MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Zdravím všechny naše milé čtenáře, jak jste si jistě všimli, Vánoce se kvapem blíží a s nimi i prázdniny, na které všichni tak netrpělivě čekáme, proto i prosincový MUCIN bude věnován tomuto krásnému svátku. Je něco lepšího? Všude voní cukroví, povalují se stále nezabalené dárky (v některých případech ještě v obchodech) a opadávají vánoční stromky. Kdo na to všechno ale má čas myslet se vší tou školou a prací, kterou nám tady zadávají? Nikdo se pak nediví, když jediné, co nám Vánoce doopravdy přinesou je stres a prázdné peněženky. Obrňte se tedy, milí přátelé, trpělivostí a čekejte na 23. prosince – zpestřete si to nějakým tím vaječňákem (většina z vás je nezletilá, na nic jiného proto nemáte nárok) a pusťte se do povinné četby :).
Pokud se vám nezamlouvají rubriky, navrhněte si své vlastní - každý nápad je vítán. Máte-li zájem, pište na redakční email (viz Redakce str. 3).
Palma
OBSAH: Úvodník . . . . Redakce . . . . Vánoce . . . . . Osobnosti . . . . Netradiční Vánoce Vánoce v Americe
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. .
strana 2 strana 3 strana 4-5 . strana 6 . strana 7 . strana 8
Tvorba 1.ročníků . . . Horoskopy . . . . . O skřítkovi . . . . . Blood Line – kapitola 1 Blood Line – kapitola 2
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . strana 9 . strana 10-12 . strana 13-14 . strana 15-17 . strana 18-22
Stránka 2
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Redakce Zde můžete vidět, kdo všechno se ochotně podílí na časopisu MUCIN. Jen málo z našich řad jsou stálí redaktoři, proto se nedivte, když se naše sestava bude co měsíc měnit. Rubriky samozřejmě i nadále zůstávají nezměněné. Nenechte nás psát si všechno sami! Máte jedinečnou šanci změnit to, co se vám na Mucinovi nelíbí. Pokud byste chtěli svým kouskem přispět do našeho plátku a projevit svůj talent, hlaste se buďto panu učiteli Gromnicovi anebo jednoduše napište na e-mail redakce, který je všem nově příchozím otevřen. Každého uvítáme s otevřenou náručí.
Na tomto čísle se podíleli:
Šéfredaktor:
Kristýna Koryťáková
Korektura:
Mgr. Rostislav Gromnica
Redaktoři:
Kristýna Koryťáková
Rubrika: Horoskopy
Míša Lukšíková
Rubrika: Osobnosti - článek
Lucie Kolaříková
-
článek
Nikola Foldynová
-
článek
Míša Mišunová
-
článek
Adam Bartoš
-
obrázek
Design:
Kristýna Koryťáková
Obrázky:
Jana Jemelková
Titulní strana:
Vendulka Škrabalová
povídka
Redakce e-mail:
[email protected] Sem můžete posílat své výtvory, návrhy, komentáře i stížnosti. Máte co říct? Řekněte to nám! :)
Stránka 3
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Jak se vyhnout vánočnímu stresu... Všichni jistě známe předvánoční náladu, která panuje v posledních dnech před svátky. Přecpané nákupní centra a nedostatek parkovacího místa před nimi, maminky, které blázní s přípravou cukroví a nakupováním dárků a v neposlední řadě plno zbytečných činností jako předvánoční úklid apod. Toto všeobecné šílenství dokáže pěkně lézt na mozek. Už jen shánění pravého dárku pro rodinu a přátelé zabere hodně času, spoustu uvažování a hlavně energie na jeho koupení.
Chcete se těmto stresům před Vánoci vyhnout nebo je alespoň omezit na minimum?? V
první
řadě
bych
nakupování
dárků
nenechávala na poslední chvíli, ale nakupovala je nejméně dva týdny před Vánoci. Je pak dostatek času řešit drobné komplikace. Při nejmenším se vyhnete přeplněným obchoďákům
a
frontám,
které sahají až z obchodu. Pomáhání
s
pečením
cukroví bych si rozložila na menší časové úseky s tím, že by se mělo začít zhruba měsíc předem, pak by na vše
mělo
být
dostatek
času. Maminkám
bych
se
pokusila vysvětlit, že je zbytečné péct 50 druhů cukroví, když se to potom jí ještě dva měsíce po Vánocích.
Stačí
napéct
kolem 5 druhů a udělat pár nepečených
cukroví,
to
Stránka 4
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) přece ke štěstí stačí. Už tak si všichni hlídáme váhu, a co si budeme vykládat... cukroví mezi nízkotučné pochoutky zrovna nepatří. A s předvánočním úklidem bych si taky moc hlavu nelámala. O co se odlišuje od obyčejného uklízení? Nemusí se přece všechno přehánět a nemusí být naleštěná každá maličkost v bytě... Stačí vysát, utřít prach... pak nazdobit stromeček a vše je hotové. Tímto návodem se sice přípravám na Vánoce nevyhnete a ani nijak nezkrátíte čas při jejich plnění, možná jen o chvilku, ale vyhnete se stresům. Nejdůležitější je rozložit si vše pěkně dopředu na menší úkoly, pak by to mělo jít jako po másle.
Přeji Vám příjemné prožití Vánočních svátků a Šťastný nový rok – a hlavně bez stresu!!!
Míša
Stránka 5
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Rubrika: Osobnosti Daniel Radcliffe Po dlouhé poradě s šéfredaktorkou se stal Daniel Radcliffe, kterého všichni známe jako hrdinu sedmidílné ságy Harry Potter, osobností vánočního Mucina. Jeden z nejslavnějších teenagerů světa se narodil 28. července 1989 v Londýně. Jeho kariéra herce začala už v pěti letech, kdy ztvárnil postavu Davida Copperfielda na námět románu Charlese Dickense. Ještě před natáčením ságy Harry Potter si zahrál ve filmu Krejčí z Panamy a to po boku slavných herců jako je například Pierce Brosnan. Jelikož Danielův otec je literární agent, měl již od dětství otevřenou bránu do světa showbusinessu. V roce 2000 jej oslovil režisér Chris Columbus, aby přišel na konkurz Harryho Pottera. Rodiče se obávali jeho zklamání, kdyby tu roli nedostal, a proto ho nechtěli na konkurz pustit. Tím málem dostal roli Harryho jiný herec, ale režisér je ovšem brzy přesvědčil, že Dany se na tuto roli vážně hodí. Daniel tu roli opravdu dostal a v současnosti je jedním z nejbohatších mladých herců. Natočil všechny díly Harryho – Kámen mudrců, Tajemná komnata, Vězeň z Azkabanu, Ohnivý pohár, Fénixův řád, Princ dvojí krve a nejnovější 1. část sedmého dílu Relikvie smrti, který měl premiéru letos v Listopadu. Něco málo z Danyho soukromí: Hraje na baskytaru a jeho oblíbeným hudebním žánrem je punk a rock Oblíbené skupiny jsou Sex Pistols a Red Hot Chilli Pepers Ve fotbale fandí Fulhamu Ve volném čase rád hraje stolní tenis s kamarády z natáčení jako s Rupertem Grintem a Emmou Watsonovou
Míša
Stránka 6
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Chcete jiné Vánoce? Do toho! Vánoce patří mezi nejpečlivěji dodržované svátky na světě. Přestože jich mají někdy mnozí z nás po krk, neodvážíme se něco změnit. „Co by na to řekli ostatní,“ je náš nejčastější argument. Kdo by ale odolal představě strávených Vánoc u moře nebo na horách?
