podrobil i nefalšovanému tréninku v posilovně: Hraju takového vesnického ramba, režisér si tedy vymínil,

Tomáš Žatečka si zahrál ve filmu Želary, natočeném podle scénáře Petra Jarchovského režisérem Ondřejem Trojanem. Jeho dospělými hereckými kolegy byli mimo jiné Aňa Geislerová a maïarský herec György Cserhalmi, známý například z filmů Pevnost, Iná láska a Neha. Na plátně se objeví i Jan Tříska, Iva Bittová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Ivan Trojan a Jaroslava Adamová. V epizodní roli se filmovým plátnem mihla také Marie Helebrantová. Tomáš podle vlastních slov ještě před prvním natáčecím dnem „přečetl scénář snad padesátkrát“ a navíc se podrobil i nefalšovanému tréninku v posilovně: „Hraju takového vesnického ramba, režisér si tedy vymínil, že se musím ještě do začátku filmování jeho představě přiblížit.“

61

f

i

l

m

62

Kristýna a ti druzí Mohlo by se zdát, že Kristýně Květové k první velké roli ve filmu dopomohla náhoda a skutečnost, že pro maskéry a garderobiéry její proměna v Šebestovou byla hračkou. V průběhu natáčení filmu Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko se však jak Kristýna, tak Zdeněk Charvát (Ludvík) i Vojta Bárta (….) projevili jako spolehlivé opory režiséra Václava Vorlíčka.

Kristýna Květová/Bill Gates Kolem premiéry se děly věci neuvěřitelné, kdejaká soutěž, objevily se spousty reklamních plakátů, fotografie na titulních stranách časopisů. S dětskými herci se při své návštěvě Prahy potkal také věhlasný Bill Gates – a tak je docela s podivem, že se nikomu z výše jmenovaných z toho všeho nezatočila hlava.

Kristýna disponuje takovou energií, že někdy dokáže zastavit i rolbu... (zde spolu s Klárou a Danielem na horách v roce 2003).

Tábornice v Javorníku 2001

Roli kardinála Richelieu prý psal Honoré de Balzac pro Kristýnu ...

Pozorný divák, který je zároveň znalcem dějin Dismanova souboru, napočítá ve filmu ještě minimálně dvě další tváře bývalých dismančat – na plátně se mihla i Gábina Přibilová jako televizní hlasatelka a také Eva Klepáčová, kterou vám představujeme na fotografii spolu s Akou Janouškovou (a Stáňou Lojkovou s Karlem Weinlichem) po vysílání Dobrého odpoledne v pátek 22. 6. 2001.

„… chraň si nos před větry mořskými, pouze tak přežiješ zimní dny bez rýmy…“ Zdeněk Charvát v roli Cyrana U Zelené žáby

„Já jsem přišla do souboru ve čtyřiačtyřicátém roce, a to byli moji rodiče v koncentráku, zatčení gestapem. Nesměla jsem ani chodit do školy, vyrazili mě z Národního divadla, kde jsem účinkovala v operách a měla jsem krásnou činoherní roli. Byla jsem z toho velice smutná, až jedna moje spolužačka mi řekla: „Pojï, já chodím k panu Dismanovi, třeba by to šlo, aby tě vzal do souboru. Ona mu zřejmě vysvětlila, o co jde, a já jsem se až po válce dozvěděla, že jsem v souboru byla vlastně ilegálně, protože on by mě býval nikdy nesměl býval přihlásit v rozhlase jako člověka, který má rodiče v koncentračním táboře. Takhle jsem poznala další dimenzi úžasného, lidského pana režiséra Dismana…“

Aka Janoušková (na fotografii sedící vpravo)

Vojta Bárta si z Brna přivezl Zlatý oříšek! Vyhodnocení druhého ročníku soutěže o Zlatý oříšek se opět konalo za podpory a osobní účasti paní Dagmar Havlové, ministra kultury Pavla Dostála a ministra školství, mládeže a tělovýchovy Eduarda Zemana. Děti vynikající v nejrozmanitějších oborech tak dostaly opět příležitost vstoupit ve známost prostřednictvím televizní obrazovky – finálový pořad byl vysílán v pravé poledne na Nový rok. Nás může hřát, že Vojta byl nejenom nominován, ale také keramickou sošku obdržel! Obor je v tomto případě nad slunce jasný: mineralogie. Blahopřejeme!

„My jsme bydleli přímo tady naproti, v čísle třináct, tam jsme se přestěhovali, takže když jsme se setrou chodili do souboru, tak jsme byly dismančaty, která to měla nejblíž. Scházeli jsme se ve studiu šest. Pan režisér se mi zdál takový impozantní, trochu jsem se ho bála, ale když začal mluvit, tak jsem se absolutně uklidnila. Přivedl mě do studia, kde v polokruhu seděli ti nemladší vepředu, starší v dalších řadách. Seděla tam taková blondýnka s modrýma očima a ta mi řekla: „Neboj se, sedni si mi na klín, já tě pochovám a uvidíš, že se ti tady bude líbit.“ Byla a je to moje báječná přítelkyně Jarmila Šusterová-Horčičková, jedna z našich prvních televizních hlasatelek.“ Eva Klepáčová (na fotografii sedící vlevo, stojící Karel Weinlich a produkční souboru Stanislava Lojková) Pochvalu od pana režiséra Vorlíčka jsme na vlastní uši slyšeli, zaznamenali a odvysílali.

