POSÍLÁ PRAC.KROUŽEK UN.AP. "VINCULUM" - ROMA,PIAZZA S.MARIA MACGIORE.7. ŘADA III., číslo 8-9. V Římě, v lednu 1954

POSÍLÁ PRAC.KROUŽEK UN.AP. "VINCULUM" - ROMA,PIAZZA S.MARIA MACGIORE.7. ŘADA III., číslo 8 - 9.

V Římě, v lednu 1954. Slavnostní číslo chicagského "Katolíka" k zahájení mariánského roku /8.12.1953/ přineslo na první straně listy J.Excelence njdp. Ludvíka B. KUČERY, biskupa v Lincolnu, a J.Malosti njdp. Ambrože L.ONDRÁKA O.S.B., svatoprokopského opata v Lisle. Ndp. biskup Kučera vyzývá české katolíky, aby vzali za svou akci ndp. opata Ondráka pro postavení mariánského sloupu, který se má stát kamenným symbolem víry a náboženské a mravní obnovy celého českého exilu. Ndp, opat Ondrák ve svém listě nastiňuje bohatý konkrétní program, jehož uskutečnění bude z velké části záležet na horlivosti nás českých kněží v exilu. Proto tu přepisujeme část listu, která nám může poskytnout látku k plodnému kněžskému zpytování svědomí.

"NECHŤ V TOMTO MARIÁNSKÉM ROCE, KDY HODLÁME POSTAVIT MARIÁNSKÝ SLOUP, SE VŠUDE, KDE JSOU LIDÉ ČESKÉHO PŮVODU A KDE TO PODMÍNKY DOVOLUJI,POŘÁDAJÍ MARIÁNSKÉ SLAVNOSTI A POBOŽNOSTI, A ZVLÁŠTĚ MĚSÍCE KVĚTEN A ŘÍJEN, PRVNÍ SOBOTY KAŽDÉHO MĚSÍCE A SVÁTKY MARIÁNSKÉ, NECHŤ JSOU PLNÉ MARIÁNSKÉ ÚCTY, MARIÁNSKÝCH NOVÉN A JINÝCH MARIÁNSKÝCH POBOŽNOSTÍ. NECHŤ V ROCE MARIANSKEM UMĚLECKÁ DÍLA VÝTVARNÁ, LITERÁRNÍ, HUDEBNÍ A JINÁ K OSLAVĚ MATKY BOŽÍ ROZHOJNÍ JEJÍ ÚCTU, NECHŤ NÁMĚTY MARIÁNSKÉ A PŘIPOMÍNKY MARIÁNSKÝCH POUTNÍCH MÍST, ZVLÁŠTĚ TĚCH DRAHÝCH ČESKÝCH MÍST, JSOU PŘEDMĚTEM OSLAVY. A ZVLÁŠTĚ NECHŤ V ROCE MARIÁNSKÉM SI VĚRNÍ ČEŠTÍ KATOLÍCI VYPROSÍ MNOHÁ KNĚŽSKÁ A ŘEHOLNÍ POVOLÁNÍ A ŘADY ODDANÝCH CTITELŮ MARIÁNSKÝCH A ODDANÝCH NADŠENÝCH LAICKÝCH APOŠTOLU, KTEŘÍ BY SPOLEČNĚ NESLI VYSOKO POCHODEŇ KRISTOVY PRAVDY VŠEMU LIDU A ROZNÍTILI LÁSKOU KRISTOVOU CELÝ NÁROD K VELKÝM ČINŮM SVATOSTI A KRÁSY, JEŽ SE VE SVOBODĚ - KTEROU JISTĚ NAŠIM DRAHÝM ZA ŽELEZNOU OPONOU VYPROSÍME - BUDOU SKVĚTI JAKO ZLATÁ DOBA NÁRODA.ZATÍM BUDUJEME VELKOU NADĚJI NA PAPEŽSKÉ KOLEJI NEPOMUCENU, KTERÁ JE STÁLE STŘEDEM NAŠÍ LÁSKY A NA NÍŽ MUSÍME ZVLÁŠTĚ V ROCE MARIÁNSKÉM ŠTĚDŘE PAMATOVAT. ABYCHOM DOSÁHLI TĚCHTO CÍLU, VYBÍZÍM ZVLÁŠTĚ TAKÉ CYRILOMETODĚJSKOU TjGU, ABY SE V PŘÍŠTÍM ROCE UJALA SNAH O POŘÁDÁNÍ MARIÁNSKÝCH OSLAV MEZI UPRCHLÍKY. N E M U S í M ZAJISTÉ P R O S I T Č E S K É 1 U - . S T O J N É P Á N Y E X U L A N T Y V ROCE MARIÁNSKÉM, ABY ČÁST SVÉHO ČASU VĚNOVALI TĚMTO VÝŠE VYTČENÝM ÚKOLŮM A SVÝM SRDCEM KNĚŽSKÝM, SRDCEM ODDANÝCH CTITELŮ MARIÁNSKÝCH, ROZHOJNILI V EXILU NADŠENÍ PRO MARII. BUDOU TAK JISTĚ ČINIT S OBĚTAVOSTÍ SOBĚ VLASTNÍ.... ZÁROVEŇ SE OBRACÍM NA VŠECHNY ROZHLASOVÉ PRACOVNÍKY, KTEŘÍ MAJÍ PŘÍSTUP K VYSÍLÁNI DO ČESKOSLOVENSKA, ABY V ROCE MARIÁNSKÉM, MOZNO-LI DENNĚ,POSILOVALI LID ČESKOSLOVENSKA ZPRÁVAMI 0 TOMTO SLAVNÉM ROKU CÍRKVE, A ABY PŘIPOMÍNALI LIDU TRPÍCÍMU MATKU BOŽÍ JAKO ÚTOČIŠTĚ ZARMOUCENÝCH, POMOCNICI KŘESŤANU, MATKU USTAVIČNÉ POMOCI, ABY VŠICHNI VĚŘÍCÍ, VYZNAVAČI A MUČEDNÍCI, STÁLE SLYŠELI RADOSTNOU ZVĚST Z FATIMY A POD OCHRANOU MATEŘSKÉHO PLÁŠTĚ MARIINA ČEKALI NA DNY SVÉHO VYSVOBOZENÍ, O NĚŽ PRACUJEME A ZA NĚŽ SE VROUCNĚ MODLÍME."

