Počátky realismu v české literatuře 2
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
Anotace Tematický celek zaměřený na období počátků českého realismu je zpracován do více prezentací, které jsou určeny pro více vyučovacích hodin k výkladu dané problematiky. Prezentace seznámí žáky s jednotlivými autory a pojmy daného období. Prezentaci je vhodné doplnit kontrolními otázkami. Autor
Mgr. Petra Hrnčířová
Období tvorby
Březen 2013
Obory
Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor – 2. ročník
Tematická oblast
Literární výchova – Počátky českého realismu
Klíčové pojmy
J. K. Tyl, B. Němcová, K. H. Borovský
Druh učebního materiálu
Výklad
Cílová skupina
Žák
Věková skupina
15 - 20 let
JOSEF KAJETÁN TYL
významný dramatik a jedna z vůdčích osobností NO dramatik, spisovatel, herec, novinář, organizátor společenského života byl též označován „miláčkem národa", tuto přezdívku si vysloužil v době, kdy v Praze organizoval první velké české plesy, které se staly společenskou událostí narozen v Kutné Hoře - studoval gymnázium v Hradci Králové, byl žákem V. K. Klicpery vystudoval filozofii, ale z existenčních důvodů se stává členem kočovné společnosti pracoval jako vojenský účetní v pražských kasárnách a současně začal pracovat jako dramatik, překladatel a redaktor v letech 1835 - 1837 byl ředitelem českého ochotnického KAJETÁNSKÉHO DIVADLA, které založil se svými přáteli později byl též dramaturgem ve Stavovském divadle když na poč. 50. let začala platit Bachova nařízení = cenzura, vyhození českých herců... odešel Tyl z Prahy a až do smrti se živil jako kočovný herec zemřel v bídě, se kterou zápolil po celý život.
Mimořádné postavení mezi jeho hrami má fraška „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka" , protože v ní poprvé zazněla píseň „Kde domov můj" na hudbu Františka Škroupa! http://www.youtube.com/watch?v=hCap5rOQ-3c ◦ Fidlovačka byla pražská slavnost ševců - obraz společnosti své doby (na jedné straně omezení měšťáci, kteří se odcizují své vlasti, na druhé straně pak pražský lid stojící při sobě a bojující za obrození českého národa).
Tylovy historické hry jsou historické jen svými tématy, ale reagují na soudobé politické, sociální i národnostní problémy - např. hry „Kutnohorští havíři", „Jan Hus".
Snad nejznámější je jeho dramatická báchorka se zpěvy „Strakonický dudák aneb Hody divých žen„
Švanda má rád Dorotku, ale její otec Trnka lásce mladých lidí nepřeje, dudák se mu zdá příliš chudý. Proto se Švanda vydává do světa za výdělkem. Neví, že víla Rosava, jeho utajená matka, poprosila víly, aby obdařily jeho dudy kouzelnou mocí, a sama bdí nad jeho bezpečím. Švanda má ve světě opravdu velké úspěchy, peníze začínají přibývat. Bohatství ale přilákalo i vypočítavého Vocilku. Vetřel se do Švandovy přízně, balamutil ho krásnými slovy, přesvědčil ho, že musí mít osobního sekretáře a žít jako pán. A tak se brzy všechny peníze zase rozkutálely. Dorotka, vedená velkou láskou, se vypraví v doprovodu vesnického muzikanta Kalafuny za Švandou. Zastihne svého milého v dalekém cizím městě, kde je pro svůj věhlas zván ke dvoru, aby vyléčil smutnou princeznu Zuliku. Ta si žádá Švandu za manžela.
Dorotka se pokouší vytrhnout Švandu ze záludných princezniných svodů, ale jeho věrnost je zviklána vlastní nerozhodností a Vocilkovými pletichami. Dorotka je uvězněna, Švanda, zrazený dvorem, také. Oba jsou vysvobozeni jen obětavým zásahem víly Rosavy, která je však za svůj čin odsouzena královnou vil mezi divoženky.
Švanda i Dorotka odcházejí domů, každý však jinou cestou. Dorotka už nechce o svém milém ani slyšet. Ale ve chvíli, kdy ho o svatojánské noci chtějí lesní panny utancovat, projeví statečně svou lásku a zachraňuje Švandu od smrti.
