ROZLOUČENÍ S koncem školního roku držíte v rukou poslední číslo tohoto ročníku Kruháče, což je opět po roce dobrá příležitost pro poděkování všem, kdo se na jeho přípravě podíleli: Čertovi za vedení Křížal, Dáši a Cvrčkovi za rozhovory s družinami, Kecce za ankety, Džinovi za obálky, Pavlu Kikovi za tisk a distribuci, Pepovi Žižkovi za Kruháč na webu a hlavně vám všem, kteří jste přispěli nějakým článkem, bez vás by to nešlo! Tímto číslem bych se s vámi chtěla také rozloučit: rozhodla jsem se totiž, že je po dvou letech ten pravý čas předat šéfredaktorský post zase dál.... Jsem ráda, že jsem se takto mohla podílet na fungování střediska, spoustu věcí jsem se přitom naučila (musím se smát, když si vzpomenu na dlouhé hodiny, které jsem strávila přípravou prvního čísla) a tak bych ráda, aby podobnou šanci dostal zase někdo další... Myslím, že Kruháči nějaká změna jen prospěje, protože nový člověk s novými nápady, chutí a silami může noviny posunout zase dál. Už teď se těším na to překvapení, až otevřu nové číslo a nebudu vědět, co v něm je... A tak Kruháči přeju, aby se nový šéfredaktor co nejdříve našel, aby bylo pořád dost lidí, ochotných podělit se o své zážitky a myšlenky, hlavně spokojené čtenáře, protože jinak by to celé snažení postrádalo smysl... Krásné léto, povedené tábory a hodně radosti přeje Čára . PODĚKOVÁNÍ Poděkování patří Papírkovi za organizaci mše na Ivančeně, frýdeckým skautům za stavbu oltáře a skautům a skautkám z Dobré za pořadatelskou službu.
2
S WEJUSHKOU Jak dlouho chodíš do skautu a jak ses k němu dostala? Tož tak do skautu chodím kolem 14 roků. Jak jsem se tam dostala? Asik pěšky:) Přitáhla mě do něho moje milovaná sestřička a sestřenka. A proč chodíš do skautu a co ti to dalo? Tož tak když jsem se tam dostala, tak mě to strašně chytlo a věděla jsem, že je to přesně to, co mě bude bavit. A tak plynul čas a já ve skautu prožila spoustu báječných zážitků, které nejdou zapomenout, poznala spoustu přátel. Skaut mi dal hodně dobrých zkušeností, které se budou v životě určo hodit. Řekni nějaký zážitek, který tě teď hned napadne? Řecko, žhavé slunce a nezapomenutelné večery. Poznala jsem skauty, kteří bydlí v jiném státě, a věděla jsem, že když budu kdekoli, tak se stačí obrátit na skauty a vím, že mi pomůžou. Byl to opravdu hezký týden. Co se ti vybaví, když se řekne ,,švédská čtyřka“? Ewka, Patinka, Prtík a já a náš Sebastiánek☺ Kde teď jsi a proč? Jsem v cugu na hlaváku v Ově a má to 10 minut zpoždění, takže pohoda. Proč tu jsem? Protože jedu z praxe. A proč jedeš z praxe? Because-nééééé nepiš to tam. Jaký máš pocit z letošní Ivančeny?
