MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ A EVROPSKÝCH STUDIÍ OBOR MEZINÁRODNÍ VZTAHY
PŘIPRAVENOST UKRAJINY NA VSTUP DO NATO MAGISTERSKÁ PRÁCE
VERONIKA JANÁKOVÁ
Vedoucí práce: doc. PhDr. Zdeněk Kříţ, Ph.D. UČO: 170390 Obor: MV Imatrikulační ročník: 2005
Brno, 2010
Prohlašuji, ţe jsem tuto magisterskou práci vytvořila samostatně a pouze s vyuţitím níţe uvedených zdrojů. ……………………………………….. Veronika Janáková 2
Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu panu doc. PhDr. Zdeňku Kříţovi, Ph.D., který si i přes svou pracovní vytíţenost našel čas na konzultace a poskytl mi cenné rady, připomínky a podněty.
3
OBSAH SEZNAM TABULEK ............................................................................................................. 6 SEZNAM GRAFŮ................................................................................................................... 7 SEZNAM SCHÉMAT ............................................................................................................. 7 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ...................................................................................... 8 1. ÚVOD .................................................................................................................................. 9 1.1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY .................................................................................... 9 1.2 CÍLE A METODY PRÁCE .......................................................................................... 9 1.3 ZDROJE ...................................................................................................................... 11 1.4 STRUKTURA PRÁCE ............................................................................................... 14 2. ROZŠIŘOVÁNÍ NATO PO ROCE 1991.......................................................................... 15 2.1 PRŮBĚH PROCESU ROZŠIŘOVÁNÍ ...................................................................... 15 2.2 STUDIE O ROZŠIŘOVÁNÍ NATO .......................................................................... 16 2.3 PROGRAM PARTNERSTVÍ PRO MÍR.................................................................... 19 2.4 AKČNÍ PLÁN ČLENSTVÍ ........................................................................................ 21 2.5 STRATEGICKÉ KONCEPCE NATO ....................................................................... 22 3. VÝVOJ VZTAHŮ NATO A UKRAJINY PO ROCE 1991 ............................................. 26 4. PŘIPRAVENOST UKRAJINY NA VSTUP DO NATO ................................................. 31 4.1 STAV DEMOKRACIE V ZEMI ................................................................................ 31 4.1.1 Obecné vymezení problematiky .......................................................................... 31 4.1.2 Stav demokracie na Ukrajině............................................................................... 32 4.1.2.1 Volby a politický pluralismus ...................................................................... 33 4.1.2.2 Dělba moci ................................................................................................... 37 4.1.2.3 Respektování lidských a občanských práv a svobod ................................... 41 4.1.2.4 Legitimita demokracie ................................................................................. 46 4.1.2.5 Trţní ekonomika .......................................................................................... 48 4.1.2.6 Vyřešení sporů ............................................................................................. 50 4.1.3 Závěr .................................................................................................................... 52 4.2 CIVILNĚ-VOJENSKÉ VZTAHY .............................................................................. 54 4.2.1 Obecné vymezení problematiky .......................................................................... 54 4.2.2 Civilně-vojenské vztahy na Ukrajině .................................................................. 55 4.2.3 Závěr .................................................................................................................... 58 4
4.3 STAV OZBROJENÝCH SIL V ZEMI ....................................................................... 59 4.3.1 Obecné vymezení problematiky .......................................................................... 59 4.3.2 Stav ozbrojených sil na Ukrajině ......................................................................... 63 4.3.2.1 Struktura velení a ozbrojených sil ............................................................... 66 4.3.2.2 Kvalitativní a kvantitativní stav personálu a zbrojního vybavení................ 68 4.3.2.3 Míra interoperability se silami členských zemí NATO ............................... 73 4.3.2.4 Transparentnost plánování a odpovídající legislativní rámec ..................... 74 4.3.2.5 Rozpočet na obranu a jeho vyuţívání .......................................................... 75 4.3.3 Závěr .................................................................................................................... 77 4.4 POSTOJ UKRAJINY VŮČI NATO ........................................................................... 77 4.4.1 Obecné vymezení problematiky .......................................................................... 77 4.4.2 Postoj veřejnosti .................................................................................................. 78 4.4.3 Postoj politické reprezentace ............................................................................... 81 4.4.4 Závěr .................................................................................................................... 83 5. ZÁVĚR .............................................................................................................................. 85 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ....................................................................................... 91
5
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Dimenze a indikátory konceptu „připravenost na vstup do NATO“ ............... 10 Tabulka č. 2: Rámcový dokument Partnerství pro mír .......................................................... 19 Tabulka č. 3: Fáze programu Partnerství pro mír .................................................................. 20 Tabulka č. 4: Akční plán členství NATO .............................................................................. 22 Tabulka č. 5: Strategické koncepce NATO z let 1991 a 1999 ............................................... 23 Tabulka č. 6: Smlouva o zvláštní spolupráci mezi NATO a Ukrajinou ................................ 27 Tabulka č. 7: Dohoda o bezpečnosti mezi vládou Ukrajiny a NATO ................................... 28 Tabulka č. 8: Akční plán NATO-Ukrajina ............................................................................ 29 Tabulka č. 9: Deklarace doplňující Smlouvu o zvláštní spolupráci mezi NATO a Ukrajinou ................................................................................................................................................ 30 Tabulka č. 10: Kritéria konsolidovanosti demokracie ........................................................... 32 Tabulka č. 11: Prezidentské volby na Ukrajině v roce 2004 ................................................. 35 Tabulka č. 12: Parlamentní volby na Ukrajině v roce 2006 .................................................. 36 Tabulka č. 13: Parlamentní volby na Ukrajině v roce 2007 .................................................. 36 Tabulka č. 14: Prezidentské volby na Ukrajině v roce 2010 ................................................. 37 Tabulka č. 15: Dělba moci na Ukrajině ................................................................................. 38 Tabulka č. 16: Počet ţádostí iniciovaných proti Ukrajině u Evropského soudu pro lidská práva v letech 2007-2009 ....................................................................................................... 44 Tabulka č. 17: Hodnocení demokracie na Ukrajině pro rok 2009 podle Freedom House..... 45 Tabulka č. 18: Spokojenost ukrajinských občanů s činností státních institucí koncem roku 2009 (v procentech) ............................................................................................................... 47 Tabulka č. 19: Hodnocení ekonomické svobody na Ukrajině pro rok 2010 podle Heritage Foundation ............................................................................................................................. 49 Tabulka č. 20: Kritéria demokratičnosti civilně-vojenských vztahů dle Blanda ................... 55 Tabulka č. 21: Praţský závazek ke schopnostem .................................................................. 60 Tabulka č. 22: Souhrnná politická směrnice .......................................................................... 61 Tabulka č. 23: Kritéria pro posouzení připravenosti ozbrojených sil .................................... 63 Tabulka č. 24: Personální obsazení ozbrojených sil na Ukrajině v letech 2000-2009 .......... 69 Tabulka č. 25: Vojensko-průmyslová centra na Ukrajině ..................................................... 71 Tabulka č. 26: Bojová síla pozemních sil na Ukrajině 2005-2009 ........................................ 72 Tabulka č. 27: Bojová síla vzdušných sil na Ukrajině 2005-2009 ........................................ 72 6
Tabulka č. 28: Bojová síla námořních sil na Ukrajině 2005-2009 ........................................ 72 Tabulka č. 29: Participace Ukrajiny na mezinárodních vojenských cvičeních a mírových misích v letech 2005-2009 ..................................................................................................... 73 Tabulka č. 30: Postoj ukrajinských politických stran/bloků vůči NATO .............................. 83 Tabulka č. 31: Souhrn kritérií připravenosti na vstup do NATO .......................................... 85
SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Srovnání počtu vojáků v jednotlivých sloţkách ozbrojených sil na Ukrajině v roce 2009........................................................................................................................................ 68 Graf č. 2: Personální obsazení ozbrojených sil na Ukrajině v letech 2000-2009 .................. 69 Graf č. 3: Rozpočet vyčleněný pro Ministerstvo obrany Ukrajiny v letech 2000-2009 (v procentech HDP) .................................................................................................................... 76 Graf č. 4: Rozpočet vyčleněný pro Ministerstvo obrany Ukrajiny v letech 2000-2009 (v milionech UAH)..................................................................................................................... 76 Graf č. 5: Průzkum ukrajinského veřejného mínění – jak byste hlasovali v případě, ţe by se příští neděli konalo referendum o vstupu do NATO? (v procentech) ................................... 78 Graf č. 6: Průzkum ukrajinského veřejného mínění – změnili jste svůj postoj k NATO během let 2004-2007? (v procentech).................................................................................... 79 Graf č. 7: Průzkum ukrajinského veřejného mínění – jakým typem organizace je NATO v prvé řadě? (v procentech).................................................................................................... 80
SEZNAM SCHÉMAT Schéma č. 1: Struktura velení ozbrojených sil na Ukrajině koncem roku 2009 .................... 67
7
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ANP
Roční národní program (Annual National Plan)
ATP
Roční cílový plán (Annual Target Plan)
CIS
Společenství nezávislých států (Commonwealth of Independent States)
EAPC
Euroatlantická rada partnerství (Euro-Atlantic Partnership Council)
EU
Evropská unie (European Union)
JWGDR
Společná pracovní skupina NATO a Ukrajiny pro reformu obranných sil (NATO-Ukraine Joint Working Group on Defence Reform)
KBSE
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Conference on Security and Co-operation in Europe)
MAP
Akční plán členství (Membership Action Plan)
NACC
Severoatlantická rada pro spolupráci (North Atlantic Cooperation Council)
NATO
Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organization)
NRF
Síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force)
NUC
Rada NATO-Ukrajina (NATO-Ukraine Commission)
OBSE
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Organization for Security and Co-operation in Europe)
OSCE/ODIHR
Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OSCE Office for Democratic Institutions and Human Rights)
OSN
Organizace spojených národů (United Nations)
PARP
Proces plánování a hodnocení PfP (PfP Planning and Review Process)
PfP
Partnerství pro mír (Partnership for Peace)
SOFA
Dohoda o statusu ozbrojených sil (Status of Forces Agreement)
UAH
Ukrajinská hřivna (Ukrainian hryvnia)
USD
Americký dolar (United States dollar)
ZEU
Západoevropská unie (Western European Union)
8
1. ÚVOD 1.1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY Na počátku 90. let 20. století vstoupila Severoatlantická aliance (NATO) do nové fáze své existence, o jejíţ relevantnosti však mnozí pochybovali. Důvodem byl jednak zánik SSSR, který byl hlavní příčinou a motivací pro vznik NATO, a jednak celková proměna charakteru mezinárodního systému, včetně aktérů a hrozeb v něm působících. NATO muselo na tyto změny bezpodmínečně reagovat, stanovit si jiné cíle a způsob jejich naplňování. S nutností transformace vnitřních mechanismů souvisela také rozporuplná otázka dalšího rozšiřování, jehoţ zastánci nakonec zvítězili a Aliance se začala připravovat na vstup nových členských zemí, které však nejprve musely splnit stanovená kritéria, jeţ byla shrnuta ve Studii o rozšiřování NATO1 vydané v roce 1995. Následovala tři kola přijímání nových členů: Česká republika, Maďarsko a Polsko v roce 1999. Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko v roce 2004. Albánie a Chorvatsko v roce 2009. Rozšiřování má v budoucnu pokračovat. O členství se ucházejí další postkomunistické státy, a pomyslná hranice NATO se tak můţe posunout dál na východ směrem k Ruské federaci, proti čemuţ tato země od počátku vehementně protestuje. Ve srovnání s předcházejícími vlnami rozšíření budou ty budoucí zcela jistě rozporuplnější a obtíţnější, a to nejen z hlediska splnění poţadovaných kritérií, ale také v souvislosti s geostrategickými a geopolitickými aspekty. 1.2 CÍLE A METODY PRÁCE Cílem předloţené magisterské práce je zhodnotit, zda je Ukrajina v současné době připravena na vstup do NATO či nikoli. Vzhledem k charakteru zvoleného tématu je nejvhodnější formou zpracování případová studie, konkrétně studie evaluačního typu zaměřující se na jediný případ (single-case study),2 která „musí zohlednit celkový kontext události či objektu (sociální, politický, historický), fenoménu či děje a musí zároveň poskytnout komplexní obrázek – musí být zahrnuto co největší mnoţství proměnných.“3 Tento typ studie umoţňuje zaměřit se na vybraný problém, podrobně jej analyzovat, na
1
Viz North Atlantic Treaty Organization (1995): Study on NATO Enlargement. Viz Yin, R. K.: Applications of Case Study Research. 3 Viz Drulák, P. a kol.: Jak zkoumat politiku. Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích, s. 33. 2
9
základě zvolených kritérií jej posoudit a následně interpretovat poţadovaný výstup.4 Evaluační případová studie předpokládá existenci jedné objektivní reality a dává důraz na celkový kontext. Pracuje s velkým mnoţství dat, která mohou být kvalitativního i kvantitativního charakteru. Prvním krokem při jejím vypracovávání je shromaţďování relevantních informací, které jsou následně vyuţity pro vytvoření koncepčního základu a určení konkrétních kritérií pro evaluaci. Poté následuje shromaţďování dat, která vybraný fenomén komplexně popisují, jejich analýza dle zvolených parametrů, během níţ jsou uvaţovány různé aspekty daného jevu, a vyhodnocení celého problému.5 Evaluace tedy není pouhou akumulací údajů.6 Předloţená magisterská práce operuje s konceptem „připravenosti na vstup do NATO“. Na základě Studie o rozšiřování NATO7 byly určeny konkrétní dimenze zmíněného konceptu a v rámci nich pak kategorie ukazatelů, na základě kterých bude posuzováno, zda Ukrajina příslušná kritéria splňuje či nikoli. Teoretická východiska vyuţitá pro stanovení jednotlivých ukazatelů budou podrobně popsána v rámci jednotlivých kapitol týkajících se níţe zvolených dimenzí. Tabulka č. 1: Dimenze a indikátory konceptu „připravenost na vstup do NATO“ DIMENZE
UKAZATELE
STAV DEMOKRACIE
- VOLBY A POLITICKÝ PLURALISMUS – pravidelné a spravedlivé volby, všeobecné a rovné volební právo, právo ucházet se o úřad, politický pluralismus, volení státní zástupci (úředníci), alternace vládní moci a respekt k výsledkům voleb. - DĚLBA MOCI – fungující systém brzd a rovnovah, vyřešení vnitropolitických sporů o pravomoci, nezávislost soudnictví. - RESPEKTOVÁNÍ LIDSKÝCH A OBČANSKÝCH PRÁV A SVOBOD – rovnost před zákonem, princip nediskriminace, právo na ţivot, zákaz mučení a nelidského či krutého a poniţujícího zacházení, svoboda myšlení a vyznání, právo na shromaţďování a sdruţování, svoboda projevu, právo na informace, zákaz cenzury, respektování práv menšin. - LEGITIMITA DEMOKRACIE – stav občanské společnosti, respektování státních institucí a demokratických principů ze strany občanů. - TRŢNÍ EKONOMIKA – makroekonomická stabilita, otevřenost trhu a moţnost svobodného vstupu na něj, liberalizace cen a obchodu na národní i mezinárodní úrovni, omezená moţnost státních zásahů na trhu, adekvátní legislativní rámec.
4
Viz Yin, R. K.: Applications of Case Study Research, s. 5. Viz Hendl, J.: Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. 6 Viz Rossi, P. H. - Lipsey, M. W. - Freeman, H. E.: Evaluation: A Systematic Approach, s. 17. 7 Viz North Atlantic Treaty Organization (1995): Study on NATO Enlargement. 5
10
- VYŘEŠENÍ SPORŮ – řešení mezinárodních (teritoriálních a etnických) sporů mírovými prostředky bez hrozby či uţití síly. CIVILNĚVOJENSKÉ VZTAHY
- CIVILNÍ SFÉRA – tvorba právního rámce regulujícího činnost ozbrojených sil, jmenování příslušných civilních osob odpovědných za řízení ozbrojených sil, schvalování rozpočtu. - VOJENSKÁ SFÉRA – politická neutralita, odpovědnost civilní autoritě, respektování právního řádu.
STAV OZBROJENÝCH SIL
- STRUKTURA A ORGANIZACE – struktura velení a ozbrojených sil, kvalitativní a kvantitativní stav personálu a zbrojního vybavení, míra interoperability se silami členských zemí NATO, transparentnost plánování a odpovídající legislativní rámec. - FINANCOVÁNÍ – rozpočet na obranu a jeho vyuţívání.
POSTOJ UKRAJINY VŮČI NATO
- PERCEPCE UKRAJINSKÝCH OBČANŮ – názor veřejnosti a politické reprezentace na vstup do NATO.
Práce je zaloţena na bázi fundacionálního přístupu, který vychází z předpokladu, ţe všechna tvrzení či předpoklady o světě mohou být testovány a hodnoceny dle neutrálních a objektivních kritérií a lze tak rozhodnout, zda jsou pravdivé či nikoli.8 V práci je vyuţito několika obecných metod, konkrétně pak analytické, deskriptivní a komparativní metody s cílem podrobně se s daným problémem seznámit a následně jej posoudit na základě zvolených parametrů.9 1.3 ZDROJE Podle R. E. Stakea10 a R. K. Yina11 lze při zpracování případové studie vyuţít několik typů zdrojů dat a informací, konkrétně těchto: -
Dokumenty (dopisy, memoranda, administrativní dokumenty, novinové články apod.).
-
Archivní záznamy (sluţební a organizační záznamy, výběrová šetření, seznamy apod.).
-
Interview (otevřený rozhovor, strukturovaný rozhovor a další).
-
Přímé pozorování.
-
Zúčastněné pozorování.
-
Fyzické výtvory (nástroje, pomůcky apod.).
8
Viz Smith, S.: New Approaches to International Theory. Viz Říchová, B.: Přehled moderních politologických teorií, s. 21-22. 10 Viz Stake, R. E.: The Art of Case Study Research. 11 Viz Yin, R. K.: Applications of Case Study Research. 9
11
Podle P. Baxterové a S. Jackové jsou veškeré shromáţděné materiály „(…) konvergovány v analytickém procesu spíše, neţ aby byly zpracovávány jednotlivě. Kaţdý zdroj dat je jedním dílkem ve skládačce a kaţdý přispívá k tomu, aby výzkumník porozuměl fenoménu jako celku.“12 Vzhledem k dispozicím a reálným moţnostem čerpá předloţená magisterská práce pouze z písemných textů a záznamů. Z primárních zdrojů byly pouţity tyto: 1. Oficiální prohlášení, závěrečné deklarace summitů, strategické koncepce a jiné dokumenty zveřejněné příslušnými orgány Severoatlantické aliance. Jedná se o veřejně přístupné texty psané úředním jazykem, jejichţ cílem je informovat veřejnost o soudobé situaci, probíhajících, plánovaných i ukončených aktivitách a programech, záměrech, strategiích a pokrocích, které organizace učinila. Část těchto dokumentů má více méně informativní charakter a povahu konstatování ohledně stávajícího vývoje, některé z nich však mohou obsahovat určité indicie týkající se konkrétních politik NATO, které lze vyčíst buďto přímo nebo mezi řádky a na základě nichţ lze do určité míry predikovat budoucí vývoj či poţadavky (např. Studie o rozšiřování NATO z roku 1995, která potvrdila podporu politiky „otevřených dveří“ Aliance a stanovila základní rámec kritérií pro potenciální nové členy, nebo strategické koncepce NATO z let 1991 a 1999, jeţ určují priority Aliance v souladu s vývojem mezinárodního systému a základní linii transformačních procesů uvnitř organizace). Některé texty pak stanovují konkrétní krátkodobé či střednědobé cíle Aliance (např. Iniciativa obranných schopností z roku 1999, Praţský závazek ke schopnostem z roku 2002, partnerské akční plány). 2. Smlouvy, memoranda a další reciproční úpravy vzájemných vztahů uzavřené mezi NATO a Ukrajinou. Jedná se o formální dokumenty upravující vzájemné vztahy obou aktérů, na základě nichţ jsou pak mimo jiné vypracovávány konkrétnější plány týkající se formy a oblastí spolupráce (např. Akční plán NATO-Ukrajina z roku 2002, roční cílové plány). 3. Dokumenty prezentované ukrajinskými státními orgány. Jde jednak o zákony schválené ukrajinským parlamentem a jednak o texty určené pro veřejnost s cílem informovat o vývoji v příslušných oblastech (např. bílé knihy vydávané ministerstvem obrany, dokumenty prezentované Národním centrem pro euroatlantickou integraci Ukrajiny). 12
Viz Baxter, P. - Jack, S. (2008): Qualitative Case Study Methodology: Study Design and Implementation for Novice Researchers, s. 554.
12
4. Hodnotící zprávy mezinárodních vládních organizací, které s Ukrajinou spolupracují s cílem podpořit demokratický vývoj v zemi (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Rada Evropy a další). Texty mají deskriptivní a hodnotící charakter, často obsahují doporučení obecnějšího rázu a jejich kritičnost je tlumena diplomatickým jazykem. Týkají se různých oblastí (volební proces, lidská a občanská práva, fungování demokratických institucí apod.), jsou veřejně dostupné a adresované především institucím příslušných organizací. 5. Průzkumy statistického charakteru. Jsou určeny pro širokou i odbornou veřejnost a média. Kromě průzkumů veřejného mínění jde především o volební statistiky a sčítání lidu. Autory těchto průzkumů jsou jak státní instituce (Centrální volební komise Ukrajiny, Státní statistická komise Ukrajiny), tak soukromé společnosti (Razumkov Centre, Kiev Gorshenin Institute of Management Issues). 6. Další typy dokumentů a textů. Programy ukrajinských politických stran, jejichţ cílem je získat podporů voličů, a rozsudky a zprávy mezinárodních soudních těles (Evropský soud pro lidská práva, Mezinárodní trestní soud). Práce čerpá také ze sekundárních zdrojů, konkrétně těchto: 1. Publikace, které byly vyuţity pro určení nejvhodnějšího metodologického postupu při tvorbě této práce a pro stanovení odpovídajících referenčních rámců hodnocení jednotlivých oblastí s cílem posoudit připravenost Ukrajiny na vstup do NATO. 2. Hodnotící zprávy a analýzy nevládních organizací (Amnesty International, Freedom House, Human Rights Watch, Transparency International), které jsou určeny hlavně pro veřejnost s cílem informovat o vývoji na Ukrajině, a think-tanků (Heritage Foundation, PRIF, RAND, SIPRI a další), jejichţ výstupy jsou určeny spíše pro akademickou obec, experty a analytiky, kteří na základě nich zpracovávají studie pro politická uskupení, státní instituce či jiné specifické subjekty. 3. Články z časopisů (např. Information & Security: An International Journal, Mezinárodní politika, NATO Review) a publikace, které se věnují problematice mezinárodní politiky a vztahů. 4. Informace ukrajinských i zahraničních médií a zpravodajských agentur (Kyiv Post, Interfax, BBC Monitoring a další). 13
Z výše uvedeného je patrné, ţe předloţená magisterská práce čerpá pouze z veřejně přístupných materiálů různorodého charakteru (prohlášení, deklarace, statistiky, průzkumy veřejného mínění, zprávy medií a zpravodajských agentur, studie think-tanků či hodnotící zprávy nevládních organizací atd.). Některé zdroje jsou určeny široké veřejnosti s cílem informovat a nevyţadují hluboké znalosti ohledně dané problematiky, jiné se orientují na odbornější publikum, které příslušné prameny vyuţívá k dalšímu zpracování, a část je určena pro instituce mezinárodních organizací či státních struktur s cílem popsat danou problematiku, ohodnotit ji a případně doporučit další kroky a predikovat budoucí vývoj. Vybrané zdroje dat, které ovlivňují charakter a kvalitu předloţené práce, je třeba posuzovat kriticky. Většina oficiálních dokumentů zveřejněných institucemi a orgány NATO a Ukrajiny, z nichţ tato práce primárně čerpá, je psána úředním a diplomatickým jazykem, který bývá vágní a mnohdy se kulantně vyhýbá citlivým aspektům a tvrdé kritice. Tyto prameny nebývají obsahově komplexní, nezaznívají v nich konkrétní a jasné informace, a proto je třeba nahlíţet je s určitou opatrností a odstupem, číst tak říkajíc mezi řádky a především dohledávat fakta z dalších zdrojů reflektujících skutečné jednání a záměry uvedených aktérů. Předloţená práce proto čerpá ze zdrojů různorodého původu, z nichţ kaţdý má určité přednosti i nedostatky, neomezuje se pouze na oficiální informační kanály a zohledňuje mimo jiné i zprávy a názory relevantních
organizací,
think-tanků,
médií
a
jiných
forem uskupení
národního,
mezinárodního, vládního, nevládního, veřejnoprávního i soukromého charakteru, čímţ se snaţí nahlíţet danou problematiku z různých úhlů pohledu a reflektovat tak fenomén odlišné percepce ze strany různých aktérů na rozdílných analytických úrovních, to vše s cílem dosáhnout co největší míry objektivity. 1.4 STRUKTURA PRÁCE Práce je strukturována do tří hlavních částí. První z nich se zabývá procesem rozšiřování NATO po roce 1991, přičemţ studuje jeho průběh a klíčové dokumenty a programy, které v rámci něj byly vypracovány, realizovány nebo se jej týkaly (Studie o rozšiřování NATO, program Partnerství pro mír, Akční plán členství, strategické koncepce). Druhá část pojednává o vývoji vztahů mezi NATO a Ukrajinou po roce 1991. Poslední a nejrozsáhlejší kapitola pak posuzuje připravenost Ukrajiny na vstup do NATO ze čtyř klíčových hledisek, kterými jsou stav demokracie v zemi, civilně-vojenské vztahy, stav ozbrojených sil a postoj Ukrajiny vůči NATO. 14
2. ROZŠIŘOVÁNÍ NATO PO ROCE 1991 2.1 PRŮBĚH PROCESU ROZŠIŘOVÁNÍ13 Debata týkající se budoucnosti NATO, která probíhala na počátku 90. let v důsledku pádu SSSR, jenţ byl hlavní příčinou vzniku Aliance, vyústila v celkovou transformaci organizace a poloţila základy politiky „otevřených dveří“, která si kladla za cíl rozšířit řady členů o postkomunistické státy střední a východní Evropy, to vše ve snaze posílit a udrţet bezpečnost, stabilitu a mír v euroatlantické oblasti a podpořit státy, jeţ měly v následujících letech projít politickou a ekonomickou tranzicí ústící ve vytvoření demokratických trţně ekonomických systémů. Ačkoli rozšiřování mělo řadu odpůrců, kteří zdůrazňovali příliš vysoké náklady, dopady na efektivitu fungování Aliance a negativní vliv na vztahy s Ruskem, jejichţ destabilizace mohla mít fatální následky, podařilo se především díky entuziastickému přístupu americké administrativy Billa Clintona, jenţ se stal silným zastáncem rozšíření NATO a učinil z dané záleţitosti velké téma své zahraničněpolitické agendy, politiku „otevřených dveří“ prosadit. V listopadu 1991 podepsali zástupci členských zemí NATO na summitu v Římě14 Deklaraci o míru a spolupráci15 (neboli Římskou deklaraci), na základě níţ byla vytvořena Severoatlantická rada pro spolupráci (NACC) jakoţto diskusní fórum podporující kooperaci mezi členy NATO a postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy. V lednu 1994 byla na summitu Aliance v Bruselu představena iniciativa Partnerství pro mír (PfP), jejíţ principy určoval tzv. Rámcový dokument.16 Jejím cílem bylo prohloubit spolupráci s partnerskými zeměmi a pro mnohé z nich také představovala pomyslný krok k budoucímu členství v NATO, ačkoli ho nezaručovala. V září 1995 byla prezentována Studie o rozšiřování NATO,17 která mimo jiné stanovovala určitá kritéria, jeţ museli potenciální kandidáti na vstup do Aliance splnit. V květnu 1997 byla NACC nahrazena Euroatlantickou radou partnerství (EAPC). Na madridském summitu v červenci 1997 členské země NATO potvrdily, ţe Česká republika, Maďarsko a Polsko budou přizvány ke členství, v prosinci téhoţ roku uvedené státy podepsaly přístupové protokoly a v březnu 1999 se staly oficiálními členy NATO. Na summitu ve Washingtonu v dubnu 1999 byl představen Akční plán členství 13
Viz North Atlantic Treaty Organization (2004): Enhancing security and extending stability through NATO enlargement. 14 Viz North Atlantic Treaty Organization (2001): NATO Handbook, s. 17-19. 15 Viz North Atlantic Treaty Organization (1991): Declaration on Peace and Cooperation issued by the Heads of State and Government Participating in the Meeting of the North Atlantic Council („The Rome Declaration“). 16 Viz North Atlantic Treaty Organization (1994): Partnership for Peace: Framework Document issued by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council. 17 Viz North Atlantic Treaty Organization (1995): Study on NATO Enlargement.
15
(MAP)18, který měl napomoci dalším budoucím členům Aliance v jejich přípravách na vstup. Prvními účastníky tohoto programu se stlaly mimo jiné Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko, tedy země, které byly na praţském summitu v listopadu 2002 přizvány k přístupovým rozhovorům, v následujícím roce podepsaly přístupové protokoly a v březnu 2004 rozšířily řady členů NATO. Na programu MAP participovaly také státy, které se k NATO připojily ve třetí vlně rozšiřování, a to Albánie a Chorvatsko, jeţ byly na bukurešťském summitu v dubnu 2008 vyzvány k zahájení přístupových rozhovorů, ještě téhoţ roku podepsaly přístupové protokoly a v dubnu 2009 byly přijaty. V současné době se MAP účastní Makedonie (od roku 1999) a Černá Hora (od prosince 2009). Politika „otevřených dveří“ je implementována v souladu s novými strategickými koncepcemi NATO vydanými po studené válce, z nichţ první byla schválena na londýnském summitu v roce 1991 a druhá na summitu ve Washingtonu v roce 1999. Je pravděpodobné, ţe bude i nadále podporována, coţ představitelé NATO dávají při různých příleţitostech a v rámci oficiálních dokumentů a prohlášení jasně najevo. 2.2 STUDIE O ROZŠIŘOVÁNÍ NATO19 Studie byla zveřejněna v září roku 1995 s cílem zodpovědět otázky typu „proč a jak“ ohledně rozšiřování Aliance. Je strukturována do šesti tematických kapitol. PRVNÍ KAPITOLA. Zabývá se účelem a principy rozšiřování. Primárním cílem je zlepšit bezpečnostní situaci v euroatlantické oblasti a zajistit její stabilitu. Bezpečnost je chápána jako široký koncept zahrnující politické, ekonomické a obranné aspekty. Přijetí nových členů v souladu se Článkem 10 Washingtonské smlouvy20 má napomoci dosáhnout stanoveného cíle, a to prostřednictvím podpory demokratických reforem a vzájemné spolupráce, budování lepších sousedských vztahů, zajišťování společné obrany, podporování integrace a kooperace v Evropě a posilování transatlantických vztahů. Rozšíření má proběhnout na základě přistoupení kandidátského státu k Washingtonské smlouvě, má brát v potaz roli PfP a být v souladu s principy Charty Organizace spojených národů (OSN) a 18
Viz North Atlantic Treaty Organization (1999): Membership Action Plan (MAP) approved by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council. 19 Viz North Atlantic Treaty Organization (1995): Study on NATO Enlargement. 20 Smluvní strany mohou na základě jednomyslného souhlasu vyzvat jakýkoli jiný evropský stát, který je schopen napomáhat rozvoji zásad této Smlouvy a přispět k bezpečnosti severoatlantického prostoru, aby přistoupil k této Smlouvě. Kaţdý takový smluvní stát se můţe stát smluvní stranou tím, ţe uloţí listinu o přistoupení u vlády Spojených států amerických. Vláda Spojených států amerických vyrozumí kaţdou ze smluvních stran o uloţení kaţdé takové listiny o přistoupení. Viz The North Atlantic Treaty.
