Polští koně, plemeníci i trenéři měnili a mění tvář českých dostihů
Polský vliv na náš turf
Naše malá země má společné hranice se čtyřmi zeměmi, z nichž každá má na náš dostihový sport nějaký vliv. Do Rakouska a na Slovensko si naši majitelé jezdí pro dotace (by Slováci se u nás stále úspěšněji snaží o totéž), v Německu nakupují nové naděje a snaží se prorazit v tamních rovinových dostizích. Z pohledu účasti českých koní je ze čtyř našich sousedů nejméně zajímavé Polsko, kde se naši koně objevují jen velice sporadicky. Když však náš pohled neomezíme jen na výjezdy koní ven, můžeme s lehkým svědomím prohlásit, že je to právě Polsko, které náš turf ovlivňuje ze všech zemí nejvíce.
dybychom hodnotili podle současnosti, tak polský turf ovlivňuje ten náš v nejvyšší míře skrze vlastní odchovance, kteří jsou k nám z Polska dováženi a na našich drahách dosahují nemalých úspěchů. Ale nebylo tomu tak vždy a polský vliv byl dříve realizován ve větší míře jinou cestou - skrze tamní plemeníky.
K
Od Negresca a Mehariho k Japovi Začátek tohoto vlivu můžeme hledat někde v 70. letech minulého století, v dob, kdy český chov skomíral nedostatkem nových plemeníků ze západu a český turf ztrácel konkurenceschopnost v rámci tehdejších měření sil mezi socialistickými zeměmi. Byla to ale také doba, kdy se začala rozvíjet přeshraniční spolupráce mezi socialistickými zeměmi v oblasti výměny klisen na připuštění. Z českých
chovů, v první řadě Napajedel, putovalo pravidelně každý rok několik matek do polských (ale i německých či sovětských) hřebčínů za tamními plemeníky a výsledky těchto chovatelských operací pak byly k vidění na českých drahách. Jedním z prvním velkých úspěchů připuštění české matky v Polsku byla hvězda začátku 70. let Century. Klisna, narozená v roce 1968 a jejíž původní jméno Censury muselo být změněno, se narodila z připuštění klisny Ceres u jednoho z prvních velkých plemeníků Nearcovy linie v socialistickém táboře hřebce Balustrade. Jako tříletá vyhrála s výjimkou derby všechny klasické dostihy a nebylo divu, že byla zvolena i Koněm roku. V 70. letech byl jedním z nejúspěšnějších plemeníků v Polsku Negresco a i on se stal cílem napajedelských matek. V roce 1971 jej navštívila Lyže, která s ním dala ve čtyřech
Jedním z nejúspěšnějších produktů posílání českých matek k polským plemeníkům je Dakotova dcera Redakta.
24
klasických dostizích umístěnou Lucretii, o rok později Symfonie zplodila s Negrescem vítěze Československého derby Sudana. Výjezdy českých (či moravských) matek do Polska pokračovaly a byly velmi úspěšné. Z připuštění v Polsku se narodili další vítězové derby Cedros, jehž otcem byl Negrescův nástupce Mehari, a Lykeion, syn později do ČR pronajatého plemeníka Long Meadows. A měli bychom zmínit i vítěze derby z roku 1981 Nelsona, jehož matka Ninive sice byla připuštěna Jape hřebcem Tuny ve východním Německu, ale Tuny byl polským plemeníkem, kterého Poláci do NDR pronajali. Druhá tehdy doběhla Lucinka, dcera výše zmíněné Lucretie, dalšího úspěšného produktu připuštění české matky polským plemeníkem. O dva roky později svou spanilou jízdu největšími českými dostihy klisna, která je dodnes jedním z největších úspěchů politiky připouštění v Polsku. Dcera tehdy vycházející hvězdy polského chovu - z Anglie importovaného Dakoty, ve dvou letech vyhrála Cenu zimní královny a jako tříletá ovládla hned tři klasické dostihy a ve čtyřech letech šířila slávu českého chovu v tehdejším západním Německu. S koncem komunistického
režimu u nás i v Polsku skončily na čas i výměnné pobyty klisen. Neskončil ale zájem českých chovatelů o polské plemeníky, dnes však spolupráce funguje vesměs na běžném komerčním základě, nikoliv výměnou klisen, a naši chovatelé posílají do Polska klisny stejně, jako třeba do Německa či Francie. Jejich zájem se ale v drtivé většině orientuje jedním směrem - k hřebci Jape. Polští odchovanci aneb jak šířit slávu
Nejbohatší koně polského chovu s výhrami za dobu v českém tréninku Kůň (rodokmen), chovatel MASINI (Dixieland - Mansarda, Miami Prince), SK Widzów KOLORADO (Enjoy Plan - Kalifornia, Lord Hippo), SK Golejewko SCYRIS (In Camera - Scytia, Euro Star), SK Widzów TANKRED (Who Knows - Tabaka, Pyjama Hunt), SK Golejewko ALMANZOR (Jape - Amandina, Dixieland), SK Moszna JUVENTUS (Royal Court - Julitta, Antrieb), SK Jaroszówka DUCE (Enjoy Plan - Dunava, Dixieland), SK Stubno DIATELOT (Who Knows - Diatezza, Beauvallon), SK Widzów NER (In Camera - Nawarona, Dixieland), SO Lack ZAGON (Kastet - Zitta, Club House), SK Moszna DELLAN (Jape - Delonta, Juror), SK Stubno TREWIR (Tioman Island - Taczanka, Miami Prince), SK Jaroszówka
startů
vít.
