Porovnání lesnické politiky ČR s lesnickými politikami lesnicky vybraných zemí EU

Mendelova univerzita Brno Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky

Porovnání lesnické politiky ČR s lesnickými politikami lesnicky vybraných zemí EU Diplomová práce

Brno 2010

Martina Šmerdová 1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Porovnání lesnické politiky České republiky s lesnickými politikami lesnicky vybraných zemí EU zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: ....................

podpis studenta: .....................................................

2

Paní Ing. Petře Hlaváčkové - vedoucí práce, panu Tapani Tasanen z Finska, který mi poskytl materiály a cenné rady týkající se vývoje finské lesnické legislativy, přátelům a rodině. Všem těmto děkuji za to, že svou praktickou pomocí, věděním, cennými radami, ochotou a trpělivostí přispěli ke vzniku této práce.

V Brně, 25. 3. 2010

Lesy, bohatství národa zachovati, neposkvrněné míti je věčně a býti snažnou stráží jejich podstaty… (Maiestas carolinae)

3

Abstrakt Jméno:

Martina Šmerdová

Název práce:

Porovnání lesnické politiky ČR s lesnickými politikami lesnicky významných zemí EU (Finsko a Francie)

Diplomová práce na téma Porovnání lesnické politiky České republiky s lesnickými politikami lesnicky vybraných zemí EU spočívá v provedení srovnávací analýzy základních lesnických charakteristik, vývoje lesnických vztahů, právních norem a nástrojů státních lesnických politik České republiky a Finska. Na tomto základě bylo provedeno srovnání současného stavu lesního hospodářství, lesnické legislativy a doporučení a zdůvodnění opatření státních lesnických politik.

Klíčová slova: lesnická politika, lesnická legislativa, současný stav lesního hospodářství, Česká republika, Finsko

Abstract Name:

Martina Šmerdová

Title of work:

Comparison of forest policy of the Czech Republic and the forest policies of forestry forest selected EU countries

Diploma thesis on Comparison of forest policy Czech Republic and the forest policies forest selected European Union countries is to conduct a comperative analysis of the base characteristics of forestry, forestry development relations, legal norms and intruments of national forest policy of the Czech Republic and Finland. On this base, it was carry out comparison with the current state of forestry in these countries, forestry legislation and recommenfstions and justification fot state forestry policies.

Key words:

Forest policy, forest legislation, current status of forestry, Czech Republic, Finland.

4

OBSAH 1. ÚVOD………………………………………………………………………

8

2. CÍL PRÁCE………………………………………………………………. 10 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED………………………………………………… 11 3.1 Lesnická politika České republiky…………………………………… 11 3.1.1 Definice pojmu lesnická politika………………………………… 11 3.1.2 Historie lesnické politiky v České republice……………………. 12 3.1.2.1 Lesnická politika v období rakouské monarchie………. 12 3.1.2.2 Lesnická politika 1. Republiky………………………….. 12 3.1.2.3 Lesnická politika v období Protektorátu Čechy a Morava………………………………………………………… 13 3.1.2.4 Lesnická politika v období 1945 – 1990………………… 14 3.1.3 Současná lesnická politika……………………………………….. 15 3.1.3.1 Cíle lesnické politiky…………………………………….. 19 3.1.3.2 Aktéři lesnické politiky…………………………………... 19 3.1.3.3 Zásady státní lesnické politiky………………………….. 20 3.1.3.4 Oblasti lesnické politiky………………………………… 22 3.1.3.5 Vnější vlivy působící na současnou českou lesnickou politiku...………………………………………………………... 23 3.2 Legislativní vývoj na území České republiky ve vztahu k lesům….. 25 3.2.1 Nejstarší právní normy………………………………………….. 25 3.2.2 Lesní řády v 16. – 18. Století…………………………………….. 25 3.2.3 Rakouské lesní zákonodárství v 19. a počátkem 20. století….... 26 3.2.4 Lesnická legislativa v období první Československé republiky.………………………………………………………………

28

3.2.5 Lesnická legislativa v letech 1939 – 1945……………………….. 30 3.2.6 Právní normy v lesním hospodářství v období 1945 – 1950…… 32 3.2.7 Právní normy v lesním hospodářství v období 1951 – 1994…… 33 3.2.8 Právní normy v lesním hospodářství 1995 – 2010……………… 38 3.3 Současný stav lesního hospodářství České Republiky……………… 40 3.3.1 Vlastnická struktura lesů ČR…………………………………… 40 3.3.2 Kategorizace …………………………………………………….. 41 3.3.3 Druhová skladba………………………………………………… 42

5

3.3.4 Věková struktura………………………………………………… 42 3.3.5 Zásoba …………………………………………………………… 43 3.3.6 Zdravotní stav …………………………………………………… 45 3.3.7 Ekonomika……………………………………………………….. 46 3.3.7.1 Ceny dříví……………………………………………….. 46 3.3.7.2 Vývoz a dovoz…………………………………………… 47 3.4 Lesnická politika Finska……………………………………………… 49 3.4.1 Finsko obecně……………………………………………………. 49 3.4.2 Státní lesnická politika …………………………………………. 49 3.4.2.1 Historie lesnické politiky do 19. století………………… 50 3.4.2.2 Historie lesnické politiky od 19. století……………….... 50 3.4.2.3 Současná státní politik…………………………………. 51 3.4.2.4 Národní lesnický program (NLP)……………………… 52 3.5 Legislativní vývoj na území Finska ve vztahu k lesům…………….. 53 3.5.1 Období švédského království.…………………………………... 53 3.5.1.1 Pozdní středověk – 14. století…………………………... 53 3.5.1.2 15. – 16. století………………………………………….

53

3.5.1.3 17 – 18. století…………………………………………..

54

3.5.2 Období ruského carství ………………………………………… 56 3.5.3 Období finské nezávislosti………………………………………. 57 3.6 Současný stav lesního hospodářství Finska…………………………. 60 3.6.1 Vlastnická struktura…………………………………………….. 60 3.6.2 Klasifikace lesů…………………………………………………... 61 3.6.3 Druhová skladba……………………………………………….... 61 3.6.4 Věková struktura………………………………………………... 62 3.6.5 Zásoba……………………………………………………………. 63 3.6.6 Zdravotní stav…………………………………………………… 63 3.6.7 Ekonomika……………………………………………………….

64

4. MATERÁL A METODIKA……………………………………………..

67

4.1 Přípravné práce……………………………………………………….. 67 4.2 Vlastní hodnocení……………………………………………………… 67 4.3 Závěrečná úprava……………………………………………………... 67

5. VÝSLEDKY A NÁVRHOVÁ OPATŘENÍ…………………………….

68

6

5.1 Hlavní zásady, o které se opírá státní lesnická politika ČR………... 68 5.1.1 Ekonomický pilíř - zlepšení dlouhodobé konkurenceschopnosti..………………………………………………… 68 5.1.2 Ekologický pilíř – zlepšení a ochrana životního prostředí…….. 69 5.1.3 Sociální pilíř – zlepšení kvality života…………………………... 69 5.1.4 Komunikační pilíř – posílení koordinace a komunikace……… 70 5.2 Hlavní zásady, o které se opírá lesnická politika Finska…………… 71 5.2.1 Zajištění konkurenčního prostředí pro lesní průmysl a hospodářství…………………………………………………………... 71 5.2.2 Zlepšení klimatu a energetických výhod lesů…………………... 72 5.2.3 Ochrana biologické rozmanitosti a environmentálních přínosů lesů..…………………………………………………………………….. 73 5.2.4 Podpora využívání lesů jako zdroje rekreace a kultury………. 73 5.2.5 Posílení schopností, znalostí a přijatelností v lesnickém sektoru..………………………………………………………………… 74 5.2.6 Podpora trvale udržitelného obhospodařování lesů v mezinárodní lesnické politice..………………………………………. 75 5.3 Vlastní hodnocení……………………………………………………… 76

6. DISKUZE………………………………………………………………….. 77 6.1 Srovnání státní lesnické politiky ČR a Finska………………………. 77 6.2 Srovnání vývoje lesnické legislativy ČR a Finska…………………… 78 6.3 Srovnání současného lesního hospodářství ČR a Finska…………… 80

7. ZÁVĚR……………………………………………………………………. 82 8. SUMMARY………………………………………………………………. 84 9. LITERÁRNÍ PŘEHLED………………………………………………… 86 10. SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………. 88

7

1. ÚVOD Základem státní lesnické politiky každé vyspělé země je přísná ochrana lesa před zmenšováním jeho výměry a devastací. Jedním z nejdůležitějších cílů lesnické politiky tedy je zachování lesa, jeho ochrana i všestranný vývoj a optimální plnění všech jeho funkcí. Lesní hospodářství se proto musí do všech důsledků stát víceúčelovým, s rovnocenným a vyváženým postavením produkce dřeva a aktivních mimoprodukčních funkcí lesa. Nástrojů jak tohoto dosáhnout je několik. Nejdůležitější nástroj představuje legislativa, která vytváří závazné a platné předpisy. Základním

legislativním

rámcem,

který

v současnosti

usměrňuje

obhospodařování lesů v České republice, je zákon č. 289/ 1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Les je zde označen za národní bohatství tvořící nenahraditelnou složku životního prostředí. Zachování tohoto bohatství pro budoucí lidská pokolení je etickým závazkem současné generace a základním cílem soudobé státní lesnické politiky. Lesnická politika České republiky se dále opírá o Zásady státní lesnické politiky, které vypracovalo MZe ČR a schválila vláda dne 11. 5. 1994, Koncepce lesnické politiky na období před vstupem České republiky do EU (Mze 2002), Národní lesnický program I pro období 2003-2006 a Národní lesnický program II, který je platný pro období 2008 - 2013 a který navazuje na program předchozí. Finsko se díky své lesnatosti (téměř 86 % plochy území) řadí mezi nejvyspělejší lesnické země Evropy. Současná lesnická politika Finska, stejně jako České republiky, je založena na principu trvale udržitelného hospodářství. Mezi hlavní nástroje finské lesnické politiky patří právní předpisy, veřejné financování a poskytování informací o stavu lesů. Základní legislativní rámec, který v současné době určuje obhospodařování lesů ve Finsku, představuje lesní zákon č. 1093/1996. Účel tohoto zákona představuje podpora ekonomicky, ekologicky a sociálně udržitelné hospodaření a využívání lesů takovým způsobem, kdy lesy poskytují trvale udržitelný uspokojivý výnos současně se zachováním jejich biodiverzity. Koncepce státní lesnické politiky se opírá o zásady Národního lesnického programu, který byl schválen v březnu roku 2008 a platí až do roku 2015. Finsko se také aktivně zapojuje do mezinárodní politiky lesního hospodářství nejen v rámci Evropské unie, ale i v rámci celé Evropy a světa.

8

Národní lesnické programy (NLP), představují strategické dokumenty, kterými státy vymezují směřování své lesnické politiky v budoucnosti. Jejich příprava byla iniciována v průběhu panevropského procesu o ochraně lesů v Evropě. Jsou úzce spjaté nejen s národní lesnickou politikou dané země, ale také navazují na mezinárodní lesnickou politiku. V mezinárodní lesnické politice jsou dnes NLP považovány za rozhodující podklad pro uplatnění principů trvale udržitelného obhospodařování lesů. Jejich prostřednictvím je naplňována jak Lesnická strategie EU, tak navazující Akční plán EU pro lesnictví. Všechny tyto mezinárodní dokumenty jsou pro jednotlivé vlády politickými závazky, které se následně realizují v národní lesnické politice. Národní dokumenty jsou proto, že mají zahrnovat evropské principy (politické závazky), ale zároveň by měly dbát na národní odlišnosti jednotlivých států.

9

2. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo provedení srovnávací analýzy základních lesnických charakteristik, vývoje vlastnických vztahů, právních norem a nástrojů státních lesnických politik České republiky a lesnických politik lesnicky vybraných zemí EU. Protože je toto téma velice obsáhlé, byla práce zaměřena detailněji jen na jednu zemi. A sice Finsko, které je nejlesnatější zemí EU. Na tomto základě pak bylo provedeno srovnání vývoje a současného stavu státní lesnické politiky, srovnání vývoje a současné platné legislativy týkající se lesnictví a srovnání současného stavu lesního hospodářství. Výsledkem pak je návrhové doporučení a zdůvodnění opatření státních lesnických politik, vycházejících z vlastních Národních lesnických programů.

10

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Lesnická politika České republiky 3.1.1 Definice pojmu lesnická politika

Lesnická politika = vědecká disciplína studující souvislosti mezi vývojem stavu lesa, vlastnických vztahů k lesu, způsobů jeho obhospodařovaní a využívání a vývojem politických a hospodářských systémů, obecné a speciální legislativy, sociálního a kulturního stavu společnosti, vědeckého poznání přírodních a společenských zákonitostí, techniky a technologií, vědeckého poznání a společenského vnímání vztahů člověka, společnost – příroda. (Lesnická politika I, Domes, 1995)1

Termín "lesnická politika" použil jako první R o s c h e r v roce 1860 ve své Národní ekonomii zemědělství. Před tím se o úkolech, které dnes řadíme do úkolů lesnické politiky, převážně hovořilo jako o úkolech lesní policie. Také švýcarské lesní zákony byly v minulosti označovány jako zákony lesopolicejní, zabývající se spolkovým dohledem nad lesní policií. Současný stav společnosti a její požadavky na les vytvářejí to, co si dnes můžeme přestavovat pod pojmem lesnická politika. Při jejím novém formulování se musí počítat s vlivem demokratizačního procesu, právě tak jako s existujícím vlivem a působením médií ve společnosti. Přitom se musí brát v úvahu skutečnost, že dnes již není výhradně záležitostí lesníků rozhodnutí o lese, jeho zachování, jeho obhospodařování a ochraně. Stalo se středem veřejného zájmu a je ovlivňováno různými institucemi a společenskými uskupeními. A proto je důležitým podkladem pro obecně politická rozhodnutí. Lesnická politika může ovlivňovat lesní hospodářství dvojím způsobem: - konstruktivním, projevuje se ve snaze lesníků, aby výše uvedené vztahy měly kladný vliv na stav lesa a na intenzívní plnění všech jeho funkcí (produkce dřeva, společenské, ekologické).

1

Tímto tématem se rovněž zabírali Ing. Jiří Oliva, Ing. Jaromír Sixta, Ing. Jiří Matějíček, CSc.

11

- destruktivním, pokud sleduje krátkodobé cíle zaměřené většinou na krátkodobý ekonomický efekt, anebo ve spojení se snahami o změny vlastnictví lesního pozemkového fondu. (Texty přednášek pro lesnickou fakultu Č Z U v Praze, Oliva, Sixta, 2001)2

3.1.2 Historie lesnické politiky v České republice 3.1.2.1 Lesnická politika v období rakouské monarchie

Do vzniku samostatné Československé republiky neexistovala vlastní česká lesnická politika. Byla součástí lesnické politiky rakouské monarchie a ta se omezovala většinou jen na nejnutnější úkony státní lesní inspekce na podkladě říšského zákona č. 250 z roku 1852 a ponechávala soukromým vlastníkům lesů téměř volnou ruku při hospodaření v lesích. O hospodaření v obecních lesích rozhodoval zemský zákon č. 11, vydaný v roce 1893. (Oliva, Sixta, 2001)

3.1.2.2 Lesnická politika 1. republiky

Mezi hlavní problémy lesnické politiky první republiky patřila pozemková reforma, vyhlášená zákony č. 32/1918 Sb. o obstavení velkostatků a č. 215/1919 Sb. (záborový). Její provádění se zdrželo, protože byla nejdříve prováděna její zemědělská část (z politických důvodů). Na lesní části reformy se začalo intenzivněji pracovat v roce 1925, kolem roku 1932 tato akce vrcholila a v roce 1937 byla dočasně zastavena. Cíle, které tato reforma původně sledovala, se z politických důvodů postupně měnily. V důsledku reformy se zvýšila státní držba lesní půdy 1,2 % na 16,4 %, část lesní půdy byla přidělena obcím a územní samosprávě a menší část i jiným nabyvatelům. V té době začala vznikat lesní družstva obcí. Veškeré vyvlastňování podle uvedených zákonů bylo prováděno za náhradu. Lesnickou politiku v tomto období ovlivňovaly i následky kalamit (mnišková kalamita 1917-27, větrná kalamita 1929, sněhová kalamita 1930 a světová hospodářská krize mezi lety 1933-1935). Zejména světová odbytová krize vedla k poklesu vývozu, k zmenšení odbytu na vnitřním trhu a ke zhroucení cen dřeva. Stát zavedl radikální

2

Dále jen (Oliva, Sixta, 2001), text upraven

12

regulaci těžby dřeva na 50 % zákonem povoleného etátu, a nepřímou regulaci trhu dřeva podporou vývozu. Tato omezení platila do roku 1936. Omezení těžby a celkový nedostatek financí vedlo k útlumu pěstební péče o les a zpomalení reprodukce lesa. Celkovou úroveň hospodaření v lese nepříznivě ovlivňovala roztříštěnost lesního majetku. Až na malé výjimky se nedařilo vytváření družstev soukromých vlastníků lesů. Kromě uvedených problémů se zabývala lesnická politika ještě řadou úkolů cenových a sociálních. Byly to např. otázky dřevní cenové politiky, obchodních smluv, dopravních tarifů, zdanění lesů, pojištění apod. Většina těchto otázek měla širší dopad a vyžadovala při řešení spoluúčast politických stran, která někdy chyběla. Přesto však československé lesnictví zaznamenalo za 20 let své existence všeobecný pokrok, který vedl ke zlepšení poměrů v celém lesnictví. (Oliva, Sixta, 2001)

3.1.2.3 Lesnická politika v období Protektorátu Čechy a Morava

Rozbití republiky odtržením tzv. sudetských území a jejich přičlenění k Velkoněmecké říši, vznik Slovenského státu a vytvoření tzv. Protektorátu Čechy a Morava a jeho okupace Německem, mělo za následek narušení mnohých lesních hospodářských celků a jejich organizační struktury. Na zabraném území správu státního lesního majetku, majetku obcí a dohled nad hospodařením v drobných lesích, prováděly říšské lesní úřady. Později byla podle tohoto vzoru upravena i protektorátní organizace lesní služby a do jejího čela byli postaveni Němci. Významnou změnu v hospodaření v drobných lesích přineslo vládní nařízení č.178/1940 Sb., kterým byly vytvořeny Správy lesních společenstev, které spravovaly svými lesními hospodáři lesy společenstev. Správy lesních společenstev, vedle odborné správy malých drobných lesů, plnily úkol umístit nadbytečné lesní zaměstnance, kteří přišli z obsazených oblastí. Přes v celku negativní vývoj stavu lesů v okupačním období, došlo k vydání několika právních předpisů, (vládní nařízení o odborné službě lesní, o zařízení lesů), které měly svůj myšlenkový základ v předválečné lesnické politice a nepochybně přispěly ke zlepšení stavu lesů. (Oliva, Sixta, 2001)

13

3.1.2.4 Lesnická politika v období 1945 – 1990

Po roce 1945 došlo k rozsáhlým majetkovým změnám v důsledku vydání dekretu prezidenta republiky č.12/1945 Sb. o konfiskaci majetku Němců, Maďarů a nepřátel republiky, zákona č.142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy a zákona č.143/1947 Sb. o převzetí 50 000 ha hlubocké větve rodu Schwarzenbergů. Tím se výměra státních lesů zvýšila asi o 500 000 ha. Lesnické politice se v letech budování tzv. socialismu věnovala malá pozornost. Tento významný úsek hospodářské politiky byl degradován na pouhé rozpracování zásad hospodářské politiky KSČ a periodicky sestavovaného státního plánu rozvoje národního hospodářství, který z ní vycházel. Cílem lesnické politiky bylo dosáhnout toho, aby "společnost ve vlastním zájmu co nejúčelněji využívala lesů" (Polák 1959). Při této degradaci lesnické politiky došlo i k přehlížení specifik lesního hospodářství, zejména prosazovanou industrializací odvětví, mechanicky chápanou rozšířenou socialistickou reprodukcí, krátkodobě chápanou ekonomizací, jednostranně zaměřenou intenzifikací apod. Situaci zhoršovalo přehlížení imisní zátěže lesů, která různou intenzitou postihuje v současnosti přes 60 % porostní půdy se všemi nepříznivými důsledky pro stav lesa a jeho funkce. Vedle imisního zatížení, došlo v lesích k poklesu podílu listnatých dřevin v obnově až na minimum, ke zpožďování výchovných zásahů, znehodnocování odběratelsky neatraktivní části dřevních zásob a k neúnosně vysokým škodám zvěří. Nepříznivým způsobem se projevily chyby v řízení lesního hospodářství, v nástrojích a ukazatelích jeho ekonomiky a jeho legislativy. Jejich projevem bylo potlačování pojetí lesa jako ekosystému, degradace pěstování lesů, deformace funkce hospodářské úpravy lesů, což dokládá absenci racionální lesnické politiky. Postátnění prakticky všech lesů ale také umožnilo vytvoření a zavedení systémově velmi dokonalých nástrojů pro plánování a rozhodování v hospodářské úpravě lesů i ve vlastním provozu (např. lesnická typologie, hospodářské soubory a rámcové směrnice hospodaření, speciální průzkumy pro LHP, nové růstové tabulky, vybudování rozsáhlé a relativně dokonalé sítě lesních cest). V uvedeném období vzrostly i dřevní zásoby, i když jejich část se nachází v přestárlých porostech ve špatně přístupných oblastech.