^ EEHOLN

ŽIVOT A DNEŠNÍ SVĚT,

Pro Vinculum VI.K,

Málokterého slova se dnes ve Francii tolik používá a na,zadnem výrazu nespočívají Francouzi s takovým zalíbením? jako na svém výrazu "adaptation'' - přizpůsobení. Máme na mysli především katolickou náboženskou literaturu, Mluví se tam dnes o přizpůsobeni C í r k v e v nepoa-^ statných věcech dnešním poměrům a myšlení všeobecne, ale zvlas.e o přizpůsoben' moderního apoštolátu dnešní době a psychologii moderního člověka o přizpůsobení liturgie, jak se^.má opět státi ^omuckou zvěstovaní e4angeíi^ jak byla v prvních křestanských stoletích,.o přizpůsobení výrazů a řeči při zvěstování Božího slova řeci a pojmům,dnešního člověka, protože jsou mu abstraktní výrazy theologicke.cizi,^Nepřekvapí tedy velká obliba tohoto slova "adaptation" - přizpůsobeni ani ^ l i teratuře, hlavně časopisecké, snažící se řešit problémy řeholního života v dnešním světě. Problém přizpůsobit řeholní život a^všechny jeho,složky, aby se shodoval s mentalitou dnešního mladého muže nebo dnešní mladé zeny, kteri se rozhodují pro řeholní stav, a aby řeholní družiny dosahovaly v dnešním světě svého cíle, pro který byly založeny; to vsak není jen proolem řráňcoúžský, ale světový- Poválečná situace ukázala jakousi zkostnatělost ? řeholních družinách ve světle mnohem jasnějším a více znepokojujícím než dříve. Všude se jeví nedostatek řeholních povolaní, takže řády a kongregace jsou nuceny opouštět malé domy a soustredoyat sve členy v několika větších klášterech; kde by byl umožněn řeholní život a byly zvládnuty úkoly rostoucí neobyčejnou měrou,problém nelze odbyt mávnutím rukv a poukazem na postupné zmaterialisovani burzoasie^a středních vrstev/ z kterých dosud většinou vychazela řeholní povolaní, PričiSy Isou i v řeholních společnostech samých! Že tento fakt znepokojuje i Rím, dokázal kongres řeholí v Rímě^koncem Syatého roku a opet sjezd ženských papežských kongregací v Římě v zari roku 1952, ^a který se sjelo několik set generálních představených z ceieho světa. Tam by-, !o ofSiáíně přislíbeno přizpůsobování řeholních společnosti, aby se nestaly cizím a anachronickým P ^ k e m v dnešním svete nybrz aby mohly zvládnout i dnes úkoly, které se od nich požaduji. S^nsacip.. lovné noviny se hned rozepsaly o budoucích sestrách chodících v a radiovce.Přizpůsobení řeholního oděvu je jen druhotným prvkem a nen povrchni lidé r.uhoj. v dnešním ouěvu většiny řádu a kongregaci vidět hlavní příčinu dnešní krise. Mnohem důležitější pro každý řád a řeholní společnost však je, aby si znovu promyslil cíl. pro který byl založen, znovu zkoumal sve^pro . středky, zda jsou ve shodě se smýšlením dnešních lidí, alejhlavne znovu revidoval způsob u p 1 a t n o v á n í těchto prostredku v moderní době. Je třeba si dnes vážně položit otázku, zda způsob uplatňování těchto prostředků není dnes mnohdy v rozporu s cílem toho^nebo onoho řádu, té nebo oné kongregace. Mentalita člověka, hospodářská struktura a sociální názory se od středověku podstatně změnily^ rady a kongregace? většinou založené ve středověku nebo na strukture přijaté ze středověku. Ipčjí na tradici a jsou konservativní. Běda, kdyby konservovaly jen mrtvolu, protože se nakonec hodí jen k pitvaní. Tělo zde ještě je, duch zmizel. Tělo bez ducha však není zíve ^ muze se jen rozkládat, ale ne zdokonalovat.Právě proto je dnešní tendence přizpůsobování řeholního života dobrá a nutná, Samozřejme jsou^proti těmto snahám činěny námitky. Mnozí v tom vidí uvolněni s t a r é prisne řeholní kázně, odklon od tradic zděděných po otcích, jez vychovaly svaté a apoštolské muže a ženy. Přizpůsobení však nesmi znamenat uvolnění a působit zpohodlnění. Jen horlivé řády a horliví reholmci se mohou přizpůsobovat, jak zdůrazňuje biskup Ancel, jinak upadnou do vlažnosti znamenající záhubu. Zákon stálé duchovni obnovy totiž neplatí len pro jednotlivce, ale stejně i pro řády a společnosti, jinakjustrnou a nebudou sloužit svému cíli. V duchovním světě je totiž mozny jen růst a zdokonalování, nebo rozklad, ale ne "status quo . p

