Případové studie a příklady dobré praxe v ekoturismu

Interdisciplinární, informaticko-kognitivní, lingvistický a modulární rozvoj studia CZ.1.07/2.2.00/28.0104

Případové studie a příklady dobré praxe v ekoturismu Zpracovala: MgA. Darja Milošová

CÍL KAPITOLY 

Cíl 1. Uvést příklady dobré praxe v ekoturismu zejména v zemích třetího světa.



Cíl 2. Seznámit čtenáře s různými typy praktického využití potenciálu ekoturistických destinací a s jejich pozitivními i negativními vlivy na prostředí destinace.



Cíl 3. Naučit se vytvářet samostatné produkty v oblasti cestovního ruchu zaměřené na ekoturismus, tzn. využití přírodních krás, potenciálu národních parků, etnicky zajímavých destinací, apod.



Cíl 4. Seznámit čtenáře s hrozbami, pramenícími z necitlivého využívání přírodních krás v ekoturismu

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ POJMY Praktické vytváření produktů ekoturismu, příklady dobré praxe v ekoturismu ve světě, hrozby špatného využití potenciálu v ekoturismu

ČASOVÁ NÁROČNOST 60 minut

IKLIM

1/29


ÚVOD Cestovní ruch je v oblasti služeb jedním z nejrychleji rostoucích odvětví ekonomiky pro většinu zemí nejen třetího světa a zaměstnává ve světě přes 120 miliónů lidí. Lidé z vyspělých zemí stále více touží po poznání přírodních krás, rázovitosti jednotlivých zemí, tradičních kultur a etnických rozdílností. Rozvoj cestovního ruchu trvale přináší ekonomický zisk jak při incomingových aktivitách, tak i outgoingovým cestovním kancelářím po celém světě. Cestovní ruch a zvýšený pohyb osob s ním související přináší jak pozitivní, tak i negativní dopady na navštívená místa z hlediska vlivu na přírodní prostředí a místní kulturu. Zatímco cestovní ruch obvykle přináší obrovské ekonomické výhody v dané oblasti, jako je například vyšší zaměstnanost či zlepšení infrastruktury země, musí se brát v potaz i jeho případné nevýhody, které přináší. Příliš velký turismus může vést k ničení životního prostředí a také ke ztrátě hodnot lokálních kultur. Ekoturismus je nejlepším způsobem rozvoje turismu v oblastech, kde je kladen důraz na to, aby byly zachovány v neměnném stavu. Zejména v zemích třetího světa lidé pochopili, že je zvýšený zájem o návštěvu místních přírodních krás. Tento zájem má rostoucí tendenci a je nezbytně nutné dbát na dodržování přísných pravidel v daných oblastech. Jelikož turistům již nestačilo dané místo pouze navštívit, začaly ve většině přírodně zajímavých oblastí místní firmy nabízet doplňkové aktivity pro návštěvníky. V počátcích turismu, který ve světě masově nastoupil v 60-tých letech minulého století, si místní komunity neuvědomovaly problémy pramenící z vyššího množství lidí přijíždějících byť na krátký čas do určité oblasti. Byl velmi podceněn rozvoj infrastruktury v těchto oblastech a také vliv návštěvníků na původní kulturu a životní prostředí. V navštěvovaných oblastech nebyla vyhovující dopravní síť, nebyly odpovídající ubytovací kapacity, nebyla stanovena pravidla pro pohyb osob v přírodně chráněných územích, přírodních rezervacích a v národních parcích. Až s postupem času

2/29

IKLIM


a s potřebou rozvoje ekoturismu bylo nutné dát přesná pravidla a mantinely pro všechny účastníky cestovního ruchu. Příkladem může být založení národního parku Serengeti v Tanzánii, který i dnes patří k vrcholům afrického safari. Tento národní park byl založen v roce 1951 na ochranu zvířat, zejména na ochranu světového unikátu - migrace obrovských stád pakoňů a zeber. Dnes je tato oblast chráněna pod patronátem UNESCO a ročně ji navštíví stovky tisíc lidí. Tanzanská vláda má obrovské příjmy z každého návštěvníka parku a byla nucena stanovit pravidla na ochranu zvířat a životního prostředí, aby byla zvyšujícím se počtem turistů ekologická rovnováha v národním parku co nejméně narušena. Klíčovým předpokladem pro spojení dvou pilířů, ochrany přírodního prostředí (zejména rezervací a národních parků) a využití jejich krás v ekoturistice, je propracovaný management návštěvnosti těchto oblastí, stanovení pravidel pohybu osob v těchto oblastech a jejich dodržování. V neposlední řadě je také důležité citlivé vytváření produktů cestovního ruchu s ohledem na ochranu přírodního prostředí s maximálním využitím jeho potenciálu.

Případové studie v ekoturismu a diskuse pozitivních i negativních vlivů ekoturismu na místní prostředí Ekoturismus je formou přírodního turismu, který se zaměřuje na prožitek návštěvníků a současně také snížení dopadu zvýšeného pohybu turistů a s tím souvisejících služeb na životní prostředí. Dále je uvedeno několik příkladů, jak turismus negativně ovlivnil životní prostředí i poměry v lokální komunitě. Pozornost bude věnována zemím třetího světa, kde je v současné době tento problém nejpalčivější. Jsou uvedeny také příklady dobré praxe rozvoje ekoturismu.