14

Změny, které nastaly po listopadové revoluci ve společnosti i v lesním hospodářství, si vyžádaly vypracování nových zásad státní lesnické politiky, které byly schváleny vládou České republiky počátkem května 1994. (Oliva, Sixta, 2001)

3.1.3 Současná lesnická politika Lesní hospodářství procházelo od roku 1989 zásadními změnami. Skončila užívací a vlastnická práva státu na zhruba 45 % výměry lesů, která se vrátila původním majitelům. Byl ukončen proces transformace podniků státních lesů. Současný zdravotní stav lesů byl silně ovlivněn antropogenními vlivy a je dále ohrožen předpokládanými globálními klimatickými změnami. Tato situace vyžadovala stanovení zásad státní lesnické politiky. Jejich formulováním a vytvářením podmínek pro jejich realizaci vyjádřil stát zájem na řešení koncepčních otázek v lesním hospodářství podle konkrétního programu. Zásady státní lesnické politiky byly schváleny usnesením vlády České republiky č. 249 ze dne 11. května 1994. Na základě analýzy současného stavu lesa a situace v lesním hospodářství byly stanoveny cíle, kterých se má dosáhnout v různých časových horizontech. Stanovení cílů vycházelo rovněž z mezinárodních závazků, které Česká republika, jako signatář štrasburských a helsinských resolucí přijala a na jejichž rozpracování se podílela. Lesnická politika, jako oficiální výraz zájmu státu, sleduje trvalé zachování lesa pro budoucí generace, poskytujícího trvalou produkci dřeva a plnícího ostatní mimoprodukční funkce.

Podle zásad státní lesnické politiky z roku 1994 se za dlouhodobé cíle se považuje: •

obnovení a udržení stabilních lesních ekosystémů

•

uplatnění principu trvale udržitelného hospodářství ve všech lesích pomocí odborného obhospodařování a využívání lesů takovým způsobem a v takovém rozsahu, že jejich stabilita, biodiverzita, produkční a regenerační schopnost a schopnosti plnit ostatní funkce zůstanou trvalé

•

zachování lesa jako trvale obnovitelného přírodního zdroje pro příští generace

15

•

dosažení trvalé vyvážeností všech funkcí lesů

•

zvýšení druhové diverzity lesních dřevin a přiblížení se k přirozené skladbě lesů s přiměřeným uplatněním produkčně vhodných druhů

•

dosažení výrazného snížení imisního zatížení lesů

•

zachování a ozdravení lesních porostů v oblastech poškozovaných imisemi

•

udržení a rozvíjení genofondu lesních dřevin

Lesnická politika se zaměřuje rovněž na podrobné rozpracování prostředků pro realizaci své koncepce. Za tyto prostředky pro nejbližší období se považuje: •

zvyšování úrovně hospodaření v drobných lesích

•

zvyšování odbornosti lesního personálu poradenstvím a osvětou

•

spolupráce a součinnost se sdruženími vlastníků lesů při řešení problematiky lesního hospodářství

•

sjednocení systému státní správy lesního hospodářství a zvýšení její účinnosti

•

ekonomická podpora pro zabezpečení veřejného zájmu v lesích

•

vytvoření podmínek pro vznik ucelených lesních majetků a pro omezování dalšího drobení držby lesů

•

vytvoření podmínek pro dobrovolné sdružování vlastníků lesů za účelem zvýšení úrovně a racionalizace hospodaření v lesích

•

udržení vysoké úrovně hospodářské úpravy lesů jako nástroje pro zabezpečení trvale udržitelného hospodaření, zjišťování stavu lesů a informační databáze

•

důsledné uplatňování šetrných technologií při těžbě, dopravě dříví a v ochraně lesa

•

vytváření podmínek pro zachování genofondu zvěře, včetně péče o jejich biotopy

•

dosažení optimální a stabilizované organizační struktury státních lesů

•

zmapování funkčního potenciálu lesů a cílevědomá péče o něj

•

v souladu s tvorbou ekologicky vyvážené krajiny prosazování vhodného lesnického využití málo produktivních zemědělských pozemků

•

zvyšování informovanosti občanů o roli lesa a lesního hospodářství (Oliva, Sixta, 2001)

16

V letech 1997 a 1998 byl pod koordinací odvětví lesního hospodářství MZe zpracován resortní Lesnický program. V průběhu roku 1999 byla v souladu s cíli zakotvenými v dokumentech evropské lesnické politiky zpracována „Koncepce lesnické politiky na období před vstupem České republiky do Evropské unie“, která byla v roce 2000 schválena vládou ČR. K jejím klíčovým okruhům se řadí: •

nepřetržitá a vyrovnaná produkce dříví a jeho rozšířené využívání

•

postupné zlepšování ekologické stability lesních ekosystémů

•

usměrňování mimoprodukčních funkcí lesů v oblastech zvýšeného veřejného zájmu

Souhrn koncepčních záměrů formulovaných v jednotlivých okruzích vytváří rámec pro řešení ekologických, ekonomických a sociálních otázek v několika příštích letech. Její závěrečná část je věnována Národnímu lesnickému programu. Jeho cílem pak je analyzovat vybrané problémy státní lesnické politiky a navrhnout jejich řešení. Základem k tvorbě Národního lesnického programu jsou dokumenty přijaté Konferencí OSN O životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce 1992, které předpokládají

mezinárodně

koordinovanou

tvorbu

programů

podporujících

v jednotlivých zemích trvale udržitelný rozvoj lesního hospodářství. Požadavek na zpracování národních lesnických programů byl formulován v závěrech Mezinárodního panelu o lesích (IPF), schválených rozhodnutím Ekonomické a sociální rady OSN v roce 1995, a dále v rezolucích 3. ministerské konference o ochraně evropských lesů v Lisabonu (1998). Rovněž rada Evropské unie ve své resoluci o „lesnické strategii pro EU “ (1998) zdůrazňuje potřebu účinných lesnických programů v jednotlivých členských zemích. Jejich význam byl potvrzen i závěry na 6. zasedání konference smluvních stran, kde byla přijata tzv. Úmluva o biologické rozmanitosti v Haagu 2002. Lesy představovaly klíčové téma jednání. Základními principy, z nichž Národní lesnický program vychází, je: •

obhospodařování lesa trvale udržitelným způsobem

•

omezování administrativních zásahů státu na nevyhnutelné minimum

•

motivační působení státní lesnické politiky na podporu veřejných zájmů

•

zvyšování odpovědnosti vlastníků lesa za svůj majetek

17

Tento program je programem meziresortním na období 2003 - 2006, který respektuje nejen potřeby odvětvového rozvoje lesního hospodářství, ale i zdůrazňuje významné místo lesů v životním prostředí a jejich mimoprodukční funkce. Dále poukazuje na důležitost lesa jako obnovitelného zdroje ekologicky příznivé dřevní suroviny a zdůrazňuje význam zpracování dřeva pro ekonomiku země.

Vedle základních informací o současném stavu lesů a lesního hospodářství v České republice obsahuje kapitoly tématicky zaměřené na tyto okruhy: •

obhospodařování lesů podle zásad trvale udržitelného hospodaření

•

rozvoj produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa

•

udržení a rozvoj biologické diverzity lesních ekosystémů

•

zabezpečení produkce a využití surového dříví

•

péče o lesy ve zvláště chráněných územích

•

ochrana lesních ekosystémů proti škodlivým činitelům

•

realizace Národního lesnického programu v regionech

Nástroje k realizaci Národního lesnického programu, kterými lesnická a ekologická politika disponuje, se týkají: oblasti ekonomické, oblasti legislativy, oblasti výzkumu a oblasti organizačních opatření

V současné době je již platný Národní lesnický program II pro období 2007 – 2013, který vychází z Akčního plánu EU pro lesy. Jeho strategie je směřována do oblastí: •

Obhospodařování lesů podle zásad TUH

•

Funkce lesa

•

Ochrana a obnova biologické rozmanitosti

•

Zachování zdraví a vitality lesních ekosystémů

•

Produkce a využití dřeva

•

Ekonomická životaschopnost lesního hospodářství

•

Institucionální kapacity

•

Realizace NLP v regionech (Matějíček, 2006)

18

3.1.3.1 Cíle lesnické politiky

Obecně formulovaným základním cílem lesnické politiky je zachování lesa, jeho ochrana i všestranný vývoj a optimální plnění jeho funkcí. Lesní hospodářství se musí stát do všech důsledků víceúčelovým, se stanovišti odpovídajícím postavením výroby (produkce dřeva) a aktivních (plánovitých) mimoprodukčních funkcí, někdy též označovaných jako ekologické služby lesa. Lesnická politika se však nemůže spokojit se sdruženým ekologickým efektem lesů, ale je nutné žádoucí efekty posilovat nebo nově utvářet, nežádoucí naopak tlumit a odstraňovat. (Oliva, Sixta, 2001)

3.1.3.2 Aktéři lesnické politiky

Lesnickou politiku lze rovněž definovat jako vědní disciplínu a praktickou činnost, která se zabývá konfliktními vztahy mezi zájmy jejich aktérů v lesním hospodářství. Když se dostanou zájmy o les do vzájemného konfliktu, opírají se aktéři o informace a moc, aby své zájmy prosadili. Řešení konfliktů pomocí osvěty, věcného řešení a vyjednávání bývají aktéry nasazeny do tohoto procesu přímo, pokud to informační a mocenské potenciály aktérů dovolují. Tyto střety zájmů mají svůj průběh, který se odvíjí i bez veřejných zásahů. Lesnická politika má možnost tyto procesy ovlivnit vnesením dalších informací či použitím moci. Představuje, na rozdíl od sporů jednotlivých aktérů, společenský proces, který dává možnost zapojit se pomocí informačních a mocenských prostředků do řešení probíhajících konfliktů, stejně jako jednotliví aktéři.

Aktéři lesnické politiky: - vlastníci lesa - prosazováním svých vlastnických zájmů - zaměstnanci - jsou uživatelé lesa, kteří se na základě pracovního poměru podílejí na produkci podniku lesního hospodářství - výzkum, věda a technika, lesnické školství - odhalováním zákonitostí přírodních, hospodářských a společenských procesů, tvorbou mechanismů a technologií pro obhospodařování lesů a přípravou kvalifikovaného managementu na všech stupních řízení lesního hospodářství 19

- stát - jako ústřední tvůrce politiky, prostřednictvím svých orgánů moci zákonodárné a výkonné - občané – tvoří velkou a nejednotnou skupinu, které je společné to, že využívají les jako konsumenti - ochrana přírody a životního prostředí - ministerstvo životního prostředí, inspekce životního prostředí, státní ústav ochrany přírody, státní památková péče, správy národních parků, Svaz ochránců přírody, dobrovolní pracovníci v ochraně přírody - spolky a sdružení v lesním hospodářství – např. Česká lesnická společnost, Česká jednota lesnická, Sdružení vlastníků obecních lesů a soukromých vlastníků, Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství, a další) - zájmové organizace – např. Český myslivecký svaz, Český svaz včelařů, Český svaz rybářů, nevládní ekologické organizace jako Greenpeace, Duha, Děti země, Arnika, sportovní organizace Český lyžařský svaz, Klub českých turistů a další - podnikatelé v lesním hospodářství a zpracovatelé dříví - akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, družstva a jednotlivci poskytující služby v lesním hospodářství, dřevařské a pilařské podniky, papírny a celulózky - obchod se dřívím – společnosti a jednotlivci zabývající se podnikáním v obchodu se dřívím

(Oliva, Sixta, 2001)

3.1.3.3 Zásady státní lesnické politiky

Zásady státní lesnické politiky tvoří základní kostru lesnického vzdělání a ve většině států jsou zakotveny v lesních zákonech.

Zásada vyváženosti produkce dříví a neprodukčních funkcí, která byla dokonce v minulosti prezentována jako zásada přednosti produkce dříví. Je uskutečňována od doby, kdy začalo hospodařit v lesích na vědeckých základech. Od té doby stojí produkce dříví v popředí zájmu. Všechny ostatní produkty a funkce lesa jsou chápány jako vedlejší produkty. Tato zásada je obsažena i v lesním zákoně 250/1852 ř. z., ale i v dalších zákonech, které platily v českých zemích do roku 1995 a je i v současně platném zákoně č. 289/1995 Sb. Také klasické discipliny lesnického vzdělání, jako je pěstování lesů, nauka o výnosovosti lesa, hospodářská úprava lesa, lesní těžba a ochrana lesa jsou zaměřeny 20

především na produkci dříví a redukují rozmanité možnosti využití lesa a ulehčují orientaci při jeho obhospodařování.

Tato zásada využití lesa k dřevní produkci byla vždy velmi důležitá. Mezi dvěma extrémy, kterými jsou nehospodaření v lese a jeho obhospodařování výlučně k produkci dřevní hmoty, existuje nekonečné množství možností volby, které působí vlastníkovi lesa a lesnímu hospodáři těžkosti v rozhodování, ale na druhou stranu umožňuje stanovení kompromisu mezi požadavky kladenými na les.

Zásada trvalosti, která je základní zásadou lesnické vědy. Jejím výrazem je již v prvních evropských zákonech uvedený zákaz odlesňování a povinnost opětného zalesňování lesní půdy. Tato zásada spočívá v odpovědnosti vůči budoucím generacím, o kterých předpokládáme, že budou potřebovat dříví stejně jako my a generace před námi.

Zásada dlouhodobosti charakterizuje jedna ze zvláštností lesní výroby. A sice dlouhá produkční doba, která nutí lesníka brát stále v úvahu dlouhodobé důsledky své činnosti. Krátkodobý úspěch může někdy přinést negativní dlouhodobé následky.

Zásada přednosti lesnické odbornosti spočívá v tom, že úspěšný lesník nachází cíle a směrnice svého jednání v

samotném lese, který pozoruje a

z pozorovaných procesů a jejich výsledků dělá závěry. Prioritním učitelem lesníka musí být les, nikoliv politické zájmy. Díky stupni praktického poznání a teoretickým vědomostem se lesník stává zprostředkovatelem mezi lesem a vlastníkem lesa. Uvedená zásada požaduje na lesníkovi, aby zákonitosti lesa přeměnil na cíle, a tím je i ideologicky odůvodněna samozřejmá nutnost lesnického stavu. Lesník musí být hlavním aktérem v politickém procesu, který se snaží technokraticky vyhodnocovat různé funkce lesů a zajišťovat jejich optimalizaci. Do lesnické elity bývá řazen ten, který ztělesňuje nejlépe hodnoty lesnického stavu. Do něj patří lesní inženýři, absolventi SLŠ, absolventi ostatních lesnických škol i vlastníci lesů, kteří jsou organizováni do různých lesnických organizací. (Oliva, Sixta, 2001)

21

3.1.3.4 Oblasti lesnické politiky

Lesnická politika jako závazná úprava řešení konfliktů rozličných zájmů na les se týká tří velkých oblastí:

- oblasti konkurenčních hospodářských zájmů na lese, které se projevují jako latentní konflikty víceúčelového lesního hospodářství, pracovního trhu v lesnictví a trhu se surovým dřívím - oblasti konkurenčních ekonomických a ekologických zájmů na lese, projevujících se rozporem mezi vlastnickými zájmy na dosahování trvalého zisku a dlouhodobým ekologickým, zejména na udržení přirozeného lesního ekotopu. Spočívá především v odstranění negativních vlivů vlastníků lesa na les (negativní externality), jako poškozování stojících stromů při dopravě dříví, pěstování čistých jehličnatých porostů, zhutňování lesní půdy při provozu mechanizmů. Problém velké aktuálnosti představují imise, deponie odpadků apod., které jsou v podstatě přenášením nákladů ostatní společnosti na les - oblasti konkurenčních zájmů při obhospodařování lesa a sociálních zájmů na lese, která je dána společenskými požadavky na les, jako jsou ochrana půdy, klimatu a hospodaření s vodou, rekreace a tvorba krajiny. Plnění sociálních funkcí lesa nepřináší vlastníkovi lesa žádný většinou výnos, neboť tyto statky nemají žádnou tržní cenu, ale je často spojeno s jeho náklady. To představuje stálý konflikt mezi sociálními zájmy a zájmy na hospodaření v lese.

K řešení konfliktů v těchto problémových oblastech jsou k dispozici tyto prostředky: •

informační nástroje – slouží ke zprostředkování informací veřejnosti. -

školení

-

práce s veřejností

-

symbolická ocenění

-

plány (OPRL, LHP, LHO)

-

další vzdělávání

22

•

ekonomické nástroje - politická regulační opatření ovlivňující jednání společnosti a lesního hospodaření cestou výměny „ekonomických hodnot“.

•

-

samoregulace tržního hospodářství

-

podpora hospodaření v lesích

-

daně

regulační nástroje - nástroje pro řešení konfliktů ve společnosti a hospodářství. (Oliva, Sixta, 2001)

3.1.3.5 Vnější vlivy působící na současnou českou lesnickou politiku dle tří pilířů Akčního plánu EU pro lesy.

Oblast ekonomická: •

vzhledem k postupnému vyčerpávání tradičních zdrojů energie a cenovému vývoji se očekává sílící tlak na využívání lesní biomasy jako obnovitelného zdroje energie

•

bude pokračovat cenový tlak na úroveň evropských cen dříví a řeziva vlivem levných dovozů ze zemí mimo EU

•

plnění nařízení Rady EU o zamezení dovozu nelegálně vytěženého dříví (FLEGT) ze třetích zemí do členských států EU

•

v EU bude přetrvávat rozdílná úroveň v kvalitě a citlivosti při obhospodařování lesů na základě národních legislativ s přímým dopadem na rozdílnou úroveň nákladové ceny produkovaného dříví

•

bude pokračovat trend zvyšování konkurenceschopnosti a životaschopnosti lesního hospodářství v zemích EU

Oblast ekologická: •

na základě legislativního závazku ČR se implementují principy Kjótského protokolu a dalších právně závazných konvencí s ekologickým zaměřením

•

na základě politického závazku se do české legislativy implementují principy ekologického pilíře panevropského procesu o ochraně evropských lesů a principy celosvětové konference o udržitelném rozvoji

•

ochrana přírody ve strukturách EU uplatňuje směrem k národním legislativám svoji jednotící roli 23

•

jsou podporovány různé certifikační systémy jako tržní nástroje na uplatnění trvale udržitelného obhospodařování lesů (např. PEFC a FSC)

•

bude pokračovat trend ekologizace lesního hospodářství a posilování veřejného zájmu na lesích v zemích EU

Oblast sociální: •

na základě politického závazku se do české legislativy implementují principy sociálního pilíře panevropského procesu o ochraně evropských lesů

•

v období 2007 – 2013 je počítáno s finanční podporou lesů z EAFRD v ose 3, 4 s cílem posílení sociálního aspektu lesního hospodářství pro rozvoj venkova

•

mění se pohled veřejnosti na lesy, neboť převážná většina obyvatelstva žije ve městech a lesy jsou veřejností vnímány především jako prostředí sloužící k odpočinku, rekreaci a sportu

•

je podceněn význam lesů pro zaměstnanost venkovského obyvatelstva a pro rozvoj služeb ve venkovském prostoru (Národní lesnický program pro období do roku 2013)

24

3.2 Legislativní vývoj na území České republiky ve vztahu k lesům 3.2.1 Nejstarší právní normy

Nejstarší ustanovení o ochraně lesů proti jejich devastaci a krádeži dřeva, spolu s vyhlášenými tresty, obsahují městská práva ve výrazně odlesněných oblastech (městské právo brněnské z r. 1243, jihlavské z r. 1259 a další). Za nejstarší připravovanou celostátně platnou normu u nás, která se také týkala stavu lesů a hospodaření v nich, se považuje návrh zákoníku Karla IV. (tzv. Majestas Carolina), připravovaný kolem roku 1350. Je v něm obsaženo pochopení panovníka pro význam lesů a kritické hodnocení jejich stavu a i přísná opatření na jejich ochranu. Přísnými fyzickými tresty se měly postihovat krádeže dříví, zapálení královských lesů, svévolné kácení stromů apod. I když tento zákoník nebyl vydán, stal se cennou inspirací pro různé pozdější právní normy, označované jako lesní řády, které měly většinou regionální platnost. Mezi významné lesní řády tohoto období lze zařadit tzv. Chebský lesní řád z r. 1379. Řád nařizoval v chebských lesích šetřit dub a lípu, aby se tak zabezpečila kromě cenného dubového a lipového dříví výnosná pastva na žaludech a pastva pro včely. (Oliva, Sixta, 2001)

3.2.2 Lesní řády v 16. – 18. století

Vytvořením podmínek pro zabezpečení dostatečného množství dřeva pro doly a hutě se zabýval Báňský a lesní řád císaře Maxmiliána, vydaný v roce 1568 pro Království české a v roce 1573 pro Uhry. Podle něj měli např. vlastníci lesů v okolí dolů povinnost přednostně je zásobovat dřívím. Roku 1754 vydala císařovna Marie Terezie nařízení královským zemským úřadům v Praze, v Brně a v Opavě, aby připravily návrhy zemských lesních řádů. V Praze vypracoval na počátku roku 1754 nejvyšší lovčí hrabě Kinský návrh a 5. dubna 1754 byl vydán „Císařský a královský patent lesů a dříví, ustanovení v království Českém se týkající" (tzv. tereziánský lesní řád). Na Moravě byl zemský lesní řád vyhlášen 23. 11. 1754 a ve Slezsku o dva roky později 20. 3. 1756.