Úplně boží. Myslím si, že se tak akce hodně povedla. Mám radost, když mi různí lidé říkají, že se jim tam líbilo a že zas přijedou. Ikdyž mě to stálo hodně práce a času, tak mi to nevadí, protože práci, kterou dělám pro ostatní, stojí za to!!! Tímto zdravím celý tým. Jak to vidíš dál se skautem? Chci být skautkou po celý život. I když jednou budu mít práci a rodinu, tak nikdy nezapomenu na ty zážitky, slib a zákony, které jsem složila na táboře. Znamená to pro mě moc. Na to se prostě nezapomíná… Zdravím všecky čtenáře a přeju všem, aby se měli rádi a aby byli šťastní. WEJUSHKA Pro časopis KRUHÁČ Prtík (Stará Bělá) ČEKATELKY KROKODÝL Ve středu odpoledne jsme se setkali na faře ve Staříči. Bylo nás kolem 20, ale každým dnem se to changovalo. První den jsme hráli Bobešovy seznamovací hry, potom byla gulášová večeře, po které následovala hra “ MAO SI CHCE HÁZET, kterou jsme vydrželi hrát až do 00:00. Další den jsme začali dobrou snídaní a potom jsme byli rozděleni do tří skupin Modří, Zelení a Červení. Postupně jsme se střídali na miniškolkách. Ten den byly právo, metodika + pedagogika a psychologie. Po obědě jsme si miniškolky zpestřili hrou ☺ – Mamutí kýta. Po Kýtě jsme měli poslední miniškolku a pak následoval večerní program na téma Skauting – co to vlastně je? Kdo měl zájem, mohl se ještě po programu přidat k chytlavým melodiím skautských písní. 4
Ráno nás Mao probudil songem Či že ste husličky. Následovala rozcvička ve velmi, velmi, velmi mokré trávě, kterou nás prohnala Maki a poté byla snídaně. Během dne jsme prostřídali pět miniškolek – zdravověda, metodika, bezpečnost, právo a dlouhou, velice namáhavou a vyčerpávající miniškolku na téma HOSPODÁŘSTVÍ. Před právem byl ještě odpolední sedánek, který navazoval na večerní program předešlého dne. Během celého dne jsme hráli hry Had žere ocas, Umpáje, La pik la čok. Večer přijeli hosté a zahráli jsme si na soud s opravdovým případem z Anglie o námořnících, kteří ztroskotali a snědli kamaráda. Sobota – 4. den: vstávali jsme až kolem 8:30 ☺, krásně se spalo. A po snídani jsme měli opět miniškolky – metodiku a zdravovědu, ve které jsme si zkoušeli resuscitaci na Anči. Seraf při tom zjistil, že dělat resuscitaci se žvýkačkou v puse se nevyplácí. Po obědě a odpoledním klidu, jehož délka neodpovídala porci, jež jsme dostali na oběd, jsme hráli velice dlouhou mega hru a na konci byla zkouška ze zdravovědy a z toho co jsme si zapamatovali. Celá hra byla fyzicky docela dost náročná. Pak jsme se zlidštili a odstranili zbytky bahna, které jsme si stačili vzít s sebou nejen na botách. Mao, jak to viděl, se nad námi slitoval a pozval všechny na autodrom, jelikož kousek od nás byly kolotoče. Ovšem boty byly mokré a pozvání se neodmítá, takže jsme museli jít pěšky v papučích, no pěšky skoro všichni, Krista se totiž vezla na motorce s Johnym. Ale nebyla jediná, Lucka přemluvila Johnyho a on ji svezl do TESCA. Tak jsme šli všichni na pouť v papučích, které jsme poté odložili, když jsme šli na Megastar (další atrakce na kolotočích). Přitom jsme holýma nohama, někteří i bez ponožek vykopávali do výšky. Zbytek dne už bylo volno, žádná miniškolka ani program. Poslední den, v neděli, si někteří zašli na mši do blízkého kostela – také v papučích. Jakmile skončila mše, začali jsme se balit a uklízet celý dům a čekat na autobus. Nám oběma se tato akce líbila a těšíme se na další pokračování ☺. Lucka a Kiki, Čochtani 5