63

e z t

e

l

e

v

i

64

Říjen 1990

Vyšlo to hned napoprvé a ani to nebolelo. Nejdřív jsme si jenom povídali. Pak mi řekli, že zkusíme něco jiného. Začala jsem tedy zpívat, ale brzy mě umlčeli. Chtěli pohyb. Nahoru, dolu, nahoru, dolu. Prohnout! Buï věrohodná! Máš na to! Pak mi dali do ruky hustě popsaný papír a poslali mě za dveře. Za světlým stolkem, který měl svoje nejlepší léta stoprocentně za sebou, čekaly dvě ženy. Zběžně přelétly papír a chápavě se na mě podívaly. Usmívaly se. Zatím. - Vtom vstoupil do místnosti neznámý, asi čtyřicetiletý pán. Nutily mě, abych ho pomluvila. Nechtěla jsem, ale záhy jsem poznala, že nemám na vybranou. „Je tak starý a ošklivý,“ neslo se rozpačitě potemnělou místností. Vousatý muž stál v protějším koutě, pomalu se pohupoval ze strany na stranu a mlčky sledoval mé počínání. „Neboj se. Přidej! On snese víc!“ hecovaly mě přítomné dámy. „Když já nevím, opravdu nevím... ,“ zajíkala jsem se a snažila se alespoň na chvíli vytěsnit z podvědomí vztyčený ukazováček Mirka Dušína – mého tehdejšího idola.

Co se mi v DRDS poštěstilo?

V první řadě „být u toho“. Být součástí skupiny necelé stovky dětí, s menšími či většími úspěchy se snažící něco se dozvědět, něco se naučit, něco předvést. Poštěstilo se mi být v souboru v době, kdy mu šéfoval režisér Jan Berger. Ač k nám dětem přistupoval naoko drsně (jeho průpovídky jsou už legendární) a nezdráhal se před desítkami dětských nevinných ušisek a vykulených očí použít nějaké to sprosté slovo, nikomu to - pokud vím – nenarušilo jeho morální vývoj, všichni ho prostě baštili. Poštěstilo se mi poznat v DRDS pár přátel. S povedenou skupinkou plus-mínus-vrstevníků se tu a tam vídáme dodneška a je radost (většinou)

„Tak bude to?!“ zaznělo z tmavého rohu. „Nejsi tu dnes sama!“ „Dobře, řekl sis o to sám.“ Zatímco jsem pod rouškou dětské nevinnosti předstírala ostych, mozkové závity pracovaly na plný plyn. Horečně jsem uvažovala, čím bych cizího muže dostala na kolena. Vždy - co můžu ztratit? Maximálně mi na konci dopoledního ma ratonu sdělí, že o mě nemají zájem, blesklo mi hlavou. Zhluboka jsem se nadechla a slovně zaútočila na mužovo nejcitlivější místo – modré texasky. „Podívejte se, jak je máte odrbané!“ vmetla jsem mu suše do tváře. Neznámý ztuhl. Pak už si pamatuji jen na ticho, dlouhou chodbu, spěšnou chůzi a tlumený rozhovor mých rodičů s posmutnělým světlovlasým pánem. Domluvili. Tři páry očí spočinuly na mé růžolící líci. Cizinec se nadechl a pronesl v tu chvíli nejbáječnější větu na světě. „Vezmeme tě.“ Pokrčil rameny a pozvolna odcházel. Mezi dveřmi se ještě naposledy zastavil a s nečitelným úsměvem na tváři zarýmoval: „Je to pravda pravdoucí, já jsem totiž vedoucí!“ A klidným krokem zmizel za rohem. Gábina

1991-1995 pouhá členka 1996-1999 smělá asistentka

sledovat, po kterých směrovkách vyrazili a co jim bylo přihráno do života. Poštěstilo se mi snad taky trochu naučit se pracovat s tím, co se tvoří tam někde na hlasivkách, poznat mikrofon, kouzlo práce v médiích a vlastně se mi poštěstilo být nasměrována k mé současné práci. No a hlavně! Poštěstilo se mi – ač to zní příšerně pateticky – nasbírat úžasný vzpomínky na víc než deset let života, které se už prostě nikdy nevytratí.

