Plán péče o přírodní rezervaci U Kaštánku

Plán péče o přírodní rezervaci U Kaštánku (přehlášení z přírodní památky na přírodní rezervaci )

na období 2010 - 2019

1

2

1. Základní údaje o zvláště chráněném území

1.1 Základní identifikační údaje evidenční kód ZCHÚ podle ústředního seznamu ochrany přírody: 1498 kategorie ochrany: přírodní rezervace název území: U Kaštánku druh dosavadního právního předpisu: Vyhláška ONV orgán, který předpis vydal: ONV Ústí nad Orlicí datum vydání předpisu: 14. prosince 1989

druh nového právního předpisu: nařízení kraje o zřízení přírodní rezervace orgán, který předpis vydává: Pardubický kraj datum vydání předpisu: 1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: Pardubický okres: Ústí nad Orlicí obec s rozšířenou působností: Lanškroun obec s pověřeným obecním úřadem: Ostrov katastrální území: Ostrov u Lanškrouna

Příloha M-1 Orientační mapa s vyznačením území (měřítko 1: 50 000)

1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Zvláště chráněné území: U Kaštánku

Katastrální území: 715999 Ostrov u Lanškrouna

3

Číslo parcely podle KN

Číslo parcely podle PK nebo jiných evidencí

5530 5531 5532 5555 5613 5614 5525 část Celkem

Druh pozemku podle KN

Způsob využití pozemku podle KN

ostatní plocha ostatní plocha ostatní plocha ostatní plocha vodní plocha

jiná plocha jiná plocha jiná plocha jiná plocha koryto vodního toku upravené jiná plocha ostatní komunikace

ostatní plocha ostatní plocha

Výměra parcely celková podle KN 2 (m )

Výměra parcely 2 v ZCHÚ (m )

353 353 353 353 353

21977 98369 3384 99038 3822

21977 98369 3384 99038 3822

353 10001

2908 5749

2908 1360 230858

Číslo listu vlastnictví

Všechny uvedené parcely, jejich rozlohy a charakteristiky vycházejí z nově provedených pozemkových úprav, neodpovídají proto parcelám v předchozím plánu péče a ve zřizovacím předpisu. Území původní přírodní památky zasahovalo ještě dále na JV na současnou parcelu č. 5556, pro nově navrhovanou přírodní rezervaci se původní území rozšiřuje o pruh mezofilní louky (DP 13 a 14) severně od horní části ZCHÚ na parcele č. 5530.

Ochranné pásmo: Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody y krajiny, v platném znění (dále jen zákon), území do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ.

Příloha M-2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma

lesní pozemky

ZCHÚ plocha 0,0000 ha 0,0000

vodní plochy

0,3822

Druh pozemku

OP v plocha v 0,0000 ha

Způsob využi- ZCHÚ tí pozemku plocha v 0,0000 ha

zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok 0,3822

trvalé travní po- 0,0000 rosty orná půda 0,0000 ostatní zeměděl- 0,0000 ské pozemky ostatní plochy 22,7036

zastavěné plochy a nádvoří plocha celkem

neplodná půda ostatní způ- 22,7036 soby využití

0,0000 23,0858

4

1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: není chráněná krajinná oblast: není jiný typ chráněného území: není Natura 2000: ptačí oblast: není evropsky významná lokalita: není 1.6 Kategorie IUCN IV. - řízená rezervace

1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu Stávající PP: Komplex rašelinných luk a mokřin s hojným výskytem vstavačovitých. Formulace předmětu ochrany pro navrhovanou přírodní rezervaci (dále jen nPR): unikátní slatinné ostřicové a pcháčové louky s řadou vzácných a chráněných druhů rostlin i živočichů.

1.7.2 Hlavní předmět ochrany – současný stav A. ekosystémy název společenstva ostřicová louka s ostřicí odchylnou a ostřicí Davallovou pcháčové louky s orchidejemi

podíl plochy v ZCHÚ (%) 8,6% 7%

popis biotopu společenstva slatinná louka slatinné a přechodové louky

B. druhy Do tabulky byly zařazeny i regionálně významné druhy, které nejsou ani chráněné, ani na celostátním červeném seznamu, ale jsou regionálně vzácné a ohrožené. Podrobnější přehled o rozšíření těchto ochranářsky významných druhů rostlin, jakož i představy o abundanci a vitalitě populací (mikropopulací) v navrhované přírodní rezervaci jsou dobře patrné z přiložených map rozšíření – příloha M-5. V tabulce je ve třetím sloupci zařazení zákonem chráněných druhů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona, v platném znění (dále jen vyhláška), do kategorií K = kriticky ohrožený, S = silně ohrožený, O = ohrožený, ve čtvrtém sloupci zařazení podle celostátního Červeného a černého seznamu (2001): C1 = kriticky ohrožené, C2 = silně ohrožené, C3 = ohrožené, C4a = vzácnější, zasluhující pozornost, méně ohrožené, C4b = vzácnější, zasluhující pozornost, nedostatečně prostudované, ve čtvrtém sloupci jsou čísla dílčích ploch, na nichž se v roce 2009 druh vyskytoval, a v posledním sloupci je poznámka o stavu populace nebo příslušného biotopu.

5

český název čertkus luční kozlík dvoudomý kruštík bahenní ostřice Davallova ostřice latnatá ostřice odchylná ostřice rusá prstnatec májový prstnatec pleťový suchopýr úzkolistý škarda čertkusovitá tolije bahenní vachta trojlistá vrba rozmarýnolistá

odborný název

§

ČS

DP

poznámka

Succisa pratensis Valeriana dioica Epipactis palustris Carex davalliana Carex paniculata Carex appropinquata Carex flava Dactylorhiza majalis Dactylorhiza incarnata Eriophorum angustifolium Crepis succisifolia Parnassia palustris Menyanthes trifoliata Salix rosmarinifolia

S O O S O O -

C4a C2 C2 C4a C2 C4a C3 C2 C3 C2 C3 C3

1,2,5,8,18 1,2,5,8,10 1,3,5 1,18 horní část 1,2,5 horní část 1,3,5,6,14 2,18 1,2,3 1,2,18 1 4 1,2,5,9,18

velmi početná populace početné populace na DP 1 početná populace na DP 1 rozptýleně; DP 18 trsy hojně v celé horní části početná populace na více místech v horní části na DP 1 a 5 velmi početné jednotlivé exempláře zatím jednotlivě zatím jednotlivě jediný kvetoucí exemplář 2009 početně omezená populace jednotlivé vitální keře

název druhu modrásek bahenní (Maculinea nausithous) modrásek očkovaný (Maculinea teleius) plachetnatka (Kaestneria pullata) mravenec (Myrmica rubra) mravenec (Myrmica ruginodis) mravenec (Myrmica scabrinodis) mravenec (Formica cunicularia) mravenec (Formica fusca) bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) křepelka polní (Coturnix coturnix) lejsek šedý (Musticapa striata) ťuhýk obecný (Lanius collurio) ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) užovka obojková (Natrix natrix) rejsec černý (Neomys anomalus) hrabošík podzemní (Mictotus subterraneus)

početnost vitalita populace 2009 nenalezen 2009 nenalezen neznámá hojný hojný hojný

neznámá neznámá jednotlivě jednotlivě jednotlivě neznámá neznámá neznámá

stupeň ohrožení

popis biotopu druhu

silně ohrožený mezofilní louka s krvavcem silně ohrožený mezofilní louka s krvavcem ohrožený ohrožený ohrožený silně ohrožený ohrožený ohrožený silně ohrožený ohrožený -

Hulou (2006) neuveden vlhké louky travní trsy vlhké louky

ostřicové louly mezofilní louka na okraji keře hlohu a růží slatinné i pcháčové louky slatinné i pcháčové louky olšiny olšiny

1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Území navrhované přírodní rezervace není v překryvu s žádnými EVL ani ptačími oblastmi.

1.9 Cíl ochrany Udržení biotopové diverzity, stabilizace unikátních ostřicových slatinných a pcháčových luk, stabilizace populací ochranářsky významných druhů rostlin a živočichů. Základním dlouhodobým cílem péče je podpora, udržení a zvýšení biotopové diverzity, stabilizace unikátních ostřicových slatinných a pcháčových luk, stabilizace populací ochranářsky významných či zákonem chráněných druhů rostlin a živočichů.

6

2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů ZCHÚ se nachází jižně od Obce Ostrov a severozápadně od Obce Rudoltice pod prudkým terénním zlomem (kuestou) Třebovských stěn v nadmořské výšce 390 – 410 m n. m. Horopisně území spadá do horopisného celku VIC-3 Svitavská pahorkatina, podcelku VIC3A Českotřebovská vrchovina, okrsku VIC-3A-c Kozlovský hřbet. Podle biogeografického členění (Culek 1996) se ZCHÚ nachází v bioregionu 1.39 Svitavském. Celé území spadá do přírodní lesní oblasti 31 Českomoravské mezihoří. Z hlediska fytogeografického patří zájmové území do oblasti mezofytika, obvodu Českomoravského mezofytika, okresu č. 63 Českomoravské mezihoří (Hejný et Slavík 1988). Podle mapy potenciální přirozené vegetace ČR (Neuhäuslová a kol. 1997) jsou potenciálními přírodními ekosystémy širšího území bučiny s kyčelnicí cibulkonosnou a okrajově bikové bučiny. Klima je určováno příslušností ke klimatické oblasti mírně teplé. Podle mapy klimatických oblastí ČSSR (Quitt 1971) patří území do oblasti MT 7 (průměrně 30 - 40 letních dnů, 110 – 130 mrazových dnů, 40 – 50 ledových dnů, s průměrnou teplotou v lednu – 2 až – 3 ºC, v červenci 16 až 17 ºC, s průměrným počtem dnů se sněhovou pokrývkou 60 - 80). Nejbližší srážkoměrná stanice je v Lanškrouně. Průměrný úhrn srážek za období 1901 – 1950 činil ve stanici 764 mm. Nejbližší klimatická stanice je ve Štítech (okres Šumperk). Průměrná roční teplota v období 1901 – 1950 zde činila 6,7 ºC. Geologickým podkladem území, v němž se nachází nPR U Kaštánku, je svrchní permská červená jalovina – červené arkózové slepence, pískovce a prachovce. Území patří do hlavní pedogenetické asociace hnědých lesních půd přírodních a hnědých lesních půd zemědělsky zkulturněných oblastí. V nPR je významný azonální výskyt slatinných a rašelinných půd. Podle charakteru současných porostů dřevin a podle jejich dislokace lze zpětně s velkou pravděpodobností rekonstruovat vývoj vegetace po provedených melioračních zásazích. Dříve extenzívně využívané podmáčené louky byly pravděpodobně velkoplošně odvodněny, a to jak plošnou drenáží, tak i povrchovými odvodňovacími kanály. Odvodněná plocha však byla stejně zamokřená a nevhodná k obdělávání, a proto byla ponechána ladem a postupně zarůstala nálety dřevin, zde především olší a bříz. Tak patrně vznikly dnešní poměrně stejnověké březiny ve východní části (na východ od protínající polní cesty) a na dřívější rudimenty olšin v západní části navázaly nové porosty olšin. V obou částech chráněného území se na neobhospodařované a náletovými dřevinami zarůstající půdě velkoplošně rozšířil rákos. Část dřevinami nezarostlých bývalých podmáčených luk se nekosením a eutrofizací ze sousedních polí proměnila na ruderální společenstva s dominantní Calamagrostis epigeios, Senecio ovatus, Cirsium arvense aj. O tom, že degradace mokřadů včetně jejich zarůstání dřevinami jakožto přirozená vratná sukcese pokračuje, svědčí mimo jiné i poměrně častý výskyt semenáčků dřevin v současných vegetačních strukturách. Nejedná se jen o dominantní a expandující druhy vrb, o břízu, olši a krušinu, ale i o javory, jeřáby aj. Zajímavým způsobem dokumentují zarůstání rákosem nebo i dřevinami dlouho přetrvávající staré mohutné trsy ostřice latnaté (Carex paniculata). Podle zkušeností z jiných lokalit má tato ostřice schopnost ještě mnoho let přežívat v částečném i plném zástinu olší, bříz nebo rákosu, než se její staré trsy zcela rozpadnou a zaniknou. Proto zvláště v horní (severozápadní) části ZCHÚ 7

