V tomto čísle nepřehlédněte: Úspěch – 195 Svátek čarodějnic – 201 Mluvíte slušně? – 205
Markéty Petrové – 209 Hollywoodská kočka – 213 Zlatá přednostenka – 215
Hraju fotbal... Fotbal je považován za chlapecký sport, avšak v posledních letech už to tak neplatí. Hrají ho i dívky. A jednu takovou talentovanou máme i u nás na škole. Jmenuje se Lucie Stupavská (8. A) a jak se můžete dočíst z rozhovoru, fotbal jí vážně jde, má opravdu talent a velké úspěchy. ? V kolika letech jsi začala hrát fotbal a jak jsi k němu přišla, bavil tě hned od začátku? ! Fotbal jsem začala hrát už od předškolního věku. Odjakživa mě bavily téměř všechny sporty, ale jelikož mamčin přítel byl fotbalista a často jsme jezdili povzbuzovat, začalo se mi to líbit. K tomu mě přemlouvala i kamarádka, která už fotbal hrála. Neměla jsem co ztratit. ? Kde jsi začínala hrát a kde hraješ teď? ! Začátky byly vcelku těžké, protože jsem jako malá začínala hrát ve Frenštátě s kluky. Byla jsem tam jediná holka a ze začátku jsem z nich měla i strach. Uplynulo sedm let a přestoupila jsem do dívčího týmu do Štramberka. Po velkém překvapení jsem se dozvěděla, že si mě vybral trenér z Baníku Ostrava a už asi půl roku tam mám střídavý start.
-193-
? Jak často máš tréninky? ! Dvakrát týdně ve Štramberku a když je zapotřebí, tak jedu i na trénink do Ostravy. ? Jak často míváte soustředění? ! Většinou čtyřikrát ročně, ale někdy míváme i soustředění na prodloužený víkend. ? Jaké jsou tvé největší úspěchy? ! Fotbal je kolektivní sport a na jednotlivce až tak důraz neklade. Jako úspěch beru to, že jsem se dokázala z poslední (3. ligy) dostat až do té úplně nejvyšší, tedy první. Na mnoha turnajích jsem byla nejlepší střelkyně a s týmem jsme získali druhé místo v mezinárodním turnaji v Polsku. ? Stal se ti někdy během zápasu nebo na tréninku nějaký větší úraz? ! Naštěstí ne. Jen naražená ruka a oteklá kolena a kotníky. Akorát mám teďka problémy s alergiemi a dýcháním, což mi zrovna dvakrát nepomáhá. ? Slyšela jsem, že jsi byla vybrána do reprezentace ČR a byla jsi na soustředění. Bylo tam více holek z vašeho týmu a jak ses tam dostala? ! Jestli jsem byla do reprezentace vybrána, to ještě nevím. Byl to výběr do U15. Nejlepší holky z Moravy a Čech se sjely do Humpolce, kde jsme představovaly své schopnosti při asistenci nejlepších trenérů ČR. Z Baníku nás bylo vybráno osm a dohromady nás tam bylo šedesát. O prázdninách má proběhnout ještě jedno soustředění s užším výběrem. Na soustředění jsem nejela, abych se za každou cenu někam dostala, ale protože jsem chtěla načerpat nové zkušenosti, což se mi také podařilo. ? Chtěla by ses fotbalu věnovat profesionálně? ! Určitě s tím nepočítám. Fotbal hraji jen pro zábavu a navíc v Česku je spousta talentovanějších holek... Samozřejmě bych si ráda zahrála v nějakém slavném týmu, ale co bude dál, to ukáže čas. ? Doporučila bys fotbal ostatním holkám? ! Fotbalu se musí obětovat hodně, například žádné pátkové párty, ale příprava na zápas. Pokud je to baví a chtějí fotbal zkusit, nemají se čeho bát. Děkuji za rozhovor a přeji ti, abys byla pořád tak úspěšná, ne-li úspěšnější. Nikola Španihelová
-194-
Úspěch Co je to vlastně úspěch? Je to bohatství, majetek, sláva nebo už jen to, že je člověk šťastný? V dnešní době stačí začít podnikat, vydělávat peníze a už jste bohatí. Co vám to ale přinese? Ano, získali jste úspěch, ale na jak dlouho? Sláva se dá získat opět poměrně snadno. Stačí se jen snažit být vidět a dělat pro to něco. Za chvíli ale může přijít někdo jiný, lepší a úspěch je pryč. Pro mě úspěch znamená získat štěstí a lásku a držet si to. Když jste totiž spokojení, zažíváte svůj vlastní úspěch, který nikdo jiný nemůže mít stejný. Adéla Romanovská
Úspěch, to je něco, co člověku změní život. Teda, jak se to vezme. Každopádně – úspěšný člověk je šťastný člověk. Myslím, že ani nezáleží na tom, jestli je ten úspěch velký nebo malý. I ten nejmenší úspěch dokáže člověka povzbudit a naladit do takové té nálady, že se cítí být lepším člověkem. To potom vede k tomu, aby místo malých úspěchů dosáhl toho pro něj největšího. Mnoho lidí si ale říká JAK? Jak dosáhnout toho největšího úspěchu? Nejlepší recept na dosažení vytouženého úspěchu je určitě zbavit se strachu. Ale ono to nebývá většinou nejjednodušší. A proto – nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry! Anna Balcárková 8. A
Jsme úspěšní? Anketa v 7. C Jaký je úspěšný člověk? - vyhrává; daří se mu; dokázal; je chytrý; vydělal si; je chytrý a všemu rozumí; má práci, rodinu, přátele, je spokojen; může zvládnout náročnější věci; mít dobrou známku je úspěch Co prožíváš, když máš úspěch? jsem šťastný (5x); jsem rád(a) (5x); cítím radost (3x); cítím se dobře (3x); dobrá nálada (2x); jsem veselý, chci, aby se tak měli všichni; smutnou radost; chci jít dál
-195-
Může úspěch člověka zkazit? ANO (8x); někdy (5x); každého může něco zkazit, i velký úspěch, okolí ho třeba zkazí; někdo, kdo je mocný a bohatý, toho může zneužít, je hamižný a zajímají ho jen peníze Jaké překážky musí člověk zdolat, aby byl úspěšný? - musí na to mít, trénovat, vydržet, věřit si - někdy jsou překážky malé, někdy velké, ale vždy se dají zdolat, chvíli to trvá, ale dá se to - sebevědomí – musí se přemoct psychicky (duševně) a až pak fyzicky - vystudovat školu, věřit si, brát si příklad z druhých - bolest, neúspěchy, ponížení - strach, odpor ostatních - tvrdě pracovat, jít pořád za svým snem, pak ho dosáhne a bude úspěšný - učit se, nebát se říct svůj názor, neříkat, že je to k ničemu, nestydět se - ve škole: učit se, potom pilně pracovat - stres, bolest a mnoho nepřátel Kdy jsi naposled prožil(a) pocit úspěchu? - ve škole dobrá známka, jinak nevím; zvládla jsem odběr krve; zlepšení v mém sportu; naučil jsem se trik na kole; dobře jsem natřel palubky a brány k vláčení; před měsícem jsem potkala nejúžasnějšího kluka na světě; včera jednička ze zeměpisu, jinak mám samé dvojky, dost mě to potěšilo; začala jsem si sama dávat kanyly; včera jsem vylezla na střechu pozdravit taťku a bráchu; vymyslel jsem vtipnou básničku, kterou jsem rozesmál sestru; před dvěma měsíci jsem skončil druhý ve stolním tenise; na PC jsem vyhrál šampionát v rally, jel jsem ho týden; minulý týden výhra na závodech a postup. Jak sedmácké názory a zkušenosti hodnotí školní psycholožka? Odpovědi sedmáků mě příjemně překvapily. Je vidět, že přemýšlejí a uvědomují si to, že úspěch a neúspěch je spojen s emocionální stránkou člověka, pocity, radostí, smutkem, ne materiálními věcmi. Úspěch je spojován i s tím, že člověk musí mít oči otevřené a vnímat druhé, brát si z nich příklad. To, co dnes považujeme za úspěch, musí být zítra překonáno.