16
Článkem 10 Washingtonské smlouvy. Nový členský stát, který se vstupem do Aliance stane součástí širší evropské bezpečnostní struktury, můţe následně vyuţívat všech práv vyplývajících z Washingtonské smlouvy a musí plnit příslušné závazky související se členstvím a být schopen podílet se na kolektivní obraně. Jedním z kritérií, které budou hrát roli při posuzování připravenosti k přijetí potenciálního kandidáta, bude otázka vyřešení vnějších teritoriálních i vnitřních kompetenčních sporů mírovými prostředky v souladu s principy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Rozhodnutí o přijetí bude výsledkem postupného, rozváţného, transparentního a rozsáhlého dialogu všech zainteresovaných stran a nebude zaloţeno na hodnocení plnění předem daných rigidních kritérií. Kaţdý případ bude posuzován individuálně. Ţádná země vně NATO nebude mít v rámci tohoto procesu rozhodování právo veta. DRUHÁ KAPITOLA. Zabývá se vztahem mezi rozšiřováním NATO a zachováním jeho efektivity v oblasti zajišťování bezpečnosti a stability v euroatlantické oblasti. NATO hraje zásadní roli v rámci rozvoje evropské bezpečnostní struktury a rozšiřování je jen jedním z mnoha kroků, které mají napomoci tuto strukturu tvořenou různými evropskými a transatlantickými institucemi, jako jsou Evropská unie (EU), Západoevropská unie (ZEU) či OBSE, rozvíjet a napomoci překonat zastaralou představu o dělících liniích napříč Evropou. Současné bezpečnostní hrozby se liší od těch studenoválečných. Rozšiřování NATO bude mít vliv na všechny evropské státy včetně těch, co nejsou členy Aliance. V současné Evropě jiţ nelze hovořit o sférách vlivu, a proto je důleţité, aby NATO spolupracovalo se všemi evropskými státy včetně Ruska, které vyjádřilo určité znepokojení nad rozšiřováním Aliance, a také s výše zmíněnými organizacemi. Zásadní význam pro bezpečnost a stabilitu v Evropě mají smlouvy a dohody týkající se odzbrojení, kontroly zbrojení a kontroly proliferace zbraní hromadného ničení. Rozhodování o přijetí nových členů bude probíhat v souladu s Washingtonskou smlouvou a bude řešeno individuální formou, tedy s kaţdým kandidátem samostatně. V budoucnu musí být zabráněno tomu, aby nově přistoupivší země politiku „otevřených dveří“ zablokovaly. TŘETÍ KAPITOLA. Mapuje roli NACC a programu PfP v procesu rozšiřování. Oba aktéři představují nejdůleţitější formu spojení a kooperace mezi NATO a partnerskými zeměmi a mají význam z hlediska jejich politické a vojenské přípravy na vstup, díky čemuţ přímo participují na rozvoji evropské bezpečnostní struktury a zároveň pomáhají šířit principy OSN a OBSE. 17
ČTVRTÁ KAPITOLA. Zabývá se otázkou dopadu rozšiřování na efektivitu činnosti a fungování NATO. I po přijetí nových členů si NATO musí zachovat schopnost okamţitého rozhodování na základě konsenzu a musí být nadále schopno rychle, rozhodně a efektivně plnit klíčové úkoly, proto musejí noví členové akceptovat veškeré závazky plynoucí z Washingtonské smlouvy (včetně Článku 5)21, v době svého vstupu musejí souhlasit s principy, politikami a procedurami přijatými všemi členy Aliance a musejí být schopni konstruktivně pracovat v rámci procesu rozhodování. Za tímto účelem budou posuzovány vojenské aspekty připravenosti jednotlivých kandidátů, konkrétně tyto: -
Schopnost přispět ke kolektivní obraně.
-
Zapojení se do činnosti struktury velení, jejímţ klíčovým rysem je mnohonárodnost.
-
Podílení se na cvičeních a jiných aktivitách NATO a za určitých okolností ochota povolit přítomnost jednotek NATO na svém území.
-
Podpoření konceptu deterrence a akceptování role jaderných zbraní ve strategii NATO na prevenci války.
-
Schopnost a ochota účastnit se operací, přispívat ke zlepšení mobility, flexibility a interoperability ozbrojených sil.
-
Schopnost zajistit ochranu dat a informací v souladu se standardy NATO.
-
Plnění finančních závazků vyplývajících ze členství a účasti na společných aktivitách.
PÁTÁ KAPITOLA. Věnuje pozornost závazkům a právům vyplývajícím ze členství v NATO. Z politického hlediska se od nových členů očekává podřízení se principům Washingtonské smlouvy a Rámcového dokumentu PfP, respektování principů a norem OBSE, akceptování Aliance jako uskupení stejně smýšlejících národů usilujících o kolektivní obranu a zachování míru a stability, zavázání se k ochotě dosahování konsensu, participace v rámci konzultací a rozhodování NATO, ustavení odpovídající reprezentace ve strukturách NATO, přispívání do společného rozpočtu, výměna informací zpravodajských sluţeb, aplikace bezpečnostních pravidel a procedur NATO a akceptování příslušných dokumentů. Z vojenského hlediska musejí být noví členové připraveni sdílet rizika, zodpovědnost, výhody 21
Smluvní strany se dohodly, ţe ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude povaţován za útok proti všem a pokud dojde k takovémuto ozbrojenému útoku, kaţdá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůţe smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, ţe neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude povaţovat za nutnou, včetně pouţití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantické oblasti. Kaţdý takový útok a veškerá opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti OSN. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Viz The North Atlantic Treaty.
18
a náklady společné bezpečnosti a kolektivní obrany a provést standardizaci ozbrojených sil za účelem dosaţení interoperability. ŠESTÁ KAPITOLA. Zabývá se procesem rozšiřování z hlediska jeho průběhu. Rozšiřování má probíhat v souladu se Článkem 10 Washingtonské smlouvy. Proces přijímání nových členů bude transparentní, postupný a individuální a bude probíhat v návaznosti na přípravy realizované jednotlivými kandidáty ve spolupráci s Aliancí. 2.3 PROGRAM PARTNERSTVÍ PRO MÍR Program Partnerství pro mír (PfP) byl vytvořen s cílem prohloubit bilaterální spolupráci mezi NATO a partnerskými zeměmi, z nichţ některé měly zájem do Aliance vstoupit, to vše za účelem posílení stability, míru a bezpečnosti ve světě. Základní principy programu jsou shrnuty v Rámcovém dokumentu PfP22, který byl představen v lednu roku 1994. Tabulka č. 2: Rámcový dokument Partnerství pro mír
23
Státy se zavazují: - prohloubit politické a vojenské vazby zaloţené na společných demokratických principech (ochrana základních svobod a lidských práv, zajištění spravedlnosti, svobody a míru) s cílem posílit bezpečnost v euroatlantické oblasti; - respektovat povinnosti vyplývající z Charty OSN, Všeobecné deklarace lidských práv, Helsinského závěrečného aktu a dalších dokumentů Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (KBSE). Nečlenské státy NATO se zavazují: - spolupracovat s NATO na dosaţení stanovených cílů (transparentnost plánování a financování obrany, demokratická kontrola ozbrojených sil, schopnost účastnit se operací pod záštitou OSN a KBSE, rozvoj spolupráce s NATO, zkvalitnění ozbrojených sil); - vypracovat tzv. Prezentační dokument shrnující kroky učiněné příslušným státem při naplňování stanovených cílů, na jehoţ základě bude pro kaţdý stát vytvořena individuální forma PfP; - financovat své aktivity v rámci programu PfP; - vytvořit zastupitelský úřad v ředitelství NATO v Bruselu. Členské státy NATO se zavazují: - spolupracovat a poskytovat podporu zemím účastnícím se PfP; - jednat se kterýmkoli aktivním účastníkem PfP v případě, ţe se daný aktér cítí být ohroţen z hlediska teritoriální integrity, politické nezávislosti či bezpečnosti.
Program má individuální charakter přizpůsobující se potřebám a podmínkám v jednotlivých partnerských zemích24 a zaměřuje se na spolupráci v různých oblastech (reforma obranných sil, společné mise, interoperabilita sil, boj s terorismem a proti proliferaci zbraní, krizové 22
Viz North Atlantic Treaty Organization (1994): Partnership for Peace: Framework Document issued by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council. 23 Viz Tamtéţ. 24 Viz North Atlantic Treaty Organization: Partnership for Peace.
19
řízení a schopnost čelit přírodním katastrofám, výzkum a vývoj). Mechanismy, postupy a struktura PfP se dynamicky vyvíjejí a jsou průběţně doplňovány dalšími iniciativami. Svědčí o tom úpravy a změny učiněné v průběhu realizace programu od dob jeho vzniku. V roce 1999 byl na summitu NATO ve Washingtonu přijat MAP25 a v roce 2002 na praţském summitu mechanismus zvaný Partnerský akční plán, v rámci něhoţ byly následně realizovány další specializované programy (Partnerský akční plán proti terorismu26, Individuální partnerský akční plán, Partnerský akční plán pro budování obranných institucí27). Participace v rámci PfP je nutnou podmínkou ke vstupu do NATO, nepředstavuje však automatickou záruku přijetí. Kaţdý kandidátský stát musí nejprve projít sérií procedur, prostřednictvím nichţ sladí své politiky, postupy, kapacity a schopnosti s poţadavky Aliance, a v průběhu celého procesu je jeho aktivita pravidelně hodnocena. Mezi NATO a příslušným partnerským státem probíhají konzultace, a to v rámci NACC, resp. EAPC (od roku 1997). Stát, který usiluje o členství v NATO a rozhodne se tedy na programu PfP participovat, musí projít několika fázemi:28 Tabulka č. 3: Fáze programu Partnerství pro mír FÁZE
POPIS
RÁMCOVÝ DOKUMENT
Podpisem tohoto dokumentu stát přistoupí k programu.
PREZENTAČNÍ DOKUMENT
Souhrn cílů a schopností, který je stát účastnící se programu PfP povinen předloţit. Na základě Prezentačního dokumentu si stát volí konkrétní individuální aktivity a formy spolupráce s NATO, a to ze seznamu obsaţeného v tzv. Pracovním programu partnerství.
INDIVIDUÁLNÍ PROGRAM PARTNERSTVÍ
Dvouletý plán spolupráce, který je vypracován v souladu s Prezentačním dokumentem příslušného partnerského státu.
INDIVIDUÁLNÍ AKČNÍ PLÁN PARTNERSTVÍ
Představuje další krok prohlubující spolupráci mezi partnerskou zemí a NATO.
V průběhu realizace programu PfP jsou aktivity participujícího partnerského státu posuzovány v rámci Procesu plánování a hodnocení PfP (PARP), jehoţ cílem je posoudit kapacity a 25
Viz North Atlantic Treaty Organization (1999): Membership Action Plan (MAP) approved by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council. 26 Viz North Atlantic Treaty Organization (2002): Partnership Action Plan aggainst Terrorism. 27 Viz North Atlantic Treaty Organization (2004): Partnership Action Plan on Defence Institution Building (PAP-DIB). 28 Viz North Atlantic Treaty Organization (2001): NATO Handbook, s. 68-69. Pondová, S. (2004): Jak správně chápat program Partnerství pro mír.
20
schopnosti příslušné země, míru interoperability se silami NATO a moţnost konkrétního zapojení se do operací, cvičení a jiných aktivit Aliance.29 Doplňkem PARP je tzv. Koncept operačních schopností, jeţ byl vytvořen jako nástroj poskytující velitelům NATO informace o kapacitách partnerských států pro jejich zapojení do aliančních operací. Důleţitou roli v programu PfP hrají také Svěřenecké fondy, které poskytují partnerským zemím NATO důleţitou finanční pomoc při realizaci reforem, demilitarizace a dalších aktivit v rámci PfP. Fondy jsou financovány dobrovolnými příspěvky ze strany partnerských i členských zemí NATO. Na projekty zaštítěné těmito fondy dohlíţí Agentura NATO pro technické zabezpečení a zásobování a diskuze ohledně odsouhlasených projektů je vedena v rámci Politicko-vojenského řídícího výboru pro PfP. Další strukturou programu PfP je Koordinační buňka partnerství se sídlem v belgickém Monsu, jejímţ úkolem je koordinovat společné vojenské akce a plánování a dohlíţet na realizaci Pracovního programu partnerství. 2.4 AKČNÍ PLÁN ČLENSTVÍ Akční plán členství (MAP)30 byl iniciován na washingtonském summitu NATO v dubnu 1999 jako program, který má poskytovat potřebnou praktickou podporu a asistenci zemím, jeţ usilují o vstup do NATO. Jedná se o intenzivnější formu dialogu a spolupráce odvíjející se od individuálních potřeb jednotlivých kandidátů, která byla vytvořena na základě zkušeností získaných během první vlny rozšiřování po studené válce. Nenahrazuje PfP, jedná se pouze o další stupeň přípravy kandidátských zemí na vstup. Země participující na MAP musejí pravidelně vydávat individuální Roční národní program (ANP) týkající se jejich přípravy a konkrétních kroků, které v rámci ní mají být učiněny, a to v oblasti politické, ekonomické, vojenské, bezpečnostní, obranné, v oblasti zdrojů a legislativy. Důleţitým prvkem programu je zpětná vazba ze strany Aliance, která hodnotí výstupy uskutečněných změn a reforem a následně poskytuje rady a doporučení. Účast v rámci MAP není zárukou členství.31
29
Viz North Atlantic Treaty Organization (2001): NATO Handbook, s. 72-74. Viz North Atlantic Treaty Organization: Membership Action Plan (MAP). 31 Viz Klaiber, K. P.: The Membership Action Plan: Keeping NATO´s Door Open. 30
21
Tabulka č. 4: Akční plán členství NATO
32
1. Oblast politiky a ekonomiky. - Přijetí závazků a respektování principů vyplývajících z Washingtonské smlouvy a Studie o rozšiřování NATO (např. řešení mezinárodních sporů mírovými prostředky, respektování lidských práv, civilní demokratická kontrola nad ozbrojenými silami, participace v rámci konzultací a rozhodování NATO). - Implementace – poskytování informací o změnách a pokrocích v rámci rozvoje příslušných politik a postupů a o stavu ekonomiky. 2. Oblast obrany a vojenství. - Schopnost vojensky se zapojit do aktivit NATO, poţadavek interoperability a ochoty zlepšovat vojenské kapacity, přijetí principů stanovených v rámci Strategického konceptu NATO. - Implementace – poţádat o případné úpravy Individuálního programu partnerství s cílem zefektivnit realizaci PfP, účastnit se kaţdoročních hodnotících setkání a konzultací s představiteli NATO a vybraných aktivit organizace. 3. Oblast zdrojů. - Poţadavek odpovídajícího rozpočtu a struktur operujících s rozpočtem, sdílení části nákladů společných aktivit s NATO. - Implementace – účast na stáţích, školeních a seminářích NATO týkajících se rozvoje příslušných národních struktur, procedur a mechanismů. 4. Oblast bezpečnosti. - Zajištění odpovídající ochrany informací a materiálů. - Implementace – participace v rámci speciálních kurzů a individuálních programů. 5. Oblast práva. - Poţadavek kompatibility právního systému s pravidly NATO, přistoupení k příslušným dohodám a seznámení se s dokumenty, které bude nutno přijmout před vstupem do NATO (Washingtonská smlouva, Dohoda o statusu ozbrojených sil – SOFA, Paříţský protokol, Ottawská dohoda, Bruselská dohoda a další). - Implementace – pravidelné konzultace za účelem legislativního sladění, informování o případných rozporech s ústavními principy, výměna informací a zkušeností.
2.5 STRATEGICKÉ KONCEPCE NATO Klíčovými dokumenty z hlediska definice významu, fungování a transformace NATO jsou tzv. strategické koncepce, které jsou pravidelně aktualizovány a zohledňují řadu aspektů včetně změn v mezinárodním prostředí, jeţ musí být brány v potaz, má-li Aliance efektivně plnit svou roli. První strategická koncepce po studené válce byla schválena na londýnském summitu v roce 1991, druhá na summitu ve Washingtonu v roce 1999 a na základě rozhodnutí summitu ve Štrasburku/Kehlu, který proběhl v roce 2009, je v současné době ve fázi přípravy v pořadí jiţ třetí aktualizace, která má být představena koncem roku 2010 a na jejímţ vypracování se budou poprvé podílet i členské země, které přistoupily do NATO po roce 1991.
32
Viz North Atlantic Treaty Organization (1999): Membership Action Plan (MAP) approved by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council.
22
Tabulka č. 5: Strategické koncepce NATO z let 1991 a 1999 STRATEGICKÁ KONCEPCE 199133
STRATEGICKÁ KONCEPCE 199934
Strategické prostředí Změny a vývoj – rozpad východního bloku, překonání politického rozdělení Evropy a studenoválečné vojenské konfrontace, pokrok v procesu kontroly zbraní a odzbrojování, zlepšení bezpečnostního prostředí, ale trvající nejistota ohledně budoucnosti.
Změny a vývoj – prostředí se stále mění, nadále existují rizika a nejistoty, význam politické role NATO roste a důraz je kladen na spolupráci a komunikaci s dalšími státy (včetně Ruska, Ukrajiny, zemí středozemí) a organizacemi (OSN, OBSE, EU, ZEU), probíhá úspěšná implementace změn v rámci struktur Aliance.
Bezpečnostní výzvy a rizika – proměna charakteru hrozeb, které jsou nyní svou povahou různorodé a směřováním vícestranné; rozsáhlý konvenční útok proti NATO je nepravděpodobný, problémem jsou spíše nepředvídatelná vojenská i nevojenská rizika a nestability v rámci i mimo euroatlantického regionu, které by mohly eskalovat v krizi či konflikt a přelévat se do okolních zemí včetně členů Aliance; odlišný charakter hrozeb vyţaduje odlišný způsob pohledu. Ve snaze zachovat v Evropě rovnováhu je třeba vzít v potaz vojenské kapacity a vývoj v SSSR stejně jako je třeba kooperovat s regionem jiţní periferie a zeměmi Blízkého východu.
Problémem je existence jaderných kapacit mimo struktury NATO a šíření jaderných i konvenčních zbraní a sofistikovaných technologií, které by mohly být zneuţity (terorismus, sabotáţe, organizovaný zločin).
Povaha, cíle a úkoly Aliance Povaha – organizace je spojením mezi Severní Amerikou a Evropou, jejichţ bezpečnostní prostředí jsou vzájemně propojena, základním operačním principem je společný závazek, sdílení zájmů a hodnot, vzájemná spolupráce suverénních států a nedělitelnost bezpečnosti. Cíle – zajišťování svobody a bezpečnosti všech svých členů prostřednictvím politických a vojenských prostředků, zajišťování spravedlivého a trvalého mírového řádu v Evropě a stability euroatlantického regionu, to vše v souladu s Chartou OSN. Úkoly – bezpečnost (podpora stabilního bezpečnostního prostředí zaloţeného na demokratických institucích a závazku řešit spory mírovými prostředky), konzultace (plnění role transatlantického fóra podporujícího vzájemnou koordinaci a komunikaci), odstrašování a ochrana (před jakoukoli hrozbou agrese proti území členských států NATO), zachovávání strategické rovnováhy v Evropě, kontrola zbraní, odzbrojení a neproliferace. Přístup k bezpečnosti Pojetí konceptu bezpečnosti v širším slova smyslu (vojenském, politickém, ekonomické i sociálním). Bezpečnostní politika – základem je ochrana bezpečnosti a teritoriální integrity členů a budování spravedlivého a trvalého mírového řádu v Evropě, a to prostřednictvím vojenských 33
Viz North Atlantic Treaty Organization (1991): The Alliance´s New Strategic Concept agreed by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council. 34 Viz North Atlantic Treaty Organization (1999): The Alliance´s Strategic Concept Approved by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Washington D.C.
23
i politických prostředků; důleţité jsou tři prvky bezpečnostní politiky (dialog, spolupráce, kolektivní obrana). Dialog a spolupráce – podpora bilaterální a multilaterální spolupráce a komunikace se zeměmi střední a východní Evropy a SSSR skrze nově vytvořené zastupitelské kanceláře a intenzivnější výměnu informací s cílem podpořit vzájemné porozumění v rámci bezpečnostních zájmů, zvýšit transparentnost a předvídatelnost, předejít krizím a zabránit vzniku nových dělících linií (politických, ekonomických, sociálních) napříč Evropou, které by mohly vést k destabilizaci.
Dialog a spolupráce – podpora kooperace uvnitř i vně Aliance s partnerskými zeměmi (Euroatlantická rada partnerství, program Partnerství pro mír, Rusko, Ukrajina, Středomořský dialog).
Kolektivní obrana – ačkoli význam politického přístupu k bezpečnosti bude narůstat, vojenská dimenze bude nadále klíčová (nutnost udrţování adekvátních vojenských kapacit, připravenost jednat kolektivně v rámci společné obrany). Krizové řízení a prevence konfliktů – význam těchto dvou nástrojů v novém strategickém a politickém prostředí roste, protoţe řadě konfliktů bude moţno předejít nebo jim zabránit v raném stádiu jejich vzniku. Evropská bezpečnostní a obranná identita – rozhodnutí evropských členských zemí Aliance přijmout větší zodpovědnost za obranu a bezpečnost, za tímto účelem spolupráce NATO, ZEU a EU. Rozšiřování – organizace zůstává otevřena novým členům. Direktivy týkající se obrany a stavu ozbrojených sil Nové výzvy vyţadují novou vojenskou strategii a revizi stavu ozbrojených sil, mnohé základní principy strategie však zůstanou zachovány. Strategie – defensivní charakter organizace, ochrana teritoriální integrity a nezávislosti členů, adekvátní vojenské konvenční i jaderné kapacity pro plnění úkolů Aliance, nedělitelnost bezpečnosti členů čili útok na jednoho rovná se útoku na všechny, prevence konfliktů, sdílení nákladů a rizik i výhod kolektivní obrany. Revize funkce ozbrojených sil – posun od koncepce předsunuté obrany ke koncepci předsunuté přítomnosti a modifikace principů pruţné odpovědi v důsledku redukce spoléhání se na jaderné zbraně, odlišná funkce ozbrojených sil v době míru, v době krize a války: - V době míru – zajišťování a ochrana bezpečnosti, míru a stability skrze podporu spolupráce a budování vzájemné důvěry (účast na misích OSN, zlepšování
24
komunikace, verifikace dohod o kontrole zbrojení apod.). - V době krize – efektivní řízení krizového managementu s cílem předejít eskalaci a válce a vyřešit problém mírovou cestou (nutná schopnost rychle a odpovídajícím způsobem zasáhnout, odradit agresora nebo odpovědět na jeho útok). - V době války – pokud se jí nepodaří předejít, zajistit její ukončení. Stav ozbrojených sil – velikost, připravenost, schopnost a rozmístění ozbrojených sil musí reflektovat obranný charakter organizace a změnu strategického prostředí, coţ znamená, ţe dojede k následujícím krokům: - Celková redukce sil z hlediska velikosti, změna jejich geografického rozmístění. - Vytvoření pozemních, námořních a leteckých sil okamţité a rychlé reakce schopných zasáhnout v případě nepředvídatelných okolností, síly budou mít dostatečnou kvalitu a kvantitu, budou připravené a schopné zabránit omezenému útoku a bránit území členů NATO. - Restrukturalizace ozbrojených sil členů NATO tak, aby byly interoperabilní a v případě nutnosti měly schopnost rychle a flexibilně se zapojit do akce.
Stav ozbrojených sil – schopnost bránit a odstrašovat potenciálního agresora, nutnost předcházet konfliktům a řešit je v raných stádiích nebo je rychle ukončit prostřednictvím okamţité reakce a nasazení sil; z hlediska velikosti udrţování sil na minimální úrovni nutné k zajištění kolektivní obrany, efektivní teritoriální rozmístění sil, interoperabilita a mobilita sil, schopnost okamţité reakce, schopnost rychle navýšit počty nasazených sil v případě nutnosti, zajištění ochrany sil a infrastruktury před teroristickými útoky.
Konvenční síly – tři sloţky konvenčních sil (síly okamţité a rychlé reakce, hlavní obranné síly, záloţní síly), nutnost úzké spolupráce pozemních, námořních a leteckých sil. Jaderné síly – jaderné zbraně mají hlavně politický význam (udrţování nepřítele v nejistotě ohledně způsobu odpovědi na jeho agresi).
25
3. VÝVOJ VZTAHŮ NATO A UKRAJINY PO ROCE 1991 K navázání formálních vztahů mezi Aliancí a Ukrajinou došlo prakticky okamţitě po rozpadu SSSR koncem roku 1991, kdy se Ukrajina společně s dalšími svazovými republikami stala nezávislým státem a kdy byla vytvořena Severoatlantická rada pro spolupráci (NACC) jakoţto diskusní fórum podporující kooperaci mezi členy NATO a postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy, které měly v následujících letech projít komplikovaným procesem politických, ekonomických a dalších změn.35 V lednu 1994 byla na summitu NATO v Bruselu představena iniciativa Partnerství pro mír (PfP), jejíţ principy určoval tzv. Rámcový dokument a která měla prohloubit spolupráci s partnerskými zeměmi a pro mnohé z nich také představovala pomyslný krok k budoucímu členství v NATO, ačkoli ho nezaručovala. Ukrajina byla první ze zemí Společenství nezávislých států (CIS)36, která se k ní připojila, coţ znamenalo prohloubení vzájemné spolupráce, s tím spojené vytváření nových kooperačních struktur, asistenci poskytovanou ze strany NATO, ale také určité povinnosti a závazky vyplývající pro ukrajinskou stranu. Na podzim roku 1995 Ukrajina formálně akceptovala Individuální program partnerství v rámci PfP. V květnu 1997 byla NACC nahrazena Euroatlantickou radou partnerství (EAPC), přičemţ Ukrajina patřila mezi zakládající členy. Zlomem ve vzájemných vztazích byl podpis Smlouvy o zvláštní spolupráci, k němuţ došlo během summitu NATO v Madridu v červenci 1997. Na základě tohoto dokumentu vznikla Rada NATO-Ukrajina (NUC)37 a následovalo další prohloubení vzájemné kooperace v různých oblastech týkajících se mimo jiné vojenské reformy, financování, plánování a vzdělávání v sektoru obrany, to vše v souladu s ukrajinskou snahou aktivnějšího postupu v rámci integrace do evropských a transatlantických struktur.38
35
Viz North Atlantic Treaty Organization (2001): NATO Handbook, s. 40-41. North Atlantic Treaty Organization (2007): NATO-Ukraine: A Distinctive Partnership. 36 Ukrajina participuje na aktivitách CIS, ale oficiálně není jeho členem. Chartu organizace sice v roce 1991 podepsala, ale následně ji uţ neratifikovala. 37 Rada byla vytvořena jako fórum pro spolupráci a koordinaci aktivit mezi Ukrajinou a NATO v oblastech společného zájmu, především pak bezpečnosti. Hlavním úkolem je zajistit implementaci cílů stanovených ve Smlouvě o zvláštní spolupráci a dohlíţet na aktivity spojené s programem PfP. Pod záštitou NUC vznikají pracovní skupiny specializující se na konkrétní problémy. Rada se schází pravidelně a jednání probíhají ve formátu 28+1 na různých úrovních (setkání velvyslanců, vojenských představitelů, ministrů zahraničních věcí a obrany, příp. setkání na úrovni summitu). V roce 2009 došlo na základě Deklarace doplňující Smlouvu o zvláštní spolupráci k posílení pozice NUC. 38 Viz National Centre of Euro-Atlantic Integration of Ukraine: Strategy of Ukraine-NATO Relations: Retrospective Observation .
26
Tabulka č. 6: Smlouva o zvláštní spolupráci mezi NATO a Ukrajinou
39
Dokument je strukturován do pěti tematických částí shrnujících cíle a společná přesvědčení obou stran: 1. Zlepšení spolupráce mezi NATO a Ukrajinou. - Snaha posílit vzájemnou důvěru a spolupráci, která je důleţitá pro zajišťování bezpečnosti a stability v Evropě. - Zdůraznění proměny NATO, jeho adaptace na nové podmínky po studené válce a pozitivní role v udrţování míru a stability v Evropě. - Přesvědčení o tom, ţe nezávislá, demokratická a stabilní Ukrajina je klíčovým faktorem pro udrţování stability v Evropě. - Přesvědčení o nutnosti otevřenosti NATO novým členům a jeho pozitivním vlivu. 2. Principy rozvoje vztahů NATO a Ukrajiny. - Vztahy obou stran budou zaloţeny na principech, závazcích a povinnostech vyplývajících z mezinárodního práva a nástrojů (např. zdrţení se uţití síly či hrozby uţití síly proti jinému státu, právo států volit si vlastní bezpečnostní opatření, respektování teritoriální integrity a suverenity jiných států, respektování demokratických principů a lidských práv, řešení sporů mírovými prostředky a předcházení konfliktům). - Znovu potvrzení snahy realizovat reformy v oblasti obrany a posílit demokratickou a civilní kontrolu nad ozbrojenými silami ze strany Ukrajiny. 3. Oblasti konzultací a spolupráce mezi NATO a Ukrajinou. - Závazek obou stran týkající se spolupráce a konzultací ve stanovených oblastech (např. prevence konfliktů, krizové řízení, odzbrojení a kontrola zbrojení, neproliferace zbraní hromadného ničení, export zbraní a souvisejících technologií, obchod s drogami a terorismus, oblast plánování a financování obrany, výzkum, společná vojenská cvičení). 4. Mechanismy konzultací a spolupráce mezi NATO a Ukrajinou. - Setkání na úrovni Severoatlantické rady. - Setkání s příslušnými výbory NATO. - Vzájemné návštěvy představitelů. - Spolupráce mezi parlamentem Ukrajiny a Parlamentním shromáţděním NATO. - Další mechanismy vojenské spolupráce. 5. Spolupráce za účelem větší bezpečnosti v Evropě. - Potvrzení ukrajinské suverenity, nezávislosti, teritoriální integrity, demokratického vývoje, ekonomické prosperity, statusu nejaderného státu a principu neporušitelnosti hranic ze strany členských států NATO. - Připomenutí bezpečnostních závazků jaderných států (USA, Ruské federace, Francie a Velké Británie) vůči Ukrajině z roku 1994. - Přivítání toho, ţe NATO nemá zájem, plán ani důvod rozmístit jaderné zbraně na území nových členských států či měnit svou jadernou politiku, ze strany Ukrajiny.
V roce 1997 vzniklo jednak zastoupení Ukrajiny při ředitelství NATO v Bruselu a jednak Informační a dokumentační centrum NATO v Kyjevě, jeţ si kladlo za cíl zlepšit povědomí ukrajinských občanů o Alianci, jejích aktivitách a jejím významu ve vztahu k Ukrajině. Koncem téhoţ roku bylo podepsáno Memorandum porozumění ohledně civilního nouzového plánování a připravenosti pro případ katastrofy.
39
Viz North Atlantic Treaty Organization (1997): Charter on a Distinctive Partnership between the North Atlantic Treaty Organization and Ukraine.
27
Roku 1998 vznikla pod záštitou NUC Společná pracovní skupina NATO a Ukrajiny pro reformu obranných sil (JWGDR) zajišťující koordinaci aktivit v oblasti reformy obranných a bezpečnostních sil a zároveň byl vytvořen mechanismus krizového poradenství NATO a Ukrajiny. V roce následujícím byla v Kyjevě otevřena kancelář NATO zprostředkovávající kontakt s ukrajinskou stranou s cílem usnadnit aktivity v rámci programu PfP. V roce 2000 ukrajinský parlament ratifikoval Dohodu o statusu ozbrojených sil PfP (SOFA), která řešila otázku přítomnosti zahraničních ozbrojených sil na ukrajinském území, resp. upravovala jejich právní status.40 Na jaře 2002 ukrajinský prezident Leonid Kučma prohlásil, ţe cílem Ukrajiny je stát se členem Aliance, a byla vytvořena Meziparlamentní rada NATO a Ukrajiny s cílem prohloubit spolupráci mezi Parlamentním shromáţděním NATO a ukrajinským parlamentem. Na podzim téhoţ roku pak ukrajinský parlament ratifikoval Dohodu o bezpečnosti mezi vládou Ukrajiny a NATO podepsanou v roce 1995. Tabulka č. 7: Dohoda o bezpečnosti mezi vládou Ukrajiny a NATO
41
Dohoda je tvořena pěti články: - Článek 1 – strany se zavazují chránit vzájemně poskytnuté informace a materiály s příslušným stupněm utajení a neposkytovat je bez svolení třetím stranám. - Článek 2 – Ukrajina se zavazuje poskytovat za určitých okolností obdrţené informace pověřeným občanům a zajistit bezpečnost těchto informací. - Článek 3 – upravuje povinnosti NATO ve vztahu k informacím. - Článek 4 – týká se povinnosti ukrajinské strany informovat příslušný orgán NATO o zajištění bezpečnosti informací. - Článek 5 – stanovuje povinnosti stran před výměnnou informací.