o

d

p

o

r

o

v

a

t

VINCULUM III., 8-9*

-3-

PROSINEC 53-LEDEN 54

Abychom nemluvili jen všeobecně, uvezme si několik příkladů. Tři tradiční sliby jsou prostředkem dokonalosti v každé řeholní společnosti. V každém z těchto slibů však lze rozeznávat i d e á 1 , kterého se má dosáhnout, pak n e m ě n n ý c h a r a k t e r , jenž činí podstatu slibu, a r e 1 a t i v n í c h a r a k t e r , měnící se podle různých řádů, dob i zemí? I d e á 1 e m slibu chudoby je na příklad člověkova svoboda vzhledem ke stvořeným věcem, aby tím byl více disponován k lásce k Bohu, Zároveň tím'"dáváme svědectví světu, že jen Bůh si zasluhuje naší náklonnosti. N e m ě n n ý c h a r a k t e r slibu chudoby zůstává *no všechny a pro všechny země:užívat jen toho nejpotřebnějšího. R e 1 a t i v n í však je p o č e t a kvalita dober pokládaných za nutné, co se týká jídla, šatstva, nábytku atd„, a za druhé i z p ů s o ^ získávání těchto dober. Almužny a žebrota jsou dnes nepopulární. Moderní člověk se dívá na žebráka jako na příživníka. Kdo chce dnes žit, má si na živobytí vydělat. Protože^však řeholníkova chudoba je zároveň nástrojem apoštolátu a svědectvím - a dnes je více chudých než kdy předtím, - musí právě jim ukázat svou sympatii a solidaritu* Tak je prvým požadavkem přizpůsobení v chudobě: 1.- vyvarovat se všeho, co by v okolí působilo jako přepych; -2,-pracovat, abychom byli na druhých nezávislí, a přebytek dávat chudším.To je také důvod, proč řeholní šat nemá být odstraněn, ale přizpůsoben, aby nebyl luxusní artikl a sůl v očích chudým, V poslušnosti si mají dnešní představení uvědomit změnu mentality dnešní mládeže. I dnes chtějí mladí poslouchat, a tak uskutečňovat plán, který má s nimi Bůh ve světě. Chtějí však při úkonu poslušnosti vědět proč. Vzdělání a iniciativa dnešních mladých lidí nesnáší infantilismus, který se od nich někdy - hlavně v některých ženských řeholních společnostech - žádá, a který je nedůstojný Člověka. Dnešní představený má.být vychovatelem a nevidět v podřízených sluhy, nýbrž spolupracovníky. Přizpůsobení si dnes žádá i společný život, ale hlavně apoštolát. Účel apoštolátu je: dát duše Bohu, aby Bůh byl dán duším* Předpokládá to obyčejně osobní styk, kterým apoštol pomáhá duši otevřít se milosti a sdělovat jí milost. Při tomto kontaktu jde o měnivý charakter, a právě zde nastává velká nutnost, aby se dnešní řády a řeholní společnosti přizpůsobily. Podle svatého Otce je dnešní krise v řádech a řeholních společnostech znepokojující. Velký krok byl už však vykonán tím, že se tato krise poznala a hledají se léky, Nedojde jistě k ukvapeným změnám, které by řádům více škodily než jejich konservatismus. Avšak v zájmu spásy duší je třeba hledat přizpůsobení, moudré a pozvolné, aby zvyky, předpisy a tradice, dávající charakter jednotlivým řádům, byly oduševnělé, a ne mrtvá litera, která neoživuje, ale zabíjí,/l/ OBRYSY NOVĚ PASTORÁLKY PODLE KARDINÁLA SUHARDA

Dr.A.H. /3. pokračování./

Když pojednal o "duši veškerého apoštolátu", přechází Suhard k vlastní pastoraci:"Apoštolát, který je zcela nadpřirozený, musí být zároveň přizpůsobený skutečnosti. Tomuto výrazu je třeba dobře rozumět. "Přizpůsobení skutečnosti" neznamená přizpůsobivost za každou cenu, soustavné nahrazování "starého" "novým", tím méně ředění nebo mrzačení křesťanského poselství. Znamená to jen v t ě 1 e n í tohoto poselství - vtělení integrální a inteligentní - do lidské skutečnosti, kterou máme hic et nunc obrátit, Tg.to skutečnost není vždy a všude^stejná. Tím se vysvětluje - a ospravedlňuje - že se metody apoštolátu mění s dobou. To je věc tak důležitá, že se nám dnes musí stát přímo vůdčí /l/ Článek byl určen pro zvláštní pastorační sešit Naší jednoty,^který jsme chtěli věnovat současným problémům řeholí a řeholního povoláni. Sešit jsme nemohli vydat, především pro velké potíže technického rázu. Bude-li zájem, uveřejníme další studie, náměty, statistiky. - Red.

YINCULUM_III^.,._8<-9^

-ír

PR0SINEC_53_-_LEDEN_54

myšlenkou. Dříve než se pustíme do jakéhokoliv praktického podniku, musíme si nejdříve sednout a uvažovat o nynějších podmínkách nového pokřes^anění světa." K tomu je třeba podotknout: Každý kněz, každý horlivý krestan vůbec, je dnes sklíčen poměrně chabými výsledky křestanského apostolatu. Ma^ dojem, v jádře velmi oprávněný, že dosavadní prostředky duchovni správy a apoštolátu nejsou dosti účinné. Z této nálady vzniká zvláštní pokušení. Je to pokušení zkoušet - bez hlubšího studia příčin dosavad-, nich neúspěchů - nové a nové metody, nové a nové recepty^apostolske učinnosti. ^Něco snad dříve nebo později zabere*"Pak se muze stat, ze^ podlehneme psychose módy, která je příznačná pro tolik oblasti dnesm-^ ho života; už nevymýšlíme, nepře jímáme a nepropagujeme novéna no.ve pastorační recepty k tomu, abychom dosáhli nějakých učinku, nybrz proste ^ proto, že jsou právě v módě. Tak bývají i velmi dobré pastorační podněty znetvořeny k nepoznání, vykládány a aplikovány příliš jednostranné a pak zase pro novou módu rychle opouštěny, dříve než vůbec mohly přinést ovoce. Všichni jsme se již s takovými zjevy setkali. Obyčejně to bývá jakýsi pastorační slogan, který zdůrazňuje jen jednu složku složitého ukolu, leckdy i dost nevraživě vůči snahám jinak zaměřeným. Na priklaa: Je třeba začít od dětí. / Jak dlouho už od dětí z a č í n á m e ? /Ženy obrátí muže a vychovají děti, - Muž je hlava rodiny a spolecnosti,Tisk, tisk! - Exercicie! - Lidové misie! - Sport a tělocvik! - Liturgické hnutí! - Biblické hnutí! - Skauting! - Moudrá politika!jen krestanský stát změní veřejné mínění! - Zlomit vliv židů a zednářů - a všechno půjde. - Stačí pořádně kázat! Film hýbe světem. - Hudbou k srdci.- Nas zemědělský venkov je přece pramen národního života. - Inteligence vede.Dělnická třída má budoucnost.- Využít techniky! Zmotorisovat duchovni správu' - Užívat při kázání technických podobenství a mluvit v krátkých větách, jako sportovní reportéři v radiu. - Vzhůru^Orle slovansky!Návrat k víře otců! - Působit napřed na vlastenecke city. - Nic nez Maria!- Nic než Eucharistie!- Nic než Srdce Páně! - N^c nez srdce Panny Msrie! - Nic než Fatima!-Hodinky jsou nejlepším podobenstvím pro všechny náboženské pravdy. Pyoto začněme od hodinek obraceni světa^/Autentické!!/ - atd„, atd., atd. Není pochyby o tom, že každé toto heslo má svou platnost. Nelze také nikomu brárit, aby se poněkud nespecialisoval, pokud tím nezanedbává nebo nezastiňuje jiné, často právě naléhavější úkoly.^Ale^jiz docela prostý zdravý rozum nám říká, že žádná dílčí metoda, zadně kuse heslo nás nespasí, zůstane-li osamoceno, že skutečný život vyžaduje vzdy^souhry mnoha složek - a co je nejdůležitější, že při výběru^prostredku^nesmi rozhodovat ani osobní záliba, ani dočasna moda, nybrz jen skutečna potřeba, zjištěná pečlivým studiem konkrétního lidského prostredi, na které se svým apoštolátem obracíme* To ie ovšem smělý podnik. Když kněz opustí sakristii^když laický apoštol opustí klubovnu katolického spolku a začne se vazně a realisticky zabývat lidmi "venku", jejich názory, jejich zvyky, jejich světskými módami, jejich morálním hodnocením, jejich intelektuálníma ume-leckým vkusem, jejich zájmy a starostmi, jejich hnutími a orgamsacemi, mohou ze svých objevů snadno dostat závrat. Najednou si uvědomuji, ze dosud žili v ghettu a že svět vypadá docela jinak. Někteří pri tom ^ ztroskotají ve víře. Jiní si raději problém vůbec nekladou^a smiřuji ^ se s rozpolceným světem, což znamená, že jsou i sami v s o b e rozpolcení. Op-avdoví apoštolově se ptají: Jak překlenout tuto propadt ? - lu je třeba si uvědomit, že stavba takového mostu je dílo velmi pracné a da-. ří se jen velmi pomalu. Na obou březích je třeba vybudovat velmi pevne základy a pak se teprve smíme odvážit sklenout směly oblouk mostu.Když už jsme se jednou do této práce pustili, když už jsme tedy přestali lpět len na svém vlastním břehu, pak jsme obyčejne v pokusem příliš se zahrabat na břehu opačném a domnívat se, že.už je most postaven, jakmile jsme se my sami zabydleli na druhé straně propasti. Ani si neuvědomujeme,' jak sami podléháme vlivu nového prostředí, jak snadno ředíme sve poselství, aby zde bylo stravitelne, jak jsme v pokusem vy-

