Pochovali jsme basu - začalo období půstu. bavenými místními i přespolními, kteří prý nechtěli uvěřit, že je něco takového možné

Valtický zpravodaj 4. března 2010

Pochovali jsme basu - začalo období půstu Po loňském povedeném prvním ročníku byl s dostatečným předstihem připravován letošní fašank. Chasa měla spoustu práce s plesem, ale stihla si zopakovat i pod šable. Čas letí jako šílený a nastal den s velkým F, jako fašank.

Ve tři hodiny jako mávnutím fašankové šavle se valtické náměstí zaplnilo fašankovou chasou. Mohli jste vidět chlapce v červenicích, hroznovou kozu, vinnou vílu, ale i chlapy za baby a naopak. Více jak padesát velmi pěkných maškar. Velmi pěkně ustrojené byly děti z Borověnky, za což patří dík rodičům i Aničce Suchomelové a Petře Machálkové. Policajt zabubnoval a obřad mohl začít.

Paní starostka udělila chase fašankové právo a zatancovala si medvědem. A potom Rakvická osma zahrála pochod a průvod maškar vyrazil na obchůzku doprovázen po-

bavenými místními i přespolními, kteří prý nechtěli uvěřit, že je něco takového možné.

Zastávky chasy byly U Hybnerů, v restauraci Amalia, U Vlků, na Valtické rychtě, v čajovně Avalon, na boží milosti u babičky Bartošové, která na místě slíbila, že bude po dalších sto let vždycky vítat chasu těmi výbornými koblihami a božími milostmi.

Už za soumraku dorazil početný průvod do Valtické vinárny. Po nezbytných uvítacích ceremoniálech vtrhla chasa do sálu. Rakvická osma a cimbálová muzika Kapura hráli až do pozdních nočních hodin. S velikým nářkem jsme pochovali basu, ale zábava pokračovala dále.

Velké díky a slova uznání patří všem hostitelům, kteří fašankovou chasu uvítali a bohatě pohostili. Díky patří i rodině Hoštických za vzornou spolupráci jak při přípravě i při průběhu zábavy. Sál byl zaplněn do posledního místečka a byla připravena i nová vinárna v přízemí, která bohužel zela prázdnotou, byli jsme připraveni na mnohem větší návštěvu. Snad příště to bude lepší. Další poděkování patří všem členům Krojované společnosti a hlavně výboru v čele předsedkyní Marií Minaříkovou.

Tak jsme odstartovali ten nový vinařský rok velmi dobře a přejme si, aby se nám dařilo i po celý jeho zbytek. František Schulz, kultura foto: Luboš Velecký ml.

TAXI LEV +420 605 10 22 10 SEVA-FLO RA s.r.o.

Město VALTICE

Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615

VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.: 519 361 311

 ZASTUPITELSTVO  RADA  KOMENTÁŘ 

Usnesení č. 37 ze zasedání zas tupitels tva měs ta konaného dne 22. února 2010 Tento výpis má pouze informativní charakter. Některé údaje jsou vypuštěny s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů. I. 1. 2. 3. 4. II. 1. 2. 3. 4.

5.

6.

7.

8.

Zastupitelstvo města bere na vědomí: Určení paní Jany Martincové zapisovatelkou dnešního jednání zastupitelstva. Zprávu o kontrole plnění usnesení ze zasedání ZMV č.36 ze dne 25. 01. 2010. Zprávu o činnosti rady města včetně usnesení z jednání rady č.44 ze dne 08. 02. 2010. Zprávu o záměru přípravy nových kulturních, společenských a propagačních akcí v roce 2010 přednesenou Františkem Schulzem. Zastupitelstvo města schvaluje: Návrhovou komisi ve složení Ing. Pavlína Vlková, pan Jiří Špaček a paní Leona Sobotková. Ověřovatele zápisu z dnešního jednání zastupitelstva Ing. Pavla Trojana a MUDr. Radovana Volejníčka. Program jednání dnešního zasedání Zastupitelstva města Valtice. Vyřazení a likvidaci majetku města, Základní školy Valtice a MŠ Valtice v celkové výši Kč 1 528 825,28. Majetek se vyřazuje z majetkových účtů 021 ve výši Kč 805 740,00; 022 ve výši Kč 110 692,00; 028 ve výši Kč 308 297,70; PÚ 971 ve výši Kč 13 359,00, z PÚ 972 ve výši Kč 31 557,90; a z EO ve výši Kč 259 178,68. Výsledky inventarizace majetku, závazků a pohledávek Města Valtice, organizačních složek a příspěvkových organizací zřízených Městem Valtice ke dni 31.12.2009. Prodej části pozemku par.č. 1234/2 ostatní plocha v k.ú. Valtice panu Petru Sekaninovi, za cenu 1000,- Kč /m2 a náklady spojené s prodejem pozemku a pověření starostky podpisem smlouvy. Prodej pozemku par.č. 1669/2 zahrada v k.ú. Valtice panu Ľubomíru Bednárovi, za administrativní cenu a náklady spojené s prodejem pozemku a pověření starostky podpisem smlouvy. Podání žaloby o zaplacení částky ve výši 600 000,- Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání platebního rozkazu na společnost

Městská policie •

• •

•

• •

• • •

•

III. ZMV rozhodlo: 1. O přidělení zakázky "Terénní úpravy pozemku KN č. 854, v ul. Sobotní " firmě Stavba a údržba silnic , s.r.o. Břeclav, která podala ekonomicky nejvýhodnější nabídku. IV. Zastupitelstvo města Valtice ukládá: 1. Finančnímu výboru zařadit finanční prostředky při přípravě rozpočtu do kapitoly ostatní záležitosti kultury pro rok 2010 dle předloženého materiálu. 2. Starostce města pozvat na příští jednání Zastupitelstva města Valtice ředitele společnosti Hantály a.s.

Ing. Pavlína Vlková v.r. místostarostka

1.2. byla provedena kontrola v ulicích Střelecká, Poštovní, Mikulovská (nádraží ČD a u firmy Seva). Dále byla poskytována součinnost PČR (zjišťování trvalého bydliště některých občanů). 2.2. rozvoz vyhlášky o odpadech a sběrných dnech do místních obchodů. Kontrola v ulicích 21.Dubna, Okružní, Jarní, Úvaly, okolí Hřbitova a Vinohrady. Součinnost PČR. 3.2. byla MěP nahlášena dopravní nehoda na ulici Mikulovská. Jednalo se převrácené auto do pole. Tato nehoda byla bez zranění. 4.2. byla řešena stížnost na řidiče, který svým vozidlem bránil výjezdu druhému občanovi. Vše bylo vyřešeno domluvou. Dále byla provedena kontrola veřejného pořádku v ulicích Dvorská, Lipová, Okružní, Josefská, Za tesárnou, v areálu pískoven a Celňáku. 8.2. kontrola na ulicích Jabloňová, Zahradní, Tří bratří, Malá strana, P.Bezruče a hřbitov. Bylo řešeno několik případů špatného parkování na ulici Poštovní a Mikulovská. 11.2. poskytovali strážníci součinnost při dopravní nehodě na ulici Mikulovská. 15.2. doručovala MěP písemnosti některým spoluobčanům, dále provedla kontrolu veřejného pořádku v ulicích Vinohrady, K lesíku, Česká, Nová, Sadová a U rotundy. Okolo areálu dětského hřiště byly posbírány použité injekční stříkačky. Upozorňujeme rodiče aby poučili svoje děti, že na takový nález nesmí sahat. 17.2. bylo provedeno doručení písemností pro ZM. Dále byly nalezeny doklady, které byly předány majiteli. 21.2. byl odchycen zaběhnutý pes. Toto zvíře bylo umístěno do útulku v Bulharech. 23.2. byla řešena stížnost na špatné parkování na ulici Okružní. Téhož dne byla provedena kontrola veřejného pořádku na ulicích Lipová, Sluneční, Rudé armády, 21.dubna atd. 24.2. bylo řešeno umístění silničního retardéru v Úvalech. Dále

Ing. Terezie Lvová v.r. starostka

Pozn: Příští zasedání zastupitelstva města se koná dne 22.3.2010 a začíná v 17:00 hod. v zasedací síni MěÚ Valtice

•

informace o činnosti - únor 2010 •

DSI Dr. Stange International CZ s.r.o. se sídlem Mikulov, Náměstí č. 20/30,PSČ: 692 01. 9. Zadání změny č. 5 ÚPN SÚ Valtice, zadání změny č. 6 ÚPN SÚ Valtice, zadání změny č. 3 ÚPN SÚ Valtice – Úvaly a zadání změny č. 4 ÚPN SÚ Valtice - Úvaly v souladu s ustanovením § 47 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, v platném znění a podle příslušnosti stanovené v § 6 odst. 5 písm. b) stavebního zákona. Text zadání je nedílnou součástí usnesení. 10. Účast města Valtice v projektu „Řešení systému nakládáni s bioodpady ve svozové oblasti Hantály a.s.“ zpracovávaného DSO Čistý Jihovýchod a podání žádosti o dotaci z OP ŽP. 11. Neposkytování půjček z BFV v roce 2010 z důvodu použití finančních prostředků na úhradu investičních výdajů na akci rekonstrukce náměstí. 12. Použití finančních prostředků z BFV ve výši Kč 1 800 000,00 na úhradu výdajů na rekonstrukci náměstí ve Valticích.

byl strážníkům nahlášen nález zaběhnutého kocoura, bílé barvy. Majitel se může obrátit na MěP. 25.2. na ulici Česká a Sadová byla provedena kontrola stavu vozovky (překopy), doručení písemností Matriky a Správy bytů. Součinnost ÚSZ. zapsal strážník M. Šesták

__________________________________________________________________________________

Kontakty na MěP: telefon: 519 301 414; mobil: 608 268 527; e-mail: [email protected]

Obvodní oddělení P ČR Břeclav – Policejní stanice Lednice Valtice včetně místní části Úvaly spadají pod Policejní stanici Lednice a má je na starost: prap. Ivo Helešic a prap. Radim Budlanský Tel: 974 632 661; 974 632 662; 519 340 126; Fax: 519 340 121; e-mail: [email protected]

2

Poděkování starostce Vážená paní starostko, dovolte mi, abych Vám co nejsrdečněji poděkovala za blahopřání k mým 50. narozeninám, které mě nesmírně potěšilo a po pravdě - dojalo k slzám.