-196-
Ovlivňuje strach úspěšnost? ANO (11x); ano, možná, záleží na tom, co to je; ano velmi, když si nevěří a má strach, tak to daleko nedotáhne; někdy, pokud přemůže sám sebe, tak ne; ano, myslím si, že ano, ale musíme se překonat, strach je nejlepší kamarád, když jsem na dně Kdy jsi naposledy prožil(a) pocit neúspěchu? ze 17 odpovědí se pouze dvě týkaly školy - dostal jsem zaracha; v pondělí špatná známka; před 14 dny; chtěl jsem být vtipný, ale nevyvedlo se to; každý den, cítím se docela sama, ale kamarádka mi hodně pomáhá, jsme tak docela samy a tak se nám to líbí; nepodařilo se mi zprovoznit portál; před měsícem, zhoršila jsem si čas; spadl jsem z kola a skončil v nemocnici; včera, jeden člověk se na mne asi hodně naštval; včera, písemky vedlejší věty; skoro každý den; každý druhý den. Prožitek neúspěchu může být vlastně také úspěchem, protože si uvědomíme, že jsme něco neudělali dobře, byli jsme málo pracovití, musíme se více snažit, zapojit vůli a překonat neúspěch. Ale v každém případě musíme rádi pracovat. Úspěch se nedostaví sám, nelze jej koupit. Při úspěchu se dostavuje něco, co není každý den. Úžasný pocit naplnění, přesvědčení se o něčem spojený s radostí, spokojeností. Emoce jsou obrovskou hnací silou. Marta Pavelcová Otázky pro úspěšné – proč zrovna ty? Proč jsem zrovna já byla na 2. místě? No asi proto, že mi pan učitel vymyslel tak zajímavé téma, které asi nikdo neměl. Vkládal do mě hodně naděje, tak jsem se to snažila napsat dobře a je z toho 2. místo! Kristýna
Myslím si, že jsem vyhrála, protože jsem napsala něco, co nikdo jiný nenapsal. Navíc jsem psala příběh, který se opravdu stal. Takže mi nikdo nebude tvrdit, že to nebylo originální. I tak jsem byla překvapená, že právě můj příběh obsadil 1. místo. Žaneta
Když probíhalo vyhlášení a já uslyšela, že na třetím místě nejsem já, řekla jsem si, že už nemám šanci. A najednou, když říkali první místo, -197-
zaznělo mé jméno. Byla jsem velmi překvapená a šla jsem si pro cenu. Myslím si, že jsem vyhrála proto, že jsem dala jasně najevo, že se tato naše krajina nesmí zničit něčím, jako jsou doly a opravdu jsem uvedla, že ji mám moc ráda. Jiné vysvětlení na otázku „Proč jsem nejlepší?“ opravdu nemám. Ale myslím si, že by člověk neměl ztrácet sebevědomí a trochu si věřit, vždy je možnost, že on bude právě tím nejlepším. Nikola
Jsou naši žáci úspěšní? Odbor sociálních věcí Městského úřadu spolupráci s Charitou Frenštát pod Radhoštěm vyhlásil soutěž Moje rodina. Ve výtvarné soutěži prvního stupně se umístila na třetím místě Monika Blažková ze 4. C, na druhém Karolína Frejlichová z 5. B, vítězkou se stala Klára Vantuchová ze 4. A Ve výtvarné soutěži žáků druhého stupně se třetí umístila Petra Klimánková ze 7. B, druhá Nikola Petrová ze 7. B, vítězkou se stala Kristýna Kociánová z 6. B. Zvláštní cena poroty byla udělena Dominiku Bražinovi z 8. A. V literární soutěži žáků 1. stupně zvítězila Helena Greineckerová z 5. B. V kategorii žáků druhého stupně skončil třetí Tomáš Jurečka z 9. B, druhá byla Kristýna Martináková z 8. A, první místo obsadila Žaneta Stránská z 8. B. Obec Trojanovice vyhlásila soutěž V Trojanovicích jsem rád. Také této soutěže se zúčastnilo mnoho našich žáků hlavně v literární části. Porota ocenila výtvarnou práci Terezy Čechové ze 6. B, v literární části se umístil na třetím místě Radek Ondryáš z 9. A, na druhém místě Lucie Romanovská z 9. C a vítězkou je Nikola Španihelová z 9. A. Ministerstvo zemědělství vyhlásilo u příležitosti Světového dne vody soutěž pro žáky druhého stupně a prvních ročníků víceletých gymnázií pod názvem Voda pro potraviny. Mezi 15 finalistů z celé republiky se dostal i Radek Ondryáš z 9. A se svým fejetonem Síla vody.