V listopadu 2002 byl na summitu NATO v Praze přijat Akční plán NATO-Ukrajina stanovující rámec vzájemné spolupráce obou stran a dlouhodobé cíle, jichţ má být dosaţeno. Na základě tohoto plánu měla Ukrajina v následujících letech informovat druhou stranu o konkrétních krocích a opatřeních, jeţ měla být v příslušném roce učiněna, a to prostřednictvím pravidelně publikovaného a aktualizovaného Ročního cílového plánu (ATP), který měl zároveň slouţit k hodnocení pokroků učiněných Ukrajinou při přípravě na členství v NATO.42
40
Viz North Atlantic Treaty Organization: Partnership for Peace Status of Forces Agreement. Viz Ministerstvo zakordonnich sprav Ukraini (1995): Ugoda pro bězpěku miž urjadom Ukrajini i Organizacijeju Pivničnoatlantičnogo Dogovoru. 42 První ATP byl vypracován pro rok 2003. Viz Molchanov, M. A. (2003): Ukraine´s European Choice: Pitfalls and Prospects, s. 18. 41
28
Tabulka č. 8: Akční plán NATO-Ukrajina
43
Akční plán navazuje na Smlouvu o zvláštní spolupráci z roku 1997 a jeho cílem je identifikovat strategické cíle a priority Ukrajiny usilující o integraci do euroatlantických bezpečnostních struktur. Za účelem naplňování stanovených záměrů má být pravidelně vydáván ATP. Struktura Akčního plánu: - Politická a ekonomická témata – cílem jsou vnitřní reformy vedoucí k vytvoření státu zaloţeného na demokratických principech a zákonnosti, trţní ekonomice a rozvoji. - Bezpečnostní, obranná a vojenská témata – cílem je reorganizovat a restrukturalizovat obranný a bezpečnostní sektor tak, aby byl efektivní a pod demokratickou civilní kontrolou. - Ochrana a bezpečnost informací – cílem je chránit data v souladu se standardy NATO. - Právní témata – cílem je přezkoumání vnitropolitické legislativy a její sladění s pravidly a regulacemi NATO. - Mechanismy implementace – povinnost Ukrajiny kaţdoročně zveřejňovat ATP s cílem zhodnocení pokroků při dosahovaní stanovených cílů, spolupráce na platformě NUC a JWGDR.
V roce 2004 ukrajinský parlament ratifikoval Dohodu o podpoře hostitelského národa a podepsal a dva roky na to ratifikoval Dohodu o strategické letecké přepravě. V roce 2005 byl v rámci NUC iniciován Zintenzivněný dialog a zároveň byl formulován soubor krátkodobých opatření za účelem podpoření v zemi probíhajících reforem. V témţe roce byla zmíněna moţnost začlenění Ukrajiny do aliančního programu Členský akční plán (MAP) a byl iniciován ukrajinský Svěřenecký fond PfP, díky jehoţ podpoře měly být v následujících dvanácti letech zlikvidovány vybrané typy konvenčních zbraní. V lednu 2008 podalo ukrajinské politické vedení oficiální ţádost o zapojení se do programu MAP. Na summitu NATO v Bukurešti v dubnu 2008 dali lídři členských zemí Aliance najevo, ţe Ukrajina se v budoucnu stane členem organizace a ocenili realizované reformy, zároveň však zdůraznili, ţe ačkoli Ukrajina učinila velký pokrok, není stále připravena. Další fází v přípravě ke vstupu do NATO se měl stát jiţ zmíněný MAP.44 V srpnu 2009 byla podepsána Deklarace doplňující Smlouvu o zvláštní spolupráci, která posílila roli NUC, a bylo rozhodnuto o tom, ţe pravidelně vypracovávaný ATP bude nahrazen Ročním národním programem (ANP).
43
Viz North Atlantic Treaty Organization (2002): NATO-Ukraine Action Plan. Viz North Atlantic Treaty Organization (2008): Bucharest Summit Declaration Issued by the Heads of the State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council in Bucharest on 3 April 2008. 44
29
Tabulka č. 9: Deklarace doplňující Smlouvu o zvláštní spolupráci mezi NATO a Ukrajinou
45
Obě strany potvrzují závazky vyplývající ze Smlouvy o zvláštní spolupráci a doplňují ji o ustanovení, na základě něhoţ dochází k posílení pozice NUC, která má hrát do budoucna klíčovou roli v následujících oblastech: - Dohled nad procesem přípravy vstupu Ukrajiny do NATO. - Prohloubení pravidelného politického dialogu a spolupráce obou stran. - Podporování ukrajinských snah o politické, ekonomické a vojenské reformy. - Přijímání ţádosti Ukrajiny týkající se případného ohroţení její teritoriální integrity, politické nezávislosti a bezpečnosti.
V současné době je Ukrajina ve fázi čekání na začlenění do programu MAP, je však otázkou, zda nedojde v tomto směru k určitému pozastavení, protoţe nové politické vedení, které bylo zvoleno na počátku roku 2010, dalo najevo, ţe současná míra kooperace s NATO je dostačující. Ukrajina se aktivně podílí na řadě programů, projektů a cvičení v rámci různých oblastí, a to nejen v sektoru vojenském (reforma obranných sil, vyzbrojování), ale i v oblasti civilního nouzového plánování a vědy, výzkumu a vzdělávání a aktivně se zapojuje do operací Aliance na podporu míru (Kosovo, Afghánistán a Irák, monitorovací operace Active Endeavour ve Středozemním moři). Představitelé NATO dali oficiálně najevo ochotu Ukrajinu přijmout, v posledních letech pravidelně oceňují pokroky, které byla tato země schopna učinit prostřednictvím reforem v souladu se stanovenými plány a cíli, přesto stále zdůrazňují, ţe řada změn ještě musí být realizována.
45
Viz North Atlantic Treaty Organization (2009): Declaration to Complement the Charter on a Distinctive Partnership between the North Atlantic Treaty Organization, as signed on 9 July 1997.
30
4. PŘIPRAVENOST UKRAJINY NA VSTUP DO NATO 4.1 STAV DEMOKRACIE V ZEMI 4.1.1 Obecné vymezení problematiky Ke stanovení vybraných ukazatelů konsolidovanosti demokracie poslouţily teorie Larryho Diamonda a Roberta A. Dahla. Larry Diamond vymezil liberální demokracii následujícím způsobem:46 -
Volení zástupci činí zásadní rozhodnutí, kontrolují stát a vojsko podléhá jejich (civilní) kontrole.
-
Exekutiva je konstitucionálně i fakticky omezena dalšími institucemi (parlamentem, nezávislým soudnictvím atd.).
-
Volební výsledky jsou nejisté, dochází k alternaci vládní moci, je respektován princip politického pluralismu a právo ucházet se o úřad ve volbách.
-
Jsou respektována práva kulturních, náboţenských, etnických a dalších minorit (právo na svou kulturu, právo mluvit svým jazykem, právo na politickou participaci).
-
Je zajištěna svoboda vyjadřování politických názorů a hodnot, svoboda sdruţování se a vytváření zájmových skupin a hnutí, svoboda vyznání, vyjadřování, shromaţďování se, právo demonstrovat a vydávat petice, lidé mají svobodný přístup k alternativním zdrojům informací a jsou si rovni před zákonem.
-
Soudnictví je nezávislé a nediskriminující, chrání svobody jednotlivců i skupin.
-
Je zajištěna ochrana občanů před neoprávněným zadrţováním, mučením, útiskem, nucenou emigrací, přílišným vměšováním se do osobního ţivota, a to jak ze strany státu, tak organizovaných nestátních či protistátních sil.
Robert A. Dahl určil pět základních podmínek, které mají vliv na stabilitu demokracie, konkrétně tyto:47
46 47
-
kontrola volených činitelů nad ozbrojenými sloţkami (armádou a policií);
-
demokratická politická kultura a přesvědčení;
-
absence nepřátelských zásahů zvenčí;
-
moderní společnost a trţní ekonomika;
-
slabý subkulturní pluralismus.
Viz Diamond, L.: Defining and Developing Democracy. Viz Dahl, R.: O demokracii: průvodce pro občany, s. 133.
31
Na základě výše uvedených teoretických konceptů byla zvolena následující kritéria, podle nichţ bude stav demokracie na Ukrajině posuzován: Tabulka č. 10: Kritéria konsolidovanosti demokracie KATEGORIE
VOLBY A POLITICKÝ PLURALISMUS
DĚLBA MOCI
UKAZATELE -
Pravidelné a spravedlivé volby. Všeobecné a rovné volební právo. Právo ucházet se o úřad. Politický pluralismus. Volení státní zástupci (úředníci). Alternace vládní moci a respekt k výsledkům voleb.
- Fungující systém brzd a rovnovah. - Vyřešení vnitropolitických sporů o pravomoci. - Nezávislost soudnictví.
RESPEKTOVÁNÍ LIDSKÝCH A OBČANSKÝCH PRÁV A SVOBOD
- Rovnost před zákonem. - Princip nediskriminace. - Právo na ţivot, zákaz mučení a nelidského či krutého a poniţujícího zacházení, svoboda myšlení a vyznání, právo na shromaţďování a sdruţování, svoboda projevu, právo na informace, zákaz cenzury. - Respektování práv menšin.
LEGITIMITA DEMOKRACIE
- Stav občanské společnosti. - Respektování státních institucí a demokratických principů ze strany občanů.
TRŢNÍ EKONOMIKA
- Makroekonomická stabilita. - Otevřenost trhu a moţnost svobodného vstupu na něj. - Liberalizace cen a obchodu na národní i mezinárodní úrovni. - Omezená moţnost státních zásahů na trhu. - Adekvátní legislativní rámec.
VYŘEŠENÍ SPORŮ
- Řešení mezinárodních (teritoriálních a etnických) sporů mírovými prostředky bez hrozby či uţití síly.
4.1.2 Stav demokracie na Ukrajině Od
vyhlášení
nezávislosti
v roce
1991
prošla
Ukrajina
z hlediska
budování
demokratického systému poměrně komplikovaným vývojem. Za pomyslný mezník je povaţován rok 2004, kdy v důsledku dlouhodobé nespokojenosti obyvatel s politickoekonomickou situací v zemi a především v reakci na zmanipulované prezidentské volby proběhla tzv. Oranţová revoluce, díky níţ se k moci dostali zástupci opozičních politických stran, kteří se hlásili k principům demokracie a jejich dodrţování a slibovali občanům řadu reforem a změn, jeţ měly zemi zajistit lepší budoucnost. Tyto vize však zůstaly v důsledku 32
politického chaosu způsobeného rozkolem mezi hlavními politickými aktéry nenaplněny. Situaci ještě zhoršila ekonomická krize, která zemi zasáhla ve druhé polovině roku 2008. Ukrajina je členem řady mezinárodních organizací, je vázána mnoha konvencemi a smlouvami týkajícími se dodrţování základních demokratických principů a v zemi působí zahraniční pracovníci mezivládních i nevládních organizací, kteří proces demokratizace monitorují
a
podporují.
Ke
konstruktivní
spolupráci
s vybranými
mezinárodními
organizacemi se ukrajinská strana zavazuje také v rámci Akčního plánu NATO-Ukrajina,48 kde zdůrazňuje svou snahu budovat a posilovat demokratický právní stát a podílet se na zajišťování regionální a globální stability. Jako člen OSN by Ukrajina měla respektovat nejen Chartu OSN, ale i nezávaznou Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod a další konvence, pod nimiţ je podepsána. Jako člen Rady Evropy je vázána Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, která vstoupila v platnost po ratifikaci v roce 1997. Ukrajina participuje i v jiných uskupeních kladoucích důraz na rozvoj a dodrţování demokratických principů, jako jsou OBSE či regionální Organizace černomořské spolupráce a Organizace pro demokracii a ekonomický rozvoj GUAM. Při posuzování stavu demokracie v zemi tato práce čerpá především z dokumentů a zpráv OSN, OBSE a vybraných nevládních organizací. 4.1.2.1 Volby a politický pluralismus Ústava Ukrajiny dává občanům aktivní i pasivní volební právo, tedy jak právo volit si své zástupce do příslušných státních orgánů, tak právo ucházet se o úřad. Lidé mohou volit od 18 let, přičemţ volební právo je přímé, tajné, rovné a všeobecné. Právo být volen je upraveno odlišně v závislosti na příslušném postu, o který se dotyčný uchází: -
Post poslance – minimální věk 21 let, ukrajinský občan, který posledních pět let pobýval na území Ukrajiny, musí disponovat aktivním volebním právem, nesmí mít trestní záznam za spáchání mezinárodního zločinu (pokud tento záznam nebyl anulován v souladu se zákonem).
-
Post prezidenta – minimální věk 35 let, ukrajinský občan, který posledních 10 let pobýval na území Ukrajiny, musí disponovat aktivním volebním právem a musí ovládat státní jazyk.
48
Viz North Atlantic Treaty Organization (2002): NATO-Ukraine Action Plan.
33
Volby se v zemi konají pravidelně, a to na několika úrovních: -
Prezidentské volby – přímá dvoukolová volba na funkční období pěti let, od vyhlášení nezávislosti se prezidentské volby uskutečnily celkem pětkrát (1991, 1994, 1999, 2004, 2010).
-
Parlamentní volby – volba poslanců do jednokomorového parlamentu na funkční období pěti let (před reformou v roce 2004 to byly čtyři roky), od roku 1991 proběhly patery parlamentní volby (1994, 1998, 2002, 2006, 2007).
-
Volby do zastupitelstev na lokální úrovni.
Zákonný rámec volebního procesu je dán Ústavou Ukrajiny, Zákonem o volbě zástupců lidu (Zákon o parlamentních volbách) a dalšími úpravami týkajícími se politických stran, volební komise a dalších subjektů. Volební zákon prošel v roce 2004 poměrně zásadní proměnou a v letech 2005 a 2007 byl doplněn o další dodatky. V současné době jsou poslanci voleni v jediném celostátním více mandátovém volebním obvodu, přičemţ mandáty jsou rozdělovány proporcionálně mezi politické strany a bloky, které získaly více neţ 3% všech odevzdaných hlasů. Zákonná úprava týkající se voleb a příslušných institucí je obecně pokládána za nedokonalou a některé změny z roku 2007 jsou vnímány jako znepokojující (např. procedura vypracování volebních seznamů, úprava týkající se odstranění z volebního seznamu v případě opuštění území státu, úprava týkající se provedení volby doma). Ústavnost těchto dodatků ne zcela úspěšně posuzoval i Ústavní soud. Dodatky z roku 2007 zavedly dříve nepouţívaný poţadavek minimálně 50% volební účasti, aby byly volby uznány jako platné, který ovšem můţe dle některých analytiků představovat potenciální riziko opakujících se cyklů neúspěšných voleb.49 Jedním z vytyčených cílů ukrajinských politiků je vypracování nového komplexního volebního zákona sjednocujícího současnou legislativu,50 je však otázkou, zda se ho podaří schválit a kdy vzhledem k politické situaci v zemi. Tato práce se soustředí pouze na volby, které proběhly po roce 2004 včetně, a při posuzování souladu volebních procedur s mezinárodními standardy vyuţívá zpráv nezávislých pozorovatelských misí, které v příslušných letech na území Ukrajiny působily.51
49
Viz Organization for Security and Co-operation in Europe (2007): Ukraine. Pre-term Parliamentary Elections 30 September 2007. 50 Viz NATO-Ukraine Annual Target Plan for the Year 2009 in the Framework of the NATO-Ukraine Action Plan. 51 Na průběh prezidentských a parlamentních voleb v uvedených letech dohlíţelo několik pozorovatelských misí, mimo jiné pozorovatelé pod záštitou Parlamentního shromáţdění Rady Evropy, Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OSCE/ODIHR) a dalších organizací.
34
Prezidentské volby na podzim roku 2004 představovaly zlom v postsovětské éře země. V prvním kole zvítězil s těsným náskokem lídr opozičního tábora Viktor Juščenko, v kole druhém však prohrál s Viktorem Janukovyčem rozdílem tří procent hlasů. Volby byly jak opozicí, tak mezinárodními pozorovateli označeny za zmanipulované, doprovázené podvody a nelegálními machinacemi.52 Konečné výsledky druhého kola vedly k protestu opozice, která obvinila vládní tábor z podvodů, výsledkem čehoţ bylo soudní nařízení o opakování druhého kola, v němţ rozdílem necelých osmi procent zvítězil Juščenko. Tabulka č. 11: Prezidentské volby na Ukrajině v roce 2004 PRVNÍ KOLO KANDIDÁT
POČET HLASŮ
Viktor Juščenko Viktor Janukovyč Oleksandr Moroz Petro Symoněnko
11 188 675 11 008 731 1 632 098 1 396 135
POČET HLASŮ (%) 39,90 39,26 5,82 4,97
53
DRUHÉ KOLO POČET HLASŮ 14 222 289 15 093 691 -
POČET HLASŮ (%) 46,61 49,46 -
OPAKOVANÉ DRUHÉ KOLO POČET POČET HLASŮ HLASŮ (%) 15 115 712 51,99 12 848 528 44,20 -
Parlamentní volby na jaře roku 2006 se nesly v duchu prohlubujících se rozporů mezi původními spojenci Oranţové revoluce, tedy mezi stranou Blok Naše Ukrajina, která podporovala prezidenta Juščenka, a Blokem Julie Tymošenkové. Jednalo se navíc o první volby probíhající na základě nového systému z roku 2004, díky němuţ se do parlamentu dostalo pouze pět subjektů z pětačtyřiceti kandidujících stran. Výsledkem bylo vytvoření trojčlenné vládní koalice (Blok Julie Tymošenkové, Blok Naše Ukrajina, Socialistická strana Ukrajiny). Mezinárodní pozorovatelé označili volby za transparentní, svobodné a spravedlivé a v souladu s mezinárodními demokratickými standardy a konstatovali dostatečný prostor věnovaný kandidujícím subjektům v médiích, dodrţování svobody projevu a shromaţďování včetně dalších lidských a občanských práv.54
52
Viz Organization for Security and Co-operation in Europe (2005): Ukraine. Presidential Election 31 October, 21 November and 26 December 2004. Parliamentary Assembly of Council of Europe (2005): Observation of the presidential election in Ukraine – Re-run second round of the election (26 December 2004). 53 Viz Centralna viborča komisija Ukrajini: Vibori preziděnta Ukrajini 2004. 54 Viz Organization for Security and Co-operation in Europe (2006): Ukraine. Parliamentary Elections 26 March 2006. Parliamentary Assembly of Council of Europe (2006): Observation of the parliamentary elections in Ukraine (26 March 2006).
35
Tabulka č. 12: Parlamentní volby na Ukrajině v roce 2006 POLITICKÁ STRANA Strana regionů Blok Julie Tymošenkové Blok Naše Ukrajina Socialistická strana Ukrajiny Komunistická strana Ukrajiny
55
POČET HLASŮ
POČET HLASŮ (%)
8 148 745 5 652 876 3 539 140 1 444 224 929 591
32,14 22,29 13,95 5,69 3,66
V důsledku politických sporů a rozpadu vládní koalice se na podzim roku 2007 uskutečnily předčasné parlamentní volby, jejichţ průběh byl mezinárodními pozorovateli označen stejně jako v předchozím roce za bezproblémový a víceméně v souladu s mezinárodními standardy.56 Z dvaceti kandidujících subjektů se do parlamentu dostalo pět stran a následně byla vytvořena dvoučlenná vládní koalice (Blok Julie Tymošenkové, Blok Naše Ukrajina-Národní sebeobrana), ke které se na podzim následujícího roku přidala ještě strana třetí (Blok Lytvyna). Tabulka č. 13: Parlamentní volby na Ukrajině v roce 2007 POLITICKÁ STRANA Strana regionů Blok Julie Tymošenkové Blok Naše Ukrajina-Národní sebeobrana Komunistická strana Ukrajiny Blok Lytvyna
57
POČET HLASŮ
POČET HLASŮ (%)
8 013 895 7 162 193
34,37 30,71
3 301 282
14,15
1 257 291 924 538
5,39 3,96
Prezidentské volby na počátku roku 2010 měly o poznání klidnější průběh neţ ty, co se uskutečnily v roce 2004, i kdyţ se také neobešly bez protestů a stíţností. Po prvním kole se potvrdil předpokládaný propad dosavadního prezidenta Viktora Juščenka a do druhého kola tak postoupili Viktor Janukovyč a Julia Tymošenková, která nakonec prohrála o necelá čtyři procenta. S výsledkem se však nechtěla smířit a i přes konstatování pozorovatelů OBSE, podle nichţ byly volby transparentní a v souladu s demokratickými standardy,58 napadla výsledky u Nejvyššího správního soudu. Ačkoli tvrdila, ţe disponuje přesvědčivými důkazy o
55
Viz Centralna viborča komisija Ukrajini: Vibori narodnich děputativ 2006. Viz Organization for Security and Co-operation in Europe (2007): Ukraine. Pre-term Parliamentary Elections 30 September 2007. 57 Viz Centralna viborča komisija Ukrajini: Vibori narodnich děputativ 2007. 58 Viz Organization for Security and Co-operation in Europe (2010): Presidential Election 2010. Post-election Interim Report 8-20 February 2010. 56
36
podvodech, stíţnost nakonec stáhla, protoţe, jak následně prohlásila, nebyla s postupem soudu spokojena. Janukovyč byl tedy oficiálně uveden do úřadu. Tabulka č. 14: Prezidentské volby na Ukrajině v roce 2010
59
PRVNÍ KOLO KANDIDÁT Viktor Janukovyč Julia Tymošenková Sergej Tiginko Arsenij Jacenjuk Viktor Juščenko
POČET HLASŮ 8 686 642 6 159 810 3 211 198 1 711 737 1 341 534
POČET HLASŮ (%) 35,32 25,05 13,05 6,96 5,45
DRUHÉ KOLO POČET HLASŮ 12 481 266 11 593 357 -
POČET HLASŮ (%) 48,95 45,47 -
Z výše uvedeného je patrné, ţe průběh voleb uskutečněných po roce 2004 byl víceméně bezproblémový a v souladu s mezinárodními standardy. Výtky mezinárodních pozorovatelů se netýkaly zásadního porušování demokratických principů, ale spíše drobnějších pochybení a nedostatků. Střídání u moci v rámci příslušných politických institucí probíhalo bez problému. I kdyţ některé politické subjekty či jejich lídři vyjadřovali pochybnosti o průběhu či výsledku voleb, svého postu se nakonec vzdali a respektovali princip alternace moci. Stejně tak byl respektován princip politického pluralismu.60 4.1.2.2 Dělba moci Princip dělby moci je zakotven v Ústavě Ukrajiny, která byla schválena v roce 1996, nicméně v následujících letech, především pak v roce 2004, prošla určitými změnami, které měly za následek posuny v oblasti pravomocí a kompetencí jednotlivých sloţek moci. Ty jsou dnes vymezeny následujícím způsobem:
59
Viz Centralna viborča komisija Ukrajini: Vibori preziděnta Ukrajini 2010. Vzhledem k omezenému rozsahu není cílem této práce posuzovat ukrajinské politické strany z hlediska jejich vzniku, významu a fungování v rámci politického systému. Formování politických stran a jejich profilace byly v 90. letech ovlivněny řadou faktorů, z nichţ nejvýznamnější bylo nastavení volebního systému, existence tzv. bezpartijní strany moci (nejednalo se o politickou stranu v pravém slova smyslu, spíše o jakési uskupení části staré komunistické nomenklatury udrţující si kontrolu nad státem i jeho ekonomikou, které omezovalo reálný vliv nových politických stran; schopnost strany moci ovlivňovat politický systém se značně oslabil po roce 1998) a demografická struktura obyvatel, s níţ se pojí ekonomický charakter jednotlivých regionů země. Někteří politologové se domnívají, ţe politické strany na Ukrajině nejsou stranami v západním slova smyslu (tedy uskupením lidí, kteří jsou vázáni určitým programem a společnými zájmy), ale reprezentují spíše nomenklaturní oligarchické klany, jeţ mezi sebou soupeří o kontrolu nad jednotlivými sektory hospodářství. Viz Mlejnek, J. (2004): Ukrajinské volby – krajina před čtvrtým kolem. Kopeček, L. - Kubová, O.: Ukrajina. Máša, P.: Evropská samozřejmost sebestředné Ukrajiny. 60
37
Tabulka č. 15: Dělba moci na Ukrajině
61
ZÁKONODÁRNÁ MOC Jednokomorový parlament (Věrchovna Rada): - tvořen poslanci (450) volenými na pět let; - iniciuje a schvaluje zákony a dodatky Ústavy, schvaluje rozpočet státu; - vytváří principy domácí a zahraniční politiky; - schvaluje strukturu a počet zaměstnanců vojenských sloţek; - skrze zákony zajišťuje závaznost mezinárodních smluv a případně je vypovídá; - vyhlašuje válku nebo výjimečný stav na doporučení prezidenta a sjednává mír; - vyhlašuje volby prezidenta a za podmínek vymezených Ústavou jej z funkce odvolává; - nominuje kandidáta na post předsedy vlády (prezident jej musí potvrdit), jmenuje a odvolává předsedu vlády a celý vládní kabinet; - jmenuje a odvolává třetinu ústavních soudců, vybírá soudce na dobu neurčitou; - hlasuje o nedůvěře vládě. VÝKONNÁ MOC Prezident: - volen přímou volbou na pět let s moţností jednoho znovuzvolení; - je hlavou státu, garantuje státní suverenitu a teritoriální integritu, reprezentuje stát v zahraničních vztazích, dojednává mezinárodní dohody, jmenuje a odvolává vedoucí diplomatických misí; - je vrchním velitelem ozbrojených sil, má významné postavení v rámci Národní bezpečnostní a obranné rady; - můţe iniciovat návrh zákona a návrh dodatku Ústavy; - můţe vetovat zákony schválené parlamentem a ruší akty vlády nekompatibilní s Ústavou; - ukončuje funkční období parlamentu v situacích vymezených Ústavou a vyhlašuje mimořádné parlamentní volby; - potvrzuje nominaci na post předsedy vlády a navrhuje kandidáty na post ministra zahraničních věcí a ministra obrany; - jmenuje a odvolává guvernéry; - jmenuje a odvolává třetinu ústavních soudců, zakládá nové soudy. Vláda: - vrcholný orgán výkonné moci, je zodpovědná prezidentovi a parlamentu, implementuje domácí a zahraniční politiku; - předseda vlády je jmenován parlamentem, ministři zahraničních věcí a obrany jsou jmenováni parlamentem na návrh prezidenta a ostatní ministři na návrh předsedy vlády. SOUDNÍ MOC Soudy: - soudci jsou ve své funkci nezávislí, nestranní a mají imunitu; - za určitých okolností vymezených Ústavou můţe být soudce z funkce odvolán; - Ústavní soud – řeší otázku souladu zákonů a právních úkonů s Ústavou, celkem osmnáct ústavních soudců je jmenováno prezidentem, parlamentem a Kongresem soudců Ukrajiny (kaţdá instituce jmenuje třetinu), a to na období devíti let bez moţnosti znovu jmenování; - soudy obecné jurisdikce – tvořeny na základě principu teritoriality, specializace a dále dle určení (soudy první instance a soudy odvolací), soudci jsou jmenováni parlamentem na dobu neurčitou.
61
Viz Constitution of Ukraine.
38
Pokud jde o vztah výkonné a zákonodárné moci, nelze jiţ dnes v důsledku uskutečněných změn jednoznačně označit politický systém jako poloprezidentský, přestoţe se tak mnohdy děje a ačkoli by tomu některé prvky mohly nasvědčovat (např. přímá volba prezidenta, pravomoc prezidenta rozpustit parlament), a to z několika důvodů: -
Prezident nejmenuje členy vlády, pouze navrhuje kandidáty na posty ministra zahraničních věcí a ministra obrany. Ostatní kandidáty včetně předsedy vlády nominuje, jmenuje a odvolává pouze parlament (z toho důvodu je velmi důleţitá dostatečná
podpora
prezidenta
ze
strany
poslanců,
pokud
prezident
podporou parlamentu nedisponuje, pak je jeho vliv značně omezen). -
Parlament můţe za určitých okolností prezidenta odvolat, stejně tak odvolává jednotlivé ministry nebo celou vládu, resp. můţe vládě jako celku vyslovit nedůvěru.
-
Prezident má právo veta ve vztahu k zákonům schváleným parlamentem, ale můţe být poslanci přehlasován. Prezident má moţnost vydávat závazné dekrety, poslanci však mohou iniciovat jejich soudní posouzení a případně zrušení.
-
Základní principy zahraniční a domácí politiky určuje parlament, prezident pouze reprezentuje stát v zahraničních vztazích a vláda principy politik implementuje.
Pro účely této práce je rozhodující, jak je princip dělby moci dodrţován v praxi, resp. zda nedochází k překračování Ústavou vymezených pravomocí. Obecně lze hovořit o tom, ţe ukrajinský politický systém je značně nestabilní, není plně konsolidovaný a stále prochází poměrně významnými změnami. Vymezení pravomocí jednotlivých sloţek moci se během předchozích let měnilo, a to ve prospěch parlamentu. Problémem v současné době není markantní porušování ústavních principů ze strany nejvyšších orgánů státní moci v tom smyslu, ţe by prezident, vláda či parlament ostentativně překračovali své pravomoci, ale spíše problematická koncepce Ústavy, která ne zcela jednoznačně vymezuje kompetence mezi jednotlivými orgány, coţ má za následek nejasnosti, spory a kalkul jednotlivých institucí, které iniciují návrhy a úpravy s cílem omezit či posílit výkonné či zákonodárné těleso v závislosti na aktuální výhodnosti. Konflikty mezi parlamentními stranami a jejich čelnými představiteli vedou k nestabilitě parlamentních koalic podporujících vládu, ke střetům a neschopnosti dosáhnout kompromisu, důsledkem čehoţ je buď pád vlády a nutnost vytvoření nové, nebo předčasné parlamentní volby. Politické zmatky a spory mezi exekutivou a parlamentem a v rámci exekutivy samotné mnohdy vedou k legálním kličkám a krokům,
39
z nichţ některé nejsou výjimkou ani v konsolidovaných demokraciích,62 jiné ovšem hraničí s porušováním ústavnosti v zemi a zacházejí takřka do extrému.63 Tento politický chaos v podstatě blokuje jakékoli konstruktivní legislativní změny, které by pomohly situaci zlepšit, a země tak stagnuje. Na funkci státních orgánů má bezesporu vliv celkově slabá politická kultura a nedostatečný respekt k demokratickým principům. Instituce nejsou stabilní, právní systém je mnohdy obcházen, korupční chování politických stran stejně jako volených zástupců není výjimkou. Velký problém z hlediska dělby moci představuje také soudnictví, v rámci něhoţ se ve velké míře projevuje korupce, procedurální chyby, nedostatečná kontrola soudů nad procesem zadrţování, problematická úprava týkající se tvorby soudů, výběru a jmenování soudců a neefektivní systém právní pomoci. Soudy se profilují spíše jako nástroje vzájemných politicko-ekonomických sporů mezi vlivnými ekonomickými skupinami napojenými
na
konsolidovanějších
politické zemích
špičky je
neţ
jako
soudnictví
nezávislí
prostředkem
arbitři.64
Zatímco
k omezování
v jiných
korupčního
a
nezákonného jednání, na Ukrajině je spíše součástí soukolí, protoţe je samo značně zkorumpované. Změny v rámci politického systému, které byly v minulých letech učiněny, ke konsolidaci demokracie v zemi příliš nepřispěly. Zásadním problémem je jednak nedokonalost Ústavy a jednak nízká úroveň politické kultury, která se projevuje mimo jiné neschopností hlavních politických aktérů dosáhnout kompromisu, nerespektováním existujících institucí a obcházením právního systému, upřednostňováním krátkodobých cílů před dlouhodobými, upřednostňování osobních politiko-ekonomických zájmů před zájmy státu a zkorumpovaností politiků. Některé instituce kooperující s Ukrajinou v oblasti legislativních a ústavních změn doporučily přijetí nové ústavy, která by jasněji a lépe vymezila jednotlivé sloţky moci a která by posílila pozici Ústavního soudu jako nezávislého
62
Na jaře roku 2009 inicioval prezident Viktor Juščenko návrh ústavního dodatku týkajícího se vytvoření dvoukomorového parlamentu, přičemţ kritici tento záměr napadli jako snahu prezidenta omezit pravomoci svého nástupce (prezidentské volby měly proběhnout počátkem následujícího roku). Na podzim byl tento návrh parlamentem zamítnut. 63 Na jaře 2007 vydal prezident Juščenko dekret, prostřednictvím něhoţ chtěl vyhlásit předčasné volby. Poslancům se tento krok nelíbil, odmítli jej akceptovat a na předčasné volby uvolnit peníze ze státního rozpočtu a iniciovali ţádost o přezkoumání platnosti dekretu u Ústavního soudu. Soudci si stěţovali na nátlak, který na ně byl v souvislosti s případem vyvíjen, a někteří z funkce odstoupili. Následovala jednání mezi premiérem Janukovyčem a prezidentem, úspěšná ale byla aţ ve chvíli, kdy se situace vyhrotila poté, co prezident vyhlásil převzetí kontroly nad vnitrostátními ozbrojenými jednotkami ministerstva vnitra. 64 Viz Jarabik, B. - Solonenko, I. (2008): Ukraine, s. 3.