112. ODDÍL Jaký je názor vaší vedoucí na vaš oddíl: Názor náší vedoucí: no jednoduše je to oddíl různorodý, kdy každý je vždy připraven každému pomoci a dobrý skutek je na denním pořádku, samozřejmě jsou i chmurné dny, ale vždy spolu vše překonáme. A co pokřik? Myslím že teď momentálně žádný pokřik nemáme, tvrdí Tkanička☺. Můžete mi prozradit něco o vašich členech?? Gumídek-ochotná, zábavná, sportovní, tvořivá Youda-komik,prosazující svůj názor Mahruška-výtvarně založená, klidná, Eliška-aktivní,radostná, hlavní zasobovač Vašek-klidný,překvapivý,přírodovědec,zvídavý Cibule-brácha,klidný až výbušný, rozumný, zodpovědný Tkanička –kamaradska,mila,ochotna Určitě jste zažili nějakou skvělou akci, jakou? Byla to cesta za pokladem, kterou jsem pořádala, protože všechno dobře dopadlo, ale předtím ještě jak jsem měli obě vedoucí, tak byly super akce, třeba jak jsem šli na Hukvaldy a tak. Máte nějeké motto nebo něco, čím se řídíte?? Tak to nevíme, jestli nějaké máme, možná to, ať vždy držíme při sobě a hlavně jsou tým. Co vás hlavně spojuje?? Spojuje nás, hlavně stejný zájem a to skaut, a přátelství. A jak dlouho již fungujete? To je těžký, každý chodí do skautu různě, ale náš oddíl už myslím trvá cca 11 let. Ale družinka, kterou teď tvoříme, trvá rok… Cvrček, Čochtani 6
TRUHLA PO PRADĚDEČKOVI Jednoho dne jsem se jen tak procházel po naší zahradě a hrál jsem si se psy. Krásně svítilo slunce a moji psi stále dováděli po zrovna posekaném trávníku. Ale po čase mne to už venku omrzelo a šel jsem si uklidit kolo a sekačku do garáže. Když v tom někde z police spadl starý rezavý svazek klíčů, co tam měl pověšené taťka. Říkal jsem si, odkud asi jsou a k jakým zámkům patří?? Vzal jsem svazek klíčů a pověsil jsem je zpátky na polici. V tom se venku zatáhlo a začalo poprchávat. Mezitím jsem své psy zavřel do kotců at‘ nemoknou. A náhle zahřmělo a já se podíval nad naši střechu rodinného domu. Záblesk se odrazil od proskleného střešního okna. A protože začalo pršet, šel jsem se rychle schovat a napadlo mne, že bych se mohl podívat z půdy, jak lítají hromy, blesky po obloze. Vyšel jsem po žebříku na půdu a otevřel jsem si střešní okno. Všude pršelo a v dálce už to vypadalo, že už vylézá slunce zpoza mraků, ale stále ještě se blýskalo a pršelo. Uvědomil jsem si, že to asi není moc chytré dívat se ven ze střešního okna, když prší a je bouřka. Co kdyby do mne uhodil blesk…? Pomyslel jsem si a tak jsem raději to okno zase zavřel a v tom rána jako z děla a odraz blesku se odrazil od něčeho lesklého na půdě. Vylekal jsem se z hromu. Rychle jsem šel rozsvítit, ale žárovka blikla a roztříštila se, asi velké napětí nebo zatekla do žárovky voda z otevřeného okénka. Šel jsem jí rychle vyměnit a napodruhé jsem 7
rozsvítil. Náhle jsem uviděl v haraburdí a v prachu úplně zastrčenou truhličku. Než jsem se k ní dostal, byl jsem už dávno celý zaprášený i já. Nikdo na půdě dlouho nebyl… Vytáhl jsem truhlu na světlo a podivil jsem se, jakto že takovou krásnou truhličku hnědě nalakovanou už dávno někdo z rodičů neobjevil?! Podíval jsem se po zámku, ale klíček tam nebyl. Truhla byla docela těžká a tak jsem hořel nedočkavostí co v ní asi tak je. Náhle mi blesklo v hlavě, že jsem nějaký klíček uviděl v garáži na