Žákovský časopis
PLÁTEK Rok: 2012
Číslo: 4
Od nás pod stromeček nedostanete ani kousavý svetr, ani bačkory, ani nic podobného. My Vám nadělujeme prima chvíle strávené při čtení našich článků.
Aďa Kyánková, 6. A
Úv
ík n od
Rok: 2012
Stránka 2
Slovo šéfredaktorky - Kačky
Čau čtenáři! Je tu pro Vás počtení ve vánočním Plátku a také nějaké to info, co se dění ve škole týká ;). Nejdříve byste měli vědět, kdo je nový šéfredaktor. Po domluvě a hlasování se redaktoři Plátku shodli na tom, že titul šéfredaktora svěří mé maličkosti. Je to pro mě něco nového a doufám, že i nadále budete věrnými čtenáři Plátku. No a to byla asi jediná moje povinnost, kterou jsem Vám musela sdělit, ale i tak mám ještě něco na srdci. Předpokládám, že všichni už máte v hlavě Vánoce, oslavu Silvestra a určitě i nějaký to předsevzetí. Mimochodem i já už jsem si snad poprvé za X let jedno vymyslela. Takže stavějte sněhuláky, bobujte, lyžujte.. pro mě za mě v tom sněhu dělejte třeba kotrmelce, ale hlavně si užijte prázdniny, přeji bohatého ježíška a v mezičase mrkněte na školu. ;) (S)mějte se! Kateřina Králíková, 9.A
Školní parlament
ě Jistě víte, že členové školnín l á ho parlamentu připravují druhý u t Talentmánie. Každý z nás se Ak určitěročník na ni těší jednak proto, aby viděl vystoupení svých spolužáků, ale taky hlavně proto, aby se ulil od učení. I když poslední den před vánočními prázdninami zkoušení a psaní testů nehrozí. Ale víte kolik úsilí dá pořadatelům připravit pro vás Talentmánii? Pondělní odříkání si sladkého spaní, přemáhání se k dřívějšímu jití do školy, spoustu úkolů navíc a každodenní nervy, jestli to vyjde. A když už máte vše naplánované, přijde zpráva, že by se to mohlo zrušit. Samozřejmě se proti tomu ihned ohradíte a hájíte své plány. A tak se pro zachování paní Talentmánie zapojí i pan Ústupek. Málo zájemců pro soutěž? Bude přehlídka! A tak byla paní Talentmanie panem Ústupkem zachráněna. Někteří žáci budou soutěžit, jiní vystoupí mimo
soutěž. Dokonce jsme i zvolili porotu a vybrali moderátory. O moderování pořadu byl velký zájem. Vybírali jsme z osmi dívek. A kdo že to je? Na to si budete muset počkat do Talentmánie. No uznejte, nebylo by to překvapení. Ale abyste si nemysleli, že Talentmanie je jediná záležitost, kterou na parlamentu probíráme, snažíme se také o obnovení školního rádia! Tedy ne my všichni, ale dvojice dívek se svými kamarády. Samozřejmě jsme se zabývali i výzdobou tříd na Vánoce. Soutěž o nejkrásnější třídu nemůže před Vánoci chybět. Výzdoba se bude hodnotit podle vám již známých kritérií a vyhodnocení se uskuteční 21.12., to je v den pořádání Talentmánie. Ze školního parlamentu Vás zdraví Karolína Davídková, 8. C
Talentmánie Konkurz do pořadu Talentmánie proběhl v pátek 30.11.2012. Přítomni byli nejen soutěžící, ale i zástupci ze školního parlamentu, kteří si měli průběh konkurzu zajistit, ale odborný dohled musely vykonávat paní učitelka Máslová a paní psycholožka Niedobová. Po krátkém uvítání přišli na řadu soutěžící. Oproti minulému roku bylo přihlášených málo. Když už to s Talentmánií vypadalo špatně, začali v průběhu konkurzu přicházet další soutěžící, z čehož měli všichni radost, a tak jsme konkurz mohli zakončit s čistým svědomím. Přihlášení by mohli předvést skvělé výkony, ale za předpokladu, že svá vystoupení docvičí. Ale pozor, na parlamentu se projednala malá změna. Talentmánie nebude jen soutěž, ale bude to soutěž skombinovaná s přehlídkou, to znamená, že některá čísla budou hodnocena a některá budou pouze pro zábavu. Soutěžit by se mělo ve třech kategoriích: tanec, zpěv a hra na hudební nástroje. Mně, jakožto účastníkovi konkurzu, se čísla líbila a určitě se máte na co těšit. Valča Chytrá, 9. B
ž á t or p Re
Rok: 2012
Stránka 3
Exkurze žáků 9. ročníku