IKLIM

3/29


Případová studie č. 1 – Indonésie – organizace výstupu na sopku Rinjani Indonésie leží v okolí rovníku. Celá země se skládá ze 17 000 ostrovů, z nichž každý má svou specifickou kulturu a nabízí specifické přírodní krásy. Pojícím krajinným prvkem, který láká turisty z celého světa, jsou vysoké, většinou aktivní sopky, neboť Indonésie leží na tichomořském „ohnivém pásu“. V centrální části ostrova Lombok leží národní park sopky Rinjani, jejíž 3 729 metrů vysoký vrchol vždy lákal turisty k dosažení. V polovině 90-tých let minulého století se objevil místní podnikatel v obci Senaru ležící na úpatí sopky a začal organizovat služby nosičů, místních průvodců a kuchařů. K sobě si vzal pár „vyvolených“, kteří na této činnosti významně bohatli. Vznikla tak obrovská propast mezi ostatními obyvateli vesnice Senaru, kteří pracovali zejména v zemědělství, a těmi, jejichž příjmy pramenily z turismu. Ti, kteří s turisty nepracovali, se rozhodli, že tuto pro ně nepříznivou situaci vyřeší po svém a začali přepadávat ekoturisty. Informace o nebezpečí pro turisty v této oblasti se v roce 2000 dostala i do zahraničních médií (Barrus, 2000). Pod vlivem těchto událostí vznikl pomocí australské neziskové organizace koncept „Rinjani Trek Management Board“ – „Komise pro správu treků na Rinjani“. Jedná se o jedinečné partnerství ekosystému národního parku, turistického průmyslu a lokální komunity. Všechny aktivity se zaměřují na komunitní pokrytí – místní komunita vede v Senaru centrum Rinjani Trek Centre (RTC) a také informační centrum Rinjani Information Centre (RIC) v Sembalun Lawang (dvě nástupní místa pro trek na Rinjani, Obr. 1). Pod vedením organizace Rinjani Trek Management Board (RTMB) jsou obě centra řízena členy zúčastněných stran a dohlížejí na spravedlivém rotujícím systému všech nosičů a průvodců z dané komunity, kteří mají o tuto práci zájem. Starají se o udržování stezek, jejich čistotu, ochranu přírody a také o prodej lokálních výrobků. Příjmy z ekoturismu a jeho aktivit včetně vstupních poplatků na území národního parku jsou věnovány na ochranu, školení a vedení organizace Rinjani Trek Management Board, čímž se zajišťuje udržitelnost celého projektu do budoucnosti.

4/29

IKLIM


Počet turistů není doposud kontrolován, ale byly vytvořeny takové podmínky, aby národní park byl zachován v nezměněné podobě i do budoucnosti a členové lokálních komunit byli spokojeni. Od roku 2002 na úpatí sopky Rinjani nedošlo k žádnému přepadení a jedná se o hojně ekoturisty navštěvovanou oblast.

Obr. 1: Ilustrační mapa výstupu na Rinjani. Zdroj: Rinjani Information Centre

IKLIM

5/29


Obr. 2: Pohled na kráter sopky Rinjani. Foto: Darja Milošová

Obr. 3: Nosiči při výstupu na vrchol sopky Rinjani. Foto: Darja Milošová

6/29

IKLIM


Pozitivní účinek turismu na komunitu Lomboku: 

Zaměstnání pro místní členy komunity jako průvodci (znalost cizích jazyků) či jako nosiči.



Zvýšený příjem pro místní komunitu.



Ženy vytváří rukodělné výrobky, které pomocí svých mužských rodinných příslušníků nabízí turistům.



Zlepšení infrastruktury ve vesnici Senaru a Sembalung Lawang – vytvoření nové silnice.



Příjem pro majitele jednoduchých hotýlků v Senaru.



Příjem od turistů byl využit k nakoupení generátoru pro výrobu energie.



Místní kultura je zachována, mladí muži neodchází do měst, případně na sousední Bali hledat lépe placené zaměstnání.



Členové místní komunity mají udržitelný způsob života, který je podporován dalšími příjmy pramenící z ekoturismu.

IKLIM

7/29


Případová studie č. 2 – Národní park Galapágy Galapágy jsou malé souostroví, které se nachází v okolí rovníku cca 1000 km západně od Ekvádoru (Obr. 4) a je domovem pro neuvěřitelné množství rostlin a zvířat. Význam ekosystému Galapág je také v tom, že díky své izolovanosti je velké množství zvířecích i rostlinných druhů endemických tzn., že se nenachází nikde jinde na světě. Tento fakt umožnil zvířecím i rostlinným druhům, aby se evolučně vyvíjely po dlouhá tisíciletí v izolaci a tím se přizpůsobily místním unikátním podmínkám. Toto bylo zaznamenáno již Charlesem Darwinem a podpořilo jeho teorii evoluce. Téměř 90% území bylo vyhlášeno za národní park. Všechny tyto fakty přispěly k ochraně tak výjimečného přírodního bohatství. Celá oblast byla zapsána na list UNESCO již v roce 1979 a byla vyhlášena za biosférickou rezervaci. Dnes žije na Galapágách 20 000 permanentních residentů. Počet obyvatel se výrazně zvýšil za posledních 20 let, kdy díky rozvoji ekoturismu počet obyvatel vrostl z původních 9000 na současných 20 000 osob.

