Slovesné časy Čas přítomný prostý (Present Simple) Popisuje něco obvyklého, fakta, všeobecné pravdy nebo konstatování. Sloveso to be (být) má v tomto čase zvláštní tvary pro jednotlivé osoby: I am (já jsem) You are (ty jsi) He is (on je) She is (ona je) It is (ono je) We are (my jsme) You are (vy jste) They are (oni jsou) Ostatní slovesa přibírají ve 3. osobě jednotného čísla koncové – s. to speak (mluvit): I speak, you speak, he speaks… to have (mít): I have, you have, he has… Prostý přítomný čas se užívá po spojkách časových a podmínkových (after, as soon as, before, if, till, until, when, while). Wait till the rain stops. Počkej, až přestane pršet.
Čas přítomný průběhový (Present Continuous) Označuje skutečně přítomný děj. Skládá se ze slovesa to be a průběhového tvaru plnovýznamového slovesa. We are just playing computer games. Právě hrajeme počítačové hry. She is listening to the radio at the moment. V tomto okamžiku poslouchá rádio.
Čas minulý prostý (Past Simple) Vyjadřuje dokončený minulý děj, který nesouvisí s přítomností. I read that book last year. Četl jsem to knihu loni. We knew him five years ago. Znali jsme ho před pěti lety. Lze jej užít pro popis po sobě následujících dějů v minulosti nebo děj v minulosti opakovaný.
He went to his desk and put down his books. Šel ke stolu a položil na něj své knihy. While her husband was abroad, she wrote to him every day. Když byl její manžel v cizině, psala mu každý den.
Čas minulý průběhový (Past Continuous) Užívá se pro zdůraznění délky trvání minulého děje. Sloveso to be má minulý tvar (was/were). We were working all afternoon yesterday. Včera jsme pracovali celé odpoledne. Stal-li se jeden děj během doby, ve které se odehrával jiný děj, užíváme pro první děj tvar prostý a pro druhý děj tvar průběhový. It started to rain when she was coming home. Když šla domů, začalo pršet.
Čas předpřítomný (Present Perfect) Označuje minulý děj, který pokračuje v přítomnosti nebo v ní má výsledek. Skládá se z přítomného tvaru slovesa to have (have/has) a minulého tvaru pravidelného slovesa nebo minulého příčestí nepravidelného slovesa. I have lived in London for two years. Žiji v Londýně již dva roky. He has forgotten to clean his shoes. Zapomněl si vyčistit boty. Jsou-li užity výrazy this week, this month, today, lately, recently, ever, never. We have seen him this week. Viděli jsme ho tento týden. I have never been to Paris. Nikdy jsem nebyl v Paříži. Není-li přesně vyjádřeno, kdy se něco stalo.
Čas předpřítomný průběhový (Present Perfect Continuous) Užívá se v případě, kdy děj začal v minulosti, trvá v přítomnosti a zřejmě bude trvat do budoucnosti. Skládá se ze slovesa have/has, been (3. tvar od be) a průběhového tvaru plnovýznamového slovesa.
They have been living in the house since their birth. Bydlí v tom domě od narození.
Čas předminulý (Past Perfect) Určuje děj, který nastal před jiným dějem minulým. Skládá se z minulého tvaru slovesa to have (had) a minulého tvaru pravidelného slovesa nebo minulého příčestí nepravidelného slovesa. Before she went home, she had eaten two toasts. Než odešla domů, snědla dva toasty.
Čas předminulý průběhový (Past Perfect Continuous) Označuje vzdálený minulý děj, který trval až do jiného děje minulého. Skládá se z minulého tvaru slovesa to have (had), been (3. tvar od be) a průběhového tvaru plnovýznamového slovesa. I was tired because I had been working for ten hours. Byl jsem unaven, protože jsem pracoval deset hodin.
Čas budoucí (Future) Označuje děj budoucí. Skládá se z částice will ( pro 1. osobu i shall) a infinitivu bez to. Everything will be OK tomorrow. Zítra bude vše v pořádku.
Čas budoucí průběhový (Future Continuous) Děj se odehraje v určitém okamžiku nebo blíže určeném čase v budoucnosti. Skládá se z will, be a průběhového tvaru plnovýznamového slovesa. Časová určení jsou např. all day long, at 3 o´clock, soon, then, later… I will be seeing you this evening. Dnes večer tě navštívím. She will be leaving in a few days. Odjede za pár dnů.
Present perfect (předpřítomný čas) Toto je čas, který čeština nemá, je vcelku těžké ho pochopit, ale je hojně používaný. Chcete říct, že se něco (ne)stalo a je to aktuální v momentě, kdy o tom mluvíte:
I´ve sent it - Poslal jsem to, rozumí se teď někdy. She´s arrived – Přijela. They´ve given up - Vzdali to. The president has informed the press that ... - President informoval tisk, že ... The hurricane has hit the coast - Hurikán zasáhl pobřeží. We´ve denied our participation in the demonstration - Popřeli jsme účast na demonstraci. What have you been doing? - Co jsi dělal? (že jsi tak zničený, například) I haven´t done anything so far - Do teď jsem nic neudělal. (ale ještě můžu udělat X I didn´t do anything = neudělal a ani už udělat nemůžu). Klasicky se to používá se slovy yet, already, just (víc v Anglii než v USA): I´ve already taken a bath - Už jsem se koupal. I´ve already made the reservation - Už jsem to rezervoval. I have just come home - Právě jsem přišel domů. They´ve just written that... - Zrovna psali, že... I haven´t seen them yet - Ještě jsem je neviděl. She hasn´t made up her mind yet - Ještě se nerozhodla. Have you found it yet? - Už jsi to našel? Has he tried it yet? - Už to zkusil? Když chcete říct, že něco trvá, a zároveň říkáte, jak dlouho, spojujete tak minulost s přítomností: I have studied here for 4 years - Studuji tady 4 roky. (studuji = přítomnost, ale údaj čtyři roky zahrnuje minulost) They´ve been reading it for 2 hours. - Čtou to už 2 hodiny. She´s been married for a year - Je rok vdaná. (X She was married one year = Byla rok vdaná); I have been up since 4 a.m. - Jsem vzhůru od čtyř hodin. I´ve been writing it all afternoon. - Píšu to celé odpoledne. I have been studying since I was 6 - Studuji od svých šesti let. I have been in love since I met him - Jsem do něj zamilovaná od té doby, co jsem ho potkala. Průběh (been...ing) se používá, když jde o nějakou činnost (psát, poslouchat, čekat, běhat, smát se), což naznačuje průběh aktivity. Někdy je ale jedno, jestli použijete průběhový aspekt nebo ne (I have worked nebo I have been working, I have lived nebo I have been living).
Časy 1. - uvedení do děje Nejprve se krátce mrkněme na tři základní časy, kterými disponuje i čeština, tedy přítomný, minulý a budoucí. Není těžké se naučit je jak tvořit, tak i používat. Problém tkví spíše v tom, že většina studentů si s těmito třemi časy (jak si myslí) vystačí. K tomu si ještě přihodíme rozkazovací způsob a první zmínku o průběhových tvarech.