Je už tradicí, že se žáci devátého ročníku každoročně zúčastňují poznávacího literárněhistorického zájezdu do Lidic, Prahy a Terezína. Tentokrát jsme jeli v pondělí 22. 10. 2012 a vraceli jsme se v úterý 23. 10. 2012. Doprovod nám dělaly paní učitelky Kyánková, Ošlejšková a Lenka Vaňková. V pondělí ráno nás autobus posbíral u školy a kolem šesté jsme vyrazili na cestu. Moje představa, a myslím si, že ne jenom moje, o tom, že brzké vstávání dospím v autobuse, nedopadla nejlíp, jelikož už po ránu byli všichni plní keců a měli potřebu je sdílet i se spolužáky na druhé straně autobusu. Ještě v dopoledních hodinách jsme přijeli na první místo naší exkurze. Byla nám přidělena moc milá paní průvodkyně, která nás provedla po pietním místě, kde bývala obec Lidice. Vyprávěla nám příběh Lidic až do jejich konce, do jejich vyhlazení za druhé světové války. Procházeli jsme po rozlehlé louce, na niž byly už jen sem tam pozůstatky základů některých domů. Součástí venkovní prohlídky je i sousoší dětí z Lidic, které odlila Marie Uchytilová. Následovala prohlídka uvnitř muzea, kde jsme zhlédli zfilmované příběhy lidí z Lidic, kteří přežili, ale i lidí, kteří takové štěstí neměli. Po dojemné prohlídce následovala cesta do Terezína. První, co jsme viděli, bylo velké opevnění, jedna ohromná louka a nespočet pomníků na ní. Ani za bránou na nás nečekalo nic hezkého na koukání. Musím uznat, že záchody byly moderní, ale všech-
no okolo bylo nechané v původním stavu, aby si člověk uvědomil, jakým způsobem museli žít někteří lidé. Pan průvodce nás provedl všemi kouty této pevnosti, přes místnosti velikosti učitelského kabinetu, kam prý byly zavírány desítky lidí, samotky bez světla, také hromadné místnosti na spaní s jedním záchodem a s jedněmi kamny, kam se mělo vejít až 500 lidí, až po jakási vrátka, za kterými bylo asi pět schodů dolů, a potom následovala strašně dlouhá a klikatá chodba k popravišti. Po ukončení této prohlídky jsme se vydali na cestu do našich „apartmánů“. Po ubytování se na Smíchově jsme se odebrali na večerní procházku Prahou zakončenou na Václavském náměstí, kde jsme si koupili něco k jídlu. Ráno jsme vstali a už o půl osmé jsme se vydali na cestu. Autobus nás vyložil někde poblíž Hradu a znovu jsme do něj mohli nastoupit až večer před odjezdem. U Hradu jsme zhlédli nácvik oslav 28. října. Poté jsme si prohlédli chrám sv. Víta. Naší další hlavní zastávkou byla Židovská čtvrť, ale po cestě jsme si ještě prohlédli památky, jako jsou Schwarzenberský palác, Zlatá ulička, Loreta a další. V Židovské čtvrti jsme se seznámili s židovskými obřady a zvyky. Prohlédli jsme si synagogu a židovský hřbitov. Na všech byla znát únava, ale i radost, když se konečně blížila prohlídka Národního divadla. Koukli jsme na základní kameny a jiné věci související s historií divadla. Usadili jsme se do hlediště, galerky, ale i na nejvyšší balkonek, ze kterého jsme pozorovali tým složený ze světově známé choreografky, požárníka, režiséra a dalších asi pěti lidí, kteří podle paní průvodkyně organizovali už asi tři hodiny kousek scény k večernímu představení. Naši exkurzi jsme zakončili na Vyšehradě a prohlídkou Slavína. Pos l ed ní cest a v ed la k Wilsonovu (hlavnímu) nádraží, kde už na nás čekal autobus, který nás po náročném, ale velmi zdařeném výletu odvezl domů. Kačka ♥ 9. A
Rok 2012
Z
cí k a
Stránka 4
Projektový den v 9. A
Naše třída měla stejně jako všechny ostatní třídy projektový den 22. listopadu 2012, téma bylo „Zlatá bula sicilská“. Datum konání projektového dne 22.11. mně připomnělo důležitý letopočet 1212, který zná z dějepisu určitě každý člověk. Ráno jsme se sešli ve třídě a začali si chystat potřebné věci. Úkoly jsme měli už předem rozdělené, abychom věděli, kdo co bude dělat. Skupina spolužáků se zabývala vyhledáváním a zpracováváním důležitých informací týkajících se buly. Jelikož naše třída ZZV nemá ve třídě počítač, který jsme potřebovali k tvorbě kvízu, tak jsme dostali k dispozici učebnu Zeměpisu (naši bývalou třídu). Kvíz jsme vytvářeli k ukázce z filmu Noc na Karlštejně. Někteří z nás se přesunuli do této třídy a začali hledat ukázku a vymýšlet otázky. Na internetu se nám žádná ukázka nelíbila, a proto jsme si stáhli celý film. Začali jsme pracovat na ukázce, přemýšleli jsme, jak bychom to udělali, aby to třída 9. B neměla jednoduché. Pro žáky z 9.B byl kvíz určen. Měli jsme otázky typu: „Kolik projíždělo koní? “ „Kolik svícnů bylo na stole?