zisk (v Kč)
39 33 50 23 24 28 22 31 40 18 20 23
14 20 34 12 12 8 8 14 11 11 11 8
13,603.246 10,067.102 5,533.300 4,314.859 4,285.050 3,771.540 3,346,695 2,993.928 2,833.984 2,668.600 2,577.885 2,172.665 25
českého turfu Polistopadové reálie a prakticky neomezená možnost českých majitelů nakupovat koně kdekoliv na světě dala polskému vlivu na naše dostihy nový rozměr. Narozdíl od českých jsou polští majitelé ochotni prodávat i špičkové prověřené koně a právě ti stáli za prvními úspěchy koní polského chovu u nás. V počátcích převládaly nákupy koní pro překážkový provoz, dnes si naši majitelé jezdí do Polska i pro mladé koně či naděje typu favorita letošního derby Age of Jape. Toho vydražil na dražbě ve Sluzewieci trenér František Holčák, který jako jeden z prvních odhalil potenciál polských odchovanců a začal cíleně na tamním trhu nakupovat koně především s cílem kariéry na překážkách. Přidali se další trenéři, především Čestmír Olehla, jehož tréninkový úsek donedávna stál téměř výhradně na polských odchovancích, Josef Vána, Jaroslav Votava a další. Proč byli a jsou polští odchovanci u nás tak úspěšní, na to najdeme řadu odpovědí, ale ten hlavní leží v síle a kvalitě polského chovu - selekci klisen a výběru plemeníků. To potvrzuje i trenér MVDr. Jiří Janda, který v polovině 70. let působil ve Sluzewieci na stáži. "Byla to obrovský rozdíl proti tomu, co bylo tehdy u nás," vzpomíná. "Zatímco tady si hrál každý na svém písečku a stáje bojovaly mezi sebou, plemenáři proti ostatním, v Polsku bylo vše jednotné s cílem tlačit turf nahoru. Organizace tréninku ale i třeba veterinární péče byla ve Sluzewieci dokonalá, stejně tak péče o jezdce, kteří se snažili vyhrát šampionát, protože to byla vstupenka na západ. Bylo nařízeno pracovní tempo 700 m/m, koně museli v tréninku opravdu makat a kdo to nevydržel šem pryč a
trenérovi poslali nového koně." V tvrdé selekci a vysokých tréninkových tempech vidí Janda i důvod, proč se polským koním tolik daří na našich překážkách. "U nás se překážkové dostihy běhají v tempu 700 - 750 m/m, pro polské koně je to už 4 generace každodenní tempo." Vyjmenovávat všechny úspěšné překážkáře polského chovu u nás je nad kapacitní možnosti tohoto článku, ale možná by stačil pohled na žebříček nejbohatších koní celé historie našeho turfu. V jeho čele totiž najdeme dva překážkáře původem z Polska - Masiniho, který dosud vydělal přes 13,6 miliónu korun, a Kolorada, jehož výdělek se též přehoupl přes hranici 10 miliónů. Nakonec kromě Scyrise, Tankreda a Zagona jsou všichni polští odchovanci se ziskem přesahujícím 2 milióny korun překážkovými hvězdami. Koupě polského koně pro překážky ale nepřináší jen radost jeho Loňská šampiónka tříletých klisen Determinacja
Bilance obchodní výměny plnokrevných koní mezi ČR a Polskem od roku 2000 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
celkem
dovoz
21
67
21
26
77
104
85
88
61
550
vývoz
0
1
6
5
10
9
14
18
22
85
majitelům, ale slávu celému českému turfu. Názorně to dokládá příběh obou valachů stáje Wrbna na čele žebříčku nejbohatších koní. Společně tito dva svému majiteli vydělali 23,6 miliónu korun, ale drtivou většinu z nich, přesně 95%, přivezli tito dva ze zahraničních drah. Byli to právě polští koně, díky kterým se Česká republika úspěšně etablovala na italských překážkách a zásluhou kterých čeští majitelé začali vyhrávat tamní graded dostihy. Přidali se i němečtí či angličtí a irští odchovanci, dokonce i dva čeští, Vernar a Diktys, z nichž ten později jmenovaný je synem polského odchovance Magnuse... Trocha statistiky Polští koně a náš turf, to ale není jen téma pro příznivce překážkové scény. Scyris, Tankred,