Markéta Daňhelová, Česká televize

Pěna dní

… v ní své pr vní zkušenosti sbírali V ašek Jílek a Gábina první Vašek Přibilová. Ostatně lépe to vyjádřila dramaturgyně, někdejší dismanče a máma dvou „někdejších“, o generaci mladších:

Myslím, že mě nejvíce v životě neovlivnila ani výchova, ani škola, ani četba chytrých knih. Myslím, že nejvíc mi dalo setkávání. Ve filmové podobě Deníku šílené manželky, Odmalička jsem potkávala v naší stověžaté matičce spousty produkované Českou televizí, se sešlo hned několik současných i minulých členů souboru: v režii Václava zajímavých lidí, lze říci, že jsem o ně chvála bohu zakopávala Křístka si zahráli mj. Monika Svobodová (na snímku na každém rohu - či spíše zpočátku zakopávali oni o mě a mnohem v šátku), Sandra Nováková, ale v epizodních rolích později jsem se naučila zakopávat já o ně. Začali mě zajímat lidé, také Jirka Ployhar nebo Jakub Gryc. z nichž vyzařovalo „cosi“. Na jednom z představení dismančat jsem spatřila vyčouhlého kluka s odstátýma ušima, který spletl, co mohl, zapomínal text, rudnul a koktal a několikrát zakopl. Přesto mě ten člověk čímsi nedefinovatelným okouzlil a když jsme pak v televizi hledali moderátora pro pořad Pěna dní, vzpomněla jsem si na něj, protože jsem se chtěla pokusit trochu popíchnout šeï veřejnoprávního média závanem klukovského uličnictví. Povedlo se, Vašek Jílek moderoval tento pořad po celou dobu jeho existence. Televizní partnerkou se mu stala Gábinka Přibilová, kterou mi Zdena Fleglová poslala na konkurz a ona jej s přehledem vyhrála. Když jsem poprvé viděla Gábinku, Vašek Jílek na cestě pochopila jsem, že ji nutně potřebujeme. na souborové Protože ona je pravé, nefalšované soustředění a hřejivé sluníčko, má v sobě dar i z té do Francie neosobní bedny, jakou televize je, chytit diváka u srdce - a to je přece jedním z úkolů médií. Těší mě, že Gábinku si v televizi už nechali, že dělá hlasatelku a že Vašek se dostal na herectví na DAMU. Doufám, že i já jsem tak přispěla svou troškou do mlýna v tom nepřetržitém potkávání báječných lidí a že ten řetězec bude stále delší a delší. Věřím, že účast v Pěně dní ovlivnila Gábinku i Vaška na celý život a že ono magické potkávání předají zas dál. Irena Obermannová

Moji milí mluviči, průvodci a her ci… herci…

aneb moje spolupráce s DRDS a Českou televizí

V roce 1992 jsem hledal představitele pro koprodukční projekt, kde jsme měli představit naše hlavní město Evropě. Za Prahu „kopal“ Vít Ondračka. A dobře. „Premier regards – Prague…“ V roce 1994 jsme začali připravovat první díly cyklu pro předškolní děti – Kostičky. Nakonec se „urodilo“ 58 dílů a vystřídalo se dost dětí z DRDS. Byla to milá spolupráce s profesionály a príma kamarády, kteří sami přicházeli s nápady a rovněž nazpívali s Kostkáčem /René Krupanský/ hodně původních písniček. Vedle obrazové složky spoluvytvořili důstojný zvukový part Marie Honzíková, Karolína Kaiserová, Aška Košálová, Kryštof Hádek, Martin Luhan, Matěj Křístek, Zdeněk Charvát, Tomáš Žatečka, Veronika Vichnarová, Veronika Tůmová, Jiří Konvalinka, Jakub Gryc - a asi jsem na někoho i zapomněl. V roce 2001 jsme spolupracovali na evropském projektu My jsme z České republiky, kde nás jako průvodci dobře zastupovali Veronika Vichnarová a Jakub Zeman. V roce 2002 namluvili Aška Košálová a Jakub Gryc 5 dílů Moudronose, což jest volné pokračování Kostiček pro mladší školáky (viz foto ze studia). 65 Tedy na závěr mi zbývá poděkovat za vše dobré, co „DRDSové“ uložili do zmíněných programů, které jsme se snažili vyrábět s „prodlouženou záruční lhůtou“. A to není snadné. Komentáře a dialogy zastarávají totiž nejdříve. Kostičky se zatím drží, přežily rok 2000. Díky Vám – můj dík. 5. ledna 2003

Ži-ra-fí parta

Táborem v Dobré před lety projel někdejší šéf dětského a mládežnického vysílání České televize Jura Kavan. Připravili jsme pro něj otevřenou debatu o tom, jak jsou které televizní pořady oblíbené, nebo naopak dětmi doslova proklínané. Pana Kavana zaujaly některé názory, hlasy i tváře – dokonce natolik, že si některé tváře našich asistentů přizval do konkurzu na moderátory nedělního dopoledního bloku, který se po dva roky vysílal pod názvem Ži-rafa. Na snímku jistě rozeznáte „naše“ a „cizí“ tváře:

Tykadlo

Právě Tykadlo je jedním z mála ostrůvků upřímných a otevřených debat nad trably a nejistotami ve světě, kterým (často domněle) vládnou ti jistí a sebejistí. Byl jsem rád, že po jistý čas se spolu se mnou mohli těchto rozjímání zúčastňovat také dismančata. Mám zato, že je jejich otevřené postoje nezřídka prozradily dříve než závěrečné titulky: mít svůj názor a dokázat ho přesně vyjádřit totiž bohužel stále patří k ojedinělým dovednostem. Ale pokroky jsou patrné. I díky Tykadlu… Václav

Filmový Oscar v DRDS!

