Tento vzdělávací program vznikl v rámci projektu
„Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraj“
reg. č.: CZ.1.07/3.2.08/02.0046
1
VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ZAŘAZENÉ DO PROJEKTU:
Přehled – číslo a název vzdělávacích programů: 1. Zvyšování osobní efektivity, syndrom vyhoření, zvládání stresových situací 2. Krizové situace, ochrana člověka za mimořádných událostí 3. Zákoník práce, Listina základních práv a svobod 4. Legislativa ve výkonu strážníka obecní (městské) policie 5. Činnost v oblasti dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích 6. Základy spolupráce s cizineckou policií 7. Ochrana životního prostředí 8. Týmová spolupráce 9. Komunikace se zdravotně postiženým 10. Extremistické projevy jako možná příčina krizové situace 11. Etika a základní komunikační dovednosti při výkonu profese bezpečnostních složek 12. Praktický nácvik zdravotnické první pomoci 13. Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou 14. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 15. Zásady ochrany informací 16. Taktika a metodika v rámci plnění povinností a oprávnění strážníků 17. Akceptace právních norem v meziprolongačním období 18. Asertivita a sociální percepce v rámci zásahu do práv a svobod občanů 19. Zbrojní průkaz a právní aspekty použití služební zbraně
2
Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou Lektor: Mgr.
Štěpán Kavan, Ph.D.
Obsah 1 Integrovaný záchranný systém ............................................................................................................. 4 1. 1 Vznik a vývoj IZS ........................................................................................................................ 5 1. 1. 1 Společenské změny a vývoj IZS ........................................................................................... 5 1. 2 IZS – základní charakteristika ...................................................................................................... 6 1. 3 Legislativní předpisy IZS ............................................................................................................. 7 1. 4 Vymezení základních pojmů ........................................................................................................ 8 2 Složky a použití, postavení a úkoly IZS ............................................................................................... 9 2. 1 Základní složky IZS ................................................................................................................... 10 2. 1. 1 Hasičský záchranný sbor České republiky ......................................................................... 11 2. 2 Ostatní složky IZS ...................................................................................................................... 11 3 Ochrana obyvatelstva v Evropské unii a NATO ................................................................................ 12 3. 1 Ochrana obyvatelstva v Evropské unii ....................................................................................... 12 3. 1. 1 Mechanismus civilní ochrany ............................................................................................. 14 3. 1. 2 Moduly civilní ochrany ...................................................................................................... 18 3. 2 Ochrana obyvatelstva v NATO .................................................................................................. 23 3. 3 Spolupráce EU a NATO při ochraně obyvatelstva ..................................................................... 25 4 Opatření a legislativa ochrany obyvatelstva v ČR.............................................................................. 26 5 Další síly a prostředky předurčené k plnění úkolů ochrany obyvatelstva ...................................... 27 5. 1 Jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí.............................................................................. 27 5. 2 Nestátní neziskové organizace................................................................................................ 28 Seznam zkratek...................................................................................................................................... 30 Použitá literatura.................................................................................................................................... 30
3
Úvod Ve vztahu k bezpečné společnosti je nezbytné řešit a zabezpečit připravenost obyvatelstva pro ochranu, obranu a zvládání krizových situací, koordinaci přípravy obyvatelstva, a to jak dospělých tak i dětí a mládeže, která by zahrnovala přípravu na možné situace (mimořádné události, vnitřní bezpečnost, obrana státu, zdravotnická připravenost v širším slova smyslu než jen zranění, ale např. i chování při epidemiích, narušení objektů kritické infrastruktury apod.). Rovněž je podstatné připravovat a seznamovat s celým systémem příslušníky bezpečnostních sborů a členy městské policie. Je nezbytné řešit hlubší i širší zapojení občanů a občanských sdružení do zajišťování bezpečnosti a to jak ve standardních podmínkách, za krizových situací, při pomoci v zahraničí. Tato témata je potřeba začlenit do vytvářených programů (v rámci programů EU, v souvislosti s ochranou kritické infrastruktury). Občané mají právo na pomoc státu, ale mají i povinnosti a spoluodpovědnost za svoji ochranu. Na rozdíl od zákona 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému v platném znění, který mezi jinými pojmy vymezuje ochranu obyvatelstva jako plnění úkolů civilní ochrany (s odkazem na čl. 61 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů), zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku byla v „Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015“ ochrana obyvatelstva charakterizována jako soubor činností a postupů věcně příslušných orgánů a dalších zainteresovaných orgánů, organizací, složek a obyvatelstva, prováděných s cílem minimalizace negativních dopadů možných mimořádných událostí a krizových situací na zdraví a životy lidí a jejich životní podmínky.
1 Integrovaný záchranný systém Lidská společnost se od nepaměti musí v zájmu ochrany své existence vypořádávat s různými mimořádnými událostmi (pohromy, katastrofy), které ovlivňovali a stále v podstatné míře ovlivňují jednání a chování lidského jedince a celé společnosti. Různé mimořádné události ohrožují lidské životy, zdraví, hmotné a kulturní statky, životní prostředí, narušují společenské, technologické a přírodní systémy. Takovéto situace vznikají v lokálním rozsahu, ale mohou zasáhnout v podstatně širší nadregionální působností. Tato skutečnost vyvolává u společnosti potřebu ochrany základních hodnot a reakce na mimořádné události. Společnost v závislosti na stupni vnímání těchto faktů a na stupni svého vývoje čelila a stále čelí následkům mimořádných událostí. Negativním následkům se snažila předcházet, odvracet je nebo alespoň snižovat a zmírňovat. Jedním ze základních systémových pilířů spolupráce při přípravy a řešení mimořádných událostí je v České republice integrovaný záchranný systém (IZS). Bezpečnostní realita reflektuje jednotlivé prvky, všechny stavy (možné i reálné), myšlenky, aktéry, vztahy, postupy, prostředí i věci, které jakýmkoliv způsobem souvisí s bezpečností i nebezpečností. Tato platforma je společná rovněž pro myšlenku a princip IZS a zahrnuje [3]: • Co už se stalo – historie bezpečnostních událostí a stavů, jako jsou minulé potenciální i reálné události, u nichž bylo předpokládáno, nebo využito bezpečnostní řešení. 4
• Co se může stát – potenciální bezpečnostní události a stavy, jako jsou hrozby a jejich rizika, které mohou vyžadovat bezpečnostní řešení. • Co se stalo a je v řešení: − bezpečnostní události malého rozsahu jsou takové, které řeší právnické nebo fyzické osoby vlastními silami, zpravidla bez podílu bezpečnostního systému; − mimořádné události středního rozsahu, které jsou řešeny národním bezpečnostním systémem a jednotlivci; − mimořádné události velkého rozsahu a po nich následující bezpečnostní stavy, které znamenají rozsáhlé použití národního bezpečnostního systému; − mimořádné události a po nich následující bezpečnostní stavy v mezinárodním rozsahu, které znamenají použití bezpečnostního systému v mezinárodním prostředí; − mimořádné události a po nich následující bezpečnostní stavy v globálním rozsahu, které znamenají použití bezpečnostního systému v globálním prostředí.
1. 1 Vznik a vývoj IZS Integrovaný záchranný systém je určen pro koordinaci při přípravě a prováděních záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech (havárie, živelních pohromy, pandemie, teroristické útoky aj.). Je tak naplňováno ústavní právo občana na pomoc při ohrožení zdraví nebo života. IZS vznikl z potřeby každodenní činnosti záchranářů, zejména při složitých haváriích, nehodách a živelních mimořádných událostech, kdy je třeba organizovat společnou činnost všech, kdo mohou svými silami a prostředky, kompetencemi nebo jinými možnostmi přispět k provedení záchrany života a zdraví osob, zvířat, majetku nebo životního prostředí. Jedná se o systém spolupráce a koordinace složek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací, tak, aby stručně řečeno, “nikdo nebyl opomenut, kdo pomoci může a vzájemně si nikdo z nich nepřekážel“. To je zejména v náročném období řízení mimořádných událostí velice nesnadný úkol, který musí mít svá jasně daná pravidla.[1] 1. 1. 1 Společenské změny a vývoj IZS Rozsáhlé společenské změny po událostech 17. listopadu 1989 (tzv. „Sametová revoluce“) přinesly vedle pozitivních změn i určité negativní jevy. Veliký rozvoj motorismu, který s sebou přinesl více jak zdvojnásobení počtu vozidel, znamenal znásobení počtu dopravních nehod. Přitom Policie ČR, do té doby téměř výlučný gestor řešení dopravní nehodovosti, byla zároveň vázána více než čtyřnásobným nárůstem trestné činnosti. Společenský odpor proti přípravám na válku v bipolárním světě a určitá euforie z pádu komunistického režimu v tehdejší České a Slovenské federativní republice se přenesl i na funkční a užitné činnosti v oboru civilní obrany a ochran. Zlikvidována byla různá dekontaminační zařízení v podnicích, zanikaly sklady ochranných prostředků, kryty apod. S profesionalizací a snižováním početního stavu Armády ČR a počtu jejích posádek došlo k poklesu její kapacity pomáhat při velkých živelních mimořádných událostech a průmyslových havárií. Nové možnosti v realizaci koníčků a zájmů osob vedly k prudkému poklesu zájmu o činnost v tradičních sdruženích občanů a současně poklesla i pozornost orgánů veřejné správy o činnost těchto sdružení. Za této situace se ukázalo výhodou, že zákon o požární ochraně ukládá obci zřídit jednotku sboru dobrovolných hasičů obce (JSDHO). Díky tomu a díky staleté tradici 5
