Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraj

Tento vzdělávací program vznikl v rámci projektu

„Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraj“

reg. č.: CZ.1.07/3.2.08/02.0046

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ZAŘAZENÉ DO PROJEKTU: Přehled – číslo a název vzdělávacích programů:

1. Zvyšování osobní efektivity, syndrom vyhoření, zvládání stresových situací 2. Krizové situace, ochrana člověka za mimořádných událostí 3. Zákoník práce, Listina základních práv a svobod 4. Legislativa ve výkonu strážníka obecní (městské) policie 5. Činnost v oblasti dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích 6. Základy spolupráce s cizineckou policií 7. Ochrana životního prostředí 8. Týmová spolupráce 9. Komunikace se zdravotně postiženým 10. Extremistické projevy jako možná příčina krizové situace 11. Etika a základní komunikační dovednosti při výkonu profese bezpečnostních složek 12. Praktický nácvik zdravotnické první pomoci 13. Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou 14. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 15. Zásady ochrany informací 16. Taktika a metodika v rámci plnění povinností a oprávnění strážníků 17. Akceptace právních norem v meziprolongačním období 18. Asertivita a sociální percepce v rámci zásahu do práv a svobod občanů 19. Zbrojní průkaz a právní aspekty použití služební zbraně


Taktika a metodika v rámci plnění povinností a oprávnění strážníků

Mgr. Jan RONEŠ


Obsah A. Obecná část ............................................................................................................................ 5 1. Úvod, stanovení základních pojmů ........................................................................................ 5 2. Základní metody činnosti obecní policie ............................................................................... 7 2. 1. Metoda prevence............................................................................................................. 7 2. 2. Metoda represe ............................................................................................................... 8 3. Taktika a metodika činnosti obecní policie ............................................................................ 9 3. 1. Základní zásady činnosti obecní policie ......................................................................... 9 A. Zásada legality (zákonnosti) .......................................................................................... 9 B. Zásada oportunity (vhodnosti) ....................................................................................... 9 C. Zásada proporcionality (přiměřenosti) ......................................................................... 10 D. Zásada rychlosti a rozhodnosti ..................................................................................... 10 E. Zásada bdělosti a ostražitosti ........................................................................................ 10 3. 2. Taktika zákroků a úkonů strážníků obecní policie ....................................................... 12 3. 2. 1. Kritéria pro volbu taktiky...................................................................................... 12 3. 2. 2. Činnost před, při a po provedení zákroku ............................................................. 13 3. 2. 3. Obecná pravidla taktiky zákroků v konkrétních případech .................................. 15 3. 3. Místní a osobní znalost ................................................................................................. 18 3. 4. Profesní etika ................................................................................................................ 19 B. Zvláštní část ......................................................................................................................... 19 1. Metodika a taktika zákroku resp. úkonu v konkrétních oprávněních a povinnostech strážníka obecní policie ............................................................................................................ 19 1. 1. Povinnosti dle § 6 zákona o obecní policii ................................................................... 19 1. 2. Povinnosti dle § 7 zákona o obecní policii ................................................................... 21 1. 3. Povinnosti dle § 8 zákona o obecní policii ................................................................... 21 1. 4. Povinnosti dle § 10 zákona o obecní policii ................................................................. 22 1. 5. Oprávnění strážníka dle § 12 zákona o obecní policii .................................................. 23 1. 6. Oprávnění strážníka dle § 13 zákona o obecní policii .................................................. 24 1. 7. Oprávnění strážníka dle § 14 zákona o obecní policii .................................................. 25 1. 8. Oprávnění strážníka dle § 15 zákona o obecní policii .................................................. 26 1. 9. Oprávnění strážníka dle § 16 zákona o obecní policii .................................................. 27 1. 10. Oprávnění strážníka dle § 17 zákona o obecní policii ................................................ 28 1. 11. Oprávnění strážníka dle § 17a zákona o obecní policii .............................................. 28 1. 12. Oprávnění strážníka dle § 17b zákona o obecní policii .............................................. 30 1. 13. Oprávnění strážníka dle § 17c zákona o obecní policii .............................................. 30 1. 14. Oprávnění strážníka dle § 18 zákona o obecní policii ............................................ 30 1. 15. Oprávnění strážníka dle § 19 zákona o obecní policii ................................................ 31 1. 16. Oprávnění strážníka dle § 20 zákona o obecní policii ................................................ 32 2. Součinnost s Policií ČR a ostatními orgány veřejné správy................................................. 33


Důvodová zpráva Při tvorbě této studijní opory je brán na zřetel praktický výkon činnosti strážníka v rámci plnění úkolů týkajících se především zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, v rámci kterých se strážník dostává do různých situací, které nelze dopředu předvídat. Proto jsou na strážníka kladeny velké nároky nejen, co se týče znalosti Ústavního pořádku ČR (zejména Listiny základních práv a svobod), zákonů a ostatních obecně závazných předpisů, což představuje základní předpoklad pro výkon jeho činnosti, ale také metodiky a taktiky zákroku či úkonu, což je zásadním atributem k praktickému provedení zákroku nebo úkonu strážníka, kterými naplňuje svá zákonem daná oprávnění resp. povinnosti za různých podmínek a v různých situacích. Bohužel právě tato praktická stránka činnosti strážníků bývá u většiny obecních a městských policií opomíjena s heslem „ulice Tě naučí“. A právě tato studijní opora si klade za cíl co nejvíce přiblížit tuto důležitou problematiku co největšímu okruhu strážníků.

Část A (obecná část) je věnována obecným formulacím taktiky a metodiky v rámci činnosti strážníka obecní policie, zde je kladen důraz na teoretickou materii v jednotlivých situacích, které mohou v rámci plnění úkolů obecní policie nastat. V závěru této části je věnován prostor i profesní etice, která s danou problematikou také souvisí.

Část B (zvláštní část) je pak věnována exkurzu do jednotlivých ustanovení zákona o obecní policii, která s vlastní metodikou a taktikou provádění zákroků a úkonů k plnění úkolů obecní policie úzce souvisí. V závěru této části je zmíněna i kooperace v rámci zákroků resp. úkonů s Policií ČR a ostatními orgány veřejné moci.

A. Obecná část 1. Úvod, stanovení základních pojmů Strážníci obecní policie jsou v postavení úřední osoby, tedy plní úkoly společnosti (státu) a používají při tom pravomoci, které jim v této souvislosti zákonodárce svěřil. Primárním úkolem obecní policie je zabezpečovat místní záležitosti veřejného pořádku, což s sebou přináší poměrně pestrou paletu preventivních či represivních úkonů a zákroků, které zasahují do práv a svobod či zájmů jednotlivých občanů a osob nacházejících se na území


obce, kde je strážník oprávněn vykonávat tyto své pravomoci. Taková činnost strážníků bude přinášet množství situací a k tomu řadu možných způsobů řešení, které však nelze zařadit pod jednotnou šablonu, neboť každý případ jednání strážníka bude odvislý od specifických okolností každého jednotlivého zákroku či úkonu. To samozřejmě klade velké nároky nejen na znalost jednotlivých právních norem, které stanoví právní hranici možného zákroku resp. úkonu směřujícího do práv a svobod osob, fyzickou a mentální vyspělost a odolnost, ale také znalost ideálních postupů v rámci řešení dané situace za daných podmínek pomocí konkrétního zákroku či úkonu. A právě do této oblasti míří tato studijní podpora. Jejím cílem je ukázat jednotlivé obecně platné a prověřené postupy, které je třeba, s určitou modifikací podle daných okolností, opravdu dodržovat, aby daný zákrok či úkon byl proveden nejen v intencích platných právních norem, ale také aby byl současně dostatečně efektivní, účelný a přitom co nejvíce eliminoval nebezpečí ohrožení samotného strážníka nebo jiné osoby. Než budeme v této problematice pokračovat dále, je třeba si přiblížit několik pojmů, které budou v této souvislosti hojně používány, jako je zákrok, úkon, metody, činnost, taktika. Činností se rozumí obecně aktivní forma jednání či chování určitého subjektu (osoby), v případě strážníka pak jeho souhrnné aktivní jednání v rámci plnění úkolů vyplývajících především ze zákona o obecní policii. Úkonem se rozumí konkrétní a různorodé druhy činností strážníka (např. zjišťování totožnosti osob, montáž a demontáž technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, odebrání zbraně, zajištění místa trestného činu), které ve svém souhrnu tvoří náplň jeho činnosti v rámci plnění úkolů obecní policie. Zákrokem se pak rozumí taková činnost strážníka, kdy je třeba zásahem do práv a svobod osob eliminovat, i pomocí prostředků daných zákonem (donucovací prostředky, pes, služební zbraň), nebezpečí nebo protiprávní jednání, kterým je ohrožován zájem chráněný zákonem (veřejný pořádek, občanské soužití, život, zdraví či majetek). Metodou rozumíme způsob resp. postup k dosažení stanoveného cíle, neboli jaký postup resp. způsob použít k zajištění konkrétního úkolu, jako je např. zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, zvolit. Taktikou zákroku resp. úkonu pak rozumíme cílevědomý a promyšlený postup strážníka (v rámci dané metodiky) s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem zákroku resp. úkonu tak, aby byl cíl daného zákroku či úkonu naplněn pokud možno co nejefektivněji, nejrychleji a nejúčelněji, a to i s požadavkem minimalizace zásahu do práv, svobod a oprávněných zájmů dotčených osob.