25

Tyto lesní řády např.: •

přísně zakazovaly jakékoliv ničení (klučení) lesů ve všech kategoriích vlastnictví

•

omezovaly svévolnou těžbu dřeva a sledovaly zlepšení stavu lesů i za cenu významného omezení vlastnických práv

•

stanovily vlastníkům povinnost obnovení lesa na vykácených plochách a starat se o zajištění lesů do budoucna

•

stanovily dobu těžby na zimní období (listopad až únor) a pokácené dříví mělo být co nejrychleji zpracováno a vyvezeno z lesa

I přes nedostatky, viděné s hlediska dnešní doby, je možno označit vydání lesních řádů pro české země roku 1754 - 1756 za významný mezník ve vývoji našich lesů, od kterého začal stát stále důrazněji uplatňovat svůj zájem o lesy a lesní hospodářství. (Oliva, Sixta, 2001)

3.2.3 Rakouské lesní zákonodárství v 19. a počátkem 20. století3

Vlivem rychlého rozvoje přírodních a ekonomických věd na konci 18. století byla rychle překonána odborná koncepce platných řádů. Proto se již od roku 1798 začalo s přípravou reformy všech platných lesních řádů. Nešlo jen o to lesní řády novelizovat, ale i unifikovat, a proto bylo v roce 1843 rozhodnuto o vydání nového lesního zákona, který měl platit v celém státě (tzv. Předlitavsku). Při projednávání zásad nového lesního zákona se zejména šlechtičtí majitelé bránili zejména povinnému ustanovování odborných lesních hospodářů, proti státnímu dozoru nad lesy a proti omezování vlastnických práv při správě a užívání lesů, což patřilo k hlavním zásadám nového lesního zákona. Ještě před vydáním zákona vyšlo nařízení ministerstva orby č. 63/1850 ř. z. O státních zkouškách pro lesní hospodáře, potřebných pro samostatné vedení lesního hospodářství. Toto nařízení obsahovalo i ustanovení o státní zkoušce pro ochranný lesní personál a pro pomocnou technickou službu.

3

Viz. také Lesnická politika I, Zdeněk Domes, 1995. Dějiny legislativní úpravy týkající se lesnictví zde začínají rakouským zákonodárstvím a končí vydáním zákona č. 289/ 1995 Sb., o lesích.

26

Po obtížném a zdlouhavém projednávání, spojeném s mnohými kompromisy, které ovlivnily jeho konečné znění, byl lesní zákon vyhlášen císařským patentem ze dne 3. prosince 1852. Vydání lesního zákona č. 250/1852 ř. z. lze považovat za počátek novověku v rakouském lesním hospodářství. Kromě jiného obsahoval zejména: •

stanovení, že bez povolení nesmí být žádná lesní půda užita k jiným účelům. Povolení mohl vydat krajský úřad a u lesů říšských ministerstvo orby. Tím se podařilo zastavit po staletí trvající úbytek lesní půdy

•

zásady hospodaření v lesích - především povinnost zalesnění holin po těžbě do pěti let, postupně zalesňovat staré holiny, a hospodařit tak, aby nebylo ohroženo anebo znemožněno další pěstování dříví

•

ponechat v místech ohrožených větrem 37 m široký, nedokácený ochranný okraj porostu, na místech ohrožených erozí (v horách nebo na příkrých svazích) provádět těžbu postupně, v úzkých pruzích, které se musely ihned náležitě zalesnit

•

při horní hranici lesa hospodařit jen sečí toulavou (výběrnou)

•

omezení hrabání steliva a pastvy dobytka

•

aby nedocházelo ke škodám na stojících stromech a podrostech při provádění těžby a vyklizování dřeva, měly se tyto práce provádět pouze v období vegetačního klidu

•

zásady dopravy dříví z lesa, ochrany lesa proti požárům a škodám hmyzem

•

zásady pro lesní ochrannou službu a pro náhrady škod

•

povinnost pro majitele lesů zaměstnávat kvalifikované lesní hospodáře

V roce 1856 vybídla dvorská kancelář všechny zemské politické správy, aby byly vydány zemské lesní zákony, kterými se měla provádět ustanovení zákona 250/1852 ř. z. Pro odpor vlastníků lesů (zejména velkých a politicky vlivných) k tomu jednotlivé země nepřistoupily. O ustanovování odborných lesních hospodářů rozhodla z našich zemí nejdříve Morava, kde bylo místodržitelskou vyhláškou č. 69/1873 m. z. z. nařízeno ve všech lesích (bez ohledu na vlastnictví), přesahujících 575 ha ustanovit lesního hospodáře . V Čechách bylo uloženo obcím, jejichž lesní majetek dosahoval plochy 700 ha, ustanovit samostatného lesního hospodáře a přidat mu potřebný ochranný a pomocný personál zemským zákonem č. 11/1893 o dohledu nad hospodařením v lesích obecních. 27

Ve Slezsku bylo ustanovení způsobilého lesního hospodáře v lesích s výměrou 500 ha a větší, nařízeno vyhláškou zemského presidenta č. 8/1907 sl. z. z. Pro soukromé lesy v Čechách byla zavedena povinnost zaměstnávat ochranný a dozorčí personál pro lesy s výměrou 700 ha a více až nařízením místodržitele č. 41/1911 č. z. z. Kromě již zmíněné proklamativnosti lesního zákona č. 250/1852 ř. z. a jeho velmi opožděného provádění je možno vidět jako nedostatek, že postrádal jakákoliv ustanovení o hospodářských plánech a těžební regulaci. Teprve zemský zákon č. 11/1893 č. z. z., zavedl opatření proti přetěžbám v obecních lesích tím, že uložil obcím s výměrou lesů nad 50 ha hospodařit v nich podle schváleného hospodářského plánu. Obce s menší výměrou lesů musely provést inventuru současného stavu lesa a vyhotovit hospodářský program, který stanovil pořadí mýtných těžeb a zalesňování na dobu pěti až deseti let. (Oliva, Sixta, 2001)

3.2.4 Lesnická legislativa v období první Československé republiky

Zákonodárství naší první republiky převzalo zákonodárství rakouské, které bylo postupně doplňováno a měněno. Zůstaly v platnosti všechny zákony týkající se lesního hospodářství s tím, že byla uplatněna celá řada těžebních (výnosových) ukazatelů pro stanovení výše těžby dřeva. Zákon o prozatímní ochraně lesů č. 82/1918 Sb. ve snaze zabránit kořistním těžbám v době, kdy se počítalo s pozemkovou reformou a s převzetím lesů do vlastnictví státu, zavedl tyto ukazatele pro mýtní těžbu dřeva: •

minimální věk, kdy směly být porosty káceny (60 let pro les vysokokmenný a 15 - 20 let pro les výmladkový)

•

maximální těžební plochu (paseku), rovnou normální roční pasece.

Od začátku dvacátých let se pomýšlelo na vydání nového lesního zákona, který by sjednotil i odchylnou právní úpravu hospodaření v lesích v Českých zemích a na Slovensku. Nový lesní zákon vydán nebyl, ale byl vydán zákon č. 37/1928 Sb. O zatímní ochraně lesů, k němu pak bylo vydáno prováděcí vládní nařízení č. 97/1930 Sb.

28

Tyto dvě nejvýznamnější právní normy pro lesní hospodářství v období 1. republiky stanovily tato opatření: •

povinnost hospodařit podle úředně schválených LHP pro všechny majitele s výměrou lesů nad 50 ha

•

povinnost hlásit politickému úřadu každou zamýšlenou mýtní těžbu nad 25 m3 v lesích bez LHP

•

rozlišování těžby mýtní, předmýtní a nahodilé

•

v lesích bez LHP byla výše předmýtní těžby limitována na 20 % roční výše mýtní těžby

•

minimální doba obmýtní na 80 let

•

jako maximum roční mýtní těžby byl zaveden průměrný mýtní přírůst

•

byl zaveden pojem lesní hospodářský celek, jako komplex lesů jednoho majitele, pro který se vyhotovuje LHP

•

byla zavedena povinnost vedení lesní hospodářské evidence o provedené těžbě a zalesnění v lesích obhospodařovaných podle LHP

Nepříznivá hospodářská situace na začátku třicátých let způsobila, že v období po vydání zákona o zatímní ochraně lesů nedošlo k přetěžbám, ale naopak došlo k nárůstu zásob dřeva. Naše země patřily k zemím s přebytkem dřeva, který se realizoval exportem (surového nebo opracovaného dříví). Z původních 4,5 miliónů m3 ročně, klesl v roce 1932 export na pouhé 2 milióny m3. V důsledku toho a vlivem kalamit i paniky organizačně nesjednocených vlastníků lesa, nastalo přesycení trhu dřeva. Za této situace zasáhl stát, zčásti i jako vlastník lesů ve vlastním zájmu. Vládním nařízením č. 170/1933 Sb. o mimořádné úpravě těžby dřeva (mýtní i předmýtní) bylo stanoveno, že musí být snížena těžba ve dvou následujících letech na 50 %. V následujících letech byla vládními nařízeními těžba dřeva postupně zvyšována na 60, 70 a 90 % a bylo rovněž stanoveno, že takto dosažené úspory nesmějí být těženy. (Oliva, Sixta, 2001)

29

3.2.5 Lesnická legislativa v letech 1939 - 1945

V období šesti okupačních let došlo k vydání 11 významných vládních nařízení, (která při neexistenci parlamentu, nahrazovala zákony) a řady prováděcích vyhlášek ministerstva zemědělství. Po ukončení 2. světové války, byl k těmto normám, jako normám vzniklým v době nesvobody, zpočátku odmítavý přístup. Podrobnější analýza však ukázala, že podklady pro tyto právní normy byly připravovány již dlouho před okupací, a tak vzniklé právní normy výrazně přispěly k pokroku v obhospodařování lesů. I když byly poznamenány tlakem okupační moci, neodpovídaly vůbec německým lesním právním normám (např. organizace odborné správy lesů, ustanovování lesních zaměstnanců, hospodářská úprava lesů). To se projevilo zejména ve vládním nařízení č. 178/1940 Sb. o odborné službě lesní. Odborná služba řešila vcelku úspěšně dva problémy tehdejšího lesního hospodářství - odbornou správu malolesů a zaměstnání pro kvalifikované lesní hospodáře, kteří ztratili svá místa v důsledku rozpadu Československé republiky. V důsledku vydání tohoto nařízení došlo k povinnému sdružení všech lesů, ve kterých se hospodařilo bez odborného hospodáře (do výměry 575 ha) do lesních společenstev. Na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava se to týkalo 161 460 lesních majetků o celkové výměře 478 151 ha (průměrná výměra byla necelé 3 ha). Vzniklo 74 lesních správ, průměrně připadalo na 1 lesní správu 2 180 majetků s celkovou výměrou 6 450 ha. K hlavním úkolům lesních správ lesních společenstev patřilo vytvoření stálé evidence všech lesních majetků, plánování, vyznačování, kontrola a evidence těžby dřeva, dále i péče o zalesňování holin a ostatní pěstební výkony. S pomocí lesních hospodářů vyhotovovali vlastníci lesů faktury za dříví a tím se chránili před možnými finančními ztrátami na trhu se dřevem. Stanovením potřebného počtu odborných lesních zaměstnanců se zabývala vládní nařízení č. 15/1939 Sb. a č. 291/1943 Sb. o ustanovení odborných lesních hospodářů a zaměstnanců lesní výkonné služby a lesních hajných. První stanovilo povinné zaměstnávání odborných lesních hospodářů na 575 ha a ochranného lesního personálu na 345 ha lesa. Druhé potvrdilo sice výměru 575 ha pro odborné lesní hospodáře, ale zrušilo povinnost zaměstnávat ochranný personál na každých 345 ha. V souladu se skutečným stavem organizace lesní služby u nás zavedlo další kategorii lesních zaměstnanců tzv. lesní výkonné služby (polesných a revírníků). 30

Jednoznačně kladně lze hodnotit vládní nařízení č. 350/1940 Sb. O uchování a vypěstění dědičně hodnotného dorostu stromového v lese. Nařizovalo uznávat lesní části (porosty, stromové skupiny a jednotlivé stromy) za způsobilé k získávání lesních semen, řízků a nepěstěných (náletových) sazenic. Pěstování lesních sazenic na prodej a obchodování s lesními semeny a sazenicemi mohlo být svěřeno pouze osobám, které pro to získaly oprávnění od ministerstva zemědělství. Vládní nařízení č. 363/1941 Sb. O provádění holosečí v lesním hospodářství znamenalo výrazné omezení holosečného hospodářského způsobu v našich zemích, mělo však i negativní dopad tím, že někdy vedlo k nadměrnému prořeďování mýtných porostů. Vládní nařízení č. 229/1942 Sb. O lesních úřadech bylo již uvedeno v části pojednávající o dohlédací službě. Mimořádně významné a na vysoké odborné úrovni jsou poslední dvě právní normy pro lesní hospodářství vydané v této době. Jsou to: vládní nařízení č. 35/1944 Sb. O zařízení lesů a prováděcí vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví č. 539/1944 Sb., která obsahuje směrnice a bližší předpisy o zařízení lesů.

Nejdůležitější prvky, které tyto normy zavedly do hospodářské úpravy lesů, jsou: •

povinnost hospodařit podle schválených LHP v soukromých lesích s výměrou nad 50 ha a v ostatních lesích bez ohledu na výměru

•

směrnice pro základní a závěrečnou pochůzku a pro vedení protokolu o nich

•

třístupňové rozdělení lesa

•

povinnost hospodařit v lesích vysokokmenných

•

nové pojetí těžební regulace, při níž rozhoduje celková těžba, která se dělí na těžbu mýtní a předmýtní

•

zavedení ukazatelů výše těžby

•

povinnost volit při obnově lesa hospodářsky žádoucí dřeviny odpovídající stanovišti

•

zavedení těžební mapy, která má být zároveň znázorněním prostorové úpravy (Oliva, Sixta, 2001)

31

3.2.6 Právní normy v lesním hospodářství v období 1945 – 1950

Z právních norem vzniklých v tomto období lze uvést především vyhlášku ministerstva zemědělství č. 3021/1947 Ú. l. O inventarizaci lesů. Inventarizací se rozumělo šetření o porostních poměrech (porostní skladbě, složení dřevní zásoby podle dřevin a podle tloušťkových tříd), stanovení výše těžby a celkové zhodnocení těžebních možností. Inventarizace se vztahovala na všechny lesy s výměrou nad 10 ha, takže znamenala vlastně první hospodářskou úpravu v lesích, které dosud neměly lesní hospodářské plány. Jednalo se asi o 450 000 ha lesů. Zavedla ukazatele výše mýtné těžby jako průměrný mýtní přírůst (PMP) nebo byl–li nedostatek mýtních porostů, tak 1/20 zásoby poslední věkové třídy a porostů starších, popř. 1/40 zásoby dvou posledních věkových tříd a porostů starších. V souvislosti s potřebou ovlivnit u nás hospodaření s vláhou, která vznikla vlivem katastrofálního sucha v roce 1947, byl vydán zákon č. 206/1948 Sb. o zalesňování, zřizování lesních ochranných pásů a zakládání (obnově) rybníků a k němu prováděcí vyhláška č. 576/1949 Ú. l. Tento široce pojatý zákon v první části omezoval holosečný obnovní postup v lesích a pojednával o zalesňování na lesní půdě, a v druhé části pak o zalesňování nelesních půd. Vlastníkům lesů bylo uloženo zakládat a obnovovat lesní porosty stanovištně vhodnými dřevinami a co nejrychleji a nejhospodárněji zalesnit holiny na lesní půdě. Rovněž měly být zalesněny nelesní pozemky, které nebylo možno z nejrůznějších důvodů zemědělsky obhospodařovat. Na úseku hospodaření s lesním osivem a sazenicemi byl vydán zákon č. 65/1950 Sb. o hospodaření lesními semeny a sazenicemi, ke kterému byla vydána vyhláška ministerstva lesů a dřevařského průmyslu č. 350/1951 Ú. l. Hlavním účelem těchto právních norem bylo uplatnění těchto zásad na celém území Československa, protože v Čechách platilo vládní nařízení z období tzv. Protektorátu. Vedly rovněž k vytvoření monopolu státních lesů v této oblasti. Majitelé lesů byli oprávněni, ale také povinni, krýt potřebu osiva pro zalesnění sklizní z vlastních uznaných jednotek. Vedle toho byli povinni strpět na vlastních pozemcích sběr osiva prováděný státními lesy a v případě potřeby, podávat jim hlášení o odkvětu a očekávané úrodě plodů a semen lesních dřevin. (Oliva, Sixta, 2001)

32

3.2.7 Právní normy v lesním hospodářství v období 1951 – 1994

Odborná správa drobných lesů podle vládního nařízení č. 178/1940 Sb. přetrvala až do roku 1951, kdy byla organizace lesních společenstev zrušena zákonem č. 66/1951 Sb., kterým byl výkon odborné správy svěřen státním lesům. K tomuto zákonu byla vydána prováděcí vyhláška č. 139/1952 o výkonu odborné správy lesů a o příspěvcích na ní. V období po roce 1952 až do roku 1960 nebyl vydán žádný lesní zákon, ani jiná odborně významná lesní právní norma. Toto období se navíc vyznačovalo despektem k existujícím právním normám a zaváděním jejich tzv. třídního výkladu. V lesním hospodářství se tento stav projevoval praktickou likvidací soukromého, církevního, městského a obecního lesního majetku, protiprávním propouštěním kvalifikovaných lesních hospodářů, pracovníků lesní dohlédací služby a jejich nahrazováním nekvalifikovanými tzv. dělnickými kádry, přestože platila ustanovení zákona č. 250/1852 ř. z. a nařízení ministerstva orby č. 30/1903 O státních zkouškách pro odborné lesní hospodáře. Důsledky těchto opatření měly dlouhodobě nepříznivější dopad než v ostatních odvětvích národního hospodářství. Vládním nařízením č. 124/1951 Sb. O organizaci státních lesů a národních podniků pro těžbu dříví byla od sebe organizačně oddělena pěstební a těžební složka lesního hospodářství. Vládní usnesení z 15. 12. 1953 - Generální plán zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství stanovil pro lesní hospodářství, vedle delimitace zemědělského a lesního půdního fondu, vypracovat plány výsadby rychlerostoucích dřevin a ochranného zalesňování a hrazení bystřin. Cílem plánování výsadby rychlerostoucích dřevin bylo zajistit dostatek topolového dřeva především pro papírenský průmysl. Tato direktivně řízená akce se realizovala v období 1956 - 1960, kdy byly vysázeny statisíce topolových a vrbových sazenic s mnohamiliónovým nákladem. Tato akce byla mezi lesníky označována jako "topolová mánie". Významným krokem ke zlepšení situace v lesním hospodářství bylo vydání zákona č. 166/60 Sb. o lesích a lesním hospodářství a vyhlášky ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 17/1961 Sb., kterou byly vydány prováděcí předpisy k tomuto zákonu. Zákonem byla ukončena platnost zákona č. 250/1852 v českých zemích, a na Slovensku platnost článku XXXI/1879 uherského zákoníku, a uvedena v platnost jednotná základní právní norma v lesním hospodářství. Obě právní normy vytvořily komplexní předpoklady pro dosažení 33

hlavních cílů lesního hospodářství, odpovídající tehdejšímu stavu a stupni vědeckého, technického a ekonomického poznání. Přinesly řadu nových zásad a ustanovení, která znamenala pokrok v lesním hospodářství: •

zavedení

všeobecné

povinnosti

hospodařit

hospodářských

celků

podle

schválených

lesních

hospodářských plánů •

vytvoření

lesních

na

podkladě

produkčních

a

ekonomických podmínek, bez ohledu na vlastnictví •

stanovení základních těžebních ukazatelů pro odvození etátu mýtní těžby

•

uložení povinnosti státní péči o lesy kontrolovat plnění ustanovení LHP a vedení lesní hospodářské evidence

