Portrét ALEXANDR JEGOROV

Portrét ALEXANDR JEGOROV

Matouš Šimek POVODŇOVÉ PARADOXY

Antonín Schubert ŠUMAVSKÝ NÁRODNÍ PROBLÉM téma ŠETRNÁ TURISTIKA

PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC

C A LL A 370 04 České Budějovice, Fráni Šrámka 35 Tel.: 387 310 166, 387 311 381, e-mail: [email protected] web: http://www.calla.cz Poradna: Po 9–13 h. (především energetika), Út 13–17 h. (především všeobecné poradenství), St 9–13 h. (především ochrana přírody a krajiny) ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU 379 01 Třeboň, Jateční 311 Tel. 384 72 20 88 (M. Šimek 723 654 478), e-mail: [email protected] web: http://www.otter.trebone.cz Průběžně konzultace a poradenství v oblasti ochrany vydry říční, náhrady škod (M. Pacovská 775 364 625) Poradna: Út a Čt 15–18 h., St 9–12 h. DŘ Í PATK A 383 01 Prachatice, Rumpálova 402 Tel. 388 317 806, 724 081 117, e-mail: [email protected] web: http://www.dripatka.cz Poradna: Po a Čt 16–18h. E KOLOGI CKÝ P R ÁV N Í S ERV I S 390 01 Tábor, Převrátilská 330 Tel: 381 253 904, fax: 381 253 910, e-mail: [email protected] web: http://www.eps.cz Poradna: St a Čt 13–17 h.

Za podporu děkujeme Kavárně Měsíc ve dne, Nová ulice 3, České Budějovice, která poskytuje prostory pro konání akcí sítě KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.

Kavárna na půl cesty, Fair-Trade obchůdek, Galerie, Literární kavárna www.mesicvedne.cz

Jihočeský čtvrtletník o životním prostředí Název časopisu je odvozen od názvu Krajské sítě environmentálních center v jižních Čechách, která vzniká v rámci projektu, podpořeného z prostředků Evropského sociálního fondu v ČR a ze státního rozpočtu ČR, prostřednictvím MŽP ČR.

FLO RI A N US 377 01 Jindřichův Hradec, Pražská 1286/II Tel.: 384 382 511, e-mail: [email protected] web: http://florianus.wz.cz Poradna: Út 10–13 h., Čt 14–18 h. I NK AN O 397 01 Písek, Píseckého 131 Tel.: 382 210 319, e-mail: [email protected], web: http://new.inkano.cz Poradna: Po 8–12 h., 13–16 h. ROSA 370 01 České Budějovice, Senovážné nám. 9 Tel.: 387 432 030, e-mail: [email protected], web: http://www.rosa.ecn.cz Poradna, knihovna i videotéka: Po, Út 9–12 h. a St, Čt 12–18 h. ŠÍPEK 381 01 Český Krumlov, tř. Míru 144 Tel. 721 179 755, 380 727 733, e-mail: [email protected] web: http://www.sipek.roklinka.cz

Zveřejněné články obsahují názory autorů, nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno) ani stanovisko sítě KRASEC, ani redakční rady. Vydává: Rosa, o.p.s., jako časopis Krajské sítě environmentálních center KRASEC Partnerské organizace projektu: Calla, Český nadační fond pro vydru, INKANO, SVIS MŠMT-CEV Dřípatka, ZO ČSOP Šípek, Rosa,o.p.s., Ekologický právní servis, Fakulta managementu VŠE J. Hradec a Jihočeský kraj Adresa redakce:

ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA 386 01 Strakonice, Husova 380 Tel.: 383 323 021, 383 322 219, e-mail: [email protected], web: http://www.knih-st.cz Poradna: Po – Pá 7.30–16h.

KRASEC, Rosa, Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice e-mail: [email protected] Odpovědná redaktorka: Zdenka Jelenová

SLUNEČNICE CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI

VÁM NABÍZÍ:

OBCHOD SLUNEČNICE NAJDETE V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH V CHELČICKÉHO ULICI 21, MEZI LANNOVOU TŘÍDOU A RUDOLFOVSKOU ULICÍ VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK

BIOPOTRAVINY, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU BIO OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK , BIOVÍNO POTRAVINY PRO VEGETARIÁNY A VEGANY OTEVÍRACÍ DOBA: ČERSTVÉ KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO „KAGOR“ PO – PÁ 8,30 – 18,00 VELKÝ VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB SO 8,30 – 12,00 BIO JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY BIO POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS… Bližší informace VELKÝ VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ na tel. č. 603 266 753, MED, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY 387 315 856 PŘÍRODNÍ KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA… SOLNÉ LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU VONNÉ OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE KNIHY O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU KNIHY S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU EKOLOGICKÉ ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY „ECOVER“ A „SODASAN“ KAŽDÉ PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB, ROHLÍKY, KOLÁČKY, BAGETY…) – JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ, SEMELOU NA KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU

Redakční rada: Libuše Jozková, Jiří Guth, Vladimír Molek, Jan Nový, Petr Resch Sazba a grafická úprava: MADART, Vodňany (www.madart.cz) Tisk: TISKÁRNA HEMALA, Písek Evidováno: Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312 Krasec č. 1/2 vyjde: 9/2006 TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE Předplatné: viz objednávka na zadní straně obálky, info: tel. 387 432 030, e-mail: [email protected] Inzerce a výměnná reklama: tel. 607 777 993, e-mail: [email protected] © KRASEC 2006 Velké foto na obálce © Jan Voběrek

E DI TOR IA L

Z OB S A H U AK T UÁLN Ě

ŠUMAVA K TURISTŮM NEVLÍDNÁ?

STRANA 9

… právě množství turistů postupně ovlivňuje navštívenou oblast „k obrazu svému“. Pro mne tato změna začíná v okamžiku, kdy nedostanu v šumavské restauraci českou „tureckou“ kávu. Jaroslav Neužil

Věra S o u k u p ová Nakupuj s rozmyslem

6

Matouš Šimek Povodňové paradoxy

8

Ja ro sl a v N eu ži l Šumava k turistům nevlídná?

9

PORTRÉT

A L E XA N D R J E G O R O V Rád dělám věci užitečné 10 – 11 M i c h a l B e r n a rd Ochrana před hlukem

12

foto archiv autora

LE T N Í P ŘÍLO H A P RO RO D IN U

EKOTURISTIKA

STRANA 14

Mezi ekoturisty počítáme totiž i ty, kteří přijíždějí jen na pár dní, pravděpodobně poprvé a naposledy. Říkáme tomu syndrom: „Tento rok Galapágy, příští rok Antarktida“. Obzvláště si mohou myslet, že mají právo využívat zdroje jen na základě výdajů, které platí za své zážitky. Petr Ledvina

Právní poradna Vaříme s Líbou NEJEN pro děti Výlety bez aut

I II III VI

L i b u š e J oz ková Dřípatka na rozcestí

13

T É MA:

Šetrná turistika

14 – 15

M ichal Ruman Sluneční revoluce

16

A n tonín S chuber t Šumavský národní problém 17 PANOR AMA

nové knihy, projekty, recenze zajímavé akce, výstavy 18 – 19 foto Petr Drahoš

Milé čtenářky a čtenáři,

„KAM S NÍM“ – V PÍSKU

STRANA 7

Rozhovor s Ing. Šatrou: „V Budějovicích je kapitační platba, paušál. My jsme na ni nikdy nepřistoupili. Starostové si od toho slibovali, že podchytí chataře, ale místo toho zaplatili ochotou lidí třídit odpad. Pak třídí jen ti hodně uvědomělí, ale těch je málo…“ Zdenka Jelenová

P OH L E DE M ZUZANY GUTHOVÉ [email protected]

Globální nebo lokální? Oděna ve svetru z australské vlny sleduji americký seriál v japonské televizi a baštím přitom argentinskou hrušku. Italská superokna celkem úspěšně tlumí hlomoz kamionů, co nám kazí vzduch a ničí naše cesty, navíc skrz ně neuniká tolik tepla, které vyrobil kotel na ruský plyn. Sním nebo bdím? Před lety jsme bydleli na polosamotě u lesa. Večer jsme s dětmi hráli karty, mlsali vlastní jahody, pili vodu ze studánky a hřáli se sedmkráte dřevem z blízkého lesa. Při hluku auta jsme se vykláněli z okna, abychom ověřili, vrací-li se zubařka ze šichty nebo veze pošťák poštu. Naše večeře snad s výjimkou soli a mouky pokryly suroviny z blízkého okolí. Vrcholem naší společenské sezóny bývalo posezení pod máj-

Zuzana Guthová Na zkušenou do Rakous

20

Ja ro sl a va B rožová Ani pěšky, ani na voze

21

František Langmajer Cesta domů KŘÍŽOVK A

kou se sousedy. Pro ty zase možná místní myslivecký ples. Snad by to pro někoho bylo příliš přízemní, příliš malé. Žijeme však v civilizovaném světě, a ten celkem spolehlivě ničí malé rozměry. Němci zjistili, že suroviny do jejich oblíbeného jahodového jogurtu nacestují přes 800 km, než skončí u svého spotřebitele. A to jde jen o trochu mléka a jahodový jam. Kolik procestují součástky do automobilu nebo mobilu? Civilizace ničí malé rozměry a ty velké zmenšuje. Není problém (už ani finanční) letět na vánoce do Paříže anebo až do Yorku. Co se ale celkem spolehlivě zmenšuje, jsou naše zdroje. Zdroje energie pro přepravu zboží, kulturní pestrost, lidskou kreativitu a pospolitost, přírodní rovnováhu. Nezpochybňuji výhody globalizace jako takové. Sdílení informací a špičkových technologií přináší jistě užitek všem. Globalizovaná kultura ale ničí místní specifika, globální trh s energiemi nás činí snadno zranitelnými a závislými, stejně jako globální ekonomika. Začíná se mluvit o ekonomickém patriotismu – podpoře místních trhů podpořené tu a tam i restriktivními opatřeními. Je to úkrok správným směrem, jen aby nebyl ze stran nadnárodních společností žalován a mezinárodním soudem klasifikován jako omezování volného trhu… Autorka je ředitelkou Rosy, o.p.s.

22

3 Ji hoče ský čtv r tletník o životním prostředí

Konečně je tu léto. Čas odpočinku, čerpání nových sil, čas okurek a malin, cest za hranice našich snů… Mimo jiné tématům produkce místních potravin a cestování (jak jinak než ve formě turistiky šetrné k životnímu prostředí), se věnuje letní číslo Krasce. Dále se můžete dočíst o možnostech a limitech využívání sluneční energie, k čemuž naši vážení předplatitelé s dnešním číslem dostávají malý dárek: nové CD o solární energetice „Solární liga ve světle trendů EU“, které vydává sdružení LEA. Ostatním čtenářkám a čtenářům mohu jen doporučit, aby si nás časopis předplatili a těšili se na další připravované přílohy zdarma. Tradičními tématy, kterým se i tentokrát věnuje několik textů, jsou odpady a Šumava a její národní park. Právě k těmto dvěma problémům vám velmi rádi přinášíme názory zasvěcených lidí ze státní správy a obecní samosprávy. Osoba Ing. Miloslava Šatry, vedoucího píseckého odboru životního prostředí, je již našim čtenářům známá, především díky jeho vstřícnosti k aktivitám neziskového sektoru. A tak jsme vám v minulém čísle představili píseckou dotřiďovací linku na separované plasty a papír, a dnes se na straně 7 zabýváme celkovou koncepcí zacházení s odpady v Písku, a to tak trochu v kontrastu s nedostatečně řešenými odpadovými problémy v Českých Budějovicích. Pokud máte rádi Šumavu, pak si určitě nenechte ujít kritický text prachatického podnikatele Jaroslava Neužila na str. 9 a zamyšlení starosty Antonína Schuberta nad patnáctiletým vývojem a možnou budoucností NPŠ (str. 17). Obec Modrava sice leží několik kilometrů za hranicemi jižních Čech, ale její problémy ve vztahu k parku se od těch jihočeských příliš neliší. Liší se přístup místní samosprávy k jejich řešení. I když po ztrátě naděje na otevření hraničního přechodu Modrý sloup se bohužel možná i toto změní... ZDENKA JELENOVÁ

foto Antonín Schubert

zprávy od partnerských organizací 4–5

A K T UÁ L N Ě Z E SÍ T Ě K R ASE C Vydří tlapka V pondělí 24. dubna se konala v Českých Budějovicích, Třeboni a Vodňanech veřejná sbírka „Vydří tlapka“, jejíž výtěžek byl určen na provoz nově vzniklé Stanice pro handicapované a zraněné živočichy v Třeboni při sídle Českého nadačního fondu pro vydru. Název sbírky byl odvozen ze skutečnosti, že lidem byly za příspěvek 30 korun nabízeny drobné keramické vydří tlapky. Přispívající dostal od dobrovolníků (především studentů středních škol) také malý letáček s informacemi o nově vznikající stanici a o vydře říční. Za pomoc a výpal v keramické peci děkujeme keramické dílně při MŠ Sluníčko v Třeboni. Díky úsilí všech zúčastněných byla sbírka velmi úspěšná, prodalo se přes 800 vyrobených vydřích tlapek. Na provoz stanice se vybrala částka převyšující 25 000 Kč. Český nadační fond pro vydru

Ji ho č e sk ý čtv r tletník o životním prostředí

4

Kulatý kruh života Beseda s názvem Kulatý kruh života a energie se konala 6. června v Písku. Zorganizovala ji Společnost pro dobré soužití s německy mluvícími zeměmi a Inkano. Zástupci 15 organizací, podniků, škol a úřadů (jako např. Calla, ČEZ, odbor ŽP MÚ Písek, Střední lesnická škola a Jihočeské matky) a studenti si zde vyměňovali své názory na jednotlivé druhy energie a jejich vztah k trvale udržitelnému způsobu života. Hlavním tématem diskuse se stal postoj vůči jaderné energetice. V další části besedy se hovořilo o nutnosti podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů jako i o faktu, že osmiprocentní podíl této energie na jejím celkovém vyrobeném množství je pro nás v dohledné době nedosažitelný. Je to i proto, že u nás neexistuje dlouhodobá energetická koncepce státní politiky. V tomto ohledu jsou některé země západní Evropy mnohem dál, a to jenom díky tomu, že přestaly věřit v nenahraditelnost jádra. INKANO

Rytíř v síti V červnu posílil řady sítě KRASEC nový manažer projektu – Jaroslav Rytíř. Jeho profesní život byl dosud svázán především s ekonomickými aktivitami. Začínal ve stavebnictví, větší díl jeho působení se vztahuje k veřejné správě, zejména v oblasti rozpočtování, financování a kontroly. Do další práce přejeme mnoho sil k rozvoji naší jihočeské environmentální sítě. ROSA

Šípek v novém Od května můžete navštívit Ekocentrum Šípek v městské části Českého Krumlova zvané Špičák, v budově Českého Telecomu, což je asi 3 minuty chůze od autobusové zastávky Špičák hlavní ulicí směrem do kopce. V novém sídle funguje ekologická poradna sítě KRASEC a rozsáhlá, především přírodovědně zaměřená knihovna s videotékou. ŠÍPEK

Panelově oodpadech odpadech PETR DRAHOŠ,

[email protected]

Sdružení Calla uspořádalo nedávno panelovou diskusi o nakládání s odpady v Jihočeském kraji, kterou reagovalo na zvýšený zájem veřejnosti o problematiku odpadů projevující se poslední dobou v poradnách sítě KRASEC. V diskusi moderované Danielem Moravcem z Českého rozhlasu vystoupila Ing. Hana Pacáková (Krajský úřad), Ing. Vladimíra Hrušková (město České Budějovice), Ing. Miloslav Šatra (město Písek), Ing. Petr Kaněra (.A.S.A. České Budějovice) a zástupci neziskových organizací MUDr. Věra Horská (Arnika) a Ing. Ivo Kropáček (Hnutí Duha). Diskutovalo se o vzniku Plánů odpadového hospodářství, posuzování plánů původců odpadu, o počtu skládek komunálních odpadů, ale i o likvidaci autovraků, elektrošrotu, apod. Hodně emocí vzbudilo téma mydlovarské spalovny. kresba Václav Morava Kupodivu se všichni zúčastnění shodli, že spalovna není potřeba. Ivo Kropáček pohotově vyčíslil obrovské investiční a provozní náklady spalovny a připomněl i rezervy v recyklaci (v Jihočeském kraji se recyklueje 14 %, v Č. B. dokonce jen 10 %). Zřejmě nejdůležitějším poselstvím pro asi padesátičlenné publikum bylo srovnání odpadového hospodaření v Písku a Českých Budějovicích, které pro krajské město nedopadlo příliš příznivě (více na str. 7). Zdá se, že plány odpadového hospodářství nejsou špatné, problém je ale v tom, že jsou zatím více méně jen na papíře. Kraj ani budějovický magistrát občany nepřesvědčili, že závazky myslí vážně a že dělají vše proto, aby bylo odpadů co nejméně a aby se ty již vytvořené dařilo co nejvíce recyklovat. Autor pracuje jako poradce v Calle

Rosí

Rosí semináře VĚRA SOUKUPOVÁ, [email protected] ZUZANA GUTHOVÁ, [email protected]

a

V dubnu zorganizovala ekoporadna Rosa dva semináře na ekospotřebitelská témata s náměty využitelnými ve školách, mimoškolní činnosti i v poradenské praxi. Semináře tematicky doplňovaly rozsáhlou výstavu (viz str. 6). Další zajímavý „rosí“ seminář, o komunitní spolupráci, se konal poslední květnový den na Teologické fakultě JčU. Seminář „Výchova ekospotřebitele“ nabídl základní odbornou teoretickou průpravu ze sociálně ekonomických a ekologických souvislostí udržitelného života a náměty vhodné pro zařazení do výuky. Provedl pedagogy a poradce dnešním uvažováním konzumní společnosti ve srovnání (nebo v protikladu?) s nakupováním s rozmyslem. Lektoři se věnovali oblasti ekoznačení v ČR i v EU, tématu biopotravin, ekozemědělství, geneticky modifikovaných, ale i místních potravin a pěstování plodin (na školní zahradě). Druhý seminář „Ekologicky šetrný provoz na školách, zaměřený na odpady a šetrné papírování“ byl spojený, díky vstřícnému postoji ředitele společnosti Duropack Bupak papírna Ing. Jandy, s exkurzí do papíren. V obecné i praktické rovině jsme řešili možnosti šetrného provozu a hospodaření ve školách – šetření energií, vodou, třídění a prevence vzniku odpadů apod. – a možnosti zapojení žáků. V praktické části si účastníci vyzkoušeli některé aktivity

(včetně rukodělných) vhodné pro začlenění do výuky. Exkurze do papíren byla doprovázena odborným výkladem Ing. Polívky. Z obou seminářů, které se uskutečnily v rámci projektu podpořeného Jihočeským krajem, si účastníci odnesli informační materiály využitelné pro výuku i poradenství. „Komunitní spolupráce“ – vzájemnou pomoc v rodině nebo mezi dobrými kamarády byste asi tímto souslovím nepojmenovali. A přece, rodina i „občina“ jsou komunitami, ve kterých jsou vzájemná pomoc a spolupráce zcela přirozené. Je zde běžná péče o přestárlé, nemocné a jinak handicapované, komunita si pomáhá při řešení problémů a skýtá svým členům pocit bezpečí. Jedním z negativ moderní společnosti je právě rozpad přirozených komunit. Vznikají proto komunity nové, které dokáží při vhodném vedení suplovat funkci těch přirozených. Této problematice jsme věnovali květnový seminář. A jak to vůbec vše souvisí s ochranou životního prostředí? Velmi úzce – jde o hledání cest k udržitelnému rozvoji na místní úrovni. Řadu problémů si totiž dokáží lidé v místní komunitě vyřešit sami bez vnější pomoci a dotací. Jen vědět, jak na to. Komunitní řešení bývají efektivnější a výrazně levnější než řešení expertní. Jsou nezávislé na vnějších zdrojích a proto udržitelnější. Jejich víceméně lokální charakter podporuje pocit sounáležitosti, který navíc výrazně přispívá ke kvalitě života jednotlivce.

