Počátky realismu v české literatuře 40. a 50. léta 19. století
Poslední fáze národního obrození • Poslední fáze národního obrození zasazována do 30. či 40. let • Už jiná podoba: čeština již funguje jako umělecký jazyk, nyní spíše, než boje jazykové, se řeší problémy politické • Postupný přechod od nadšeneckého romantického pojetí ke střízlivému realismu • Ideálem se oproti planoucímu vlastenci stává uvědomělý občan
Rok 1848 • 1848: po celé Evropě probíhaly různé revoluce („Jaro národů“) • Ferdinand I. podepsal Dubnovou ústavu, s níž ovšem zavládla nespokojenost: neklid i v Rakousku (i v českých zemích) • Téhož roku nastupuje na trůn František Josef I. (je na něm až do první světové války) a ministrem se stává Alexander Bach • V 50. letech začíná období tvrdé cenzury a pronásledování odpůrců rakouské vlády, tzv. Bachův absolutismus • V 50. letech vládla v českém prostředí celkově poraženecká nálada: po mnoha revolucích se nic nezměnilo, naopak zavládl tento absolutismus – období se též někdy nazývá čas zaživa pohřbených
Působící literární směry ve 40. letech • Romantismus subjektivní: vrcholil ve 30. letech spolu s Máchovým Májem; před ním ani po něm se ale u nás nikdy nijak zvlášť neuchytil; byl ale oblíben v překladové literatuře • Romantismus vlastenecký: stále poměrně živý, zejména se k němu řadí Tyl, na konci 40. let se vlasteneckému romantismu ale už vysmíval Havlíček • Biedermeier: název původně vychází z typu nábytku; jedná se o směr zdůrazňující občanskou poslušnost, poklidnou úhlednost, idyličnost, naivitu, prostou pohostinnost atd. • Realismus: u nás počátky zejména v díle Borovského a do určité míry Němcové, od 50. let potom ve skupině májovců
Srovnání směrů Romantismus
Biedermeier
Realismus
divoká příroda
upravený park
městské prostředí
výjimečný hrdina
prostý a milý člověk
typizovaný člověk s řadou psychologických a sociálních problémů
dobrodružný příběh
idylický, vtipný příběh
příběh zachycující reálné problémy společnosti své doby
vášnivý obrozenec
mírumilovný občan
kritický občan
útěk do fantazie či do minulosti
naivní nekonfliktní vnímání současnosti
kritické vnímání současnosti
Karel Jaromír Erben • 1811-1870
• Přátelil se s Máchou a Palackým • Vydával časopis Pražské noviny • Odborně se zabýval slovanskou mytologií, sbíral ústní lidovou slovesnost, kterou vydal v Písně národní v Čechách • Přes 2000 písní potom vydal v souboru Prostonárodní české písně a říkadla • Lidové pohádky vydal v souboru Sto prostonárodních pohádek slovanských v nářečích původních, po jeho smrti vyšly jako České pohádky: známé pohádky: Dlouhý, Široký a Bystrozraký či Tři zlaté vlasy děda Vševěda • Vrcholným dílem Kytice z pověstí národních
Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních • • • • •
Vyšla poprvé začátkem 50. letech V prvním vydání obsahovala 12 básní a předmluvu Později přibyla báseň Lilie První píseň: Mateřídouška Ostatní písně připomínají ústní lidovou slovesnost, psány sylabotónicky, ale připomínají sylabickou lidovou poezii • Jedná se převážně o balady, v nichž je zdůrazněn motiv provinění se (často vůči náboženství či lidové morálce) a následného trestu: Holoubek, Poklad, Svatební košile, Štědrý den, Vodník, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba ad. • Závěrečná rozsáhlá báseň Věštkyně obsahuje různá proroctví o české budoucnosti
Josef Kajetán Tyl • 1808-1856 • • • •