-198-
My jsme zvítězili ve sběru papíru! Jaké byly mé první dojmy? Byla jsem moc ráda, že jsme vyhráli. Moc jsem se snažila, abychom vyhráli. Natálka F. Byla jsem ráda. Moc jsem se snažila. Byla jsem nadšená, že jsme vyhráli. Deniska Máma mi donesla 17 kilo. Jak jsem se dozvěděla, že jsme zvítězili, tak jsem byla ráda. Klárka Byl jsem rád, že jsme vyhráli, donesl jsem 99 kilo. Nejvíc nám pomohl Vašek Malina, měl přes 700 kilogramů. David Jsem strašně nadšená z toho, že jsme vyhráli z celé školy. Eliška Zvítězili jsme, i když jsem nic nedonesl. Příští rok se budu snažit aspoň něco donést. Ondra Jsem ráda, že jsem nasbírala 48 kilo a že jsme vyhráli. Klárka K. Hurá, zvítězili jsme! I když jsem nedonesla sběr, tak mě to překvapilo. Markétka Z. Nejlepší sběrači papíru ve škole chodí do 1. A třídy. Na jaře přinesli a přivezli společně s rodiči 2761,5 kg papíru (je to asi 18x více, než poslední třída). Paní učitelka v 1. A zvážila žáky této třídy – celkem váží 592 kilogramů. Každý prvňáček tedy přinesl průměrně 4,5x více, než sám váží. Pokud by bratři Lukáš (6. C) a Radek (3. B) Vavrošovi (2. a 4. místo v jarním sběru) vytvořili svou vlastní dvoučlennou třídu, skončila by na pátém místě ve škole. Děkujeme všem žákům i rodičům za více než 28 tun jarního sběrového papíru. Tyršováčtí fotbalisté na McDonald's Cupu McDonald's Cup bez nás? To by přece nešlo! A protože se tradice mají dodržovat, i letos se žáci prvního stupně ZŠ Tyršova 913 zúčastnili ve dvou kategoriích fotbalového klání. Základní kolo proběhlo na frenštátském hřišti a do semifinále, které se konalo v Novém Jičíně,
-199-
postoupilo družstvo 4.–5. ročníku. Finálové kolo pořádala 15. května 2012 ZŠ v Bílovci a naši žáci zde obsadili nádherné 2. místo a za sebou nechali další čtyři mužstva. Zdeněk Král Úspěšní v soutěžích nebyli jen naši fotbalisté. Důkazem toho je účast našich žáků v okresním kole dopravní soutěže. Této soutěže se zúčastnila dvě družstva, která se zde probojovala z okrskového kola ve Frenštátě. Mladí cyklisté hájili 16. května barvy naší školy v okresním kole v Odrách. Do krajského kola sice naši žáci nepostoupili, protože se umístili na 6. místě v obou kategoriích, ale mohou si cenit pochvaly rozhodčích za disciplínu první pomoc, kde svými dovednostmi převyšovali ostatní soutěžící. Zdeněk Král
No jo, naši zvířecí maskoti. Jdou s námi všude, dokonce i do školy. Nejspíš všem nosí štěstí. Znám hodně lidí, co si pro štěstí nosí do práce nebo do školy svého maskota. Někdo nosí pro štěstí čtyřlístek, jiný medvídka, co dostal od příbuzného, nebo amulet. Zřejmě si myslí, že amulet je magický. Ale já v amulet nevěřím a nosím pouze zvířátka. A proto jsme se dohodly, že naše maskoty
-200-
spočítáme. Jedno úterní ráno jsme stály před školou už v 7.00 hodin. Nebylo zrovna hezké počasí, ale my jsme to stejně vydržely a namáhaly svoje mozkové závity. Při početnější skupině se nám počítalo nejhůř. Ale nakonec jsme to přežily a napočítaly jsme asi 86 dětí, co do školy nosí své zvířecí talismany pro štěstí. První místo obsadila „Hello Kitty“ společně se psy. Doufáme, že své zvířecí talismany do školy budete nosit pořád. Jana Horáková, Aneta Havlová
Svátek všech čarodějnic! Co zažilo koště Já se jmenuji koště rychlík. Má majitelka si mě pořídila nedávno, a tak jsem na sobě nemělo žádné praskliny. Když se má majitelka dozvěděla, že se koná slet čarodějnic, začala se připravovat. Dozvěděla se to brzy ráno, a tak začala shánět své kamarádky čarodějky a já jsem tam zatím leželo v koutě. Za chvíli jsem slyšelo nějaké šramotění a uvidělo jsem svou majitelku, jak něco vyhrabává v krabici a nemůže to najít. Tak to probíhalo asi hodinu. Nakonec se jí to podařilo najít a byly to nějaké roztrhané hadry, které si na sebe navěšela. Po tomto dlouhém připravování dostala hlad. Po ruce měla nějaké jedovaté houby a šneky. Tak to snědla a šla si schrupnout. Spala tak dlouho, že si pro ni musely přijít její kamarádky, aby nezmeškala slet. Když na mě má majitelka vyletěla, skoro nic neviděla a minuli jsme několik stromů. Poslední zatáčka byla ale osudná. Vrazili jsme do nějaké skály a mně se ulomil kousek těla. Má majitelka měla strašnou bouli. Bylo to strašné. Bylo jsem celé polámaná. Sabina Konvičková 6. C Jak křišťálová koule vidí slet čarodějnic Ležím si tak na polštáři, přikrytá látkou a snažím se soustředit na věci, které se stanou o Filipojakubské noci. Koulí mi probíhají podivné a temné věci. Najednou se mi zdá, že ke mně za chvíli někdo přijde. A moje myšlenka se mi vzápětí vyplní. Přistoupí ke mně moje majitelka. Opatrně mě odkryje a posadí se na židli u stolu. Pohladí mě a začne odříkávat kouzelnou formuli, která mě donutí změnit barvu a pomocí různých obrázků, čar a všelijakých písmen nebo slov povědět,
-201-