“ Ale nakonec jsme tento úkol zvládli. Všechny naše nápady a názory jsme musely my, holky z bývalého céčka, prodiskutovat třeba i vleže na stupínku :) Mezitím dole v dílnách další skupina vyráběla korunovační klenoty. Kromě toho jsme se museli shodnout na pravidlech třídy a zpracovat si vlastní bulu. Po 5. vyučovací hodině jsme se přesunuli do 9. B. Žáci měli pro nás nachystanou tajenku k ukázce z filmu a papíry na vyplnění, ale nastal problém. Nikdo neměl propisku, nakonec jsme si pomohli a tajenku k ukázce vyluštili. Pak jsme se přesunuli k nám do třídy 9. A a předvedli jsme, jak jsme úkoly splnili my. Měli jsme 15minutovou přestávku a čekali jsme na překvapení, které se mělo odehrávat v malé tělocvičně. Celý den jsme byli napjatí a přemýšleli o tom, co za překvapení (za 10 Kč) pro nás učitelé vymysleli. Když jsme se konečně přesunuli k malé tělocvičně, začali z ní vycházet naší mladší spolužáci ze šestého a sedmého ročníku, hned jsme začali vyzvídat, co to je za překvapení. Zajímalo nás, jestli to byla sranda, nebo nuda. Byli nadšení a říkali nám: „Je to sranda.“ Jenže pak se ozvalo, že to je povídaní o historii, a to nás celkem dost otrávilo. Posadili jsme se do malé tělocvičny a čekali, co se bude dít. Začaly se ozývat strašné rány a my neviděli, co to je. Ve dveřích se objevil pán s velkým kloboukem (bubeník). Měl na sobě starodávné rytířské oblečení a vykládal nám vše o době, ze které k nám údajně přišel. Mluvil o svém oblečení a předváděl dobové zbraně. Bylo to velmi zajímavé vyprávění. Myslím si, že projektový den byl vydařený, a těším se na další, ale pro mě už poslední :) Sabina Šálovská, 9. A
Za
í kc
Rok: 2012
Stránka 5
Projektový den v 7. B
Projektový den se měl konat 22. listopadu a u nás ve třídě nastal ale jeden velký problém. Velmi mnoho nás mělo v tento den chybět, takže nám nebylo nic moc platné, že jsme se v předstihu rozdělili na skupinky, protože třeba z pětičlenné skupinky zůstali pouze dva její členové. Měli jsme obavy, abychom stihli všechny úkoly udělat, a tak někteří z nás přišli do školy už v sedm hodin a začali pracovat o hodinu dřív. Naplno jsme se ale rozjeli až první hodinu, kdy už dorazili všichni, co nebyli nemocní. Mou prací bylo vytvořit ještě se dvěma kamarádkami takový „životopis“ Přemysla Otakara I. Ze začátku jsme moc nevěděly, co o něm máme psát, protože jsme měly sice spoustu materiálů, ale nedařilo se nám z nich vybrat důležité informace. Pak se nám přece jen podařilo něco vybrat, sepsat a upravit na počítači, přidat obrázek a nakonec si myslím, že se nám povedlo docela slušné dílko. Tím, že nás tolik chybělo, zůstal v jedné skupině dokonce jen jeden člen! Naštěstí úkol, najít význam slova bula, který měl můj spolužák, nepatřil k těm nejtěžším a s malou pomocí ho zvládl velmi dobře a rychle vypracovat. Úkol o bule byl ještě jeden, ten už se ale týkal přímo Zlaté buly sicilské. Zpracovávali ho ale jiní kluci z naší třídy, i když ten jeden žák toho udělal jednoznačně nejvíc. Jedním z úkolů byla i tvorba korunovačních klenotů. Normálně to bývá spíš záležitost kluků, tentokrát se ale zapojily i holky. Vyráběly nejdříve jablko z polystyrénové kuličky, dřevěných špejlí, korálků a žlutého celofánu, které ještě nabarvily žlutou barvou, pak jim ale ještě zbylo dost času i na žezlo, které vyrobily z dřevěné tyčky. Za tento úkol si samozřejmě všechny, co na něm pracovaly, zaslouží pochvalu. Co mě zaujalo, tak to byla tvorba třídní buly. Sice jsem bulu nedělala, ale o to víc mi to přišlo zajímavé. Spolužáci za pomoci naší paní učitelky třídní opálili okraje papíru a rozetřeli po něm mletou kávu smíchanou s vodou, aby vznikl „pergamen“. Na ten potom napsali naše třídní pravidla a kluci ještě vytvořili z vosku „bulu“, kterou stužkou připevnili k papíru. Myslím si, že obzvláště tento úkol zaslouží velký obdiv, protože to nebylo zas