Vánoce u moře – proč se vyplatí Vánoce u moře mají spoustu výhod. Vyhnete se stereotypu ve formě každoročního předvánočního shonu, vymýšlení originálních vánočních dárků a zdlouhavého vaření a pečení, a zatímco ostatní budou mrznout kosou, vy budete někde na druhé straně zeměkoule chytat bronz. Bonusem je také fakt, že pokud nemáte dostatek volných dní na dovolenou, můžete využít volna o svátcích. Díky krizi jsou zájezdy levnější Ano, je to tak. Vánoční a silvestrovské zájezdy k moři jsou ve srovnání s minulým rokem levnější. Díky celosvětové finanční krizi je poptávka po letenkách i ubytováních v hotelech nižší, proto jsou tito poskytovatelé služeb nuceni jít s cenou dolů.
Kam na Vánoce? Ze všech destinací je o Vánocích nejoblíbenější Egypt a není divu - zájezd zde vás nevyjde na více než deset tisíc korun. Hned po něm následuje Tunisko a Kanárské ostrovy, oblíbené je ale také Thajsko, Kuba, Dominikánská republika nebo Spojené arabské emiráty – tam můžete spojit válení se u moře i s lyžováním – v obchodním středisku Mall of the Emirates v Dubaji je totiž vybudována největší lyžařská hala světa. Míša Mišunová BP1
Stránka 7
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
V Americe je zvykem zdobit domy i celé ulice. Tyto výzdoby vrcholí až do první adventní neděle. Jako ozdoby se většinou používají světýlka, kterými se zdobí stromy i celé domy. Najdeme také jiné ozdoby, například baňky a někdy můžeme před domy vidět i celý Betlém. Sousedé taky mezi sebou soutěží v tom, kdo bude mít působivější výzdobu. První prosincovou neděli se v každém americkém městě konají vánoční průvody. Sejdou se všichni obyvatelé, mezi které patří například i hasiči a policisté, a hudební skupiny průvod doprovázejí. Takovéto průvody můžeme vidět skoro v každém americkém filmu o Vánocích. Vánoce patří mezi jedny s nejoslavovanějších svátků, takže se oslavuje ve velkém. Symbolem amerických Vánoc je Santa Claus, který v dnešní době konkuruje našemu českému Ježíškovi. Je tedy běžné, že v obchodních domech narazíme na „tlustého dědulu“ s vousy v červeném oblečku. V Evropě je zvykem slavit Vánoce s těmi nejbližšími. V Americe je to naopak. Je zcela běžné, že si mezi sebou předávají dárky i sousedé. Navzájem se zvou do svých domů, povídají si, baví se a užívají se vánoční atmosféry. Co se dárků týče, dávají se pod stromeček během celého tohoto vánočního cyklu. Děti tak můžou sledovat, jak dárky přibývají a můžou jen hádat, který bude pro koho. Vánoční den se slaví 25. prosince, tedy o den později než u nás. Ráno všichni seběhnou dolů (nejčastěji ještě v pyžamech) a začínají rozbalovat dárky. Potom se převlečou a začíná se vařit vánoční pokrm. „Jejich kaprem“ je nadívaná krůta a místo nudného bramborového salátu jedí bramborovou kaši a další pochutiny, jako například nádivku, červené zelí, dýňové pokrmy, brusinkový kompot a k tomu popíjejí punč.
V Americe se často uvádí motto: „Důležité je, aby nikdo nezůstal sám.“ Nikola Foldynová Stránka 8
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Adam Bartoš HT1 Stránka 9
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Horoskopy Tentokrát změníme styl a místo obvyklého horoskopu přidáváme Čínský horoskop. U každého znamení uvidíte i letopočty, abyste věděli, kde máte hledat.
Krysa (1996, 2008)
Tygr (1997, 2010)
Blíží se náročnější období, kdy si budete muset vyrovnat účty s osobními i s pracovními partnery. Většinou jste velmi tolerantní k chybám druhých. Začátek týdne vám ukáže, jak získávat ty pravé přátele, kteří vám rozumějí a vědí, že jste výrazně samostatná osobnost, která se potřebuje se svým životem vyrovnat. Uprostřed týdne na vás můžou klást velké finanční požadavky, což proběhne jako náročná zkušenost. Také víc myslete na svou rodinu, aby se měla dobře, i když chcete přehlížet různé povinnosti vůči svým příbuzným. K tomu mají sklony hlavně Kovové a Ohnivé Krysy.
Tento týden by vám mohlo vadit, že vás členové rodiny chtějí zastavit v aktivitách, kterým sami tolik důvěřujete. Nejednáte příliš s ohledem na druhé, tak se připravte na to, že můžete finančně tratit. Poté si to zase budete muset tvrdě odpracovat. Koncem týdne přijde možnost, jak obohatit srdce láskou, to vás značně překvapí i potěší. Budete hodně výmluvní a v praktických otázkách aktivní. Díváte se na věci jasným, i když trochu ironickým pohledem. To se nejvíce týká Dřevěných a Ohnivých Tygrů. Vaše jednání doma může být skutečně zajímavé a veselé. Přemýšleli jste nad tím, že by bylo dobré vyrazit někam do výjimečné společnosti?
Buvol (1998, 2009) Nejste stavěni na to, abyste přihlíželi k problémům druhých jen tak nečinně. Snažíte se s tím něco zásadního udělat a pomoci jim. Nadřízení Buvolové se vám snaží trochu ubližovat, ale nastává trochu lepší období. V půli týdne dokonce můžete zažít veselé chvilky s lidmi, kteří jsou více při zemi a zároveň dokáží druhým připravit tvořivé možnosti. Máte dobrý stav vašeho bankovního konta, kterého jen tak nezneužíváte. Ke konci týdne máte mnohem lepší náladu na erotické záležitosti a schopnost udělat co nejvíce práce v domácnosti. Klidně vařte, i když nejste zdatní kuchaři a snažte se objevit tajemství, která druhým umožňují radovat se více ze života.
Zajíc (1999, 2011) Týden pro vás možná začne zajímavým setkáním s lidmi, kteří vám toho mohou hodně předat. Kovoví a Ohniví Zajíci se možná dostanou do té správné pozice, aby si procvičili více svou vůli a rozhodné chování. Dřevění, Vodní a Zemní Zajíci se zase o trochu víc naladí na schopnost téměř každého přemluvit. Koncem týdne budete skutečně aktivní, proto se věnujte převážně práci v ekonomické oblasti. Vydejte se někam do přírody, kde se vám uvolněně dýchá a kde načerpáte nové síly. Nedělejte si tolik starostí o budoucnost.
Stránka 10
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) Drak (2000, 2012)
Kůň (1990, 2002)
Nepovedla se vám některá srovnávání minulých situací a aktivit. Ani ke konci tohoto týdne nebudete mít šanci příliš projevit vlastní bystrost. Máte pocit, že vám něco překáží při řešení každodenních situací. Příznivou šanci ale máte o víkendu, kdy se vám konečně zvedne nálada. Díky setkávání s přáteli se dáte dohromady s nějakými cizinci, kteří mohou pro vaši pracovní budoucnost hodně znamenat. Nemáte rádi omezené poměry, vždycky ale dokážete být srdeční vůči lidem, se kterými vás spojují emoce, hlavně s Tygry a Koňmi. Z hudby moc radost mít nebudete, výtvarné umění a starožitnosti vás ale potěší.