Královna vil, obměkčena tak velkou lidskou láskou, nakonec odpouští i Rosavě a přijímá ji opět do své družiny.
Strakonický dudák je oslavou velké lásky, mateřské lásky, domova a českého lidu, jeho síly, obětavosti, věrnosti, statečnosti a českého muzikantství známého po světě. Dále je to ukázka toho, jak peníze porušují vztahy mezi lidmi a kritika příživnictví a prospěchářství.
BOŽENA NĚMCOVÁ
Narodila se ve Vídni (asi 1820), zemřela v Praze (1862)
vyrůstala v rodině panského kočího Johanna Pankla a služky Terezie Novotné pod dívčím jménem Barbora Panklová
diskutuje se o tom, že nebyla dcerou Panklových, možná je to dcera někoho z příbuzenstva kněžny Zaháňské (nejspíše její sestry)
jako dítě žila v Ratibořicích, odkud chodila do školy do České Skalice
na vytváření základů osobnosti Boženy Němcové měla zásadní blahodárný vliv babička z matčiny strany Magdalena Novotná, tkadlena z Náchodska, která s nimi žila v letech 1825-1829
později byla na vychování v rodině panského úředníka ve Chvalkovicích, kde jí říkali slečna Betty
zde byla velká knihovna, kde se Němcová začíná věnovat literatuře, avšak většina knih zde byla psána německy
v sedmnácti letech se ji matka rozhodla provdat za (o patnáct let staršího) finančního úředníka Josefa Němce (narozeného v Novém Bydžově) – ten z ní udělal vlastenku
měli spolu čtyři děti: Hynek (1838-1853), Karel (1839-1901), Theodora (1841-1920) a Jaroslav (1842-1898)
manžel byl často překládán, a tak se rodina musela téměř každý rok stěhovat - pobývali v Červeném Kostelci, Josefově, Litomyšli, Polné a v roce 1842 se přestěhovali do Prahy
v Praze se Božena Němcová brzy dokonale sžila s vlasteneckou inteligencí a stýkala se téměř se všemi představiteli tehdejší české a později i slovenské kultury
Dr. Čejka ji seznámil s díly George Sandové, jejíž díla ji výrazně ovlivnila
k jejím přátelům patřili například Borovský, Čelakovský, Erben, Purkyně, Světlá, Podlipská
při pobytu v Domažlicích napsala Němcová Obrazy z okolí Domažlického
v těchto letech se začala stupňovat bída celé rodiny - Němcová onemocněla a navíc zemřel její milovaný syn Hynek
zoufalá hledá pomoc u svých přátel, ale někteří se jí obracejí zády
manžel byl opět přeložen, Němcová s dětmi se odebrala do Prahy
nakonec byl její manžel dán do výslužby s nepatrnou penzí
napětí mezi manželi stále vzrůstalo, roku 1861 se rozešli a Němcová se odstěhovala do Litomyšle
na smrt nemocná se vrátila do Prahy, kde 21. ledna 1862 zemřela
je pochována na Vyšehradě
DÍLO: obrazy ze života "Obrazy z okolí domažlického; Selská politika; Obrázek vesnický; Hospodyně, na slovíčko„ básně "Slavné ráno; Ženám českým„ pověsti "Národní báchorky a pověsti„ pohádky "Slovenské pohádky a pověsti„ próza "Pohorská vesnice; V zámku a podzámčí„ povídky "Babička; Pomněnka šlechetné duše; Baruška; Rozárka; Karla; Divá Bára; Chudí lidé; Chýše pod horami; Dobrý člověk; Pan učitel"
Babička (1855)
Světově proslulé dílo napsané po smrti syna Hynka (spisovatelka v psaní tohoto díla patrně hledala útěchu).
Popisuje zde vzpomínky na šťastné dětství prožité v ratibořickém údolí.
Ústřední postavou díla je babička (Marie Magdaléna Novotná) – silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky.
Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo, další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí.
Babička svojí morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi, a to ze všech vrstev. Většina postav - včetně kněžny (vévodkyně) ze Zaháně, která je také výrazně zidealizovaná - je historicky doložena.
Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt.