Obr. 4: Ilustrační mapa Galapág. Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e7/Galapagos%2Bmap.j pg/613px-Galapagos%2Bmap.jpg

8/29

IKLIM


Obr. 5: Pozorování zvířat na Galapágách. Foto: Martina Veselá

Obr. 6: Pozorování zvířat na Galapágách. Foto: Martina Veselá

IKLIM

9/29


Galapágy právem mohou reprezentovat významnou ekoturistickou destinaci (Obr. 5). Jedná se o ekoturismus šetrný k životnímu prostředí, kde se lidé aktivně podílejí na jeho ochraně i díky systému dalšího vzdělávání. V mnoha případech fungujícího ekoturismu se odráží profit z tohoto odvětví zpět na lokální komunitě. Nejinak je tomu na Galapágách. V národním parku Galapágy byla zavedena striktní pravidla a turisté i místní obyvatelé tak musí dodržovat přísná pravidla ochrany životního prostředí: 

Turisté se mohou mezi ostrovy pohybovat pouze na lodích, které mají přesně dané itineráře. Tyto lodě vlastní vždy lokální obyvatelé.



Turisté mohou navštívit jen omezené množství míst na ostrovech. Z tohoto důvodu zůstává převážná část Galapág lidskou činností zcela nedotčena. Zvířata se nesetkala se situací, kdy by se cítila ohrožena případným lovem. Lidí se proto nebojí.



Turisté se pohybují vždy ve skupinách od 10 do 16 osob.



Všichni návštěvníci dostanou přesné informace o tom, jak mají chránit ostrovy, ještě před vstupem na území národního parku.



Každý návštěvník musí zaplatit 110 USD jako poplatek za vstup na území NP.

Navzdory všem těmto pravidlům se vyskytují zdánlivě drobnější problémy pramenící z nadužívání území, například olejové skvrny při provozu lodí, znečišťování a nadužívání vodních zdrojů na ostrovech. Místní lidé mají z ekoturismu důležité příjmy v oblasti, kde by jinak nebyla žádná práce pro většinu obyvatel. Přísun ekoturistů tak vytváří rozsáhlé pracovní příležitosti pro průvodce, majitele restaurací, hotelů, lodí, apod.

10/29

IKLIM


Případová studie č. 3 – Stopování horských goril v Ugandě Na území Ugandy se nachází národní park Bwindi. Bwindi Impenetrable Forest Reserve (Neprostupná lesní rezervace Bwindi). Ta byla založena v roce 1942 a později, v roce 1992, byla změněna na národní park. V roce 1994 bylo území zapsáno pod patronát Světového dědictví UNESCO. Jeho 327 km2 tvoří zejména ostrá horská úbočí porostlá hustou vegetací. Tento terén je jen velmi obtížně přístupný. To, co z národního parku činí jednu ze světových top ekoturistických destinací, je populace horských goril, které je možno pozorovat z bezprostřední blízkosti.

Obr. 7: Pozorování goril horských v NP Bwindi. Foto: Daniel Šmíd

IKLIM

11/29


Obr. 8: Pozorování goril horských v NP Bwindi. Foto: Daniel Šmíd Horské gorily nežijí nikde jinde na světě než v hraničním trojúhelníku tří afrických zemí – Ugandy, Demokratické republiky Kongo a Rwandy. Na světě žije pouze 786 horských goril a z toho polovina této populace je právě v národním parku Bwindi. Tento druh goril nebyl zoologům znám až do roku 1902, kdy bylo potvrzeno, že gorily mohou žít vysoko v horách. K dalšímu výzkumu těchto primátů došlo v 60-tých letech 20. století pod vedení americké zooložky Diane Fossey. Díky jejímu působení v oblasti si gorily zvykly na přítomnost člověka a ona se aktivně zasadila o jejich ochranu. Ostře vystupovala proti pytlákům, kteří se podíleli na trvale klesajícím počtu horských goril. Díky novému managementu národních parků v těchto třech zemích se podařilo zastavit klesající počet goril horských. Od počátku 90-tých let 20. století začala jejich populace opět narůstat a dnes již činí dvojnásobek původního čísla. Ke zvýšení ochrany tohoto ohroženého druhu přispěl i nový ekoturistický projekt, kdy byly vytipovány rodiny horských goril čítající od 9 do 25 členů, které se přátelsky chovaly k lidem. Každý návštěvník, který se chce zúčastnit pozorování goril horských, musí zaplatit 500 USD.

12/29

IKLIM


V Bwindi jsou v současné době 4 rodiny, které každý den přijímají návštěvníky. Každá skupina, která vyráží k horským gorilám, čítá max. 8 osob a je dovoleno gorily pozorovat ze vzdálenosti sedmi metrů po dobu 60 minut. Vybrané finanční prostředky jsou potom použity pro rozvoj lokálních komunit, ochranu zvířat v NP Bwindi, zejména goril horských, jsou placeni místní strážci, stopaři, kteří gorily pozorují 24 hodin a chrání je tak před útoky pytláků. Ročně se tak vybere částka přesahující pět miliónů dolarů. Ekoturistický projekt pozorování horských goril přinesl: 

Pracovní příležitosti pro obyvatele z místní komunity (průvodci, stopaři, nosiči, hotelový personál).