až tak jednoduché. Poslední úkol byla tvorba kvízu k filmu „Noc na Karlštejně“. Na něm pracovaly většinou holky, které se mnou dělaly životopis Přemysla Otakara I. Měly kvíz hotový poměrně rychle a povedl se jim. Po obědě jsme se s ostatními žáky sedmých tříd a se šesťáky shromáždili v malé tělocvičně, kde pro nás bylo nachystáno překvapení. Byla to taková beseda o tom, co nosili vojáci v třicetileté válce, co bylo v té době moderní, co používali k boji atd. Řekla bych, že to bylo docela zajímavé, akorát jsme neslyšeli všechno, protože bylo málo času. Po besedě na nás čekal už jenom jeden úkol. Měli jsme ukázat naše výtvory a předvést kvíz, který jsme sestavili. Čekala nás ještě návštěva ostatních dvou tříd. Do naší třídy jsme šli jako do poslední. Byly to i trochu nervy, i když tam byli jen spolužáci z jiných tříd, protože jsme se nechtěli ztrapnit. Možná bych mohla říct, že jsme měli ze všech tří tříd nejtěžší prezentaci. Povedla se nám samotná prezentace úkolů i promítnutí kvízu a mohli jsme si s klidným svědomím říct, že to máme za sebou a že jsme to zvládli. Na závěr už jsme jenom douklízeli třídu a rozešli se domů. Projektový den hodnotím docela kladně. Spousta nás sice chyběla, přesto se nám ale povedlo úkoly splnit. Někteří spolužáci by mi možná dali za pravdu v tom, že bychom to stihli, i kdybychom začali jako ostatní žáci pracovat až první hodinu. Jsme skvělý tým a moc se nám to povedlo. Radmila Centnerová, 7. B
Rok 2012
Za
í kc
Stránka 6
Přednáška o první pomoci
Dne 14. 11. 2012 a 15. 11. 2012 se na naší škole uskutečnila přednáška o první pomoci. Této přednášky se zúčastnili žáci druhého stupně. Akci pořádala ZP MV ČR spolu s lektorkou Blankou Roháčkovou. Přednášku pro nás zajistila pí Blanka Hégrová ve spolupráci s pí uč. A. Stejskalovou. Do naší školy přijely: Lektorka Bc. Blanka Roháčková – vystudovala střední zdravotnickou školu (obor dětská sestra) a lékařskou fakultu (bakalářské studium) Zita Lysáková - pracuje jako referent, specialista na marketing. Základní věci, které bychom si měli zapamatovat: Prioritou je zajištění oběhu krve a tím i funkce mozku u postiženého a ochrana vlastního zdraví. Když uvidíme na zemi ležet člověka, nikdy k němu nepřistupujeme v oblasti rukou. Přiblížíme se k němu od nohou a vyzkoušíme, zda není opilý nebo nás nechce ohrozit. Když vyloučíme agresivní chování zraněného, zjistíme, co se mu stalo. Rozhlédneme se, kde se nehoda přihodila, a voláme 155 – na této lince je pomoc nejrychlejší. Nahlásíme adresu místa nehody, svoje jméno a rozsah zranění.
Bc. Blanka Roháčková předvádí žákům stabilizovanou polohu.
Člověku s epileptickým záchvatem nepodáváme tekutiny, neotíráme ho vodou. Dbáme na to, aby si při záchvatu nezpůsobil úraz. Odstraníme z jeho blízkosti předměty, o které by se mohl zranit. Počkáme, až záchvat proběhne. Pokud má postižený otevřené zranění, ze kterého vytéká krev, musíme krvácení okamžitě zastavit obvazem. Pokud prosakuje, přidáme další vrstvy. Místo obvazu můžeme použít tričko nebo košili. K tonoucímu zavoláme hasiče na lince 150, záchrannou službu 155. Snažíme se mu podat nějakou větev nebo tyč. Dbáme na to, aby nás neohrozil. Tonoucího nezachraňujeme, pokud nejsme zdatnými a zkušenými plavci.
Rok: 2012
Z
cí k a
Stránka 7
Přednáška o první pomoci
Resuscitace
Postižený nedýchá. Nemusíme mu poskytnout umělé dýchání, ale začneme masáží srdce, která musí být prováděna silou přiměřenou k velikosti postavy postiženého, u dospělého člověka stlačením zkřížených dlaní uprostřed hrudní kosti. 30x stlačíme hrudník. Pokud provádíme i umělé dýchání, pak 30x stlačíme a 2x vdechneme. Masáž provádíme do příjezdu záchranné služby. U dítěte provádíme masáž jen dvěma prsty pravé ruky, 30x stlačíme hrudník, 2x vdechneme (POZOR!) přiměřeně velikosti hrudníku a plic dítěte. Nevydechneme všechen vzduch do malých plic dítěte, mohli bychom mu ublížit. Dýchání z plic do plic poskytujeme pouze lidem ve svém nejbližším okolí, o kterých víme, že nás nemohou nakazit přenosnou chorobou.