co vím nebo co si myslím, že se stane. Například teď jsem jí řekla, že letos přiletí na slet tisíce čarodějnic i se svými mazlíčky. Budou létat kolem ohně, odříkávat posvátná slova a budou rokovat o tom, na jakých košťatech se bude létat nebo jakou moderní techniku budou čarodějnice používat. Po všem, co jsem vyvěštila, mě moje majitelka opět pohladí a zakryje látkou. Odejde pryč a letí na slet čarodějnic. Když přijde zpět, velice mě zajímá, jak se slet podle mé věštby vyplnil. Většinou se to vyplní skoro všechno, až na pár drobností. A podařilo se to i letos. Proto, i když je spousta moderních, elektrických a všelijakých dotykových tabletů, mobilů, košťat na elektrický pohon a různých užitečných pomůcek, které dělají skoro všechno samy, zůstala i skupinka čarodějnic, do které patří i má majitelka, které chodí o úplňku na kouzelné bylinky, používají tradiční košťata, křišťálové koule a kotlíky. Mají lexikon kouzel po své prapraprababičce čarodějce a věří, že starší křišťálové koule, košťata a prostě všechno, co patří do čarodějnictví, je mnohem lepší než nějaké moderní věci, jako třeba kotlík s nepřilnavým povrchem, který nepotřebuje oheň. A možná i proto jsem ještě neskončila na skládce. Zuzana Vachalová
Co jsem zažilo – koště Ahoj, povím vám, co jsem zažilo na čarodějnickém sletu. Takže v pondělí 30. 4. se v mém bydlišti začala chystat FILIPOJAKUBSKÁ noc. Nejdříve mne očistili, pak promazali motor. Ale zapomněli mi dolít brzdící kapalinu. Večer se moje majitelka začala oblékat. Nastartovala mne a letěli jsme s větrem o závod na slet na Radhošti. Blížili jsme se a majitelka začala brzdit, ale marně. Narazili jsme do stromu, vystřelil airback, a proto mám roztříštěný konec. Musela mne domů nést a to se mi líbilo. Křičelo jsem hijé. Zdeněk Horečka 6. C
Z pohledu koštěte AHOJ! Já jsem koště od čarodějnice. Páni, kdybyste mě viděli! Já nevím, jak ona lítá! Štětiny mám úplně ohořelé, špinavé, zničené. Tělo moje mám též úplně popraskané. Čarodějnice se mnou dělala i pokusy, prý ať jsem krásnější, polívala mě různými lektvary, no, ale jak to dopadlo? Vždy to nějak zasyčelo a nic, jednou to dokonce bouchlo a mám až doteď BOULI! 30. dubna byl slet čarodějnic, no potěš -202-
pánbůh! Letěli jsme, letěli a najednou se tam objevila stará čarodějnice jménem Irma (s mojí čarodějnicí se odjakživa nesnášely), už tomu bude 1000 let a pořád to dopadá stejně! Čarodějnice se vždy poperou, odnesou to košťata! Na slet čarodějnic přiletí pozdě obě dvě, pak dostanou za uši a 1. května letí domů. Klára Hanzelková 9. C Ahoj. Já jsem kouzelné koště čarodějnice Valentýny II. Valentýna mi říká Filipe. Ach, jak já to jméno nesnáším!!! Ve skutečnosti se jmenuji Felix. A budu vám vyprávět, jak jsem přežil noc z 30. dubna na ráno 1. května. Tak pěkně od začátku. Už týden před tou slavností mě Valentýna leštila a opravovala. Chtěla totiž mít nejhezčí koště ze všech košťat, aby se měla čím chlubit. V pondělí už zrána se Valentýna oblékala. Když už byl skoro večer, vešla do pokoje, kde jsem ležel v koutě. Nejprve jsem si myslel, že se mi zjevila mrtvola staré babky kořenářky, ale po chvíli jsem zjistil, že je to Valentýna. Raději vám ani nebudu vyprávět, co si oblékla. Ale to vám povídám, vědět to nechtějte. Potom se rozhlédla po místnosti a zamyslela se, zdali má všechno a jestli něco nezapomněla. Když se ujistila, že má vše, začala se ke mně přibližovat kulhavým krokem. Pak mě chytla a odnesla do předsíně. Ještě vzala Kotlíka (Kotlík, to je Valentýnin černý kocour), zamkla a nasedla si na mě. Letěli jsme rychle a na Radhošť jsme doletěli včas a v pořádku. Ovšem zpátky to bylo málem o život. Úplně normálně jako vždy jsme se ráno ve dvě hodiny vydali domů. Letěli jsme přes Trojanovice, přes Frenštát, ale když už se blížila Kopřivnice, začala mě bolet záda. Nějak jsem se přestal soustředit na jízdu a pak už si vzpomínám jen na obrovský smrk a na to, jak Valentýna nadávala. Teď tady ležím v koutě. Rukojeť mám polámanou a Valentýna je na mě naštvaná. Jediný Kotlík na mě občas mňoukne prosté „mňau“. Snad se Valentýna udobří a opraví mi tu rozlámanou rukojeť. Martina Vachalová V pondělí 30. 4. konečně mohly děti i paní učitelka 2. C přijít do školy bez maskování, protože byl DEN ČARODĚJŮ A ČARODĚJNIC. Skoro všichni toho využili a někteří dokonce přiletěli na košťatech. Nejdříve jsme se představili svými pravými jmény a popovídali jsme si o svých vlastnostech. -203-
Vymysleli jsme si zaklínadlo a vyrobili čarovný lektvar. Venku jsme přenášeli čarovnou vodu, házeli zkaženými vejci a taky netradičně loupali perníček místo Jeníčka. A své jediné kouzlo by čarodějové a čarodějnice použili na toto: - kouzelnice PAVUČÍNKA Natálka Malíková by zařídila, aby kluci nosili šaty, - čarodějnice ČABRADĚJKA DOBRODĚJKA Martinka Boháčová by svým lektvarem uzdravovala vážné nemoci, - čaroděj Tesrtcz Martin Kundrát své jediné kouzlo použije k získání věčného mládí, protože chce žít do nekonečně mnoho let, jako každý, - čaroděj EZ Vlastík Paluska bude mít schovaný lektvar rozstřikující okamžité zranění na zlé skřety, - SKÁLNICE Kristýnka Kociánová vyčaruje hračky všem dětem, - IRIDIA Kačka Jurečková a ALEXANDRA Natálka Vaňková by se proměnily v koně, - BLÁTĚNKA Amálka Kanioková by si přičarovala moc všem zachránit život, - JONS Lukáš Kutáč by svým kouzlem zrušil všechno zlo na světě - čarodějnice FIFI Magdalénka Kubicová by chtěla vytvořit elixír mládí.