Finance na ochranu horských goril.



Lepší infrastrukturu v místní komunitě.



Výrobu a prodej rukodělných výrobků.



Vytvoření dětského domova pro sirotky, financované z příjmu NP.

Uvedené tři případové studie jsou zároveň příklady dobré praxe využití potenciálu v ekoturistice. Tyto případové studie byly vybrány z tisíců úspěšně fungujících projektů po celém světě. Prvenství v ochraně přírody a ekoturistice jistě mají vyspělé státy, mezi které lze zařadit dobře fungující projekty národních parků v USA (např. pohyb ekoturistů v NP Denali), Austrálii (např. zapojení aborigines do projektů u posvátného monolitu Uhuru), na Novém Zélandu či v Evropě. Země třetího světa se do těchto projektů zapojily sice se zpožděním, nicméně s velkou vervou, a vzniklo mnoho skvěle fungujících ekoturistických projektů. Namátkou lze vyjmenovat například NP Gunung Mulu v malajské části Bornea, ekolodge Cuyabeno v Ekvádoru, indiánské komunity v deštném pralesu v Peru, himálajské projekty podpory venkova a vzdělávání, apod.

IKLIM

13/29


U stávajících i nově vznikajících ekoturistických projektů je nezbytně nutné brát v potaz několik hledisek: 

Všichni obyvatelé místní komunity musí být spokojeni, aby nedocházelo k nevraživosti mezi jednotlivými členy a nebyli ohroženi ekoturisté.



Životní prostředí nesmí být dotčeno zvýšeným přílivem turistů.



Pokud by došlo ke změnám životního prostředí, ekoturisté sem přestanou jezdit.



Velmi blízký kontakt mezi turisty a členy lokální komunity může ovlivnit místní kulturu a změnit žebříček hodnot.



Finanční prostředky pramenící z ekoturismu musí být použity nejenom na ochranu přírody, ale také v obecném prospěchu lokálních komunit (nové pracovní příležitosti, větší možnost vzdělávání dětí i dospělých, zamezení vylidňování venkova, nově vybudovaná infrastruktura – vodovody, elektřina, silnice).



Ekoturistické projekty se musí zabývat otázkou odpadového hospodářství a ochrany životního prostředí vzhledem k většímu počtu lidí v dané oblasti.

Vytváření kvalitních produktů v ekoturismu Poptávka po ekoturistických produktech Dnes již nestačí jet se podívat na „Eifellovku“. Lidé jsou lační zážitků, touží po autenticitě, zachovalém přírodním prostředí a životním stylu místních komunit a jsou ochotni chránit tyto hodnoty (Obr. 9). Zážitek rovná se magické zaklínadlo jedinečnosti. Na počátku devadesátých let minulého století byli občané České republiky schopni jet kamkoliv do zahraničí i za cenu nízkého komfortu. Cestovalo se většinou autobusovou dopravou a ubytování bylo poskytováno v levných hotelech či ve stanech. Při poznávacích cestách dominovala v nabídce klasická náplň poznávacích zájezdů s důrazem na historické pamětihodnosti a přírodní krásy. Nově vznikající cestovní kanceláře nejprve nabízely Evropu a to zejména pobytové zájezdy k moři. Později se přidávaly poznávací zájezdy po Evropě i mimo ni.

14/29

IKLIM


Obr. 9: Vezmi s sebou jen fotografie, zanechej jen otisky nohou. Ilustrační foto: Darja Milošová S postupem času a se vzrůstající kupní silou obyvatelstva klienti cestovních kanceláří i individuální cestovatelé začali požadovat cesty do neobvyklých destinací. Začali se zajímat o „bezpečné dobrodružství“, zaměřené často na ekoturistiku. K tomuto trendu dopomohly i televizní dokumenty, nepřeberné množství cestovatelských promítání a festivalů. Zejména díky rozšíření internetu začaly být informace o vzdálených destinacích daleko dostupnější a organizování cest se značně zjednodušilo. Jako příklad si lze zvolit vytvoření produktu v oblasti expedičního turismu. Expedice je definována jako průzkumná výprava - cesta podniknuta skupinou lidí s předem definovaným cílem. Má většinou vědecký, výzkumný nebo vojenský účel. V současné době vyráží na „expedice“ jakákoliv skupina přátel, která se vydává do zahraničí – ať již individuálně, či využije služeb cestovních kanceláří. Cílem expedicí většinou bývá nějaká ekoturistická destinace a motivací široké spektrum ekoturistických aktivit. Jedná se o odpovědné cestování, obvykle do chráněných území. Důležité je uplatňovat pravidla malého dopadu na navštívená místa a životní prostředí. Často se jezdí v malých skupinách jako alternativa k masové turistice.