Začátkem týdne budete mít mnoho energie, díky které můžete zpracovávat na svém budoucím postavení. Především Ohniví a Kovoví Koně se mohou dostat do zahraničí, kde osvědčí své vybrané chování a schopnosti. Ke konci týdne se můžete cítit mnohem lépe. Konečně si více vnitřně rozumíte s partnerem a dokážete se lépe vyrovnat se skutečnostmi, které vypadají náročně. Vaší práci chybí štěstí a v rodině vás nevidí příliš často. Už ale dokážete dobře zapůsobit na přátele a sousedy, kteří by s vámi chtěli více diskutovat. Mějte oči a uši otevřené pro nové zprávy, které vás svým obsahem mohou opravdu zajímat.
Had (2001, 2013)
Koza (1991, 2003)
Jste pragmatičtí ve svém jednání, takže si uvědomujete, jak hodně potřebujete kvalitní přátele. Vepři i Kozy vám mohou lépe ukázat směr vašich zájmů. Na začátku týdne vás naštvou lidé zaměření jen sami na sebe. Nepřipouštějte si je příliš k tělu. Umíte se ale svěřit blízkým lidem, se kterými provedete pár zásadních činností, aby se vám žilo a bydlelo lépe. Konec týdne umožní vašim emocím dostat se do kontaktu s citlivými osobami. Pokud jste dokázali využít přejících situací, je to pro vaši budoucnost dobré a přínosné, jak o tom vypovídají hlavně vztahy Vodních a Dřevěných Hadů.
S vnitřní pevností se dokážete vyrovnat se všemi pracovními nástrahami týdne. Odolní jsou zvlášť Kovové a Vodní Kozy. Pevná povaha překoná uprostřed týdne i problémy s penězi, stejně tak i nátlaky nadřízených koncem týdne. V současnosti musíte hodně myslet na to, jak si co nejlépe udržet vlastní postavení a vylepšit kariéru. I když se to nebude snášet s vnitřními pocity, které vás naplňují a snaží se cosi získat pro své uspokojení. O víkendu byste měli navštívit rodinu. Může to být veselé setkání, i když možná spojené s nepříjemnými diskusemi z oblasti financí. Máte pevnou důvěru v partnera, neměl by vám ale kazit možnost uvolnění.
Stránka 11
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) Opice (1992, 2004)
Pes (1994, 2006)
Začátek týdne vám přinese problémy do vaší práce i rodiny. Bude to složité období, kdy musíte uplatnit své schopnosti. Diplomacií toho teď příliš nedosáhnete, ale díky vlastní důvěryhodnosti vám pak osobní kontakty s blízkými lidmi pomůžou. Hlavně Dřevěné a Vodní Opice se můžou těšit na konec týdne, kdy se dostanou k zábavě se svými přáteli víc, než bylo předtím možné, pro všechny z vás to bude přínos. Mohli byste se taky vydat na cesty, které vás baví a vzrušují. Dejte si ale pozor na hádavé a nepříjemné Kohouty i Tygry, kteří vám příliš potěšení nepřejí. Vy si ho ale s Koňmi a Draky užijte podle vlastní libosti. V restauracích si dopřejte kvalitní a exotická jídla.
Může se vám líbit, že se vaše finanční i pracovní postavení zlepší, takže si z počátku týdne vrásky neděláte. S postupujícími vlivy hvězd se ale trochu zapletete do nepříjemných záležitostí. Především Vodní a Dřevění Psi se musí hodně snažit, aby stihli reagovat na pracovní chyby, které se kupí jedna za druhou. Protože jste dostatečně inteligentní, zvládnete všechno se značnou rychlostí. Jen si brzy musíte uvědomit, že ne všechno funguje organizovaně a s přehledem. Bude vám chutnat, především ve chvílích, kdy vás obklopí blízké osoby, se kterými si máte vždycky o čem popovídat.
Vepř (1995, 2007) Kohout (1993, 2005) Polovina týdne pro vás bude skutečně pozitivním obdobím, kdy si můžete upevnit kariérní postavení i spokojenost ve finančních otázkách. Snažte se postarat o úpravu bytu a pohodlí. Díky svým představám pak máte větší možnost projevit osobní svobodomyslnost. V práci nepolevujte ani s přicházejícím víkendem, dokážete být obratnější, když jednáte aktivně. O víkendu se nepřejídejte, v neděli by vám mohlo být špatně od žaludku. Hodně vás to baví na chatě a na zahradě okolo ní, především Dřevění a Zemní Kohouti potřebují dlouho řemeslně tvořit podle vlastních představ.
V současnosti se vám daří najít si tu pravou cestu, jak se dostat k lidem, kteří vám příliš nepřejí. Využijte možnosti být s nimi v kontaktu a vylepšit s nimi vztahy. Vaše vnitřní energie se pohybuje po křivce nahoru a dolů, stejně ale dokážete najít tu správnou linii, aby se vám dařilo lépe. Ke konci týdne se raději držte v pozadí, především Vodní a Zemní Vepři. Neprojevíte v sobě nic originálního a nebudete si rozumět s mladšími lidmi, kteří vždy potřebují podporu ve své činnosti. Pokud se vyhnete veřejným místům, budete šťastnější. Hodně času věnujte plavání nebo návštěvě kosmetičky, kde se můžete ode všech stresů dobře odreagovat.
Palma
Stránka 12
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
O skřítkovi, který našel rolničku