VINCULUM III.? 8-9^

- 5 -

PROSINEC 53-LEDEN 54

myslet na příklad nové theologické soustavy, jen abychom vyhověli intelektuální módě, která je třeba velmi efemerní a vlastně se omezuje ¿en na malý a málo vlivný okruh. Může to dojít tak daleko, že se velebný pán domnívá, jaký koná apoštolát mezi umělci, když se u něho na faře a ovšem také s ním - občas opije několik bohémů. Všech těchto zmatků se můžeme uchránit, máme-li na mysli svůj vzor: Boha, který nepřestal být Bohem,a stal se člověkem se vsím všudy kromě hříchu, konkrétním člověkem v tomto konkrétním prostředí; jak říká Willam: "Im lande und Volkc Israel". Čili, jak píše Suhard:''Integrální a inteligentní ukarnace křestanského poselství do konkrétní lidské skutečnosti, kterou máme hic et nunc obrátit." ^ /Pokrac./ -0_R0MAN^ICK3_P0VAZE_A_0_KULTU_CITŮ^

-Conception Island.

Píšou-li dnešní soudní psychiatrové o významu emočního života pro ^ právní a mravní odpovědnost,"t.j. tvrdí-li, že snížená příčetnost není jen výsledkem poruchy inteligence a soudnosti, ale i chorobných, nezvladatelných vášní a emocí, neodhalují nám nic, co by nebylo implicite obsaženo v traktátu "de passionibus" v Prima Secundae svatého Tomáše. Moderní rozbor vášní toliko doplňuje Aristotela. Zato však četba románu nám otvírá nové a široké obzory, a to proto, že se obírá citovým životem lidí in concreto. Četba Bronteových sester anebo Jane Austen, Dickense anebo Grahama Greena, Balzaca nebo Flauberta, Búhamela anebo Mauriaca, Dostojevského, Tolstého, Werfela, Sudermanna, Wassermanna, Manna, Hesseho, Wedwkinda, Steinbecka nebo Bromfielda nebo Pearl S.Buckové, poví nám o lidech a jejicj citovém životě, co žádný psychologický traktát nemůže povědět.' Beletrie doplňuje, a často i nahrazuje, osobní styk s lidmi a osobní zkušenosti o citovém životě lidí. Četbou Dickense, Thackeraye nebo kdysi u nás módního Galsworthyho, jsme si učinili obraz o anglickém temperamentu, tak rozdílném od temperamentu českého nebo slovenskeho, anebo vůbec středoevropského, a při četbě Běsů, Uražených a ponížených anebo Vojny a míru jsme si uvědomili, jak hluboce se liší emoční život ruského člověka od života Středoevropana. Naše vyhnanství a odsouzení k potulnému životu pak nás uvedlo v osobní styk s příslušníky různých národů, a tato nova zkušenost nám ukázala, že rozdíly v temperamentu národů a v jejich citovém životě jsou daleko větší, než se nám kdy zazdálo, A zpětnou reflexí nám toto pozorování i osvětlí lépe naši vlastni národní povahu a národní citový život. Pozorováním života lidí v cizině si uvědomíme, že citová zdrženlivost a racionálnost Angličana by nam nebyla po chuti, ale na druhé straně že v sobě máme pramálo z vášni- ^ vosti Španělů, Dalmatinců a vůbec středomořských lidí - mluvím alespoň za Čechy. Ut in pluribus jsme sice lidé velice citoví, ale nase cicy nejsou syrové a bezprostřední, bouřlivé a nekontrolované nebo dokonce nekontrolovatelné. Mluveno po scholasticku, jde spíše o "passiones consecuentes" než "antecedentes". Třebas naše city nejsou předstirane n falešně sentimentální, přesto jsou to city chtěné, vědomě vyvolavane a pěstované. Jako v Anglii cit nemá být projeven a sdílen, nebot^to je považováno za sentimentalitu, zženštilost, nevkus ¿1/ a špatné vychování, tak zase u nás cit je vědomě kultivován a sdílen, a připadne obdobné ladění vyvoláváno u druhých. Hrajeme na škále svých citu jako virtuos na hudebním nástroji.Vyjádřit navenek radost z něčí návštěvy, soustrast nad něčím zármutkem, a to způsobem zřejmým a intensivním, ^e součástí dobrých zvyků. City jsou míněny, aby byly sdíleny. Lide nejsou šťastni, nemohou-li se sdílet o radost nebo o smutek,^a na druhé straně lidé jsou přesvědčeni, že se jim nedůvěřuje, nesvěřují-li se jim druzi /l/ Vzpomeňme na př. na Priestleyův sarkastický postoj k onomu litevské mu nebo lotyšskému důstojníku obchodního lodstva,který se utapel v bolu jakési pobaltské tragedie / A n g e l Pavement/, anebo Maughamuv cynicky popis hlubokého zármutku židovské rodiny, jejíž příslušník zjistil, ze nemá hudební nadání, v něž věřil / Alien Corn/.