Čas přítomný prostý Čas přítomný se tvoří velmi jednoduše. I play tennis. … Sharks eat people. … You know we like your sister. Hrávám tenis. … Žraloci jedí lidi. … Víš, že tvoji sestru máme rádi. Pozor na třetí osobu (on-ona-ono), kde je nutné na konec slovesného tvaru přidat -s. Lehce se učí, dlouho zvyká. This happens quite often. No one knows how to stop it. Tohle se stává docela často. Nikdo neví jak tomu zamezit. Paul hates John because John loves Yoko who thinks Paul is an idiot. Paul nenávidí Johna, protože John má rád Yoko, podle které je Paul idiot. Otázky se tvoří pomocí do (popřípadě does) a zápory pomocí don’t (resp. doesn’t) Do you know the man I’m looking at? … Does anyone here teach English? … What do I know about you? Znáš toho chlapa na kterého se dívám? … Učí tady někdo angličtinu? … Co o tobě vím? We don’t discuss such things. … I’m afraid I don’t have a car. … My sister doesn’t speak any foreign language. O takových věcech se nebavíme. … Obávám se, že žádné auto nemám. … Moje sestra neumí žádný cizí jazyk. S výjimkou slovesa be a modálních sloves jako can, could, should či would, což platí i pro minulý čas (a také otázek na podmět, viz další kapitoly) Am I crazy? Should I take brain medicine? … I can’t believe the thieves weren’t ashamed … It wasn’t my fault. I couldn’t stop. Jsem blázen? Měl bych si vzít léky na hlavu? … Nechápu, že se ti zloději nestyděli. … Moje chyba to nebyla. Já jsem zastavit nemohl.
Minulý čas prostý Minulý čas se tvoří pomocí II. tvaru sloves (u pravidelných koncovka -d nebo -ed; u nepravidelných jejich II. tvar). Otázky se tvoří pomocí did (i ve třetí osobě) a zápory pomocí did not (didn’t) I saw a lot of my students last week. … Did you follow Ted to the market? … Jim didn’t even read your letter. Minulý týden jsem viděl spoustu svých studentů. … Šel jsi za Tedem na ten trh? (sledoval jsi ho?) … Jim ten tvůj dopis ani nečetl.
Budoucí čas prostý Budoucí čas pomocí will je ohromně jednoduchý We will win and you will lose and you will cry and we will laugh. My vyhrajeme a vy prohrajete a budete plakat a my se budeme smát. A to včetně otázek a záporů, jenom vás chvilku bude mást tvar won’t ("Je to want, není to want ... ptát se nebudu, všichni ostatní to ví, nebudu za blbce ... radši to nebudu používat) When will the bomb go off? It won’t hurt us, will it? But I suppose it will be pretty scary. Kdy ta bomba vybuchne? Nás to nezraní, že ne? Ale nejspíš to bude docela děsivé. People won’t (will not) find out about the election until Monday. Lidi se o těch volbách dozví až v pondělí (nedozví až do pondělí.)
Rozkazovací způsob Vysvětlení rozkazovacího způsobu by nemělo zabrat víc než čtyřicet sedm vteřin čistého času. Stay here. Be positive. Think about it, please. (neříkejte you stay here) Zůstaň tady. Buď pozitivní. Přemýšlej nad tím, prosím. Don’t answer the phone. Don’t be ridiculous. (neříkejte you don’t answer) Neber ten telefon. Nebuď směšný. Let’s tell them. Let’s have a baby. (řekněme ... neříkejte we tell them) Řekněme jim to. Mějme dítě. Let’s not do anything. Nic nedělejme.
Průběhové tvary V angličtině má téměř každý čas svou průběhovou formu. Nejčastěji narazíte na čas přítomný průběhový, který popisuje právě probíhající děje. Průběhové tvary se tvoří pomocí tvarů slovesa be a -ing tvaru slovesa. What is going on? What is the man doing here? Is he drinking my beer? Why are we just standing here? Am I acting silly? You’re looking through me. Co se děje? Co tady ten chlap dělá? Pije moje pivo? Proč tady jenom tak stojíme? Chovám se hloupě? Díváš se skrz mě. Otázka je nasnadě, kdy se používá čas přítomný prostý a kdy průběhový? Where is Emily fainting? x Why do people always faint in this room? Proč Emily omdlévá? x Proč lidi v tomto pokoji vždycky omdlévají? I’m sitting at Quido’s. But I’m not sitting where I normally sit. Sedím u Quida. Ale nesedím tam kde sedávám normálně. Z těchto příkladů je to snad pochopitelné, ale pro jistotu: čas přítomný prostý vyjadřuje, že něco se stává (často, pravidelně, občas, ale nemusí se to dít právě teď) Cars break down all the time and it usually makes the driver angry. Auta se kazí každou chvilku a řidiče to obvykle naštve. Zatímco průběhový popisuje něco co se děje právě teď Honey, the car is making strange noises and it’s driving me crazy. Miláčku, to auto vydává divné zvuky a já z toho začínám šílet. A ještě snad pár ukázkových vět z autorovi mimochodem zcela cizího prostředí. My father doesn’t smoke much, although as you can see he is smoking now. Můj otec moc nekouří i když, jak vidíš, právě teď kouří. Does Jim ever sing at parties? Yes, he does, but right now he’s throwing up so you will have to wait. Zpívá Jim někdy na večírcích? Jo, zpívá, ale právě teď zvrací, tak si budete muset počkat. Your friends aren’t talking, they’re just staring at each other. - Well, they never say much. And they usually stare like that when they’re stoned. Ti tvoji kamarádi se nebaví, oni na sebe jenom navzájem zírají. - No, oni toho nikdy moc neříkají. A takhle obvykle zírají když jsou zkouření.
Na závěr Pozor na otázky, které se v přítomném a minulém čase tvoří pomocí do (does) a did, a to i s podmětem I (do I know you?) nebo delším podmětem (did your friends walk there?) a u budoucího času jenom přehozením podmětu a will (will they ever shut up?) Pozor na třetí osobu, tedy -s na konci sloves a does a doesn’t v otázkách a záporech.
Naučte se nepravidelná slovesa, nepravidelná jsou právě proto, že jsou důležitá (long story, málo místa) Won’t není want, budoucí čas od be je will be a ne jenom will (it will be easy) a vůbec, bruste si zuby na be going to V rozkazovacím způsobu nepoužívejte you (tell me why … don’t look) a odlište si neříkej (don’t) a neříkejme (let’s not) Zvykněte si používat průběhové časy, ale nepoužívejte je pořád, nejde o upgrade časů prostých
Časy 2. - časté chyby Otázky a zápory slovesa BE U otázek a záporů s be se nepoužívá pomocné sloveso; tady ale udělá chybu málokdo. Is Edna fun? - She isn’t as dull as you but she’s not much fun. Je s Ednou sranda? - Není s ní taková nuda jak s tebou, ale moc sranda s ní není. Are you there? - Yes, but I'm not ready to go out. Jsi tam? - Ano, ale nejsem připravený jít ven. Your friends aren’t very smart, are they? - That wasn’t a nice thing to say. Tvoji kámoši nejsou moc chytří, co? - To od tebe nebylo moc pěkné (žes to řekl). Where was everyone? Were you all in the bedroom? Kde byli všichni? Vy jste byli všichni v ložnici?
Otázky a zápory slovesa HAVE Pozor si dávejte na otázky a zápory se slovesem have. Ať si učebnice říkají, co chtějí, pravda je taková, že obraty jako I haven’t time či have you money? se v současné angličtině už moc nepoužívají. Do you have any idea where my wife could be? Máš tušení, kde by mohla být moje žena? I suppose a guy like you doesn’t have much time to practice. Předpokládám, že člověk jako ty nemá na trénink moc času.