Ještě něco navíc: Zlomenina – nikdy se nesnažíme srovnat zlomenou kost. Způsobili bychom postiženému ještě větší úraz. Pokud je zlomená noha, znehybníme ji svázáním postižené nohy ke zdravé. Je-li zlomená ruka, vložíme ji do závěsu, čímž končetinu znehybníme. Otevřená zlomenina – zastavíme krvácení obvazem. Nezatlačujeme vyčnívající kost! Obložíme ji obvazem, potom přikryjeme krycím obvazem. Znehybníme jako u běžné zlomeniny. Jak se přednáška líbila? P.uč.Tejkal - rozhodně se mi přednáška líbila, dozvěděl jsem se hodně věcí, které jsem nevěděl. Touto přednáškou jsem byl obohacen. Pí.uč. Opatřilová - přednáška se mi líbila, chybělo mi více možností vyzkoušet si praktickou pomoc. Například masáž srdce. Gabriela Slavíková, 8. B: „Jo, bylo to dobrý. Jen výklad o tom epileptickým záchvatu byl hodně zajímavej.“ Michaela Ryzí, 7. B: „Bylo to docela dobrý, ale nějaká zranění byla popisována tak, že mně bylo na zvracení.“ Terezie Jančálková, 7. C: „Jo, mně se to líbilo.“ Alča Stejskalová, 7. C
Za
í kc
Rok: 2012
Stránka 8
Divadelní představení
Dne 16.11.2012 jsme my, žáci 7. tříd, navštívili divadlo Radost v Brně. Učitelé pro nás vybrali představení s názvem Kytice. Byli jsme zvědavi, jak si herci poradí s předvedením Erbenových balad. Před odjezdem jsme měli první hodinu a ještě kousek té druhé. Po svačině jsme se sešli u autobusu. Skoro všichni chtěli sedět vzadu na pětce. Cesta nebyla moc dlouhá, každý se něčím zabavil. Jakmile jsme dojeli, museli jsme počkat, než nás pustí do sálu. Někteří se koukali na obrázky týkající se vystoupení, někteří si jen tak povídali. Do sálu nás zavolali za chvíli. Usadili jsme se na sedadla a představení začalo. Na úvod zazpívali herci první tři sloky z úvodní básně stejnojmenné sbírky Kytice. Po této krátké ukázce následovala balada Vrba. Tuhle baladu jsem neznala, ale i přesto jsem jí porozuměla. Byla to krásná, ale i velmi smutná balada. Další baladou byl Vodník. Následovala balada Zlatý kolovrat, která mně připomínala veršovanou pohádku. Byla zpracována vtipně a měla šťastný konec. Poslední baladou byla Svatební košile, převelice strašidelná balada. Asi jenom já jsem se u toho bála. Na konec herci dozpívali další tři sloky z básně Kytice. Sklidili od nás velký potlesk a taky si ho podle mého názoru zasloužili. Po vystoupení si většina spolužáků koupila něco na zub. Zašli jsme si pro věci do šatny a odjeli do školy. Hodnocení dne: Moc se mi tenhle den líbil, byl moc poučný (aspoň pro mě). Hned několik dnů po tomto nádherném vystoupení jsme začali číst knížku Kytici a při čtení některých balad jsem si vzpomněla na divadlo. Pavla Janečková, 7. B
Postřehy k divadlu Kytice podle K. J. Erbena Vybrané balady ze sbírky: Kytice, Vrba, Vodník, Zlatý kolovrat, Svatební košile Nejvíce se mi líbily tyto balady: Svatební košile, Zlatý kolovrat Proč? Svatební košile byla zpracována jako horor. Měla pestrý děj. Stále se něco dělo. Balada Zlatý kolovrat byla spíše humoristická. Zlá macecha se v ní opila. Vlastní dcera vypadala jako padesátiletá žena. Nelíbilo se mi zpracování balady: Vodník Proč? Hrálo se s loutkami. Bylo to velmi drastické. Jela bych na toto divadlo znovu? Proč? Ano, jela. I když se mi tam něco nelíbilo, bylo to úžasné představení. Anna Zemánková, 7. C
P
h ě říb
Stránka 9
Rok: 2012
Proč?
Seděla na lavičce a vítr jí cuchal její dlouhé kaštanové vlasy. Dívala se za odjíždějícím vlakem a přemýšlela. Přemýšlela o tom, jak je život nespravedlivý. Náhle se kolem prohnal hlasitý poryv větru a někde v dáli mu vlak odpověděl zatroubením. Barevné lístky kaštanu se roztančily a dívka se usmála, když viděla, jak po nich černý vychrtlý pes marně chňape zuby. Chvíli běhal dokolečka, až najednou ulehl k jejím nohám. Přerývavě dýchal a vyplazoval jazyk. Pozorně se mu zadívala do očí a došlo jí, že jsou zvláštní. Smutné. Podrbala ho za ušima a odpovědí jí bylo veselé mávání psího ocasu, avšak výraz psích očí zůstával stále smutný. „Proč?“ říkala si. Z přemýšlení ji vytrhl noční vlak. Zabrzdil a vlna větru odhalila její uplakanou tvář. Dveře vlaku se otevřely a z nich vystoupil muž, připomínající vzhledem spíše Krakonoše. Pes, dosud vyčkávající u dívky, zastřihal ušima a vesele se hnal k příchozímu. Ten však nevypadal, že by byl zrovna rád. Měl v úmyslu si psa nevšímat, ale když mu položil tlapy na stehna, zamračil se a rozhlédl se kolem. Nikoho nespatřiv, pousmál se a s hrozivým výrazem v obličeji psa surově kopl. S hlasitým kňučením se zvíře zhroutilo k zemi. Dívka opodál sebou trhla a rozeběhla se směrem k tomu bezcitnému člověku. V očích mu jiskřilo a snad i pohled na to trpící zvíře mu přinášel uspokojení. Zadíval se mu hluboko do očí a tvář se mu zkroutila, snad snahou o