2. Základní metody činnosti obecní policie Základním úkolem obecní policie je zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce. V tomto směru dle zákona doplňuje činnost Policie ČR. Strážníci jsou tedy do jisté míry ve stejném postavení jako policista v rámci pořádkové služby. Mají postavení úřední osoby, mohou zasahovat do práv a svobod osob, nosí při výkonu své činnosti předepsaný stejnokroj. Z těchto atributů jejich činnosti tak vyplývají dvě základní metody činnosti strážníků, a to: - metoda preventivního působení (zkráceně řečeno metoda prevence) - metoda represivního působení čili donucení (zkráceně řečeno metoda represe)

2. 1. Metoda prevence Jde o metodu, která je pro činnost obecních policií stěžejní. To byl i hlavní důvod pro jejich zřízení, a to představa zákonodárce z dob první republiky – četník na každém rohu. To samozřejmě dnes nelze naplnit, avšak i přesto je prevence zásadní metodou, jak zabezpečovat místní záležitosti veřejného pořádku na území obce. Samotná prevence spočívá především v přítomnosti uniformovaného strážníka v ulicích města. Tato přítomnost je vnímána všemi přítomnými osobami, jde tedy o tzv. generální prevenci, neboť již samotná přítomnost strážníka na daném místě signalizuje všem přítomným osobám garanci dohledu nad dodržováním zákonů (veřejného pořádku). Proto lze předpokládat, že v přítomnosti strážníka nebude nikdo páchat protiprávní jednání a naopak, lidé se budou cítit v přítomnosti strážníka v bezpečí. Proto lze takovýto požadavek předpokládat na všech veřejných prostranstvích. Bohužel ne všechny obecní policie dobře chápou význam výše uvedeného, resp. upřednostňují represivní způsob řešení, který přináší nemalé finanční prostředky do obecního rozpočtu jako výnos z blokových pokut. Jako příklad z nejmenovaného města lze uvést opatření směřující k větší čistotě veřejného prostranství (parku) v kontextu se psími exkrementy. Místo aby hlídka obecní policie na místě působila preventivně, to znamená, že strážníci v parku zaujmou takové místo, aby nebyli v uniformě přehlédnutelní, a tím donutili svojí přítomností a autoritou osoby venčící čtyřnohé miláčky k žádoucímu chování dle obecně závazných norem, navíc pravidelností své přítomnosti si tak vynutili z daného žádoucího jednání zvyklost, hlídka se v civilním oblečení (!) skrývala v parku, aby mohla hříšníky následně pokutovat. V takovém případě sice přibude do rozpočtu obce nějaká ta tisícikoruna, ovšem psí exkrement to už neodstraní a těžko lze v tomto směru předpokládat snahu pokutovaného hříšníka. Nebo ještě známější příklad. Strážníci obecní policie měří rychlost vozidel na pozemní komunikaci v místech, kde je bezpečnost a plynulost provozu na Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

pozemních komunikacích ohrožena minimálně, např. na začátku či konci obce, avšak lze zde vybrat nejvíce na pokutách. Před školou v centru města by sice tolik na pokutách nevybrali, avšak takovouto prevencí by jistě přispěli k větší bezpečnosti pohybujících se dětí do a ze školy. Preventivně působí přímo i některá oprávnění strážníka, jako je například oprávnění odebrat zbraň osobě, u které hrozí, že by ji mohla následně protiprávně použít. Velmi často stačí k dosažení účelu sledovaného zákonem samotná výzva či upozornění ze strany strážníka. Pokud shrneme výše uvedené, můžeme konstatovat, že prevence je základ všeho počínání strážníků, v ideálním případě by byla tak účinná, že by v obci nedocházelo k žádnému protiprávnímu jednání. To je samozřejmě nesplnitelné, ovšem dobře cílená a organizovaná preventivní činnost strážníků v ulicích města může významnou měrou ovlivnit veřejný pořádek resp. místní záležitosti veřejného pořádku.

2. 2. Metoda represe Samozřejmě s ohledem na výše uvedené je třeba dodat, že prevence nemůže být sama o sobě účinná bez hrozby represe. Tedy v případě, kdy se prevence mine účinkem, musí nastoupit represe, neboli donucení. Na rozdíl od prevence jde již o nemalý zásah do práv a svobod osob, proto musí být splněny tyto základní podmínky: - zásah je vedený vůči osobě, která svým jednáním porušila povinnost stanovenou zákonem, - jiné prostředky (např. preventivní v podobě domluvy, výzvy apod.) jsou neúčinné či v daný okamžik nepoužitelné (např. bezprostřední ohrožení života), - strážník použije jen takové prostředky a takovým způsobem, který mu dovoluje zákon, - bude dodržena zásada proporcionality použití konkrétních prostředků vzhledem k danému chování osoby (co nejvíce šetřit zdraví a život osob). Metody donucení jsou realizovány buď ve formě přímého či nepřímého donucení. Přímé donucení spočívá v tom, že zpravidla směřuje k eliminaci bezprostředně hrozícího nebezpečí zájmu chráněnému zákonem, kdy je vedeno přímo proti osobě (omezení osobní svobody pachatele trestné činnosti, použití donucovacího prostředku na osobu bezprostředně ohrožující život či zdraví jiného). Nepřímé donucení nespočívá ve fyzickém působení strážníka, ale použitím jiných prostředků. Může se jednat o uložení blokové pokuty, výzvu s výstrahou „jménem zákona“, že bude užito donucovacích prostředků apod. Závěrem k této problematice je třeba říci, že metoda represe čili donucení je pouze subsidiární k metodě prevence, tedy se použije tam, kde se vše ostatní neosvědčilo.


3. Taktika a metodika činnosti obecní policie Při provádění zákroků a úkonů ze strany strážníků obecních policií jde nejen o to, zvolit co nejvhodnější taktiku pro konkrétní situaci v rámci obecné metodiky, ale je třeba také zajistit, aby byly dostatečně chráněny i samotné osoby, vůči nimž směřuje zákrok nebo úkon strážníka. Proto je třeba vždy při provádění zákroků či jednotlivých úkonů aplikovat jednu či více základních zásad činnosti strážníka (o nich níže), které jsou uplatňovány komplexně.

3. 1. Základní zásady činnosti obecní policie A. Zásada legality (zákonnosti) Tato zásada znamená zákonem danou povinnost strážníka jednat určitým způsobem, tedy provést v pracovní době (a s určitým omezením i v mimopracovní době) zákrok, úkon či učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, resp. je-li důvodné podezření z jejich páchání. Samozřejmostí je postup v souladu se zákonem. Do práv a svobod osob může strážník zasáhnout jen za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod: „...státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“.

B. Zásada oportunity (vhodnosti) Tato zásada se promítá do činnosti strážníka tak, že mu dává možnost provést zákrok či úkon podle vlastního uvážení a s ohledem na dané okolnosti tak, aby jednak efektivně, přitom volil optimální postup s ohledem například na schopnost dokončit zákrok, hleděl na intenzitu narušení veřejného pořádku, své možnosti apod. Strážník musí být schopen posoudit v dané situaci, zda bude nutný zákrok, či bude dostačující k naplnění úkolů obecní policie provedení úkonu. Tato zásada se jistě promítne i do povinností strážníka v mimopracovní době, kdy je povinen provést zákrok či učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek, kterým je bezprostředně ohrožen život, zdraví či majetek. Pokud půjde v mimopracovní době například z nějaké oslavy, kdy z něj bude cítit alkohol, nebylo by asi vhodné prokazovat se v rámci zákroku jako strážník obecní policie, vhodnější by tedy bylo učinit jiné opatření (zejména věc oznámit nejbližšímu útvaru Policie ČR), a to i z pohledu snížených schopností samotného strážníka. Zásada oportunity se do jisté míry prolíná s níže uvedenou zásadou proporcionality (přiměřenosti).


C. Zásada proporcionality (přiměřenosti) Strážník si musí počínat tak, aby eliminoval dané protiprávní jednání a jeho zásah do práv a svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem (např. je povinen odstranit technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla i v případě, že řidič odmítne uznat přestupek za předpokladu, že je zjištěn jako pachatel, neboť účelem nasazení takového prostředku je zjištění osoby, která vozidlo na místě ponechala, což se stalo). Tuto zásadu je strážník povinen aplikovat i v případě použití donucovacích prostředků, kde zákon stanoví podmínku, že strážník může použít pouze takový donucovací prostředek, který je nezbytný k překonání odporu pachatele, resp. postačí k naplnění účelu sledovaného zákrokem (např. předvedení za použití hmatů a chvatů je účinné, tedy nelze už použít obušek). V tomto případě mluvíme o přiměřenosti volby, neméně důležitá je i přiměřenost intenzity použití donucovacího prostředku, tedy použití přiměřeným způsobem. Zásadou v tomto případě je, že strážník nesmí způsobit jeho použitím osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání (nelze například tonfou vyrazit osobě zuby pouze proto, že v nočních hodinách si prozpěvuje po cestě domů z restauračního zařízení a na výzvu strážníka nechce od svého jednání upustit).