Klasické chyby Zvláštní pozornost věnujte klasickým chybám, tedy chybám, kterých se dopouští často i velmi pokročilí studenti. Jedná se o omyly, které sice neznemožňují pochopení vašeho projevu, nicméně z něj činí značně kaplanovskou záležitost. O jaké chyby konkrétně jde? používáte was kde má být were Was you with your mother? Who was the people you was talking to? Were you with your mother? Who were the people you were talking to? zapomínáte na -s na konci třetího tvaru Your dog look very sad. I think it want to eat. Your dog looks very sad. I think it wants to eat. zapomínáte na existenci doesn’t My mother don’t like me. She don’t even talk to me. My mother doesn’t like me. She doesn’t even talk to me. v otázkách a záporech v minulém čase používáte minulý tvar slovesa
Did you gave her the keys? - You didn’t told me they were hers. Did you give her the keys? - You didn’t tell me they were hers. zapomínáte, že budoucí čas od be je will be a ne jenom will Will you happy if I leave? I won’t sad, this party isn’t good. Will you be happy if I leave? I won’t be sad, this party isn't very good anyway ;-) nemůžete si zvyknout na to, že i dlouhé podměty se musí dávat mezi pomocné a významové sloveso Do hate me all of your friends? Why the guy you live with kicked me? Do all of your friends hate me? Why did the guy you live with kick me? budete do rozkazovacích způsobů tvůrčím způsobem strkat zájmena You leave. You don’t stay here. We get the hell out of here. Leave. Don’t stay here. Let’s get the hell out of here. v průběhových tvarech semtam orientačně vypustíte tvar slovesa be I think Peter going home. Why he walking so slowly? I think Peter is going home. Why is he walking so slowly? přijde vám divné říkat did it, takže improvizujete Did rain it? How long rained it? Did it rain? How long did it rain?
Závěrem U otázek s be se nepoužívá pomocné sloveso (are you ok?) U otázek s have naopak ano (does Debbie like dogs?) neříkejte was you, he know, did I saw, will it good a do know my parents you
Časy 3. - předpřítomný čas I. Pro spoustu studentů je nepřekonatelnou překážkou a konečnou stanicí snahy o zvládnutí angličtiny záhadný čas předpřítomný.
Úvod Je sice pravda, že naučit se jej používat není úplně jednoduché, ale na vině je často i zmatečné vysvětlování zmatených učitelů. I’ve been here many times, but not in the last five weeks. Už jsem tady byl mockrát, ale během posledních pěti týdnů ne. I get the feeling there’s something you haven’t told me. Mám takový pocit, že jsi mi něco ještě neřekl. studenti se obvykle seznamují s použitím tohoto času v situacích kdy nějaký děj v minulosti “má dopad na přítomnost.” I’m hungry. I haven’t eaten all day. Mám hlad. Celý den jsem nejedl. I’ll bet he hasn’t washed in a week. I’ll bet he stinks. Vsadím se, že se už týden nemyl. Vsadím se, že smrdí. To je cvár pravda, ale rozhodně to není poučka, jež by vás sama o sobě magicky přenesla do světa lidí, jež tento čas bez větších problémů běžně používají. I’ve spent hours wondering why John hasn’t come yet. Už několik hodin přemýšlím, proč John ještě nepřišel. Don’t start trying to do the right thing. You haven’t had enough practice. Nesnaž se chovat správně. Nemáš trénink. (zatím jsi dost netrénoval)
Čas předpřítomný (tvoří se pomocí HAVE (has) a III. tvaru slovesa) se totiž používá ve dvou poměrně odlišných situacích. Why hasn’t Ann called back? Maybe she’s been busy. Maybe there has been an accident and she’s operating on someone. Proč Ann ještě nezavolala? Možná má teď moc práce. Možná došlo k nějaké nehodě a ona někoho operuje.
Použití číslo 1 Zaprvé se používá pro jednorázové děje v minulosti, kdy se nejčastěji plete s časem minulým. Čas minulý se používá pro děje pevně ukotvené v minulosti - ve větách kde je přesné udání času. I went to Brazil in 1990. I had a great time and I made a lot of friends. V Brazílii jsem byl v roce 1990. Měl jsem se parádně a našel jsem si plno kamarádů. Zatímco čas předpřítomný s sebou často nese nějaké to "už, zatím, ještě", které jej váže k přítomnosti. I have never been to Brazil. I’ve seen a documentary about it though. It has been on TV about seven times this month. I’ve watched it twice and I’ll watch it again if I catch it. V Brazílii jsem ještě nebyl. Viděl jsem o ní ale nedávno jeden dokument. Tento měsíc už šel v televizi asi sedmkrát. Já už jsem ho viděl dvakrát a jestli na něj narazím, tak se na něj mrknu znovu. Čas předpřítomný se tedy používá ve větách českého typu už nebo zatím, popřípadě poslední dobou (ať už v nich tato konkrétní slova jsou přítomna přímo nebo nepřímo) You bought all those smoke alarms, and we haven’t had a single fire (yet). Nakoupilas všechny ty detektory a zatím tady ještě ani jednou nehořelo. I think I’ve seen this nut somewhere (already). Haven’t I? Myslím, že jsem tohohle blázna už někde viděl. Že jo? Pokud se jedná o větu, ve které by některé z těchto slov dávalo smysl, pak je pravděpodobné, že zde tento čas bude radno použít. Až za sebou budete mít tisíc správně přeložených vět tohoto typu, pak zjistíte, že v podstatě jde o tušení. A to není snadno či radno jen tak ledabyle definovat; pracujte na něm. The masked man has robbed a lot of banks. No one has ever seen him without a mask and the police haven’t been able to find any clues. Ten maskovaný člověk už vykradnul spoustu bank. Bez masky jej ještě nikdo neviděl a policii se zatím nepodařilo najít žádné stopy. Faye hasn’t had a chance to read the report. She’s had too many meeting lately and she’s also been busy hiring new employees. Faye zatím neměla příležitost si tu zprávu přečíst. Poslední dobou měla moc schůzek a taky měla moc práce s najímáním nových pracovníků.
Použití číslo 2 Používá se také pro děje, které se právě odehrály, většinou ve formě zoufalých výkřiků “okradli mě!” či “, ježišmarjá, Cobain se zastřelil!” The President has been shot! Where’s the champagne? (právě se stalo) What have you done to my kids? (děti mají čerstvě polámané nožičky a ručičky) A prisoner has escaped from jail! (je na svobodě)
Help! I’ve been mugged! (a ti hajzlíci zrovna s lupem odběhli)
Použití číslo 2 a půl Pro děje, které neproběhly už nějakou dobu. Používá se zde předložka in (AmE) nebo for (BrE) - (not in/for a long time - už dlouho ne) Wim, I haven’t seen you for a long time. I miss you. Wime, už jsem tě dlouho neviděl. Chybíš mně. Mmm, burgers. I haven’t had those for a while. Mmm, hamburgery. Ty už jsem nějakou dobu neměl. Gambling is fine if you’re good at it, but you haven’t won anything for months. Hazardní hry jsou dobrá věc pokud to to jde ale ty jsi už několik měsíců nic nevyhrála. Melinda is acting like she hasn’t heard from me in years. Melinda se chová jako bych se jí neozvala už několik let. Pamatujte, že z logiky věci se čas předpřítomný velmi často pojí se slovíčky jako since, already, yet You’ve already paid me $4, so now you owe me just $696. Už jsi mě zaplatil $4, takže mi teď dlužíš jenom $696. I haven’t seen you since we doubled our prices. Od té doby co jsme dvakrát zvedli ceny tak jsem vás neviděl. Have you taught your dog any tricks yet? Už jsi naučil toho svého psa nějaké nové kousky?
never, ever, always It was a beautiful wedding. I’ve never seen Patty happier. Byla to nádherná svatba. Nikdy jsem neviděla Patty šťastnější. Have you ever read ‘’The Boy Who Cried Wolf'’? Už jsi někdy četl ‘’The Boy Who Cried Wolf'’? My Dad has always hated me but he has kept it to himself. Until today. Otec mě vždycky nenáviděl ale nechával si to pro sebe. Až do dneška.
just, before nebo still Congratulations. You’ve just discovered a comet. Gratuluju. Právě jsi objevila kometu. I can’t believe it. Hugo still hasn’t called. To nechápu. Hugo pořád ještě nezavolal. Have you been to Cuba before? Už jsi někdy na Kubě byl? Ale stejně jako spousta jiných neprůstřelných pravidel, je i toto částečně průstřelné. Ve spoustě případů se totiž z logiky věci s těmito slůvky používají časy jiné This almost never happens. … Henry VI never got married. Or did he? … John always calls when I’m taking a shower. … Is Mom home yet? … Will we ever know who did it? pravdou je i to, že především v americké angličtině se v mnohých z vět tohoto typu používá běžně čas minulý Did you ever sing in public? … I never realized how mean you are.