Rodák z Kutné hory Divadelník (jezdil s kočovným divadlem) Vydával časopisy Květy české a Posel z Prahy Jeho dílo má dva typické rysy: je vlastenecké a výchovné, často vnímán jako zástupce českého biedermeieru • Hra Výhoň Dub: jedna z prvních Tylových her, tematicky čerpá z Rukopisu královédvorského
Josef Kajetán Tyl • Fraška Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka: hra o ševcích, slepý houslista v ní zpívá Kde domov můj (hudba František Škroup) • Hra se sociální tematikou Pražská děvečka a venkovský čeledín aneb Paličova dcera: o chudé Rozárce, která je nakonec odměněna za svou počestnost a píli • Tyl byl velmi oblíben již za svého života (nazýván někdy „miláček národa“)
Josef Kajetán Tyl • Historické drama Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři: o vzpouře horníků v 15. století, Tyl v ní vyjadřuje nutnost českého lidu spojit se proti cizímu útlaku, reaguje i na současné dění (dělnické bouře) • Historické drama Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové: o zabití svatého Václava, opět téma češství a němectví • Povídka Rozervanec: o Máchovi • Novela Poslední Čech: vlastenecký romantismus, Karel Havlíček Borovský toto prázdné a patetické vlastenčení ostře kritizoval a útokem na tuto novelu napadl (a do určité míry ukončil) i éru dominance vlasteneckého romantismu
Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák • Divadelní hra z konce 40. let
• Vychází z rakouských her známých jako „hry o polepšení“ • Hlavní hrdina dudák Švanda se rozhodne, že si půjde do ciziny vydělat svým dudáckým uměním, aby ostatním a zejména otci své milé, Dorotky, něco dokázal • Švanda se musí vyrovnávat s řadou lidí, kteří jej chtějí jen využít • Nakonec se navrací domů k Dorotce: dochází k jeho polepšení, jednak již není tak namyšlený a za druhé poznává, že „doma je nejlépe“ • Ve hře také nadpřirozené prvky (jeho matka, víla Rosava, která mu pomůže v nouzi) • Jazyková stylizace: hovorový vesnický jazyk
Karel Sabina • 1813-1877 • Básník, libretista, prozaik a novinář • Tvořil v duchu romantismu, hlásil se k Máchovi: sbírka Básně, povídka Hrobník • Jako jeden z prvních vyzdvihoval Máchovo dílo
Karel Sabina • Ve 40. letech připravoval povstání proti Rakousku, byl za to odsouzen k trestu smrti, nakonec byl trest změněn na dlouholeté vězení • Sotva ho propustili, stal se kvůli finanční tísni spolupracovníkem rakouské tajné policie, kvůli tomu strávil zbytek života v opovržení • O revolučním roku 1848 a o svém věznění napsal dílo Oživené hroby • Psal libreta pro opery Bedřicha Smetany: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta
Božena Němcová: životopisný přehled • 1820 (?)-1862 • Rodné jméno Barbora Panklová, vyrůstala v Ratibořicích v poměrně bohatých poměrech • Manžel úředník Josef Němec; museli se často stěhovat, manželství nebylo příliš šťastné, za bachovského absolutismu problémy s úřední mocí -> hmotná nouze (často jí s nouzí pomáhali její přátelé mezi umělci a vlastenci) • Své čtyři děti musela často vychovávat v chudobě • Dlouhou dobu žila v Litomyšli, ale také třeba v Praze (dnešní Ječná ulice – v tamějším domě napsala v 50. letech Babičku)
Božena Němcová: životopisný přehled • Přátelila se s mnoha obrozenci a umělci, např. s Havlíčkem či Václavem Bolemírem Nebeským • Z žen se přátelila se sestrami Sofií Podlipskou a Karolínou Světlou • Nebyla první českou spisovatelkou, ale jako první se výrazněji proslavila • Byla také první spisovatelkou, která jen nepsala sentimentální básně, ale prorazila s něčím novým • Na svou dobu byla poměrně revoltující; vzpírala se obrázku doma sedící poslušné ženy bez vlastního názoru, ambicí či volného času • Inklinovala k ženskému hnutí (tj. k počátkům feminismu)