•

stanovení povinnosti využívat při obnově lesů stanovištně vhodného reprodukčního materiálu

•

zákaz holých sečí širších než průměrná výška porostu a delších než desateronásobek této výšky

•

stanovení maloplošného pasečného (podrostního) způsobu s přirozenou, umělou anebo smíšenou obnovou jako základního hospodářského způsobu

•

stanovení povinnosti zalesnit holiny nejpozději do jednoho roku a zajištění založených porostů do pěti let po jejich vzniku

•

jednoznačné formulování práva volného vstupu do lesa a sběru lesních plodin

•

definování cíle lesnickotechnických meliorací a uvedení úkolů organizací provádějících tyto činnosti

•

stanovení úkolů vedoucím organizací v oblasti péče o pracující ve specifických podmínkách práce v lesním hospodářství, jejichž postupné plnění přineslo zlepšení kultury práce v lese

Vedle pokrokových opatření, prosazovaly tyto právní normy zřetelnou tendenci k pokračující socializaci lesního hospodářství a k potlačování soukromého vlastnictví lesů tím, že: •

umožňovaly přikázat les do užívání organizaci, vykonávající odbornou správu (v případě, že vlastník neplnil stanovené úkoly)

•

umožňovaly zneužití ustanovení o vytváření ucelených lesních částí jako prostředku k vytváření tlaku na vlastníky drobných lesů, aby je předávali do 34

užívání nebo do vlastnictví tzv. socialistických organizací (JZD nebo státním lesům) •

legalizovaly zvýšené těžby dřeva nad etát stanovený LHP, z důvodů potřeb státního plánu rozvoje národního hospodářství

Přesto se ve většině ukazatelů stav našich lesů od roku 1945 až do roku 1980 postupně zlepšoval. Zvýšila se celková výměra lesů, průměrný věk porostů a doba obmýtní. Došlo k zlepšení průměrné bonity a zakmenění porostů, k zvýšení přírůstových ukazatelů a tím i k zvýšení celkových zásob porostů. Všechno to umožnilo postupné zvyšování trvale únosných těžeb dříví (etátů), což postupně vedlo i k vyrovnání skutečných a únosných těžeb. Další právní normy, týkající se lesního hospodářství, vesměs navazovaly na lesní zákon a prováděcí vyhlášku. Byly to Směrnice o hospodářské úpravě lesů č. 71/1961, které doplňovaly jejich ustanovení o podrobné pokyny pro provádění speciálních průzkumů (typologického, dopravního, ochranářského, ekonomického, organizačního, popř. dalších podle potřeb hospodářské úpravy lesů). Rovněž umožňovaly použít při odvozování etátu mýtní těžby pomocných ukazatelů (vzorcových metod, rektifikované 1/20 zásob mýtných porostů). Dále byly vydány i právní předpisy týkající se myslivosti. Byly to zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., vyhláška ministerstva zemědělství a výživy č. 59/1967 Sb., kterou byly vydány předpisy o myslivosti, vyhláška ministerstva zemědělství č. 4/1967 Sb. o hájení a době, způsobu a podmínkách lovu. Právní úpravu lesního hospodářství, platnou od 1. 1. 1978, zavedl jednak federální zákon o lesích č. 61/1977 Sb., jednak zákony národních rad o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství (zákon ČNR č. 96/1977 Sb. a zákon SNR č. 100/1977 Sb.). Na území České republiky k ní ještě patřily tyto vyhlášky ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství: č. 97/1977 Sb. O odborné správě lesů a příspěvcích na ní, č. 98/1977 Sb. O lesní stráži, č. 99/1977 Sb. O postupu při ochraně lesního půdního fondu, č. 13/1978 Sb. O kategorizaci lesů, způsobech hospodaření a lesním hospodářském plánování.

Federální lesní zákon mimo jiné vytyčil poslání a úkoly lesů, vymezil pojem lesního fondu a stanovil zásady jeho ochrany, stanovil režim správy a převodu lesního 35

majetku,

stanovil

užívací

vztahy

k

soukromým

lesům,

obhospodařovaným

socialistickými organizacemi, stanovil opatření k vytváření ucelených lesních částí a náhrady za poškozování lesů, vymezil kategorizaci a hlavní zásady rozvoje funkcí lesů a hospodaření v nich. Zákony národních rad o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství upravovaly: •

organizaci a výkon státní správy lesního hospodářství

•

podrobné otázky hospodaření v lesích a ochrany lesů

•

vstup do lesů a jeho užívání občany a další činnosti v lese

Právní předpis ukládal emitujícím podnikům povinnost uskutečňovat opatření k zabránění nebo zmírnění úniku exhalací. Bylo to pouze formální ustanovení, neboť objem emisí hlavních škodlivin až do konce osmdesátých let stoupal a opatření k zamezení jejich vzniku se téměř neprováděla, anebo byla málo účinná. Právo užívání lesních pozemků se oproti lesnímu zákonu č. 166/1960 Sb. ještě dále rozšířilo. Jednalo se o bezplatnost a časovou neomezenost tohoto práva, které se svým obsahem i dosahem přiblížilo právu vlastnickému. Vlastníkům lesní půdy dané do užívání státní organizaci zbylo pouze formální vlastnictví, z jehož titulu nemohli uplatňovat žádné právo k zásahům do způsobu hospodaření na ní.

Byly stanoveny tři závazné ukazatele LHP a to: •

hospodářský způsob

•

výše těžeb stanovená těžebním procentem v jednotlivých věkových stupních

•

úkoly obnovy a výchovy lesních porostů

Všechno ostatní v LHP představuje ukazatele směrné a orientační a tudíž nezávazné. To se v praxi projevovalo tím, že úkoly v těžbě dřeva a také obnovy lesa byly přesunovány do výhodnějších porostů (s hlediska krátkodobé ekonomiky). Výchova porostů se prováděla ve starších probírkových porostech a obnova lesa se prováděla převážně uměle a stále se zvyšujícím podílem jehličnatých dřevin (smrku a borovice). Přitom dlouhodobé cíle lesního hospodářství vyžadovaly opačné přístupy k praktickému provádění obnovy a výchovy lesních porostů.

36

Zákonná opatření ukládají dbát při vypracování lesních hospodářských plánů o jejich soulad s dlouhodobým vývojem národního hospodářství, což v praxi znamenalo, že lesní hospodářské plány byly od počátku přizpůsobovány potřebám státních plánů rozvoje národního hospodářství. Upustilo se od podrostní formy maloplošného hospodářského způsobu. To vedlo k preferování holosečného obnovního způsobu. Tato tendence se ještě výrazněji projevila ve zvýšení přípustné velikosti holé seče na 3 ha a v některých zákonem stanovených případech i na 5 ha. To vedlo takřka k úplnému vymizení přirozené obnovy, k zvýšení ztrát na kulturách, ke zvýšení půdní eroze a k dalším nepříznivým vlivům na mimoprodukční funkce lesa. Povinnost uživatelů lesa zajistit dostatečné množství druhově a geneticky vhodného reprodukčního materiálu nebylo zajištěno vyhláškou jako dosud, nýbrž směrnicemi a instrukcemi, které nebyly právními normami. Celkově lze charakterizovat teorii a praxi této právní úpravy takto - vyznačovala se přezíravým přístupem k vlastnickým právům, vyvolala zhoršení způsobu obhospodařování lesů, docházelo k lokálně výraznému překračování únosných těžeb, výrazně se zvětšilo imisní poškození lesů, zvětšily se škody na lesních porostech způsobené zvěří a použitím nevhodných technologií těžby a soustřeďování dříví, narostly zásoby v přestárlých porostech, především v obtížně přístupných lokalitách, lesní hospodářství bylo ovlivňováno rozsáhlými kalamitami, jejichž rozsah od sedmdesátých let neustále roste a představují jeden z nejzávažnějších problémů současného hospodaření v lesích, projevoval se přezíravý vztah politických, hospodářských orgánů a vedoucích pracovníků na všech stupních řízení k právním normám a k lesním hospodářským plánům. Po listopadové revoluci roku 1989 a pádu komunistického režimu došlo k zásadním změnám v politickém a hospodářském životě státu. Především byly přijaty zákonné normy, které mají za účel napravit deformace a nezákonnosti vzniklé v období tzv. budování socialismu. Jedním z nich je zákon č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, který se vztahuje na zemědělskou a lesní půdu, obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě a na živý a mrtvý inventář. Upravuje také práva a povinnosti vlastníků, původních vlastníků, uživatelů a nájemců půdy, jakož i působnost státu při úpravě vlastnických vztahů a užívacích práv k pozemkům. 37

Tento zákon ukončil státním lesům právo bezplatně užívat lesní pozemky a porosty, patřící soukromým vlastníkům a zahájil restituční proces v zemědělství a lesním hospodářství. Stal se základem pro obnovu různých forem vlastnictví lesů. Zákon byl čtyřikrát novelizován a úplné znění je uvedeno v zákoně č. 195/1993 Sb., který byl doplněn nálezy ústavního soudu z roku 1994 a 1995. K vytvoření nových podmínek pro obhospodařování lesů přispěl zákon č. 92/1991 o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, na jehož základě došlo ke vzniku lesních akciových společností, které se zabývají zajišťováním prací a služeb pro lesní hospodářství a k vytvoření státního podniku Lesy České republiky, který je pověřen správou a obhospodařováním státního lesního majetku v působnosti ministerstva zemědělství ČR.

Pro zajištění obnovy porostů před vydáním nového lesního zákona vydalo ministerstvo zemědělství České republiky vyhlášku č. 248/1993 Sb. O zakládání a obnovování lesních porostů. Vyhláška stanovila: •

pro zakládání a obnovu lesních porostů lze použit jen sazenice druhů dřevin určených hospodářským plánem

•

minimální počty jednotlivých druhů na jeden hektar

•

podmínky pro považování porostu za zajištěný

•

zakládání a obnova lesních porostů smrku, borovice, jedle a modřínu může být prováděna jen za použití reprodukčního materiálu z uznaných porostů nebo stromů (Oliva, Sixta, 2001)

3.2.8 Právní normy v lesním hospodářství 1995 – 2010

Základním právním předpisem, který upravuje v České republice nakládání s lesy, je zákon č. 289/95 Sb., O lesích a změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Oblast ochrany lesních ekosystémů upravuje zákon č. 114/ 1992 Sb., O ochraně přírody a krajiny. Právní úprava lesního hospodářství z roku 1977 a 1978, jejímž základním rysem bylo dokončení socializace lesního hospodářství, neodpovídala politickým a hospodářským podmínkám, zejména v důsledku obnovení různých forem vlastnictví lesů a zavádění principů liberálního tržního hospodářství. 38

Proto již v roce 1990 byly zahájeny přípravné práce, které vyvrcholily v roce 1994, kdy vzniká zákon č. 289/1995 Sb. O lesích, který byl schválen dne 3. Listopadu 1995. Zákon vychází ze společenského poslání lesů jako jedné z nejdůležitějších složek životního prostředí a producenta obnovitelného zdroje dřevní suroviny. Navazuje na minulé lesní zákonodárství a využívá dostupných znalostí lesních zákonů evropských států se srovnatelnou úrovní lesního hospodářství (SRN, Rakouska a Švýcarska). V porovnání s dosavadními právními předpisy jsou některá ustanovení, v důsledku širšího uplatňování celospolečenských funkcí lesů a nutnosti respektovat základní práva a svobody občanů, podrobnější a adresnější. Účelem tohoto zákona je mimo jiné docílení vyváženého stavu mezi oprávněnými zájmy vlastníků lesů a zájmy veřejnými. Omezení vlastnických práv, vyplývající ze závazných ustanovení lesních hospodářských plánů nebo lesních inventarizačních osnov, jsou nezbytná z důvodů zachování lesa jako individuálního majetku i jako společensky významného objektu. Zákon přiměřeně navazuje na více než stoletou tradici hospodářské úpravy lesů ve střední Evropě a v souladu s ní usiluje o trvalost a vyrovnanost mimoprodukčních a produkčních funkcí lesů. K tomu jsou v zákoně definovány tyto předpoklady a požadavky: •

zachování současné výměry lesů

•

trvalé zabezpečení funkcí lesů na lesních pozemcích

•

zajištění stability a zdravotního stavu lesních porostů pomocí minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů, porostní výchovy a povinnostmi vlastníka při ochraně lesů proti nepříznivým vlivům

•

stanovením minimálního věku počátku úmyslných obnovních těžeb pro hlavní hospodářské dřeviny dosáhnout pokud možná co nejrovnoměrnějšího zastoupení různověkých lesních porostů

39

3.3 Současný stav lesního hospodářství České Republiky Česká Republika patří k zemím s poměrně vysokou lesnatostí. Lesní pozemky v současné době, dle Zelené Zprávy pro rok 2008, tvoří 2 653 033 ha (Tab. I). Což představuje téměř 35 % celkové plochy státu. Plocha lesních pozemků se v roce 2008 také zvýšila o 1 829 ha v důsledku zalesňování zemědělských půd.

Tab. I: Plocha lesních pozemků

(Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008)

3.3.1 Vlastnická struktura lesů ČR

Největší část lesní půdy vlastní Lesy České Republiky s.p. A to více jak 50 % (Graf I). Další významný podíl tvoří soukromníci, obce a města. Menší procentický podíl zaujímají ostatní vlastníci. K výrazným změnám vlastníků již v poslední době nedochází. Drobně roste výměra lesů AOPK (Agentura ochrany přírody a krajiny), která si postupně nechává zařizovat LHP na svých majetcích v rámci krajů. Mírně klesl podíl lesních družstev a společenství (Tab. II). Restituční proces je až na výjimky ukončen, ale i tak se podíl státního vlastnictví stále ještě pozvolna zmenšuje. U některých právně komplikovaných případů dosud rozhodují o oprávněnosti restitučních nároků v odvolacím řízení i mimo něj soudy.

Graf č. 1: Procento porostní plochy – vlastnická struktura

40

Tab. II: Vlastnické vztahy za rok 2008 v lesích ČR

(Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008)

3.3.2 Kategorizace

Jedná se o systém členění lesů podle jejich poslání. V současnosti je princip kategorizace zásadně ovlivňován mimoprodukční funkčností lesů. Zelená zpráva pro rok 2008 uvádí, že 75,4 % tvoří lesy hospodářské, 2,7 % lesy ochranné a 21,8 % lesy zvláštního určení (Tab. II).

Tab. III: Vývoj kategorizace lesů v %

(Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008)

41

3.3.3 Druhová skladba

Plocha jehličnatých dřevin se oproti roku 2000 zmenšila o 2,31 %. Z toho se zmenšila plocha smrku o 34 808 ha. Je to výsledek snahy o přírodě bližší druhovou strukturu lesů ČR, z části i výsledek cílené finanční podpory státu zaměřené na zabezpečení nezbytného podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesních porostů. Doporučovaná dřevinná skladba je všestranně optimalizovaným kompromisem mezi skladbou přirozenou, tedy skladbou blízkou skladbě klimaxové v době před ovlivněním lesa u nás člověkem, a skladbou nejvýhodnější ze současného ekonomického hlediska. Skutečná dřevinná skladba se v uplynulých desetiletích neustále postupně přibližuje skladbě optimalizované. Rychlá změna dřevinné skladby není možná bez neúměrných ekonomických ztrát a ekologických rizik. (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008)

Graf č. 2: Druhová skladba

(Pramen:ÚHÚL)

3.3.4 Věková struktura

Věková struktura lesů v ČR je poměrně nerovnoměrná (Tab. IV). Podnormální rozloha porostů mladších než 60 let, z nichž přibližně za třicet let vyplyne značné snížení těžebních možností, způsobí v budoucnosti problémy ve sladění ekonomických hledisek (optimální obmýtí z hlediska produkce) a potřebou dříví na trhu. Nadnormální rozloha porostů starších než 60 let je z části důsledkem rozsáhlých hmyzích kalamit ve 42

dvacátých a třicátých letech minulého století. Nadnormalita nejstarších věkových stupňů je pak výsledkem způsobu obhospodařovaní lesů ochranných a v lesích hospodářských vzniká i odsouváním obnovy ekonomicky neatraktivních méně přístupných nebo méně kvalitních porostů. Mírně se zlepšuje podíl 1. věkové třídy. Z hlediska trvalé vyrovnanosti a udržitelnosti těžeb je věková struktura příliš nevyrovnaná. První tři věkové třídy jsou i nadále pod normalitou, což negativně ovlivní budoucí těžební možnosti. Zvětšující se podíl nejstarších věkových tříd přispívá k lokální nestabilitě lesů. Růst průměrného věku dřevin se v posledních letech zpomalil, až zastavil. Průměrné zakmenění ve věkových stupních se od roku 1990 u porostů předmýtního věku a u porostů nejstarších věkových stupňů mírně zvýšilo.

Tab. IV: Podíl věkových tříd

(Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008)

3.3.5 Zásoba

Oproti roku 1930 se údaj o celkové zásobě dříví v lesích v ČR zvětšil na více než dvojnásobek (Tab. V). Z části se na tom podílí zvyšující se přirůst, z části jde o zpřesnění způsobů zjišťování zavedením nových metod a pomůcek v šedesátých a sedmdesátých letech 20. stol. Nárůst celkových zásob dříví v lesích v ČR pokračoval i po roce 2000. Podílí se na tom jednak růst zakmenění porostů a zvětšovaní podílu porostů vyššího věku, jednak růst běžného přirůstu v Evropě. Všechny zásoby ale nejsou stejně dostupné pro těžbu dříví.

43

Těžitelnost zásob dříví v lese ochranném a lese zvláštního určení je limitovaná plněním ochranných funkcí nebo cíle hospodaření, v rezervacích a v prvních zónách národních parků je těžba dříví vyloučena. Průměrná zásoba na 1 ha lesních pozemků je 260,38 m3. Přirůsty se od osmdesátých let 20. stol. zvyšují na celém evropském kontinentu (Graf č. 3). Dle některých studií se rychlost zvyšování přirůstu už začala snižovat. Z hlediska vyrovnanosti a trvalé udržitelnosti těžebních možností je rozhodující celkový průměrný přirůst, který udává produkční schopnosti lesních stanovišť. Tab. V: Celková zásoba dřeva v mil. m3

Graf č. 2: Celková zásoba dřeva v mil. m3

Graf č. 3: Celkový přirůst

(Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008)

44

3.3.6 Zdravotní stav

Zdravotní stav lesů v ČR stále není uspokojivý. Z hlediska trendů zdravotního stavu lesů je na tom ČR obdobně jako řada sousedních států. V závislosti na lokálních podmínkách ho ovlivňují především následující faktory: •

extrémní meteorologické jevy jako důsledek globální klimatické změny

•

staré i současné imisní a ekologické zátěže

•

nedostatečné využívání přírodních procesů při obhospodařování lesů (nevhodné používání holosečí, vysoký podíl umělé obnovy lesů (Tab. VI), nedostatečné využívání přípravných dřevin při obnově na kalamitních holinách, nevhodná druhová a prostorová skladba)

•

nevhodné myslivecké hospodaření

•

biotičtí škodliví činitelé a jejich aktivizace

Problémem je též pokles biodiverzity některých skupin druhů, zejména půdních organizmů, hmyzu a hub.