40
tělesa se stabilizujícím vlivem na politický systém jako celek.65 Ukrajina záměr realizace administrativní reformy, která by upravovala strukturu státních institucí a jejich pravomocí tak, aby byla vyváţená a efektivní, potvrdila a přislíbila brzké přijetí příslušné zákonné úpravy. Stejně tak se zavázala k realizaci reforem v rámci soudnictví, které by řešily spornou otázku jmenování soudců, fungování soudů v souladu s mezinárodními právními standardy, vězeňského systému a zacházení se zadrţenými osobami.66 Je však otázkou, v jakém časovém horizontu se avizované změny uskuteční a zda budou realizovány v dostatečném rozsahu. Ačkoli se situace na Ukrajině můţe jevit jako tragická, je třeba si uvědomit, ţe výše popsaný vývoj je do určité míry pochopitelný vzhledem k historii země, která skutečné nezávislosti dosáhla aţ v roce 1991, přičemţ po většinu předcházejících období své existence byla rozdělena nebo tvořila součást většího celku. Vzhledem k okolnostem a historickým souvislostem nelze očekávat, ţe se takováto země stabilizuje během jediné dekády. Konsolidace je otázkou dlouhodobé perspektivy. 4.1.2.3 Respektování lidských a občanských práv a svobod Při realizaci politicko-ekonomických reforem s cílem vytvořit silný a stabilní právní stát respektující demokratické principy Ukrajina aktivně spolupracuje se zástupci různých globálních i regionálních organizací (Rada Evropy, OSN, OBSE, EU a další), které na ukrajinském území realizují celou řadu programů zaměřujících se na rozvoj dobrého vládnutí a boj s korupcí, usilujících o dodrţování lidských a občanských práv, ekologického trvale udrţitelného rozvoje a poskytujících podporu v celé řadě dalších důleţitých oblastí. Výstupem této kooperace jsou pravidelné zprávy ze strany zástupců a pracovníků uvedených organizací, které hodnotí učiněné kroky a zároveň adresují ukrajinské straně doporučení ohledně dalšího postupu v příslušných oblastech. V současné době se Ukrajina potýká především s následujícími problémy: -
Problém vysoké míry korupce na různých úrovních veřejné správy i samosprávy a v různých sektorech (politika, ekonomika, soudnictví).
-
Rostoucí míra xenofobního myšlení a rasově, etnicky, náboţensky či jinak motivovaných útoků proti cizincům a přistěhovalcům.
65
Viz Venice Commission (2008): Speech by Mr Jan Helgesen, president of the Venice Commission at the 77th Plenary Session. Parliamentary Assembly of Council of Europe (2007): Functioning of democratic institution in Ukraine. 66 Viz NATO-Ukraine Annual Target Plan for the Year 2009 in the Framework of the NATO-Ukraine Action Plan.
41
-
Problém diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnika, příp. jiných znaků.
-
Problematická práce policejních sloţek a neefektivní systém soudnictví.
-
Absence propracované migrační a azylové politiky.
Korupce je jedním z klíčových problémů Ukrajiny. Objevuje se na všech úrovních v rámci politiky, ekonomiky i soudnictví a hodnotící zprávy mezinárodních organizací na tento negativní aspekt systému pravidelně upozorňují. Situaci na Ukrajině lze ilustrovat prostřednictvím indexu vnímání korupce uţívaného Transparency International. Ukrajina se v roce 2009 umístila na 146. místě ze 170 hodnocených států, přičemţ zmíněný index dosáhl hodnoty 2,2.67 Skončila tak na stejném místě jako Rusko či některé rozvojové země (např. Keňa nebo Zimbabwe).68 Ve sféře politiky, politických stran a veřejných institucích je korupce povaţována takřka za běţný jev. Poslanci v parlamentu se nechávají ovlivnit při hlasování a média upozorňují na zmanipulovanost státních zakázek, privatizačních procesů, udělování licencí a rozdělování rozpočtů pro jednotlivé regiony. Politické strany postupují netransparentně při tvorbě kandidátek a proces jejich financování není adekvátně kontrolován.69 Zkorumpovanost se týká i ekonomického sektoru70 a soudnictví71. V předvolební kampani v roce 2007 byl boj s korupcí ústředním tématem, v následujících letech se ale v důsledku politických neshod a nekompromisního chování jednotlivých aktérů nepodařilo při tvorbě příslušné legislativy dosáhnout významnějšího pokroku. Pokud jde o svobodu slova a dodrţování zákazu cenzury, učinila Ukrajina významný pokrok. Ačkoli se v některých hodnotících zprávách objevují upozornění týkající se problému zastrašování novinářů (zvláště v předvolebních obdobích), a to jak ze strany úřadů, tak gangů a skupin, z nichţ některé jsou napojeny na státní orgány, většinou je ukrajinská strana z hlediska pokroku v dodrţování svobody slova a projevu hodnocena pozitivně. Pozice médií se průběţně zlepšuje, na národní úrovni není činnost novinářů víceméně omezována, na úrovni regionální je však situace horší. O cenzuře, která je zakázána ústavním zákonem, sice hovořit nelze, ale v rámci citlivých záleţitostí bývá na novináře mnohdy vyvíjen nátlak. Většina médií zůstává v rukou soukromých subjektů, coţ však není zárukou nestrannosti a objektivity.72 Některé zprávy nicméně upozorňují na spoluzodpovědnost novinářů za soudobý 67
Hodnocení probíhá na škále 0 aţ 10, kdy 0 znamená nejvyšší stupeň korupce a 10 nejniţší. Viz Transparency International: Corruption Perceptions Index 2009. 69 Viz Neutze, J. - Karatnycky, A. (2007): Corruption, Democracy, and Investment in Ukraine. 70 Blíţe k tomuto tématu viz podkapitola 4.1.2.5 Trţní ekonomika na s. 48. 71 Blíţe k tomuto tématu viz podkapitola 4.1.2.2 Dělba moci na s. 37. 72 Viz Sushko, O. - Prystayko, O.: Ukraine. 68
42
stav, a to z důvodu neprofesionality, neobjektivity a příliš stranického zaměření některých z nich. Kritika rovněţ poukazuje na špatnou koordinovanost úřadů, do jejichţ kompetence spadají otázky týkající se svobody slova a zákazu cenzury, v důsledku níţ mnohdy není implementace příslušných zákonných úprav efektivní. Co se počtu útoků na novináře týče, došlo k jejich sníţení, a to ze 169 případů evidovaných v roce 2003 na 68 v roce 2006, ale počet nenahlášených násilných činů zůstává i nadále poměrně vysoký.73 Xenofobní myšlení a rasově, etnicky, náboţensky či jinak motivované útoky proti cizincům a přistěhovalcům stále představují závaţný problém ukrajinské společnosti.74 Ačkoli hodnotící zprávy pravidelně oceňují kroky podniknuté ve snaze bojovat s projevy rasismu a xenofobie (např. vytvoření nových mechanismů a institucí, jako je ombudsman, dětský ombudsman nebo zmocněnec pro lidská práva v rámci ukrajinského parlamentu či speciální pracovní mezirezortní skupina kooperující s nevládními organizacemi v zemi za účelem vypracování efektivnější legislativní úpravy a zajištění prevence),75 situace zůstává nedořešena. Ukrajina aktivně participuje v rámci mezinárodních i regionálních fór zabývajících se problematikou lidských práv a jeví snahu se zmíněným problémem bojovat,76 otázkou však zůstává, do jaké míry ke zhoršující se situaci přispívají politické a ekonomické faktory, konkrétně zhoršující se ekonomická situace v zemi a politický chaos, v důsledku něhoţ se řešení řady problémů, které by alespoň částečně mohlo stav ať uţ v krátkodobém či dlouhodobém horizontu zlepšit, odsouvá do pozadí. Diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnika, příp. jiných znaků částečně souvisí s předchozím problémem. V důsledku chybějících legislativních úprav se jej nedaří efektivně řešit. Poradní skupiny spolupracující s ukrajinskou stranou doporučují nejen změny zákonného rámce a účinný postih, ale také důraz na prevenci a rozvoj školních vzdělávacích programů týkajících se lidských a občanských práv a svobod obecně.77 Pokud jde o práci policejních sloţek, ani zde není korupční jednání výjimkou. Hodnotící zprávy navíc poukazují na problém velkého počtu ročně zadrţených osob, nedodrţování zákonem stanovených postupů ze strany policistů a špatného zacházení se zadrţenými (nesdělení jim jejich práv, neuznávání presumpce neviny). Činnost policejních sloţek se úzce
73
Viz Human Rights Council (2008): Promotion and protection of all human rights, civil, political, economic, social and cultural rights, including the right to development. Mission to Ukraine, s. 14. 74 Viz Tamtéţ. 75 Viz Human Rights Council (2008): Universal periodic review. Ukraine. 76 Viz Human Rights Council (2009): Enhancement of international cooperation in the field of human rights, s. 9. 77 Viz Human Rights Council (2008): Universal periodic review. Ukraine.
43
dotýká i jiţ zmiňovaných soudů, kterým je vytýkána nedostatečná kontrola nad procesem zadrţování a neefektivní systém právní pomoci.78 Nedůvěra občanů v příslušné instituce tedy není nijak překvapivá.79 Azylová a migrační politika není dostatečně vyprofilována a neexistuje ani její odpovídající legislativní úprava. Proto je Ukrajina kritizována za svou neochotu udělovat azyl a za vydávání uprchlíků zpět do země původu, kde jim hrozí různé formy postihu.80 Z hlediska dodrţování lidských a občanských práv a svobod se Ukrajina řadí mezi země, které zrušily trest smrti a v nichţ nedochází k otevřenému či násilnému perzekuování obyvatel ze strany státních institucí, ale případy porušování či omezování těchto práv a svobod existují a není jich málo. Ukrajina se snaţí problém řešit, ale v řadě oblastí není tato snaha příliš účinná v důsledku absence odpovídajícího legislativního rámce příslušných politik a neschopnosti reformovat soudnictví a činnost policejních sloţek. I proto má počet ţalob proti Ukrajině adresovaných Evropskému soudu pro lidská práva v posledních letech rostoucí tendenci.81 Tabulka č. 16: Počet žádostí iniciovaných proti Ukrajině u Evropského soudu pro lidská 82 práva v letech 2007-2009 ŢÁDOSTI ŢÁDOSTI POSTOUPENÉ NEPŘÍPUSTNÉ ROK KOMUNIKOVANÉ ROZSUDKY SOUDNÍMU ŢÁDOSTI VLÁDĚ TĚLESU 2007 4499 2606 158 126 2008 4770 2044 259 242 2009 4693 2863 399 187
Relativně pozitivní vývoj v lidsko-právní oblasti, který následoval po změnách v roce 2004, se v posledních třech letech takřka zastavil a země stagnuje. Realizované kroky a legislativní 78
Viz Human Rights Council (2009): Promotion and protection of all human rights, civil, political, economic, social and cultural rights, including the right to development. Mission to Ukraine. 79 Výzkumy veřejného mínění potvrzují nedůvěru ukrajinských občanů v činnost policejních sloţek. V letech 2005-2009 měla plná podpora policejní činnosti ze strany občanů kolísavou tendenci, nicméně průběţně klesala. Koncem roku 2009 plně podporovalo policii zhruba 5% občanů, coţ je ve srovnání s rokem 2005, kdy dosahovala asi 19%, výrazný pokles. Podpora pouze některých akcí kolísala v uvedeném období mezi 30 a 40%, od roku 2007 však měla trvale klesající tendenci. Počet lidí, kteří činnost policie nepodporovali, od roku 2005 průběţně rostl (výjimkou byly pouze rok 2007) a koncem roku 2009 dosahoval necelých 56%. Pokud jde o činnost soudů, situace je podobná. Plná podpora jejich činnosti měla v letech 2005-2009 klesající tendenci a koncem roku 2009 dosahovala pouze necelých 4%. Počet lidí nepodporujících činnost soudů měl rostoucí tendenci (s výjimkou kolísajících let 2007 a 2008) a koncem roku 2009 dosáhl 62%. Viz Razumkov Centre: Do you support the activity of the police (militia) (reccurent, 2005-2009). Razumkov Centre: Do you support the activity of the courts in Ukraine (reccurent, 2005-2009). 80 Viz Amnesty International: Ukraine: Human Rights in Ukraine. 81 Viz Human Rights Watch: Ukraine: Events of 2008. 82 Viz European Court of Human Rights (2010): Analysis of Statistics 2009.
44
úpravy jsou nedostatečné a jejich vliv a účinek je rapidně sníţen v důsledku neschopnosti zákonodárné a výkonné moci efektivně kooperovat a fungovat. Zástupci mezinárodních organizací působících na Ukrajině a spolupracujících na rozvoji a stabilizaci země jsou si vědomi citlivé politické situace v zemi, ve svých zprávách tedy oceňují pokroky, ale diplomaticky zdůrazňují nutnost pokračovat v reformách, protoţe bez nich se stát nemůţe integrovat do euroatlantických struktur. Ukrajina má pro zlepšení situace z hlediska dodrţování základních demokratických principů jednoznačný potenciál, ale problémem je politicko-mocenský chaos, který rychlost procesu změn a příslušných politických, ekonomických a sociálních reforem rapidně sniţuje. Pro ilustraci lze uvést hodnocení organizace Freedom House za rok 2009, v němţ je zdůrazněn právě negativní dopad politických sporů a ekonomické krize, která Ukrajinu zasáhla ve druhé polovině roku 2008, na schopnost realizovat reformy. Tabulka č. 17: Hodnocení demokracie na Ukrajině pro rok 2009 podle Freedom House Volební proces Občanská společnost Nezávislost médií Národní demokratická vláda Lokální demokratická vláda Rámec a nezávislost soudnictví Korupce SKÓRE DEMOKRACIE
83
2005
2006
2007
2008
2009
3,50 3,00 4,75 5,00 5,25 4,25 5,75 4,50
3,25 2,75 3,75 4,50 5,25 4,25 5,75 4,21
3,00 2,75 3,75 4,75 5,25 4,50 5,75 4,25
3,00 2,75 3,50 4,75 5,25 4,75 5,75 4,25
3,25 2,75 3,50 5,00 5,25 5,00 5,75 4,39
Ve srovnání s jinými postkomunistickými zeměmi, které jiţ do NATO vstoupily, si však Ukrajina z hlediska měřítek Freedom House nevede nejhůř:84 -
V případě států, které vstoupily do NATO v první vlně (ČR, Polsko, Maďarsko), skóre demokracie v posledních letech neklesá pod hodnotu 2,50.
-
Státy druhé vlny rozšíření jsou na tom o poznání hůře. Část z nich (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Slovensko, Slovinsko) je srovnatelná se zeměmi první vlny, zbytek (Bulharsko, Rumunsko) dosahuje v některých hodnocených oblastech hodnot aţ 3,60.
-
Státy přistoupivší ve třetí vlně (Albánie, Chorvatsko) se v některých aspektech dostávají pod hodnotu 4,50, coţ je srovnatelné s Ukrajinou.
83
Jedná se o hodnocení na stupnici 1 aţ 7, přičemţ 1 znamená nejvyšší stupeň demokratického pokroku a 7 nejniţší. Skóre demokracie odpovídá průměru hodnot v daném roce. Viz Sushko, O. - Prystayko, O.: Ukraine. 84 Viz Freedom House (ed.): Nations in Transition 2009.
45
4.1.2.4 Legitimita demokracie Seymour M. Lipset označil legitimitu demokracie za jeden z klíčových faktorů ovlivňujících stabilitu demokratického systému. Měl na mysli legitimitu demokratických institucí čili to, jak je lidé vnímají a do jaké míry je povaţují za uţitečné.85 Při posuzování legitimity demokracie na Ukrajině bude tato práce brát v potaz jednak stav občanské společnosti a jednak to, jak ukrajinští občané vnímají státní instituce a jejich činnost. Termín občanská společnost je moţno vykládat různým způsobem. V rámci této práce bude chápán především z hlediska rozvoje a aktivit nevládních organizací a z hlediska politické participace občanů. Ukrajinská společnost je stejně jako jiné národy poznamenána historickým vývojem a zkušenostmi předcházejících generací. Od zisku nezávislosti v 90. letech zaznamenala velký pokrok, který souvisel s realizovanými legislativními změnami týkajícími se lidských a občanských práv a svobod a se zlepšováním lidsko-právní situace v zemi. Zlomem byl rok 2004, po němţ následovala realizace řady opatření, která měla zlepšit podmínky pro vytváření a činnost zájmových uskupení nejrůznějšího zaměření. Ačkoli došlo v tomto směru ke značnému posunu, aktivity nevládních organizací jsou nadále omezovány, a to hlavně teritoriálně. Získat povolení k činnosti na celostátní úrovni je dosti komplikované, proto řada těchto uskupení působí pouze na úrovni lokální. Další komplikací je financování. Většina organizací tohoto charakteru je závislá na financích domácích a zahraničních dárců. V letech 2007-2008 bylo na aktivity občanské společnosti vyhrazeno pouhé 1% státního rozpočtu.86 V současné době je na Ukrajině registrováno přes 52 000 nevládních organizací, které sdruţují asi 20 milionů členů.87 Jedná se o organizace různorodého zaměření od uskupení odborářského charakteru přes organizace věnující se otázkám lidských práv, ţivotního prostředí či sociálně-zdravotních záleţitostí aţ po vědecké, kulturní, genderové či náboţenské skupiny.88 Mnozí analytici zabývající se situací na Ukrajině kladou ve svých doporučeních důraz na rozvoj politiky zaměřené na podporu občanské společnosti s cílem šířit mezi lidmi povědomí o moţnostech a významu politické participace, která je jedním ze základních principů demokracie. Občané Ukrajiny mají jak právo volit, tak právo ucházet se o úřad na lokální i národní úrovni (pokud splňují zákonem stanovené podmínky) a stejně tak mohou vyjadřovat svou vůli prostřednictvím referenda. Pokud jde o voličskou účast při 85
Viz Lipset, S. M.: Homo politicus. Społeczne podstawy polityki, s. 49. Viz Sushko, O. - Prystayko, O.: Ukraine. 87 Viz Tamtéţ. 88 Viz Nanivska, V. (2001): NGO Development in Ukraine. 86
46
parlamentních volbách po roce 2004, pohybovala se kolem 60%.89 U prezidentských voleb v roce 2004 kolísala účast v jednotlivých kolech mezi 70-80% a v roce 2010 se blíţila 70%. Míra volební účasti je podobná jako v jiných postkomunistických zemích a je srovnatelná také s některými západoevropskými státy (např. Francií, Velkou Británií či Portugalskem).90 Pokud jde o percepci státních institucí ze strany ukrajinských občanů, lze od roku 2005 hovořit o klesající míře podpory a spokojenosti. Tento trend úzce souvisí s politickými neshodami a neschopností realizovat nutné reformy, které jsou pro další vývoj a budoucí konsolidaci ukrajinské demokracie zcela nezbytné. Tabulka č. 18: Spokojenost ukrajinských občanů s činností státních institucí koncem roku 91 2009 (v procentech) ZCELA ČÁSTEČNĚ NESCHOPEN INSTITUCE NESPOKOJEN SPOKOJEN SPOKOJEN ODPOVĚDĚT 4,2 21,9 71,6 2,3 Prezident 5,6 31,3 58,8 4,2 Vláda 2,2 35,9 58,6 3,2 Parlament 3,9 24,3 62,1 9,6 Soudy 5,3 31,3 55,9 7,5 Policie 12,8 39,6 36,5 11,0 Armáda
Nedůvěru ve státní instituce však nelze ztotoţňovat s nedůvěrou v demokratické principy. Jedná se spíše o rozčarování nad celkovou situací v zemi. Zatímco v roce 2004 lidé věřili v lepší budoucnost, protoţe byli přesvědčení o tom, ţe se k moci dostali kompetentní lidé, koncem roku 2009 bylo 81% občanů se situací v zemi nespokojeno,92 coţ se také projevilo v prezidentských volbách na počátku následujícího roku. Lidé na Ukrajině stejně jako v jiných zemích usilují o lepší ţivotní podmínky a standard a na základě historické zkušenosti si dobře uvědomují rozdíl mezi demokratickým a nedemokratickým systémem, přičemţ preferují prvně jmenovaný, ovšem patrná je tendence upřednostňovat reţim se silnějším postavením exekutivy, která by byla schopna realizovat reformy, jeţ jsou nezbytné pro další rozvoj země.93
89
Viz Centralna viborča komisija. Viz International Institute for Democracy and Electoral Assistance: Voter Turnout. 91 Viz Razumkov Centre: Public Opinion Polls. 92 Viz Razumkov Centre: Is the situation in Ukraine developing in a right or wrong way? (recurrent, 20042009). 93 Z průzkumu veřejného mínění provedeného v únoru 2010 jasně vyplynulo, ţe téměř 82% dotazovaných respondentů by v současné době preferovalo premiéra-profesionála (nikoli politika), který by dokázal implementovat nepopulární reformy. Viz Most Ukrainians do not want politician for prime minister. 90
47
4.1.2.5 Tržní ekonomika Ukrajina je někdy charakterizována jako ekonomika s velkým potenciálem (dostupnost pracovních sil, zásoby nerostných surovin, úrodná půda, strategicky výhodná poloha), který však není efektivně vyuţíván.94 Respektování trţně-ekonomických principů je na Ukrajině dosti problematické v důsledku kombinace několika faktorů. Ukrajina prodělala od vyhlášení své nezávislosti komplikovaný ekonomický vývoj, který byl poznamenán nestabilní politickou situací v zemi a neschopností realizovat potřebné reformy. Průběh změn byl pomalý a mnohdy neefektivní a stát, který hrál v rámci sovětské plánované ekonomiky důleţitou roli v oblasti těţkého průmyslu a zemědělství, čelil při přechodu k trţnímu hospodářství ekonomické recesi a inflaci. Situace se zlepšila aţ po roce 2000. Dnes je ukrajinská ekonomika závislá především na energetickém sektoru a je důleţitou transportní zemí (plynovody a ropovody směřující z Ruska do Evropy). Z makroekonomického hlediska není Ukrajina zcela stabilní. Po ekonomickém propadu v roce 2009 způsobeném ekonomickou krizí (v roce 2008 se růst HDP pohyboval ve výši 2,1%, v roce následujícím zaznamenala země patnáctiprocentní propad a na rok 2010 je odhadován růst na 2,6-2,7%)95 je v současné době stát značně zadluţen (na počátku roku 2010 činil dluh téměř 32% HDP),96 míra inflace je vysoká (zhruba 12% v roce 2009)97 a deficit státního rozpočtu také (v roce 2009 činil 6,5% HDP)98. Nejproblematičtějšími aspekty ukrajinské ekonomiky jsou pochybně a pomalu realizovaná privatizace státních podniků, přílišná byrokratizace a komplikované podmínky pro vstup na trh, neschopnost zvýšit příliv přímých zahraničních investic a především korupce. V roce 2010 se Ukrajina v rámci ţebříčku institutu Heritage Foundation hodnotícího stav trţního hospodářství prostřednictvím tzv. indexu svobodné ekonomiky umístila na 162. místě ze 179 hodnocených zemí.99
94
Viz Hanson, M. (2006): Transition in Ukraine. Viz Ukraine´s economy in 2009 had its worst contraction in 15 years. 96 Viz Ukraine´s gross foreign debt reaches 93,5% of gross domestic product. 97 Viz Ukrainian inflation accelerates to 1,9% in February. 98 Viz IMF estimates Ukraine´s 2009 budget deficit at 6,5% of gross domestic product. 99 Ukrajina si v ţebříčku od roku 2005, kdy dosáhla nejlepšího výsledku v postsovětské historii, kaţdoročně pohoršuje. Viz Heritage Foundation: 2010 Index of Economic Freedom: Ranking the Countries. 95
48
Tabulka č. 19: Hodnocení ekonomické svobody na Ukrajině pro rok 2010 podle Heritage 100 Foundation HODNOCENÍ
SVĚTOVÝ PRŮMĚR
38,7 82,6 77,9 41,1 61,2 30,0 30,0 30,0 25,0 57,7 46,4
64,4 74,2 75,4 65,0 70,6 49,0 48,5 43,8 40,5 62,1 -
Svoboda podnikání Svoboda obchodu Fiskální svoboda Vládní výdaje Monetární svoboda Svoboda investování Finanční svoboda Vlastnická práva Svoboda od korupce Pracovní svoboda SKÓRE EKONOMICKÉ SVOBODY
Korupce a netransparentnost v ekonomickém sektoru je dlouhodobě zakořeněna. Týká se především energetiky, vlastnických práv pozemků a nemovitostí a transportních odvětví.101 Představuje velký problém především proto, ţe odrazuje zahraniční investory, jejichţ investice jsou zcela nezbytné pro další rozvoj ukrajinské ekonomiky, která je ve značně špatném stavu a závislá na půjčkách Mezinárodního měnového fondu. Zvláště energetický sektor má minimálně z hlediska domácí spotřeby relativně velký potenciál.102 Průzkumy ukazují, ţe úplatky (neoficiální platby příslušným úřadům, aby došlo k urychlení jednání či vyřízení nezbytných formalit) jsou ve větší míře očekávány právě od zahraničních společností, které se v případě nesouhlasu s těmito postupy nemají kde odvolat vzhledem k tomu, ţe korupcí trpí i soudní systém v zemi. Závěr vyplývající ze statistických průzkumů, a to ţe většina firem působících na Ukrajině je domácího původu, resp. v rukou domácích soukromníků (98% malých firem a 80% velkých firem), tedy není nijak překvapivý. Svobodnému podnikání v zemi však nebrání pouze korupce, ale i poměrně komplikovaný regulační a legislativní systém, díky němuţ je realizace jakéhokoli podnikatelského projektu na Ukrajině značně problematická (časově náročná registrace firmy, po zahájení činnosti časté
100
Hodnocení je prováděno na stupnici 1 aţ 100, kdy 1 znamená nejniţší míru ekonomické svobody a 100 nejvyšší. Viz Heritage Foundation: 2010 Index of Economic Freedom: Ukraine. 101 Viz Neutze, J. - Karatnycky, A. (2007): Corruption, Democracy, and Investment in Ukraine. 102 Ačkoli disponuje Ukrajina nezanedbatelnými zásobami ropy a zemního plynu, nepokrývá těţba ropy v současné době ani třetinu domácí spotřeby a země je tak nucena dováţet. Statistiky uvádějí, ţe prokázané zásoby ropy dnes dosahují 395 milionů barelů (coţ je pro srovnání asi 1,5x méně neţ Uzbekistán, 18x méně neţ Ázerbájdţán a téměř 78x méně neţ Kazachstán) a zásoby zemního plynu 1104 miliard kubických metrů (asi 1,7x méně neţ Uzbekistán, zhruba 1,8x méně neţ Ázerbájdţán a 2,2x méně neţ Kazachstán). Viz CIA – The World Factbook: Country comparison: Natural gas – proved reserves. CIA – The World Factbook: Country comparison: Oil – proved reserves.
49
audity a inspekce ze strany úřadů, omezená moţnost zahraničních investorů podnikat v některých sektorech).103 V roce 2008 se Ukrajina stala členem Světové obchodní organizace, coţ svědčí o určitých pokrocích učiněných v rámci snah o liberalizaci obchodu a omezení vývozních a dovozních bariér. Řada zásadních legislativních změn a úprav však stále čeká na svou realizaci, které brání jednak nestabilní politická situace a jednak dopady ekonomická krize. Z cílů, které si Ukrajina stanovila pro nejbliţší období, je nutné zmínit sníţení daňového zatíţení, zlepšení podmínek pro zahraniční investory, zajištění makroekonomické stability a vyrovnaného rozpočtu.104 4.1.2.6 Vyřešení sporů Mezi podmínky přijetí do NATO patří i respektování teritoriální integrity území jiných států a řešení případných územních či jiných sporů mírovými prostředky a nikoli prostřednictvím hrozby uţití síly či silou. Při posuzování plnění tohoto kritéria tedy bude směrodatné, zda má země jasně vytyčené hranice, zda respektuje teritoriální integritu okolních zemí a zda v případě neshod či sporů usiluje o řešení situace mírovými prostředky. Ukrajina sdílí hranice se sedmi státy, konkrétně s Ruskem na východě, Běloruskem na severu a Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem a Moldavskem na západě. Jiţní hranici tvoří Černé a Azovské moře. V roce 1991 po rozpadu SSSR byly mezi svazovými republikami a jejich sousedními státy vytyčeny hranice, a to způsobem, který se v některých případech ukázal být nejednoznačný, resp. státy s ním nebyly zcela spokojeny, coţ se projevilo pozdějšími snahami o revizi hranic. Ukrajina byla nucena řešit otázku vymezení pohraničních linií hned s několika sousedy. V současné době je demarkace dokončena se členskými státy NATO, tedy s Maďarskem, Polskem, Rumunskem105 a Slovenskem. S ostatními sousedními zeměmi Ukrajina nadále jedná, a to prostřednictvím vzájemných konzultací, příp. skrze mezinárodní instituce (např. Mise EU pro pomoc na hranicích). Konečným cílem je vytvoření stabilních hranic podléhajících odpovídajícím zákonným 103
Viz Crane, K. - Larrabee, F. S. (2007): Encouraging Trade and Foreign Direct Investment in Ukraine. Viz NATO-Ukraine Annual Target Plan for the Year 2009 in the Framework of the NATO-Ukraine Action Plan. 105 Neshody Ukrajiny a Rumunska trvající v podstatě od rozpadu SSSR a vyhlášení nezávislosti svazových republik se týkaly vymezení hranice mezi oběma státy v Černém moři, kde se nalézají relativně významné zásoby ropy a zemního plynu, konkrétně pak šlo o oblast kontinentálního šelfu a Hadí ostrov. Rumunsko se v roce 2004 rozhodlo vznést ţalobu u Mezinárodního soudního dvora, který na počátku roku 2009 rozhodl, ţe zhruba 80% sporného území náleţí Rumunsku a zbytek společně s Hadím ostrovem Ukrajině. Ukrajina rozsudek uznala, ačkoli dosud neratifikovala Římský status Mezinárodního soudního dvora. Viz International Court of Justice: Maritime Delimination in the Black Sea (Romania v. Ukraine). 104
50
úpravám a na základě vzájemné spolupráce bránit nelegální migraci, pašování, obchodování s drogami a dalším negativním jevům. BĚLORUSKO. Problém vymezení hranic mezi Ukrajinou a Běloruskem měla řešit smlouva podepsaná oběma stranami v roce 1997. Zatímco Ukrajina smlouvu ratifikovala, běloruská strana tento krok odmítala učinit. Na počátku roku 2010 se však podařilo vytvořit společnou komisi pro vymezení hranic, přičemţ běloruská strana avizovala, ţe její poslanci by mohli smlouvu ratifikovat v horizontu několika následujících měsíců.106 MOLDAVSKO. Jde o oblast Podněstří neboli Podněsterské moldavské republiky, která vyhlásila na počátku 90. let nezávislost, ale formálně nebyla její suverenita nikdy uznána, a je tak stále součástí Moldavska, které se s Ukrajinou snaţí ve věcech týkajících se tohoto separatistického území spolupracovat. Určitá opatření směřující k jasnému vymezení hranic jiţ byla učiněna a další jednání a realizace demarkace mají proběhnout během roku 2010.107 Představitelé neuznaného Podněstří, kterým nebylo umoţněno účastnit se jednání ohledně hranic, dali najevo, ţe do procesu nebudou zasahovat, pokud osoby provádějící demarkaci zůstanou na území Ukrajiny.108 RUSKÁ FEDERACE. Od roku 2003 Ukrajina s ruskou stranou vyjednává ohledně vymezení hranice v oblasti Kerčského průlivu, který odděluje Černé a Azovské moře. Problém nastal během ruské výstavby hráze, která měla spojovat Krasnodarský region s ukrajinským ostrovem Tuzla,109 kdy Ukrajina obvinila ruskou stranu z narušení teritoriální integrity svého území. K násilnému střetu díky dohodě obou stran, na základě níţ bylo vytvořeno konsorcium, jeţ mělo na stavbu přehrady odhlíţet, nedošlo. Otázka vymezení hranic však dosud vyřešena nebyla a navzdory smlouvám uzavřeným mezi oběma stranami zůstává sporným aspektem vzájemných bilaterálních vztahů. Patrná je v tomto případě mocenská hra ze strany Ruské federace, která spor vyuţívá k vytváření nátlaku na Ukrajinu obdobným způsobem jako jiná citlivá témata (např. dodávky zemního plynu).110 KRYM. V tomto případě se jedná o vnitropolitickou záleţitost oblasti s většinově ruským obyvatelstvem, která projevuje od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 určité secesionistické tendence. Při řešení krymské problematiky bylo přistoupeno ke kompromisu a oblast získala status autonomní republiky v rámci ukrajinského státu, určité napětí v oblasti 106
Viz Belarus, Ukraine to set up commission for border demarcation. Viz Tymoshenko: Ukraine, Moldova should resolve all disputable issues about border demarcation. 108 Viz Transdniestria not to interfere with Ukrainian-Moldovan border demarcation. 109 Viz Lambroschini, S. (2003): Russia/Ukraine: Prime Ministers Meet Today Over Tuzla Dam Dispute. 110 Viz Russia, Ukraine to resume maritime border talks in June. Kuzio, T. (2008): Russia/Ukraine: Black Sea Fleet dispute intensifies. 107
51
však přetrvává dodnes. O rozpolcenosti svědčí i průzkumy veřejného mínění.111 Na Krymu se nalézá město Sevastopol, které však není součástí této autonomní republiky, ale pod zvláštním statusem podléhá ukrajinské správě. Jde o černomořský přístav, ve kterém si ruská strana na základě smluvní dohody s Ukrajinou pronajímá námořní základnu, přičemţ současná smluvní úprava platí do roku 2017 a nově zvolený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč dal jasně najevo ochotu smlouvu prodlouţit. 4.1.3 Závěr Stav demokracie na Ukrajině byl hodnocen na základě vybraných ukazatelů rozdělených do šesti kategorií, konkrétně těchto: -
volby a politický pluralismus;
-
dělba moci;
-
respektování lidských a občanských práv a svobod;
-
legitimita demokracie;
-
trţní ekonomika;
-
vyřešení sporů.