Jedenáctiletý člen DRDS Ivan Jandl se stal v roce 1949 držitelem pr vního Oscara v historii naší kinematografie! prvního Jak k tomu došlo? V roce 1947 hledal americký filmový režisér Fred Zinnemann (natočil mj. western V pravé poledne) v Evropě děti pro svůj film Poznamenaní (The Search) - tématem díla byl tehdy velmi aktuální problém dětí, hledajících po skončené druhé světové válce své rodiče. V DRDS padl Zinnemannovi do oka desetiletý Ivan Jandl. Film byl neobyčejně úspěšný: na mezinárodním festivalu v Mariánských Lázních v roce 1948 získal zlatou medaili na bienále v Benátkách. Američané ho nominovali na pět Oscarů, ve dvou případech film skutečně cenu získal – Ivanovi byla přisouzena legendární soška „za mladistvý herecký výkon“ („best juvenile performance“)! Byl to vůbec první Oscar v historii našeho filmu – druhý přivezli autoři filmu Obchod na korze, režiséři Kadár a Klos, až o osmnáct let později... Zahraniční dopisovatelé udělili Ivanovi také cenu Zlatý globus, ve velkých newyorských novinách se objevila ohromná fotka na titulní straně, přišlo i pozvání do USA k převzetí ceny (předávání se konalo 24. března 1949). Po nekonečných jednáních nejel Ivan nikam, sošku Oscara dostal poštou... Tvrdilo se, že nadějný herec musí zůstat zachován našemu filmu. Ale doma si zahrál jen epizodní roli v Krejčíkově filmu Svědomí a o něco větší roli v Machově Zelené knížce. Z nadějného dětského herce se stal rázem maturant, pak úředník, pomocný dělník, výtvarný redaktor, autobusový průvodčí na lince Praha – Vodochody a posléze herec kladenského divadla. Nakonec pracoval Ivan Jandl v Československém rozhlase jako vrátný...

Arizona v přímém přenosu V pátek 21. května 1993 ve 20.00 se v režii Milana Šteindlera na okruhu ČT2 vysílala hra Martina Janouše Ruty šuty Arizona v přímém televizním přenosu z Dejvického divadla. Soubor tento „western ze šumavskokordillerského pomezí“ uváděl dva roky, Adam Novák svým výkonem v hlavní roli zaujal režiséra Karla Smyczka natolik, že ho obsadil do seriálu Bylo nás pět. V dalších rolích si s chutí zahráli mj. Klára Tichá, Zdeněk Bartoš, Daria Špačková, Andreas Christodoulou, Romana Hladíková, Jan Převrátil, Tereza Duchková, Tomáš Staněk a další.

Po představení Arizony ve Štěchovicích: (zleva) Steve Luhan st., Honza Převrátil, Tereza Lejčarová, Marek Brath, Zdeněk Bartoš, Tereza Duchková, Klára Tichá, Sandra Nováková, Daria Špačková, Jana Kratěnová, Honza Flegl, Honzík Bezouška Steve Luhan ml., Adam Novák a Hanka Ledecká

r

a

* 1993

l

i

t

e

r

a

t

u

68

JAKUB GRYC *1988

Motyka

Byly letní prázdniny. Pošmourné, Deštivé dny rozjasňovalo jedině vědomí, že nemusím chodit do školy, učit se, vstávat a plnit povinnosti s tím spojené. Už týden jsem trávil s maminkou a Bětkou na chalupě u maminčiny sestry Mileny s jejím čtyřletým synkem Ondrou, kterému jsem docela rád dělat společnost v jeho lumpárnách. Zapomněl jsem, že je mi už deset a klidně jsem se ve všem přizpůsobil. Ale být týden skoro nepřetržitě zavření v chalupě a dívat se z okna, jak venku leje, to nás už opravdu nebavilo. Vyrazili jsme s Ondrou v pláštěnkách a holínkách na průzkum zahrady. Když jsme vyhnali sousedovu slepici - hrabalku z našich záhonů, otrhali zbytek jahod / včetně zelených/, počůrali Mileně oblíbenou tůji a ujistili se, že nám utěšeně rezne, z kůlny jsme vytáhli nějaké nářadí a chtěli jsme „pomáhat“ na zahradě. D隝 mezitím ustal a my jsme se pustili do okopávání, hrabání a plení. „Holky“ za námi přišly právě ve chvíli, kdy Ondru přestala práce bavit. Začal se rozhánět motykou, dokud ji nezaháknul za kapucu na mé pláštěnce. Jedním mocným škubnutím mi kapucu urval a pláštěnku rozpáral až na lopatky. Vystrčil bradičku, zatnut zuby, rozpřáhl se a vší silou zaal motyku těsně vedle mé nohy. Začal se dobře bavit. Dál jsem nečekal a prchal jsem malému zuřivci z cesty. Trochu mě překvapilo, že zároveň se mnou se rozběhla i Milena, jen jsem nechápal, proč běží opačným směrem - k Ondrovi. Ondra běžel taky. Oba běhali, chvílemi

měli takovou rychlost, že jsem si nebyl jist, zda nám na zahradu nepronikly dvě lišky. Milena i Ondra jsou totiž oba stejně zrzaví, chytří a teï jsem viděl, že i rychlí. Milena malého chytila - vlastně chytil on Milenu motykou za svert. Bylo z toho pláče a křiku, až uši zaléhaly. Ondru jsem utěšoval, domlouval mu, ale všechno marné. Pak jsem dostal nápad. - Vezmeme si balón a půjdeme si zakopat! Při posledním slově přestal Ondrášek plakat. Utřel si nos a slzy do rukávu. Oči mu zasvítily. - a muzu si vzít motyku ? vyhrkl bez váhání. P.S.: Teï už vím, podle koho napsal Simon Brett knihu Prevítem snadno a rychle.