-204-
Mluvíte slušně? Všichni bychom si měli položit otázku, jestli bychom vydrželi mluvit pouze spisovně a bez sprostých slov třeba týden? Upřímně přiznám, já asi ne. A to jsem v osmé třídě. Ale myslím, že zase tak hodně sprostě nemluvím, jako někteří jedinci například z prvního stupně. Pomáhá vám vulgarita k tomu, abyste ze sebe nějakým způsobem odbourali vztek? Mně rozhodně ano. Jenže někdo tak prostě mluví, protože se chce předvést, zabodovat. Jenže to asi není ten nejlepší způsob. Kristýna 8. A
Pár postřehů k tomuto tématu (8. A): Zajímalo by mě, kde ti malí berou vulgární slova, ale hlavně kde berou odvahu takto mluvit před dospělou osobou? Ti malí asi neví, co ta slova znamenají. Vyslovují je právě proto, že to od někoho slyšeli. Slyšeli, když si jejich starší sourozenci zanadávají, když se taťka rozzlobí... Mnohdy si lidé nedovedou uvědomit míru a často řeknou i něco, co tak nemysleli, a je jim to líto. Je pravda, že někdy všechno musí ven a sprosté slovo je jen jedna z mnoha možností. Vulgarita z napětí nebo neúspěchu by se dala ještě přežít, ale sprostá slova při sportu a jako nadávky jiným, za to by se mělo trestat. Každý z nás už aspoň jednou použil nějaké to sprosté slovo. Ať už pro uklidnění nebo jen tak. Spousta lidí neřekne bez sprostého slova ani větu. Někteří se to chtějí odnaučit, ale ono to jde těžko. Kdo vlastně označil ta slova za sprostá? Asi někdo, kdo chtěl, aby naše čeština byla zajímavější. Každému z nás to určitě občas ujede, ale někteří to opravdu přehánějí. No uznejte – sotva vyjdete na chodbu a už je z vás vůl. Lidé už berou jako samozřejmost, že ostatní mluví sprostě. Co třeba říkají rodiče na to, když jejich děti používají skoro za každým slovem „vole“? Ale těžko někoho o tom přesvědčovat, když mnohdy oni sami tak mluví.
-205-
Když projdu parkem, na lavičce tam sedí nějaký rodič, čte si noviny a jeho dvě děti, které si tam hrají, si nadávají do vypípávacích slůvek. Proč je rodičům jedno, že jejich děti mluví jako dlaždič? A proč se vlastně říká – mluvíš jako dlaždič? Myslím, že každý z nás byl někdy na fotbale. Také mnoho žáků naší školy vyrůstalo na hřišti. Určitě si pamatují, jak od nich trenéři a někdy i tatínci očekávali šílené výkony. Přitom jsou to malí prcci, kteří se sotva trefí do balonu. Nesnáším trenéry, kteří řvou na malé děti, že to udělali špatně. Nebo dokonce, jak se opovážili prohrát. Bohužel to neberou jako hru, ale jinak se to ani brát nedá. To chtějí od sedmiletých kluků kličky jako Ronaldo a přehled na hřišti jako Messi? Těžko říci, proč to až tak prožívají, asi mají důvod. Lucie Stupavská Pojďte s námi cestovat! Cestování v křesle V křesle? Určitě je lepší bez křesla, ale lepší než nic. Podle mě jsou cestovatelské programy pro školy přínosné. Navnadí mladé lidi, žáky, aby začali třeba šetřit na cestování, splnili si svoje sny nebo jim prostě došlo, jak se v některých zemích žije. Jestli nic z toho, tak se aspoň ulijí ze školy a prospí se v kině. Nikdo si nestěžuje. Když jsme měli jít na besedu s Jiřím Kolbabou, myslela jsem si, že je to ten akční chlapík z Impulsu, co vždycky vypráví příběhy ze svých cest. Jenže na besedě jsem si uvědomila, že je to člověk, který šel tvrdě za svým snem a splnil si ho. A stále si plní. Pod pojmem akční si představuji babičku, co chodí každý den ráno do lesa sbírat lesní plody a pak peče buchty, ale pan Kolbaba je velice víc než akční. Skoro dvě hodiny pořád a pořád povídal o svých cestách, o zvířatech a o focení a stále to bylo zajímavé. Kristýna Martináková Jiří Kolbaba – THE WORLD – to byla přednáška o fotkách a cestování pro celý 2. stupeň Tyršovky. Pan Kolbaba nás provedl světem sem a tam, kde všude byl, co všechno poznal a co všechno se mu přihodilo. Učil nás fotit – světlo a stín, poznávat krajinu kolem nás a seznámit se s místem, kde se většina z nás nikdy nedostane. Učil nás, jak máme
-206-
fotit neznámé lidi třeba v Asii nebo v Americe, že se musíme nejprve zeptat, jestli je můžeme vyfotit. Nesmíme ale nikdy říkat, kdy fotíme, protože všichni se pak divně usmívají a přetvařují. Prostě CVAK! A mám fotku, kde je každý sám sebou a nic nepředstírá, na nikoho si nehraje. Je to zajímavé vidět, jak i z krajiny, kde člověk prochází a nevidí nic zajímavého, se dá vytvořit nádherná fotografie. Je zajímavé a zároveň smutné vidět, jak žijí chudí lidé v Asii a Africe. Jak mají boty z gumy od aut, jídlo ze smetišť a děti se potulují po ulici a hledají, kdo by jim něco dal – alespoň malý kousek chleba nebo trochu vody. Dobré je, že i přesto se dokážou bavit a usmívat se. Mají svůj život a nechtějí si ho kazit. Dozvěděli jsme se i to, že pouště jsou fotogenické. Vítr je dokáže rozfoukat tak, aby vytvořily písečné duny a různé útvary. Když chceme mít dobré fotky krajiny, musíme vstávat brzo ráno, kolem 4. nebo 5. hodiny, když vychází slunce. Hází pak stíny na všechno kolem sebe a to jsou ty nejlepší fotky. Internetová stránka Jiřího Kolbaby – http://www.theworld.cz/cze/ Pokud si chcete poslechnout, co Jiří Kolbaba říkal o Frenštátě na RÁDIU IMPULS – http://www.impuls.cz/clanek/audio-frenstat-podradhostem/232889 Barbora Štarhová Zeptali jsme se pana Jiřího Kolbaby, co by popřál našim žákům do prázdnin. „Plňte si své sny. Ty první už můžete stihnout právě o těchto prázdninách. Objevujte svět kolem sebe, později to může být třeba i ve vzdálených civilizacích. Hodně štěstí.“ Kristýna Maková
