Po stopá ch ukradené karty
4. Hráčské dluhy Mates spal jen několik hodin, kdyţ ho probudil chlad od země a paprsky vycházejícího slunce. Celý ztuhlý a promrzlý se pomalu zvedl a protáhl se. Jenom zvolna se mu vybavovaly události předešlého dne, únos, uvěznění v karavanu a bloudění lesem. Ale pak se rychle vzpamatoval. Kdyţ se teď rozhlédl, hned věděl, kde je. Noční pocit ztracenosti a bezmoci byl ten tam. Domů měl sice ještě daleko, ale teď aspoň věděl, kde se nachází. Konečně stál před jejich domem. „Matesi!“ S výkřikem vyběhla matka ze dveří. Zahlédla ho oknem. Na to zvolání se odkudsi vynořil i otec. Všichni tři si padli do náruče. „Cos dělal? Kdes byl? Nechceš napít? Uţ jsi snídal?“ Na ten příval otázek se Mates nezmohl vůbec odpovědět. Pak konečně seděl u velkého kuchyňského stolu. Před ním stál kouřící hrnek kakaa a vydatná snídaně. Teď teprve mohl začít vyprávět, co se večer odehrálo u CHEMO–TECHu, o červeném golfu, karavanu a útěku. 52
www.web4kids.cz
Potom zašli společně na policii. Tam Mates musel své záţitky vylíčit znovu od začátku do konce. Dostal dokonce omluvenku z vyučování, potvrzenou policejním razítkem. Byl na ni jaksepatří pyšný. To bylo přece jen něco jiného neţ nějaká chřipka nebo plané neštovice! V policejní úřadovně ho nechali prohlédnout album registrovaných zločinců. Více neţ stovka tváří zírala na něho z evidenčních karet. Policisté doufali, ţe aspoň některá z nich mu bude povědomá. Mates je však musel zklamat. Ten chlap si stáhl přes obličej šálu tak rychle, ţe se v tom chatrném osvětlení nedalo nic rozeznat. Bylo uţ odpoledne, kdyţ se konečně vrátili domů. Musel teď pracovat s nejvyšší opatrností. Jestli udělá sebemenší chybu, celý barák vyletí do povětří. Kufr byl uţ naplněn výbušninou. Pěkně srovnány leţely zde patrony jedna vedle druhé, přilepené širokou lepicí páskou. Ty se ani nepohnou. Zbývalo uţ jen připojit roznětku. To byla vţdycky ta nejchoulostivější operace. Velice opatrně, s pozorností soustředěnou do konečků prstů, připojil jeden konec vedení 53
Po stopá ch ukradené karty
k roznětce. Tak, teď ještě druhý konec k elektronice a k baterii. – Hotovo! Zítra uţ zbývá jen odnést bombu na místo a odjistit časovaný rozněcovač.
Za ním na obrazovce počítače svítily chemické vazby a sloţité výpočty. Vedle na malém vařiči stál hrnec, v kterém bublala naţloutlá, medovitá kapalina. Vedle vařiče čekalo na vychladnutí několik papírových válečků naplněných stejnou hmotou. „Včera to vyšlo docela báječně. Stoţár se sloţil jako prohnilý strom. Zítra to taky musí klapnout. A pak ze mne bude konečně boháč. Nestojím 54
www.web4kids.cz
o nějaký pozvolný postup a pracnou kariéru. Ne, chci velký prachy. Ten kluk se dá docela dobře pouţít. Včera se neuvedl nejhůř, kdyţ poloţil tu bombu. Člověk zkrátka musí jenom vědět, kde je potřeba přitlačit...“ ušklíbl se muţ škodolibě. Po obědě (byly to rybí prsty s bramborovým salátem, Matesovo zamilované jídlo) zajel znovu do pískovny. Chtěl si všechno ještě jednou v klidu promyslet. „Co kdyţ jsem něco přehlídl? Nedalo by se přece jenom z něčeho vydedukovat, co to bylo za chlapa?“ Mates si namáhal mozek k prasknutí. U jezírka, na stejném místě, kde mu Michal poprvé sdělil podrobnosti o celém případu, lehl si do jemného písku. To překvapení, kdyţ po několika minutách se tu objevil Michal! Měl stejný nápad jako Mates: být někde sám a nerušeně přemýšlet. Oba si k tomu vybrali „svoje“ místo. Byla to odlehlá malá zátoka. Chodilo sem jen málo lidí, v poslední době tu byli často spolu. Oba si to místečko oblíbili. Ovšemţe se přivítali radostným pokřikem. Michal si uţ celý den dělal o kamaráda značné starosti. 55
Po stopá ch ukradené karty