Božena Němcová: sběratelka slovesnosti • Jako sběratelka slovesnosti Němcová ve 40. letech začínala • Sebrané pohádky vydala jako Národní báchorky a pověsti • V 50. letech potom ještě vydala Slovenské pohádky a pověsti • Dojmy z lidového folklóru z Chodska zachytila v Obrazech z okolí domažlického • Kraj, v němž nějakou dobu žila, se často promítal v její tvorbě: • Mládí na Starém bělidle (Ratibořice, Královéhradecký kraj) -> Babička • Litomyšl -> zde žila na sklonku života, už chudá a nemocná, z toho období se dochovala především korespondence
Božena Němcová: povídky • Němcová psala hodně povídky • Ty často situuje na venkov, hrdinkami jsou často ženy • Pomněnka šlechetné duše: o hrbaté a dobrotivé Rozárce • Karla: hrdinou je muž, kterého matka převléká za dceru, aby se vyhnul vojenské službě • Divá Bára: rázná a nebojácná dívka pomůže své přítelkyni; neustále navíc musí bojovat s předsudky • Častý motiv silné ženy a obětování se pro druhé
Božena Němcová: povídky • V zámku a v podzámčí: srovnání životu panstva a chudiny • Pohorská vesnice: utopický obraz šlechty cítící s prostým lidem • Dobrý člověk: opět téma lidské dobroty • Chýše pod horami: téma česko-slovenských vztahů
Božena Němcová: Babička: význam knihy • Povídka Babička vydána poprvé v 50. letech 19. století • Podtitul Obrazy z venkovského života • Dodnes neustále vydávaná • Kniha velkého významu • Babička do určité míry vychází z výchovných a biedermeierových knih své doby, ale je nová svým realismem • Oslava češství a vesnického života • Babička typizována jako česká vesnická žena
Božena Němcová: Babička: děj a postavy • Hrdinkou je babička, která přicestuje strávit závěr života na Starém Bělidle (dnes v Babiččině údolí v okrese Náchod) • Babička zde u své dcery Terezy a jejího muže, pana Proška, pečuje o domácnost a vychovává jeho děti: Adélka, Jan, Barunka, Vilém • Postava Barunky představuje Boženu Němcovou, jedná se o vzpomínky na dětství
Božena Němcová: Babička: děj a postavy • Babička se všem v okolí stává moudrou rádkyní, oblíbí si ji i paní kněžna Zaháňská (typický motiv Němcové: setkávání lidu s vrchností) • Babička á mnoho zkušeností, dokáže žít v souladu s přírodou i lidmi, je silně věřící a dobrotivá • Babiččin život také nebyl úplně jednoduchý, ale ona vždy měla všechny ráda a ostatní měli rádi ji
Božena Němcová: Babička: děj • Postava Kristly: hospodská dívka, také si oblíbí babičku, která se za ní později přimluví u kněžny a Kristla si tak může vzít svého milého, který měl být odveden na vojnu • Tragický příběh Viktorky: měla poměr s vojákem, otěhotní, voják ji opustí a ona zešílí: zabije dítě, žije v jeskyni a zpívá u splavu; nakonec ji zabije blesk • Komtesa Hortensie: také romantický příběh, i ona si babičku zamiluje • Nakonec babička v pokoji zemře; kněžna prohlásí: „Šťastná to žena.“
Božena Němcová: Babička: motivy • Babička je unikátní tím, že spojuje ve své době vedle sebe existující literární směry: biedermeier, romantismus i realismus • Biedermeier: v postavě babičky, která je silně věřící, dobrotivá, mírná, má na všechno dobrou radu, nejvíce si cení prostý život, práci a poctivost • Romantismus: zejména v tragickém příběhu Viktorky • Realismus: v realistickém vykreslování života na vsi, různých lidových svátků a tradic • Často se o Babičce mluví, jako by byla pouze dílem biedermeierovým, ale je třeba vnímat jeho novost právě kupř. v jeho realistické rovině