A K T UÁ L N Ě Z E SÍ T Ě K R ASE C

zaujal

Den pro obnovitelné zdroje zaujal HANA GABRIELOVÁ,

[email protected]

K uspořádání 1. ročníku jihočeského Dne pro Calla zorganizovala promítání filmů s témati- c h o m á č k y obnovitelné zdroje energie (OZE) ve čtvrtek kou obnovitelných zdrojů v kině KOTVA. Do- slámy pro 25. května sdružily síly Energy Centre Čes- poledne na něj byly pozvány základní školy znázornění ké Budějovice, Calla, Krajská energetická – vybrané filmy vidělo přes dvě stovky dětí a využití bioagentura Jihočeského kraje, Jihočeský kraj a učitelů. Odpoledne a večer se pak ve dvou masy. V prvním květnoSEVEn, o.p.s. Dni udělil záštitu hejtman RNDr. blocích promítalo pro veřejnost. Jan Zahradník. Program tvořila mozaika ně- Dnem pro OZE vyvrcholila také výtvarná vém týdnu kolika akcí, jejichž cílem bylo informovat ve- soutěž „Čistá energie pro modrou planetu“, v y h o d n o řejnost o možnostech využití obnovitelných kterou v březnu vyhlásila Calla pro II. stu- tila odborpráce – Andrea Uhliarová technologií: solární, větrné, geotermální, peň základních škol Jihočeského kraje. Děti ná komise Vítězná (14 let), ZŠ E. Beneše, Soběslav vodní a zpracování biomasy. v ní malovaly vlastní představu různých způ- 128 došlých Pod organizačním vedením Energy Cen- sobů výroby energie. Do soutěže se zapoji- příspěvků a určila vítěze. V rámci promítání tre České Budějovice se v zasedací místnos- lo celkem 17 škol v kategoriích Výroba čisté v kině Kotva obdrželi výherci soutěže soti Krajského úřadu Jč. kraje uskutečnil semi- energie a Využívání neobnovitelných zdrojů lární rádia, svítilny na sluneční akumulátor, nář „Obnovitelné zdroje energie – známé energie. Dětská fantazie pořadatele při hod- stavebnice s fotovoltaikou, knížky o životi neznámé?“. Na semináři byly více než se- nocení přiměla vytvořit ještě kategorii třetí, ním prostředí a vítězné skupinky žáků dordmdesáti zájemcům představeny jednotlivé pro obrázky porovnávající různé způsoby vý- ty s marcipánovými symboly obnovitelných druhy obnovitelné energie, příklady jejich roby energie. Výsledkem soutěže jsou barev- zdrojů. Vítězná dílka s uvedením autorů si úspěšného využití a možnosti financování né veselé obrázky s větrnými elektrárnami, bez omezení můžete prohlédnout na intertěchto zařízení. solárními kolektory, dokonce s nalepenými netových stránkách Cally. Autorka pracuje ve sdružení Calla

Exkurze na Řežabinec Řežabinec VLADIMÍR MOLEK,

[email protected]

nil. Již vlastní propagace nebyla pouhou náhodou, ale cíleným pozváním a oslovením všech, které by problematika Natury 2000 ve vztahu k chráněnému území Řežabinec zajímat. Není proto divu, že se nás na železniční zastávce v Ražicích sešla pěkná skupina. Ekopofoto Věra Soukupová radci, pedagogové i kolegové z informačních center vyzbrojení dle pokynů dalekohledy a ornitologickými atlasy se po vstupní věcné informaci vydali k terénní ornitologické stanici. Stěžejním programem byla přednáška s praktickou ukázkou kroužkování nestora ornitologických výzkumů na Řežabinci a iniciátora letních táborů RNDr. Karla Pecla. Mezi poutavým vyprávěním dolovala Věra Soukupová z batohu metodické a informační materiály a sám jsem se divil, kolik jich k dané tématice bylo vydáno. Následovalo neformální posezení v trávě s diskuzí a odborným výkladem k tématu exkurze, který měla organizátorka velmi dobře připraven. Na louce nás jedna z účastnic exkurze zasvětila do tajů života hmyzu a naším posledním zastavením byla opět terénní stanice s nevyčerpatelnou zásobou příběhů Karla Pecla. Nové panely naučné stezky okolo rybníka doplňovaly informace získané v průběhu exkurze. To hlavní, co mi ale tato akce dala, byl dobrý pocit z poznání, že činnost ekoporadců může být nejen prospěšná, ale i smysluplná a příkladná, pokud dokážeme připravit obdobně kvalitní akci. Takže Věrko díky, bylo to fajn! Autor pracuje jako poradce ve sdružení Calla

foto Věra Soukupová


Původně jsem měl v úmyslu reportážně popsat průběh květnové exkurze do Národní přírodní rezervace Řežabinec. Pak jsem si ale uvědomil, že zpráv o uskutečněných akcích přinášíme dost, což je potěšitelné a s ohledem na aktivity sítě i potřebné. Bohužel, ne vždy je výsledkem našeho úsilí předpokládaný efekt, a to zejména v návštěvnosti a účinnosti akce. V takových případech stíhá kritika sebekritiku a mnohdy se nezdar odrazí i na zájmu organizovat dále podobné „propadáky“. Na druhé straně straně existují příklady úspěšných akcí, které bohužel jaksi míjíme se samozřejmostí a pouhým konstatováním. V případě ekoporadce se velice zřídka setkáváme s pochvalou klientů, návštěvníků, a věřte, že prosté „děkuji, bylo to fajn“ přinese další a mnohdy již ztracený optimismus. Nebojme se tedy kritiky, ale dokažme i pochválit. Využívám proto této příležitosti, abych s odstupem dvou měsíců s radostí zavzpomínal na exkurzi na Řežabinec, který pořádala Věra Soukupová z Rosy. Sám nemám příliš s tímto typem vzdělávacích akcí zkušenost, a proto jsem využil nabídky a exkurze jsem se zúčast-

Od 18. dubna do 10. května se konala premiéra ekospotřebitelské výstavy „Nakupuj s rozmyslem aneb Průvodce ekologického spotřebitele“. Originálně pojatá výstava se setkala u veřejnosti laické i odborné (ekoporadci) s velkým ohlasem. Není divu. Její umístění do prostor 1. patra Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích dávalo již předem tušit, že množství trojrozměrných exponátů spolu s informačními postery zaujme a nenechá ani nezasvěcené zvědavce projít jen tak bez povšimnutí. Už sama náročná dvoudenní instalace nám tento předpoklad potvrzovala. Zvídavé pohledy i otázky typu „Co se tady bude dít?“ padaly při zavěšování sítě proti hmyzu na dlouhé bidlo prolezlé červotočem, při rozvěšování opravdových plen na prádelní šňůry mezi informační panely, ale také při dohadech, kam umístnit efektně vypadající žížalí kompost či při sbírání odpadků, jež se nám z připravených barevně rozlišených nádob na třídění na chodbě rozsypaly.

Nakupuj rozmyslem s rozmyslem VĚRA SOUKUPOVÁ,

Ji ho č eský čtv r tletník o životním prostředí

6

[email protected]

Nevtíravě, překvapivě mile, s lidskou tváří (formou nesčetného množství kreslených vtipů) výstava návštěvníky „poučila“ a nabídla řadu konkrétních praktických řešení a námětů, jak být šetrnější k životnímu prostředí (a vlastně tak i k našemu vlastnímu zdraví). Zároveň si však zachovala odbornost a možnost volby – svobodu v rozhodování, kterou cestu žití si návštěvník vybere. Doporučení „používat hlavu a selský rozum“, přejaté z publikace „Průvodce ekospotřebitele“, podle níž výstava vznikala, provázelo návštěvníky na každém kroku. Nabídnout pohled z druhé strany, seznámit s výhodami, ale i riziky zdánlivě jednoduchých řešení, jež nám nabízí dnešní konzumní společnost a se způsoby šetrnějšími k životnímu prostředí i k našemu zdraví – to vše bylo představeno srozumitelně, avšak odborně a nezávisle. Po celou dobu výstavy byly pro návštěvníky k dispozici letáky, webové odkazy a další materiály k předloženým tématům, a nápověda, kde hledat informace pro „lehčí“ žití na Zemi.

Pro prezentaci jsme vybrali několik témat na téma šetrné domácnosti a ekospotřebitelství. Pomyslný průvodce ukazoval cestu od ekoznačení, přes domácí elektrospotřebiče, biopotraviny, čistící a úklidové prostředky, rozličné typy moderních plen až po téma jak být krásné bez krutosti k živým organismům. Nezapomněli jsme ani na velké téma odpadů. Výstava byla slavnostně zahájena vernisáží před Dnem Země, které se zúčastnil Mgr. Jakub Kašpar z Ministerstva životního prostředí. I slavnostní přípitek na zdar výstavy a její úspěšné putování až do „roztrhání těla“, jež pronesla ředitelka Rosy Zuzana Guthová, byl stylový – k překvapení některých účastníků se nepřipíjelo ze skleniček dováženého šampaňského, nýbrž z ručně zhotovených, ekologicky šetrných papírových pohárků, a to vodou ochucenou zklidňující meduňkou lékařskou. Velmi mě těší, že jsem mohla stát u zrodu výstavy. Krom výstavy samotné jsem však získala mnohem více: přátelství a smysluplně strávený čas s její autorkou Mgr. Janou Sequensovou, jíž náleží ten největší dík – ať už vyjádřený v knize návštěv od návštěvníků samotných, tak zdánlivě neviditelný – od přírody samotné. Dík za poučení, náměty, úžasné pojetí leckdy nezajímavých či přehlížených témat, nepřehledných a nesrozumitelných odborných informací, které svou tvořivostí a umem dokázala předat laické i zároveň odborné veřejnosti. Poděkování patří rovněž pracovníkům redakcí Bionoviny, Ekolist, D-test a dalším za poskytnutí volných výtisků svých časopisů pro zájemce/účastníky výstavy a všem dalším spolutvůrcům výstavy. A pak ještě jeden dík – ten největší – pro který se výstava vlastně tvořila: všem těm, kteří před výstavou nepatřili mezi „vlažné a váhavé“, ale třeba částečně díky ní se k těm „nazelenalým“ svým způsobem přemýšlení a hlavně života o krůček přiblížili. Litujete, že jste výstavu neshlédli? Nezoufejte, výstava je putovní, v červnu byla ke shlédnutí ve strakonické Šmidingerově knihovně, dále bude instalována ve všech místech, kde sídlí ekoporadny KRASEC (sledujte kalendárium na www.krasec.cz a aktuální informace o akcích ekoporaden). Výstava byla realizována s podporou ESF. Co bylo při tvorbě výstavy nejtěžší? Jana Sequensová, autorka výstavy: Ani nevím, my tak doma žijeme, tak nebyl problém náměty nabídnut i ostatním. Vlastně... právě díky tomu jsem se potýkala s jedním velkým problémem – nemohla jsem například sehnat různé „chemické“ čistící a úklidové prostředky či spreje na hubení hmyzu. Mí přátelé je většinou nepoužívají a ti, kteří ano, ti mě znají a znají i můj názor na jejich používání, navíc sami dobře vědí i o rizicích jejich používání, a tak se mi ani nechtěli přiznat, že je používají a přinést prázdné lahvičky, spreje apod. Sehnat je byla opravdu mezi „zelenými“ velká fuška. Publikaci „Průvodce ekospotřebitele“ (48 str.), kterou vydala Rosa v r. 2005, lze zakoupit v Rose a dalších ekoporadnách KRASEC za 35,- Kč.

foto autorka

foto autorka

Z R E G ION U

Z R E G ION U O Písku jdou republikou zvěsti, že „jim to tam s odpady funguje“ – na rozdíl od mnoha jiných měst a obcí. Jaké hlavní podmínky k tomu vedly? Co tu dělají jinak? Na naše otázky odpovídá Ing. Miloslav Šatra, vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu v Písku, který před deseti lety schválení celé nové koncepce prosadil. Začněme od článku, který v minulém čísle kritizoval některé praktiky ve sběrných dvorech českobudějovické firmy .A.S.A. (především problémy s tříděním, chybné nakládání s nebezpečnými odpady a nevstřícný přístup k občanům).

„Kam s ním“ – v Písku v Písku

ZDENKA JELENOVÁ,

Ing. Miloslav Šatra

foto Petr Drahoš

[email protected]


V minulém čísle Krasce jsme otiskli článek, dvorů – v Budějovicích jsou jen dva. V Písku V Písku všechny tyto problémy řeší váš odbor, jich máme celkem osm a na žádost městské zatímco v Budějovicích zodpovědnost přesukritizující některé praktiky v Budějovicích… nuli na velkou firmu… Ten článek jsem si přečetl. Že by to tak nemě- rady mají otevřeno sedm(!) dní v týdnu. Městské služby Písek jsou s.r.o. se stoprolo být, to je jasné. Když už občan donese odcentní účastí města. Spolupráce mezi nimi pad na sběrné místo, tak zásada je, že pokud Kolik máte míst na separovaný sběr? nejde o zbytkový komunální odpad, tak mu Původně jsme plánovali 80 sestav, tedy asi a naším odborem je nadstandardní a pružho tam vždy musí vzít. Nikdy mu nesmí říct, 240 kontejnerů. To jsme splnili kolem roku ná. Skládka, dotřiďovací linka, svozová techže mají plno – takového občana bychom pro 2000. Až do loňska však město dál dávalo nika jsou ve vlastnictví města, které na tom asi 400 tisíc korun ročně na další rozšiřování. nechce vydělávat, ale jde mu o celkovou odjakoukoliv spolupráci ztratili, i jeho známé. Nyní máme 500 kontejnerů po městě a další, padovou koncepci a funkčnost. Investice do S přeplněnými nádobami na separovaný od- v rámci projektu se společností EKOKOM, ve této oblasti se velmi dobře navracejí – třeba školách. (Pozn.: MŽP doporučovalo dříve jednu menším množstvím černých skládek. pad se ovšem setkáváme mnohde… V Písku ne. A pokud ano, tak se to řeší rázně. sestavu na 500 osob, postupně se to snižovalo Podstatný rozdíl je i v placení – v Písku se plaVčera například na jednom sídlišti nevyvezli na 300 osob, tj. pro 30tisícový Písek 100 sestav). tí podle množství odpadu? odpoledne plasty. Lidi neměli odpad kam vysypat, dávali tašky vedle. Večer jsem informo- Jaké byly problémy při zavádění nové odpa- Ano. V Českých Budějovicích je kapitační platba, paušál. My jsme na ni nikdy nepřival ředitele Městských služeb a dnes ráno v pět, dové koncepce? i když normálně nastupují v sedm, bylo sídliště Obrovské problémy jsme měli s neukázně- stoupili. Starostové si od toho slibovali, že nými podnikateli, kteří vyváželi do velkoob- podchytí chataře, ale místo toho zaplatili vyvezené. Už to je ale samozřejmě chyba. jemových kontejnerů i do tříděného odpadu ochotou lidí třídit odpad. Pak třídí jen ti hodNěkdy občané nemají důvěru, domnívají se, cokoliv, včetně nebezpečných odpadů. Při- ně uvědomělí, ale těch je málo. Normální roměli jsme město k nákupu kamerového sys- dina si spočte, kolik za odpad zaplatí. U nás, že se vše stejně nakonec smíchá… To je další věc z toho vašeho článku – nasypat tému a dlouhodobě natáčeli situaci kolem pokud třídí, tak ušetří. separovaný odpad do směsného, to je asi nej- nádob. Identifikovanou osobu jsme pak jen šílenější. V Písku například u jedné školy osád- zvali na úřad a ukazovali fotografie, jak vhazu- Co děláte s neplatiči? ka svévolně rozhodla nasypat papír, znečis- je první pneumatiku, druhou, třetí... Většinou Odvezeme jim popelnici. Část hned zaplatí. těný nějakou škodlivinou, do zbytkového rychle zaplatili. V době rozjezdu to byl jeden Jiní tvrdí, že úplně všechno třídí, přesně mi odpadu. My jsme se to samozřejmě dozvědě- z podstatných „Damoklových mečů“, stálo nás tady vysvětlí, do jaké nádoby co sypou, pak mi to podepíšou, a já jim řeknu: když ale neli, a celá osádka šla tehdy na hodinu. To je to- to hodně času, ale problémy ustaly... jste součástí systému a neplatíte, tak nemůtiž to nejhorší, co se může stát, nikdo neví, kdo žete využívat ani ostatní výhody. Takže buď si z občanů je pozoruje a vyloží si to úplně jinak. zaplatíte nádobu, nebo budete platit za vyuPísecký systém: síť sběrových míst využívání toho ostatního… V tom sběrném dvoře .A.S.A. podle svědka žitelných složek odpadů (plasty, papír, také rozebírali televize, ledničky… sklo), osm sběrných dvorů nebezpečných Asi jde i o otázku výchovy? No, u těch televizí – chápal bych, kdyby obsložek, objemného odpadu, elektrošrotu Samozřejmě – neustále, všemi možnými sluha měla povoleno krajským úřadem rozeaj., skládka komunálních odpadů (Vydlacestami to lidem vnucovat. Kampaně pro bírat a využívat některé součásti… Že někdo by u Smrkovic, 3 km jižně Písku, kapacita starší lidi, pro děti ve školách, exkurse na manipuluje s ledničkami a freony jdou údaj720 000 m3) a dotřiďovací linka na plasty dotřiďovací linky, aby viděli, co se s odpaně do ovzduší, to je samozřejmě malér. Nea papír v areálu skládky. Město má zajišdem děje. Lidi totiž často vidí například dovoleným způsobem nakládání s odpady těno nakládání se stavebním odpadem. nevytříděné plastové lahve z komunálu na by se jednoznačně měla zabývat Inspekce žiVe dvou čtvrtích je zaveden sběr bioodskládce, a mylně se domnívají, že je to ten votního prostředí. padu, plánuje se výstavba biofermentačseparovaný plast sesypaný dohromady. Nání jednotky (která by byla první v republidoby na separovaný sběr musíme občanům Proč jsou s odpady v krajském městě takové ce). Svoz odpadů zajišťují Městské služby samozřejmě nabízet co nejblíže, řešíme i esproblémy? Písek, s.r.o. Ročně je produkováno přitetickou stránku a snažíme se o umisťováVelká města mají samozřejmě velké problémy. bližně 7 600 tun komunálních odpadů, ní nádob na zbytkový i separovaný sběr na Já nevím, jaká je tam třeba hustota sběrných tj. 254 kg na obyvatele a rok. Z toho cca jedno místo. Zkrátka: zkulturnit nakládání nádob – a musí fungovat vývoz. Stotisícové 500 t je využíváno (papír, plasty, sklo). s odpady v součinnosti s občany. město by rozhodně mělo mít víc sběrných

Z R E G ION U

Po katastrofálních povodních v srpnu 2002 panovala ještě několik měsíců napjatá atmosféra a nejsledovanější česká média okamžitě informovala o jakémkoliv zvýšení hladin řek, podávala informace o nasycenosti jednotlivých povodí vodou a podporovala v lidech obavy, že velká povodeň tu může být co nevidět znovu. Obavy některých lidí z nejvíce postižených lokalit pak hraničily až s hysterií…

Povodňové paradoxy paradoxy MATOUŠ ŠIMEK, [email protected] Ano, předpovědět, kdy přijde další rozsáhlejší povodeň je dopředu nemožné. Mohla klidně přijít v roce 2002 znovu. Jenomže nepřišla a roky 2003 a 2004 byly naopak velmi teplé a suché. Je samozřejmě logické a pochopitelné, že všeobecná „povodňová bdělost“ a obavy opadly. Nezdravý extrém vystřídal extrém opačný. Je škoda, že média (mám na mysli zejména televize, rozhlasové stanice a denní tisk) k těmto extrémům spíše přispěla, dokonce si troufám tvrdit, je do značné míry i sama indukovala. Škoda, že tato média neuměla plnit roli chytrého hlídacího psa, který pomůže a uklidní, když k něčemu zlému dojde a aspoň trochu hlídá, když páníček spí, nebo se někde baví.


8

Vytrvalé deště způsobily letos rozvodnění řek také na Šumavě – Modrava, 28. května 2006. foto Antonín Schubert

V zimě roku 2006 bylo extrémně hodně sněhu, který nadělal velké škody na lesních porostech. Borovice se pod tíhou sněhu lámaly jak sirky. Od začátku ledna nebyla výraznější obleva, sníh ležel i v nížinách a až do půlky března ho vesele přibývalo. Všichni mluvili o tom, že sněhu leží nejvíc za několik posledních let a mnoho lidí tvrdilo, že takovou pořádnou zimu nepamatuje. Dalo se čekat, že na jaře hrozí povodně. Bylo jasné, že bude záležet na meteorologické situaci – jestli bude odtávat postupně, nebo přijde prudká obleva, nedej Bože ještě doprovázená vydatněj-

šími dešťovými srážkami. To se přesně stalo. Poslední březnové dny se najednou oteplilo snad o 20 stupňů, zažil jsem dokonce přívalový déšť s bouřkou jak v červnu. Paradoxně jsem se 28.3. zúčastnil v Průhonicích u Prahy velmi kvalitního semináře na téma Hospodářských revitalizací vodních toků. Zatímco se prezentovaly projekty a diskutovalo se, venku celý den hustě pršelo. Přestalo až večer. S obavami jsem se večer díval na zprávy. Ty se obšírně věnovaly několikaměsíční módní vlně – strašáku ptačí chřipky. Další uhynulá labuť u Hluboké a odhady, jak expanzivně se bude virus H5N1 dále šířit. Další část zpráv se věnovala kontroverzní postavě pana premiéra Paroubka. Na konci zpráv konečně zazněla informace, že dost taje, prší a že hladiny některých toků (rozuměj vodních, nikoli finančních) začínají poněkud stoupat… Ve zprávách o počasí se potvrdily mé obavy – déšť ustává v celé ČR, vyjma jižních Čech, nad kterými dále dlela „srážkově významná oblačnost“. Klasika. Vzhledem k tomu, že v hornatinách se obleva neprojeví tak dramaticky, dalo se čekat, že nejvíce stoupnou řeky mající sběrnou oblast převážně ve středních polohách. Tedy především Sázava, Dyje a Lužnice. Tuto skutečnost média neakcentovala. V polohách pod 800 m.n.m. skutečně roztála sněhová pokrývka (na Vysočině až metr vysoká) během čtyř dnů! Díky tomu, že některé řeky tekoucí z hor, jako horní Vltava nebo Otava, se tolik nerozvodnily, v Praze to tentokrát kritické nebylo. Z některých končin se ozývalo: „Co všichni blbnou, tohle nejsou žádný hrozný povodně…“ Myslím, že by si měli popovídat třeba s obyvateli Veselí nad (částečně pod) Lužnicí! Média začala tentokrát „plašit“, až když to už nemělo žádný smysl. Naštěstí nezaspali úplně všichni. Připravenost prokázali např. ti, kdo zařídili včasné upouštění rybníka Rožmberka či Orlické vodní nádrže. Obyčejní občané, mající své nemovitosti v záplavovém území, však měli být s předstihem varováni

foto autor

prostřednictvím médií, která jsou všeobecně sledována. Ta byla ovšem plná aktuálních módních vln – ptačí chřipka, Paroubek… Vytvořila tak v podstatě iluzi, že vlastně nic nehrozí. Jenže ona to na zmíněných třech tocích žádná legrace nebyla, nejednalo se o dvou až tříletou vodu! Sázava na tom byla na některých profilech hůř než v srpnu 2002. Do naší chalupy se tentokrát Lužnice nedostala, chybělo pět centimetrů! Všichni takové štěstí neměli… Povodně jsou přirozenou součástí dynamiky přírody a mne osobně pohled na rozlitou vodu, hledající si novou cestu (která je však nezřídka původním korytem), fascinuje. Když už my lidé ale máme v záplavovém území své blízké a nemalý majetek, mohli bychom zmírnit jejich dopad. Například revitalizacemi a ochranou přírodních niv, kde se voda bezpečně rozlije a sníží se rychlost postupu povodně i její kulminace. A také včasným informováním veřejnosti. Žádoucí není ani hysterie, ani přehlížení z aktuálních „módních“ důvodů. A to neplatí jen o povodních… Autor pracuje v Českém nadačním fondu pro vydru.

foto autor

Z R E G ION U

Šumava k turistům nevlídná? nevlídná? JAROSLAV NEUŽIL,

[email protected]

Návštěvníci Šumavy jsou z 60–80 % občané ČR. Poznají řadu rostlin a živočichů, umí se orientovat v terénu, jsou samostatní a poměrně fyzicky zdatní. Cestují většinou individuálně, nepotřebují průvodce, rádi se ale dozví něco zajímavého. Zájem o informace mají hlavně starší věkové skupiny. Ty jsou základem klientely autobusových zájezdů s průvodcem, podobně jako školní výlety. Bohužel se projevují i vlivy negativní: zvyšující se požadavky na technickou infrastrukturu (více možností vjezdu na komunikace, otvírání dalších hraničních přechodů pro motorová vozidla, výstavba parkovišť a lanovek) a tradiční česká obliba v získávání výjimek a nerespektování zákonů a vyhlášek.