starém svazku klíčů… A proto jsem rychle slezl z půdy a běžel jsem rychle přes zahradu se podívat na ten svazek klíčů. Rychle jsem je popadl a běžel jsem zpátky na půdu (ještě že už přestalo pršet). Jeden po druhém jsem z klíčků zkoušel strčit do zámku, ale všechny až na ten poslední tam nepatřili. Byl jsem rád, že jsem truhlu konečně otevřel. Po otevření truhly jsem uviděl staré úřední papíry a dokonce pár starých skautských věcí. Napadlo mne, že je to ta stará truhla po dědečkovi, o které mi kdysi vyprávěl, a taky že ano! V hlavě se mi honila myšlenka: copak děda byl také skaut? Jako já? Myslel jsem, že byl maximálně pionýrem. V truhle jsem našel skautský šátek s vyřezávaným turbánkem, starý kožený pásek a slibový odznak. A také starožitné pohlednice a fotografie z táborů. Dokonce i sešitový táborový deník jsem našel. A když jsem si ho četl, koukal jsem s údivem, co všechno už tenkrát zažili na táboře s mým dědečkem. Písmo a kresby byly dědečkové. Škoda že dědeček, teda abych pravdu řekl tak maminčin děda a můj praděda je už pár let po smrti. Škoda jen, že si s ním nemůžu už popovídat, jako jsme si povídali dříve, když jsem ještě nechodil do školy a ani do skautu. Jistě bych se dověděl spoustu nových věcí, třeba jak hlídkovali nebo jak si v noci svítili petrolejovou lampou anebo jak vařili na táborech. Možná, že se to tolik neliší od našich dnešních táborů, ale určitě by to bylo pro mne zajímavé. Jistě by byl na
8
mne pradědeček hrdý, že jsem také skautem jako byl on a téměř už i jako vedoucí…. Poté jsem se zeptal své maminky, jestli byl opravdu praděda skautem a pionýrem. Maminka mi pověděla, že ano. Přišel k prvním skautům ve městě a potom do vedení mládeže. Asi kolem roku 1938 do roku 1950, poté skauting byl zakázán. Ale už nikdy potom se nevrátil ke skautům. Protože neměl už zrovna nejpevnější zdraví a byl už starý. Potom jsem si truhlu snesl z půdy dolů do mého pokoje, umyl jsem ji a pěkně v ní všechen obsah pečlivě prostudoval a poté vše urovnal… Co kdyby mezi pohlednicemi nebyla nějaká obálka se zaznačeným pokladem ukrytým někde v lese…. Bohužel jsem nic nenašel. Škoda, ale myslím, že tohle pro mne jako poklad bohatě stačí. Zůstala mi spousta otázek, na něž asi nikdy nenajdu odpověd‘. Ale doteď mne to fascinuje a popohání ve skautování dál. Děkuji Ti pradědečku. Tento příběh není podle skutečné události. Přesto jestli se Vám líbil, tak příští školní rok mohu zase něco napsat – pokud bude čas a fantazie. Děkuji Dan-Plamen
KDE VZNIKLY ŽELARY… Fakta: Dne 30.5.2003 jste se na serveru idnes.cz mohli dočíst …. „Želary jsou natočeny. Poslední klapka celovečerního filmu režiséra a producenta Ondřeje Trojana cvakla v neděli 25. května na Slovensku. Snímek, v němž hrají Anna Geislerová, Miroslav Donutil či Jaroslav Dušek, vtrhne na plátna českých kin 4. září.“
Recenze se počly rojit a filmová kritika byla vesměs velmi pozitivní. Nedalo mi to a film jsem na přelomu podzimu a zimy rovněž shlédnul a těm, jenž ho ještě neviděli (vzhledem k tomu, že byl již před nějakým časem vysílán v televizi nebude vás mnoho), jej doporučuji. Filmová předloha vzešla především z novely Jozova Hanule spisovatelky Květy Legátové. 9