Touto informací se ovšem příliš neřiďte a hlavně se jí neřiďte při psaní testů. A co je nejdůležitější, v níže uvedeném druhém užití tohoto času. It’s been 4,000 days since my last drink. … You’ve always been proud of me, haven’t you? není jeho nahrazení časem minulým možné
Na závěr Kašlete na opakované čtení vysvětlivek; procházejte si příkladové věty a vstřebávejte, v jakých situacích se čas předpřítomný používá.
Časy 4. - předpřítomný čas II. Zatím jsme se věnovali dějům, které proběhly jednorázově někdy v minulosti. Už trochu jinak se čas předpřítomný používá pro děje, které už nějakou dobu probíhají a ještě nepřestaly. This has been a very disappointing day. I haven’t had any fun here. Z tohoto dnes jsem zatím teda docela zklamaný. Moc jsem se tu nebavil. Well beer, we’ ve had some great times but all good things must come to an end. No pivečko moje, prožili jsme si spolu skvělé časy, ale všechno dobré jednou skončí. I’ve known you for 40 years but I’ve completely forgotten your name. Znám tě už čtyřicet let, ale úplně jsem teď zapomněl, jak se jmenuješ. při tomto použití se českým studentům nejčastěji plete s časem přítomným This has been my problem since I was a kid. … This is my biggest problem. It started when I was a small kid. I haven’t known Mom as long as you have but I know when she’s really upset. (btw, druhé I know odpovídá českému poznám; take note)… I don’t know Mom as well as you do but… You’ve had the gun for six years and you have never used it? (obojí užití času předpřítomného, you’ ve had odpovídá českému času přítomnému, you’ve never used zase minulému)… You actually have a gun? Do you ever use it? přičemž významově odpovídá času předpřítomnému průběhovému, pokud bychom tedy namísto be nebo have nebo know použili v též větě jiné sloveso, pak by často bylo v průběhovém tvaru (I’ ve had … I’ve been using) I can see in the dark because I’ve been here for quite a while. … I’ve been looking at you so long I could paint your picture blindfolded. You have to ask nicely because I’ ve had an extremely rough day. … I’ve been studying all day and I’m so tired I can’t even speak. You’ve only known me for a short while. You can’t be in love with me. … We’ve only been talking for a few minutes. How can you tell I’m a crook? Výrazně vám pochopení tohoto užití předpřítomného času usnadní informace, že se zdaleka nejčastěji používá se slovesem be
Look, I’m sorry I haven’t been a better husband. I’ll try harder from now on. Dívej, omlouvám se, že jsem nebyl lepším manželem, odteď se budu snažit víc. So your advice is to be myself? I’ve been myself for eight years and it hasn’t worked. Takže ty mi radíš, abych byla sama sebou. Sama sebou jsem už osm roků a zatím to nefunguje. If there’s a vacancy at your plant, you should talk to Jamie. He has been interested in nuclear power for years. Pokud se u vás v elektrárně uvolní nějaké místo, měl by sis jít promluvit s Jamiem. Jaderná energetika ho zajímá už roky. kromě toho pak se slovesy know a have How long have you and I known each other? How long have your Dad and I been partners? Jak dlouho se vy dva už znáte? Jak dlouho jsme s tvým otcem společníci? I’ve had a boyfriend for two months now and it has been working out great so far. Přítele mám už dva měsíce a zatím všechno vychází skvěle. i když třeba u have se někdy může jednat o druhé použití (tedy nikoli už něco mám nějakou dobu, nýbrž už jsem někdy něco v minulosti měl) Of all the bad dates I’ve had in my life, you were the one that I… well, we really didn’t have anything in common. Ze všech špatných rande, co jsem kdy v životě měl, tys byla… my jsme prostě neměli nic společného. I haven’t had a chance to be alone with Frank yet. Zatím jsem neměl příležitost být s Frankem sám. a okrajově s like, love či hate, tedy s těmi, u kterých se obvykle netvoří průběhové časy I’ve always liked the way you paint. Your paintings look like the things you paint. Vždycky se mi líbilo, jak maluješ. Ty tvoje malby vypadají jako věci co maluješ. Would you like some wine? — No thanks. Actually, I’ve always hated the taste of wine. Chtěl bys trochu vína? - Díky, nechci. Víš, chuť vína jsem vždycky nesnášela. I have loved these last nine months. I am really gonna miss being pregnant. Těch posledních devět měsíců bylo parádních. Fakt mi bude chybět, jak jsem byla těhotná. čímž se plynule dostáváme k další zásadní kapitole o používání času předpřítomného průběhového
Na závěr Druhé použití času předpřítomného, například ve spojení how long have I been here, se od prvního použití (I have been here before) zásadně liší: První se do češtiny překládá časem přítomným (už tady jsem) a významově odpovídá času předpřítomnému průběhovému (how long have I been talking to you)
zatímco Druhé se překládá časem minulým (už jsem tady byl) a významově odpovídá času minulému (I was here two weeks ago) V tomto významu se používá především se slovesem be (viz příklad nahoře), občas také have a know, jinak minimálně
Časy 5. - Čas předpřítomný průběhový U sloves, která se v průběhových časech běžně používají (těch je samozřejmě většina), se pro výše uvedené děje (které začaly v minulosti a stále ještě trvají … už tu sedíme hodinu, jak dlouho už mluví) používá hrozivě vypadající a přitom nesmírně jednoduchý čas předpřítomný průběhový. Simon! You haven’t been paying attention to a word I said, have you? Simone! Tys nevnímal ani slovo z toho, co jsem říkal, viď? I’m really sorry I’ve been ignoring you lately. I got carried away with being popular. Je mi opravdu líto, že jsem si tě poslední dobou nevšímala. Byla jsem příliš unešena tím, jak oblíbená jsem byla. You’re right. I’ve been wasting my life away in that dump for years. That’s it! I’m going to find a NEW bar to drink in! Máš pravdu. V té knajpě už roky marním život. Konec! Najdu si na pití JINÝ bar! Ten se tvoří podle vzorečku have (has) + been + ing tvaru slovesa. Jedná se sice o dlouhý tříslovný tvar, ale je dobré mít na paměti, že v něm není jediný nepravidelný slovesný tvar a tudíž se po úvodních rozpacích tvoří velmi jednoduše. I have been studying all day without a break. I should get some sleep. Učím se celý den bez přestávky. Měl bych se trochu prospat. Those two have been playing tennis for six hours and they’re still not tired. Tamti dva hrají tenis už šest hodin a ještě pořád nejsou unavení. Your sister has been trying to find a boyfriend for months. Has she found anyone? Tvoje sestra se snaží najít nějakého přítele už několik měsíců. Už někoho našla? otázky se také netvoří nijak složitě, prostým přehozením slov How long have you been sitting here? Jak dlouho už tady sedíš? How long has it been raining? — It has been raining for two months. Jak dlouho už prší? - Prší už dva měsíce. How long have you been learning English? Jak dlouho se už učíš anglicky? Tento čas se často plete s časem přítomným průběhovým, protože v češtině se v obou případech používá stejný (přítomný) tvar slovesa.