Nolan, Determinacja a další patřili a patří k ozdobám našich drah. Od roku 2004 vyhráli u nás polští koně celkem 39 dostihů I. a vyšší kategorie a z celkového počtu 284 startů v těchto dostizích se necelé třetinu statujících, konkrétně 91, podařilo umístit mezi prvními třemi. V posledních letech jsme také byli svědky rapidního nárůstu počtu koní polského chovu na našich drahách, což názorně dokumentují data o počtu dovezených koní z Polska v posledních 9 letech. Zatímco v roce 2000 k nám bylo importováno jen 21 plnokrevníků, v roce 2005 již to bylo 5x tolik. Tento nárůst byl ale z velké části ovlivněn i krizí polského turfu a snahou tamních chovatelů uplatnit své produkty u nás. Z Polska k nám putovali koně za ceny takřka dumpingové, realizovaly se pronájmy jen za procenta z potenciálních výher. To se stalo Masini, odchovanec SK Widzów, na dráze vydělal přes 13 miliónů korun
Plemeníci, lidé, peníze Stále se točíme kolem polského chovu a jeho produktů a jejich vlivu na náš turf, ale neměli bychom opomenout ještě jeden segment chovu - migraci plemeníků. Začalo to už za socialistických dob, kdy Napajedla nejprve vyměnila Behistouna za Mehariho (tato výměna dala českému turfu jednu z jeho nejvýraznějších individualit Latén), poté i Lincolna za Beauvallona. Z Polska k nám přišla i řada dalších plemeníků jako třeba Epsom nebo Cisów, stopu ale po sobě nezanechali. To pronájem Nemana, kterého pro svůj tehdy začínající chov získal dr. Kubíček, byl z trochu jiného soudku. Pro české chovatele na tak nejistém poli, jakým je domácí chov, se dnes zdá být pronájem plemeníka, který je skrze své potomky u nás známý, asi tou nejméně riskantní cestou. Letos se jí vydal ing. Miroslav Ševčík, který si z Polska pronajal hned dva hřebce a jak v případě Two-Twenty-Two, tak i In Camery, kterého umístil k Vítězslavu Vandovi, získal hřebce populárnější u nás než v samotném Polsku. Two-Twenty-Two měl v
době psaní článku 25 partnerek, In Camera by měl mít zhruba 20 klisen, a tak se zdá, že se Miroslav Ševčík trefil do požadavků trhu. Polsko ovlivňovalo a ovlivňuje český turf nejen skrze čtyřnohé hvězdy. Služebně starší turfmaně si jistě dobře pamatují, jakým oživením domácí scény bylo v roce 1984 angažování trenéra Piotra Czarnického tehdejší megastájí JZD Slušovice, který první sezónu skončil třetí v šampionátu trenérů. Jedním z největších úspěchů jeho kariéry bylo vítězství Creace v Ceně Hřebčína Napajedla, kterého dosáhla v sedle s Czarnieckého krajanem Miki Melnickim. V 80. letech minulého století tu působil krátkou dobu i Slawomir Walotek. Mužem, jehož jméno se zapsalo necelé tři měsíce po angažování do Čech zapsalo mezi trenéry klasických vítězů a který by mohl napsat novou kapitolu vlivu Polska na náš turf je Grzegorz Wroblewski, působící od letošního března ve stáji Rabbitu Trhový Štěpánov. Jistě můžeme po zvážení všech faktů konstatovat, že Polsko mělo a má na náš turf výrazný vliv a zřejmě bude jej mít i nadále. I samotný polský turf si uvědomuje, jak významným trhem pro něj naše země je. Nejlepším dokladem budiž letošní první ročník Polského dne v Pardubicích, sponzorovaný polskými hřebčíny, polským Jockey Clubem i závodištěm ve Sluzewieci. Část prostředků, které naši majitelé utratili za nákupy polských koní, se nyní vrací v dotacích pardubických dostihů. Miloslav Vlček
Československé derby se poprvé otevřelo zahraniční konkurenci v roce 1984. Z Polska na něj tehdy přijeli Juror a Kojak a odnesli si první dvě místa
foto Eduard Ziebiker
trnem v oku zejména domácím chovatelům, kterým tak přibyla další starost a nepříjemná konkurence. Na druhou stranu pro majitele, kteří si mohli pořídit nového koně za velmi rozumný peníz či dokonce si jej pronajmout bez nutnosti jakéhokoliv vkladu to byla situace velmi příznivá. Poté, co si ale závodiště ve Sluzewieci pronajala společnost Totalizator Sportovy je, zdá se, polská krize minulostí a i podmínky na polském trhu se brzo vrátí do normálních kolejí.