Pokud jde o volby a politický pluralismus, učinila země po roce 2004 zásadní pokrok, protoţe všechny volby, ať uţ parlamentní nebo prezidentské, které od tzv. Oranţové revoluce proběhly, byly dle mezinárodních pozorovatelů v souladu s mezinárodními demokratickými standardy, lidé mohli volit na základě všeobecného, rovného, přímého a tajného práva, mohli si vybírat mezi větším počtem politických subjektů a volení státní zástupci respektovali princip alternace vládní moci a výsledky voleb. Problém v současné době představuje hlavně legislativní úprava volebního procesu, která je nedokonalá, nejednotná a po změnách v roce 2007 v některých aspektech poněkud sporná. Princip dělby moci je zakotven v Ústavě Ukrajiny, jeho podoba a fungování v praxi jsou však značně problematické. Kompetence mezi exekutivou a legislativou dnes nejsou vymezeny zcela jednoznačně, coţ poskytuje prostor k manévrování politických aktérů, kteří mají tendenci upřednostňovat krátkodobé (mnohdy osobní) zájmy před dlouhodobými cíli. 111
Na otázku „Přejete si oddělení Krymu od Ukrajiny a jeho připojení k Rusku?“ odpovědělo 63,8% respondentů kladně a 23,8% záporně, zbytek nevěděl. Na otázku „Přejete si zachování statusu Krymu a rozšíření jeho práv a pravomocí?“ odpovědělo 53,8% respondentů ano a 27% ne, zbytek nevěděl. Na otázku „Přejete si vznik nezávislého státu Krym?“ odpovědělo 34,5% dotazovaných kladně a 38,8% záporně, zbytek nevěděl. Na otázku „Přejete si zachování statusu Krymu a současného rozsahu práv a pravomocí?“ odpovědělo 21,9% respondentů kladně a 49,1% nesouhlasilo, zbytek nevěděl. Viz Razumkov Centre (2008): Prospects of Crimea: Regional Status.
52
Současný právní rámec tedy spíše přispívá k politické nestabilitě v zemi. V případě soudní moci rozhodně nelze v důsledku velké míry korupce projevující se na různých úrovních soudního systému hovořit o nestrannosti a nezávislosti. Situace v zemi z hlediska respektování lidsko-právních principů také není ideální. Problém představují především rostoucí míra xenofobního myšlení a rasově, etnicky, náboţensky či jinak motivovaných útoků, diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnika, příp. jiných znaků, absence propracované migrační a azylové politiky, problematická práce policejních sloţek, neefektivní systém soudnictví a vysoká míry korupce na různých úrovních veřejné správy i samosprávy a v různých sektorech (politika, ekonomika, soudnictví), která mnohdy brání moţnosti dovolání se spravedlnosti. Za pozitivní lze označit dodrţování principu zákazu cenzury a pokles míry ovlivňování médií a násilného napadání novinářů. Jednou z hlavních příčin uvedených negativ je neadekvátní legislativní rámec a neefektivní činnost státních orgánů. Pokud jde o legitimitu demokracie v zemi, obecně lze říci, ţe lidé na Ukrajině jsou v důsledku vývoje, který následoval po roce 2004, značně rozčarováni, coţ se projevuje klesající mírou podpory politických aktérů a nespokojeností se směřováním země. Nedůvěru vůči politikům však nelze ztotoţňovat s nedůvěrou vůči demokratickým principům. Co se občanské společnosti týče, zaznamenala po roce 1991 značný vývoj, přičemţ rok 2004 byl jakýmsi pomyslným mezníkem. V současné době na Ukrajině funguje přes 52 000 nevládních organizací, ale jejich aktivity jsou nadále omezovány, a to především teritoriálně (získat povolení na provozování aktivit na celostátní úrovni je obtíţné a pro organizace menšího charakteru takřka nemoţné) a finančně (minimální podpora ze strany státu, závislost na příspěvcích domácích a zahraničních dárců). Stav trţní ekonomiky na Ukrajině je poznamenán netransparentností a korupcí, neadekvátní legislativní úpravou a absencí efektivních strategií, přílišnou byrokratizací omezující přístup podnikatelských subjektů na trh, stále existujícími obchodními bariérami a v současné době především dopady ekonomické krize a značnou makroekonomickou nestabilitou. V rámci řešení mezinárodních sporů Ukrajina splňuje poţadované kritérium uţití pouze mírových prostředků. V současné době jedná o demarkaci hranice s Běloruskem, Moldavskem a Ruskou federací. Ukrajina je zemí mnoha paradoxů. V některých oblastech učinila od roku 2004 značné pokroky, v jiných především v důsledku politických sporů stagnuje. Ukrajinu proto nelze 53
jednoznačně označit za demokratickou zemi, ale spíše za podtyp tzv. neliberální demokracie, kterou Fareed Zakaria vymezil jako systém, v němţ jsou vyuţity některé demokratické mechanismy (např. pravidelné konání voleb), ale v reálu je řada liberálně-demokratických prvků ignorována (např. nedodrţování základních práv a svobod, tendence koncentrovat moc v rukou silné exekutivy a oslabovat moc jiných institucí).112 4.2 CIVILNĚ-VOJENSKÉ VZTAHY 4.2.1 Obecné vymezení problematiky Civilně-vojenské vztahy a jejich charakter představují jedno z měřítek stavu demokracie v zemi a hrají důleţitou roli při posuzování připravenosti kandidátského státu na vstup do NATO. Podle Samuela P. Huntingtona je tento typ vztahů fenoménem, o kterém lze hovořit v souvislosti s objevením se profesionálního vojenského sboru, tedy zhruba od přelomu 19. a 20. století, kdy došlo k oddělení civilní a vojenské sféry jako dvou oblastí, které jsou navzájem odlišné a mezi nimiţ panuje určité napětí.113 Jde tedy o vztah mezi civilními politickými volenými zástupci na straně jedné a politicky neutrálními profesionálními vojáky na straně druhé. Klíčová je demokratická civilní kontrola nad vojenským sektorem. Huntington vyjmenovává čtyři prvky charakterizující civilně-vojenské vztahy:114 -
Vojenští představitelé a civilisté představují dvě naprosto odlišné skupiny.
-
Vztahy mezi těmito dvěma skupinami jsou z podstaty konfliktní.
-
Konflikt je drţen v mezích skrze civilní kontrolu nad vojenským sborem.
-
Posuny ve vzájemných vztazích v čase jsou funkcí stupně efektivnosti civilní kontroly.
Hodnocení demokratičnosti civilně-vojenských vztahů je třeba provést na základě předem zvolených kritérií. Tato práce čerpá z relativně komplexního pojetí Douglase L. Blanda a jeho systémové teorie, která vychází z předpokladu, ţe zkoumané vztahy a jejich charakter jsou ovlivněny historickým, kulturním, sociálním, politickým a vojenským vývojem v dané zemi.115 Bland popisuje demokratické civilně-vojenské vztahy následovně:
112
Viz Zakaria, F: Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě, s. 109-147. Viz Huntington, S. P.: The Soldier and the State: The Theory and Politics of Civil-Military Relations, s. 20. 114 Viz Albright, D. E.: Comparative Conceptualization of Civil-Military Relations, s. 555. 115 Viz Bland, D. L.: Patterns in Liberal Democratic Civil-Military Relations. 113
54
Tabulka č. 20: Kritéria demokratičnosti civilně-vojenských vztahů dle Blanda
116
DIMENZE
UKAZATELE
CIVILNÍ SFÉRA (civilní autorita neboli civilisté volení lidem, který zastupují a vůči němuţ jsou odpovědní)
- Civilisté volení lidem činí jako jediní legitimní rozhodnutí týkající se obrany a pověřují vojsko k příslušným aktivitám. - Civilní autorita vytváří a spravuje právní rámec regulující činnost vojenské sféry. - Civilní autorita (většinou prostřednictvím ministra obrany) má právo neomezeného přístupu k informacím, plánům, rozhodnutím a dokumentům ve sféře vojenské. - Civilní autorita jmenuje civilního člena vlády (ministra obrany), který je odpovědný za řízení ozbrojených sil a dalšího vojenského personálu. - Civilní autorita jmenuje náčelníka generálního štábu. - Civilní autorita schvaluje rozpočet na obranu.
VOJENSKÁ SFÉRA (veškerý personál zaměstnaný ve sluţbách ozbrojených sil či příslušných vládních resortů, který je přímo odpovědný za velení a řízení)
- Vojsko je nástrojem pro národní obranu a je odpovědné civilní autoritě. - Vojenský personál je oddělen od politického procesu a politických sdruţení (ačkoli jednotlivci mají právo vyjadřovat svobodně své politické názory). - Vojsko disponuje určitými pravomocemi v technických vojenských záleţitostech (taktické operace, výcvik, jednání týkající se doktríny apod.). - Náčelník generálního štábu povyšuje a jmenuje vojenské příslušníky, kteří se zavazují plnit své povinnosti, přičemţ přísahu adresují civilní autoritě (nikoli vojenskému veliteli či instituci). - Vojenští důstojníci jsou loajální vůči konceptu civilní kontroly. - Vojsko obvykle nemá jurisdikci vztahující se na civilní záleţitosti nebo civilisty, kteří nejsou jeho členem (k jednání ve sféře civilní musí mít povolení civilní autority). - Vojenské a policejní struktury jsou oddělené a podléhají odlišným ministerským rezortům. - Obě sféry podléhají ve své činnosti národním zákonům, v souladu s nimiţ musí jednat, a jakékoli spory týkající se zákonů řeší nezávislý soud. - Zákony jsou nástrojem, který podřizuje civilní autoritu lidu a vojsko civilní autoritě. - Činnost obou sfér je předmětem veřejné kontroly. - Rozhodnutí týkající se obrany jsou činěna na základě principu konsensu mezi civilní autoritou, vojenskými představiteli a státními úředníky.
4.2.2 Civilně-vojenské vztahy na Ukrajině Základní rámec civilně-vojenských vztahů na Ukrajině je vymezen Ústavou Ukrajiny a Zákonem o demokratické civilní kontrole nad vojenskými organizacemi a nad státními orgány
116
Viz Bland, D. L.: Patterns in Liberal Democratic Civil-Military Relations.
55
vynucujícími právo117, dle něhoţ má být civilní kontrola vykonávána hned několika subjekty (parlamentem, prezidentem, Národní bezpečnostní a obrannou radou, vládou, orgány výkonné moci na úrovni samospráv, soudními tělesy, hlavním ţalobcem, veřejností). Ústava rozděluje kompetence vztahující se k vojenské sféře mezi jednokomorový parlament a prezidenta. Pravomoci těchto orgánů nejsou rovnocenné. Ozbrojené síly podléhají ministerstvu obrany a jsou oddělené od policejních sloţek a speciálních vnitrostátních jednotek, které jsou vedeny pod jurisdikcí ministerstva vnitra. PARLAMENT. Jako zákonodárný orgán navrhuje a schvaluje zákony a vytváří tak právní řád země, který musejí respektovat jak civilní, tak vojenské autority. Do kompetence parlamentu spadají následující aktivity: -
Jmenuje ministra obrany (navrţeného prezidentem).
-
Schvaluje státní rozpočet navrţený vládou a v rámci něj i rozpočet na obranu.
-
Vyhlašuje válku (na doporučení prezidenta), sjednává mír a schvaluje rozhodnutí prezidenta ohledně pouţití ozbrojených sil či jiných vojenských formací v případě ozbrojené agrese vůči Ukrajině.
-
Jmenuje a odvolává ředitele bezpečnostní sluţby (na doporučení prezidenta).
-
Schvaluje strukturu a počet zaměstnanců bezpečnostní sluţby, ozbrojených sil a dalších vojenských formací vytvořených v souladu se zákonem.
-
Schvaluje rozhodnutí ohledně vojenské pomoci jiným státům, vyslání ozbrojených sil do zahraničí a připuštění přítomnosti ozbrojených sil cizích států na území Ukrajiny.
-
Schvaluje předloţený návrh prezidenta na vyhlášení stanného práva, stavu ohroţení, částečné nebo úplné mobilizace.
Ústava mimo jiné vyjmenovává konkrétní záleţitosti, které lze řešit či upravovat pouze prostřednictvím zákonů, tedy opět na základě rozhodnutí parlamentu. Prezident sice má právo veta a moţnost zákon vrátit, případně doporučit jeho změny, ale můţe být přehlasován. Mezi oblasti, které lze upravovat pouze zákonem, patří: -
Základní principy národní bezpečnosti, formace ozbrojených sil a zajišťování veřejného pořádku.
-
Vyslání ozbrojených sil do jiných států a povolení vstupu cizích ozbrojených sil na území Ukrajiny včetně podmínek jejich přítomnosti.
-
Vojenské hodnosti.
117
Viz Law On Democratic Civil Control over Military Organization and Law Enforcement Bodies of the Country.
56
PREZIDENT. Je vrchním velitelem ozbrojených sil a jako jediný má právo iniciovat některé kroky a rozhodnutí týkající se bezpečnosti a obrany státu, řadu z nich však musí schválit parlament, coţ jeho pozici do jisté míry oslabuje. Do jeho kompetencí patří tyto: -
Spravuje záleţitosti týkající se národní bezpečnosti a obrany státu.
-
Jmenuje a odvolává vrchní velení ozbrojených sil a dalších vojenských formací.
-
Je hlavou Národní bezpečnostní a obranné rady118 a rozhoduje o jejím personálním sloţení (členy rady jsou z moci úřední předseda vlády, ministr obrany, ředitel bezpečnostní sluţby, ministr vnitra a ministr zahraničních věcí). Předseda parlamentu se můţe setkání rady účastnit. Rozhodnutí rady nabývají účinnosti prostřednictvím dekretů prezidenta. V době politických krizí je rada jediným nástrojem, který legitimizuje rozhodnutí prezidenta.119
-
Jako jediný předkládá parlamentu návrh na vyhlášení války a rozhodnutí ohledně uţití ozbrojených sil a jiných vojenských formací vytvořených v souladu se zákonem v případě ozbrojené agrese proti Ukrajině.
-
Přijímá rozhodnutí ohledně částečné nebo úplné mobilizace, navrhuje vyhlášení stanného práva v případě hrozby agrese nebo ohroţení nezávislosti Ukrajiny a přijímá rozhodnutí o vyhlášení stavu ohroţení (vše musí následně schválit parlament).
-
Uděluje vojenské řády a hodnosti.
Pozice prezidenta v rámci exekutivy je v určitém slova smyslu omezována předsedou vlády, který určuje sloţení vládního sboru, zatímco prezident vybírá pouze kandidáty na post ministra obrany a ministra zahraničních věcí. Civilně-vojenské vztahy na Ukrajině jsou ovlivněny historickou zkušeností a jsou poznamenány absencí dlouhodobé demokratické tradice.120 Při jejich posuzování je důleţité si uvědomit, ţe tento koncept lze chápat různými způsoby. Zásadním problémem v případě Ukrajiny je fakt, ţe civilní kontrola je zde vnímána spíše jako dohled a monitorování neţ jako rozkazování či dozor.121 Armáda je povaţována za entitu zajišťující bezpečnost státu, a aby byla efektivní, musí být vedena profesionály a nikoli civilisty, kteří problematice vojenství nerozumí. Proto je implementace zákonů týkajících se civilní kontroly nad ozbrojenými silami nedostatečná a proto se hodnocení civilně-vojenských vztahů mezi ukrajinskou stranou 118
Jde o koordinační útvar prezidenta republiky, který řídí a kontroluje aktivity orgánů výkonné moci v oblasti národní bezpečnosti a obrany. 119 Viz Gerasymchuk, S. (2007): The Case of Ukraine: Legislative provisions, s. 6-7. 120 Viz Tamtéţ, s. 20. 121 Viz Tamtéţ, s. 11-12.
57
a západními zeměmi rozchází (Ukrajina povaţuje civilní kontrolu za dostačující, ale dle západních standardů tomu tak není). Před změnami, které následovaly po Oranţové revoluci v roce 2004, byla armáda politiky chápána jako uzavřená elitní organizace a v určitém slova smyslu jako stát ve státě.122 Po roce 2004 mělo dojít k realizaci reforem za účelem standardizace výkonu civilní kontroly nad vojenským sektorem v souladu s kritérii NATO, situaci však zkomplikovala politická nestabilita na Ukrajině, která proces změn značně zpomalila. Za pozitivní lze označit absenci snah ozbrojených sil o ovlivnění politické situace v zemi ve svůj prospěch. Armáda zůstala po Oranţové revoluci, kdy došlo k významným posunům na ukrajinské politické scéně, neutrální a do vnitropolitických šarvátek se samovolně nezapojovala. V minulých letech sice docházelo k projevům nespokojenosti a objevily se i výzvy k akci ze strany příslušníků ozbrojených sil, tyto aktivity se však odehrávaly na úrovni jednotlivců a souvisely především s problémem dlouhodobého nedostatku finančních prostředků vyčleňovaných pro ministerstvo obrany spíše neţ s politickou angaţovaností těchto osob. Vysoce postavení představitelé včetně ministra obrany dávali opakovaně najevo, ţe vojenský puč nebo uţití ozbrojených sil ve vnitropolitických konfliktech rozhodně nehrozí.123 Jedním z váţných nedostatků, který dosud nebyl vyřešen, je neadekvátní struktura ozbrojených sloţek, které na Ukrajině působí. Část z nich operuje pod ministerstvem obrany124 a část pod ministerstvem vnitra, přičemţ počty těchto ozbrojených skupin jsou srovnatelné a v budoucnu by mohl tento fakt představovat problém z hlediska koordinace akcí, jejich transparentnosti a kontroly.125 Z oblastí, v rámci nichţ byl po roce 2004 učiněn pokrok, lze zmínit posílení transparentnosti z hlediska poskytování informací veřejnosti ohledně činnosti a fungování ozbrojených sil, a to prostřednictvím tzv. bílých knih, které jsou od roku 2005 kaţdoročně aktualizovány a vydávány pod záštitou ministerstva obrany. 4.2.3 Závěr Ačkoli došlo v rámci civilně-vojenských vztahů a jejich demokratizace k významnému pokroku, stále je nelze označit za odpovídající standardům NATO. Jednou z příčin je odlišné pojetí konceptu civilní kontroly, který je na Ukrajině chápán spíše jako dohled a monitorování 122
Viz Gerasymchuk, S. (2007): The Case of Ukraine: Legislative provisions, s. 12. Viz Yekhanurov: Ukrainian armed forces will not interfere in politics. 124 Jde nejenom o bezpečnostní sluţbu, kontrolované vnitrostátní ozbrojené jednotky a policii, ale o celou řadu dalších bezpečnostních uskupení, která nespadají pod jurisdikci ministerstva obrany. Viz Kozlovska, O. (2006): A Roadmap for Ukraine´s Integration into Transatlantic Structures. 125 Viz Gerasymchuk, S. (2007): The Case of Ukraine: Legislative provisions, s. 12. 123
58
neţ jako rozkazování či dozor, a to v důsledku přesvědčení o nevhodnosti zásahů civilních osob do záleţitostí ozbrojených sil, jejichţ schopnost zajišťovat bezpečnost a obranu země by mohla být těmito neodbornými zásahy narušena. Zásadní problém představuje v současné době legislativní rámec, resp. způsob, jakým jsou vymezeny kompetence mezi výkonnou a zákonodárnou mocí a v rámci exekutivy samotné. Přímou civilní kontrolu nad vojenskými sloţkami vykonává prezident, a to skrze Národní bezpečnostní a obrannou radu, jeho role však není zcela dominantní. Ačkoli má výhradní právo jmenovat vrchní velení ozbrojených sil, navrhovat vyhlášení války, mobilizace či stanného práva a je hlavou Národní bezpečnostní a obranné rady, jeho pozice můţe být a je oslabována parlamentem, protoţe ten jednak musí řadu prezidentových návrhů a rozhodnutí odsouhlasit a jednak určuje rámec fungování ozbrojených sil z hlediska financí, regulace početního stavu personálu a struktury. Dalším závaţným nedostatkem je neadekvátní struktura ozbrojených sloţek působících na Ukrajině, kdy část z nich podléhá ministerstvu obrany a část ministerstvu vnitra, jejich počty jsou srovnatelné a do budoucna tak můţe tento stav představovat potenciální riziko z hlediska koordinace akcí, jejich transparentnosti a kontroly. I přes tyto problematické aspekty lze dosavadní vývoj na Ukrajině z hlediska reformy civilně-vojenských vztahů hodnotit pozitivně, protoţe civilní kontrola je vykonávána, byť ne plně v souladu se standardy západních zemí, a ze strany vojenského personálu nedochází k závaţnému překračování legislativou vymezené kompetenční hranice. 4.3 STAV OZBROJENÝCH SIL V ZEMI 4.3.1 Obecné vymezení problematiky Ve Studii o rozšiřování NATO i v dalších dokumentech, které se týkají spolupráce s partnerskými zeměmi, jeţ představují potenciální kandidáty na nové členy Aliance, je zdůrazněna nutnost standardizace vybavení, procedur, plánování a postupů za účelem dosaţení interoperability a schopnosti přispívat ke kolektivní obraně a k zajištění stability a bezpečnosti v euroatlantické oblasti. Ţádná konkrétní kritéria připravenosti na vstup z vojenského hlediska určena nejsou a ani být nemohou, vzhledem k neustálým změnám v rámci mezinárodního systému a aliančních struktur samotných. Proto je třeba stanovit určitý referenční rámec, dle něhoţ bude připravenost Ukrajiny na vstup do NATO posuzována. V předloţené magisterské práci bude oním rámcem obecný vývojový trend z hlediska transformace vojenského sektoru NATO po studené válce. Cílem je zhodnotit, do jaké míry těmto tendencím odpovídá vývoj na Ukrajině. Principy transformace NATO lze definovat na 59
základě klíčových dokumentů schválených členskými zeměmi Aliance, kterými jsou jednak strategické koncepce vypracované po roce 1990126 a jednak závěrečné deklarace a další relevantní výstupy jednotlivých summitů. Na washingtonském summitu NATO v dubnu 1999 byla schválena Iniciativa obranných schopností,127 ve které bylo identifikováno pět hlavních oblastí, v rámci nichţ mělo dojít ke zlepšování kapacit (rozmístitelnost a mobilita; efektivní řízení; konzultace, velení a řízení; schopnost přeţít; udrţitelnost a logistika), státy nicméně nemusely individuálně o svých pokrocích ve vymezených oblastech informovat a vývoj byl proto značně nerovnoměrný. V listopadu 2002 na summitu NATO v Praze128 se lídři členských zemí Aliance shodli na tom, ţe ozbrojené síly organizace musejí být schopny rychlých přesunů v krátkém čase na jakékoli místo, kde je jejich nasazení nutné, a musejí počítat s moţností pouţití zbraní hromadného ničení ze strany potenciálního útočníka. Proto bylo rozhodnuto o vytvoření Sil rychlé reakce NATO (NRF), které by byly dostatečně flexibilní, mobilní, technologicky vyspělé, interoperabilní a jeţ by zahrnovaly pozemní, námořní i letecké prvky. Plné operační schopnosti měly dosáhnout nejpozději v říjnu roku 2006. Dalším důleţitým krokem bylo schválení Praţského závazku ke schopnostem, ve kterém se jednotliví členové Aliance zavázali ke zlepšování kapacit v různých oblastech, a to v co nejkratším časovém horizontu. Byla schválena koncepce boje s terorismem a proti šíření zbraní hromadného ničení. Tabulka č. 21: Pražský závazek ke schopnostem
129
Státy NATO se prostřednictvím tohoto dokumentu zavazují individuálně i kolektivně se podílet na zlepšování operačních kapacit ozbrojených sil. Zlepšení se má týkat více jak 400 různých oblastí, které lze stručně klasifikovat následujícím způsobem: - Chemická, biologická, radiologická a jaderná obrana. - Zpravodajství, sledování a dosahování cílů. - Pozorování země ze vzduchu. - Rozmístitelnost a zabezpečení velení, kontroly a komunikace. - Bojová efektivita včetně přesně řízené výzbroje a schopnosti překonat systém protivzdušné obrany nepřítele. - Strategické letectvo a námořnictvo. - Doplňování paliva ve vzduchu. - Rozmístitelnost podpůrných bojujících jednotek.
126
Podrobný popis dvou strategických koncepcí NATO vydaných po roce 1990 je uveden v podkapitole 2.5 Strategické koncepce NATO na s. 22. 127 Viz North Atlantic Treaty Organization (1999): Defence Capabilities Initiative. 128 Viz North Atlantic Treaty Organization (2002): Prague Summit Declaration issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Prague, Czech Republic. 129 Viz North Atlantic Treaty Organization: Prague Capabilities Commitments (PCC).
60
Na summitu NATO v Rize, který se uskutečnil v listopadu 2006,130 byla schválena Souhrnná politická směrnice,131 která představuje rámec transformace Aliance a jejích priorit pro období následujících 10-15 let. Dále bylo oznámeno dosaţení plné operační schopnosti NRF132 a zdůrazněna nutnost pokračovat v adaptaci ozbrojených sil. Tabulka č. 22: Souhrnná politická směrnice
133
1. Strategický kontext. - Bezpečnostní prostředí se vyvíjí a mění, je globální, komplexní a nepředvídatelné. - Klíčovými hrozbami budoucích 10-15 let budou terorismus a šíření zbraní hromadného ničení, dalšími hrozbami pak budou nestability způsobené slabými a zhroucenými státy, regionálními krizemi a konflikty; rostoucí dostupnost sofistikovaných konvečních zbraní; zneuţití technologií; přerušení toků vitálních zdrojů. - Mír, bezpečnost a rozvoj jsou úzce propojeny, nutná je proto spolupráce mezinárodních organizací hrajících roli v rámci prevence a krizového řízení (OSN, EU, OBSE). 2. Implikace pro Alianci. - Aliance bude nadále plnit základní bezpečnostní funkce (bezpečnost, konzultace, spolupráce, deterrence, obrana, krizové řízení). - Kolektivní obrana zůstává klíčovým cílem Aliance (rozsáhlý útok na členské země je nepravděpodobný, ale omezený útok je zcela reálný a navíc roste riziko uţití asymetrických prostředků typu zbraní hromadného ničení). - Aliance bude na základě konsensu přispívat k prevenci konfliktů a krizovému řízení, a to ve spolupráci s dalšími vládními i nevládními organizacemi. - Je nutné pokračovat v transformaci a rozvíjet a udrţovat odpovídající kapacitu schopnou plnit úkoly a čelit hrozbám. 3. Direktivy týkající se poţadavků na schopnosti/kapacity. - Základním poţadavkem je schopnost, flexibilita a rychlá reakce na komplexní a nepředvídatelné hrozby a výzvy. - Aliance bude nucena vést velké mnoţství operací menšího rozsahu, ale musí si zachovat schopnost vést velké operace o větší intenzitě. - Kaţdá operace vyţaduje efektivní velící a kontrolní strukturu a adekvátní směs pozemních, námořních i leteckých sloţek, které budou dostatečně vybavené, plně rozmístitelné a udrţitelné, dostatečně personálně obsazené a trénované. - Proces rozvoje odpovídajících kapacit musí být transparentní, koherentní a vzájemně posilující a vyţaduje odpovídající mnoţství zdrojů, které budou efektivně vyuţity. - Z hlediska kapacit bude v následujících letech kladen důraz na následující prvky: Schopnost vést a podporovat mnohonárodnostní společné expediční operace daleko od domova, s malou podporou místních obyvatel, v náročném 130
Viz North Atlantic Treaty Organization (2006): Riga Summit Declaration Issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Riga. 131 Viz North Atlantic Treaty Organization (2006): Comprehensive Political Guidance Endorsed by NATO Heads of State and Government. 132 Síly rychlé reakce NATO (NRF) jsou neustále připraveny k nasazení a po vydání příslušného rozkazu jsou schopny rozmístit se do pěti dnů, a to v počtu aţ 25 000 vojenských jednotek. Na místě akce jsou schopny působit samostatně 30 dní a po znovu zásobení ještě déle. NRF zahrnují pozemní, námořní i letecké sloţky a mohou se podílet na operacích nejrůznějšího charakteru (boj proti terorismu, pomoc v případě přírodní katastrofy, peacekeeping, zapojení se do konfliktu vysoké intenzity atd.). Viz North Atlantic Treaty Organization: Improving NATO´s capabilities. North Atlantic Treaty Organization: The NATO Response Force. 133 Viz North Atlantic Treaty Organization (2006): Comprehensive Political Guidance Endorsed by NATO Heads of State and Government.
61
geografickém a klimatickém terénu, a to po dlouhou dobu (rozmístitelnost, udrţitelnost, interoperabilita sil). Schopnost rychle přizpůsobit stav sil a jejich reakci na nepředvídatelné okolnosti a vést operace i v případě hrozby útoku zbraněmi hromadného ničení. Schopnost odstrašit, bránit se a chránit před terorismem (ochrana obyvatel, území, infrastruktury a ozbrojených sil). Schopnost chránit informační systémy před kybernetickými útoky. Schopnost identifikovat nepřátelské prvky v různém prostředí s cílem omezit mnoţství neúmyslných škod. Schopnost vést operace za různých okolností, kdy je nutné koordinovat větší mnoţství autorit, institucí a národů za účelem dosaţení poţadovaného výsledku. Schopnost zajistit vojenskou podporu pro stabilizaci operací a rekonstrukčních aktivit ve všech fázích krize (podpora reformy bezpečnostního sektoru, demobilizace, odzbrojení, reintegrace, pomocné humanitární operace). Schopnost spolupracovat s ozbrojenými silami partnerů (standardizace, interoperabilita). 4. Principy mechanismu řízení. - Součástí implementace směrnice je i efektivní mechanismus řízení. - Implementace směrnice by měla vést k rozvoji lépe vyuţitelných kapacit pro budoucí operace a mise.
V dubnu 2009 byla na summitu NATO ve Štrasburku/Kehlu schválena Deklarace o bezpečnosti Aliance,134 v níţ členské státy potvrdily hodnoty, cíle a závazky vyplývající z Washingtonské smlouvy a Charty OSN a ve které je zdůrazněna rozmanitost hrozeb, jímţ musí NATO v současné době čelit. Tak jako v deklaracích předcházejících summitů i zde je zdůrazněn především problém terorismu, šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, hrozba kybernetických útoků, dále energetická bezpečnost, klimatické změny a destabilizace, jejímiţ původci jsou slabé a zhroucené státy. Dalším důleţitým výstupem summitu bylo zahájení procesu přípravy nového strategického konceptu. Z výše uvedeného je patrné, ţe NATO klade v rámci transformace a neustálého zlepšování kapacit ozbrojených sil primární důraz na schopnost rychle a efektivně reagovat na situaci, kterou nebylo moţno předem předvídat, a to prostřednictvím nasazení ozbrojených sloţek, jeţ jsou schopny působit kdekoli na světě, je moţné je rozmístit ve velmi krátkém čase, jsou relativně soběstačné a schopné čelit i útokům zbraní hromadného ničení. Členské státy Aliance neusilují o budování masových armády, trend je opačný. Cílem NATO je vytvořit menší profesionální flexibilní expediční mnohonárodnostní síly schopné rychle reagovat na různé situace. Armády by měly být kvantitativně méně početné, ale kvalitativně lépe vybavené a trénované a veškeré procesy spojené s činností, plánováním a financováním 134
Viz North Atlantic Treaty Organization (2009): Declaration on Alliance Security Issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Strasbourg/Kehl.