dobrovolní hasiči zůstali početně nejvýznamnější základnou pro účinné zvládání mimořádných událostí v každodenním životě. [1] Profesionální hasiči, převážně působící a organizovaní v hasičských záchranných sborech okresů, dokázali zásadním způsobem a velmi rychle změnit a doplnit své zaměření na potřebné formy záchranných a likvidačních prací (v současné době činí boj s požáry jen asi 20 % zásahů). Převažující náplní jejich činnosti se postupně staly záchranné práce, tzv. technické zásahy. K této nové činnosti ovšem hasiči potřebovali spolupráci dalších odborníků a proto vznikla myšlenka IZS, zpočátku jen na základě usnesení vlády č. 246 v roce 1993 [12], později zákon o okresních úřadech stanovil povinnost organizovat IZS prostřednictvím havarijních komisí okresů. To se naplňovalo s různou intenzitou a kvalitou až do katastrofálních povodní na Moravě v roce 1997. Zásadní rozdíly ve zvládání dopadů povodně mezi okresy, které měly funkční havarijní komise a ostatními okresy, spolu s vynikajícími výkony hasičů znamenaly podporu pro vznikající princip IZS a ustavení Hasičského záchranného sboru ČR (HZS ČR) jako gestora IZS. Tyto aktivity byly završeny v roce 2000 schválením zákona o HZS ČR a zákona o IZS. [2] 1. 2 IZS – základní charakteristika Integrovaný záchranný systém je efektivní systém vazeb, pravidel spolupráce a koordinace záchranných a bezpečnostních složek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací a přípravě na mimořádné události. Podle zákona 239/2000 Sb., o IZS, se rozumí integrovaným záchranným systémem koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Integrovaný záchranný systém se použije v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma anebo více složkami integrovaného záchranného systému. [4] Integrovaný záchranný systém vznikl jako potřeba každodenní spolupráce hasičů, zdravotníků, policie a dalších složek při řešení mimořádných událostí (požárů, havárií, dopravních nehod, atd.). Když bylo nutné spolupracovat při řešení větší události, vždy byl zájem spolupracovat a využívat součinnost pro dosažení rychlé a účinné záchrany nebo likvidace mimořádné události. Spolupráce uvedených složek na místě zásahu v nějaké formě existovala vždy. Avšak odlišná pracovní náplň i pravomoci jednotlivých složek zakládaly a zakládají nutnost určité koordinace postupů. [5] IZS lze rovněž charakterizovat jako prostředek součinnosti územních orgánů veřejné správy a složek při provádění záchranných a likvidačních prací, přičemž působnosti stanovené krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (ORP) podle zvláštního zákona [4] jsou výkonem státní správy v přenesené působnosti. [11] Jak bylo uvedeno výše, IZS není institucí, úřadem, sborem, sdružením ani právnickou osobou (IZS tedy nemá statutární orgán na žádné úrovni). Označení integrované a řízené spolupráce je skutečně pojato jako systém práce s nástroji spolupráce a modelovými postupy součinnosti (velení, typové činnostmi) a je součástí systému pro zajištění vnitřní bezpečnosti státu. Jedná se o systém smluvních ujednání podle předpisy stanovenými pravidly. Výjimkou a určitou formu institucionalizace IZS jsou operační a informační střediska, která jsou dispečerským způsobem organizovaná a nejmodernější technologií vybavená zařízení pro příjem a vyhodnocení tísňových 6
volání na jednotné evropské číslo tísňového volání 112. Tato centra mají své zaměstnance a technické vybavení a jsou součástí hasičských záchranných sborů krajů (HZS krajů), které je personálně a materiálně zabezpečují. 1. 3 Legislativní předpisy IZS Právní úprava oblasti IZS vychází přímo z některých ustanovení Ústavy ČR a Listiny, resp. z ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky [6]. Působnost v oblasti IZS je kompetenčním zákonem č. 2/1969 Sb. svěřena Ministerstvu vnitra [7], které je tak gestorem právní úpravy IZS. Celá oblast IZS je zastřešena zákonem o IZS a jeho dvěma prováděcími vyhláškami a prováděcím nařízením vlády. Právní úprava oblasti IZS vznikla společně s krizovým zákonem č. 240/2000 Sb. [8] a zákonem o hospodářských opatřeních pro krizové stavy č. 241/2000 Sb. [9] Tyto tři zákony jsou vzájemně propojeny značným množstvím odkazů a souvislostí. Základním právním předpisem pro IZS je zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o IZS ve své působnosti řeší oprávnění, působnost a povinnosti všech subjektů1, které přicházejí do styku s přípravou na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva. Pravidla stanovená zákonem o IZS jsou platná i v případech, kdy je vyhlášen některý z tzv. krizových stavů2 na území postiženém mimořádnou událostí nebo na celou ČR a platí i za válečného stavu. Zákon o IZS se naopak nevztahuje ani na předcházení mimořádných událostí, tzn. prevenci vzniku takových událostí, nebo na činnosti spojené s obnovou území postiženého mimořádnou událostí. K řešení značného počtu mimořádných událostí, k jejichž vyřešení postačuje jedna věcně příslušná složka samostatně, se aplikují (speciální) zákony, které mají v takových případech přednost. Zákon o IZS je využíván v těch případech, kdy je k provádění záchranných a likvidačních prací nutná současná spolupráce dvou a více subjektů. [1] Dalšími podstatnými právními předpisy jsou vyhlášky: Vyhláška č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška o IZS) Vyhláška o IZS se mimo jiné zabývá zejména koordinací záchranných a likvidačních prací, činností operačních středisek IZS a dokumentací IZS. Vyhláška je dále rozhodujícím předpisem pro územní havarijní plánování a pro vnější havarijní plány jaderných elektráren. Vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Tato vyhláška je zaměřena výhradně na oblast ochrany obyvatelstva, definuje činnosti jako je evakuace, varování, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva3. Nařízení vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů 1
Práva a povinnosti státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob. Stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu, válečný stav. 3 Komentář k jednotlivým opatřením ochrany obyvatelstva lze nalézt např.: Kavan, Š.: Ochrana obyvatelstva I. VŠERS, České Budějovice, 2011. 2
7
vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády je zaměřeno a využíváno především na poskytování humanitární pomoci a záchranné práce v zahraničí, které je prováděno záchrannými týmy z ČR. Dalšími právními předpisy upravujícími oblast IZS jsou nařízení krajů, které stanovují požární poplachový plán kraje. Legislativní podporu k vydávání těchto nařízení obsahuje zákon č. 133/2000 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Nedílnou součástí požárních poplachových plánů krajů jsou, na základě nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o požární ochraně, poplachové plány IZS krajů. Tato složitá vazba je zvolena proto, že zákon o IZS neobsahuje žádná zmocnění pro vydávání právních předpisů krajů nebo obcí. 1. 4 Vymezení základních pojmů IZS řeší koordinaci záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech. Mimořádná událost (MU) je definována jako škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací. Ne každý negativní jev, negativní působení musí být nutně mimořádnou událostí. Toto lze dokladovat na příkladu dopravní nehody dvou vozidel na pozemní komunikaci. Podle zákona o IZS je tato nehoda mimořádnou událostí, pokud při nehodě došlo ke zranění osoby natolik vážnému, že musela být přivolána zdravotnická záchranná služba, nebo museli přijet hasiči k vyproštění osob, případně činnosti k uvolnění komunikace. Pokud došlo „pouze“ k úplné devastaci automobilů, ale nedošlo ke zranění osob nebo ohrožení jiných osob nebo ohrožení životního prostředí, které by vyžadovaly provedení záchranných a likvidačních prací, tato nehoda není mimořádnou událostí ve smyslu zákona o IZS. (Policejní vyšetřování příčin takové nehody se nepovažuje za záchranné nebo likvidační práce.) Záchrannými pracemi jsou činnosti k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucí k přerušení jejich příčin (§2, písm. c). [4] Záchranné práce jsou činnosti, které při zásahu jedné či více složek po oznámení vzniku nebo bezprostředně se blížící mimořádné události je nutné provést v místě nasazení nebo v místě předpokládaných účinků mimořádné události. Záchranné práce se provádí bezprostředně nebo nejpozději v okamžiku, kdy je to možné s ohledem na životy a zdraví zasahujících osob, např. vzájemné jištění záchranářů při povodních. Za záchranné práce lze považovat i činnosti, které umožňují vytvoření přiměřených bezpečnostních podmínek pro ochranu zasahujících osob. Systém zabezpečení plošného pokrytí území státu jednotkami požární ochrany (JPO) a zdravotnickou záchrannou službou (ZZS) limitují emergetnost provedení záchranných prací stanovenými maximálními dojezdovými časy sil a prostředků, které se musí dostavit na místo zásahu a jejich případným následným posilováním. Činnosti prováděné po oznámení MU, uskutečnění samotného zásahu – především poskytnutí první pomoci, evakuace osob, zvířat a majetku, jsou součástí záchranných prací. Záchranné práce mají vždy prioritu před prováděním 8
likvidačních, případně obnovovacích prací. V případě nutnosti volby priorit záchranných prací je vždy na prvním místě záchrana života a zdraví. [10] Likvidačními pracemi jsou činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí (§2, písm. d). [4] Jedná se o činnosti, které je nutné vykonat bez zbytečného odkladu. Hranice mezi záchrannými a likvidačními pracemi může být těžko rozpoznatelná. Nezbytné záchranné práce a likvidační práce je nutné provést vždy. Likvidační práce lze odložit nejpozději do doby ukončení prioritní záchrany. Příkladem může být autonehoda spojená s únikem pohonných hmot (PHM), ať již z motoru, nebo z nákladu. Záchrannými pracemi, které se musí provést bezprostředně, je vyproštění zraněných osob z havarovaného vozidla, případně uhašení hořícího vozidla. Odklizení vraků mimo vozovku a očištění vozovky od PHM je také nutné provést před obnovením provozu, ale až po záchranných pracích a jsou to likvidační práce. Věcnou pomocí je poskytnutí věcných prostředků při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; věcnou pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce (§2, písm. g). [4] Osobní pomocí je činnost nebo služba při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; osobní pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce (§2, písm. h). [4] V souvislosti s termínovým vymezením pojmů ve vztahu k IZS je nutné zmínit termín obnovovací (asanační) práce. Za obnovovací práce lze považovat činnosti spočívající v revitalizaci životního prostředí a činnosti směřující k odpovídající přiměřené obnově životního prostředí, společenského života a materiálních hodnot. V obecné úrovni lze hovořit o činnosti směřující k obnově území, které odstraňují riziko ohrožení života a životního prostředí a nemají charakter záchranných a likvidačních prací. [10] Obnovovací práce se zpravidla zahájí nejdříve v okamžiku ukončení zásahu složek IZS, pokud velitel zásahu nepřipustí jejich souběh s likvidačními, výjimečně i se záchrannými pracemi.