Bylo, nebylo žil jeden skřet jménem Urbi. Jeho domovem byla krásná odpadní stoka. Žil tam spokojeně, každý den mu voda přinesla něco jiného. Jednoho dne když šel na svůj pravidelný průzkum, našel malou zlatou rolničku. Rolnička nebyla ničím moc zvláštní možná jen tím že na ní byl vyryt nápis: Corazón de la Navidad a jelikož uměl všechny možné jazyky, tak to hravě přeložil, znamenalo to srdce Vánoc. Protože byl zlý a neměl rád Vánoce, chtěl tuto rolničku zničit. A důvod? Asi ten že mu připomínala Vánoce, které ještě prožíval šťastně. Víte, on byl sirotek, přišel o rodiče v brzkém mládí, a tak na Vánoce zanevřel. Schylovalo se k noci, ale tato noc byla jiná než ostatní. O dvanácté hodině k němu přiletěl Vánoční duch. Ten mu řekl: „Dobrý večer Urbi, jsem Vánoční duch a přiletěl jsem k tobě, abys měl Vánoce zase rád a abys přinesl ztracenou rolničku Ježíškovi.“ „Ale to se ti nepovede, já Vánoce nemám rád a tu rolničku zničím,“ zněla odpověď. Duch pokračoval neklidně: „Pokud tuto rolničku zničíš, zničíš tím i Vánoce samotné a děti zapomenou na tento svátek i na to štěstí a napětí, které jim tenhle den přinesl.“ „To mě ale nezajímá, já Vánoce nemám rád a nebudou mi chybět,“ odvětil Urbi. „Ukážu ti tedy, co bys tím způsobil,“ reagoval duch. Náhle se objevili v nadcházejícím roce, ve stejném čase v místním sirotčinci děti se tvářily smutně, neměly nač se těšit. Při tomto pohledu si vzpomněl na tu změnu, kterou prožil, když přišel o rodiče a musel slavit Vánoce sám. V duchu si řekl: ač sám ale přesto byly nějaké, nevezmu jim snad tu poslední jiskru naděje. „Dobrá duchu odnesu tu rolničku Ježíškovi.“ Duch vrátil skřítka do stoky a tak započala jeho cesta k Ježíškovi. Urbi si sbalil vše potřebné a vydal se na cestu. Když byl u trollího lesa potkal stařečka, který si zvrtnul kotník. „Dobrý den, nepotřebujete pomoct?“ „To jste hodný, pokud můžete mohl byste mě odnést k mojí chaloupce sídlí v údolí Trol babky.“ Jelikož skřet měl dost času, stařeček se mu vyškrábal na záda a vyrazili. Začalo se stmívat, když došli k chaloupce. Byla ve špatném stavu střecha děravá jak cedník, okenice visely na jednom pantu, dveře ztrouchnivělé, zahrádka byla neudržovaná, jen uprostřed ní stála třešeň, která se ve třpytu měsíce blyštila. Skřetovi to nedalo a mezi tím jak šel stařec udělat čaj, se vyplížil na zahradu, čím víc se přibližoval ke třešni, tím víc v něm stoupalo napětí. Když se dostal na dostatečnou vzdálenost, aby alespoň z části, zjistil co se na něm tak blyští, poklepal ho někdo na rameno. „Tato třešeň je velice zvláštní, co?“ Skřet se vyděšeně otočil „To jste vy, hrozně jste mě vylekal, ale máte pravdu, je zvláštní, co se na ní tak blyští?“ „Pojďte se podívat blíž.“když se přiblížili k onomu stromu skřet s údivem povzdech „Tak to je to co se blyští, jsou to ty malé třešničky.“„Ano, máte pravdu, tyto třešně jsou jedinečné tím, že jsou z křišťálu, mají magickou moc, dám vám na cestu pár z nich, až nadejde správná chvíle, poznáš jak je využít.“ „Děkuji.“ „Nyní se odeberme spát, připravil jsem ti ovčí rouno na pec, bude ti tam teplo a Stránka 13
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) rouno je huňaté a měkké.“ Ráno se probudil, zabalil si křišťálové třešně a pokračoval v cestě. Urbi přešel údolí a dorazil k hoře Mout Božka přes kterou vedl jeskyní průchod, ve kterém sídlila čarodějnice Brůba. Jako malá koktala byla ošklivá a tak se stávala terčem posměchu a pomluv. Když dospěla tak se zabydlela v této jeskyni, kde žila v ústraní se svými třemi kočkami. Nebyla zlá, ale důsledkem toho že nebyla dlouho ve společnosti, přestala o sebe pečovat a lidé se jí začali bát. Když Urbi vešel do jeskyně Brůba se hned přihnala. Skřet se zprvu leknul, ale potom si jí pořádně prohlédl, nebyla moc vysoká ale taky ne malá, z vlasů jí trčelo vše možné, na nose jí sídlili brýle s čočkami jako popelníky o děravém úsměvu ani nemluvit, nehty byli dlouhé a vše možně zohýbané. „Co tady pohledáváš to je můj dům a ty mi tady lezeš!“ „Toto je veřejné místo a já mám právo zde projít a proč jsi vůbec tak protivná?“ „Kdo by nebyl protivný, jsem ošklivá, sama a mám jen ty své kočky.“ Skřet se dlouze zamyslil a z brašničky vytáhl šátek s křišťálovými třešněmi. „Tady máš, já to k ničemu nepotřebuji.“ „Děkuji, bude z nich chutná bublanice.“ Když čarodějnice buchtu dopekla, nakrájela a ochutnala, začala zářit jako ta malá třešnička na světle. Záře se rozprostřela po celé jeskyni, a poté pohasla, na místě, kde předtím stála ta ošklivá čarodějnice, stála mladá a půvabná čarodějka. Z vděčnosti skřetovi vyrobila lektvar, který ho přemístil před práh Ježíškova domu. Když se objevil u domu Ježíška, byla už úplná tma. Urbi přistoupil ke vstupním dveřím, které na něj promluvili „Ty musíš být Urbi už na tebe čekáme, ale nejprve musíš zodpovědět tři hádanky, já ti řeknu první z nich: bylo to malé smutné a ztratilo to veškerou naději teď je to ale šťastné a obětavé,co to je ?“ Jelikož tam byla zima Urbi odpověděl třesoucím se hlasem „Budu to nejspíš já, že ano?!?“ „Správně, můžeš vstoupit, jdi rovně, na konci chodby jsou dveře, ty ti dají další hádanku.“Skřet předstoupil před dveře a ty mu řekli další hádanku: „Je to malé a přesto velké každá živa bytost to má v srdci ale nejvíce děti, co to je?“ „Nu, myslím si, že to bude naděje.“ „Správně, můžeš vstoupit, ale nyní to bude, o něco těší, musíš si vybrat mezi těmi to třemi dveřmi, jen jedny jsou správné a dovedou tě k Ježíškovi, zbylé dvě tě vrátí zpět, odkud jsi přišel.“ Urbi se podíval na dveře, první byli vyřezávané a zlaté druhé také vyřezávané ale už pouze dřevěné a ty poslední mu připomínali dveře od stařečka, kterému pomohl, byli ztrouchnivělé a staré a k těmto dveřím právě přistoupil blíž. „Já ti nedám žádnou hádanku, chci pouze vědět, proč si nás vybral?“ „Myslím si, že Ježíše je skromný a budou mu stačit takové jednoduché dveře.“ „Nyní můžeš vstoupit.“ Když vešel do místnosti, přivítal ho Ježíšek. Urbi mu odevzdal rolničku, na oplátku mu Ježíšek splnil jeho tajná přání. Ubi se změnil ve skřítka a dostal to nejcennější, co mohl dostat, dostal syna po kterém tak toužil a pojmenoval ho Míša. Urbi se vrátil spolu s Míšou domů, kde žili šťastně a pokud nezemřeli, žijí tam do dnes.