Scénář napsal Petr Jarchovský a na filmový pás pak převedl režisér a producent Ondřej Trojan se svým štábem. „Píší se čtyřicátá léta, doba protektorátu a okupace Čech a Moravy Němci. Eliška je mladá dívka, toho času nedostudovaná lékařka, z důvodu násilného uzavření vysokých škol. Pracuje jako zdravotní sestra v městské nemocnici. Má milostný poměr se sympatickým a úspěšným chirurgem Richardem. Eliška i Richard, stejně jako jejich společný přítel doktor Chládek, jsou zapojeni do tajného domácího odboje. Jedné noci přivezou na chirurgickou kliniku těžce poraněného muže, venkovana ze vzdálených pohraničních hor. Muž potřebuje nutně transfúzi. Má stejnou krevní skupinu jako Eliška. Ta mu svým dárcovstvím zachrání život. Tak se krví naváže pouto, které v našem příběhu vyústí ve zvláštní, neobyčejně silný milostný vztah mezi moderní, městskou, vzdělanou Eliškou a barbarským, přírodním mužem s dětskou duší – Jozou. Odbojová skupina, v níž jsou lékaři zapojeni, je dekonspirována a pronásledována gestapem. Všem hrozí smrt. Zatímco vedoucí skupiny, primář Richard, milenec Elišky, přes noc zmizí do ilegality, pro Elišku její spolubojovníci za jejími zády narychlo vymyslí jiný, zdánlivě bezpečný úkryt. Dohodnou se s pacientem Jozou, aby Elišku ukryl ve své dřevěnici daleko v horách. S falešnými dokumenty, s novou identitou je Eliška, nyní Hana, donucena ze dne na den opustit městský život a stát se ženou horala. Žít uprostřed divoké přírody, v horské vesnici, kde se zastavil čas před sto padesáti lety. Tato vesnice sluje tajemným názvem Želary.“
Film mě uchvátil nejen svým dějem a pojetím ale především lokalitami, ve kterých byl natáčen. Šlo o několik lokalit v Čechách i na Slovensku. (např. filmové nádraží Šadova huť je ve skutečnosti zastávka Plzeň – Bílá hora). Hlavní děj je zasazen do horské vesničky s fiktivním názvem Želary. Ve skutečnosti se zřejmě jednalo o existující Starý Hrozenkov 10
na Valašsku, kde autorka nějaký čas žila. Filmové Želary se pak nacházejí na Slovensku severně od Malé Fatry v kopcích nad obcí Zazrivá. Uplynulo již pět let od natáčení filmu a já se vydal hledat některá místa známá z filmového plátna. Cesta není dlouhá ovšem poněkud složitá. Je možné jet vlakem do Žiliny a odtud autobusem do Terchové či Bieleho Potoka a pak pěšky do Zázrivé nebo vlakem do Kraľovan, odtud opět vlakem do Párnice a odtud autobusem do Zázrivé. Terchová a Zázrivá nejsou od sebe moc daleko, jsou dokonce propojeny poměrně dobrou cestou (kamiony celkem využívanou), ovšem spoje do obou vesnic jsou zde bohužel vedeny kolem Malé Fatry každá z jiné strany. Cesta do Terchové ze západní strany je rychlejší, leč pěší pochod či stopování do Zázrivé jí prodlouží. Cesta z východu do Zázrivé toliko pěšího pochodu nevyžaduje, nicméně vlakové či autobusové spoje jsou zde relativně skromné, takže čekání Vás nemine a navíc je třeba celou Malou Fatru „objet“. Absolvoval jsem obě trasy a nemohu říci, že by některá byla výrazně lepší. Zazrivá je bránou Malé Fatry ze severní strany. Lamači kilometrů ať už výškových či délkových zde mohou započít výstup na Malý či Velký Rozsutec. Já jsem se však vydal dále na sever a mé pozornosti neunikl vyhořelý kostelík na místním „cintoríne“. K místu natáčení však v té době ještě nějaký ten kilometřík zbýval. Ze Zázrivé je třeba pokračovat do údolí Veľká Havrania. Zde na kopci nad hotelem Havrania.sk (směrovky k hotelu jsou pomalu už v Žilině – zabloudit nelze) naleznete „kulisu“ Jozovy chalupy.
