Počítačová gramotnost II Mgr. Jiří Rozsypal aktualizace 1. 9. 2011
Počítačová gramotnost II
Tato inovace předmětu Počítačová gramotnost II je spolufinancována Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR, projekt č. CZ.1.07/2.3.00/09.0197, "Posílení konkurenceschopnosti výzkumu a vývoje informačních technologií v Moravskoslezském kraji".
6. kapitola - Pravidla („rady“) pro práci s videokamerou
Pravidla natáčení - základní • na několika snímcích níže uvádím pár základních pravidel a rad pro práci s videokamerou ▫ tyto informace jsou převážně čerpány z této literatury: JUŘICA, J. Video na počítači. Praha: Computer Press, 2002, ISBN 80-7226-650-0
Držení a vedení videokamery
!!
• klidné vedení videokamery
▫ v současné době se na trhu kamer pro běžné používání objevují stále menší a lehčí videokamery. Tyto vlastnosti přispívají k větší mobilitě avšak je problém je udržet v klidu ▫ profi kamery váží kolem 7 kilogramů a kameraman ji má umístěnou na rameni
• kameru vždy držíme oběma rukama • důležitá je stabilita na obou nohách
▫ je dobré mít nohy mírně rozkročené, ruce a paže je třeba mít pevné nikoliv však křečovité ▫ výhodné je při natáčení se opřít, dodá to na stabilitě snímání ▫ nespoléhejte vždy na stabilizátor videokamery!
• klidnější obraz neodvádí diváka od děje, budí profesionálnější dojem
Použití transfokátoru („zoomu“) (1) !! • transfokátor je mechanismus, pomocí kterého můžeme přibližovat/vzdalovat snímané objekty • transfokátor můžeme ovládat ▫ pomocí mechanického ovládacího prvku nebo ručně tak, že otáčíme kroužkem transfokátoru na objektivu videokamery řada kamer obsahuje objektivy, které nejsou vybavené kroužkem pro ovládání transfokátoru, proto si musíme vystačit s mechanickým ovládacím prvkem
Použití transfokátoru („zoomu“) (2)
obrázek vlevo ukazuje mechanický ovládací prvek, tzv. kolébku (W – oddálení, T - přiblížení)
obrázek vpravo ukazuje kroužek sloužící k přiblížení a oddálení FOTO-zdroj: M. Kozubíková, P. Krejčí, Učíme se filmovat, Gymnázium Brno
Použití transfokátoru („zoomu“) (2) • minimální používání transfokátoru („zoomu“) není nikdy na škodu! • „zoom“ používejte jen když chcete snímat vzdálený detail, na který chcete diváka upozornit • mnohem většího účinku docílíme změnou postavení kamery
!!
Velikost záběru (1)
!!
• velký celek – záběr, ve kterém hraje hlavní roli prostředí (jeho velký celek, rozsáhlost, atd.), lidský faktor je zde potlačen, nebo zcela vyloučen ▫ velký celek je záběrem většinou nedramatickým, informuje nás o prostředí (např. pohled na město, krajinu, atd.)
• celek – člověk a prostředí jsou v určité rovnováze. Snímáme celou postavu člověka takovým způsobem, aby byla zachycena část prostoru nad jeho hlavou a pod nohama ▫ u tohoto záběru máme možnost dostatečně zachytit a vnímat prostředí, ve kterém se člověk pohybuje
Velikost záběru (2)
!!
• polodetail – je záběr, jehož spodní hranice rámuje člověka v pase, jedná se o portrét. Pohled je soustředěn na jednoho člověka nebo také na malou skupinu lidí ▫ zde je prostředí velmi silně potlačeno
• detail – v tomto záběru se objevuje např. hlava, ruka, noha, atd. ▫ zde je důležité při natáčení vliv prostředí co nejvíce eliminovat
Prostor a čas
!!
• specifický „filmový“ prostor můžeme vytvářet vazbou na „filmový“ čas • např. dva záběry, každý z jiného místa na světě se můžou dát dohromady a po střihu bude tato sekvence vypadat zcela přirozeně (jako by takový prostor na jednom místě skutečně existoval) ▫ tímto způsobem lze vytvořit nereálné prostředí
• prodloužení děje či pohybu
▫ rychlé děje nemůže divák sledovat detailně, proto je zde třeba rychlost děje uměle záběrově a střihově zpomalit např. skok do bazénu se dá záběrově rozdělit, tím tento krátký děj prodloužíme
• zkrácení filmového děje
▫ snímáme pouze určité fáze děje
např. příchod člověka z velké dálky
Perspektiva (1)
!!
• jedná se o nabídnutí divákovi několika zcela odlišných pohledů na jeden děj ▫ záběr musí upoutat pozornost – při každém záznamu je třeba hledat jiný pohled na svět
• normální pohled – pohled na svět z výšky našich očí
▫ pokud budeme chtít zobrazit svět někoho s malou postavou (např. dítě, pes), svět by měl být tedy zachycen z výše očí toho, o kom dané téma je
• podhled – např. recidivista ve filmu reprezentuje svou bezmocnost, nebo pohled, který má v divákovi vyvolat pocit strachu a ohroženi ▫ podhled z žabí perspektivy – vyvolává strach, ohrožení ▫ osoby, které nám hovoří do kamery budete rovněž natáčet z mírného podhledu řečnická aktivita se zvýrazní, a zvýrazní se i pocit vyšší autority
Perspektiva (2)
!!
• nadhled – tento typ záběru vyvolává v divákovi pocit nadřazenosti, síly a nadváhy ▫ pokud je dobře koncipován může vyjadřovat také nutnost ochrany i laskavosti (např. vztah k dítěti) ▫ nadhled z velké výšky (např. pohled z radnice na náměstí) vyvolává pocit lehkosti a volnosti
Pohyb videokamery
!!