IKLIM

15/29


Možné ekoturistické destinace a některé z ekoturistických a expedičních aktivit jsou uvedeny v následujících boxech (Box 1 a Box 2). Box 1: Příklady ekoturistických destinací 

Deštné pralesy (Amazonie)



Arktické oblasti (Grónsko, Špicberky, Antarktida)



Korálové ostrovy (Austrálie a Belize)



Pouště (Sahara, Namíbie a Atacama)



Savany (travnaté oblasti – zejména východní Afrika s množstvím zvěře, vhodné pro safari)



Horské oblasti (Himaláj a Andy)



Vzdálené ostrovy (Galapágy)

Některé země, jako například Belize nebo Kostarika, postavily svůj marketing v cestovním ruchu pouze na ekoturistice. Tento trend je patrný zejména v destinacích, které nemají až takový historicko-kulturní potenciál. Box 2: Příklady ekoturistických aktivit 

Pozorování ptáků v Ugandě



Chůze a treky ve vysokohorských oblastech



Cyklistika



Rafting na Nilu, Zambezi, Coloradu, apod.



Jízda na kánoi v Amazonii či deltě Orinoka



Plavby na lodi např. Antarktida, Severní pól



Safari (pozorování divoce žijících zvířat) v Africe



Lety balonem např. nad pláněmi Serengety, Tanzánie



Jízda na koni



Surfování na Sumatře, v JAR



Koupání a potápění v NP Austrálie, Thajska, Hondurasu

Obecně je dnes expediční turismus chápán jako uskutečnění náročné cesty do destinace bez běžné turistické infrastruktury.

16/29

IKLIM


Expediční turismus do ekoturistických destinací je možné rozdělit podle charakteru jednotlivých cest na různé druhy expedičního turismu: a) Sportovní výkony Expedicemi jsou sportovní výkony až extrémní, kdy se může jednat například o výstup na Mt. Everest a jiné velmi vysoké vrcholy, přechody a návštěva polárních oblastí – Grónsko, Špicberky, dále o projekty jako například Koruna země (výstup na nejvyšší hory všech kontinentů); přechod mongolské pouště Gobi či africké Sahary, sjíždění divokých řek (Nepál – Karnali, Etiopie – Omo, USA – kaňon řeky Colorado); Aljaška – putování na námořních kajacích, podobně jako v Patagonii. Lze uvést příklady osobností, které se podobným projektům v současnosti věnují. Jedná se o nositele myšlenky extrémních sportovních výkonů v ekoturistických oblastech a jsou příklady pro běžnou veřejnost – horolezec Radek Jaroš, polárník Miroslav Jakeš, vodák Robert Kazik, horolezec Peter Hámor, horolezec a vyznavač vodních sportů a etnicky zajímavých oblastí Peter Ondrejovič, dokumentarista a režisér Pavol Barabáš, extrémní potápěč a režisér Steve Lichtag a další. b) Pozorování přírody v odlehlých oblastech Klasické safari ve více či méně navštěvovaných národních parcích a rezervací v Africe. Pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí s důrazem na vznik fotografie - tzv. fotosafari (Obr. 13). Návštěva Galapág, amazonské neprostupné džungle, Bornea, indonéské

Sumatry.

Osobnosti

patřící

k propagátorům

této

formy

návštěv

ekoturistických oblastí jsou například fotografové Petr Slavík, Václav Šilha, Jiří Kolbaba a další. c) Návštěva unikátních etnických skupin v izolovaných oblastech Jedná se o zajímavé oblasti v Africe, Asii a latinské Americe. Etiopie s desítkami různých etnických skupin, etnika na severu Barmy, izolované státy severovýchodní Indie, pralesy ostrova Nová Guinea, náhorní plošina Tibetu, severní oblast Namibie s etniky jako Himba (Obr. 11), Owahimba či Herero, celá oblast západní Afriky, peruánská, ekvádorská či brazilská Amazonie, venezuelská delta řeky Orinoko s indiány kmene Warao. Propagátory tohoto druhu cestování jsou například Rudolf Švaříček, Petr Jahoda, Miloslav Nožina, Miloslav Stingl, dvojice Hanzelka-Zimund.

IKLIM

17/29


d) Festivaly či rituální obřady Náboženské festivaly v Bhútánu (Obr. 10), Tibetu či Indii, etnické festivaly na Papua Nová Guinea, indiánské obřady ve Venezuele či návrat k původní přírodě, přírodní medicíně v Peru, severní oblast Keni a jezera Turkana. e) Dobrovolníci v oblasti životního prostředí Poměrně populární formou cestování do ekoturisticky zajímavých destinací je i pomoc dobrovolníků. Například ochrana právě narozených želv v Kostarice, ochrana souostroví Galapágy