Jak už víte od mé kolegyně paní Šmoldasové, ve Valticích jsem se „pouze“ narodila, protože tam žili moji prarodiče (Kateřina a Jan Melicharovi, v ulici Česká kolonie 649) a vyrůstala tam moje maminka (Anna Odehnalová). V té době už sice bydlela v Praze, nicméně mě i moji starší sestru chtěla přivést na svět právě ve Valticích. A tam jsme i se sestrou trávívaly prázdniny. Já bohužel jen krátce, protože babička a dědeček zemřeli, když jsem byla ještě velmi malá. Tím bohužel skončily i mé návštěvy ve Valticích. Ale jen dočasně. V dospělosti jsem se tam začala vracet, nejen k návštěvě hrobu mých prarodičů, ale hlavně proto, abych konečně důkladně poznala mé rodiště. A ještě toho mám opravdu hodně co poznávat. Takže i když jsem ve Valticích nevyrůstala a nežiji, stal se ze mě patriot, který při každé možné příležitosti dělá reklamu svému rodišti. Vážená paní starostko, děkuji Vám ještě jednou za blahopřání, kterého si velmi cením a přeji Vám i Valticím hodně zdaru! Se srdečným pozdravem Táňa Hromádková, Praha 9

Ing. Josef VLK Stavební projekce 777 867 966 [email protected]

Letošní Tříkrálové koledování ve Valticích Začátek roku 2010, v době od 1. do 14. ledna, byl opět ve znamení probíhající, tentokráte jubilejní desáté Tříkrálové sbírky, pořádané Českou katolickou charitou. Samozřejmě, že Valtice se do této akce tradičně také zapojily. V neděli 3. ledna se vydala do valtických ulic první skupinka koledníků. Tentokrát zahájila svoji „misi“ v jižní části města ulicemi Růžovou, Pod Parkem, K Venérii, Vinařskou, horní částí Sobotní, Hradební a Kopečnou. Tříhodinová odpolední obchůzka vymrzlé koledníky dostatečně unavila a vědomí, že jsme obešli pouze nepatrnou část Valtic a že více jak tři koledníky nemám, to zase mně ubíralo na elánu. Jak to všechno stihnout a zorganizovat, aby naše „mise“ byla úspěšná, abychom zvládli obejít alespoň třetinu města? V pondělí opět začínají školní povinnosti a o následujícím víkendu toho v závislosti na počasí asi mnoho neobejdeme a nedej Bože, aby ještě některý z koledníků onemocněl. Mé obavy však rozehnala potěšující zpráva, že se díky iniciativě vedoucích dětského národopisného souboru Borověnka, za ochoty a podpory některých rodičů, podařilo nadchnout pro věc ty nejmenší děti ze souboru. Sláva. Budu mít tři skupinky koledníků ve Valticích a jedna bude pod vedením

Přes poměrně nepříznivé počasí, kdy jsme se brodili spoustou rozbředlého sněhu a kdy se vlhkost vtírala do bot a občas k tomu ještě zachumelilo, přes to všechno se koledníci svého úkolu zhostili skutečně na výbornou, o čemž svědčí také výsledek, vyjádřený v číselné podobě úctyhodnou částkou 25.000,- korun. To skrýval obsah všech čtyř pokladniček, které byly ve středu 13. ledna na radnici v kanceláři starostky protokolárně otevřeny a přepočítány vedoucími jednotlivých skupinek a paní starostkou. Vybraná částka pak byla vložena na konto Tříkrálové sbírky. Chci tímto poděkovat všem koledníkům a také jejich rodičům, kteří nám byli velmi nápomocni. Děkuji Štěpánkům, Machálkům, Kuklišům, Gorčíkům, Jíchům, Szilagiovým a jejich dětem, také mojí mamince Anně Bartošové, za přípravu oblečení pro koledníky. Samozřejmě děkuji také skupince úvalských koledníků pod vedením Adama Poláška, která se podílela částkou 2.652,- korun na celkovém výběru. Celé to koledování by však nemělo smysl, kdyby nebylo vás, ochotných dárců. Jsem ráda, že ve Valticích jsou lidé, kteří mají otevřené srdce i dlaň a vědí, že je v naší společnosti hodně těch, kteří se bez cizí pomoci neobejdou. Všem ochotným dárcům upřímné díky.

Mgr. Adama Poláška koledovat v Úvalech. Okamžitě jsme s ochotnou pomocí širšího okruhu rodiny začali připravovat královské róby a korunky pro dalších šest králů. Tak nadešel den D, sobota 9. ledna, kdy jsme ze startovací základny u Machálků na Růžové, vyrazili všichni v dopoledních hodinách se svým posláním do dalších ulic.

PS: Borověnka se tak podílela během krátké doby na dvou charitativních akcích. Výtěžek předvánočního koncertu věnovala dětskému stacionáři v Břeclavi a účastí v Tříkrálové sbírce přispěla na několik charitních akcí v rámci našeho okresu. To zaslouží zvláštní poděkování. -AR-

Miroslav Kostiha Penzion "U Kostihů" Prodej ovocných stromků a ovoce Sadová 900 691 42 Valtice tel.: 519 352 659 mobil: 602 864 161 [email protected] 3

INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI

Kulturní kalendář březen

• •

Chvála síle motoru – Od lidské námahy ke stroji – duben - NZM Od nektaru k medu – Včela a její význam v přírodě – duben NZM

Výstava „Historie Rindlovy vily“ Termín: celý březen Místo konání: hotel Apollon, ul. P. Bezruče 720, Valtice Organizátor: Muzejní spolek Valtice a hotel Apollon – tel.: 519 352 625 Kuželkářský turnaj „Memoriál Pavla Helešice“ Termín: 1.–2.3., 4.3., 8.–9.3., 11.3., 15.–16.3., 18.3., 22.–23.3., 25.3. Místo konání: kuželna TJ Lokomotiva Valtice, ul. Boční 1013 Organizátor: TJ Lokomotiva Valtice, 604 330 267, Valtický košt - ochutnávka vín z Valtic a blízkého okolí Termín: 6.3. od 1000 do 2200 hod. Místo konání: víceúčelová hala SOŠV, ul. Střelecká, Valtice Organizátor: Vinaři Valtice 2000, www.hlavnimestovina.cz Kurz Sommelier Termín: I. část: 9. – 12.3. (II. část: 6. – 10.9.2010) Místo konání: učebna Vinařské akademie Valtice, nám. Svobody 2 Organizátor: Vinařská akademie Valtice, o.s., tel.: 519 352 083 Významná výročí knížat z Liechtensteina přednáška PhDr. Miroslava Geršice Termín: 18.3. v 1800 Místo konání: hotel Apollon, ul. P. Bezruče 720, Valtice Organizátor: Muzejní spolek Valtice Vinařská akademie I - Kadet Termín: 19. – 21.3. Místo konání: učebna Vinařské akademie Valtice, nám. Svobody 2 Organizátor: Vinařská akademie Valtice, o.s., tel.: 519 352 083

Bližší informace v dubnovém čísle VZ nebo TIC Valtice tel.: 519 352 978, www.valtice.eu

Hudební osobnosti Valtic Město Valtice a Muzejní spolek Valtice vás srdečně zvou na výstavu o hudebních osobnostech Valtic spojenou s jedinečným koncertem věnovaným právě jedné z těchto osobností, Johannu Matthiasi Spergerovi (23.3.1750 – 1812), od jehož narození ve Valticích uplyne letos 260 let. Tento syn valtického dobytkáře byl seznán velmi talentovaným v oboru hudby a proto byl svěřen do péče valtického varhaníka France Antona Beckera. V sedmnácti letech pak odešel na další studia do Vídně. Stal se vynikajícím kontrabasistou a také skladatelem hudby. Jako skladatel debutoval ve Vídni ve svých 18 letech, tedy rok po svém odchodu z Valtic. Jeho hudba je známá po celém světě a existuje dokonce Mezinárodní společnost Johanna Matthiase Spergera, jejíž cílem a úkolem je prozkoumat a blíže seznámit veřejnost s životem i dílem tohoto nejslavnějšího kontrabasisty 18. století. Existuje i mezinárodní soutěž hudebníků tzv. JMSperger a Valtice by se měly stát v roce 2013 dějištěm této mezinárodní soutěže. Na výstavě se můžete seznámit i se závětí z roku 1651 prvního nám známého valtického varhaníka Johana Sarsitia z původního gotického farního kostela. Budou zde uvedena i jména ostatních nám doposud známých valtických varhaníků. Zmínka bude i o dalším pozoruhodném skladateli 17. století Georgu Arnoldovi, který se narodil také ve Valticích v roce 1621. Byl vynikajícím skladatelem duchovní hudby. Více se dozvíte na výstavě samotné. Pozvánka přiložena. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Výstava „Hudební osobnosti Valtic – G. Arnold, J.K. Horn, J.M. Sperger“ Termín: 25. 3. v 1700 hod. vernisáž Místo konání: Turistické informační centrum, nám. Svobody 4, Valtice Organizátor: Město Valtice a Muzejní spolek Valtice

V

S

Velikonoční hudební podvečer Vernisáž výstavy žáků výtvarného oddělení ZUŠ Valtice Termín: 25.3. od 1700 hod. Místo konání: Základní umělecká škola, nám. Svobody 4, Valtice Organizátor: ZUŠ Valtice, tel.: 777 663 873 Utkání v kuželkách Termín: mužstvo: A - 26.3. od 1800 hod., B - 27.3. od 900 hod., C - 6.3., 27.3. od 1400 hod., A,B-mužstvo dorostu: 7.3., 28.3. od 900 hod. Místo konání: kuželna TJ Lokomotiva Valtice, ul. Boční 1013 Organizátor: TJ Lokomotiva Valtice, 604 330 267 Co nového nás čeká či pokračuje v dubnu 2010: • Velikonoční otevřené sklepy - 3.4. - degustace vín ve vinných sklepech, kulturní program na náměstí • Vinařská akademie II – Vinařství ČR - 9.–11.4. - pokračování kurzu Vinařská akademie I - Kadet • Utkání v kuželkách – mužstvo A - 16.4. od 1800 hod., B - 17.4. od 900 hod., C - 17.4. od 1400 hod., A,B-mužstvo dorostu: 4.4. od 900 hod. - kuželna TJ Lokomotiva Valtice • Veletrh fiktivních firem - 19.4. - přijďte výhodně nakoupit - žáci představují fiktivní firmy • Kurz Sommelier - I. část: 20. – 23.4. (II. část: 18. – 22.10.2010) • Den Země - 22.4. - nejsme lhostejní k životnímu prostředí – pomoci může každý • Babiččina zámecká zahrádka - 22.4. - procházka parkem s odborným výkladem Ing. Přemysla Krejčíříka • Zahájení muzejnické sezóny - 29.4. • Vinařská akademie I – Kadet - 30.4. – 2.5. - základní znalosti o víně přímo v hlavním městě vína A ještě tyto výstavy: • Hudební osobnosti Valtic – G. Arnold, J.K. Horn, J.M. Sperger - duben - TIC

Mìsto Valtice a Muzejní spolek Valtice poøádají 25. bøezna 2010 v 17.00 hodin vernisáž

ýstavy Hudební osobnosti Valtic

v Turistickém informaèním centru Valtice

lavnostní koncert

v 18.00 hodin v kostele Milosrdných bratøí na poèest 260. výroèí narození J. M. Spergera, ( 1750 - 1812) valtického rodáka a významného hudebního skladatele. Úèinkují Bøeclavský komorní orchestr a sólisté.

FK Valtice pořádá dne 19.3.2010 ve 2000 hodin

ŠIBŘINKY na Novostavbě SOŠ vinařské a SOU zahradnického na ul.Sobotní. K tanci hraje skupina KOOL Band Velká a malá tombola. Vstupné 50Kč Předprodej lístků u předsedy FK Valtice p. Humlíčka tel.777912372 Srdečně zve FK Valtice

Půjčky 10 000,- až 200 000,- Kč

4

pro všechny zaměstnance, důchodce, podnikatele a ženy na MD bez ručitele, rychle, levně a hlavně BEZ POPLATKU Tel.: 775 699 334 www.prijemne-penize.cz

ŠKOLNÍ KURÝR ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE

10. ples Plesovou sezónu ve Valticích zpestřil 10. jubilejní školní ples, který pořádal Klub rodičů a přátel školy při ZŠ Valtice na zámeckém hotelu Hubertus. Účastníci plesu tak 19. února letošního roku mohli strávit páteční večer ve víru tance a zábavy. Samotný ples byl slavnostně zahájen programem, který si pro plesové hosty připravily valtické děti. A tak v průběhu večera byla k vidění vystoupení valtických mažoretek pod dlouholetým vedením paní Lenky Polákové, bez kterých se ve městě už prakticky žádná akce neobejde. Neméně efektní vystoupení předvedla cimbálová muzika Valtičánek pod taktovkou Veroniky Jíchové nebo taneční kroužek Lady Kománkové.