Ubytování: kvalita versus cena Ubytování může také prostředí značně ovlivnit, protože pak navozuje další chování turis-

Pro mne tato změna začíná v okamžiku, kdy nedostanu v šumavské restauraci českou „tureckou“ kávu. Kapuccino nebo espresso mne nezajímá. Je to počátek výraznějších změn nejen v jídelníčku, ale i v další nabídce pro turisty: bazény, golf, tenisová hřiště do oblasti s bohatou přírodou, zajímavým reliéfem a čistým vzduchem nepatří. „Šetrný“ může být jen ten, kdo tyto souvislosti pochopí, kdo se na dobu pobytu s regionem identifikuje. Kam turistu vůbec pustit? Nejsem příznivcem technických zařízení, usnadňujících všem turistům přístup všude (lanovky, další asfaltování cest, vjezdy automobily i autobusy do jinak uzavřených, dokonce klidových území). Právě obtížnější dostupností se přirozeným způsobem masa turistů diferencuje a žádoucím způsobem rozptýlí, přičemž si každý „přijde na své“. Nesmíme zapomínat, že vysoká návštěvnost jakéhokoliv území s sebou přináší řadu vedlejších vlivů. Např. na Kvildě jsou to obrovské nároky nejen na zásobování, ale hlavně na následnou likvidaci odpadu. Pokud dokážeme tyto dopady alespoň trochu zmírnit snížením zátěží a směrem k rozvoji místních zdrojů, uděláme velký kus dobré práce. Pro návštěvníky, přijíždějící s pochopením a zájmem, se pak mohou otevřít i další možnosti návštěvy míst, která jsou doposud pro masovou turistiku uzavřena. Nejlepší možnosti se nabízejí při využití místních průvodců. Jsem přesvědčen, že i tuzemský návštěvník uvidí, uvědomí si a prožije s průvodcem nejméně o třetinu více, než pozná na vlastní pěst; u zahraničních turistů je to až o dvě třetiny lepší zážitek.

O informacích a odpadcích Informační systém reprezentují především centra NPŠ, v menší míře pak obce. Tabulí se základními informacemi v terénu je dostatek, chybí však cizojazyčné texty, a to zčásti i v informačních střediscích. Tady se zřejmě spoléhá na živé průvodce... Turistické, cyklistické i lyžařské značení je bohaté a barevné. Často se ani nevejde na jeden sloupek. V centrální Šumavě vedou asi 2/3 značených tras po asfaltovém povrchu. V zimě to, pravda, nepoznáte, na kole je to výhoda. Ale pro pěší turisty značný handicap. Zajímavým výchovným krokem bylo odstranění odpadkových košů z turistických cest. Zatímco koše byly velmi brzy plné a odpadky se válely po okolí, po jejich odstranění si naprostá většina turistů zcela samozřejmě začala odpad odnášet s sebou. Prach a kouř nepocházejí jen od spousty aut. Závěrem chci zdůraznit, že šetrná turistika Kvůli vysokým cenám energií se v poslední není a priori dána stavem technických zařídobě většina domácností i menších provo- zení a infrastruktury, ale stavem mysli, naším zů vrátila k topení hnědým uhlím. V takovém přístupem. Šumava má do budoucna velúdolí, jako je Stožec, se při inverzním poča- kou šanci. Bohatství rostlinných společensí nestačíte divit – Ostrava padesátých let! To stev a zvěře, kulturní i divoká krajina, kulturní a technické památky, to je výsledek dob není nejlepší image pro národní park! S tímhle vším musíte počítat, když se na Šuma- dávno minulých i nedávných. Přeji všem vu vypravíte. Turisté jezdí nejraději tam, kde je čtenářům, aby se při svých dalších výletech to jiné, zvláštní, specifické. Málokdo si přitom přizpůsobili okolí co nejlépe ke svému vlastuvědomí, že právě množství turistů postupně nímu prospěchu. Autor je majitelem cestovní kanceláře v Prachaticích. ovlivňuje navštívenou oblast „k obrazu svému“.


Chceme vůbec zahraniční turisty? Zahraniční turisté přijíždějí na krátké autobusové zájezdy většinou s vlastním průvodcem, na delší pobyty pak samostatně. Důvodem je výrazný nedostatek místních průvodců a nabídek programů pro příjezdovou turistiku, zčásti i vlivem nedokonalé legislativy a špatným pochopením potenciálu regionu. Znalosti o kulturní a přírodní historii Šumavy zůstanou cizincům z větší části utajeny. Příjezdovou turistikou v oblasti Šumavy se systematicky zabývá pouze jedna cestovní kancelář, jedna cestovní agentura a dva samostatní průvodci, další pouze příležitostně. Příjezd je realizován z 90% individuální automobilovou dopravou, v případě cizinců 100%, s výjimkou autobusových zájezdů. Síť veřejné dopravy je nedostatečná, směřuje pouze do vnitrozemí a na hranicích nemá návaznost na sítě sousedních zemí. Doprava jízdních kol je bezproblémová v letních měsících po železnici, autobusem pouze víkendovými linkami z vnitrozemí a autobusem Železná Ruda – Kvilda – Zátoň v červenci a srpnu.

tů. Ubytovací kapacity jsou dostatečné, ale na poměrně nízké úrovni ve srovnání s cenami. Každý penzion se sociálním zařízením na pokojích se pyšní třemi hvězdičkami, bez ohledu na plochu a vybavení místností. S pravidelným úklidem, hlavně koupelen, a výměnou ručníků se setkáte spíše výjimečně. Pochválit se však většinou dá kuchyně. Hlavní sezóna na Šumavě je dlouhá: pět měsíců v létě a čtyři v zimě. Těžko ale seženete nocleh na jeden nebo dva dny, abyste se mohli postupně přesouvat. Spíše o délce pobytu rozhodne ubytovatel než klient. Až 70 % ubytovatelů prodává pouze týdenní pobyty, přestože v nabídce mají ceny za osobu a den.


Česká republika má velkou výhodu: na rozdíl od zemí západní Evropy tu neprobíhal „rozvoj“ v letech 1950–90 tak rychle, aby se vytrácel kontakt obyvatel s přírodou, a naopak oproti východní Evropě dosti rychle na to, aby se posilovalo povědomí o nutnosti přírodu chránit. – Tímto názorem majitele regionální cestovní kanceláře otevíráme téma „Šetrná turistika“, tj. turistika s ohledem na životní prostředí, jemuž věnujeme str. 14–15. Článek se doplňuje i s textem jednoho ze šumavských starostů, který uveřejňujeme na str. 17.

P ORT R É T Důchodce, který se v zimě na Lipně věnuje lednímu jachtingu, pohotový vypravěč zábavných historek z operačního sálu, cestovatel a dobrodruh, stavitel lodí, člen Mykologického klubu Jihočeského muzea. Narodil se v Praze v r. 1932, matka byla Češka, otec přišel do Čech po první světové válce jako důstojník Bílé armády, a nemohl se tudíž nikdy vrátit do Ruska. Vystudoval sovětské reálné gymnázium v Praze, poté medicínu, po promoci v r. 1956 nastoupil na umístěnku do nemocnice v Českém Krumlově. Postupně prošel Benešovem a Prčicí, pak vyhrál konkurs do Prahy na oddělení lékařské elektroniky. Má dvě primářské atestace (urologickou a chirurgickou). Po mnoha letech se mu zastesklo po operativě a vrátil se do Krumlova, kde mu byl nabídnut primariát. Po srpnu 1968 je však z nemocnice vyhozen („Protože mám ruskou národnost a vychování a cítím se Rusem, a ta horda, která sem vpadla a střílela po muzeích, mne iritovala…“).

MUDr. Alexandr Jegorov s manželkou Jitkou

foto Jan Voběrek

Až do důchodu pak pracoval na chirurgické ambulanci. V roce 1989 se konečně mohl nadechnout. V den nároku na důchod skončil s prací a věnuje se květinám, mykologii, přírodě, stavbě lodí a hodin, uměleckému kovářství a (střídmému) pití whisky.

(S panem doktorem Jegorovem si povídáme v jeho zázračné zahradě s výhledem na Český Krumlov, za přítomnosti manželky Jitky a přítele, také lékaře v důchodu, MUDr. Václava Bedřicha)

ALEXANDR JEGOROV:

Rád dělám užitečné věci užitečné ZDENKA JELENOVÁ,

foto Jan Voběrek


10

Pane doktore, o vás je známo, že máte velmi hluboký vztah k přírodě… K tomu mne vedla hlavně moje maminka, což byla taková druhá Rettigová, a vedla mne k četbě a poznávání přírody. Když vidím, jak květina vyrostla z jednoho semínka, stejně jako vy a já, a k jaké dokonalosti se vyvinula, tak pro mne je to srovnatelné se Životem vůbec. Nejsem věřící, ale přírodu chápu jako živou. My jsme součástí přírody a obráceně. Já jsem se sice vyučil chirurgii a mám takové racionální myšlení, ale přesto neutrhnu květ zbytečně a nezabiju ani kapra na Vánoce. Nejsem schopný zničit jakýkoliv život. Příroda je podle mne s námi jednotná. Pavouk si o nás určitě myslí, jak jsme nedokonalí, protože nedokážeme soukat ze zadele nit… Shá-

[email protected]

ním a čtu o přírodě spoustu literatury. Příroda je něco, co musíme chápat, protože jsme její součástí. To je takový můj filosofický přístup ke světu. I sporty, které jsme s manželkou kdy dělali, byly spojené se živly a s přírodou. Třeba ten jachting, napnete jen plachtu a jedete… Příroda má i svoji účinnost tzv. klimatickou. Byl bych opatrný v tom, že když někdo objímá strom, tak mu dodává energii, ale už jen pobyt v přírodě, v čistém prostředí, vnímání okolí, to všechno má svůj vliv. MUDr. Václav Bedřich: Je to člověk, který chodí po lukách a zdraví se s kytičkami, které všechny miluje. Má neuvěřitelně krásný, takový fyziologický přístup k přírodě. Jednou s ním takhle jdu na houby, a najednou si všimnu, že pohybuje rty. Tak jsem šel blíž a říkal si, že asi zase myslí na Boženku nebo Jítěnku, ale on se skláněl s plným košíkem nad houbou a říkal jí s velikou úctou: „Ovšem ty jsi půvabná plodnice…, ale já už tě mám v košíčku několikrát, takže se na tebe vys… – promiň.“ Také pořádáte besedy o využití léčivých bylin… Mne velmi zlobí, když si koupím nákladnou knihu o léčivých bylinách, která obsahuje obrovské množství chyb, nehoráznosti medi-

cínské i botanické, což mi potvrdila i odbornice, paní doktorka Šerá. A přitom jsou to autoři, kteří si tím neskutečně vydělávají, jako třeba pan Janča a ta jeho sedmidílná kniha, která je z odborného hlediska něco hrozného. A tak jsem dal dohromady zmíněnou besedu. Ukázal jsem ale i knížky kvalitní, které jsou farmakologicky i botanicky správné. Jaký máte vůbec vztah k alternativním formám léčení? Z valné většiny negativní, viním kolegy, kteří se k tomu upsali, že je to komerční záležitost. Abych vám to přiblížil: mám třeba nějakou potíž, a trápí mne to pořádně, a najednou v jednom okamžiku to přejde. Kdybych zrovna náhodou v té chvíli šel k léčiteli a ono to přešlo, tak bych mu samozřejmě uvěřil… Tyhle různé metody podle mne nefungují. Pokud jde o laiky, kteří léčí, tak to je výjimečné, že někdo má vlohy a pozná nemoc… Ale celkově jsem k tomu velmi skeptický. Jiná věc jsou bylinky – léčba bylinkami samozřejmě funguje – může pomoci i klasické medicíně, ale není to žádný zázrak. Ač jsem chirurg, věřím v bylinnou léčbu, jakožto doplněk, nebo někdy i jako základní metodu. Bylinná léčba má své opodstatnění, má ale i své hranice, a je také často

P ORT R É T zneužívána. I já ale běžně používám například prsní čaj, nebo teď tady mám takový odporný bylinný balzám, který mi přivezli přátelé z Ukrajiny, a zdá se, že mi to pomohlo proti oteklé noze. Jakmile je lékař nemocen, vnímá nemedicínsky okolí, má své představy. Nejhorší pacienti jsou lékaři, to je obecně známo. Jaký jste pacient? No uvedu příklad – když jsem měl žlučníkový záchvat, tak jsem vzal auto, odjel do nemocnice v Benešově, kde jsem měl bývalé kolegy, a tam se nechal operovat, a osmý den jsem přijel sám tím autem domů a den poté jsem tu kolegovi Pechovi svařoval police… A protože různých úrazů a jiných příhod jsem měl dosti, tak mám zkušenosti s rychlou rekonvalescencí, a to pak samozřejmě žádám i od pacientů… Moc rádi mne za to neměli. Stýská se vám po práci lékaře? Já mám pořád co dělat. Občas zastupuji jednoho známého v jeho soukromé ordinaci, ale vlastně dneska už jen kvůli přivýdělku. Jen tak pro srovnání – potkal jsem tuhle jednoho kolegu, také chirurga, primáře, a jeho manželka mi vyprávěla, že není schopný se vůbec v důchodu zabavit. To mne opravdu netrápí. Já mám tolik koníčků, že na ně mám pořád příliš málo času. Ona je to taky velká zodpovědnost, léčit lidi… Podívejte, vy novináři jste například schopní dát o člověku cokoliv do novin, aniž by to bylo vůbec prověřené, jste schopní bez rozmyslu hodně ublížit. Já říkám, že je několik složek společnosti – kantoři, doktoři, policie – které společnost nezastupitelně potřebuje. Jsou samozřejmě lidské, a tudíž chybují. Proč ale z toho dělat mediální divadlo? Proč se raději nepíše o tom, že profesor Pirk odoperoval tolikáté a tolikáté srdce, že dnes operoval celou noc… Ne, že tenhle fotbalista si podvrknul kotník a v sobotu nenastoupí…

pozval na vzácnou houbu – kačenku náprstkovitou, Verpa anulare. Měla být tady někde na takovém rumišti za továrnou. Ženy, muži, profesoři a jejich manželky šli a hledali, když najednou někdo vykřikl: Tady! A tam byla taková maličká houbička, nejdřív si chvíli dávali jeden druhému přednost, pak ten nejstarší poklekl, vyndal alobal, film, fotografoval, pak další, a tak to dlouho pokračovalo… Najednou zase v dálce výkřik: Tady! Tak zase všichni běželi, a tam taková pěkná paní držela něco v ruce, pan profesor na to kouká, čichá k tomu dlouze, a pak rozvážně povídá: „No, může to být Verpa anulare… ale může to být taky kousek hovna. Tak to jsou ty jejich exkurse…“

Nolanea verna. Já ji předtím mnoho let hledal po celém okolí a ona pak vyrostla přímo tady. Vaříte houby? Já, který uvaří maximálně čaj a spálil by i vajíčka? Sice mívám i přednášky na téma Houby v kuchyni, ale vaří je u nás výhradně manželka. Česká houbařská kuchyně je defektní, zná jen bramboračku a míchanici. Ale každá houba má svou specifickou chuť, vůni, a z toho plynoucí vhodnou kuchyňskou úpravu… Z hřibu neuděláte ovar jako z prasečího ouška, zatímco jiná houba se na to úžasně hodí, a když pozvete přátele, tak nepoznají, co jste uvařili – nebudou věřit, že je to skutečně houba. Ale na to je právě odbornice manželka, já její výtvory jen fotím a používám při přednáškách. Já mám vzácnou manželku – letos oslavíme padesát let, co mne manželka díky neuvěřitelné toleranci snáší vedle sebe. Důležité je, že vše, co dělám, dělala vždycky se mnou. V ní mám vždy ovšem i prvního tvrdého kritika. MUDr. Václav Bedřich poznamenává: „Já bych to řekl jinak – jeho manželka je světice.“

Ty latinské názvy, které bez rozmýšlení střílíte – to se také učíte od mlada? MUDr. Václav Bedřich: Ne, to on umí. My se to všichni učíme, ale on to prostě umí. Manželka Jitka: Já ho jako malého kluka neznala, ale podle jeho babičky prý chodil vždycky s herbářem… Latinské názvy květin a hub jsem se opravdu učil od mládí. A herbáře dělám dodnes. Zatím poslední je ryze okresní a vychází ze zákona o ochraně přírody, který obsahuje seznam zhruba 90 chráněných květin, které se vyskytují na Českokrumlovsku. A já asi tak deset let chodím po celém okrese a fotografuji tyhle květiny, a také vzácné houby. Herbář chráněných květin okresu Český Krumlov už mám skoro kompletní, s výjimkou asi tří rostlin, které jsem přebral od přátel. Mám to na CD a už jsem to několikrát promítal okruhu zájemců. Kromě tohoto herbáře mám na CD asi tři a půl tisíce rostlin z celé republiky. Hajní, lesní, luční.

MUDr. Václav Bedřich: Já vám povím ještě jeden zážitek. Byla tady mezinárodní skupina expertů, mykologů z Polska a Německa, které tady doktor

foto Jan Voběrek

Vy jste známý také jako skvělý znalec hub… Pro Jihočeské muzeum například pátrám po vzácné mykoflóře. A tak chodíme s manželkou a fotografujeme houby, případně posíláme do muzea na verifikaci. Tady kolega (ukazuje na MUDr. V.B.) má prvonález v Jihočeském kraji, houbičku nesmírně vzácnou – strmělka ojíněná, Clitocybe pruinosa. Dva roky jsem pak pro Jihočeské muzeum hledal tuto houbu, která by byla fotogenická. Letos se to povedlo. Já mám také republikový prvonález houby – před čtyřmi lety, špička břečťanovitá, Marasmius hederacea, která vyrůstá na listech břečťanu. Tím jsem tady kolegu trumfnul, pokud jde o houby. Ale zase on mne předčí pokud jde o historii, filosofická hloubání a moudrost. A účastní se se mnou i mykologických exkursí.

MUDr. Jegorov s vlastoručně vyrobenými hodinami

Máte velmi zajímavou zahradu – v téhle podobě jste ji koupil? Samozřejmě že ne, tady byly kedlubny a petržel. Když jsme ji koupili, tak jsme to tu s manželkou osázeli přírodně, stromy, a rostou nám tu dnes chráněné květiny, které jsem nesázel, a roste nám tu asi 65 druhů hub. Dokonce se tu vyskytla vzácná jedovatá houba, jedna z prvních, které rostou na jaře, zvonovka jarní,

Kámen je ostatně také součást přírody, stejně jako ten vítr v plachtách… Co třeba oheň? No, zabývám se například uměleckým kovářstvím. Soupravy ke krbu, svícny, mříže… Fascinující zpracování kovu, který se tváří pod rukama, neforemný kus železa, a několik úderů kladiva stačí, aby z toho byla užitná věc. Nemám rád takové to umění, když někdo nastříká něco na plátno, a pod to dá název „Snění“ – to bych ho zavřel do blázince… Já rád dělám věci užitečné.


(MUDr. Jegorov dělá funkční přestávku v rozhovoru: „Cowboyové si v největším vedru dávali whisky… máte smůlu, že řídíte…“)

A co tak obvykle děláte, když nemáte co dělat? Rád stavím lodě. Každý rok stavím vlastnoručně nějakou loď – plachetnici, lední jachtu, katamaran – lodě třídové i podle svých plánů. S manželkou jsme postavili před čtyřmi lety kajutovou loď, se kterou jsme objeli celou Evropu. Momentálně přestavuju loď, kterou jsem začal stavět před asi pěti lety, je to unikát – plachetnice s křídly pod vodou. Motorové lodě tohoto typu jezdí, ale plachetnice jsou vzácnější, jsem první v republice, kdo se o to experimentálně pokouší. Kdysi jsem v Praze také hvězdařil, postavil jsem si dalekohled, a dochoval jsem si tuhle zálibu až dodnes… Na fasádě jsem si vytvořil sluneční hodiny tzv. polo-orlojního typu. Teď připravuju na podzim přednášku v knihovně na téma „Měření času v historii“. To je velmi zajímavá tematika. Nedávno jsme byli s manželkou v Reichenthalu, kde je skanzen a mají tam muzeum hodin. Před ním stály kamenné hodiny – dva žulové sloupky, mezi nimiž se kýval žulový kvádr s mističkou na vodu. Voda čůrala, vylila se, čůrala, vylila se, a ten obrovský metrákový kvádr se kýval. Já tu měl podobné sloupky, tak jsem se do toho pustil. Problém byl zhotovit hodinový mechanismus. Oni využili tovární výrobek, který jsem nemohl kopírovat, a v podmínkách ruční práce, to jsem se tedy ocitl ve středověku, ale nakonec jsem to vymyslel. Celou zimu jsem na tom pracoval, protože loď se uvnitř stavět nedá, a v květnu jsem ty hodiny dokončil. A skutečně ukazují čas.

P OD LU P OU

Ochrana hlukem před hlukem MICHAL BERNARD,


12

kresba Václav Morava

Nastává čas toužebně očekávaných dovolených a většina z nás se těší na všeobjímající klid a ticho u břehů jezera uprostřed lesa či na své zahrádce. Příjemná představa. Ale co je tohle za rámus…?!? V dnešním článku se budu zabývat právní úpravou ochrany před hlukem a možnostmi, které se otvírají občanovi, jenž chce za své právo na klid bojovat. Srovnáme si také naše podmínky se situací v Evropské unii.

