2.Samuelova 11 Posledně jsme spolu začali číst, milí posluchači, jeden náročný příběh ze 2s. Náročný je především v tom, že se tu dozvídáme hrozně škaredé věci na našeho hlavního hrdinu, kterého jsme, jak doufám, se zalíbením pozorovali už dost dlouho a viděli jsme jej jako hrdinu vysoce kladného. Sledovali jsme jej jako člověka, kterému nade všecko záleží na tom, aby byl v úzkém a čistém kontaktu s Hospodinem, záleželo mu na tom, aby plnil všechno, co si Pán Bůh přál... Nyní vstupujeme do druhé velmi významné části 2s, které Dr.McGee jako celku dal nadpis "Davidovy problémy", zatímco první část, kterou jsme četli dosud, by bylo možné nadepsat "Davidova slavná vítězství". Díky Hospodinovým požehnáním se David stal jedním z nějvětších králů široko daleko. David proslavil Izraele do rozlehlého okolí. Ale nyní přichází situace, která narozdíl ode všech úžasných předchozích vítězství v Hospodinově jménu Davidovi osobně, jeho duchovnímu životu, jeho kontaktu s Hospodinem přináší nevídanou a neočekávanou porážku... Na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, poslal David Jóaba a s ním své služebníky i celý Izrael, aby hubili Amónovce a oblehli Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě. °2s11,1 Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. °2s11,2 V průběhu roku byla vždy určitá období, kdy se téměř nedalo válčit. Kdy by to snad bylo příliš náročné především z hlediska počasí. Buď to bylo přílišné vyčerpávající horko, nebo naopak bylo období dešťů... A jindy zase byla v průběhu roku období, kdy byly ideální podmínky pro takové akce... A tak v ten vhodný čas David posílá své vojsko v čele se zkušeným vojevůdcem Joábem do boje proti Amónovcům, o nichž byl řeč posledně, jak Davida neprávem napadli, osočili, zhanobili Davidovy posly a ještě na něho vojensky vytáhli s velikými posilami, které si zaplatili... Izraelské vojsko v čele s Joábem vytáhlo. Proč ale sám David zůstává doma? Proč nejde taky do boje? Vždyť šlo vlastně o jeho jméno, o jeho prestiž... David si po vybudování svého krásného sídla zjevně zvykl na báječné královské pohodlí... Jeho život byl nyní nesrovnatelný s tím, co prožíval kdysi, když se ukrýval v jeskyni Adulámu a nevím kde všude ještě, když byl štvancem před králem Saulem a jinými nepřáteli... To že David nyní zůstal doma, a do boje vyslal pouze své lidi, to bylo však pro Davida osudné... Někdo by možná rozvinul úvahu o tom, že kdyby byl David šel do toho boje, nebylo by ho potkalo to, co ho potkalo, vůbec by se nebyl setkal s takovým pokušením... Na tom by bylo možné postavit rozsáhlou úvahu o zahálčivosti, o pohodlí, o lenosti... Ano
pohodlí a nečinnost vytváří předpoklady pro různá vnitřní pokušení, na která člověk při opravdu pilné práci nemá většinou ani pomyšlení... V tomto případě je to jistě tak. Kdyby byl David táhl do boje se svým vojskem, asi by nebyl spatřil tu krásnou ženu, kterou spatřil... Ale jsem přesvědčen, že taková pokušení nejednou přicházejí i v obdobích největšího zaneprázdění... A stávají se téměř neodolatelnou léčkou... Co kdyby se chystal do toho boje jít a spatřil by stejnou scénu při odchodu? Myslíte, že by pro něho nebyla pokušením? Pilná práce je velmi dobrá pomůcka proti různým pokušením. Pomáhá především v tom, že ty impulzy, které z různých souvislostí přicházejí, nemáme čas rozvíjet a přemýšlet o nich, pokud jsme intenzivně zaměstnáni nějakou prací... Ale tím nelze říci, že by ta pokušení nepřicházela... . Abychom si rozuměli. Někdo padne v určitém pokušení, když právě zahálel... Učiní závěr, nebo je mu doporučeno, aby se příště před takovým pokušením chránil prací... Náš věřící člověk, kterému toto bylo doporučeno, nechce příště padnout stejným způsobem, proto se podle rady dá do intenzivní práce... To je moc hezké, sám to doporučuji a zcela jistě intenzivní zaneprázdnění je velikou pomocí. Kdyby zahálel