Věříme, že se příští rok s valtickou veřejností znovu setkáme, tentokrát na školním plese s pořadovým číslem jedenáct. Na místě je připomenout, že veškerý výtěžek z plesu bude věnován dětem ze ZŠ Valtice prostřednictvím akcí pro děti, které KRAP pořádá. Za členy KRAPu Markéta Nedělová Poznámka: Rád bych touto cestou ze srdce poděkoval hlavním organizátorům školního plesu - Klubu rodičů a přátel školy. Bez těchto aktivních rodičů si dnes organizaci tak náročné akce jen těžko dovedeme představit. Jsme hrdi na to, že v řadách rodičů našich dětí je tolik obětavců, kteří nemyslí jen na vlastní prospěch a prospěch svých dětí, ale chtějí se aktivně podílet i na životě a práci školy. Těchto rodičů si velmi vážíme a přejeme jim, aby ve svém postoji vytrvali a aby jim spolupráce se školou přinášela pocity uznání a potěšení. Za ZŠ Valtice Mgr. Michal Hyčka - ŘŠ

Olympiáda v angličtině V úterý 9. února 2010 se v Břeclavi konalo okresní kolo Olympiády v anglickém jazyce. V mladší kategorii nás zastupovala Kateřina Cigáňová (7.A), ve starší kategorii bojovala Monika Maroušová (8.A). Všem účinkujícím patří uznání od organizátorů i účastníků plesu. Večerem nás provázel moderátor Jirka Sup a k dobré náladě a tanci hrála hudební skupina Raffael. O květinovou výzdobu se postarali učitelé odborného výcviku Střední vinařské školy Valtice se studenty. Samozřejmě vyvrcholením každého plesu je tombola.

O tu letošní, zvláště bohatou, se postarala celá řada sponzorů. Z nich vyzvedněme alespoň ty hlavní, firmu Petr Radkovič, s.r.o., která věnovala LCD televizor, společnost FKB, jež věnovala digitální fotoaparát, dále společnosti ALCA Plast a AZI s.r.o. Poděkování patří také hotelu Hubertus, který pro ples poskytl zdarma prostory a společnosti POB Auto s.r.o Pavla Babiče, který již poněkolikáté věnoval sladké občerstvení v podobě tradičních moravských koláčků a trubiček. Letošní ples měl opět velmi vysokou úroveň, za což patří poděkování i všem členům KRAPu, kteří organizaci plesu věnovali mnoho ze svého volného času.

gion Břeclav umístil na 1. místě Ctibor Janík ze 7.A, v kategorii 14-15 let se na 1. místě našeho regionu umístila Eva Velecká z 8.A, oba s postupem do oblastního kola.

I když ZŠ Valtice neměla ve svých kategoriích žádné soupeře, mohli žáci alespoň porovnat výkony ostatních soutěžících z jiných regionů, nasbírat cenné rady lektorů a vyvarovat se tak některých chyb při řečnickém projevu. Oblastní kolo bude totiž probíhat formou DVD nahrávky, na které má být zachycen maximálně dvouminutový výstup soutěžících na jimi zvolené téma. Závěrem mi dovolte, abych našim žákům k jejich výkonům srdečně poblahopřál. Mgr.Zdeněk Oslzlý

Pozvání na skok vysoký V úterý 16.3.2010 ve 13:00 se uskuteční v nové sportovní hale přebor školy ve skoku vysokém. Soutěžit se bude v několika věkových kategoriích. Zveme k účasti nejen soutěžící, ale i zájemce z řad veřejnosti, aby přišli podpořit naše sportovce coby diváci. Již dnes se těšíme na pěkné výkony a hojnou účast! učitelé tělesné výchovy A ještě foto upomínka na karneval...

V první části soutěžící museli zvládnout úkoly spojené s poslechem textu. Za tuto část získali první body. Poté následovala část ústní. V té se nejdříve soutěžící představili, poté si vylosovali téma, ve kterém předvedli nejen to, co se doma naučili, ale především museli správně reagovat na doplňující otázky poroty. Svůj mluvený projev žáci zakončili popisem obrázku. Valtická děvčata byla úspěšná. Katka obsadila pěkné čtvrté místo (ze třinácti soutěžících) a Monika Maroušová získala druhé místo (čtrnáct soutěžících). Oběma děvčatům gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci naší školy. Mgr. Yveta Rylichová

Mladý Demosthenes Regionální soutěž Mladý Demosthenes letos opět proběhla. I přes organizační nejasnosti se ve čtvrtek 11.2. na ZŠ Horácké náměstí v Brně sešla porota složená z lektorů moderátorské školy, jež hodnotila 18 soutěžících dvou kategorií z různých regionů. I naše základní škola měla v soutěži své favority. V kategorii 12-13 let se za re5

Něco z naší Jablůňky! Fašaňk v naší školce jsme si letos připravily i my - děti. Nejprve jsme si na tuto oslavu napekly dobré koláčky a šátečky. Přinesly jsme si z domu zástěrky a taky kuchařské čepice.

Jistě můžeme být hrdí na naše malé muzikanty, jak reprezentují naši pobočku ve Valticích, a to velmi úspěšně. Přejme jim další úspěchy a hlavně radost z muziky. Veronika Jíchová

Poděkování patří rakouskému občanovi

Vyválely jsme těsto s opravdickým válečkem, udělaly šátečky a trouba pekla a pekla. Sice nám paní učitelka trochu pomáhala, ale jinak jsme byli moc šikovní.

Dále nás čekalo vyrobení papírových masek. Byly to například kočičky, prasátka, medvídci, sloni. Když jsme si papírové masky nasadily, nikdo nás nepoznal.

A oslava mohla začít! „Ozembuch“ zahájil svým řinčením fašaňkovský pochod v maskách a bylo veselo. Fašaňkový rej, zpěv a šavlové tance začaly. Přišla se na nás podívat také naše paní starostka, která si s námi zazpívala a ochutnala naše koláčky. Maminky a tatínkové se podívali na naši veselici prostřednictvím fotek, které byly vystaveny na nástěnkách v šatnách. A nezapomněli jsme ani na naše babičky a

Antika

ZUŠ na soutěži Ve středu 10. února jsme měli možnost se zúčastnit okresního kola soutěže ve hře na dechové nástroje. Okresní kolo se konalo v nedalekých Hustopečích. Byly vybrány školním kolem dva dechové soubory z pobočky ve Valticích a Hlohovce. Děti zahrály na úrovni svých nejlepších dosavadních dovedností, myslím, že se i pečlivě připravovaly, což přineslo velmi pěkné výsledky. V první kategorii soutěžilo flétnové trio z třídy paní učitelky Veroniky Jíchové – Sarah Foukalová, Miroslava Veselá a Sára Nejeschlebová – a získalo první místo.

V druhé kategorii soutěžilo pro změnu klarinetové trio z třídy pana učitele Luďka Dwořáčka – Marek Dwořáček, Veronika Bezděková a Lukáš Jícha – a získalo taktéž první místo.

STAVEBNINY VALTICE

restaurování a konzervování starožitností

608 782 777

dědečky v Domově důchodců, kde jsme jim na druhý den šavlový tanec v maskách taky předvedli a přinesli na ochutnání naše upečené dobroty. Od nich jsme na oplátku dostali sladkou odměnu. Fašaňky, fašaňky, přijďte zas! Irena Maroušová – ředitelka MŠ

Počítače, internet 724 950 605

Naříkat nebo psát o letošní zimě by bylo nošením dříví do lesa nebo vody do studně. Údržbářům našich silnic by se měly pět písně za jejich vykonanou práci. Obzvláště za letošní zimu jim patří vřelý dík.

přestěhovány ze Sobotní 1067 - Pod Raisnou do haly firmy Molčík na Mikulovské

TEL: 774 49 49 10 www.lesenipronajem.cz

6

A přece došlo k opomenutí při úklidu sněhu na silnici vedoucí k našim jižním sousedům a to do Katzelsdorfu. Za tzv. „Celňákem“ cestu nikdo z našich silničářů neočistil. Je to věru škoda, vždyť při návštěvě knížete Hanse Adama z Liechtensteinu, hejtman Jihomoravského kraje pan Hašek sliboval, že silnice bude letos úplně obnovena. Tak co ještě brání údržbě v tomto úseku? Je to opomenutí? Vždyť lidé navázali oboustranné kontakty, které chtějí udržovat i v zimě! Když se prohrnovala z Valtic cesta na Boří dvůr, proč se již opomněla očistit silnice ke Katzelsdorfu? Vždyť strojní materiál byl tak blízko! Dnes lidé chodí na procházku oběma směry a proto si myslím, že někdo na tuto cestu zapomněl! Díky rakouskému občanovi, zemědělci z rakouského Katzelsdorfu č. 64, byla cesta i na naší straně zbavena sněhových závějí a stala se tak průjezdnou a průchodnou. Chci jen připomenout tímto svým článkem na skutečnost, že panu Rupertu Schultesovi je třeba poděkovat za jeho nezištnou pomoc a na druhé straně si uvědomit toto opomenutí, aby se již v budoucnu neopakovalo. Jan Polák

Vernisáž výstavy na Hotelu Apollon Páteční vernisáž otevřela výstavu s názvem „Historie Rindlovy vily“. Samozřejmě, že nešlo jen o 85. výročí postavení vily, ale především o jejího původního majitele MUDr. Josefa Rindla. K informacím o doktoru Rindlovi bylo těžké se dostat, protože o této osobnosti se v době komunismu nesmělo mluvit. Právě letos v červenci si budeme připomínat 90. výročí připojení Valticka k Československu a chceme široké veřejnosti připomenout tuto významnou osobnost první republiky. Málo kdo si uvědomuje, že zatím co jeho vila byla používána pro nejrůznější účely, tento významný chirurg žil v republice a nemohl se hlásit ani ke své lékařské odbornosti, ani ke svému majetku. Na více jak padesáti fotografiích je zachycen jednak vzhled Valtic samotných v období první republiky, historie vzniku valtického špitálu a jeho největšího donátora knížete Johanna II. z Liechtensteinu. Právě on přispěl k modernizaci valtické nemocnice a k vybudování chirurgického oddělení, kde dostal svůj primariát v roce 1932 právě MUDr. Josef Rindl. Pohnutý život tohoto chirurga a jeho rodiny zachycují fotografie z majetku Rindlovy mladší dcery Evy, dnes paní Holendové, žijící v Bratislavě. Protože se nejedná o výstavní prostory, ale o prostředí hotelové, fotografie jsou doplněny dvěma fotoalby s texty.

