o zájezdy? ? jezdíte na dovolenou s cestovní ! projevila… kanceláří nebo sama? ? jak dlouho už ve Frenštátě existuje ! s cestovní kanceláří nikdo ze tato pobočka? zaměstnanců nejezdívá ! od roku 1990 (19 let)
. Ptaly se Verča H., Zuzka, Kika 8.C
Čeho bych chtěl v tomto roce dosáhnout? - co nejhezčího vysvědčení - chci dosáhnout alespoň na dvojky na vysvědčení. - abych měla dobré známky a na vysvědčení bych chtěl mít maximálně čtyři dvojky a ostatní jedničky a chtěl bych mít dobré kamarády - chci si udržet známky a prospěch, jaký jsem měl v páté třídě - chtěl bych mít maximálně tři dvojky - chtěla bych si zlepšit český jazyk, protože mi nejde a chtěla bych mít hodně dobrých známek - chtěl bych mít maximálně šest dvojek na vysvědčení, nechtěl bych mít trojku
- chtěla bych mít dobré vysvědčení a chtěla bych se zúčastnit soutěží a uspět v nich - v šesté třídě bych chtěla vyznamenání nebo aspoň žádnou trojku - chtěla bych mít na vízo samé jedničky a dvojky - chtěla bych mít dobré známky, dobře se učit a dobře vycházet s učiteli, být nadále dobrou kamarádkou a nejlepší kamarádkou pro Žanetu, dobrou účast na různých soutěžích 6.B
Rozhodně bych chtěl mít lepší prospěch, než jsem měl v 8.třídě. Aby mě i vzali na tu střední školu, kterou bych chtěl a mohl dělat to, co mě aspoň trochu baví a nedělal tu práci, do které bych chodil každý den jenom znuděný a měl velice malý plat, proto se v 9. třídě musím víc učit a v budoucnu si udělat střední školu i s maturitou. Nemám žádné předsevzetí, ale měl bych si to alespoň o trochu zlepšit, protože vím, že to dělám jen sám pro sebe, i když se mi do toho popravdě moc nechce. David Belko 9.C
Čeho bych chtěla dosáhnout v 9. třídě? Asi lepších známek jako v každé jiné třídě. Ale devítka je velmi důležitá na střední školy, takže chci si zlepšit průměry, ať se pak snadno dostanu na střední školu, ať jsem mezi prvními a nemusím jen doufat, jestli mě vezmou anebo ne. Určitě také když jsem na této škole poslední rok, tak by škola na naši třídu mohla mít pěkné vzpomínky, tak bychom mohli něčeho dosáhnout. Třeba bychom se mohli zapojit do nějaké soutěže nebo tak. Samozřejmě hlavní cíl, kterého chci dosáhnout, jsou dobré známky, ale taky třeba ať se mi daří přes ten školní rok v gymnastice i tanečních. Ale hlavní, na čem mi záleží, je, ať se dostanu na tu střední školu, co chci a ať se mi tam daří. Jsem zvědavá, jak to všechno na konci dopadne, doufám, že si tady ten poslední rok pořádně užiji a na základku budu mít pěkné vzpomínky. Sabina Tománková 9.C
Protože je to poslední rok na této škole a mezi spolužáky, tak bych si ten rok chtěla spíše užít, ale v užívání mi bude bránit učení, jelikož na známkách docela
záleží, tak se budu muset snažit a mít dobrý průměr, abych se dostala na nějakou slušnou školu. Asi se zkusím víc zapojovat do hodiny, víc se hlásit atd... Ale sama jsem zvědavá, jak mi to půjde. První pololetí se pokusím zaměřit na školu a to druhé pololetí už bude volnější, tak si ho nějakým způsobem užiju. Hlavní věc, čeho chci dosáhnout, je ta střední škola, tak doufám, že nějak extra nezměním názor a zvládnu to. Kateřina Holubová 9.C
Chtěla bych tento poslední rok na téhle škole zvládnout celkem v poklidu. Jelikož jsme teď těmi nejstaršími, tak bychom se měli snažit ukázat ostatním nějakou snahu nebo vytrvalost, ať když oni budou na našem místě, nemusí litovat předešlých let, které jen flákali! Taky se budu snažit vylepšit průměr a celkově všechny známky. Méně kecat v hodinách a radši se věnovat výuce, do které učitelé vkládají tolik námahy, kterou zde málokdo ocení! Chci jít na nějakou dobrou školu, na což jsem dřív nemyslela.. Květa Pustějovská 9.C
Co mě překvapilo v šesté třídě? - že sedím sama a taky že máme na každou hodinu jiného učitele. Nejvíc mě překvapilo, že máme hezkou třídu. - že ještě v šesté třídě máme do půl jedné - že máme hodně učení - pěkná výzdoba, s většinou učitelů je sranda, skoro žádné stěhování, málo nábytku - nepřekvapilo mě nic
- v šesté třídě mě překvapilo odpolední vyučování a p. uč. Parmová, protože jsem si myslela, že bude o hodně přísnější - překvapila mě paní učitelka Parmová, že je tak přísná - překvapilo mě že zrovna my máme paní učitelku Pavlasovou. Tu si nezasloužíme. 6.B
Kdysi dávno jsem chodila do páté třídy. Každý den pohodička, leháro, jen tři paní učitelky! Šup dup a už jsme na druhém stupni. Každý den jiná paní učitelka a spousta nových předmětů. Nikdo neví co, kde, kdy. Je to fakt něco úplně jiného a dává nám to zabrat Lucka Stupavská 6.A
A je to tady zase! Prázdniny jsem si docela užila, i když jsme skoro vůbec nikde nebyli (no a?). Předposlední a poslední den prázdnin jsem si pořád neuvědomovala, že za chvíli ta pohodička a lehárko skončí. Do školy jsem se těšila hlavně na kamarádky a taky jsem byla zvědavá, kdo nás bude učit, kde budeme mít třídu. S holkama jsme se domluvily, že jedna pro druhou přijdeme a pak půjdeme společně do