„Hele, povídej, co se dělo, všecko chci vědět co nejpodrobněji!“ A tak musel Mates svou historku vyprávět potřetí. Michal poslouchal jako očarovaný. I kdyţ si mohl snadno domyslet, ţe Matese unesl zloděj, netušil ani zdaleka, ţe to bylo tak dramatické. Pak na oplátku vyprávěl Michal Matesovi o jiné včerejší události: bombovém útoku na vysokonapěťový stoţár. „A ty lidi tam říkali, ţe viděli toho chlápka se škatulí u stoţáru kolem jedenáctý?“ ujišťoval se ještě jednou Mates. „Jo, přesně!“ „Tak to musej bejt nejmíň dva. Ten jeden byl přece v jedenáct se mnou. Odjel tak asi v půl dvanáctý. Zatím ten druhej poloţil bombu.“ „Dva chlapi s bombama ve městě...“ konstatoval zamyšleně Michal. „Jo, u stoţáru našli nějaký otisky prstů. Dali to do policejního počítače, ale nic takovýho se tam zatím nenašlo. Ţádnej ze známejch teroristů to není.“ Chvíli se ještě spolu bavili, pak jeli zpátky do města. Bylo to prostě báječné, po takové bláznivé noci být 56
www.web4kids.cz
zase spolu. Projíţděli se jen tak uličkami starého města. „Není to Bernd, tamhle vpředu?“ ukázal Michal najednou. Mates si prohlédl postavu mladého muţe pozorněji. Šel asi sto metrů před nimi, jako by měl docela naspěch. Teď zahnul do jednoho domu na pravé straně. Oba přátelé zvolna sjíţděli mírně skloněnou ulicí, aţ dojeli k domu, kde zmizel Bernd. „Herna,“ pohlédl Mates tázavě na Michala. „Mládeţi do 18 let vstup zakázán,“ stálo tučnými červenými písmeny na lepenkové tabuli vedle dveří. „Mrkneme tam. Musíme jenom dát bacha, aby nás neviděl,“ rozhodl Mates. Opatrnost byla na místě, tady by se s Berndem potkat nechtěli. Kuráţně zamířili ke dveřím. Nedostali se však daleko. „Hele, hele, co vy dva tady chcete? Koukejte vodprejsknout a nevracejte se, dokuď vám nebude vosumnáct!“ zarazil je hrubý hlas vyhazovače. Zakouřený vzduch, ze všech stran cvrkot herních automatů a blikavé osvětlení propůjčovaly herně pochmurnou atmosféru. Ale Bernda – byl to 57
Po stopá ch ukradené karty
opravdu on – tahle místnost ani trochu nezajímala. Rychle prošel kolem baru. Objednat si zde k pití nějakou limonádu by se patrně setkalo jen se soucitným úšklebkem. Jeho cílem byly dobře zamaskované dveře v zadní stěně. Byly zabudovány tak nenápadně, ţe náhodný návštěvník si jich vůbec nemohl všimnout. Bernd je rychle otevřel a vklouzl do zadní místnosti. Tady byl celkem klid, pípání automatů sem doléhalo jen tlumeně. Zato vzduch zde byl zamořen naprosto stejně. Uprostřed pomenší místnosti stál stůl, nad ním zaprášená zelená lampa. V kuţelu světla pod ní se vznášely obláčky kouře. „To ti to trvalo,“ zavrčel muţ, sedící u stolu. Znělo to nevlídně a Bernd věděl, ţe bez věrohodné omluvy proţije nepříjemnou chvilku. „Musel jsem jít oklikou, abych se přesvědčil, ţe mě nikdo nesleduje.“ „Bylo včera večer všechno oukej?“ Tady se netrpí polovičatá práce a chyby se neodpouštějí, mihlo se hlavou Berndovi. „Jo, jasně. Myslím, ţe mě nikdo neviděl. A ten stoţár se zlomil jako sirka,“ pokusil se o spokojené zasmání, ale v přítomnosti tohoto muţe mu jako 58
www.web4kids.cz
vţdycky nějak zamrzlo v krku. „Ty myslíš? Ty nevíš určitě, jestli tě někdo viděl nebo ne? Ty zatracenej packale!“ vybuchl muţ zuřivě. „Měls aspoň rukavice?“ zařval na Bernda. „Já... é...,“ Bernd se zmohl jen na zmatené zakoktání. „Ty idiote! Takovouhle práci nikdy nedělej bez rukavic, a příště se taky laskavě rozhlídni, jestli někdo není na dohled, kdyţ pokládáš bombu. Teď tam moţná po tobě všude zůstaly otisky prstů!“ Muţ několikrát potáhl z velkého doutníku. Ţlutošedý mrak mezi nimi byl téměř neprůhledný. „Můţeš toho klidně nechat, jestli chceš. Ale nejdřív mně zaplatíš tu tisícovku, co mně visíš, jasný?“ Posměšně si měřil Bernda. „Kdo nemá na zaplacení, nemá hrát na dluh. Tady ten kufr,“ ukázal na černý kufřík vedle stolu, „postavíš ve škole hned u sborovny. Ale to ti povídám, dej si majzla, ať tě nikdo nevidí. Tak, a teď vypadni!“ Posunkem, jakým se odhání dotěrný hmyz, Bernda propustil. V mţiku byl zase venku za dveřmi. A tak krásně to všechno před časem začalo! Pozval 59
