PLZEŇSKÝ PANASONIC KRIZI NEPODLEHL

37 TÝDENÍK ODBOROVÉHO SVAZU KOVO, DATUM UZÁVĚRKY: 5. LISTOPADU 2009, DATUM VYDÁNÍ: 13. LISTOPADU 2009, CENA: 6 KČ

Čtěte v čísle i na http//www.oskovo.cz z Rozpis delegátů OS KOVO na sjezd ČMKOS (str.2) z Rakouští kováci bojkotují přesčasy (str. 3)

PŘÍLOHA – STR. I AŽ IV. z Mohu být na pracovišti sám? z Daňová odpovědna

Podívej, poslanec Benda si nese svoji rigorózní práci. Asi do ní chce dopsat ten jeho náhubkový zákon…

Náhubek pro JUDr. Bendu Zdá se, že na poslance „JUDr.“ Marka Bendu konečně došlo. Bol to právě on, kdo se před časem proslavil vypracováním takzvaného náhubkového zákona, který výrazným způsobem zasáhl do svobodného vykonávání novinářské profese.

Snímek vznikl při návštěvě redakční rady Kováka ve firmě Panasonic 3. 11. (vlevo předseda tamních odborů J. Dvořák, dále L. Zimmermann, J. Švec, L. Pašek, J. Brabec, J. Sůva)

PLZEŇSKÝ PANASONIC KRIZI NEPODLEHL Redakční rada si „posvítila“ na předního výrobce televizorů

Opět po roce, jak už je v posledních letech tradicí, vyjela redakční rada časopisu Kovák „do terénu“ mezi své čtenáře. Tentokrát padl „los“ na západočeskou metropoli, konkrétně na – co se počtu zaměstnanců týče – největší plzeňský koJenom pro připomenutí: tato právní úprava krimi- vácký podnik – Panasonic AVC Networks Czech. nalizuje například zveřejňování tajných odposlechů. „Místo toho, aby se kriminalizovali ti, kteří odposlechy vynášejí, tak se kriminalizují ti, kteří s těmi odposlechy nakládají,“ podotkl k přijetí této normy šéfredaktor zpravodajství České televize Michal Petrov. Navíc novináři mohou být trestně stíháni i v případě, že zveřejní pravdivé informace, nikoliv lži. „Až pět let vězení, které podle náhubkového zákona hrozí, je opravdu víc než za šíření dětské pornografie,“ glosoval zástupce šéfredaktora MF Dnes Michal Musil. Naštěstí v kauze plzeňské právnické fakulty, která se v současnosti řeší, nejsou odposlechy zapotřebí. A poslanec Benda, který na této fakultě neoprávněně získal titul JUDr., se nakonec usvědčil sám. Tak se ukázalo, že se ani nenamáhal napsat rigorózní práci a jednoduše předhodil svou práci magisterskou. Abychom mu nekřivdili - možná byl svou obětavou prací na náhubkovém zákoně natolik vyčerpán, že to nestihl. A že tato práce nesplňovala ani předepsaný počet normostran? S takovým detailem se přece předseda ústavně-právního výboru Sněmovny Parlamentu ČR nebude zabývat… On má jiné starosti – ostatně proč mu tak ležel na srdci zákaz zveřejňování odposlechů a dalších tajných informací, to se dnes můžeme při rozplétání plzeňské „mafie“ jen domýšlet.

(Pokračování na str. 2)

Této firmy, která byla postavena v roce 1996 v plzeňské průmyslové zóně na „zelené louce“, se nynější ekonomická krize příliš nedotkla. Je to díky špičkové kvalitě, kterou jsou výrobky této původem japonské firmy proslulé. Televize jdou stále dobře na odbyt a dokonce se podle svědectví ředitele závodu Adama Straňáka jejich produkce stále zvyšuje. Okruh firem, které se na globalizovaném trhu s televizemi dokáží prosadit, se totiž stále zužuje. Dnes se v podstatě omezuje kromě Panasoniku na dva korejské koncerny: Samsung a LG Electronics. Panasonic ovšem získává nejvíce ocenění, co se týče kvality. „Kdo chce kvalitu i za tu cenu, že si připlatí pár tisíc navíc, koupí si u Panasoniku plazmovou televizi,“ ujistil členy redakční rady A. Straňák. Krize se však na Panasoniku podle jeho slov přeci jenom nějak odrazila, a to zvýšenou konkurencí na trhu televizí, a tudíž i snižováním jejich cen. Jak si s tím v Plzni poradili? „Pro úspěch na trzích je třeba maximální efektivita. Proto se za poslední dva roky snížil v Panasoniku počet výrobních linek na polovinu, při současném zvýšení výroby,“ uvedl A. Straňák.

Mnoho agenturních zaměstnanců Potřebou uspět v tvrdém konkurenčním zápase také manažer firmy vysvětluje nezvykle vysoký podíl agenturních zaměstnanců na celkovém počtu pracovníků v Panasoniku. Momentálně tam pra-

cuje 1800 agenturních a 2000 kmenových zaměstnanců. Počet těch agenturních však osciluje podle sezónních výkyvů na trhu s televizemi, a tak jich někdy bývá i dva a půl tisíce. Pokles zájmu o televize přináší každoročně nastupující léto a naopak před vánoci je zájem nejvyšší. Velký vliv mají také takové události jako olympijské hry nebo mistrovství světa ve fotbale. Agenturní zaměstnanci procházejí stejným vstupním zácvikem jako ti kmenoví a firma musí zajistit, aby také kvalita jejich práce nebyla nižší. Součástí zapracování je i inteligenční test a zkouška zručnosti, ale už jistý předvýběr provádějí samy agentury. Prvotní výcvik trvá dva dny, pak si jdou nováčci ozkoušet práci přímo na lince, kde si je „okouká“ mistr, na jaký typ práce se hodí, a teprve poté probíhá vlastní zácvik, a to týden až čtrnáct dní. Protože dříve se vyskytovaly některé nešvary v přístupu agentur ke svým zaměstnancům, firma Panasonic si vymohla možnost dohlédnout na podmínky, za nichž jsou tito lidé zaměstnáni. A situace se podle A. Straňáka výrazně zlepšila. A jak se liší mzda agenturních a kmenových zaměstnanců? „Sazba, kterou platíme agentuře za agenturní pracovníky, je srovnatelná s prostředky, které nás stojí naši zaměstnanci,“ zodpověděl tuto otázku A. Straňák. Co se týče národnosti, (Pokračování na str. 2)

1

KOVÁK číslo 37 — 13. listopadu 2009

ROZPIS DELEGÁTŮ OS KOVO S HLASEM ROZHODUJÍCÍM NA IV. SJEZD ČMKOS Náhubek…

Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský a Karlovarský kraj Ústecký kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Zlínský kraj Kraj Vysočina Výkonné vedení Celkem

3 100 18 174 4 716 6 642 3 700 9 390 2 448 4 612 7 447 5 790 27 875 4 728 7 875 0 106 497

2 14 4 5 3 7 2 3 6 4 21 4 6 0 81

1 2 2 1 1 1 1 1 1 1 4 1 1 3 21

0 1 0 0 0 1 0 1 1 0 2 1 0 0 7

Celkem delegátů

50 86 46 63 48 74 22 40 59 39 90 33 62 0 712

Předsednictvo OS KOVO

Sněm ČMKOS

ZO

Členů dle § 12 odst. 2 dle odvodu 25 %

V KS OS KOVO schválit delegátů

Krajské sdružení OS KOVO

(Dokončení ze str. 1)