Obr. 10: Tradiční maska na bhútánských festivalech. Foto: Darja Milošová

18/29

IKLIM


Obr. 11: Kmen Himbů v Namibií. Foto: Darja Milošová

Obr. 12: Rodina na Nové Guineji. Foto: Darja Milošová

IKLIM

19/29


Obr. 13: Sloni v NP Chobe, Botswana. Foto: Darja Milošová

Na expedičních cestách organizovaných cestovní kanceláří jsou klienti zavedeni na místa, o kterých lidé často sní, ale jen málo je navštěvují, a to zejména kvůli faktu, že daná místa jsou těžko přístupná. Klienti cestují vždy se zkušenými průvodci, kteří mají za úkol se postarat o jejich bezpečnost a zajistit hladký průběh celé expedice. Podle dané destinace je při přípravě expediční ekoturistické cesty nutné zvolit správný dopravní prostředek. Cestuje se často dle charakteru terénu v autech 4x4, letadlem, pěšky, na lodi, apod. Ekoturistická výprava tohoto charakteru - expedice - má stanoveno startovní datum, konečné datum a přibližný plán cesty. To, co je mezitím, je označováno jako dobrodružství. Ekoturistický průvodce musí vynaložit veškeré organizační schopnosti a znalost místního prostředí, aby vše proběhlo bez jakýchkoliv komplikací. Expediční cesty jsou určeny pro cestovatele, kteří chtějí objevovat dosud západní civilizací málo dotčená místa. Většinou je však takový typ cestování organizačně složitý a náročný jak fyzicky, tak i psychicky. Vyskytnou se jistě zpoždění a změny plánu, na

20/29

IKLIM


která musí být cestovatelé připraveni. Při těchto ekoturistických expedicích však turisté zažijí jedinečné chvíle objevování. Nezáleží ani tak na zvolené destinaci, ale na samotném průběhu cesty, během které zažijí dobrodružství a poznají místní kulturu a přírodní podmínky i sebe sama. Charakter expediční cesty do ekoturistické destinace: 

Expediční cesta je vždy fyzicky i psychicky náročná (je nutné překonávat obtížný terén s chybějící infrastrukturou, typické jsou dlouhé pěší pochody do odlehlých oblastí, cestovatele čeká nejistota při styku s místními obyvateli, kdy jejich reakce mohou být často nevyzpytatelné).



Většinou je finančně poměrně nákladná.



Mnohdy je třeba čelit náročným klimatickým podmínkám (tropické, subtropické, pouštní, vysokohorské či polární oblasti).



Navštěvují se oblasti bez klasické turistické infrastruktury. Úroveň ubytování závisí na zvyklostech, možnostech a mentalitě místního obyvatelstva. Využívají se vlastní stany, jednoduché přístřešky, jeskyně či domorodé příbytky.

Náročnost přípravy expedičních cest: 

Je nutné zajistit potřebná povolení k návštěvě oblasti a vyřídit si víza pro vstup do cizí země, pokud jsou potřeba (hlavní zdroj je www.mzv.cz a ambasády jednotlivých zemí).



Důležité je navázání kontaktu s místními průvodci a znalci prostředí, které chce expedice navštívit. Kontaktovat místní agenturu zastřešující pohyb turistů v dané oblasti.



Nesmí se podcenit náročnost logistiky - např. doprava expedičního vybavení a omezené možnosti stravování.



Zdravotní příprava a rizika spojená s pobytem v daných zemích.

IKLIM

21/29




Vždy musí být přítomen zkušený ekoprůvodce - zkušený cestovatel, krizový manažer i psycholog, který bude umět v napjatých momentech udělat rozhodnutí a stmelit skupinu.



Vždy využívat místní průvodce (guide) se znalostí místního jazyka / dialektu.

Hromadný a individuální cestovní ruch: Výše zmiňované příklady expedičních ekoturistických cest se týkají zejména individuální turistiky, ačkoliv existují i cestovní kanceláře, které podobné cesty dnes dokážou zajistit. Komerčně se dnes vystupuje na Mt. Everest, v organizované expedici lze dosáhnout i obou pólů či přejít Grónsko. Individuální cestovatelé v dnešní době využívají nepřeberného množství informací na internetu a obrovským fenoménem se staly i knižní publikace typu Lonely Planet, Footprint či Rough Guide. Podobné cesty se však vytváří také v oblasti hromadného cestovního ruchu. Existují četné outgoingové cestovní kanceláře, které vytvářejí své ekoturistické produkty. Jedná se „mírnější“ expediční cesty do zajímavých, často ekoturistických destinací. Při vytváření programu zájezdu je důležitá znalost nabídky místních ekoturistických atrakcí a projektů. Dnes již nestačí danou oblast navštívit, ale důležité je vědomí, aby naše návštěva měla co možná nejnižší dopad na místní prostředí a jeho obyvatele. Cestovní kanceláře by při vytváření svých programových nabídek měly brát v potaz i to, s jakým tour operátorem v dané destinaci spolupracují. Měly by zvážit, jestli se jedná je o krátkozrakého „zlatokopa“, nebo se naopak jedná o kvalitního místního tour operátora, který si je vědom, že ekoturisté sem budou jezdit jen do té doby, dokud ráz krajiny, stav životního prostředí i přístup místních obyvatel bude prakticky nedotčen.

22/29

IKLIM


SWOT analýza a stanovení cílů při přípravě a realizaci ekoturistických projektů v praxi Každý ekoturistický projekt, nově vznikající i stávající, by si měl vytvořit své cíle a SWOT analýzu. SWOT analýza byla poprvé více využívána v 60-tých letech 20. století. Jedná se o jednoduchý nástroj v plánování, který pomůže pojmenovat silné a slabé stránky ekoprojektu či produktu v ekoturistice a jeho hrozby a příležitosti. Při plánování mnoho faktorů ovlivňuje úspěšnost projektu a SWOT analýza tak pomáhá v jejich pojmenování. Je to užitečné především při přípravě budoucích scénářů tak, aby projekt mohl být úspěšný s ohledem na životní prostředí a zájem ekoturistů a byl finančně únosný. Příklady faktorů ovlivňující úspěšnost ekoprojektů a produktů ekoturismu Silné stránky: 

Velmi blízký, osobní kontakt s přírodou.