často nacházíme staré trsy této ostřice v hustých porostech rákosu nebo i v mladých, pravděpodobně z náletů vzniklých olšinách. Hlavní vegetační struktury aktuální vegetace jsou zachyceny na přiložené mapě dílčích ploch (příloha 3) a v jejich popisech (kap. 2.5.4). V aktuální vegetaci zde můžeme rozlišit následující společenstva: • Olšiny - v severozápadní části jsou při nemeliorovaném potoce starší olšiny s častou Carex remota nebo s Deschampsia cespitosa, ve střední a východní části území se vyskytují pouze ostrůvky mladších olšin. Staré olše se nacházejí pouze v nejvyšších (severozápadních) částech ZCHÚ. Jejich struktura se dosti blíží přirozenému stavu, i když je možné s úspěchem diskutovat o míře zastoupení autochtonního smrku na takovýchto azonálních rašeliništích v nadmořských výškách 400 m n. m. • Březiny – vyskytují se především v dolní (jihovýchodní) části ZCHÚ, místy patrně jako další sukcesní stadium po rákosinách, místy jako náhradní společenstvo na porušené půdě, která byla bezprostředně po melioracích sušší a postupně se zamokřuje. V podrostu březin se uplatňují různé druhy sciofytů i dožívající heliofyty. Pravidelně se v podrostu těchto stejnověkých březin vyskytují např. Senecio ovatus, Ajuga reptans, Circaea lutetiana, Dryopteris filix-mas, Athyrium filix-femina aj. Vzhledem k managementu tohoto chráněného území je nutné současné stejnověké březiny považovat pouze za přechodné sukcesní stadium. • Různé druhy vrb se jako příměs nebo i jako porostotvorné dřeviny vyskytují v severozápadní i jihovýchodní části chráněného území, ale nikde nevytvářejí větší porosty. Jediný čistě vrbový porost, blízký sv. Salicion cinereae je v dolní části ZCHÚ na dílčí ploše 5. • Rákosiny na této lokalitě vznikly patrně po melioracích nekosením dříve obhospodařovaných ploch a patrně i částečnou eutrofizací slatin, což je v současnosti propojeno pozitivní zpětnou vazbou. V rákosinách navazujících na "ostřicovou louku" (dílčí plocha 1 v horní části) v severozápadní části ZCHÚ dožívaly staré trsy ostřice latnaté (Carex paniculata) a rákos zde rychle expandoval dál na jihozápad do ostřicové louky. Rákosiny v severozápadní části představovaly před likvidací v podstatě monocenózy, v nichž silná vrstva stařiny zabraňovala existenci jakýchkoliv dalších druhů rostlin. Rákosiny v jihovýchodní (dolní) části ZCHÚ mají dosud podobný charakter, ale nejsou v nich staré trsy ostřice (Carex paniculata), naopak je v nich vinou eutrofizace ze sousedních polí obsažena celá řada synantropních druhů, především kopřiva (Urtica dioica). • Ostřicové slatinné louky – porosty v severozápadní části ZCHÚ jsou nejvýznamnějšími přírodními společenstvy ZCHÚ. Kromě dominantní ostřice odchylné (Carex appropinquata) a vtroušené ostřice Davallovy (Carex davalliana) na nich roste řada dalších ochranářsky významných druhů rostlin: kruštík bahenní (Epipactis palustris), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), čertkus luční (Succisa pratensis), ostřice rusá (Carex flava), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a tolije bahenní (Parnassia palustris). • Kosené mezofilní louky - zajímavá luční společenstva jsou v horní části ZCHÚ na DP 13. Jedná se o luční porosty založené patrně uměle na orné půdě. Dominantním druhem je především psárka luční (Alopecurus pratensis), častější jsou i některé charakteristické druhy sv. Arrhenatherion – kopretina luční (Leucanthemum vulgare), zvonek rozkladitý (Campanula patula), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) a další. • Pcháčové louky - maloplošné porosty, které vznikly pravděpodobně degradací dříve kosených podmáčených luk. Dnes v nich převládá pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) a psárka luční (Alopecurus pratensis), častější je i krabilice zápašná (Chaerophyllum aromaticum), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) aj. Tyto porosty v posledních letech nově vznikly i ve střední části chráněného území na místech, kde byly zahrnuty otevřené odvodňovací příkopy.

8

Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Údaje o druzích rostlin jsou čerpány z vlastních průzkumů a monitoringu chráněných a ohrožených druhů rostlin, který v posledních letech provádí K. Málek. Údaje o druzích ptáků jsou čerpány z práce Černého (2000), Faltysové (2002) a Diviše (2009), údaje o dalších obratlovcích z Faltysové (2002), údaje o bezobratlých z práce Huly (2006 a 2009), Bezděčky a Bezděčkové (2009).

název druhu kruštík bahenní ostřice Davallova prstnatec májový prstnatec pleťový tolije bahenní vachta trojlistá modrásek bahenní modrásek očkovaný mravenec (Formica cunicularia) mravenec (Formica fusca) ještěrka živorodá užovka obojková bramborníček hnědý čáp černý holub doupňák krahujec obecný krkavec velký křepelka polní lejsek šedý moták pochop rorýs obecný ťuhýk obecný vlaštovka obecná

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ hojný dosti hojná velmi hojný jednotlivě jednotlivě nepočetná nehojný nehojný

kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. silně ohrožený ohrožený ohrožený silně ohrožený ohrožený ohrožený silně ohrožený silně ohrožený ohrožený ohrožený silně ohrožený ohrožený ohrožený silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený

roztroušeně roztroušeně nehnízdí nehnízdí nehnízdí nehnízdí nehnízdí nehnízdí jednotlivě nehnízdí

popis biotopu druhu slatinná ostřicová louka slatinná ostřicová louka ostřicové i pcháčové louky kosené podmáčené louky okraj ostřicové slatinné louky vlhká rašelinná louka vlhké louky s krvavcem vlhké louky s krvavcem louky louky slatinné louky nehnízdící zatoulanec nehnízdící zatoulanec nehnízdící zatoulanec nehnízdící zatoulanec pole, louky olšiny a březiny nehnízdící zatoulanec nehnízdící zatoulanec keře, rašelinné louky nehnízdící zatoulanec

2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Na základě návrhu Ing. Blahoslava Jiráska bylo dne 15. srpna 1986 tehdejším Krajským střediskem památkové péče a ochrany přírody Východočeského kraje v Pardubicích doporučeno vynětí území olšin, rákosin a slatinných luk o ploše 22,2461 ha v převažující kultuře louka a částečně orná půda (0,5714 ha) z náhradních rekultivací a převedení do kategorie ostatních ploch. Návrh byl odůvodněn výskytem čtyř chráněných a pěti ohrožených druhů rostlin. Dne 18. dubna 1988 bylo rozhodnutím Okresního národního výboru v Ústí nad Orlicí – odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství č. j. VLHZ/ 696/88/201-1-Ku území o výměře 20,1392 zařazeno mezi pozemky, které nelze zemědělsky obdělávat z důvodů ochrany přírody. V roce 1988 byla lokalita zařazena do seznamu významných krajinných prvků okresu Ústí nad Orlicí, vydaného tiskem v roce 1992 (Faltysová et al. 1992) v hodnotovém stupni II. VKP se rozkládalo na téměř 40 parcelách dle evidence nemovitostí v k. ú. Ostrov u Lanškrouna. Jeho výměra činila celkem 22,7650 ha. Důvodem zařazení do seznamu byl výskyt vzácných druhů rostlin.

9

Usnesením plenárního zasedání ONV Ústí nad Orlicí ze dne 14. prosince 1989 byla na základě návrhu odboru kultury ONV schválena vyhláška chráněného přírodního výtvoru územního charakteru „U kaštánku“. CHPV mělo zajišťovat ochranu rákosin a rašelinišť o celkové ploše 22,7650 ha z důvodu výskytu čtyř druhů chráněných rostlin a pěti ohrožených druhů zahrnutých v “Červeném seznamu květeny ČSR“. V roce 1994 byl tehdejším Českým ústavem ochrany přírody, střediskem Pardubice, pro území zpracován plán péče (Faltysová 1994), v němž byla navržena řada později postupně realizovaných biotechnický zásahů. V roce 1996 byla pro PP zpracována ochranářská studie (Bureš et Burešová 1996), ve které byl podrobně zhodnocen tehdejší stav vegetace, rozšíření významných druhů rostlin a ve které byly nastíněny základní principy managementu. Od roku 1996 byly v ZCHÚ realizovány cílené managementové zásahy, včetně zahrnutí částí odvodňovacích příkopů, vykácení náletových dřevin v některých partiích horní části ZCHÚ, každoroční kosení lučních ploch a velkoplošná redukce druhotných rákosin. Za hlavní negativní vlivy lidské činnosti v minulosti je nutno považovat odvodnění území, eutrofizaci z okolních polí a expanzi rákosu, náletových dřevin a synantropů. Podrobné zhodnocení negativních vlivů je obsaženo v bodě 2.4. Jako jednoznačně pozitivní se projevily řízené biotechnické zásahy, prováděné v území zejména po roce 1996 (podrobněji v bodě 2.6). Rašeliništní, slatinná a mokřadní společenstva této lokality, která zřejmě obsahovala početné populace řady vzácných rostlinných druhů, byla výrazně narušena především provedenými melioracemi a následnou expanzí rákosu a náletových dřevin. Populace některých významných druhů pravděpodobně zanikly, některé téměř zanikly a nyní se pomalu obnovují (vachta, tolije), dochované zbytky populací jsou většinou nepočetné, fytocenózy druhově pestrých rašelinných a slatinných luk jsou víceméně omezeny jen na poslední několikaarovou louku (DP 1). Hlavní negativní vlivy byly v horní části ZCHÚ téměř odstraněny, v dolní části některé zůstávají. V současnosti můžeme pro celé ZCHÚ považovat za hlavní negativní vlivy, které posunují vývoj chráněného území nežádoucím směrem: 1. umělé odvodnění území, 2. expanzi rákosu, 3. expanzi náletových dřevin, 4. eutrofizaci (z okolních polí i druhotných olšin) a expanze synantropů. Umělé odvodnění území Hlavní otevřené odvodňovací kanály, do kterých byla svedena sporadická drenáž, negativně ovlivňují hydropedologický režim lokality. Otevřený odvodňovací příkop uprostřed horní části ZCHÚ byl před 12 lety zahrnut a plocha byla úspěšně revitalizována. Z těchto zkušeností jednoznačně vyplývá, že by podobně mohly být zahrnuty i další úseky otevřených odvodňovacích příkopů především v místech, kde nehrozí zamokření zemědělských pozemků mimo ZCHÚ. Expanze rákosu Nakolik byl na této lokalitě rákos přítomen před provedenými melioracemi, není známo. Je však jisté, že se velmi rozšířil v horní i dolní části ZCHÚ, vytvořil souvislé monocenózy se silnou vrstvou stařiny, přičemž zcela vytlačil původní druhy. V současnosti se šíří především v podrostu podmáčených březin v dolní části ZCHÚ. Ačkoliv se dlouholetým úsilím podařilo v horní části ZCHÚ souvislé porosty rákosu zlikvidovat a obnovit na jejich stanovištích původní slatinné a mezofilní louky, představuje řídký a stále expandující rákos ohrožení i pro tuto horní část ZCHÚ. Expanze náletových dřevin Alespoň rudimenty olšin v severozápadní části dnešního chráněného území lze předpokládat v době před melioracemi. Svědčí o tom staré stromy, které se zde vyskytují, i charakter podros10

tu s ostřicí řídkoklasou (Carex remota). Větší část olšin ve střední a východní části území je poměrně mladá a stejnověká, vzniklá patrně z náletů na meliorovaných plochách, podobně jako porosty bříz, místy i vrb. V současnosti tato prudká expanze dřevin již nehrozí, ale dřevin zde stále přibývá, především vrb a krušiny v západní, ještě ne zcela zarostlé části. Eutrofizace a expanze synantropů K nežádoucímu přísunu živin do fytocenóz chráněného území dochází především v jeho okrajových zónách při hranicích s hnojenými poli. Tento jev je spojen i s uzavřeným koloběhem živin v příslušných ekosystémech. Původní na živiny nenáročné fytocenózy rašelinných ostřicových luk a mokřadů, jejichž část byla v minulosti kosena, jsou nahrazovány společenstvy nitrofilních, eutrofních a plevelných druhů. Nekosení je zde pozitivní zpětná vazba, podmiňující bez odebírání biomasy další eutrofizaci a tím další zvyšování produkce biomasy. Kromě častého výskytu plevelů jako je Cirsium arvense, Elytrigia repens, Galeopsis tetrahit a nitrofytů jako je např. Urtica dioica, expandovala na některé zbývající dřevinami nezarostlé plochy západní části ZCHÚ i třtina křovištní (Calamagrostis epigeios), charakteristická právě pro takovéto kyselé nekosené ponechané části. A právě třtina dosud představuje i v horní části ZCHÚ určité ohrožení. Eutrofizaci chudých rašelinných a slatinných biotopů působí také odrostlé olšiny, a to vázáním vzdušného dusíku a jeho následnou distribucí do půdy a v půdě.