Účast z titulu zastoupení v orgánu

Počet dle stavu k 30. 6. 2009

3 17 6 6 4 9 3 5 8 5 27 6 7 3 109

Tento politik je zkrátka typickým příkladem člověka, který obecná čeština označuje hezkým slovem rychlokvaška. Vždy jen těžil z odkazu svého otce, který pro naši svobodnou současnost opravdu něco udělal. Ještě jako student jsem v dobách normalizace hltal samizdatové politologické stati Václava Bendy. Jeho nástup do reálné politiky po sametové revoluci už tak slavný nebyl, ale co je to teprve proti politickým šarádám syna Marka? Do politiky nastoupil hned jako dvaadvacetiletý. Po neúspěchu Křesťansko-demokratické strany zakotvil v široké náruči ODS a tam už září dodnes. Vedle „Íčka“ a donedávna i „Téčka“. Na internetových stránkách Marka Bendy se skví vedle jeho fotografie titulek: Marek Benda – váš hlas pro poctivou politiku. Trochu mi to připomíná jiného „proslulého“ politika, který to kdysi myslel upřímně a nyní se nám všem směje z luxusní nemovitosti na slunné Floridě. A ještě něco zajímavého jsem se na stránkách pana poslance dočetl: Bendovým oblíbeným zvířetem je hroch! Pravda, že nyní bude notnou dávku hroší kůže potřebovat. Snad by ho v jeho potížích mohli rozptýlit alespoň medvídci mývalové odstoupivšího proděkana plzeňské právní fakulty Kindla. MARTIN BENEŠ

PLZEŇSKÝ…

(Dokončení ze str. 1)

převládají mezi agenturními zaměstnanci Slováci a Poláci, dále lze ve výrobních halách potkat i Vietnamce, Bulhary a Rumuny.

Vzorem je pivovar Prazdroj Redakční radu také zajímalo, proč si japonský Panasonic „vyvolil“ pro svou výrobu právě českou Plzeň. „Důležitou roli hrála velice výhodná poloha mezi západní a východní Evropou, dále ekonomická a politická stabilita, vyspělá pracovní síla, ale také takzvané agresivní pozvání, čili podpora české vlády. Panasonic z České republiky expanduje na východ i západ a založil si zde už další továrnu, a to v průmyslové zóně v Žatci,“ vysvětlil ředitel Straňák. Dnes je Panasonic v Plzni schopen vyrobit denně až 10 000 televizorů. Jeho největší zákazníci jsou v Německu a Velké Británii. Japonský šéf plzeňského Panasoniku s oblibou říká, že jeho firma se musí snažit tak, aby v Plzni vydržela alespoň tak dlouho jako pivovar Prazdroj.

Počet odborářů roste Redakční rada se v Panasoniku setkala také se členy závodního výboru tamní základní organizace Odborového svazu KOVO. Za jeden z hlavních problémů vidí její předseda Jan Dvořák vysoký počet agenturních zaměstnanců ve firmě. Pokud by tito pracovníci vstoupili do odborů, základní organizace by je musela zastupovat vůči jejich zaměstnavatelům, tedy pracovním agenturám. „A to zatím nemáme vyřešeno,“ vysvětlil J. Dvořák. I tak se ale početní stav organizace utěšeně rozrůstá. Za poslední rok stoupl počet jejích členů z 200 na 450. Protože práce s tímto nárůstem značně přibylo, usilují odbory v Panasoniku o vytvoření druhého uvolněného místa pro odborového funkcionáře. Tak by se mohl odborové práci věnovat na plný úvazek nejen předseda, ale i místopředseda základní organizace. Odbory se v Panasoniku zaměřují rovněž na oblast BOZP. „Upozorňovali jsme na některé závady, které se daří odstraňovat, i když ne vždy

2

Redakční rada (vlevo) v diskusi se závodním výborem (vpravo) v Panasoniku

hned,“ konstatoval člen závodního výboru mající na starosti bezpečnost práce Miloslav Žák. Z výrobních závodů Panasoniku je na tom ale ten plzeňský v celé Evropě – co se pracovní úrazovosti týče – nejlépe.

Každoročně se mzdovým nárůstem „Kolektivní smlouvu se podařilo uzavřít každým rokem, a to vždy se mzdovým nárůstem,“ sdělil redakční radě s hrdostí předseda Dvořák. Na základě té předposlední, jejíž platnost vypršela letos v březnu, došlo k průměrnému nárůstu mezd o 8 procent. Letos byl dojednán mzdový růst o 2,5 procenta. Průměrnou mzdu ve firmě nechtěl personální šéf Zdeněk Netřebský redakční radě prozradit, ale podle předsedy Dvořáka se pohybují mzdy u takzvaných operátorů, čili pracovníků u linek, kolem 13 000 Kč. Odborová organizace vznikla v Panasoniku v roce 2000, a to – jak zdůraznil její předseda Dvořák - s velkou pomocí plzeňského regionálního pracoviště OS KOVO, jmenovitě jeho tehdejšího

vedoucího (a dnes vedoucího organizačně-provozního úseku OS KOVO) Ladislava Paška. „Velkou zásluhou na práci odborů mají jednotliví členové závodního výboru, kteří jsou v dennodenním styku se zaměstnanci,“ ocenil J. Dvořák. Krize přitom odborářům pomohla při přesvědčování váhavých. Odbory se lidí zastanou například při výpovědi, poskytnou jim právní pomoc, proplácejí členům jejich aktivity v oblasti kultury, sportu a zdraví.

Provozy v japonském duchu Členové redakční rady dostali také příležitost navštívit některé z provozů Panasoniku. Výrobní prostory působí velmi čistě, spořádaně a všude je cítit japonská akurátnost v řízení a souhře všech detailů při náročné výrobě televizorů. Pro tamní zaměstnance, zvláště ty pracující u linek, je to ovšem jistě i značně monotónní a vyčerpávající činnost. Přesto je o práci v Panasoniku stále značný zájem. Text a snímky MARTIN BENEŠ


RAKOUŠTÍ KOVÁCI BOJKOTUJÍ PŘESČASY Kolektivní vyjednávání stále na mrtvém bodě

Rezoluce 9 - předložená konferencí žen IMF Riziková práce = rizikový život: dopady rizi-

Ani ve třetím kole vyjednávání o nové kolektivní smlouvě se zástupci rakous- kové práce žen na rodiny a komunity kého kováckého odborového svazu nedohodli s představiteli Svazu zaměstnavatelů ve strojírenství na nových mzdových tarifech. O druhém kole Kovák infor- Riziková práce je nejhorší hrozbou pro mzdy moval v č. 35. a pracovní podmínky, které pracující dnes Jak napsal aktuálně deník Der Standard, více, než neochota podnikatelů zvýšit mzdy nad „nulové procento“, rozčílil odboráře požadavek na rozšíření počtu přesčasových hodin bez dvacetiprocentního příplatku. Podle předsedy Svazu zaměstnavatelů Hermanna Haslauera by přesčasy bez příplatků měly být zvýšeny z 80 na 120 až 150 hodin, což kováci samozřejmě odmítli. A naopak vzápětí ohlásili bojkot přesčasových hodin, který byl předložen pracovníkům ve strojírenství k vyjádření na shromážděních vyhlášených na dobu od 2. do 12. listopadu. Ve sporu o nové mzdové tarify přišli kováci s požadavkem na jejich zvýšení alespoň o dvě procenta, zatímco podnikatelé trvali na zachování současné hladiny s argumentem, že současný odhad inflace je jen 0,5 procenta. „Zaměstnavatelé využívají krize proti zaměstnancům,“ zdůraznil šéf kováků Rainer Wim-

mer v deníku Die Presse z 28. října. „Taková situace tady již dlouho nebyla,“ postěžoval si šéf zaměstnavatelů Haslauer s tím, že „odbory hodnotí situaci naprosto chybně a věří pověstem, že krize je již pryč – ale to se naprosto míjí s realitou“. Podle jeho tvrzení se strojírenství potýká s klesajícím vývozem a „právě nyní je na čase zvýšit flexibilizaci pracovní doby“. Pro odboráře však flexibilizace znamená krácení mezd, což si nemíní nechat líbit. Sám ministr práce a sociálních věcí Rudolf Hundstorfer je zatím k narůstajícími konfliktu klidný, konstatoval Die Presse. „Teprve, až ztroskotá čtvrté kolo vyjednávání, budu nervózní,“ prohlásil ministr. Další stanoviska obou stran, pokud jde o mzdy a přesčasy, by tak mohla být vyjasněna snad po 13. listopadu, případně ale možná až po 25. listopadu, kdy se koná sjezd kováckého odborového svazu. JAN HÁLA