školy. Taky se tak stalo. Lítaly jsme po celé škole, než jsme našly ten náš „druhý domov“ (třídu). Podařilo se. To, že prázdniny jsou definitivně v čudu, jsem si uvědomila, když jsem uslyšela zvonění. Anna Balcárková 6.A
V šesté třídě se mi prozatím líbí. Je to zajímavé mít na každou hodinu jiného učitele. Teda alespoň mi to vyhovuje víc než v páté třídě. Čekal jsem, že to bude horší, než to prozatím je. Jak jsem se předběžně díval do učebnic, tak ani to učivo není tak hrozné. Takže to je asi tak vše, co bych k tomu řekl. Jakub Novotný 6.A
Co mi doma popřáli, když jsem šel 1. září do školy? - Ať se mi daří a ať máme hodně štěstí a trpělivosti. - Rodiče mi před školou popřáli, ať se mi dobře daří. - Štěstí a abych dobře vycházela se spolužáky. - Ať se mi tam líbí a ať vykročím správnou nohou. Taky se prý mám učit. - Mi mamka popřála, ať mi to ve škole jde a ať mám hodné učitele. - Rodiče ani babička s dědečkem mi nic nepopřáli. 6.B
Popřáli mi, ať se mi daří v novém školním roce, ať se dostanu na školu, na kterou chci jít. Mám se snažit mít co nejlepší průměr, hlavně o pololetí. Dále mi popřáli, abych se učil co nejvíce to jde, že to dělám pro sebe a hlavně pro svou budoucnost, protože když máte dobré výsledky ve škole, tak se dostanete na obor s maturitou, na který chci jít já. Když poté máte maturitu, máte volnou ruku při výběru pracovního místa, protože člověk bez maturity nemá téměř šanci mít dobré a dobře vydělávající zaměstnání. Takže když máte maturitu, je to velice dobré a máte velkou šanci, že vás zaměstnají v dobře vydělávajícím podniku. Petr Zdarsa 9.C
To byla (nebyla) nuda! Vůbec to nebyla nuda, protože jsem byla u babiček a jezdili jsme na výlety. Také jsme byli na táboře a tam jsme hráli hry. Jednou jak jsem běžela, zakopla jsem a rozbila si koleno a odřela jsem si ruku. Asi po třech dnech těsně před odjezdem zase, ale to jsem si rozbila ještě jednou koleno, druhé jsem si odřela. Podruhé jsem si odřela ruku a hlavou jsem se praštila do lavičky a měla jsem bouli. Pak jsme jeli domů, tak rodiče a babička z toho byli na nervy. Lucka Zemanová 6.B
Byla nuda skoro pořád, bylo horko a četla jsem si Harryho Pottera a Fénixův řád. Ale protože mě čtení nebaví, tak to byla hrozná nuda. Potom jsem jela za tátou do Mladé Boleslavi. Tam bylo zase naopak škaredě. Pořád pršelo. A to jsem nemohla ani ven. Takže ještě větší nuda. Potom jsem jela zase zpátky k mamce a bylo tak akorát, tak jsem šla ven na kole. A šla jsem spát. A na druhý den jsem už šla do školy. ACH JO! Simona Prokopová 6.B
O prázdninách jsem se vyloženě nenudila. Byli jsme na různých koupalištích a výletech. Koupili jsme si nové auto, a tak jsme mohli jezdit, kam jsme chtěli! Byli jsme taky se podívat za babičkou, která je už dlouho nemocná, vytáhli jsme ji s námi na výlet! Jinak jsem na začátku prázdnin byla na pouti s Monikou, tak jsme si to užily! Taky jsme jezdili na kolech na túry, protože autem nás to už nebavilo. Chodili jsme se koupat do přehrady a projeli jsme se na loďce.
Taky jsme chodili se psem na procházky. A blbli jsme u baráku. Sledovali jsme našeho bratrance s jeho kamarádkou, jak opékají špekáčky. Ještě jsem byla v ZOO taky s bratrancema, tak jsme dělali různé kraviny a fotili jsme zvířátka, máme fakt superní fotky. Takže jsem prázdniny strávila dobře. Příští prázdniny budou lepší, protože pojedu na tábor! Veronika Kuběnová 9.C
Tyhle prázdniny jsem sice nestrávil celé u komplu, ale zato jsem byl na výletech a bylo to celkem dobré. Rozhodně to nebyla nuda. Byl jsem např. v aquaparku na Slovensku a tam to byla sranda, jak se mamce rozmazaly oči a vypadala skoro jako Marylin Manson, když vjela pod vodu. Jinak se tam nikdo neutopil. Pak jsem byl u babky a tam jsme šli na náměstí a pak tam přišla moje udýchaná teta a místo toho, aby si odpočinula, tak si dala cigaretu nebo dvě. Michal Vo 9.C
O prázdninách jsme se vcelku zotavila. Prázdniny byly super, nemyslela jsem na školu, na učení a hlavně jsem nemusela vstávat brzo, abych stihla autobus v 7 hodin kvůli laboratorkám. Nejlepší na prázdninách bylo, že jsem mohla spát dýl, alespoň do 9, někdy i dýl. Nejvíce jsem se zotavila v Chorvatsku u moře, nicnedělání, jenom povalování na pláži. Potom také u babi, kde jsem musela hlídat sestřenku, která vstala o půl sedmé. Přišla do obýváku a vzbudila mě, abych jí zapnula televizi, že tam je Teletabis - skvělé vzbuzení. Poslední den prázdnin jsme si řekla, že vstanu nejdříve v devět, ale vstala jsem v 7 a začala se těšit do školy. A 1. září budík zvonil alespoň 5 minut, než jsem ho vypnula a vstala. Vůbec se mi nechtělo, ale povzbudilo mě, že zase všechny uvidím, ale bylo tu jedno mínusko - že musím zase brzo vstávat. Hanka Parmová 9.C