2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy V roce 2008 byl pro katastrální území Ostrov u Lanškrouna zpracován územní plán obce (Rozehnal 2008). V koordinačním výkresu tohoto ÚP je PP U Kaštánku zakresleno samostatnou jednotkou „chráněná území“, přičemž je po jeho obvodu (v šířce přesahující 50 m ochranného pásma) na parcelách č. 5533, 5553, 5563, 5615 a 5628 určena orná půda k zatravnění.

2.4 Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch 2.4.1 Základní údaje o lesích Lesní porosty v ZCHÚ nejsou.

2.4.2 Základní údaje o rybnících, vodních nádržích a tocích Územím protéká bezejmenný potok, který má v evidenci vodních toků (www.voda.gov.cz) identifikátor 10115393. Jedná se o pravobřežní přítok Lukávky s celkovou délkou toku 1,435 km, jehož správcem je Zemědělská vodohospodářská správa. Tato vodoteč byla v minulosti (v šedesátých letech 20. století) v úseku procházejícím stávajícím ZCHÚ ve spodních dvou třetinách zregulována, resp. proměněna v otevřený meliorační kanál s hladinou vody 150 - 170 cm pod povrchem terénu. V osmdesátých letech byla v horní části ZCHÚ na tomto zregulovaném toku postavena malá přehrážka, v devadesátých letech pak byl otevřený meliorační kanál v horní části ZCHÚ v rámci biotechnických zásahů zahrnut a později byly v horním, regulacemi neporušeném úseku toku, vybudovány dvě dřevěné přehrážky pro zadržení vody.

2.4.3 Základní údaje o útvarech neživé přírody 2.4.4 Základní údaje o nelesních pozemcích Pro jasnou návaznost managementu posledních let bylo vymezení a číslování dílčích ploch horní (severozápadní) části ZCHÚ převzato z návrhů managementu na rok 2008 a 2009, které pro AOPK ČR a Krajský úřad Pardubického kraje zpracovával pan Karel Málek z Ostrova, jenž také

11

v posledních letech biotechnické zásahy prováděl. Ze stejných důvodů je také odděleno číslování horní (SZ) a dolní (JV) části ZCHÚ.

Horní (SZ část) ZCHÚ 1. Velká vstavačová louka: slatinná louka - unikátní porost ostřice odchylné (Carex appropinquata) s častou ostřicí Davallovou (C. davalliana) a hojným čertkusem lučním (Succisa pratensis), početná populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica) a kruštíku bahenního (Epipactis palustris). V roce 2009 se na SV okraji této DP objevil jeden kvetoucí exemplář tolije bahenní (Parnassia palustris), která zde byla 20 let nezvěstná. V posledních letech byla tato DP kosena odlišnými způsoby a v různých termínech: menší plochy s expandující třtinou dvakrát během sezóny, část s populací kruštíku v pozdním létě, hlavní část louky s dominantní ostřicí odchylnou až v září, po odkvětu čertkusu. Vzhledem k charakteru ostřicového porostu s velkými trsy je tato plocha obtížně kositelná normálním způsobem. Kosení celé této plochy jakýmkoliv způsobem a v jakémkoliv termínu je problematické a diskutabilní. Pozdní (podzimní) kosení má na vegetaci minimální vliv, kosení luk s prstnatcem májovým v době jeho květu je vyzkoušené, možné a dokonce pro prstnatec i prospěšné (podpora vegetativního množení), pro kruštík bahenní není kosení podmínkou, toliji bahenní podle dosavadních zkušeností kosení patrně prospívá, ovšem v časnějším termínu (do 15. července), což koliduje s kosením části plochy s kruštíkem. Navrhuji proto v termínu do 15. 7. pokosit každoročně většinu plochy kromě plochy kruštíku (včetně plochy s tolijí). Plochu s kruštíkem pokosit až po 15. 8. Na kosených plochách je nutné dbát výše uvedených zásad pro podporu hnízd mravenců rodu Myrmica, což spočívá především v ponechávání neporušených drnů (trsů) ostřice pochybné. Podpora mravenců spočívající v ponechávání trsů ostřic bude platit i při případném opětovném zahájení kosení celé dílčí plochy. Vzhledem k tomu, že během posledních deseti let se prokazatelně zvýšila vitalita a denzita čertkusu, bude vhodné v okolí exemplářů tolije a v populaci kruštíku čertkus tlumit, a to vytrháváním listových růžic již po jejich vyrašení na konci jara a počátkem léta. 2. Malá vstavačová louka: slatinná pcháčová louka s ostrůvky olšin. Výskyt několika exemplářů prstnatce pleťového (Dactylorhiza incarnata) a vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia) Na ploše byl v posledních letech chemicky téměř zlikvidován řídký rákos. Hlavním cílem na této DP je stabilizace a podpora populace prstnatce pleťového. Prioritou managementu na této je dokončení likvidace rákosu a třtiny. V případě rákosu se jedná o jednotlivá stébla, nejvhodnější (zde ověřená) likvidace je chemickým nátěrem jednotlivých stébel. Místa se třtinou je nutné (jako všude jinde v PP) kosit selektivně 3 x během vegetační sezóny. Plochu s označenými exempláři prstnatce pleťového je možné pokosit po vysemenění prstnatců, ostatní část této DP kosit jednou ročně, a to do konce června. 3. Vstavačová louka za potokem: dříve souvislý porost rákosu, dnes obnovovaná slatinná louka s populací prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a nově se objevivšího kruštíku bahenního (Epipactis palustris). Menší trsy rašeliníku (Sphagnum sp.). Cílem je podpora populací jmenovaných druhů rostlin, je proto žádoucí pokračovat na této ploše s dosavadním managementem – kosením 1 x ročně po odkvětu kruštíku (konec srpna, začátek září). 4. Řídká, silně podmáčená březina s výskytem omezené populace vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), starými trsy ostřice latnaté (Carex paniculata) a početnou populací prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a blatouchu bahenního (Caltha palustris). Prioritou na této DP je podpora populace vachty. Podle dosavadních zkušeností ji výrazně prospívá vykácení stínícího dřevinného nadrostu a každoroční kosení (červenec až srpen). Navrhuji okamžité jednorázové vykácení všech stínících dřevin a celá plocha musí být každoročně pokosena (včetně vachty), po odkvětu vachty, t.j. v červenci. Při kácení 12

dřevin ponechat podle požadavku entomologů také vyšší pařezy, výmladky na nich v následujících 2 letech likvidovat chemicky. 5. Revitalizovaná slatinná louka s ostrůvky olší a bříz, dříve v horní části kompaktně zarostlá rákosem, v dolní jako podmáčená zabuřenělá olšová březina. Odrostlý nálet dřevin byl v posledních deseti letech na této DP postupně prosvětlován, rákos zde byl chemicky likvidován plošným postřikem a následně individuálními nátěry, dosud ale zcela nezmizel. V současnosti je zde početná populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), rozšiřuje se tu kruštík bahenní (Epipactis palustris) a nově se objevil čertkus luční (Succisa pratensis). Prioritou pro tuto plochu je dokončení likvidace rákosu, prováděné chemickým nátěrem všech vyrazivších zelených výhonků, a to v době jejich plného rozvoje v červnu a červenci. Plocha byla v posledních letech kosena 2 x ročně, v následujících letech stačí plochu kosit 1 x za rok. Postupné odkácení poloviny současných dřevin (v současném druhovém zastoupení). Pařezy ponechat vyšší, výmladky na nich v následujících 2 letech likvidovat chemicky. 6. Částečně podmáčená louka s ostrůvky olšin, z původně rozšířeného rákosu dosud zbytky řídkých porostů, od jižního okraje eutrofizovaná splachy z blízkého pole, což se projevuje zvýšenou produkcí biomasy a častými synantropními druhy. V posledních letech celá plocha 1 x ročně kosena. Cílem je pcháčová louka, prioritou je likvidace zbylého rákosu a třtiny. Likvidace rákosu proto musí předcházet kosení. Navrhuji každoročně v červnu natřít všechna stébla rákosu a teprve po 3 - 4 týdnech po chemickém ošetření plochu celou pokosit. Třtinu kosit selektivně 3 x ročně. 7. Mezofilní louka na jižním okraji ZCHÚ. Výskyt krvavce totenu (Sanguisorba officinalis), jakožto živné rostliny pro modráska bahenního. V SZ části plochy je více třtiny. Pro rozvoj populace modráska bahenního je podmínkou kvetoucí toten, ale v otavě. Proto je nutné část plochy s totenem pokosit pouze 1 x ročně, a to do 15. června. SZ část plochy se třtinou je nutné selektivně kosit 3 x během sezóny. 8. Částečně podmáčená pcháčová louka s ostrůvky a solitéry olše lepkavé (Alnus glutinosa), břízy bradavičnaté (Betula verrucosa), vrby popelavé (Salix cinerea), brslenu evropského (Euonymus europaeus) a hlohu jednosemenného (Crataegus monogyna). V jihovýchodní části staré trsy ostřice latnaté (Carex paniculata). Na části této DP byl v minulosti souvislý porost rákosu, který byl chemicky zlikvidován, v současnosti se však šíří řídký rákos, jehož expanze je podporována právě pravidelným kosením. Kromě toho se na této DP vyskytuje třtina a ruderály (kopřiva, pcháč oset). Prioritou je na této DP dokončení likvidace rákosu. Proto navrhuji podobný management jako na DP 6: natírání rákosu, selektivní kosení třtiny 3 x ročně a kosení celé plochy kvůli omezení ruderálů 2 x za sezónu, v červnu a koncem července. 9. Devětsilová louka. Částečně podmáčená louka na pravém břehu odvodňovacího příkopu s dominantním pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum). Na více místech expanduje třtina (Calamagrostis epigeios). Omezená populace vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia). V jihovýchodní části (podél odvodňovacího příkopu) řídký porost olše a břízy. Navrhuji příkop zahrnout a porost dřevin odstranit (ponechat cca 2 - 3 břízy), aby došlo k propojení plochy 13 přes plochu 9 na silněji podmáčenou plochu 18. Po zahrnutí plochu ručně urovnat, ničím neosévat, ponechat přirozené sukcesi, každoročně kosit. Některou ze starších bříz by bylo vhodné místo pokácení na bázi kmene okroužkovat, aby zaschla a ponechat ji stát jako zaschlý vzrostlý strom, což by právě na takovémto osluněném místě bylo vítaným a významným přínosem pro entomofaunu a tím i avifaunu. 10. Částečně podmáčená slatinná louka s ostrůvky dřevin, která byla ještě v roce 2004 zcela zarostlá rákosem. Dosud řídké porosty rákosu. Staré trsy ostřice latnaté (Carex paniculata), v roce 2007 se objevil první kvetoucí prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). 13