Svátek matek Moje milá maminko, mám tě rád a ne malinko. Mám tě rád jako kočka koťátka, jako koník hříbátka a kravička telátka. Pokaždé, když mě ráno budíš, vstávám vždycky hodně rád a když se z peřin vyhrabám, běžím ti pusinku dát. Moje milá maminko, mám tě rád a ne malinko. Jan Šenkýř 4. C
-207-
Co dělají lyžaři v létě? Začíná se blížit léto a letní prázdniny. Pro některé to znamená odpočinek, avšak jsou i takoví, kteří přes prázdniny budou trénovat a tvrdě makat. Mezi takové lidi patří i Jan Lavička ze 7. A, který běhá na lyžích. Zeptali jsme se ho, jak se v létě bude připravovat na další zimu a co všechno by chtěl zlepšit. ? Jak se v létě budete připravovat na další sezonu? ! Určitě k tomu patří běh a kolečkové lyže, to si asi každý dokáže představit, ale jsou to také dynamická cvičení, posilování a fyzická zdatnost, rychlost a ostatní věci, které k tomuto úžasnému sportu patří. ? Co vše bys chtěl zlepšit příští sezónu? ! No nejspíše to budou i výkony, ale s ničím velkým nepočítám, jelikož budu běhat s kluky o rok staršími. Mám ale takový cíl – zaběhnout alespoň dvakrát nebo třikrát do desátého místa a v Českém poháru se také pohybovat kolem této příčky ? Jaké jsi měl letos výsledky? ! Dá se říct, že velice dobré, a i když to někdy moc nevyšlo, nezaběhl jsem hůře než do 10. místa, s čím jsem spokojen. ? Kde všude jsi byl na závodech? ! Tak to nevím, všechny si nepamatuji, ale bylo jich hodně. Určitě tam patří Pustevny, na kterých se konala Olympiáda dětí a mládeže, které jsem se také zúčastnil a poslední závod Českého poháru, kde jsem zaběhl svůj nejlepší výsledek, a to 3. místo na 4 km klasickou technikou Za odpovědi děkuje Nikola Španihelová
Přijímací zkoušky očima 9. A (pohled zpět) Čeho jsem se v době příprav musel(a) vzdát? - televize, počítač mi náhodou nechali; musela jsem omezit shledávání s přáteli, učivo do školy; chození ven s kamarády; ničeho; nějakého volného času; WC, PC, TV; musela jsem vypustit zábavu a relaxaci; musela jsem se vzdát napínavé knihy, kterou jsem měla v té době rozečtenou; ani nic takového nebylo, možná jsem jen párkrát nešla ven
-208-
s kámoškou; spaní ve škole ve vyučování a aspoň trochu se věnovat přípravě; nic, možná jsem méně chodila ven, ale nepřestala jsem úplně Jak se přijímačky podepsaly na mé psychice, sebevědomí? v pohodě, nemělo to na mě žádný odraz když jsem do té školy jela, měla jsem strašný hlad, žízeň, prostě všechno, co šlo. Jenže jsem nemohla, aby se mi ani náhodou nechtělo na záchod. Ale jak jsme dostali test, tak mě všechno přešlo a jen jsem počítala. bála jsem se, že to zvorám, ale když jsem to psala, uklidnila jsem se a bylo to vpoho, pak jsem si jistější ve všem už dopadla jsem docela dobře, takže mi to sebevědomí nijak nesnížilo, spíše naopak den před zkouškami jsem musela jít ven, protože doma bych to nevydržela. Na zkouškách to nebylo až zas tak drastické, ale čekala jsem, že se nejspíš nedostanu. Na odvolání už to vyšlo. po přijímačkách se mi velice snížilo sebevědomí byl jsem docela nervózní, ale věřil jsem svým schopnostem a když jsem viděl výsledky, zjistil jsem, že jsem si věřil oprávněně vůbec. Já věděl, že i s těma příjmačkama stejně vezmou všechny, takže jsem byl celkem v pohodě a bez nervů určitě bude, budu vědět, že se mám začít dříve připravovat. Mé sebevědomí zůstalo nejspíš stálé. Jak by se daly dělat zkoušky bez stresu? - věřit si, že vše umím; bez stresu to nejde. Vždy je aspoň projevováno trochu stresu; až se naučíme, jak nejlíp si myslíme, řekneme si už. Dají nám písemku, v klidu si ji napíšeme; dát si energy drink; dělal by je místo nás nějaký učitel, nebo bychom měli výsledky; antidepresiva; nedělat je; být chytrým bez učení; podle vysvědčení a posudku učitele; jedině že by nebyly, brali by se žáci podle průměru známek. Myslím si, že pokud se dělají zkoušky, tak je vždy stres; doma s pomocí; nebyly by. Rozhovor s Markétou Petrovou I. a Markétou Petrovou II. Všimli jste si, že v naší škole je jedna osoba dvakrát, dokonce jedna i třikrát? Ano, je tomu tak. Mezi stejnojmenné dvojice patří Markéta Petrová a Markéta Petrová. Trojice pak tvoří Nikola Petrová, Nikola
-209-
Petrová a nečekaně Nikola Petrová. Zeptala jsem se, zda mají tyto jmenovkyně stejné zájmy, či jsou z rodiny? ? Myslíte si, že máte společné předky, nebo je to jen shoda jmen? Markéta (8. A): Já si myslím, že je to jen shoda jmen, ale kdo ví, možné je vše. Markéta (6. C): Myslím si, že je to shoda jmen. ? Jaké jsou vaše koníčky? Markéta (8. A): Ráda chodím na zumbu. Markéta (6. C): Hraji volejbal, chodím do hasičského kroužku a také jezdím na koni. ? Vaše oblíbené předměty? Markéta (8. A): Vkz (výchova ke zdraví) Markéta (6. C): Tv (tělesná výchova) ? A co vaše neoblíbené předměty? Markéta (8. A): Fyzika, chemie, matematika. Markéta (6. C): Dějepis, výtvarná výchova, fyzika, zeměpis. Jak jste si mohli sami všimnout, zájmy společné nemají. A co se týče předmětů ve škole, také se téměř neshodují. To bude asi tím, že každá je v jiné třídě a učí se něco jiného. Příště se budu ptát těch, co jsou tady třikrát. Kamila Skurková