OCELÁŘSTVÍ SE ZOTAVUJE POMALEJI Evropa si na oživení ještě pár let počká I když výrobci oceli a surového železa v některých státech věří v brzké oživení konjunktury, podle německých expertů i spolkové vlády čeká tuto branži ještě pár tvrdých let. Nasvědčuje tomu nakonec i ta skutečnost, že z 15 vysokých pecí v Německu byla celá polovina po dlouhé měsíce mimo provoz a zbytek pracoval na omezený výkon, uvedl nedávno německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Objem výroby surového železa letos v září odpovídal vytížení kapacit na 72 procent. I světoví odborníci jsou zajedno, že se evropský ocelářský průmysl bude zotavovat pomaleji a že zároveň bude vzrůstat podíl asijských konkurentů na celosvětové produkci. Připouštějí to i němečtí analytici. Tak studie Deutsche Bank odhaduje, že úrovně evropské produkce oceli z roku 2007 bude dosaženo až v roce 2020! Někteří výrobci jsou v tomto směru sice optimističtější, například Arcelor-Mittal předpokládá docílení úrovně výroby oceli z roku 2007 již v roce 2012, koncern Thyssen-Krupp hovoří o letech 2013 - 2014. Bez ohledu na propad výroby a zakázek v důsledku krize

však majitelé oceláren většinou nepřistoupili k propouštění pracovních sil. Vedeni zkušenostmi z předchozích výkyvů konjunktury sice přijímají nové pracovníky jen výjimečně, ale nedávají výpovědi a řeší situaci zkrácením pracovní doby. Šance na trhu práce v ocelářském sektoru mají hlavně mladí lidé s odpovídající technickou kvalifikací, upozornil deník FAZ. Podle studie Median je v současnosti průměrný plat obchodního vedoucího s více než desetiletou zkušeností v ocelářském oboru 201 000 euro ročně. Technik ve výzkumu a vývoji si se stejně dlouhou praxí přijde na 72 000, pracovník na úseku jakosti výroby na 51 000 euro. JAN HÁLA

SRN: VĚTŠINA ZAMĚSTNANCŮ PŘECHÁZÍ NEMOC Zapůjčovaní pracovníci jsou častěji nemocní Téměř 80 procent všech zaměstnanců a zaměstnankyň ve Spolkové republice Německo šlo v roce 2008 alespoň jedenkrát v nemocném stavu do práce, polovina z nich dokonce vícekrát. Odhalila to nejnovější studie Německého odborového svazu (DGB) „Index Dobré práce 2009“. Oficiální nemocnost byla v prvním pololetí letošního roku 3,24 procenta, což byl nejnižší údaj od roku 1970, od kdy jsou takové skutečnosti statisticky podchycovány, uvedl Metallzeitung, časopis Odborového svazu pracujících ve strojírenství (IG Metall). Takzvaní zapůjčovaní pracovníci jsou kvůli psychické zátěži vystaveni vyššímu zdravotnímu riziku. V průměru jsou muži a ženy zapůjčovaní agenturami pro dočasnou práci o čtyři dny do roka déle zdravotně neschopni než kmenoví zaměstnanci. Vyplynulo to ze studie Technické nemocenské pokladny, jejíž údaje

přetiskl měsíčník německých kováků. Obzvláště nápadné jsou absence z titulu nemocnosti u mužských vypůjčených pracovníků, kteří jsou dokonce o šest dní častěji nemocní než jejich kmenoví kolegové. Vypůjčovaní pracovníci jsou nápadní již podnikovými průkazy jiné barvy či odlišným pracovním oděvem než ostatní zaměstnanci. Více se strachují o pracovní místo a špatně snášejí horší příležitosti k zaměstnání. Při výměně názorů na pracovišti pociťují svou slabší pozici a omezené možnosti se prosadit. Vypůjčovaným zaměstnancům je předepisováno o 25 procent více psychofarmak než stabilním pracovníkům. (jh)

čelí. Zaměstnanci s dočasnými, náhodnými a smluvními typy zaměstnanosti mají méně práv a je menší pravděpodobnost, že vstoupí do odborů. Podniky, a zejména nadnárodní korporace, používají rizikovou práci jako nástroj pro organizování výroby stále autoritativnějším způsobem; ženy a muži jsou považováni za předměty k použití a vyhození. I když se přístup k placené zaměstnanosti pro ženy ve světě zvýšil, vytvořená pracovní místa jsou převážně riziková. Ženy stále více zjišťují, že jejich jediná možnost zaměstnání jsou pracovní místa, která jsou dočasná a nejistá, s rizikem pro zdraví a bez práv sociálního zajištění, penzí a dalších podmínek a bez flexibility vzít si volno na péči o rodinu. Nynější globální krize tuto situaci dále zhoršuje. Protože ženy stále zodpovídají za většinu práce a péče v domácnosti, jsou tím nuceny do rizikové práce, a to nutně poškozuje nejen ženy samotné, ale také muže, rodiny a komunity a společnost jako celek. Riziková práce navíc prohlubuje existující rozdělení úloh mezi muži a ženami. Riziková zaměstnanost brání ženám dlouhodobě plánovat vlastní budoucnost i budoucnost svých rodin včetně finančních závazků, jako je hypotéka na dům, bankovní půjčka nebo dokonce posílání dětí do školy. V současné ekonomické krizi jsou ženy v rizikovém zaměstnání mezi prvními, kdo ztratí práci, zejména v zemích, kde jsou ženy koncentrovány v dočasných pracovních místech pro exportní průmysl. Riziková práce má rovněž dopady na důstojnost žen, protože je více vystavuje sexuálnímu obtěžování a vykořisťování. Ženy migrantky a ženy z rasových minorit jsou tímto postiženy obzvláště. Řádná pracovní místa a trvalý příjem pomáhají poskytnout ženám autonomii a ekonomickou samostatnost, které jim umožní rozhodovat o svém životě – zda se vdát, kdy mít děti – rozhodnutí, která pomáhají utvářet společnost. Zlepšení ekonomické situace žen je klíčovým faktorem v celosvětovém snižování chudoby. Členské organizace přijímají usnesení: Zajistit, aby všechny svazy provádějící kampaň proti rizikové práci zdůraznily nadměrné zastoupení žen a negativní dopady, které má riziková práce pro muže a pro ženy, jejich rodiny, rozdělení práce domácnosti a pro společnost jako celek. To zahrnuje požadovat progresivní politiku pracovní doby beroucí v úvahu potřeby jak mužů, tak žen, podporující rovnováhu práce-život a neprohlubující existující gender role. Požadovat rovná práva žen v přístupu k dobře placeným jistým pracovním místům, která jim poskytnou kapacitu vymanit sebe a své rodiny z chudoby. IMF musí pokračovat v práci na zvyšování povědomí o širších dopadech rizikové práce na naše životy s cílem posílit naše aktivity proti rizikové práci.

KOVÁK • Vydává OS KOVO • IČO: 49276832 • Uzávěrka vždy ve čtvrtek v 11 hodin • http//www.oskovo.cz • Redakce: šéfredaktor Mgr. Martin Beneš, redaktorka PhDr. Jana Benešová, tajemnice Miloslava Nováková. • Adresa redakce a vydavatele: nám. W. Churchilla 2, 113 59 Praha 3 • Telefon: 234462344 • Fax: 222717666, email: [email protected] • Redakční rada: J. Švec - předseda, tel.: 387016255, O. Beneda, J. Sůva, JUDr. V. Štich, Mgr. P. Taraba, J. Voráč, L. Zimmermann • Vydavatelský servis: Jan Kratochvíl • Objednávky vyřizuje redakce • Redakcí nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí • Za obsah inzerce redakce nezodpovídá • Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č.j. nov. 6094/96 ze dne 20. 8. 1996 • ISNN - 0332-9270 • MK ČR E 4605

3


VEŠLI DO DĚJIN ČESKÉ TECHNIKY Medailonky předních osobností (VIII.)