Prioritou je chemická likvidace zbylého rákosu. Selektivní kosení, které zde bylo v posledních letech prováděno, rákos oslabilo a proředilo, ale podpořilo jeho plošné rozrůstání. Pokud má být plocha převedena na louku, je nutné postupně zlikvidovat řídký rákos. Podobně jako na jiných DP v této části ZCHÚ se nabízí zde vyzkoušená a osvědčená metoda – natírání jednotlivých stébel. Navrhuji celou plochu každoročně 1 x pokosit (po nátěru rákosu). 11. Zabuřenělý pruh podél jihozápadní hranice ZCHÚ. Eutrofizace a tím i synantropizace z dřívější doby, kdy docházelo ke splachům ze sousedního pole. Přestože je tato plocha v posledních letech dvakrát ročně kosena, dosud jsou ruderály časté (kopřiva – Urtica dioica, pcháč oset – Cirsium arvense). Jediným možným způsobem, jak postupně snižovat přebytek dusíku v půdě, je kosení 2 x ročně, a to v termínech do 15. 6. a do 30. 7. Pozdější termíny jsou pro tyto účely podstatně méně vhodné. Navazující ochranné pásmo bude vhodné zatravnit, což předpokládá i územní plán a provedené pozemkové úpravy. 12. Řídká olšina se starými trsy ostřice latnaté (Carex paniculata), částečně zabuřenělé kopřivou (Urtica dioica). Plocha byla v posledních letech mezi ostřicovými trsy kosena. Navrhuji v kosení (1x ročně) mezi trsy ostřic pokračovat (především pro potlačení kopřiv) a plochu prosvětlit vykácením většiny olší, aby trsy ostřic (bohaté mikrobiotopy hmyzu) byly osluněné. 13. Pruh mezofilní louky přičleněný k ZCHÚ v roce 2004 (při KPÚ). Předtím pravděpodobně přeoraná a vysetá druhově chudá louka byla strojově jednou ročně kosena, v posledních 4 letech kosena malou mechanizací. V roce 2008 po severovýchodní hranici této plochy (čili po hranici ZCHÚ) byla pro zajištění hranice vysazena alej stromů – celkem 70 odrostků dubu letního (Quercus robur), břízy bradavičnaté (Betula verrucosa) a olše lepkavé (Alnus glutinosa) místní provenience. Dílčí plocha není v současnosti atraktivní z botanického hlediska, je ale důležitá z entomologického hlediska – výskyt modráska bahenního (Maculinea nausithous) a očkovaného (M. teleius), oba druhy ve vazbě na krvavec toten (Sanguisorba officinalis). Maximálně žádoucí je zvýšení vitality a abundance populace totenu. Proto musí být celá tato plocha pokosena před 15. červnem, aby se v otavách mohl toten rozrůstat a kvést. Bude výhodné experimentálně ověřit možnost přísevu totenu. Při kosení je možné ponechat pro rozvoj entomofauny několik menších ostrůvků nepokosených (cca 1/5 celkové plochy), nesmí to být ale místa s třtinou (Calamagrostis epigeios). Tyto nekosené ostrůvky pak není třeba kosit na podzim, měly by být ovšem pokoseny v následujícím roce, kdy by byly ponechány jako nekosené zase jiné segmenty. Vzhledem k podpoře hnízdění mravenců rodu Myrmica je nutné vycházet z výše uvedených zásad vypracovaných v samostatné studii (Bezděčka et Bezděčková 2009). Z nich vyplývá, že tato louka může být kosena pouze 1x ročně a se strništěm nejméně cca 7 cm vysokým, tedy zásadně bez použití rotačních bubnových sekaček, s případným použitím strojů se stavitelnými prstovými lištami. Při kosení budou ponechány nepokosené ostrůvky na cca ¼ plochy. Další zásadou je pečlivé vyhrabání pokosené trávy, v případě nepříznivého počasí i nedostatečně usušené. Pro rozvoj mravenců je doporučeno tyto luční porosty za sucha či za mrazu vyhrabat nebo vyvláčet lehkými lučními branami, ovšem s maximálním omezením pojezdů kolové techniky. Nejhodnější se jeví luční brány tažené koněm. 14. Částečně podmáčená plocha vyčleněná u mezofilní louky dílčí plochy 13. Ačkoliv byla v minulosti obdělána stejně jako DP 13, probíhá zde revitalizace rychleji, již v roce 2007 zde kvetlo cca 20 prstnatců májových (Dactylorhiza majalis). Na ploše byl potvrzen výskyt modráska bahenního a očkovaného. Plocha byla v posledních dvou letech kosena ručně s ponecháním nepokosených ostrůvků. Na několika místech expanduje třtina křovištní (Calamagrostis epigeios), kterou je nutné selektivně kosit 3 x ročně. Na kosení celé plochy se vztahují stejné podmínky jako na DP 13, pouze s tím rozdílem, že by nadále měla být kosena ručně, nikoliv mechanizací jako DP 13. 14

15. Prosvětlená olšina, která vznikla prokácením hustšího porostu v prosinci 2007. Dosud v podrostu převládá starček vejčitý (Senecio ovatus), zanikající staré trsy ostřice latnaté (Carex paniculata) se pravděpodobně vzpamatují. Navrhuji porost dřevin dále prosvětlovat na 1/3 současného stavu, pařezy ponechat vysoké a likvidovat na nich výmladky. Pro postupné snižování množství dusíku, kterým olše biotop obohatily, navrhuji každoroční kosení mezi stromy a pařezy. 16. V roce 2008 nově založený travní porost na orné půdě, výsev komerční travní směsi, na podzim 2008 přísev autochtonních lučních semen. Zabuřenělé lopuchem (Arctium lappa), pelyňkem (Artemisia vulgaris) a šťovíkem (Rumex obtusifolius). V létě 2009 byla plocha silně rozrytá prasaty. Navrhuji celou plochu osázet autochtonními keři, především hlohem (Crataegus monogyna) – vhodný pro avifaunu i hmyz, který se v celém ZCHÚ v současnosti vyskytuje jen ojediněle. Výsadbu provést sazenicemi 2/2 ve sponu nejvýše 100 x 100 cm s individuální ochranou. 17. Velké trsy staré ostřice latnaté (Carex paniculata). V roce 2008 byla poprvé plocha mezi trsy pokosena. Navrhuji ručně pokosit jednou za tři roky plochu mezi trsy ostřic. 18. Podmáčená pcháčová louka s ostřicemi a skřípinou na ploše, která vznikla zahrnutím velkého otevřeného odvodňovacího příkopu v roce 1998. Kolem tohoto příkopu byly před zahrnutím nekosené a zabuřenělé pcháčové louky (s Cirsium oleraceum) bez významnějších druhů rostlin. V SZ části DP dvě mělké vodní nádrže s obojživelníky a pestrou vodní entomofaunou, od břehů zarůstají ostřicí latnatou a náletem dřevin. V horní tůňce populace rdestu hřebenitého (Potamogeton pectinatus). Na ploše se 4 roky po zahrnutí začala kolem tůní šířit ostřice latnatá (Carex paniculata), pod tůněmi se rozšířila vitální populace ostřice rusé (Carex flava) a objevilo se tu i několik, v současnosti již mohutných a bohatě plodících trsů vzácné ostřice Davallovy (Carex davalliana). Objevil se tu i prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) a suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Bohužel se tu v poslední době rozrůstá řídký rákos, jehož další šíření je právě kosením podporováno. U tůní se v posledních letech objevil i orobinec (Typha latifolia), který představuje podobně jako rákos jasné nebezpečí svou expanzí. Navrhujeme proto po dobu 3 let 2 - 3 týdny před kosením plochy jednotlivá stébla rákosu i orobince chemicky ošetřit roztokem Roundup Biaktiv. V žádném případě chemicky předem neošetřený orobinec a rákos nekosit, tím by se jen podpořilo jejich další šíření. Omezené ostrůvky třtiny je zde potřeba co nejdříve zredukovat, a to kosením 3 x ročně. Nad tůněmi v nejzápadnějším cípu DP je čerstvý nálet olší, který je potřeba neprodleně zlikvidovat. Populace ostřice Davallovy a prstnatce pleťového je vzhledem k prioritám nutno monitorovat a věnovat jim samostatnou péči obkosením plochy s jejich výskytem. Lze předpokládat vývoj dalších makrofyt a současně i hromadění bahna na dně tůní, a proto je potřeba tůně odbahnit, tj. odstranit všechen usazený organický sediment a obnažit hlinité dno (odbahnění po 3 až 5 letech). Tím se podpoří rozvoj vodní vegetace. Odbahnění je nutné provést v termínu srpen až září. Pro udržení tůní bude pravděpodobně potřebné jednorázově na březích zredukovat ostřici latnatou a náletové dřeviny. 19. Zabuřenělý a dlouhodobě neobhospodařovaný nelesní pruh na SZ hranici ZCHÚ, kterému dosud nebyla věnována pozornost. Expanduje třtina a místy i rákos. Navrhuji osázet autochtonními keři hlohu (Crataegus monogyna) v návaznosti na dílčí plochu 16. Před osázením je však nutné chemicky zlikvidovat rákos. 20. Zabuřenělá stejnověká odrostlá olšina vzniklá patrně z náletů. V podrostu převládá starček (Senecio ovatus), kopřiva (Urtica dioica) a ostružiníky (Rubus fruticosus agg., R. idaeus). Ve stromovém patru převládá olše (Alnus glutinosa), v keřovém bez černý (Sambucus nig15

ra), krušina olšová (Frangula alnus). V bylinném patru zaznamenány dále: Carex sylvatica, C. remota, Festuca gigantea, Impatiens parviflora, Circaea lutetiana, Deschamsia cespitosa, dlouhodobě bez zásahů. Na této DP nebyly dosud prováděny žádné biotechnické zásahy. Navrhuji ponechat zatím nadále bez zásahu. 21. Jižní výběžek olšiny na DP 20. Olše, bříza, osika, v severní části několikaletá skládka pokosené hmoty. Protože je tato část olšiny a skládka spádově nad vstavačovou loukou (DP 1), což je botanicky nejcennější biotop celého ZCHÚ, je nebezpečí, že průsakem vody v půdě může docházet na vstavačové louce k sekundárnímu obohacování dusíkem (eutrofizace se projeví za delší dobu) z těchto výše položených prostor – z půdy obohacené působením olší i většího množství rozkládající se organické hmoty. Proto navrhuji skládku pokosené hmoty dle časových a finančních možností přemístit, olšinu vykácet, výmladky na pařezech chemicky ošetřit a plochu každoročně 3 x kosit, aby byl snižován podíl dusíku v půdě. 22. Stejnověká olšina s příměsí břízy, vzniklá patrně z náletů po provedených melioracích. V keřovém patru krušina olšová (Frangula alnus), ojediněle i bez černý (Sambucus nigra). Porost se jeví různorodější než v horní olšině na DP 20, obsahuje více původních druhů, jako je např. ostřice řídkoklasá (Carex remota), blatouch bahenní (Caltha palustris), sasanka hajní (Anemone nemorosa), metlice trsnatá (Deschamsia cespitosa), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), škarda bahenní (Crepis paludosa), kuklík potoční (Geum rivale), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), kapraď osténkatá (Dryopteris cartusiana) nebo zběhovec plazivý (Ajuga reptans), a naopak méně starčeku vejčitého (Senecio ovatus). V roce 1998 zde byla vybudována přehrážka na potoce, čímž vznikla mělká vodní nádrž. Na této DP nebyly dosud prováděny žádné biotechnické zásahy. Navrhuji ponechat horní a dolní část bez zásahu, prostřední část v pruhu 20 m širokém postupně během 3 let prokácet, aby došlo k propojení DP 13 a DP 6. Na této vykácené ploše nenechávat vysoké pařezy, ale naopak co nejnižší, aby ji bylo možné kosit. Cílem je na tomto průseku získat každoročně kosenou louku jako migrační koridor. 23. Jihovýchodní výběžek odrostlé náletové olšiny vyčleněné jako DP 22. Navrhuji postupně prosvětlovat nebo jednorázově vykácet, aby bylo zajištěno plynulé propojení mezi DP 2, DP 9 a DP 13.