Celkový přehled nahodilých těžeb za posledních 9 let představuje Tab. VII.

Tab. VI: Způsoby obnovy

45

Tab. VII: Srovnání nahodilých těžeb v posledních devíti letech

(Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008)

3.3.7 Ekonomika 3.3.7.1 Ceny dříví Celkové dodávky surového dříví se meziročně snížily o 2 321 tis. m3 na celkovou výši 16 187 tis. m3, z toho dodávky jehličnatého dříví dosáhly výše 14 877 tis. m3 a dodávky listnatého dříví 1 310 tis. m3. Meziroční pokles dodávek byl tedy u jehličnatého dříví o 2 401 tis. m3, zatímco u listnatého dříví byl narůst o 80 tis. m3 (Tab. VIII). Celkovou výši těžby dřeva a následných dodávek surového dříví výrazně ovlivnila odbytová krize v celém lesnicko – dřevařském sektoru, která se postupně přenesla z USA do ostatních zemí světa, přičemž Evropa byla touto odbytovou krizí zasažena velmi citelně (zejména výrazným poklesem vývozu dřevařského a papírenského zboží jako je řezivo, aglomerované desky, buničina, papír, nábytek a další).

46

Tab. VIII: Dodávky sortimentů

Váznoucí odbyt těchto výrobků a jejich hromadění na zásobách tedy přinesly pokles zájmu o surové dříví. Výrazný pokles poptávky po rozhodujících sortimentech surového dříví (zejména jehličnatá kulatina a vláknina) způsobil prudký pokles jejich cen již od 1. čtvrtletí 2008. Přednostně tedy v tomto roce bylo prováděno zpracování živelné kalamity (vichřice Emma v lednu) a dalších nahodilých těžeb (exhalační, hmyzová a ostatní nahodilá těžba), přičemž podíl celkové nahodilé těžby dosáhl výše 66,4 % z celkové těžby dřeva. Ceny dříví vyplývají ze zpracovaného čtvrtletního výkazu ČSU. Průměrné ceny téměř u všech sortimentů surového dříví se oproti minulému roku výrazně snížily, opět v důsledku hypoteční krize. (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008)

3.3.7.2 Vývoz a dovoz Vývoz surového dříví se meziročně snížil o 106 tis. m3 na celkových 4 163 tis. m3, když došlo zejména k poklesu vývozu u jehličnaté kulatiny (o 475 tis. m3) a vlákniny (o 148 tis. m3), zatímco ke zvýšení vývozu došlo zejména u štěpek, třísek, pilin a dřevěného odpadu (celkem o 521 tis. m3). Dovoz surového dříví se meziročně snížil o 145 tis. m3 na celkovou výši 1 122 tis. m3, když pokles byl zejména u jehličnaté kulatiny a vlákniny (o 99 tis. m3) a listnaté kulatiny (o 83 tis. m3). Ve srovnání s rokem 2007 tak došlo k celkovému 47

poklesu vývozu surového dříví (o 106 tis. m3) při současném poklesu hodnoty vývozu (o 1,106 mld. Kč) a ke snížení dovozu surového dříví (o 145 tis. m3) při nepatrném poklesu hodnoty dovozu o 332 mil. Kč (Tab. IX.).

Tab. IX: Vývoz a dovoz surového dříví v ČR

(Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008)

48

3.4 Lesnická politika Finska 3.4.1 Finsko obecně

Finsko je nejlesnatější zemí Evropské unie a potažmo celé Evropy. Lesy se rozkládají na téměř 23 mil. hektarech, což představuje 75 % z celkové plochy země. V přepočtu na jednoho obyvatele pak vychází 4,4 ha lesa. Finské lesy jsou popisovány jako polopřírodně obhospodařované lesy zahrnující pouze původní druhy dřevin. To znamená borovice lesní, smrk ztepilý, břízu a jiné listnaté dřeviny jako např. osika, olše, jeřáb a vrba. Většina lesů ve Finsku (54%) je v soukromém vlastnictví (440 000 lesních hospodářství ve vlastnictví 920 000 lidí). Stát vlastní 33 % lesů, společnosti 8 % a ostatní vlastníci 5 %. Průměrná velikost lesního majetku v soukromém vlastnictví je 30 ha. Toto vlastnictví nemusí tvořit souvislou plochu, ale může se vyskytovat v různých částech země. Proto je téměř nemožné jednotné obhospodařování. Finsko je také vůdčí zemí v oblasti lesnické technologie. Mechanizační úroveň lesního hospodářství je nejvyšší na světě, protože téměř 95 % operací je prováděno stroji. Lesy a lesnictví tvoří páteř finské ekonomiky a hrají hlavní roli v životě většiny Finů. Je to způsobeno tím, že lesnictví např. představuje 10 % finského HDP a 3 % průmyslové výroby (tři čtvrtiny surové dřevní hmoty využívané v průmyslu pochází ze soukromých lesů). Dále tvoří 40 % zisku z vývozu a v neposlední řadě je zde zaměstnáno okolo 3,3 % obyvatel. Kromě dřevní produkce představují další význam socio - kulturní funkce jako např. rekreace, sběr hub a lesních plodů a turismus. V neposlední řadě to je také lov a myslivost. Finský právní pojem „Everyman´s Right“ umožňuje každému volně se pohybovat a vstupovat do lesa, aniž by musel platit nějaké poplatky vlastníkům lesa. Toto právo ovšem nezavdává příčinu k ničení lesů nebo jejich poškozování. (www.forest.fi)

3.4.2 Státní lesnická politika

Finská lesnická politika vychází z mezinárodních úmluv a doporučení. Nejvýznamnější je mluva O biologické rozmanitosti podepsaná v roce 1992 v Riu de 49

Janeiro. Úmluva si klade tři základní cíle. A sice Ochrana biologické rozmanitosti, která je chápána jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jejichž jsou tyto organismy součástí. Dále Udržitelné využívání jejich složek a Spravedlivé a rovnocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů. Další významnou konferencí byla konference konaná v r. 1993 v Helsinkách. Hlavním tématem bylo Trvale udržitelné lesní hospodářství v lesích (TUH). Hlavními rezolucemi tedy byly Obecné zásady TUH v lesích Evropy, Obecné zásady ochrany a trvale udržitelného zachování biodiverzity evropských lesů, Lesnická spolupráce se státy ve stádiu přechodu na jiný typ ekonomiky a Strategie procesu dlouhodobé adaptace evropských lesů na klimatické změny. Výsledky těchto konferencí byly postupně začleněny do finské národní lesnické strategie, která tvoří základ lesnického obhospodařování. Finsko bylo hlavním účastníkem na všech evropských ministerských konferencích konaných v rámci tématu „ochrany lesů v Evropě“ Trvale udržitelné lesní hospodářství je ve Finsku zajišťováno právními předpisy, správným lesním hospodařením, dlouhodobým výzkumem a rozšiřováním podpory služeb schopných, zkušených a dobře vyškolených lesnických pracovníků. Finsko je také aktivním účastníkem v mezinárodní lesnické politice. A to nejen v rámci Evropské Unie a Evropy, ale také ve světě. (www.smy.fi)

3.4.2.1 Historie lesnické politiky do 19. století

Do 19. století ještě nelze hovořit o ucelené finské lesnické politice, protože Finsko získalo nezávislost až v r. 1917. Do té doby bylo nejprve ovlivňováno Švédským královstvím a poté Ruským carem, kdy se za jeho vlády stalo z Finska Finské velkoknížectví. První cíle lesnické politiky vycházely z vyhlášky vydané v roce 1647 a byly zaměřené na ničení lesů zemědělskými postupy (hlavně žďářením a pastvou dobytka), spotřebou dřeva na důlní a stavební průmysl a také palivo. (Tasanen, 2004)

3.4.2.2 Historie lesnické politiky od 19. století

V 19. století vzrostla obava o klesající stav lesů, protože lesů ubývalo alarmujícím tempem díky selektivnímu kácení nejobjemnějšího dřeva a sběru 50

palivového dříví. Před tímto obdobím byly lesy periodicky ničeny žďářením a také pálením tervy. V roce 1859 vytvořila vláda zvláštní orgán lesního hospodářství (Matsähallitus) s cílem obnovit stav lesů a zlepšit jejich obhospodařování. V roce 1886 byl projednaný nový zákon zakazující ničení lesů a snažící se zajistit obnovu vytěžených porostů Po získání nezávislosti v roce 1917 vznikla v roce 1920 významná reforma, která měla velký dopad na lesnickou politiku. Jednalo se o to, že nájemcům půd bylo uděleno právo na odkoupení pozemků do osobního vlastnictví. Tato reforma položila základy tzv. Finskému rodinnému lesnictví. Další zásadní reformace finské lesnické politiky proběhla během roku 1990, kdy byla nově definována koncepce udržitelného lesního hospodářství. Ekologická a sociální udržitelnost nabyla stejného významu jako produkční udržitelnost. (www.forest.fi)

3.4.2.3 Současná státní politika

Jak již bylo řečeno, finská lesnická politika je založena na trvalé udržitelnosti hospodaření a na multifunkčním využívání lesů. Toho je docilováno různými prostředky zahrnující lesnické plánování a aktivity lesnických organizací. Cílové oblasti lesnického plánovaní se vztahují jak na místní, tak na regionální i celostátní hospodářství. Nejvyšším správním orgánem týkající se lesnictví je ve Finsku Ministerstvo zemědělství a lesnictví. Regionální úroveň pak spadá pod 13 lesnických center. Forest Management Associations (FMA) jsou statutárním orgánem soukromých vlastníků lesů. Působí v rámci jedné nebo několika obcí a jejich cílem je podporovat ziskovost lesnictví a dosažení jiných lesnických hospodářských cílů stanovených vlastníky lesů. Vlastníci soukromých lesů jsou povinni odvádět poplatky, které jsou využívány k financování poradenské činnosti FMA. Dále si FMA mohou nárokovat poplatky i na jiné služby, které vlastníkům poskytují. Statutárním orgánem pro lesy v majetku státu je Metsähallitus (služby pro lesy a parky). Metsähallitus je státní podnik, který spravuje více než 12 milionů hektarů státních lesů a vodních ploch. Představuje státní podnik, který provozuje podnikatelskou činnost a plní řadu úkolů veřejně správy. Určitou část státních lesů tvoří lesy hospodářské a část lesy chráněné. Podle Metsähallitus je řízení těchto dvou kategorií striktně odděleno. Lesy hospodářské spadají pod Ministerstvo zemědělství a lesnictví, 51

zatímco lesy chráněné pod ministerstvo životního prostředí. Cílem hospodářských lesů je vytvářet (poskytovat) příjmy pro stát, kdežto lesy chráněné jsou naopak financovány ze státního rozpočtu. Pod Ministerstvo zemědělství a lesnictví také spadá Finský lesnický výzkumný institut (Finnish Forest Research Institute) a Lesnické vývojové centrum v Tapiu (Forest Development Centre Tapio). (www.forest.fi)

3.4.2.4 Národní lesnický program (NLP)

NLP představuje v rámci finské lesnické politiky nejdůležitější dokument, protože z něho vychází všechny její zásady, co se vůbec státní lesnické politiky týče. Současný NLP 2015 byl přijat vládou dne 28. 2. 2008. Jeho cílem je zvýšit blahobyt finských občanů skrze rozmanité využívání lesů v souladu s principy udržitelného rozvoje. Program byl vypracován na základě široké spolupráce zájmových skupin a byl řízen Ministerstvem zemědělství a lesnictví s podporou Národní lesnické rady. Základní myšlenkou programu je, že les založený na výrobní a služební produkci lze rozšířit při zajištění společenské přijatelnosti, ekonomické proměnlivosti a ekologické, sociální a kulturní udržitelnosti lesnického sektoru.

NLP je založen na šesti prioritách: •

zajištění konkurenčního prostředí pro lesní průmysl a hospodářství

•

zlepšení klimatu a energetických výhod lesů

•

ochrana biologické rozmanitosti a environmentálních přínosů lesů

•

podpora využívání lesů jako zdroje rekreace a kultury

•

posílení schopností, znalostí a přijatelností v lesnickém sektoru

•

podpora trvale udržitelného obhospodařování lesů v mezinárodní lesnické politice (www.mmm.fi)

52

3.5 Legislativní vývoj na území Finska ve vztahu k lesům Lesnická legislativa ve Finsku je poměrně široké a obsáhlé téma, protože zde existují různé právní předpisy pro soukromé a státní lesy. Kromě toho je zde také poměrně dost předpisů zahrnujících zvýšení kvality lesů prostřednictvím veřejných prostředků. A to jak ve státních, tak i soukromých lesích.

3.5.1 Období švédského království. 3.5.1.1 Pozdní středověk – 14. století

Koncem 13. století se Finsko stalo součásti švédského království. V této době byli Finové vysoce závislý na lesích. Nejvíce obydlené byly pobřežní oblasti a oblasti při tocích řek v jižním Finsku. Roku 1374 vydal král Magnus Erik první veřejný pozemkový zákon. Tento zákon byl prvním psaným regulérním zákonem ve Finsku. Zahrnoval také první omezení a instrukce pro využívání lesů. Také definoval práva vlastníka lesa. (Tasanen, 2004)

3.5.1.2 15. – 16. století V 15. století se projevují první obavy, že lesnická produkce není nevyčerpatelná. Lidé si začali ovědomovat, že spotřeba dřeva na stavby, palivo, lesní pastviny a stavy zvěře mohou být vyčerpány. Toto byly ovšem záležitosti týkající se míst s vysokou populační hustotou. V první polovině 15. století bylo ve Finsku objeveno železo, měď a drahé kovy, čímž vzrůstala spotřeba dříví pro důlní průmysl. V roce 1442 vydal král Christopher nový pozemkový zákon zaměřený na vypalování lesů žďářením4. A s tím spojené sankce a postihy. Během 16. století začala vláda kontrolovat využívání lesů. Vznikaly různé zákazy a omezení zvláště na pozemcích koruny. Nicméně, stále nelze ve Švédském království hovořit o skutečném lesnictví. Z negativních vlivů na lesy převažoval lov, sběr dřeva na domácnost a zemědělskou spotřebu. Stále bylo aktuální vypalování lesů.

4

Žďáření bylo běžným způsobem získávání zemědělské půdy. Nejvhodnějším základem byl 15 – 30 let starý březový či olšový porost. Stromy se pokácely rok před žďářením a na takto získané půdě bylo možné třikrát zasévat (Jutikkala, Pirinen, 2001)

53

Lesy byly ničeny v důsledku potřeby pastvin pro dobytek a výrobu tervy5. Dále rostla spotřeba dřeva na důlní a lodní průmysl a rostoucí pilařský průmysl.

Kromě pozemkového zákona stále nebyl žádný zákon ošetřující přímo lesy, potažmo lesnictví. (Tasanen, 2004)

3.5.1.3 17 – 18. století

V 17. století stále nebyly žádné ucelené praktiky ani zákony týkající se lesnictví. Lesy byly stále využívány pro získání půdy klučením a vypalováním, pastvou dobytka a potřeby dřeva na domácnost a zemědělství. Lov kožešinových zvířat byl stále nejdůležitějším zdrojem výnosu, obzvláště v severnějších oblastech. Dále vzrůstal požadavek na tervu a tvrdé dříví, zvláště kulatiny pro stavbu lodí v pobřežních oblastech jižního Finska. Nejčastější metody pěstování lesů spočívaly v ochraně lesů před lesními požáry (vypalováním za účelem získat půdu) s tím spojené sankce a tresty a dále ochrana cenných dřevin a lesních porostů. První pokusy na ochranu lesa před devastacemi byly prováděny tím, že se omezil vývoz kulatiny a produktů ze dřeva prostřednictvím obchodních společností, základními právy a clem. Začalo i omezení domácí spotřeby dřeva. Pomalu se začal rozvíjet princip udržitelného využívání lesů, přestože umělá obnova, pročistky a prořezávky byly stále neznámé pojmy. Roku 1638 vznikl post královského nadlesního. Jako první obdržel tento post Carl Hårdh, který dostal detailní informace podepsané královnou Christinou. Královský nadlesní byl nadřazený všem lesnickým úředníkům ve Švédském království. Jeho úkolem bylo kontrola lovu na pozemcích koruny, pořádání dvorních honů, lov a vyhubení predátorů, předcházení těžby plodonosných (plodících) stromů, kontrola využívání lesa v blízkosti těžebního (důlního) průmyslu (zvláště omezení žďáření). V rámci lesnických úřadů vznikly čtyři kategorie lišící se svou funkcí. A sice Jägmästare – lesník, který byl zodpovědný za určitou oblast nebo provincii (v té době to byl stálý lesnický post týkající se Ålandských ostrovů), dále Heideridare – lesník

5

Terva – víceúčelový „dehet“ vyráběný ze dřeva borovice. V lese se vyberou vhodné stromy, které se odkorní. Takto odkorěné stromy se cca po 3 letech pokácí, rozřežou a dají do jámy, ze které vede vývod (nejčastěji trubka), hromada se posléze utěsní a zapálí (stejný princip jako pálení dřevěného uhlí). Odvodní trubkou se poté jímá vytékající terva. Ta se pak používá např. jako impregnace na stavbu lodí a domů, nebo v kosmetice či výrobě nápojů (tzv. Terwaskanto)

54

zodpovědný za královský lovecký park, Forest gard – jejich zodpovědnost spočívala v určité části lesa a Crown hunter – profesionální lovec v královských službách. Celková kontrola všech finských lesů náležela guvernérům a jejích úředníkům. Nicméně, stále nebyly platné žádné lesnické pokyny. Většina lesníků měla vojenské vzdělání. Proto byly znalosti lesníků tykající se lesů velmi omezené. V roce 1647 vznikl ve švédském království první lesnický předpis. Předpis zahrnoval instrukce objasňující vlastnictví lesů a důvody pro jejich vlastnictví, dále definoval platbu daní pro obyvatele, instrukce pro vypuzení ilegálních občanů. Přistěhovalecká politika měla v předpise důležité místo. Protože jak ve Švédsku, tak ve Finsku bylo spoustu neobydlených míst, které chtěla koruna osídlit novými obyvateli a tím zajistit platbu daní. Předpis také zahrnoval práva soukromých vlastníků lesů. Dále zde byly instrukce týkající se využívání lesů na obecních pozemcích, instrukce týkající se užívání církevních lesů a instrukce pro využívání lesů nájemci. Instrukce využívání lesů byly různé pro vlastníky a nájemce. Značný počet lesů se nacházel na obecní půdě. Předpis tedy zahrnoval práva pro využívání těchto lesů. Díky rychle se rozvíjejícímu se těžebnímu průmyslu bylo potřeba dostatečné zajištění dřeva. Těžební průmysl se významně rozšířil v oblasti Bergslagen v centrální části Švédska. Proto bylo v předpise zavedeno i omezení pro využívání lesů tzv. „lesními Finy“, kteří se zde usadili. Vyhláška rovněž zahrnovala tresty pro ilegální využívání lesů. Protože jak ilegální využívání lesů a devastace, tak lesní požáry byly běžnými problémy po celé zemi. Těmto úkonům se chtělo předcházet udílením vysokých sankcí a pokut pro ty, kteří těžili stromy bez povolení nebo zakládali požáry. Důležitou roli rovněž hrála ochrana plodících stromů. Lidé byli povinni šetřit cenné stromy a lesy. Ti, kteří zkáceli takové stromy, museli na jeho místě vysadit nové atd. I přesto, že byla zavedena nová vyhláška zahrnující instrukce pro různé využívání lesů, tak stále neexistovalo lesnictví jako praktická činnost. Nicméně, princip udržitelného využívání lesů byl již znám a zahrnoval několik sekcí vyhlášky, které radily občanům jak pečlivě a ekonomicky využívat lesy. Ovšem kontrola těchto příkazů a instrukcí byla tak bezvýznamná, že význam vyhlášky byl v praxi poměrně malý. Počátkem18. století byly lesy neustále využívány jako palivo a jiné potřeby domácnosti a pro zemědělskou spotřebu. Dále bylo aktuální řízené vypalování pro získání půdy, pastva dobytka, tvorba tervy, těžba stromů na stavbu lodí, těžba tvrdého dřeva pro potřeby důlního průmyslu. Postupně začal vzrůstat pilařský průmysl. Všechny 55

tyto devastující úkony byly podnětem pro uvědomění si, že tímto tempem budou lesy mizet ve velmi velkém měřítku. Proto bylo třeba najít ucelenou formu, která by těmto úkonům zabránila. Nicméně stále nebyl platný žádný konkrétní právní předpis, který by se týkal obhospodařování lesů. (Tasanen, 2004)

3.5.2 Období ruského carství

Počátkem 19. století se Finsko dostalo pod nadvládu ruského cara Alexandra I. a stalo se z něj tzv. Finské velkoknížectví. Počet obyvatel vzrůstal velmi rychle. V důsledku toho byly lesy stále ničeny vypalováním, pastvou dobytka, těžbou dřeva pro důlní a lodní průmysl, vyráběním tervy, zemědělstvím a rostoucím pilařským průmyslem. V polovině 19. století (r. 1851) za vlády cara Mikuláše I. Vznikl nový lesnický předpis. Jeho příprava trvala deset let. Do té doby platila vyhláška švédského království z roku 1647. Předpis se jmenoval „The Imperial Majesty´s Merciful Act of Forests In The Grand Duchy Of Finland“. Což v překladu znamená „Milosrdný dokument císařského majestátu o lesích ve Velkoknížectví finském“. Jeho hlavní aspekty byly: •

státní lesy byly jasně odděleny od soukromých a byly rozčleněny do několika tříd užívání

•

detailní definování práv pro užívání státních lesů

•

klučení a vypalování státních lesů bylo zakázáno; rovněž tak v soukromých lesích, kde bylo skalnaté nebo písčité podloží

•

drobná omezení týkající se produkce tervy ze státních lesů

•

podrobné instrukce pro hašení lesních požárů a tresty pro jejich zakladatele

•

stanovení pokut za nelegální těžbu dřeva

Celkově lze říci, že dokument zahrnoval hlavně zákazy a omezení jako u dřívějších lesních předpisů, vydaných během období švédského království.