Najdi, co hledáš Asi každý zná firmu Seznam.cz, ale jen pár z těch všech ví o vědomostní soutěži základních škol a víceletých gymnázií – Najdi, co hledáš. Pro ty, kteří neví, o co se jedná, jen v pár řádcích: tato soutěž probíhá v období jara (letos od 19. března do 6. května). Soutěží se o ceny – hlavní cenou je PLNÁ TŘÍDA POČÍTAČŮ, dalšími cenami pak jsou poukázky v podobě školních výletů či cen, které slouží pro zábavu nebo každodenní potřebu. Může soutěžit každá třída na 2. stupni základní školy nebo na víceletém gymnáziu. Musí si zvolit kapitána/kapitánku družstva a učitele, který jim bude pomáhat. Soutěž má tři kola a jedno kolo trvá dva týdny. Na konci každého kola je tipovací otázka (např. kolik lidí se v minulém roce zúčastnilo ScioCampu?). Vyhraje ten, kdo číslo přímo uhodl, nebo se mu alespoň -210-
přiblížil. Cenu získává 5 družstev. Před tipovací otázkou je otázka č. 7. Pomocí indicií vám pomůže najít tu správnou odpověď. Do finálového kola o počítače postupují jen družstva se 100% úspěšností. Takže, pokud se příštím rokem chystáte na gymnázium nebo na Tyršovku na druhý stupeň, určitě soutěž zkuste. Barbora Štarhová Co se děje ve škole? Škubani nebo trhani? Jistě znáte to, že když potřebujete čistý list papíru, tak si vytrhnete ze sešitu jeden nebo dva papíry. Většinou v sešitě chybí zhruba tři čtyři listy, ale co když ne? Tak třeba v naší třídě 6. A, když jsme počítali, kolik má kdo listů, jsme došli k závěru, že největší škuban jsem já a Tomáš Wolf. Tak mě napadlo, že bych s Tomášem udělala takový menší rozhovor… ? Proč škubeš listy ze sešitů? ! Potřeboval jsem papíry na kreslení nebo na psaníčka a na různé blbosti. ? Ze kterého sešitu trháš nejčastěji? ! Nějaký určitý sešit si nevybírám, trhám ze sešitu podle potřeby v nějaké hodině. ? Kolik listů ti tam zhruba zbylo? ! V češtině zhruba 1/2 ze 40 listů. ? A co na to učitelé? ! Pan učitel Ondryáš se fakt hodně divil a začal se ptát, co s tím dělám. ? Dostal jsi za to nějakou poznámku? ! Ne, nedostal, jen se všichni divili… Jana Horáková
Rozhovor s „věčným“ šatnářem Znáte to, každý z nás musí být jednou šatnářem, každého z nás ta povinnost nemine. Většina z nás není určitě šatnářem ráda, protože musíme být dlouho v šatně a tudíž nás to okrádá o čas. Jedinou výhodou jsou přednostenky. Ale představte si, že se najdou i tací, kteří jsou šatnářem rádi, a dokonce se dobrovolně přihlásí na začátku školního roku, aby měli celý rok toto místo zamluvené. No opravdu,
-211-
nekecám… S jedním takovým máme i dokonce rozhovor, a tady je – Jiří Kusý z 9. B ? Jak dlouho děláš šatnáře? ! Šatnářem jsem už čtvrtým rokem. ? Co tě na tom baví? ! To se nedá říct baví, snažím se jít co nejpozději domů, protože se musím učit a to mě nebaví. A navíc, v šatnách je klid. ? Takže ty jsi šatnářem proto, aby ses doma ulil? ! (smích) Přesně, doma se musím pořád učit a to mě fakt nebaví, proto jsem v šatně a tím mám doma výmluvu, proč jdu zase tak pozdě. ? Nemyslíš si, že je to úchylné? Jako to, že musíš trávit volný čas za mřížemi? ! No, to si nemyslím, protože je to velká zodpovědnost, musím šatnu hlídat, poctivě zamykat, protože se může stát, a to se už stalo, že něco zmizí a bude to na mě. ? Doporučuješ někomu, aby byl taky šatnářem? ! To zas nemůžu nikomu doporučovat, protože to zrovna není voňavá práce, často ty papuče zapáchají. Já bych jen mohl doporučit, aby si ty papuče někdy vzali domů vyprat. (smích) ? Ok. Děkuji ! Není zač Kristýna Maková Frenštátský zpěváček Dne 15. května jsem šel na soutěž Frenštátský zpěváček, která se pořádala v kulturáku. V soutěži bylo hodně lidí a byli zařazeni do různých kategorií. Já jsem byl ve čtvrté kategorii sám, takže se mi ulevilo. Jak jsem byl na řadě, byl jsem moc vystrašený, říkal jsem si, jak to dopadne a co když prohraju? Ale vzpomněl jsem si, co mi říkal můj taťka: „Je jedno, jak dopadneš, hlavně když se zúčastníš.“ Zazpíval jsem Na tom bošileckým mostku a čekal jsem, jak dopadnu. Šel jsem si sednout na židli a čekal a čekal. Potom skončilo zpívání a porota se šla rozhodnout, kdo vyhraje v pěti kategoriích. Jenže když jsem neměl v mojí kategorii žádného soupeře, tak jsem automaticky vyhrál 1. místo. A tak skončila soutěž. Jakub Weininger 6. C
-212-
Naše třídní vlajka Třída 7. C má svoji vlajku. Je růžová, jsou na ní hvězdičky, uprostřed je kolečko a v něm je napsáno céčko. Vlajka visí na zdi už od šesté třídy. Měli jsme takovou soutěž ve skupinkách, kdo navrhne nejlepší vlajku a vyhrála tahle. Bude tam viset až do deváté třídy a pak uvidíme, co s ní Lucie Syrovatková uděláme. Žlutá a smradlavá voda ve třídě O přestávce pan učitel zalíval kytky. Ale když odešel, byla na zemi žlutá smradlavá voda. Pan učitel do toho dal asi nějaké prášky, které děsně páchnou. Asi to nebylo určeno na zalívání kytek, ale pan učitel si to asi spletl. Kytkám ta voda nechutnala, tak ji vyplivly přímo za naši lavici. Kytky jsou teď asi žíznivé a budou chtít čistou vodu. Paní učitelka Papicová to uklidila a to, co bylo mokré, rozvěsila na okna a na parapety. Markéta Petrová I. Na konci 3. přestávky se k nám asi vloupali do třídy mimozemšťané. Když jsme odcházeli, všimli jsme si něčeho mokrého na zemi. Voda to nebyla, protože to mělo nažloutlou barvu se smrdutou vůní. Více jsme nestihli zjistit, protože za chvíli už mělo zvonit na hodinu. Ve 4. vyučovací hodině se paní učitelky snažily dát všechno do pořádku, ale nestačily to usušit, tak to rozvěsily na okna a parapety. Na konci 4. hodiny přišla paní učitelka Papicová a donesla nám klíče od třídy. Řekla nám, co a jak máme udělat a zase odešla. Když jsme přišli do třídy, viděli jsme rozvěšené úbory na oknech, portfolia byla vytahaná na parapetech, skříň, ze které ta tekutina nejvíce tekla, byla odsunuta od zdi a naše lavice byla přesunuta z boční řady do prostřední. Nevím sice proč a jak se to stalo, ale vím že pátek 11. 5. 2012 byl velmi zvláštní. Tereza Andrlová 6. C