Lucie Kolaříková
Stránka 14
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
TAJEMSTVÍ KRVAVÉHO HRADU Kapitola první: Tma... celá mě odklopovala. Nevnímala, ani necítil jsem nic jiného než jen ji. Nic jiného než tmu... a nesnesitelnou bolest. Palčivou... pulzující... nenasytnou... smrtící. Přitom jsem ale okolí vnímala. Cítila jsem ostré tesáky zabodnuté v mém krku. Koloval mnou jed, který mi nadobro změnil život... navěky. Usnula jsem. Když jsem se probudila, připadalo mi to, jako kdybych měla v krku pilu. To, co jsem teď cítila se těžko popisuje. Mísily se ve mě snad všechny pocity a emoce, které vůbec existují. Bolest, vztek, chtíč, radost, blaho, štěstí, smutek... krvelačnost. Připadala jsem si jako novorozenec. Prakticky to byla pravda. Byla jsem novorozený... upír.... a navíc až nesnesitelně hladový. Když jsem předtím vyprávěla o té bolesti v krku, nebyla to... úplně tak bolest, jako spíše prahnutí po lidské krvi. Celý byl jako v ohni. Divím se, že mě ještě nespálil. Otevřela jsem oči. Přímo nade mnou se tyčil nádherně zdobený strop. Stejný jako celá místnost... vlastně celý hrad byl v gotickém stylu. Tipovala bych to na druhou polovinu dvanáctého století. Místnost, ve které jsem se nacházela, byla vybavena luxusním nábytkem ze stejné doby. Ležela jsem na obrovské - opravdu až obrovsky velké posteli. V křesle vedle ní jsem si všimla postavy. Byl to nádherný muž. Mohlo mu být něco kolem dvaceti čtyř let. O něco starší než já. Když si všiml, že se na něj dívám ... nebo spíše, že jsem vzhůru, se sladkým úsměvem se ke mně naklonil. Viděla jsem ho až moc dobře ... z detailu. Připadal mi jako anděl, který byl sestřelen přímo ke mně. Lehce se opíral o okraj postele. Obštědřil mě ještě sladším a okouzlujícím úsměvem než předtím. Hodně... tedy dost na to, aby jeho dokonale tvarované rty odhalily mramorově bílé tesáky. To on mohl za to, že jsem teď skoro až nemohla polykat. Neměla jsem mu to za zlé, protože jsem věděla, že teď spolu můžeme být navěky. To ticho, které bylo v pokoji bylo uklidňující. Vlastně nevím, jestli v něm bylo ticho, protože jsem z něj nemohla spustit oči. Pořád se na mě tak láskyplně těma jeho hodnýma, blankytně modrýma očima, orámovanýma krvavě červenou díval, až mi to připadalo jako sen. Kdybych mohla, začala bych se červenat. Ovšem nemohla jsem.. stejně jako žádný další upír. Na bílé kůži by to vypadalo až moc kýčovitě. Po dlouhé chvilce, kdy jsme si dlouze hleděli do očí mě pohladil po mých havranově černých po pás dlouhých vlasech. Hned nato mě vášnivě políbil. V tom polibku byly skryty snad všechny krásy světa. Kdybych mohla, líbala bych ho pořád a nepřestávala bych. To ale bylo asi jen mé přání, protože se hned odtáhl. „Vítej mezi nemrtvými, má milá“, jeho hlas byl tak sladký až medový. Byl nádhernější než i ta nejkrásnější píseň na světě nebo i než ten nejlepší repertoár zpěvavých ptáku. Byl to zvuk, který jste už jednou slyšeli a nemohli dostat z hlavy. Nemohla jsem mluvit... Byla jsem tak moc ohromená jeho krásou, že byť i sebemenší špitnutí by tu nádhernou chvíli překazilo. Určitě si mé reakce všiml a začal se smát o to více. ,,Určitě musíš mít obrovskou žízeň“, mluvil pořád stejně. Pořád tím laskavým tónem, ve kterém jsem ucítila i náznak něhy. ,,Chvíli tady počkej. Mám pro tebe malé překvapení. Budeš nadšená“, a po těchto slovech odešel z pokoje. Těch pár minut, kdy mi nebyl nablízku, se až neskutečně protahovaly. Kdybych nevěděla, že je to pět minut, myslela bych si, že je to spíše pět hodin. Když se dveře znovu otevřely, srdce mi poskočilo radostí. V tmavě šedém, elegantním obleku v kontrastu s bílou kůží a černými, trochu delšími a rozházenými vlasy působil velice ehm... elegantně? Jiné slovo mě nenapadá. A taky byl až nebezpečně sexy. Kdyby v pokoji nebyl i ten další kluk, který byl hned v těsném závěsu za ním, servala bych ty šaty z něj a ... alespoň tedy ne dnes. Muž, který, jak už jsem předtím řekla přišel s ním, byl stejně starý jako já. Měl světle opálenou pleť, z čehož jsem poznala, že je to člověk. Měl jen o málo světlejší vlasy než já, pečlivě nagelované Stránka 15
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) nahoru. Vypadaly by úžasně, kdyby nebyly několik dní zplihlé. Vůbec už nedržely svůj původní tvar. Na sobě měl tmavě modré džíny a světle fialové triko s krátkým rukávem. Mattovi, teda tak se jmenoval, to slušelo. Do upíra měl ale hodně daleko. Bylo to, jako kdyby byl Matt hráč školního basketbalového týmu a upír nejlepší hráč NBA. Byli tak rozdílní... Když mě Matt uviděl, obličej se mu rázem rozzářil. „Chris“, vyjekl a rozběhl se ke mně. Nadšeně mě objal: ,,Jsem tak rád, že jsi v pořádku! Řekli mi, že tě drží jako rukojmí. Myslel jsem, že už jsi mrtvá!“ Chtěla jsem mu do očí říct něco ve smyslu: „Nechápu, proč by ti na mě mělo záležet. Myslím, že tobě už je jedno, jestli jsem živá nebo mrtvá...“ Svou hnusnou poznámku jsem ale spolkla a nic neříkala. Ať si tento okamžik pořádně vychutnává. Byla to divné, vážně divné. Seděla jsem na posteli v objetí svého kluka. Upír nijak nereagoval, přitom se ale na nás díval. Sledovala jsem ho, jak přešel ke křeslu, ve kterém před chvílí seděl a opět se usadil. Nehnul ani brvou. Typická vlastnost upírů, až neskutečná trpělivost. To ale nebyl můj případ. Zatím! Byla jsem ráda, že Mata vidím. Ne ale z toho důvodu, že bych se o něj jakýmkoliv způsobem strachovala. Cítila jsem jeho vůni i krev pulzující přes krční tepnu, ke které jsem měla nejblíže. Nevěděla jsem, co dělám. Jednala jsem naprosto impulzivně. Přiblížila jsem své rty k jeho krku. Pomalu jsem začala dělat jazykem kružnice. On si to zřejmě vykládal jako nějakou erotickou hrátku. Kdyby věděl, co se chystám udělat, nesmál by se tak pobaveně. Tuto chvíli jsem si naprosto užívala. Poslouchala jsem jenom svoje instinkty. Kdyby se mě teď někdo snažil zastavit, nepřestávala bych. Stáhla jsem ho do postele a převalila na záda. Byl pode mnou a očividně se nebránil. I přesto jsem ale na jeho tváři uviděla něco jako červenání se, něco jako kdyby chtěl říct: „Tady? Před ním? To si děláš srandu! Nenajdeme si radši místečko někde jinde?“. Čekala jsem, jestli něco takového řekne, ale když nehnul ani brvou, přitahovalo mě to k němu ještě více. Bylo mi jedno, kolik „lidí“ se na nás právě dívá. Jak už jsem řekla, nepřestala bych. Ani kdyby tady stálo celé město, stejně bych pokračovala. Toužebně jsem si olízla rty a znovu mu přitiskla rty ke krku. Opět jsem začala dělat kružnice s tím rozdílem, že teď jsem si to užívala ještě více než předtím. Cítila jsem tu čerstvou, červenou a lahodnou tekutinu tepající těsně pod tenkou kůží. Chtěla jsem ji. Moc. Mattovi bych nikdy neublížila. I když za to, co mi udělal, ale i tak bych mu asi neprovedla nic zlého. To ale platilo, když jsem byla člověk. Teď je situace jiná. „Ach, Christino“, vydechl v rozkoši. Byla jsem nedočkavá. Co mi vlastně bránilo? Zavřela jsem oči. Pomalu jsem mu začala tesáky pronikat k tepně. Když jsem na ni narazila, plnými doušky jsem z něj začala vysávat život. ,,Co to sakra děláš?!“, rozkřičel se, když mu konečně došlo, co doopravdy dělám. Každopádně tohle nečekal. Vsadila bych se o cokoliv, že čekal všechno, jen ne tohle. Snažil se mě od sebe odstrčit. V tu chvíli byl už ale na pokraji svých sil. Jen krátkou chvíli nato jeho tělo leželo bez života. Krev proudící z tepny zašpinila sněhově bílé peřiny. Cítila jsem, jak mi z brady odkapávají kapky krve. Otevřela jsem se novému světu, po kterém jsem vždy toužila. Oblízla jsem poslední krev na rtu a uspokojeně se usmívala na upíra, stále sedícího v křesle. Oheň v mém krku byl konečně uhašen a nezkrotná žízeň utlumena. Všechny smysly, emoce a pocity se jakoby kouzlem najednou uspořádaly do pečlivé řady za sebe. Zaklonila jsem hlavu a jako šílená jsem se poddávala nové... blažené krvi. Připadala jsem si jako ... nejde to vysvětlit. Jako kdybych jednoduše byla mimo. Jako kdybych byla zfetovaná nebo něco takového. Nebylo to vlastně ani daleko od pravdy. Lidská krev s námi umí dělat divy. Časem se na ní stáváme závislí. Stejně jako když je člověk závislý na drogách, my jsme závislí na tomhle. Potřebujeme ji k životu. Ne tak často, stačí jednou za měsíc. Ale upíři jsou vlastně něco jako narkomani. Ne, že by to potřebovali, oni to chtějí. Upír se zvedl z křesla. Přitáhl si mě k sobě stejně jako já předtím Matta. S tím rozdílem, že jsme si teď vyměnili role. Chvíli se na mě toužebně díval a pak mě začal líbat. Velice pomalu a dlouho. Užíval si to stejně jako já. Pomalu mi začala docházet, že tohle je jen začátek našeho Stránka 16
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) společného, nesmrtelného života. Mimochodem jmenuji se Christina O'Grady. Je mi sedmnáct let. Pocházím z kanadského města Dawson na severu. Byla jsem člověk. Teď jsem ... dokonalá. Abyste mě dokázali pochopit, budu vám vyprávět celý svůj příběh. Od začátku. Neříkám, že je veselý. Naopak. Je svým způsobem dost depresivní a smutný. To ale k životu patří. Ten, kterého miluji ze všeho nejvíce, se jmenuje Victor. A teď jsme spolu. Líbá mě na krku. Nic nám nebrání v tom pokračovat dále. Ale teď už je na řadě moje temná minulost.