[email protected]

Hluk je možné definovat jako zvuk, který člově- úřad. KHS vydá časově omezené povolení, ve ka poškozuje, ruší anebo obtěžuje. Odborné kterém by měly být zakotven časový harmostudie prokazují, že hluk představuje v sou- nogram provedení protihlukových opatření časnosti jeden z nejvýznamnějších zdrojů a plán kontrol. obtěžování lidského života, a v mnoha případech i bezprostřední riziko pro lidské zdraví. Jak se postupovat v případě nepřiměřeV prvé řadě jde o přímé poškozování slucho- ného obtěžování hlukem vých orgánů, prokázány jsou však i vlivy na První věc, kterou je vhodné učinit, pokud sekardiovaskulární a imunitní systém a vlivy na lže snaha o nápravu přímo u toho, kdo nás zdraví a psychickou pohodu v důsledku ruše- hlukem obtěžuje, je zjištění právní situace. ní a nedostatku spánku. To se týká všech různých provozů, které proJako „dlouhodobě nesnesitelná“ bývá uvá- dukují hluk. Zda je jeho činnost v souladu děna hodnota 65 dB. Počet obyvatel zemí s územním plánem, zda má stavební povoEvropské unie vystavených této zátěži se v lení a kolaudační rozhodnutí a zda případně roce 2000 odhadoval na 100 miliónů. Pře- existují nějaké omezující podmínky pro provládajícím zdrojem hlukové zátěže je při- voz, které se hluku týkají. tom jednoznačně automobilová doprava, a Poté je vhodné kontaktovat písemně krajto přibližně ze 60 % (Dle údajů společnos- skou hygienickou stanici se stížností a ti EKOLA group, s.r.o., uveřejněných v člán- podnětem, aby její pracovníci přijeli hluk ku Hluk, problém moderní společnosti, změřit a zjistit, zda je nadlimitní či nikoliv. 16. dubna 2003). Pokud KHS odmítá měření provést, lze doporučit stížnost na její postup k Ministerstvu Platné právní nástroje zdravotnictví. Pokud ani to nepomůže, pak Právní úprava ochrany před hlukem je zakot- nezbývá než zajistit si měření hluku na vlastvena v ustanoveních §30 až 34 zákona č. 258/ ní náklady u autorizované společnosti, která 2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a v na- se tím zabývá. Takové měření však může znařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdra- menat nutnost sáhnout hluboko do kapsy. ví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Pokud se z provedeného měření zjistí, že Základním právním nástrojem ochrany před hluk překračuje nejvyšší přípustné hodnoty, hlukem je stanovení hlukových limitů – nej- musí KHS začít jednat, jak uvedeno výše. vyšších přípustných hodnot hluku. Ty se stanovují pro chráněné vnitřní prostory sta- Sousedská žaloba veb, chráněné venkovní prostory staveb a Pokud předchozí postup nevede ke kýženéchráněný venkovní prostor. mu snížení hlukového zatížení, právní předV případě překročení hlukových limitů má pisy poskytují ještě jednu možnost, jak se krajská hygienická stanice (KHS) pravomoc nadlimitnímu hluku bránit. Jedná se o tzv. provoz zdroje hluku pozastavit. Namísto sousedskou žalobu podle §127 občanského toho, KHS obvykle zahájí řízení o povole- zákoníku. Tu může podat vlastník pozemku, ní dalšího provozu „nadlimitního“ zdroje který se domnívá, že je nad míru přiměřehluku. Žadatel musí prokázat, že příslušný nou poměrům obtěžován hlukem nebo vilimit nelze „z vážných důvodů“ dodržet a že bracemi. Soud na základě této žaloby může hluk bude omezen na rozumně dosažitelnou nařídit vlastníkovi, aby se obtěžování či ohromíru. Řízení o povolení nadlimitního hlu- žování práv žalobce zdržel. Výhodou tohoto ku se bohužel nemohou účastnit obtěžova- postupu je, že o žalobě rozhodují nezávislé ní občané. Těm tedy nezbývá nic jiného, než soudní orgány, které posuzují, zda je rušivý podávat podněty na příslušné úřady, přede- hluk „nepřiměřený poměrům“. Nevýhodou vším krajskou hygienickou stanici či obecní pak je riziko, které spočívá v nákladech řízení

v případě neúspěchu ve věci žaloby, a samozřejmě větší složitost soudního řízení. Obecně závazné vyhlášky obcí Specifickou oblast právní úpravy ochrany před hlukem představuje možnost obcí regulovat provoz (některých) zdrojů hluku prostřednictvím obecně závazných vyhlášek, vydávaných v samostatné působnosti. Podle §10 zákona o obcích mohou obce vydávat vyhlášky k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Takovou vyhláškou lze mimo jiné stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s ochranou zdraví, lze vykonávat pouze na místech a v čase k tomu obecně závaznou vyhláškou určených, případně na kterých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány. Dále lze vyhláškou upravit závazné podmínky k zajištění veřejného pořádku pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték. V praxi jsou nejčastěji obcemi vydávány takové vyhlášky, které omezují dobu konání veřejných hudebních produkcí, tanečních zábav a podobných akcí. Je třeba se bránit… Hluk je poměrně závažným problémem dnešní doby. Zejména pak hluk z dopravy, jejíž objem neustále stoupá bez současného uspokojivého řešení jejích negativních vlivů (hluk, polétavý prach, vibrace). Ačkoliv Listina základních práv a svobod zaručuje každému právo na ochranu zdraví, možnost domáhat se tohoto práva při obtěžování nadlimitním hlukem je značně omezena. Současná právní úprava i postup příslušných úřadů vysílá zcela jednoznačný signál, že zdraví občanů není pro státní orgány prioritou. Takovému přístupu je třeba se bránit a každá osoba, která je obtěžována hlukem, by měla své právo na ochranu zdraví hájit. A to jak právními, tak mimoprávními prostředky. Autor je právníkem Ekologického právního servisu.

náměty „trvanlivé“, veskrze pozitivní a motivující, otevíráme tu časopisovou formu ekologické poradny a nezapomínáme ani na nejmenší čtenáře, kterým vždy nabízíme nějaký Budeme rádi, když nám napíšete vaše stručné dotazy, problémy či náměty, a to buď písemně na adresu poradny Rosa (viz str. 2), nebo ještě lépe e-mailem: [email protected].

CO D Ě L AT, K DY Ž ...

JOSEF POLÍVKA, Duropack Bupak Papírna

Michal Bernard, EPS

I Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí

Tak za prvé samozřejmě dejte na své děti (a do recyklace méně zapálené příbuzenstvo) pozor, aby v papíru neskončilo nic, co není papírenským výrobkem. I když naštěstí jsou tyto věci (s výjimkou pěnového polystyrénu) nejsnáze odstranitelné z rozvlákněného papíru. Jsou ale pro papírnu odpadem, který prodražuje recyklaci. Pokud chcete být perfekcionisty, zbavujte sběrový papír kovových sponek, nití z vazby, kousků izolepy apod. Nutné to ale není. Dalšími materiály, které do sběru nepatří, jsou kombinované materiály – papír potažený fólií (plastovou či kovovou). Jako nejznámější příklad lze uvést tetrapackové či tetrabrikové krabice. Tyto materiály recyklovat jdou a většinou se dnes odevzdávají vytříděné nebo spolu s plasty, ale nikoliv do papíru. Kdybyste někdy váhali, co je kombinovaný papír a co ne, zkuste ho roztrhnout, pokud možno šikmým škubnutím. U kombinovaného materiálu (dovolí-li jej fólie vůbec naškubnout) se hned ukáže plastová fólie (kovová se občas může schovat). Neuvidíte-li fólii, bude se nejspíš, u „podezřelého papíru“, jednat o papír impregnovaný, natíraný, jemně mletý či hlazený. Impregnované papíry se impregnují obvykle látkami, odpuzujícími vodu, a tak je prakticky nelze rozvláknit a jejich kousky zanášejí třídiče papíroviny. Dalším materiálem, který do sběru nepatří, je papír vysoce mletý. Jako ho poznat? Nejlépe tak, že ho zmačkáte. Jemně mletý papír bude šustit, což sice může i kvalitní papír sulfátový, vysoce mletý papír však bude sklovitě průsvitný až průhledný. Patří sem pergamen, pergamenová náhrada či pauzovací papír. Důvodem, proč je do sběru nedávat, je to, že obsahuje velmi krátká vlákna, což může mít za následek horší vlastnosti vyrobeného papíru. Ideálním způsobem likvidace je spalování. Problematickou skupinou jsou papíry natírané. Nátěrů totiž může být celá řada. Papíry s nátěry odpuzujícími vodu (vosk, silikon) do sběru nepatří. Naopak papíry s nátěrem vodu přijímajícím (byť po určité době) do sběru dát lze (papíry křídové). Posledním typem papíru, který do sběru nepatří, je papír se samolepící vrstvou nebo s vrstvou lepidla. Pakliže toto lepidlo není vodou rozpustné a je lepivé za běžných papírenských teplot (ca 0–150°C) nedávejte ho do sběru za žádnou cenu! Obálky tlakem zavíratelné (bez lepící vrstvy aktivované vodou), samolepky a podobné papíry do sběru nepatří. Po nedávné panelové diskusi (viz str. 4) musím chtě-nechtě podotknout, že opravdu záleží na dalším nakládání se separovaným odpadem, protože pokud například České Budějovice budou časem vyrábět z vytříděného papíru a plastů „alternativní“ palivo, tak pak do papíru může s klidem jít i kus dřeva, textilie a všechny možné kombinované materiály.

RODI NU

Při snaze recyklovat papír může člověk, neznalý „papírařiny“, dát do sběru věci, které při zpracovávání sběrového papíru nadělají více škody, než užitku. Na některé věci upozorňují letáky u popelnic na papír, ale na některé ne.

Pokud se někdo chce angažovat v ochraně životního prostředí, je prvním a nezbytným předpokladem dostatek informací. Má-li se občan rozhodnout, zda se zapojí do projednávání územního plánu obce, do rozhodování o výstavbě dálnice nebo bude protestovat proti záměru vykácet příměstský lesík, musí se především o těchto záležitostech dozvědět a získat co nejvíce konkrétních údajů. Každý má právo na získání informací od orgánů veřejné správy, které požadovanou informaci mají k dispozici, pokud její poskytnutí kresba Václav Morava výslovně nevylučuje zákon. Ústavní právo na informace je provedeno dvěma zákony – zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Existence dvou zákonů a jejich odlišná úprava může činit určité obtíže. Pro rozlišení, podle kterého z obou zákonů postupovat, je důležitý § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb., který definuje, co se rozumí informacemi o životním prostředí. Pokud informace, kterou požadujete, má znaky této poměrně široké definice (v podstatě vše, co se věcně týká životního prostředí), budete postupovat podle tohoto zákona. To je vhodné do žádosti uvést. Stejně tak je možné ponechat na úřadu, aby sám zvolil, podle kterého zákona se má postupovat. Požadované informace poskytují úřady na základě žádosti. Tu lze podat ústně, písemně, telefonicky či elektronicky. Vždy lze doporučit písemnou formu. Podání je vhodné označit jako „žádost o informace“, určit konkrétně a jasně, o které informace má žadatel zájem a jakým způsobem mu mají být doručeny (písemně na uvedenou adresu nebo elektronicky). Lhůta k vyřízení žádosti o informace je 15 dnů od doručení, v případě žádosti podle zákona č. 123/1998 Sb. 30 dnů. Zákony výslovně stanoví důvody, na jejichž základě může být žádost o zpřístupnění informaci odepřena. Jedná se zejména o utajované informace, obchodní tajemství, duševní vlastnictví a osobní údaje. Důvody, pro které je možno poskytnutí informací odepřít, jsou uvedeny v § 7 až 11 zákona č. 106/1999 Sb. a § 8 zákona č. 123/1998 Sb. Pokud vám úřad z nějakého důvodu odmítne informace vydat, musí o tom vydat správní rozhodnutí. Proti rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace se můžete odvolat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení. V případě, že oslovený úřad ve lhůtě pro vyřízení žádosti vůbec nereaguje (je nečinný), můžete proti jeho postupu podat stížnost a v případě žádosti o informace podle zákona č. 123/1998 Sb. odvolání proti tzv. fiktivnímu rozhodnutí. Pokud odvolací orgán nevyhověl námitkám, je možné podat správní žalobu ke krajskému soudu. Podrobnosti o právu na informace naleznete na webových stránkách Otevřené společnosti, o.p.s.:http://www.otevrete.cz, jejichž součástí je i elektronická poradna.

PRO

Co do sběru nedávat?

Při projednávání územního plánu obce jsem narazil na problém, na které informace mám jako občan ze zákona právo – můžete to stručně vysvětlit?

PŘÍLOHA

zajímavý námět pro jejich toulky přírodou i domácí tvořivost.

Právo na informace

LETNÍ

PRÁVNÍ PORADNA Na prostřední čtyřstraně pro vás máme, milí čtenáři, rady a

Vejce od šťastných slepic?

Vaříme s Líbou

Některé velkochovy drůbeže, například nosnic, mají k pohodě zví- „Tisícová“ polévka řat (welfare) daleko a k jejich týrání blízko. V současné době existu- 1,5 l vody, 1 kostka zeleninovéjí tři hlavní způsoby chovu: klecový, v halách a ve volném výběhu. ho bujónu, 2 polévková lžíce Klecový, podle uspořádání klecí také označovaný jako „baterio- másla, 1 menší celer, 2 mrkve, vý“, je předmětem někdy až vášnivé kritiky ze strany ochránců zví- 2 – 3 polévkové lžíce špaldové řat. Malá plocha (obvykle kolem pěti čtverečných decimetrů) neu- krupice (nebo dětské krupičky), možňuje slepici ani základní pohyb a přirozené chování. Slepice jsou kompotová miska nadrobno nejvyšší možnou měrou stresované a fyzicky degenerují. pokrájených bylinek (vhodné V alternativních způsobech jsou slepice chovány ve volných hej- jsou mladé listy řebříčku, fialky, nech v halách (s vyvýšenými bidýlky a plošinami nebo s hlubokou sedmikrásky, jitrocele, popence), podestýlkou na většině podlahy) a případně mají přes den přístup 2 vejce, kadeřavá petržel do venkovního výběhu. Pokud mají výběh, mohou být ustájeny Mladé čerstvé listy bylin v malých skupinách v mobilních kurnících. (vhodná je směs) omyjeme Takže vstupní informace už máme a uvědomělý spotřebitel si pod- a nadrobno pokrájíme, zele nich může při nákupu vajec vybrat. Požadavky na jakost a ozna- leninu očistíme, omyjeme čování vajec jsou v celé Evropské unii jednotné, upravené nařízením a nastrouháme na hrubší nudličky. Rozpustíme máslo, přidáme Rady ES s několika dodatky, posledním z roku 2003. Jsou uvedené i zeleninu a minimálně 5 minut zeleninu na másle soustavně promív české prováděcí vyhlášce (č. 264/2003 Sb.) k zákonu o potravinách cháváme, pak přidáme krupici (množství podle toho, jakou chceme a tabákových výrobcích. mít výslednou hustotu polévky), kterou ve směsi se zeleninou lehPodle zmíněného nařízení musí ce opražíme, zalijeme vodou, přidáme kostku zeleninového bujónu, být způsob chovu nosnic dobře promícháme a necháme vařit, asi po 5 minutách přidáme misku viditelně a čitelně uveden už na pokrájených bylin a necháme vařit dalších 5 minut. V závěru rozobalu. Jednotlivá vejce (prodáklepneme vejce, lehce je promícháme vidličkou a přidáme je do povaná přímo spotřebitelům, tedy lévky, kde je necháme srazit. Nakrájíme kadeřavou petržel, kterou tzv. třídy A a mytá vejce) musí přidáme čerstvou do každé porce polévky až na talíři. Nesypeme ji být opatřena razítkem s následunikdy do hrnce, kde je všechna polévka, pokud nemáme jistotu, že jícím kódem: prvá číslice značí se všechna polévka hned sní. metodu chovu nosnic, následuje kód státu (pro nás je to CZ), Čočka s mrkví a pak čtyři číslice, které jsou po300 g čočky, 1 kg mrkve, 2 větší cibule, 5 – 7 stroužků česneku (podle vesledním čtyřčíslím z registračnífoto archiv likosti a chuti), 6 polévkových lžic rajského protlaku (ne kečupu!), olej, ho čísla hospodářství. sůl, mletý kmín; množství cca pro 4 strávníky Jednotlivým metodám chovu odpovídají následující číslice: Čočku předem namočíme běžným způsobem, necháme nabobtnat 0 – pro vejce nosnic chovaných v souladu s požadavky ekologic a změknout. Cibuli oloupeme a nakrájíme na „půlměsíčky“, mrkev kého zemědělství očistíme kartáčkem a nakrájíme na kolečka cca 0,5 cm silná. Cibu1 – pro vejce z chovů ve volném výběhu li dáme na olej, mícháme až zesklovatí, pak přidáme nakrájenou 2 – pro vejce nosnic v halách mrkev, lehce zasypeme mletým kmínem (cca 1/3 sáčku) a vše cca 3 – pro vejce nosnic v klecích. Na obalech mohou být uvedeny i různé dodatečné informace, na- 5 minut promícháváme, pak přidáme čočku i s přiměřeným množpříklad nápisy nebo symboly určené na podporu prodeje, ale jen za stvím vody, přikryjeme pokličkou a necháme na mírném ohni dupředpokladu, že „tyto nápisy nebo symboly a způsob jejich prove- sit, občas promícháme a dáváme pozor aby se nám čočka nepřichytila ke dnu nádoby. Když je čočka a mrkev měkká (ne rozvařená!) a dení nemohou spotřebitele uvést v omyl“. JIŘÍ GUTH přebytečná voda vyvařená, odstavíme nádobu z ohně, přidáme na dochucení sůl, prolisovaný česnek a rajský protlak, vše lehce promícháme, ale dáváme pozor, aby nevznikla „čočková kaše“. Vhodnou přílohou je jakýkoliv letní salát z čerstvé zeleniny s octovoolejovou zálivkou a chléb. kresba Václav Morava

RODINU PRO PŘÍLOHA LETNÍ Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí

II

DOMÁCNOST A BIOZAHRADA

Už zase začíná útok slimáků

Každým rokem je to to samé. Přilezou, žerou a žerou. Jsou stále větší a větší, protože náš čerstvě vysazený záhon je to nejlepší na jejich „oranžovou pleť“. A co my? Šílíme!!!!!!!!!!!! Zrovna nedávno se mne někdo ptal, jak na ně. Přestože chemických přípravků je plný trh, existuje i šetrný způsob ochrany. Nelenila jsem a vyhledala si, jak to udělat přírodně. foto archiv

LIBUŠE JOZKOVÁ

Přípravek, o kterém mluvím, se jmenuje NEMASLUG. Je to biologický přípravek s živými makroorganismy Phasmarhabditis hermaphrodita, určený pro použití na orné půdě, v zelenině, okrasných rostlinách a zahradách, ve sklenících i na otevřených plochách. Jedná se o parazitické hlístice, které napadají slimáky v půdě. Nejenže jsem získala dobrý pocit, že jsem někomu správně poradila, ale také jsem sama hned druhý den hledala na internetu a objednávala tento přípravek. No a teď už si jen můžou přijít, zahrada je na ně připravená, hlístice jsou v pozoru a já budu snad toto léto konečně běhat s kýblem plným rybízu, a ne slimáků! ŠTĚPÁNKA CHARVÁTOVÁ, Florianus

Stránku připravila ekoporadna Šípek

Jak si založit herbář

foto Petr Resch

Autorkám otištěných příběhů posíláme odměny: krásná velká Soví pexesa, která věnovala Věra Malátková (Stanice pro handicapované živočichy Česká Třebová).

PROČ STOJÍ ČTYŘI DUBY NA POLI ? Dávno, v pohádkové říši, rostly jen jehličnaté stromy. O tom, jak to v našem světě vypadá, že jsou tu i listnaté stromy, to v pohádkové říši nevěděli. Jednoho dne v Pohádkově, to je město v Pohádkové říši, byl jeden kouzelník. A ten věřil, že je ještě jiný svět, než ve kterém žije. Proto zkoušel různé lektvary, dělal pokusy a jiné věci, aby dokázal ostatním lidem z Pohádkova, že je ještě jiný svět než pohádková říše. Jednoho dne konečně vynalezl kouzelné zrcadlo, které ho mohlo přenášet na různá místa. Tak to zrcadlo teda vyzkoušel a řekl mu přísně: čáry, máry a brada, přenes mě do jiného světa! Najednou začaly lítat blesky a ozývat se hromy! Celý jeho dům se začal třást! A najednou stál na dlouhém mostě, na které stálo hodně soch a na kterém se procházelo hodně lidí. Bylo to tam úplně jiné, než v jeho světě. Tak bloudil Prahou, až došel k jednomu lesu. Tam rostly samé duby. Kouzelník se velmi divil, protože v jeho světě vůbec nerostly listnaté stromy. Kouzelník sebral čtyři žaludy a dal si je do kabátu. A když si vše v Praze pořádně prohlédl, vyndal z kabátu kouzelné zrcadlo a řekl do něj: čáry, máry a brada, přenes mě do mého světa! A najednou začaly létat blesky, ozývat se hromy a celá zem se začala třást! A najednou byl zas doma v Pohádkově. Když jednou šel na procházku přes pole, zasadil v něm ty čtyři žaludy. Chodil se tam dívat s nadějí, že z nich vyrostou statné a mohutné stromy.To přání se mu také po několika letech splnilo. Tak všem v Pohádkové říši potvrdil, že je i jiný svět. Po jeho smrti lidé z našeho světa Pohádkovou říši objevili a připojili ji k našemu světu. A proto jsou tam na poli ty čtyři duby dodnes! Manuela Haug

III Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí

PETR RESCH, Šípek

JAK TO BYLO SE ČTYŘMI PAMÁTNÝMI DUBY? Jednoho krásného dne se paní jménem Božena narodili čtyři synové: Marek, Jiří, Jan a Milan. Rodina byla velmi chudá. Když se synové narodili, matka dala každému do kolébky jeden žalud. Když chlapci vyrostli, vydali se do světa. Každý šel, kam ho nohy nesly. Marek šel na jih, Jiří na východ, Jan na západ a Milan na sever. Marek si našel práci na vesnici, kde u jednoho sedláka oral pole a pomáhal s dobytkem. Jiří došel až k městu, kde uklízel ulice. Jan pracoval na statku. A z posledního Milana se stal kočí. Hoši nosili žalud stále u sebe. Střežili ho jako oko v hlavě. Po čase si každý našel svou ženu, s kterou se snažil co nejlépe vychovávat své děti. Jejich maminka mezitím úplně zchudla, že neměla ani na chleba.. Synové se ani nemuseli dohodnout, ale protože byli stejné krve, vyrazili za matkou ve stejný den. Když jim k domovu zbýval už jen kousek, sešli se na rozkvetlé louce, kde se jejich čtyři cesty sbíhaly. Synové byli šťastni, že se po tak dlouhé době zase potkali. Najednou na louce spatřili jejich maminku a rozběhli se k ní. Matka byla již velmi stará a druhý den, když šla své syny vyprovodit přes louku, zhroutila se k zemi. Byla mrtvá. Otce již synové Milan, Jiří, Jan a Marek neměli. Na pohřeb jejich matky (jejich dětí babičky) přijeli všichni příbuzní. Matku pochovali na louce, kde zemřela, a vysadili tam ty čtyři žaludy, ze kterých vyrostly duby a staly se památnými. Klára Křivánková, Tereza Opelková a Barbora Čížková

Můžete si dát předsevzetí, nebo třeba soutěžit s kamarády, kolik nových rostlin se za prázdniny naučíte poznávat – vždyť se přece hodí vědět, které rostliny se dají jíst, nebo které jsou vzácné….