2 Složky a použití, postavení a úkoly IZS IZS se použije v přípravě na mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma nebo více složkami IZS (§2). [4] Tato prostá definice činí problémy zejména pořadím řazení jejích dvou částí. Společnou a současnou přípravou na záchranné a likvidační práce jsou společná cvičení nebo instrukčně metodická zaměstnání složek IZS. Základ přípravy na záchranné a likvidační práce spočívá v individuální činnosti jednotlivých složek, v přípravě specializační činnosti. To znamená, že když se hasiči připravují zejména na hašení požárů a technické zásahy, zdravotníci na pomoc zdravotně postiženým, policisté na ochranu osob, majetku, života a zdraví, havarijní služby na odstraňování poruch a další složky na své specializace, je to pro jednotlivé subjekty i celkový systém nezbytné. Jednotlivé složky IZS to nedělají na základě zákona o IZS, ale na základě svých předpisů nebo účelu, pro které byly zřízeny. IZS se v 9
režimu zákona o IZS používá jen tehdy, jestliže dvě nebo více složek IZS provádí svou činnost společně a alespoň určitý čas současně. Pro současnost (překryv časů) lze považovat i dobu jejich povolání operačními středisky. [1] K zajištění provádění záchranných a likvidačních prací je třeba mít: • síly a prostředky, kterými se rozumí zdroje lidských sil, pracovních nástrojů, technického vybavení apod., • kompetence, kterými se rozumí oprávnění k provádění různých činností k realizaci záchranných a likvidačních prací daná zákony, kterými se řídí jednotlivé složky IZS nebo dané zákonem o IZS. Cílem IZS je efektivní koordinované využití potenciálu plošného rozmístění sil a prostředků k účinné ochraně společnosti při mimořádných událostech. Koordinovaný systém vazeb a postupů zahrnuje všechny zúčastněné při řešení mimořádných událostí – ústřední správní úřady, kraje, obce, ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, neziskové organizace a sdružení občanů participujících na řešení mimořádných událostí. Integrovaný záchranný systém se skládá ze základních a ostatních složek, kterými jsou státní orgány, správní úřady či zákonem výslovně stanovené osoby a instituce, jejichž působením v rámci IZS není dotčeno jejich postavení a plnění úkolů stanovených zvláštními předpisy. 2. 1 Základní složky IZS Základními složkami integrovaného záchranného systému jsou Hasičský záchranný sbor České republiky, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky. Základní složky integrovaného záchranného systému zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení (odhad ohrožení vyplývající z mimořádné události a odhad potřebných sil a prostředků) a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tímto účelem rozmísťují své síly a prostředky po celém území České republiky (§4). [4] Základní složky IZS: • jsou schopny rychle a nepřetržitě zasahovat, • mají celoplošnou působnost na území celého státu, • obsluhují telefonní linku tísňového volání. Působením základních a ostatních složek v integrovaném záchranném systému není dotčeno jejich postavení a úkoly stanovené zvláštními právními předpisy. Složky integrovaného záchranného systému jsou při zásahu povinny se řídit příkazy velitele zásahu, popřípadě pokyny starosty obce s rozšířenou působností, hejtmana kraje, v Praze primátora hlavního města Prahy (dále jen "hejtman") nebo Ministerstva vnitra, pokud provádějí koordinaci záchranných a likvidačních prací. Složka integrovaného záchranného systému zařazená v příslušném poplachovém plánu integrovaného záchranného systému kraje je povinna při poskytnutí pomoci jinému kraji nebo kraje o tom informovat své místně příslušné operační a informační středisko integrovaného záchranného systému. [4] 10
Při provádění záchranných a likvidačních prací za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se složky integrovaného záchranného systému řídí pokyny Ministerstva vnitra. Za stavu nebezpečí se složky integrovaného záchranného systému na území příslušného kraje řídí pokyny toho, kdo vyhlásil stav nebezpečí podle zvláštního právního předpisu. [4] 2. 1. 1 Hasičský záchranný sbor České republiky Stát zajišťuje občanům pomoc při zdolávání požárů a provádění záchranných pracích při živelních a dalších mimořádných událostech vysláním jednotek Hasičského záchranného sboru ČR. Povinnost zřizovat jednotky požární ochrany mají i další subjekty. [13] Vytváří se tak systém vzájemné pomoci, který vytváří předpoklad zajištění a poskytnutí pomoci občanům v časovém limitu do 20 minut. Tento systém poskytnutí pomoci v určeném časovém limitu a předem stanovený minimální počet jednotek požární ochrany je dán zákonem o požární ochraně. Zákonem č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl dnem 1. 1. 2001 zřízen HZS ČR. HZS ČR je tvořen generálním ředitelstvím hasičského záchranného sboru, které je součástí Ministerstva vnitra, dále hasičskými záchrannými sbory krajů a hasičským záchranným sborem hlavního města Prahy, Záchranným útvarem HZS ČR Hlučín a Střední odbornou školou požární ochrany a Vyšší odbornou školou požární ochrany ve Frýdku-Místku. Základním posláním HZS ČR je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech. Pro splnění tohoto úkolu je v České republice vytvořen právní rámec upravujícími činnost HZS ČR. Je to zejména zákon č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), zákon o HZS, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů a jejich prováděcí předpisy. Sídlo kraje je zároveň sídlem hasičského záchranného sboru kraje. Výjimkou je Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje, který má sídlo v Kladně. Jedním z HZS krajů je i Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje (dále jen „HZS JčK“) se sídlem v Českých Budějovicích. Jeho územní působnost je vymezena katastrálním územím Jihočeského kraje. HZS JčK je v souladu s § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku ČR“) a v návaznosti na § 2 odst.1 písm. b) zákona o HZS, organizační složkou státu. HZS JčK k plnění úkolů zřizuje Krajské ředitelství HZS JčK se sídlem v Českých Budějovicích a šest územních odborů HZS JčK - Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice, Tábor. Krajské ředitelství HZS JčK současně plní úkoly sedmého územního odboru HZS JčK. 2. 2 Ostatní složky IZS Ostatními složkami integrovaného záchranného systému jsou vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím. Ostatní složky 11
integrovaného záchranného systému poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání (§ 2). [4] V době krizových stavů se stávají ostatními složkami integrovaného záchranného systému také odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic pro poskytování specializované péče obyvatelstvu.
3 Ochrana obyvatelstva v Evropské unii a NATO Civilní ochrana v rámci Evropské unie a civilní nouzové plánování v strukturách NATO jsou oblasti, na které se vzhledem k bezpečnostní politice klade značný důraz. Tato nevojenská obranná a ochranná opatření jsou v současné době v popředí zájmu na základě jejich možnosti uplatnění v oblasti prevence a zdolávání katastrof.
3. 1 Ochrana obyvatelstva v Evropské unii Ochrana obyvatelstva je v zemích Evropské unie vymezena především legislativními předpisy jednotlivých členských států. V současné době je na evropské úrovni velmi vnímána potřeba co největší standardizace. Přírodní, technogenní katastrofy a s nimi související narušování životního prostředí a rovněž i ozbrojené konflikty nebývají omezeny na území jednoho státu, ale mohou značně působit i za jeho hranice. Postavení agendy civilní ochrany (ochrany obyvatelstva) je v rámci Evropské unie pouze podpůrné, koordinační a doplňkové. EU má pro zvládání následků závažných mimořádných událostí včetně teroristických útoků zaveden tzv. Mechanismus společenství pro civilní ochranu, který využívá společné síly a prostředky ochrany obyvatelstva členských států EU. Mechanismus je vytvořen pro systematický přístup a podporu asistenční pomoci. Mechanismus lze označit jako tzv. „one-stop-shop“ civilní ochrany (místo, kde lze získat najednou veškeré informace). Tento systém umožňuje postižené zemi efektivně využívat (šetřit) čas, životy a finanční prostředky. Pro členské státy vytváří podmínky k poskytování pomoci efektivním, logickým a koordinovaným způsobem. Na základě principu subsidiarity, který je zakotven v čl. 5 smlouvy o založení Evropského společenství (Společenství), je ochrana obyvatelstva věcí členských států Evropské unie. Zároveň ale existuje v oblasti ochrany obyvatelstva při závažných přírodních a antropogenních katastrofách řada aktivit na úrovni Evropské unie. Počátkem evropské spolupráce v této oblasti je označován rok 1985, kdy byla předložena tzv. Zelená kniha Evropské komise s názvem „Péče o naše životní prostředí - akce pro evropské životní prostředí“. Strukturálně byla ochrana obyvatelstva zahrnuta do generálního ředitelství, které se zabývá Životním prostředím (DG Environmental), oddělení civilní ochrany a ekologických havárií. Po přijetí Lisabonské smlouvy (podepsána 13. prosince 2007 a po komplikované ratifikaci stoupila v platnost 1. prosince 2009) je od roku 2010 tato problematika zahrnuta do gesce generálního ředitelství Evropské komise, které se zabývá humanitární pomocí a civilní ochranou Directorate-General for Humanitarian Aid and Civil Protection (DG ECHO). Evropská unie 12
používá pro oblast ochrany obyvatelstva historicky zavedený pojem civilní ochrana (obdobně jako je tento termín chápán v České republice). Cílem DG ECHO je poskytnout pomoc v nouzi a poskytnout pomoc obětem přírodních katastrof nebo ozbrojených konfliktů (bez ohledu na rasu, náboženství nebo politické přesvědčení). Toto generální ředitelství se skládá ze dvou ředitelství. Jedno ředitelství je zaměřeno na samotné operace, druhé ředitelství řeší otázky provozní (rozpočet, audit, apod.). Tato ředitelství jsou odpovědná za správu rozpočtových prostředků na podporu všech regionů, na něž se vztahuje mandát DG ECHO. Dále ve struktuře DG ECHO lze nalézt dvě oddělení civilní ochrany, které se zabývají reakcí na katastrofy (Disaster Response) a prevencí a připraveností (Prevention and Preparedness). Práce se provádějí z centrály v Bruselu a terénních kanceláří po celém světě ve spolupráci s partnery - nevládními organizacemi, agenturami OSN, mezinárodními organizacemi jako je např. Mezinárodní výbor Červeného kříže, Caritas International apod. Z nevládních organizací, které mají své sídlo v ČR, lze jako partnery DG ECHO uvést organizaci Člověk v tísni nebo Charita ČR. Hlavním cílem politiky EU v oblasti ochrany obyvatelstva je podpora a pomoc při odpovídajících aktivitách členských států. Dva základní úkoly při této činnosti jsou vymezeny jako: -
pomoc při vzdělávání příslušného předurčeného personálu, vypracování trvale platných podkladů pro neodkladnou a účinnou spolupráci členských států v případě katastrof.
Návrhy, obsažené ve výše zmíněné Zelené knize, byly v různých usneseních Rady Evropské unie v letech 1987 - 1994 konkretizovány a týkají se opatření v těchto oblastech ochrany obyvatelstva: • • • • • • • •
nástroje spolupráce, elektronické prostředky komunikace a výměny informací, výměna expertů, vzdělávání, simulační cvičení, terminologie, jednotné evropské nouzové telefonní číslo, informace a komunikace s veřejností, prevence a připravenost, zvláštní rizika.