D. Zásada rychlosti a rozhodnosti Rázné a nekompromisní jednání resp. vystupování strážníka je jistě žádoucí a působí na nejen ty osoby, vůči kterým směřuje samotný zákrok strážníka, ale i na ostatní přítomné osoby, přináší potřebný respekt a autoritu strážníka jako představitele veřejné moci, což může mít do budoucna kýžený preventivní účinek. Na druhou stranu je třeba podotknout, že nelze výše uvedené zaměňovat s hrubostí, neurvalostí, bezohledností apod. Z jiného úhlu pohledu je také jistě žádoucí, když je co nejrychleji zjednána náprava protiprávního stavu, zabráněno osobám v protiprávním jednání, předejito páchání trestné činnosti, či včasným jednáním zachráněn lidský život. Nezanedbatelné je též využití tzv. momentu překvapení, což může hrát důležitou roli z hlediska úspěšnosti zákroku strážníka.

E. Zásada bdělosti a ostražitosti Tato zásada se komplexně prolíná celou činností strážníka. Již při samotné preventivní pochůzkové činnosti musí být strážník bdělý a ostražitý, neboť má na sobě stejnokroj představitele veřejné moci, který je povinen zakročit v případě porušení zákona. Tak to ostatně vnímají i samotní pachatelé, takže i náhodný střet s uniformovaným a ozbrojeným


strážníkem mohou vyhodnotit tak, že musí sami zaútočit první, pokud se chtějí dostat z jeho moci a nebýt zjištěni resp. omezeni na osobní svobodě. Pro ilustraci se podívejme na tzv. Cooperovu stupnici připravenosti, kde je na základě jednotlivých symbolizujících barev prezentována úroveň bdělosti a připravenosti nejen policistů: 1. Bílá barva – strážník je ve stavu pohody, relaxuje, nepřipouští si žádné nebezpečí, tedy ani nevnímá okolí, což není v rámci výkonu přípustné a jde o velmi nebezpečný stav, neboť na náhlé nebezpečí nedokáže adekvátně a rychle reagovat, krátce řečeno je totálně nepřipraven, což může mít fatální následky (např. hlídka kontroluje totožnost podezřelého, kdy zajišťující strážník se věnuje opodál nacházející se výloze s vystaveným zbožím namísto zajišťování kolegy, neboť si nepřipouští žádné nebezpečí ze strany kontrolovaného). 2. Žlutá barva – stav základní připravenosti, kdy strážník vnímá reálnost nebezpečí vzhledem ke své činnosti, avšak není ještě ve stavu paranoidních představ. Jde o žádoucí stav v rámci činnosti strážníka. 3. Oranžová barva – strážník se nachází v situaci, kdy už může hrozit reálné nebezpečí. Jde o střední stupeň pohotovosti, kdy strážník již kalkuluje s tímto nebezpečím a připravuje si plán, jak případné nebezpečí eliminovat (např. zastižení pachatele na místě trestného činu). 4. Červená barva – jde o stav reálného nebezpečí, kde se jedná o nejvyšší úroveň pohotovosti. Strážník v takové situaci již podniká kroky, jak nebezpečí čelit (např. pachatel se otáčí ke strážníkovi se střelnou zbraní v ruce). 5. Černá barva – do této úrovně se dostane strážník za situace, kdy se nachází ve stavu barvy bílé a zároveň je bezprostředně ohrožen na zdraví a životě. Za takových okolností zpravidla zpanikaří a jeho šance odvrátit bezprostřední nebezpečí jsou mizivé. Závěrem je třeba zdůraznit, že zásady, které jsou výše uvedeny a náležitě rozebrány, lze považovat za základní pro činnost strážníka obecní policie.


3. 2. Taktika zákroků a úkonů strážníků obecní policie Jak již bylo řečeno výše, strážníci obecní policie se mohou dostat při výkonu svých úkolů do různých situací, kde provedení samotného zákroku či úkonu (nebo jiného opatření) bude do jisté míry odvislé od takových okolností, jako je místo provedení zákroku či úkonu (veřejné prostranství, místo veřejnosti přístupné, obydlí, uzavřené pozemky, stísněné prostory, prostory strážníkovi známé a naopak neznámé, atd.), doba provedení zákroku nebo úkonu (denní a noční doba), osoba vůči které je prováděn zákrok nebo úkon (agresivní jedinec, větší počet osob, atd.), apod. I přes výše uvedené je žádoucí (nebo právě proto), aby postup strážníka byl v rámci každého zákroku či úkonu takový, že za daných okolností půjde o optimální řešení, které přinese v dané situaci co nejrychlejší řešení za podmínky minimalizace nároků na použití síly, zásahu do práv a svobod osoby, a zároveň bude platit, že strážník jedná vždy v souladu se zákonem. Proto je v rámci dané taktiky a metodiky zákroku resp. úkonu věnován v další části prostor takovým věcem, jako jsou kritéria pro volbu taktiky, vymezení činnosti v rámci celé časové osy při zákroku resp. úkonu či obecná specifika zákroku v určitých (z pohledu strážníka velmi častých) případech.

3. 2. 1. Kritéria pro volbu taktiky Z výše uvedeného lze stanovit tyto základní kritéria: • význam zájmu chráněného zákonem (objektu protiprávního jednání), na který pachatel útočí, a to z pohledu proporcionality k danému zákroku či úkonu strážníka – jak již bylo řečeno výše, nelze pro marginální ohrožení či porušení veřejného pořádku, kdy není bezprostředně ohrožen život, zdraví či majetek (např. pozpěvování v době nočního klidu), použít ihned a navíc nepřiměřeným způsobem donucovací prostředky; naopak zde je žádoucí řešit věc verbálním způsobem, naopak v případě bezprostředního ohrožení např. zdraví a života osoby, by taktika měla směřovat k co nejrychlejšímu zákroku strážníka, a to i za použití adekvátních prostředků k tomu určených (donucovací prostředky, pes, služební zbraň); • způsob (charakter) provedení protiprávního jednání pachatele či pachatelů – na zvolení vhodné taktiky provedení zákroku jistě bude hrát roli, zda jde o verbální čin, nebo naopak o projev násilnické povahy, zda jde pouze o provokaci, nebo snahu způsobit nějaký následek (škodu) v rámci protiprávního jednání, zda se jedná pouze o přestupek či jiný správní delikt, nebo o trestný čin;


• osoba pachatele protiprávního jednání – na zvolení vhodné taktiky zákroku bude mít vliv nejen věk či pohlaví pachatele, ale i jeho fyzické dispozice, ovlivnění alkoholem či jinou návykovou látkou; v případě osobní znalosti ze strany strážníka připadá v úvahu i posouzení psychologického profilu pachatele; • místo a čas – jinak se bude koncipovat taktika na veřejném prostranství, jinak v uzavřených prostorách, roli jistě bude hrát denní doba, jinak bude vypadat zákrok za světla, jinak za tmy (a pak na osvětleném či neosvětleném místě); roli budou hrát i jiné okolnosti, např. přehlednost terénu, přítomnost nezúčastněných osob atd.

3. 2. 2. Činnost před, při a po provedení zákroku Samotné provedení zákroku strážníka lze rozdělit do několika úseků či fází, pro které je typický určitý postup charakterizující daný úsek provedení zákroku. Typicky se rozděluje provedení zákroku do těchto fází: • postup strážníka před zákrokem – dá se říci, že jde o stěžejní činnost, neboť zde strážník přijímá informace ať už na základě vlastních poznatků nebo podnětů z jiných zdrojů, na základě kterých musí vyhodnotit, jakým způsobem postupovat v rámci vlastního provedení zákroku, aby zákrok splnil požadovaný účel a byl v souladu se zákonem; výsledkem takového posouzení dostupných informací může být i rozhodnutí, že místo samotného provedení zákroku, učiní strážník jiné opatření, např. přivolá posily, Policii ČR a do jejich příjezdu dokumentuje danou situaci, zamezí vstupu osob do rizikového prostoru apod. - jde vlastně o tzv. rozhodovací proces, kdy se strážník musí rozhodnout, jak danou situaci bude podle zjištěných informací řešit z hlediska použití sil, prostředků apod., nebo naopak rozhodnout, že zákrok neprovede (pak tedy musí učinit jiná opatření vedoucí k eliminaci protiprávního stavu), neboť situaci vyhodnotí tak, že za daných okolností nelze zaručit jeho úspěšné dokončení; pokud strážník nesprávně vyhodnotí dostupné informace, resp. nepřihlédne k jiným důležitým okolnostem (že mu naopak chybí potřebné informace pro provedení daného zákroku), nedá se zpravidla takové pochybení již v rámci následujících fází zákroku napravit; proto je správný postup strážníka před zákrokem tak důležitý; • postup strážníka, pokud rozhodne o neprovedení zákroku (učiní jiná opatření):