RODI NU

„Tak jsme se dozvěděli, že jsou u Loučeje čtyři duby, navržené na ochranu,“ ozval se ve sluchátku hlas paní učitelky z holubovské školy... Slovo dalo slovo a tři učitelky se čtyřicítkou dětí se 12. května vydaly pěšky z Holubova do Loučeje. Aby děti nenapadlo, že mají nohy, které by je mohly začít bolet, určovaly cestou rostlinky, ptáky podle zpěvu či siluety, otázky se týkaly i ochrany přírody. Za správnou odpověď dostaly odměnu. Než jsme se nadáli, stáli jsme na silnici za Loučejí, odkud je na duby nejhezčí pohled. Vyprávěl jsem jim, jak každý strom potřebuje kolem sebe určitý prostor, kde se nebudou vykonávat žádné polní práce, aby se mu nepoškodily kořeny. Paní učitelky nakonec vyzvaly děti, aby se o dubech pokusily napsat příběh…

PRO

Duby v Podkletí podruhé

PŘÍLOHA

Protože nás čekají prázdniny a s nimi spousta volného času, máme pro vás tip pro zkrácení dlouhé chvíle i pro nasbírání nových znalostí. Zkuste se kolem sebe někdy venku porozhlédnout a pojmenovat všechny rostliny, které uvidíte. Že jich spoustu znáte jenom jako „trávu“, „kapradí“, nebo „mech“? Tak s chutí do toho a brzy trumfnete všechny kolem. Jak začít? No přece herbářem! Jak na to: • Rostliny sbíráme za suchého počasí, ne po dešti – špatně by se nám sušily. Než rostlinu utrhneme, zkusíme jí určit pomocí nějakého atlasu nebo klíče. Proč? No, abychom nevědomky neutrhli nějakou chráněnou a vzácnou rostlinku. (Kdyby je trhal každý, nic nám tu z nich nezbude.) Určitě nesmíme trhat žádné rostliny v chráněných územích, tam jsou všechny chráněny zákonem. • Do herbáře potřebujeme rostliny, které pokud možno kvetou, nebo plodí. Utrhneme si jednu, aby po nás v přírodě ještě něco zbylo. Snažíme se utrhnout rostlinu celou, třeba i s kořínkem, pokud nám poslouží k určení rostliny. Rostlinu založíme se všemi jejími částmi do desek, napíšeme si k ní poznámky o tom, kde jsme jí našli a jak se jmenuje a doma jí necháme na suchém místě uschnout v novinách. Obden noviny měníme a dáváme pozor, aby byla rostlinka rozložena tak, aby na ní bylo co nejvíce vidět. • Je-li naše rostlina už suchá – to se pozná tak, že chytneme-li jí za spodní konec, drží zpříma a má sklon se lámat po dotyku rukou, můžeme ji přilepit na list volného papíru nebo do sešitu. K ní si napíšeme její jméno, vesnici nebo město u které jsme ji našli, stanoviště – to je druh místa, kde rostlina obvykle roste – třeba rybník, les, louka nebo rumiště a budete-li chtít, tak i třeba něco o tom, jestli je léčivá, nebo jedlá. • Papíry můžete dávat do tvrdých desek nebo třeba do krabice.

LETNÍ

NEJEN PRO DĚTI

RODINU PRO PŘÍLOHA LETNÍ Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí

IV

VÝLE T Y BEZ AUTA

Nebojte se Boletic!

O dobrodružství na Zlaté stezce

Na rozdíl od předchozích výletů, popisujících detailně konkrétní trasy, je dnešní tip na výlet bez auta zahalen tajemstvím stejně jako celý vojenský výcvikový prostor Boletice, který patří mezi nejzachovalejší oblasti v naší republice. Právě sem mohou směřovat prázdninové pěší nebo cyklistické výlety. Jedním z výsledků studie polyfunkčního využití území vojenského prostoru iniciované armádou, orgány ochrany přírody a nevládními ekologickými organizacemi se totiž stal návrh na využití pro tzv. měkkou turistiku. V praxi to znamená, že rozsáhlé území podléhající zvláštnímu vojenskému režimu a tedy běžně nepřístupné lze již v letních měsících navštívit bez jinak nezbytné povolenky. V okrajových částech vojenského prostoru vzniklo osm cyklotras a tři trasy pro pěší. Díky aktivitě Klubu českých turistů jsou jednotlivé trasy značeny běžným způsobem a navazují na stávající trasy procházející obcemi v okolí. Výchozím místem výletů jsou obce dostupné vlakovými nebo autobusovými spoji – Chvalšiny, Ktiš, Křišťanov, Arnoštov, Horní Planá, Želnava a Kájov. Využít je možno výhodného železničního spoje České Budějovice – Kájov – Horní Planá se zastávkami přímo ve vojenském prostoru Polná na Šumavě a Hodňov. Tak můžete například absolvovat trasu ze zastávky ČD Hodňov, podél železniční tratě směr Polečnice a vojenským prostorem dále na Hořice na Šumavě. Pokud se rozhodnete začít výlet do Boletic v zámeckém areálu Červený dvůr (8 km SZ od Českého Krumlova), máte jedinečnou příležitost blíže poznat tento unikátní přírodně krajinářský park o rozloze 105 ha s několika zachovanými romantickými zahradními stavbami a fontánami. O architektonických a přírodních zajímavostech poutavě informují panely nové naučné stezky parkem. Další cesta již vede na hranici vojenského újezdu, kolem Podbořského rybníka. Ve spolupráci s Vojenskými lesy a statky budou trasy vybaveny lavičkami a informačními tabulemi, počítá se s informačními centry – jedno bude v provozu již letos na vojenské zotavovně Olšina. Podmínkou výletů do Boletic je respektování režimu, zejména zákazu pohybovat se mimo vyznačené úseky, a to jak z hlediska bezpečnosti, tak i z důvodu ochrany přírody. O její výjimečnosti jsme přinesli informace ve 2. čísle Krasce v souvislosti s vyhlášením Významného ptačího území roku 2006. Podrobně se o krásách Boletic dočtete v publikaci Příroda Boletic a letáku Bezlesí Boletic (vydala Calla a Česká společnost ornitologická), jehož součástí je orientační mapka cyklotras a turistických stezek (ke stažení na www.calla.cz). Závěr našeho „tajemstvím obestřeného tipu“ patří vyznání jednoho z největších znalců přírody Boletic, docentu Vítu Grulichovi: „Touha objevovat nepoznané vede rozmanitými cestami. Hloubky oceánů, tajemné jeskyně nebo exotické tropy od nepaměti přitahovaly dobrodruhy a cestovatele. Otevřené hranice umožňují i našincům výpravy do vzdálených končin s panenskou přírodou. Málokdo si však uvědomuje, že taková země neznámá – Terra inkognita – leží i přímo za našimi humny, sotva půl hodiny od krajského města. Není to omyl, jen zvláštní souhra okolností stojí za faktem, že uprostřed lidmi podmaněné krajiny se najde kus země, v němž příroda a přírodní hodnoty nad lidskými aktivitami ještě převládají. Ano, jsme ve vojenském prostoru Boletice“.

Ve spolupráci s českobudějovickým Mapovým centrem vám představujeme zajímavé turistické cíle – pohádkami z knížky Druhé vyprávění kapra Jakuba. Druhé pozvání je o dobrodružství s loupežníky na Zlaté stezce. Více informací o projektu Pohádkové království: www.pohadkovekralovstvi.cz.

vat,“ končil prachatický hospodský Mayer

stezka, všichni měšťané kresba: Jaroslav Kerles bohatnou.“ V tom se do krčmy vřítil vyděšený a potrhaný kupec: „Celý můj náklad i se soumary zůstal pod Libínem, přísahám Bohu, že tohle byla moje poslední cesta do Čech.“ Franz s údivem zvedl oči od večeře a tázavě pohlédl na strýčka. „No, poslední dobou se nám tu potloukají lapkové,“ řekl hospodský a obrátil se na kupce: „Posaďte se, sousede, a odpočiňte, dnes jste mým hostem.“ Odpočinek však hostu dopřán nebyl, stůl byl v tu chvíli obklopen zvědavci a kupec začal vyprávět: „Už za Volarama začali být soumaři neklidní. Zastavovali se a pofrkávali, a abych řek´ pravdu, ve mně by se taky krve nedořezal – za každým stromem jsem tušil loupežníka a při každém zapraskání větvičky jsem tasil nůž, ale všude byl klid. Až najednou se na nás sesypala hromada banditů. Nemyslel jsem na nic jiného, než jak co nejrychleji zmizet, běžím celou cestu lesem, ani nevím, jak jsem se sem dostal.“ Franz se zamyslel, ani nedojedl, a beze slova vyšel z krčmy. Druhý den se vracel do Bavor kupec Zigler se soumary a pěti vozy. V Praze prodával sůl a zpátky vozil krajky a plátno. Už pomalu opouštěl nejhlubší les, když mu do cesty skočil loupežník s bambitkou a výpravu obklíčilo dvacet jeho kumpánů. „Co chceš?“, zeptal se Zigler. Bandita otázky nečekal, byl VLADIMÍR MOLEK zvyklý, že před ním každý utíkal, a tak teď nervózně zaskuhral: „Tvé peníze a tvůj náklad, co jiného, nebo myslíš, že se jen tak zbůhdarma procházím po lese s bambitkou?“ „Peníze nemám a můj náklad ti moc radosti neudělá,“ odpověděl Zigler zdvořile, ale bandita ho už neposlouchal a dával povely svým mužům, aby povolili lana upevňující na vozech plachty. Jakmile však provazy uvolnili, strnuli, vykřikli a ti nejbystřejší začali mizet v temném lese. Z otevřených vozů zatím seskakovaly desítky ozbrojených chasníků z nejširšího okolí. Pod vedením mladého Franze zajímali jednoho loupežníka po druhém. To bylo v Prachaticích slávy, když na pranýři na náměstí vystavili celou loupeživou bandu. A Zlatá stezka byla zase bezpečná a Prachatičtí mohli dále utěšeně bohatnout. foto Calla

BÁR A STLUKOVÁ copyright Mapcentrum s.r.o.

NA NÁVŠ T Ě V Ě Dřípatka horská – Soldanella montana vykvétá časně zjara na lesních světlinách krásnými modrofialovými květy. Od této rostlinky si propůjčila před téměř 40 lety jméno SMOP – Stanice mladých ochránců přírody založená při ZŠ ve Vodňanské ulici v Prachaticích. Vznik a historie Dřípatky je úzce spjata se jménem vynikajícího pedagoga, znalce a ochránce přírody tělem i duší, pana učitele Aleše Záveského z Prachatic (*1926, + 1995), jednoho ze zakladatelů ekologické výchovy v České republice, a to v době, kdy v naší zemi ekologická či environmentální výchova byly pojmy poměrně vzdálené budoucnosti.

Dřípatka na rozcestí rozcestí LIBUŠE JOZKOVÁ,

[email protected]

Po roce 1989 nastala příznivá situace pro založení Centra ekologické výchovy (CEV) Dřípatka, které navázalo na činnost SMOP. Za výhodných podmínek se podařilo získat od města pronájem budovy, v centru začali pracovat první profesionální zaměstnanci. Po mnoha peripetiích a změnách názvu i statutu se nakonec v roce 2005 Dřípatka stala jedním z pracovišť Národního institutu dětí a mládeže (NIDM), který je příspěvkovou organizací přímo řízenou MŠMT. CEV Dřípatka dnes představuje specializované zařízení pro školní a mimoškolní ekologickou výchovu a vzdělávání se zaměřením na děti, mládež, pedagogy i širší veřejnost. Na otázky odpovídá vedoucí CEV Dřípatka Helena Klimešová.

Pro nově vznikající střediska ekologické výchovy v 90. letech byla Dřípatka značným zdrojem inspirace. Několikrát zde proběhl také tzv. „Veletrh výukových programů“ pro

Dřípatka horská


CEV Dřípatka prošlo během posledních šesti let několika organizačními a personálními změnami. Změnilo se něco? I jako pracoviště NIDM se ve stížených podmínkách snažíme o přímou výchovnou práci formou ekologických výukových programů, což znamená realizaci programů především pro základní školy. Prochází jimi ročně 3 – 4 000 účastníků. Na objednávku zajišťujeme pobyty s programem v ŠPR a ASMOP, na ty jezdí učitelé se svými žáky z celé republiky. Již několik let k nám začátkem školního roku jezdí studenti 1. ročníků českobudějovického Gymnázia Jírovcova s profesorkou Ichovou. Pravidelná je také spolupráce s katedrou biologie Pedagogické fakulty JčU – jezdí k nám budoucí učitelé na pobytový praktický kurz. Zajímavá je současná spolupráce s obcí Lažiště. V rámci projektu „Lažiště – rok v přírodě“ CEV Dřípatka zajišťuje celoroční program pro rodiče s dětmi. Spolupráce ve vztahu obec – centrum ekologické výchovy je úplně nová. Získané zkušenosti z projektu chceme metodicky zpracovat a nabízet podobný program dalším obcím v regionu.

foto Jaroslav Rytíř

Ekologické výchově dětí se v Prachaticích systematicky věnujete téměř 40 let. Jak vidíte vývoj zájmu dětí o ochranu přírody? Dnes děti pro to, aby měly skutečný prožitek, potřebují velmi silné podněty. Citlivost vůči přírodě a všemu živému, citlivost vůči krajině i schopnost vnímat a prožívat přirozenou krásu přírody je čím dál menší. Pro většinu dětí není nijak výrazný či mimořádný zážitek pozorovat například sýkorku na krmítku z bezprostřední blízkosti nebo se radovat z krásně rozkvetlé louky. Možná a jen na chvíli je zaujme masožravá rostlina. Dost dětí dá ve svém volném čase přednost zprostředkovaným zážitkům, žijí více ve virtuálním světě, často nemají ani potřebu být v kontaktu s přírodou. Vztah dětí k přírodě se v průběhu těch let změnil výrazně. Podepisují se na tom vzorce chování povrchní spotřebitelské společnosti, která přírodu využívá jako zdroj – něco si z přírody stále brát nebo ji využívat jako prostor pro rekreaci a rozptýlení spojené s nějakou zábavou. O přírodu se starat, fyzicky venku pracovat, je považováno za něco nepříjemného, téměř ostudného, na takovou práci si přece můžeme objednat firmu. Jak vidíte budoucnost Dřípatky? Národní institut dětí a mládeže je primárně zaměřen na zájmovou činnost dětí a mládeže a především na metodické řízení organizací zájmové činnosti. Ta je velmi důležitá, ale náplní centra ekologické výchovy by měla být vždy především přímá práce s dětmi různého věku. V současné době je v CEV Dřípatka přímá výchovná práce omezena. Žijeme a pracujeme v jakémsi kompromisu, který se ale jeví do budoucnosti jako neudržitelný. Budoucnost je nejistá a s různými otazníky. A v takové atmosféře se nepracuje dobře. Vidíte nějaké řešení? Jako udržitelnější způsob existence bych viděla naše centrum jako samostatnou organizaci se speciálním zaměřením na EVVO, jejímž zřizovatelem by byl Jihočeský kraj. Mrzí mě, že v jiných krajích, kde podobná centra nejsou, se často krajská samospráva snaží o jejich vznik, a u nás na jihu, kde jsme s touto prací před 40 lety začínali, se pro tuto činnost hledá systematická podpora zatím dost obtížně. Záměrně jsem použila slůvko „zatím“, doufám, že se časem změní situace k lepšímu.


Jste na jihu Čech centrem ekologické výchovy s nejdelší historií. Cítíte se být zavázáni dlouhou tradicí? Zavazuje nás to k odvádění kvalitní práce, k tomu, aby činnost centra měla svou úroveň, aby platilo, že když se hovoří o Dřípatce, znamená to kvalitu. Pan učitel Záveský nás učil obětavosti, náročnosti k sobě, kladl důraz na zodpovědně až precizně odvedenou práci a plnění úkolů s maximálním nasazením. Sám byl plný zaujetí, a proto dokázal nadšení přenést i na nás.

pracovníky center z celé republiky. Co chtěli slyšet a vidět? Zajímali se o konkrétní návody, jak pracovat s dětmi venku v terénu, jak je zaujmout, ale i o způsoby práce s přírodninami uvnitř v místnosti v omezeném čase. Naše centrum vždycky dávalo přednost výuce venku v přírodě, protože příroda je nejlepší učebnicí, ale ne vždy to je možné. Zdrojem inspirace jsou také zařízení v areálu SMOP a ve Školní přírodní rezervaci (ŠPR) u Zdenic nedaleko Prachatic, která byla vyhlášena jako první ŠPR v bývalém Československu v roce 1967. Tehdy sloužila jako zázemí pro mladé ochránce přírody z Prachatic vedené panem učitelem Záveským. O několik let později byl v blízkosti ŠPR dobrovolnou prací ochránců přírody vybudován Areál stanice mladých ochránců přírody. Vlhká louka v areálu stanice se postupně změnila v genofondovou plochu vzácných, ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin, kterých je zde dnes přes 30 druhů. Areálem vede naučná trasa s více jak 30 zastaveními, kterou využíváme při výuce.

Helena Klimešová

TÉMA

Šetrná turistika

foto archiv autora

„V dnešní době jsme všichni v pohybu,“ říká známý filozof a sociolog Zygmunt Bauman. Kromě výhod vyvolává cestování i negativní důsledky – na životní prostředí, ale i v sociálních vztazích. Můžeme se proto ptát, zda jde být v pohybu „environmentálně šetrně“. Jedním z nových způsobů trávení volného času je ekoturistika, která se snad neschovává před negativními důsledky, naopak se s nimi snaží vypořádat.

Ekoturistika Ekoturistika Charakteristickým znakem „3S“ dovolené je unifikovanost, pasivnost a „masovost“

PETR LEDVINA,

Ji ho č esk ý čtv r tletník o životním prostředí

14

[email protected]

Ekoturistika je reakcí na klasickou dovolenou „3S“, z anglického sea, sun and sand (moře, slunce a písek). Charakteristickým znakem těchto „3S“ dovolených je unifikovanost, pasivnost a hlavně „masovost“, a s tím spojené velké nároky na energii, primární zdroje, půdu atp. – což přináší závažné environmentální, sociální ale i kulturní změny nejen v cílových destinacích. Co tedy ekoturistika je? Přestože se její pojem v odborné literatuře objevuje již přes dvacet let, doposud neexistuje jednotná definice. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) ji definuje jako formu udržitelné turistiky, která aktivně přispívá k ochraně přírodního a kulturního dědictví; v plánování, rozvoji a provozu zahrnuje místní a domorodé komunity, přispívá k jejich prosperitě; návštěvníkovi vysvětluje význam přírodního a kulturního bohatství; je vhodná pro nezávislé cestovatele, stejně jako pro organizované zájezdy malých skupin. Já se podržím zkrácené definice: „Turistiku můžeme nazvat ekoturistikou, je-li zodpovědná, je-li směřována do přírodních oblastí, přispívá k ochraně životního prostředí, zlepšuje prosperitu místních lidí a má prvek vzdělávací či studijní.“ Definici lze interpretovat tak, že pomáhá k ochraně tam, kde je péče ze strany národních či místních vlád zcela nedostatečná – zpravidla v tzv. rozvojových zemích. Proto se nemá smysl příliš zabývat ekoturistikou v našich krajích. U nás se spíše setkáváme s nabídkou agroturistiky, která bývá někdy mylně s ekoturistikou zaměňována. …příští rok Antarktida! Jedním z nejdůležitějších aktérů v ekoturistice jsou pochopitelně ekoturisté. Podle řady výzkumů jsou většinou poněkud starší (čtyřicátníci a padesátníci), vzdělanější a mají nadprůměrné příjmy. Je však bohužel nebezpečné předpokládat, že ekoturista je automaticky více vnímavý k životnímu prostředí. Jak píše R. Duffy ve své knize Trip Too Far, ekoturisté až na výjimky nereflektují svůj vlastní dopad na životní prostředí. Mezi ekoturisty počítáme totiž i ty, kteří přijíždějí jen na pár dní, pravděpodobně poprvé a naposledy. Říkáme tomu syndrom: „Tento rok Galapágy, příští rok Ant-

arktida“. Obzvláště si mohou myslet, že mají právo využívat zdroje jen na základě výdajů, které platí za své zážitky. V motivaci ekoturistů může hrát roli příroda, ale i vlastní požitkářství, stejně jako u masových turistů. Ekoturistika může sloužit jako statusový symbol, kterým se chtějí odlišit od ostatních. Odříkání luxusu konvenčního cestování může být motivováno potřebou ukázat sami sobě, že si dokáží poradit se strádáním, kterému nemusí čelit ve svém pohodlném životě doma, stejně jako se „vytáhnout“ před ostatními přáteli. Naučit místní chránit divočinu Nyní se stručně podíváme na dopady ekoturistiky. Jak víme, ekoturistika má přispívat k ochraně životního prostředí. Vlády chrání hodnotné přírodní oblasti (například národní parky) před škodlivými činnostmi způsobenými těžbou nebo intenzivním zemědělstvím, jelikož nejvíce ekoturistů přichází právě do nejpřísněji chráněných území. Vědci také zmiňují ekoturistiku jako nástroj na ochranu biodiverzity. Pozorování velryb se vyplácí mnohem více než lov. Důležité jsou změny postojů místních obyvatel k ochraně divočiny. Na druhé straně má i negativní dopady. Nejkřiklavější jsou bezesporu dopady způsobené leteckou dopravou, které by vydaly na samostatný článek. Špatně provozovaná ekoturistika, zaměřená jen na „lovy beze zbraní“ může znamenat přímé ohrožení divokých zvířat. Živočichové musí vyčkávat s krmením mláďat až do odjezdů turistů od hnízdišť, což může mít pro mláďata tragické důsledky. I pouhé rušení jim vadí. V některých státech Karibiku dochází dokonce kvůli „ekoturistům“ k přetváření pobřežního terénu – biologicky cenné mangrovy jsou nahrazovány jinými, pro návštěvníky „atraktivnějšími“ druhy. Ekoturistika dále přináší řadu sociálních a kulturních dopadů. Už jen pouhý kontakt s přírodou či odlišnou kulturou může znamenat nárůst či probuzení zájmu o ochranu přírody či rozvojového světa. Hostitelská společnost ze zájmů ekoturistů poznává unikátnost a hodnotu své kultury, přírodních zdrojů i tradičních znalostí. Roste tak sebe-

úcta mnoha členů místní komunity. Ekoturismus může zvyšovat rovnováhu místní komunity. Jak jsem poznal v nepálské „chráněné oblasti“ Annapurna, potkávají se zde zájmy ochranářů, turistů a domorodých obyvatel. Tato trekaři velmi navštěvovaná oblast byla rozdělena na různé zóny s různým stupněm ochrany a využití. Propaguje se především aktivní forma ekoturistiky, stanovuje se příspěvek za vstup. Jsou pořádána školení pro majitele hotýlků, kde se učí šetřit palivem, nakládat s odpady a odpadní vodou. Na druhou stranu návštěvníci vytvářejí v očích místních obyvatel velmi zkreslený obraz. Někteří si myslí, že všichni „západní“ turisté jsou velmi bohatí a úspěšní, že nemusejí ani pracovat. V lepším případě jim závidí, že mohou takto cestovat po světě. Dále dochází k přizpůsobování se ekoturistům. Příkladem je rekonstrukce rituálů a svátků kvůli vyšším ziskům z ekoturistiky. Ekonomické souvislosti Ekoturistika znamená i finanční přínos bez negativních dopadů pro doposud nedotčené oblasti, kde ještě nedošlo k „tvrdému“ rozvoji. Velmi důležitým nástrojem jsou vstupní poplatky, které mohou být smysluplně investovány uvnitř oblasti. Ekoturistika brání odlivu peněz z místní ekonomiky – zaměřením na vlastnění ubytovacích služeb, restaurací apod. místními lidmi, nikoliv nadnárodními řetězci. Doprovodné malé podniky (stánky, půjčovny, malé výrobny řemeslných předmětů) přinášejí místní ekonomice další zisky. Kritikové naopak namítají, že většinu peněz ekoturisté utratí doma, především za cestu. Ze spousty negativních příkladů by mohlo čtenáře napadnout, zda nejde o špatný koncept, který si vymysleli agenti cestovního průmyslu, aby přitáhli nové zákazníky do nových oblastí. Osobně si přesto myslím, že jde o správnou koncepci. Nejde o projekt zachraňující lidstvo, ale jen o malý krůček směrem k lepšímu vnímaní našeho prostředí. Na úvodní otázku, zda-li jde cestovat environmentálně šetrně, však odpovídám, že nevím. Autor pracuje v Ekologickém institutu Veronica (Brno).