MARIE TUČK OVÁ *1994 TUČKOVÁ

BĚTK A TUČK OVÁ * 1991 BĚTKA TUČKOVÁ

Námluvy stromů

Žil jednou jeden strom, který se jmenoval Smrk. A ten chtěl vysvobodit princeznu Borovici. A ten král sedl do kočáru a jel. A dojel až do hlubokého lesa. A tam uviděl obra a řekl mu: „Já jdu pro princeznu.“ A obr řekl: „Musíš si ji zasloužit. Musíš zazpívat písničku bez nádechu.“ A král Smrk zpíval: „Já do lesa...“ a nadechl se a zkameněl! Za 100 let se vypravil král Modřín. Vydal se vysvobodit princeznu. Přijel také do toho lesa a uviděl obra. Povídá: „Já si jdu pro princeznu.“ Přijel také do toho lesa a uviděl obra. Povídá mu: „Já si jdu pro princeznu.“ A obr řekl: „Musíš zazpívat písničku bez nadechnutí.“ A král Modřín spustil: „Šla Nanynka do zelí...“ a nadechl se a zkameněl. Za dalších 100 let se vydal hledat princeznu Borovici princ Tis. Také došel do toho hlubokého lesa. Uviděl obra. A obr říká: „Přišel jsi vysvobodit princeznu Borovici, viï? Ale musíš si ji zasloužit. Zazpívej mi písničku bez nadechnutí!“ „Ókolo Frýdku cestička a na ní se zélená a na ní se zélená travička, a na ní se zélená a na ní se zélená travička. Šel jsem tam tůdy jedenkrát, šel jsem tam tůdy jedenkrát, slyšel jsem tam můzyku, slyšel jsem tam můzyku pěkně hrát. Můzyka hrála břinkala, můzyka hrála břinkala, moje ze všech nejmilejších, moje ze všech nejmilejších plakala. Můzyko nehraj nebřinkej, Můzyko nehraj nebřinkej, moje ze všech nejmilejších, moje ze všech nejmilejších neplakej.“ A princezna Borovice vyběhla ze skály a obr zkameněl a ty dva králové vroucně děkovali princi Tisovi za zachránění a slavila se tam hlučná svatba těch dvou, Tise a Borovice. Na tom kopci byl zvonec a pohádky je konec.

VAŠEK VAL TR *1990 VALTR

Noc

Byl úplněk. Na krásné květiny dopadalo měsíční světlo a jejich vůně se šinula po smutném hřbitově. Těžká železná vrata se pomalu otvírala. Zrezivělé panty skřípaly a do otevřených dveří vjel člověk na koni. Jeho černý pl᚝ vlál ve větru. Když seskočil na zem, jeho těžké boty zašustily o spoustu listů. Měsíc v hrůze zašel za mraky a krásné rudé růže Vašek nad hlavami, v Javorníku v srpnu 2001, přijímá ovace, tichounce vzdechly. V dálce se ozvalo jakožto absolutní vítěz kulturní olympiády. zavytí. Velký kůň se splašil a když přebíhal přes rudé růže, kdesi uslyšel hrozivé zavrčení. Ztuhnul strachy a začal se nořit do země. Člověk celý v černém chvíli čekal. Najednou k němu přiskočí velký vlk. Jeho morda byla zbarvena krví. V tom člověk promluvil: „Teï nastala hodina pomsty. To je tvůj konec.“ Jeho hlas byl hluboký a pevný. Vlkovy oči zaplanuly rudým ohněm. Vlk skočil a člověk vytasil meč. Z hrobů se začaly vynořovat průhledné bytosti a ty vytvořily kolem zápasníků kruh. Brzy byli oba mrtví. Z jejich těl se vynořili dva duchové. Ducha člověka ostatní přijali mezi sebe, ale za duchem vlka vykřikl duch člověka strašnou kletbu. Duch člověka se pak usadil na hřbitovní zeï a čekal. V tom měsíc opět ozářil 69 růže a ty začaly zpívat tichou píseň o utrpení nočních poutníků, které sužuje přízračný vlk. A za zpěvu tichých růží měsíc odcházel a slunce prvními paprsky ozařovalo pochmurnou krajinu.