Zásadními dokumenty ochrany obyvatelstva Evropského společenství je Akční program Evropského společenství pro ochranu před katastrofami (Akční program) a Postup společenství na podporu spolupráce při nasazení k ochraně před katastrofami (Postup). Akční program, který byl předložený poprvé v roce 1997 s dobou platnosti do roku 2004, má sloužit k podpoře a doplňování opatření členských států při přírodních a technogenních katastrofách s cílem ochrany osob, životního prostředí a majetku. Akční program je určen k finanční podpoře a doplňování opatření členských států při přírodních a technogenních katastrofách s cílem ochrany osob, životního prostředí a majetku. Oficiální platnost programu skončila v roce 2004, ale pro roky 2005 – 2006 byla platnost uvedeného programu prodloužena do 31. 12. 2006. Toto prodloužení byla realizováno z důvodu přípravy nového finančního nástroje, který platí od roku 2007 (Rozhodnutí Rady EU ze dne 5. března 2007, o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu). 13
Výše uvedený Postup byl Evropskou komisí navržen v září roku 2000 a v platnost vstoupil v lednu 2002. Každý členský stát může tento materiál využít, pokud chce získat přístup ke zdrojům, které má EU k dispozici. Přitom nemusí jít přímo o stav katastrofy, příslušný Postup může být aktivován již při hrozícím nebezpečí. Postup obsahuje prvky, které se týkají uvedení do stavu pohotovosti: • • • •
zásahových jednotek včetně další podpory nasazení v případě katastrofy, expertů pro vyhodnocovací a koordinační týmy, centra pro předávání informací mezi komisí a členskými státy EU, zdravotnických zdrojů.
Postup může být aktivován i při vzniku katastrofy mimo EU. V takovém případě jsou opatření prováděna jako samostatný zásah za koordinace státu, předsedajícího v té době EU, nebo jako součást zásahu, který je řízen jinou mezinárodní organizací. Rozhodnutí členského státu EU o nasazení vlastních zdrojů v takovém případě je výlučně v jeho kompetenci. Ministerstvo vnitra - generální ředitelství HZS ČR má v gesci komunitární program, který se pracovně nazývá „Mechanismus civilní ochrany“ („Civil Protection Mechanism“). Tento program byl zahájen 1. ledna 2002 a jeho platnost není časově omezena. Účast v programu se stala pro ČR závazná v souladu s rozhodnutím Rady č. 2001/792/ES, EURATOM dnem našeho řádného členství v Unii. V rámci tohoto programu jsou vynakládány finanční prostředky především na: • školení a výcvik členů Mechanismu, včetně společných cvičení (členové asistenčních intervenčních týmů, členové koordinačních/vyhodnocovacích týmů, vrcholový management); • zřízení společné komunikační a informační sítě civilní ochrany (CECIS); • výměnné pobyty vrcholového managementu, včetně velitelských kádrů; • společné semináře. Pro implementaci uvedeného dokumentu Komise spravuje rozpočet, do něhož přispívá i Česká republika v rámci podílu z odváděného celkového příspěvku do rozpočtu EU. Z příspěvku jsou hrazeny náklady na výše uvedené aktivity, tzn. účastníci Mechanismu mají vše hrazeno z celkového rozpočtu. V rámci Rady EU je pro oblast civilní ochrany vytvořena pracovní skupina pro CO (PROCIV). Předsedá ji zástupce předsednické země daného období. V I. pololetí roku 2009 předsedal této skupině zástupce ČR. Pracovní skupina diskutuje návrhy dokumentů předložené Komisí EU a ostatními orgány EU. 3. 1. 1 Mechanismus civilní ochrany
Základním dokumentem, podle kterého se řídí zásahy civilní ochrany Společenství, je Mechanismus na podporu zesílené spolupráce mezi členskými státy EU v oblasti civilní ochrany (Mechanismus CO). Mechanismus CO byl zřízen rozhodnutím Rady EU (2001/792/ES, Euratom) ze dne 23. října 2001. Při využívání Mechanismu CO vyplynula potřeba jeho úprav. Na základě těchto poznatků byl 8. listopadu 2007 schválen Rozhodnutím Rady EU (2007/779/ES, Euratom) tzv. Recast Mechanismu civilní ochrany Společenství. 14
K přepracování původního Mechanismu CO vedla skutečnost, že značně vzrostl výskyt a závažnost živelních a člověkem způsobených mimořádných událostí/pohrom, při nichž dochází ke ztrátám na životech a na majetku, včetně kulturního dědictví, je ničena hospodářská a sociální infrastruktura a je poškozováno životní prostředí. Mechanismus CO byl vytvořen na podporu spolupráce mezi Společenstvím a členskými státy při asistenčních zásazích v oblasti civilní ochrany v případě výskytu závažných mimořádných událostí nebo bezprostředního nebezpečí jejich výskytu. Mechanismus CO má zajistit především ochranu osob, ale také životního prostředí a majetku, včetně kulturního dědictví, v případě výskytu přírodních a člověkem způsobených pohrom, teroristických činů a technologických, radiologických nebo ekologických havárií, včetně znečištění vod v důsledku námořních havárií, a to jak uvnitř tak i vně Společenství. Zohledňuje zvláštní potřeby izolovaných, nejvzdálenějších a jiných regionů nebo ostrovů Společenství. 3. 1. 1. 1 Prvky a opatření Mechanismu CO A) Získávání přehledu o zásahových týmech a další intervenční podpoře využitelné v členských státech k asistenčnímu zásahu v případě mimořádné události (informace o mobilních operačních týmech členských států, tzv. Moduly, které představují soubor lidských a materiálních zdrojů majících schopnosti/prostředky k uskutečnění zásahu). B) Vypracování a provádění výcvikových programů pro zásahové týmy a pomocný zásahový personál a pro odborníky z týmů pro analýzu a posuzování nebo koordinaci. C) Workshopy, semináře a pilotní projekty k nejdůležitějším aspektům zásahu. D) Sestavování a vysílání posuzovacích nebo koordinačních týmů. E) Zřízení a řízení monitorovacího a informačního střediska EU (MIC), jehož služby jsou k dispozici 24 hodin denně. F) Vytvoření a řízení společného komunikačního a informačního systému pro případy mimořádných událostí (CECIS) s cílem umožnit komunikaci a sdílet informace mezi MIC a operačními kontaktními místy členských států. G) Vývoj systému detekce a včasného varování pro pohromy, které mohou postihnout území členských států. Tyto systémy musí zohledňovat stávající informační, monitorovací nebo detekční zdroje a musí z nich vycházet. H) Podpora členským státům při získávání přístupu ke zdrojům vybavení a dopravy. I) Doplnění dopravy poskytované členskými státy financováním dalších dopravních zdrojů nezbytných k zajištění rychlé odezvy na závažné mimořádné události. J) Podpora konzulární pomoci občanům EU při závažných mimořádných událostech ve třetích zemích. K) Další podpůrná a doplňková opatření. 3. 1. 1. 2 Připravenost členských států EU k realizaci Mechanismu CO Členské státy zajišťují zásahové týmy nebo moduly, které jsou k dispozici pro zásah nebo které by mohly být sestaveny ve velmi krátkém časovém horizontu a mohly tak být vyslány na místo určení přibližně do 12 hodin od obdržení žádosti o poskytnutí pomoci. Složení týmu nebo modulu závisí na druhu závažné mimořádné události a na zvláštních potřebách s ní spojených. 15
Další z úkolů spočívá ve výběru odborníků, kteří mohou být povoláni na místo výskytu mimořádné události jako členové posuzovacího nebo koordinačního týmu. Členské státy EU dobrovolně pracují na rozvoji modulů, zejména za účelem uspokojení prioritních potřeb zásahu nebo podpory Mechanismu CO. Neméně důležitá činnost se týká zvážení možností poskytovat podle potřeby další formy podpory, např. specializovaný personál a vybavení k řešení specifických mimořádných událostí. Tato možnost dává příležitost využít zdroje, které mohou být poskytnuty nevládními organizacemi a dalšími subjekty. Členské státy mohou poskytnout informace o příslušných vojenských prostředcích, které mohou být využity v rámci pomoci poskytované v oblasti civilní ochrany prostřednictvím Mechanismu CO, např. dopravní, logistická nebo zdravotnická podpora. Podstatným úkolem je stanovit kontaktní místa a uvědomit o nich Komisi EU. 3. 1. 1. 3 Úkoly komise EU A) Zřizuje a řídí Monitorovací a informační středisko (MIC). B) Vytváří a řídí komunikační a informační systém EU o vzniku a potřebách řešení katastrof (CECIS). C) Přispívá k rozvoji systémů detekce a včasného varování v případě mimořádných událostí a pohrom. D) Zajišťuje co nejrychlejší mobilizaci a vyslání týmů odborníků pro: •
posouzení potřeb státu, který požádal o poskytnutí pomoci,
•
koordinaci asistenčních operací v oblasti civilní ochrany na místě události podle aktuální potřeby a udržování kontaktů s příslušnými orgány státu, který požádal o poskytnutí pomoci.
E) Vypracovává výcvikový program zaměřený na zlepšení koordinace asistenčního zásahu v oblasti civilní ochrany. Program zahrnuje společné kurzy a společná cvičení a výměnný systém (např. program EU Exchange of Experts in Civil Protection), v jehož rámci mohou být jednotlivci dočasně vysláni do jiných členských států. F) Shromažďuje a shrnuje informace o schopnostech členských států udržovat výrobu sér a očkovacích látek nebo jiných nezbytných zdravotnických prostředků a o zásobách využitelných při zásahu. G) Vypracovává program vycházející ze zkušeností získaných při zásazích vedených v rámci Mechanismu CO a prostřednictvím informačního systému tyto zkušenosti šíří dál. H) Podněcuje a podporuje zavádění a využívání nových technologií pro účely Mechanismu CO. I) Zajišťuje možnost poskytovat základní logistickou podporu odborníkům na posuzování nebo koordinaci. J) Přijímá veškerá jiná podpůrná a doplňková opatření, která jsou nezbytná v rámci Mechanismu CO. 3. 1. 1. 4 Odezva Odezva je jakákoli akce přijatá na základě Mechanismu CO v průběhu závažné mimořádné události nebo po ní s cílem řešit její přímé následky. 16
•
•
•
V případě vzniku nebo nebezpečí vzniku závažné mimořádné události uvnitř Společenství, která má nebo může mít přeshraniční účinky, je členský stát, na jehož území se mimořádná událost vyskytla, povinen bez prodlení tuto událost ohlásit Komisi EU a členským státům, které ji mohou být postiženy. V případě vzniku nebo nebezpečí vzniku závažné mimořádné události uvnitř Společenství, které vede k žádosti o poskytnutí pomoci od jednoho nebo více členských států, je členský stát, na jehož území se mimořádná událost vyskytla, povinen tuto událost ohlásit Komisi EU prostřednictvím MIC. Komise uvědomí ostatní členské státy a aktivují týmy nebo moduly civilní ochrany. Ohlášení se provádí prostřednictvím CECIS.