Šetrná turistika

TÉMA

Co je to alternativní turistika? PETR LEDVINA,

[email protected]

Alternativní turistika se snaží vymezit vůči turistice masové. Někdy se jí říká „šetrná“, „měkká“, „zodpovědná“ apod. Bohužel ne všechny aktivity jsou opravdu šetrné k přírodě, proto je lepší používat právě jen pojem alternativní turistika. Některé příklady alternativní turistiky viz níže, patří sem i ekoturistika, které je věnován článek na protější straně.

Vesnická turistika je varianta agroturistiky zaměřená na rozvojové země. Turisté z vyspělých zemí přicházejí do kontaktu s místními obyvateli, pozorují jejich život především prostřednictvím různých návštěv.

Přírodní turistika má, jak napovídá název, přírodu jako hlavní předmět zájmu. Jde o cestování do relativně nedotčených území za zážitky a pro potěšení především formou lehčích sportovních aktivit typu pěší turistiky, jízdy na kole, plachtění, rybolovu či táboření.

Divoce-přírodní turistika se zaměřuje na cestování za účelem pozorování především živočichů v jejich přirozeném prostředí. Může zahrnovat sběr i lov. Může jít jen o prosté nekonzumní pozorování fotoaparátem či kamerou. Její dopad může být vysoký či nízký, podobně to je i s ekonomickými zisky, které může přinášet.

Agroturistika spojuje rekreační aktivity s poznáváním zemědělského způsobu života. Turisté jsou ubytováni v domech místních lidí, poznávají hospodaření, chov domácích zvířat. Někdy je součástí agroturistiky i pomoc při sezónních pracích.

Dobrodružná turistika je komerčně provozovaná aktivita zahrnující kombinaci dobrodružství a vzrušení. Je provozována ve venkovním prostředí. Patří sem např. rafting, treking, potápění, paragliding.

MARTIN MUSIL,

[email protected]

Autor přednáší na Fakultě managementu VŠE J. Hradec.

První český ekologicky šetrný hotel LIBUŠE JOZKOVÁ, [email protected] Český systém ekoznačení – označování výrobků známkou ekologicky šetrný výrobek (EŠV) funguje od roku 1994. Dnes je na našem trhu označeno přes 300 výrobků spotřebního zboží od 80 dodavatelů. Od roku 2005 je součástí českého národního systému ekoznačení také Ekologicky šetrná služba. Logo je stejné jako u EŠV. Podobně jako držitelé známky EŠV, také poskytovatel ekologicky šetrné služby musí kromě obecných standardů kvality splnit náročná environmentální (ekologická) kritéria. Ta jsou v souladu s kritérii Evropské komise pro udělení evropské ekoznačky The Flower. Do kategorie ekologicky šetrných služeb spadá provoz ubytovacích zařízení, tj. ubytovací služby hotelů, penzionů, horských chat, ubytování na farmě, ubytoven, kempů apod. Turistika je progresivní obor a její dopad na životní prostředí není zanedbatelný. Ekologická značka pro turistické ubytovací služby byla vytvořena za účelem ocenění ubytovacích služeb a pro turisty, kteří vyhledávají ubytování s co nejnižším negativním dopadem na životní prostředí. Největší rozvoj

„ekologického ubytování“ je v současné době zřejmě na jih od našich hranic, v Rakousku, kde certifikované hotely, penziony a horské chaty přibývají velmi rychle. V České republice získal tuto značku (evropskou i českou) zatím pražský hotel Adalbert v areálu Břevnovského kláštera (www.hoteladalbert.cz), a to letos v dubnu. Podniky s ekoznačkou se věnují péči o životní prostředí a zdraví svých hostů například cestou úspor energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů, vhodnými způsoby čištění odpadních vod, úspornými opatřeními pro spotřebu vody, využíváním dešťové vody, používáním šetrných pracích, mycích, čistících a všech možných dalších prostředků a výrobků, výrazně omezeným používáním chemikálií, tříděním odpadů, nákupem místních potravin. Nedílným opatřením jsou informace pro hosty. Nutné je také proškolení personálu ve všech záležitostech, které se provozu ubytovacího zařízení ve vztahu k životnímu prostředí týkají. Více informací najdete na www.ekoznacka.cz

15 Ji ho če ský čtv r tletník o životním prostředí

Koně bývali v dřívějších dobách běžnou součástí každodenního života lidí a potkat se s nimi v přírodě nebo na cestě nebylo ničím neobvyklým. Postupem doby lidé koně opouštěli, aby se k nim, jako ke krásnému skutečnému koníčku, zase vraceli. Přitom ne každý touží stát se závodním jezdcem, skákat přes překážky nebo jezdit dostihy. Přibývá lidí, kteří se jezdectví věnují rekreačně. Vedle sportovního zážitku jim jízda na koni přináší především krásné zážitky z cesty přírodou a často také krásná setkání, nejen s pamětníky časů, kdy člověk nemohl spěchat víc, než mu umožnily kroky jeho koně. V Jihočeském kraji vznikl v roce 2005 projekt „Turistika na koni“. Jeho cílem je vytvořit oficiální a bezpečné trasy pro jezdce na koních po celém kraji, přičemž se postupně přidávají i ostatní kraje České republiky, a tak vznikne vzájemně propojená síť tras včetně návaznosti na hraniční přechody do Rakouska a Německa. V současné době je vyznačeno již kolem 150 kilometrů stezek po celém Jihočeském kraji. Narazíte-li tak v terénu na barevný (červený, modrý, zelený nebo žlutý) kruh v bílém poli, vězte, že se právě nacházíte na jezdecké stezce. Na putování v sedle se můžete vydat buď s koněm vlastním, nebo s koněm zapůjčeným v některé ze stanic přihlášených do projektu. Těch je v současné době v našem kraji na devadesát; jen některé z nich však nabízejí zapůjčení koní. Vyznačené stezky budou zakresleny do map KČT 1:50.000, zatím existují první mapky vydávané např. jednotlivými kraji či zájmovými sdruženími.

Hlavními sezónami pro turistiku na koni by měly být jaro a podzim, tedy sezóny, které jsou v současné době méně využité než sezóna letní. Předpokládá se pohyb jezdců během celého roku, v zimě však přeci jen menší. Součástí celého projektu je samozřejmě provázanost mezi dalšími navazujícími službami, jako jsou veterinární služby, kovářství, sedlářství apod., participovat mohou i cestovní kanceláře. Jezdectví jako zájmová činnost nebo forma šetrné rekreační aktivity se v posledních letech trvale rozšiřuje; k tomu přistupuje také jezdectví jako součást podnikatelských činností, např. v agroturistice. Samotní chovatelé koní předpokládají, že turistika na koni přinese kraji oživení a podnikatelům ekonomický prospěch. Pokud se budete chtít v letošním roce vydat na putování na koni, začněte na internetu. Na adrese www.turistikanakoni.cz najdete nejen seznam stanic, ale také vyznačené stezky. Pak se již můžete sami přesvědčit, zda nejkrásnější pohled na svět je skutečně ze hřbetu koně.

foto autor

Na koni: aktivně, šetrně i exoticky

GLOSÁŘ

Za čtvrt hodiny nabídne Slunce více energie, než kolik spotřebuje celé lidstvo za rok. Tento fakt je pro Hermanna Scheera, německého politologa, sociologa, ekonoma, poslance Spolkového sněmu, zakladatele sdružení EUROSOLAR, nositele Alternativní Nobelovy ceny „za odpovědný přístup k životu“ a autora dvou monografií věnovaných problematice přechodu ke slunečnímu hospodářství (Sluneční strategie. Politika bez alternativy a Světové sluneční hospodářství) východiskem k požadavku 100% využití sluneční energie pro krytí energetických potřeb lidstva: „Cílem budoucího století“, napsal ve Sluneční strategii poprvé vydané v Německu v roce 1995 „musí být úplná náhrada současných energetických zdrojů dostupnou sluneční energií – tedy úplné zásobování lidstva sluneční energií.“

foto archiv redakce

K Z A M YŠL E N Í

Sluneční revoluce revoluce MICHAL RUMAN,


16

[email protected]

Masivní strukturální přeměnu hospodářského systému je třeba zahájit bezodkladně, energetická přestavba se musí stát prioritou, „přednostním strategickým cílem politiky a hospodářství“ – hlásá Scheer. „Sluneční revoluce“ by se přitom neměla omezovat hranicemi zemí ani kontinentů. Proti celosvětové monopolizující se fosilní energetické soustavě je třeba otevřeně postavit sluneční alternativu a umožnit její šíření napříč kontinenty. Efektivnost a dostupnost technologií přeměny sluneční energie (ve všech formách) musí růst tak, aby s její pomocí mohly lidskou práci šetřit obyvatelé i té nejzapadlejší vísky třetího světa. Nositeli sluneční revoluce – zdůrazňuje její vyznavač – jsme v první řadě my, lidé. Naše úsilí se nesmí zastavit před neochotou politiků zavádět účinná řešení, před odporem na politiku napojených dominujících hospodářských struktur ani před vysokými investičními náklady. Musíme využít naší inteligence – přirozené schopnosti sdružovat se a spoluprací (spolufinancováním, spojováním s lokálními investory) vytvářet co nejlepší možné podmínky pro život. Sluneční energie pro to poskytuje ideální podmínky: je možné ji využívat místně, pomocí malých decentralizovaných zařízení, s minimem sítí. „V případě obnovitelných zdrojů je možná lokální nebo regionální identita zdrojů a spotřebitelů, a proto je cesta mezi nimi pomocí spojovací sítě zbytečná a představuje nehospodárnou okliku, kterou mohou ovládat majitelé sítí.“ – píše dále Scheer. Ideálem je Slunce v každé domácnosti – fotovoltaika na každém zvonku, lednici, televizoru, hodinách či sekačce na trávu. Plošné rozšíření fotovoltaiky na domácí spotřebiče a elektroniku by podle Scheera jen v EU ušetřilo ročně kolem 100 mld. kWh fosilní energie. Solární panely na střechách a fasádách doplněné větrnou či vodní elektrárnou, kotlem na spalování biomasy či energií země jsou prototypem energetického mixu, který poskytuje záruku stabilních dodávek energie. Vhodná politická opatření mohou zavádění slunečních technologií urychlit (jejich absence naopak zbrzdit). Kromě investičních pobídek mohou politici pomoci odstraněním přímých i skrytých subvencí fosilního sektoru, daňovým zvýhodněním obnovitelných energií (ekologická daňová reforma), stanovením tržních podmínek jejich výkupu, podporou aplikovaného výzkumu či pozitivním příkladem: využitím solárních technologií ve veřejných budovách, stavbou nízkoenergetických domů atp. Cílem těchto opatření musí být vytvoření samonosného hospodářského sektoru, v němž jedinou koncentrovanější oblastí je výroba technologií, tj. rozšíření sériové výroby. To představuje klíčový moment, bod obratu, který umožní další snižování jejich ceny. Solární energie namixovaná do místně adekvátního energetického koktejlu v kombinaci s úsporami energie, s omezením neekologické výroby, s masivním zalesňováním a materiálovým využitím obnovitelných surovin vytváří podmínky pro hlubší celospolečenskou změnu, pro odstranění patologických jevů industrializace: ekonomické a politické koncentrace, znečištění přírody, bídy třetího světa, ozbrojených konfliktů o omezené zdroje… Namísto toho vytváří nová pracovní místa nejčastěji na venkově, snižuje objem byrokratických omezení, zlepšuje hospodářskou bilanci zemí, regionů i každé domácnosti (vždyť „Slunce neposílá účet“), snižuje potřebu zbrojení a obnovuje funkce krajiny. Na fosilních zdrojích založený vojensko-průmyslový komplex ve světle nových technologických možností dávno ztratil svou legitimitu. Našim úkolem je tento fakt, tedy skutečnost, že existuje reálná alternativa, zas a znovu zdůrazňovat a neúnavně pracovat na Autor je členem LEA. jejím uskutečnění.

Výhody jaderného průmyslu zachovány Novela atomového zákona mohla začít odbourávat systémové výhody jaderné energetiky. V senátní verzi měla umožnit obcím a krajům účastnit se povolování jaderných elektráren, úložišť radioaktivních odpadů a dalších zařízení na jejich území. Poslanci však 19. dubna patnáctiměsíční cestu novely ukončili – vrátili ji totiž do výboru, což vzhledem k volbám je totéž, co zamítnutí. Při hlasování bylo přítomno pouhých 96 poslanců, pro vrácení pak stačilo 56 hlasů. Proti návrhu na vrácení jich hlasovalo 34, zejména z KSČM. Noví poslanci se k novele nemohou vrátit, teprve pokud se najde skupina, která ji předloží jako svůj návrh, začne vše od počátku. Naději dávají odpovědi jihočeských lídrů ODS, ČSSD, KDU-ČSL a Strany zelených v anketě nevládních organizací – všichni by změny podpořily. EDVARD SEQUENS Laťka je vysoko… Hvězdná hodina voličů už skončila a v době naší uzávěrky už (a ještě) pilně jednali „straničtí vyjednávači“. Zelení se každopádně dostali do sněmovny, i když v počtu nikoliv větším než malém. Pokud budou součástí vládní koalice, skoro jistě obsadí funkci ministryně (či ministra) životního prostředí. Budeme kriticky sledovat, jak se bude dál vyvíjet především podpora ekologického poradenství, ekospotřebitelství a účasti veřejnosti na rozhodování o věcech životního prostředí. Jak ukazuje samotná existence našeho časopisu a sítě KRASEC (a obdobných projektů), laťka je odcházející vládou nasazena docela vysoko. JIŘÍ GUTH Evropa úřaduje zeleně Úplně celá ještě ne, ale ve všech zemích se na tom pracuje. Takový dojem jsem měl z konference o zeleném nakupování začátkem dubna ve Štýrském Hradci. Sešlo se nás 239 – ČR jsme zastupovali čtyři. Cílem konference byla zejména výměna zkušeností a příprava národních strategií zeleného nakupování, které by členské země EU měly mít hotové do konce roku. Účastníci byli žádáni, aby přijeli šetrnými dopravními prostředky, nejlépe vlakem, pro ubytování nám byly doporučeny „zelené“ hotely s ekologicky šetrnými službami, konferenční materiály byly vyrobeny z recyklovaného papíru a při občerstvení se používalo výhradně trvanlivé nádobí na více použití. Konference tak ukázala, že šetrněji úřadovat opravdu jde. PAVEL HRUBÝ Douchův háj uklizen! V minulém čísle jsme vám popsali případ černé skládky pneumatik ve starém lomu v Douchově háji u Dobrkovské Lhotky. Řešení skrze zodpovědný státní orgán – Českou inspekci životního prostředí – se táhlo již od ledna 2004 a konec byl stále v nedohlednu. Ale dnes máme dobrou zprávu: pneumatiky byly během jara odklizeny. Zda se chtěl původce vyhnout pokutě, jestli pomohla naše intervence u vedení obce Slavče nebo zabrala i medializace této záležitosti, se nám již zjistit nepodařilo. V každém případě vám však můžeme doporučit návštěvu jak Douchova háje, tak jeho okolí. EDVARD SEQUENS

E SE J

Šumavský národní problém národní problém ANTONÍN SCHUBERT,

foto autor

Před patnácti lety byl na Šumavě vyhlášen národní park. Úsilí mnoha osobností bylo korunováno úspěchem, ušlechtilá myšlenka se stala skutečností. Tak proč je NPŠ tématem, které je napříč celou společností diskutováno od samého počátku jeho vzniku? Jsem dlouholetým obyvatelem obce, která leží v samotném centru NPŠ. Hlavní problém vidím v nekoncepčnosti, možná až chaosu ve vůdčí myšlence Národního parku Šumava. Celková neuspořádanost poměrů a nejednotné postupy uplatňované samotnou Správou NPŠ vyvolávají pravidelně se opakující emoce v regionu i v celém Česku, které mnohdy gradují až za hranice lidské slušnosti…

[email protected]

Poučíme se z Bavorska? Řešení je dle mého soudu velmi jednoduché. Jsem velikým zastánce toho, aby se Národní park Šumava velmi podobal sousednímu německému Národnímu parku Bavorský les. Ne aby se z jeho pětatřicetileté existence účelově vytrhlo to, co se zrovna komu hodí, ale abychom se dokázali z budování tamního parku poučit celkově. Existence NP Bavorský les je založena na vizi, která se od jeho založení v roce 1971 v podstatě nezměnila. NP Šumava je naproti tomu založen na představách jeho jednotlivých ředitelů a politických směrů v zemi. Oblast obou národních parků by se ale mohla stát něčím, co Evropa jinde nemá. Hranice mezi oběma parky by se měla smazat. Šumavské obce by k tomu měly předložit tři základní body: své představy o péči o přírodu, o trvale udržitelném rozvoji a o mezinárodní spolupráci. Cílem by měl být moderní národní park – tj. park podle II. kategorie IUCN.

Kategorizace podle IUCN Podmínkou pro zařazení území do určité kategorie jsou převažující cíle managementu: I. přísná ochrana, oblasti nedotčené (divoké) přírody; II. ochrana ekosystémů a rekreace, národní park; III. ochrana přírodních jevů, přírodní památka; IV. ochrana prostřednictvím aktivního managementu, ochrana stanovišť/ druhů; V. ochrana krajiny a rekreace, chráněná krajinná oblast; VI. trvale udržitelné využívání přírodních ekosystémů, chráněné území s řízeným využíváním přírodních zdrojů. Kromě Šumavy není v našem státě již žádná jiná oblast, která by mohla být zařazena do kategorie II, splňovat její požadavky a vytvářet pocit národní hrdosti. Osobně považuji tuto kategorii pro budoucnost NPŠ za jedinou možnou. Je ovšem odpovědností vlády a MŽP dotvořit chybějící legislativní normy pro toto území, jednoznačně potvrdit existenci obcí a jejich udržitelný rozvoj a kompenzovat vzniklá omezení.

Velké části parku v modravské oblasti rovněž nejsou přístupny veřejnosti. Neukážu-li však návštěvníkovi, co ochraňuji, nemůže mít porozumění pro filozofii národního parku! Správa parku by se měla probudit ze snu vyvolených a měla by konečně začít národní park budovat. Příroda však žádné budovatelské úsilí člověka nepotřebuje. Státní správci by měli přírodě pouze navrátit vše, co jí lidé ukradli, napravit minulé škody a nečinit škody nové. A hlavně na principu poznání vychovávat v návštěvnících i místních lidech pocit osobní odpovědnosti. Teprve pak se stane NPŠ uznávanou značkou evropského významu. Pak se i přiblíží doba, kdy se stane ochrana přírody životním stylem a nikdo nebude muset planě volat po tom, aby si myšlenku národního parku vzalo místní obyvatelstvo za svou, jako je tomu jinde, ve všech vyspělých zemích. Zatím se to za 15 let nepodařilo.

Třináct let marné naděje Celonárodním problémem se stala otázka bezzásahovosti. Národní park musí mít reprezentativní území s maximální podporou samovolných přírodních procesů. Celospolečenský konsensus o tomto území by se měl stát stabilním základem NPŠ. Správní území obce Modrava činí 1/8 plochy parku, jeho součástí je 1500 ha bezzásahového území od Roklanu po Březník, v němž se od roku 1995 neprovádějí žádné zásahy proti kůrovci (lýkožroutu smrkovému). Jeho součástí je (nebo na toto území navazuje) 3600 hektarů mokřadů ochraňovaných tzv. Ramsarskou úmluvou. Jde o reprezentativní celek pro ukazování a studium přírodních procesů, propojený přirozeně s bezzásahovou oblastí Bavorského lesa. Modrava by tudíž měla být skutečným nástupním místem, branou (mezi)národního parku. Jaká je ale realita? 25 kilometrů státní hranice je uzavřených a snaha obce o obnovení historického hraničního přechodu Modrý sloup zůstává i po 13 letech planou nadějí.