Zakladatel významné moravské huťařské dynastie – Jan Karel Homoláč, o němž jsme psali v minulé části seriálu – měl dva syny: staršího Karla Josefa a mladšího Jana Václava. Oba od něj převzali nejen bohaté zkušenosti, ale i jistý provozní kapitál, umožňující jim pokračovat v podnikání započatém Homoláčem seniorem. Karel Josef Homoláč Jak uvádí historik M. Myška, který prostudoval a následně popsal osudy této rodiny, o mládí Karla Josefa „toho mnoho nevíme“. Pravděpodobně působil jako technik či úředník v blíže neurčených moravských hutích. První údaje o jeho podnikatelských aktivitách pocházejí z roku 1787; tehdy si údajně na deset let propachtoval pernštýnské panské železárny v Polničce na panství Vojnův Městec na Žďársku (Českomoravská vrchovina). Provozoval je ve vlastní režii a přístavbou zkujňovací výhně a hamru rozšířil možnosti jejich výrobního programu o nové sortimenty (Miloš Kreps, Železářství na Žďársku, 1970, dále jen Železářství na Žďársku). Za pronájem odváděl pernštýnské vrchnosti tisíc zlatých ročního pachtovného, a to i bez ohledu na reálné výnosy podniku. Když v roce 1797 pachtovní smlouva vypršela, obrátil se Karel Josef Homoláč na majitele železárny s návrhem na její prodloužení. Majitel mu vyhověl, ale požadoval zvýšení ročního pachtovného na 1400 zlatých (M. Myška, Rytíři průmyslové revoluce, dále jen Rytíři průmyslové revoluce). Malé železárny v Polničce dobře prosperovaly a nesly užitek jak majiteli, tak i nájemci; avšak podnikatelské ambice Karla Josefa tím nebyly plně uspokojeny. Měl v úmyslu postavit se na vlastní nohy, ovšem založení podniku bylo velmi nákladné a Karel Josef k tomu postrádal potřebné finanční prostředky. Pro něj, jako i pro jiné měšťanské podnikatele, byl nepřekročitelnou překážkou šlechtický monopol na získávání pracovních sil, paliva, surovin a vodních energetických zdrojů. Z tohoto důvodu se opět rozhodl vyřešit vše osvědčeným a ověřeným způsobem – nájmem čili propachtováním dalších železáren. “Pacht byl v začátcích průmyslové revoluce významným instrumentem podnikatelské strategie podnikatelů nearistokratického

KŘÍ ŽŽOOVVKA KŘÍ KA Malování je snadné, když neumíte malovat jakmile malovat ... (viz tajenku). V tajence se skrývá dokončení výroku, jehož autorem je francouzský malíř, grafik a sochař Edgar Degas (1834 - 1917). Je autorem psychologických podobizen, motivů pradlen, scén z divadla, baletu a dostihových závodišť i velkoměstských žánrů. Koloristickou malbou, barvou prozářenou světlem, snahou o postižení okamžiku a bezprostředně nazíranou skutečností se připojil k impresionistům, zachycoval však nikoli optický dojem, ale tvar a pohyb. Souběžně tvořil voskové modely pro bronzové plastiky. (jk) Vyluštění z Kováku č. 36/2009 (výrok Ch. L. Montesquieua de Secondat): Kapitál skromnosti… přináší vždy vysoké úroky.

4

Štěpánovské železárny, spjaté se jménem K. J. Homoláče

původu, který umožňoval a usnadňoval i kapitálově méně zdatným podnikatelům vykonávat podnikatelské funkce.“ (Rytíři průmyslové revoluce) Karlu Homoláčovi pomohla tehdy náhoda: koncem 18. století na veřejnost prosákla informace, že majitel pernštýnského panství hrabě Stockhammer zamýšlí na dvanáct let pronajmout své železárny u městyse Štěpánova na Hornosvratecké vrchovině nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. Tehdy si Karel Josef Homoláč jako nejvážnější zájemce i jako uvážlivý a opatrný hospodář pozval ještě před podpisem pachtovní smlouvy do Štěpánova hutní odborníky z železáren v Blansku,aby posoudili stav a potřeby nabízeného podniku. Pachtovní smlouva byla podepsána na dobu dvanácti let – od 1. dubna 1797 do konce března 1809. Podle tohoto dokumentu byla součástí pronajímaných hutí dřevouhelná vysoká pec, zkujňovací výhně a hamry v Olešničce, dále hamr v Borovci nedaleko Štěpánova, obytný dům, zahrady

a hospodářská stavení ve Štěpánově aj. příslušenství (Rytíři průmyslové revoluce). Pernštýnská vrchnost dávala podle dohody Karlu Josefu Homoláčovi k dispozici všechna výrobní zařízení, byla mu povinna dodávat palivové dříví a umožnit na svém území těžbu železné rudy. Též se zavázala poskytnout mu za levné ceny stavební materiály a pronajímat mu ročně 3000 pěších robotních dní poddaných z obcí Vrtěž, Borovec, Škvárec, Koronina, Kobylnice, Čtyři Dvory a Olešnička za paušální úhradu ve výši 4000 zlatých. Nájemce (pachtýř) se zavazoval k roční platbě 1600 zlatých nájemného (bez ohledu na výši výroby), k odběru smluvně stanoveného množství dřeva a robot, prodávat železo a železné výrobky do míst určených vrchností a odebírat pivo a pálenku z vrchnostenského pivovaru a lihovaru. Měl podle smlouvy i možnost do určité míry volně využívat a případně opravovat propůjčená výrobní zařízení, což ale bylo vázáno na předběžný souhlas vrchnosti. Smlouva dále obsahovala i ustanovení umožňující nájemci podniku v případě splnění daných podmínek získat po skončení pachtovního vztahu od majitele vyplacenu zůstatkovou hodnotu nově vybudovaných zařízení (podle analýzy pachtovní smlouvy z pera M. Myšky v publikaci Rytíři průmyslové revoluce). Byla tak podněcována a motivována i pachtýřova inovační aktivita, umožňující modernizaci a další rozvoj železáren na počátku 19. století. Karel Josef Homoláč ve svém podnikání dokázal úspěšně využít zejména toho, že první roky nového století byly pro železářskou výrobu mimořádně příznivé, a pozvedl zejména produkci v Olešničce a Borovci na vysokou úroveň. Karel Josef Homoláč zemřel ještě před koncem pachtovní doby 27. března 1806. Nájemkyní štěpánovských železáren se stala jeho vdova Anna, která se později provdala za štěpánovského hutního správce Schremse. Železárny ve Štěpánově ale zůstaly nadále v pozornosti Homoláčů (I. Štarha, Z dějin štěpánovských železáren, Sborník Matice moravské 85, 1966, též Rytíři průmyslové revoluce a též M. Kreps, Železářství na Žďársku). PhDr. JITKA KLEMENTOVÁ,CSc.