Autentický kontakt s místní kulturou a zvyky.



Poznání sebe sama při cestování, self-couching.



Rychlá možnost změn a improvizace.



Znalý přístup místních průvodců.



Omezený počet turistů zajišťuje dlouhotrvající neměnné prostředí, které láká další turisty v budoucnosti.

Slabé stránky: 

Ovlivňování místních obyvatel.



Přetváření místního prostředí.



Ne vždy jsou účastníci ochotni vzdát se komfortu ve prospěch poznání.



Budování turistické infrastruktury může narušit ráz ekoturistických destinací.

IKLIM

23/29




Diferenciace příjmů místních obyvatel v závislosti na zdrojích, pramenících z cestovního ruchu.

Příležitosti: 

Jedinečný zážitek a životní zkušenost.



Možnost poznat odlehlé kouty naší planety.



Blízký kontakt s místní faunou a flórou.

Hrozby: 

Skupina cestovatelů musí fungovat jako tým, není zde prostor na individuální prosazování.



Expedice není jen otázkou peněz, ale i fyzické a psychické kondice.



Nerespektování místní kultury a zvyků: často ubytování a strava u domorodců.



Nevratné škody na životním prostředí zejména při překročení únosné míry návštěvnosti (škody prostřednictvím činností a chování návštěvníků

–

znečišťování vody, půdy, ovzduší, hluk, lesní požáry, devastace flóry a fauny, poškozování památek, problémy spojené s likvidací odpadu). 

Socio-kulturní změny lokality (změny životního stylu místních obyvatel, změna systému hodnot, střet kultur – ohrožení jejich původního způsobu života, sociální stres).

Vliv cestovního ruchu na rozvoj těchto oblastí může mít dvě stránky: Pozitivní: Cestovní ruch vyvolává ekonomický růst daných oblastí vytvářením nových pracovních příležitostí, koncentruje výrobu spojenou s cestovním ruchem, vytváří se nová infrastruktura, která je používána ve prospěch místních obyvatel, apod. Negativní: Situace, kdy nadměrná koncentrace turistů negativně ovlivňuje místní kulturu, zvyky, způsob života. Často zapříčiňuje obrovskou diferenciaci mezi místními obyvateli (ten,

24/29

IKLIM


kdo pracuje v cestovním ruchu, má daleko vyšší příjmy, než ten, kdo pracuje v zemědělství. Dochází k úmyslnému poškozování dobré pověsti destinace, přepadávání turistů za účelem vytvoření atmosféry strachu, závist mezi místními, apod.).

AKTIVIZAČNÍ OTÁZKY 

Otázka 1. Jakými různými způsoby lze udržet rovnováhu mezi rostoucím cestovním ruchem a vlivem na místní komunitu a životní prostředí?



Otázka 2. Jaké faktory je nutné vzít v potaz při vytváření kvalitních produktů ekoturismu?



Otázka 3. Jaký je rozdíl mezi ekoturistickou expedicí určenou pro pár nadšenců a ekoturistickými cestami určenými pro masovou veřejnost?

ZÁVĚR Mnoho lidí sdílí názor, že ekoturismus, nebo obecněji udržitelný turismus, není možný. Mnoho turistů cestuje do destinací pomocí letadel, které přispívají významně k vytváření skleníkového efektu. Kácení lesů se odráží ve zvýšené potřebě výstavby nových hotelů a další infrastruktury pro turisty, včetně vytvářený soukromých pozemků, které se negativně mohou odrážet na lokální fauně i flóře. Turisté dále kladou zvýšené požadavky na lokální zdroje elektřiny a pitné vody a vytváří větší množství odpadu, který musí být zničen. Turisté mohou často vyžadovat výrobky, které nejsou lokálně k mání a mohou přinést nové nemoci či nové zvířecí druhy do dané oblasti. Vzhledem k tomuto tvrzení tito lidé nazývají ekoturismus hanlivým označením „egoturismus“. Přitom ekoturismus může existovat, pokud jsou ekoturistické produkty dobře připraveny a pokud je kvalitně řešen management ochrany přírody a cíleně snižován negativní vliv ekoturismu na lokální komunity.

IKLIM

25/29


CVIČENÍ, ÚLOHY 

Úloha 1. Nalezněte ve světě či České republice další případy ekoturistických destinací, které fungují. Mají pozitivní dopad jak na turisty, tak i na místní obyvatele.



Úloha 2. Zvolte si jeden fungující ekoturistický projekt z vašeho okolí, oblasti, kterou jste navštívili, apod. a pokuste se vyjmenovat jeho silné a slabé stránky. V čem vidíte příležitost jeho existence a v čem vidíte hrozby?