Move it. We’re waiting. (čekáme) We’ve been waiting for an hour. (čekáme) Don’t disturb me. I’m working. (pracuju) I’ve been working very hard all day. (pracuju) Trochu mate i jeho podobnost s časem předpřítomným prostým (have done … have been doing). Ten v následujících případech popisuje jednorázové ukončené akce (s “dopadem na přítomnost”). The car’s OK now. I’ve repaired it. (už jsem ho spravil) Somebody has smoked all my cigarettes. The pack is empty. (někdo mi vykouřil všechny cigarety) Where’s the book I gave you? What have you done with it? (co jsi to s ní provedl?) zatímco tvar průběhový popisuje stále ještě probíhající děje. V těchto případech je logicky není možné prohodit. My hands are dirty. I‘ve been repairing my car and I’m not done yet. (už nějakou dobu opravuju) She’s been smoking too much. She should cut down a little. (poslední dobou hulí) It’s nice to see you again. What have you been doing since we last met? (co od té doby děláš?) a ještě dva příklady kde máte podobné věty vedle sebe pro snadnější porovnání How long have you been reading that book? How many pages of that book have you read so far? Mary has been writing letters all day. But she has only written two letters so far. Jak už jsem uvedl, u některých sloves nelze čas přítomný průběhový vůbec použít a proto se i v těchto situacích používají v čase předpřítomném; všimněte si, že v druhé části každé věty je také sloveso v předpřítomném čase, tentokrát ovšem v druhém významu (už se něco stalo / ještě se něco nestalo). I’ve known about it for a long time but I haven’t told anyone. (už o tom vím dlouho) We’ve been here for two hours and no one else has shown up yet. (už tady jsme dvě hodiny) Peter has always liked my daughter but he has never even asked her out. (vždycky ji měl rád) U některých sloves se použití v čase předpřítomném (have worked) významově blíží průběhové formě téhož času (have been working). Jako příklady lze uvést work, live či keep, kdy lze použít jeden nebo druhý čas. I know that I haven’t worked here very long, but could I get a raise? (haven’t been working) Oh, I’ve worked here for ten years and my boss doesn’t even know my name! (have been working)
How long have your friends lived in London? (have been living) My husband has kept me away from certain friends for ages. (has been keeping) Průběhový tvar se obecně používá pro aktuálnější (kratší dobu trvající) děje, pro dlouhodobější záležitosti použijte raději čas předpřítomný prostý. This castle has stood here for eight hundred years and looks as good as ever. Me, I’ve been standing here for forty minutes and unless someone brings me a chair I’m going to collapse any minute now. Ten hrad už tu stojí osm set let a furt vypadá dobře. Já tady stojím čtyřicet minut a jestli mi někdo nepřinese židli, tak každou chvilku zkolabuju. U času předpřítomného hrozí to nebezpečí, že jakmile jednou člověk zjistí jak jednoduché ve skutečnosti jeho tvoření a používání je, bude mu líto jej nepoužívat neustále. Spousta studentů nabude mylného dojmu, že tento čas je jakýmsi upgradem ostatních časů minulých a ty je tedy nyní možné s klidným svědomím přenechat slabším studentům a dále se jimi již nezabývat. To by ovšem nebylo partikulárně moudré rozhodnutí. We’ve been sitting here for hours and no one else has showed up yet. Už tady sedíme několik hodin a nikdo jiný se ještě neobjevil. How long has this been going on? Jak dlouho se tohle už děje? You smell horrible. You’ve been drinking, haven’t you? Ty strašně smrdíš. Tys zase chlastal, co? I’ve been thinking of you every day for the last three weeks. Poslední tři týdny na tebe myslím každý den. Ve výše uvedených větách je tento čas naprosto v pořádku, v následujících (velmi podobných větách) je ovšem již nutné používat ony nudné časy minulé, přítomné či přítomné průběhové. We’re sitting in your favorite restaurant. Are you coming over to meet us? Sedíme v tvé oblíbené restauraci. Přijdeš se sem s náma potkat? I think about these things quite often. O těchto věcech přemýšlím docela často. How long did you drink those ten beers? Jak dlouho jsi těch deset piv pil? I worked in the U.S for five years but I was only doing it for the money. V Americe jsem pracoval pět let, ale dělal jsem to jenom kvůli těm prachům.
Na závěr čas ppp by neměl vyvolávat ani přemrštěné obavy (v tom je been? to se ani nesnaž vysvětlovat) ani přehnané naděje (odteď už žádný jiný čas nebudu používat).
V češtině odpovídá většinou času přítomnému: we’ve been singing for hours (zpíváme už dlouho), hranice mezi časem přítomným prostým a ppp je tenká (you’re talking to yourself! I’ve been talking to myself all day).
Časy 7. - Dvojí život času předpřítomného Jakmile si budete jasně vědomi toho, že se tento čas používá dvěma různými způsoby, nepřekvapí vás, že bez kontextu nelze například vyvodit přesný význam obratu “I haven’t been here…”. Ten lze totiž použít ve dvou časově odlišných významech. I haven’t been here since Michael was born. (pokud použijeme jiné sloveso, třeba come, pak) I haven’t come here since… (jednorázové děje, v tomto případě příchody na toto místo) stejně tak i v kladných větách I have been here many times since that night. … I have come here many times… (v obou případech se překládá českým časem minulým a významově se blížíme času minulému v angličtině … I came / I was). Ovšem v jiném kontextu se význam podstatně mění. We haven’t been here for very long. (a pokud bychom použili jiné sloveso) We haven’t been sitting/standing here… (právě probíhající děj) stejně je tomu samozřejmě v kladných větách Linda has been interested in biology for as long as I remember. (Linda has been reading books on biology…) Tentokrát použijeme v překladech český čas přítomný a v angličtině se významově pohybujeme v čase předpřítomném průběhovém, viz dodatky. Další případy kdy není bez kontextu zcela jasné co vlastně čas předpřítomný má vyjadřovat. I have lived in the U.S. for twenty two years and I have never seen a black person. (I still live in the U.S or I have been living in the U.S. … and I never saw a black person) Spojení have lived se dá ovšem použít i jinak. V následující větě nevyjadřuje předchozí už žiju, nýbrž už jsem někdy v minulosti žil. I have lived in the U.S. but now I live in Greece and I like it much better. (I don’t live in the U.S. anymore, = I did live in the U.S. at one time, but not anymore) tím se zavdává příčina k možným dobrým fórkům So how do you like my party? — I’ve had a wonderful evening… But this wasn’t it. kde by první část věty člověk očekával v kontextu I’ve had a perfectly wonderful evening, but I really have to go now.
Tedy byl to doteď (ve smyslu právě mám za sebou) skvělý večer, ale teď už musím; zatímco ono se ukáže, že skutečným významem je už jsem jednou zažila skvělý večer, ale tenhle to tedy nebyl… vysvětlovat vtipy je nevděčná úloha. Z času předpřítomného na člověka často jde taková hrůza, že jej raději vůbec nepoužívá a namísto něj se uchyluje k časům přítomnému a minulému prostému. To ale často nedělá dobrotu, třeba u slovesa be. How long were you here? (jak dlouho jsi tady byl - uzavřená kapitola) How long are you here for? (na jak dlouho tady jsi) How long have you been here? (jak dlouho už tady jsi - tohle je zřejmě to, co chcete říct a nevíte jak) může se také stát, že propadnete hysterii z opačného gardu a žádná anglická věta se vám nebude zdát v pořádku, pokud v ní někde nebude slovo been. To taky nedělá dobrotu When was the last time you been seen him? When was the last time you saw him? I been went to a great party last night. I went to a great party last night. Were you been happy? Were you happy? Vtipný je způsob, jakým se mnozí čeští studenti rozhodli vypořádat s dvěmi nejprotivnějšími aspekty tvoření časů v angličtině, totiž s předpřítomným časem a průběhovými tvary sloves. Skloubením těchto dvou příšer vytvořili skutečného Frankensteina v podobě kombinace have + průběhový tvar, jehož využívají kdykoli tuší, že se od nich očekává nějaký obtížnější slovesný tvar (tedy nikoli jeden ze tří základních časů) ale netuší který. You have crying? What’s wrong? You are crying? You have been crying? Lucy has going to Belgium. Lucy goes to Belgium often? Lucy has gone to Belgium? Lucy is going to Belgium? Lucy has been to Belgium? poměrně průchodné hranice mezi časy lze dokumentovat na příkladě známého dotazu How are you? kdy se stejně tak dobře můžete zeptat How have you been? v kteréžto otázce jako by oproti první přibylo české poslední dobou. V odpovědi lze použít klasické I’m fine ale můžete ukázat svou třídu použitím I’ve been well, thank you.