Mezi lety 1857 – 1862 vznikl, The Evo Forest Institute, který položil základy finskému lesnickému vzdělávání. (Tasanen, 2004)

56

V průběhu 19. století bylo ovšem lesní hospodářství stále nesystematické. Lesy byly neustále káceny pro zisk orné půdy, rozsáhlá byla těžba palivového dříví, stále vzrůstal pilařský průmysl. Pily začaly být další hrozbou pro ničení lesů. Stálá potřeba dříví vedla k tomu, že se řezaly stromy největších dimenzí. Což v dnešní době známo pod pojmem výběrná seč. Podle současného názoru toto vedlo ke zhoršení struktury v lesích a také genotypu stromů. První ucelený zákon o lesích byl vydán až v roce 1886. V té době bylo hlavní podstatou zákona zakázat a zabránit ničení lesů. V pozdější době byl do zákona zaveden pojem trvale udržitelného hospodářství. Ovšem toto se týkalo pouze udržitelnosti z hlediska produkce dřeva. Další zákon byl vydán až v roce 1928 a týkal se lesů v soukromém vlastnictví (The Private Forest Act).

3.5.3 Období finské nezávislosti

V roce 1917 byla ve Finsku vyhlášená nezávislost. Ovšem toto začalo platit až počátkem roku 1918. Ve stejném roce proběhla krátká občanská válka, která mnoho let ovlivňovala domácí politiku i zahraniční vztahy. Během roku 1920 proběhla reforma v lesnictví. Majitelům, kteří měli půdu v nájmu, byl umožněn její odkup. Tímto byl založen počátek tzv. rodinného lesnictví V roce 1928 byl přijat nový lesní zákon týkající se lesů v soukromém vlastnictví. Zákon obsahoval stejné principy jako zákon z roku 1886. Převážně zákaz ničení lesů a zabránění jejich dalšímu úbytku. Zákon ale také obsahoval mnoho jiných inovativních opatření: •

majitelé měli povinnost znovu zalesnit paseku po holoseči

•

zakazoval společnostem zkupovat lesní půdu, aby se vlastnictví lesů nestalo příliš koncentrované

•

ustanovení „lesnických organizací“, které dohlížely na dodržování zákona a poskytovaly pomoc soukromým vlastníkům

• Ustanovení o ničení lesů zůstalo v platnosti i v současném lesním zákonu z roku 1996. Během 90. let 20. století proběhla další významná reforma. Byla výsledkem konání různých ministerských konferencí na ochranu lesů v Evropě a zavedením pojmu 57

trvale udržitelné lesní hospodářství. Ekologické a sociální funkce lesa dostaly stejnou váhu jako ekonomické. Dalším důvodem reformy byla potřeba snížit náklady vynakládané na lesní hospodářství a zvýšit multifunkční využívání lesů a ochranu krajiny. V roce 1996 byl přijat nový lesní zákon č. 1093/1996. Cílem tohoto zákona je podporovat ekonomicky, ekologicky a sociálně trvale udržitelné hospodaření a využívání lesů takovým způsobem, že lesy poskytují uspokojivý udržitelný výnos a zároveň je zachována biologická rozmanitost. Zákon rovněž obsahuje ustanovení týkající se např. těžby, zabezpečení diverzity lesní přírody a charakteristiku biotopů, kterých se toto týká, dále specifikuje ochranu lesů a stanovuje ochranné zóny a stanovuje sankce za jejich poškozování. Na rozdíl od českého zákona nestanovuje omezení jako velikost holiny, dobu pro zajištění kultury, minimální hektarové počty, aj. To je způsobeno naprosto jinou mentalitou a přístupu k lesnímu hospodářství. Zatímco u nás je vlastník lesa omezován zákonem, ve Finsku mohou (a ve většině případů se takto děje) vlastníci lesů byt součástí tzv. Lesnických center (celkem 13), která jim poskytují veškerý „servis“, co se týče péče o les (od jeho založení až po zmýcení). Takovýto systém lesnických center by mohl do budoucna najít uplatnění i u nás, přesto že je většina lesů státních. Zákon č. 1094/1996 o financování trvale udržitelného lesního hospodářství Stanovuje rozsah působnosti vztahující se na opatření, která podporují trvale udržitelné lesní hospodářství v souladu s lesním zákonem (1093/1996) a která získávají finanční podporu z ročních dotací zahrnutých ze státního rozpočtu ve formě pomoci a půjčky, jak tento zákon stanovuje. To se vztahuje se na: •

zajištění trvale udržitelné produkce dřeva

•

udržení biologické diverzity lesů

•

činnosti při řízení lesního ekosystému

•

další podpůrná opatření pro posílení činnosti uvedených výše

Zákon č. 534/ 1998 O sdružení lesního hospodářství charakterizuje organizace vlastníků lesů. Cílem organizace je podporovat ziskovost lesního hospodářství provozovaného vlastníky lesa a realizaci jiných cílů, které mohou být stanoveny pro činnost lesního hospodářství a dále ekonomicky, ekologicky a sociálně trvale udržitelné využívání a správu lesů.

58

Zákon č. 1474/1995 o střediscích lesního hospodářství a středisku rozvoje lesnictví. Jejich úkolem je: •

podpora trvale udržitelné péče o lesy a jejich rozvoje a ochrana jejich diverzity a další ochrana životního prostředí týkající se lesa

•

sledování stavu a rozvoje lesa v oblasti spadající do rámce jeho činnosti a předkládání návrhů a iniciativ s tím souvisejících

•

podpora spolupráce v lesním hospodářství

•

podpora a příprava plánů lesního hospodářství pro konkrétní oblasti a místa

•

sestavování programu a cíle lesního hospodářství v oblasti jeho působnosti

•

provádění školení, poradenství a propagační práce na podporu LH

•

propagace rozvoje podnikání založeného na lesním hospodářství a podpora vlastníků lesa a těch, kteří jsou zaměstnáni v sektoru lesnictví, s odbornou pomocí záležitostí týkajících se práce v lesnictví (Matějíček, 2003)

Další zákony týkající se lesnictví ve Finsku: •

Zákon č. 241/2002 o obchodu s reprodukčním materiálem

•

Zákon č. 1378/2004 o Metsähallitus

•

Zákon č. 109/2003 o společném vlastnictví lesů

•

Zákon č. 1096/1996 o ochraně přírody

Ke všem zákonům jsou i prováděcí vyhlášky. (www.finlex.fi, www.mmm.fi)

59

3.6 Současný stav lesního hospodářství Finska Jak již bylo zmíněno, Finsko patří mezi nejlesnatější země Evropy. Lesy pokrývají téměř 3/4 z celkové rozlohy země (23 mil. ha). Další 3 mil. ha tvoří řídce zalesněné oblasti, otevřená rašeliniště a skalnaté plochy. Téměř celé Finsko patří do boreální oblasti. Avšak díky teplému Golfskému proudu jsou zde mnohem příznivější podmínky než v jiných místech o stejně zeměpisné šířce.

3.6.1 Vlastnická struktura

Jako ve většině západoevropských zemí, dominuje i ve Finsku vlastnictví nehospodářských lesů. Soukromé osoby (finští občané) vlastní okolo 52 % z celé lesní půdy. Stát vlastní 35 %, lesy průmyslové (hospodářské) tvoří 8 %, obce a farnosti pak vlastní 5 % (Graf č. 4). Soukromé lesní majetky jsou relativně malé, jeden majitel vlastní průměrně 24 ha. Majitelů soukromých lesů je kolem 440 000. Soukromé lesnictví má ve Finsku klíčovou úlohu, protože 80 – 90 % finského dřeva používané v lesním hospodářství, pochází z lesů soukromého vlastnictví. (Finnish Statistical Yearbook of Forestry 2008)

Graf č. 4: Vlastnická struktura lesů ve Finsku

(Zdroj: Finnish Forest Research Institute)

60

3.6.2 Klasifikace lesů Dělí se podle ročního přirůstu (m3/ha) na lesy produkční (více jak 1 m3/ha), lesy se sníženou produkcí (0,1 - 1 m3/ha) a jiná lesní půda (s produkcí menší jak 0,1 m3/ha). Chráněná území tvoří 3,4 %. Ve Finsku je velké množství národních parků (35) ve správě Metsähallitus (státní podnik obhospodařující 12 mil. ha lesa a vodních ploch),19 přírodních rezervací a další chráněná území ve státním nebo soukromém vlastnictví. (Finnish Statistical Yearbook of Forestry 2008)

3.6.3 Druhová skladba

Ve Finsku se vyskytuje dvacet původních dřevin. Dominují čtyři hlavní hospodářské dřeviny (Graf č. 5) a sice smrk ztepilý (Picea abies) v přirozených smrkových porostech na bohatších půdách, dále borovice lesní (Pinus sylvestris) na půdách se skalnatým podložím nebo bažinách, bříza bradavičnatá (Betula pendula) a bříza pýřitá (Betula pubecens). Bříza je spíše jako přimíšená, občas se ale mohou vyskytnout i břízové monokultury. Celkově převažují lesy smíšené nad monokulturami. (Finnish Statistical Yearbook of Forestry 2008)

Graf č. 5: Druhová skladba dřevin ve Finsku

(Zdroj: Finnish Forest Research Institute)

61

3.6.4 Věková struktura

Věková struktura finských lesů se za posledních 90 let výrazně změnila. Z pohledu biodiverzity nastala nejvýraznější změna od roku 1920 po současnost. V tomto období se snížil podíl starých lesů v severním Finsku téměř o polovinu. Ve dvacátých letech minulého století dosahovalo skoro 45 % všech lesů v severním Finsku průměrný věk 141 roků, jenže už v roce 1990 byl podíl těchto lesů pouze 19 %. Během posledních dvaceti let podíl lesů s průměrným věkem 141 roků poklesl o dalších 12 %. Věková struktura lesů v jižním Finsku byla už okolo roku 1920 silně ovlivněná lidskou činností. Hlavně kvůli velmi rozšířené celoplošné těžbě podíl starých lesů klesl až na 0,7 %. Od té doby se podíl nejstarší věkové skupiny víc než dvakrát zvětšil. Přesto podíl těchto lesů zůstává malý (1,6 %) a nezměnil se od roku 1990. Simultánně s poklesem starých lesů v severním Finsku narostl podíl odlesněných ploch a velmi mladých porostů v obou částech krajiny (Graf č. 6 a 7). (Finnish Statistical Yearbook of Forestry 2008)

Graf č. 6 a č. 7: Věková struktura lesů jižního a severního Finska

(Zdroj: Finnish Forest Research Institute)

62

3.6.5 Zásoba

V důsledku 2. světové války se plocha lesů snížila o 13%. I přesto je v současnosti ve Finsku větší zásoba dřeva než v letech před válkou. Podle 1. národní inventarizace v letech 1921 – 1924 činil celkový objem dřevní hmoty 1 588 mil. m3. V dnešní době to je 2 206 mil. m3 (Graf č. 8). (Finnish Statistical Yearbook of Forestry 2008)

Graf č. 8: Vývoj porostní zásoby ve Finsku od roku 1920 až do roku 2010

(Zdroj: Finnish Forest Research Institute)

3.6.6 Zdravotní stav

Finské lesy jsou většinou zdravé a v dobré kondici. To je výsledek dodržování včasných legislativních podmínek a správného obhospodařování lesů. Např. včasná těžba polomového dříví a nařízení ohledně skladování dříví v lesích mají předcházet kalamitnímu rozšíření kůrovcových brouků. Požáry jsou také vzácností v důsledku velmi účinné lesní protipožární služby. Největší škody způsobují houbové choroby. Konkrétně rzi a houby rodu Ascocalyx způsobují největší škody v borových porostech. Ve smrkových převládá hniloba způsobená houbou rodu Heterobasidon.

63

Další významný činitel, co se škod týče, je sníh. Stromy zničené sněhem jsou často rozptýleny v různých částech lesů a proto je těžké je včas odtěžit. Riziko do budoucna také způsobuje globální oteplování a s tím stěhovaní teplomilnějších nepůvodních druhů stále více na sever. Ovšem i stávající druhy se mohou v teplejších podmínkách stát agresivnější. Co se biotických faktorů týče, tak největší škody způsobuje los. Stát každoročně vyplácí náhradu škod vlastníkům lesa ve výš 3 mil. eur, ale skutečné ztráty jsou častěji mnohem vyšší. Pokud jde o hmyz, tak se většinou jedná o škody lokálního charakteru a není proto třeba je více monitorovat. (Finnish Statistical Yearbook of Forestry 2008)

3.6.7 Ekonomika

Finské LH má výrazně odlišné postavení od českého, jak v ekonomickém pojetí, tak i ve smyslu sociálním. Lesnický sektor (včetně zpracování dřeva a navazujících odvětví) tvoří jednu z opor národní ekonomiky. Obchod s kulatinou dosáhl nové rekordní úrovně v r. 2007. Lesnický průmysl koupil 40,5 mil. m3 kulatiny od lesů v soukromém vlastnictví. Množství se zvýšilo o 25% ve srovnání s předchozím rokem. Předchozí rekord byl v roce 1997 (39,8 mil. m3). Obchod se dřívím byl posílen v polovině roku 2007 prudkým nárůstem cen, hlavně u jehličnaté kulatiny. Trh se dřívím dosáhl maxima v červenci, kdy byly do té doby historicky nejvyšší ceny borovice a smrku. Ceny vzrostly téměř o 50% oproti předchozímu roku. Růst cen v roce 2007 byl způsoben hlavně díky dobré poptávce po řezivu z měkkého dřeva ve stavebním průmyslu a zvýšením vývozních cen. V roce 2007 také vzrostly ceny dříví na pni o 25%. K vysokému nárůstu došlo také u výřezů měkkého dřeva (o 33-34 %) a vlákniny (o 11-23 %).V první polovině roku 2008 trh s kulatinou zpomalil a obchod se snížil o více než 50 % ve srovnání s rokem 2007 (který byl ovšem rekordní rok v obchodu s kulatinou). K poklesu došlo hlavně ve výřezech, zatímco poptávka po vláknině vzrůstala. Po poklesu cen na podzim roku 2007, byly ceny do poloviny roku 2008 relativně stabilní. Koncem července Finská vláda posílila obchod s kulatinou dočasným prodáním zisků daňových úlev vlastníků soukromých lesů. Toto rozhodnutí urychlilo koncem srpna obchod s kulatinou, zatímco naopak v září byl obchod na průměrné úrovni. V roce 2007 se zvýšil podíl vytěžené dřevní hmoty o 14% na nový rekord 57 mil. m3. 64

Ke zvýšení došlo v soukromých lesích, kde činil podíl vytěžené dřevní hmoty 46, 4 mil. m3. Nárůst byl o 18% oproti roku 2006. V hospodářských lesích byl podíl vytěžené dřevní hmoty již druhým rokem po sobě poměrně vysoký (6,3 mil. m3). Vytěžená dřevní hmota státních lesů vzrostla o 3% na 5,1 mil. m3. Kromě dřeva pro průmyslové využití, činilo přibližně 5 mil. m3 palivo pro domácí vytápění menších obydlí (soukromé domy, farmy, rekreační obydlí aj.) V roce 2007 se celkový objem dřeva dováženého do Finska snížil o 18,2 mil. m3. Nicméně, tato hodnota byla stále třetí největší, která kdy byla „dovezena“ a korespondovala téměř s 1/3 domácí produkce vytěženého dříví. Během posledních let se Finsko stalo třetím největším dovozcem dříví na světě. Ačkoliv 12 mil. m3 dovezeného dříví pocházelo z Ruska, jeho podíly dováženého dříví od roku 2000 klesají. Ve stejném roce byly Litva a Švédsko druhým a třetím nejdůležitějším dodavatelem dříví. A sice 1,7 mil. m3 pocházelo z Litvy a 1,4 mil. m3 ze Švédska. Co se týče vývozu, tak v roce 2007 činila hodnota exportovaného dříví 12,8 mld. eur. Což představuje 19 % celkového výnosu lesnického průmyslu ve Finsku. Podíl lesnického průmyslu byl vysoký v mezinárodním srovnání, ale také zároveň nejnižší v celé historii Finska. V hodnotě exportu představovala 75 % celulóza a papír. Zbývajících 25 % tvořily výrobky ze dřeva. Nejdůležitějšími exportními výrobky byly papír pro tisk časopisů (3,2mld. Eur) a jemný papír (2,1 mld. Eur). V roce 2008 pak celková produkce činila 21,8 mld. EUR, z toho bylo 14,3 mld.EUR papírenský průmysl a 7,4 mld.EUR v dřevozpracující průmysl (Graf č. 9). Souhrnně lze říci, že velká většina dřevní produkce jde na export. V roce 2007 představovalo 97 % vývoz papíru, 86 % lepenky, 57 % řeziva a 88 % dýhy. Vývozní ceny řeziva vyvrcholily v roce 2007, oproti cenám papíru a lepenky, které od roku 2001 postupně klesají. (www.mmm.fi)

65

Graf č. 9: Celková produkce – v roce 2008 činila celková produkce 21,8 mld. EUR, z toho bylo 14,3 mld. EUR papírenský průmysl a 7,4 mld. EUR v dřevozpracující průmysl.

(Zdroj: Finnish forest industries)

66

4. MATERÁL A METODIKA K pojednání o dané problematice srovnání státní lesnické politiky České republiky a Finska byla použitá dostupná odborná literatura, přednášky a sborníky referátů na dané téma z vědeckých konferencí a materiál dostupný na webových stránkách.

4.1 Přípravné práce Přípravné práce spočívaly ve vyhledání si dostupné literatury a získání informací o daném tématu. K tomuto bylo využito odborné literatury, která se v rámci lesnické politiky ČR nejvíce skládala z textů přednášek a skript předmětu Lesnická politika Mendelovy univerzity v Brně, ČZÚ v Praze, VÚLHM Jíloviště - Strnady a webových odkazů. Rovněž tak u legislativního vývoje. Pro zhodnocení současného stavu LH České republiky byla použita Zelená zpráva (zpráva o stavu lesního hospodářství pro rok 2008). Co se týče Finska, tak pro legislativní vývoj byla použita dizertační práce pana Tapaniho Tasanena z Finska, který mi rovněž poskytl cenné rady a odkazy týkající se LH a lesnické politiky Finska. Pro získání dalších informací týkající se lesnické politiky a současného stavu finského lesního hospodářství bylo využito dostupných webových odkazů (uvedeny v literárním přehledu). Cenné rady mi také poskytli kolegové, kteří byli ve Finsku na studijním programu Erasmus.

4.2 Vlastní hodnocení Bylo provedeno na základě získaných informací a je popsáno níže.

4.3 Závěrečná úprava Závěrečná úprava byla zpracována pomocí PC programu MS Office Word, Excel a Powerpoint. Jako pomocný program sloužil také Adobe Photoshop.