mnohem hůř by mohl obstát nebo spíš by asi vůbec neměl šanci... Nicméně, se značnou pravděpodobností se přes všechnu intenzivní práci zase někde najde skulinka, jíž to pokušení, třeba v docela jiné formě, znovu proklouzne do mysli člověka... Práce zaměstnává kus jeho kapacity, ale pro nějakou mimořádně přitažlivou či choulostivou oblast se vždycky ještě najde nějaká ta volná kapacita. Chci tím říci, že obrana proti pokušením může být v tom, že budeme utíkat do různých činností nebo v tom, že před pokušeními budeme zavírat oči, aby se nemohlo probojovat do naší mysli... Tato cesta může být určitou pomocí, ale kromě toho musí být řešení ještě někde jinde... Každý z nás prožívá pokušení v trochu jiné oblasti... Nejde tedy jen to, co jsme pozorovali u Davida. Ale také o řadu dalších věcí, které věřící lidi často zmáhají, i když ty jíné oblastni pokušení věřícím obyčejně nepřipadají tak zlé, jako byl ten Davidův prohřešek... Dovolím si učinit zde malou odbočku. Na podrobnější pojednání, žel, není prostor, ale přesto doufám, že mi bude rozumět a že toto zamyšlení bude někomu užitečné... Apoštol Pavel věřící v NZ svými listy na mnoha místech vybízí k takovým zvláštním věcem, a varuje před jinými, které nás třeba i udiví... Že by se věřící takto chovali? Ano, věřící podléhají takovým věcem... A že by reálný věřící mohl žít tak, jak Apoštol Pavel radí? Pavlovy výzvy mají třeba tuto zcela praktickou a konkrétní podobu: Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost,
vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou... (ko3.5) ...nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a obecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele... (ko3.8-10) Tu zaznívá úkol pro každého následovníka Pána Ježíše, aby se s těmi negativními věcmi vědomě rozešel. Všimněte si, prosím, že tu není jen zmínka o smilství, ale taky o zlobě, hněvu a podobně. Apak následuje výzva, aby následovník Pána Ježíše Krista místo těch věcí, které odložil, do svého srdce, do své mysli vědomě zasadil pozitivní věci, které mají své kořeny v duchovní oblastni, ve spojení s Pánem... Někteří věřící říkají: "Já už jiný nebudu..." "Nemám dost síly se změnit..." "Už můj děda byl tak prchlivý, já za to prostě nemůžu..." A podobné výroky je možné někdy od věřících slyšet... Kdyby proměna nebyla možná, Apoštol Pavel by věřícím dozajista nedával takovou výzvu... My sami se vědomě musíme s těmi starými věcmi rozejít, my je musíme ze svého nitra vyhostit a vědomě si nechat to své nitro naplnit těmi pozitivními věcmi od Pána... To může být taky veliká dřina a záležitost uřčitého času, který ten zápas vezme. To není dokonalost, která se na křesťana jen tak sama od sebe snese... Ale je tu výzva k naší aktivitě, k našemu rozhodnutí. Ta výzva jako refrén zaznívá ještě na jiných místech Písma: Proměňujte se obnovou své mysli... (ř12.1) Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli... (1p1.13) (kral. přepásejte bedra mysli své) Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši. (f2.5) Nebo ještě před tím jsem měl možná citovat Pavlovo slovo, které nám odkrývá vlivy, jež na naši mysl působí... Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu... 2k11.3 V téže ep. Apoštol Pavel uvádí zvláštní výrok, kterým ukazuje, že se sám do toho zápasu věřících vložil, a tak jim chtěl pomoci, aby mohli být osvobozeni, aby se dovedli ve své mysli oddělit od těch různých marných věcí a pokušení a nasměrovat se na cíl, kterým je Pán Ježíš Kristus... Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista (2k10.5) U každého z uvedených textů bychom si potřebovali pročíst širší souvislost, víc o tom přemýšlet a každý sám se modlit, abychom pochopili, jak tyto praktické a konkrétní výzvy zapadají do duchovních událostí, které se v nitru člověka