„Asi by byl překvapen. Můj otec byl ve své podstatě velmi skromný, nikdy nehovořil o svých odbornostech a zásluhách. Přijal svůj osud a žil vždy přítomností. Víte, původně se tento hotel s restaurací měl jmenovat „U Rindlů“ a to mělo připomínat osobnost mého otce a naši rodinu. Ani už nevím, jak potom přišlo ke změně názvu na Apollon. Výstava se mi moc líbí. Děkuji moc za krásné přijetí a paní starostce za růže. Jsem mile překvapena, kolik lidí přišlo na vernisáž, kolik lidí zajímá osud mého otce a naší rodinné vily. A prosím vás, tady jsme přivezli šampaňské, tak jej nabídněte přítomným k přípitku na toto naše dnešní příjemné setkání.“ Pan Ing. Holenda ml. (vnuk doktora Rind-

ptala: „Pane doktore, myslíte, že je ještě víc pamětníků nebo jste již jediný?“ „Mnozí z nich již nežijí jako primář Medek. Pamětníků z bývalého valtického porodnického oddělení je víc např. MUDr. Paulíček, MUDr. Špaček Milan, MUDr. Nikolaj Veliminský (Bulhar) a další. Ti poslední dva jmenovaní ještě žijí, ale kdysi také emigrovali, takže nejsou v republice. Na ten přesun na Rindlovku si pamatuji velmi dobře. Já jsem v tom roce 1954 dělal na porodnicko – gynekologickém oddělení valtické nemocnice. Úzce jsme spolupracovali jako porodnické oddělení právě s pediatrem MUDr. Milošem Medkem. Medek byl vynikající lékař a odborník. Byl velmi skromný a to je důvod, proč se o něm vlastně taky vůbec nikdy nepsalo jako o Rindlovi.“ Paní Cafourková: „Chtěla bych doplnit informace o osudech Rindlovy vily. Vzpomínám si, že jako děcka jsme se do zahrady vily chodily koupat. Byly tady dva bazény, které pak byly zasypány. Když z vily odešli vojáci, tak tam byl na určitý čas přemístěn ještě sklad lékařských potřeb OÚNZ Mikulov. Jak dlouho to bylo přesně, to nevím. Zrušení zdejšího skladu souviselo tenkrát s rozpadem OÚNZ Mikulov a Valtice pak přešly pod OÚNZ Břeclav. Teprve potom byla vila upravena pro dětské oddělení a toto sem bylo přemístěno z areálu valtické nemocnice.“

la): „Víte, teprve nyní mi dochází jakou osobností byl můj děda, když vidím tady to album, které zachycuje celý jeho život. Jsem na něj pyšný.“ Pan Ing. S. Holenda (zeť pana Rindla): Děkuji všem, kteří byli nápomocni při hledání podkladů pro výstavu. V prvé řadě rodině Holendové z Bratislavy, řádu Milosrdným bratří, konkrétně provinciálovi br. Martinovi Mackovi, Muzeu v Mariánských Lázních, panu A. Bělínovi, panu Z. Charbuskému a svému manželovi za skenování fotografií a trpělivost při mých studiích a dalším, kteří byli ochotni zavzpomínat. Děkuji sponzorovi výstavy majitelům hotelu Apollon rodině Tichých a panu PhDr. Jířímu Kolčavovi RNDr., který pohovořil o historii lékařství Milosrdných bratří ve Valticích a jeho osobnostech.

Výstava v nezměněné formě potrvá pouze měsíc a tak neváhejte a zajděte se na ni podívat do Hotelu Apollon. Rozhovory z vernisáže „Paní Holendová, prosím vás, jak myslíte, že by váš otec reagoval na tuto výstavu?“

„Celá naše rodina je stejně dojatá jako já. Děkujeme všem za vřelé přijetí. Původně jsem chtěl vyprávět o svém tchánovi i já, ale tady dnes bylo řečeno již vše. Jsem tak dojat, že nejsem schopen slov.“ Pan MUDr. Jíří Pospíšil je pamětníkem přesunu dětského oddělení z areálu valtické nemocnice na Rindlovu vilu. A tak jsem se zeLada Rakovská, Muzejní spolek Valtice 7

Valtice a Tři Grácie V březnu roku 1985 se mi spolu s Ing. Jaroslavem Šťastným a dalšími podařilo díky Československé vědecko-technické společnosti dostat se na čtyři dny do Paříže formou leteckého zájezdu na zemědělský veletrh Agro Salon Paříž. Mohl jsem tak obdivovat historii Paříže a vidět v Louvru kromě Mony Lisy a stovek dalších pláten i sousoší Tři Grácie. Znal jsem již dobře podobné sousoší z našeho kraje i poněkud umělecky ztvárněné Tři Grácie na etiketách vyhlášených valtických vín, ale tyto pařížské byly v nadlidské velikosti a z bílého mramoru s věčným zádumčivým pohledem do minulosti. Taky jsem se dověděl, že v řecké mýtologii se Grácie nazývaly Charitky a byly tři: • Aglaia byla nejmladší, nazývána „Skvělá“ nebo „zářící krásou“ • Eufrosyné – „Dobromyslná“ nebo „Blaženost“. Byla také bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy. • Thaleia – „Kvetoucí“, byla bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako „bohatá“ nebo „hojná, vydatná“

ci), které jsou ztvárněny v lichtensteinském sousoší u Lednice a vžil se pro ně přenesený název Tři Grácie. Na etiketě jim autor vložil do rukou mírumilovný hrozen.

první Grácie bílá z vín ročníku 1962 byla expedována v březnu 1964- viz perforace na etiketě Protože bylo třeba Grácii bílou odlišit od ostatních vín, aby se stala na trhu ještě nápadnější, byla pro ni vybrána bílá láhev ve tvaru torza ženského těla a kulatá etiketa. Víno bylo polosuché (obsahovalo 8-12 g zbytkového cukru) s jemným muškátovým aromatem, takže mezi všemi těmi polosladkými známkovými víny v obchodní síti bylo polosuché harmonické víno velmi žádané a v roce 1972 již tvořilo 46% ze všeho vyexpedovaného vína Státního statku Valtice. Také líbivá adjustace tvarované bílé láhve měla na trhu s vínem velký ohlas, uzávěr byl plastový. Tři bohyně Athéna, Artemis a Afrodité – sousoší v lese nad Prostředním rybníkem

Sousoší Tři Grácie v Louvre je římská práce z 3. až 2. stol. před našim letopočtem. Charitky měly svou popularitu zajištěnou již ve starověkém Řecku, jenže jakoby to nestačilo, staly se i v dalších staletích předlohou pro básníky, spisovatele, ale hlavně pro sochaře a malíře. Nakonec v nedávné době byla podle nich nazvána také valtická vína Grácie, ale valtičtí vinaři si zvolili nikoliv charitky, nýbrž tři bohyně (Afrodité - bohyně lásky a krásy, byla zrozena z mořské pěny; Artemis - Apollónova sestra, bohyně měsíce, lovu, vládkyně zvířat a patronka rození dětí; Athéna - bohyně moudrosti, řemesel, spravedlnosti a rozvážně vedené války – proto má v ruce vojenskou přilbi-

v zelené láhvi o obsahu 0,75 l a se zvláštní modrou etiketou.

Jak se to všechno ve Valticích v minulém století seběhlo, je podrobně popsáno v knize „Město Valtice“ na stranách 450-7, takže uvedu jenom důležitá fakta pro ty vnímavé čtenáře, kteří se k této velké knize nedostanou. Když se na počátku šedesátých let v minulém století ve Viničním a sklepním hospodářství Státního statku Valtice objem lahvového vína stále zvyšoval, objevil se problém s prodejem některých odrůdových vín, především RV a VZ – navíc se tyto odrůdy pro svou vysokou plodnost ve vinicích i nadále ve velkém vysazovaly. V té době již si konzumenti zvykali na pití nasládlých známkových vín vyráběných ve velkovýrobních Vinařských závodech pod různými fantastickými názvy (Pražský výběr, Ostravský kahan, Romance) a suchá nebo polosuchá odrůdová vína se stávala neprodejná. Tak se zrodila v hlavách valtických vinařů myšlenka vyrobit také vhodnou směsku, v níž by se málo prodejné odrůdy uplatnily. Na přehlídce valtických vín v pražské vinárně U Zlaté Konvice bylo tak v dubnu 1963 předloženo několik vzorků vín, v nichž byly prezentovány kupáže odrůd RV, VZ a MT. Tady vinařští odborníci a konzumenti vína vybrali nejchutnější vzorek a také název Grácie bílá. V následujícím roce se objevilo toto první valtické známkové víno na trhu ještě 8

Již v roce 1966 přibyla ke Grácii bílé v souladu s mytologií také Grácie červená, vytvořená kupáží všech čtyř v této době pěstovaných odrůd a to SV, FR, MP a RM. Také toto víno (obsahovalo 12-15 g zbytkového cukru) si rychle našlo své místo u odběratelů zvláště i proto, že valtická červená vína byla mezi konzumenty v Čechách i na Moravě velmi oblíbená. Nakonec se v roce 1967 rozhodli valtičtí vinaři doplnit „božské trio“ o poslední bohyni a počali dodávat do obchodní sítě a přímo zásobovaných vináren také Grácii růžovou, která vznikla kupáží odrůd TR, RB, MO a RČ. Bylo to dlouho jediné růžové víno v Československu, nasládlé aromatické chuti a vyhledávané hlavně ženami.

Tři Grácie z Valtických vinných sklepů vypadaly již na pohled exkluzivně a staly se vyhledávaným dárkem při různých příležitostech

V roce 1973 byla již většina vín v Československu prodávána jako polosuchá nebo polosladká vína známková, plošná propagace se nesměla u alkoholických nápojů, kam víno také bylo zařazeno, provádět a vinařský marketink si musel zajišťovat každý vinař sám. Aby si zajistili valtičtí vinaři lepší prodej vín tak zvaných „odrůd 1.A jakostní skupiny“, především odrůdy Ryzlink rýnský, udělali další dvě známková vína. Vzniklo víno nazvané jako další známá stavební památka z okolí Valtic a to Rendezvous v litrovém balení - kupáž odrůd RR, NG, MT, RB a Moravské bílé. Bylo polosladké chuti a vyvažovalo v sortimentu valtických vín poptávku konzumentů po nasládlých vínech s plnou chutí a typickou moravskou kyselinkou. Další víno vzniklo kupáží jenom špičkových odrůd pod názvem Apollon a obsahovalo RB, RŠ a SG. O tom, jaká vína konzumenti v této době požadovali, svědčí to, že v tomto roce vyexpedovaly Vinné sklepy Valtice téměř 89% vín jako vína známková a jenom Grácie tvořily až 65%. Přitom právě ve Valticích, kde se na závodě Vinné sklepy Valtice zpracovávaly jenom hrozny z vlastních vinic, byly ideální podmínky pro výrobu odrůdových vín. Jenže doba přála vínům nasládlým a známkovým a tak se po zatřídění vín Státní oceňovací komisí většina odrůdových vín zkupážovala do směsek podle schválených receptur na výrobu vín známkových. Na počátku osmdesátých let se počaly projevovat potíže se zajišťováním nových láhví typu Grácie ve sklárnách v Lednickém Rovném na Slovensku (tvarovaná láhev byla sice vratná, ale mnoho konzumentů si ji ponechávalo nebo o vratnosti nevědělo) a tak se musela expedice Grácií utlumit. I z tohoto důvodu dali v té době valtičtí vinaři na trh ještě poslední známkové víno v litrovém balení Afrodité (vyrobené z odrůd MT, RV a VZ, ale polosladké chuti s obsahem zbytkového cukru do 18 g). O tom, že byla valtická vína Tři Grácie vybrána dobře po všech stránkách, svědčí mimo jiné i ten fakt, že ještě v současné době se Grácie bílá, rosé i červená na trhu s vínem nacházejí, i když technologie a zastoupení odrůd doznalo jistě podstatné změny. Naštěstí pro vinaře i konzumenty a také díky Vinařskému fondu a masové propagaci ve vinařství jsou již konzumenti lépe poučeni a pochopili, že z dobrých odrůdových vín se dají udělat i dobré směsky (nyní se označují jako cuveé) a tyto u osvícených moravských vinařů také postupně vznikají. Ing. Jan Otáhal, Valtice

Perly kniha na pokračování...