Karel Havlíček Borovský: životní údaje • 1821-1856 • Pocházel z Borové u tehdejšího Německého brodu (dnes Havlíčkův) • Nejprve studoval na kněze, ale to si rozmyslel, později byl naopak vůči náboženství a zejména církvi velmi kritický • Původně také zastáncem ideje slovanské vzájemnosti a rusofil, po návštěvě Ruska však i k Rusku velmi kritický • Na přelomu 40. a 50. let předním českým politickým žurnalistou • Kritikou Tylova Posledního Čecha jako by ohlásil příchod realismu do české kultury
Karel Havlíček Borovský: žurnalista • Ve 40. letech byl redaktorem v Pražských novinách, kde působil i v literární příloze Česká včela • V roce 1848 začal vydávat své Národní noviny, které měly velký úspěch; často je psal skoro sám • Kvůli svým článkům měl mnoho problémů, musel se i kvůli svému článku o nové ústavě obhajovat před soudem • Národní noviny byly zakázány a Havlíček krátce vydával časopis Slovan • Z článků z Národních novin vznikl v 50. letech, po Havlíčkově smrti, výbor Duch Národních novin
Karel Havlíček Borovský: Obraz z Rus • Rané Havlíčkovo dílo • Cyklus reportáží z carského Ruska, původně vycházely časopisecky • Ruský národ vnímal kladně, ale kritizoval cara • Poukázal na společenské problémy tehdejšího Ruska
Karel Havlíček Borovský: Epigramy • Krátké básně • Jsou zdánlivě naivní a banální, ale jde v nich hlavně o alegorické komentování společenských a politických témat • Satira: ostrá ironická kritika
Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra • Nedokončená epická báseň • Vychází formálně ze slovanské lidové tvorby a mytologie • Opět velmi satirická: kritizuje společenské poměry v absolutistickém Rusku, ale také tematizuje náboženství
Karel Havlíček Borovský: internace v Brixenu • Havlíček byl na začátku 50. let zatčen a převezen do rakouského Brixenu (dnes se nachází v Itálii) • Nesměl psát, stýkat se s rodinou, byla mu kontrolována korespondence • Už dříve měl Havlíček špatné zdraví, v Brixenu se mu sice spíše přilepšilo, ale psychicky poměrně strádal • Po návratu do Čech se mu spousta dřívějších známých radši vyhýbala
Karel Havlíček Borovský: Tyrolské elegie • Napsáno v 50. letech • Epická báseň • Havlíček v nich popisuje svůj odjezd z Čech do Brixenu s rakouskou policií i svou internaci, kterou těžce snášel • Opět prostředky slovního humoru a satiry
Karel Havlíček Borovský: Král Lávra • Epická báseň • Vychází z pověsti o králi Midasovi a jeho oslích uších a z Shakespearem proslavené pověsti o králi Learovi • O králi s oslíma ušima, který popravoval své holiče, nakonec jeho tajemství stejně vyšlo na povrch • Přidány české prvky
Karel Havlíček Borovský: smrt • Když se vrátil do Čech se mu spousta dřívějších známých vyhýbala • Jeho žena Julie zemřela na tuberkulózu, což jej zdrtilo • Samotný Havlíček zemřel v půlce 50. let • Díky tragickému příběhu a postihům ze strany rakouského režimu byl Havlíček vlastenci povýšen na statut českého mučedníka • Němcová mu na hrob symbolicky položila trnovou korunu
Karel Havlíček Borovský: význam • Havlíček je jedním z prvních příkladů výborného, kritického, obratného a nesmlouvavého novináře • Jeho názory daly vznik literárnímu i politickému realismu v českém prostředí; postavil se proti prázdnému vlastenčení a velkým frázím, místo nich postavil usilovnou práci • Je vzorem demokraticky a kriticky smýšlejícího autora