SOUHRN Ve světě existuje mnoho zcela funkční ekoturistických projektů, které jdou ruku v ruce s lokálními potřebami i potřebami turistů, kteří danou oblast navštíví. Nedochází zde k negativnímu ovlivňování místní kultury. Management místních ekoturistických projektů velmi dobře zvládl skloubení přílivu turistů s potřebami místních komunit a ochrany přírody. Velmi dobře si uvědomuje, že pokud bude oblast životního prostředí zasažena co nejméně a pokud socioekonomická oblast bude v rovnováze, budou také ekoturistické projekty fungovat velmi dobře. V textu byly uvedeny tři z mnoha případů velmi dobře fungujících ekoturistických projektů. Takovýchto projektů lze ve světě najít tisíce. Propagátorem ochrany přírody a ekoturistických destinací byly Spojené státy americké, které již v roce 1872 vyhlásily Yellowstonský národní park jako úplně první na světě. Od té doby vznikly tisíce nových národních parků ve světě vždy se stejným posláním. Kromě národních parků však existují dílčí projekty, které se významně podílejí na přiblížení ekoturistických destinací pro turisty s téměř nulovým dopadem na životní prostředí a život místních komunit. Bez tohoto přístupu by ekoturismu nebyl z dlouhodobého hlediska déle udržitelný a ve světě by počet zachovalých ekoturistických destinací klesal.

26/29

IKLIM


Při vytváření ekoturistických produktů se nesmí zapomínat na možné hrozby a slabé stránky, které by je negativně mohly ovlivnit. Vždy musí být pamatováno na soulad mezi potřebami turistů a místních komunit. Bez tohoto souladu by nebylo myslitelné, aby tyto dvě skupiny společně koexistovaly.

ODPOVĚDI NA OTÁZKY 

Odpověď 1. udržet rovnováhu mezi rostoucím cestovním ruchem a vlivem na místní komunitu a životní prostředí je možné pouze v tom případě, kdy ekoturistické destinace budou mít svá pravidla pro pohyb návštěvníků tak, aby byl co nejmenší dopad na životní prostředí. Pouze kvalitní management ochrany přírody dokáže skloubit potřeby životního prostředí s potřebami místních obyvatel a návštěvníků. Ve světě existuje mnoho kvalitně a dlouhá léta fungujících ekoprojektů, které by měly sloužit jako vzor pro další.



Odpověď 2. Při vytváření nových či úpravy stávajících ekoprojektů by se mělo vycházet z jednoduchého fungujícího modelu SWOT analýzy. Pojmenování silných a slabých stránek projektu, nových příležitostí a případných hrozeb. Jen tak bude možné vytvořit kvalitní ekoprodukt či ekoprojekt.



Otázka 3. Hlavní rozdíl mezi ekoturistickou expedicí určenou pro pár nadšenců a ekoturistickými cestami určenými pro masovou veřejnost jsou většinou cíle, kterých chce expedice dosáhnout. Liší se také náročností příprav, rozpočtem a také v rámci ekoexpedic se zaměřuje na „bezpečné dobrodružství“.

ÚKOL 

Úkol 1. Seznamte se s dalšími příklady dobré praxe ekoprojektů a ekoproduktů, uvedených ve zdrojích - například s vynikajícím managementem národních parků v USA (například pohyb v Denali NP) či Nového Zélandu.



Úkol 2. Nalezněte tři dobře fungující fungujících ekoprojekty v České republice.

IKLIM

27/29


DALŠÍ ZDROJE 

Barrus, J. (2000): Unsafe Trails on Bali and Lombok. Travel@Leisure, červen 2000, http://www.travelandleisure.com/articles/unhappy-trails-onbali-and-lombok



Kotler,

P.

(1994):

Marketing

Management,

Analysis,

Planning,

Implementation and Control, Englewood Cliffs 

Lindberg, K. (1991): Policies for Maximizing Nature Tourism’s Ecological and Economic Benefits. Washington: World Resources Institute.



Rollins, R. (1993). Managing the National Parks. In Dearden, P. and Rollins, R. (Eds.), Parks and Protected Areas in Canada: Planning and Management. (pp. 75-96). Toronto: Oxford University Press.



Ross, S., & Wall, G. (1999b): Ecotourism: towards congruence between theory and practice. Tourism Management, 20(1), 123-132.



Wight, P. (1993): l&tourism: Ethics or Eco-Sell? Journal of Travel Research, Vol. 3, No. 1, pp. 3-9



Woodley, S. (1999). Tourism and Sustainable Development in Parks and Protected Areas. In Nelson, G., Butler, R. W., and Wall, G (Eds.).



http://www.coolgeography.co.uk/GCSE/AQA/Tourism/Sustainable/Case study Sust Tourism.htm



http://www.doc.govt.nz/parks-and-recreation/national-parks/



http://www.bwindiforestnationalpark.com/gorilla-trekking-uganda-bwindisafari.html



http://www.globalvolunteers.org



http://www.nps.gov/dena/planyourvisit/index.htm



http://www.nps.gov/index.htm

28/29

IKLIM




http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=1265



http://www.rinjaninationalpark.com/



http://www.serengetinesmizemrit.cz/



http://www.tourism.gov.bt/activities/festivals

IKLIM

29/29

Případové studie a příklady dobré praxe v ekoturismu

Recommend Documents