Vykoupení Manželství Harčárových se pomalu rozpadalo. Pavel se vracel domů po stále delších přestávkách. Verona si byla téměř jistá, že si našel jinou. Už s ním počítala pouze v oblasti ekonomického zajištění rodiny. A to nebylo nijak slavné. Stalo se, že opět nepřišel. Neukázal se už celý týden. A ona měla peníze sotva na mléko a chleba. Kromě nejistoty, že se snad příští den ukáže, měla jistotu, že nebude mít za co koupit jídlo. Rozhodla se, že půjde manžela hledat. Určitě ho najde v některé z káňovských hospod. Požádala sousedku, aby občas nahlédla k nim do bytu na děti, které už dávno spaly. Byl totiž pozdní večer. Verona prošla snad dvacet restaurací, barů a hospod bez úspěchu. Dostala se až na Staromák, jak se říkalo Starému náměstí. Zamířila do Koruny. „Bože můj, dej, ať ho konečně najdu!“ zaprosila a vešla. První, kdo jí padl do oka, byl hledaný muž. Seděl kousek od ní u stolku s nějakou starší ženou. Zamířila k nim. „Ahoj, Pavle! Co kdybys šel se mnou domů?“ „Posaď se na chvíli. Snad si aspoň připijeme.“ „Nepřišla jsem se bavit. Já nevím, zda si vůbec uvědomuješ, že jsem skoro bez peněz. Nebudu mít zítra za co koupit dětem jídlo.“ „Jo, peníze? Žádný problém,“ vytáhl z kapsy zmuchlané peníze a podal jí je pod stolem do nastavených dlaní. Vtom spustila hudba. „Pojď tančit!“ vyzval ji a natáhl ruku, aby ji pomohl vstát ze židle. „Ani náhodou. Tebe nezajímá, kdo je u dětí? Jsou tam samy. Musím se k nim vrátit,“ zapřela hlídající sousedku. „V tuto dobu jistě spí. A jeden taneček tě snad nezabije.“ „Spí. Ale stejně mám o ně strach.“ „Jen tento jeden ploužák a půjdeme. Když nechceš ty, půjde se mnou Gábinka, že Gábi?“ Dosud mlčící společnice se šťastně rozesmála a křepce vyskočila. Chvíli je Verona pozorovala, jak se k sobě při tanci tisknou, ale pak jí zmizeli z očí. Hudba dohrála a ona marně čekala na jejich návrat. Ani je nikde neviděla. „Paní, na Pavla nečekejte. Před chvílí odjel s Gábinou do Dubiny,“ řekl jí kdosi od sousedního stolu. „Jo, Gábina! Ta je tu s Pavlem každý večer. Ti dva to tu umě-

jí roztáčet!“ Verona už déle nečekala a utíkala domů. Děti pokojně oddechovaly. Sedla si v kuchyni na židli. Když se trochu uklidnila, vytáhla peníze. Rovnala je a počítala. Měla celých tři sta dvacet korun. Na jak dlouho jí to vystačí? Na jak dlouho? Když bude kupovat jen to nejnutnější, může s tím vyjít i deset dnů… *** Pavel se vrátil za týden. Hodně pozdě večer. Verona s dětmi už dávno spala. Rachocení klíče mladou ženu však probudilo. Slyšela jeho nejisté kroky. Vešel do kuchyně a padl na židli. Ta po holé podlaze s velkým rachotem popojela. Vždyť vzbudí děti! „Tak to tedy ne!“ řekla pro sebe Verona a vešla do kuchyně. Upřeně se dívala na opilce, který sotva udržel rovnováhu. Nakonec sebral všechnu sílu a zvedl hlavu. „Poslyš, Verono, já vím, že jsem blbec. Ztrácím v tobě svou první lásku. Svou velkou lásku. Máme dvě děti, ale já už jiný nebudu. Jsem nezodpovědný. Piju a chodím za ženskými. Vždycky jsi měla pravdu a ve všem. I tvůj otec měl pravdu, když chtěl, abych se s tebou po svatbě rozvedl. Vždycky jsem byl vedle tebe chudáček. A také věčně bez peněz. To se už nedalo vydržet. Teď mám Gábinu. Je to vdova. A je prachatá. Ani si nedovedeš představit, jak moc je prachatá. Už nemusím škudlit. Pravda, má čtyři děti, ale také má osmdesát tisíc na knížce. Je mi s ní dobře. Nemusím si dělat žádné starosti. A také mi nic nevyčítá. A nenadává mi. Jsem s ní v pohodě.“ „Už jsi skončil? Také ti musím něco říct. Věci máš sbalené v kufru, aby ses tu nemusel zbytečně dlouho zdržovat. Jen mi dej klíče,“ nabrala dech a pokračovala „s rozvodem samozřejmě souhlasím. Jenom tu žádost tentokrát podáš ty, protože ty odcházíš! Ty máš nemanželské dítě, ty jsi nevěrný a ty piješ!“ opět se nadechla „rozejdeme se v klidu. Děti jsou malé. Rychle zapomenou.“ „Kam jdeš, tatínku?“ ozvala se Ivetka. Objevila se mezi dveřmi, aniž si jí všimli. Byla v košilce a bosa. „Nechoď pryč. Maminka bude plakat.“ Rozběhla se do Pavlovy otevřené náruče. Posadil si ji na koleno a mlčky ji hladil po vlasech. Než mu ji Verona vzala a odnesla do postýlky, ještě ji stačil políbit. „Běž už! Chci si jít lehnout. Jsem ospalá.“ Pavel pohlédl na hodiny. „Poslední autobus mi už ujel.“ „To mě nezajímá.“ „Gába na mě čeká. Hm. Co teď? Máš pivo?“ To se mi snad zdá, pomyslela si. Neřekla

Hledám paní do domácnosti (Valtice)

LETNÍ PŘÍMĚSTSKÝ JAZYKOVÝ TÁBOR

úklid, nákupy, doprava dětí do školy a kroužků

PRO DĚTI OD 1. DO 5. TŘÍDY ZŠ 12.-16.7.2010 I. turnus 19.-23.7.2010 II. turnus

pracovní doba od 7 – 15.30 hod. hrubý příjem 20.000,- Kč ŘP sk. B nástup možný ihned kontakt: Skrývalová Šárka T: 519 82 10 25

Bližší informace: paní Babičová 603 794 584 a paní Urbánková 739 436 806 Přihlášky do konce května! 9

však nic. Otočila se k němu zády a odešla spát. Už v polospánku ucítila jeho alkoholem prosycený dech těsně u své tváře. Jako když do ní bodne. Vyskočila z postele a běžela do kuchyně. Vrávoral za ní. Přejela očima kamna, linku a pak sjela pohledem na stůl. Popadla plný popelník z hutního skla a hodila mu ho na hlavu. Nedopalky se rozsypaly. Tekla krev. Ona ale zůstala úplně klidná. Lhostejná k tomu, co udělala. „Ty mě chceš zabít!“ vykřikl. Chytil se za hlavu a s nářkem vyběhl ven. Verona za ním rychle zamkla dveře. Nepocítila vůbec žádnou lítost. Už k němu necítila nic. Ani nenávist. Byl jí jenom odporný. Oddechla si, že se ho konečně zbavila. Sedla si v kuchyni ke stolu, podepřela hlavu a přemýšlela, co bude dál. Neměla nikoho, kdo by jí pomohl. Teď to bylo už jen na ní. *** Rozvod se táhl dva roky. Byly tu děti. A také jednou stažená žádost. Nikdy však už spolu nežili. Ani jediný den. Rozsudek o rozvodu soudce vynesl v listopadu 1971. Bylo také rozhodnuto o výživném, a to na děti dohromady šest set a na Veronu také šest set. K tomu dětské přídavky. Tolik jí vlastně nosil předtím Pavel jako výplatu. Jenomže! Jenomže na sebe ty peníze nedostala nikdy a na děti chodily nepravidelně. Takže se často setkávali u soudu. S prací to bylo obtížné. Neměla pro děti ani školku, ani jesle. Navíc Lubošek nesměl ze zdravotních důvodů do kolektivu. Dát ho hlídat také nešlo, protože náklady by se zvýšily natolik, že by je jen těžko uhradila. *** Veronika se po rozvodu výrazně změnila. Nejdříve to byl image. Nejdříve se zbavila svých dlouhých vlasů. Začala nosit krátký sportovní účes. Slušel jí. Verona byla skutečně velmi půvabná mladá žena. Jemné rysy, snědá pokožka, velké tmavé oči, malé ušlechtilé ruce a překrásná ňadra. Jen s nohama to zrovna nevyhrála. Hubená párátka velmi často skrývala v dlouhých, tehdy velmi moderních rozšířených nohavicích. Halenky nebo svetříky, vysoké podpatky, to byly její nejčastější svršky. Mládí se chtělo bavit. Chodila často na tanečky. Snažila se dohnat, co v manželství zanedbala. Naučila se kouřit. Děti doma samotné nenechávala. Pomáhaly jí sousedky a nově získané kamarádky. Seznámila se i s mužem. Franta si ji získal inteligencí, sečtělostí, příjemným vzhledem. Byl sám. Měl vlastní domek v odlehlé části města, který svou zručností udržoval. Pomáhal i Veroně. Občas u Harčárů přespal. Byl milý. Měla ho ráda. A řece s tím skončila. Vadilo jí, že se narušuje její vztah s dětmi. A ty vždycky před čímkoli upřednostňovala. *** Jednoho dne našla ve schránce obálku z odboru školství, aby se dostavila ohledně nástupu do zaměstnání. „Máme pro vás místo. Dokud si však neuděláte zkoušky z češtiny, bude to tak, jak jsme se domluvili. Vypomůžete nám

v družině.“ „Ano. Jsem si toho vědoma. A co děti?“ „Umístíte je v Hájku, což je nedaleko vaší adresy. Je tam školka i jesle, takže je budete mít v jednom místě. Vy nastoupíte v Nivce. Je to několik kilometrů za Káňovem. Jede vám tam docela dost autobusů. Zjistěte si odjezd, abyste mohla začít hned zítra kolem poledne. Zajděte si s dětmi k lékaři, ať mají potvrzení o zařazení do kolektivu. Vy sama se snažte všechny prohlídky absolvovat v co nejkratší době. Vyřiďte si průkazku na levnější dopravu. Smlouvu o přijetí do školství s vámi sepíšeme průběžně. Dáme vám vědět, kdy ji máte přijít podepsat. Rozuměla jste všemu?“ „Rozuměla.“ Verona se slzami v očích opustila úřad a ještě téhož dne vše vyřídila. Dětské lékařce vysvětlila svou situaci. Ta se nad ubohou ženou slitovala a Luboška do kolektivu pustila. Zajásala! Cesta k cíli měla vlastně už jen jednu překážku. Češtinu. Nástupu do družiny to však nebránilo. Začátky nebyly zrovna lehké. Ale během několika dnů si vypracovala systém, takže vše šlo hladce. Prostě to zvládala. Byla neskonale šťastná. Pomohli jí v době, kdy jí bylo ouvej a neměla nikoho, žádné přátele a známé. Neměla peníze. Zvedla životní úroveň rodiny a dostala se velmi blízko ke svému cíli. V družině nebyla dlouho. Po půl roce ji potřebovali do stejně malé školičky v nedalekém Petrově. Ovšem, to už jako učitelku. Opět zdůraznili potřebnou znalost češtiny. Aby mohl být zahájen kurz českého jazyka s potřebnou zkouškou na závěr, Veronika zorganizovala učitele jiných národností, kteří to pro svou profesi také potřebovali. A skutečně se povedlo studium zahájit. Byla pilná. Procvičovala se v artikulaci s dětmi, které učila. To jí moc pomohlo. Ředitelem této dvoutřídní školičky byl vysoký, statný a pohledný člověk. Občas se rád napil, což ona nesnášela. Jinak spolu vycházeli dobře. Veronika v něm ctila ředitele a on v ní dobrou učitelku. Jenomže jejich spolupráce netrvala dlouho. Zasáhla žárlivá manželka, která se postarala o to, aby ji měsíc před koncem školního roku přeložili do Káňova. Dostala místo na káňovském Krásném kopci. Za nádražím bylo několik tříd a družina …. *** Na konci školního roku stačila Veronika udělat zkoušku z češtiny. Byla velmi spokojená, že má potřebnou kvalifikaci pro české školy. Cítila se rovnocenná ostatním v pedagogické profesi. Káňovsko trpělo stále nedostatkem učitelů. Určitě proto musela jít ještě jednou na venkov. Opravdu to byl jediný důvod? Nepřemýšlela o tom.Tentokrát ji převeleli do zvláštní školy v Bártově. Nebránila se, protože každá zkušenost byla dalším sebevzděláním. Po neustálém překládání ji nakonec dali třídnictví v experimentálně vytvořené „ci10

kánské třídě“ na jazykové škole. Tato třída oproti ostatním neměla žádné výjimky kromě toho, že v ní byli shromážděni žáci všech ročníků, tedy od 1. až po 9. Všichni žáci byli diagnostikováni jako mentálně retardovaní. Ve skutečnosti však měli problémy s nedůslednou rodinnou výchovou a sociálním chováním. Proto byla třída zastrčena do nejzazšího kouta školy. To aby nebyla na očích. Experiment se jaksi nepovedl, takže třídu zrušili. Veronika přešla se svou bohatou praxí a pedagogickými dovednostmi do zvláštní školy v Káňově. Tam zůstala po zbytek aktivního života. Tam prožívala svá nejkrásnější učitelská léta na Káňovsku. Tam si našla skutečné přátele. Tak jako ona podle svých sil a podmínek dokázala pomoci každému, kdo to potřeboval, tak tito lidé dokázali podržet ji, pokud se někdy ocitla v kritických situacích. A ty přicházejí v životě každého. Táňa Tichá příště: My ji koupíme