KOVÁK číslo 37 — 13. listopadu 2009/příloha

Na slovíčko s bezpečákem

Mohu být na pracovišti sám? LIBOR NOVOTNÝ, Regionální pracoviště OS KOVO Jihlava

Vzhledem k současné „krizi“ a neustálému snižování počtu zaměstnanců jsem zůstal na pracovišti sám. Jedná se o pájení s ochrannou atmosférou dusíku. Je z pohledu bezpečnosti práce vše v pořádku? K. H. , Nové Město na Moravě

Odpověď na tento dotaz poskytuje § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v platném znění, kde se píše, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby na pracovišti se zvýšeným rizikem nepracovali zaměstnanci osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, pokud jejich ochranu nezajistí jinak. Zda se jedná o pracoviště se zvýšeným rizikem, musí určit zaměstnavatel, který zná nejlépe konkrétní podmínky na svých pracovištích. Výše uvedené zvýšené riziko určí zaměstnavatel, potažmo odborně způsobilá osoba v prevenci rizik, na základě vyhledaných nebezpečných činitelů a následného vyhodnocení rizik týkajících se dotyčného pracoviště v souladu s § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétní rozhodnutí, zda práci na vašem pracovišti bude vykonávat jeden zaměstnanec nebo zaměstnanců více, je tedy výhradně odpovědností zaměstnavatele, který musí vždy organizovat práci tak, aby byla (§ 5 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.) zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že neznám vaše pracoviště, ještě pro názornost uvádím, že je třeba vzít v úvahu veškeré nebezpečné činitele, které se vašeho pracoviště týkají nebo mohou týkat, a proto je nutné přihlédnout také k níže vybraným odkazům určujícím okruh prací, které jsou pracemi podle § 5 odst. 1 písm. e) - kde zaměstnanci nesmějí pracovat osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, pokud zaměstnavatel nezajistí jejich ochranu jinak: * práce na vyhrazených zařízeních uvedených v § 6b zákona č.174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, v platném znění; * zaměstnanec nesmí vykonávat práce, pro které nemá znalosti a oprávnění nebo které jsou bezpečnostními předpisy pro obsluhu jedním zaměstnancem zakázány; * pracoviště, které bylo oblastním inspektorátem práce stanoveno jako rizikové z hlediska úrazu, nesmí být obsluhováno jedním zaměstnancem; * při práci ve výškách a nad volnou hloubkou (§ 3 odst. 8 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky);

* při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu (§ 4 odst. 2 nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu). Pokud tedy zaměstnavatel určí, že se jedná o pracoviště se zvýšeným nebezpečím, musí také stanovit, jaká opatření přijme, aby byly dodrženy zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na tomto pracovišti. Obecně je známo, že zaměstnavatelé tuto problematiku řeší pomocí technických prostředků (zavedení kamerového systému, použití vysílaček, instalace detekčního systému pro měření a kontrolu koncentrace dýchatelného ovzduší atd.) nebo organizačních opatření (například zaměstnavatel zajistí, aby osamocený zaměstnanec přerušil práci, pokud v ní nemůže pokračovat bezpečným způsobem, a aby o přerušení práce informoval bez zbytečného odkladu vedoucího zaměstnance, nebo zaměstnavatel zajistí, aby pravidelnou kontrolu samostatně pracujícího zaměstnance prováděl jiný zaměstnanec – vizuálně, sluchem, voláním, telefonem, nebo zajistí pravidelnou fyzickou kontrolu osamoceně pracujícího zaměstnance, například vrátným). Důležitou povinností zaměstnavatele je zajistit zaměstnanci, v případě nutnosti, poskytnutí okamžité první pomoci. Neznám sice konkrétní podmínky na vašem pracovišti (jeho velikost, systém přívodu a množství používaného dusíku…), ale požadoval bych po zaměstnavateli nainstalování detekčního systému pro měření a kontrolu koncentrace dýchatelného ovzduší. Dále ještě uvádím některé důležité informace týkající se rizikových pracovišť: * práce na osamocených pracovištích nesmějí vykonávat osoby mladší 18 let, těhotné ženy a matky do konce devátého měsíce po porodu; * zaměstnanec musí být řádně vybaven ochrannými prostředky a pomůckami v provozuschopném stavu a musí je umět používat; * pracoviště musí být vybaveno, vzhledem k druhu vykonávané práce, vhodnými prostředky pro poskytování první pomoci; * na snadno přístupném místě musí být vyvěšeny pokyny, jak má zaměstnanec v případě úrazu postupovat, tj. na koho se obrátit, koho volat apod., telefonní čísla lékaře, nemocnice, požárního útvaru, policie, tudíž zaměstnavatel musí vybavit osamocené pracoviště telefonem, vysílačkou apod.

Daňová odpovědna

Co se počítá do příjmů vyživované manželky? JINDRA PLESNÍKOVÁ, úsek odborové politiky OS KOVO

Chtěl bych uplatnit slevu na vyživovanou manželku za rok 2009. Vím, že moje žena nesmí mít příjem za toto zdaňovací období vyšší než 68 000 Kč, jak se o tom psalo v Kováku v lednu tohoto roku (poradna Za jakých podmínek je manželka pro účely daní vyživovanou osobou?, Kovák č. 2). Moje paní je nezaměstnaná, ale občas sežene brigádu. V této souvislosti se ptám: 1. Co se započítává do příjmů 68 000 Kč? 2. Dále jak se tato sleva uplatňuje, pokud jsem se oženil v říjnu tohoto roku? J. K., Pelhřimov 1. Do příjmů manžela/manželky se započítávají: • veškeré výdělky • podpora v nezaměstnanosti • nemocenská • mateřská • invalidní i starobní důchod • alimenty. Nepočítají se tam přídavky na dítě, sociální příplatky, příspěvek na bydlení a školní pomůcky, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, po-

rodné, pohřebné a příspěvek na péči o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na péči podle zákona o sociálních službách. Pokud máme majetek ve společném jmění manželů, nezahrnuje se do příjmu ani příjem, který plyne druhému z manželů nebo se pro účely daně z příjmů považuje za příjem druhého z manželů. 2. Je-li splněna podmínka pouze po část roku, uplatníme 1/12 částky za každý kalendářní měsíc, ve kterém podmínky splňujeme. To znamená ve vašem případě 3/12 . Tuto slevu uplatní poplatník prostřednictvím své mzdové účtárny. V případě, že má povinnost zpracovat si vlastní daňové přiznání, uplatní slevu v tomto daňovém přiznání.

I


EKONOMICKÁ KRIZE – POHLED ODBORŮ Analýza dosavadního vývoje, prognóza roku 2010, návrhy opatření (Pokračování z minulého čísla)

II. Vývoj veřejných financí ČR, odhady a doporučení pro nejbližší období a) K vývoji veřejných financí v posledním desetiletí Pokud bychom měli velmi stručně charakterizovat základní tendenci vývoje veřejných financí v posledních deseti letech – pak touto tendencí je nekoncepčnost, resp. absence jakékoli politiky či jednotící linie. Po celé toto období se jednotlivé koaliční vlády – nezávisle na tom, zda jejich převažující silou byly levicové, či pravicové strany – snažily dokázat ideu, že snižování daní, zejména přímých, tak i snižování daňové kvóty stimuluje hospodářský vývoj tak, že ho trvale urychluje. Vycházely z toho, že i přes snižování daňových sazeb přitéká do státní pokladny stále větší objem daní, a tudíž soustava rozpočtů směřuje k vyrovnanému rozpočtovému hospodaření. S tím pak souvisel i další závěr – pokud je nutno snižovat rozpočtové deficity, pak nejdůležitější cestou je restrikce nadměrných výdajů, zejména pak tzv. mandatorních výdajů. To je ve velké stručnosti a při určitém přípustném zjednodušení základní idea, která ovládala výchozí přístupy k tvorbě daňové soustavy a také přístupy ke koncepci státního rozpočtu – jako ústředního prvku soustavy veřejných financí – v uplynulých téměř deseti letech. Zda byl tento přístup úspěšný, či nikoli, je možno říci již nyní. Soustava státního rozpočtu trvale tenduje k deficitu a tento deficit se v příštích letech výrazně prohloubí. Výchozí parametry soustavy veřejných financí v letech 2000–2008 ukazuje následující tabulka. V ní jsou uvedeny pro větší přehlednost příjmy, v nichž jsou zahrnuty rozhodující položky příjmů a zejména se sleduje objem běžných příjmů. Přitom je zachycen vývoj hlavních zdrojů příjmů státního rozpočtu, kde právě v tomto období probíhal největší pohyb ve smyslu snižování, resp. úprav hlavních parametrů. (Tab. č. 1) Vedle příjmů jsou dále údaje o vývoji výdajů veřejných rozpočtů za stejné období. V tomto případě se omezíme pouze na agregovaná data a také na vývoj deficitu. (Tab. č. 2) Vývoj deficitu je sledován ve dvou veličinách – jednak jako celkový deficit mezi celkovými příjmy a výdaji veřejných rozpočtů a jednak jako běžný deficit, tj. jako rozdíl mezi běžnými příjmy a běžnými výdaji tak, jak je běžně sleduje statistika. b) Problém mandatorních výdajů