VINCULUM III. 8-9.

-6-

PR0SINEC_53-_LEDEN_54__

se svými trampotami. Naše city jsou nejen kultivované a umele zívene, ale jsou převážně kolektivní. A toto je rys společný více středoevropským národům, Slovanům i Němcům. Zda je to zjev plynoucí ze slovanské povahy, který se rozšířil do Německa, nebo vice versa, je těžko rozhodnout, a nesejde na tom. Ale autorovi článku se zdá, ze pres všechna tradiční česká opačná tvrzení o obrovském rozdílu mezi slovanstvím a němectvím, ve skutečnosti Slované a Němci mají tolik spolecnych^poyahových rysů, že to překvapuje.V porovnání s Angličany a Skandinavci na jedné straně a s jižními Evropany na druhé, stredoevropsti^Slovane a Němci zdají se mi spadat pod týž typ,/ Máme s Němci společný i smysl pro abstrakci a zálibu v systematice, theoretisovani a^trideni, smysl velice odlišný od anglického pragmatismu, který neduvěruje^abstrakci a kterému se theoretisování protiví; ale to nespada pod nas clanek./ Náš středoevropský důraz na citový život a na sdílení citového života je romantický prvek v naší povaze. Vzpomeňme na př. Rollandovy "Hudebniky minulosti a hudebníky přítomnosti", v kteréžto knize Romain Rolland srovnává na př. Gluckovu nechuť tvořit ve stavu rozrušeni s romantickými skladateli, kteří tvořili teprve, když se uvedli do stavu citového vzruchu. Když jsem žil v Anglii a dostával jsem dosti dopisu^od ceskych přátel, jakož i od Angličanu, byla.mi nápadná zvláště stručná, popisná a takřka "obchodní" povaha anglické korespondence mezi přáteli, kdežto Češi psali dlouze a lyricky a se snahou zachytit svůj citový stav a přenést jej na papír. A vzpomínám, že krátce po mém příchodu do Anglie, když jsem dosud neovládal dokonale anglický jazyk a zadaly jsem přátele, aby mi opravili mé dopisy, často jsem byl upozorněn, že^muj dopis je příliš sdílný a obsahuje intimní a citová sděleni, která ctenare přivedou do rozpaků. Měl Isem pochybnost, zda tento můj článek bude přijat do Vincula, Nepřináší ani theologické ani pastorační nebo devocionalni^poznatky, myslím však, že kněz má znát psychologii lidí,mezi nimiž žije, a ma znát skálu, z níž je sám vytesán. Pravděpodobné vsak většina z nas tyto věci uvědomila současně, a to před několika lety, a muj clanek nosí toliko dříví do lesa. Poznámka redakce:Možná, že si mnozí z n á s uvědomili, a někdy velmi bolestně,rozdíl mezi slovanskou povahou a citovým životem^jiných národů, ale snad jsme nedovedli vždy klidně a spravedlive zvazit tyto rozdíly. Někteří se snad někdy oddávali trpkým uvaham, ačkoliv by byvaío bylo lepší prostě konstatovat tuto nezměnitelnou skutečnost.^ - Clanek jistě nechce řešit nadhozený problém; vyžadovalo by to delsi a^dukladÁější studie. Chtěl jen upozornit. Ale upozorněni m y s l í m vhodné doplňuje předcházející dva články "o přizpůsobovaní" a tak se dotyka i pastorálních problémů velmi aktuálních.- Možná, že všichni nebudou souhlasit se všemi závěry neb názory těchto článků. Vinculum ^ nikdy neuzavíralo svobodné výměně názorů svých ctenaru. Autoři 31 jen uvítají, j*

ZA P. JAROSLAVEM

0 V E Č K 0 U

Z TOVARYŠTVA JEŽÍŠOVA .

j

Na svátek sv, archanděla Michaela dotrpěl na Moravci jesuita P.0-

liští v % I n "

a'/ústí'nad Labea, Jeho bývalí ^ ^ e n t i

na nej

řilý a obětavý bez mezí. česky národ

v něm

dostal

od P r o z ř e t e l n o s t i

Převeliký

dar.

P.Ovečka

Tin sobě takové dílo, že se sotva brzo najde někdo, kdo by stač S na tofaby v nSm pokračoval. Mám na mysli hlavně jeho práce z oooru duchovního života. Už r.1921 a 1922 vydává Duchovní cvičení sy. Ignáce s Loyoly a ^ávod k rozjímavé modlitbě podle Duchovních cviceni. /II. vydaní ^ysio