Po uzávěrce tohoto textu, 26. června, se konala na Modravě tisková konference, na níž Správa NPŠ a náměstek ministra životního prostředí František Pojer oznámili, že hraniční přechod Modrý sloup se z důvodu možného negativního dopadu na populaci tetřeva hlušce otevírat nebude. Starosta Schubert se k tomu pro Krasec vyjádřil: „Modrý sloup se stal varováním, že pokud se zvětší I. zóny, když s tím obce budou souhlasit, tak do rozsáhlých území parku Správa lidi přes všechny sliby nepustí. Jestli někdo dal dohromady obce tak jak nikdy, tak právě MŽP stanoviskem k Modrému sloupu. Šumava má nový symbol. Řekl bych symbol marnosti. Modrý sloup.“ K tomu dodám jen tolik, že tento způsob komunikace státní ochrany přírody a místních obyvatel jeví se býti velmi nešťastným a kontraproduktivním. Právě Modrava totiž s rozšiřováním bezzásahových I. zón dosud souhlasila. ZDENKA JELENOVÁ

Autor je starostou obce Modrava.


Většině návštěvníků Národního parku Šumava je problematika kategorizace národních parků dle Světového svazu ochrany přírody (IUCN) naprosto neznámá věc. Mnozí ani nevědí, co to vlastně národní park je. Jedni se domnívají, že tak, jak je to v Krkonoších, je to správně, druzí zase, že národní park je opečovávanou zahradou většího rozsahu. První skupina prožívá z návštěvy Šumavy zklamání. Namísto turistického prožitku narážejí na hustou síť značek „Vstup zakázán“ a „Vstup zakázán – klidové území“. (Taková zákazová cedule by byla v pořádku, pokud by se z území za ní neozýval čilý ruch lesnického provozu a návštěvník by nemusel uskakovat před tahačem plně naloženým šumavským dřevem.) Ti druzí jsou rovněž zklamáni – vybrali si Šumavu proto, že zde chtějí plně relaxovat, jako relaxují na své zahradě. Také nechápou lesnický provoz a pokud mají možnost spatřit přirozené procesy v bezzásahové zóně, tak je považují v lepším slova smyslu za nepořádek. Vidí něco, čemu zatím nejsou schopni porozumět. Takový stav není příliš dlouho udržitelný.

PA NOR A M A

18

ČERNOBYL V KNIHOVNĚ

O našem muži, který sázel stromy

V květnu si mohli návštěvníci Jihočeské vědecké knihovny připomenout 20. výročí havárie v černobylské jaderné elektrárně. Calla a Jihočeské matky zde zorganizovaly výstavu fotografií Václava Vašků „Černobyl dnes – vzpomínání na budoucnost “. Řadu krásných a mnoho pocitů vzbuzujících snímků vhodně doplnila plastika českokrumlovského výtvarníka Marka Borsányiho „Hlavy“. Některé ze snímků Václafoto autor va Vašků, které přivezl ze Václav Vašků svých loňských cest do postižených oblastí, překvapují zvláštní bizarní krásou. Ano, Černobyl má dnes paradoxně i své zdánlivě přívětivé tváře. Jednou z nich je zakázaná zóna otrávená radioaktivitou. Po havárii se zóna stala doménou vědců, kteří zde dychtivě studovali mutace na přírodě. Už 20 let je sem zakázán vstup. Díky tomu se zóna stala obrovskou rezervací, kde můžeme vidět i tak poetické výjevy, jako stádo divokých koní Převalského klidně se popásající před černobylským sarkofágem. Ale nenechme se zmýlit. Černobyl není tím druhem katastrofy, při níž vidíme lidi umírat vstoje. Při pozorném pohledu tu však spatříme lidské utrpení, které se nedá vyčíslit počty dětských rakovin, ani jednotkami radioaktivního zamoření. Je to hluboký smutek statisíců lidí, kteří kvůli havárii museli navždy opustit svůj domov. Utrpení těch, kteří zemřeli na podivné nemoci poté, co jako likvidátoři pomáhali odstraňovat následky havárie. Rodin, jež se po Černobylu rozpadly ze sociálních nebo psychologických důvodů (stress, deprese, alkoholismus). Kolik lidského utrpení nám Černobyl ještě přinese? To dnes bohužel stále nevíme. Je však jisté, že rozsah tohoto utrpení se nikdy nevejde do žádných statistik ani účelově pokřivovaných zpráv mezinárodních agentur. Kromě úspěšné navštěvované výstavy jsme po vernisáži 2. května uspořádali besedu s Václavem Vašků. Žel na původně avizovaný film nedošlo, protože jsme besedu museli v podstatě narychlo stěhovat z předem zamluvených prostor knihovny na krajský úřad. Ale i tak si lidé cestu našli v dostatečném počtu, Václav Vašků vyprávěl a diskutující nás ani nechtěli pustit domů.

Možná, že jste také četli útlou knížku Jeana Giona: Muž, který sázel stromy nebo jste viděli kanadský animovaný snímek se stejným názvem, který zaujal nejen svým unikátním výtvarným ztvárněním, ale i sílou svého příběhu. Vypráví o muži, který svým nezdolným úsilím přeměnil odumírající bezlesou krajinu v lesnatý ráj. Den co den trpělivě přebíral semínka stromů, ty vybrané pak sázel a semenáčky přesazoval. Z krajiny, v níž lidé vytěžili všechno dřevo, kde potoky přestaly téct a vyschly, odkud lidé utekli, protože neměli práci ani živobytí, za desítky let vytvořil zelený ráj. Do krajiny se vrátila zvířata, držela se v ní voda, která je základem života, přistěhovali se i lidé. Delegáti nechápavě vrtěli hlavami, jak obdivuhodně se zdejší příroda vzpamatovala. Nikdo by si nepomyslel, že za tímhle dílem stojí jeden jediný člověk, pasáček ovcí z nedalekých kopců, který své myšlence obětoval celý život. Kolik stromečků musel opravdu vysadit, to už nedozvíme, ale jistě to byly statisíce, zvlášť když si pomyslíme, kolik jich uschne, kolik jich okouše zvěř, kolik semínek vůbec nevzejde…Nikdy jsem nevěřila, že by Jean Giono popisoval skutečný příběh, byl příliš neuvěřitelný na to, aby se mohl stát, i když jsem připouštěla, že mnohé z toho, co popisuje, je založeno na reálných událostech. Přesto jsem ten pohádkový příběh měla ráda, protože byl krásný. Teprve letos na jaře jsem se dozvěděla něco úžasného – muž, který sázel stromy, žije! Dokonce u nás, v Čechách. Jmenuje se Josef Hlušička a bydlí v obci Keblice u Lovosic. Je asi stejně starý jako pasáček ovcí z francouzských hor ve chvíli, kdy se dožil zeleného ráje, a stromy také sází desítky let. Když ho závodní lékař z lovosické chemičky, kde dlouhou dobu pracoval, posílal domů s podlomeným zdravím, řekl mu, ať se snaží trávit co nejvíce času na čerstvém vzduchu. Pan Hlušička poslechl. Ale co dělat na čerstvém vzduchu? Jenom se procházet? A tak ho napadlo, že vysadí na své zahradě první semínka a vypěstuje první semenáčky. Do dnešního dne vysázel 100 000 stromů! Díky jemu je v okolí Keblic osázená stráň, ve které jsou břízy, buky, borovice a smrčky, v samotné obci pak topolová alej. Téměř všechny stromy ve vesnici i v okolí vysázel právě on. Z lesohospodářského hlediska je to přínos za desítky miliónů korun, z krajinotvorného, estetického a zdravotního hlediska je to přínos nevyčíslitelný. Počin tohoto usměvavého pána má ale pro mne osobně ještě mnohem větší význam. Vidím, že lidská vůle jít za svou myšlenkou je nezdolná. Že mnohé věci, které považujeme za nereálné, někdo jiný zkusil a dokázal. Už nemohu nikdy říct, že něco takového je nemožné, protože mi v uších vždycky zašumí 100 tisíc vysázených stromů – dílo rukou jediného člověka – obětavého muže, který sázel stromy.


EDVARD SEQUENS

Krajské granty V květnu 2006 bylo Radou a Zastupitelstvem Jihočeského kraje schváleno rozdělení 1 200 000,- Kč na projekty podané do Grantového programu na podporu environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty a podporu stanic pro handicapované živočichy. Bylo vyhověno celkem 21 žádostem o grant. Maximální výše podpory byla 80 000 Kč. Mezi úspěšnými žadateli bylo 11 nestátních neziskových organizací, 3 města a obce, 2 střední školy, 1 dům dětí a mládeže, 1 státní příspěvková organizace a 1 nepodnikající fyzická osoba. Do grantového programu se nezapojila žádná organizace ani obec z Prachaticka a Českokrumlovska a překvapivě se nezapojila ani žádná mateřských a základní škola (z celého kraje!). Věřím, že prostředky rozdělené v rámci grantového programu budou smysluplně využité ve prospěch výchovy dětí a vzdělávání dospělých, směrem k udržitelnějšímu způsobu života na jihu Čech. Přehled všech projektů (včetně těch, které podpořeny nebyly) přináší podrobná tabulka na internetových stránkách Jihočeského kraje – www.kraj-jihocesky.cz. LIBUŠE JOZKOVÁ, Krajský úřad Jč. Kraje

IRENA VACKOVÁ

Knihovna Rosy (nejen) maminkám V Rosí knihovně přibylo nové oddělení „Mateřství – těhotenství a rodičovství“. Nejen proto, že se Rosa ve svých spotřebitelských projektech (šetrná domácnost, děti-pleny a my podporované MPO a NROS) zabývá problematikou „ekodítě“ a „plenkovou“ otázkou, ale i proto, že tato problematika se úzce dotýká životního prostředí, zdraví našich dětí i nás samotných, našeho žebříčku hodnot i práv. Podařilo se nám navázat spolupráci s českobudějovickými dulami a s hnutím za aktivní mateřství (HAM), mateřskými centry a dalšími organizacemi, jež některé z nabízených knih bezplatně zapůjčily. A které tituly doporučujeme? Michel Odent: Znovuzrozený porod – v celosvětovém hnutí za reformu a humanizaci zážitku je porod velmi důležitým mezníkem. Do světa, v němž se porod ve většině nemocnic stal noční můrou či běžícím pásem složeným z chemických a technologických intervencí, vnáší ve 150stránkové publikaci Dr. Odent smysl pro zdravý rozum. Porod s dulou aneb rádce pro rodiče a doprovázející osoby při porodu – slovo dula pochází z řečtiny a vyvinulo se v označení pro pomocnici ženy. Nyní se používá pro zkušené ženy, které matkám a jejich blízkým poskytují nejen nepřetržitou fyzickou a citovou podporu během porodu, ale podporují je a podávají informace i během těhotenství a šestinedělí. Kniha přináší mnoho užitečných praktických rad a může se stát zdrojem inspirace i pro odborníky. Renomovaní odborníci – pediatři Marshall Klus a John Kennel a psychoterapeutka Phyllis Klaus – čtenářům předkládají cenné zkušenosti z vlastní praxe i výsledky lékařských studií. Kniha přináší též řadu užitečných kontaktů v ČR. VĚRA SOUKUPOVÁ

PA N OR A M A

OCHRANA KLIMATU: PŘIDEJTE SE

Ropáci opět v Brně

Také jste dnes jeli do práce na kole? A předtím jste zaběhli k barevným kontejnerům s vytříděným papírem, plasty a sklem? Stavíte se cestou z práce na trhu, abyste si koupili zeleninu od zahradníka ze sousední vsi? Pak jste nejenom významně snížili svoji ekologickou stopu, ale také jste odvedli slušný kus práce pro ochranu klimatu. Že nic z toho s klimatem nesouvisí? Například pokud jedu do práce na kole (25 km), a ne autem, ušetřím za den 7 kg emisí nejvýznamnějšího skleníkového plynu CO2, (litr spáleného benzinu znamená emise 2,5 kg CO2). Zbytečně namontovaná zahrádka na střeše auta může zvýšit jeho spotřebu o 10 procent, zapnutá klimatizace o dalších pět. Kilogram plastů, které neskončí na skládce, ale na třídící lince, ušetří další 1,5 kg oxidu uhličitého. Kilo vytříděného papíru znamená minus 900 g CO2 v atmosféře. Stěžujeme si na nárůst počtu kamiónů – další tuny CO2 poškozující klima. Kamiony ale přece vozí to, co my kupujeme. I preferencí místních produktů pomáháme klima chránit. Stejně tak tím, že dáme přednost bioproduktům, k jejichž výrobě nebylo třeba energie na produkci umělých hnojiv nebo chemických postřiků. Také značku Ekologicky šetrný výrobek (EŠV) se vyplatí hledat. Jejich producenti využívají zhusta energeticky úsporných postupů a technologií. Jediná úsporná zářivka, kterou nahradíte 60W žárovku ve svém obýváku, ušetří za dobu své životnosti téměř půl tuny emisí CO2. Nebo klimatizace v kanceláři – za pracovní dobu její provoz znamená produkci více než 5 kg CO2. Často by přitom stačilo jen otevřít okno. Stručně řečeno – každý z nás má docela velkou moc k ovlivňování klimatu. Změna k šetrnějšímu způsobu života je přitom často velmi snadná a bez omezení jeho kvality. Jak na to, vám může poradit třeba 50 praktických tipů na stránkách evropské kampaně na ochranu klimatu http://www.climatechange.eu.com (i v češtině) nebo stránky projektu Powerswitch organizace WWF na adrese http://powerswitch.panda.org (v angličtině). Spoustu rad a tipů najdete také v českých ekoporadnách – tipy i seznam poraden jsou na adrese http://www.ekoporadna.cz.

Tak jako (rádoby) znalci ženské krásy sledují soutěže Miss a sportovci čekají, kdo obdrží Zlatý míč, lidé myslící ekologicky se těší na každoroční vyhlášení Ropáka roku. Ti šťastnější se pak přijedou do Brna i podívat – letos do Divadla Bolka Polívky, a to 28. 4. Večer zahájilo vyhlášení Zelené perly, a to možná právě ve chvílích, kdy její autor Václav Klaus debatoval na opačné straně planety s kulturistou a guvernérem Arnoldem Schwarzeneggerem. Kdo ví, třeba se bavili právě o ekologii a o americkém přístupu ke Kjótskému protokolu, a třeba mu náš pan prezident zopakoval i oceněný výrok: „Občanská společnost je polemika se svobodnou společností! A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat!“ Těžištěm programu bylo pochopitelně vyhlášení Ropáka moderované Miroslavem Patrikem (Děti Země), doprovázené dojemnými záběry z míst, kde jeho nový nositel žije a jejichž vzhled vytrvale ovlivňuje podporou další povrchové těžby uhlí v severozápadních Čechách. Ropákem roku 2005 se totiž stal poslanec Vlastimil Aubrecht, a to nejen za podporu dolů, ale i za prosazování novely zákona o ochraně přírody a krajiny mající za cíl omezit účast veřejnosti prostřednictvím občanských sdružení. Pan poslanec se bohužel nedostavil a nepřevzal si pamětní plaketu zhodnocující jeho význam pro českou přírodu, ani nápaditý dort. Nedostavil se ani ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, letošní první „vice-Ropák“, zato byl dostatečný prostor věnován bronzovému Liboru Ambrozkovi (a všem jeho dětem). Zbytek večera byl věnován umění. V premiéře kombinované s derniérou byla provedena hra Mojmíra Vlašína „Perly sviním aneb Oficiální záznam z neoficiálního jednání vlády“. V roztomile nehereckém provedení divadelního spolku A.I.D.S. jsme tak mohli znovu vyslechnout 160 výroků, jež byly, nebo mohly být, zelenými perlami předchozích let. Večer ukončili Lubomír Nohavica a Ester Kočičková, která i při zpěvu a komentování svých „spotřebních šansonů“ prokázala, že je i na živo VELMI sžíravá a sarkastická.

JAKUB KAŠPAR, ředitel Odboru vnějších vztahů MŽP

Léto s kosou I letos se konají (nejen) studentské Letní tábory v jihočeských mokřadních přírodních rezervacích, jejichž hlavní náplní je kosení a úklid trávy. Pracovní podmínky jsou zpravidla extrémní, práce cca 7 hodin denně za plat 42 Kč/hod. Kromě práce zažijete celodenní poznávací cyklistické výlety. Podmínky účasti: Věk od 16 let, chuť pracovat s kosou. Termíny: 23. 7. – 1. 8. Ohrazení u Ledenic; 1. – 11. 8. Zámek na Českobudějovicku; 11. – 18. 8. Dvořiště u na Třeboňsku; 20. – 30. 8. NPR Brouskův mlýn; 2. – 12. 9. Terezino údolí na Novohradsku; 12. – 22. 9. Ďáblík na Českobudějovicku Přihlášky: 386 323 240, [email protected], www.istrom.cz.

ÚLET Jednoho krásného jarního dne jsme se chystali vystavit fotografie s přírodní tématikou – „Příroda Boletic“ – v prostorách radnice v Prachaticích. Vše dohodnuto již téměř rok předem, nainstalováno. A tu přišla telefonní ledová sprcha. Starosta města (a poslanec za ODS) prý vzkazuje, že pokud se při vernisáži vyskytne jakýkoli náznak kritiky krajské samosprávy nebo jiný „ideový“ prohřešek, výstava okamžitě končí. Na zahájení nepřišel téměř nikdo z městských úředníků – kromě několika odvážných, kteří sledovali dění zpovzdálí, a jedné ze starostových sekretářek. Těžko soudit, zda přišla ze zájmu, nebo jako prodloužené oko a ucho. Možná nebyla náhoda ani to, že ač byla výstava domluvena rok předem, nedlouho před vernisáží nám bylo oznámeno, že tentýž den probíhá v místní knihovně jiná vernisáž, a museli jsme změnit hodinu zahájení z šestnácté hodiny na třináctou. Snad aby byla zaručena co nejmenší účast? Dost spekulací a zpátky k onomu telefonátu. Chvíli jsem nevěděl, co říci, a rychle jsem pátral pamětí, jaký že je to vlastně letopočet – 2006, nebo 1986? Kam jsme se to dostali za šestnáct let demokracie… Nebo platí i nadále, že svoboda projevu ještě nemusí nutně znamenat svobodu i po projevu, jak se říkalo v dobách, o kterých jsem si donedávna myslel, že jsou minulé? Vrací se rudí komisaři v bledě modrém? Nebo se jen tímto slovem zaštítili novodobí „tajemníci“, kteří bez špetky empatie a vlastního úsudku, ale zato obrovskými ústy, plnými frází k těm pod nimi a poklon k těm, co jsou výš, určují, co ono slovo znamená? Nevím! Vím však, že ztrácím důvěru v demokracii dneška. Už Jan Werich, pane starosto, pravil, že každý vladař – já dodávám, že bez ohledu na velikost državy – se musí nejprve historicky znemožnit. VLASTA KAŠPAR, ekoporadce, Dřípatka


Živé sochy a celebrity při pražském zahájení evropské kampaně „I ty ovládáš změny klimatu“. foto MŽP

PAVEL MOLEK

ODJ I N U D

Co je malé – milé je, napsal ve své knize Short circuit anglický alternativní ekonom Richard Douthweith a měl tím na mysli lidský rozměr našeho každodenního konání. Jsme malou zemí v srdci Evropy, v mnoha ohledech soběstačnou, zemí bohatou na přírodní zdroje a vzdělané lidi, máme příznivé klima, bohaté tradice a rozvinutou kulturu. Přesto jsme ale stále více a více vtahováni do globalizovaného světa, stále více a více kamionů přiváží a odváží zboží z daleka, nebo jen projíždí. Mnoho z nich vozí potraviny – a právě na ty jsme se podle doporučení výše zmíněného ekonoma zaměřili. Richard Douthweith pro udržitelnost rozvoje doporučuje lokalizaci trhů s produkty, které člověk využívá ve velké míře a stále – tedy také trhu s potravinami. Co to obnáší, a jak na to jsme studovali na stáži ve Velké Británii i u našich sousedů v Rakousku.