t

á

b

o

r

y

70

na táboře opět oslavila své narozeniny Markéta * Česká televize v Dobré natočila a posléze odvysílala pořad Žirafa * Oskar Maxa se stal trofejí v klání s Ředkováky a na soubor krátce nato zanevřel * na Lipnici měl premiéru Pasáček vepřů * táborem projel cestou do Indie záhadný Angličan, který byl den poté typicky česky o vše okraden * strýček Weinlich přijel na velocipedu * tábor uchvácen vystoupením skupiny Patetic a zejména hitem Marika usla a spí * Kačka Hanačka dokonale prověřila kvalitu nemocničního personálu nemocnice v Havlíčkově Brodě, posléze vyléčena

Vojta Bárta se ve svém příspěvku v táborovém časopise rozvzpomněl na úsloví, že se „staří holubi vracejí.“ Ke Geyerům se nám návrat povedl hned několikrát: poprvé jsme je poznali ještě v Bukovině v Krkonoších, pak se nám s radostí ozvali z tábora zvaného Radost – splňovali tak naši podmínku, že se snažíme každý rok na letní soustředění cestovat jinam. Svou pohostinností a téměř rodinnou idylkou byli příčinou, že jsme tuto zásadu porušili: třebaže jsme v Dobré byli v létě 1998, zamířili jsme tam i v létě 1999. A nelitovali jsme. Stejně jako v roce 2002, kdy jsme zhřešili opět…

Vysvětlení:

Zlatoň 99: Jakub Štěpán Postaral se o příjemné překvapení svých vychovatelů pokrokem, který od minulého tábora učinil, měl nemalý podíl na úspěšné premiéře Pasáčka vepřů, zároveň však stihl dramaturgicky ovlivňovat činnost Červeného salonku a postaral se i o optimistické vyznění obou televizních pořadů, které během tábora vznikly a posléze byly do éteru vypuštěny.

Zlatuše 99: Daniela Ivanovová Stejně jako v minulých letech potěšila velmi dobrými výkony ve všech soutěžích i nesoutěžích, postarala se o příjemnou a zároveň nebývale pracovní atmosféru letního tábora, včetně televizního natáčení s prezidentem Václavem Havlem, za všech okolností na ni bylo spolehnutí.

Tituly Zlatuše a Zlatoň jsou udělovány na závěr letního soustředění DRDS, tedy na prahu nové umělecké sezony. Ceny – zlaté poháry – jsou cenami putovními, naopak záznamy o jejich držitelích jsou záznamy trvalými…

Zlatoň je sympatický mladý člověk, splňující všechny z následujících podmínek: - je v okamžiku udělení tohoto čestného titulu řádným členem Dismanova rozhlasového dětského souboru Českého rozhlasu - je radostí spolu s ním sdílet ono výše uvedené členství -ačkoli jde o kluka, je družný, vlídný, kamarádský - vyniká nápadně vyváženou kombinací schopností duševních a tělesných - přestože je všemi mastmi mazaný, je mu dokonale cizí vychloubání a posměch - má všechny předpoklady k tomu, aby se od některého z příštích táborů mohl stát asistentem Zlatuše je dívčí obdobou Zlatoně, tudíž - je ozdobou Dismanova rozhlasového dětského souboru v dané umělecké sezoně - ochraňuje krby, nedělá drby - ač dívka, je kupodivu prokazatelně vlídná a snášenlivá, čiperná a přičinlivá - má vřelý vztah k mluvenému i psanému slovu - přes takto důvěrný vztah ke slovu není upovídaná, natož hašteřivá – radost pohledět, radost pomyslet! - má všechny předpoklady k tomu, aby se od některého z příštích táborů mohla stát asistentkou

71

C E N PSA

vin h no c ý v oro íky – táb é účastn jení e c n v s sa svo iér P ystavuje romě o ení se l e t A K S-v znám ie šce. DRD né zkou opisu (se a chem by ) č ý náro dů přírod okaprem ek, kter olik n l a á ó l l , s k č t i ý ta k zá hnou hat takov ět spočí edání c a k l s m íc avíc ků. H nam sí i u (jak l), si mu ěvek řád kety je n pinky n u a zauj jich přísp vor y a a statní sk eny o o e h j  t z o p ýl má pro ro , neb vidla roz ením je é n b č o ra ro dč os ysvě ky ná ají zp fyzic níků býv zdech. V otrhaný p r rý tábo lních hvo daktor y nce, kte byl e a a o r s v ok borové výtisk P rukama á . a t ý “ pro ekládan nohým ížovce Med ř m ř k l k p e e e a z ě proš ulku k Františ it zjevn en „od t t proč

Takzvaná Vlastivědná Oympiáda je kolektivní soutěžní disciplínou – na předem zadané téma vzniká přímo na táboře pod vedením asistentů divadelní představení, vycházející z reálií vztahujících se bližšímu či vzdálenějšímu okolí daného místa. Mapujeme tak různé končiny naší vlasti. A protože jsme v Dobré byli už podruhé za sebou, nechtěli jsme se opakovat. Proto došlo konečně na pražské motivy (mj. pražské kostely, kabarety apod.), nebo je nabíledni, že na žádný letní tábor do Prahy nikdy nepojedeme…