+

VINCULUM_III^8-9c_ _ _

__

^..-.^..^RPSINEC_53_-LEDEN_54_

1941./ R. 1929 následovaly Paměti sv, Ignáce z Loyoly. Sem náleží +aké obsáhlý Výbor z listů a instrukcí sv-. Ignáce? vydaný r. 1940 k čtyřstému výročí Tovaryšstva Ježíšova. Všecka tato díla ukazují solidnosty s jakou P. Ovečka pracoval* Tato jeho činnost byla tím záslužnější^, že naše písemnictví v oněch oborech bylo velmi chudém Obrovskou - z valné části průkopnickou -- práci však u nás vykonal P.Ovečka na poli vědeckého studia mystiky. Dlouhá léta se připravoval na vydání Sebraných spisů sv, Jana od Kříže. Když k vánocům 1940 se objevil I. svazek. bylo hned jasné, že to bude dílo epochální. .S akribií jemu vlastní podal P.Ovečka překlad Mystického učitele a připojil vyčerpávající vědecký komentář, na který by mohl být hrdý kterýkoliv velký národ. Ve výkladu sv< Jana od Kříže má P.Ovečka i několik svých cenných objevů./p,Braito s úsměvem říkával, že tenhle náš překlad je dokonalejší než sám originál!/ - Poslední svazek spisů Mystického učitele vyšel r. 1947. Jako doplněk Sebraných spisů se objevil r,1948 Úvod do mystiky / 11c rozšířené vydání/, který soustavně shrnuje výklady k sv. Janu, obsažené v českém překladu jeho Spisů, a rozmnožuje je duchovní naukou sv. Terezie z Avily, V rukopise - bohužel - dosud leží Životopis sv. Jana od Kříže a Sebrané spisy sv. Terezie. Dá Bůh, že se časem dočkáme i vydání těchto prací. Byla by to věčná škoda, kdyby měla zůstat nevydána zvláště sv. Terezie, protože její knihy jsou svou formou o mnoho přístupnější než esoterická díla sv. Jana, takže by mohly zasáhnout daleko větší okruh čtenářů. Když na P.Ovečku budeme zvlášť vroucně vzpomínat ve svých kněžských modlitbách, bude to jen malá splátka na dluh vděčnosti za to, co tento vzácný kněz vykonal u nás pro studium mystiky, a tím i pro dobro duší. -Jeho oblíbená písnička byla:"Aby nás Pán Bůh miloval, hříchy odpustil, nebe dal". Zaměření celé jeho práce je shrnuto ve slovech, která klade na konci všech svých spisů o mystice? A d v e n i a t r e g n u m t u u m ! P.Ondřej M„„Petrů, 0„P,

Před deseti roky zemřel abbé Godin, zakladatel pařížské misie, pisatel revoluční knihy ''La Fyance pays de mission?. Chtěli jsme Vám poslat druhou část vybraných statí z této knihy jako 4. svazek Cesty k vánocům* Připravený text leží už přes půl roku v jedné z našich "tiskáren", ale pro různé obtíže nemohl být dosud vytištěn. Doufáme, že Vám jej budeme moci dodat v příštích měsících^ A jako další svazek připravujeme výpisky z duchovních deníků. tipoštola pařížské periferie.Je z nich vidět, z jakých hlubin vyvěral jeho apoštolát a jeho láska k dělníkům a chudým! A plyne z nich,mimo jiné^i tento závěr: Bez hlubokého duchovního života, bez intimního spojení s Bohem i ten nejmodernější apoštolát, i když je provázen nadšením a heroickými obětmi, může se stát zevnějším humbukem a uvíznout na písku. Uveřejňujeme dnes několik myšlenek o Godinově/úctě k Panně Marii, které mohou poskytnout látku ke kněžské meditaci a k měsíční obnově v měsíci lurdského zjevením STÁLE_JEN_0_N_A. , JMNOHO DUŠÍ^-^A^PAK^S^ODVAHOU^VPREDi Tato slova se vracejí často v poznámkách abbé Godina., Jeho životopisec , kanovník Glorieux, píše, že to Godinova Životní vyznáni, jeho heslo, stručné vyjádření všech jeho úvah. Maria byla abbé Godinovi po Bohu jedinou silou, jedinou nadějí, jedinou láskou, jediným řešením a.jediným vycho diskeA ve všech životních situacích. Úcta k Bohorodicce je nejen charakteristickou známkou jeho vnitřního života, charakterizuje c e 1 y jeho život.

VINCULUM_III^?._8:,:9^__

-

-8-

PR°SINEC_53-L3p±]N_54

Abbé Godln začal studovat v malém semináři v Courtefontaine, v pohoří Jura, Jeho zdraví bylo slabém Trpěl, strašnými bolestmi hlavy. Na konci gymnasia musel přerušit studia, Rzjel se dvakrát do Lurd, a prosil Pannu Marii, ne o zdraví, nýbrž aby mohl pokračovat ve studiích. Panna Maria mu byla východiskem z jeho zdravotníci studijná krise.Po návratu z Lurd se mohl připravit ke zkouškám a štastně dokončit gymnasijní studia. Vstoupil do.velkého semináře,. Bolesti hlavy a tělesná slabost trvají dále. Ve svém óuchovním geníku děkuje P^Marii, že mu pomohla ke vstupu do semináře. Vzal to jako z její ruky! A dodává k tomu:"Někdo by mohl namítnout? že slabé zdraví je známkou, že nemám povolání. To je pravda, v normálním běhu okolností, Stanu-li se s'v a t ý m seminaristou, všechno se změní! Spoléhal tak na Matku Boží a její přímluvu, že od ni čekal i zázrak, bude-li chtít z něho mít kněze. Své kněžství viděl jako její dar. Proto přes tak veliké obtíže zůstal v semináři a snažil se všemi silami o svatost. Bolesti hlavy se v semináři stupňovaly- šel opět k Panně Marii. "Zasvětil jsem se ti docela! Nedivím se tedy, že trpím! Neprosil jsem Tě sice o utrpení. Řekl jsem Ti prostě:Dej mi? co je nejlepší. Není to utrpení? Děkuji Ti, má dobrá Matko, děkuji Ti!Budu Ti děkovat, dokud nebudu mít svou hlavu zdravou.,,," Panna Maria je jeho útěchou v životních zklamáních!Jeho stálé bolesti hlavy byly jejich hlavním zdrojem. Toužil po důkladných studiích, chtěl se dobře připravit, aby mohl pracovat naplno!"Ty to asi nechceš, má nebeská Matko," poznamenává si do deníku. "Magnifikat, Děkuji Ti,Panno Maria, nebot jsem jist, že tak činíš pro mé dobro. Vím, že Tě to samu bolí, že mě musíš nechat trápit - vždy^ mě miluješ! Děkuji Ti z celého srdce! Magnifikat„ - V těchto několika řádcích je vysloveno jeho nejhlubší přesvědčení, že Panna Maria- řídí celý jeho život, Vgechno prochází jejíma rukama? rukama milující Matky. Pyoto je tak klidný! Dále si poznamenává do deníku, že se v Lurdech naučil modlit? že tam? u nohou matčiných, pochopil cenu utrpení! J^nde píše:"Jak jsem neschopný! Ano jsem opravdu neschopný^tělesně, rozumově, v krasopise i pravopise, mravně i duchovně! Proto se zachycuji Tebe, Panno M^rial.Bez tebe bych nikdy ani ve snu nezatoužil po úkolu, kterv je nad mé síly! Budešli však se mnou Ty, zvláštním způsobem, se svou láskou^ pak*.,,/dokáže všechno/* Matce Boží odporucuje s^ou svatost. Chce být svatým knězem..."Má milovaná Královno, žádám Tě ještě jednou, pro lásku k duším, pro^láski .k svému Synu, nedopusť? abych se stal knězem vlažným, knězem málo^horlivým. Kdybych se měl stát takovým knězem - /Ježíš to ví už dnes, muže Ti to říci/ - pak použij všech prostředků, jsou jakékoliv, a zabraň mi? abych nedošel kněžství. Vždycky jsem Tě o to 'prosil." Není to bezmezná důvěra v Matku Boží? Přesvědčení, že P.Maria řídí celý jeho život? Důvěra v Matku Boží byla d u. š í d u c h o v n í h o ž i v o t aí pozoroval-li ochabnutí v duchovním životě, hledal vždy příčinu v ochabnutí své důvěry v Pannu Marii. Ve svém deníku se táže:"PrOČ pak Tě od dvou let skoro nemiluji ? Odpust mi! Nebo^ zvolna, krok za krokem, jako student katolického ústavu jsem si'začil namlouvat, jako bych mohl necc sám ze sebe. Chtěl jsem se obejít bez Tebe. Nebo jsem Tě alespoň nechtel prosit, abys vykonala vše - všecko Ty? - nýbrž abys mi jen pomáhala*Vidím, že bych se tak moHT'stát prostředním a nespokojeným knězem^ Program mého snažení o svatost bude: vrátit se k důiěře, k uplnému,spoléhaní na Tebe - jako dříve! Příležitostí k tomu je mi právě můj úřad!"- Kolikrát si to připomíná i v pozdějším životě, Návrat k důvěře v Pannu Marii je jeho reformou. S^aží se vždy dát Panně Marii ve svém živote to místo, které tam měla drive,, .!.'STÁLE JEN 0 N A Před svým kněžským svěcením si píše do deníku:" Má Matko,až mě učiníš knězem, / ONA ho činí knězem!/, dej mi, zapřísahám Tě, srdce došci široké, abych miloval všechny duše, především však duše chudých a opuštěných! Musím je LÍ*c zachránit' Já? Ne, nikoliv! Co zmohu sám! MUSÍME JÍT S P 0 L Panně Marii svěřuje celou svou budoucí kněžskou činnost. Farnost,kte-