Stránka 17
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Kapitola druhá: „Hej Chris“, volal na mě Matt. Zastavila jsem se, otočila a viděla ho, jak běží přes dlouhou chodbu ke mně. Spousta lidí se otočila, aby zjistila, co je zdrojem hluku. Chvilku jen tak těkali pohledy mezi mnou a řítícím se klukem v dresu. Po chvilce si ale zase všímali svého. Bylo zrovna něco kolem půl třetí odpoledne a já se chystala, stejně jako ostatní, na poslední páteční hodinu. Byla přede mnou zrovna hodina literatury. S Mattem jsme chodili do stejné třídy. Většinou se ale na poslední páteční hodinu vyvlíkl kvůli tréninku. Matthew Broodley hrál školní baseball. Dělal tam nahrávače a šlo mu to opravdu dobře. Kolikrát se divím, že si jako holku vybral zrovna mě. Mohl mít každou roztleskávačku, na kterou se podíval. Ale ne! Místo toho si vybral mě. Nedávala jsem o sobě vědět tolik jako ony, ale byly chvíle, kdy jsem prostě neuměla být potichu. Právě proto mě někteří pokládají za „hrdinu“, ale učitelé spíše jako „tu drzou“. No dobře, byla jsem sice rebelka, ale kdo v mém věku není? Matt mi taky častokrát říkával, že jsem krásnější než ony. Pravda, měla jsem sportovní postavu, dlouhé vlasy, které mi záviděla nejedna holka a zelené oči, ale jinak jsem byla stejně obyčejná jako ostatní. Ráda sportuju. Někdy s Mattem spolu hrajeme baseball. Jen my dva. Někdy se k nám přidá pár jeho přátel. Já jsem nikdy moc přátel neměla. Nevím, jestli to bylo kvůli mé povaze, minulosti nebo jenom proto, že jsem prostě byla prý divná. Většina lidí si ode mě ale radši udržovala odstup. Jako kdybych je chtěla sníst! Ale zpět ke sportu. Taky si občas vyjedu na kole nebo in-linech. Když jsem byla malá, jezdila jsem na koni. Taky plavu. mám moc ráda motocross a automobilové závody. K tomu mě stáhl bratr. Ale nevím, jestli se to dá tak úplně považovat za sport. V současnosti hraju závodně tenis, ale můj trenér musel na operaci, takže mám ještě dva týdny volno. S rodiči jdu někdy hrát golf. ANO! Já vím, je toho docela dost... no tak moc ne, ale málo to taky není. Rodiče jsou podnikatelé. Táta Neil je majitelem obchodu s luxusními auty. Slíbil mi, že až dostuduji univerzitu, budu jeho společník a později i podnik zdědím. Abych vám ale řekla pravdu, moc mu nevěřím. Pomáhám mu, jak jen to jde. Ne proto, že bych musela, ale když můžu být v prostředí, jako je tohle, jsem ráda. Většinou jsem auta buď myla (což se asi nejvíce líbilo klukům z města, protože jsem byla tak šikovná, že jsem vždy vypadala jako miss mokré tričko) nebo s nimi jezdila a vystavovala je. Máma Suzanne nebyla tak úspěšná jako otec. Byla spolumajitelkou jednoho salónu krásy v centru. Určitě byste jí neřekli, že má čtyřicet let. Táta je jen o málo starší. Ještě něco k bratrovi. Za měsíc mu bude dvacet. Jmenuje se Charlie a zrovna minulý týden nastoupil na Harward. V budoucnu si chce otevřít vlastní právnickou kancelář. Mám ho moc ráda. Vlastně to byl člen rodiny, se kterým jsem si rozuměla nejvíce. Ale od té doby, co se pohádal s rodiči, si rozumíme ještě více. Dokonce mě pozval, abych se za ním tento víkend přijela podívat. Asi se zbláznil! Samozřejmě, moc ráda bych ho zase viděla, protože byl ještě předtím měsíc v Japonsku a ještě předtím asi dva týdny v Itálii, ale vláčet se přes celou Kanadu a ještě přes Státy... Jenom cesta tam i zpátky by zabrala dva dny. Nejméně. Vždy měl ten zvyk pořád mě chránit. Když se dozvěděl, že chodím s Mattem, málem ho zabil. Nakonec ale zjistil, že je Matt v pohodě, a co mě překvapilo ze všeho asi nejvíce, že se spolu dokonce i spřátelili. Charlie byl vždycky trochu prudší povahy. Dokázal si prosadit své názory. Ve škole byl oblíbený, jak u studentů, tak u profesorů (proč mě to nepřekvapuje?). Táta se ho snažil přesvědčit, aby pracoval u něj v podniku. Charlie ale nechce pracovat pro někoho, kdo by ho celý den jen buzeroval. Měl svůj sen, být šéfem sám sobě. Kvůli tomu se také s rodiči tak pohádal, a právě proto odjel mimo kontinent. Aby si trochu srovnal myšlenky. Chtěl, abych jela s ním. Jela bych ale přece jenom, nejsem zletilá a pořád mě mají na starost rodiče. Jak mě tohle nehorázně sere... Stránka 18
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) Možná, teda asi určitě se o naší rodině říká, že jsme dokonalí. Ano, navenek tak vypadáme. Ve skutečnosti se ale divím, že se ještě nerozvedli. Táta se často vrací z práce pozdě v noci. Ne, že by matka nedělala to samé. Otec měl navíc nejednou poměr s některou ze svých zaměstnankyň. Matka ale taky lezla do postele každému, komu mohla. Hodně často jsem bývala sama doma. Ne, že bych si stěžovala. Má to i své výhody. Jako například prázdný dům, ve kterém si teoreticky můžu dělat, co chci. Aby mi alespoň nějak nahradili ten čas, kdy s nimi nemůžou být, tak mi zařídili platinovou kartu, na které je... no to vlastně ani nevím, kolik tam je peněz, ale prozatím mi nikdy nedošly. Můžu být venku jak dlouho chci, dělat si co chci. Naposledy mě viděli asi před týdnem. To byla sobota. Rodiče chtěli, abych s nimi šla na společenský ples města. Znáte to, takové ty snobské párty nejmocnějších lidí města, kde se probírá politika, obchody, peníze. Nic pro mě. Naštěstí tam ale byla alespoň fajn obsluha, se kterou se dalo dobře povídat. Věřte mi, daly mi docela dost zabrat už jenom myšlenky na to, abych neusnula. Když tak Matt ke mně běžel, přemýšlela jsem, co asi chce. Celý zadýchaný se za chvíli zastavil. Na chodbě bylo pořád hodně lidí. Připadalo mi to, jako kdyby se už zase nevěnovali svým věcem a znovu na nás zírali. Nechápu, co je pořád tak udivuje! No bože. Tak chodím asi s nejpěknějším klukem na škole. A co má být? Svět se přece nehroutí! Jestli jim to připadá jako osmý div světa? Dobře, přiznávám. Pozornost jsem měla