Příloha M-3 Mapa dílčích ploch a objektů – horní část nPR Příloha T-1 Popis dílčích ploch a objektů – horní část nPR Dolní (JV část) ZCHÚ 1. Souvislá druhotná rákosina podél otevřeného odvodňovacího příkopu. Kromě zcela dominantního rákosu (Phragmites australis), který zde vytváří již souvislou, 10 - 20 cm mocnou vrstvu stařiny, zde ve spodním bylinném patru roste kopřiva (Urtica dioica). Navrhuji rákosinu postupně chemicky a mechanicky zlikvidovat a přeměnit na pravidelně kosenou podmáčenou louku. Přitom je vhodné využít plochu pro vybudování mělké vodní nádrže. Ještě před stavbou vodní nádrže je však potřeba celou plochu zcela zbavit rákosu a přeměnit ji na slatinnou louku. Kdyby se vodní nádrž vybudovala dřív než bude rákos zcela zlikvidován, během jedné sezóny by zcela zarostla rákosem. Vodní nádrž přinese nejen zvýšení biotopové a druhové diverzity (obojživelníci, vodní bezobratlí), ale bude i významným prvkem revitalizačním, sloužícím k zadržení vody v pramenné oblasti. Plocha mimo vodní nádrž musí být po likvidaci rákosu každoročně celá pokosena, v prvních letech se na ní předpokládá chemická likvidace jednotlivých přeživších stébel rákosu.

16

2. Odrostlá stejnověká olšina s břízou, vzniklá patrně z náletu. V prostřední a SV části značně podmáčený biotop s několika helokrény a 30 - 50 cm mocnou vrstvou rašeliny. Navrhuji celou plochu najednou vykácet a přeměnit na rašelinnou (slatinnou) louku, která naváže na sousední již obnovené luční porosty nad cestou. Postupné kácení by bylo nevýhodné kvůli expanzi rákosu na uvolněnou plochu, případně kvůli hrozícímu nebezpečí pádu při větších větrech. Již cca před 10 lety byly v tomto porostu vykáceny dva kotlíky o průměru cca 10 m, ale proto, že v nich nebyl dostatek světla a nebyly intenzívně koseny, zarostly rákosem. V současnosti je v podrostu této březové olšiny rákos, a proto navrhuji hned v prvním roce po vykácení opakovaně chemicky rákos likvidovat. Při kácení bude vhodné ponechat část pařezů silnějších stromů ve výšce 100 - 130 cm, pro podpoření rozvoje xylofágů. Ponechané vysoké pařezy musí být na osluněné ploše a případné výmladky na nich musí být hned v prvním roce chemicky zlikvidovány, aby vysoké pařezy představovaly skutečně mrtvé a postupně trouchnivějící dřevo. Z entomologického hlediska je při kácení doporučeno ponechat na osluněné ploše nastojato dva silnější mrtvé stromy (olši a břízu). Toho lze dosáhnout buď narušením lýka na bázi kmene nebo chemicky. 3. Zabuřenělá mezofilní louka s expandující třtinou a ostružiníkem, dlouhodobě nekosená. Je možné tuto loučku pravidelným kosením obnovit a udržovat jako mezofilní květnatou louku, stále bude ale hrozit eutrofizace ze sousedního pole. Proto se jeví vhodnější loučku zalesnit, resp. osázet hlohy a šípky místní provenience. 4. Olšiny a březiny na mírném severním svahu, podmáčené jen místy, mělká vrstva humolitu. Ve stromovém patru převládá bříza (Betula verrucosa) a olše (Alnus glutinosa), příměs tvoří vrba (Salix fragilis) a osika (Populus tremula), v keřovém patru vystupuje kalina (Viburnum opulus), líska (Corylus avellana), bez černý (Sambucus nigra) a krušina olšová (Frangula alnus). V březinách je místy téměř souvislý podrost rákosu, časté jsou i nitrofilní a eutrofilní druhy – kopřiva (Urtica dioica), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a starček Fuchsův (Senecio ovatus). Uprostřed vedl severojižním směrem otevřený odvodňovací kanál, který byl v roce 1999 ručně zahrnut. V jeho severní části zůstala na zahrnutém místě světlina, která je zde vyčleněna jako samostatná DP 10. Kolem ní je možné na DP 4 porost postupně redukovat – světlinu rozšiřovat. Předpokládá to ovšem každoroční kosení celé plochy světliny, chemické ošetření výmladků na pařezech a chemickou likvidaci rákosu. Bez těchto následných opatření by nemělo smysl ani rozšiřovat současnou světlinu, protože stávající světliny zarůstají rákosem a kopřivami a na prokácených plochách by jen houstly rákosové porosty. V současnosti na více místech v této DP dochází ke skupinovým vývratům především bříz. Navrhuji tyto vývraty ponechat bez zásahu, pouze v jižní části DP prokácením uvolnit keře vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia). V budoucnosti, cca po 5 letech od vykácení DP 2 je možné tuto DP4 také z větší části vykácet a přeměnit na rašelinnou louku. Rozhodnutí bude záviset na tom, jakým směrem bude probíhat sukcese po vykácení vedlejší plochy DP 2. 5. Keřové porosty s vrbou popelavou (Salix cinerea). Navrhuji ponechat, respektive rozšířit na DP 6. 6. Zabuřenělá plocha – nekosená, částečně podmáčená loučka, z větší části zastíněná. Navrhuji přeměnit na vrbinu (Salix cinerea) v napojení na DP 5, a to výsadbou napěstovaných autochtonních odrostků vrby popelavé. 7. Porost bříz a olší na mezofilním stanovišti. Navrhuji zatím ponechat samovolnému vývoji. 8. Zabuřenělá mezofilní louka. Podobně jako DP 3 dlouhodobě nekosená a zabuřenělá. A podobně jako pro DP 3 se jeví nejvhodnější její osázení trnitými keři – hlohem a šípkem.

17

9. Březová olšina s vrbami a ostrůvky rákosin kolem otevřeného odvodňovacího kanálu – zregulovaného potoka v nejspodnější části ZCHÚ. Navrhuji zatím ponechat samovolnému vývoji. 10. Devětsilem (Petasites hybridus) a rákosem zarostlá světlina na ručně zahrnutém otevřeném odvodňovacím příkopu v severní části DP 4. Navrhuji chemickou likvidaci rákosu a každoroční kosení spojené s postupným rozšiřováním – kácením okolních olší a bříz DP 4

Příloha M-4 Mapa dílčích ploch a objektů – dolní část nPR Příloha T-2 Popis dílčích ploch a objektů – dolní část nPR

2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do území a závěry pro další postup V území byla ve sledovaném období tj. od roku 1991 doposud prováděna řada řízených biotechnických zásahů. V roce 1991 bylo ZO ČSOP Trosečníci Ostrov u Lanškrouna provedeno kosení buřeně v západní části území a vykácení kotlíku v prostoru nad ostřicovou loukou, v roce 1994 bylo stejnou organizací provedeno kosení lučních porostů, dále byla zajištěna výsadba keřů, která měla zabránit pronikání ruderálních druhů do ZCHÚ a výstavba zadržovací hráze na melioračním příkopu, obnoveno bylo i značení území. Ve vegetačním období roku 1995 a 1996 bylo ZO ČSOP provedeno selektivní kosení v místech výskytu prstnatců a vrby rozmarýnolisté. V roce 1996 byla firmou Ekoservis zajištěna obnova značení přírodní památky – na hranicích území bylo umístěno celkem 7 tabulí se státním znakem a 26 hraničních sloupků s pruhovým značením. Ve stejném roce byla zpracována ochranářská studie, která podrobně zhodnotila stav vegetace a rozšíření významných druhů rostlin. Byly v ní nastíněny základní principy managementu (Bureš et Burešová 1996). V závěru roku 1997 a v počátku roku 1998 byla Ekoservisem a ZO ČSOP Trosečníci Ostrov u Lanškrouna provedena ochranářská opatření, spočívající v zahrnutí části melioračních příkopů, vykácení 4 kotlíků v náletových porostech, odstranění rákosových porostů a kosení zabuřenělých porostů. V srpnu 1998 byla firmou Ekoservis provedena experimentální chemická likvidace části rákosových porostů na 3 vymezených plochách (o rozměrech 20 x 20 m). Panem Karlem Málkem bylo dále provedeno kosení rákosu, kosení zabuřenělých luk, selektivní kosení na ostřicové louce a plochách po zahrnutých melioračních příkopech a likvidace náletových dřevin. Zdejší ZO ČSOP zajistila likvidaci náletových dřevin v severozápadní části ZCHÚ. Pan Karel Málek dále provedl rekonstrukci přehrádky na vodoteči protékající západní částí území, vyčištění a prohloubení vodní nádržky pro obojživelníky v prostoru nad rekonstruovanou přehrážkou a ve vykácení kotlíku na pravé straně nádržky (původní parcela č. 975/1) a odstranění dřevní hmoty. V roce 1999 bylo panem Karlem Málkem provedeno kosení zabuřenělých luk, selektivní kosení na ostřicové louce a na plochách po zahrnutých melioračních příkopech. Ekoservis opětovně zajistil likvidaci rákosu, a to mechanicky a chemicky. Díky ZO ČSOP Trosečníci byla vybudována vodní nádržka v severozápadní části PP, dále byl prořezán porost náletových dřevin v prostoru pod první hrází a zahrnutým melioračním příkopem a bylo provedeno převedení toku do starého koryta. Dále bylo panem Karlem Málkem provedeno kácení náletových dřevin ve východní části a prosvětlení prostoru v západní části PP. V roce 2000 bylo panem Karlem Málkem zajištěno kosení zabuřenělých mokřadních luk v západní části PP malou mechanizací a pokosení rákosových porostů s vynošením biomasy. ZO 18

ČSOP zajistila pokosení ostřicových luk a vynošení biomasy. Východočeskou pobočkou České společnosti ornitologické byl zpracován ornitologický průzkum. Firma Ekoservis provedla chemickou likvidaci rákosu v širším obvodu ostřicové louky. Karel Málek zajistil nátěry a opravu značení, vykácení kotlíku okolo vodní nádržky v západní části PP (parcela č. 981/3) a pokosení rákosu a buřeně na ploše kotlíku. V roce 2001 K. Málek provedl pokosení zabuřenělých mokřadních luk na pozemcích v horní části ZCHÚ. Celková výměra kosené plochy činila 4,46 ha. ZO ČSOP smluvně zajistila pravidelnou kontrolu značení, průběžné opravy a úklidové a udržovací práce. Ekoservis provedl chemickou likvidaci rákosu. V tomtéž roce byl pro PP zpracován plán péče (Bureš 2001), který vycházel z dosavadních zkušeností z péče o území a kladl důraz především na likvidaci rákosu a kosení všech lučních porostů.

Od roku 2002 do roku 2009 včetně byly prováděny biotechnické (managementové) zásahy panem Karlem Málkem pouze v horní (severozápadní) části ZCHÚ. Zásahy vycházely ze zpracovaného plánu péče a byly průběžně upřesňovány pracovníky Krajského úřadu Pardubice a AOPK ČR, středisko Pardubice. 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Případná kolize může nastat mezi potřebami managementu pro ochranářsky významné druhy rostlin a mezi potřebami pro významné druhy bezobratlých. Jedním ze střetů je zájem pro ochranu a podporu populací mravenců (kosení pouze 1 x ročně) a potřebami botanickými (kosení některých DP 2 x ročně pro potlačení synantropních druhů). Tento střet je řešitelný preferencí botanických zájmů. Dalším možným střetem je návrh ornitologů (Diviš 2009), aby byly luční porosty včetně rašelinných luk koseny až po vyhnízdění ptáků v srpnu. Tento návrh se týká druhů ptáků, pro něž ovšem není biotop rašelinných luk jediným možným biotopem, proto i v tomto případě lze řešit případný střet preferencí botanických zájmů.