62
by měly být dostatečně transparentní.135 Členské státy Aliance rozvíjí své kapacity v souladu s ostatními, důraz je kladen na standardizaci ozbrojených sil, které by se měly vzájemně doplňovat, měly by být plně interoperabilní a schopné efektivní vzájemné spolupráce, navíc by měly být adekvátně trénované a vybavené, udrţitelné a soběstačné a především schopné zasáhnout kdekoli na světě v rámci různorodé škály operací (od prevence konfliktů či peacekeepingu přes poskytování pomoci a podpory v případě ţivelných katastrof aţ po zapojení se do válečného konfliktu menší i vyšší intenzity). Dalším aspektem transformačních procesů je snaha řešit dlouhodobý problém transatlantických vztahů, a to nepoměr ve výdajích a kapacitách mezi USA a evropskými zeměmi, které by do budoucna měly přijmout větší podíl zodpovědnosti v rámci obrany a zajišťování bezpečnosti. Při posuzování připravenosti Ukrajiny na vstup do NATO z hlediska stavu ozbrojených sil bude třeba vzít v potaz obecné dlouhodobé trendy reforem v sektoru vojenství, a to zvláště z hlediska struktury, organizace a financování. Tabulka č. 23: Kritéria pro posouzení připravenosti ozbrojených sil KATEGORIE STRUKTURA, ORGANIZACE, FINANCOVÁNÍ
UKAZATELE -
Struktura velení a ozbrojených sil. Kvalitativní a kvantitativní stav personálu a zbrojního vybavení. Míra interoperability se silami členských zemí NATO. Transparentnost plánování a odpovídající legislativní rámec. Rozpočet na obranu a jeho vyuţívání.
4.3.2 Stav ozbrojených sil na Ukrajině Reforma ozbrojených sil Ukrajiny byla zahájena ihned po zisku nezávislosti v roce 1991. Její počátky byly komplikovány nedostatkem zkušeností a financí a především nutností řešit spíše politicko-ekonomické otázky a uspořádání země.136 V první fázi v letech 1991-1996 bylo nutné především vyřešit problém legislativního vakua a vypracovat sérii zákonů, které by definovaly jednak status ozbrojených sil a jednak upravovaly a regulovaly jejich činnost, kompetence a povinnosti. Cílem reformy bylo armádu a její velení restrukturalizovat, profesionalizovat, zkvalitnit a početně redukovat.137 Situace byla zpočátku dosti 135
Diskutuje se také o určité specializaci armád jednotlivých zemí, k její realizaci se však členové NATO stavějí zdrţenlivě, protoţe by byla jednak náročná z hlediska organizace a koordinace a jednak by prohloubila jejich vzájemnou závislost. Viz Kříţ, Z.: Adaptace Severoatlantické aliance na nové mezinárodní bezpečnostní prostředí. Aplikace přístupů konceptu kooperativní bezpečnosti, s. 179. 136 Viz Kozlovska, O. (2006): A Roadmap for Ukraine´s Integration into Transatlantic Structures. 137 Viz Ministry of Defence of Ukraine: The History of the Armed Forces of Ukraine.
63
komplikovaná, a to z důvodu přítomnosti sovětských ozbrojených sloţek na území Ukrajiny a z důvodu začlenění ukrajinských ozbrojených formací do sovětských struktur, z nichţ musely být vyděleny, a to nejen personálně, ale i z hlediska vybavení a zbrojní techniky.138 Ukrajina se po rozpadu SSSR stala na krátkou dobu jedním ze států disponujících jadernými zbraněmi, ale na základě přistoupení k Lisabonskému protokolu smlouvy START I se tohoto sovětského dědictví vzdala ve prospěch Ruské federace.139 Mimo to Ukrajina zdědila třetinu sovětského vojensko-průmyslového komplexu zahrnujícího výzkumná centra a výrobní závody produkující 17% celkové sovětské vojensko-průmyslové produkce.140 Ukrajinská armáda byla zformována během let 1992-1993.141 V červnu 1996 byla schválena nová Ústava Ukrajiny, která vytvořila prostor pro vypracování Státního programu rozvoje ozbrojených sil Ukrajiny, v němţ měly být jasně vymezeny a definovány cíle a priority a na základě něhoţ měla probíhat proměna struktury a fungování armády tak, aby byla schopna reagovat na nové výzvy a hrozby v mezinárodním prostředí po studené válce.142 Druhá fáze reformy probíhající v letech 1997-2000 byla obdobím realizace prvního Státního programu rozvoje ozbrojených sil Ukrajiny schváleného na základě prezidentova dekretu. I v této etapě pokračovala intenzivní zákonodárná aktivita s cílem detailněji regulovat sektor bezpečnosti a obrany (např. úpravy týkající se mobilizace, organizace obrany státu, právních reţimů v době války či stavu nouze, podmínek vstupu ozbrojených jednotek cizích států na území Ukrajiny a vstupu ukrajinských ozbrojených sil na území cizích států). V roce 1997 byla schválena Národní bezpečnostní koncepce,143 jejíţ autoři zdůrazňovali, ţe pravděpodobnost rozsáhlého útoku na Ukrajinu je velmi malá a ţe daleko závaţnější hrozbu představují konflikty lokálního charakteru. Bylo poukázáno na nutnost změn v rámci civilněvojenských vztahů a na problém politické, ekonomické a institucionální slabosti země, která mohla stát destabilizovat. V letech 2001-2005 byla realizována třetí etapa reformy, a to prostřednictvím druhého Státního programu rozvoje ozbrojených sil Ukrajiny, který byl schválen prezidentem za účelem přizpůsobení vojenského sektoru měnícímu se prostředí v regionálním i globálním slova smyslu tak, aby byl schopen reflektovat výzvy konce 20. století. V roce 2003 byl 138
Viz Kolisnichenko, O. (2004): Military Reform in Ukraine, s. 1. Všechny jaderné zbraně byly z Ukrajiny odvezeny do června roku 1996. Viz Kuchyňková, P.: Smlouvy o redukci strategických jaderných zbraní (START I, START II, SORT). 140 Viz Gerasymchuk, S. (2007): The Case of Ukraine: Legislative provisions, s. 4. 141 Viz Tamtéţ, s. 3. 142 Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine, s. 113. 143 Viz Věrchovna Rada Ukrajini (1997): Pro koncepciju (osnovi děržavnoj politiki) nacionalnoj bězpěki Ukrajini. Postanova Věrchovnoj Rady Ukrajini. 139
64
schválen Zákon o základech národní bezpečnosti Ukrajiny, na jehoţ bázi měl probíhat další vývoj ozbrojených sil, vojenské doktríny a bezpečnostní strategie země. Následovalo přijetí dalších zákonů týkajících se vojenské organizace státu (např. přechod od čtyř-úrovňové struktury velení k tří-úrovňové, jasnější definování a vymezení funkcí a kompetencí vojenských a polovojenských formací, program výběru civilistů do sluţeb ozbrojených sil na základě smluvních závazků, důraz na zkvalitnění vzdělávání a výcviku).144 V roce 2004 byl na základě prezidentského dekretu schválen tzv. Strategický obranný bulletin Ukrajiny do roku 2015, který byl vytvořen ve spolupráci s experty NATO a revidoval dosaţené pokroky, analyzoval soudobý status a stav ozbrojených sil a zabýval se dalšími kroky, které měly být do budoucna učiněny.145 Na jeho základě byl v následujících letech vypracován a poté pravidelně aktualizován tzv. Strategický obranný přehled. V roce 2004 byla přijata Vojenská doktrína, která měla slouţit jako vodítko pro další vojensko-politické a vojensko-strategické plánování. Vyznačovala se defensivním charakterem a kladla důraz na přijatelnou obrannou dostatečnost z hlediska počtu a druhů zbrojních systémů a personálního obsazení. Zdůrazňovala nutnost vybudování kvalitních, dobře vycvičených a vybavených a vysoce mobilních ozbrojených sil. Za hlavní hrozby označila šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, mezinárodní terorismu, vojensko-politické či jiné nestability v okolních zemích, obchod se zbraněmi a problémy související s nejasným vymezením hranic Ukrajiny s některými sousedními státy.146 Doktrína tak v řadě aspektů reflektovala obecné trendy obsaţené ve strategických koncepcích NATO a v rámci dodatku doktríny, který byl připojen prostřednictvím dekretu nově zvoleného prezidenta Juščenka v dubnu 2005, byla dána jasně najevo snaha vstoupit do NATO.147 Od roku 2006 probíhá další fáze reformy, a to na základě třetího Státního programu rozvoje ozbrojených sil Ukrajiny pro roky 2006-2011. V roce 2006 prezident schválil Strategickou koncepci a Strategický plán činnosti ozbrojených sil Ukrajiny, které představovaly pomyslný mezník ve vývoji struktury a z hlediska aktivit armády, určily nové kvalitativní standardy týkající se bojového výcviku ozbrojených sil, to vše s důrazem na efektivitu a jednotnost velení a řízení, interoperabilitu, koordinaci a kooperaci. V rámci Strategického konceptu byly identifikovány hlavní hrozby a rizika, kterým Ukrajina v současné době čelí, a následně nastíněno sedm různých scénářů a odpovídajících způsobů 144
Viz Gerasymchuk, S. (2007): The Case of Ukraine: Legislative provisions, s. 13. Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine, s. 114. 146 Viz Gerasymchuk, S. (2007): The Case of Ukraine: Legislative provisions, s. 14. 147 Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine, s. 10. 145
65
nasazení ozbrojených sil. Strategický plán pak obsahoval hodnocení kvantitativních parametrů ozbrojených sil nutných k zajištění bezpečnosti státu.148 Z hlediska realizace reformy ozbrojených sil učinila Ukrajina od zisku nezávislosti v roce 1991 významný pokrok a v souvislosti s politickými změnami v roce 2004 se očekávala určitá akcelerace reformního procesu, která však nenastala v důsledku politické nestability v zemi a neadekvátního mnoţství finančních prostředků vyčleňovaných pro ministerstvo obrany. V současné době jsou hlavními problematickými aspekty vojenského sektoru nedostatečné rozpracování bezpečnostní strategie, nejasné definování cílů a role ozbrojených sil (především s výhledem do budoucna), nedostatečné a nekvalitní vybavení a nedostatečně efektivní logistický systém.149 Cílem následujících podkapitol bude popsat a zhodnotit současnou strukturu velení a ozbrojených sil, personální obsazení a zbrojní vybavení z hlediska kvality a kvantity, dále posoudit míru interoperability se silami členských zemí NATO, transparentnost plánování a adekvátnost legislativního rámce a na závěr se zmínit o výši a přiměřenosti rozpočtu vyčleňovaného na účely obrany a zajišťování bezpečnosti státu. Všechny tyto aspekty hrají roli při hodnocení připravenosti Ukrajiny na vstup do NATO a týká se jich reforma ozbrojených sil, která v současnosti probíhá v souladu s následujícími klíčovými dokumenty: -
Strategický obranný bulletin Ukrajiny do roku 2015.
-
Státní program rozvoje ozbrojených sil Ukrajiny pro roky 2006-2011.
-
Roční cílový plán NATO-Ukrajina pro rok 2009.
4.3.2.1 Struktura velení a ozbrojených sil Vrchním velitelem ozbrojených sil Ukrajiny je prezident, který nominuje kandidáta na post ministra obrany, jehoţ jmenuje a odvolává parlament. Prezident má významné postavení v rámci Národní bezpečnostní a obranné rady a jmenuje a odvolává vrchní velení ozbrojených sil a dalších vojenských formací. Ministr obrany vykonává vojenské a politické velení a kontrolu nad ozbrojenými silami a společně s náčelníkem generálního štábu zodpovídá za strategické vedení ozbrojených sil. Odpovědnost za aktivity a kontrolu na operační úrovni nese náčelník generálního štábu a na taktické úrovni velitelé jednotlivých formací a jednotek armády.
148
Viz Ministry of Defence of Ukraine (2007): White Book 2006: Defence Policy of Ukraine, s. 9. Viz Polyakov, L. (2009): The Challenge of Transforming Ukrainian Armed Forces: How Science Supports Armed Forces´ Development. 149
66
Z hlediska operačního velení a kontrolního systému armáda v současné době funguje na bázi tří úrovní: -
Strategická úroveň – ministerstvo obrany, generální štáb.
-
Operační úroveň – velení jednotlivých sloţek ozbrojených sil (pozemních, leteckých, námořních), společné operační velení, velení sil podpory.
-
Taktická úroveň – armádní formace a jednotky.
Dlouhodobým cílem je vytvořit Jednotný automatizovaný systém velení a řízení. Změny ve struktuře ozbrojených sil a velení vedly v předchozích letech k vytváření nových specializovaných sekcí v rámci orgánů na jednotlivých úrovních, zároveň došlo ke kvalitativním a kvantitativním změnám personálu i výzbroje, to vše s cílem zefektivnit fungování vojenského sektoru a učinit jej kompatibilní se standardy NATO. Schéma č. 1: Struktura velení ozbrojených sil na Ukrajině koncem roku 2009
150
Viz Ministerstvo Oborony Ukrajini (2010): Bila Kniga 2009: Zbrojni sili Ukrajini, s. 23.
67
150
Armáda se dělí na pozemní, letecké a námořní síly, přičemţ důraz je kladen především na síly pozemní. Kaţdá z těchto sloţek má vlastní strukturu, liší se personálním obsazením a vybavením. Z funkčního hlediska jsou ozbrojené síly rozděleny do tří kategorií:151 -
Společné síly rychlé reakce – určeny k okamţitému zásahu v případě nutnosti (např. při změně vojenské strategické situace nebo při neutralizaci objevivšího se konfliktu nízké intenzity).
-
Hlavní obranné síly – nejpočetnější sloţka ozbrojených sil, zasahuje v rámci ozbrojeného konfliktu niţší a střední intenzity.
-
Strategické rezervy – slouţí k doplnění a rozšíření zasahujících vojenských jednotek v případě rozsáhlejšího konfliktu.
Graf č. 1: Srovnání počtu vojáků v jednotlivých složkách ozbrojených sil na Ukrajině v roce 152 2009
4.3.2.2 Kvalitativní a kvantitativní stav personálu a zbrojního vybavení Pokud jde o početní stavy ozbrojených sil, mnoţství civilních i vojenských zaměstnanců se v posledních letech systematicky sniţovalo, přičemţ v roce 2007 dosáhlo poţadované úrovně a stabilizovalo se na celkovém počtu 200 000 osob. V současné době tvoří tři čtvrtiny tohoto počtu civilní zaměstnanci a jedna čtvrtina připadá na vojenský personál.
151
Rozvoj uvedené struktury probíhá na základě Státního programu rozvoje ozbrojených sil Ukrajiny pro roky 2006-2011. V rámci Ročního cílového plánu pro rok 2009 si ukrajinská strana stanovila cíl implementovat závěrečnou fázi rozvoje společných sil rychlé reakce. Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine, s. 24, 34-36. NATOUkraine Annual Target Plan for the Year 2009 in the Framework of the NATO-Ukraine Action Plan. 152 Viz Ministerstvo Oborony Ukrajini (2010): Bila Kniga 2009: Zbrojni sili Ukrajini.
68
153
Graf č. 2: Personální obsazení ozbrojených sil na Ukrajině v letech 2000-2009
154
Tabulka č. 24: Personální obsazení ozbrojených sil na Ukrajině v letech 2000-2009 CIVILNÍ VOJENSKÝ CELKEM PERSONÁL PERSONÁL 314 395 101 455 415 850 2000 306 507 98 780 405 287 2001 295 490 94 525 390 015 2002 265 535 89 485 355 020 2003 210 000 75 000 285 000 2004 180 000 65 000 245 000 2005 165 000 56 000 221 000 2006 152 000 48 000 200 000 2007 149 000 51 000 200 000 2008 150 000 50 000 200 000 2009
Vojenská sluţba je jak povinná, tak dobrovolná, přičemţ počet odvedených branců průběţně klesá a počet dobrovolníků narůstá. Předpokládá se, ţe od roku 2015 bude povinná sluţba zrušena a plně nahrazena smluvně podloţenou dobrovolnou sluţbou.155 Na základě provedených analýz je smluvní vojenská sluţba hodnocena v zásadě kladně, a to jak z hlediska efektivity, tak z pohledu veřejnosti.156 Ministerstvo obrany se snaţí realizovat různé programy a pobídky, které by přitáhly nové zájemce o sluţbu v armádě, ale situaci 153
Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2007): White Book 2006: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2008): White Book 2007: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2009): White Book 2008: Defence Policy of Ukraine. Ministerstvo Oborony Ukrajini (2010): Bila Kniga 2009: Zbrojni sili Ukrajini. 154 Viz Tamtéţ. 155 Délka povinné vojenské sluţby byla po roce 2000 zkrácena, a to na 12 měsíců, respektive 18 měsíců v případě sluţby v rámci námořních sil a 9 měsíců pro studující na vysoké škole. Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine, s. 14. 156 Viz Ministry of Defence of Ukraine (2008): White Book 2007: Defence Policy of Ukraine, s. 9-10.
69
značně komplikují omezené finanční prostředky. Ačkoli se v předchozích letech dařilo platy vojenského personálu navyšovat, jsou stále nedostatečné, a stejně tak se projevují problémy v oblasti ubytování, lékařského a sociálního zabezpečení příslušníků ozbrojených sil a jejich rodin.157 V současné době Ukrajina rozvíjí centralizovaný personální systém řízení, který by měl v budoucnu zajistit osobní přístup, transparentnost a objektivitu v rámci personální politiky a rozhodování, sociální ochranu příslušníků ozbrojených sil a zjednodušit adaptaci těchto osob do civilního ţivota po opuštění sluţby, a usiluje o převedení zajišťování některých vedlejších aktivit v rámci armády na soukromé či vládní subjekty (např. catering, převod vlastnictví nadbytečných vojenských základen, odminování některých výcvikových oblastí).158 Od roku 2005 je kladen zvláštní důraz na zkvalitnění vzdělání (včetně výuky jazyků) a výcviku a především jejich vymanění se z tradičního sovětského vzoru, který Ukrajina jako původně svazová republika SSSR zdědila. Reforma vzdělávacího systému, který byl do značné míry konzervativní, izolovaný, ideologicky zaměřený, autoritativně a technokraticky řízený, začala jiţ v 90. letech a vyznačovala se redukcí počtu zařízení a snahou o zkvalitnění výuky a výcviku.159 V současné době je systém vojenského vzdělávání součástí národního vzdělávacího systému a instituce v rámci něj se dělí do několika kategorií od vojenských vysokoškolských zařízení, přes střední školy aţ po akademie.160 Na některých vzdělávacích programech příslušníků ozbrojených sil se finančně a organizačně podílí i NATO, nicméně účast v nich je omezená a nemá tedy na celkový stav a kvalitu vzdělávání na Ukrajině zásadní dopad.161 Armáda kaţdoročně pořádá sérii vnitrostátních vojenských cvičení a zapojuje se rovněţ do výcviků s mezinárodní účastí na svém území i v zahraničí. Z hlediska organizace došlo v posledních letech k posunu od pětiměsíčního cyklu výcviku k jedenáctiměsíčnímu a dále ke zprůhlednění a zpřehlednění procesu jeho hodnocení, v rámci něhoţ hrají důleţitou roli tři kritéria, a to multifunkčnost, mobilita a interoperabilita.162 Současná organizace a struktura ozbrojených sil je hodnocena jako schopná podílet se na mezinárodních peacekeepingových akcích a čelit potenciálním výzvám, které by mohly ohrozit teritoriální integritu či politickou suverenitu Ukrajiny, zároveň je však zdůrazňována
157
Viz Ministry of Defence of Ukraine (2008): White Book 2007: Defence Policy of Ukraine, s. 63-67, 118. Viz Ministry of Defence of Ukraine (2009): White Book 2008: Defence Policy of Ukraine. Ministerstvo Oborony Ukrajini (2010): Bila Kniga 2009: Zbrojni sili Ukrajini. 159 Viz Gerasymchuk, S. (2008): Research Report on the Second Investigation Level, s. 3. 160 Viz Tamtéţ, s. 4. 161 Viz Tamtéţ, s. 5. 162 Viz Ministry of Defence of Ukraine (2007): White Book 2006: Defence Policy of Ukraine, s. 25. 158
70
neadekvátnost výše finančních prostředků, která brání další transformaci a zlepšování stavu a schopností ozbrojených sil.163 Z hlediska zbrojního vybavení docházelo v předchozích letech k průběţnému sniţování mnoţství zbraňových systémů a ke snahám o zkvalitnění výzbroje, které se soustřeďovaly spíše na modernizaci, opravy a renovace neţ na podstatně draţší nakupování nových systémů.164 Hlavním a přetrvávajícím problémem je nedostatek finančních prostředků vyhrazených pro tyto účely. Ukrajina sice disponuje rozsáhlým vojensko-průmyslovým komplexem, ale ten je do značné míry závislý na ruské straně, s níţ Ukrajina v rámci modernizace svého vojenského vybavení spolupracuje. Tabulka č. 25: Vojensko-průmyslová centra na Ukrajině MÍSTO Dněpropetrovsk
Charkov Kremenčuk Kyjev Luhansk Lvov Mikolajiv Oděsa Sevastopol Šostka Vinnycja Záporoţí
165
ZAMĚŘENÍ -
Vývoj a výroba raketových systémů. Vývoj dělostřeleckých systémů. Vývoj, výroba a opravy obrněných vozidel. Výroba vojenských transportních letadel a avioniky. Výroba dělostřeleckých systémů. Vývoj leteckých navigací, podpor přistávání a komunikačních systémů. Kalibrace zbraní a vybavení. Výroba vozidel. Vývoj a výroba vojenských transportních letadel a avioniky. Vývoj a výroba raketových systémů. Inovace radarového vybavení. Vývoj a výroba vybavení pro ţenijní vojsko. Stavba lodí. Výroba munice. Vývoj a inovace systémů protivzdušné obrany. Vývoj vozidel a palubních automatizovaných C2 systémů. Standardizace zbraní a vybavení. Stavba lodí. Vývoj a výroba vybavení pro námořní síly. Vývoj radiových elektronických systémů. Vývoj a inovace komunikačních systémů. Vývoj a výroba výbušnin. Vývoj a výroba zbraní malé ráţe. Vývoj a výroba leteckých motorů. Vývoj radarového vybavení a komunikačních systémů.
163
Viz Ministry of Defence of Ukraine (2009): White Book 2008: Defence Policy of Ukraine, s. 16. Počet nově pořízených zbraní se v posledních letech pohybuje okolo počtu dvou desítek ročně. Jedná se o systémy, jejichţ kvalita je v souladu se standardy NATO. Viz Ministry of Defence of Ukraine (2007): White Book 2006: Defence Policy of Ukraine, s. 38. 165 Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine, s. 70. 164
71
Ukrajina je v současnosti čtrnáctým největším vývozcem zbraní na světě166 a orientuje se především na oblast Jihovýchodní Asie, Středního východu, Afriky a států CIS. Odborníci poukazují na nutnost diverzifikace dodávek zbraní a také na nutnost pokusit se více orientovat zbrojní průmysl země na západní trhy (z hlediska vývozu i technické spolupráce). Následující tabulky ilustrují vývoj stavu jednotlivých sloţek armády v letech 2005-2009. 167
Tabulka č. 26: Bojová síla pozemních sil na Ukrajině 2005-2009 Bojová Bojové Vojáci Tanky obrněná vrtulníky vozidla 97 000 732 1 713 106 2005 88 500 889 2 638 104 2006 74 379 786 2 304 72 2007 73 300 735 2 155 72 2008 73 000 735 2 155 72 2009
Dělostřelecké systémy s ráţí nad 100 mm 1 298 1 128 1 122 913 892
168
Tabulka č. 27: Bojová síla vzdušných sil na Ukrajině 2005-2009 2005 2006 2007 2008 2009
Vojáci
Bojová letadla
Transportní letadla
59 000 51 500 47 900 45 300 46 000
204 208 208 208 208
32 37 37 39 39 169
Tabulka č. 28: Bojová síla námořních sil na Ukrajině 2005-2009 Dělostřelecké Protiponorková Vojáci systémy s ráţí nad letadla 100 mm 20 000 4 66 2005 17 500 4 78 2006 15 470 4 65 2007 14 800 4 65 2008 15 000 4 52 2009 Protiponorkové Bojová obrněná Tanky vrtulníky vozidla 39 4 171 2005 39 8 178 2006 39 8 178 2007 39 8 178 2008 39 8 177 2009 166
Bojové lodě 14 16 27 26 26
Viz Stockholm International Peace Research Institute: SIPRI Arms Transfers Database. Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2007): White Book 2006: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2008): White Book 2007: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2009): White Book 2008: Defence Policy of Ukraine. Ministerstvo Oborony Ukrajini (2010): Bila Kniga 2009: Zbrojni sili Ukrajini. 168 Viz Tamtéţ. 169 Viz Tamtéţ. 167
72
Ukrajinský zbrojní průmysl je značně rozvinutý zvláště v oblasti raketových, leteckých a tankových systémů a kosmické techniky. Pokud by země do NATO vstoupila, očekávala by se od ní určitá specializace. S ohledem na charakter ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu by mohla být realizována v oblasti vojenského leteckého transportu.170 4.3.2.3 Míra interoperability se silami členských zemí NATO Dosaţení interoperability se členskými zeměmi NATO je jedním z primárních cílů programů spolupráce mezi Ukrajinou a Aliancí. Celý proces přizpůsobování se standardům NATO je hodnocen v rámci Procesu plánování a hodnocení PfP (PARP), na němţ Ukrajina aktivně participuje jiţ od roku 1995. Míru interoperability lze posoudit hlavně na základě účasti Ukrajiny v mírových a jiných misích, na nichţ se Ukrajina podílí uţ od 90. let, a v mezinárodních vojenských cvičeních probíhajících na území Ukrajiny i mimo něj. V současné době ukrajinské ozbrojené síly participují na operacích NATO v Afghánistánu (ISAF), Iráku (Training Mission), Kosovu (KFOR) a ve Středozemním moři (Operation Active Endeavour). Aktivity ukrajinské strany jsou hodnoceny pozitivně a slouţí jako vodítko pro vytipování konkrétních oblastí, v nichţ je nutno realizovat další změny. Tabulka č. 29: Participace Ukrajiny na mezinárodních vojenských cvičeních a mírových 171 misích v letech 2005-2009 POČET CVIČENÍ
POČET MÍROVÝCH MISÍ
21 16 17 16 15
9 11 11 11 10
2005 2006 2007 2008 2009
Na základě rozhodnutí představitelů NATO a Ukrajiny se v letech 2010 a 2011 ukrajinské ozbrojené síly zapojí do 15. a 16. rotace NRF. Obě strany povaţují tento způsob spolupráce z hlediska standardizace a dosahování interoperability za nejefektivnější.172 Moţnost zapojení ukrajinských jednotek do rotace NRF svědčí o skutečném pokroku v rámci organizace a fungování ozbrojených sil Ukrajiny.
170
Viz Military expert comments on Ukraine´s prospects in arms sector. Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2007): White Book 2006: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2008): White Book 2007: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2009): White Book 2008: Defence Policy of Ukraine. Ministerstvo Oborony Ukrajini (2010): Bila Kniga 2009: Zbrojni sili Ukrajini. 172 Viz Defence chiefs says Ukrainian army units will participate in NATO Response Force in 2010 and 2011. 171
73
4.3.2.4 Transparentnost plánování a odpovídající legislativní rámec Plánování obrany úzce souvisí s jasným vymezením cílů ozbrojených sil. Jejich primárním úkolem je chránit teritoriální integritu a národní suverenitu státu. Za tímto účelem by měly být schopny čelit hlavním výzvám a hrozbám současnosti, kterými jsou především šíření zbraní hromadného ničení, mezinárodní terorismu a vojensko-politické a jiné nestability v okolních zemích.173 Za obranné plánování, které by mělo být v souladu s pravidelně aktualizovaným Strategickým obranným přehledem, jeţ je tvořen na základě Strategického obranného bulletinu Ukrajiny do roku 2015, odpovídá generální štáb. Ukrajina se snaţí realizovat plánování obrany s ohledem na dostupné kapacity, a to nejen z hlediska vybavení a počtu příslušníků ozbrojených sil, ale také z hlediska omezených finančních prostředků. Za pozitivní při zprůhledňování aktivit ministerstva obrany je povaţováno kaţdoroční vydávání tzv. bílé knihy revidující činnost a změny v rámci ozbrojených sil. O určitém pokroku z hlediska slaďování procesů plánování se standardy NATO lze usuzovat z úspěšné participace Ukrajiny na mírových operacích Aliance a na mezinárodních cvičeních. Přibliţování se standardům NATO však ještě není dokončeno a musí pokračovat.174 Úprava legislativního rámce byla zahájena ihned po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991. Během 90. let šlo především o vymezení základních principů organizace a fungování ozbrojených sil, později pak o jejich konkretizaci a specifičtější úpravy, po roce 2000 byla daleko více patrná snaha o dosaţení určité kompatibility s poţadavky a koncepcemi NATO a důraz na implementaci, která však ne vţdy byla důsledná a v souladu s představami západních pozorovatelů.175 Po roce 2005 byly legislativní změny a s nimi související reformní kroky v rámci vojenského a bezpečnostního sektoru ovlivněny politickými spory a nestabilitou v zemi, v důsledku níţ lze hovořit o určité stagnaci. Hlavními oblastmi, kde musí dojít k dalším legislativním úpravám nebo důslednější implementaci jiţ existujícího zákonného rámce, jsou systém obranného plánování, civilní kontrola, určení hranic a činnosti pohraničních kontrol a vymezení kompetencí ministerstva vnitra a ozbrojených sloţek pod ním operujících.176
173
Viz Gerasymchuk, S. (2007): The Case of Ukraine: Legislative provisions, s. 14. Viz NATO-Ukraine Annual Target Plan for the Year 2009 in the Framework of the NATO-Ukraine Action Plan. 175 Vývoj legislativního rámce je přehledně shrnut v úvodním textu podkapitoly 4.3.2 Stav ozbrojených sil na Ukrajině na s. 63. 176 Viz NATO-Ukraine Annual Target Plan for the Year 2009 in the Framework of the NATO-Ukraine Action Plan. 174
74
Další podmínkou, která hraje roli při posuzování připravenosti na vstup do NATO, je akceptace některých smluv či dokumentů upravujících vzájemnou spolupráci a vztahy mezi kandidátskou zemí a členskými státy Aliance. I v tomto směru učinila Ukrajina v předchozích letech významné pokroky. V roce 1995 byla podepsána Dohoda o bezpečnosti mezi vládou Ukrajiny a NATO (ratifikována 2005). Roku 1997 obě strany podepsaly Memorandum porozumění ohledně civilního nouzového plánování a připravenosti pro případ katastrofy. V roce 2000 ukrajinský parlament ratifikoval Dohodu o statusu ozbrojených sil PfP (SOFA) a roku 2004 pak ratifikoval Dohodu o podpoře hostitelského národa a podepsal Dohodu o strategické letecké přepravě (ratifikována 2006). V rámci spolupráce s NATO se Ukrajina zavázala podporovat politiku kontroly zbrojení, odzbrojení a neproliferace. V souladu s tímto závazkem se Ukrajina v předchozích letech stala smluvní stranou řady mezinárodních dohod, smluv a iniciativ zaměřujících se na danou problematiku177 (Dohoda Open Skies, Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, Smlouva o nešíření jaderných zbraní, Lisabonský protokol smlouvy STAR I a řada dalších). 4.3.2.5 Rozpočet na obranu a jeho využívání Zásadním problémem rezortu obrany je nedostatečný rozpočet. Objem finančních prostředků se sice v posledních letech průběţně navyšoval s výjimkou roku 2009, kdy se projevil dopad ekonomické krize, jeţ Ukrajinu zasáhla ve druhé polovině roku 2008, nicméně podíl rozpočtu ministerstva obrany na HDP měl klesající tendenci. Podle Zákona o obraně Ukrajiny státní rozpočet vyčleněný pro rezort obrany musí dosahovat alespoň 3% HDP, ale tento cíl se dlouhodobě nedaří naplňovat, coţ má vliv na stav ozbrojených sil z hlediska kvality i kvantity a na průběh reforem. Zatímco v 90. letech se jednalo především o důsledek problematické tranzice země k demokratickému systému a špatného stavu ukrajinské ekonomiky jako celku, po roce 2000 a především po Oranţové revoluci šlo v prvé řadě o negativní vliv politické nestability a nezájem politických špiček o problematiku vojenství a obrany, resp. jejich snahu upřednostňovat jiná, pro veřejnost citlivější a přitaţlivější témata.178 Některé aktivity v rámci programu PfP jsou sice částečně financovány ze strany Svěřeneckého fondu, do kterého dobrovolně přispívají i členské země NATO, nicméně většinu nákladů musí být schopen partnerský stát pokrýt sám.
177
Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine, s. 95-96. Ministry of Defence of Ukraine (2007): White Book 2006: Defence Policy of Ukraine, s. 61-62. 178 Viz Kupchinsky, R. (2009): The Disintegration of the Ukrainian Armed Forces.