VINCULUM_III^_8-9^

-9-

t52§INEC_53-LEDEN_54__

rou dostane, bude vlastně svěřená J í !Jindy se -v pokoře a přesvědčení o své naprosté nemohoucnosti - přirovnává k pastýřskému psu. ONA bude pást ovce a beránky, kteří mu budou svěřeni. On bude pastýřským psem... Ona miluje všechny nesmrtelné duše, bude pracovat s ním. Proto pevně důvěřuje, že ONA mu pomůže zachránit duše, ONA mu dá mnoho duší! Po kněžském svěcení se abbé Godin díval zpět a pěl chválu Svaté Panně. Veliké Magnjfikat za malého chlapce, který poznal, jak hrozne zlo je být špatným knězem. Za mladého seminaristu, který zakusil^muka skrumilantů. Za poznání světa, a zvláště za poznání světa dělníku a za sblížení se s nimi. Za martyrium nervové nemoci, kterou prožil! Za zápasy o svou víru v bolestném období pochybností a pokušení. Za očištujici zkušenost vlastní slabosti. Za řeholní povolání. Za pochopení světa dětských duší. A především za žhavou touhu po ztracených ovcích, po velikém , nepřehledném stádci zbloudilých....Magnifikat! Magmflkat.Magmfikat! -.Panna Maria byla abbému Godinovi opravdovou m a t k o u . Je i Raše matka. Tuto nepopíratenou skutečnost se budeme snažit stale plněji prožívat v denním kněžském životě. Nesmí to být jen pravda naší viry, více méně abstraktní a suše theoretické přesvědčení, musi^se stat životním přesvědčením. Maria musí být naší denní a stálou přítomnosti, nejen na modlitbách, v celém našem životě. Všimneme-li si pozorněji^ mariánských modliteb svatého Otce Pia XII., ktere pri různých příležitostech složil, a jeho mariánských projevů, uvidíme, jak zdůrazňuje tuto myšlenku Mariina duchovního mateřství! Zvláště pro nas kneze exulanty, bez vlasti a často bez tepla domova, tato hluboká, živa laská a ucta k Matce Boží, která je i naše matka, má mimořádný vyznám. S NI bude naš život lehčí á krásnější, S NÍ bude Aáš apoštolát plodnější: nejdeme syetelsamiV

jdeme

S NÍ , S MARIÍ MATKOU JEŽÍŠOVOU A MATKOU NAŠÍ.

l.k.

x MĚSÍČNÍ ÚMYSLY APOŠTOLÍTU MODLITBY A PASTORACE.^- Jako minula^leta, i lS^rřLs^ymi"umvsiy apoštolátu modlitby / na rok 1954/. Posílá Vám je darem generální ředitelství Apoštolátu modlitby B.S.P. v Římě. JgOu určeny především pro soukromou kněžskou pobožnost. Dají se snadno vložit do breviáře. Mohou nás tak provázet po celý rok a připomínat nám velké úmysly svatého Otce, které sám osobně schválil pro každý měsíc tohoto roku a na něž se pravidelně modlí alespoň 35 milionů členů A.M. roztroušených po celém světě. Chtěl bych jen stručně upozornit na význam těchto měsíčních 'úmyslů i pro naši kněžskou pastoraci a zvláště pro výchovu apoštolského smyšlení u našich věřících.Úmysly doporučované svatým Otcem obyčejně se tykají celé Církve a celého světa nebo problémů, které mají obecnější význam. Nejde nikdy o malicherné partikulární otázky. Jsou tedy konkrétním vyjádřením prosby celé Církve, aby přišlo na zemi Boží království. Proto je dobře seznamovat každý měsíc - na kazatelně, ve zpovědnici, při katechesi - věřící s těmito úmysly a vykládat jim jejich význam. Věřící poznají tak současné největší potřeby Církve, překážky a úkoly dnešního apoštolátu, naučí se prakticky,"sentire cum Ecclesia , naučí se opravdu katolicky modlit a přemáhat uzkoprsý regionalismus a nacionalismus; dobře chápaný a praktikovaný Apoštolát modlitby je téz vvborná škola lásky k svatému Otci a pěstování vědmí katolické jednoty a opravdového katolického bratrství, které se nezastavuje na^hranicich farnosti, diecése nebo státu. Těchto úmyslů lze úspěšné použit i ve zpovědnici. Nejde jen o jednu zbožnou praktiku; je to výchovna methoda k praktickému apoštolátu a především k formaci apoštolského ducha, bez nějž i ten nejhorlivější zevnější apoštolát zůstane neplodným. x ZAPOMNĚTLIVOST JE SLABOST DOSTI ROZŠPENÁ I MEZI VELEBNÝMI PÁNY.^ 0 d e s 1 a 1 j s e m už vyplněný dotazník pro a d r e s a r V i n c u 1 a 1 9 5 4 ? - Kolik S U B S K R I B E N T U jsem už získal pro vydání A P 0 Š T O L X R E ? Těšíme se i na Vás dopis. - Srdečné díky předem. VINCULUM