Tyto prázdniny byly snad nejlepší ze všech. Na začátku prázdnin jsem často chodila k babičce a pomáhala jí. Byla strašně smutná, protože jí umřel pejsek. Ke konci června jsme se s taťkou domluvili, že babičce uděláme radost a přivezeme jí z útulku pejska. Vytáhli jsme z babičky všechny tipy, jak by měl vypadat, aniž by věděla, že si pro něj jedeme. Další den ve středu jsme jeli do útulku v Rožnově p. R. Byla tam spousta krásných pejsků. Ale babička měla svůj tip: „ Aby to byla fenka, černé barvy, plemeno kokršpaněl.“ A právě tam jeden takový byl. I když to byla taková ta „divoženka“, přesto jsme si ji vzali. Odvezli jsme ji k babičce. Měla jsem ji vedle sebe v autě a pořád slintala. Babička seděla u potoka ještě s nějakou paní. Hned jak jsme k ní přišli i s novým pejskem, nechtěla uvěřit vlastním očím. Byla radostí bez sebe, že má psa. Asi o měsíc později jsem dostala štěňátko křížence Jacka Russela. Měla jsem obrovskou radost. Chodila jsem s ním na procházky k babičce. Vždy jsme chodily spolu i se svými psíky ven. O těchto prázdninách jsem se rozhodně nenudila a nudit se už konečně nebudu! Aneta Václavíková 9.C
To byla ale nuda Tyto prázdniny mi připadaly hrozně nudné, protože jsem byla jen doma a měsíc u babičky. Jediné věci, které mě bavily, byly výlety. Jeden byl do zábavního parku v Německu jménem LEGOLAND. Tam jsou atrakce z lega, obchody z lega a mají tam udělané z lega letiště, Benátky a spoustu dalších modelů měst
a zajímavých míst. Druhý výlet byl do lanového centra, to bylo taky dobré. Jinak velká nuda. Chtěla jsem letět k moři, ale mám 3 měsíce starého bráchu, takže nikam nemůžeme letět. Jo, a ještě k tomu jsem skoro každý den byla na jízdárně a kydala hnůj. Ale stejně to byla nuda. Žaneta Stránská 6.B
Vůbec to nebyla NUDA. 1. týden jsem jela na tábor. Za 2 týdny přijela rodina ze Slovenska. Vzali jsme je na výšlap ke kapli na Radhošť. Hned co odjeli, jsme jeli za babičkou na Slovensko. Potom jsem spala u Žandy (byla to sranda, koupali jsme se v bazénu a spaly jsme ve stanu). Po prvním týdnu volna jsme s kamarádkami stanovaly u nás na zahradě. Za dva dny jsme jeli na cykločundr (ujeli jsme 94 km za tři dny) a na závěr jsem jela k babičce na prázdniny do Sokolova a navštívili jsme i Karlovy Vary, takže to NUDA vůbec nebyla. Eliška Janďourková 6.B
O prázdninách vůbec nebyla nuda. Nuda nebyla, protože bylo venku většinou sluníčko, i když někdy zapršelo. O prázdninách jsem byla u tety v Olomouci, u babiček, tam jsem se koupala v bazénu, jezdila na kole i bruslích. Také jsem byla na volejbalovém soustředění, bylo to moc prima, ale největší zážitek byla návštěva Tarzánie. Tak to byl opravdu adrenalin. Jinak jsem byla doma s rodiči na zahradě. Když je dobrý program, nemá tu nuda co dělat. Škoda, že prázdniny už skončily! Rebeka Fuksová 6.B
Po vysvědčení druhý den jsem jela na sokolský tábor, tam jsem byla od 1. 7. do 9. 7. 2009. Hráli jsme tam kuželky, petang, olympiádu, zálesácký závod a další. Já jsem byla s Katkou Žingorovou vedoucí týmu a naše skupina vyhrála 1. místo. V soutěži jednotlivců jsem byla druhá a Katka vyhrála. Jak jsem přijela domů, hlídala jsem tetě kluky a asi za dva dny přijeli bratranec se sestřenkou a byli u nás na týden. Jak u nás byli, tak jsme jeli pro štěně jorkšírského teriéra. 22. srpna 2009 jsme jeli na dovolenou do Bulharska. BYLO TO FAJN. Kristýna Babincová 6.B
Nuda to rozhodně nebyla, kdo se mohl nudit... Matěj Jiříček 9.C
Z dopisů sedmáků... Někteří jste po prázdninách tvrdili, že jste měli hodně času nudit se. Jak moc nudné prázdniny mohli prožít žáci 7.B, posuďte sami z úryvků dopisů Michala Zaděláka, Andrey Jílkové, Kristýny Makové, Patricie Šimulákové, Romana Bartoně, Tomáše Janči, Marie Hrubišové, Jakuba Pařenici, Daniela Bartoše: Ahoj rodiče! Náš vedoucí nám řekl, abychom napsali rodičům, jestli u vás byly ty záplavy jako u nás. Nám voda sebrala jeden stan a tři spacáky, ale nikomu se nic nestalo, protože jsme byli na horách hledat Pepu. Po dvou hodinách hledání jsme ho našli se zlomenou rukou, teď má ruku v sádře. Potom jsme šli do lesa pro dříví, tam se nám ztratil zase Honza. V té tmě bychom ho nenašli, kdyby nebylo těch blesků. Jak jsme se vraceli, tak nám jeden blesk vrazil do stanu. Naštěstí se zase nikomu nic nestalo, jen Pepovi to spálilo vlasy... Milí rodiče! Dnes jsme vstávali v pět ráno. Naše rozcvička vypadala asi takto: 60 dřepů, 40 kliků, běh 1,5 km do pěti minut a podobně. Náš vedoucí nám řekl, že dnes půjdeme lozit do třicetimetrového lomu bez jištění. Také jsme už sekali stromy motorovou pilou a pak jsme lezli po sloupech vysokého napětí. Pár z nás odvezla sanitka, protože je asi kopl elektrický proud. Mně se zase nic nestalo. Odpoledne poběžíme na Lysou horu. Už musím končit, čeká mě ještě maratón. Tak ahoj, Vaše milující dcera …
Milá maminko, Když jsme před pár dny přijeli, zjistili jsme, že máme tábor plný sklípkanů, kteří nejsou jedovatí, ale jsou velcí, chlupatí a strašně otravní. V úterý jsem objevila, že moje kamarádka náhle zmizela a ani si nesbalila věci. Včera v noci jsem viděla jednoho z našich vedoucích zírat dlouhou chvíli na úplňkový měsíc a znenadání se začal třást.