Údajný problém mandatorních výdajů v uplynulém desetiletí výrazně ovládal a dosud ovládá velkou část diskuse o udržitelnosti dosavadní rozpočtové politiky. Je tomu tak proto, že český státní rozpočet v sobě zahrnuje položku jednak příjmů sociálního pojištění a jednak také výdajů sociálního pojištění, které – jak je zřejmé z tabulky – mají v celém rozpočtu značný podíl a výrazně ho tak ovlivňují. Překračuje-li sociální pojištění více než třetinu běžných příjmů a analogicky také výdajů státního rozpočtu, pak to vyvolává zdání, že je rozpočet v příliš velkém stupni z hlediska svých výdajů předurčen, a tudíž není možné v těchto výdajích provádět restrikce, protože jsou dány zákonem. Uvedené specifikum státního rozpočtu je do značné míry anachronismem. Bylo by daleko lepší, kdyby tyto výdaje byly zcela osamostatněny ze státního rozpočtu např. ve formě samostatné veřejnoprávní Sociální pojišťovny. V té chvíli by diskuse na téma vysokého podílu mandatorních výdajů mohly ustat, pokud ovšem nejsou motivovány jinými důvody. Bohužel je nutno říci, že za posledních deset let se o vytvoření Sociální pojišťovny nejednou hovořilo, žádná vláda však nedokázala tuto myšlenku uvést do praxe, a to především pro odpor ministerstva financí, neboť příjmy sociálního pojištění umožňovaly vylepšovat peněžní toky rozpočtu. Tento existující systém tak ve značné míře deformuje soustavu státního rozpočtu – i když na obou stranách – ve výdajích i příjmech. Nicméně i kdyby byl systém sociálního pojištění osamostatněn a vyčleněn ze státního rozpočtu, byl by součástí systému veřejných financí. Hlavním efektem vyčlenění sociálního pojištění, resp. vzniku Sociální pojišťovny by pak byla především větší přehlednost státního rozpočtu. Diskuse o mandatorních výdajích byla v uplynulém období také svým způsobem uměle vyvolávaná, a to především nedostatkem příjmů státního rozpočtu (pomineme-li, že při vyvolání této diskuse mohly hrát významnou roli i jiné důvody). Hlavním důvodem stesků na údajně vysoký podíl mandatorních výdajů je fakt, že zhruba čtyři pětiny výdajů rozpočtu jsou předurčeny jednak přijatými zákony a jednak minulými rozhodnutími. Přitom tyto diskuse, často vedené velmi vášnivě, jsou v podstatě málo účelné. Sotva se totiž mohou opřít o nějaký exaktní rozbor či teoretickou formuli, která by stanovovala přípustnou úroveň mandatorních výdajů. V žádné z diskusích, které byly k tomuto účelu vedeny, zejména ze strany ministerstva financí, nezaznělo, jaký podíl mandatorních výdajů je považován za optimální – polovina rozpočtu, jedna pětina nebo ještě méně? Diskuse k problematice mandatorních výdajů byla v tomto období nezřídka doprovázena výrazně sub-

Tab. č. 1 – Konsolidované příjmy veřejných financí v letech 2000 – 2008 (v mil Kč) Celkem příjmy Běžné příjmy Daně z příjmů, zisku - fyzických osob - právnických osob DPH spotřební daně sociální pojištění

2000 815 608 770 004 174 064 98 272 75 792 145 918 70 880 287 356

2001 922 055 838 692 196 423 104 395 92 028 150 939 76 281 318 903

2002 1 059 685 893 186 220 120 114 404 105 716 154 439 79 493 334 970

2003 1 017 371 961 834 238 927 123 018 115 909 164 388 84 171 359 690

2004 1 087 276 1 023 551 253 138 133 329 119 809 181 780 95 847 388 345

2005 1 279 519 1 117 968 287 252 142 431 144 821 206 894 110 560 416 139

2006 1 239 015 1 171 742 278 556 136 783 141 773 218 120 119 549 441 914

2007 1 382 633 1 296 871 317 878 151 461 166 417 235 037 138 927 488 407

2008 1 485 700 1 373 200 328 700 143 300 187 600 254 800 133 00 513 400

2005 1 279 519 1 117 968 1 278 941 1 091 590 26 378 578

2006 1 239 015 1 171 742 1 381 105 1 170 845 897 -142 090

2007 1 382 633 1 296 871 1 419 105 1 212 196 84 675 -36 472

2008 1 485 700 1 373 200 1 501 900 1 266 000 107 200 -16 200

Tab. č. 2 – Konsolidované příjmy a výdaje veřejných rozpočtů v letech 2000 – 2008 (v mil Kč) Celkem příjmy Běžné příjmy Celkem výdaje Běžné výdaje Běžný deficit Celkový deficit

II

2000 815 608 770 004 877 596 760 050 9954 -61 988

2001 922 055 838 692 974 222 850 135 -11 443 -52 167

2002 1 059 685 893 186 1 071 433 931 719 -38 533 -11 748

2003 1 017 371 961 834 1 147 577 975 924 -14 090 -130 206

2004 1 087 276 1 023 551 1 178 028 998 482 25 069 -90 752


jektivními přístupy a často nerespektovala obecnou zkušenost či praxi. Problém mandatorních výdajů by bylo možné demonstrovat na příkladu normálně fungující firmy. Taková firma musí vydávat peníze na nákup materiálu, energie, na mzdy svých zaměstnanců, platit daně, platit za investice. Všechny tyto výdaje jsou předurčeny tím, že firma chce fungovat a prosperovat. Pokud to nebude dělat, pak zaniká. Volnost firmy v rozhodování o svých výdajích je v rámci daného roku v podstatě redukována jen na velikost jejího zisku, a to je zpravidla – v optimálním případě – do jedné pětiny jejích příjmů. Státní rozpočet je na tom obdobně. Má-li fungovat stát, pak také musí platit někdo jeho zaměstnance – nejen zaměstnance ministerstev, ale i školství, armádu, bezpečnostní složky, musí jim vytvořit podmínky pro práci, musí být udržován státní majetek a musí se do něho investovat (z praxe víme, že mnohé výdaje tohoto charakteru jsou v rozpočtu rozloženy na několik let, tedy předurčeny). Proto lze v rámci investičních výdajů sotva provádět výraznější škrty na rozestavěných akcích, pokud současně nechceme narušit jejich plynulost, zpravidla pak dochází k následným výdajům na konzervaci staveb a také škodám atd. Rozsah škrtů, resp. volnost rozhodování či jednání je v tomto případě dána v podstatě jen tím, že nebudou nové akce zahajovány. resp. jen výjimečně (nebezpečí havárií apod.). Kdo jiný než stát má investovat do výstavby silnic a celé infrastruktury, zajišťující fungování moderní společnosti? Přitom je v systému konsolidovaných veřejných financí v podstatě lhostejné, zda tyto investice probíhají přes speciální fondy, nebo přes státní rozpočet. Přes státní rozpočet také plynou peníze pro důchodce atd., a to rozhodně nejsou daně, ale peníze, které si tam lidé odkládají a na ně nemá rozpočet právo sáhnout. Zcela logicky proto rozpočet nemůže nemít poměrně malou volnost v nakládání s prostředky, které má k dispozici. Proto všechny úvahy o vysokém podílu mandatorních výdajů státního rozpočtu jsou tak pravděpodobně jen vyjádřením toho, že je to možná nepochopení podstaty těchto výdajů a tohoto problému. Ovšem daleko nejspíše šlo v minulosti a jde i v současnosti o zcela vědomý atak na redukci systémů sociálního pojištění a důchodové systémy. Nikoli zřídka se s touto diskusí setkáváme tam, kde se mandatorní výdaje ztotožňují s výdaji na sociální systémy, zdravotnictví apod. Podtónem takové diskuse je pak také snaha omezit tyto výdaje a převést je na privátní systémy – důchodového pojištění, lékařské péče atd. Tato diskuse je však také – pravděpodobně – i výrazem jisté bezradnosti a nekoncepčnosti rozpočtové politiky, do které se náš systém veřejných rozpočtů v posledních letech dostal. Především je to odraz neschopnosti systému státních financí vytvořit dostatečné zdroje k pokrytí těchto – jak bylo v mezinárodním srovnání mnohokrát dokázáno – nikoli mimořádně velkých výdajů.