Balíček sušenek Slečna čekala na nástup do letadla na jednom velkém letišti a protože bylo třeba ještě dlouho čekat, rozhodla se, že si koupí nějakou knihu. Zároveň s knihou si koupila i balíček sušenek. Pohodlně se usadila a začala číst, rozhodnutá zkrátit čas a trochu si přitom odpočinout. Na vedlejším sedadle vedle balíčku se sušenkami si jeden muž otevřel časopis a začal ho číst. Když si ona vzala první sušenku, muž si také vzal jednu. Cítila se pobouřená tímto chováním, ale neřekla nic, myslíc si: „To je ale drzoun!“ Pokaždé, když si ona vzala sušenku, muž udělal totéž. Štvalo jí to čím dál víc, ale nechtěla vyvolat scénu. Když už zůstávala poslední sušenka, pomyslela si: „A co udělá ten moula teď?“ Muž vzal poslední sušenku, rozlomil ji napůl a dal jednu jí. Teda, to už bylo příliš... Byla hrozně rozčílená! V tom momentě potlačila zlost, chytla svou knihu a svoje věci a naštvaná odešla do nástupní haly. Když se usadila na svoje sedadlo v letadle, otevřela svou tašku a ... s obrovským překvapením objevila svůj balíček sušenek uzavřený a nedotknutý! Udělalo se jí úplně zle! Nechápala, jak se mohla tak zmýlit... Zapomněla, že si svůj balíček se sušenkami nechala v tašce. Muž se s ní podělil o své sušenky bez problémů, bez námitek, bez jakéhokoliv vysvětlování... a přitom ona se stále v duchu rozčilovala, myslíc si, že jí drze bere sušenky. A teď už neměla žádnu možnost, aby mu to vysvětlila a nebo se mu omluvila... Jsou čtyři věci, které se nedají nikdy vrátit: Kámen, když jste ho už hodil!. Slovo, když jste ho už vyslovili! Příležitost, když jste ji už propásli! A čas, když už uplynul!

VALTICE A LIECHTENSTEINOVÉ IV. Valtice a Liechtensteinové od 19. do poloviny 20. století IV. Valtice a Liechtensteinové od 19. do poloviny 20. století - pokračování Revoluční rok 1848 zrušil poddanství, činnost vrchnostenských úřadů a městský regulovaný magistrát. V roce 1850 byl ve Valticích zřízen soudní okres. K tomuto okresu patřilo 25 obcí s počtem 25.332 obyvatel. Tento okres měl ve městě sídlo do roku 1920, kdy bylo město předáno do správy Československé republiky a okresním městem se stal Mikulov. To znamená, že v době působení okresu ve městě zde měl sídlo jak okresní soud, tak i berní úřad. V témže roce byl zvolen nový městský výbor, který měl 18 členů a starostou se stal Leopold Leimbach. Z těchto 18 zástupců města byli 4 zvoleni, a ti pak tvořili radu. Kníže Alois II. se zajímal i o věci veřejné, jako zavádění novostí do zemědělství cestou zemědělských škol na území Rakouska nebo zakládání zemědělských spolků. Rovněž podpořil u krajského úřadu, aby nařídil městu odstranit městské brány, které jednak byly ve špatném stavu a vlastně od napoleonských válek neplnily svůj účel. Jen pro úplnost chci uvést, že vstup do města umožňovaly 4 městské brány, které měly tyto názvy a umístění (volný překlad z německé literatury): • Lázeňská brána (Bad Tor), stála na křižovatce dnešní Lázeňské a Zámecké ulice. Hans Anderka ve své knížce Unsere Heimat Feldsberg (Náš domov Valtice) píše, že název brány je odvozen ze siřičitého léčivého pramene, který byl v blízkosti hostince Prinz. • Brána na Sobotní ulici (Samstagstadt Tor), někdy nazývaná i Vídeňská brána, která stála v polovině cesty u Františkánského kláštera. • Brána na dolním konci Sobotní ulice (Das Tor in der untere Samstagstadt), na křižovatce dnešní Sobotní a Mikulovské ulice. • Brána na Růžové ulici (Das Tor im Rosenfeld), která stála na křižovatce Kopečné a Růžové ulice. Z textu je patrno, že dnešní názvy ulic jsou shodné se jmény ulic používané již v 19. stol. Brány byly odstraněny během let 1850-1852. Materiál byl prodán zájemcům z města i okolí podle odhadu. Odstraněním bran se odstranil i rozdíl mezi městem a předměstími. Rok 1852 byl pro město a jeho další rozvoj bezesporu velmi významný. V tomto roce bylo dokončeno odstranění městských bran, čímž město nabylo modernějšího pohledu a zvětšil se značně prostor pro jeho další rozšiřování. V tomto roce okresní představitel Vinzenz Russe založil Okresní zemědělský spolek, který po vyřízení všech náležitostí uskutečnil dne 13.dubna Ustavující schůzi, kde zvolil výbor. V čele byl Vinzenz Russe, zástupce byl notář z Poysbrunnu, A. Suchomel, a zapisovatelem byl zvolen učitel z Valtic, A. Franke. Do spolku se během krátké doby přihlá-

silo 197 zájemců z celého valtického okresu a záštitu nad spolkem převzal sám kníže Alois II. Jelikož tento spolek vykonával svou činnost až do roku 1920, bude vhodné při každém nově nastupujícím vládnoucím knížeti se o činnosti spolku zmínit včetně jeho přínosu do spolkové činnosti, a také proto, že to byl největší spolek na rakouském území s mimořádnou aktivitou. Kníže Alois II. se zajímal i o práci Milosrdných bratří. Jejich záslužnou zdravotnickou a pečovatelskou službu ve Valticích, ale i v jeho širokém okolí velmi štědře odměnil, když 8.května 1852 rozhodl, že Milosrdní bratři budou ročně dostávat 300 kusů dukátů na neomezenou dobu. Tímto aktem Alois II. vysoce ocenil práci Milosrdných bratří. V roce 1855 se ve Valticích vyskytl mor a nejvíce postihl Milosrdné bratry, kdy 4 bratři zemřeli. Aby neštěstí bylo již úplné, tak v následujícím roce 1856 se vyskytl ve městě tyfus. Vraťme se k nově založenému Okresnímu zemědělskému spolku, jehož založení podporoval i kníže Alois II. Hlavním posláním tohoto spolku bylo seznámit co nejvíce rolníků se vším novým, co se vyskytne, s novými poznatky v pěstování zemědělských plodin, chovu dobytka, či ve vinohradnictví, školení a výstavnictví. Po založení spolku v roce 1852 se již za 4 roky dne 6. září 1856 uskutečnila první zemědělská výstava, kde byl vystavován hovězí dobytek jako dojnice, telata a býci. Byly vystaveny i tehdy existující zemědělské stroje, které měly charakter spíše zemědělského nářadí. Součástí výstavy byla i ukázka chovu bource morušového a zpracování hedvábí. Tato první výstava měla dobrý ohlas u zemědělské veřejnosti. Výstava se konala až po ústupu tyfové epidemie, ale uvažovalo se, zda připravenou výstavu vůbec uskutečnit. V době od 30. září do 5. října 1858 Spolek uskutečnil druhou výstavu pod záštitou Aloise II. Pro tuto výstavu dal kníže k dispozici i jízdárnu a bylo to vlastně poprvé, kdy byla veřejnosti přístupná. Na výstavě bylo možno ochutnat z 2.000 vzorků vína, nejen z valtického okresu. Dále byly vystaveny krajové odrůdy ovoce, zeleniny a samozřejmě nechyběl ani hovězí dobytek. Velká část výstavy byla opět věnována chovu bource morušového, včetně zpracování hedvábí. Také zde byly různé stroje a nářadí používané v zemědělských usedlostech, či na liechtensteinských dvorech. Na výstavě nechybělo ani domácí nádobí vyráběné především ze dřeva. Pro knížete Aloise II. to byla druhá výstava a bohužel i poslední. Kníže 12. listopadu 1858 umírá. Patřil mezi ty vládnoucí Liechtensteiny, kteří posunuli pokrok v zemědělství o velký kus dopředu. Na místo majorátu nastupuje jeho nejstarší syn Jan II. (Maria František Placidus 18401928), osoba, která se hluboce zapsala do dějin Liechtensteinů, ale i Valtic. Rozhodující vliv na jeho celoživotní postoj měl Karl von Vogelsang, křesťanský sociální reformátor. Jistě bude pro čtenáře poučné, když se několika větami o tomto vzoru Jana II. zmíním. Karl von Vogelsang se narodil 3. září 1818 v 11

obci Liegnitz (dnešní polská Legnica). Právo a hospodářské vědy studoval v Bonnu, Rostocku a v Berlíně. V roce 1864 se přestěhoval do Rakouska, kde se poznal s mladým Janem II. z Liechtensteinu a stal se jeho odborným průvodcem Evropou. Na této cestě se mladý Jan II. setkal s významnými osobnostmi té doby. Za tyto služby Janu II. je Karlovi von Vogelsang propůjčen titul svobodný pán – Freiherr – Karl von Vogelsang. Kníže Jan II. studuje jeho díla, která formují jeho osobnost a postoje k hospodářským reformám. Pro ilustraci uvedu některá Vogelsangova díla (viz. internet), která jsou v němčině. Jelikož jsem nezjistil, zda níže uvedená díla jsou oficiálně přeložena do češtiny, tak v závorce uvádím vlastní, volný překlad: 1. Die Bauernbewegung in der Ősterreichischen Alpenlander 1881 (Rolnická hnutí v alpských zemích Rakouska 1881) 2. Die Materiále Lage des Arbeiterstandes in Ősterreich, 3 Teile, 1883-1884 (Materiální postavení dělnického stavu v Rakousku, 3 díly, 1883-1884) 3. Zins und Wucher 1884 (Daně a poplatky (lichva) 1884), 4. Ősterreichische Monatschrift fűr Christl Sozialreform Geseschaftswissen und Verwandte Fragen (Rakouský měsíčník pro křesťanskou sociální reformu a příbuzné společenské otázky). Tento měsíčník Jan II. pravidelně odebíral, studoval zaváděl podle něj mnoho praktických věcí do života. O knížeti Janu II. je známo, že zůstal svobodný a že prý byl ostýchavý a plachý. Vládl dlouhých 70 let. Byl to člověk mimořádných lidských vlastností a co dělal, to dělal z rozumu a vědeckých poznatků (viz Vogelsang). Takže na všem, co se ve Valticích za jeho vlády stalo, změnilo, či vytvořilo, měl značný podíl. Buď přímo finančně onu věc podpořil nebo stál aspoň v pozadí jejího dění. Některé věci kolem jeho osoby se dlouhým vládnutím trochu zidealizovaly. Pokud byl tak velkým mecenášem města, tak na to musel mít finanční prostředky, a ty, ať chceme, nebo ne, ty musel svou tvrdou prací vytvořit pracující lid. Pojďme se tedy projít městem a jeho okolím, co všechno se za dobu jeho dlouhého vládnutí událo a některé věci si připomeňme. Věřím, že budou zajímavé i pro čtenáře. V předcházejícím textu jsem na jednom místě upozornil na liechtensteinskou Továrnu na hliněné zboží v Bořím lese (dnešní Keramika v Poštorné). Jan II. začal vládnout v době, kdy bylo velmi silné konkurenční prostředí, jednoduše řečeno, šlo o vzrůstající moc kapitálu. Sám byl s tímto dobře seznámen a jeho „manažeři“ mu doporučovali, že bude nutné modernizovat hospodářské dvory na vyšší úroveň, poněvadž všechny jeho dvory byly starší více než 200 let. Na tuto potřebnou obnovu už nestačilo vyrábět dostatek cihel ve valtické cihelně, poněvadž byla malá, měla drahý provoz a byla málo výkonná. A tak v roce 1867 dostal liechtensteinský stavitel Hampe příkaz v Bořím lese hledat a zkoušet vrstvu hlíny, která by byla vhodná pro cih-