1. informace dozorčí službě, veliteli směny apod. o konkrétní situaci a důvodech neprovedení zákroku, o potřebě přivolání posil, složek integrovaného záchranného systému apod., 2. situaci monitoruje do příjezdu posil (důležité za účelem získání informací pro následné řešení situace, ať už z hlediska získání důležitých informací pro provedení následného zákroku – počet pachatelů, jejich vyzbrojenost, iniciátory protiprávního jednání, další rizika např. v podobě unikajícího plynu, požáru atd., či z hlediska dokumentace protiprávního jednání, což může následně sloužit jako důkazní prostředek k usvědčení pachatelů – audio, video záznam, svědci atd., 3. činí další opatření na místě, která nesměřují k samotnému provedení zákroku – např. poskytuje první pomoc, uzavírá přístup na místo činu, kde hrozí lidem reálné nebezpečí, snaží se tedy alespoň izolovat pachatele ze zajištěného místa, aniž by docházelo ke kontaktu s ním atd. (např. v situaci, kdy oznamovatel zastaví hlídku před panelovým domem s tím, že u sousedů v patře, kteří jsou na dovolené, je vylomený zámek a zevnitř je slyšet šramot – v takovém případě strážník nemá dostatek informací, znalosti terénu, sil a erudovaného výcviku, aby mohl s jistotou říci, že zákrok úspěšně dokončí, proto místo zákroku v bytě proti pachateli zaujme vhodné místo, informuje dozorčí službu o situaci, vyžádá si posily resp. přítomnost Policie ČR, zabrání nejen vstupu osob do panelového domu (jeho části), ale i možnosti útěku případného pachatele trestného činu), 4. po příjezdu posil či jiných osob odborně způsobilých buď provede v součinnosti s nimi zákrok pod jednotným velením např. Police ČR, nebo těmto osobám přenechá provedení zákroku (např. eliminace ozbrojeného pachatele) a činí jiná důležitá opatření, např. v rámci oprávnění zakázat vstup na určená místa, ztotožnění svědků apod. • postup strážníka při vlastním zákroku – v první fázi dochází ke kontaktu s místem zákroku, kdy je třeba rychle posoudit, zda realita odpovídá informacím, které byly použity ke stanovení způsobu provedení zákroku ještě před jeho samotným provedením (je třeba využít vizuální kontakt, ke kterému dochází ještě v bezpečné Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

vzdálenosti, kdy lze případně ještě korigovat závěry učiněné v rámci posuzovaných informací před vlastním zákrokem, a tak přehodnotit způsob provedení zákroku); v další fázi pak dochází k užití konkrétních prostředků k eliminaci protiprávního jednání (donucovací prostředky, pes, služební zbraň), kdy je třeba jednat v intencích zákona (při provádění zákroků a úkonů k plnění úkolů obecní policie je strážník povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem), konečnou fází je pak zajištění nezvratnosti eliminace pachatele a jeho protiprávního jednání (přiložení pout, přesvědčení se, zda nemá u sebe zbraň, monitorovat jeho chování atd.); •

postup strážníka po provedení zákroku – pokud již došlo k eliminaci protiprávního jednání a jeho pachatele, včetně jeho zajištění a dalších neodkladných úkonů, je třeba zajistit případné místo trestného činu, poskytnout první pomoc osobám zraněným (včetně pachatele), splnit povinnost hlásné služby, zjistit totožnost zúčastněných osob resp. svědků, zajistit důkazní materiál a vše řádně zdokumentovat v rámci sepsání úředního záznamu.

3. 2. 3. Obecná pravidla taktiky zákroků v konkrétních případech Byť nelze stanovit jednotnou taktiku pro provádění všech zákroků ze strany strážníků, lze v některých specifických případech vycházet z určitých skutečností charakteristických pro daný typ zákroku strážníka z hlediska např. místa zákroku či osoby, proti které zakročuje, a tak zobecnit určitá pravidla pro daný typ zákroku.

3. 2. 3. 1. Zákroky na veřejnosti Proti výtržníkům na veřejnosti je nezbytné zakročit co nejrozhodněji tak, aby byl co nejrychleji zjednán pořádek. Zde je třeba si uvědomit, že činnost strážníků bude pečlivě sledována přítomnými občany, kteří sledují, jak takový výtržník „dopadne“. Pokud zákrok strážníka nebude splňovat výše uvedené, mohou se stát z přihlížejících další potenciální pachatelé. Naopak, pokud strážník provede zákrok dostatečně rychle, tvrdě a s požadovaným výsledkem v intencích zákona, bude takový zákrok působit na ostatní přítomné lidi preventivně (generální prevence), neboť nebudou chtít dopadnout stejným způsobem, resp. nabudou přesvědčení, že zde se takové protiprávní jednání nevyplácí. Pokud by si strážník


nebyl jist úspěšného zvládnutí zákroku, bude z výše uvedených důvodů postupovat tak, jak je uvedeno výše v případě rozhodnutí strážníka o neprovedení zákroku.

3. 2. 3. 2. Zákroky ve veřejných dopravních prostředcích (veřejných místnostech) Pro zákrok ve veřejných dopravních prostředcích (veřejných místnostech) platí obecně pravidla pro provedení zákroku na veřejných prostranstvích. Oproti veřejnému prostranství jde však o omezený prostor, navíc zaplněný i nezúčastněnými osobami, což může vést k ovlivnění úspěšnosti samotného zákroku. Je třeba brát v potaz, že malý prostor (ulička v autobusu) neumožňuje využití početní převahy strážníků, ani využití některých donucovacích prostředků (chvaty, kopy, slzotvorné prostředky) či jiných zákonných prostředků (pes, služební zbraň). Navíc je zde velké riziko zásahu nezúčastněné osoby (řádného cestujícího, návštěvníka akce). Proto by měl strážník docílit toho, že co nejrychleji dostane výtržníka z tohoto uzavřeného prostoru ven, čímž eliminuje riziko výše uvedené. Má pak i více prostoru pro případné využití donucovacích prostředků. Má tak i lepší přehled o ostatních osobách (komplicové), které by tak mohly představovat pro strážníky určité nebezpečí. Je třeba podotknout, že v případě dopravního prostředku musí dát strážník pozor na to, aby tento dopravní prostředek nepokračoval v další jízdě, pokud nemá zjištěné svědky, poškozené a řidiče tohoto dopravního prostředku.

3. 2. 3. 3. Zákroky proti nebezpečným pachatelům Zákroky proti nebezpečným pachatelům jsou velmi rizikové (zákon o obecní policii dovoluje za stanovených podmínek použít proti nebezpečnému pachateli služební zbraň i za účelem zamezení útěku), neboť se zde předpokládá z jejich strany pravděpodobné ohrožení zdraví a života osob (často jde o ozbrojené pachatele zvlášť závažného zločinu). Z tohoto důvodu se nedoporučuje provádět zákrok vůči těmto osobám, neboť strážník není většinou dostatečně vycvičen resp. vyškolen k takovému zákroku, a pokud k němu dojde, půjde většinou o situace vyvolané útokem těchto osob na strážníka či jinou osobu.

3. 2. 3. 4. Zákroky proti výtržníkům (podnapilým osobám) Tento druh zákroků patří mezi velmi náročné zákroky, neboť osoba, která je zcela evidentně pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, má narušeny ovládací a rozpoznávací schopnosti. Proto je zde na zvážení, zda bude strážník vůbec provádět zákrok, a to nejen z hlediska nedostatečné odborné erudice, ale především z pohledu, zda je schopen zákrok


úspěšně dokončit (je třeba brát v potaz i riziko vlastního ohrožení ze strany nekontrolující se osoby). Naopak, pokud takto ovlivněná osoba není agresivní a dovolují to okolnosti protiprávního jednání, měl by se strážník snažit věc řešit „familiérním“ postupem (domluvou) a s takovou osobou se „sladit“ tak, aby mohl bez potřeby použití síly (nesnažit se takovou osobu netaktickým jednáním vyprovokovat k násilnickému jednání, což by pak mohlo vést až ke zbytečnému útoku na strážníka) zjistit její totožnost (pro případné další řízení v dané věci), zjistit skutkový děj a zajistit příslušnou dokumentaci protiprávního jednání. Pokud půjde o agresivního jedince, je nezbytné, v případě rozhodnutí provést zákrok, zakročit energicky za použití donucovacích prostředků (je potřeba brát v potaz snížený práh bolestivosti), případně psa či služební zbraně, jsou-li splněny pro takové použití zákonné podmínky. Je třeba brát v potaz skutečnost, že taková osoba je schopna i takového jednání, kterého by se jinak (ve střízlivém stavu) nikdy nedopustila. Je také obecně známo, že osoby v tomto stavu také velmi dráždí, popř. provokuje samotná (především) policejní uniforma. U silně intoxikovaných osob přichází v úvahu i umístění v protialkoholní záchytně stanici za předpokladu, že tato osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení.

3. 2. 3. 5. Zákroky proti osobám ve služebním poměru Pro zákroky proti osobám ve služebním poměru bude platit obdobně výše uvedené ustanovení pro zákroky proti nebezpečným pachatelům, neboť lze předpokládat, že taková osoba je ozbrojená, navíc i potřebně vycvičená a znalá postupů strážníka obecní policie. Proto je účelné, aby zde strážník nezasahoval sám. Strážník je oprávněn takovou osobu omezit na osobní svobodě a využít vůči ní další pravomoci (především se přesvědčit, zda není ozbrojena). Po případné eliminaci protiprávního jednání strážník kontaktuje Policii ČR (v případě důvodného podezření ze spáchání trestného činu), v případě přestupku protiprávní jednání postupuje k vyřízení podle zvláštních právních předpisů (tyto osoby podléhají kázeňské pravomoci).