úsměv. Vztáhl ruku a prohrábnuv si vlasy, znovu napřahoval nohu k výkopu. V tu chvíli doběhla dívka až k nim. Uviděla zvíře, ležící na zemi s pohledem tak důvěřivým, jakým se může dívat opravdu jen pes na svého pána. A viděla také pravou nohu útočníka, ten kus těla, přinášející utrpení nevinnému zvířeti. V okamžiku jí hlavou proběhlo tisíce myšlenek, ale ona nezaváhala. Rozkřičela se na toho neznámého muže a on, stojící tu v domnění, že je sám, sebou škubl. Výraz jeho tváře se postupně měnil. Rýhy na čele se ještě více prohloubily a jeho obličej v jednu chvíli vypadal jako tvář tygra před útokem. Avšak když nádražní hodiny odbily půlnoc, zatvářil se jinak. Vrásky se vrátily do stejné velikosti jako předtím a znovu se mu na tváři objevil škleb. Odešel. Dívka se bezmocně vrhla ke zvířeti. Zadívalo se na ni svýma očima a olízlo jí ruku. Usmála se. Po roce seděla dívka opět na té samé lavičce s tím stejným psem na klíně. Rozdíl byl jen v tom, že tentokrát byli oba šťastni. Proseděli tam celé hodiny. Až přijel noční vlak a z něj vystoupil ten zvláštní muž. Pes, zavětřiv ho, vrhl se s radostí k němu. Karolína Davídková, 8. C
Pro chytré hlavy
y k an Ahoj, jsem tu opět já a moje hádanky. Tentokrát si pro Vás chystám hádanky na trochu d jiné téma než minule, ale jenom první dvě. Třetí bude zase o něco víc složitá. Na hádanky Há
z minulého čísla jsem sice od nikoho správné řešení nedostala, i když jste se snažili, neznamená to ale, že nemůžete pokračovat v luštění. Zde jsou nové hádanky: 1. Kdo má vpředu dvě oči, ale vzadu ještě spoustu dalších? 2. Má to šest nohou, dvě hlavy, dvě ruce, čtyři uši a kráčí po čtyřech. Co to je? 3. Tři muži se jdou ubytovat do hotelu. Pokoj stojí třicet korun, každý tedy zaplatí deset korun. Za chvíli ale recepční zjistí, že je pokoj levnější a stojí jen dvacet pět korun. Vyšle tedy poslíčka, aby pět korun vrátil. Poslíček jde, ale neví, jak je rozdělit mezi tři muže, takže si dvě koruny nechá, a každému z mužů dá korunu. Každý muž tedy zaplatil devět korun, dohromady dvacet sedm korun. Poslíček má dvě koruny, to dává dvacet devět korun. Ale kde je ta poslední koruna do třiceti??? Kdo jste se pokoušeli vyluštit hádanky z minulého čísla, můžete si zde přečíst řešení: Zátka stojí pět haléřů, protože deset haléřů se musí rozdělit rovným dílem mezi láhev a zátku. Koruna zůstane u lahve. „Toyota“ stojí dvě stě padesát tisíc korun. Postup řešení je stejný jako u předešlé hádanky. V autobuse je jedenáct tisíc devět set devadesát nožiček. Musíme vždy spočítat obsah jednoho batůžku a pak vynásobit sedmi. U dívek získáme výsledek tak, že vynásobíme sedmičku dvojkou. Kdo mi první řekne správné řešení všech tří nových hádanek, dostane skvělou odměnu. Radmila Centnerová, 7.B
sí i l u
Rok: 2012
Stránka 10
Dopravní prostředky k á z Chodím do školy kolem parkoviště. Dnes mne napadlo, jak by asi dopadlo, kdyby si někteří učie Z telé začali libovat v ilegálních závodech aut. Kdyby pí uč. Ošlejšková závodila cestou do Boskovic s pí uč. Sedlákovou nebo p. uč. Tejkal s p. uč. Kratochvilem, kdo bude dřív na městě. No nic, konec fantas-magórií. Všichni určitě poznáte auta našich učitelů. Jestlipak byste dokázali říct, kterou barvu a značku uvidíte před školou nejčastěji? Nebudu vás napínat. Nejoblíbenější barva je stříbrná. Většina učitelů dává přednost škodovkám a citroenům. Jsem přesvědčen o tom, že je dobré vědět, co mají učitelé za auta, abyste nebyli překvapeni, když vám učitel ve škole vynadá, že špatně přecházíte silnici, nebo když kolem projíždí např. pan ředitel a hrozí nebezpečí, že vás načapá při nějaké levárně. Pokuste se vyluštit záhadu. Přiřaďte ke jménu typ auta některých učitelů: 1. pí uč. Bresserová a) šedý PEUGOT 405 nebo 305 2. p. ředitel Burýšek
b) červená FÁBIA
3. p. uč Kratochvil
c) modrá FABIA COMBI
4. pí uč. Opatřilová
d) červený CITROEN C 3
5. pí uč. Ošlejšková
e) modrá FABIA
6. p. uč. Sedláček
f) stříbrný FORD FUSION, bílá FELICIA
7. pí uč. Sedláková
g) stříbrná OCTAVIA
8. pí Slezáková
h) stříbrný CITROEN XSARA
9. p. uč. Tejkal
i) stříbrná FABIA COMBI
Čím jezdí učitelé, to jistě víte, ale jak se dopravují Ježíšek, Santa Claus, Děda Mráz, čarodějnice Befana, Tři Králové a vánoční kozel, to je jistě pro vás všechny oříšek. Rádi vás poučíme. Santa Claus má létající saně tažené soby. Podle původní tradice jich bylo devět, ale v poslední době mu stačí jen sob Rudolf. Max. rychlost: 100 km/h. Spotřeba: 3 kupy sena. Tři Králové ve Španělsku používají velbloudy. Krátkodobá rychlost až 30 km/h, cestovní rychlost 4 km/h. Spotřeba: 6 kup sena. Befana v Itálii létá na koštěti. Max. rychlost: 40 km/h. Spotřeba: 2 násady za rok. Vánoční kozel ve Švédsku chodí pěšky, v současné době naděluje dárky vánoční skřítek Jultomte. Max. rychlost: 10 km/hod. Spotřeba: 1 kupa sena. U skřítka nezjištěno. Děda Mráz v Rusku má k dispozici saně tažené koňmi, trojspřežím. Max. rychlost: 80 km/h. Spotřeba: 4 kupy sena. Dopravní prostředek českého Ježíška necháme na fantazii každého z vás. Max. rychlost: neuvěřitelná. Spotřeba: žádná. Tak co, páni učitelé a paní učitelky, nepřemýšlíte o novém dopravním prostředku? Závěrem bych chtěl všem řidičům z naší školy teď v zimě popřát kvalitně ošetřené silnice a bezpečný dojezd ať už do školy nebo domů. Martin Šerlovský, 9. B