ráda,ale tohle už vážně přeháněli. „Co se děje“, zeptala jsem se. Neodpovídal. Pořád se snažil chytit dech. „Vypadáš, jako kdybys běžel přes celou školu“, zkusila jsem. Podíval se na mě takovým tím pohledem říkajícím: „Však jsem taky přes ní běžel“. Věřte mi, máme obrovskou školu. Střední Dawsonovská škola Thomase Edisona byla jednou z nejprestižnějších v celém státě. Byla soukromá, z čehož vyplývá, že tady většinou chodily dětičky bohatých rodičů. Mí rodiče si to až moc dobře uvědomovali. Myslím, že jim je vcelku jedno, kde studuju. Hlavně když to bude dobré jméno a špičková úroveň, aby se tím mohli chlubit. Ale já si nestěžovala. Naopak. Byla jsem ráda. Tahle škola je rozdělená do několika oborů. V každém jsou podobné předměty, ale v každém jsou rozvinuté jiné. Je tady obor soustředěný na matematiku a fyziku, na přírodní vědy, jazyky (kde jsem chodila i já) a pak na speciální obory zaměřené například na podnikání, management, komunikaci a v neposlední řadě i práva. Rodiče chtěli, abych šla na podnikání. Dokonce jsme se kvůli tomu dost tvrdě pohádali. Já si ale stála za svým. Jsem tvrdohlavá a navíc jazyky mám moc ráda. Na základce jsem měla (teda mimo mateřské angličtiny) španělštinu a ruštinu. Teď jsem přidala italštinu, francouzštinu, britskou angličtinu a mám i základy japonštiny (o kterou se ale zajímám mimo školu). Nechci, aby to znělo nafoukaně, vážně, ale myslím si, že jsem z mé třídy nejlepší. Říkají to o mě i profesoři. Nejsem ale šprtka! Od toho jsou tady povolanější osoby. Právě naopak! Učím se jen když je to FAKT nutné. Jazyky mi jednoduše jdou samy od sebe. Z těch mám jedničky. Ale z takových těch přírodních a humanistických věd, jako je biologie a matematika, mám i čtyřky. Na ruštinu máme přímo úžasného učitele (řekla bych, že asi nejlepšího na celé škole). Pochází přímo z hlavního města Ruska, z Moskvy. Je mu dvacet sedm a takovou srandu, jako s ním, zažíváme jenom při hodině tělocviku. Ne jednou se mě pokusil svést, když jsem k němu přišla do kabinetu. Úchylný perverzák. Opravdu nechápu, co na mě ti chlapi vidí. Připadám si jako magnet. Jak už jsem řekla, s mnoha lidmi se nebavím.Vlastně jenom s Mattem, ale stačí mi jenom ty jejich pohledy, když kolem nich procházím. Je mi to docela i nepříjemné. Tak dobře, shrňme si fakta. Mám hodně bohaté rodiče, žiju v luxusní vile, vlastním drahé auto (no jo, z otcova obchodu), jsem sportovně založená. Prostě mám zajímavou povahu, hodně koníčku a zase tak ošklivá taky nejsem. Přitom si ale připadám jako každá obyčejná holka. Nic moc extra na mě není! Matt konečně chytil dech. Rozzářeně se na mě usmál. „Chris, dneska je u CJ Halloweenská Stránka 19
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) párty. Máme přijít v kostýmech“, mi sdělil. Zaraženě jsem se na něj podívala. Byl pátek, něco takového mi taky mohlo dojít. Zvlášť když je právě dneska Halloween. „No když já nevím. Nikdo nás nepozval, teda tebe ano, mě ne. A vůbec! Nevím, co bych tam dělala. Ani ho pořádně neznám“, odpověděla jsem. „Ale no tak, zlato! Řekli mi, že mám s sebou vzít svou holku. Bude sranda. A už mám vymyšlené, za co půjdeme. No tak! Bude se ti to líbit...“, žadonil. Chvíli jsem mlčky přemýšlela. Mejdany a zvlášť ty u CJ ... byly vždycky docela dost divoké. Končily až druhý den (to je nejkratší termín) a až píliš často musela zasahovat policie. Spousta pití, jídla, holek a drog. „Vážně nevím, Matte. Už jsem na dnešek měla něco naplánovaného“, lhala jsem. Nedělala jsem to zrovna ráda, zvlášť jemu, ale opravdu tam nechci jít! „No ták...“, a podíval se na mě psíma očima, kterým nešlo říct ne. ,,Prosííím, udělej to pro mě“, snažil se dále. Chvíli jsem váhala. Ale on znal odpověď ještě dřív než já samotná. Nedivím se, vážně mu nešlo říct ne. „Dobře“, už jsem dál nemohla. Reakce na sebe nedala dlouho čekat: „Oh, díky Chris! Jsi zlato! Už jsem ti to někdy řekl? Po škole zajedeme pro kostýmy. Nebudeš muset hnout ani prstem. Slibuju!“ Už už jsem se nadechovala, abych zaprotestovala. Políbil mě ale tak rychle, že mě to až zarazilo. Tím mi samozřejmě zabránil v mluvení. Když se odtáhl, šibalsky se usmíval. „Počkám na tebe u vás doma. Pojedeme mým autem,“ a s těmi slovy se otočil a běžel zpátky na hřiště. Zazvonilo. Do učebny, kde teď měla probíhat má poslední hodina, jsem sprintovala jak nejrychleji jsem uměla. Když jsem vběhla do třídy, vyučující už stála před tabulí. Doprdele! „Jsem ráda, že jste se uráčila přijít do mé hodiny, slečno O'Gradeyová. Máte zpoždění už asi popáté v tomto týdnu. Chápu, že muchlování se s panem Broodlym je určitě stokrát zábavnější než mé učitelské schopnosti, ale to, že se váš přítel ulejvá z této hodiny neznamená, že ho musíte následovat. Ovšem, jestli vás dějiny literatury nezajímají, víte kde jsou dveře,“ začala. A to nebylo vše: „Měla jsem s vámi celé ty tři roky trpělivosti až až. Doufala jsem, že své chování přes prázdniny alespoň trochu posunete na vyšší úroveň. Asi jsem se mýlila...“ Profesorka tohoto předmětu byla pětačtyřicetiletá paní Ridleyová. Už od té doby, co jsme se poprvé setkaly, si na mě zasedla. Vždyť jsem nepřišla pozdě! No bóže, tři minuty ji přeci nezabijou. Já jí taky nemám ráda. V celé třídě bylo hrobové ticho. Kdyby někomu spadl na zem špendlík, udělal by nejvíce hluku. Všichni spolužáci se teď na mě dívali a čekali na mou reakci. Abych se dostala do své poslední lavice u okna v rohu, musela bych projít kolem ní. Ještě se postavila tak, aby na nás celá třída viděla a abych se jí zpříma dívala do odporně šedohnědých očí. Ty prasečí oči se do mě přímo zavrtávaly. Jsem horkokrevná a výbušná. Byla jsem připravená pomstít se jí za celé ty roky, co do mě schválně narážela, posmívala se a podobně. „Dějiny literatury mě zajímají. Ovšem váš zvrásněný a uschlý obličej ne. Na tělo naštěstí nevidím přes ty vaše komunistické had... oblečení. A když už jsme u toho, budu se líbat kdy chci a s kým chci. To je moje soukromá záležitost a vy nemáte právo do ni zasahovat“, měla jsem co dělat, abych po ní nezačala křičet. Díky bohu za sebeovládání. Mluvila jsem klidným, vyrovnaným, zároveň ale takovým tím drzým a provokativním tónem. Vždycky jsem takhle vytáčela matku. S odporem jsem se jí podívala do očí. Provokativně, jak jinak a hned poté si ji prohlédla od hlavy k patě. Světle hnědé vlasy měla vyčesané nahoru do drdolu. Dlouhou, vyblitě hnědou sukni, blůzku s volánky, absolutně nevkusné boty a tlusté, nemoderní brýle celý její vzhled podtrhovaly. „No...