3. Plán zásahů a opatření 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy v nPR nejsou b) péče o rybníky (nádrže) a vodní toky v následujících kapitolách rozebráno podrobněji c) péče o nelesní pozemky

19

Rámcová směrnice péče o nelesní pozemky Typ managementu Vhodný interval Minimální interval Prac. nástroj/hosp. zvíře Kalendář pro management Upřesňující podmínky

kosení některé DP 1 x ročně, některé 2 x ročně 1 x ročně křovinořez, motorová sekačka (pro DP 13) viz tabulky v příloze T-1 a T-2 jsou upřesněny pro jednotlivé dílčí plochy

d) péče o rostliny Zásady péče o populace ochranářsky významných druhů rostlin vycházejí: a) z dříve zpracovaného plánu péče, b) z aktuálního botanického průzkumu autora tohoto plánu péče (příloha 8), c) z vymapování populací ochranářsky významných druhů v roce 2009, které provedl pan Karel Málek a které je zde zpracováno v příloze M-5, d) z dlouhodobých praktických zkušeností z tohoto ZCHÚ. Dále uváděné zásady byly podrobně konzultovány s panem Karlem Málkem, který se v posledních letech o ZCHÚ stará. Proměny, které prodělala větší část plochy PP U Kaštánku od roku 1998, mohou být pro člověka neznalého předchozích poměrů až neuvěřitelné. Především v horní - severozápadní části ZCHÚ - došlo k podstatným změnám biotopové i druhové struktury, ke změnám hydrologického režimu a celkového charakteru. Přitom výsledky a zkušenosti z celé řady biotechnických zásahů, které zde byly postupně realizovány, je nejen možné, ale i nutné využít pro další management této horní části i pro potřebné změny v dolní - jihovýchodní části ZCHÚ. Dokumentace zde prováděných zásahů a opatření byla souborně zpracována pro Krajský úřad Pardubického kraje (Bureš et al. 2003). Od roku 1998 bylo na tomto ZCHÚ provedeno mnoho biotechnických zásahů a opatření, vycházejících z předchozích plánů péče i z momentálně dohodnutých požadavků a přání. Celá lokalita je unikátním příkladem toho, jak lze radikálně a poměrně rychle cílenými zásahy změnit nejen vegetaci zabuřenělých i rákosem zcela zarostlých slatinných a podmáčených luk, ale především zachránit, obnovit a posílit populace vzácných druhů rostlin a patrně i bezobratlých. Bez nadsázky můžeme mluvit o úspěchu, v některých ohledech až nečekanému, o to vítanějšímu a poučnějšímu. V posledních deseti letech byla horní část ZCHÚ selektivně obhospodařována, pozorované změny však byly monitorovány jen částečně, nebyly podrobněji vyhodnoceny a průběžné úpravy managementu nevycházely vždy z dosavadních zkušeností a ne vždy respektovaly priority. Velký a souvislý porost rákosu expandujícího do nejcennější ostřicové louky a zarůstajícího zbytky populace kruštíku sice zmizel, místo něj je slatinná louka s rozrůstajícím se kruštíkem, ale v rámci celé horní části ZCHÚ opakovaným kosením mnoha ploch rákosu jednoznačně přibylo, nikoliv souvislých porostů, ale celkové plochy s jednotlivými stébly. Situace na podobných rašelinných a slatinných lokalitách, na nichž byl rákos opakovaně kosen, tuto zkušenost potvrzuje: opakovaným kosením se rákos sice oslabí, ale plošně se rozroste. Tento fenomén nebyl v posledních letech dostatečně doceněn. Podobně nebyla dostatečně ošetřena expanze třtiny křovištní, která především na plochách kosených až na podzim přetrvává a patrně i sílí. Hlavní biotechnické jednorázové i opakované zásahy a zkušenosti z nich lze shrnout do následujících bodů: 1. 2. 3. 4. 5.

likvidace souvislých i řídkých porostů druhotných rákosin zahrnutí otevřených odvodňovacích příkopů vykácení porostů náletových dřevin na slatinných a rašelinných biotopech obnova zabuřenělých pcháčových a ostřicových slatinných luk zlepšování stavu mezofilních luk 20

6. tlumení třtiny křovištní 7. tlumení synantropních a nitrofilních druhů 8. zvýšení biotopové a podpora druhové diverzity 9. kosení s ponecháním nekosených ploch 10. přemístění kompostu (složiště pokosené travní hmoty) 11. vymístit případná myslivecká zařízení a skládky krmiv Jako aktér a iniciátor těchto zásahů připojil zpracovatel plánu péče k výše uvedeným bodům několik poznámek, směřujících k managementu v následujícím deceniu: ad 1) Kosený rákos se prokazatelně plošně rozrůstá, ani kosením dvakrát ročně ho nelze zlikvidovat, naše zkušenosti naopak ukazují, že ho takové kosení ještě více podpoří v plošné expanzi, protože po prvním pokosení má v oddencích dost zásob a během zbytku vegetační sezóny ještě dost času vytvořit další oddenky a nové prýty. Proto by měla být chemická likvidace rákosu prioritní a měla by předcházet kosení. ad 2) Se zahrnutím otevřených odvodňovacích příkopů lze využít zkušenosti právě z této lokality. Vynikajícím příkladem je právě druhová diverzita a výskyt ochranářsky významných druhů rostlin a živočichů na DP 18, na níž byl v roce 1988 zahrnut meliorační kanál a holá plocha s rozhrnutou zeminou se pak vyvíjela samovolnou sukcesí. A na této ploše, na níž byla po zahrnutí holá půda, se do dnešního dne vyvinul téměř přirozený, stanovištním podmínkám odpovídající bylinotravní porost s vysokou druhovou diverzitou, ale objevily se tu i druhy rostlin patřící do skupiny ochranářsky nejatraktivnějších druhů tohoto ZCHÚ (prstnatec pleťový, ostřice Davallova). Proto navrhuji stejně zahrnout zbývající příkop mezi DP 9 a DP 13. Nemá žádnou meliorační funkci, pouze znesnadňuje pohyb mezi plochami a kosení, na jeho valu zůstávají obtížně likvidovatelná ohniska třtiny. Zahrnutí příkopu je možné provést příslušnou středně těžkou technikou s ručním urovnáním, povrchu. Dílčí poškození povrchu louky DP 13 nebo DP 9 oběma biotopům rozhodně neublíží, spíše prospěje. Otevřené plochy po zahrnutí příkopu navrhuji ničím neosévat, ponechat samovolnému vývoji, ale od druhého roku již pravidelně kosit v návaznosti na sousední porosty. Dřeviny těsně u příkopu (břízy na SV okraji DP 9) by bylo vhodné vykácet. Byly tam v minulosti ponechány proto, že příkop tvořil SV hranici ZCHÚ. Pokud tam nyní zůstanou jen 2 - 3 staré břízy, bude to úplně stačit. ad 3) Již více než 10 let jsou v této PP káceny dřeviny pocházející z náletů na dříve zmeliorované a pak ladem nechané zemědělské půdě. Jednalo se a jedná především o olši (Alnus glutinosa) a břízu (Betula verrucosa). Vesměs bylo kácení prováněno postupně – prořeďováním. Celoplošné kácení (na omezených plochách kotlíků cca 10 - 15 m) bylo jednorázově provedeno v dolní části. Postupné prořeďování mělo opodstatnění v horní části ZCHÚ, především v okolí velké ostřicové louky (DP 1), kde napomohlo jejímu rozšíření včetně šíření některých ochranářsky významných druhů rostlin (Dactylorhiza majalis, Succisa pratensis). Znatelnější prosvětlení na několika místech také výrazně napomohlo oživení starých trsů ostřice latnaté (Carex paniculata) a revitalizaci skomírajících keřů vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia). Plošné vykácení dvou kotlíků v dolní části PP (na DP 2 a 4) nemělo návaznost na další péči o vykácený prostor. Na základě těchto zkušeností navrhuji neprodleně prosvětlit porosty dřevin na podporu prioritních populací rostlin a živočichů: v horní části ZCHÚ se jedná o kácení na DP 4 (v horní části nPR) pro podporu vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata) a na DP 4 (v dolní části) pro podporu krnících zastíněných keřů vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia). ad 4) Jako nejvhodnější – a na této lokalitě vyzkoušený a osvědčený – způsob obnovy zabuřenělých pcháčových a ostřicových slatinných luk se jeví pravidelné kosení 1 x nebo 2 x ročně. Obě seče však musí proběhnout ve vhodných termínech, aby měly význam a synantropní druhy byly dominantními travinami potlačeny. Jako nejvhodnější termíny kosení se zde proto jeví červen a přelom července a srpna. Pozdější termíny první a druhé seče jsou málo účinné. ad 5) Pro zlepšování stavu mezofilních luk se obecně doporučuje pravidelné kosení. V případě DP 13 je možné doporučit experimentální dosévání krvavce totenu. 21

ad 6) Tlumení, resp. likvidace třtiny křovištní je jednou z managementových priorit tohoto ZCHÚ. Její expanzi podporuje pozdní kosení některých ploch a v posledních letech i ponechávání nekosených ostrůvků. Navrhuji na všech místech, kde se třtina vyskytuje zahájit její pravidelné kosení 3 x během vegetační sezóny, s prvním kosením již koncem dubna až začátkem května, druhým mezi 15. 5. až 15. 6. a třetím do 31. 7. Pokud zůstanou ponechány některé části ploch (ostrůvky) v daném roce nekosené (pro entomofaunu), nesmí být vybírány plochy se třtinou. ad 7) Synantropní a expanzní druhy bylin, jejichž přehled uvádím v následující tabulce, jsou (kromě rákosu) soustředěny především na okraje ZCHÚ, na nichž docházelo k eutrofizaci ze sousedních hnojených polí. Značnou eutrofizaci zde působí také olše, a to nejen na stanovištích, na nichž se z náletu rozrostly, ale s prosakující vodou i v navazujících nelesních (odlesněných biotopech). Jestliže je jedním z cílů na většině nelesních biotopů ZCHÚ snížení množství dusíku v půdě, nemůže být kosení jediným prostředkem, je nutné omezit i přirozenou nitrifikaci olšemi. To se týká např. dolní části ZCHÚ, kde jsou pod cestou významné rašelinné helokrény.