František Halas napsal básnickou sbírku Naše Paní Božena Němcová - úryvek o její svatbě: „Barunka panence ještě šeptá, na vřetena stromů se slunce navíjí, děvčátka se nikdo neptá, a tak vdali ji."
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ • český novinář, spisovatel a politik • narodil se v Borové u Přibyslavi v rodině kupce • studoval v Německém Brodě a Praze • po gymnáziu se po vzoru svého strýce nechal zapsat do kněžského semináře • byl vyloučen ze semináře (pro nedostatečný prospěch), Borovský byl rád studuje sám, především českou literaturu, jazyky a literaturu slovanských národů • seznámil se s P. J. Šafaříkem; na jeho doporučení odjíždí do Ruska (Moskvy) jako vychovatel • jako vychovatel působil v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu
založil Národní noviny
v roce 1849 byl soudně vyšetřován
po zastavení Národních novin začal v roce 1850 vydávat v Kutné Hoře týdeník Slovan
za novinářskou činnost 1851 - 55 vyhoštěn do Brixenu, kde psal satirické skladby
zemřel na tuberkulózu; jeho pohřeb se stal protirakouskou demonstrací
na jeho rakev položila B. Němcová vavřínový věnec propletený trním
DÍLO: epigramy „Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu“ dojmy z Ruska „Obrazy z Rus“ satirické skladby „Tyrolské elegie“ = žalozpěvy, satirické vylíčení jeho násilného převezení do Brixenu, kritika absolutismu, církve, policie… (ironie), „Král Lávra“ = o králi s oslíma ušima, smysl básně je politický, narážky na omezenost a tupost panovnického absolutismu, „Křest svatého Vladimíra“ = proti absolutismu a církvi, car Vladimír – zpupný, omezený násilník, musí být podporován – bůh Perun, neškodný, ubohý sluha k ničemu
Král Lávra (úryvek)
Byltě jednou jeden starý dobrý král, ale je to dávno, taky od Čech dál, troje moře, devatery hory dělí kraj ten od české komory, kde on panoval.
Bylť král irský Lávra, povím zkrátka vám, a já o tom králi pěknou píseň znám: nalej, stará! čerstvého do číše a vy, kluci, poslouchejte tiše, já ji zazpívám.
Posud krále Lávru chválí irský lid, nebyl ani tyran, nebyl taky žid, nenabíjel cizím svoji kasu, rekrutýrkou nesužoval chasu, nedal chudé dřít.
Jenom jednu slabost ten král dobrý měl, že jest na holiče tuze zanevřel, dal se holit jenom jednou v roce, dlouhé vlasy po krku široce nosil jak roj včel.
Horší ještě bylo: vždy na letnice, jak očistil holič královské líce, čekala jej podivná odplata, nic na stříbře, ale skrze kata, to šibenice!
Pojmy:
Humor (=komika) = schopnost člověka, věci či situace vzbudit pocit pobavení v jiném člověku a souhrn způsobů, jak toto pobavení, často provázené smíchem, vyvolat; rysy humoru (vtipu) jsou nesmyslnost a moment překvapení
Satira = umělecké dílo odsuzující výsměchem, ironií, vtipem a nadsázkou záporné společenské jevy, lidské vlastnosti, vztahy,…
Parodie = zesměšňuje literární osoby
Prostředky: ironie = způsob vyjádření, kdy z citových důvodů užijeme pro hodnocení některého jevu slov, která mají právě opačný smysl, než máme na mysli; patřičné hlasové zabarvení; sarkasmus = kousavý nebo jízlivý výraz; karikatura = literární zobrazení osobnosti, které zesměšňuje přehnáním nápadných záporných znaků
SOCHROVÁ M.: Literatura v kostce. Havlíčkův Brod : FRAGMENT, 1996. ISBN 80-85768-95-X
HÁNOVÁ, E., JEŘÁBKOVÁ, E.: Odmaturuj z literatury. Brno : DIDAKTIS, 2002. ISBN 80-8628537-5
http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kajet%C3%A1n _Tyl http://www.obrazky.cz/?q=Bo%C5%BEena%20n% C4%9Bmcov%C3%A1&fulltext http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-havlicekborovsky/kral-lavra.html#ixzz22lyWibca