3. 1. 1. 5 Poskytování pomoci prostřednictvím Mechanismu CO uvnitř EU 1) Členský stát postižený závažnou nebo rozsáhlou mimořádnou událostí požádá prostřednictvím MIC nebo přímo od členských států poskytnutí pomoci. Žádost je nutné formulovat velice konkrétně. 2) Komise cestou MIC po obdržení žádosti: • odešle žádost kontaktním místům ostatních členských států, • pomůže zmobilizovat týmy, odborníky, moduly a další zásahovou pomoc, • shromáždí ověřené informace o mimořádné události a rozešle je členským státům. 3) Členské státy, kterým je určena žádost o poskytnutí pomoci, vyhodnotí, zda jsou schopny požadovanou pomoc poskytnout. Následně uvědomí o svém rozhodnutí žadatelský stát buď prostřednictvím MIC nebo přímo. Přitom uvedou rozsah a podmínky pomoci. 4) Žadatelský členský stát je odpovědný za řízení asistenčních zásahů. Orgány žadatelského státu stanoví obecné zásady a v případě potřeby vymezí hranice pro plnění úkolů svěřených zásahovým týmům nebo modulům. 5) Pokud jsou vyslány posuzovací nebo koordinační týmy, napomáhají koordinaci jednotlivých zásahových týmů a udržují spojení s příslušnými orgány žadatelského členského státu. 3. 1. 1. 6 Poskytování pomoci prostřednictvím Mechanismu CO vně EU 1) Postupuje se obdobně jako při poskytování pomoci uvnitř EU. Zásahy se provádějí formou autonomního zásahu Evropské unie nebo jako součást zásahu vedeného mezinárodní organizací, např. OSN. 2) Je-li pomoc poskytována na žádost učiněnou prostřednictvím MIC, zajišťuje členský stát pověřený předsednictvím Rady Evropské unie celkovou koordinaci asistenčních zásahů. 3) Koordinace se odehrává na úrovni politické a strategické, kdy stát pověřený předsednictvím Rady Evropské unie zejména: •
posuzuje vhodnost možného využití Mechanismu CO jako podpory při řešení krizí,
•
naváže vztahy s postiženou třetí zemí na politické úrovni a udržuje s touto zemí spojení ve všech fázích mimořádné události v souvislosti s celkovým politickým a strategickým rámcem pro asistenční zásah.
17
4) Operační koordinaci provádí Komise EU ve spolupráci s předsednictvím v rámci politické a strategické koordinace. Operační koordinace zahrnuje podle potřeby tyto činnosti: •
udržování nepřetržitého dialogu s kontaktními místy členských států, aby bylo možné prostřednictvím Mechanismu CO zajistit účinný a jednotný příspěvek evropské civilní ochrany k řešení závažné mimořádné události,
•
spolupráce s postiženou třetí zemí na technických podrobnostech, jako jsou například přesné potřeby pro poskytnutí pomoci, přijímání nabídek a praktická opatření pro přijetí a rozdělení pomoci na místě,
•
spojení nebo spolupráce s Úřadem OSN pro koordinaci humanitární pomoci (UN OCHA) a s ostatními případnými aktéry s cílem maximalizovat účinek pomoci a předcházet duplicitě,
•
udržování spojení se všemi případnými subjekty, zejména v závěrečné fázi asistenčních zásahů na základě Mechanismu CO, aby se usnadnilo hladké předání.
3. 1. 2 Moduly civilní ochrany
Moduly civilní ochrany jsou vytvořené z vnitrostátních zdrojů jednoho nebo více členských států. Na základě dobrovolnosti představují příspěvek ke schopnosti rychlé reakce civilní ochrany, kterou požadovala Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 16.– 17. června 2005 a Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 13. ledna 2005 o katastrofě způsobené tsunami. Aby byly moduly civilní ochrany schopny přispět k reakci na závažné mimořádné události, jejich hlavní vlastnosti musí splňovat určité obecné požadavky. Je zapotřebí týmů pro technickou pomoc, které vykonávají pomocné práce na místě, a tím pomáhají posuzovacím a koordinačním týmům Společenství v oblastech, kde je třeba zřídit a provozovat kanceláře a telekomunikaci a zajistit zásobování a přepravu. Pro tento účel je nutné stanovit obecné požadavky na týmy pro technickou pomoc. Tyto týmy rovněž mohou přispět ke splnění požadavků na soběstačnost pro moduly civilní ochrany. Moduly civilní ochrany by měly být schopny po určitou stanovenou dobu pracovat soběstačně (zpravidla minimálně 96 hod). Proto je nutné stanovit obecné požadavky na soběstačnost, a pokud je to vhodné, zvláštní požadavky, jejichž funkce se může lišit v závislosti na typu zásahu nebo typu příslušného modulu. Při tom se přihlíží k obvyklé praxi členských států a mezinárodních organizací, například co se týče prodloužené doby soběstačnosti v případě modulů vyhledávání ve městech a záchranných modulů nebo sdílení úkolů mezi zemí nabízející pomoc a zemí žádající pomoc na podporu operací modulů obsahujících leteckou složku. Obecné požadavky a charakteristika evropských modulů civilní ochrany 1. Vysokokapacitní odčerpávání Úkoly: Provádět odčerpávání v zaplavených oblastech, pomoc s dodáváním vody pro hašení požárů. Kapacity: Provádět odčerpávání pomocí mobilních středně a vysokokapacitních čerpadel, která mají celkovou kapacitu nejméně 1000 m3/hodinu a při snížené kapacitě jsou schopna odčerpávat z výškového rozdílu 40 metrů, způsobilost pro:práci v těžko přístupných oblastech a terénu; 18
odčerpávání znečištěné vody, která obsahuje maximálně 5 % pevných částic o velikosti do 40 mm; odčerpávání vody o teplotě do 40 °C při delším provozu; dodávání vody na vzdálenost 1000 metrů. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, způsobilost pro nasazení na období až 21 dní. 2. Čištění vody Úkoly: Zajišťovat pitnou vodu z povrchových zdrojů za použití platných norem a minimálně na úrovni norem WHO, provádět kontrolu kvality vody v místě jejího výtoku z čistícího zařízení. Kapacity: Vyčištění 225 000 litrů vody za den, skladovací kapacita odpovídající produkci za půl dne. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, způsobilost pro nasazení na období až 12 týdnů. 3. Vyhledávání a záchranné práce ve městech ve středně těžkých podmínkách Úkoly: Vyhledávat, lokalizovat a zachraňovat oběti nacházející se pod troskami (např. po zřícení budov nebo při dopravních nehodách), v případě nutnosti poskytovat první pomoc pro záchranu života až do předání k dalšímu ošetření. Kapacity: Modul by měl být způsobilý k provádění níže uvedených činností s přihlédnutím k mezinárodně uznávaným zásadám, např. k zásadám INSARAG - vyhledávání s pomocí vyhledávacích psů a vyhledávací techniky; záchrana včetně vyzvednutí; prořezávání betonu; záchrana s využitím lan; základní stavba vzpěr; odhalování a izolace nebezpečných materiálů; pokročilá resuscitace; způsobilost pracovat na jednom místě 24 hodin denně po dobu 7 dnů. Nasazen: Schopnost zásahu v postižené zemi do 32 hodin. 4. Vyhledávání a záchranné práce ve městech v těžkých podmínkách Úkoly: Vyhledávat, lokalizovat a zachraňovat oběti nacházející se pod troskami (např. po zřícení budov nebo při dopravních nehodách), v případě nutnosti poskytovat první pomoc pro záchranu života až do předání k dalšímu ošetření. Kapacity: Modul by měl být způsobilý k provádění níže uvedených činností s přihlédnutím k mezinárodně uznávaným zásadám, např. k zásadám INSARAG, vyhledávání s pomocí vyhledávacích psů a vyhledávací techniky; záchrana včetně vyzvednutí těžkých nákladů; prořezávání železobetonu a ocelových konstrukcí; záchrana s využitím lan; pokročilá stavba vzpěr; odhalování a izolace nebezpečných materiálů; pokročilá resuscitace; způsobilost pracovat na více místech 24 hodin denně po dobu 10 dnů. Nasazení: Schopnost zásahu v postižené zemi do 48 hodin. 5. Modul pro letecké hašení lesních požárů s pomocí vrtulníků Úkoly: Přispívat k hašení velkých lesních požárů a požárů porostu hašením ze vzduchu. Kapacity: Tři vrtulníky, každý o kapacitě 1000 litrů, způsobilost k nepřetržitému zásahu. 19
Nasazení: Připravenost k odletu nejpozději do 3 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci. 6. Modul pro letecké hašení lesních požárů s pomocí letadel Úkoly: Připívat k hašení velkých lesních požárů a požárů porostu hašením ze vzduchu. Kapacity: Dvě letadla, každé o kapacitě 3000 litrů, způsobilost k nepřetržitému zásahu. Nasazení: Připravenost k odletu nejpozději do 3 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci. 7. Předsunutá zdravotnická jednotka Úkoly: Provádět třídění pacientů na místě pohromy, stabilizovat stav pacienta a připravit jej na přesun do nejvhodnějšího zdravotnického zařízení ke konečnému ošetření. Kapacity: Roztřídit nejméně 20 pacientů za hodinu, zdravotnický tým schopný stabilizovat 50 pacientů za 24 hodin práce rozdělené do dvou směn, způsobilost zajistit ošetření 100 pacientů s lehčími zraněními za 24 hodin. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, schopnost zásahu 1 hodinu po příjezdu na místo. 8. Předsunutá zdravotnická jednotka s chirurgií Úkoly: Provádět třídění pacientů na místě pohromy, provádět okamžité chirurgické zákroky pro záchranu života ("damage control surgery"), stabilizovat stav pacientů a připravit je na přesun do nejvhodnějšího zdravotnického zařízení ke konečnému ošetření. Kapacity: Roztřídit nejméně 20 pacientů za hodinu, zdravotnický tým schopný stabilizovat 50 pacientů za 24 hodin práce rozdělené do dvou směn, chirurgický tým schopný provést "damage control surgery" u 12 pacientů za 24 hodin práce rozdělené do dvou směn, způsobilost zajistit ošetření 100 pacientů s lehčími zraněními za 24 hodin. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, schopnost zásahu 1 hodinu po příjezdu na místo. 9. Polní nemocnice Úkoly: Provádět počáteční a navazující ošetření úrazů a lékařskou péči s přihlédnutím k mezinárodně uznávaným zásadám pro nasazení polních nemocnic v cizí zemi, např. k zásadám Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo Červeného kříže. Kapacity: 10 lůžek pro pacienty po těžkém úraze s možností tuto kapacitu rozšířit. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději 7 dní po obdržení žádosti o poskytnutí pomoci, schopnost zásahu 12 hodin po příjezdu na místo, schopnost zásahu po dobu nejméně 15 dnů. 10. Letecká evakuace obětí pohromy Úkoly: Přepravovat oběti pohromy do zdravotnických zařízení k lékařskému ošetření. Kapacity: Kapacita k přepravě 50 pacientů za 24 hodin, způsobilost létat ve dne i v noci. 20
Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci. 11. Nouzové dočasné přístřeší Úkoly: Poskytovat nouzové dočasné přístřeší včetně základních služeb, zejména v počátečních fázích pohromy, ve spolupráci se stávajícími strukturami, místními orgány a mezinárodními organizacemi až do předání místním orgánům nebo humanitárním organizacím, pokud je využití jeho kapacity nezbytné po delší časový úsek, při předání školit příslušný personál (místní nebo mezinárodní) před odstraněním modulu. Kapacity: Stanový tábor vybavený až pro 250 osob. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, obecně by mise měla trvat nanejvýš 4 týdny, jinak se, pokud je to nutné, zahájí proces předání. 12. Chemická, biologická, radiologická a jaderná detekce a odběr vzorků (CBRN) Úkoly: Provádět a potvrzovat počáteční posouzení, včetně popisu nebezpečí nebo rizika; vymezení zamořené oblasti; posouzení nebo potvrzení již zavedených ochranných opatření,provádět odběr vzorků podle příslušných norem, označovat zamořenou oblast, prognóza situace, sledování, dynamické posouzení rizika včetně doporučení pro varování a jiná opatření, přispívat k okamžitému snížení rizika. Kapacity: Rozpoznání chemického nebezpečí a detekce radiologického nebezpečí kombinací použití ručního, mobilního a laboratorního zařízení, způsobilost k detekování záření alfa, beta a gama a k rozpoznání běžných izotopů; způsobilost k rozpoznání běžných toxických průmyslových chemických látek a známých bojových látek a, pokud možno, k provádění semikvantitativních analýz, způsobilost shromažďovat biologické, chemické a radiologické vzorky, manipulovat s nimi a připravovat je pro další analýzu na jiném místě, způsobilost použít vhodný vědecký model pro prognózu rizika a potvrdit tento model na základě průběžného sledování, přispívat k okamžitému snížení rizika: tlumením rizika; neutralizací rizika; poskytováním technické pomoci jiným týmům nebo modulům. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci. 13. Vyhledávání a záchranné práce v podmínkách CBRN (chemické, biologické, radiační nebo nukleární ohrožení) Úkoly: Specializované vyhledávání a záchranné práce za použití ochranných oděvů. Kapacity: Specializované vyhledávání a záchranné práce za použití ochranných oděvů v souladu s požadavky modulů pro vyhledávání a záchranné práce ve městech ve středně těžkých, popřípadě těžkých podmínkách, práce tří osob v kritické zóně současně, nepřetržité nasazení po dobu 24 hodin. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci. 14. Pozemní hašení lesních požárů Úkoly: Přispívat k hašení velkých lesních požárů a požárů porostů pozemními prostředky.
21
Kapacity: Dostačující lidské zdroje k nepřetržitému zásahu po dobu 7 dní, schopnost zásahu v oblastech s omezenou přístupností, způsobilost položit vedení spojených hadic s čerpadly, minimálně 2 km, a nepřetržitě budovat ochranná vedení. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 6 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, schopnost nepřetržité práce po dobu 7 dní. 15. Pozemní hašení lesních požárů s pomocí vozidel Úkoly: Přispívat k hašení velkých lesních požárů a požárů porostů s pomocí vozidel. Kapacity: Dostačující lidské zdroje a vozidla pro nepřetržité zásahy, k dispozici musí být vždy minimálně 20 hasičů. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 6 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, schopnost nepřetržité práce po dobu 7 dní, nasazení po zemi či po moři, nasazení ze vzduchu je možností pouze v řádně odůvodněných případech. 16. Kontrola šíření povodní Úkoly: Zpevňovat stávající zařízení a budovat nové zábrany k prevenci záplav z řek, vodních nádrží a vodních cest se stoupající hladinou. Kapacity: Schopnost zahradit vodu do minimální výšky 0,8 m za použití materiálů umožňujících vybudování zábrany o délce 1000 m; dalších v místě dostupných materiálů, schopnost zpevnit stávající protipovodňové hráze, schopnost současného zásahu na nejméně 3 místech v oblastech, kam mají přístup nákladní vozidla, provozuschopnost 24/7, dohled nad zábranami a hrázemi a jejich údržba, schopnost spolupráce s místními pracovníky. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, nasazení po zemi či po moři; nasazení ze vzduchu je možností pouze v řádně odůvodněných případech, provozuschopnost po dobu nejméně 10 dní. 17. Povodňové záchranné práce s pomocí člunů Úkoly: Provádět pátrání a záchranné zásahy ve vodě a pomáhat osobám uvízlým v zaplavených oblastech s pomocí člunů, poskytovat pomoc nutnou pro záchranu života a podle potřeby zajišťovat pokrytí základních potřeb. Kapacity: Způsobilost k pátrání po osobách ve městech i na venkově, schopnost záchrany obyvatel v zaplavených oblastech včetně lékařského ošetření na úrovni první pomoci, schopnost spolupráce s leteckým pátráním (s vrtulníky a letadly), schopnost zajistit pro zaplavenou oblast nejnutnější potřeby - dopravu lékařů, léků apod.; potraviny a vodu, povinnou součástí modulu je nejméně 5 člunů a kapacita k přepravě celkem 50 osob (číslo nezahrnuje pracovníky samotného modulu), čluny by měly být uzpůsobené použití v chladných klimatických podmínkách a měly by být použitelné pro plavbu proti proudu, provozuschopnost 24/7. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, nasazení po zemi či po moři; nasazení ze vzduchu je možností pouze v řádně odůvodněných případech, provozuschopnost po dobu nejméně 10 dní. 22
3. 2 Ochrana obyvatelstva v NATO Česká republika se stala členskou zemí NATO 12. března 1999. Snahy o vzájemnou spolupráci a vzájemnou pomoc v nevojenské (civilní) oblasti se projevovaly mezi některými státy od vzniku NATO. Tyto aktivity byly zpočátku zaměřeny především na podporu vojenské činnosti, později také na pomoc při obnově jejich společností po předpokládaném jaderném konfliktu. Tak postupně vznikaly výbory NATO pro jednotlivé zájmové sféry nevojenské oblasti (např. Plánovací výbor pro námořní dopravu, Plánovací výbor pro průmysl, Plánovací výbor pro civilní komunikace a Výbor pro civilní ochranu – Civil Protection Comittee, CPC). Mezi témata, která byla řešena v rámci Výboru pro civilní ochranu, patří řešení problematiky informování veřejnosti před vznikem a v průběhu mimořádných událostí. Další činností byla příprava nezávazných směrnic k řešení problematiky chemických, biologických, radiologických a jaderných zbraní, materiálů a prostředků (CBRN látek; C = chemical, B = biological, R = radiological, N = nuclear). Do působnosti tohoto výboru rovněž náleží činnost Euroatlantické středisko pro koordinaci pomoci při katastrofách (EADRCC). Změna vojenské strategie NATO vyvolal postupně vznik dalších výborů, jejichž úkolem bylo zajišťovat spolupráci zemí NATO při přesunech jejich vojsk, v systému spojení, ve zdravotnické a potravinové pomoci a v ochraně civilního obyvatelstva. Tyto všechny aktivity byly zahrnuty do systému civilního nouzového plánování a tvořily ucelenou oblast plánování ochrany společností členských států NATO před účinky krizových situací. Krizovou situací byla chápána především válka; plánovaná opatření však byla plně využitelná i v případě nevojenských ohrožení z přírodních nebo antropogenních příčin. V důsledku změn bezpečnostně-politické situace v Evropě a ve světě začátkem devadesátých let došlo k zásadním změnám ve strategické koncepci NATO. Pravděpodobnost vzniku válečného konfliktu globálního charakteru se podstatně snížila. Byla ale vnímána nová skutečnost, že bezpečnostní zájmy NATO mohou být ohroženy jinými riziky, mezi která patří zejména šíření zbraní hromadného ničení (ZHN), narušení zásobování z životně důležitých zdrojů, teroristické akce a sabotáže velkého rozsahu atd. Řešení těchto úkolů vyžaduje mimo jiné větší pružnost a mobilitu aliančních sil včetně zajištění všech zdrojů k jejich činnosti. V tomto procesu dostával i systém civilního nouzového plánování novou podobu a význam zabezpečení civilních zdrojů pro řešení krizových situací se výrazně změnil. Důraz tak je kladen na otázky spojené s plánováním opatření pro případy „nevojenských“ ohrožení a s tím spojený rozvoj krizového managementu. V návaznosti na to došlo k revizi základních principů civilního nouzového plánování. Civilní nouzové plánování a jeho struktura Civilní nouzové plánování (Civilian emergency planning) je souhrnem civilních řídících plánovacích a kontrolních procesů a vazeb, které správní úřady, orgány samosprávy a k tomu určené instituce připravují pro řešení mimořádných událostí - jedná se tedy především o plánování obrany a ochrany společnosti. Systém civilního nouzového plánování v ČR je vytvářen tak, aby byl kompatabilní se systémem CNP uplatňovaným v rámci NATO. CNP spočívá v přípravě kolektivních plánů systematického a účinného využití civilních zdrojů na úrovni národní i NATO.
23
V současné době je cílem nouzového plánování v rámci NATO přiměřeně podporovat vojenské orgány aliance a pomáhat orgánům jednotlivých států při ochraně civilního obyvatelstva. Jedná se o: • • • • •
podporu preventivních krizových opatření a systému řízení, podporu a spolupráci s armádou v době míru, během krize a v době války, zachování výkonné moci během krize a za války (zabezpečení veřejné správy), zachování přijatelné úrovně ekonomického života během krize, podporu a ochranu obyvatelstva během krize a války.