“ pokračovala jsem ještě drzeji: „Alespoň se mi nemůže stát, že dopadnu jako vy. Jako stará... zoufalá panna.“ Potřebovala chlapa jako sůl. Hned když jsem domluvila, celá zrudla. Věděla totiž, že je to pravda, která nyní byla odhalena. Jako Stránka 20
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) jakési prozrazené tajemství. Byla jsem si naprosto jistá, že mi nemůže nic udělat. Proto jsem si tohle všechno mohla dovolit. Na to, aby mi zhoršila známku až na nedostatečnou a nechala mě propadnout neměla důkazy. Může mi navrhnout napomenutí třídního učitele, ale stejně dobře jako já věděla, že mi to nevadí a rodiče to lehce přehlídnou. Mohla mě poslat taky do ředitelny. To ale taky neudělá. Proč? Když jsem vám říkala, že moje matka vlezla do postele snad s každým, tak mezi nimi byl i náš pan ředitel. To mi poskytovalo jistou výhodu. Ona o tom ale nevěděla. Nevím, proč mě za ním neposlala. Myslím si, že se ředitele bála. Snad proto, že už u něj na koberečku byla. A hádejte za co... za zasahování do soukromého života studentů. Ředitel si ale nemohl dovolit jí vyhodit, už ze dvou důvodů. První důvod je málo učitelů a ještě míň na téhle škole. A ten druhý, byla dost dobrá. Chováním ne, ale její dovednosti v oboru studia byly opravdu dobré. To jsem uznávala. Takže když to všechno shrnu dohromady, jí nezbývá nic jiného než jenom překousnout mojí krutou upřímnost. Přímo jsem na ni viděla, jaký problém jí dělá nezačít tady po mě přede všemi řvát. Semkla rty a uklidnila se. „Prosím, běžte se posadit do své lavice“, řekla pouze. Haha, už nebyla tak ostrá jako před chvílí. Tak prudký protiútok nečekala. Sem tam neškodí trochu její ego přiškrtit. Když jsem šla uličkou přes celou třídu až ke své lavici, viděla jsem tak nějak šťastné obličeje spolužáků, kteří mi gesty říkali: „Tak to se ti povedlo!“ Jo, tak v tomhle jsem byla dobrá. Měla bych si ve škole vyvěsit billboard, na kterém by stálo: „Potřebujete naštvat učitele? Vytočit ho a dohnat k trapnému mlčení? Brnkněte O'Gradyové ze čtvrťáku.“ Skvělé, budu populární. Dneska jsme probírali Voltaira. Nedávala jsem pozor, poslouchala jen jedním uchem, ale stejně jsem nevnímala. Dívala jsem se z okna a přemýšlela nad tou dnešní párty. Na hřišti za školou zrovna hrál jeden z nižších ročníků frisbee. Jaké kostýmy asi Matt vymyslel? Hlavou mi vířilo milion otázek. Asi půl hodiny byl klid. Nikdo mě nerušil, nikdo neotravoval, zkrátka taková ta školní pohodička. Znuděně jsem si kreslila do sešitu. Kreslení mě bavilo. Ne tak moc, jako paranormální jevy, ale svým způsobem mě přitahovalo. Moc ráda jsem četla knihy o upírech, čarodějnicích, vlkodlacích, vílách, o záhadných zmizeních nebo nevysvětlitelných úkazech. Nevím proč, ale tohle mě vždycky přitahovalo. To neznámo, to tajemno. Zrovna když jsem přemýšlela nad tím, jaké by to bylo z někoho vysát krev, tak už Ridleyové praskly nervy. Zajímavé, když jsem jí viděla naposledy (což bylo před deseti minutami, pravda), zdála se být celkem v klidu. Asi si všimla, že jsem celou hodinu mimo. Doteď se jí asi dařilo mě ignorovat. Mám takový pocit, že jsem na sebe upozornila až když jsem si začala pobrukovat mojí oblíbenou písničku od Linkin Park - Given up. A to už asi neudržela. Hudbu jsem měla moc ráda. Zpívám, hraju na klavír, klávesy a elektrickou kytaru, teda hrávala jsem. Teď už se tomu moc nevěnuju, ale když mě chytne nálada, ráda si zahraju. „O'Gradeyová, mohla byste nám říct něco o osobnosti z dnešní hodiny? Jen abych se ujistila, že jste alespoň dávala pozor, když už jste přišla pozdě,“ zněla otázka. Zhluboka jsem se nadechla. Postavila se a spustila: „Voltaire, vlatním jménem Francois Marie Arouet byl historik, filozof, dramatik, básník, prozaik a publicista osmnáctého století. Bývá po něm nazváno celé období, takzvané století Voltairovo. Měl velmi pestrý život. Svůj pseudonym si vymyslel při tvorbě satirické skladby mířené proti králi a kvůli tomuto dílu byl vězněn v Bastile. Vlastně promiňte, až tam vymyslel svou přezdívku a napsal tam i své první větší dílo. Za urážky musel odjet do Anglie. Když se vrátil do Paříže, stal se historiografem Ludvíka patnáctého a taky členem francouzské královské akademie věd. Abych to zkrátila, jeho díla reprezentují racionalismus osmnáctého století. Věřil, že člověk je schopen dosáhnout lepší budoucnosti díky vědě, kultuře a řádu. Ve svém díle, filozofické povídce, Candide vystupuje proti optimismu a víře v dobro celého světa. Taky podal kritický obraz soudobé společnosti...“ Když jsem domluvila a s až nepřirozeným úsměvem sedla, Ridleyové spadla čelist. Stránka 21
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010) Doslova! Když konečně slova našla, zazvonilo. „Pro dnešek je konec. Děkuju, Christino,“ a s těmi slovy se jako pára nad hrncem vytratila ze třídy. Z tohohle šoku se bude vzpamatovávat dlouho. Ptáte se, jak to že jsem uměla tak dobře odpovědět? Předevčírem jsem o něm dělala referát do francouzštiny. S úsměvem jsem vyšla ze třídy a zamířila na přilehlé parkoviště.
Stránka 22