lářské výrobky. Měli štěstí. Výška a kvalita hlíny byla velmi důležitá pro možnost výstavby velké cihelny. Ještě v témže roce byly vzorky hlíny vypáleny ve valtické liechtensteinské cihelně pod dozorem mistra Ewalda Hitscheho a bylo zjištěno, že hlína má vynikající cihlářské vlastnosti a že zásoby hlíny v nejbližším okolí jsou dostatečné pro výstavbu nové velké cihelny. A tak v příštím roce došlo pod vedením liechtensteinského stavebního úřadu v Lednici k výstavbě první pece, která byla zárodkem budoucího velkého podniku. Cihelna byla postupně vybavena lisem na drenážní roury (odvodňování pozemků), řezačkou hlíny z liechtensteinské strojírny v Adamově. Zajímavé je to, že o chod cihelny se staral správce valtického velkostatku – Jan Protiwinský. Dřevo do pecí dodával valtický a rábenburský lesní úřad. Velká spotřeba dřeva přivedla Jana Protiwinského ke zkoušce těžit hnědé uhlí přímo v Bořím lese, bohužel bez úspěchu. V roce 1871 byla výroba cihel již tak vysoká, že mohla dodat 100.000 cihel na výstavbu Kufnerova břeclavského cukrovaru a ještě pokrýt potřebu dvorů. Malé srovnání: valtická liechtensteinská cihelna se zkratkou HF (Hof Feldsberg, nikoliv Herschaft Feldsberg) dodávala i cihly Milosrdným bratřím ve Valticích na stavbu zdi klášterní zahrady a zahradního domku v takovém množství, že tato stavba trvala celých 13 let. Dnes je z ní jen torzo, které hyzdí konec Lázeňské ulice, která neběží do polí, ale do nové výstavby města. V roce 1872 byla postavena již čtvrtá pec z materiálu ze zbourané zdi (viz. hony) v Bořím lese. Snad ještě jednu větu ke kvalitě cihlářské hlíny. Ta byla tak kvalitní, že se vozila vlakem z Břeclavi do Vídně pro Wienerberg Ziegel Fabriks Geselschaft. Na závěr je nutno ještě říci, že Liechtensteinská továrna na hliněné zboží a její výstavba do dnešní podoby byla ukončena ještě před I. světovou válkou a v té době měla již 500 zaměstnanců. V počátcích měla továrna taky nedostatek pracovních sil, protože se začalo stavět břeclavské nádraží a trať Břeclav-Znojmo a práce tu byla zdravější než v cihelně (podle podkladů Státního archívu v Brně). Panstvo často pobývalo na valtickém zámku. Zejména kníže Jan II. byl neustále na cestách mezi Vídni, Lednicí a Valticemi. Hlavně Valtice měl v oblibě a jak říkával, tak Valtice ho přitahovaly zejména překrásným okolím. Miloval lesy, rybníky, ale i honitby, prostě přírodu. Nezaostával za pokrokem. Kolem parku zpevnil cestu dlaždicemi (dlážděná cesta) a automobilem se prý po ní dostal až na Lovecký zámeček na Pohansku. Tehdy se této cestě říkalo „automobil weg“. Měl zájem, aby Valtice vzkvétaly již proto, že na zámku knížete pravidelně navštěvovala různá vyso-

Mikulovská 151 691 42 Valtice  519 352 365

Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.30 - 17.00

ká šlechta, ale i státnici, takže město muselo držet krok s přáním Zámku. Význam města, kde často sídlila vysoká šlechta, musí být zvýrazněn i vlastním praporem, který město dostalo již v příštím roce vlády Jana II., a to 29. června 1859, kdy za účasti Zámku (panstva) a jiných úřadů, uskutečnil městský farář Karel Weigricht vysvěcení a jeho uložení na radnici. Nejen tato událost, ale i další, měla charakterizovat, že Zámek má, jak se říkalo „interes" o město. A tak 7. října 1865 je ve městě uvedeno do užívání městské veřejné osvětlení petrolejovými lampami. Vnitřní město večer osvětluje 9 petrolejových světel a předměstí 18 světel. Byla to událost mimořádného významu a jen těžko bychom v tehdejším Rakousku našli jiné město téže velikosti, které mělo veřejné osvětlení jako Valtice. Pokud si důkladně prohlédnete dnešní osvětlovací lampy, tak by se mezi nimi našly ještě ty původní, například u nemocnice, pod zámkem či na hřbitově. Krátce po zavedení městského osvětlení město navštívili a na zámku chvíli pobývali císař Wilhelm I. (Vilém), korunní princ Fridrich, pruský maršál Helmuth Moltke a nám dobře známý Otto Bismarck, kníže 1815-1898, státník a diplomat, ale především reprezentant Junkerstva, což byla třída německých velkostatkářů ve východním Prusku, která dodávala velitelské kádry německému militarismu. Tato třída junkersů si zachovala vůdčí politickou a ekonomickou pozici až do porážky hitlerovského Německa. V tomto období měly svůj věhlas i Valtické výroční trhy, které se řadily mezi největší na rakouském území. Tyto trhy obesílali velkoobchodníci, od nichž zase nakupovali venkovští kupci zejména textil a průmyslové zboží. Zboží se do Valtic vozilo po existujících silnicích. Jestliže 18. století bylo stoletím páry, která měla rozhodující vliv a podíl na rozvoji průmyslu, pak v polovině 19.stol. se čím dál více používá páry v rozvoji železniční dopravy. A tak v prvním pololetí 19.stol. se začíná se stavbou severní dráhy z Vídně do Břeclavi nazvané Kaiser-Ferdinand-Nortbahn (KFNB) – Severní dráha císaře Ferdinanda. Uvádím to proto, že Břeclav začala konkurovat valtickým výročním trhům. Autor Gerald Pichowetz v knize Geschite der Nordbahnstricke (Historie Severní dráhy) uvádí, že po této trati projel první vlak dne 6.6.1839 tažený lokomotivou MORAVIA s 10-ti osobními vagóny. Vlak, který uvádí Dr. Kordiovský v Novém životě ze dne 4.6.2009 (str. 4) nepřijel do Břeclavi v roce 1839, ale až 2. března 1840 (viz. Historie Severní dráhy). Takže vážení čtenáři, vyberte si datum a letopočet, který se vám nejvíce zamlouvá. Dokončení Severní dráhy do Břeclavi

Relaxclub Valtice nabízí posezení v restauraci, sportovní vyžití - tenis, bowling, petangue, pin-pong, odreagování v luxusním casinu, poučení a zábavu v kongresovém salonku. 12

a dále pak na Brno, Českou Třebovou a na Olomouc dalo podnět k zahájení stavby vedlejší trati Břeclav-Valtice-Mikulov-Hrušovany nad Jevišovkou a dále na Znojmo. Možno říci, že přípravné práce trvaly dlouho – majitelé drobných pozemků nesouhlasili s jejich prodejem. Vlastnit v té době kousek půdy bylo otázkou existence rodiny, kdežto dnes prodat pozemek, třeba kvůli výstavbě dálnice, je jenom finanční spekulace. V roce 1864 byly všechny náležitosti vyřízeny. Bylo však nutno ještě projednat trasu trati přes Boří les s knížetem Janem II. Toto jednání se uskutečnilo 12. února 1868. Kníže dal souhlas s navrhovanou trasou trati přes jeho pozemky včetně Bořího lesa. Nenašel jsem žádné doklady, zda kníže tyto pozemky Konsorciu věnoval, či požadoval úhradu. V dokladech však možno nalézt, že městu věnoval pozemek pro stavbu cesty z mikulovské silnice na budoucí valtické nádraží. Ing. Vilém Komoň Pokračování příště: IV. Valtice a Liechtensteinové od 19. do poloviny 20. století - pokračování

Krojový ples

Valtická krojovaná společnost pořádala v sobotu 30.ledna 2010 již tradiční ples, který se uskutečnil v kulturním domě v Hlohovci. Ples byl důstojně zahájen předtančením Moravské besedy. Krojovaná chasa upoutala pozornost všech přítomných spontánním nástupem a provedením, zanechala velmi příjemný a pěkný kulturní zážitek. Program pokračoval slavnostním předáním práva novým stárkům a potom se již taneční parket zaplnil převážně krojovanými páry.

K tanci i poslechu všem vesele vyhrávala dechová hudba Liduška z Dolních Bojanovic. Pěkným vystoupením obohatili ples i valtičtí mužáci. Skvělou plesovou atmosféru v přísálí doplňovala cimbálová muzika Břeclavan, která kvalitním projevem přilákala ke společnému zpěvu příznivce folklóru všech věkových kategorií. Je velká škoda, že takto pěkně připravený ples nemohou naši mladí spoluobčané předvést ve Valticích, neboť, jak všichni víme, schází zde kulturní zařízení. M.Minaříková

Nezbláznili jsme se? Se souhlasem redakce prvního českého ryze internetového deníku „Neviditelný pes“ jsem si dovolila podělit se s vámi o tento článek Pavla Antonína, který mi mluví natolik z duše, že jsem neodolala se o něj s Vámi podělit. Rok 2010 nám dává velkou šanci změnit naši zem k lepšímu. Doufám, vážení spoluobčané, že to spolu také uděláme. Všichni buď volíme, nebo necháme ty ostatní, aby rozhodli za nás. A pak necháme vlády a poslance, aby posouvali naši společnost dál a dál k paskvilu, který si naprostá většina občanů nepřeje. Dovolte, abych to doložil. 1. Za posledních 10 let schválili poslanci v průměru 111 zákonů ročně. Nikdo není schopen se řídit zákony v takové smršti změn. I průměrný blbec tohle pochopí. Zákony proto u nás nemohou být a také nejsou respektovány. Není to většinou vinou občanů ani podniků. Námi volení zástupci lidu zjevně nejsou průměrnými blbci, protože tohle nechápou. A jestli to chápou, proč to proboha deset let dělají? Zbláznili jsme se my, nebo oni? 2. Námi zvolení zástupci lidu vytvořili za posledních 15 let dluh v hodnotě přes bilión Kč. Nemyslící novináři občanům vnucují myšlenku, že mají podíl na tomto státním dluhu a vypočítávají výši osobního podílu každého občana na téhle sekeře. Důrazně říkám, že jako občan jsem si na státní dluh nepůjčil a nikomu nic nedlužím. Žádná politická strana neslibovala ve volbách, že mne zadluží. Stát však říká, že mne zadlužil a učiní tak i v budoucnu. Tohle chápe myslící část občanů, a přesto nevyrazí do ulic, ba ani dveře s volenými zástupci. Nezbláznili jsme se? 3. Přišla světová finanční krize. Duševně zdravý občan chápe, že nemůže pořád utrácet víc, než činí jeho příjmy, aniž by přišel exekutor. I průměrný blbec chápe, že přijde-li o příjmy, rodina bude muset změnit životní styl alespoň na dobu, než si dostatečné příjmy znovu zajistí. Žádná změna životního stylu státu se ale přesto nekonala, ačkoliv o velkou část svých obvyklých příjmů přišel v roce 2009 a přijde i v roce 2010. Je to jako kdyby otec, který přišel o příjmy, řekl: „Utrácet budeme, děti, stejně.“ A maminka by dodala: „A přidáme si na kapesném“. Nicméně přibližně tohle udělala naše vláda v prosinci 2009 a parlament k tomu řekl: „Jo, a navíc každému zvýšíme kapesné!“ A my občané jsme to nechali být. Ale budeme se detailně zajímat o to, kdo s kým a kam jede na dovolenou. Nezbláznili jsme se? 4. Žijeme v prostředí křesťanských hodnot v přístupu k slabým a bezmocným. Chápu potřebu se postarat o tyto oso-

5.