67

5. VÝSLEDKY A NÁVRHOVÁ OPATŘENÍ 5.1 Hlavní zásady, o které se opírá státní lesnická politika ČR Hlavní zásady a cíle současné státní lesnické politiky vychází z koncepce Národních lesnických programů. Národní lesnické programy (dále jen „NLP“)jsou považovány za koncepty pro uplatnění trvale udržitelného obhospodařování lesů při dlouhodobém zlepšování konkurenceschopnosti lesního hospodářství způsobem, který respektuje národní suverenitu. NLP jsou součástí státní lesnické politiky a zároveň je v nich naplňována Lesnická strategie pro Evropskou unii. Zásady a cíle jsou uvedeny podle jednotlivých pilířů (ekonomický, ekologický, sociální a komunikace) NLP II vycházejícího z Akčního plánu EU pro lesy.

5.1.1 Ekonomický pilíř - zlepšení dlouhodobé konkurenceschopnosti.

Díky postupnému zvyšování rozlohy lesů stoupá i zásoba dřeva, která je tvořena převážně dobře prodejným smrkovým dřívím. Tím se lesní hospodářství spolu s dřevozpracujícím průmyslem stává významnou součástí ekonomiky národního hospodářství. Ekonomický potenciál lesů však roste pomaleji než souhrn společenských a ekologických požadavků, které jsou na les kladeny. V ekonomických procesech nejsou dostatečně zohledňovány mimoprodukční funkce lesa. Díky rozdrobenosti a velikosti majetků soukromých lesů není dostatečně podporována ekonomická efektivita lesního hospodaření. Není dostatečně využíván potenciál dřeva jako obnovitelného zdroje energie. Zároveň také není věnována dostatečná pozornost ekonomickým souvislostem stále aktuálnějšího přírodě blízkého hospodaření. Nejsou dostatečné náhrady vlastníkům za omezení hospodaření z důvodů ochrany přírody. Rovněž není plně využíván dotační systém z fondů EU.

Hlavní zásady ekonomického pilíře 1) Zvýšit

ekonomickou

životaschopnost

a konkurence-schopnost

trvale

udržitelného obhospodařování lesů 2) Podpořit výzkum a technologický rozvoj s cílem zvýšit konkurence -schopnost lesnického sektoru 3) Zlepšit zhodnocování a marketing lesních nedřevních užitků a služeb 68

4) Propagovat a podporovat využívání lesní biomasy pro výrobu energií 5) Podpořit spolupráci vlastníků lesů

5.1.2 Ekologický pilíř – zlepšení a ochrana životního prostředí

Lesy představují zakládaní potenciál biologické rozmanitosti v ČR a obsahují nejzachovalejší součásti naší přírody. Obhospodařování lesů probíhá odlišně na podkladě lesnické typologie, čímž je také určena přirozená stanovištní dřevinná skladba. Ovšem ve většině lesů se druhová skladba dřevin od přirozené a doporučené výrazně odlišuje (rozhoduje ekonomika). Lesy také pozitivně ovlivňují hospodaření s vodou v krajině, zabraňují půdní erozi a plní další mimoprodukční funkce. Díky schopnosti poutat CO2 zmírňují dopady klimatických změn a zároveň jsou zdrojem ekologické obnovitelné suroviny. Negativní hlediska představují např. nedostatečné využívání přírodních procesů při obhospodařování lesů, staré i současné imisní zátěže a relativně vysoký stav zvěře

Hlavní zásady ekologického pilíře 1) Snížit

dopady

očekávané

globální

klimatické

změny

a extrémních

meteorologických jevů 2) Zachování a zlepšení biologické rozmanitosti v lesích 3) Rozvíjet monitoring lesů 4) Zlepšení zdravotního stavu a ochrany lesů 5) Snížit dopady starých i současných ekologických zátěží 6) Dosažení vyváženého vztahu mezi lesem a zvěří

5.1.3 Sociální pilíř – zlepšení kvality života

Lesy zaměstnávají obyvatele venkova a tím přispívají k jeho rozvoji. Přesto je sociální situace zaměstnanců v LH neuspokojivá. Na společenském i výdělkovém žebříčku zaujímají jednu z nejnižších příček. To je dáno i tím, že nejsou dostatečně vytvořeny předpoklady pro zapojení místních lesnických a dřevozpracujících subjektů a pro rozvoj infrastruktury a služeb venkovské ekonomiky a regionů. Lesy rovněž poskytují zboží a služby, které jsou přínosné pro občany (rekreace, volný čas, sport).

69

Jsou veřejně všem přístupné a veřejnost se zajímá o jejich stav. Problém pak představuje to, že veřejnost není o skutečném stavu lesů a lesním hospodářství dostatečně informována.

Hlavní zásady sociálního pilíře 1)

Podporovat zlepšení sociální situace pracovníků v LH

2)

Zvýšit přínos lesů a lesnictví (lesnického zboží, služeb) pro rozvoj

venkova

5.1.4 Komunikační pilíř – posílení koordinace a komunikace

Cílem komunikačního pilíře je vytvořit systém neustálého lesnického vzdělávání pracovníků orgánů státní správy, jejíž působnost zahrnuje lesy a lesní hospodářství. Dále využít potencionálu orgánů státní správy, státních lesů a zájmových sdružení v komunikaci s veřejností při prezentaci lesního hospodářství a rovněž zkvalitnit systém celoživotního vzdělávání osob a dotčených subjektů působících v lesním hospodářství.

Hlavní zásady komunikačního pilíře 1) Zlepšit slabé postavení LH v rámci veřejné správy 2) Zlepšit informovanost veřejnosti o skutečném stavu lesů a potřebách LH 3) Řešit institucionální vztah státu k lesům a lesnímu hospodářství 4) Lesy ve vlastnictví státu

70

5.2 Hlavní zásady, o které se opírá lesnická politika Finska Hlavní zásady a cíle, o které se opírá lesnická politika Finska, rovněž vychází z národních lesnických programů. V současné době to je NLP 2015.

5.2.1 Zajištění konkurenčního prostředí pro lesní průmysl a hospodářství

Konkurenceschopnost finského lesního průmyslu je založena na tržních produktech s vysokou přidanou hodnotou. Ziskovost aktuálních produktů lze výšit zlepšením

účinnosti

jak

materiálu

a využíváním

surovin,

tak

vyspělejšími

technologiemi. Nové výrobky a postupy je třeba dále rozvíjet, stejně tak jako zcela nové formy podnikatelské činnosti. Technologické znalecké posudky musí být doplněny o lepší obchodní dovednosti, vytváření nových technologií a služeb podniků. To znamená, že bude stále důležitější poskytování služeb a vytváření spolupráce mezí velkými průmyslovými koncerny a malými až středně velkými podniky. Příležitosti pro nové výrobky ze dřeva existují v dřevozpracujícím průmyslu, stavebnictví, papírenském průmyslu, energetickém průmyslu (bioenergie a biorafinerie), potravinářském průmyslu a také průmyslu farmaceutickém. Díky tomuto by měla růst poptávka po domácí produkci dříví a měla by se snižovat závislost na dováženém. Ziskovost lesního hospodářství ovlivňují dva klíčové faktory. A sice tržní cena dříví a objem prodeje. Ziskovost může být dále zvýšena dostupnými těžebními příležitostmi, vhodně načasovanými hospodářskými opatřeními (pracemi) a jejich kontinuitou, rozvíjení hospodářských metod a jejich další zlepšování a podpora hospodářské soutěže. Rovněž sami majitelé lesů mohou také zvýšit ziskovost prováděním vlastních hospodářských opatření na svém majetku. A také rostoucím využívání dříví pro energetické účely a obchodem s ekologickými a rekreačními hodnotami. V rámci dopravní sítě je lesní hospodářství jedním z nejvýznamnějších uživatelů dopravních služeb ve Finsku. Podíl lesního průmyslu na celkovém objemu železniční dopravy je asi 60 %, silniční 30 %, a téměř 50 % tvoří námořní doprava. Dík přepravě na dlouhé vzdálenosti je důležitá účinná logistika a péče o dopravní síť, která je použitelná po celý rok.

71

Protože je lesní průmysl jednou z nejdůležitějších a také rostoucích částí finské ekonomiky, zvyšuje se i poptávka po pracovních příležitostech. Rovněž se zvyšují požadavky na odbornou způsobilost pracovníků díky diverzifikaci pracovních míst.

Hlavní zásady konkurenčního prostředí v LH: 1) Využití těžebního potencionálu 2) Udržitelnost produkce dříví 3) Ziskovost a velikost hospodářství v soukromých lesích 4) Stav dopravní sítě 5) Dostatek práce a podnikání

5.2.2 Zlepšení klimatu a energetických výhod lesů

Zvýšení produkce obnovitelné energie je zásadní pro dosažení cílů klimatické a energetické politiky a energetické soběstačnosti v EU. Nejslibnější sortiment dříví pro energetické účely se jeví dřevní štěpka a celulóza. Vzhledem k tomu, že obnovitelné zdroje energie vytváří příležitosti pro podnikání a zaměstnanost ve venkovských oblastech, jsou také podporovány regionální politikou. Hlavní úkol pak spočívá ve vytvoření rovnováhy mezi použitím dřeva pro výrobu a pro energii. Stavby a výrobky ze dřeva představují udržitelné využívání přírodních zdrojů a také absorpci uhlíku. Lesy fungují jako „jímka“ uhlíku a proto mají být chráněny. Proto se musí zajistit odpovídající a dobře načasované hospodaření a regenerace lesů (zalesnění bezlesích ploch a zabránění ničení lesů v důsledku využívání půdy). Udržitelné hospodaření s lesy spolu s rostoucími produkty ze dřeva nabízejí vynikající způsob, jak zmírnit klimatické změny.

Hlavní zásady klimatu a energetických výhod lesů 1)

Klimatické změny a lesnictví

2)

Energie ze dřeva

3)

Výrobky ze dřeva

72

5.2.3 Ochrana biologické rozmanitosti a environmentálních přínosů lesů

Mezinárodní smlouvy o zachování biologické rozmanitosti vyžadují provést signatáři vnitrostátní opatření k dosažení cílů, které smlouvy stanovují. Národní cíle ve Finsku jsou stanoveny v usnesení vlády Národní strategie pro zachovalost a udržitelnost biologické rozmanitosti ve Finsku 2006 – 2016. Klíčová slova zahrnují zlepšení sítě chráněných

území,

údržba

a

další

rozvoj

environmentálního

managementu

v komerčních lesích, spolupráce mezi lesy a organizacemi životního prostředí, poradenství pro vlastníky lesů a vzdělávání a komunikace lesních odborníků, výzkum a vývoj biologické rozmanitosti. Lesnictví dále přispívá k dosažení řádného ekologického stavu vod. To vychází z rámcové směrnice EU o vodě, která je ve Finsku realizována v souladu se zákonem o Organizaci vodního hospodářství (1299/2004). Díky změnám klimatu je odhadováno roční zvýšení srážek a odtoku, což zvyšuje riziko naplavování (zabahňování) a erozi, zejména u jemnozrnných půd v souvislosti s přípravou půdy, klučením pařezů a tvorbou odvodňovacích příkopů. Změna klimatu může také zvýšit vyluhování živin a tím oslabit jakost vody a kvalitu půdy.

Hlavni zásady biologické rozmanitosti a environmentálních přínosů lesů 1) Biologická rozmanitost lesů 2) Voda a půda

5.2.4 Podpora využívání lesů jako zdroje rekreace a kultury

V roce 2003 přijala Vláda usnesení o akčním programu pro rozvoj rekreačního využívání přírody a ekoturistiky (tzv.VILMAT program). Program je rovněž zamřen na rozvoj podnikání v rámci ekoturistiky, přírodní produkce a zvýšení spolupráce mezi účastníky v této oblasti. Faktory, které přispívají ke zvýšení zájmu o domácí ekoturistiku, patří urbanizace, stárnutí, vyšší příjmy a volný čas, wellness programy a dobré přínosy pro zdraví. Nejdůležitější růstový potenciál pro ekoturistiku je v získávání zahraničních turistů a s tím spojené aktivní rozvíjení cestovního ruchu a zlepšení kvality služeb zaměřené pro různé skupiny zákazníků. V současné době je ekoturistika nejdůležitějším 73

zdrojem živobytí v oblastech Laponska a Kainu. Rekreační využívání lesů je založeno na právech veřejnosti na přístup do lesů podle tzv. „Everyman´s right“. Finské lesy jsou také důležitou součástí národního kulturního dědictví. Kulturně udržitelné lesní odvětví vychází z tradičního využívání lesů a zároveň posiluje a vytváří nové způsoby využívání lesů.

Hlavní zásady využívání lesů jako zdroje rekreace a kultury 1)

Ekoturistika a cestovní ruch

2)

Rekreační využívání lesů a právo veřejnosti na vstup do lesů

3)

Kultura založená na lesích a dřevě

5.2.5 Posílení schopností, znalostí a přijatelností v lesnickém sektoru

Prognostické práce v lesnictví budou do budoucna nadále za potřebí. Očekávané změny v provozním prostředí stanoví budoucí příležitosti pro podnikání a podnikatelské činnosti v odvětví lesního hospodářství. Zároveň se očekává strategická spolupráce s jinými odvětvími výrobní činnosti. To bude dosaženo prostřednictvím výzkumu a vývoje konkurenceschopnosti a obnovy lesního hospodářství. Rozvoj široce založených odborných znalostí týkajících se inovací a podpůrné výzkumné činnosti jsou důležitými faktory pro další vývoj lesního hospodářství. Hlavním úkolem je spojit multidisciplinární odbornost takovým způsobem, která umožní vědecké průlomy a rovněž zajistí příležitosti pro nové podniky. Proto je třeba zvyšovat kompetentnost a profesionální vzdělanost lesníků tak, aby vyhovovali potřebám na trhu práce. Management lesního hospodářství lze rozvíjet za předpokladu, že bude dosaženo veřejné přijatelnosti. Toho by mělo být dosaženo na etické, sociální, politické a ekonomické úrovni. Důležité je zavést postupy, které podporují účast veřejnosti tak, aby různé subjekty a jednotliví občané mohli vyjádřit své názory na hospodaření v lesích a podílet se na rozhodování. Postoje a názory na lesy jsou usazeny již v dětství a dospívání. Základní znalosti o životním prostředí v lesích, lesnictví a průmyslu, stejně tak jako lesnické kultuře získané v této vývojové fázi života tvoří základ lesnických znalostí a souvisejících dovedností v dospělém životě.

74

Hlavní zásady posílení schopností, znalostí a přijatelností v lesnickém sektoru 1)

Prognostické práce v odvětví lesního hospodářství

2)

Výzkum a vývoj na podporu podnikání a podnikavosti

3)

Odborné školení v oboru lesního hospodářství

4)

Společenská přijatelnost lesnického sektoru

5)

Podpora souvisejících znalostí a dovedností u dětí a mladých lidí

5.2.6 Podpora trvale udržitelného obhospodařování lesů v mezinárodní lesnické politice

Mezinárodní politika v oblasti lesnictví propaguje trvale udržitelnou správu lesů a provozní podmínky v odvětví lesního hospodářství. Finsko podporuje udržitelnost hospodaření

v mezinárodní

lesnické politice prostřednictvím

tzv. Millennium

Development Goals of UN (Rozvojové cíle tisíciletí v rámci OSN). To znamená využívání dřeva jako obnovitelné suroviny, zdroje energie, nových inovačních výrobků a služeb založených na trvalé udržitelnosti lesního hospodářství. Finsko rovněž podporuje prevenci ilegální těžby v několika mezinárodních procesech. Zároveň se podílelo na Strategii EU v lesnictví (1998) a Akčního plánu EU pro lesnictví (2006) stejně tak jako konferencí o ochraně lesů v Evropě a ve skandinávských spolupracích ohledně lesního hospodářství. Udržitelnost hospodaření s lesy je také zdůrazněna v rámci rozvojové spolupráce s cílem zmírnit chudobu a zlepšit stav životního prostředí. Základní rámec pro rozvojovou spolupráci v lesnickém sektoru poskytuje rozvojová politika v programu přijatém vládou v roce 2007. Zaměření rozvojové spolupráce je řízeno potřebami a požadavky vyplývajícími z cílové země.

Hlavní zásady TUH v mezinárodní lesnické politice 1) Mezinárodní lesnická politika 2) Lesnické záležitosti v Evropské unii 3) Rozvojové a bilaterální spolupráce

75

5.3 Vlastní hodnocení Jak Národní lesnický program Finska, tak Národní lesnický program České republiky vychází z Akčního plánu EU pro lesy a také Strategie EU ve vztahu k lesům. Tudíž

mají

poměrně

dost

bodů

společných.

Společné

cíle

jsou

zvýšení

konkurenceschopnosti a přijatelnosti lesního hospodářství, zlepšení klimatu a dopadu globálních klimatických změn, ochrana biologické rozmanitosti a lesních ekosystémů, posílení institucionálního zázemí, podporovat osvětu, podpora dřevní produkce jako obnovitelného zdroje energie. Finsko má hluboce zakořeněné kulturní cítění ve vztahu k lesům. Proto podporuje využívání lesů jako zdroje rekreace a kultury. Toho je dokazováno vštěpováním těchto hodnot již v dětském věku. Finové vychovávají a jsou vychováváni chovat se k lesu jako národnímu bohatství, jehož si velice váží. To je dáno i tím, že lesy pokrývají téměř 80% plochy země. Lesy jsou tedy běžnou součástí jejich života. Finsko se díky tomuto rovněž pohybuje na poli mezinárodní politiky. Účastnilo se všech evropských konferencí o ochraně lesů a životního prostředí v Evropě. Česko by se mělo více zaměřit na les jako zdroj kulturního a přírodního dědictví. Nejen oceňovat jeho „ekonomické“ kvality. K tomu by mělo vést naplňování hodnot národního lesnického programu. O dalším celkovém srovnání zkoumaných objektů pojednává kapitola diskuze,

76

6. DISKUZE 6. 1 Srovnání státní lesnické politiky ČR a Finska Současné koncepce státních lesnických politik České republiky a Finska vychází z mezinárodního rámce opírajícího se o ministerské konference ve Štrasburku, Helsinkách, Lisabonu a Rio de Janeiro, které charakterizují lesnickou politiku tak, že by měla být přizpůsobená místním zákonům v rámci národních tradic a ústavních procesů, měla by uznat dlouhodobou povahu lesního hospodářství zachováním příslušné kontinuity v právních, institucionálních a praktických záležitostech a měla by ve státních i soukromých lesích výrazně podporovat postupy umožňující víceúčelové funkce a usnadňující trvale udržitelné hospodaření včetně ochrany lesa a biodiverzity. Vlastníci lesa, kteří pro společnost zajišťují funkčně mnohostranné užitky, by měli být ve své činnosti povzbuzováni a tam, kde je takový způsob hospodaření spojen se zvýšenými náklady, by měli být společností nebo jinými přispěvateli finančně podporováni. Hospodaření v lesích by mělo být založeno na stabilní a dlouhodobé lesnické politice a soustavě opatření zabezpečujících, mimo jiné, zachování funkčních lesních ekosystémů a respektování vlastnické struktury v Evropě a vycházející z obecného předpokladu, že lesní půdy, především v přírodních a polopřírodních oblastech, zůstanou pro tento účel zachovány. Výsledkem těchto konferencí a úmluv byla tvorba Národních lesnických programů, které představují strategické dokumenty vytvářené pro uplatnění trvale udržitelného hospodaření v lesích. Jak lesnická politika České republiky, tak i finská lesnická politika vychází z těchto dokumentů. Protože jsou národní lesnické programy založeny na stejném principu, mají většinu bodů společnou. Hlavním společným rysem je podpora trvale udržitelného lesního hospodářství, ochrana

biodiverzity

a

lesních

ekosystémů,

zajištění

životaschopnosti

a

konkurenceschopnosti lesního hospodářství, zvýšení produkce dříví jako obnovitelného zdroje energie, podpora mimoprodukčních funkcí lesa, zvýšit institucionální kapacity, realizovat NLP v regionech, zlepšení klimatu a energetických výhod z lesů a podpora využívání lesů jak zdroje rekreace a kultury. Finsko se také na rozdíl od Česka pohybuje na poli mezinárodní lesnické politiky a regionálního rozvoje