český název

odborný název

kopřiva dvoudomá netýkavka nedůtklivá třtina křovištní pcháč oset starček vejčitý rákos obecný ostružiník sadec konopáč

Urtica dioica Impatiens noli-tangere Calamagrostis epigeios Cirsium arvense Senecio ovatus Phragmites australis Rubus fruticosus agg. Eupatorium cannabinum

vratič obecný zlatobýl kanadský

Tanacetum vulgare Solidago canadensis

možnosti a způsoby tlumení a likvidace opakované a časté kosení, dlouhodobě vytrhávání, kosení, chemický postřik opakované kosení 3x ročně vytrhávání a podrývání sterilních rostlin opakované kosení = rychlá likvidace plošný chem. postřik, chem. natírání jednotl. stébel postřik, vytrhávání, chemický nátěr tlumit kosením a vytrháváním, část vždy ponechat do podzimního květu pro bezobratlé vytrhávání, pravidelné kosení vytrhávání, pravidelné kosení

ad 8) Za zvýšení biotopové diverzity považujeme jednak vybudování mělké vodní nádrže na místě současné sekundární rákosiny, jednak výsadbu autochtonních trnitých keřů (hlohů a růží) na několika malých plochách na hranicích ZCHÚ, vesměs na dlouhodobě nekosených a značně zabuřenělých mezofilních loučkách, které jsou na kontaktu s obhospodařovanými poli, proto na nich došlo a stále dochází k eutrofizaci. Vznikne tím nový, v PP dosud nezastoupený, biotop polních křovin (v soustavě Natura 2000 označovaný symbolem K3), atraktivní především pro celou řadu ptačích druhů. ad 9) Pravidelné kosení s ponecháním nekosených ostrůvků nebo větších ploch, jež bylo v posledních letech na doporučení entomologů v horní části PP praktikováno, má několik úskalí: Především by neměly zůstávat stát jako nepokosené plochy ty, na nichž se vyskytuje třtina (Calamagrostis epigeios). Dalším problémem je kosení těchto ploch dodatečně na podzim. Z hlediska entomologického jsou nekosené plochy jistě významné, z hlediska botanického může být střídavé ponechání menších nekosených ploch ku prospěchu diverzitě, podzimní kosení je však nadbytečné, strukturu vegetace již neovlivní, výrazněji ani režim dusíku, ani případný výskyt expandující třtiny. ad 10) Pro skládku pokosené hmoty z horní části ZCHÚ je využíváno místo v jihozápadním výběžku DP 20. Sem byla vyvážena pokosená tráva (vesměs jako seno) několik let a vznikly dvě velké hromady. V současnosti zatím na jejich okraji spodním okraji nerostou nitrofilní druhy, které by prozrazovaly zvýšenou eutrofizaci. Dlouhodobě ale není možné tuto skládku využívat, protože při rozkladu hmoty bude nutně docházet k silné eutrofizaci, která může vzhledem ke spádu terénu výrazně ovlivnit právě botanicky nejcennější biotop slatinné louky na DP 1. ad 11) PP U Kaštánku v minulosti byla a v současnosti stále je atraktivní pro chovanou lovnou zvěř a tudíž i pro myslivce. V minulosti zde bylo několik posedů a v jejich blízkosti samozřejmě 22

příkrmiště s hnijícími hromadami plev apod. Kvůli jedné takové hromadě téměř zanikla populace vachty a patrně i tolije. Domníváme se proto, že je v maximálním zájmu ochrany přírody, aby území nebylo myslivecky využíváno podobným způsobem, tj. aby nikde (ani v dolní části nPR) nebyla budována žádná myslivecká zařízení, tj. hlavně krmelce, příkrmiště, případně posedy apod.

e) péče o živočichy Zásady péče o živočichy vycházejí z dosud zpracovaných následujících podkladů: 1) Avifaunistický průzkum provedený v roce 2009 Tomášem Divišem z Červeného Kostelce. 2) Inventarizačního průzkumu arachnofauny a lepidopterifauny, který provedl Ing. V. Hula z Brna v letech 2006 a 2007, a který doplnil v roce 2009, kdy s ním hlavní zásady pro tento plán péče byly konzultovány na společné terénní pochůzce. 3) Inventarizační průzkum mravenců, který provedli Klára a Pavel Bezděčkovi z Jihlavy. Výsledky průzkumu avifauny byly nasměrovány pro potřeby plánu péče, proto bylo požadováno, aby byly popsány druhy ptáků, vázané hnízděním a potravou na hlavní biotopy ZCHÚ. Navrhovaná opatření, která pro jednotlivé odlišené biotopy Diviš (2009) napsal, zde uvádíme v plném znění: Rašelinné louky Hlavním cílem managementu rašelinných luk je trvalé zachování jejich společenstva s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin. Z hlediska ochrany stanovištních nároků některých druhů ptáků je důležité jednak vhodné načasování kosení luk až do období po úplném vyhnízdění ptáků (tedy se zahájením kosení nejlépe až v druhé polovině srpna) a střídavé ponechávání ostrůvků stařiny o výměře min. 0,01 ha v loukách jako hnízdních biotopů časněji hnízdících druhů ptáků. Týká se to druhů hnízdících přímo v loukách nebo na přechodu luk a porostů dřevin, tedy z výše jmenovaných kachny divoké, kukačky obecné, lindušky lesní, bramborníčka hnědého, všech pěnic, cvrčilky zelené, rákosníka zpěvného, částečně budníčků a ťuhýka obecného a strnada obecného. Olšiny a březiny Existující mezery nebo malé světliny, zejména v březových porostech, je možné přikácením na okrajích rozšířit a světliny případně propojit s cílem diverzifikovat prostředí ve prospěch travních a bylinných společenstev. Zapojené vysokokmenné olšiny a případně i některé části březin navrhuji ponechat spontánnímu vývoji také proto, že narušení stability těchto porostů výchovnou nebo prořeďovací těžbou může mít za následek jejich rozvrácení větrem nebo sněhem. Ponecháním porostů spontánnímu vývoji lze očekávat postupné pomalé odumírání a rozpad jedinců v podúrovni, uvolňování, zrání a stárnutí jedinců hlavní úrovně a nadúrovně. Tento vývoj bude doprovázen např. výskytem dřevokazných hub a vznikem bylinného a křovinného patra, ale také výskytem bezobratlých xylofágů a tedy vznikem vhodných potravních a stanovištních podmínek pro šplhavce a některé druhy sýkor jakožto primárních hnízdičů a sekundárních dárců hnízdních příležitostí, např. pro lejsky, ostatní sýkory, rehka zahradního, šoupálky, špačka, rorýse, příp. sovy, netopýry, plchy a některé bezobratlé. Rákosiny Prakticky všechny zjištěné druhy potřebují k založení hnízda, zvláště pro první hnízdění, stařinu. Rákosové porosty by tedy neměly být koseny. Na druhou stranu je z nalezených druhů na rákosiny jako hnízdní stanoviště pevně vázán pouze strnad rákosní a další druhy hnízdí i v ostatních biotopech, na lokalitě hojně zastoupených. Z hlediska ochrany hnízdních stanovišť ptáků mají rákosiny na sledované lokalitě malý význam, a to také z toho důvodu, že se jedná o porosty nezaplavené, kterým se řada rákosinových druhů ptáků z důvodů bezpečnostních vyhýbá. Patrně tedy bude žádoucí zastavit šíření rákosin na úkor rašelinných luk, které na sledované lokalitě nabízejí stanovištní a potravní podmínky širšímu druhovému spektru ptáků. Rákosiny doporučuji kosit ve stejném termínu jako louky.

23

Hula (2006) ve své práci upozorňuje především na mezofilní louku (DP 13 a 14 v horní části), jež představuje velký potenciál pro řadu významných druhů. Vzhledem k přítomnosti krvavce totenu (Sanguisorba officinalis) předpokládá výskyt evropsky významného druhu modráska bahenního (Maculinea nausithous). Výskyt tohoto druhu byl v následujících letech potvrzen a byl zjištěn i další druh vázaný na krvavec – modrásek očkovaný (Maculinea teleius). Hula pro tuto louku navrhuje úpravu režimu kosení tak, aby se zde stále nalézala menší nepokosená místa. Přitom právě z obecných zásad pro podporu populací obou těchto vzácných a evropsky významných modrásků víme (Konvička, Beneš et Čížek 2005), že je pro stabilizaci jejich populací nezbytné ponechání nekosené otavy a první seč prováděná do 15. června, jak navrhoval V. Hula již v roce 2007. Pro hmyz jsou podle Huly (2005) významné i pcháčové louky. Podle jím uvedené mapky tím označuje hlavní ostřicovou louku a přilehlé partie (DP 1 a 5), na nichž se vyskytuje pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) jakožto významný zdroj nektaru a chráněný kruštík bahenní (Epipactis palustris). Hula upozorňuje, že tyto pcháčové louky je nutné alespoň z poloviny kosit. Olšiny a ostatní ostřicové a skřípinové louky nejsou podle Huly z hlediska lepidopterologického ani arachnologického zajímavé. Zásady pro management na podporu populací mravenců rodu Myrmica, kteří jsou hostiteli vývojových stadií ochranářsky významných modrásků, byly podrobně zpracovány (Bezděčka et Bezděčková 2009). Zdůvodnění managementu je následující: „...Při kosení je třeba (speciálně s přihlédnutím na druhy rodu Myrmica) vyžadovat a kontrolovat při kosení výšku strniště (nastavení sekačky). Pro luční mravence představují drny trav místa k úspěšnému hnízdění. Interiér drnu jim poskytuje možnosti k vybudování objemných plodových komůrek a k vytvoření tepelného jádra s optimálními podmínkami pro rozvoj plodu (a samozřejmě i přinesených housenek modrásků). Hnízdo, či jeho část, situované v drnu, umožňuje díky vhodnějším teplotním podmínkám prodloužení aktivní sezóny hnízda a zvyšuje úspěšnost přežití kolonie při krátkodobých výkyvech počasí (deště, záplavy, noční mrazy). Mravenci obecně jsou tvorové dosti konzervativní a nesnášejí dlouhodobé a opakované změny či narušování prostředí. Euryekní druhy jsou sice schopny pionýrsky obsazovat např. otevřené ruderalizované plochy, ale následně vyžadují stabilitu tohoto prostředí, jinak jej opouštějí. Mechanická likvidace drnů, opakované pojezdy techniky, využití herbicidů, vícenásobné kosení – to jsou z hlediska mravenců negativní zásahy do jejich života. Mravenci rodu Myrmica se na takto ošetřovaných plochách sice mohou vyskytovat, ale jejich hnízda a společenstva se zde nemohou zdárně rozvíjet. Decimovaná a nerozvíjející se hnízda nemohou poskytovat vhodné prostředí pro rozvoj housenek modrásků... Intenzita a způsob kosení představují limitující faktory pro existenci a rozvoj lokálních populací mravenců rodu Myrmica v lučních porostech. Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících zdárný rozvoj hnízd většiny druhů mravenců rodu Myrmica je přítomnost větších trsů trav. Pokud je louka obhospodařována intenzivně a několikrát ročně je kosena s minimální výškou strniště, trávy žádné trsy (drny) nevytvářejí. Možnost vytvoření hnízdních podmínek vhodných jak pro mravence Myrmica tak i pro housenky modrásků je tak silně redukována. Dalším a snad ještě větším problémem je stav, kdy je intenzivní kosení aplikováno na louce, která byla dosud obhospodařována spíše extenzivně a na níž se proto vytvořily podmínky vhodné pro hnízdění mravenců Myrmica v trsech trav. Tyto trsy jsou během prvního intenzivního kosení (tzn. s minimální výškou strniště) seřezány. Přitom dochází k přímé fyzické likvidaci jak mravenců a jejich plodu, tak i v případě úspěšného „výsadku“ i k likvidaci housenek modrásků, které jsou chovány zpravidla v horní části hnízda. Opakované kosení luk bubnovými sekačkami nastavenými na velmi nízké strniště vede ke snížení abundance hnízd mravenců rodu Myrmica. Přežívající hnízda jsou malá, s malým počtem dělnic, proto málo vhodná pro vývoj housenek modrásků. Dokladem toho je skutečnost, že hnízda stejných druhů mravenců, situovaná v okrajích luk a v lesních lemech jsou výrazně větší a četnější...“ Navrhovaná konkrétní opatření uvádějí Bezděčka a Bezděčková (2009) následujícím způsobem:

24

1) V horní části území, zejména na zdejší centrální louce (DP1), zachovat stávající management. Nikdy nepřistoupit k likvidaci vysokých drnů a bultů ostřic a jiných trav. 2) Na ostatních travnatých plochách výšku strniště stanovit na nejméně 7 cm. 3) Uplatňovat ponechávání nekosených pásů. 4) Kosit nejvíce jedenkrát ročně, po usušení seno dokonale odstranit z plochy, v případě vlhkého počasí odstranit travní hmotu i vlhkou, nenechat ji prorůst novou trávou. 5) Pro odstranění posledních zbytků hmoty, která se při vyšším strništi může v menší míře hromadit mezi trsy trav, provést v mimovegetačním období (říjen – březen) vyhrabání (např. bránováním), to provádět výhradně za sucha či mrazu. Tak dojde i k drobnému narušení půdního povrchu a zapracování semen do půdy. K některým zásadám, obsaženým v elaborátu Bezděčka et Bezděčková (2009) měl během projednávání tohoto plánu péče výhrady V. Hula. Především upozornil, že vazba mravenců rodu Myrmica je některými autory zpochybňována a že právě larvy modrásků preferují malá hnízda mravenců, což jednoznačně nepodmiňuje potřebu vysokého strniště při kosení.

f) péče o útvary neživé přírody g) zásady jiných způsobů využívání území Myslivecké využívání celého ZCHÚ by mělo být při přehlášení na PR maximálně omezeno. Jedná se především o problematiku příkrmišť. Podrobněji byl tento problém rozebrán v předchozí kapitole v bodě 11.