Kulturní olympiáda

MLS

1. Šimon Halamásek 2. – 3. Barbora Tomanová 2. – 3. Milan Vedral

PROS 1. Kateřina Odarčenk ová Odarčenková 2. Eliška T omanová Tomanová 3. Marie Helebrantová ST ARS STARS 1. Karel Kratochvíl 2. Jakub Štěpán 3. Matěj Morávek

l ev i z e ě e t á k n a Č e s a - f y, v č e t l i d í ř r Žie po táboř í nedělní ě toho a n Přímo dno vydán ček. Krom šastlivců i a je celé orů a písn sy skupi n jsme u v r r o z h o a m i k ro b h r a d, k d e r o z h o vo m i l ý ě i é k v s e d n a P r a ž s v n y n at o č l e m . P ř i t i l v o a vydal dě u Míč lavem Ha lou předa ie ra ác v zah dentem V cka s Dan listovanou i a u z s p r e os t i m u L 1 9 9 8 s n o u c í it h ud přílež Almanac o vá b něko l i k a h c é ý r v l ého m i n u u , n a k t e D l o u h á, i s ko v y. t o e k a c i n n vn blik ábi strá če G tec h praco enta repu n a m s le di zid u l ý c h c e l ář e p r e n y l p u n ru Ka odbo

73

t

á

b

o

r

y

74

senzační kuchařky tentokrát přemohly i vegetariány * producent Bouček dovezl živé Holki a neméně přirozeného Santanu * Patrick Le Coustumer při průjezdu Kořenem a Prahou vtiskl definitivní podobu společnému projektu Les Mauvaises Herbes a DRDS v rámci festivalu Praha – evropské omě Markéty oslavila na táboře nar ozeniny i V er onika… * nemocný Nicholas kulturyy 2000 * kr kromě narozeniny Ver eronika… onika…* město kultur domů odvežen, nemocniční test podstoupil tentokrát Daniel Pražák * i tady nás našli Smyczek s Matějk em a Břízou * nádherná golfová detektivka v rámci Vlastivědné olympiády Matějkem olympiády,, Danka Ivanovová v hlavní rroli oli (popr vé za skutečně krásnou) * nečekaný objev židovského hřbitova

Osada Kořen poblíž Mariánských Lázní byla zřejmě v minulosti docela živou vesničkou. Bydlelo v ní převážně německé, kdysi také židovské obyvatelstvo, o čemž hřbitov,, který jsme svědčí i zanedbaný židovský hřbitov v bezprostředním okolí tábora v lese našli. Chystali jsme se právě na podzimní uvedení Pražských zdí v rámci festivalu Praha 2000 spolu s francouzským souborem Les Mauvaises Herbes, a tak jsme o minulosti i o prolínání různých jazyků a kultur debatovali i v Kořeni.

Každoročně vyhlašujeme v poslední den táborového „Nováčka roku“ – tedy toho nejméně stýskavého, naopak nejkamarádštějšího a nejsympatičtějšího z pohledu ostřílených táborníků a tábornic. TentoKrát si cenu odvezla Marijka Václavková.

Těsně před prázdninami jsme s názvem Dětské písně s nahrávkou přijel tábor. před touto jsme se dohodli, že v rámci setkání Pyramida za Ale to už víte

dokončili už třetí CD a říkadla. Jan Neckář se pochlubit přímo na náš pyramidou v Kořeni DESKU představíme v pražském hotelu necelý měsíc. ze strany 18.

75

MLS 1. Šimon Halamásek 2. Barbora Tomanová 3. Milan Vedral PROS 1. Kateřina Odarčenková 2. Eliška Tomanová 3. Marie Helebrantová

STARS 1. Daniela Ivanovová 2. Jaromír Beránek 3. Matěj Morávek Souborové svatby poutají zaslouženou pozornost pozornost:: v Kořeni se konala dokonce trojsvatba, samozřejmě za neobyčejné pozornosti táborových médií.

77

t

á

b

o

r

y

78

počáteční rozčarování v závěrečné blahořečení: ných dní zachránil vše * stavení v hloubi šumavpremiéra Gorilích plavek * příprava Noci lupářem Pavlem Jurkovičem * návštěva Continuo * nečekané, setkání s herečkou * báječná noční hra oblohou nad hlavou v zátylku * někteří prožili chvíle v týpí, přivezeném

Letní soustředění Dismanova rozhlasového dětského souboru má každý rok pevně stanovený termín, liší se však místa pobytu. Tradicí je posledních čtrnáct prázdninových dnů, kdy se děti stáhnou ze všech světa koutů a nastěhují se do chatek. Letos jsme se všichni sešli v šumavské obci Javorník, ukr yté v lesích ukryté pod vrchem stejného jména. Za druhé republiky se svými 1066 metr metryy platil za nejvyšší horu naší vlasti. Denní program vypadal zhruba takto:

přetaveno rekordní počet slunvynikající noční předských hvozdů * na Karlštejně, včetně výletu za chaKašperských Hor a představení divadla a právě proto velmi milé Danielou Bakerovou sK elty Kelty elty,, s hvězdnou a mnoha menhir menhiryy nezapomenutelné a postaveném Pražáky

8:00 SNÍDANĚ Vzhledem k malým rozměrům jídelny jíme na dvě party, lépe řečeno na tři a tři skupinky. Všech šedesát členů je totiž po dobu letního soustředění zařazeno dle věku do jedné ze skupin. Štěpným procesem nám tedy vzniká šest malých útvarů (cca 10 dětí) vedených vždy dvěma asistenty. Snídaně je zakončena ovocem.