75
Graf č. 3: Rozpočet vyčleněný pro Ministerstvo obrany Ukrajiny v letech 2000-2009 (v 179 procentech HDP)
Graf č. 4: Rozpočet vyčleněný pro Ministerstvo obrany Ukrajiny v letech 2000-2009 (v 180 milionech UAH)
179
Viz Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2007): White Book 2006: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2008): White Book 2007: Defence Policy of Ukraine. Ministry of Defence of Ukraine (2009): White Book 2008: Defence Policy of Ukraine. Ministerstvo Oborony Ukrajini (2010): Bila Kniga 2009: Zbrojni sili Ukrajini. 180 Viz Tamtéţ.
76
4.3.3 Závěr Reforma ozbrojených sil Ukrajiny směřuje ke standardizaci organizačních struktur, plánovacích procedur, početního personálního stavu a vybavení v souladu se stanovenými kritérii a principy NATO. Vývojové trendy v oblasti restrukturalizace a adaptace ozbrojených sil na Ukrajině lze označit za shodné s vývojem ve členských zemích Aliance. Cílem je vytvořit kvantitativně méně početné a kvalitativně lépe vybavené expediční síly schopné působit kdekoli na světě, rozmístitelné v krátkém čase, relativně soběstačné a schopné čelit hlavním výzvám současného mezinárodního prostředí, kterými jsou šíření zbraní hromadného ničení, terorismus a nestability různorodého původu od politických nepokojů přes ekonomické či sociální spory aţ po přírodní katastrofy. Důraz je kladen na standardizaci, interoperabilitu, efektivitu, flexibilitu, mobilitu a transparentnost. Tříúrovňová struktura velení a ozbrojených sil je totoţná se strukturami NATO. Stejně jako ve členských státech Aliance i na Ukrajině došlo v předchozích letech k početním redukcím z hlediska personálního obsazení i vybavení. V současné době funguje jak povinná, tak dobrovolná vojenská sluţba, ale do budoucna se počítá se zrušením prvně jmenované a jejím plným nahrazením smluvně podloţenou sluţbou dobrovolnou. Proces náboru příslušníků ozbrojených sil je průběţně zefektivňován, důraz je kladen na zkvalitnění vzdělání a výcviku. Ukrajina aktivně participuje na mírových misích pod záštitou NATO i dalších mezinárodních organizací a účastní se mezinárodních cvičení na svém území i mimo něj. Odpovídající legislativní rámec je průběţně dotvářen a implementován. Z nejproblematičtějších oblastí, které vyţadují další změny v souladu se standardy NATO, je nutné jmenovat nedostatečný rozpočet a podfinancování řady aktivit v rámci rezortu obrany, vybavení ozbrojených sil, sociální zabezpečení (bydlení, lékařská péče, zajištění rodin vojenských příslušníků apod.) a vymezení kompetencí týkajících se ozbrojených sloţek mezi ministerstvy obrany a vnitra. 4.4 POSTOJ UKRAJINY VŮČI NATO 4.4.1 Obecné vymezení problematiky Jedním z kritérií pro vstup do NATO je kladný postoj veřejnosti dané kandidátské země ke členství v Alianci. V této souvislosti je třeba si uvědomit, ţe postoj politické reprezentace, která daný stát zastupuje, se mnohdy od postoje běţných občanů liší. Svou roli sehrává celá řada faktorů od věku a vzdělání přes politickou orientaci aţ po informovanost a zakořeněné předsudky či stereotypy. V případě Ukrajiny jsou tyto rozdíly poměrně markantní. Následující dvě podkapitoly se pokusí prozkoumat tuto problematiku podrobněji. 77
4.4.2 Postoj veřejnosti Názor veřejnosti týkající se vstupu Ukrajiny do NATO je značně rozpolcený. V postojích Ukrajinců lze vysledovat určité regionální odlišnosti vyplývající z etnické struktury, historického a demografického vývoje a ekonomické rozvinutosti. Obecně se o Ukrajině hovoří jako o zemi rozdělené na prozápadně orientovaný západ a proruský východ, coţ je přímým důsledkem hluboce zakořeněné historické zkušenosti uvedených regionů. Zatímco západní oblasti byly do roku 1917 pod rakousko-maďarskou nadvládou, východu vládlo Rusko. I proto se u obyvatel západní části země daleko více rozvinulo ukrajinské národnostní cítění a spíše proti-ruské tendence.181 K ukrajinské národnosti se v zemi hlásí necelých 78% obyvatel, k ruské pak něco málo přes 17%. Počet obyvatel ukrajinského etnika směrem na východ klesá ve prospěch obyvatel ruské národnosti,182 ale celkový počet obyvatel směrem na východ roste v důsledku koncentrace průmyslových kapacit ve východních regionech.183 Rozpory, které se mezi východem a západem projevují, však nejsou vyloţeně etnického rázu, jde spíše o kombinaci různých faktorů (ekonomických, politických, sociálních a dalších). Graf č. 5: Průzkum ukrajinského veřejného mínění – jak byste hlasovali v případě, že by se 184 příští neděli konalo referendum o vstupu do NATO? (v procentech)
Členství v Alianci je většinou obyvatel odmítáno. Jde o dlouhodobý trend. Na počátku 90. let byla míra podpory vstupu do NATO větší a pohybovala se mezi 25-30%, postupně však 181
Viz Larrabee, F. S. (2003): NATO´s Eastern Agenda in a New Strategic Era, s. 88. Viz State Statistics Committee of Ukraine: All-Ukrainian population census 2001. 183 Viz Morelli, V. et al. (2009): NATO Enlargement: Albania, Croatia, and Possible Future Candidates, s. 1718. 184 Viz Razumkov Centre: How would you vote if the referendum on Ukraine´s NATO accession was held the following Sunday? (reccurent, 2002-2009). 182
78
v důsledku deziluze spojené s vývojem v zemi klesala na 14-20%.185 Problémem je obecně nízká míra informovanosti obyvatel o Alianci. Za účelem zlepšení tohoto stavu bylo v Kyjevě v roce 1997 otevřeno Informační a dokumentační centrum NATO, které mělo zlepšit povědomí ukrajinských občanů o organizaci, jejích aktivitách a významu ve vztahu k Ukrajině, coţ se evidentně nepodařilo. Situaci dobře ilustrují průzkumy veřejného mínění zaměřující se na povědomí lidí o NATO. Podle jednoho z nich, jenţ byl realizován v roce 2008, se cítilo být téměř 55% dotázaných respondentů nedostatečně informováno o záleţitostech týkajících se Aliance a pouhých 25% dotazovaných tvrdilo, ţe má dostatek informací.186 Z dalšího průzkumu pak vyplynulo, ţe lidé mají určité znalosti ohledně cílů Aliance a ukrajinské účasti na mírových misích vedených pod záštitou NATO (zhruba 50% dotázaných respondentů), ale ţe chybí povědomí o pomoci poskytované Ukrajině ze strany Aliance v různých oblastech (informovanost potvrdilo 25% dotázaných), o současném stavu spolupráce Ukrajiny a NATO nebo o historii a vývoji Aliance (v obou oblastech potvrdilo určitou informovanost asi 36% respondentů).187 Z této neznalosti pak sekundárně vyplývají zaţité stereotypní názory a předsudky ohledně charakteru Aliance, které se mění jen velmi pozvolna nebo vůbec. Mezi nejčastější argumenty odpůrců vstupu do NATO patří přesvědčení o tom, ţe Aliance je agresivním vojenským blokem provokujícím konflikty, ţe členství v NATO by bylo příliš finančně náročné a ţe by zhoršilo vztahy s Ruskem.188 Graf č. 6: Průzkum ukrajinského veřejného mínění – změnili jste svůj postoj k NATO během 189 let 2004-2007? (v procentech)
185
Viz Kozlovska, O. (2006): A Roadmap for Ukraine´s Integration into Transatlantic Structures, s. 37. Viz Kiev Gorshenin Institute of Management Issues (2008): Defense strategy of the state through the eyes of Ukrainians, s. 9. 187 Viz Razumkov Centre: To what extent are you informed about issues related to NATO? (7 fields). 188 Viz Kozlovska, O. (2006): A Roadmap for Ukraine´s Integration into Transatlantic Structures, s. 41. 189 Viz Razumkov Centre: Did you change during 2004-2007 your attitude toward NATO? 186
79
Prozápadně orientovaná politická reprezentace země, která se dostala k moci po Oranţové revoluci v roce 2004, nebyla v předchozích letech schopna realizovat efektivní informační kampaň a vzhledem k ekonomické situaci v zemi a ke změnám po prezidentských volbách na počátku roku 2010 se zdá být nepravděpodobné, ţe by v blízké budoucnosti byl kladen důraz na zlepšení povědomí veřejnosti o NATO, o spolupráci této organizace s Ukrajinou a z ní plynoucích pozitiv a negativ. Graf č. 7: Průzkum ukrajinského veřejného mínění – jakým typem organizace je NATO 190 v prvé řadě? (v procentech)
Zahraničněpolitická orientace není prioritní záleţitostí veřejnosti. Lidem jde o to, aby si udrţeli či zlepšili svůj ţivotní standard a aby dokázali zabezpečit sebe a svou rodinu. Oranţová revoluce v roce 2004, která vedla ke změnám v politickém vedení, vzbudila v mnoha lidech naděje v lepší budoucnost. Prozápadně orientovaní politici, kteří se tehdy dostali k moci, však nebyli schopni splnit avizované sliby, země se dostala do politického patu a v roce 2008 byla zasaţena ekonomickou krizí. Veřejnost dala najevo svou nespokojenost prostřednictvím prezidentských voleb na počátku roku 2010, v nichţ zvítězil kandidát opozice. Primárním důvodem však nebyla zahraničněpolitická agenda a odpor ke vstupu do NATO, ale spíše neúnosná vnitropolitická situace.
190
Viz Razumkov Centre: What is NATO, first of all (recurrent, 2002-2008).
80
4.4.3 Postoj politické reprezentace Obdobně jako v jiných postkomunistických zemích i na Ukrajině panovala po zisku nezávislosti v roce 1991 určitá euforie a naděje v lepší budoucnost spojená s přibliţováním se západním standardům a s integrací do transatlantických a západoevropských struktur. Prvním prezidentem se stal Leonid Kravčuk, který byl vnímán jako prozápadní politik, jeţ se zaslouţil o určitý zahraničněpolitický odklon od Ruska a navázání vztahů se Západem, o čemţ svědčí celá řada kroků a politických rozhodnutí. Po rozpadu SSSR vytvořily bývalé svazové republiky uskupení CIS, ale Ukrajina se nikdy nestala jeho oficiálním členem, i kdyţ v roce 1991 podepsala chartu organizace (ovšem neratifikovala) a participuje na jejích aktivitách. Ukrajina se dále na základě tzv. Lisabonského protokolu smlouvy START I vzdala
všech jaderných zbraní, které zdědila jako původně svazová republika SSSR. Pokud jde o vztahy s NATO, v roce 1991 se Ukrajina stala členem NACC a v únoru 1995 podepsala Rámcový dokument programu PfP.191 I přes slibované změny se situace v zemi nezlepšovala, lidé byli znepokojeni ekonomickým vývojem a zhoršujícími se vztahy s Ruskem a svou nespokojenost dali najevo v prezidentských volbách v polovině roku 1994, v nichţ zvítězil Leonid Kučma, který sliboval realizaci ekonomických reforem, vymýcení korupce a stabilizaci situace v zemi.192 Leonid Kučma byl vnímán jako proruský politik, ale jeho zahraničněpolitická agenda nebyla směřována primárně na Rusko. Hledal jakousi střední cestu mezi východním sousedem a západními státy a pokračoval v prohlubování vazeb s NATO v rámci programu PfP. Na podzim roku 1995 Ukrajina formálně akceptovala Individuální program partnerství PfP, v červenci 1997 byla podepsána Smlouva o zvláštní spolupráci mezi Ukrajinou a NATO, na jaře 2002 ukrajinský prezident prohlásil, ţe cílem Ukrajiny je stát se členem Aliance, a v listopadu 2002 byl na summitu NATO v Praze přijat Akční plán NATO-Ukrajina.193 Kučmovo působení ve funkci bylo dosti kontroverzní. Ačkoli se podařilo zemi ekonomicky stabilizovat, prohluboval se problém korupce, manipulace s novináři a zastrašování médií a prezident byl obviňován ze snahy o uzurpaci moci ve svůj prospěch. Rok 2004 pro něj představoval zásadní poráţku. Oranţová revoluce, která tehdy proběhla, byla velkým zlomem na ukrajinské politické scéně. Ve zmanipulovaných volbách vyhrál Kučmou podporovaný Viktor Janukovyč, ale odpor ukrajinské veřejnosti a mezinárodního společenství vedl k opakování druhé volby a 191
Viz Ministry of Defence of Ukraine: History of Ukraine-NATO relationship. Viz Kopeček, L. - Kubová, O.: Ukrajina, s. 404-406. 193 Viz Ministry of Defence of Ukraine: History of Ukraine-NATO relationship. 192
81
konečnému vítězství opozičního kandidáta Viktora Juščenka. Výsledkem těchto změn byly politické zmatky způsobené rozpory v původně opozičním táboře tvořeném stranami Viktora Juščenka a Julie Tymošenkové, kteří se nedokázali shodnout na společném postupu, navíc realizované úpravy Ústavy Ukrajiny oslabily moc prezidenta země a posílily roli vlády a parlamentu, výsledkem čehoţ byl politický chaos a stagnace.194 Prezident Juščenko jako prozápadně orientovaný politik usiloval o rychlou integraci země do evropských a transatlantických struktur. V roce 2005 zahájila Ukrajina s NATO tzv. Zintenzivněný dialog a v témţe roce padla zmínka o začlenění země do aliančního programu MAP. V srpnu 2009 pak byla podepsána Deklarace doplňující Smlouvu o zvláštní spolupráci mezi Ukrajinou a NATO. Politická změna v roce 2004 nepřinesla kýţené zlepšení situace v zemi a obyvatelé Ukrajiny dali svou nespokojenost najevo skrze prezidentské volby na počátku roku 2010, v nichţ zvítězil Viktor Janukovyč, který následně prohlásil, ţe současná míra kooperace Ukrajiny a NATO je dostatečná a ţe Ukrajina se členem Aliance nestane.195 Na ukrajinské politické scéně tedy po roce 2004 dominují tři straničtí aktéři a jejich lídři, a to Blok Julie Tymošenkové (Julia Tymošenková), Blok Naše Ukrajina-Národní sebeobrana (dosud byl lídrem Viktor Juščenko, ale vztah strany s ním se v posledních měsících značně oslabil) a Strana regionů (Viktor Janukovyč). Z dalších stran je třeba jmenovat Socialistickou stranu Ukrajiny, Komunistickou stranu Ukrajiny a Blok Lytvyna. Jmenované politické subjekty se z hlediska zahraničněpolitické orientace a preferencí (včetně postoje vůči NATO a moţnosti členství v něm) liší. Stejně tak jsou mezi nimi rozdíly z hlediska pravolevého ideologického zaměření. I proto lze z hlediska podpory těchto stran vysledovat určité regionální rysy (Strana regionů má více stoupenců na východě země, zatímco Blok Julie Tymošenkové či Blok Naše Ukrajina-Národní sebeobrana mají své příznivce spíše v západní části).196 Některé strany, resp. jejich lídři, jsou obecně vnímány jako proruské nebo prozápadní, toto označení je ale v zásadě velmi zjednodušující a nevystihuje situaci zcela přesně. Všichni političtí představitelé státu musejí brát v potaz jak Rusko, které představuje silného politického a ekonomického souseda a partnera, s nímţ je nutné spolupracovat a rozvíjet dobré vztahy, tak západní země. Označení proruský/prozápadní tak spíše zdůrazňuje míru inklinace toho kterého politika vůči ruskému sousedovi na východě a evropským státům na západě.
194
Viz Woehrel, S. (2009): Ukraine: Current Issues and U.S. Policy, s. 1-3. Viz Deutsche Welle: Ukraine spurns NATO membership. 196 Viz Centralna viborča komisija. 195
82
197
Tabulka č. 30: Postoj ukrajinských politických stran/bloků vůči NATO POLITICKÁ POSTOJ VŮČI NATO STRANA/BLOK
Blok Julie Tymošenkové
Blok Naše UkrajinaNárodní sebeobrana
- Podpora integrace země do EU a vzájemně výhodné spolupráce s euroatlantickými strukturami. - Podpora vytvoření efektivního systému kolektivní bezpečnosti v Evropě. - Poţadavek referenda v otázce vstupu země do NATO. - Podpora členství země v NATO.
Strana regionů
- Snaha o obnovení vztahů s Ruskem a o zaujetí pozice mostu mezi východem a západem. - Podpora vstupu země do EU, ale proti vstupu do NATO (Ukrajina by si měla zachovat neutrální status a nepřidávat se k ţádnému bloku). - Poţadavek referenda v otázce vstupu země do NATO.
Socialistická strana Ukrajiny
- Podpora spolupráce s Ruskem a CIS spíše neţ členství v EU či NATO.
Komunistická strana Ukrajiny Blok Lytvyna
- Proti vstupu do NATO. - Proti vstupu do NATO. - Poţadavek referenda v otázce vstupu země do NATO.
4.4.4 Závěr Pokud jde o postoj veřejnosti ke vstupu do NATO, má dlouhodobě negativní charakter. Na počátku 90. let v době euforie a optimismu spojeného se ziskem nezávislosti se podpora členství pohybovala v rozmezí 25-30%, brzy však následoval její pokles na 14-20%. Tento vývoj měl několik příčin, z nichţ nejpodstatnější jsou tyto: -
Politická reprezentace nebyla schopna splnit avizované sliby a naděje obyvatel brzy vystřídala deziluze a nespokojenost s celkovým vývojem v zemi. Zahraničněpolitická agenda (a tedy i otázka vstupu do NATO) nebyla a není pro veřejnost prioritou. Důleţitější je politická a ekonomická situace, ţivotní podmínky a standard obyvatel, kteří touţí přiblíţit se v tomto směru západním zemím.
197
Viz Bloc of Yulia Tymoshenko: Program of the all-Ukrainian union „Batkivshchyna“. Party of Regions (2010): Viktor Yanukovych: Ukraine Will Be a Bridge Between East and West. Party of Regions (2008): The Party of Regions Leader Viktor Yanukovych´s interview to the TV channel „Inter“, program „Podrobytsi (Details)“. Party of Regions (2010): Die Welt: Viktor Yanukovych: „Ukraine looks to Europe with hope“. Ukraine will not join NATO without referendum – PM Tymoshenko. American Institute in Ukraine (2009): NATO and Ukrainian´s Politicians: Time for Political Accountability. Komunistična Partija Ukraini: Programa Komunističnoj Partii Ukraini. Ukrainska social-děmokratična partija: Programa Ukrainskoj socialděmokratičnoj partii. Rada speaker against Ukraine´s accession to NATO membership. Lytvyn´s bloc faction in parliament supports idea of holding referendum on Ukraine´s accession to NATO.
83
-
Míra informovanosti obyvatel o Alianci, jejích cílech a aktivitách je nízká a politikové dosud nebyli schopni a ochotni realizovat efektivní kampaň, která by tento problém řešila. Lidé mají o NATO často zkreslené představy, které vyplývají ze stereotypů a předsudků minulosti, jsou hluboce zakořeněné a nemění se.
Názor veřejnosti ovlivňuje postoj politické reprezentace a naopak. Politikové, chtějí-li být zvoleni, musejí brát v potaz přání svých voličů, zároveň však mohou jejich postoje částečně formovat. Názor ohledně vstupu do NATO, který v současné době lidé většinově zastávají, se v budoucnu můţe změnit. Důleţitá je z tohoto hlediska míra informovanosti o charakteru a cílech Aliance, jeţ můţe být zvýšena prostřednictvím systematické a účinné informační kampaně podnícené politickou reprezentací. Politické subjekty působící na parlamentní úrovni a jejich lídři se navzájem liší z hlediska pravolevé ideologické orientace a zahraničněpolitické agendy a tyto odlišnosti částečně reflektují regionálně-demografické rozdíly na Ukrajině, které mají etnický, ekonomický a historický podtext. Politikové jsou často charakterizováni jako prorusky nebo prozápadně orientovaní, toto označení je však značně zjednodušené a ve skutečnosti vyjadřuje míru inklinace daného politického subjektu či osoby vůči východnímu sousedovi, resp. západním zemím a evropským a euroatlantickým strukturám. V současné době lze v rámci stranického systému najít strany podporující vstup do NATO (Blok Naše Ukrajina-Národní sebeobrana), strany nakloněné členství v Alianci za určitých podmínek (Blok Julie Tymošenkové), strany, které preferují jiné formy spolupráce před začleňováním se do západních struktur (Socialistická strana Ukrajiny), a strany stavějící se proti vstupu do NATO (Strana regionů, Komunistická strana Ukrajiny, Blok Lytvyna). Vezmeme-li v potaz dlouhodobý vývoj postoje ukrajinské politické reprezentace k integraci do NATO od zisku nezávislosti země v roce 1991, lze jednoznačně říci, ţe ţádný z politiků, kteří byli u moci bez ohledu na to, zda byl vnímán jako prorusky nebo prozápadně orientovaný, se nestavěl proti členství v Alianci. Spolupráce s NATO a příprava na začlenění se do této organizace byly systematicky rozvíjeny a je pravděpodobné, ţe tento trend bude pokračovat i nadále, a to navzdory prohlášením nově zvoleného prezidenta Viktora Janukovyče, který dal najevo, ţe současná míra spolupráce s Aliancí je dostatečná a ţe Ukrajina se nestane jejím členem. Je totiţ otázkou, do jaké míry šlo tomuto politikovi o zisk podpory veřejnosti v době před prezidentskými volbami na počátku roku 2010 tedy v době, kdy země řešila spíše vnitropolitická témata a problémy. 84
5. ZÁVĚR Cílem předloţené magisterské práce bylo zhodnotit, zda je Ukrajina v současné době připravena na vstup do NATO či nikoli. Kritéria připravenosti byla určena na základě Studie o rozšiřování NATO takto: Tabulka č. 31: Souhrn kritérií připravenosti na vstup do NATO DIMENZE
KATEGORIE
VOLBY A POLITICKÝ PLURALISMUS
DĚLBA MOCI
STAV DEMOKRACIE
CIVILNĚVOJENSKÉ VZTAHY
RESPEKTOVÁNÍ LIDSKÝCH A OBČANSKÝCH PRÁV A SVOBOD
UKAZATELE -
Pravidelné a spravedlivé volby. Všeobecné a rovné volební právo. Právo ucházet se o úřad. Politický pluralismus. Volení státní zástupci (úředníci). Alternace vládní moci a respekt k výsledkům voleb.
- Fungující systém brzd a rovnovah. - Vyřešení vnitropolitických sporů o pravomoci. - Nezávislost soudnictví. - Rovnost před zákonem. - Princip nediskriminace. - Právo na ţivot, zákaz mučení a nelidského či krutého a poniţujícího zacházení, svoboda myšlení a vyznání, právo na shromaţďování a sdruţování, svoboda projevu, právo na informace, zákaz cenzury. - Respektování práv menšin.
LEGITIMITA DEMOKRACIE
- Stav občanské společnosti. - Respektování státních institucí a demokratických principů ze strany občanů.
TRŢNÍ EKONOMIKA
- Makroekonomická stabilita. - Otevřenost trhu a moţnost svobodného vstupu na něj. - Liberalizace cen a obchodu na národní i mezinárodní úrovni. - Omezená moţnost státních zásahů na trhu. - Adekvátní legislativní rámec.
VYŘEŠENÍ SPORŮ
- Řešení mezinárodních (teritoriálních a etnických) sporů mírovými prostředky bez hrozby či uţití síly.
CIVILNÍ SFÉRA (civilní autorita neboli civilisté volení lidem, který zastupují a vůči němuţ jsou odpovědní)
- Civilisté volení lidem činí jako jediní legitimní rozhodnutí týkající se obrany a pověřují vojsko k příslušným aktivitám. - Civilní autorita vytváří a spravuje právní rámec regulující činnost vojenské sféry. - Civilní autorita (většinou prostřednictvím ministra obrany) má právo neomezeného přístupu k informacím, plánům, rozhodnutím a dokumentům ve sféře vojenské.
85
- Civilní autorita jmenuje civilního člena vlády (ministra obrany), který je odpovědný za řízení ozbrojených sil a dalšího vojenského personálu. - Civilní autorita jmenuje náčelníka generálního štábu. - Civilní autorita schvaluje rozpočet na obranu.
VOJENSKÁ SFÉRA (veškerý personál zaměstnaný ve sluţbách ozbrojených sil či příslušných vládních resortů, který je přímo odpovědný za velení a řízení)
- Vojsko je nástrojem pro národní obranu a je odpovědné civilní autoritě. - Vojenský personál je oddělen od politického procesu a politických sdruţení (ačkoli jednotlivci mají právo vyjadřovat svobodně své politické názory). - Vojsko disponuje určitými pravomocemi v technických vojenských záleţitostech (taktické operace, výcvik, jednání týkající se doktríny apod.). - Náčelník generálního štábu povyšuje a jmenuje vojenské příslušníky, kteří se zavazují plnit své povinnosti, přičemţ přísahu adresují civilní autoritě (nikoli vojenskému veliteli či instituci). - Vojenští důstojníci jsou loajální vůči konceptu civilní kontroly. - Vojsko obvykle nemá jurisdikci vztahující se na civilní záleţitosti nebo civilisty, kteří nejsou jeho členem (k jednání ve sféře civilní musí mít povolení civilní autority). - Vojenské a policejní struktury jsou oddělené a podléhají odlišným ministerským rezortům. - Obě sféry podléhají ve své činnosti národním zákonům, v souladu s nimiţ musí jednat, a jakékoli spory týkající se zákonů řeší nezávislý soud. - Zákony jsou nástrojem, který podřizuje civilní autoritu lidu a vojsko civilní autoritě. - Činnost obou sfér je předmětem veřejné kontroly. - Rozhodnutí týkající se obrany jsou činěna na základě principu konsensu mezi civilní autoritou, vojenskými představiteli a státními úředníky.
STAV OZBROJENÝCH SIL
STRUKTURA, ORGANIZACE, FINANCOVÁNÍ
POSTOJ UKRAJINY VŮČI NATO
PERCEPCE UKRAJINSKÝCH OBČANŮ
- Struktura velení a ozbrojených sil. - Kvalitativní a kvantitativní stav personálu a zbrojního vybavení. - Míra interoperability se silami členských zemí NATO. - Transparentnost plánování a odpovídající legislativní rámec. - Rozpočet na obranu a jeho vyuţívání. - Postoj veřejnosti. - Postoj politické reprezentace.
86
STAV DEMOKRACIE. O Ukrajině rozhodně nelze hovořit jako o konsolidovaném politickém systému. Tato postkomunistická země prošla od vyhlášení nezávislosti v roce 1991 poměrně sloţitou politicko-ekonomickou tranzicí, ale za jednoznačně demokratickou ji dosud označit nelze. Ukrajina je zemí mnoha paradoxů. V některých oblastech učinila zvláště po roce 2004 značné pokroky, v jiných však za západními demokratickými standardy značně zaostává. Z oblastí, které lze hodnotit víceméně pozitivně, je třeba zmínit průběh voleb a politický pluralismus. Všechny prezidentské a parlamentní volby, které se uskutečnily po roce 2004, proběhly dle mezinárodních pozorovatelů v souladu s mezinárodními demokratickými standardy, lidé mohli volit na základě všeobecného, rovného, přímého a tajného práva, mohli si vybírat mezi větším počtem politických subjektů a volení státní zástupci respektovali princip alternace vládní moci a výsledky voleb. Hlavním nedostatkem je v současné době legislativní úprava volebního procesu, která je nedokonalá, nejednotná a po změnách v roce 2007 v některých aspektech poněkud sporná. Princip dělby moci představuje jeden z klíčových problémů ukrajinského politického systému. Nejednoznačné vymezení kompetencí mezi exekutivou a legislativou umoţňuje politickým aktérům realizaci sporných rozhodnutí a kroků, prostřednictvím nichţ často upřednostňují krátkodobé (mnohdy osobní) zájmy před dlouhodobými cíli. Současný právní rámec tak přispívá k politické nestabilitě v zemi. Problém se netýká pouze výkonné a zákonodárné moci, ale i soudnictví, které není zcela nestranné a nezávislé, je ve velké míře ovlivněno korupcí, v lidech vzbuzuje nedůvěru a je jimi vnímáno značně negativně. Ani z hlediska respektování lidských a občanských práv a svobod není situace v zemi ideální. Závaţnými problémy jsou především rostoucí míra xenofobního myšlení a rasově, etnicky, náboţensky či jinak motivovaných útoků, diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnika, příp. jiných znaků, absence propracované migrační a azylové politiky, problematická práce policejních sloţek, jiţ zmíněný neefektivní systém soudnictví a vysoká míry korupce na různých úrovních veřejné správy i samosprávy a v různých sektorech (politika, ekonomika, soudnictví). Za pozitivní lze označit dodrţování zákazu cenzury a pokles míry ovlivňování médií a násilného napadání novinářů. Ačkoli jsou lidé s vývojem v zemi značně nespokojeni, nelze hovořit o krizi legitimity demokracie. Nedůvěra vůči politikům sice po roce 2004 rostla, ale příčinou tohoto trendu nebyl nesouhlas občanů s budováním a dodrţováním demokratických principů a institucí, ale spíše značné rozčarování z nesplněných slibů politické reprezentace, která se dostala k moci 87
díky Oranţové revoluci. Co se občanské společnosti týče, zaznamenala po roce 1991 značný vývoj, přičemţ rok 2004 byl jakýmsi pomyslným mezníkem. V současné době na Ukrajině funguje přes 52 000 nevládních organizací, ale jejich činnost je nadále omezována byrokracií a neodpovídajícím legislativním rámcem. Zásadními nedostatky trţní ekonomiky v zemi jsou netransparentnost a korupce, neadekvátní legislativní úprava a absence efektivních strategií, přílišná byrokratizace omezující přístup podnikatelských subjektů na trh, stále existující obchodní bariéry a v současné době také dopady ekonomické krize a značná makroekonomická nestabilita. Pokud jde o řešení mezinárodních sporů, Ukrajina respektuje závazek neuţití hrozby či násilí a vyuţívá pouze mírových prostředků. V současné době země jedná o demarkaci hranice s Běloruskem, Moldavskem a Ruskou federací. CIVILNĚ-VOJENSKÉ VZTAHY. Civilní kontrola nad ozbrojenými silami na Ukrajině sice funguje, ale ne plně v souladu s demokratickými principy západních zemí. Zásadním problémem je odlišné chápání konceptu „civilní kontroly“, který je na Ukrajině vnímán jako dohled a monitoring a nikoli jako řízení či dozor. Armáda je nadále povaţována za elitní celek dohlíţející na bezpečnost země, jehoţ efektivita by mohla být narušena, pokud by se do řízení zapojily civilní osoby. Legislativní rámec vymezující kompetence jednotlivých sloţek moci vůči ozbrojeným silám trpí mnoha nedostatky. Přímou civilní kontrolu nad vojenskými sloţkami vykonává prezident, který mimo jiné jmenuje vrchní velení ozbrojených sil a dalších vojenských formací, jeho role však není zcela dominantní. Prezidentova pozice můţe být a je oslabována parlamentem, který musí některé prezidentovy návrhy a rozhodnutí odsouhlasit a zároveň určuje rámec fungování ozbrojených sil, a to zvláště z hlediska financí, regulace početního stavu personálu a struktury. Dalším závaţným problémem je existence ozbrojených sloţek operujících pod ministerstvem vnitra, které se početně vyrovnají ozbrojeným silám spadajícím do kompetence ministerstva obrany. Tento fenomén představuje potenciální riziko z hlediska koordinace akcí, jejich transparentnosti a kontroly. Pozitivní je, ţe ze strany vojenského personálu nedochází k závaţnému překračování vymezených kompetencí a ukrajinská armáda respektuje civilní autoritu, zůstává neutrální a nezapojuje se do vnitropolitických šarvátek ve snaze ovlivnit dění v zemi ve svůj prospěch. STAV OZBROJENÝCH SIL. Realizace reformy ozbrojených sil probíhá v souladu s kritérii NATO a směřuje ke standardizaci organizačních struktur, plánovacích procedur, početního personálního stavu a vybavení. Vývojové trendy z hlediska transformace ozbrojených sil na Ukrajině jsou shodné s vývojem ve členských zemích Aliance. Cílem je 88
vytvořit kvantitativně méně početné a kvalitativně lépe vybavené expediční síly schopné působit kdekoli na světě, rozmístitelné v krátkém čase, relativně soběstačné a schopné čelit hlavním výzvám současného mezinárodního prostředí, kterými jsou šíření zbraní hromadného ničení, terorismus a nestability politického, ekonomického, sociálního či jiného původu. Důraz je kladen na standardizaci, interoperabilitu, efektivitu, flexibilitu, mobilitu a transparentnost. V předcházejících letech došlo v rámci ukrajinských ozbrojených sil k významné početní redukci z hlediska personálního obsazení i vybavení a proběhla standardizace struktury velení v souladu s poţadavky NATO. V současné době funguje jak povinná, tak dobrovolná vojenská sluţba, která má být v několika následujících letech zcela zrušena a nahrazena prvně jmenovanou. Značný pokrok byl učiněn v oblasti vzdělání a výcviku. Ukrajina aktivně participuje na mírových misích pod záštitou NATO i dalších mezinárodních organizací a účastní se mezinárodních cvičení na svém území i mimo něj. Z nejproblematičtějších oblastí, které vyţadují další změny v souladu se standardy NATO, je nutné jmenovat nedostatečný rozpočet a podfinancování řady aktivit v rámci rezortu obrany, vybavení ozbrojených sil, sociální zabezpečení (bydlení, lékařská péče, zajištění rodin vojenských příslušníků apod.) a vymezení kompetencí týkajících se ozbrojených sloţek mezi ministerstvy obrany a vnitra. POSTOJ UKRAJINY VŮČI NATO. Postoj veřejnosti ke vstupu do NATO má dlouhodobě negativní charakter. Hlavní příčinou tohoto trendu je především neschopnost a neochota politické reprezentace realizovat efektivní informační kampaň, která by zvýšila míru povědomí veřejnosti o Alianci, jejích cílech a aktivitách. Lidé mají o NATO často zkreslené představy, které vyplývají ze stereotypů a předsudků minulosti, jsou hluboce zakořeněné a nemění se. Navíc řada občanů Ukrajiny bere zahraničněpolitickou agendu jako druhořadou záleţitost, soustředí se spíše na vnitropolitická témata a ve volbách se rozhoduje podle schopnosti toho kterého politika či politické strany zlepšit celkovou situaci v zemi a přispět tak ke zvýšení ţivotního standardu obyvatel. Názor ohledně vstupu do NATO, který v současné době lidé většinově zastávají, se v budoucnu můţe změnit, a to prostřednictvím systematické a účinné informační kampaně podnícené politickou reprezentací. Politikové, chtějí-li být zvoleni, musejí brát v potaz přání svých voličů, zároveň však mohou jejich postoje částečně formovat. Politické subjekty působící na parlamentní úrovni se navzájem odlišují z hlediska pravolevé ideologické orientace a zahraničněpolitické agendy a tyto rozdíly částečně reflektují regionálně-demografické diference na Ukrajině, které mají etnický, ekonomický a historický podtext. Politikové bývají charakterizováni jako prorusky 89
nebo prozápadně orientovaní. Toto zjednodušené označení vyjadřuje míru inklinace daného politického subjektu či osoby vůči východnímu sousedovi, resp. západním zemím a evropským a euroatlantickým strukturám. V současné době lze v rámci stranického systému najít strany podporující vstup do NATO (Blok Naše Ukrajina-Národní sebeobrana), strany nakloněné členství v Alianci za určitých podmínek (Blok Julie Tymošenkové), strany, které preferují jiné formy spolupráce před začleňováním se do západních struktur (Socialistická strana Ukrajiny), a strany stavějící se proti vstupu do NATO (Strana regionů, Komunistická strana Ukrajiny, Blok Lytvyna). Pokud jde o dlouhodobý vývoj postoje ukrajinské politické reprezentace k integraci do NATO od zisku nezávislosti země v roce 1991, lze jednoznačně říci, ţe ţádný z politiků, kteří byli u moci bez ohledu na to, zda byl vnímán jako prorusky nebo prozápadně orientovaný, se nestavěl proti členství v Alianci a je pravděpodobné, ţe tento trend bude pokračovat i nadále, a to navzdory prohlášením nově zvoleného prezidenta Viktora Janukovyče, který dal najevo, ţe současná míra kooperace s NATO je dostačující. Cílem této práce nebylo posuzovat ochotu Ukrajiny stát se členem Aliance nebo předpovědět, jestli a s jakou pravděpodobností do NATO skutečně vstoupí. Záměrem bylo pouze zhodnotit, zda v současnosti splňuje kritéria poţadovaná ze strany Aliance či nikoli, přičemţ z výše uvedeného vyplývá, ţe Ukrajina v současné době není na vstup do NATO připravena, ale má jednoznačný potenciál k tomu, aby stanovená kriteria v budoucnu splnila. Vše bude záleţet na ochotě a schopnosti politické reprezentace realizovat další reformy ve výše uvedených oblastech, vnitropoliticky a ekonomicky stabilizovat zemi zasaţenou ekonomickou krizí a vymanit se z politického chaosu a stagnace předchozích let.