3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy b) rybníky (nádrže) Pro stávající tři mělké vodní nádrže není potřeba stanovit zvláštní podmínky, hlavní zásady spočívají v jejich stabilizaci a v zamezení jejich zarůstání náletovými dřevinami, rákosem a orobincem. Pro navrhovanou mělkou vodní nádrž v dolní části ZCHÚ na DP 1 bude potřeba zpracovat prováděcí projekt. Zdůvodnění její výstavby je uvedeno v popisu této dílčí plochy. Hlavní zásadou pro realizaci je předchozí likvidace rákosu.

c) útvary neživé přírody d) nelesní pozemky Zdůvodnění a podrobnější popis zásahů a činností na jednotlivých dílčích plochách je uvedeno v popisu dílčích ploch a v přílohách T-1 a T-2.

Příloha T-1 Popis dílčích ploch a objektů – horní část nPR Příloha T-2 Popis dílčích ploch a objektů – dolní část nPR

25

3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností V ochranném pásmu nPR nebudou hospodářské zásahy nijak omezovány vyjma strojového hnojení práškovými a tekutými hnojivy a strojové aplikaci chemických preparátů. Část pozemků je možné a vhodné zatravnit (v souladu s územním plánem obce).

3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu V současnosti jsou hranice PR (rozšířeného území původní PP) dostatečně vyznačeny pruhy na dřevěných kůlech a tabulkami se státním znakem a informacemi o ZCHÚ. V období platnosti tohoto plánu péče se kromě průběžné kontroly tohoto značení předpokládá jeho doplňování a obnovení po 5 letech.

3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Příprava nového nařízení Pardubického kraje o zřízení PR U Kaštánku

3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Rekreační a sportovní využívání území nepřichází v úvahu.

3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Pro dobu platnosti tohoto plánu péče nedoporučuji vzdělávací využití území, bylo by ale velmi vhodné uvažovat o zpracování samostatné publikace o tomto území a o péči o něj. Soustředěná péče a především nečekaně pozitivní výsledky dlouholetého cíleného managementu si jistě zaslouží pozornost; je málo zvláště chráněných území, kde se toho tolik podařilo.

3.7 Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring Pro ZCHÚ by měla být zpracována inventarizace dalších skupin bezobratlých, protože je možné očekávat výskyt dalších ochranářsky významných druhů. Podobně je potřeba zpracovat inventarizaci mechorostů. Dosavadní monitoring populací ochranářsky významných druhů cévnatých rostlin je vynikajícím podkladem pro další sledování, měl by tudíž stejnou formou mapování pokračovat a měl by být rozšířen i na dolní (jihovýchodní) část ZCHÚ. Potřeba experimentálního ověření intenzity kosení na DP 1 v horní části ZCHÚ je zdůvodněna a popsána u této DP. Podobně by bylo vhodné průběžně experimentálně (monitoringem na trvalých plochách) sledovat i v jiných částech ZCHÚ úspěšnost prováděného managementu. Na DP 1 v dolní části ZCHÚ by bylo vhodné před likvidací rákosu vymezit stabilní monitorovací plochu pro dlouhodobější sledování sukcese, podobně i na DP 2 před vykácením porostu dřevin.

26

4. Závěrečné údaje 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody nebo dalšími subjekty podle jednotlivých zásahů (druhů prací)

Druh zásahu (práce) a odhad množství (např. plochy)

Orientační náklady za rok (Kč)

Jednorázové a časově omezené zásahy v horní části nPR zahrnutí otevřeného příkopu na DP 9 ---------vykácení dřevin na DP 4, 9, 21 a 23 ---------likvidace výmladků na pařezech ---------na DP 4, 9, 18, 21 a 23 likvidace náletu olší na DP 18 ---------výsadba mezofilních křovin na DP 16 a 19 ---------odvoz kompostu z DP 21 ---------C e l k e m (Kč) ---------Jednorázové a časově omezené zásahy v dolní části nPR vybudování mělké vodní nádrže na DP 1 ---------vykácení porostu dřevin na DP 2 ---------likvidace výmladků na pařezech na DP 2 ---------výsadba vrb na DP 6 ---------výsadba hlohů a růží na DP 3, 6 a 8 ---------C e l k e m (Kč) ---------Opakované zásahy v horní části nPR – dle aktuálních ceníků likvidace rákosu DP 1, 5, 6, 8, 10, 18 ruční vytrhávání třtiny na DP 1 1.000,ruční kosení 1x ročně na DP 3, 5, 6, 7, 9, 10, 14, 18 ruční kosení 2x ročně na DP 8, 11 a 23 ruční kosení 3x ročně na DP 21 selektivní kosení třtiny křovištní 3x ročně DP 2, 6, 7, 8, 9, 13, 18 strojové kosení prstovou sekačkou na DP 13 vláčení luk na DP 13 a 14 postupné prosvětlování dřevin na DP 23 likvidace výmladků na pařezech na DP 23 Opakované zásahy v dolní části nPR – dle aktuálních ceníků likvidace rákosu na DP 1, 2 a 10 postupné rozšiřování DP 10 na úkor DP 4 (kácení dřevin a likvidace výmladků) ruční kosení na DP 1, 2 a 10

27

Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) 12.000,18.000,4.000,1.000,15.000,15.000,65.000,50.000,0 3.000,4.000,12.000,69.000,-

6.000,-

4.2 Použité podklady a zdroje informací Beneš J. et al. (2002): Motýli České republiky - rozšíření a ochrana. – Praha. Bezděčka P. (2004): Metodika inventarizačního průzkumu a dlouhodobého monitoringu mravenců (Hymenoptera: Formicidae) v MZCHÚ. Ms. depon. AOPK ČR Praha, 11 pp. Bezděčka P. (2008): Seznam sekáčů (Opiliones) České republiky. (Checklist of harvestmen (Opiliones) of the Czech Republic).– Klapalekiana, 44: 109–120. Bezděčka P. et Bezděčková K. (2009): Inventarizační průzkum mravenců (Hymenoptera: Formicidae) a sekáčů (Opiliones) PP U Kaštánku se zvláštním zaměřením na mravence rodu Myrmica jako hostitelů myrmekofilních modrásků rodu Maculinea. – Ms. Krajský úřad Pardubického kraje, 8 pp. Bureš L. et al. (1998): Územní systém ekologické stability krajiny, okres Ústí nad Orlicí, katastrální území Ostrov u Lanškrouna, Rudoltice u Lanškrouna. – RNDr. Leo Bureš - Ekoservis, Okresní úřad Ústí nad Orlicí. Bureš L. et Burešová Z. (1996): Ochranářská studie přírodní památky „U Kaštánku“ v k. ú. Ostrov. – Ekoservis, Okresní úřad Ústí nad Orlicí. Bureš L. (2001): Navrhovaná přírodní rezervace U Kaštánku: plán péče 2002-2011. – Ekoservis, Okresní úřad Ústí nad Orlicí, 16 stran + přílohy. Bureš L. et Burešová Z. (2006): Management ochranářsky významných lokalit Orlickoústecka: zhodnocení botanických průzkumů a dosavadních opatření. – Msc. Ekoservis, Krajský úřad Pardubice. Culek M. /ed./ (1996): Biogeografické členění České republiky. - Praha. Culek M. et al. (2005): Biogeografické členění České republiky, II. díl. – AOPK Praha, 589 pp. Černý M. /ed./ (2000): Příspěvek k avifauně Českotřebovska. VČP ČSO Pardubice. - Ms. OkÚ Ústí nad Orlicí. Diviš T. (2009): Přírodní památka „U Kaštánku“: Avifaunistický průzkum a návrh opatření pro plán péče. – Ms. Krajský úřad Pardubice, 11 pp. Faltysová H. (1994): Plán péče dle zákona č. 114/92 Sb. na území Přírodní památka U Kaštánku. – Ms. AOPK Pardubice. Faltysová H. et al. (2002): Pardubicko. In Mackovčin P. a Sedláček M. /eds./: Chráněná území ČR, svazek IV. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno., s.18-20, Praha. 316 pp. Háková A. /ed./ (2003): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. – AOPK Praha, 157 pp. Hemerka Ant. (1997, 1998): Mykologická inventarizace přírodní památka U Kaštánku. - OkÚ Ústí nad Orlicí. Horák J., Zámečník J. et Hula V. (2008): Nové nálezy modrásků z rodu Phengaris (syn. Maculinea) (Lepidoptera: Lycaenidae) v Pardubickém kraji (Česká republika) s poznámkami k péči o jejich stanoviště. – Práce a studie, Pardubice, 15:265-279. Hula V. (2006): Výsledky inventarizačního průzkumu arachnofauny a fauny denních motýlů PP U Kaštánku. – Ms. Krajský úřad Pardubického kraje, 10 pp. Hula V. (2007): Výsledky inventarizačního průzkumu fauny denních motýlů PP U Kaštánku. – Ms. Krajský úřad Pardubického kraje, 10 pp. Hula V. (2009): Zoologická doporučení pro zpracování plánu péče pro PP U Kaštánku. – Ms. Krajský úřad Pardubického kraje, 5 pp. Jersáková J. et Kindlmann P. (2004): Zásady péče o orchidejová stanoviště. – Kopp České Budějovice, 119 pp.

28

Kolektiv (1999): Metodika přípravy plánů péče. - Agentura ochrany přírody a krajiny. - Praha. Kolektiv (2005): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma. – Ms. AOPK Praha. Konvička M., Beneš J. et Čížek L. (2005): Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. – Sagittaria Olomouc, 118 pp. Kubát K. /ed./ (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha. Mikyška R. et al. (1968): Geobotanická mapa ČSSR. 1. České země. - Praha. Míchal I., Petříček V. et al. (1999): Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva, II. Lesní společenstva. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Praha. Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 1983: 1-110. Neuhäuslová Z. et Moravec J. /red./ (1997): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1:500.000. Praha. Procházka F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. Příroda. Praha. Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Stud. Geogr., Brno, 16: 1 - 73. Rejchrt M. /red./ (1994): Geologická mapa ČR, list 14-32 Ústí nad Orlicí, Český geografický ústav Praha. Rejl J. (2001): PP U Kaštánku - odonatologický průzkum. - Ms. Okresní úřad Ústí nad Orlicí. Rozehnal V. (2008): Územní plán obce Ostrov – návrh. – Ateliér Rohehnal a Vosinek Pardubice, Obecní úřad Ostrov. Tomášek M. (1995): Atlas půd České republiky. - Český geologický ústav, Praha. Vrabec V. et al. (2005): Lepidoptera. – In: Farkač J. et al., Červený seznam ohrožených druhů České republiky – bezobratlí, p. 172-237. AOPK ČR, Praha. Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Vyhláška MŽP ČR č. 60/2008, o plánech péče, označování a evidenci území chráněných podle zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění.

4.3 Seznam používaných zkratek DP = dílčí plocha CHKO = chráněná krajinná oblast KN = katastr nemovitostí KPÚ = komplexní pozemkové úpravy LV = list vlastnictví nPR = navrhovaná přírodní rezervace OkÚ = okresní úřad OP = ochranné pásmo PK = pozemkový katastr PR = přírodní rezervace TTP = trvalý travní porost ÚSES = územní systém ekologické stability ZCHÚ = zvláště chráněné území ZO ČSOP = základní organizace Českého svazu ochránců přírody

29

5. Přílohy Příloha M-1: Orientační mapa s vyznačením území Příloha M-2: Katastrální mapa – nPR U Kaštánku a ochranné pásmo Příloha M-3: Mapa dílčích ploch a objektů – horní část nPR Příloha M-4: Mapa dílčích ploch a objektů – dolní část nPR Příloha M-5: Mapa rozšíření významných druhů rostlin – horní část nPR Příloha T-1: Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich – horní část nPR Příloha T-2: Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich – dolní část nPR

30