Chtěla jsem se podívat blíž a zjistit, co se děje, ale nejednou mě začalo šimrat na noze. Měla jsem zlé tušení, ale doufala jsem, že to, co mi leze po noze, není jeden z těch obrovských pavouků. Bohužel byl! Sklonila jsem se, povedlo se mi ho setřást. Když jsem se narovnala, zjistila jsem, že vedoucí zmizel… Zatím sbohem...
Ahoj mami a ahoj tati! Mají tu úžasné jídlo. Chtěla jsem vědět, co bude na oběd. Vydala jsem se do kuchyně, ale bylo zamčeno. Snažila jsem se prolézt komínem, ale zasekla jsem se tam. Čekala jsem asi deset minut, pak jsem usla. Vzbudili mě, protože se prý ucpal komín. Byla jsem děsně špinavá. V kuchyni mě potěšila líbezná vůně hovězího vývaru, 10x jsem si přidala. Snídala jsem čokoládové koblížky a kakao, moc mi chutnalo. Přes den jsme zase nic nedělali, jen jsme jedli chipsy, zmrzlinu čokoládovou a vanilkovou, měla jsem asi 35 kopečků. Jak přijedu, budu asi tlustější. Pac a sladkou pusu od Kuličky Mamynko, Pyšuty z táboruje tu pekne jetu srandá a byly smě f lesé býlá tam zver byly tam stromi a huby. Ják smé dó taboru tak byl obet snedli sme obet a daly sme sy slofýka … Milí rodiče. Když jsme přijeli do kempu, rozdělili nás do skupin po čtyřech do každého stanu. Druhý den jsme se seznamovali a chodili po okolí. Jsme uprostřed rybníka, na ostrůvku a hodně prší. Píšu, protože jediný vedoucí odplouvá, má totiž střevní chřipku. Ostatní loďky odpluly samy, neboť je nikdo nepřivázal. No nic, musíme jít kopat rukama a klacky příkop, aby nás to nevyplavilo … Milí rodiče! Dnes jsme zažili tolik nových zážitků! Když jsme se procházeli, proběhl kolem nás Usain Bolt. Zastavil se, požádali jsme o autogramy, s úsměvem nám je dal a běžel dál. Když jsem došli zpět do tábora, uviděli jsme stát před stany Karla Gotta, celý večer nám zpíval. Zašli jsme s ním na zmrzlinu a potom nám vypravoval o svém životě…
Milovaní rodiče, náš pan průvodce v ZOO málem spadl při prohlídce do jezírka s podivnými rybami, uklouzla mu noha, ale naštěstí si jen namočil boty. Dál nám ukázal opice. Kamarád si vytáhl řízek, co měl k obědu, ovšem opice hned přiběhla a řízek mu vytrhla z ruky. Naštvaný kluk jí nadával, že mu snědla oběd. Zajímavou prohlídku jsme ukončili u krokodýlů, mně se naštěstí nic nestalo, s pozdravem Váš syn … Ahoj mami, tati, brácho, tady na dirtovém táboře je fakt super, učí nás tu skákat dvojité salto. Včera přijel Petr Kraus a učil nás jezdit po předním kole. Zkusil jsem to, rozbil jsem si hlavu, ale nevadí, to se občas stane. Obědy tu vaří super. Tak se tam mějte, za chvíli přijedu nebo mě dovezou …
Naše nocování v Astře V pátek 18. září skoro celá 2. A vyrazila se spacáky a naplněnými batohy či taškami do Astry. A protože jsme šli „na chvíli do světa na zkušenou“, napekly maminky buchty či nabalily do uzlíčků různé dobrotky. V Domě dětí ve Frenštátě p. R. již na nás čekala Katka Segečová a její pomocníci s připraveným programem. A jaké hry a činnosti utkvěly dětem v paměti? Terezka Kutáčová: „Mi se líbila hra – boj o poklad. Naše družstvo vyhrálo. Pak jsme v lese museli ovázat co nejvíce stromů. Každé družstvo mělo svou barvu provázku, my jsme měli růžovou. A to byl můj život v Astře.“ Danielka Faldynová: „Byli jsme v Astře a byli tam s námi samí kluci, kteří nám připravovali hry. Na židlích jsme se seřazovali podle velikostí, pak jsme šli do pokoje. Tam nás ale furt otravovali naši kluci. A pak jsme šli hledat ptáka Ohniváka. Večer jsme se vrátili do Astry. Po večeři jsme si hráli s padákem.“ Adélka Młynarczyková: „Večer jsme hledali ptáka Ohniváka. Skipi nám před spaním zpívala a my jsme se snažili usnout. Pája a Dája ale furt mluvily. Já jsem spala na horní posteli. Ráno jsme hráli hru na postižené.“ Pája Trčková: „Brali jsme ptákovi Ohnivákovi pírka, také jsme si hráli na postižené. Večer nám Katka hrála na kytaru. Kluci nás neustále otravovali v našem pokoji. Já jsem spala na posteli s Darinkou a ráno jsme měli polštářovou bitvu. Také jsme skládali puzzle, dělali jsme dřepy a hráli jsme si s padákem.“ Pokud se chcete podívat na nějaké fotky z naší víkendovky, mrkněte se na webové stránky 2. A ☺
RECYKLOHRANÍ Od měsíce května jsme zapojeni do projektu Recyklohraní, který se mimo jiné zabývá sběrem a tříděním vybitých baterií a vyřazeného elektrozařízení. Pokud máte doma vybité baterie či již nefunkční elektrozařízení (mobil, kulmu, vysoušeč vlasů, žehličku, radio, DVD apod.), doneste jej do učebny přírodopisu v přízemí. Doma se zbavíte nepotřebného odpadu a pomůžete také škole. Za nasbírané elektrozařízení i baterie získáme body, za které můžeme vyhrát i věcné ceny např. dataprojektor, notebook, digitální fotoaparát a jiné. Takže zeptejte se doma, co už nepotřebujete a doneste do přírodopisu.