dějí, když opravdu žije s Pánem... Pochopitelně samotná snaha jakéhokoli člověka, kterému by se tyto myšlenky líbily, by nebyla nic platná. Tou snahou máme vyjít vstříc tomu, co se v nás z Ducha Svatého narodilo jako nová přirozenost... Jinými slovy jde o to, abychom té nové přirozenosti, DStému v nás dali prostor... Apoštol Pavel v takovém úzkém spojení s Pánem Ježíšem Kristem žil. I když sám říká, že nečiní to dobré, které chce, ale to zlé, které nechce (ř7), přesto poznal svobodu od hříchu, od toho zákona hříchu a smrti, jak říká (ř8). Poznal svobodu, která spočívá v poddanosti Kristu... A tak si v tomto úžasném vítězném poznání a v této skutečnosti, která naplnila jeho život, také dovolil jako výsledek říci: My však mysl Kristovu máme. (1k2.16) Jsem přesvědčen, že Apoštol Pavel rovněž tak, jako každý z nás procházel různými formami pokušení. Cílem jeho aktivity nebylo za každou cenu se křečovitě vyhýbat pokušení, ale mít mysl Kristovu, což představuje úžasnou sílu, úžasné osvobození... Máme veliké přání, abychom také my všichni, kdo jsme své životy svěřili Pánu Ježiši Kristu měli Kristovu mysl... Neboť naše mysl je místo, kde pokušení nachází živnou půdu a kde vyrůstá žádost, z níž pak plyne prohra, hřích... Nyní se ale vraťme k Davidovu příběhu... Na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, poslal David Jóaba a s ním své služebníky i celý Izrael, aby hubili Amónovce a oblehli Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě. °2s11,1 Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. °2s11,2 David si dal zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: "Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?" °2s11,3 David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal; očistila se totiž od své nečistoty. Potom se vrátila do svého domu. °2s11,4 Posledně jsme se už zmínili o tom, že Hospodin celou vinu za hřích, který tímto Davidovým večerním procházením po střeše jeho vlastního paláce začal, připočítal Davidovi. Ale ukázali jsme si i druhou stranu. Položili jsme si otázku, jestli svůj podíl na tom neměla i tato krásná žena, Betsabé, Bat-šeba. Přinejmenším je zvláštní, že se koupala, či omývala na věřejnosti, na takovém místě, kde ji bylo vidět... A potom je nejvíc divné, že tu není ani sebemenší zmínka o tom, že by se bránila, že by něco namítala, když ji David pozval do svého soukromí a když s ní spal... Dr.McGee poznamenává, že ženy a zejména mladé dívky, a to prosím i věřící dívky, si ani neuvědomují, kolik problémů někdy způsobují svým zevnějškem, svým oblečením chlapcům či i docela zralým mužům. Betsabé, Bat-šeba, buď moc nepřemýšlela o tom, zda se na ni někdo dívá a už vůbec ne o tom, co to s ním může udělat, a
nebo (to snad spíš) si dokonce libovala ve svém zmáhajícím šarmu... Odpovědnost za rozhodnutí, za ten čin jednoznačně padla na Davida. Ale od odpovědnosti za počáteční pokušení nelze osvobodit krásnou Betsabé, Bat-šebu. Ta žena však otěhotněla a poslal Davidovi zprávu: "Jsem těhotná." °2s11,5 Tohle mi připomíná celou řadu mužů různého věku, kteří od nějaké ženy dostali, podobnou zprávu... "Jsem těhotná." Pokud všechno funguje tak, jak má, muž má z takové zprávy radost, jestliže mu ji sděluje jeho vlastní milovaná manželka a jestliže to bylo jejich společné přání, aby měli dítě... Ale příliš často toto konstatování ženy přináší muži úzkost a zmatek... To zejména tehdy, když jde o svobodnou dívku nebo tím spíš když jde o cizí ženu. Co teď... Příliš často se dnes tato situace řeší pomyšlením na ukončení života, který právě začal... To se mnohým zdá nejjednodušší... Král David ve své době takové myšlenky neměl, protože tehdy tahle možnost nebyla běžně k mání... Vymyslel však lepší variantu, ta byla docela mírumilovná... David vzkázal Jóabovi: "Pošli mi Chetejce Urijáše." Jóab tedy poslal Urijáše k Davidovi. °2s11,6 Urijáš k němu přišel a David se ho ptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji. °2s11,7 