Na závěr jestli v této fázi ještě pořád nevíte, že se čas předpřítomný používá dvěma různými způsoby, tak je marné cokoli dál vysvětlovat. Ale vy to samozřejmě víte.
Časy 8. - Ještě trocha předpřítomného Touhle dobou už byste o času předpřítomném mohli psát disertační práce, ale mám v zásobě ještě pár příkladů na jeho srovnání s časem minulým, které by bylo škoda úplně odložit. Has this ever happened before? … When it happened, I almost fainted. I’ve been to Japan many times … I first went to Japan in 1996. We’ve met. Have you met? … Did you meet at the conference?
Čas minulý se vždy použije tehdy, když ve větě máte přesné udání času (v minulosti). Pro porovnání uvádím vedle související věty v čase předpřítomném. I saw Ken four days ago. Have you seen Barbie lately? Were you in Brno on Saturday? No, I’m in Madrid, actually. I’ve been here since last Wednesday. They did not play the match last month. In fact, it’s been raning for weeks so they haven’t played it yet. Taky záleží na tom, jestli je možné ještě na věci něco změnit. How long have you known Jay? (jak dlouho už jej znáš) Did you know him well? (jak dlouho jsi jej znal - zemřel, odstěhoval se nadobro pryč…) How many books did Lawrence Sterne write? (Lawrence Sterne žil v osmnáctém století a už toho tudíž moc nenapíše) Ian McEwan has written a number of books and all of them are worth checking out. (Ian McEwan je současný autor, od něhož se nějaký output v této chvíli dá ještě očekávat).
Čas předpřítomný se nepoužívá s přesným udáním času, spíše poukazuje na nějaké “už, zatím, ještě, zatím nikdy, dosud ne, poslední dobou…” pro porovnání uvádím vedle související věty v čase minulém. I have (already) seen Debbie many times. The last time I saw her was at your birthday party. Debbie jsem už viděl mockrát. Naposledy jsem ji viděl na tvé oslavě narozenin. Have you played tennis in the past couple weeks? You haven’t? Wait a second, didn’t you play at the tournament last weekend? Hrál jsi někdy v posledních pár týdnech tenis? Nehrál? Moment, nehrál jsi na tom turnaji minulý víkend? We have not heard from our son since he ran away from home. He called his girlfriend a few weeks ago, but he has not called us. Od té doby co náš syn utekl z domu tak se nám neozval. Před pár dny zavolal své přítelkyni, ale nám zatím nezavolal.
A důležitou roli hraje to jestli činnost o které se bavíme je už jednou provždy ukončena nebo ne (podobně jako s autory knížek výše). My dad has never caught me stealing his porn tapes. (říká mladík jež se touto činností nadále zabývá) My dad never caught me stealing his porn tapes. (říká dospělý člověk který vzpomíná na své mládí) Slova jako už nebo zatím ještě nemusí být přímo vyjádřena a přesto jsou ve větě s předpřítomným časem nějakým způsobem přítomna. Have you seen “Broken Flowers”? No, I haven’t. .. Viděls už “Broken Flowers”? Did you see “Broken Flowers”? - Yes, I did. … Viděls “Broken Flowers”? (na nedávno skončené letní filmové škole). A ve větách se to občas míchá jedna radost Has Ben been here since the game started? - Actually, Ben was here an hour ago but he has already left. Je tady Ben od té doby co zápas začal? - No, Ben tady vlastně byl před hodinou, ale už odešel. We had a nice house once but it burned down. Then we bought this one ten years ago and we’ve been living in it ever since. See that car? We’ve had the car even longer than we’ve had the house. Kdysi jsme měli pěkný dům, ale shořel. Pak jsme před deseti lety koupili tenhle a od té doby v něm žijeme. Vidíš to auto? To auto máme ještě dýl než co máme ten dům.
Na závěr Časy jsou "svinstvo", ale dají se naučit.
Časy 9. - čas minulý průběhový a budoucí, taky průběhový Čas minulý průběhový se tvoří poměrně jednoduše, ale vzhledem k ne úplně jednoduchému používání jej čeští studenti často nesprávně nahrazují časem minulým prostým. When you called me, I took a bath so I couldn’t answer the phone. (tady říkáte, že poté co vám ten člověk zavolal tak jste se šli okoupat) … I was just taking a bath when you called (zde správně tvrdíte, že když volal, tak jste se zrovna koupali) První použití tohoto času, které byste měli zvládnout, je v situacích typu “zrovna se něco dělo když se do toho událo něco jiného“. Průběžně probíhající děj (zrovna jsem strkal hřebík do zásuvky) je v tvaru průběhovém, ten který do něj najednou vpadne (když mně najednou něco koplo jak kráva) je v čase minulém prostém. Liam was walking through the park when he heard a strange noise. Liam procházel parkem když uslyšel zvláštní zvuk.
The phone rang while I was making coffee. Ten telefon zazvonil zrovna když jsem dělal kávu. Maggie was working on her farm. I waved to her but she wasn’t looking. Maggie zrovna pracovala na své farmě. Zamával jsem na ni, ale ona se nedívala. Druhou situací kdy se čas minulý průběhový používá je přesný bod v minulosti kdy nějaký děj (opět zrovna) probíhal. This time last year I was living in Ecuador. (jsem zrovna žil) What were you doing at 9 o’clock last night? (co jsi dělal) Pokud ve větě tento prvek (zrovna) není přítomen, není nutné průběhový tvar používat. To je důležitá poznámka, protože čeští studenti bývají po zvládnutí průběhových tvarů jak utržení z řetězu. Co není průběhové to jako by nebylo. I was walking home when I ran into Tracy. (zde to nutné je) The cab never showed up so I walked home last night. (zde nikoli) popřípadě Anne Marie was just talking about her new boyfriend when he suddenly showed up. Anne Marie talked about her boyfriends a lot when she was here. Nezřídka je významový posun dost podstatný, ostatně viz první (nesprávnou) větu této kapitoly, která by měla zcela posunutý význam (když jsi zavolal tak jsem si dal vanu … abych smyl tíhu naší konverzace?) When Jenna arrived, we had tea. (když přijela, dali jsme si čaj … tedy potom) When Jenna arrived, we were having tea. (když přijela, zrovna jsme si dávali čaj) Velice často prozradí čas minulý průběhový čeština, respektive její vidy (dělali jsme to vs. udělali jsme to; utíkali vs. utekli…), v takovém případě nemívají studenti většinou problémy. We were doing it right in front of the teacher. (dělali jsme to) We did it right in front of the teacher. (udělali jsme to) Everyone was running away and I just stood there, looking around helplessly, not knowing what to do. (všichni utíkali pryč) When the cop car came everyone ran away. (všichni utekli pryč) a poměrně logicky se používá i pro delší dobu trvající děje (zde jej většinou prozradí právě český překlad … vybírali jsme, snažili jsme se) Freddy was with me the whole day. We were collecting money for charity. Freddie byl celý den se mnou. Vybírali jsme peníze na charitu. We were just trying to scare you. We didn’t mean to give you a heart attack. Jenom jsme se snažili tě vyděsit. Nechtěli jsme, abys z toho dostal infarkt.