Za
í kc
Rok: 2012
Stránka 11
Mikulášská nadílka
5. prosinec patřil jako každoročně čertům, andělům a Mikuláši. Na naší škole bývá zvykem, že se za „čertovskou bandu“ převlečou někteří žáci z 9. ročníku. Paní učitelky z prvního stupně osloví žáky z některé z devátých tříd. Většinou to bývá ta nejhodnější třída a nebo ta třída, která má za třídní paní učitelku, která za ně dokáže bojovat, aby si žáci taky něco užili. Za čerty chodili žáci z 9. A. Nelehké role Mikuláše se ujal Vašek Šerlovský. Tak jako každý rok měl mikulášský průvod zakázáno chodit do tříd na druhém stupni. Většinu žáků z druhého stupně to mrzí. Kromě učitelů a vedení školy z toho nemá snad nikdo radost. Třída 6. B se dokonce rozhodla, že budou pokračovat v mých kolejích a napíšou petici, ale přišlo mi docela stupidní psát petici skrz takovouhle věc. To by bylo, jako kdybychom demonstrovali proto, že se v kuchyni z provozních důvodů vaří jen jedno jídlo. Žáci na druhém stupni nezažívají tu srandu jako v předchozích letech, kdy je jejich nejlepší kamarádi strčili do pytle a odnesli. Mikulášskou atmosféru si mohli zažít pouze na prvním stupni. Prvňáčci brali Mikuláše natolik vážně, že se někteří málem rozplakali. Zato v pátých třídách to neměl Mikuláš vůbec jednoduché. V některých třídách děti Mikuláši zarecitovaly nebo zazpívaly, všichni dostali od andělů nadílku. Myslím si, že si děti na prvním stupni tento den pěkně užily. Zeptala jsem se některých osmáků, jestli by příští rok chtěli, aby zrovna žáci z jejich třídy byli pověřeni proměnou v Mikuláše, čerty a anděly. Každá třída by se ráda tohoto úkolu ujala a žáci by rádi zavítali také do tříd na druhém stupni. Snad to nějak vyřešíme.
Simona Ondrová, 8.C
Za
í kc
Rok: 2012
Stránka 12
Vánoční jarmark a rozsvícení vánočního stromu Vánoční jarmark se uskutečnil 2. prosince 2012 na první adventní neděli v 15.00 hod. v lysickém parku na náměstí. Děti z 1. – 5. tříd zde nabídly své výrobky, které udělaly s paní učitelkou v hodinách výtvarné výchovy a v projektovém dni. Byly to svíčky, svícny, věnečky, perníčky, zvonečky, přání a mnoho dalšího. Žáci z naší třídy vyráběli těžítka, svíčky a perníky. Byli jsme rozděleni na tři skupiny, každá skupina nabízela jednu věc. Nejvíc se líbily asi perníky, protože se po nich jen zaprášilo. Podívat se přišli maminky s tatínky. Každá třída z peněz získaných za výrobky věnuje 330Kč na africké dítě. Po jarmarku v 16 hodin následovalo slavnostní rozsvícení vánočního stromu. Po slavnostních projevech zde vystoupil pěvecký kroužek paní učitelky Nesnídalové a sbor pana učitele Paděry. Na závěr jsme mohli obdivovat pěkný ohňostroj.
Kamila Vyskočilová, Lucie Bartůšková, 5. A
Rozsvěcování vánočního stromku V neděli 2. prosince se v Lysicích konalo už tradiční rozsvěcování vánočního stromečku. Ten náš už vlastně nebyl stromeček, ale pořádně vysoký strom. Nejdříve proběhl vánoční jarmark, kde naši mladší spolužáci vystavovali svoje výrobky. Přestože Jarmark připravují jen děti z 1. stupně, všechny svícny, přáníčka, perníčky a další vánočně ozdobené věci se jim moc povedly. Od 16:00 hodin začal program. Nejdříve pan starosta a všichni příchozí odpočítali rozsvícení stromu. Výzdoba se moc povedla a strom nám bude zdobit park až do Tří králů. Následně měl proslov lysický pan starosta, pan farář, ředitel ZD a zástupkyně oblastní charity v Blansku. Shrnuli uplynulý rok a popřáli všem zdraví a úspěchy do toho nadcházejícího. Potom měli své vystoupení žáci ze školního sboru – mladší žáci s paní učitelkou Nesnídalovou a starší žáci pod vedením pana učitele Paděry. Žáci zazpívali tradiční koledy a vánoční písničky. Pak si menší děti zapálily prskavky a jako tečka za celým programem byl přichystán ohňostroj. K pěkné vánoční atmosféře pomohla i ta troška sněhu, která na začátku prosince napadla. Myslím, že to byl jako každý rok začátek těšení se na Vánoce. Valča Chytrá, 9. B
Stránka 13
Rok: 2012
ě n s Bá
Vánoční chvilka poezie Zima
Vánoce
Zima přišla v bílé šále, navštívila celou zem,
Přišly bílé Vánoce,
nabádám vás neustále,
už jsou tady zas,
pojďte všichni rychle sem.
vrátily se po roce, slyším jejich hlas.