Čeho se opravdu bojím? Asi nejvíce se bojím výšek. Vždycky, když jsem na střeše, mi najednou strnou nohy a sevře se žaludek. Jsem celý zpocený a chci co nejdřív dolů. Začalo to, když mi bylo šest. S bratrancem jsme skákali z vysoké zdi. Při jednom skoku jsem málem spadl na záda. Potom jsem měl strach skákat. Teď, když jsem vyrostl, mám velmi malý strach. S bratrancem skáču jako dřív. Když jsem na střeše, už nemám takový strach jako dřív. Výšky už mi nevadí. Zdenek Rajnoch 8.B
Strašně se bojím ve tmě, když jsem sama. Nejvíce se asi bojím v pokoji, než usnu. Pořád se mi zdá, že v pokoji někdo chodí. Nemůžu ani usínat odkrytá, protože si myslím, že na mě někdo nebo něco sáhne. Bojím se, že někdo z té tmy začne něco šeptat. Vždycky se celá zakryju peřinou, protože tak si připadám bezpečněji. I když je mi pod tou peřinou šílené teplo, tak já se přesto neodkryju. Ale asi nejvíce se bojím toho, že když se otočím na druhou stranu a otevřu oči, tak těsně přede mnou někdo bude, nějaká tvář, která se na mě bude dívat. Už se toho bojím od té doby, co mám svůj vlastní pokoj. Ale jak usnu, tak je mi všechno úplně jedno. Ale nejhorší pro mě je to usínání. Toho se strašně bojím. Denisa
Ze všeho nejvíc se bojím tmy. Když večer jdu třeba parkem a zhasnou pouliční osvětlení. Tma je černočerná, hodně strašidelná a děsivá. Začalo to v deseti letech. Když se setmí, začne mi rychle bušit srdce. Jednou jsem sám potmě běžel až z Trojanovic domů, bylo to 5 kilometrů. Běžel jsem, abych byl včas doma. Přišel jsem o půl desáté večer. Celkem jsem se bál. Slyšel jsem, jako by tam někdo brousil kosu, od této doby se bojím tmy. Mám strach jen když jdu někde sám. Přes tmu není vidět, takže nevím, z jakého keře na mě někdo vyskočí. Ale tma není tak hrozná, když svítí měsíc. 8.B
Děsivý zážitek Jelikož jsem astmatik, musela jsem do lázní ve Velkých Losinách. Ozdravovna byla docela fajn, poznala jsem hodně nových kamarádů a zajímavých míst. Jenomže jednoho dne v noci starší kluci vyvolávali duchy a podařilo se jim to. Ráno jsme se probudili a šli se podívat na kluky. Kluci leželi na zemi a měli všechny věci ze skříně vyházené ven. Vypadalo to, že to udělal duch, kterého vyvolali a asi ho neodvolali. Když chodila sestra s teploměry a vešla do pokoje kluků, úplně se zděsila toho nepořádku a málem upustila teploměry na zem. Kluci byli pokáráni, ale ducha neuměli odvolat. Byli rozdělení do jiných pokojů, ale jeden z kluků zůstal v pokoji s duchem. Hodně se bál a nebyl sám. Báli jsme se všichni, protože nás strašil noc co noc. Nemohla jsem usnout, protože jsem se bála, aby mě duch nevylekal. Čekala jsem jen na den odjezdu, na který jsem se opravdu těšila. V den odjezdu jsme odjeli všichni v pořádku, ale pokud ducha někdo neodvolal, tak tam straší dodnes. Od té doby se bojím duchů a tmy. 8.B
Letadlo do Anglie Začalo to tak, že jsme měli letět do Anglie. Mamka měla z nás největší strach. Odlétali jsme z Bratislavy a právě tam to začalo. Na letišti letadlo nemohlo odstartovat, protože byla nějaká porucha. Můj bratr a některé jiné děti začali říkat ze srandy, že je v letadle bomba. Za 45 minut jsme konečně nastupovali, mamince a mně začaly běžet nervy. Bylo to na ní vidět, na mně ne. Nastoupili jsme a zjistili, že vzadu na sedadle je ochranka a mají v poutech nějakého atentátníka. Asi. Po hodině mamka myslela na nejhorší. Rozhlédla se a prohlásila: „Jsou tady podobní lidé jako ve filmu Ztraceni.“ Jak jsme nadletěli nad Anglii, byla jak naschvál mlha. Kroužili jsme 20 minut nad letištěm. Potom se pilot odhodlal a začal přistávat. Já jsem dostal strach, protože jsem neviděl na zem. Pilot až 5metrů nad zemí to začal dávat nahoru a přitom do boku. Asi 20 lidí hodilo šavli. Jak to zkoušel znovu, měli jsme všichni strach, nakonec přistál lépe než ostatní. Potom jsme vystoupili a oddechli si, cesta zpět nebyla tak hrozná, ale nerad lítám letadlem. Jakub
Moje děsivá příhoda se odehrála na táboře před sedmi lety. Náš den na táboře začal jako obvykle, ale v noci před dvanáctou hodinou nás vedoucí tábora probudili, že se máme převléknout do teplého oblečení a shromáždit se před hlavní budovou tábora. Na můj věk to bylo docela strašidelné. Se všemi dětmi mi bylo ještě dobře, ale jak nás rozdělili do trojic a co deset minut nějakou trojici poslali do tmavého strašidelného lesa, začal nade mnou vládnout strach.