3. 2. 3. 6. Zákroky proti osobám mladším 15 let, těhotným ženám a osobám se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou Zde je potřeba brát při zákroku v potaz zákonné omezení z hlediska možného použití donucovacích prostředků, psa nebo služební zbraně. Zákon o obecní policii mimo jiné stanoví, že při zákroku proti zjevně těhotné ženě, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou nebo osobě zjevně mladší 15 let nesmí strážník použít údery a kopy, slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek, obušek a jiný úderný prostředek, psa, úderu služební zbraní, hrozby namířenou služební zbraní, varovného výstřelu ze služební zbraně a služební zbraně, vyjma případů, kdy útok těchto osob bezprostředně ohrožuje život a zdraví strážníka nebo jiných osob nebo hrozí větší škoda na majetku a nelzeli nebezpečí odvrátit jinak. Z výše uvedeného vyplývá, že určit zda se jedná o výše uvedenou osobu, je třeba podle vizuálního vjemu, není tedy rozhodující např. následně zjištěný věk podle příslušné veřejné listiny (např. občanského průkazu). U osob duševně nemocných platí to, co je výše uvedeno pro zákrok proti osobám zjevně ovlivněným alkoholem či jinou návykovou látkou s tím rozdílem, že tato osoba je z pohledu práva nepříčetná, nelze tedy vůči ní vyvozovat trestní odpovědnost.

3. 3. Místní a osobní znalost Důležitou roli z pohledu taktiky zákroku strážníka hraje mimo jiné i dobrá místní a osobní znalost. V současné době k tomu nejvíce přispívá přidělování určitého území (okrsku) v rámci dané obce (města) konkrétnímu strážníkovi, který tak v kontextu každodenního styku s určitými osobami v určitém místě, získává potřebnou místní a osobní znalost. • místní znalost – pod tímto pojmem si lze představit znalost potřebných míst a objektů v místě výkonu služby (hranice obce nebo daného okrsku) a jejich specifik z pohledu strážníka a jeho výkonu služby, kdy se strážník dobře orientuje v prostředí, dokáže nejen rychle vyhledat dané místo, ale znalost tohoto prostředí a rizik v něm se nacházejících mu umožňuje rychleji zvolit potřebný postup, adekvátní danému místu; zná všechna riziková místa, kde dochází k určitému protiprávnímu jednání a kam lze tedy zaměřit i preventivní pochůzkovou činnost; • osobní znalost – pod tímto pojmem si lze představit faktickou znalost osob pobývajících v daném prostoru, což samozřejmě hraje důležitou roli v rámci činnosti strážníka; jde především o znalost závadových osob, což je cenná skutečnost v rámci Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

provádění zákroků strážníkem (také lze ku prospěchu věci využít opačně sociální vazbu i z pohledu této závadové osoby, která strážníka už dobře zná); dále znalost osob, které mohou poskytnout důležité informace ze svého okolí, znalost funkcionářů veřejné moci, s nimiž v rámci součinnosti strážník spolupracuje atd.

3. 4. Profesní etika Ve vztahu k provádění zákroků a úkonů, tedy při zásahu do práv a svobod při provádění zákroků a úkonů k plnění úkolů obecní policie je strážník povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem. Strážník je povinen při styku s osobami respektovat zásadu presumpce neviny a jednat s osobami korektně i v případě, že se dopouští protiprávního jednání. Strážník by měl být dokonalý profesionál, který nebude zneužívat svého postavení či neznalosti osob a bude si vědom zásady, že je tu pro lidi ne na lidi. Měl by respektovat a uplatňovat minimalizaci nutného zásahu do práv a svobod osob, tedy kde lze věc řešit verbálně, neuplatňovat fyzickou sílu. Z hlediska obecných mravních principů hrají důležitou roli i morální kvality strážníka jako osoby, neboť v případě obecně respektované a uznávané osoby vede větší autorita strážníka k tomu, že lépe a méně silově prosazuje a vymáhá dodržování jednotlivých právních norem ze strany občanů. Je tak důležité respektovat osobnost každého člověka, umět navazovat kontakt s nimi a aplikovat v případě potřeby individuální přístup, což v konečném důsledku zásadně ovlivňuje potřebu zákroku vůči těmto osobám.

B. Zvláštní část 1. Metodika a taktika zákroku resp. úkonu v konkrétních oprávněních a povinnostech strážníka obecní policie 1. 1. Povinnosti dle § 6 zákona o obecní policii (1) Při provádění zákroků a úkonů k plnění úkolů obecní policie je strážník povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti


s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem. V tomto odstavci je jasně stanovena přiměřenost a adekvátnost případného zákroku nebo úkonu jako obecného pravidla, které se prolíná celým zákonem v souvislosti se zásahem do práv a svobod člověka. (2) Strážník je povinen poučit osoby o jejich právech, provádí-li podle tohoto zákona zákrok nebo úkon spojený se zásahem do jejich práv nebo svobod, pokud to povaha a okolnosti zákroku nebo úkonu dovolují; v opačném případě je poučí okamžitě, jakmile to okolnosti dovolí. V tomto odstavci je dána povinnost poučit osobu o jejích právech v souvislosti se zásahem do jejích práv a svobod. Vhodně použité poučení o právech, ale i možnosti zásahu do práv a svobod může vést ke kýženému výsledku, tedy k vyřešení věci verbálním způsobem, bez nutnosti aplikace donucovacích prostředků. Nejde jen o specifické poučení dle § 11 zákona o obecní policii (osoba blízká), ale o všechny případy, kdy bude zasahováno do práv a svobod osob. Příkladem může být např. zastavení vozidla. V takovém případě jde již o zásah do práv řidiče, neboť ho nutím k zastavení vozidla, aniž by se jednalo o jeho vůli. Začít následně úkony (zjišťování totožnosti) bez objasnění důvodu jeho zastavení, je porušením povinnosti dle tohoto odstavce. (3) Strážník je povinen poskytnout pomoc v rozsahu svých oprávnění a povinností podle tohoto nebo zvláštního zákona každému, kdo o ni požádá. V tomto odstavci je obsaženo právo každé osoby požadovat pomoc po strážníkovi jako úřední osobě, zároveň pak povinnost strážníka pomoc poskytnout v rámci svých pravomocí a povinností. Nelze tedy po strážníkovi požadovat provádění zákroků či úkonů v případech, které by přesahovaly rámec jeho povinností a oprávnění. Nelze tedy vymáhat např. ze strany krajské hygienické stanice, kde je vedeno řízení o přestupku na úseku zdravotnictví, vynucení vykázání z místa projednávání přestupku obviněného, který svým chováním ruší průběh řízení, neboť k tomu je ze zákona oprávněna Policie ČR. Pokud však bude ze strany tohoto správního orgánu požadována pomoc v důsledku fyzického napadení úředních osob při projednávání přestupku ze strany obviněného, jde o oblast působnosti obecní policie.


1. 2. Povinnosti dle § 7 zákona o obecní policii (1) Strážník je pracovní době povinen v mezích tohoto nebo zvláštního zákona provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek či jiný správní delikt anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání. (2) Strážník je i mimo pracovní dobu povinen v mezích tohoto zákona provést zákrok, popřípadě učinit jiné opatření, zejména vyrozumět nejbližší útvar policie, je-li páchán trestný čin nebo přestupek, kterým je bezprostředně ohrožen život nebo majetek. Pokud se v tomto případě strážník neprokazuje podle § 9 odst. 1, prokáže příslušnost k obecní policii průkazem obecní policie. V těchto odstavcích je stanovena nejen povinnost provést za daných okolností zákrok či úkon, ale zároveň možnost učinit jiné opatření, což je důležité pro samotné stanovení taktiky, kdy je na samotném strážníkovi, aby zvolil ideální způsob řešení vzhledem k daným okolnostem. Strážník tedy není nucen k zákroku, riskovat ohrožení své osoby a není ani povinen případné nebezpečí snášet. Je tedy čistě na něm, aby zvolil vzhledem k daným okolnostem způsob řešení situace. V mimopracovní době je navíc limitován i územím obce, kde vykonává své pravomoci strážníka. Pokud se tedy nachází mimo obec, kde má platné osvědčení, může jednat pouze z pozice řadového občana (nutná obrana, krajní nouze, omezení osobní svobody). Nemůže se tedy za strážníka prokazovat, např. pomocí průkazu strážníka obecní policie. V mimopracovní době také neprovádí úkony, tedy není třeba, aby v civilním oděvu řešil takové situace, kdy není bezprostředně přestupkem nebo trestným činem ohrožen život nebo zdraví člověka, resp. majetkové hodnoty.

1. 3. Povinnosti dle § 8 zákona o obecní policii (1) Strážník není povinen provést zákrok nebo úkon k plnění úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona, jestliže a) je pod vlivem léků nebo jiných látek, které závažným způsobem snižují jeho schopnost jednání, b) k jeho provedení nebyl odborně vyškolen ani vycvičen a povaha zákroku takové odborné vyškolení nebo vycvičení vyžaduje, nebo c) je zřejmé, že zákrok nebo úkon nemůže úspěšně dokončit.