Systém civilního nouzového plánování si buduje každá země samostatně. Jeho úkoly jsou jednoznačně v národní působnosti a civilní zdroje zůstávají pod kontrolou jednotlivých členských zemí NATO. K zajištění spolupráce a k efektivnějšímu využití zdrojů jednotlivých zemí při řešení společných úkolů byl vytvořen Vyšší výbor pro civilní nouzové plánování (Senior Civil Emergency Planning Committee - SCEPC) jako vrcholný orgán v této oblasti, který je poradním orgánem Severoatlantické rady a jeho úkolem je koordinace úsilí členských zemí NATO při výstavbě národních systémů civilního nouzového plánování. Pro řešení odborných otázek tomuto orgánu podléhá v současné době 8 komisí a výborů, které mají tuto náplň: civilní námořní doprava, civilní pozemská doprava, civilní letecká doprava, průmysl, zemědělství a výživa, civilní spoje, lékařská péče a civilní ochrana. Pracovní výbory a skupiny řeší a projednávají otázky, které jsou v daném období aktuální. Ředitelství civilního nouzového plánování tvoří společně s Ředitelstvím bezpečnostních investic, Logistikou (jednotkou Mezinárodního sekretariátu) a Jednotkou koordinace řízení zdrojů Divizi bezpečnostních investic, logistiky a civilního nouzového plánování, která spadá do pravomoci náměstka generálního tajemníka pro tyto záležitosti.
Divize bezpečnostních investic, logistiky a civilního nouzového plánování
Ředitelství bezpečnostních investic
Logistika
Ředitelství civilního nouzového plánování
Jednotka koordinace řízení zdrojů
Obr. č. 1: Struktura Divize bezpečnostních investic, logistiky a civilního nouzového plánování
24
Ve složité organizaci NATO je pojmu ochrana obyvatelstva nadřazen pojem civilní nouzové plánování (CNP), a to i z hlediska řídících struktur. Jedním z úkolů civilního nouzového plánování je podpora veřejných úřadů při ochraně obyvatelstva proti následkům zbraní hromadného ničení. K tomu existují v rámci NATO zavedené struktury, které se problematikou ochrany obyvatelstva zabývají a mají s ní zkušenosti. Úkoly pro členské země aliance ve prospěch ochrany obyvatelstva vycházejí mimo jiné ze strategické koncepce z roku 1999, revize CNP v NATO a z reformy SCEPC. Jsou obsaženy v pravidelně vydávaném dokumentu s názvem Ministerská směrnice pro CNP, vydávaném vždy s platností na dva roky. CNP v České republice řídí vláda České republiky a je v gesci Ministerstva vnitra. Usnesením vlády č. 391/1998 byl zřízen Výbor pro civilní nouzové plánování jako stálý pracovní orgán bezpečnostní rady státu (BRS) pro koordinaci plánování opatření k zajištění ochrany vnitřní bezpečnosti státu, ochrany obyvatelstva a ochrany ekonomiky a ke koordinaci požadavků na civilní zdroje, které jsou nezbytné pro zajištění bezpečnosti ČR. Výbor pro civilní nouzové plánování úzce spolupracuje s Výborem pro obranné plánování.
3. 3 Spolupráce EU a NATO při ochraně obyvatelstva Spolupráce v oblasti ochrany obyvatelstva mezi NATO a Evropskou unií až do teroristického útoku na Spojené státy americké v září 2001 prakticky neexistovala. Avšak ani po této události se spolupráce výrazně nezlepšila. V červnu 2002 byly předloženy k diskuzi navržené postupy ke zlepšení spolupráce mezi NATO a EU. Jednalo se zejména o: • • • •
pravidelné pracovní kontakty mezi zaměstnanci obou organizací s četností podle aktuálního stavu ohrožení obyvatelstva, pravidelné schůzky Výboru pro civilní nouzové plánování NATO a Výboru krizového řízení pro civilní ochranu Evropské unie, vzájemnou účast na seminářích, nácvicích a cvičeních, výměnu informací.
Další spolupráce probíhá v konkrétních oblastech souvisejících s ochranou obyvatelstva a týkající se sladění norem a postupů ke zlepšení interoperability, varování a detekce při odhalování útoků zbraněmi hromadného ničení, společné účasti na expertízách, využití civilní dopravy při masové evakuaci obyvatelstva, zdravotnických opatření zejména ve vztahu k použití bojových biologických prostředků, výměny informací o příslušném výzkumu a technologickém vývoji v oblasti kritické infrastruktury a organizace společných cvičení a účasti na nich. Obzvlášť důležitou oblastí spolupráce mezi NATO a Evropskou unií v ochraně obyvatelstva je vzdělávání příslušníků profesionálních jednotek a jejich velitelů a také obyvatelstva.
25
4 Opatření a legislativa ochrany obyvatelstva v ČR Ochrana životů a zdraví osob byla, je i vždy bude hlavním smyslem a předmětem ochrany. Celá ochrana osob je komplexní a složitý soubor různých preventivních, represivních, ochranných, záchranných a likvidačních opatření. Podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění pozdějších předpisů, je ochrana obyvatelstva definována s odkazem na plnění úkolů civilní ochrany (obrany) dle článku 61 Dodatkového Protokolu I k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů. Výše uvedený zákon 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění pozdějších předpisů, rozumí ochranou obyvatelstva plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku. Legislativní přehled vybraných zákonů a vyhlášek ve vztahu k ochraně obyvatelstva: Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních při krizových stavech, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva.
Připravenost obyvatelstva na jednotlivé mimořádné událostí je základním předpokladem pro řešení a zvládání takovýchto situací. Příprava k sebeochraně spočívá v základní informovanosti o charakteru možných ohrožení v místě trvalého či přechodného bydliště, o preventivních a represivních opatřeních, o vhodných modelech chování ohroženého a zasaženého obyvatelstva při jednotlivých mimořádných událostech. Základním předpokladem správné reakce je včasné a srozumitelné poskytnutí informace v potřebném rozsahu, což následně přispívá k ochraně osob, majetku a životního prostředí nebo přinejmenším vede ke zmírnění negativních následků události. K tomu, aby se obyvatelstvo mohlo účinně chránit, musí proces přípravy systematicky vytvářet jejich vědomosti, dovednosti a návyky v sebeochraně. Svépomoc a vzájemná pomoc pak přichází v úvahu v prvních momentech vzniku mimořádné události, než se do místa zásahu dostanou profesionální záchranáři a případně i následně při odeznění mimořádné události. Tento kritický čas se někdy označuje jako 10 minut pro život. Získání patřičných dovedností a trvalých návyků obyvatelstva je dlouhodobý úkol. Nejedná se pouze o prostudování informací, ale i o opakování formou odborných nácviků. S termínem vzájemná pomoc úzce souvisí pojem „první občanská pomoc“. Jedná se o správnou reakci ve chvíli, kdy se stane mimořádná událost. První občanská pomoc se skládá z první 26
(zdravotní) pomoci, psychosociální pomoci, právní první pomoci a případně duchovní pomoci. První (zdravotní) pomoc může a dle zákona musí poskytnout každý. Cílem první zdravotní pomoci je zachránit ohroženému život a zabránit zhoršení jeho stavu.Při pomoci jde o přirozené, pozitivní a věcné chování člověka, který chce druhého člověka zachránit anebo ochránit v situaci tísně, nouze, ohrožení a dbá při tom o jeho důstojnost. Podstatné je dodržovat pravidlo rovnovážnosti - to, co jsme udělali pro druhé, máme udělat též pro sebe. S pomocí druhému se pojí i svépomoc. Podporu a pomoc vytváříme my, lidé, a potřeby máme podobné - podporu a porozumění od druhých nebo chvíli ticha a samoty. Základním prvkem systému ochrany obyvatelstva musí být informovaný a (sebe)vzdělaný občan. Zcela základní roli zde sehrává úlohu včasného a věcného předávání informací. Obdržené informace, získané znalosti a dovednosti umožní občanovi chránit svoji osobu a poskytovat pomoc svým bližním.
5 Další síly a prostředky předurčené k plnění úkolů ochrany obyvatelstva Jedná se o: • •
Jednotky požární ochrany, zejména jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí Nestátní neziskové organizace
5. 1 Jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí Jednotky sboru dobrovolných hasičů (JSDHO) plní úkoly na úseku civilní ochrany a ochrany obyvatel na základě zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, (§ 70, odst. 5). Rozsah těchto úkolů stanoví vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany v § 30 a § 31: • • • • • • •
Zdolávají požáry. Provádí záchranné a likvidační práce. Podílí se na evakuaci obyvatel. Podílí se na označování oblastí s výskytem nebezpečných látek. Podílí se na varování obyvatelstva. Podílí se na dekontaminaci postižených obyvatel nebo majetku. Podílí se na humanitární pomoci obyvatelstvu a zajištění podmínek pro nouzové přežití.
Výchozí předpoklady zapojení jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí (JSDHO): • Obec zřizuje jednotku požární ochrany s místní působností (kategorie JPO V) nebo s územní působností (kategorie JPO II a III). Obec ji zřizuje i financuje. Početní stav členů JSDHO se zvyšuje o potřebný počet členů, je-li tato jednotka současně zařízením CO. • Členové jednotek požární ochrany musí splňovat požadavky na odbornou a zdravotní způsobilost. • Je zaveden systém vyrozumění (aktivace) JSDHO a systém jejich základní a pravidelné (cyklické) odborné přípravy. 27
• JSDHO disponují základní technikou a prostředky, které lze bez větších nákladů doplnit věcnými prostředky ze skladů Základny logistiky MV-GŘ HZS či skladů HZS krajů. • V souladu se stávajícím plošným pokrytím území JPO, lze bez dalších změn dořešit i plošné pokrytí v oblasti ochrany obyvatelstva. Za tímto účelem jsou v jednotlivých krajích vytipovány specializované JSDHO, které jsou specializovány na činnost v oblasti ochrany obyvatelstva. V Jihočeském kraji se jedná o 85 jednotek PO. JSDHO jsou součástí IZS jako základní složky (okamžitá možnost vyhlášení poplachu a následné nasazení sil a prostředků), působí při mimořádných událostech či nevojenských krizových situacích (plnění úkolů ochrany obyvatelstva) i za válečného stavu (plnění úkolů civilní ochrany). Při všech mimořádných událostech a krizových stavech budou plnit tyto úkoly ochrany obyvatelstva a v součinnosti se budou podílet na: • • • • • • •
zajišťování varování obyvatelstva, zajišťování evakuace obyvatel, provádění prací spojených s vyprošťováním osob a odstraňování následků mimořádné události, dekontaminace postižených obyvatel a oděvů, dekontaminace techniky a věcných prostředků, dekontaminace terénu, zajištění humanitární pomoci obyvatelstvu a vybraných opatření nouzového přežití.