Šli jsme s kamarádkami pomalu po svítících značkách a drželi se za ruce. Nejvíce si pamatuju, že zpoza stromu se na nás svěsil ,,oběšenec“, který samozřejmě nebyl pravý, ale vycpaný pytel s pokreslenou maskou nahoře u provazu, na kterém byl pověšený. Holky začaly hrozně křičet a já jsem se třásla po celém těle. To byl můj první opravdový strach, který jsem prožila v sedmi letech a i celoživotní strach z chození pozdě do lesa. 8.B
Projekt - Vystěhovalectví Drahý Davide, při psaní tohoto dopisu je mi smutno. Nedostatek úrody a různé nemoci nás přiměly k rozhodnutí odstěhovat se. Z různých novin jsme zjistili, že v Texasu jsou nejlepší podmínky pro pěstování obilí a také tam žije hodně málo lidí. O tomhle stěhování jsme dlouho přemýšleli. Nakonec jsme dospěli k názoru, že to pro nás bude nejlepší volba. Poslední měsíce jsme se spolu neviděli, tak ti chci napsat, že se stěhujeme. Hlavou se mi honí všechny vzpomínky na naše dětství. Tenhle dopis píši se slzou v oku, ale se světlem v srdci zažehnutém plamenem naděje v to, že budeme žít v pohodě. Těmito posledními řádky se s tebou loučím a přeji hodně štěstí do života. P.S. Jednou přijedu na návštěvu. Tomáš
Milý kamaráde, odcházím za lepším životem. Neúrody u nás jsou katastrofální, nemáme už co jíst. Práci není možné najít, protože tkalcovská velkovýroba odsoudila k zániku tkalcovské stavy, které dřív byly slyšet z každého domu. Práci jsem nenašel ani v továrnách, protože zájemců je hodně a místo lidí teď pracují stroje. Dozvěděl jsem se od známých, že za mořem, v Texasu, je lepší život, že tam každý člověk dostane půdu, na které může pracovat. Práce se nebojím, proto odjíždím. Snad se ještě někdy setkáme. Honza Moje kamarádko, jelikož tady vládne bída a hlad, lidé trpí různými chorobami, rozhodli jsme se opustit tuto zemi. Bylo to hodně těžké rozhodování a nakonec rozhodlo to, že chceme, aby naše děti nemusely žít v bídě. Chci ti jen popřát, aby ses měla dobře, mohla jsi pracovat a měla v životě hodně štěstí. Zdraví a za vše děkuje Kateřina
Milá Terezo, musím se s tebou rozloučit. Dospěli jsme k závěru, že náš život tady by za těchto podmínek neměl budoucnost. Proto se naše rodina rozhodla vycestovat do Ameriky. Doslechli jsme se, že se tam žije lépe, lidé dostanou půdu. Snad i nám se povede lépe... Kamila Na shledanou Kamaráde, opouštím toto místo, kde jsem vyrostl, místo „mého života“. Důvodem je několik let trvající neúroda, epidemie a také vůbec nevím, co bude dál. Je málo jídla, ale hodně lidí a to je špatné. Proto opouštím místo, kde jsem vyrostl a jdu někam, kde je práce, úroda a lepší životní podmínky. Už asi nikoho z vás nikdy neuvidím, ale nemám jinou možnost. Tady už nemůžu dál žít. Třeba někdo známý odejde taky za námi. Kdybych mohl, zůstanu tu. Kdyby... Sbohem, Michal
Po čem se mi bude v Americe stýskat? Odjíždím do Ameriky. Už se nikdy nevrátím, protože i kdybych chtěl, nebudu moci. Bude se mi stýskat po přátelích, po zdejších horách i po krásných Moravankách. Nechce se mi odejít s vědomím, že se nikdy nebudu moci vrátit, ale už jsem se rozhodl. Ondřej Bude se mi stýskat po kámoších, po rodném domě, protože ho už nebudu Pavel moci ukázat dětem a vnoučkům. Kdybych měla napsat, co všechno by mi chybělo – asi všechno. Hlavně mí blízcí, příbuzní, kamarádky. Ale stýskalo by se mi i po všech mých věcech – kromě nepořádku, co mám v pokojíčku – a po našem domě. Rozhodně by se mi stýskalo i po našem rodném jazyce. Nikomu bych tam asi nerozuměla, ale Veronika mohla bych česky aspoň nadávat! Bude se mi stýkat po zbytku rodiny, po mém domku, té krásné červotočem prožrané dřevěné chajdě, po tom kousku pole, co jsem každý rok musel obdělávat a stejně nás nedokázal uživit. Pavel Asi by mi chyběli moji přátelé, kteří by tady zůstali. A pak krajina. Protože vždycky, když se podívám z okna, vidím hory a ty by tam asi nebyly. Pavlína Asi se mi bude stýskat po místě, kde jsem vyrůstala, a lidech, se kterými jsem kamarádila. Kdybych se například vystěhovala do Texasu a mluvilo by se tam jen anglicky, stýskalo by se mi i po češtině.
Nevím, jak to bez češtiny zvládnu. Mluvit anglicky mi moc nejde. Už jsem to zkoušel, ale nedařilo se mi. Aspoň že si česky můžu popovídat s rodinou, jinak bych tento krásný jazyk asi časem zapomněl. Ondřej Po češtině by se mi moc nestýskalo, protože je to nejtěžší jazyk, jaký znám. Pavel
Které věci bych si vzal s sebou do Ameriky? peníze; jídlo; teplé oblečení; nářadí – kladivo, hřebíky, sekeru; nějaká zvířata – slepice, krávu; zápalky hodně peněz; pár cihel; manikúru; letadlo (abych mohla zdrhnout); křížovky, abych se nenudila; pistoli na lovení Katčiných slepic; rodinu; potápěcí brýle; lékárničku; kvalitní postel jídlo; pití; lano; kladivo; hřebíky; pilu; nebozez; motyku; oblečení; lopatu peníze, oblečení; nůž; sekyru; sirky; vodu a jídlo; deky; osobní potřeby; potřeby na stavbu; psací potřeby. Projekt je realizován v rámci Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost a financován z prostředků Evropské unie a státního rozpočtu České republiky.