7:30 BUDÍČEK Čipernější děti už pobíhají mezi chatkami, paní sbormistrová otužuje tělo v chladných vodách bazénu. Z reproduktorů se ozývají první tóny „budící“ skladby, rozespalí osadníci putují s kartáčkem a ručníkem za ranní očistou. Příležitostně se koná i rozcvička.

9:00 BODOVÁNÍ POŘÁDKU Metla většiny členstva, postrach lenochů. Vzhledem k tomu, že se některé chatky dostaly na desetibodové stupnici i do mínusu, necháme raději bez poznámek.

10:00 – 12:45 DOPOLEDNÍ PROGRAM Každá ze šesti skupinek se účastní společně tzv. „vlastivědné olympiády.“ Její podstatou je krátké představení naučného charakteru, které je zahráno koncem pobytu. Jednotliví vedoucí (bývalí členové souboru) obdrží před prázdninami témata a s pomocí svých táborových svěřenců na nich během tábora pracují. Témata se různí každým rokem, nebo vždy souvisí s místem pobytu. Letos nás formou noční hry navštívili Keltové, jejichž hrad stával opodál, sledovali jsme také životní osudy Adalberta Stiftera, či Mikoláše Alše, jenž vyzdobil místní ozdravovnu. Spolu s mistrem Janem Husem jsme reformovali církev a dočkali se staroměstské exekuce, tentokrát s mistrem Campanem. Před našima očima ožila i socha Karla Klostermanna stojící s pohledem upřeným k šumavským hvozdům na javornické návsi. A právě čas do oběda byl po celých čtrnáct dnů zasvěcen přípravám těchto „oživlých obrazů.“

Zlaton a Zlatuše 2001: Kateřina Hanáčk ová a Jar omír (Mirek) Beránek Jaromír Hanáčková

12:45 OBĚD Jíme společně ve velké jídelně sanatoria zkrášlené Alšovými obrazy.

13:30 PŘÍPRA VA NA K O PŘÍPRAV KO Tedy na Olympiádu Kulturní. Zde prezentuje každý člen sám sebe prostřednictvím předneseného úryvku, který si sám vybere. Samotné klání se odehrává ve třech věkových kategoriích rovněž až koncem pobytu, zbývá tedy dost času na podrobné rozebrání a vysvětlení textu. Doby, kdy umístění na posledních místech v KO znamenalo konec členství v souboru, už minuly, přesto zaujímá tato část hlavní místo mezi všemi aktivitami našich letních soustředění. Letos byl výběr textů zúžen na ty, které se nějak dotýkají přírody, ale i tak jsme se dočkali pestré směsice od Petra Placáka přes Karla Čapka až k Řeči indiánského náčelníka Seattla k prezidentu USA vyslovené v roce 1885. Nejzdařilejší příspěvky brzo dostanou i zvukovou podobu a možná se objeví v některém z námi připravovaných pondělních Hnízd na stanici Praha.

79

15:00 -18:00 ODPOLEDNÍ PROGRAM – „ ATELIÉR Y.“ TELIÉRY Příprava vysílání Radia Diss na druhý den, vznikají táborové noviny „Psanec“, maluje se ve výtvarném ateliéru. Pěvecky zdatnější si zvykají na německou verzi dětské opery Brundibár, se kterou se na podzim pojede za hranice, zkouší se i první premiéra, plánovaná na září. Absolvent konzervatoře Tomáš Staněk připravuje s dětmi Vrchlického Noc na Karlštejně. Své zájemce má i ateliér „přípravy na život“, ve kterém se mimo jiné poslouchají operní árie nebo hrají psychologické hry. Přeje-li počasí, zbývající čas do večeře vyplní přehazovaná, jasně nejpopulárnější sport mezi všemi věkovými kategoriemi.

14:30 VYSÍLÁNÍ „RADIA DISS“. Další nezbytná a důležitá součást táborů DRDS. Každá skupinka si alespoň jednou vyzkouší výrobu rozhlasové půlhodinky. Nezapomenutelné jsou zejména rozhovory s domorodci, ale i s oficiálními hosty, jakými letos byli Daniela Bakerová nebo Karel Weinlich. Zkušenější se pouštějí i dále do terénu, a tak vzniká záznam návštěvy vystoupení divadla Continuo v Kašperských Horách nebo rozhovor s Pavlem Jurkovičem, připravujícím hudbu do naší nové inscenace. I úplní nováčci si pomalu zvykají na práci s mikrofonem, vytváření jinglů nebo na střih, nad nímž měla letos dohled paní Jitka Borkovcová. STARS 1. Kateřina Hanáčková 2. Alexandra Košálová 3. Jiří Konvalinka PROS 1. Václav Valtr 2. Berenika Kohoutová 3. Anna Beránková MLS 1. Marie Tučková 2. – 3. Tereza Gsöllhoferová 2. –3. Šimon Doleža DoležaLL