Z výše uvedeného odstavce vyplývají důležité okolnosti, které mohou mít vliv na úspěšné provedení zákroku nebo úkonu. Že případné ovlivnění samotného strážníka látkami, které závažným způsobem snižují jeho schopnost jednání, hraje důležitou roli při provádění zákroků či úkonů je zřejmé, na druhou stranu asi nebude žádoucí takové ovlivnění při výkonu služby, proto jej lze aplikovat při povinnosti provést případný zákrok v době mimopracovní, kdy např. v ranních hodinách při návratu ze společenské akce notně ovlivněn alkoholem spatří osobu, která se dopouští protiprávního jednání (vloupání do obchodu). V takovém případě pak není strážník povinen provést zákrok dle § 7 zákona o obecní policii, nicméně podle stejného ustanovení je povinen učinit alespoň jiné opatření (vyrozumění Policie ČR). Dále není povinen strážník provést zákrok či úkon ani v pracovní době, pokud by k tomu nebyl odborně vyškolen resp. vycvičen a povaha zákroku či úkonu by to vyžadovala (odchyt nebezpečné zvěře, zneškodňování výbušniny apod.). Ovšem i zde je jeho povinností provést jiná opatření (zajištění místa nebezpečí, přivolání odchytové služby apod. Na výše uvedené navazuje skutečnost, kdy je zřejmé, že zákrok nebo úkon nemůže strážník úspěšně dokončit, např. v situaci, kdy nedokáže překonat odpor pachatele. I zde opět platí povinnost učinit jiná opatření. Pokud shrneme výše uvedené, to že není povinen provést zákrok resp. úkon, ho nezbavuje povinnosti učinit jiné opatření dle § 7 zákona o obecní policii. (2) Strážník neprovede zákrok nebo úkon k plnění úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona, jestliže by jeho provedením došlo k maření úkolů bezpečnostního sboru. Toto ustanovení pamatuje na skutečnost, že může dojít při provádění zákroku či úkonu k maření činnosti jiného bezpečnostního sboru, jehož úkoly zde mají prioritu. Zpravidla se bude jednat o Policii ČR. Oproti předchozí právní úpravě je zde výslovně stanovena povinnost neprovést zákrok, což znamená, že už není na vůli strážníka, zda tak učiní či nikoliv.

1. 4. Povinnosti dle § 10 zákona o obecní policii (1) Strážník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit policii důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin a podle povahy věci též zajistit místo trestného činu proti vstupu nepovolaných osob. (2) Strážník je povinen oznámit příslušnému orgánu podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, jehož projednání patří do působnosti tohoto orgánu. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

(3) Oznámení podle odstavců 1 a 2 musí být doloženo důvody nebo důkazy, o něž se podezření opírá. Z výše uvedeného vyplývá povinnost hlásné služby v případě důvodného podezření ze spáchání trestného činu, přestupku či jiného správního deliktu. V případě trestného činu je třeba v rámci metodiky a taktiky počítat s tím, že přednost před oznámením Policii ČR mají pouze neodkladné úkony, jako je např. zamezení protiprávního jednání ze strany pachatele, jeho omezení osobní svobody, poskytnutí první pomoci, eliminace hrozícího výbuchu plynu, požáru apod. Také je třeba z pohledu metodiky a taktiky zákroku počítat s povinností dokumentace všech okolností důležitých pro řádné objasnění věci, kdy u strážníka půjde především o zdokumentování přestupků a jiných správních deliktů, neboť v případě trestných činů provádí pouze neodkladné úkony (prvotní úkony na místě činu), ostatní je už v režii Policie ČR. Zjednodušeně řečeno, na místě spáchání přestupku či jiného správního deliktu postupuje strážník jako policista při vytěžení místa trestného činu. V případě hlásné služby u přestupků resp. jiných správních deliktů také (na rozdíl od trestných činů) není v zákoně o obecní policii uvedena doba, do kdy musí věc oznámit příslušnému správnímu orgánu. V takovém případě postupujeme od speciální právní úpravy (zákon o obecní policii) k právním úpravám obecným (zákon o přestupcích stanoví 30 denní lhůtu pro předání správnímu orgánu pouze pro policii, takže nezbývá než postoupit k ještě obecnější normě týkající se problematiky správního řízení, kterou najdeme ve správním řádu, kde je obecně stanovena lhůta také 30 denní.

1. 5. Oprávnění strážníka dle § 12 zákona o obecní policii (1) Prokázáním totožnosti se pro účely tohoto zákona rozumí zjištění jména, příjmení, data narození, rodného čísla a bydliště osoby. Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění provádí. (2) Strážník je oprávněn vyzvat osobu, aby prokázala svoji totožnost, a) jde-li o osobu, vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie, b) jde-li o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku či jiného správního deliktu, c) jde-li o osobu, od níž bude třeba požadovat vysvětlení (§ 11),


d) jde-li o osobu, která odpovídá popisu osoby hledané policií nebo osoby pohřešované, e) na žádost jiné osoby, jestliže tato osoba má na zjištění totožnosti právní zájem, f) jde-li o osobu, která žádá o prokázání totožnosti podle písmena e), g) jde-li o osobu, která oznamuje podezření ze spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu. (3) Osoba je povinna výzvě podle odstavce 2 vyhovět. (4) Strážník je oprávněn údaje zjištěné podle odstavce 1 poskytnout osobě podle odstavce 2 písm. e). Z hlediska hodnověrnosti bude strážník většinou vyžadovat předložení příslušného dokladu, veřejné listiny, neboť půjde především o oznamování resp. řešení příslušného správního deliktu. Pozor – hodnověrné zjištění totožnosti není odvislé od zjištění všech údajů uvedených v odst. 1, ale od skutečnosti, zda zjištěné údaje umožňují hodnověrné ztotožnění osoby (např. cestovní pas, který neobsahuje údaj o bydlišti osoby). Výše uvedené může pak činit aplikační potíže například v situaci, kdy se bude věc řešit na místě v blokovém řízení, včetně vyplňování jednotlivých kolonek v pokutových blocích (bydliště). Z hlediska samotného taktického provedení tohoto úkonu je třeba myslet na skutečnost, že před strážníkem může stát osoba (např. podobná hledanému pachateli trestného činu), od které hrozí potencionální nebezpečí, kdy na výzvu k prokázání totožnosti sáhne do kapsy a je pak otázkou, zda vytáhne občanský průkaz nebo nějakou zbraň. Proto je třeba využít druhého strážníka v hlídce, jehož úkolem bude zajištění před takovým možným útokem (postoj, vzdálenost, využití energie pachatele apod.), tedy je třeba rozdělit vzájemný postup tak, aby jeden strážník verbálně uplatňoval úkony v rámci zjišťování totožnosti a druhý pouze zajišťoval hlídku před možným útokem. Za každé okolnosti je pak zřejmé, co přesně je obsahem činnosti každého strážníka.

1. 6. Oprávnění strážníka dle § 13 zákona o obecní policii (1) Strážník je oprávněn předvést na policii osobu, která odmítla vyhovět výzvě strážníka k prokázání totožnosti podle § 12 odst. 2 nebo nemůže ani po poskytnutí nezbytné součinnosti strážníka svou totožnost prokázat. (2) Strážník je oprávněn předvést na policii osobu, u které se při zjišťování její totožnosti prokáže, že je osobou hledanou policií nebo osobou pohřešovanou.


(3) Strážník je oprávněn předvést na policii osobu, která přes opětovnou výzvu strážníka pokračuje v jednání narušujícím veřejný pořádek nebo ohrožujícím život nebo zdraví jiných osob anebo své vlastní nebo majetek a nelze jí jiným způsobem v takovém jednání zabránit. (4) Strážník je oprávněn předvést osobu na žádost příslušného orgánu obce podle zvláštních předpisů. (5) O předvedení se sepíše úřední záznam. Obecní policie osoby předvedené podle odstavců 2 a 3 předá policii k dalšímu opatření. Převzetí osoby potvrdí policie strážníkovi v úředním záznamu nebo v potvrzení o převzetí. V případě předvedení nesmí strážník zapomenout na skutečnost, že pouta může použít pouze v případě odporu pachatele. Tedy v situaci, kdy předvádí na policii osobu, která odpovídá popisu hledané osoby, avšak neklade odpor, nelze použít pouta. Jistě lze přisvědčit, že taková situace je velmi riziková a zákonem jistě ne moc ideálně vyřešená. Proto je třeba zde klást důraz na využití jiných oprávnění, jako je možnost u předváděné osoby se přesvědčit, zda nemá u sebe zbraň. Tím alespoň eliminujeme rozsah následků v rámci případného útoku osoby. V případě předvedení na žádost orgánu obce (a to žádného jiného, např. orgánu státu) není strážník oprávněn vstupovat z moci úřední do obydlí předváděného.

1. 7. Oprávnění strážníka dle § 14 zákona o obecní policii (1) Strážník je oprávněn přesvědčit se, zda osoba, kterou předvádí nebo omezuje na osobní svobodě nebo proti které směřuje zákrok z důvodu jejího agresivního chování, nemá u sebe zbraň, a tuto odebrat. (2) Strážník je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání zbraně odebrat zbraň osobě na místě veřejně přístupném, je-li to nezbytné v zájmu ochrany veřejného pořádku, života a zdraví osob nebo bezpečnosti majetku a hrozí-li, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím. Osobě, která zbraň vydala nebo jíž byla zbraň odebrána podle věty první nebo podle odstavce 1, vystaví strážník potvrzení o jejím převzetí. Odebranou střelnou zbraň podléhající registraci podle zvláštního zákona předá strážník nejbližšímu útvaru policie, jehož název a sídlo uvede v potvrzení podle věty druhé.