Bílý kožich, rukavice oblékněte na sebe.
Těšíme se na dárky,
Nechoďte ven bez čepice,
také na pohodu,
ať vás nosík nezebe.
užívejme si svátky, od školy svobodu.
Z kuchyně teď krásně voní napečené cukroví.
Sněhuláka postavil
Za dveřmi už někdo zvoní,
snad už každý z nás,
kdo to ví, ať napoví.
na zemi se usadil pohádkový čas.
Stromeček se krásně blyští zase po roce.
Simona Burešová, 8. A
Ježíšek na saních sviští, přeje pěkné Vánoce.
Zima
Markéta Švancarová, 8. B Zima je veliká, za okny chladivý vítr fouká. Byl tu podzim, už tu není, padá bílé nadělení. Všude samý sníh a jen bílo, už aby zase jaro bylo! Alča Stejskalová, 7. C
Rok 2012
K
k v o říž
a
Stránka 14
Jsi odborník na Vánoce? Znění tajenky odevzdejte Elišce do 10. ledna 2013. Čeká na vás odměna!
1.
Ze sněhu se staví…
2.
5.12. chodí…
3.
Ve vaně nám před Vánoci plave…
4.
Na štědrovečerní večeři připravujeme bramborový…
5.
Čtyři týdny před Vánocemi se nazývají…
6.
Na začátku nového roku potřebujeme nový…
7.
Motokárový závodník z minulého čísla Plátku se jmenuje Tomáš…
8.
Na Vánoce pečeme…
9.
Pokrývka na ruce se nazývá…
10.
Nad dveřmi nám o Vánocích visí zlaté nebo zelené…
1. 2. 3. 4. *
*
5 6 7 8 9 10 !
Eliška Doleželová, 9. A
Rok 2012
ta e k
Stránka 15
Vánoční přání
An Jistě vás zajímá, jaké dárečky si přejí žáci z naší školy. Své přání napsalo 61 žáků, z toho 58 přání bylo z 1. stupně a 3 z 2. stupně. A co si účastníci ankety přáli: zvíře
9x
elektronika
21x
jiné přání
31x
Mezi jinými přáními se objevilo: 3x holčičí lego, 1x snowboard, 2x motorka, 1x klapky na uši, 1x film, 1x batoh, 1x zástěra, 1x trampolína, 1x chemická sada, 5x plyšák, 1x flexi monster, 1x pistole, 4x barbie, 4x klučičí lego, 1x traktor, 1x plachetnice, 1x gelovky, 2x domeček pro „petshopáky“. Ze všech přáníček byli vylosováni: 1.
Jolana Janíčková ze 4. A
2.
Šimon Pavlíček ze 3. B
3.
Erika Grznárová z 1. A
Všichni tři obdrží dárečky. Nejoriginálnější přání měla Lucie Bartůšková z 5. A, která by chtěla trampolínu, a Tereza Hložková ze 6. A, která touží po klapkách na uši.
Všem moc děkuji za účast a přeji krásné Vánoce. Áďa Kyánková, 6. A Kresba: Simona Ondrová, 8.C
Rok 2012
Stránka 16
Kdo je kdo ??? ž ě t u So Ahoooj!!! Jako vždy je tu soutěž “ Kdo je kdo???“. Podle informací poznejte, o koho jde. Kolik máte let? 60 Máte rodinu? Ano. Máte nějakého domácího mazlíčka? Ano, mám psa. Jaké máte koníčky? Mezi mé koníčky patří horolezectví, mám rád/a hory. Jaká je Vaše nejoblíbenější barva? Oranžová a šedá. Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo/a? Všechna jídla s knedlíkem. Kde bydlíte? Ve vesnici, která je vzdálená od Lysic asi 6 kílometrů. Které třídy máte nejraději? Mám rád/a všechny třídy stejně. Kolik let už učíte? Učím 32 let. Jakou školu jste vystudoval/a? Vystudoval/a jsem střední školu strojírenskou a potom pedagogické minimum. Učil/a jste i na jiné škole ? Ano, v Opatovicích a v Boskovicích. Kdo mi jako první řekne správné jméno paní učitelky/pana učitele, dostane malou odměnu. Michaela Ryzí, 7. B
Martin Stoček, 6.A Školní časopis žáků ZŠ Edvarda Beneše v Lysicích vychází 21.12.2012 nákladem 60 kusů. Šéfredaktorka: Kateřina Králíková, zástupkyně šéfredaktorky: Simona Ondrová, korektorka: Valča Chytrá. Úprava časopisu pro webové stránky: David Baláč a Kamil Vaněk.