90
SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ (Ověřeno ke dni 23. 4. 2010.) PRIMÁRNÍ ZDROJE Bloc of Yulia Tymoshenko: Program of the all-Ukrainian union „Batkivshchyna“, on-line text (http://www.ibyut.com/partyprogram.html). Centralna viborča komisija (http://www.cvk.gov.ua/). Centralna viborča komisija Ukrajini: Vibori narodnich děputativ 2006 (http://www.cvk.gov.ua/pls/vnd2006/w6p001). Centralna viborča komisija Ukrajini: Vibori narodnich děputativ 2007 (http://www.cvk.gov.ua/pls/vnd2007/w6p001). Centralna viborča komisija Ukrajini: Vibori preziděnta Ukrajini 2004 (http://www.cvk.gov.ua/pls/vp2004/wp0011). Centralna viborča komisija Ukrajini: Vibori preziděnta Ukrajini 2010 (http://www.cvk.gov.ua/pls/vp2010/WP0011). Constitution of Ukraine, on-line text (http://www.president.gov.ua/en/content/constitution.html). European Court of Human Rights (2010): Analysis of Statistics 2009, on-line verze (http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/89A5AF7D-83D4-4A7B-8B916F4FA11AE51D/0/Analysis_of_statistics2009.pdf). Human Rights Council (2008): Promotion and protection of all human rights, civil, political, economic, social and cultural rights, including the right to development. Mission to Ukraine, A/HRC/7/14/Add.2, 28 February 2008, on-line verze (http://daccess-ddsny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G08/111/49/PDF/G0811149.pdf?OpenElement). Human Rights Council (2008): Universal periodic review. Ukraine, A/HRC/8/45, 3 June 2008, on-line verze (http://daccess-ddsny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G08/140/79/PDF/G0814079.pdf?OpenElement). Human Rights Council (2009): Enhancement of international cooperation in the field of human rights, A/HRC/13/19, 30 December 2009, on-line verze (http://daccess-ddsny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G10/100/05/PDF/G1010005.pdf?OpenElement). Human Rights Council (2009): Promotion and protection of all human rights, civil, political, economic, social and cultural rights, including the right to development. Mission to Ukraine, A/HRC/10/21/Add.4, 9 February 2009, on-line verze (http://daccess-ddsny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G09/106/64/PDF/G0910664.pdf?OpenElement). International Court of Justice: Maritime Delimination in the Black Sea (Romania v. Ukraine), Press Release, No. 2009/9, 3 February 2009, on-line verze (http://www.icj91
cij.org/docket/files/132/14985.pdf#view=FitH&pagemode=none&search=%22UKAINE% 20ROMANIA%22). Kiev Gorshenin Institute of Management Issues (2008): Defense strategy of the state through the eyes of Ukrainians, Project of the Country, 2008, on-line verze (http://www.kipu.org.ua/Sotsyalog_en_projects_n1.html). Komunistična Partija Ukraini: Programa Komunističnoj Partii Ukraini, on-line text (http://www.kpu.net.ua/program/). Law On Democratic Civil Control over Military Organization and Law Enforcement Bodies of the Country, 29 July 2003, on-line text (http://zakon.rada.gov.ua/cgibin/laws/anot.cgi?nreg=975-15). Ministerstvo Oborony Ukrajini (2010): Bila Kniga 2009: Zbrojni sili Ukrajini, Kyiv, Ministerstvo Oborony Ukrajini 2010, on-line verze (http://www.mil.gov.ua/files/white_book/WB2009_ukr.pdf). Ministerstvo zakordonnich sprav Ukraini (1995): Ugoda pro bězpěku miž urjadom Ukrajini i Organizacijeju Pivničnoatlantičnogo Dogovoru, Brjussel, 13 běreznja 1995, online text (http://www.mfa.gov.ua/mfa/ua/publication/content/1786.htm). Ministry of Defence of Ukraine (2006): White Book 2005: Defence Policy of Ukraine, Kyiv, Zapovit Publishing house 2006, on-line verze (http://www.mil.gov.ua/files/white_book_eng2005.pdf). Ministry of Defence of Ukraine (2007): White Book 2006: Defence Policy of Ukraine, Kyiv, Ministry of Defence of Ukraine 2007, on-line verze (http://www.mil.gov.ua/files/white_book_eng2006.pdf). Ministry of Defence of Ukraine (2008): White Book 2007: Defence Policy of Ukraine, Kyiv, Ministry of Defence of Ukraine 2008, on-line verze (http://www.mil.gov.ua/files/white_book/white_book_en2007.pdf). Ministry of Defence of Ukraine (2009): White Book 2008: Defence Policy of Ukraine, Kyiv, Ministry of Defence of Ukraine 2009, on-line verze (http://www.mil.gov.ua/files/white_book/wb_2008_en.pdf). Ministry of Defence of Ukraine: History of Ukraine-NATO relationship, on-line text (http://www.mil.gov.ua/index.php?lang=en&part=cooperation&sub=history). Ministry of Defence of Ukraine: The History of the Armed Forces of Ukraine, on-line text (http://www.mil.gov.ua/index.php?lang=en&part=history&sub=history). National Centre of Euro-Atlantic Integration of Ukraine: Strategy of Ukraine-NATO Relations: Retrospective Observation, on-line text (http://www.nceai.gov.ua/76.374.0.0.1.0.phtml). NATO-Ukraine Annual Target Plan for the Year 2009 in the Framework of the NATOUkraine Action Plan, on-line verze 92
(http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2009_03/20090303_b090213-NUATP2009-eng_.pdf). North Atlantic Treaty Organization (1991): Declaration on Peace and Cooperation issued by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council („The Rome Declaration“), 8 November 1991, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_23846.htm?selectedLocale=en). North Atlantic Treaty Organization (1991): The Alliance´s New Strategic Concept agreed by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council, 7-8 November 1991, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_23847.htm). North Atlantic Treaty Organization (1994): Partnership for Peace: Framework Document issued by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council, 10-11 January 1994, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_24469.htm). North Atlantic Treaty Organization (1995): Study on NATO Enlargement, 3 September 1995, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_24733.htm). North Atlantic Treaty Organization (1997): Charter on a Distinctive Partnership between the North Atlantic Treaty Organization and Ukraine, 9 July 1997, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_25457.htm?selectedLocale=en). North Atlantic Treaty Organization (1999): Defence Capabilities Initiative, Press Release NAC-S(99)69, 25 April 1999, on-line text (http://www.nato.int/docu/pr/1999/p99s069e.htm). North Atlantic Treaty Organization (1999): Membership Action Plan (MAP) approved by the Heads of State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council, 24 April 1999, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_27444.htm). North Atlantic Treaty Organization (1999): The Alliance´s Strategic Concept Approved by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Washington D.C., 24 April 1999, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/SIDE20FE5F1-B44158DA/natolive/official_texts_27433.htm). North Atlantic Treaty Organization (2001): NATO Handbook, Brussels, NATO Office of Information and Press 2001, on-line verze (http://www.nato.int/docu/handbook/2001/pdf/handbook.pdf). North Atlantic Treaty Organization (2002): NATO-Ukraine Action Plan, 22 November 2002, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/SID-DD2808BEB37FD8AF/natolive/official_texts_19547.htm). North Atlantic Treaty Organization (2002): Partnership Action Plan aggainst Terrorism, 22 November 2002, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_19549.htm). 93
North Atlantic Treaty Organization (2002): Prague Summit Declaration issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Prague, Czech Republic, 21 November 2002, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_19552.htm). North Atlantic Treaty Organization (2004): Enhancing security and extending stability through NATO enlargement, Brussels, NATO Public Diplomacy Division 2004, on-line verze (http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2004_04/2009_03_D8B67F56A5CD4F448 05365DB21B29108_enlargement_eng.pdf). North Atlantic Treaty Organization (2004): Partnership Action Plan on Defence Institution Building (PAP-DIB), 7 June 2004, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_21014.htm). North Atlantic Treaty Organization (2006): Comprehensive Political Guidance Endorsed by NATO Heads of State and Government, 29 November 2006, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_56425.htm?selectedLocale=en). North Atlantic Treaty Organization (2006): Riga Summit Declaration Issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Riga, 29 November 2006, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_37920.htm?selectedLocale=en). North Atlantic Treaty Organization (2007): NATO-Ukraine: A Distinctive Partnership, Brussels, NATO Public Diplomacy Division 2007, on-line verze (http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2007_06/20090304_nato-ukraine2007e.pdf). North Atlantic Treaty Organization (2008): Bucharest Summit Declaration Issued by the Heads of the State and Government participating in the Meeting of the North Atlantic Council in Bucharest on 3 April 2008, 3 April 2008, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/SID-B06B0E6F-27BC3554/natolive/official_texts_8443.htm). North Atlantic Treaty Organization (2009): Declaration on Alliance Security Issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Strasbourg/Kehl, 4 April 2009, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_52838.htm). North Atlantic Treaty Organization (2009): Declaration to Complement the Charter on a Distinctive Partnership between the North Atlantic Treaty Organization, as signed on 9 July 1997, 21 August 2009, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/SID-866AE3B236166052/natolive/official_texts_57045.htm?selectedLocale=en). North Atlantic Treaty Organization: Improving NATO´s capabilities, on-line text (http://www.nato.int/issues/capabilities/index.html). North Atlantic Treaty Organization: Membership Action Plan (MAP), on-line text (http://www.nato.int/cps/en/SID-C8ECE4948621969A/natolive/topics_37356.htm?selectedLocale=en). 94
North Atlantic Treaty Organization: Partnership for Peace Status of Forces Agreement, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/SID-FB928A33C92C4750/natolive/topics_50086.htm?selectedLocale=en). North Atlantic Treaty Organization: Partnership for Peace, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_50349.htm). North Atlantic Treaty Organization: Prague Capabilities Commitments (PCC), on-line text (http://www.nato.int/cps/en/SID-12857281-07335390/natolive/topics_50087.htm). North Atlantic Treaty Organization: The NATO Response Force, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_49755.htm). Organization for Security and Co-operation in Europe (2005): Ukraine. Presidential Election 31 October, 21 November and 26 December 2004, OSCE/ODIHR Election Observation Mission Final Report, Warsaw, Office for Democratic Institutions and Human Rights, 11 May 2005, on-line verze (http://www.osce.org/documents/odihr/2005/05/14224_en.pdf). Organization for Security and Co-operation in Europe (2006): Ukraine. Parliamentary Elections 26 March 2006, OSCE/ODIHR Election Observation Mission Final Report, Warsaw, Office for Democratic Institutions and Human Rights, 23 June 2006, on-line verze (http://www.osce.org/documents/odihr/2006/06/19631_en.pdf). Organization for Security and Co-operation in Europe (2007): Ukraine. Pre-term Parliamentary Elections 30 September 2007, OSCE/ODIHR Election Observation Mission Final Report, Warsaw, Office for Democratic Institutions and Human Rights, 20 December 2007, on-line verze (http://www.osce.org/documents/odihr/2007/12/29054_en.pdf). Organization for Security and Co-operation in Europe (2010): Presidential Election 2010. Post-election Interim Report 8-20 February 2010, OSCE/ODIHR Election Observation Mission, OSCE Office for Democratic Institutions and Human Rights, 23 February 2010, on-line verze (http://www.osce.org/documents/odihr/2010/02/42816_en.pdf). Parliamentary Assembly of Council of Europe (2005): Observation of the presidential election in Ukraine – Re-run second round of the election (26 December 2004), Doc. 10394, Report, 13 January 2005, on-line text (http://assembly.coe.int/main.asp?Link=/documents/workingdocs/doc05/edoc10394.htm). Parliamentary Assembly of Council of Europe (2006): Observation of the parliamentary elections in Ukraine (26 March 2006), Doc. 10878, Report, 8 April 2006, on-line text (http://assembly.coe.int/main.asp?Link=/documents/workingdocs/doc06/edoc10878.htm). Parliamentary Assembly of Council of Europe (2007): Functioning of democratic institution in Ukraine, Doc. 11255, Report, 17 April 2007, on-line text (http://assembly.coe.int/main.asp?Link=/documents/workingdocs/doc07/edoc11255.htm). Razumkov Centre (2008): Prospects of Crimea: Regional Status, National Security & Defence, No. 10, 2008, pp. 19-22, on-line verze (http://www.razumkov.org.ua/eng/files/category_journal/NSD104_eng_2.pdf). 95
Razumkov Centre: Did you change during 2004-2007 your attitude toward NATO?, online text (http://www.razumkov.org.ua/eng/poll.php?poll_id=135). Razumkov Centre: Do you support the activity of the courts in Ukraine (reccurent, 20052009), on-line text (http://www.razumkov.org.ua/eng/poll.php?poll_id=169). Razumkov Centre: Do you support the activity of the police (militia) (reccurent, 20052009), on-line text (http://www.razumkov.org.ua/eng/poll.php?poll_id=172). Razumkov Centre: How would you vote if the referendum on Ukraine´s NATO accession was held the following Sunday? (reccurent, 2002-2009), on-line text (http://www.razumkov.org.ua/eng/poll.php?poll_id=46). Razumkov Centre: Is the situation in Ukraine developing in a right or wrong way? (recurrent, 2004-2009), on-line text (http://www.razumkov.org.ua/eng/poll.php?poll_id=66). Razumkov Centre: Public Opinion Polls (http://www.razumkov.org.ua/eng/socpolls.php). Razumkov Centre: To what extent are you informed about issues related to NATO? (7 fields), on-line text (http://www.razumkov.org.ua/eng/poll.php?poll_id=133). Razumkov Centre: What is NATO, first of all (recurrent, 2002-2008), on-line text (http://www.razumkov.org.ua/eng/poll.php?poll_id=136). State Statistics Committee of Ukraine: All-Ukrainian population census 2001 (http://www.ukrcensus.gov.ua/eng/). The North Atlantic Treaty, Washington D.C., 4 April 1949, on-line text (http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_17120.htm). Ukrainska social-děmokratična partija: Programa Ukrainskoj social-děmokratičnoj partii, on-line text (http://www.usdp.kiev.ua/?mid=148). Venice Commission (2008): Speech by Mr Jan Helgesen, president of the Venice Commission at the 77th Plenary Session, CDL-RA(2008)001, Venice, 12-13 December 2008, on-line text (http://www.venice.coe.int/docs/2008/CDL-RA(2008)001-e.asp). Věrchovna Rada Ukrajini (1997): Pro koncepciju (osnovi děržavnoj politiki) nacionalnoj bězpěki Ukrajini. Postanova Věrchovnoj Rady Ukrajini, on-line text (http://www.nbuv.gov.ua/law/97_bez.html). SEKUNDÁRNÍ ZDROJE Albright, D. E.: Comparative Conceptualization of Civil-Military Relations, World Politics, Vol. 32, No. 4, July 1980, pp. 553-576. American Institute in Ukraine (2009): NATO and Ukrainian´s Politicians: Time for Political Accountability, 8 July 2009, on-line text (http://www.aminuk.org/index.php?idmenu=12&idsubmenu=81&language=en). 96
Amnesty International: Ukraine: Human Rights in Ukraine (http://www.amnesty.org/en/region/ukraine). Baxter, P. - Jack, S. (2008): Qualitative Case Study Methodology: Study Design and Implementation for Novice Researchers, The Qualitative Report, Vol. 13, No. 4, December 2008, pp. 544-559, on-line verze (http://www.nova.edu/ssss/QR/QR13-4/baxter.pdf). Belarus, Ukraine to set up commission for border demarcation, Belarusian Telegraph Agency, 18 January 2010, on-line text (http://www.belta.by/en/news/politics?id=475190). Bland, D. L.: Patterns in Liberal Democratic Civil-Military Relations, Armed Forces & Society, Vol. 27, No. 4, Summer 2001, pp. 525-540. CIA – The World Factbook: Country comparison: Natural gas – proved reserves, on-line text (https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2179rank.html). CIA – The World Factbook: Country comparison: Oil – proved reserves, on-line text (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2178rank.html). Crane, K. - Larrabee, F. S. (2007): Encouraging Trade and Foreign Direct Investment in Ukraine, RAND Corporation, 2007, on-line verze (http://www.rand.org/pubs/monographs/2007/RAND_MG673.pdf). Dahl, R.: O demokracii: průvodce pro občany, Praha, Portál 2001. Defence chiefs says Ukrainian army units will participate in NATO Response Force in 2010 and 2011, Interfax: Ukraine General Newswire, 27 January 2010, on-line text v databázi ProQuest (http://proquest.umi.com/pqdweb?index=6&did=1949624061&SrchMode=1&sid=2&Fmt =3&VInst=PROD&VType=PQD&RQT=309&VName=PQD&TS=1270112296&clientId= 45397). Deutsche Welle: Ukraine spurns NATO membership, Kyiv Post, 5 April 2010, on-line text (http://www.kyivpost.com/news/nation/detail/63208/). Diamond, L.: Defining and Developing Democracy, in: Dahl, R. A. - Shapiro, I. - Cheibub, J. A. (eds.): The Democracy Sourcebook, Massachusetts Institute of Technology 2003, pp. 29-37. Drulák, P. a kol.: Jak zkoumat politiku. Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích, Praha, Portál 2008. Freedom House (ed.): Nations in Transition 2009, on-line verze (http://www.freedomhouse.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=242:nati ons-in-transit-2009&catid=30&Itemid=92). Gerasymchuk, S. (2007): The case of Ukraine: Legislative Provisions, PRIF Research Paper, No. I/7-2007, on-line verze (http://www.hsfk.de/fileadmin/downloads/Ukraine_7.pdf). 97
Gerasymchuk, S. (2008): Research Report on the Second Investigation Level, PRIF Research Paper, No. II/7-2008, on-line verze (http://www.hsfk.de/fileadmin/downloads/Ukraine_2_01.pdf). Hanson, M. (2006): Transition in Ukraine, NATO Parliamentary Assembly, 065 ESCEW 06 E, 2006, on-line text (http://www.nato-pa.int/default.asp?SHORTCUT=915). Hendl, J.: Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace, Praha, Portál 2008. Heritage Foundation: 2010 Index of Economic Freedom: Ranking the Countries, on-line text (http://www.heritage.org/index/Ranking.aspx). Heritage Foundation: 2010 Index of Economic Freedom: Ukraine, on-line text (http://www.heritage.org/index/country/Ukraine). Human Rights Watch: Ukraine: Events of 2008, on-line text (http://www.hrw.org/en/world-report/2009/ukraine). Huntington, S. P.: The Soldier and the State: The Theory and Politics of Civil-Military Relations, Cambridge, Belknap Press of Harvard University Press 1957. IMF estimates Ukraine´s 2009 budget deficit at 6,5% of gross domestic product, Kyiv Post, 18 March 2010, on-line text (http://www.kyivpost.com/news/business/bus_general/detail/62009/). International Institute for Democracy and Electoral Assistance: Voter Turnout (http://www.idea.int/vt/index.cfm). Jarabik, B. - Solonenko, I. (2008): Ukraine, in: Youngs, R. (ed., 2008): Is the European Union Supporting Democracy in its Neighbourhood?, London, European Council on Foreign Relations, pp. 81-98, on-line verze (http://www.isn.ethz.ch/isn/DigitalLibrary/Publications/Detail/?ord516=OrgaGrp&ots591=0c54e3b3-1e9c-be1e-2c24a6a8c7060233&lng=en&id=94972). Klaiber, K. P.: The Membership Action Plan: Keeping NATO´s Door Open, NATO Review, Vol. 47, Iss. 2, Summer 1999, pp. 23-25. Kolisnichenko, O. (2004): Military Reform in Ukraine, Pennsylvania, USAWC Strategy Research Project, 2004, on-line verze (http://www.dtic.mil/cgibin/GetTRDoc?AD=ADA424058&Location=U2&doc=GetTRDoc.pdf). Kopeček, L. - Kubová, O.: Ukrajina, in: Kubát, M. (ed.): Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy, Praha, Eurolex Bohemia 2004, s. 402-431. Kozlovska, O. (2006): A Roadmap for Ukraine´s Integration into Transatlantic Structures, Rome, NATO Defense College, 2006, on-line verze (http://www.isn.ethz.ch/isn/DigitalLibrary/Publications/Detail/?ots591=0C54E3B3-1E9C-BE1E-2C24A6A8C7060233&lng=en&id=20163).
98
Kříţ, Z.: Adaptace Severoatlantické aliance na nové mezinárodní bezpečnostní prostředí. Aplikace přístupů konceptu kooperativní bezpečnosti, Brno, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity 2006. Kuchyňková, P.: Smlouvy o redukci strategických jaderných zbraní (START I, START II, SORT), in: Kuchyňková, P. - Suchý, P. (eds.): Vývoj a výsledky procesů kontroly zbrojení a odzbrojování. Marnost nad marnost?, Brno, Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita v Brně 2005, s. 49-84. Kupchinsky, R. (2009): The Disintegration of the Ukrainian Armed Forces, Jamestown Foundation Blog, 19 October 2009, on-line text (http://jamestownfoundation.blogspot.com/2009/10/disintegration-of-ukrainianarmed.html). Kuzio, T. (2008): Russia/Ukraine: Black Sea Fleet dispute intensifies, Oxford Analytica, 26 June 2008, on-line verze (http://www.taraskuzio.net/media21_files/40.pdf). Lambroschini, S. (2003): Russia/Ukraine: Prime Ministers Meet Today Over Tuzla Dam Dispute, Radio Free Europe/Radio Liberty, 24 October 2003, on-line text (http://www.rferl.org/content/article/1104782.html). Larrabee, F. S. (2003): NATO´s Eastern Agenda in a New Strategic Era, RAND Corporation, 2003, on-line verze (http://www.rand.org/pubs/monograph_reports/2005/MR1744.pdf). Lipset, S. M.: Homo politicus. Społeczne podstawy polityki, Warszawa, Wydawnictwo Naukowe PWN 1995. Lytvyn´s bloc faction in parliament supports idea of holding referendum on Ukraine´s accession to NATO, Nacionalna Radiokompania Ukraini, 29 January 2008, on-line text (http://www.nrcu.gov.ua/index.php?id=148&listid=59553). Máša, P.: Evropská samozřejmost sebestředné Ukrajiny, Mezinárodní politika, roč. 33, č. 4, duben 2009, s. 15-17. Military expert comments on Ukraine´s prospects in arms sector, BBC Monitoring Former Soviet Union, 12 December 2008, on-line text v databázi ProQuest (http://proquest.umi.com/pqdweb?index=20&did=1611092161&SrchMode=1&sid=2&Fm t=3&VInst=PROD&VType=PQD&RQT=309&VName=PQD&TS=1270112902&clientId =45397). Mlejnek, J. (2004): Ukrajinské volby – krajina před čtvrtým kolem, Revue Politika, roč. 2, č. 10, 20. prosince 2004, on-line text (http://www.revuepolitika.cz/clanky/734/ukrajinskevolby-krajina-pred-ctvrtym-kolem). Molchanov, M. A. (2003): Ukraine´s European Choice: Pitfalls and Prospects, Ottawa, NATO Office of Information and Press, 2003, on-line verze (http://www.nato.int/acad/fellow/01-03/molchanov.pdf).
99
Morelli, V. et al. (2009): NATO Enlargement: Albania, Croatia, and Possible Future Candidates, CRS Report for Congress, 14 April 2009, on-line verze (http://www.fas.org/sgp/crs/row/RL34701.pdf). Most Ukrainians do not want politician for prime minister, Kyiv Post, 1 March 2010, online text (http://www.kyivpost.com/news/politics/detail/60731/). Nanivska, V. (2001): NGO Development in Ukraine, Kyiv, International Centre for Policy Studies, July 2001, on-line verze (http://www.icps.com.ua/files/articles/36/71/ngo_development_eng.pdf). Neutze, J. - Karatnycky, A. (2007): Corruption, Democracy, and Investment in Ukraine, Policy Paper, Washington D.C., Atlantic Council of the United States, October 2007, online verze (http://www.isn.ethz.ch/isn/DigitalLibrary/Publications/Detail/?ots591=0C54E3B3-1E9C-BE1E-2C24A6A8C7060233&lng=en&id=91828). Party of Regions (2008): The Party of Regions Leader Viktor Yanukovych´s interview to the TV channel „Inter“, program „Podrobytsi (Details)“, 17 March 2008, on-line text (http://www.partyofregions.org.ua/eng/faces/47de4974162a4/). Party of Regions (2010): Die Welt: Viktor Yanukovych: „Ukraine looks to Europe with hope“, 13 January 2010, on-line text (http://www.partyofregions.org.ua/eng/faces/4b4dd7f0dd321/). Party of Regions (2010): Viktor Yanukovych: Ukraine Will Be a Bridge Between East and West, 17 February 2010, on-line text (http://www.partyofregions.org.ua/eng/faces/4b7bede50621b/). Polyakov, L. (2009): The Challenge of Transforming Ukrainian Armed Forces: How Science Supports Armed Forces´ Development, Information & Security: An International Journal, Vol. 23, No. 1, 2009, pp. 27-31, on-line verze (http://infosec.procon.bg/v23/Polyakov.pdf). Pondová, S. (2004): Jak správně chápat program Partnerství pro mír, NATO Review, roč. 52, č. 1, jaro 2004, on-line text (http://www.nato.int/docu/review/2004/issue1/czech/art2.html). Rada speaker against Ukraine´s accession to NATO membership, Kyiv Post, 21 October 2009, on-line text (http://www.kyivpost.com/news/nation/detail/51085/). Rossi, P. H. - Lipsey, M. W. - Freeman, H. E.: Evaluation: A Systematic Approach, Thousand Oaks, Sage Publications, Inc. 2004. Russia, Ukraine to resume maritime border talks in June, RIA Novosti, 23 January 2009, on-line text (http://en.rian.ru/russia/20090123/119771781.html). Říchová, B.: Přehled moderních politologických teorií, Praha, Portál 2000.
100
Smith, S.: New Approaches to International Theory, in: Baylis, J. - Smith, S. (eds.): The Globalization of World Politics. An Introduction to International Relations, Oxford, Oxford University Press 1997, pp. 165-190. Stake, R. E.: The Art of Case Study Research, Thousand Oaks, Sage Publications, Inc. 1995. Stockholm International Peace Research Institute: SIPRI Arms Transfers Database (http://www.sipri.org/research/armaments/transfers/databases/armstransfers). Sushko, O. - Prystayko, O.: Ukraine, in: Freedom House (ed.): Nations in Transit 2009, pp. 555-574, on-line verze (http://www.freedomhouse.hu/images/nit2009/ukraine.pdf). Transdniestria not to interfere with Ukrainian-Moldovan border demarcation, Kyiv Post, 29 January 2010, on-line text (http://www.kyivpost.com/news/nation/detail/58289). Transparency International: Corruption Perceptions Index 2009, on-line text (http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/2009/cpi_2009_table). Tymoshenko: Ukraine, Moldova should resolve all disputable issues about border demarcation, Kyiv Post, 1 February 2010, on-line text (http://www.kyivpost.com/news/nation/detail/58389). Ukraine will not join NATO without referendum – PM Tymoshenko, RIA Novosti, 19 January 2008, on-line text (http://en.rian.ru/world/20080119/97351093.html). Ukraine´s economy in 2009 had its worst contraction in 15 years, Kyiv Post, 18 February 2010, on-line text (http://www.kyivpost.com/news/business/bus_general/detail/59908/). Ukraine´s gross foreign debt reaches 93,5% of gross domestic product, Kyiv Post, 17 March 2010, on-line text (http://www.kyivpost.com/news/business/bus_general/detail/61945/). Ukrainian inflation accelerates to 1,9% in February, Kyiv Post, 9 March 2010, on-line text (http://www.kyivpost.com/news/business/bus_general/detail/61267/). Woehrel, S. (2009): Ukraine: Current Issues and U.S. Policy, CRS Report for Congress, 13 August 2009, on-line verze (http://fas.org/sgp/crs/row/RL33460.pdf). Yekhanurov: Ukrainian armed forces will not interfere in politics, Kyiv Post, 21 March 2009, on-line text (http://www.kyivpost.com/news/nation/detail/37974/). Yin, R. K.: Applications of Case Study Research, Thousand Oaks, Sage Publications, Inc. 2003. Zakaria, F: Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě, Praha, Academia 2005.
101