(3) Zbraní podle odstavců 1 a 2 se rozumí cokoliv, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. (4) Zbraň odebranou podle odstavce 1 nebo 2, s výjimkou střelné zbraně podléhající registraci podle zvláštního zákona, je strážník povinen vrátit proti podpisu při propuštění osoby, nebrání-li tomu zákonné důvody, anebo ji předat spolu s osobou policii; o odebrání zbraně sepíše strážník úřední záznam. (5) Jestliže pominuly důvody pro odebrání zbraně podle odstavce 1 nebo 2 a nebráníli tomu jiné zákonné důvody, vrátí se zbraň tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odebrána, pokud se tato osoba o vrácení zbraně přihlásí u úřadovny obecní policie, a jde-li o střelnou zbraň podléhající registraci podle zvláštního zákona, u útvaru policie, uvedených v potvrzení o převzetí zbraně. V případě odebrání zbraně dle odst. 1, kdy je třeba se fyzicky přesvědčit, zda osoba nemá u sebe zbraň, je třeba zajištění od druhého člena hlídky, neboť nebezpečí útoku vzhledem ke kontaktní vzdálenosti je velké. Přesvědčující se strážník přistupuje k osobě takovým způsobem, aby svoji služební zbraň měl schovanou za svým tělem (např. levák přistupuje zprava), jednou rukou a nohou blokuje resp. zachycuje pohyb dané osoby a druhou rukou se pohmatem přesvědčuje, zda nemá dotyčný u sebe předmět, který lze za daných okolnosti posuzovat jako zbraň. V případě odebrání je třeba počítat u některých lidí i s rizikem nepříjemného poranění, spojeným s vložením ruky např. do kapsy, kde se má nacházet zbraň. Druhý člen hlídky pak musí zajišťovat a případně eliminovat případný útok ze strany kontrolované osoby, ale i ze strany vnějšího prostředí (okolí). V případě odebrání podle odst. 2 je naopak žádoucí, nechat v důsledku předchozí výzvy dotyčné osobě zlomek času na rozmyšlení svého postupu, a tím ho „bafnutím“ nenutit k iracionálnímu jednání, kterým může být ohrožen život, zdraví či majetek.

1. 8. Oprávnění strážníka dle § 15 zákona o obecní policii (1) Vyžaduje-li to plnění úkolů obecní policie, je strážník oprávněn přikázat každému, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupoval na strážníkem určená místa nebo se na nich nezdržoval nebo po dobu nezbytně nutnou setrval na určeném místě, hrozí-li závažné ohrožení zdraví nebo života. Každý je povinen příkazu strážníka uposlechnout. K vyznačení nebo ohraničení určeného místa může být použito technických prostředků. Je-li jako technický


prostředek použit pás s názvem obce a nápisem "zákaz vstupu", pás s nápisy "obecní policie" a "zákaz vstupu" nebo pás s nápisy "městská policie" a "zákaz vstupu", jde o příkaz ve smyslu tohoto ustanovení. (2) Úkon podle odstavce 1 je strážník oprávněn provést též na žádost orgánu, který má obdobné oprávnění podle zvláštních předpisů. V případě potřeby lze použít jakýkoliv prostředek dostupný na místě k vymezení daného prostoru (např. lavičku z parku, služební vozidlo apod.), v případě déle trvajícího zajištění místa je vhodné co nejdříve místo vyznačit páskou s výše uvedenými nápisy, kde lze už výzvy a poučení na pásce, resp. jejich neuposlechnutí vymáhat pod pohrůžkou sankce za neuposlechnutí výzvy úřední osoby, a to aniž by musela být výzva strážníkem verbálně pronesena.

1. 9. Oprávnění strážníka dle § 16 zákona o obecní policii (1) Je-li důvodná obava, že je ohrožen život nebo zdraví osoby anebo hrozí-li větší škoda na majetku, je strážník oprávněn otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor (dále jen"byt"), vstoupit do něho a provést v souladu s tímto zákonem zákroky, úkony nebo jiná opatření k odvrácení bezprostředního nebezpečí. (2) Při provádění zákroků, úkonů nebo jiných opatření podle odstavce 1 je strážník povinen zajistit přítomnost nezúčastněné osoby; nemusí tak učinit, hrozí-li nebezpečí z prodlení. (3) Po provedení zákroků, úkonů nebo jiných opatření podle odstavce 1 je strážník povinen neprodleně vyrozumět uživatele bytu a zabezpečit zajištění bytu, nemůže-li tak učinit uživatel nebo jiná oprávněná osoba. (4) O otevření bytu a provedených opatřeních sepíše strážník úřední záznam. Zde je třeba brát na zřetel otázku způsobu a místa vstupu do bytu, postupu v samotném bytě i otázku zabezpečení samotného bytu po eliminaci daného ohrožení. Je třeba brát v potaz, že je narušována domovní svoboda uživatele, což nemusí být ta samá osoba jako majitel bytu, proto je možné předání bytu zase jen uživateli, pokud neurčí jinou oprávněnou osobu, což bývá nejčastěji příbuzný v pokolení přímém. Ale pozor, bez přivolení uživatele nelze svévolně umožnit přístup do zabezpečeného bytu jen z titulu takového příbuzenství.


V kontextu výše uvedeného je třeba připomenout, že pokud strážníci vstupují do opuštěných budov, jednají ultra vires (mimo svoji pravomoc), neboť nejsou naplněny podmínky podle § 16 zákona o obecní policii. A ani neexistuje smysluplný důvod, proč do takových míst vstupovat, pokud se nebude jednat o obecní majetek a jeho ochranu ze strany orgánu obce. A také není strážník vycvičen v obsazování členitých nemovitostí.

1. 10. Oprávnění strážníka dle § 17 zákona o obecní policii (1) Strážník je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání věci tuto věc odejmout, jestliže lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo může být zabrána. (2) Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku. (3) O odnětí nebo vydání věci sepíše strážník úřední záznam a osobě, jíž byla věc odňata nebo která na výzvu strážníka věc vydala, vystaví potvrzení o odnětí nebo vydání věci. Odňatou nebo vydanou věc předá strážník orgánu, který je příslušný o přestupku rozhodnout. Zde je třeba si hlavně ujasnit, zda budeme na daný předmět nahlížet jako na zbraň (občan jde se vzduchovkou na fotbal – zbraň a tedy postup dle § 14 zákona o obecní policii), či jako věc (byť se fakticky může jednat o zbraň – např. vzduchovka), která už byla např. po několikáté použita ke střelbě v parku, kde dochází k ohrožování lidí (jde o věc, která byla ke spáchání přestupku užita, jak stanoví § 17 zákona o obecní policii). V případě, kdy se strážník rozhodne odejmout vět, nelze už rozhodnout o přestupku na místě v blokovém řízení, neboť v rámci tohoto zkráceného řízení o přestupku nelze uložit propadnutí ani zabrání věci.

1. 11. Oprávnění strážníka dle § 17a zákona o obecní policii a) Strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen.


(2) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla lze podle odstavce 1 použít, jen je-li zajištěna možnost jeho odstranění bez zbytečného odkladu. (3) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla se odstraní bez zbytečných průtahů po projednání přestupku v blokovém řízení, po zjištění totožnosti osoby, která vozidlo na místě ponechala, po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby nebo po uhrazení nákladů provozovatelem podle odstavce 5. (4) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla z důvodů uvedených v odstavci 1 nelze použít, jde-li o vozidlo, které a) tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích, nebo b) je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, požární ochrany, vozidlo určené k poskytování zdravotnických služeb, vozidlo invalidy nebo jako vozidlo osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. (5) Přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil. (6) Nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. (7) Na použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla z důvodu podle odstavce 1 se nevztahují ustanovení o donucovacích prostředcích. Přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. První podmínkou je, aby obec formou nařízení stanovila v duchu cenového výměru ministerstva financí náklady na montáž a demontáž technického prostředku. Pokud jej obec nestanovila, nelze jej ani vybírat. Dále v situaci, kdy se někdo v rámci Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

odstranění technického prostředku, odvolává na doložitelnou osobu, ale pobývající v zahraničí (tzv. osoba vzdálená), musí mu být technický prostředek bez průtahů z vozidla odstraněn, protože byl naplněn účel nasazení tohoto prostředku (zjištěná osoba, která vozidlo na místě ponechala – a právě tady je to úskalí, jak vymoci z ciziny zaplacení pokuty).

1. 12. Oprávnění strážníka dle § 17b zákona o obecní policii Strážník je oprávněn zabezpečovat dopravu osob do zdravotnického zařízení nebo do záchytné stanice podle zvláštního právního předpisu i mimo území obce, která zřídila obecní policii nebo která je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy podle § 3a. Povinnosti a oprávnění podle zákona může strážník plnit pouze vůči přepravované osobě v rozsahu nezbytném pro zajištění této přepravy. V případě přepravy do zdravotnického zařízení jde o takové situace, kdy půjde o vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, nikoli např. o zlomené končetiny. Samotnou pravomoc úřední osoby může strážník použít výhradně proti přepravované osobě, a to za účelem zabezpečení takové přepravy.