• při natáčení se budeme snažit, aby co nejvíce záběrů patřilo do skupiny statických (klidných), ve kterých se pohybuje objekt a kamera stojí • u běžně dostupných lehkých kamer se nám málokdy podaří při dynamických záběrech udržet stabilní a klidný obraz ▫ profesionální filmaři k tomuto používají různé plošiny, kolejnice, atd.
• základním pohybem kamery je panoráma
▫ může být zleva – doprava nebo naopak ▫ také může být z shora dolu a naopak ▫ při natáčení panorámy bychom měli vycházet ze statického záběru, zapnout natáčení, počkat 1,5s a natáčet. Při ukončení opět necháme chvilku kameru natáčet jedno místo a potom natáčení vypneme ▫ při natáčení vedeme kameru pomalu, aby mohl divák záběr pohodlně sledovat a všimnul si i některých detailů v obraze
• kombinované vedení panorámy
▫ provádění panorámy současně s použitím „zoomu“ (transfokace) panoráma + zoomování musí být vyvážené, pokud není, vede k deformaci záběru
Komponování záběru
!!
• Na co si dát pozor při komponování záběru: • na předměty situované přímo za postavou (např. strom, sloup, atd.). Tyto předměty budí dojem, že člověku „tyčí z hlavy“ • při polodetailu mluvícího člověka (záběr na hlavu a ramena člověka) ponecháme více prostoru tam, kam se osoba dívá • řezání postav bočními okraji záběru nedělá nejlepší dojem (výjimkou je větší skupina lidí, např. část velkého davu lidí) • děj by se neměl odehrávat těsně u stěny (ztrácí se prostorový dojem scény) • nebudeme snímat záběr s prázdným prostředím (má nízkou vypovídací hodnotu). Jsou ale i výjimky, kdy se prázdný prostor snímá: ▫ při filmování prázdného prostoru, je vhodné si natočit dostatek detailů na prostřihy. Těmi můžeme záběry prázdného prostředí oživit
Vnímání obrazu divákem
!!
• zlatý řez – jsou místa v obrazech, která jsou nejvhodnější pro umísťování objektů, které mají upoutat pozornost diváka ▫ objekty je nejvýhodnější umístit do 1/3 obrazu ▫ ani dokonale symetrickou stavbu není vhodné umísit do prostřed obrazu
• natáčení krajiny – zde je dobré rozdělit obraz horizontem, tak aby buď převládala obloha nebo zem (krajina, moře)
Kompozice obrazu
!!
• zabíraný objekt je vhodné umisťovat vždy asymetricky (ne do středu hledáčku) • při snímání detailu hlavy člověka umístíme oči do horní třetiny obrazu • snímáme-li polodetail člověka, umístíme celou hlavu do horní třetiny obrazu a „posuneme ji“ mírně vlevo či vpravo k okraji obrazu • dodržování svislých a vodorovných čar
▫ snažíme se držet kameru rovně ▫ je třeba hlídat si levý okraj hledáčku se svislými částmi obrazu (např. zeď budovy) ▫ vertikální linie – vyvolávají dojem stability ▫ horizontální linie – vyvolávají dojem uklidnění, vyrovnanosti ▫ diagonální linie – vyvolává dojem akce
• pro správnou použitelnost tvarů a linií je třeba vědět, jakým způsobem čte divák obraz
▫ nesleduje obraz zleva doprava, ale po diagonále – zleva doprava a dolů. Poté se oči vrací zpět do středu obrazu
• obraz použitý ve videu by měl být barevný
▫ sytější barvy v obraze – výhodné pro videozáznam
Použité zdroje [1] LONG, B., SCHENK, S.: Velká kniha digitálního videa. Brno, Computer Press, 2005, ISBN 80-251-0580-6. [2] MYSLÍN, J.: Digitální video v praxi. Praha: Computer media, 2005, ISBN 80-86686-42-6. [3] MATOUŠEK, J., JIRÁSEK, O.: Natáčíme a upravujeme video na počítači (3. aktualizované vydání), Brno, Computer Press, 2007, ISBN 978-80-251-1651-7. [4] JUŘICA, J.: Video na počítači. Praha, Computer Press, 2002, ISBN 80-7226-650-0 [5] JEŘÁBEK, V.: Digitální televizní příjem DVB – T, ČVUT [online]. URL: [6] KUDĚJ, Š.: Zpracování videa na počítači, SVOŠ A OA s.r.o., České Budějovice, 2005 diplomová práce [online]. URL: http://home.pf.jcu.cz/~pepe/Diplomky/kudej.pdf [cit. 2011-9-5] [7] SÝKORA, J.: STŘIH V DIGITÁLNÍ KINEMATOGRAFII, AMU V PRAZE, diplomová práce [online]. URL: http://www.famu.cz/soubory/dokumenty/katedry/kss/strih-v-digitalni-kinematografiI [cit. 15. 7. 2011] [8] VANČURA, T.: Principy tvorby videa, SŠ COP, Sezimovo Ústí [online]. URL: http://www.copsu.cz/media/download/vancura/tvorbavidea.pdf [cit. 2011-8-1] [9] MICHALÍK, P.: Digitální video v praxi - technické základy, VŠE Praha [online]. URL: http://u3v.vse.cz/wp-content/uploads/2009/03/U068.pdf [cit. 2011-7-11] [10] SEDLÁK, P. : MALÝ VIDEOKURZ [online]. URL: http://videoproduce.cz/videokurz.htm [cit. 2011-7-7]