Za válečného stavu budou plnit tyto úkoly civilní ochrany: • • •
označování oblastí s výskytem nebezpečných látek, zabezpečení ukrytí osob ve stálých či improvizovaných úkrytech, zabezpečení výdeje prostředků individuální ochrany.
Terminologická poznámka - je nezbytné odlišit tyto rozdílné názvy „Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce“ a Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska“. Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce je organizace zřizovaná obcí a je obcí plně zabezpečována (zpravidla organizační složka obce). Sdružení dobrovolných hasičů je zpravidla název základní organizace občanského sdružení (nestátní nezisková organizace) na úseku PO, např. Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, České hasičské jednoty nebo Moravské hasičské jednoty. Této organizaci obec může poskytovat dotaci na činnost a spolupracovat s ní v oblasti PO.
5. 2 Nestátní neziskové organizace Základy dnešních neziskových organizací a opodstatnění jejich existence lze vysvětlovat jednak v kontextu svobody sdružování a jednak v souvislosti vztahu mezi pojmy neziskovost a filantropie, popřípadě charita (charitativnost). Na počátku byly charitativní organizace většinou výsledkem
28
či vyjádřením velkodušnosti či dobročinnosti buď jednotlivce nebo státu. Se slábnoucím vlivem aristokracie a církve přecházely dobročinné organizace pod vliv státu. S neziskovou organizací v dnešním pojetí spíše souvisí pojem filantropie. Obsahově označuje tento výraz obecně lásku k lidem a pochází rovněž z řečtiny (philantropos). Filantropii lze vidět jako snahu pomoci motivovanou (obecně) láskou k bližnímu a toto vnímání lze nalézt ve vyjádření v neziskových aktivitách. Organizace, které stojí na tomto základě, se nazývají neziskové, v podmínkách České republiky jsou nazývány nestátní či nevládní neziskové – nejsou řízeny státem (vládou). Jsou vyjádřením postoje určité společnosti (komunity) lidí k některému z veřejných problémů a jsou závislé na financování z velké části z prostředků dobrovolných dárců a grantů. Organizace tohoto typu nevznikají primárně přičiněním státu, resp. státních úředníků, ale jsou především výsledkem snahy a přání určitých skupin občanů. Nejsou zde tedy proto, že si to přeje vláda, ale proto že si to přejí občané. Filantropie se však postupem doby formuje, aktivity přestávají být zaměřeny pouze na zmírňování chudoby, což bylo do určité doby hlavním cílem, jehož oprávněnost potvrzovala jak církev, tak stát. Činnost spolků a organizací dostala pestřejší podobu. V této souvislosti pak lze hovořit o demokratizaci filantropie. A je zde ještě jeden důležitý pohled, potenciální donoři jsou ke svým aktivitám motivováni např. daňovými a jinými podněty, které bezpochyby odrážejí preference státu. Stát stále více prostřednictvím legislativy ovlivňuje nejen individuální akce, ale rovněž chování nestátních neziskových organizací (NNO). Tyto instituce začínají vytvářet novou společenskou sílu, nové vztahy a vazby, jsou čím dál silnější a také respektovanějším subjektem schopným ovlivňovat veřejnou politiku. Jako každá organizace se i filantropické instituce snaží stabilizovat a posilovat své pozice. Lze předpokládat stále užší partnerství státu na jedné a filantropickými institucemi (NNO) na druhé straně. Obě strany se dostaly do stavu, kdy se navzájem potřebují a jsou na aktivitách protistrany závislé. NNO potřebují ke kvalitní činnosti prostředky z veřejných rozpočtů, zatímco stát potřebuje jejich kreativitu a flexibilitu při řešení společenských problémů a rovněž při spolupráci v oblasti ochrany obyvatelstva. Základní složky IZS poskytují občanům zasaženým MU rychlou a efektivní pomoc ve fázi záchranných a likvidačních prací. V případě rozsáhlejších událostí typu hromadného neštěstí nebo katastrof kromě záchranných a likvidačních prací prováděných prvosledovými jednotkami, kterými jsou profesionální složky IZS, přichází na řadu druhosledová podpora, kterou provádějí NNO zejména v oblasti nouzového přežití. Typy zapojení NNO do IZS se odvíjí od uzavírání dohod o poskytnutí pomoci v rámci integrovaného záchranného systému V rámci Integrovaného záchranného systému Hasičský záchranný sbor České republiky uzavírá dohody: • • •
o plánované pomoci na vyžádání, o poskytnutí osobní nebo věcné pomoci, o spolupráci.
Dohody o plánované pomoci na vyžádání uzavírají Ministerstvo vnitra – generální ředitelství HZS ČR nebo HZS krajů s vybranými subjekty, které se tak stávají ostatními složkami IZS. Plánovanou pomocí na vyžádání se rozumí předem písemně dohodnutý způsob poskytnutí pomoci při provádění záchranných a likvidačních prací. Součástí těchto dohod jsou podmínky náhrady 29
výdajů a škod při provádění záchranných a likvidačních prací. Nedílnou součástí dohod o plánované pomoci na vyžádání je přehled sil a prostředků určených k poskytnutí pomoci, seznam osob pověřených pro zabezpečování pomoci a způsob jejich vyrozumění a doba potřebná pro poskytnutí sil a prostředků v případě vyžádání pomoci. Dohody o plánované pomoci na vyžádání jsou součástí dokumentace IZS a zahrnují se do územně příslušných poplachových plánů IZS, kterými jsou ústřední poplachový plán IZS a poplachový plán IZS kraje.
Dohody o poskytnutí osobní nebo věcné pomoci uzavírá HZS kraje s právnickými osobami nebo fyzickými osobami. Jejich, ve většině případů, vysoce odborná či specifická činnost je realizována na základě dohody. Dohodami o poskytnutí osobní nebo věcné pomoci je předem sjednán způsob a rozsah osobní nebo věcné pomoci při provádění záchranných a likvidačních prací a při realizaci opatření ochrany obyvatelstva. Součástí těchto dohod jsou podmínky náhrady výdajů a škod při poskytnutí osobní nebo věcné pomoci při provádění záchranných a likvidačních prací. Dohody o poskytnutí osobní nebo věcné pomoci jsou součástí dokumentace IZS a zahrnují se do územně příslušných poplachových plánů IZS. Dohody o spolupráci nesouvisí s poskytnutím pomoci při provádění záchranných a likvidačních prací a při realizaci opatření ochrany obyvatelstva a nejsou součástí dokumentace IZS. Tyto dohody obsahují závazky smluvních stran například ve výchovně a preventivně vzdělávací činnosti.
Seznam zkratek IZS integrovaný záchranný systém JPO jednotka požární ochrany JSDHO jednotka sboru dobrovolných hasičů obce HZS ČR Hasičský záchranný sbor České republiky MU mimořádná událost PHM pohonné hmoty ZZS zdravotnická záchranná služba
Použitá literatura 1. HORÁK RUDOLF A KOL. Průvodce krizovým řízením pro veřejnou správu. Praha: Linde Praha, 2004. ISBN 80-7201-471-4. 2. Integrovaný záchranný systém. Autor neuveden. MV - GŘ HZS ČR [online]. [cit. 2011-1230]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/integrovany-zachranny-system.aspx 3. JANOŠEC JOSEF. Požární ochrana v civilní nouzové připravenosti. In XX. ročník mezinárodní konference Požární ochrana 2011. Ostarva: VŠB – TU Ostrava FBI a SPBI (Recenzované periodikum, sbornk přednášek mezinárodní konference). ISBN: 978-80-7385102-6. ISSN: 1803 – 1803. 4. KAVAN ŠTĚPÁN, MRÁČKOVÁ KAMILA. Vývoj Hasičského záchranného sboru ČR deset let profesionálního záchranného sboru. In Zborník príspevkov z IV. medzinárodnej vedeckej konferencie Bezpečné Slovensko a Eúropská únia, 11.-12. november 2010, Košice, 30
Slovenská republika. Vysoká škola bezpečnostného manažérstva v Košiciach. Košice, 2011, ISBN 978-80-89282-44-9 5. SKALSKÁ, K., HANUŠKA, Z., DUBSKÝ, M. Integrovaný záchranný systém a požární ochrana. MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Praha, 2010. ISBN 978-80-86640-59-4 6. ŠENOVSKÝ, M A KOL. Integrovaný záchranný systém. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2007. ISBN 978-80-7385-007-4. 7. Usnesení vlády ČR č. 246/1993, k návrhu zásad integrovaného záchranného systému. 8. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky 9. Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů. 10. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 11. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 12. Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy. 13. Zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
31
Tato studijní opora byla vytištěna v rámci projektu: Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraji: CZ.1.07/3.2.08/02.0046
Projekt je zaměřen na podporu a přípravu celkového řešení problematiky dalšího vzdělávání strážníků obecních (městských) policií. Jejich vzděláváním dojde ke zvýšení jejich profesních kompetencí. Záměrem projektu je vytvoření specifických kurzů dalšího vzdělávání, které jsou zapotřebí k prohloubení kvalifikace strážníků MP a vzdělávací programy, které budou sloužit jako specializační a prohlubující vzdělávání. Celkem bude v rámci projektu vytvořeno 19 vzdělávacích programů, zaměřených na legislativu v profesi strážníků MP, osobní rozvoj a komunikaci, ochranu životního prostředí a na témata zaměřená na krizové situace a jejich řešení. Ke dvanácti vzdělávacím programům, které nejsou zaměřeny na legislativu, budou vytvořeny studijní opory. Ty budou předávány cílové skupině a prostřednictvím webových stránek projektu i široké veřejnosti. Prostřednictvím vzdělávacích programů se budou setkávat nejen strážníci MP JčK, ale také strážníci a jejich velitelé, což napomůže týmové spolupráci MP. Program byl realizován Vysokou školou evropských a regionálních studií, o. p. s. v Českých Budějovicích pro strážníky MP. Tento text je určen pro potřeby výše uvedeného projektu a bude sloužit jako studijní opora při vzdělávacím programu. Text neprošel jazykovou úpravu.
32