Hollywoodská kočka Všichni dobře známe otisk tlapky zvířete u vchodu do chodby v šatnách. Ale klademe si jednu otázku: „Co je to za zvíře?“ Někdo si myslí, že pes, ti menší si myslí, že to je medvěd. Ale nejpravděpodobněji to bude kočka. „Ale jaká kočka?“ Další otázka… -213-
Třeba to byl známý kocour Tom, který se nechal napálit svým myším přítelem Jerrym a nechal se nalákat do ještě neuschlého betonu. Je taky možné, že to byla nějaká uprchlá kočka, která v době výstavby školy utekla nějakému miliardáři. No umíte si to představit! Kdyby se to dalo do muzea. Za otisk starý tak 100 let by naše škola dostala aspoň 1 milion korun. Ale jedno je jisté! Otisk tlapky kočky tam není náhodně. Podařilo se mi se spojit s duchem této kočky. Ale když mě spatřila, první otázka zněla: „Tak už jsem slavná?“ Opravdu jsem nechápala. Kočka… teda duch kočky začal vysvětlovat. Vždycky prý chtěla být slavná, že kolikrát se objevila na nějakém stromě ve filmu, který sledoval celý svět. Ale nikdy si jí nikdo nevšiml. Nikdo neuznal, že má opravdový talent. Já ji chápu! Sedět na stromě a lízat si tlapku vyžaduje tolik soustředění. Tak se ta kočka rozhodla, že se proslaví sama. A zrovna v naší škole! Říkala si: „Když se někam podepíšu, někdo to smaže nebo přemaluje.“ Když si pomyslela, že asi slavná nebude, ucítila na tlapce něco vlhkého a měkkého. Rychle uskočila. Najednou uviděla otisk své tlapky v zemi. První nevěděla, co má dělat, bála se, že se lidé budou zlobit. Najednou se zaradovala! Vždyť to vypadá přesně jako otisk na hvězdném chodníku v Hollywoodu! Tak přece jen budu slavná! A opravdu se tak stalo. Takže jestli někdy chcete být slavní, stačí vám na to beton. Žaneta Stránská 8. B
Co se děje ráno (podle 6. A)? Sluníčku ráno zazvonil budík. Zhaslo hvězdy, promnulo si oči a pomalu začalo vstávat. Zašlo za mraky domluvit se, jestli dneska bude pršet. Mráčci jí řekli, že si dneska dávají šlofíka, a tak šlo slunce svítit. Barča a Marie
Bylo brzo ráno a slunce začalo svítit do oken. Zazvonil budík a v tom momentě Ája otevřela oči, zívla, protáhla se a řekla sama pro sebe: „Ještě pět minut.“ Po pěti minutách konečně vstala a cestou do koupelny zakopla o svou malou sestru, která seděla na zemi. Umyla si zuby, osprchovala se a šla zpátky do pokoje a lehla si na postel. -214-
Přikryla se peřinou, zívla a usnula. Bodejť by ne! Vždyť je sobota ráno... Jana H. a Pavlína R. Časně ráno, když bylo ještě šero, se probudila slepice v kurníku, kde ležela na seně. Protáhla se, načechrala peří a zjistila, že je v kurníku sama. Myslela si, že jsou venku. Podívala se tedy ven, ale nikdo tam nebyl. Začala myslet na nejhorší. Proto kdákala a kdákala tak dlouho, až něco uslyšela. Slyšela své kamarádky docela nedaleko. Radostně vyskočila ven a hned se nasnídala. Tak je našla. Byla moc ráda. Matěj P. Zlatá přednostenka naposled! Získat Zlatou přednostenku je snem mnoha žáků. Poslední jste mohli vyhrát za přinesené staré baterie. Protože se baterií sešlo 353 kusů (a půl kila navíc), rozdali jsme dvě přednostenky (Tereze Kutáčové ze 4. A a Rostislavu Hlaváčovi z 6. C) a žákům s největším množstvím baterií jsme dali zvláštní pozornost – Druhé patro zdarma: Adamu Bocianovi, Adrianě Kušnírové, Jakubu Novotnému, Michalu Srníčkovi. Pokud chcete získat letošní poslední Zlatou přednostenku, čeká vás spisovatelský úkol. Paní Zdeňka Kaděrová vyfotila v Mauretánii na poušti zajímavý objev – z písku tam vykukoval kousek papíru. Když jemný písek odhrnula, zjistila, že poušť skrývala Druhé patro! Další obrázky z místa nálezu najdete na webových stránkách Druhého patra. Zkuste nám napsat přesně 99 slovy, jak se náš školní časopis do africké pouště dostal! Vaše články uvítáme na emailu
[email protected] do 8. června 2012, nebo je můžete do stejného data donést do třídy 8. A (první patro poblíž ředitelny) Kamile Skurkové. Jeden z mnoha článků v tomto čísle se zamýšlí nad tím, jestli jsme úspěšní. Určitě jsme. Každou chvíli se objeví něco (někdo), udělá nám radost, zlepší náladu. Často se také stává, že jsme to my, kdo přispěje
-215-
Jarní sběrovou soutěž
Komiks
ke zlepšení nálady, udělá někomu radost. I Druhé patro rádo přináší úspěch. Když otevřete časopis a najdete tam svůj článek nebo obrázek – je to důkaz, že jste úspěšní. A jak že to napsala paní Pavelcová, naše školní psycholožka? „Úspěch je spojován i s tím, že člověk musí mít oči otevřené a vnímat druhé, brát si z nich příklad. To, co dnes považujeme za úspěch, musí být zítra překonáno.“ Těšme se. Příště: 100. Druhé patro!
Odevzdali všechny papíry,
s přehledem vyhrála 1. A.
co do školy měli!
Na vydání 99. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Markéta Petrová, Adéla Romanovská, Kristýna Maková, Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Jana Horáková, Aneta Havlová Obrázky kreslili: Adéla Romanovská, An h Tranová, Kristýna Kociánová Fotografie: Adéla Romanovská (str. 193, 199, 208, 210, 214), Zdeněk Král (str. 200), Petr Ondryáš (str. 200, 201, 204), Zdeňka Kaděrová (str. 215) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Dominik Bražina e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 30. 5. 2012
-216-