11
Na webu jsem se dočetl, že filmaři chalupu v podstatě na místě stavěli a interiéry chalupy pak byly dotáčeny v Barrandovských ateliérech. Po příchodu se tento fakt potvrdil. Chalupa je chalupou opravdu jen zvenčí a charakter kulisy potvrzuje z prken vyrobený komín oblepený kousky polystyrenu a rovněž z prken vyrobená terasa kolem domu obložená kameny. Zub času však dává již nyní, po pěti letech od natáčení, znát že nezbývá mnoho času než se tato kulisa stane minulostí. (některé části se rozpadají už teď). I přes malé byť očekávané zklamání (film je prostě jen iluze) jsem byl na prosto unesen okolní krajinou a kopci, které se se svým filmovým obrazem ztotožňovaly. Kousek pod Jozovou chalupou jsem narazil na dřevěnku s rozpadlou stodolou a chlívem, ve které očividně ještě před pár lety někdo žil. Z dokumentu nalezených uvnitř jsem vyčetl, že šlo o jistého Ferdinanda Boronča. Chalupa byla otevřena, uvnitř silný nepořádek a plísně a okna jsou zabita prkny zvenčí. Do chalupy zatéká přes díry ve střeše, a tak některé trámy uhnívají a strop se místy bortí. Ve vstupní části visela na stěně kosa a dřevěná hůlka naproti pila a na peci pár hrnců. V malé místnosti (patrně spíž) jsem našel dokonce i Počtovnicu – učebnici matematiky z roku 1957. Čas se zde zastavil poté, co dům jeho patrně jediný obyvatel opustil. Byl to zvláštní pocit. Pokračoval jsem dále tentokráte přes kopce směrem na jih. Na svazích jsem se setkal s několika místními domorodci pasoucími ovce či krávy. Jeden dokonce opravoval šindelovou střechu na svém stavení, jiný zapřahal koně k žebřiňáku. Zde sem se v čase přesouval o hezkých pár let zpět. Byli velmi přátelští a s ochotou vysvětlovali, kde můžu najít to či ono místo natáčení. 12
A tak jsem díky nim našel ještě jednu chalupu, která se ve filmu objevila. Jde o usedlost s chlévy i stodolou ve filmu plní pouze epizodní roli a nachází se cca 5 km jižně (přes kopečky) od Jozovy chalupy. I toto stavení doznalo mnoho změn bohužel i zde směrem k horšímu. V části chalupy se již zcela propadl strop a poměrně zachovalá stodola se už taky pomalu začíná naklánět. Byl to zvláštní pocit dostat se do míst, která před pěti lety žila čilým ruchem filmového štábu ba co víc, ve kterých před mnoha lety probíhal naprosto všední a z dnešního pohledu trochu drsný život. A jako se nám mnohým v dnešní době zdá téměř nereálné žít v takových podmínkách, lidem žijícím v tomto kraji se o možnostech a vymoženostech současného věku ani nesnilo. Kraj kde se zastavil čas. Po třech dnech putování nastal čas návratu. Počal jsem sestupovat do údolí a kolem mě přibývalo moderních obydlí a automobilů zahraničních značek s českými „espézetkami“. Kráčel jsem dolů cestou, po které na konci filmu Hanule přijíždí po válce do Želar a nachází místo chalupy ruinu. Podobný osud čeká mnoho dalších chalup v tomto kraji. Stará generace v nich dožívá a ta mladá se přesouvá do měst. Je tedy zřejmě otázkou času kdy i z tohoto kraje zmizí Želary. Čerpáno z: www.tha.cz, www.idnes.cz Fotoreportáž z putování naleznete na www.dzin.estranky.cz Džin 13