Po stopá ch ukradené karty
ho tam kdysi jeden starší kámoš. „Tohle je teda jen pro faktický chlapy, sem jen tak ledajakou onuci nepustí!“ Bernd tedy přišel. Zahráli si nejdřív poker, pak ještě několik hazardních her. Ze začátku měl štěstí, několikrát vyhrál, několikrát prohrál. Pak ale začal prohrávat soustavně a začal hrát na dluh. „To nic, však se karta obrátí! Hlavně toho teď nesmíš nechat, nebuď baba,“ tak ho tenkrát popichovali. A teď? Má u toho chlapa dluh přes tisíc marek. Má mě v hrsti, říkal si Bernd, můţu akorát drţet hubu a poslouchat. S tímhle druhem lidí nejsou ţerty, jedna dvě ti zlomí ruku nebo rozmlátí obličej, kdyţ se jim nezavděčíš. Kdybych aspoň věděl, co je v tom kufru. Ţe by zase bomba? Chce nás snad všechny vyhodit do vzduchu? Muţ ještě několikrát mohutně zadýmal ze svého doutníku. Všechno to aţ doteď docela vycházelo: karta z CHEMO–TECHu, ta věc s počítačem a včera ten stoţár. Proč si ten kluk nedal víc pozor? Doufám, ţe ho skutečně nikdo neviděl, jinak bych se ho musel nějak zbavit. 60
www.web4kids.cz
Rozhodně vstal a vyšel z místnosti. Nešel však přes hernu, nýbrţ jinými dveřmi, o kterých ani Bernd nevěděl, vyšel na dvůr. Nestál o to, aby ho někdo viděl zrovna na tomhle místě. Venku nastoupil do těţkého BMW v luxusní černé barvě a odjel. Vrátný v CHEMO–TECHu mu úsluţně otevřel. „Dobrý den, pane Finklingu,“ pozdravil zdvořile. V kanceláři oslovil sekretářku. „Chci, aby mě teď nikdo nerušil. Vůbec nikdo, jasné?“ Pak za sebou zamknul. Přistoupil k polici a vyňal kartu z úkrytu. Všichni hledají tuhle kartu. Policie tady všechno prohledala, a přece ji nenašla. Ne, nechám ji tady, v kanceláři. Tady je nejlíp schovaná, pod svícnem je největší tma. „Slečno Seebertová, podala byste mi dnešní noviny?“ poţádal sekretářku krátce nato. Přečíst si noviny, to si za normálních okolností nikdy nedal ujít, ale dnes toho měl na práci tolik, ţe se k nim ještě nedostal. Otevřel deník, ale nic zajímavého v něm nenašel. Aţ stránka s místními zprávami ho zaujala: bylo 61
Po stopá ch ukradené karty
tam hlášení o včerejším výbuchu, který skosil elektrický stoţár. Co tam teď právě četl, vyrazilo mu dech: Včera kolem jedenácté hodiny pozorovali obyvatelé Drosselfeldu mladého muže, který s kufrem nebo krabicí šel směrem k elektrickému stožáru. Policie se domnívá, že to byl pachatel. Byly rovněž nalezeny otisky prstů, které patrně zmíněná osoba zanechala. Popis podezřelého: - výška asi 1,80 - věk do 25 let - hnědé vlasy - nesl příruční kufřík nebo krabici stejné velikosti. Kdo by mohl o dotyčném sdělit nějaké informace, nechť se obrátí na místní policii. „Tak ho přece jen viděli. A našli i otisky prstů. Jak můţe být někdo takový pitomec?“ Vzrušeně přecházel kanceláří sem a tam. Nějak to bude muset vyřešit, a sice brzy. Snad to zítra s tou bombou nezpacká. Jinak je všechno v háji. U Matese doma měli večer zase domácí poboţnost. Jako obvykle byl Mates duchem někde jinde. Mnohem raději by si ještě jednou zahrál na 62
www.web4kids.cz
počítači svou hru. Zatím ale musel tiše sedět a tvářit se, ţe ho to kdovíjak zajímá. Konečně to měl za sebou a mohl se vytratit. Vyběhl do svého pokoje, zapnul počítač a spustil hru. Všechny moţnosti uţ vyzkoušel, ale klíč nenašel. „To je skoro jako v CHEMO–TECHu. Tam taky vlastně hledáme klíč ke zločinu. Kdo je pachatel? Kde je řešení? Kdyţ odhalíme pachatele, zmizí bombová hrozba, která visí nad městem. Přesně jako v té hře. Tady taky musím najít klíč, abych mohl zneškodnit teroristickou bombu.“
63