Na zkušenou doRakous Rakous ZUZANA GUTHOVÁ,


20

[email protected]

Potraviny (ale nejenom je) potřebujeme ke svému životu stále a to ve velkém množství. Jejich výroba ve velkém nese ale s sebou řadu průvodních jevů. Protože potraviny jsou zbožím, které snadno podléhá zkáze, je třeba je upravit pro dlouhodobé skladování a dlouhé transporty. Je třeba je konzervovat a aby úpravou neztratili na atraktivitě také dochutit, dobarvit, dovonět. To vše snižuje přirozenou výživnou hodnotu potravin a ovlivňuje naše zdraví. Centralizace výroby potravin ovlivňuje také náš venkov. Původně tradiční venkovská výroba se přesouvá do měst a lidé na venkově přicházejí o pracovní příležitosti. Venkov chudne a stává se pouhým producentem surovin bez přidané hodnoty. A protože je třeba pro velkozpracovny vyrábět ve velkém, zvětšují se lány, nakupují velké stroje a mizí další pracovní příležitosti. Mohli bychom mluvit také o erozi půdy, snižování druhové diverzity a pestrosti krajiny, o ohrožování kvality povrchových i spodních vod, ale také o rozšiřující se silniční síti, kterou ničí všudypřítomné kamiony. Další vývoj v tomto směru se zdá být nejen pro náš venkov neudržitelým. Lokální trhy – šance pro stabilizaci venkova Richard Douthweith pro udržitelnost rozvoje doporučuje lokalizaci trhů s produkty, které člověk využívá ve velké míře a stále – tedy také s potravinami. Co to obnáší a jak na to, jsme studovali na stáži ve Velké Británii i u našich sousedů v Rakousku. V čem se liší české a rakouské podmínky? Tato otázka byla předmětem česko-rakouského projektu podpořeného z fondu Interreg IIIA (Dispoziční fond), v rámci kterého jsme soustředili dostupné in-

foto autorka

úředníků. Přístup našich rozhodujících orgánů naopak jde často i nad rámec platné legislativy. Pravděpodobně je to do jisté míry dáno rozdílnými podmínkami při vstupu do Evropské unie, kdy my jsme měli na přijetí větší zájem než Evropská unie a v případě přístupu Rakouska tomu bylo právě naopak. Byly na nás kladeny přísnější požadavky, a tak první přijaté normy pro výrobu potravin byly pro mnoho výrobců prakticky likvidační. Také kontroly ze strany bruselských úředníků jsou u nás častější a přísnější. Na jaře letošního roku vstoupil v platnost soubor nových právních norem (tzv. hygienický balíček), který ty stávající v mnoha ohledech změkčuje. Ale protože ještě chybí prováděcí vyhlášky, je aplikace nových právních norem problematická (fakticky platí obě normy zároveň a v tom případě se využívá norma přísnější). Tento stav by snad ale měl být v tomto roce dořešen, a tak se můžeme těšit, že výroba potravin a jejich prodej ze dvora a v místě (tj. přímo u výrobce, na trhu nebo v místním obchodě) bude mnohem snadnější. Bude pak na nás – spotřebitelích, nevezmeme-li chuť výrobcům svým nezájmem o kvalitní „jídlo z blízka“.

formace, uspořádali dvoujazyčnou konferenci a exkurzi k rakouským maloproducentům. Na rozdíl od zmíněných zemí jsou u nás značně odlišné vlastnické vztahy k půdě, byla přerušena tradice rodinných farem po generace děděných z otců na syny. Málo lidí se dnes věnuje soukromému hospodaření. Na druhé straně u nás přetrvala ve značné míře dovednost pěstování plodin na zahradě či záhumenku a jejich jednoduché zpracování pro vlastní potřebu. Mnoho venkovských domácností je stále soběstačných v produkci vajec, brambor, a leckde i mléka a zeleniny. Ještě stále se dědí rodinné recepty na místní speciality. Lokalizace trhu s potravinami vyžaduje vyváženou nabídku i poptávku. Zatím ale český spotřebitel do značné míry upřednostňuje cenu nad kvalitou a pro levný nákup neváhá jet mnoho kilometrů do supermarketu. (Lokální trh uvažuje ve vzdálenostech cca do 50 km). V sousedním Rakousku velmi pečují o uvědomělost spotřebitelů soustředěnou osvětou, podporují systematicky také Jídlo zblízka malovýrobu přímo na farmách propracova- Pro zájemce o rozvoj hnutí za místní potraným systémem vzdělávání a podpor. Farmá- viny uspořádalo občanské sdružení Horní ři prodávají masné i mléčné výrobky, pečivo, mlýn v červnu týdenní vzdělávací seminář či jiné domácí speciality přímo ze dvora, na „Jídlo z blízka“. Název semináře je volným místních trzích, i prostřednictvím odbyto- překladem názvu anglického hnutí za místní vých družstev do měst. Odbytová družstva potraviny „local food“. Vedle teoretické průhrají v lokálním trhu významnou roli, neboť pravy, prezentace pozitivních příkladů ze zakoordinují produkci a výrobu v regionu a tím hraničí i z naší republiky se účastníci pokusili o návrh kampaně za jídlo z blízka v Česku. zaručují zemědělcům jistý příjem. Doufejme, že se tím podaří nastartovat proces, který přispěje nejen zdraví konzumentů, Měkčí normy i úředníci Vedle kontinuálního způsobu hospodaře- ale především udržitelnosti života našeho ní, tradice rodinných farem a dobrého pří- venkova. O výsledcích semináře vás budeme stupu k informacím mají rakouští zemědělci informovat v příštím čísle. výhodu měkčích norem a benevolentnějších Autorka je ředitelkou Rosy, o.p.s.

OH L ASY – D OP I SY

Ani pěšky, ani navoze? voze? Také jste se těšili na novou, k občanovi přívětivější úpravu Lannovy třídy v Českých Budějovicích, která se dle dlouholetých slibů radnice měla stát „poklidnou a reprezentativní zónou, plnou zeleně, laviček a kolostavů s jednoznačnou preferencí chodců a cyklistů“? Pokud si přečtete vydané stavební povolení ke druhé a třetí etapě rekonstrukce „Lannovky“, iluze vás přejdou. Pěší charakter bude mít pouze úsek od „Vatikánu“ k Jeronýmově ulici, tedy zhruba třetina této nejvýznamnější ulice krajské metropole, spojující centrum města s nádražím. „Celý prostor by měl být zcela logicky jakousi výstavní třídou či vstupní branou do našeho města“ – sdělil v roce 2001 novinářům i veřejnosti českobudějovický primátor Miroslav Tetter. V době projednávání návrhu regulačního plánu koncem devadesátých let vyvolal úmysl radnice povolit zde i po rekonstrukci vjezd a parkování aut protestní petici, která však nebyla vyslyšena. Obyvatelé okolní zástavby i občanská sdružení požadovali pro tuto komunikaci režim pěší zóny s vyznačeným cyklistickým pruhem a s oboustrannou alejí. Odbor územního plánování magistrátu v roce 2001 k vyjádření Jihočeských matek vstřícně sdělil, že (cit.): „…připomínce bylo vyhověno a Lannova třída je navržena s regulovanou dopravou pouze pro obsluhu území…“

Cesta domů

Současná realita je ovšem taková, že do dvou zbývajících třetin Lannovy třídy bude povolen celodenní vjezd a bude tu zřízen pás vyznačených míst, kde bude povoleno placené parkování. Důsledky takového řešení jsou nasnadě. Ostatně zcela chaotický stávající dopravní režim na „Lannovce“ je produktem podobné nekoncepčnosti, kdy byla tato komunikace v roce kresba Václav Morava 1983 nejprve prohlášena pěší zónou, brzy se však její pěší podoba začala „znečišťovat“ pozvolnými ústupky motoristům. Dnes vjíždí auta do Lannovy třídy po celých 24 hodin zcela běžně, parkují nejen v prostoru několika povolených parkovacích míst, ale prakticky kde je napadne, za upřímného nezájmu městské i státní policie. Zásobovací auta často bezohledně vjíždějí mezi chodce, které tím ohrožují. Problematiku zásobování firem, které zde podnikají, lze přitom ošetřit omezeným povolením vjezdu v ranních a večerních hodinách. Podobné námitky jsou však dnes ve správních řízeních odmítány s odůvodněním, že připravovaný dopravní režim „Lannovky“ je v souladu se schváleným regulačním plánem. V právně vyspělé zemi by se k takové významné investici uspořádalo místní referendum. V našem městě rozhoduje o všech důležitých záměrech pouze několik radních, lobbujících v první řadě za zájmy motoristické veřejnosti. Jaroslava Brožová, České Budějovice

č ten á ř sk á p oví d k a ilustrační foto Antonín Schubert

21

rozzářila šťastným úsměvem. Nasál trpkou vůni obnažené země a vstoupil do odkryté půdy. Celým tělem se k ní přitulil. Ještě jednou slastně vydechl a vrostl do ní. Došel domů. Do rána vyrostl na tom místě strom. Krásná stará hrušeň s popraskanou kůrou, prohnutým kmenem a korunou nachýlenou k stráni. Jen jeden kořen podivně pokroucen do tvaru usmívajícího se obličeje připomínal toho, kdo sem došel. František Langmajer, Strakonice

Ji ho če ský čtv r tletník o životním prostředí

Uprostřed tovární haly stála řada lisů. Vzduch se chvěl ohlušujícím rachotem. Podlaha se otřásala jejich údery. V umělém světle zářivek se mezi nimi proplétala obsluha. Každý z nich zavřen ve své bublině hluku, vibrací a mrtvolného světla. U jednoho z nich pracoval lisař František. Den po dni cítil, jak mu hluk, chvění a lesk naolejovaných součástek berou zdraví. Až jednou už nemohl dál. Vypnul stroj, otočil se a šel. Prošel branou továrny a městem, až došel do pole. Šel však stále dál. Loukou, lesem, přebrodil potok a pořád šel. Nevěděl kam, ale věděl, že musí jít. Šel dlouho. Nepočítal čas. Šel deštěm i sluncem, i nocí i dnem. Stále si vykračoval tím směrem, který znalo jen jeho srdce. Z šatů už mu visely cáry, vlasy a vousy se spekly jako mech. Celý se přihrbil a jakoby přiblížil k zemi. Pomalu začal stoupat do kopců. Lišejník ze stromů se uchytil na jeho šatech. Nohy se bořily hluboko do země a v trhlinách jeho šatů jen vyrazit kořínky. Obličej mu už dávno pokryly vrásky jako starý kmen, ale čím dál šel, tím víc se jeho oči usmívaly. Neuměl říct, kam jde, ale jeho srdce vědělo, že jde správně, a tak byl šťasten. Došel k prudké stráňce. Zela v ní velká rána, jak jí jarní příval strhl kus i s rostlinami a obnažil syrovou kyprou zem. U ní se zastavil. Pomalu otočil ke stráňce hlavu. Jeho vrásčitá, popraskaná tvář se

Dervla Murphyová: Mnohonásobné hrozby naší Zemi jsou nyní tak komplikované, že se většinou zdá, že se vymyká možnosti průměrných občanů je ovlivnit. Přesto můžeme sami zahájit vlastní osobní kampaň za snížení spotřeby. Možná, že napřed budeme muset změnit rozpoložení své mysli a překonat obavy, abychom nevypadali jako chudáci, lakomci nebo excentrikové. To však jistě neznamená, že bychom měli být poškozeni nebo se cítit nepohodlně. Znamená to, že bychom měli před každým nákupem přemýšlet a znova zvážit: viz tajenka. Takto uvažovalo po dlouhá léta jen velmi málo lidí. Kdyby totéž dělala velká většina, kdyby se skromnost a šetrnost staly módními vlastnostmi, pak by Země, i když by nebyla zcela zachráněna, byla rozhodně méně ohrožena.

autor Petr Resch

Autorkou je irská spisovatelka, která ve svých knihách popisuje svoje cesty na kole i pěšky po čtyřech kontinentech.

O dárku předplatitelům Krasce


22

Hermann Scheer je označován za konstruktéra nového hospodářského paradigmatu. Silou argumentů, které ve svých knihách shromáždil, podporuje radikální požadavek maximálního využití sluneční energie, svým entuziasmem a nezlomným přesvědčením o uskutečnitelnosti sluneční revoluce dokáže strhnout čtenáře a dodat mu odvahu do dalšího boje o planetu. Takové malé zápolení se sluníčkem ve znaku ale probíhá i u nás… Předplatitelé Krasce v tomto čísle nalezli multimediální CD z dílny občanského sdružení Liga ekologických alternativ nazvané „Solární liga ČR – ve světle trendů EU“. Na více než 600 stranách, ve 160 minutách filmů a řadě dalších prezentací zachycuje rozvoj instalací solárních kolektorů a fotovoltaických panelů u nás i v Evropě. V roce 2004 vyhlásila LEA inspirována německou zkušeností, první ročník solárního klání. Koncem listopadu 2005 vyhlásila vítěze již 2. ročníku této soutěže českých sídel o vybavenosti solární technikou. Na CD, které se vám dostává do ruky, můžete znovu prožít dynamický finiš posledních dní soutěže, můžete porovnávat české úspěchy s těmi zahraničními. Seznámíte se i s novými trendy a získáte praktické informace, které vám pomohou lépe se zorientovat v problematice solární energetiky. CD obsahuje – spolu se 4 čísly časopisu Solárko – také rozsáhlejší recenze obou monografií Hermanna Scheera. Budiž vám tento sluneční koktejl osvěžením v letních dnech, zdrojem informací i inspirací pro praktické kroky – třeba směrem ke střeše domu při úvaze, zda by na ní rovněž neměl sluneční kolektor smysl. Nebo při prosazování těchto modulů ve vašem sídle – i vy mu totiž můžete napomoci do žebříčků solární ligy. V nich mimochodem Jihočeský kraj skončil po oba ročníky hned za Plzeňským, byť mívá v první desítce nejvíc instalací! Inu, taková naše malá sluneční revoluce může začínat i za humny… (rum-mrk)

vodorovně: a) lidově bez, velmi letité b) poukázka, grafické znázornění krajiny, německé město na Dunaji, norská jednotka hmotnosti, krevní tlak c) SPZ Olomouce, 1. část tajenky, angl. „nebo“ d) předpona 3. stupně přídavných jmen, muslimské náboženství, německy „cesta“ fonet., turistická cesta e) souhlásky výrazu pro „mám povinnost“, poloměr, stromový porost, angl. „ucho“, jméno filozofa Koháka f ) nula, 2. část tajenky, spojka g) zvuk hodin, značka svítidel, přestat bdít h) společenský hmyz, zastarale „žár“, jedinec s nedostatkem pigmentu, římská tisícovka svisle: 1) vtipné rčení 2) průvodce poranění, římská čtyřka 3) jihomoravské město, SPZ Kolína 4) stavební sloh, lidově „to jsi“ 5) mycí prostředek, nepohoda 6) dusík, povel ke střelbě, výpravná báseň 7) značka nejvyšší kvality, zájmeno ve 4. pádě, číslovka 8) instinkt, podnik vyrábějící měřící techniku 9) iniciály herce Lukavského, uprav vařením, povzdech 10) jednotka el. proudu, domácké ženské jméno 11) německy „starost“, mezinárodní zkratka Bulharska 12) lidově „divadlo“, označení univerzální zdířky v počítačové technice 13) plošná míra, slovensky „prý“, koncovka přídavných jmen 14) karetní výraz, nejpoužívanější písmeno abecedy s háčkem, začátek a konec abecedy, elektricky nabitá částice 15) chybějící základ mladé generace, také?, zručnost 16) ledová deska, konec šachové hry Pomůcka: Oyre

Poděkování Jednou za čas se snad může (a sluší) veřejně poděkovat někomu, kdo pro nás (ekoporadce, pracovníky ekocenter, NNO, učitele apod.) dělá něco navíc, a to s ohromným nasazením, pozitivní energií, chutí a přesvědčením. Jen málokdo z nás se v posledním roce „nenakazil“ informacemi a nepotkal se s Mgr. Adélou Princovou z CENIA. V jižních Čechách, společně se svou kolegyní RNDr. Janou Čermákovou, ve spolupráci nejprve s Rosou a poté s krajským úřadem uskutečnila osm seminářů na téma „Ekologicky šetrný výrobek aneb jak začlenit tuto problematiku do výuky, poradenství, provozu obce a dalších organizací“. Doposud se jim do této problematiky podařilo „zbláznit“ více jak stovku(!) převážně učitelů, ale i dalších zájemců, kteří získané kvalitní informace mohou dál předávat žákům, studentům, klientům. Práce Adély a Jany na jihu neskončila. Do konce roku chystají ve spolupráci s krajským úřadem, s příslušnými MÚ a s ekoporadnami KRASEC další semináře (v Prachaticích, Písku, Českém Krumlově), na nichž budou dál šířit myšlenky šetrného chování k životnímu prostředí a udržitelného života. Můžete se na ně opravdu těšit a hlavně přijít. Adélo, díky za kvalitní informace, osvětu i navázání neformální spolupráce. VĚRA SOUKUPOVÁ, Rosa, a LIBUŠE JOZKOVÁ, KÚ Jihočeského kraje

KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ D AT U M , m í s t o

NÁZEV AKCE, podrobnosti

POŘÁDÁ

5. 6. – 28. 7. Horní Planá, galerie kulturního a informačního centra

Výstava „Příroda Boletic“

Calla

5. 10. , 17 h., Jindřichův Hradec, foyer FM VŠE

Vernisáž výstavy „Jak dary pomáhají“ - v rámci 9. ročníku kampaně „30 dní pro neziskový sektor“. Výstava bude otevřena po celý říjen (po-so, 8 - 18 h.).

Fakulta managementu VŠE

1. 8. – 30. 10., Vimperk, Muzeum NP a CHKO Šumava (Zámek)

Výstava „Příroda Boletic“

Calla

14. 8., 16:00, Písek, v prostorách OS Inkano (Píseckého ul.)

Přednáška pro veřejnost „Zdravá výživa“, lektorka Dagmar Macháčková

Inkano

3. 9. – 21. 9., Prachatice, CEV Dřípatka

Výstava „Ekospotřebitel“

CEV Dřípatka, Rosa

6. 9., 18 h., Strakonice, čajovna Inspirace v hotelu Bavor

Zelený večer – filmy, dokumenty, čtení o přírodě aj. Program: www.knih-st.cz

Šmidingerova knihovna

6. 9. – 29. 9., Strakonice, Šmidingerova knihovna (Husova 380)

„Zaostřeno na hypermarkety“ (putovní fotografická výstava NESEHNUTÍ Brno a Hnutí DUHA Olomouc)


14. 9. - 16. 9., Prachatice, Sklepy Staré radnice

´ hub Tradiční výstava

CEV Dřípatka

16. 9. Vltavotýnsko

Geologická exkurze – stanice „Pomoc přírodě“ na Semenci u Týna n. Vlt. a rezervace Židova strouha; účast. poplatek 250 Kč (studenti 150,- Kč), přihlášky do 8. 9., vede PaedDr. Václav Pavlíček, nástup do autobusu v Č.K a Č. B.

Šípek

19. 9., Prachatice, čajovna U hrušky

Večer s knihou

čajovna U hrušky, CEV Dřípatka

20. 9., 18 h., Strakonice, čajovna Inspirace v hotelu Bavor

Zelený večer –„Zaostřeno na hypermarkety“


21. 9., 17:00, Č. Budějovice, galerie Měsíc ve dne (Nová ul. 3)

Zelený čtvrtek – Auto napůl – inteligentní mobilita 21. století; přednáší p. Kutáček (www.hornimlyn.cz) o tom, jak být i v dopravě šetrnější k ŽP

Rosa, Calla

22. 9., Prachatice

Den bez aut

CEV Dřípatka, město Prachatice

´

Podzimní houbaření

čajovna U hrušky, CEV Dřípatka

Zelený čtvrtek – Pískovny a životní prostředí – diskuse s odborníky, přednáší Klára Řehounková

Calla, Rosa

listopad, Písek, RW Café (ul. Národní svobody)

Výstava „Nakupuj s rozmyslem aneb Průvodce ekologického spotřebitele“

Rosa, Inkano

Jihočeský čtvrtletník o životním prostředí

Kde si například můžete koupit Krasec: Čes ké Budějov ice Kavárna Měsíc ve dne, Nová ul. 3 Obchod Slunečnice, Chelčického 21 Oříšek, prodejna zdravé výživy, J. Bendy 8/1307 Pí centrum, Panská 1 Jind řich ův H ra dec Galerie Inspirace, Nám. Míru 138/I Stra konice Zdravá výživa VALÉTUDÓ Velké náměstí 219 Cestovní kancelář CIAO, Zámek 1 Čajovna Inspirace, Na Ohradě 31 Zdravá výživa Mandragora, Bezděkovská 30 Čajovna Pohoda, Velké náměstí 44 Vod ňa ny Městské muzeum a galerie, Náměstí Svobody 18 Vol yně Knihkupectví „Pod Andělíčkem“, Palackého 110

Soukromá řádková inzerce - do 3 řádků sloupce (musí být uveden kontakt) - 50 Kč Komerční plošná inzerce - celá strana A4: 3 000,- Kč

- 1/2 strany: 1 800,- Kč - 1/4 strany: 1 000,- Kč - 1/8 strany: 600,- Kč - inzerce na obálce (vpředu, vzadu): + 50 % slevy pro opakované zveřejnění inzerce: - 2 x zveřejnění sleva 10% - 3 x a více zveřejnění sleva 15%

Objednávám si předplatné časopisu Krasec na následující 4 čísla za cenu: – 80,- Kč (osobní odběr – lze zaplatit hotově v některém eko-centru) – 140,- Kč (poštou – poštovné: 15,- Kč za číslo) Časopis si budu osobně vyzvedávat v eko-centru (zatrhněte): Rosa, Calla, ČNF pro vydru, Dřípatka, EPS, Florianus, INKANO, Šípek, Šmidingerova knihovna Časopis si přeji posílat poštou Částku __________ jsem zaplatil(a): – převodem na účet č. 12199723/0300, dne _______ z účtu č. ______________ – v hotovosti v eko-centru: _________________________________________ Prosím o vložení složenky do příštího čísla časopisu.

Jméno:

____________________________________________________

Adresa:

____________________________________________________

Dne: _______________ Podpis: _____________________________

Svým podpisem vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů uvedených na kupónu Rosou, o.p.s., Senovážné nám. 9, České Budějovice, po dobu neurčitou za účelem poskytování služeb EVVO a jejich evidence. Dále vyjadřujete souhlas se zpřístupněním údajů MŽP, MPSV a kontrolním orgánům EU. Veškeré údaje jsou poskytovány dobrovolně. Každý má právo přístupu ke svým osobním údajům, právo na jejich opravu a likvidaci.

INZERCE V ČASOPISU KRASEC

KONTAKT: [email protected]

26. 9., Prachatice, čajovna U hrušky 19. 10., Č. Budějovice, galerie Měsíc ve dne (Nová ul. 3)

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE KRASCE SI MIMO JINÉ PŘEČTETE: PORTRÉT:

Eliška NOVOTNÁ Socioložka, vedoucí Katedry managementu veřejného sektoru FM VŠE v Jindřichově Hradci, již dlouhá léta starostka obce Zahrádky a účastnice mnoha neziskových projektů...

JAN NOVÝ:

Genius loci vymírá Uspořádanost našeho světa není závislá jen na živé a neživé přírodě. Za jednu z významných složek považuji i genius loci naší krajiny a našich sídel. O hrozícím zániku ducha naší krajiny nikdo nepíše. Překvapila by vás zpráva, že genius loci české krajiny vymírá? Pokud ano, přečtěte si příští číslo časopisu Krasec.

N A N ÁV Š T Ě V E

Calla slaví patnáctku

JIHOČESKÝ ČTVRTLETNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

Calla – Sdružení pro záchranu prostředí slaví v letošním roce patnácté výročí své existence, což je jistě důvod nejen k oslavě, ale i návštěvě a bližšímu představení čtenářům Krasce. Českobudějovická Calla vznikla v roce 1991 jako nadace zabývající se energetikou a péčí o chráněná území, především o Národní přírodní rezervaci Brouskův mlýn. Zaměření na ochranu mokřadů dalo Calle i název. Ďáblík bahenní, Calla palustris je rostlina, které se nikde jinde nedaří – na rozdíl od občanského sdružení, které vzniklo v roce 1995 z původní nadace…

Milí a vážení čtenáři, pokud si náš časopis předplatíte – a také pokud to doporučíte svým přátelům a známým – pomůžete k jeho lepší finanční stabilizaci.

Krasec – předplatné časopisu ROSA, o.p.s. Senovážné náměstí 9 ČESKÉ BUDĚJOVICE

3 7 0 0 1 foto © Antonín Schubert

Sobě pak zaručíte zdroj mnoha zajímavých informací. Předplatitelům budeme ke každému číslu časopisu zdarma přidávat další informační a propagační materiály a dárky.

Portrét ALEXANDR JEGOROV

Recommend Documents