77

6.2 Srovnání vývoje lesnické legislativy ČR a Finska Vývoj legislativních zemí byl ve dvou zemích poměrně odlišný. Historie prvních legislativních opatření ve vztahu k lesům v České republice se datuje již od první poloviny 14. století, kdy král Karel IV zahrnul lesy ve svém zákoníku Majestas Karolina. Dále byly vydávány různé lesní řády (Brněnský a Chebský), které zakazovaly krádeže dříví, klučení lesů a jiné způsoby přímého poškozování lesů člověkem, nařizovaly ohrazování pasek proti pastvě dobytka a zvěři aj. Legislativní vývoj byl ovlivněn soudobými politickými uskupeními a tím jak si panovník vážil lesa a lesního majetku. Do vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918, byl český stát neustále součástí větších mocností. Nejdelší období (téměř 400 let) bylo součástí habsburské monarchie To se týkalo i Finska, které bylo od středověku součástí Švédského království a po té počátkem 19. století se dostalo pod nadvládu Ruska. První lesnická opatření zahrnovala pouze vyhlášky o zabránění ničení lesů a zmenšováním jeho plochy v důsledku získávání půdy žďářením, produkcí tervy pro domácnost, rostoucím průmyslem (důlním, stavebním, lodním). V Česku byly zase lesy ničeny nejvíce v důsledku neustálých válek. Teprve koncem 18. a hlavně v 19. století se ochrana lesů na obou srovnávaných územích začala rozvíjet na přírodovědeckých základech. Potřeba právní ochrany lesních porostů rostla s nárůstem počtu obyvatelstva a se vzrůstající potřebou dříví. Všeobecně je tedy možné říct, že poměrně dokonalé právní normy týkající se lesnictví na území ČR a Finska začaly vznikat v 18. a v 19. století. Ve Finsku vznikl první lesní zákon v roce 1886, který byl novelizován v roce 1920, kdy proběhla ve Finsku první reformace lesního hospodářství, v důsledku toho, že se z Finska v roce 1917 stala samostatná republika. Zákon z roku 1886 byl zaměřen na ničení lesů a zavedl prvotní myšlenku trvale udržitelného hospodářství. Toto se ale týkalo jen produkce dříví. Zákon z roku 1920 dal počátek vzniku tzv. rodinného vlastnictví, protože nabídl nájemcům odkup lesní půdy. Další významná reformace proběhla v 90. letech 20. století jako výsledek konání evropských konferencí o ochraně lesů v Evropě, jež bylo Finsko aktivním účastníkem. Výsledkem bylo, že pojem trvale udržitelné hospodářství neobsahoval pouze dřevní produkci, ale na stejnou úroveň se dostaly ekologické a sociální funkce lesů. 78

V České republice bylo legislativních opatření týkající se lesů více. Nejvýznamnější byl tzv. Tereziánský řád, který byl vydán koncem 18. století císařovnou Marii Terezií. První lesní zákon byl vydán v roce 1852 a platil až do roku 1918, kdy skončila 1. světová války, Česko přestalo být součásti rakouské monarchie a stalo se samostatnou Československou republikou. V období 2. světové války byla Česká republika okupována Německem a stala se součástí tzv. protektorátu. Na tomto území až na malé změny platily předválečné lesnické zákonodárství. Poválečné období bylo až do roku 1989 ovlivněno socialismem a centrálním plánováním. Tomu byla přizpůsobena i lesnická legislativa. Právní vztahy v lesním hospodářství byly dále založeny na rakouském lesním zákonu z roku 1852 až do roku 1960, kdy byl vydán zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství. Po revoluci byly v tehdejším Československu již počátkem 90. let zahájeny přípravné práce na novém lesním zákonu o lesích, které vyvrcholily přijetím nového zákona č. 289/1995 Sb., v roce 1995. Tento zákon je základním legislativním rámcem trvajícím i v současné době. Ve Finsku díky reformaci probíhající v 90. letech vznikl nový lesní zákon v roce 1996 jako zákon č. 1093/1996,o lesích. Tento zákon tvoří v současné době základní legislativní rámec týkající se lesního hospodářství. Po srovnání finského a českého lesního zákona je na první pohled zřetelná jejich diametrální rozlišnost, která není dána jen rozdílnou polohou obou států a rozlišnými přírodními podmínky, ale hlavně jinou mentalitou obyvatel obou zemí. Zatímco český lesní zákon je plný podmínek (max. velikost holiny, doba zajištění kultury, minimální množství sazenic na ha, atd.) ve finském lesním zákonu se nic takového nevyskytuje. To je způsobeno již zmíněnou naprosto jinou mentalitou a přístupu k lesnímu hospodářství. Zatímco u nás je vlastník lesa omezován zákonem ve Finsku mohou (a ve většině případů se takto děje) vlastníci lesů byt součástí tzv. Lesnických center, která jim poskytují veškerý „servis“, co se týče péče o les (od jeho založení až po zmýcení). Kdežto u nás si musí majitel lesa sám zařizovat např. odborného lesního hospodáře nebo LHP či LHO. Takovýto systém lesnických center by mohl najít uplatnění u nás, byť je většina lesů státních. Obě země také podporují hospodaření v lesích. Zatímco v ČR je tato podpora součástí lesního zákona, ve Finsku se jí zabývá samostatný zákon č. 1094/1996 o financování udržitelného lesního hospodářství, který 79

uvádí dotační tituly a jejich charakteristiku, podmínky a výši finanční podpory. Efektivnost těchto podpor spočívá v tom, že budou přerozdělovány prostřednictvím lesnických center, která přímo spolupracují s vlastníky, a jistě lepší dostupnost nežli z fondů evropské unie. Z tohoto jasně vyplývá, že Finský stát se snaží podporovat své LH z vlastních zdrojů, zatímco české LH je závislé na podporách z EU, které jednou skončí (současný program je platný do roku 2012).

6. 3 Srovnání současného lesního hospodářství ČR a Finska Základní rozdíl při srovnání současného stavu lesního hospodářství České republiky a Finska spočívá v lesnatosti. Lesnatost v Česku činí 34 %, zatím co ve Finsku je to téměř 80 % celkové plochy. Ovšem přírodní podmínky Finska a České republiky jsou výrazně odlišné. Snahou obou zemí ale je, že se snaží procento lesnatosti stále zvyšovat. Výrazný rozdíl je ve struktuře vlastnictví. V Česku vlastní kolem 60 % lesů stát, zbylých 40 % se dělí mezí původní státní lesy, právnické osoby, lesy ve vlastnictví obcí a měst, krajské lesy, lesy církve, lesní družstva, lesy ve vlastnictví fyzických osob a ostatní. Ve Finsku 52 % lesů tvoří tzv. rodinné lesy, 35 % vlastní stát, 8 % je soukromých průmyslových a 5 % představuje ostatní Rozdíl je také v kategorizaci lesů. V Česku se liší dle svého účelu a funkce a jsou to lesy hospodářské (75,4 %), lesy ochranné (2,7 %) a lesy zvláštního účelu (21,8 %). Finsko dělí svoje lesy dle produkce. A sice na lesy produkční (více jak 1mil m3/rok), snížená produkce (0,1 – 1 mil. m3/rok) a jiná lesní produkce (přirůst menší jak 0,1 mil. m3/rok). Ve Finsku je také velký podíl národních parků a celkově chráněných území. Obě dvě země mají vysoký podíl jehličnatých dřevin. Rozdíl však je v původnosti dřevin. Převážná většina lesů ve Finsku zasahuje do boreálního (jehličnatého pásu), kdežto v Česku je to důsledek vysazování jehličnatých monokultur během 18. a 19. století. Co se věkové struktury, tak v České republice převládají porosty 1. a 2. věkové třídy, nejméně je porostů v 7. věkové třídě. Tzn.121+. Ve Finsku se liší druhová struktura od jižního a severního Finska. V jižním Finsku opět převládají porosty 1., 2. a 3. věkové třídy, nejméně je porostů v 8. věkové třídě (140+), pouze 2%! 80

V severním Finsku je poměrně velké zastoupení porostů 2, 3. a 4. věkové třídy. Velký podíl je ale také v 8. věkové třídě (16 %) Co se týká poškození lesních porostů, tak v České republice jsou porosty poškozovány abiotickými činiteli jako sníh, námraz, vítr, biotickými jako kůrovci, zvěř, dřevokazné houby, antropickými (staré i současné imisní a ekologické zátěže) a nevhodné způsoby hospodaření (holoseče, vysoký podíl umělé obnovy, nevhodná druhová a prostorová skladba porostů aj.) Finsko má s Českem společné rovněž poškozování abiotickými činiteli (vítr, sníh, námraza), z biotických faktorů působí největší škody los a houby rodu Ascocalyx a Heterobasidion. Zásoba v České republice činí 676, 4 mil. m3. Ve Finsku je mnohonásobně vyšší. Kolem 2 206 mil. m3. To je dáno tím, že skoro celé Finsko je pokryto lesy. A je také několikrát rozlohou větší než ČR. Finsko i přes svou velkou zásobu také velké množství dříví dováží (převážně z Ruska, Švédska a Estonska), rovněž je také velkým vývozcem. Lesní průmysl tvoří jednu z hlavních částí národní ekonomiky.

81

7. ZÁVĚR Cílem práce bylo srovnání státní lesnické politiky České republiky s lesnickými politikami lesnicky vybraných zemí EU. Jako srovnávací země bylo zvoleno Finsko. A to z důvodu, že je nejlesnatější zemí nejen EU, ale celého Evropského kontinentu. Rovněž se také aktivně pohybuje na poli mezinárodní lesnické politiky a aktivně se účastnilo evropských konferencí o ochraně lesů a životního prostředí v Evropě. Porovnání bylo zaměřeno na celkový historický vývoj a současný stav státní lesnické politiky, vývoj a současný stav legislativy ve vztahu k lesům a srovnání současného stavu lesního hospodářství. Z provedené analýzy je zřejmé, že Česko i Finsko (přesto, že se každá země nachází v jiných zeměpisných šířkách a každá má jiné přírodní podmínky) mají mnohé společného. Jak Česko, tak Finsko bylo až do počátku 20. století součástí větších územních celků. Během 20. let 20. století se z obou zemí staly samostatné republiky. Před tím bylo Česko po dlouhou dobu součástí Habsburské říše. Správa lesů byla dosahována různými lesními řády. Koncem 18. století vydala císařovna Marie Terezie první právní dokument týkající se lesů. Byl to tzv. Tereziánský řád a obsahoval první ucelené postupy, návrhy a doporučení jak hospodařit v lesích. V první polovině 19. století byl vydán první lesní zákon, z něhož vycházel i pozdější zákon z roku 1960. Ve 20. století zasáhly Česko a potažmo celou Evropu 1. a 2. světová válka. Důsledkem 1. světové války byl v roce 1918 vznik samostatné Československé republiky. V roce 1917 se stalo republikou i Finsko, které do té doby bylo pod nadvládou Ruska.

Během 2. světové války se Československo stalo na

několik let součástí Protektorátu. Finsko zůstalo autonomní. Finsko mělo první ucelený lesní zákon až v roce 1886. Do té doby se řídilo pokyny pár vyhlášek, které byly vydané jak za Švédské, tak Ruské nadvlády. Všechny se zaměřovaly na zabránění ničení lesů a zmenšování jeho plochy v důsledku vypalování, produkci tervy, pastvě dobytka, potřebami pro domácnost, důlního, stavebního a lodního průmyslu. Zákon z roku 1886 zavádí prvotní myšlenku trvale udržitelného hospodaření v lesích. Ovšem zatím jen ve vztahu k produkci dřeva. Reformou lesnictví v roce 1920 vznikl nový lesní zákon, týkající se lesů v soukromém vlastnictví. Tím byl položen základ tzv. rodinného vlastnictví. V poválečném vývoji bylo Československo začleněno do tzv. východního socialistického bloku s centrálním plánováním, ze kterého se po roce 1989 přecházelo 82

na hospodářství tržní. Tomu byla také přizpůsobena legislativa. V roce 1960 vznikl nový lesní zákon. Ten vytvořil komplexní předpoklady pro dosažení hlavních cílů lesního hospodářství, odpovídající tehdejšímu stavu a stupni vědeckého, technického a ekonomického poznání. Poslední lesní zákon, platící do dnes, byl přijat v roce 1995. Během 90. let 20. století prodělalo Finsko velkou reformu lesnictví. Výsledkem byl lesní zákon přijatý v roce 1996. Jeho hlavní náplní je podporovat ekonomicky, ekologicky a sociálně trvale udržitelné hospodaření a využívání lesů takovým způsobem, že lesy poskytují uspokojivý udržitelný výnos a zároveň je zachována biologická rozmanitost. Při srovnání současného stavu lesního hospodářství České republiky a Finska se obě země nejvíce liší lesnatostí (Finsko ji má téměř 3x větší), druhovou skladbou a dále vlastnickou strukturou. V Česku je nejvíce lesů ve vlastnictví státu, ve Finsku naopak tvoří největší podíl vlastnictví soukromé (tzv. rodinné lesy). Finsko má také mnohem větší zásobu lesních porostů. Proto tvoří lesní hospodářství důležitý podíl v národní ekonomice. Současná státní lesnická politika obou zemí vychází z mezinárodního rámce ministerských konferencí ve Štrasburku, Helsinkách, Lisabonu a Riu de Janeiro a mají mnoho společného. Hlavní důraz obou zemí je kladen na zlepšování ekosystémů a biodiverzity lesů, rozvoj mimoprodukčních funkcí, zlepšení klimatu, zvýšit produkcí dříví

jako

energeticky obnovitelné suroviny,

zlepšit

konkurenceschopnost

a

životaschopnost lesního hospodářství, zvýšit informovanost veřejnosti aj. Všechny tyto zásady vychází ze strategických dokumentů, jimiž jsou národní lesnické programy.

83

8. SUMMARY The aim was to compare the state forest policy of the Czech Republic with Forest selected EU countries. As omparator countries, Finland has been chosen. And because the forests and unspoiled nature is the only EU countries, but across the European continent. It is also actively moving in international forest policy and actively participate in European conferences on the protection of forests and environment in Europe. Comparison was focused on the overall historical development and current status of national forest policy, legislative developments and current status in relation to forests and compare the current state of forestry. Our analysis shows that the Czech Republic and Finland (although each country is located in other latitudes and each has different natural condition) have many common. Both the Czech Republic and Finland was until the early 20th century part of the larger areas. During the 20th the 20th century, both countries became independent republics. Before the Czech Republic has long been a part of the Habsburg Empire. Forest management has been achieved in different forest systems. In the late 18th century, the Empress Maria Theresa, the first legal document about forests. Its name was Terezian order and contained the first comprehensive procedures and proposals to manage the forests. In the first half of the 19th century was the release of the first forest law relied upon by the later Act of 1960. In the 20th Czech Republic hit the century and by extension the whole of Europe The First and The Second World War II. The first result World War was the 1918 establishment of the independent Czechoslovak Republic. In 1917 it became the Republic of Finland, which had been under the dominion of Russia. During the Second World War, Czechoslovakia became a few years as part of the Protectorate. Finland remained independent Finland enjoyed its first comprehensive Forest Act until 1886. Until then, follow the instructions a few decrees were issued in both Swedish and Russian domination. All are focused on preventing the destruction of forest and redukce its surface due to the burning, pruduction fo terva, grazing cattle, household goods, mining, contruction and shipbuilding industry. Act of 1886 establishes an initial idea of sustainable forest management. But so far only in relation to timber production. Forestry reform in 1920, a 84

new forestry law relating to forests are privately owned. This laid the foundation Family forests in Finland. In the postwar development of Czechoslovakia was incorporated into the socalled Eastern Bloc socialist central planning, from which for the year 1989 moved to a market economy. This was also adapted to the legislation. In 1960,was adopted a new forestry law. He created the komplex requirments for achieving the main goals of forestry, corresponding the then state and the corresponding level of scientific, technical and economic knowledge. The last Forest Act, paying for today, was adopted in 1995. During the 90. years of the 20th century, Finland has undergone a major reform of the forestry sector. The result was the Forest Act, adopted in 1996. Its main task is to promote economically, ecologically and socially sustainable management and use of forests in a way that forests provide a satisfactory sustainable yield and is also the conservation of biodiversity When comparing the current state of Forestry in the Czech Republic and Finland, both countries are differ most forest cover (Finland it has almost 3 times greater), species composition and ownership structure. The Czech Republic has the most state-owned forests, in Finland on the contrary make up the largest share of private ownership (Family forest). Finland also has a much larger inventory of forest resources. They therefore constitute an important share of forestry in national economy. The current national forest policy in both countries is based on the international framework of the Ministerial Conferences in Strasbourg, Helsinki, Lisbon and Rio de Janeiro and thay have much in common. The main emphasis is on both countries to improve forest ecosystems and biodiversity, development of non-production functions, improving change, increasing the output was previously energy-renewable raw materials, improve competitiveness and viability of forestry, raise public awareness, etc. These principles are based on the strategy papers, which are National Forest Programmes.

85

9. LITERÁRNÍ PŘEHLED Domes, Z.: Lesnická politika I, Brno 1995. s. 135. ISBN 80-7175-176-8

Flora, M.: Evropské právo v lesním hospodářství. In DUDÍK, R. Ekonomické a právní aspekty lesnicko-dřevařského sektoru ČR po vstupu do EU. MZLU v Brně, Brno. 2004. s. 78 – 85. ISBN 80-7157-782-0.

Flora, M.: Právo v lesním hospodářství. 1. vyd. MZLU v Brně, Brno. 1999. s. 98. ISBN 80-7157-411-2.

Jutikkala, E., Pirinen, K., Dějiny Finska. Přel. L. Fárová. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2001. 407 s. Dějiny států. Přel. z: Suomen historia. ISBN 80-7160-406-8

Matějíček, J., Jakubec, L.: Lesnicko-dřevařský sektor a Evropská unie. VÚLHM, v. v. i., Jíloviště-Strnady. 2003. s. 188. ISBN 80-86461-29-7.

Matějíček, J., Prčina, A.: Lesnicko – dřevařský sektor a Evropská unie – 2. aktualizované a rozšířené vydání. VÚLHM v.v.i., Jíloviště – Strnady, 2003. s. 348. ISBN 978-80-86461-96-0

Matějíček, J.: Lesnická legislativa ve Finsku, VÚLHM Jíloviště-Strnady, 2003, ppt.

Oliva, J.: Lesnická politika. ČZU, Praha. 2005. s. 164. ISBN 80-213-1385-4.

Oliva J. Sixta, J.: Texty přednášek pro lesnickou fakultu Č Z U v Praze, 2001

Sliacky, P.: Srovnání lesnické politiky České republiky a Polska, diplomová práce, MZLU Brno, 2004

Tasanen, T.: Historie zakládání a pěstování lesů ve Finsku od středověku do roku 1870, Zemědělská a Lesnická Univerzita Helsinky, Helsinky 2004, s. 444, ISBN 951-40-1925-3

86

Akční plán EU pro lesy

Národní lesnický program České republiky pro období do roku 2013

Národní lesnický program Finska pro období do roku 2015

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)

Zpráva o stavu lesního hospodářství České republiky v roce 2008

Internetové odkazy http://eagri.cz/public/eagri/file/4137/NLP_na_obdob_do_roku_2013.doc http://w3.upm-kymmene.com/upm/forestlife/index.html http://www.forest.fi/ http://www.forestindustries.fi/tilastopalvelu/Tilastokuviot/_layouts/viewlsts.aspx http://www.metla.fi/metinfo/tilasto/julkaisut/vsk/2008/vsk08_summary.pdf http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/759/=P6020119.JPG http://lesprace.silvarium.cz/content/view/573/57/ http://lesprace.silvarium.cz/content/view/1174/110/ http://www.mmm.fi/attachments/metsat/5AA7RyrLK/National_Forest_Programme_ of_Finland_2015_brochure_ENG_web.pdf http://www.mmm.fi/en/index/frontpage/forests/forest_policy/legislation.html http://www.efi.int/portal/ http://www.smy.fi/smy/Materiaalitdeve.nsf/Images/2B131AF3CB28D8EBC22574B 300414EAD/$file/FactSheet_07_E.pdf http://www.cifor.cgiar.org/publications/pdf_files/Books/Law.pdf http://petr.vaclavek.com/fotky/wallpapers/bukovy-les-1280-1024.jpg http://www.chmi.cz/torn/cases/20080625/img/polomI1.jpg http://iszp.kr-moravskoslezsky.cz/assets/lesy/dotace/lesy_dotace_mze.pdf

87

10. SEZNAM PŘÍLOH 1) Vyhlášky k zákonu č. 289/1995 Sb., O lesích 2) Zdroje financování LH v České republice 3) Zdroje financování LH ve Finsku 4) Mapa a fotografie Finska

88