-

-10-

PR0SINEC_53rL3DEN_54_

S t r u č n ě Z e s v ě t Z projevů s v a t ě h o 0 t c e v pósIě3nTcK-ESSI5I5K-meI5-?is^S nějv^tší ohlas v celém s v e t e ^ e h o p o ^ slední vánoční rozhlasové poselství. Duch techniky a jednota eviopskeh o kontinenf-j. j s o u j i s t ě z d n e š n í c h n e j a k t u a l n e ^ s i c h od j e jichž správného řešení záleží budoucnost ceieno světa, - Nemalý ohlas vyvolala i exhorta sv,Qtce.poslaná italskému episkopatu,o^telev^^i^3^ iim v ý z n a m u i n e b e z p e č í . - g a t ý O t e c v d l o u h é r a n é a u d i e n c i , v n i c n z ^ s e v y s t ř í d a l o n a t i s í c e t v á ř í ze v š e c h s v ě t a d í l ů , p ř i j a l v g o " l * d g g ° h

r a d o s t z p ů s o b i l a s v . O t c i z p r á v a , že v j e d n é z t ě c h t o f a r n o s t i , ^ O e n t o cel*Je. se v m a r i á n s k é m r o c e b u d e d e n n ě m o d l i t 1 5 0 0 r o d i n s p o l e c n e r u ženJc...'Byla v y d á n a p ř e h l e d n á s t a t i s t i k a č i n n o s t i s v a t e n o O t c e z a

n a s v a t o p e t r s k é m n á m ě s t í p ř e h l á š e n za s - r ^ h o b l a h Prs X jO n a b u d e v e v a t i k á n s k é b a s i l i c e s l a v n a p o n t i f i k a l n i m e e svc ^ s v a t é h o O t c e . O s t a t n í kanonisace - p r a v d e p ^ d o b r ^ 6 . i a l ^ s l n e l , D o m i n i k S a V i o , V i n c e n c P a l o t t i , ^ s p a r d e l oui a i o t . e d i . M a r i e O r o c i f i s s a d a R o s a / - se b u d o u k o n a t s p o l e č n é ^ Na ^d e x ' zakázaných, k n i h ^ b y l y ^ d á n y ^ v p o b l e d n i ^ b e - e Spisek profesora lovanske university Kamila ^ ^ ^ r a o y

^ve.

^ k

n ^ ^^^

ni gene-is a vědeckých P ^ o ^ ř ^ n ^ c ^ e K Í sloížit^"ako' odstrašující v L Osservatore Romano ma toto o d s o u z e n i e n c v k l i k y / n a pře v. _ . příklad těm autorům, kteří nedbali dosti ^ e r n . c ency^i.^ o t á z k á c h v ý v o j o v é t h e o r i e / pod m a m i n k o u se e n c ^ K ^ ^ i c h e r b uerai . n e o m y l n é h o . u c i t e i s k e h o u r a d i < - D a l e sp . R e ^ ^ ^ r a k o u s k é z e d n á ř s k e D i e J o h a n n i s F r e i m a i e r e i . / p i s a - t u i 3* v ^ ^ i ^ ň - i e d n ^ k n i h a z n á m é h o líže svatého Jana/.-Velký, rozruch způsobila P ^ l e d n , Lni ^ vyšla v . konvertity Gio^anni Papini-ho;il d i a v o l o . ^ ^ n e ^ o t ^ ^ ^ nechtě..se 4 vydáních. Autor chtěl vzbudit v m e š n í m zmates t a l " a d v o c a t u s D i a b o l i " , ^a^em o d u c h o v n i ^ " ^ ^ ¿ r ý c h m í s t e c h se r i a l i s o v m é m e v ě t ě . To se mu p o d a ř i l o , a í c r gg^ém trvání pekua V . riaiJ-^^ u č e n í m evangelia a Církve o veu ^ i ^ a vysta- rozchází s 3a^nym u c ^ ^ italských diecesich n e s m . byt k^-na y ^

^

I

Pr PagvSnr^katolických ^

přineseme

^ T r ^ t . ^ ^. '

.akenéíme

ť

^

111-

^ ^

radu

.mcui^

Z_0_R_Ň_U_J_E_M__E__j_

N 0 V Ý Ž I V 0 T 1954 začne vycházet v Řfmě. Vydavatel:Křestanská Akademie. Řídí redakční kruh. Bližší sdělíme v příštím čísle Vineula. P r o s í m e však u ž n y n í všechny naše důstojné pány o spolupráci i f i n a n č n í pomoc* Zatím m ů ž e t e psát na a d r e s u V i n c u l a nebo na adresu^ E ř e s t a n s k é a k a d e m i e . - Z á r o v e ň d ě k u j e m e v š e m d ů s t o j n ý m p á n ů m , kte:i_ nám poslali vánoční dárek na další vydávání Vincula a ostatnich^nasich k n ě ž é k ý c h t i s k o v i n . P á n B ů h zaplač! - Slíbili jsme vydat k o m e n t á r ke^ k o n s t i t u c i " E x u l F g m i l i a " . D o s u d to n e b y l o m o ž n é ; d o u f á m e , že v s a k b u a e me moci brzy vyhovět žadatelům, Z d o m o v a ; Zemřel 721etý litoměřický kanovník Antonín V ý t v T r " ? " r o v n ě ž " profesor Vojtěch š a n d a; dále byv gen. preds.. sester'dominikánek kongr, blah Zdislavy Augustina S t u c h 1 a. Budeme pamatovat u oltáře v bratrském memenuu.R.i.p! 7

e x i 1 u

:Dp. F r a n t i š e k

Š t a u

d /

z brněnské

diec,,

kaplan v

Ri-