6.

by, nemohou-li se o ně postarat jejich rodiny. Místo, aby nechali peníze a péči o příbuzné rodinám a starali se jen o opravdu nemohoucí a potřebné, vytvořili naši politici daňový systém, ve kterém seberou maximum peněz těm, kteří je vydělali, a přesunou je těm, kteří jsou připraveni je utratit. Samozřejmě, že to vymysleli proto, aby je „obdarované“ masy za to volily, žádnou jinou logiku to nemá. Příčí se zdravému rozumu, aby se stát místo nás staral o potřebné příslušníky naší rodiny. Příčí se zdravému rozumu, abychom dávali sociální příspěvky těm, kdo si vydělávají (často více než průměrný pracující) prostitucí, krádežemi či vlastním podnikáním nebo zaměstnáním načerno. Nejenže si to necháme líbit, my bychom tvůrce tohoto režimu dokonce znova zvolili, jak ukazují průzkumy. Nezbláznili jsme se? Z každých 100 Kč, které vydělám, si tento stát vezme cca 50 Kč formou různých typů zdanění. Námi zvoleným zástupcům lidu to ale k rozdávání nestačí. Postavím-li z již zdaněných příjmů dům, zaplatím daň z nemovitosti. Až ten dvakrát zdaněný dům zdědí moje děti, zaplatí dědickou daň. Když ho prodají, zaplatí daň z převodu nemovitosti. Stát si tak na výsledky mé práce hrábne čtyřikrát. Dám-li z již zdaněných příjmů někomu dar (např. sociálnímu ústavu), zaplatí tento darovací daň. Mám pokračovat, nebo už si také kladete otázku: Nezbláznili jsme se? Někteří jste pronesli poznámku, abych pokračoval? Tak tedy platíme téměř nejdražší elektřinu v Evropě (občané i podniky), ačkoliv ČR je energetickou velmocí a její dominantní energetický podnik je majoritně vlastněn státem. Vydali jsme zákon, podle kterého musí být povinně vykoupena elektřina z neefektivních obnovitelných zdrojů za cenu až 12 Kč/kWh, zatímco z elektráren ČEZ stojí elektřina běžně 1,30 Kč/kWh. Podpora neefektivních výrob elektřiny nás bude stát v roce 2010 cca 7 miliard Kč, vše pěkně schováno v ceně elektřiny, kterou platíme. Český stát platí z našich daní za kilometr silnice dvakrát tolik, co jinde v Evropě. Mám ještě pokračovat, nebo už si i Vy konečně kladete otázku: Nezbláznili jsme se?

Přeji vám, vážení spoluobčané, abyste našli v roce 2010 především sílu postavit se proti takovému vývoji naší republiky. Přeji vám, aby 50 % výsledků Vaší práce už nikdo nerozkulačil. Věřím spolu s vámi, že pokud znovu zachvátí náš parlament virus rozdávání z Vašeho, hlavní hygienik nařídí preventivní vybití celého stáda. Váš, Pavel Antonín, (Neviditelný pes) 13

A k tomu si ještě neodpustím jeden tématicky starý citát skotského právníka o demokracii

Demokracie „Demokracie je vždy svou povahou dočasná; jako trvalá forma vlády prostě nemůže existovat. Demokracie bude existovat jen do té doby, než voliči zjistí, že si mohou odhlasovat velkorysé dary ze státní pokladny. Od té chvíle většina vždy volí ty kandidáty, kteří slibují nejvíce požitků ze státní pokladny, a to s tím výsledkem, že každá demokracie se nakonec zhroutí kvůli uvolněné fiskální politice, což je vždy následováno diktaturou.“ Alexandr Tytler - skotský právník (1747-1813)

k zamyšlení ... před volbami ... a vůbec .... Americký spisovatel Robert Heinlein ve svých 80 letech, v románu "Až za slunce západ plout" píše: „...V demokracii by se mělo stávat to, že každý svobodný občan bude vždy hlasovat ve veřejném zájmu, ve prospěch bezpečnosti a blaha všech občanů. Co se však děje, je to, že v hlasování je občan veden vlastním zájmem, tak jak mu on rozumí... což pro většinu lidí lze přeložit jako „chléb a hry“. „Chléb a hry“ jsou rakovinou demokracie, smrtelnou nemocí, na kterou není lék. Demokracie často zpočátku funguje nádherně. Ale když stát rozšíří volební právo na každého průměrného občana, bez ohledu na to, jestli je produktivním občanem nebo příživníkem, ten den znamená začátek konce státu. Protože když plebs zjistí, že si může odhlasovat „chléb a hry“ bez omezení, a že produktivní organizovaná společnost ho nemůže zastavit, bude to dělat, až dokud stát nevykrvácí na smrt, nebo dokud ve svém oslabeném stavu stát nepodlehne útočníkovi - a barbaři vstoupí do Říma“… -ipv-

a něco pro odlehčení

Rozdíly mezi mužem a ženou Oslovení: Jdou-li spolu Lenka, Zuzka, Dáša a Majka do kavárny, oslovují se Lenko, Zuzko, Dášo a Majko. Jdou-li spolu Michal, Karel, Robert a Honza do hospody, oslovují se Tlusťochu, Godzilo, Klikaři a Smraďochu. Placení: Když pak mají platit celkem 225,50 Kč hodí Michal, Karel, Robert a Honza na stůl každý furiantsky stovku a tvrdí, že nemají drobné a nechtějí nazpět. Když mají platit společnou útratu děvčata, vytáhnou z kabelek kalkulačky.

Peníze: Muž za věc v ceně 10 Kč zaplatí 20 Kč, pokud ji potřebuje. Žena zaplatí 10 Kč za blbost v ceně 20 Kč, kterou nepotřebuje, protože je na to sleva. Koupelna: Muž má v koupelně 5 věcí: kartáček na zuby, pastu, holicí strojek, mýdlo a ručník. Typická žena má v koupelně cca 337 věcí. Většinu z nich muž nedokáže identifikovat. Hádky: Žena má v hádce vždy poslední slovo. Cokoli řekne poté muž, je začátkem další hádky. Budoucnost: Žena má obavy o budoucnost, dokud se nevdá. Muž nemá obavy o budoucnost, dokud se neožení.

… a ode mě všem báječným ženám k svátku… Úspěch: Úspěšný muž je ten, co vydělá víc peněz, než jeho žena dokáže utratit. Úspěšná žena je ta, která takového muže najde. Manželství: Žena si vezme muže a doufá, že se změní, ale marně. Muž si vezme ženu a doufá, že se nezmění, ale také marně. Paráda: Žena se vyparádí, když jde nakupovat, zalít květiny, vynést smetí, zvednout telefon, přečíst si knížku nebo vzít ze schránky dopis. Muž se vyparádí na svatbu a na funus. Přirozenost: Muž po probuzení vypadá stejně, jako když si šel lehnout. Žena během noci jaksi zoškliví. Děti: Žena ví o svých dětech všechno. Ví o jejich objednávkách k zubaři, o jejich láskách, kamarádech, oblíbeném jídle, tajných obavách i nadějích. Muž si nejasně uvědomuje, že v baráku žijí jacísi malí lidé. A na závěr myšlenka pro tento měsíc: Ženatý muž může zapomenout na své chyby. Je zbytečné, aby si tutéž věc pamatovali dva lidé... A protože se přes všechny ty rozdíly stejně máme rádi, nemůžeme bez sebe být a jen se tak škádlíme, tak k tomu nadcházejícímu svátku MDŽ aspoň malou kytičku by to pánové chtělo!

"DOMÁCÍ TAXI"

Vítězslav Krčka

602 722 322 E-mail:[email protected]

Pamatujte: „Vrstva prachu na nábytku chrání dřevo, které je pod ní a dům se stává domovem, až když můžete napsat „Miluji tě!“ prstem na nábytek.“ Trávívala jsem každý víkend 8 hodin úklidem, aby „v případě, že někdo přijde na návštěvu“ bylo vše perfektní. Jenom ale do té doby, než jsem si jednoho dne uvědomila, že nikdo nepřijde, protože všichni si někde jinde užívají života. Nyní, když mě někdo navštíví, nemusím vysvětlovat „stav“ svého domova. Všechny víc zajímá, co jsem dělala, když jsem doma neuklízela a užívala si života někde jinde. Pokud vám to dosud nedošlo, řiďte se touto radou: „Život je příliš krátký. Užívejte si jej a utírejte prach jen pokud opravdu musíte!“ Nebylo by ale příjemnější nakreslit obrázek, napsat dopis, upéct zákusek či dort a olízat přitom lžíci od krému nebo zasadit květinu? Uvědomujete si dobře rozdíl mezi „chci“ a „musím“? Utírejte prach jen pokud opravdu musíte, ale pamatujte, že moc času vám nezbývá se vším tím vínem, které je třeba vypít, řekami, které je třeba přeplavat, horami, na které je třeba vylézt, hudbou, kterou je třeba si poslechnout, knihami, které je třeba přečíst, přáteli, kterých je třeba si užít a životem, který je třeba prožít. Utírejte prach, pokud opravdu musíte, ale tam venku je svět se sluncem pro vaše oči, s větrem pro vaše vlasy, s popraškem sněhu či s dešťovou přeháňkou. A tento den se už nevrátí. Nikdy! Utírejte prach, tedy jen pokud opravdu musíte, ale mějte na mysli, že přijde stáří a to třeba nebude laskavé... A když odejdete, a odejít musíte, i z vás samotných se stane také jenom prach! Krásný, a doufejme, že už jen čistě jarní, březen Vám všem přeje Pavlína Vlková, šéfredaktorka

KVĚTINÁŘSTVÍ Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice 606 755 550, 519 352 256 www.valtice.cz/vinoteka [email protected]

Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba

Mikulovská 175, Val ti ce tel: 519352043

Bezdrátové připojení k internetu již od Kč 300,- bez DPH tel.: 539 085 100-3 | www.freebone.cz | www.freebone.eu | [email protected] VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXXI. prodejné, cena 5.- Kč

vydává Občanské sdružení Valtice, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky, inzerce: Ing. Vlková 739 555 011, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail [email protected], [email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. březnové číslo, vyšlo 4.3.2010

14