Bylo docela přirozené, že když král vyslal vojsko do nějaké operace, tak se pak zajímal, jak se vojsku vede... jako vrchní velitel ozbrojených sil země měl plné právo se zajímat... A tak si pro zpravodajství vybral právě manžela naší Betsabé, Bat-šeby, Uriáše Chetejského. Uriáš splnil své poslání, podal králi podrobnou zprávu o situaci ve vojsku a na bojišti. Pak řekl David Urijášovi: "Zajdi do svého domu, a umyj si nohy." Urijáš vyšel z královského domu a za ním nesli královský dar. °2s11,8 Ten královský dar mohl leckoho trochu zarazit, ale proč by král nemohl dát svůj dar komu chtěl... dnes třeba Uriášovi Chetejskému, od něhož získal podrobné zpravodajství z vojenského tažení svého vojska... Jinak těžiště Davidovy taktiky je pro čtenáře tohoto příběhu zjevné. David si přál, aby Uriáš šel domů, aby spal se svou ženou a aby sám Uriáš i přilehlé okolí pokládali počaté dítě za dítě Uriášovo... To byla nejjednodušší varianta, jak se dostat z tohoto propadliště, v němž se David nyní ocitl... Urijáš však ulehl se všemi služebníky svého pána u vchodu do královského domu a do svého domu nezašel. °2s11,9 Když Uriáš odešel od krále, nebyl by asi mohl jít v tu denní dobu hned zpátky do vojska, vždyť měl za sebou pěkných kilometrů, tak alepoň přenocoval. Nesplnil však Davidovu představu v tom, že by šel přenocovat domů, ke své ženě... To velmi koplikuje Davidův plán pro zakrytí vlastního hříchu... Když oznámili Davidovi, že Urijáš do svého domu nezašel,
otázal se David Urijáše: "Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi tedy nezašel do svého domu?" °2s11,10 Urijáš Davidovi odvětil: "Schrána, Izrael i Juda sídlí v stáncích, můj pán Jóab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!" °2s11,11 Nevím, jak se David cítil, když slyšel tahle slova. Nemohla být větš výčitka pro krále, než tato slova. Král má před sebou muže oddaného Hospodinu a jeho lidu, má před sebou muže, který nežije sám pro sebe, pro své pohodlí, ale který má na paměti poslání, které je mu nyní svěřeno... Dokud to své poslání neplní, dokud se celá armáda nevrátí, Uriáš prostě nemůže uhnout... A to je pro Davida další mohutný škrt v jeho plánech... Co teď Davide? Co si počneš? Zaprvé je třeba získat trochu času na přemýšlení... Je jasné, že teď je třeba rychle začít pracovat na náhradních variantách řešení vzniklé situace s těhotenstvím Betsabé, Bat-šeby... David Urijášovi řekl: "Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím." Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i nazítří. °2s11,12 David ho pozval, aby s ním jedl a pil a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel. °2s11,13 David se rozhodl ještě pro jeden pokus ve stejném směru: přimět Uriáše, aby šel domů, ke své manželce. Stačilo by, kdyby byl jen zašel do svého domu. Už by se dalo říci, že nevěděl, co dělá, že si to nepamatuje, když byl opilý, a Betsabé by snad potvrdila, že to dítě je jeho... jinak by totiž podle Mojžíšova zákona vina padla kromě Davida i na ni!!! Její slovo by tu sehrálo rozhodující roli také pro její morální záchranu, neboť ona se měla bránit...!!! Jenomže Uriáš je příliš pevně rozhodut neopustit své pozice, je příliš neoblomně rozhodnut zůstat věrný svému poslání. Na přání krále tedy zůstal o jeden den déle, ale to bylo vše. Dokonce ani s tou opilostí to nebylo tak zlé, jak si David přál. Uriáš se ještě velmi dobře kontroloval... Dobře věděl, co dělá... Davidova varianta číslo jedna nevyšla, a tak mu nezbývá, než sáhnout k další variantě řešení této náročné situace. Tak to bývá, když člověk neovládne svou mysl, když dovolí, aby žádost dostala v jeho nitru prostor... Ta žádost pak počně, jak říká Jakub, a je tu hřích... Ve snaze zakrýt hřích se však nejednou dopouštíme dalaších a dslších hříchů... Ale o tom si něco přečteme a povíme zase v našem příštím pořadu pod názvem Světem Bible, milí posluchači...