c) Běžné výdaje Analýzy státního rozpočtu obvykle pracují s ukazatelem běžných výdajů, i když tento ukazatel není zcela odpovídající. Nezachycuje totiž výdaje investiční povahy, které rozpočet vždycky uskutečňuje. Přitom z povahy běžných výdajů by mělo být jasné, že i část investičních výdajů musí být hrazena z běžných daňových příjmů rozpočtu, podobně jako je tomu při hospodaření firemním. Při normálním firemním hospodaření se musí vytvářet dostatek zdrojů i na odpisy a z nich hradit investiční rozvoj, resp. obnovu investic. Jak je patrné při prvním přiblížení, pak se vývoj vztahu mezi běžnými výdaji a běžnými příjmy v letech 2000 – 2008 jeví relativně dobře. Deficit vznikající v první polovině dekády se změnil v přebytek, který v závěru sledovaného období byl již výrazný. Pokud však budeme sledovat vývoj deficitu, který by zahrnoval i výdaje investiční povahy, pak již v tomto deficitu lze sotva hovořit o jednoznačné tendenci. Jen v posledním roce se výrazně zmenšuje. (Tab. č. 3) Podrobnější pohled na strukturu výdajů rozpočtu ukazuje, že vývoj deficitu výrazně osciluje v jednotlivých letech a je patrné, že se tak děje na úkor vývoje investičních výdajů. Ostatní běžné výdaje přece jen mají určitý rostoucí trend. A tak se v roce 2005 investiční výdaje snižují oproti předchozímu roku, aby se v následujícím roce 2006 – ve volebním roce – výrazně zvýšily a vzápětí znovu poklesly. I vývoj tohoto ukazatele tak ukazuje další tendenci státního rozpočtu stejně jako veřejných rozpočtů – politický konjunkturalismus. Je přirozeně otázkou, zda podobné kolísání výdajů na investice je racionální, či nikoli. Obvykle je sice možné hovořit o tom, že investice se uskutečňují až tehdy, kdy se na ně vytvoří dostatek zdrojů. To však platí pouze v jednotlivém případě a nemůže to v plné míře platit v případě tak velkého agregátního ukazatele. Podrobnější pohled na jejich vývoj by totiž ukázal, že v tomto období se vyvíjejí krajně nerovnoměrně a sotva se tedy dá mluvit o tom, že by to byl výsledek spontánního přirozeného vývoje, jak by to nakonec v tak velkém systému, jakým je celá rozpočtová sféra, resp. ekonomika, mělo být. Z toho pak vyplývá i další dílčí závěr – investiční výdaje jsou ty, v nichž se uskutečňují různé restrikce, jestliže si to situace rozpočtu vyžaduje, resp. je-li nutné dosáhnout určeného deficitu. Jedním z problémů rozpočtové politiky uplynulého období pak bylo to, že běžné příjmy rozpočtu nebyly schopny zajistit plynulý vývoj ekonomiky rozpočtové sféry, nebyly schopny zajistit běžný chod ekonomiky. Tím máme na mysli stav, kdy soustavně docházelo k vytváření deficitů a navíc v době, kdy ekonomika prožívala období relativní prosperity. (Pokračování příště)

Tab. č. 3 – Konsolidované příjmy a výdaje veřejných rozpočtů v letech 2000 – 2008 (v mil Kč) Celkem příjmy Běžné příjmy Celkem výdaje Běžné výdaje Běžný deficit Celkový deficit

2000 815 608 770 004 877 596 828 294 -58 290 -61 988

2001 922 055 838 692 974 222 920 479 -81 787 -52 167

2002 1 059 685 893 186 1 071 433 1 003 492 -110 306 -11 748

2003 1 017 371 961 834 1 147 577 1 051 496 -89 662 -130 206

2004 1 087 276 1 023 551 1 178 028 1 082 870 -59 319 -90 752

2005 1 279 519 1 117 968 1 278 941 1 172 395 -54 427 578

2006 1 239 015 1 171 742 1 381 105 1 268 893 -97 151 -142 090

2007 1 382 633 1 296 871 1 419 105 1 301 225 -4354 -36 472

2008 1 485 700 1 373 200 1 501 900 1 361 200 12 000 -16 200

ČINNOST ORGÁNŮ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ V OBLASTI BOZP (V.) Mgr. MIROSLAV KOSINA, expert ČMKOS, Centrum BOZP a životního prostředí Tato skutečnost je již dlouhodobě kritizovaná i ČMKOS prostřednictvím jejích zástupců v radě vlády pro BOZP a pracovním týmu RHSD pro BOZP. Z tohoto důvodu také ČMKOS podporuje, aby obor pracovního lékařství byl zařazen mezi základní specializační obory a tomu také odpovídala délka dalšího vzdělávání lékařů v daném oboru. Pozice odbornosti pracovního lékařství jako základního minimálně čtyřle-

tého základního specializačního oboru v EU je klíčová i pro volný pohyb specialistů v EU. Vzdělávání v tomto oboru není možné podle Mezinárodní komise pro pracovní zdraví řešit jako certifikovaný kurs či nástavbu na jiné obory, právě také pro specifickou vazbu na zaměstnaneckou/podnikovou sféru. Jedním ze základních opatření Národního akčního programu pro BOZP je bod 7, kde je uvedeno, že v novele zákona č. 95/2004 Sb. a v jeho provádě-

III


cích předpisech bude Ministerstvem zdravotnictví ČR v souladu s požadavky EU zařazen obor pracovní lékařství mezi základními specializačními lékařskými obory. Toto řešení našlo podporu i u sociálních partnerů a podle posledních signálů i u zaměstnavatelů. Přitom právě ona znalost pracovního prostředí a pracovních podmínek, často mnoha lékaři zcela v praxi opomíjená, je tím vstupním vkladem pro řádné posouzení například zdravotní způsobilosti k práci nebo pro řešení vztahu mezi prací a zdravím či nemocí. Zařazením pracovního lékařství mezi certifikované kursy hrozí nebezpečí zániku oboru i přesto, že potřeba pracovních lékařů a poptávka ze strany zaměstnavatelů je velká. Nejde tu jen o nějaká přání komunity specialistů v pracovním lékařství, ale jde o zásadní brzdu implementace článku 7 rámcové směrnice EU č. 89/391. Proto byl rovněž požadavek rady vlády pro BOZP, ministerstva práce i sociálních partnerů shodný se stanovisky mezinárodních institucí, a Ministerstvo zdravotnictví ČR zůstalo ve svém návrhu osamoceno, čímž popřelo svou vlastní schválenou koncepci oboru ze dne 7. 4. 2004.