O Polském dnu s Arturem Boberem Jak vznikl v polské firmě (Agencja Jeździecka A.A.Bober) nápad vyhledávat sponzory pro Dostihové závodiště v Pardubicích, a tím podpořit dostihy v Česku? Již několik let velmi intenzivně spolupracujeme s nejlepšími českými trenéry a majiteli koní na projektech podpory a regenerace jejich koní. Opakujeme jako mantru názor, že závodní kůň (dostihový nebo sportovní) je sportovec vysoké třídy, který k tomu, aby vyhrával, potřebuje tak, jako každý špičkový sportovec, dobrou výživu, trénink, podpůrné prostředky a regeneraci. Pokud má trenér a majitel toto zajistit, musí na dostizích vyhrávat odpovídající částky, a dobře uspořádaný dostihový den by měl přinést další příjmy od spokojeného publika. Během spolupráce s Dostihovým závodištěm v Pardubicích jsem si všiml, že při pořádání tzv. Národních dnů jsou hlavními sponzory české firmy místo sponzorů ze zemí, jejichž název určitý dostihový den má. Navrhli jsme proto vytvoření nové dimenze Národních dnů. Pokud to dobře chápu, budou tedy během Polského Dne hlavními sponzory firmy z Polska. Přesně tak. Z 9 naplánovaných dostihů 8 sponzorují firmy, které jsou stoprocentně polské, nebo v nich má polský kapitál většinový podíl. Mám z toho radost! Do reklamy a sponzorování se nám povedlo zapojit největší polské hřebčíny jak soukromé, tak státní. Považujeme za svůj úspěch, že jsme přesvědčili vedení největších polských firem z dostihové oblasti, že známost značky se získává účasti na akcích jako je tato, které přinášejí zisk po dlouhá léta. Sponzorem jednoho z dostihů je např.: Polski Klub Wyścigów Konnych (Polský Jockey Club), další sponzorují Dostihové závodiště Służewiec, nebo Hřebčín Strzegom. Co zajímavého během Polského dne chystáte? O Polském dni během II. kvalifikace 119. VP bude možnost navštívit speciální stan, v němž se představí polské hřebčíny, z nichž pocházejí takové koně, jako je Scyris, Masini, Juventus nebo Kolorado. Je to příležitost navázat osobní styky s chovateli těchto koní a šance na jednání o případném nákupu svého Kolorada nebo Scyrise. Srdečně Vás zveme! Zároveň to bude příležitost seznámit se s tradiční polskou kuchyni a získat informace o místech, kde se v Polsku dá perfektně odpočívat a regenerovat síly, jako je např. Palác Wojanów. Ve stanu bude mít každý možnost nakoupit upomínkové drobnosti připravené na tuto příležitost: přívěsek s logem Polského dne a Dostihového závodiště v Pardubicích, nebo magnet na ledničku s logem akce. Návštěvníci budou mít možnost si prohlídnout sochu, jejímž autorem je Jerzy Bokrzycki, umělec jehož dílo ENERGY zdobí hlavní paddock v Pardubicích. Umělec bude také prezentovat svůj návrh pomníku v životní velikosti Železníka, nejlepšího koně v dějinách Velké pardubické (pomník chceme připravit a odhalit u příležitosti 120. Velké pardubické). Dozvěděli jsme se také, že vaše firma Agencja A.A.Bober chystá pro milovníky dostihů v Pardubicích překvapení. Můžete nám k tomu něco říct? Chceme podle příkladu Dostihového závodiště v Meranu vydat fotografickou publikaci o dostizích v Pardubicích, která ukáže také zákulisí zapojení majitelů, námahu koní, trenérů a žokejů na cestě ke slávě. Plakáty a letáky o této krásné knize s fotografiemi Zenona Kiszy uvedeme v polském stanu během Polského dne 13.06.2009. Počítáme s tím, že kniha Pardubice. Velká cesta ke slávě! bude v domácnosti každého turfmana! Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám hodně zdaru 29