1. 13. Oprávnění strážníka dle § 17c zákona o obecní policii Strážník je při plnění úkolů obecní policie oprávněn vstupovat v živnostenských v provozovnách prodejní nebo provozní době do všech prostor určených pro zákazníky. Tím není dotčeno ustanovení § 16, pokud jde o vstup do bytu nebo jiného uzavřeného prostoru. Z hlediska taktiky je třeba uvážit, za jakým konkrétním účelem či z jakého důvodu chce strážník do provozovny vstoupit, např. v situaci, kdy je fyzicky strážníkům bráněno vstupu, a to z pohledu přiměřenosti a adekvátnosti. Též je třeba dávat pozor, zda se jedná o živnostenskou provozovnu, neboť např. herna bez pohostinské činnosti není živnostenskou provozovnou a nelze tak v rámci tohoto oprávnění do ní vstupovat.

1. 14. Oprávnění strážníka dle § 18 zákona o obecní policii 1) Donucovacími prostředky jsou a) hmaty, chvaty, údery a kopy, b) slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek, c) obušek a jiný úderný prostředek,


d) pouta, e) úder služební zbraní f) hrozba namířenou služební zbraní g) varovný výstřel ze služební zbraně, h) technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. (2) Donucovací prostředky je strážník oprávněn použít v zájmu ochrany bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní, majetku nebo k zabránění výtržnosti, rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek. (3) Před použitím donucovacích prostředků podle odstavce 1 písm. a) až g) je strážník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání slovy "jménem zákona" s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků; to neplatí, je-li ohrožen jeho život nebo zdraví anebo život nebo zdraví jiné osoby a zákrok nesnese odkladu. (4) O tom, který z donucovacích prostředků použije, rozhoduje strážník podle konkrétní situace tak, aby dosáhl účelu sledovaného zákrokem; přitom použije takového donucovacího prostředku, který je nezbytně nutný k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání. (5) Strážník je povinen dbát, aby použitím donucovacích prostředků nezpůsobil osobě újmu nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání. Z hlediska taktiky se nám zde prolíná aspekt přiměřenosti, tak i adekvátnosti, a to z hlediska samotného výběru donucovacího prostředku, tak i následku, který nesmí být zřejmě nepřiměřený povaze a závažnosti protiprávního jednání.

1. 15. Oprávnění strážníka dle § 19 zákona o obecní policii (1) Strážník je oprávněn použít namísto nebo vedle donucovacích prostředků též psa; ustanovení tohoto zákona o donucovacích prostředcích se přitom použije obdobně. (2) Způsobilost psa k použití podle odstavce 1 musí být osvědčeno policií. Zde platí výše uvedené u donucovacích prostředků, neboť pes sice není donucovacím prostředkem jako u policie, ale používá se za stejných podmínek, jako donucovací prostředky. Podmínkou je osvědčení psa ze strany policie.


1. 16. Oprávnění strážníka dle § 20 zákona o obecní policii (1) Strážník je oprávněn použít služební zbraň

a) za podmínek nutné obrany nebo za podmínek krajní nouze, b) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet. (2) Použití služební zbraně v případě uvedeném v odstavci 1 písm. b) je přípustné pouze tehdy, jestliže použití donucovacích prostředků by bylo zřejmě neúčinné. (3) Služební zbraní podle tohoto zákona se rozumí krátká střelná zbraň, jejímž držitelem je podle zvláštního zákona obec. (4) Před použitím služební zbraně je strážník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito služební zbraně. Od výzvy s výstrahou může upustit jen v případě, že je ohrožen jeho život nebo zdraví anebo je-li ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a zákrok nesnese odkladu. (5) Při použití služební zbraně je strážník povinen dbát nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob, a co nejvíce šetřit život a zdraví osoby, proti níž zákrok směřuje. Zde je velmi důležitý samotný způsob použití služební zbraně. Je třeba brát v potaz, že v případě přímého útoku na strážníka nemůže být strážník rychlejší, proto není vhodné se snažit pachateli „postavit“ a tím mu usnadnit zásah v rámci prvního výstřelu; naopak ideální je, pokud dokáže strážník včas zareagovat a pohybem do strany a dolů (ideálně do místa kde bude chráněn – za roh, auto apod.) tak ztížit zásah pachateli a zároveň získat výhodu možného zásahu na svoji stranu. Díky takovému postupu pak ani nemusí dojít k další konfrontaci, neboť pachatel už není ve výhodnějším postavení a většinou za daných okolností zvolí útěk. Z hlediska taktiky je třeba také brát v potaz, zda střílím za stavu nutné obrany či krajní nouze, nebo za účelem zamezení útěku nebezpečného pachatele, který již nikoho neohrožuje.V případě poslední situace, kdy trefím nezúčastněnou osobu, se nevyhnu trestnímu řízení, neboť pokud nebezpečný pachatel pouze utíká, neohrožuje bezprostředně jinou osobu na zdraví či životě, tak má strážník dostatek času si použití služební zbraně za daných podmínek rozmyslet. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2. Součinnost s Policií ČR a ostatními orgány veřejné správy Obecní policie spolupracuje v rozsahu stanoveném zákonem o obecní policii nebo zvláštním právním předpisem s Policií České republiky, státními orgány a orgány územních samosprávných celků. Konkrétní formy spolupráce jsou stanoveny v jednotlivých ustanoveních zákona (povinnost zabezpečit místo trestného činu proti vstupu nepovolaných osob, zakázat vstup na určená místa pro potřeby policie ČR apod.), což se pak odráží v případné součinnosti strážníka a policisty v rámci provádění zákroků a úkonů k plnění úkolů stanovených zákonem (hromadné zákroky při výtržnostech v ulicích, vymezení prostoru při možném výbuchu nálože, plynu apod.), nebo v možnosti postavení nezúčastněné osoby, která žádné oprávnění a povinnosti vyplývající ze svého postavení úřední osoby v dané situaci neplní (např. vykázání agresivní osoby z obydlí, oprávnění otevřít byt či jiný uzavřený prostor). Je však třeba zdůraznit, že při společném provádění zákroků a úkonů strážníky a policisty jde o součinnost dvou rozdílných, ale na roveň postavených orgánů (orgán státu x orgán obce), kde je případná součinnost výsledkem ne jednostranné direktivy, ale vzájemné dohody, jak ostatně vyplývá z § 16 zákona o Policii ČR, kde příslušný útvar policie určený policejním prezidentem může uzavřít písemnou koordinační dohodu s obcí nebo městskou částí hlavního města Prahy za účelem stanovení společného postupu při zabezpečování místních

záležitostí

veřejného

pořádku.

Koordinační

dohoda

obsahuje

zejména

formy a nástroje nepřetržité koordinace obce a útvaru policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v obci, úkoly obce a útvaru policie v oblasti předcházení protiprávním jednáním porušujícím veřejný pořádek v obci, úkoly obce a útvaru policie při porušení veřejného pořádku v obci, podíl obce a útvaru policie na zajištění plnění úkolů jak v oblasti prevence, tak i v oblasti represe, formy a nástroje hodnocení plnění úkolů výše uvedených úkolů a odstraňování případných zjištěných nedostatků, dobu, na kterou je uzavírána a poskytování finančních prostředků. Na základě výše uvedeného, a s ohledem na místní specifika v jednotlivých obcích, lze v rámci metodiky a taktiky jednotlivých zákroků a úkonů, počítat i s pomocí Policie ČR, a to hlavně tam, kde je potřeba provádět zákroky a úkony, ke kterým nebyl strážník dostatečně odborně vyškolen resp. vycvičen. Dle § 103 odst. 4 písm. d) zákona o obcích může požadovat po Policii České republiky spolupráci při zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku také starosta obce.


Tato studijní opora byla vytištěna v rámci projektu:

Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraji: CZ.1.07/3.2.08/02.0046

Projekt je zaměřen na podporu a přípravu celkového řešení problematiky dalšího vzdělávání strážníků obecních (městských) policií. Jejich vzděláváním dojde ke zvýšení jejich profesních kompetencí. Záměrem projektu je vytvoření specifických kurzů dalšího vzdělávání, které jsou zapotřebí k prohloubení kvalifikace strážníků MP a vzdělávací programy, které budou sloužit jako specializační a prohlubující vzdělávání. Celkem bude v rámci projektu vytvořeno 19 vzdělávacích programů, zaměřených na legislativu v profesi strážníků MP, osobní rozvoj a komunikaci, ochranu životního prostředí a na témata zaměřená na krizové situace a jejich řešení. Ke dvanácti vzdělávacím programům, které nejsou zaměřeny na legislativu, budou vytvořeny studijní opory. Ty budou předávány cílové skupině a prostřednictvím webových stránek projektu i široké veřejnosti. Prostřednictvím vzdělávacích programů se budou setkávat nejen strážníci MP JčK, ale také strážníci a jejich velitelé, což napomůže týmové spolupráci MP.

Program byl realizován Vysokou školou evropských a regionálních studií, o. p. s. v Českých Budějovicích pro strážníky MP.

Tento text je určen pro potřeby výše uvedeného projektu a bude sloužit jako studijní opora při vzdělávacím programu. Text neprošel jazykovou úpravu.


Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraj

Recommend Documents