Čas budoucí průběhový se nepoužívá zas tak moc často, ale pokud již znáte ostatní průběhové časy, není zas tak složité si k nim přiřadit další. This time next week I’ll be doing exactly the same thing as I’m doing right now - nothing. (budu dělat … prostý tvar: ok, I’ll do it - ok, udělám to) Don’t phone me between 7 and 8. I’ll be having dinner then. (budu večeřet … prostý tvar: call me any time you want, I’ll have dinner after we finish talking) Stejně jako u jednoho z použití času minulého průběhového i zde je souvislost s přesným bodem v čase, tentokrát v budoucnosti. Is it all right if I come at about ten? — No, I’ll be watching football then. (tou dobou se budu dívat) What will you be doing tomorrow at noon? I will be studying for my exam. (co budeš dělat … budu se učit na zkoušku) co je možná ještě důležitější, používá se pro velmi zdvořilé otázky na plány jiných lidí What time will your friends be arriving tomorrow? (kdy přijedou … smím li se zeptat) Are you going to be using my helicopter tonight? (budete používat … že jsem tak smělý) Tento čas dodává otázce nevyslovené “…jestli vůbec smím být tak smělý a zeptat se”. Jinak samozřejmě existuje víc způsobů jak se ptát na věci, k nimž má dojít. What time are your friends arriving tomorrow? What time are your friends going to arrive? What time will your friends arrive tomorrow? A podobně jako u času minulého průběhového se i budoucí průběhový používá pro delší dobu probíhající děje. We will be repairing your car for the next four months. Vaše auto budeme opravovat čtyři následující měsíce. I’ll probably be writing this letter all day tomorrow so please don’t even think of turning up to tell me about your wonderful new relationship. Tenhle dopis budu zítra nejspíš psát celý den takže ať tě ani nenapadne se tady objevit, abys mi povykládala o tvém úžasném novém vztahu. Kromě will je v tomto čase možné používat i be going to, čímžto vznikají strašlivě působící slovesné tvary (minimálně tak strašlivé jako slovo čímžto). We are going to be repairing your car for the next four months. I’m probably going to be writing this letter all day tomorrow… A pro porovnání: zde máte nejklasičtější použití tří průběhových časů.
At ten o’clock yesterday, Sally was in her office. She was getting over a pretty bad hangover. It’s ten o’clock now. Sally is in her office. She is getting over a really bad hangover. Tomorrow morning at ten o’clock, Sally will be in her office. Judging by how much vodka she’s drunk tonight, she will probably be getting over a bad hangover. Sally z těchto příkladů vychází jako řádná ožrala. Každé ráno bojuje s kocovinou a to má podle všeho negativní dopad na její kancelářské aktivity
Na závěr čas minulý průběhový se někdy tvoří jednoduše, protože odpovídá českému vidu nedokonavému (ukazoval jsem versus ukázal jsem, chystal jsem versus nachystal jsem), jindy je to složitější, například u šel jsem (went nebo was going?), kdy je nutné si uvědomit situaci (zrovna jste něco dělali když do toho něco přišlo … you were just doing one thing when something else happened). Čas budoucí průběhový se používá méně často a opět se lze řídit buď českým videm (budu s ním mluvit versus promluvím s ním … I’ll be talking versus I’ll talk) nebo situací (v té době budete hrát … you’re going to be playing).
Časy 10. - be going to a další vyjádření budoucnosti Vedle budoucího času s will se v angličtině pro budoucnost používá i obrat be going to, který na rozdíl od will naznačuje to co česká slovesa hodlat, chystat se, mít v úmyslu nebo často i chtít. That brave knight is going to die. There’s nothing you can do to stop it. Ten statečný rytíř umře. Nic s tím nenaděláte. How are you ever going to sell this place? It’s such a mess. Jak tenhle dům/byt chceš prodat? Je tu strašný binec. That would be unfair. We’re not going to do that. To by bylo nefér. To nehodláme udělat. trávit větší objem času vysvětlováním rozdílu mezi will a be going to méně pokročilým studentům je hrdelní zločin. Pro začínající studenty je tento rozdíl poměrně nepodstatný. What happens if I die tomorrow? You and Carrie could end up in an argument about my furniture. — It’ll never happen. I don’t want your furniture. Co se stane, když zítra zemřu? Vy s Carrie se nakonec možná pohádáte o můj nábytek. - K tomu nedojde. Já tvůj nábytek nechci. You are never ever going to be alone. I promise that’s not going to happen. Ty sama nikdy nebudeš. Slibuju, že k tomu nedojde. určitě nebude od věci soustředit se spíše na obrat be going to, jelikož ten se v normální konverzaci ve formě (nespisovné, lícní kosti šetřící) be gonna objevuje velmi často.
Oh, you think I’m gonna sue you. So that’s why you’ve been so nice to me. Jo tak ty si myslíš, že tě budu žalovat? Tak proto jsi ke mně celou dobu tak milý. Will používejte hlavně pro sliby a pro činy, které jste se právě rozhodli provést, na rozdíl od be going to které poukazuje na promyšlené plánování Susan: Let’s have a party. Priscilla: That’s a great idea. We’ll invite lots of people. později téhož dne cupitá natěšená Priscilla ke svému manžílkovi Priscilla: Susan and I have decided to have a party. We’re going to invite lots of people. Elvis: Oh, shut the hell up and go make me a nice big dinner. rozdíl je dobře viditelný na následujících dvou situacích (bezostyšně převzatých z nějaké učebnice, někdy se člověku holt nechce přemýšlet) Jane: Hey, Michael. Do you know Yvette is in prison? Michael: Yes. Richard told me. I’m going to visit her tomorrow morning. ale v případě, že Michael o Yvettine inkarceraci neví, by se mělo použít will Jane: Hey, Michael. Tim told me that Yvette is in prison. Michael: Is she? I hope it’s nothing big this time. I’ll visit her as soon as I can. Will se používá tam, kde by budoucí čas nešel v češtině jednoduše přeložit jako “hodlat, chystat se, plánovat” (právě ty odpovídají obratu be going to). What’s the present you got me? — You will know when you see it. Co je ten dárek cos mi koupil? - To poznáš až to uvidíš. If you keep playing with this box, it’ll blow up. You will be dead and I won’t care. Jestli si s tou krabicí budeš dál hrát, tak bouchne. Ty budeš mrtvý a mně to bude fuk. be going to se používá tehdy, pokud současná situace ukazuje, že se něco stane Look at those black clouds. It’s going to rain. (bude pršet) I feel terrible. I think I’m going to be sick. (asi se pozvracím) ve spoustě případů je naprosto fuk, který z obou typů použijete I think the weather will be nice later. I think the weather is going to be nice later. will se často používá po obratech jako I’m sure, I wonder etc. Don’t worry about the exam. I’m sure you’ll pass. I wonder what will happen. I’ll probably work late tomorrow.
I don’t think the exam will be very difficult. nicméně This New Year’s Eve is probably going to be the biggest night of our lives. Tenhle Nový rok bude nejspíš největší večer, co kdy zažijeme. Don’t worry. It’s a first date. I’m sure that nothing is going to happen. Neboj, to je první rande. Určitě se nic nestane. My boyfriend’s so dreamy, I wonder what our wedding’s going to be like. Můj přítel je veliký snílek. Jsem zvědavá, jak bude vypadat naše svatba. I don’t think that I’m going to wear the shoes tonight. I’m just worried that your boss will see them and think they pay you too much money. Myslím, že dnes večer si ty boty nevezmu. Prostě se bojím, že je uvidí tvůj šéf a bude si myslet, že ti platí zbytečně moc. a
tím
rozdíl
mezi
will
a
be
going
to
odkládám
ad
acta.