Naše školačka v Africe Nový školní rok začíná za pár dnů i v Guineji. Do školní lavice v Conakry usedne i Rosaline Bongono. Zanedlouho bude mít 13 roků a žáci ZŠ Tyršova 913 z Frenštátu jí už třetím rokem platí školní docházku. Na stránkách občanského sdružení Pro-contact, které zajišťuje adopci na dálku pro téměř tisíc dětí v Guineji, jsme se dočetli, jaká je možnost vzdělání pro guinejské děti: „Guinea má v současnosti jednu z nejnižších gramotností na světě – číst a psát umí pouhých 36 % obyvatel, přičemž gramotných mužů je více než dvaapůlkrát tolik, co žen: mužů starších 15 let umí číst a psát 50 % z nich, zatímco žen jen 22 %. V současnosti se do 1. třídy zapisuje 61 % dětí příslušného věku, ostatní děti školní docházku vůbec ani nezahájí. Z těch, které do školy chodit začnou, čtvrtina nedochodí ani do 5. třídy a docházku předčasně ukončí.“ V předchozích letech jsme Rosaline udělali radost tím, že od nás dostala panenku, učebnice, moskytiéru či nové boty a balíčky samolepek. Dvakrát ročně od ní dostáváme dopis a obrázky. V dopise, který jsme dostali v červnu, píše: Dobrý den, milý rodiči! Toto je od vaší dcery. Informuji vás, že jsem dostala dárky, které jste mi poslali. Školní rok tady u nás v Guineji trvá devět měsíců. Prázdniny jsou od července do září. Nyní je v Conakry trochu teplo.
Když ráno vstanu, umyji misky, zametu dvůr a pak jdu do školy. Ve škole se učíme od 8 do 14 hodin. Ve škole máme opakovací hodiny s učiteli: matematika, francouzština, chemie, fyzika, občanská výchova, tělocvik, dějepis a zeměpis. Ve škole mám kamarády, kteří se jmenují: Mabinty Sylla, Mariama Dioubaté, Salifatou Bah a Batouly. Mám také sestřenice Marguerite Tonguino a Satta Tolno. Po škole jím rýži. Přála bych si, abyste mi příště poslali: učebnici angličtiny, fotku vaší rodiny a vás samotných. Mám mladšího bratra, který se jmenuje Saa Bernard Bongono. Mám ráda sport, fotbal. Na závěr vám posílám velkou pusu. Rosaline Bongono Se začátkem školního roku se nám také přiblížila povinnost zaplatit školné – činí 5250 korun na rok školní docházky. Stejně tak jako v předchozích letech chceme tuto částku získat sběrem papíru. V předchozích letech to nebyl problém (vloni jsme obsadili 3. místo ve sběru starého papíru v Moravskoslezském kraji – soutěž pořádala firma Orc group). Propad cen papíru nás vede k tomu, nasbírat co nejvíce, abychom Rosaline mohli školné zaplatit. Žáci a rodiče začali doma shromažďovat balíky papíru, protože už víme, kdy podzimní sběrová akce vypukne – bude to 14. a 15. října 2009.
Okresní finále v přespolním běhu Ve středu 30. září se na Horečkách uskutečnilo Okresní finále v přespolním běhu. Pořadatelské činnosti se úspěšně zhostila poprvé 6.A (patří jim poděkování), stejně tak i všem dospělým, kteří při organizaci této soutěže pomáhali. Radost nám také udělali naši soutěžící, kteří se mezi 309 závodníky z 18 škol okresu v kategoriích mladší žáci a žačky, starší žáci a žačky rozhodně neztratili. Posuďte sami: v jednotlivcích 1. místo mladší žákyně 2. místo Lucie Stupavská 2. místo mladší žáci 2. místo Patrik Antoš 3. místo starší žáci 2. místo Tomáš Jančák
Závody očima soutěžících Sraz na přespolní běh byl v osm hodin před školou, start o půl jedenácté. Po startovním výstřelu všechny holky vyběhly úplným sprintem. Blížil se první kopeček a hned na jeho začátku se všechny holky zastavily a dýchaly jak mašiny. Naše družstvo všechny předběhlo a utíkaly jsme dál. Já jsem se ocitla v první čtveřici. Pak jsme si udělaly náskok a už to jelo. Zanedlouho byl celkem drsný spád. Tam jsem uklouzla na kluzkém kameni, zvedla se a utíkala dál. První běžkyně získala náskok a já a nějaká borka jsme dobíhaly k cíli. Blížila se
cílová rovinka. Zatnula jsem zuby a běžela sprintem. Uvědomila jsem si, že jsem na druhém místě a byla jsem naprosto šťastná. Hned mě odchytili z televize a dělali se mnou rozhovor. Všichni mi gratulovali. Naše družstvo se umístilo dobře – já 2., 4. Karolína, 5. Denda D., 10. Lenka, 11. Denda G. Zvítězili jsme jako tým a všichni nám tleskali. Dostali jsme čokolády a diplomy a hlavně účast na závodě ve Frýdku-Místku. Byl to jeden z mých nej dnů. Lucie Stupavská 6.A
Vyběhly jsme a začalo to. Běžela jsem ze začátku rychle, takže jsem brzo neměla dech. Do kopečka to bylo docela v pohodě, z kopečka úplně super. Mohla jsem běžet rychleji a předbíhat nějaké holky a předběhla jsem jich dost. Na to, že běželo 73 holek, jsme podaly dobrý výkon – naše družstvo vyhrálo a postupujeme do dalšího kola do Frýdku-Místku. Když jsme řekli paní učitelce Lavičkové, že jsme první, objala nás a úplně zmáčkla. Lenka Gengelová 6.A
Jak vše viděli pořadatelé ze 6.A? já jsem čepovala čaj do kelímků od jogurtu. Asi desetkrát jsem se opařila a navíc jsem musela seřvat děcka, aby si nečepovaly čaj samy. Závod skončil, já dočepovala posledních pár kelímků a pak jsme šli domů. Markéta pan Káňa nám řekl, že se máme postavit na takový plac, kde bylo hodně kamenů, bahna, kaluží a byla nám velká zima. Stáli jsme tam a třásli se zimou.