4. Profesionální onemocnění V roce 2008 bylo v České republice hlášeno u 1115 zaměstnanců celkem 1403 profesionálních onemocnění, z toho bylo 1327 nemocí z povolání a 76 ohrožení nemocí z povolání. Rozdíl mezi počtem postižených osob a počtem hlášených profesionálních onemocnění byl způsoben tím, že u 228 zaměstnanců byly v průběhu roku hlášeny dvě nebo více nemocí z povolání. Nejčastěji se vyskytovala kombinace syndromu karpálního tunelu na pravé a na levé ruce, který vznikl buď při práci s vibrujícími nástroji nebo při práci s přetěžováním končetin. V roce 2008 nebylo hlášeno žádné profesionální onemocnění u mladistvých ani u profesionálních sportovců. V roce 2008 absolutní počet pracovníků postižených profesionálním onemocněním vzrostl o 53, počet hlášených profesionálních onemocnění ve srovnání s rokem 2007 vzrostl o 112. Incidence profesionálních onemocnění stoupla z 28,6 případů na 100 000 zaměstnanců v roce 2007 na 30,7 případů. Postup při uznávání nemocí z povolání je upraven vyhláškou č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají, ve znění pozdějších předpisů. Uznání nemoci z povolání se opírá o posouzení zdravotního stavu, výsledky klinického vyšetření a ověření podmínek vzniku onemocnění orgánem ochrany veřejného zdraví, v jehož spádovém území je pracoviště, na němž osoba trpící onemocněním vykonává nebo vykonávala práci v pracovněprávním nebo obdobném vztahu. Nejvýraznější nárůst onemocnění, o 59 případů, byl zaznamenán v Pardubickém kraji, a to zejména v důsledku nárůstu počtu onemocnění způsobených fyzikálními faktory. V Moravskoslezském kraji bylo tradičně hlášeno nejvíce onemocnění (324 případů, tj. 23,1 % z celkového počtu onemocnění). Nejpočetnější kategorií profesionálních onemocnění v Moravskoslezském kraji představovala onemocnění způsobená fyzikálními faktory, celkem 225, tj. 29,4 % všech hlášených případů v rámci kapitoly II přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Šlo zejména o nemoci z vibrací, celkem 149 případů, a o nemoci z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování končetin, celkem 74 případů.

Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami Bylo hlášeno celkem 14 nemocí, z toho pět akutních intoxikací, jedna chronická intoxikace a 8 nádorových onemocnění. Nádor močového měchýře (položka 1.40) vznikl u tří dělníků chemické výroby ve věku 57 - 73 let, kteří byli exponováni výparům 2-naftylaminu v letech 1960 - 1977 po dobu 1 měsíce, jednoho roku nebo pěti let (doba latence byla 30, 36 a 47 let). Nádor ledvinové pánvičky, nádor varlete, nádor plic a bazaliom kůže (položka 1.42) vznikl u dvou koksařů, u jednoho chemika a u jednoho dělníka ve věku 50 - 64 let, kteří byli exponováni polycyklickým aromatickým uhlovodíkům v letech 1962 - 2008 po dobu 13 až 44 let (doba latence byla od 22 do 45 let). Nádor ledviny byl diagnostikován u 64letého mistra, který byl intoxikován 2,3,7,8tetrachlordibenzo-p-dioxinem při výrobě pesticidů v roce 1967 (doba latence byla 40 let).

IV

Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory Fyzikální faktory způsobily celkem 693 nemocí z povolání. Nejvýznamnější skupinou jsou nemoci periferních nervů z přetížení končetin. Nejvíce případů (195 nemocí) bylo hlášeno z Moravskoslezského kraje. Pod položkou rakovina kůže z ionizujícího záření je zahrnuto šest nádorových onemocnění. Bazaliom kůže byl diagnostikován u pěti důlních dělníků, kteří byli exponováni ionizujícímu záření v uranových dolech v letech 1952 - 1990 (doba latence byla v rozsahu 46 let až 53 let, medián byl 51 let). Spinaliom v oblasti nosu vznikl u 77letého důlního lamače, který byl exponován ionizujícímu záření v letech 1954 - 1976 (doba latence byla 52 let). Porucha sluchu způsobená hlukem byla zjištěna u 19 osob z 11 odvětví ekonomických činností. Velmi nízký počet poruch sluchu je možno pokládat za příklad účinnosti prováděné prevence. Práce s vibračními nástroji způsobila v roce 2008 celkem 238 onemocnění u 155 osob. Nemoci cév rukou z práce s vibračními nástroji byly diagnostikovány u 44 osob (75 nemocí), onemocněli zejména zámečníci, svářeči, montéři ocelových konstrukcí, brusiči kovů a cídiči odlitků. Nemoci periferních nervů z práce s vibračními nástroji vznikly u 104 osob (144 nemocí), onemocněli zejména pracovníci při výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, pracovníci při výrobě základních kovů, hutním zpracování kovů a ve slévárenství. Jednalo se převážně o zámečníky, svářeče, brusiče kovů a cídiče odlitků. Nemoci kostí a kloubů z vibrací byly hlášeny u 15 osob, jednalo se o 19 nemocí. Nemoci z přetěžování končetin byly uznány u 287 osob. Nemoci šlach, šlachových pochev, úponů, svalů a kloubů z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování byly v roce 2008 zjištěny u 114 osob (187 nemocí). Nejčastěji onemocněli montážní dělníci, zámečníci, svářeči, brusiči skla a dělníci při těžbě dřeva. Nemoci periferních nervů z přetížení končetin byly zjištěny v roce 2008 u 178 osob (237 onemocnění). Nejčastěji onemocněli montážní dělníci, zámečníci, svářeči, šičky a horníci.

Nemoci z povolání dýchacích cest, plic, pohrudnice, pobřišnice Silikózy a pneumokoniózy uhlokopů způsobené prachem s obsahem krystalického oxidu křemičitého byly hlášeny u 86 zaměstnanců. Nejvíce těchto nemocí vzniklo v Moravskoslezském (54 případů) a Středočeském kraji (21 případů). Onemocněli zejména zaměstnanci při těžbě uhlí (77 případů). Počet hlášených pneumokonióz se v posledních letech udržuje zhruba na stejné úrovni a oproti minulosti je podstatně nižší, což je průkazem účinnosti preventivních opatření, zejména preventivního vyřazování horníků z rizikové práce po vyčerpání nejvyšší přípustné expozice. Nemocí způsobených azbestem bylo v roce 2008 hlášeno 28. Mezotheliom pleury vznikl u pěti zaměstnanců exponovaných azbestu v letech 1950 - 1994. Počet onemocnění z azbestu, včetně nejzávažnějšího mezotheliomu, je stále velmi nízký oproti jiným evropským zemím. Rakovina plic z radioaktivních látek byla diagnostikována u pěti zaměstnanců, kteří byli exponováni ionizujícímu záření při těžbě a úpravě uranových rud v letech 1952 - 1978. Nejkratší doba latence byla 45 let, nejdelší 55 let. Bronchiálním astmatem nebo alergickou rinitidou onemocnělo 49 zaměstnanců. Nejčastěji byli postiženi zaměstnanci při výrobě potravinářských výrobků (20 případů). Největší zastoupení měli pekaři, nejčastějším vyvolavatelem onemocnění byla mouka.

Kožní nemoci z povolání Kožních nemocí z povolání bylo v roce 2008 diagnostikováno celkem 233. Kontaktní alergická dermatitida se vyskytla 176x, iritační dermatitida 54x a proteinová dermatitida, urtika a Quinckeho edém se vyskytly jednou. Vzhledem k tomu, že v současné době převažuje snaha udržet si zaměstnání, dochází u této skupiny onemocnění pravděpodobně častěji k projevům disimulace (popírání nebo zatajování nemoci) a dá se předpokládat, že jejich skutečný počet je vyšší. U některých pacientů byla nemoc způsobena více noxami, proto je celkový počet výskytů nox (škodlivin) vyšší než počet případů hlášených kožních nemocí. Mezi příčinami kožních nemocí z povolání zaujímají tradičně první místa ropné výrobky a plastické hmoty. Nejčastěji onemocněli zaměstnanci při výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků. (Pokračování příště)

PLZEŇSKÝ PANASONIC KRIZI NEPODLEHL

Recommend Documents