Podstatnější určitě bude zmínit se o dalších způsobech, kterými se někdy vyjadřuje budoucnost. Pro drobné záležitosti v blízké budoucnosti se stejně jako v češtině často používá čas přítomný průběhový. Are you coming with us? (jdeš s námi?) What are the three of you doing tonight? (co děláte dnes večer?) So where are we staying? Is the company putting us up in a big hotel suite? (kde budeme bydlet? ubytují nás?) Oh, four places, who’s joining us? (kdo se přidá?) a pro předem dané jízdní řády, rozvrhy a podobně (které se nevyznačují přehnanou mírou vlastní vůle) se používá čas přítomný prostý. What time does the train leave? No need to rush, the lessons don’t start until eleven.
Na závěr Rozdíl mezi: be going to a will je skutečně důležité určit jen málokdy, snažte se používat be going to ať si na něj navyknete, i v otázkách (am I going to be hanged tonight or will I still be able to watch tonight’s soccer game on TV?); will používejte při okamžitých rozhodnutích a slibech (ok, I’ll hang you quickly). Pro aktuální plány používejte čas přítomný průběhový (are you coming to the party or not?)
Časy 11. - shrnutí na závěr Angličtina má výrazně více časů než čeština (nejde si tedy říct “tohle je v češtině čas přítomný, takže v angličtině musí být taky”) a každý z nich plní svou nezastupitelnou funkci (to, že už umíme čas předpřítomný průběhový tedy neznamená, že čas přítomný prostý můžeme v klidu přestat používat). Časy by se neměly učit postupně s velkými prodlevami, nýbrž maximálně ve dvou vlnách (v první základních šest až osm, v druhé pak zbytek včetně used to a was going to) a ve všech testech by se měly objevovat všechny již probrané časy bez předchozího upozornění, jedině tak se je studenti naučí používat. Jako příklad si vezměme sloveso do a podívejme se, jak se používá v různých situacích:
přítomný What do you do? Does she do it too often? What does this thing do?
přít. průběhový What are you doing? Is he doing anything?
předpřítomný What have you done? What have I done? I’ve done this many times. How many time have you done this?
minulý průběhový What were you doing when…
minulý What did you do when you saw her steal the book? I didn’t do anything.
přít. průb. pro budoucnost What are you doing tonight?
budoucí - going to What are you going to do? They‘re not going to do anything.
budoucí - will Will you do it? I won’t do it again.
předpřítomný průběhový How long have you been doing this? They haven’t been doing it for very long.
budoucí průběhový We will be doing this exercise for weeks. How long will they be doing it? Co jsem se tím snažil dokázat mi mezitím nicméně uniklo, zkušenost mi říká, že každý trochu inteligentní člověk tvorbu jednotlivých časů, stejně jako to, v jakých situacích se používají, pochopí okamžitě. Proto je na místě (s výjimkou úplných začátečníků) hned první vyučovací hodinu vysvětlit základních sedm časů. These new British textbooks are sometimes really strange. I mean, the old Czech ones with the Prokop family were so silly they were kind of fun. To think that years ago, they used to be the only ones that the bookstores were selling… Even though they’re not very good, a lot of people are still using them anyway. They’ve been using them for a long time and I guess they’ve gotten used to them and they don’t want to switch. Well, I don’t think I’ve ever seen a textbook I would like to use. If I ever see a good one, I will gladly recommend it. But I doubt that’s ever going to happen. Am I a grouch? Do I sound mean? Well, if I am and I do, it’s not my fault, it’s someone else’s. It always is. Ty nové britské učebnice jsou občas fakt divné. Ty staré české s rodinou Prokopů byly tak přiblblé, že byly v podstatě zábavné. Když pomyslím, že před několika lety to bývaly jediné co se prodávaly v knihkupectvích… I když nejsou moc dobré tak spousta lidí je stejně pořád používá. Už je používají dlouho a asi si na ně už zvykli a nechtějí přecházet na něco jiného. No já myslím, že jsem učebnici, kterou bych chtěl sám používat nikdy neviděl. Jestli jednou nějakou dobrou uvidím, tak ji rád doporučím. Pochybuju ale, že k tomu někdy dojde. Jsem starý mrzout? Zním protivně? No, pokud jo, tak to není moje chyba, je to chyba někoho jiného. Tak je tomu vždycky. a následně studenty zavalit spoustou příkladů ze všech časových sfér a oni se budou míjet a trefovat v poměru, který od jedna k devíti (správně versus špatně) postupně přejde na devět ku jedné (líp už většinou nebude; most of the time that’s as good as it gets). Mezitím se do toho mixu přihodí modální slovesa, infinitiv a ing tvary a teprve pak to začne být trochu interesantní….. This would be much more interesting if the exercises were a little more challenging. So let’s do that. Why don’t you stop complaining to me about having to work late every day and having no time to study? I’m tired of listening to you grumble. When I hear you speak it makes me want to throw up. You could do a lot better, you know. You should study more. I want you to spend thirty minutes every day talking to yourself in English. Then one day I might actually enjoy teaching you. Tohle by bylo daleko zajímavější, kdyby ta cvičení byla trošku náročnější. Tak to udělejme. Co kdybyste si přestali stěžovat na to, jak musíte každý den dlouho pracovat a nemáte žádný
čas se učit? Už mám dost toho, jak vás poslouchám, jak brbláte. Když slyším, jak mluvíte, tak se mi z toho chce zvracet. Vy máte na víc. Měli byste se víc učit. Chci, abyste každý den půl hodiny sami se sebou mluvili anglicky. Pak mě možná jednou bude bavit vás učit. ….v konverzaci a ostatně i při písemném projevu může klidně nastat situace, že v rozmezí jedné minuty či jednoho odstavce budete nuceni použít sedm různých časů a nikdo vás nepovede za ručičku. Těžko na cvičišti a tak, znáte to. Hey Carla, how are you doing? I’ve been meaning to write for a long time but I’ve been awfully busy. I work late almost every day now. The other day I was locking the door to my office and was going to go home when there was a call saying our accountant had discovered an error in our books so I had to go back and help sort it out. I actually spent that night in my office. I wonder if it’s ever going to stop. I hope you’ll forgive me for being such a lazy correspondent. Čao Carlo, jak se vede? Už dlouho ti chci napsat, ale mám poslední dobou hrozně moc práce. Teď pracuju skoro každý den až do večera. Nedávno jsem už zamykal dveře od kanclu a chystal se jít domů, když někdo volal, že náš účetní objevil někde v účetnictví nějakou chybu, takže jsem musel jít zpátky a pomoct dát to do pořádku. Ten den jsem dokonce byl v kanclu přes noc. Fakt nevím, jestli to někdy přestane. Doufám, že mně promineš, že jsem byl tak líný v psaní. A na závěr pár dalších postřehů nikdy se nesnažte použít nějaký čas jenom proto, že jste se jej nedávno naučili a chcete se předvést; je to živná půda pro trapasy. Zpočátku je možná nejlepší soustředit se na tři základní časy (minulý, budoucí, will) a k použití ostatních časů se nechávat vyprovokovat nějakými indikátory (”zrovna když”, “zatím ještě”, “jak dlouho už”, “teď právě” “hodlám”atd.) opravdu ale jenom zpočátku až na výjimky nelze jednotlivé časy zaměňovat, tedy vybírat pro jeden děj z několika různých časů. každý jednotlivý čas má v panteonu své nezastupitelné místo a je proto nutné jej znát a umět používat; čas předpřítomný průběhový není vylepšením času předpřítomného a tvary průběhové všeobecně nemají větší hodnotu než tvary prosté, každý se používá v jiných situacích.
Na závěr učit anglické časy postupně jeden po druhém je hrozná blbost. Student si neuvědomí jak blízko k sobě mají, kdy se překrývají a jak je těžké je v češtině rozpoznat. A to se nebudu rozepisovat (aspoň na těchto místech ne) o zrůdnosti, jíž jsou cvičení na tvorbu a používání jednoho jediného času. Není to lehký, ale výsledek bude stát za to... Použité zdroje: http://www.english-online.cz/vyklady2.php?id=29
Čerpáno ze stránek projektu English online www.english-online.cz