Anketní otázka na tento měsíc zněla: Jak se ti líbilo na Bambiriádě? ☺ Nejvíce se mi líbila společná akce s Mrnětem a Kiki při hledání náhrady kolíků na teepee! Skvělý nápad holky! Krista Bylo to tam opravdu skvělé!!! Moc jsem si to tam užila a byla tam sranda! Tapi Jó, tak Bambiriáda byla úplně MEGA akce. Na ty dva dny jsem se do Sokolíku skorem přestěhovala. Původně jsem opravdu neměla v plánu tam hlídat areál do 3 v noci. No ale nevadí. Bylo to fajné!! Tímto všem díky, že se o nás tak pěkně starali. (Jídlo, odvoz, postele, potkan ☺, atd.) Danča Bylo to super až na první a deváté stanoviště. Byly schované a hodně lidí se nás ptalo, kde jsou, jinak OK. Maruška Bezva akce, na které se ukázaly tvůrčí a organizační schopnosti skautů. Šašík Bambiriáda byla fakt skvělá akce. Nejdřív jsem se tam vůbec
netěšila, ale jsem ráda, že jsem tam mohla být! S některýma děckama fakt byla sranda☺ Mrně Tak první den nic moc… pomalu mi hrabalo, jak se mi děti snažily namluvit, že mentolová zubní pasta chutná jako čokoláda ale druhý den strávený převážně na lanech byl supr ... Dodo Bambiriáda byla super. Škoda, že jsem se nemohl zúčastnit i soboty. Byl jsem na vysokých lanech a nejvíce mě mrzelo, když přišli ti nejmenší (cca 6–7 let) a těšili se, že splnili všechny úkoly a můžou vylést na lanovou překážku. Ale já jsem jim to nemohl dovolit, neboť nebyl tak malý sedák. To jste měli vidět ty jejich smutné oči. Bylo mi jich líto!!!!! Mravenec Mimo anketu bych chtěla strašně moc poděkovat Jindrovi, Pinkáčovi a Chrosťovi za jejich úctyhodnou organizaci a poděkovat i všem ostatním, že jsme to i bez Dobré zvládli! Kecana, Čochtani
PROBĚHLO 10. – 11. 5. Závod vlčat a světlušek v Hodoňovicích 12. 5. Vernisáž výstavy o Jamboree v kině Vlast, která potrvá od 5. 5. do 30. 5. 23. 5. – 24. 5. Bambiriáda CHYSTÁ SE 20. – 22. 6. Kapka – roverská akce na pomoc lidem s poruchami krvetvorby. Soboty 14. 6. a 21. 6. Stavění tábora na Borsučí – sraz bude v 7.00 před klubovnou. Oddíly zajistěte si auta pro odvoz brigádníků. Bourání proběhne 29. 8. v pátek a 30. 8. v sobotu. Každý oddíl pošle na bourání pět svých zástupců. Nakládání táborového materiálů – proběhne v pátek 27. 6. od 15.00 hodin před klubovnou. Každý oddíl zajistí 5 svých zástupců, z nichž někteří by měli s auty na Borsučí pomoct vykládat. 7. 9. 2008 200 jubilejní a slavnostní středisková rada ZAJÍMAVÉ ČERVNOVÉ DNY 1. 6. Mezinárodní den dětí 4. 6. Mezinárodní den nevinných dětských obětí agrese 5. 6. Světový den životního prostředí 12. 6. Světový den proti dětské práci 14. 6. Světový den dárcovství krve 16. 6. Den afrických dětí 17. 6. Světový den boje proti suchu a rozšiřování pouští 20. 6. Světový den uprchlíků 21. 6. Den květů, letní slunovrat 24. 6. Mezinárodní den osteoporózy 25. 6. Den roztroušené sklerózy
26. 6. Mezinárodní den proti zneužívání drog a nezákonnému obchodování s nimi 26. 6. Mezinárodní den podpory obětem násilí 27. 6. Den památky obětí komunistického režimu 27. 6. Světový den rybářství TERMÍNY TÁBORŮ NA BORSUČÍ 28. 6. – 12. 7. 12. 7. – 26. 7. 26. 7. – 9. 8. 9. 8. – 23. 8.
skauti a vlčata Staré Město Bludičky Čochtani
KRUHÁČ Vydává: Středisko Kruh Frýdek pro vnitřní potřebu svých členů Redaktorka: Čára – Barbora Váchová,
[email protected] Na tomto čísle se podíleli: Čvrček, Džin, Kecana, Kiki, Lucka, Plamen, Prtík obálka: Džin Všechny vaše příspěvky budou vítány! www.skauting.cz/frydek ČERVEN 2008
16