Až všichni doběhli, šly jsme s Kamčou po fáborkách a sbíraly je. Marki nám nalila čaj. Doma jsem si dala oběd a vařící vanu. Petra paní učitelka vytáhla startovací pistol, vystřelila a holky vyrazily. Šli jsme k cíli, nejdříve doběhla nějaká holka a potom se vyřítila Lucie Stupavská a byla na druhém místě. Ten celý den byl mrazivý, ale dobrý. Radek starším holkám jsem vůbec nezáviděla, protože se začalo ochlazovat. Když běželi starší kluci, to bylo kolem 12. hodiny, to už jsem byla úplně zmrzlá. Pak jsme došli do cíle a dali si čaj. Byl dobrý a hlavně horký. Potom jsme uklidili šatnu a šli domů. Kamila na přespoláku jsem nepatřil mezi nejdůležitější, ale mezi méně důležité, ale i přesto důležité organizátory. Chvílemi jsem hlídal trať, aby závodníci nevyběhli, ale spíše jsem fandil Tyršovce – Tyršovka do toho!!! Nevím, jestli to pomohlo, ale Tyršovka se umístila dobře. Vojta pomáhala jsem spolužačce u čaje. Hned poprvé jsem si opařila nešťastnou náhodou ruku vařícím, čerstvě uvařeným čajem a pak zase jazyk. Ale když vynechám nešťastné náhody, tak to bylo celkem prima. Největším potěšením ale bylo, když mladší žákyně z Tyršovky vyhrály 1. místo. Adéla
Cestování vlakem V polovině září slavíme Den železnice. Je to na počest „otce železnice“ George Stephensona, který uvedl do chodu první vlak. Na území našeho státu procházela první kolejová doprava mezi rakouským Lincem a Českými Budějovicemi – slavná koněspřežka. Vagónky se solí, později i s lidmi, tahali koníci. V polovině 19. století se buduje Severní dráha císaře Ferdinanda (z Vídně do Polska za solí). I před tolika lety existovaly vagóny, které byly rozděleny do čtyř tříd podle kvality převozu (tedy pohodlí). První třídy byly na tu dobu nejluxusnější. Mohl bych to přirovnat k našemu nynějšímu Pendolínu. Ta „nejhorší“, čili 4. třída byla nejobyčejnější, jaká mohla být. Byla určena lidem, kteří jeli krátkou vzdálenost, a proto jim nevadilo, že jejich vagón nemá záclonky, sedadla a dokonce ani střechu. Vzhledem k tomu, že v té době jezdily jen parní vlaky, museli být cestující
vyuzeni od kouře a černí od sazí. Na začátku éry vlaků vypadaly tyhle stroje velice nehezké, a pro toho, kdo neměl moc peněz i nepohodlně, ale v té době to byl nejlepší způsob, jak se dopravit rychle do vzdálenějších míst. Zeptali jsme se v 9.C, kdy naposledy jeli vlakem? 10 žáků o prázdninách (kluci hlavně na fotbal), další 2 letos, čtyři vloni, tři před třemi lety, čtyři před čtyřmi, jeden před šesti a jeden před deseti. Ač se to nezdá, vlaky se stále jezdí... Tomáš Hopp 9.C
Povídání na písmena PKL Pan Pavel Karel právě potkal paní Kokosovou. Paní Kokosová loudila po panu Petrovi kmín, kokosy, lupínky. Petr přemýšlel, ke komu půjde loudit příště. Přibyslav potkal kobylu před Litomyšlí, kobyla plakala před kašnou. Lidka pochodovala ke kamarádce. Petra listovala knížku, Klára lyžovala. Lucka pekla koláč, Pavla kupovala lízátka. Katka pěstovala kytky. Kristýna pálila listí. Karel ležel pod postelí. Lenka, Karel, Petr pili Korunní. Kráčeli po poli kolem lesa. Potom potkali Pavlu, která kráčela ke kravínu. Přišli k Pavle ke kravínu, pak pinkali kuličky. Lenka prohrála, Lenka pak lízala lízátko. Karel přinesl pět korun. Koupili pak lízátka. Pak kráčeli po poli k lesu. Pavel krmil papouška Pepu. Papoušek povídá: „Karle, pojď.“ Prase pobíhalo po lese. Pavel lhal Pavle, protože kouřil. Lenka létá lesem, kouká po ptácích. Kája plakala, protože pořád lhala. Pelikán Prcek poletoval po louce kolem krávy. Petr koval kovadlinu, Pavel plel plevel. Karel klepl kapra. Petříček pletl pyl. Karel lyžuje, lyže Karlovi křáply. Lukáš Pospíšil kopal past pro Pokorného. Lenka pletla klec pro papouška kakadu. Pavel pral prádlo. Pepa kulhá. Karel lízal lízátko. Lukáš pospíchal. Karel padl. Karel polekal Lenku.
Pan Petr leží pod koženým křeslem. Prase Pepa pobíhá kolem lomu. Ptáci létali kolem potoka. Pavel parnil parníkem. Kde leží pelyněk? Karel poletoval po louce. Lada krmí kobylu Lízu, která pije pivo. Pavla pije kafe. Lenochod kuje pikle. Lukáš líže lízátko. Kozu Lídu kope kobyla Karolína. Karel, Líba, Petr pijí kapučíno. Pavlína peče pamlsky pro psy. 6.B
Milé děti, určitě jste plakaly …
… ale už jste tady …
… steskem po škole …
… a tím jste rozplakaly učitele!!!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Michal Janda, Lada Chromelová, Rebeka Fuchsová, An h Tranová Komiks: Jan Tesař Fotografie: Mgr. Marek Křištof e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz/ Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 5. 10. 2009
