THAYENSIA (ZNOJMO) 2001, 4: 19-25.
ISSN 1212-3560
PŘÍNOS GEOMORFOLOGICKÉHO VÝZKUMU V NÁRODNÍM PARKU PODYJÍ V OBDOBÍ 1991-2001 CONTRIBUTION OF GEOMORPHOLOGICAL INVESTIGATION IN THE PODYJÍ NATIONAL PARK IN PERIOD 1991-2001 BEITRAG DER GEOMORPHOLOGISCHEN FORSCHUNG IMNATIONALPARKPODYJÍ (THAYATAL) IN DER PERIODE 1991-2001 Martin
I
Brz
á
k
I,
Karel K i r c hne
r
2
Krajský úřad kraje Iýsočinas, odbor životního prostředí, Palackého 53, 58733 Jihlava 2 Ústav geoniky AV ČR, pobočka Brno, Drobného 28, 602 00 Brno
Abstract: The article deals with geomorphological investigations carried out by authors in the Podyjí National Park (in period 1991-2001). The research was concentrated on the study of gullies, block streams, granite landforms, anthropogenic relieftransformations, morphostructural analysis and geornorphological regionalisation. Keywords: Podyjí National Park, geomorphological investigations
ÚVOD Na území Národního parku (NP) Podyjí probíhaly v uplynulých deseti letech tématicky různorodé geomorfologické výzkumy. Níže uvedený přehled se zaměřuje na výzkum prováděný autory článku spolu s dalšími pracovníky Ústavu geoniky AV ČR, pobočky Brno, uvádí i návaznosti na příbuznou problematiku řešenou dalšími specialisty. V rámci Ústavu geoniky AV ČR byly geomorfologické výzkumy v NP Podyjí řešeny za podpory grantových projektů MŽP ČR GA1774/93, GA AV ČR Č. 31459 ač. A308660111996 a GA ČR č.205/99/0329. V území byly studovány následující geomorfologické problémy ajevy: (1) síť erozních rýh, (2) tluviální sedimenty, (3) reliéfna granitoidních horninách, (4) balvanové proudy, (5) antropogenní transformace reliéfu a ochrana kraj iny, (6) morfostruktumí analýza a regionalizace území, (7) celková morfochronologie území. Geomorfologické výzkumy byly v NP Podyjí prováděny s využitím metody podrobného geomorfologického mapování (např. DEMEKed. 1972) do mapového měřítka 1:5000 a 1: 10.000. V návaznosti na mapování z oblasti Ledových slují (DEMEK,KOPECKÝ1996) byla vyhovena podrobná geomorfologická mapa meandru Šobes (KIRCHNERet al. 1996),
19
která vycházela rovněž z mezinárodní legendy pro podrobné geomorfologické vzájemně srovnatelná. Uvádíme charakteristiku výzkumu dílčích témat a přehled nejdůležitějších kterých bylo za uplynulé období dosaženo. STUDOVANÉ
GEMORFOLOGlCKÉ
PROBLÉMY
mapy aj e výsledků,
A JEVY
Síť erozních rýh Tato síť byla postupně mapována na celém území parku, a to na 10 listech ZM 1: 10000 (BRzÁK 1995a, b). Při mapování byl sledován jednak charakter příčného profilu (Vprofil, neckovitý, rozevřený U-profil a komplikované profily z nich složené), jednak geotechnický charakter horniny, v nichž je rýha zahloubena (skalní hornina/zemina). Celková délka analyzované sítě erozních rýh s.!., včetně úpadů, svahových úpadů a údolí vodních toků mimo řeky Dyje činí asi 140 km. Mimořádně hustá síť erozních rýh je vyvinuta pouze v zeminách, a sice především ve spraších a sprašových hlínách, mocných deluviálních pokryvech, místně rovněž v neogenních štěrkopíscích (sz. okraj plošiny Kraví hory). Proměnlivost délky drobných vodních tokůje podmíněna nejen hydrickým režimem, ale i aktivitou kopytníků (především černé zvěře), kteří prohlubují některé úseky koryt pod úroveň hladiny podzemní vody. Celková délka vodních toků mimo řeky Dyje činila v době mapování asi 45 km. Fluviální sedimenty Na rozdíl od předchozího tématu byl výzkum soustředěn do vlastního údolí Dyje. Vnitřní stavba tělesa nivních sedimentů, kladených všeobecně do holocénu, byla zkoumána na pravém břehu Dyje SZ od Ledových slují. Na plošině vyšší nivní úrovně o relativní výšce asi 4,5 m byly provedeny 4 sondy, které ukázaly, že starší písčité ažjílovité sedimenty kryje na malé části studovaného segmentu štěrková lavice. Z ní byl odebrán vzorek pro valounovou analýzu (BRzÁK 1996, 1998a). Štěrky představují velmi mladé povodňové sedimenty, neboť v nich byl nalezen cihlový valoun. Lokální přítomností štěrků na povrchu vyšší nivní úrovně se sevřené údolí Dyje nad Znojmem odlišuje od Znojemské kotliny a Dyjsko-svrateckého úvalu. Sedimentace štěrku v uvedené výšce je podmíněna malou šířkou údolí a značnou unášecí silou vodního toku za povodně (KIRCHNERet al. 1996). Relikty starších úrovní údolního dna, jakož i těles tluviálních sedimentů se v sevřeném údolí Dyje uchovaly v omezeném rozsahu. Nejrozsáhlejší morfostratigrafická úroveň v Dyjsko-svrateckém úvalu a Znojemské kotlině - V. úroveň sensuZEMAN (1973), též hodonická terasa - se v sevřeném erozním údolí nad Znojmem uchovala především jako svahové spočinky s říčními štěrky (lokality Králův stolec, Býčí skála) a opuštěný meandr (Lipina) ve výšce 30-45 m. V zářezu cesty pod Královým stolcem byl odkopán v souvrství říčních sedimentů stupňovitý profil o výšce přes 6 m. Jednotlivé polohy sedimentů byly charakterizovány pomocí zrnitostních analýz. Přibližný tvar těles štěrkopísků na lokalitách Býčí skála a Králův stolec ukázaly georadarové profily (HUBATKA 1997). Z valounových analýz vyplývají významné rozdíly v petrografickém složení i opracování štěrků z lokalit Býčí skála a Králův stolec jak ve srovnání se štěrky V. úrovně ve Znojemské kotlině, tak s nivními štěrky v údolí Dyje u Ledových slují (BRzÁK 1996, 1998a). Prořezání uvedené úrovně není podmíněno klimaticky, nýbrž především
20
•
tektonicky, což naznačuje její mírná konvergence! se současnou spádovou křivkou Dyje. Komplikovaná sedimentace štěrkopísků V. úrovně je v Brněnské kotli ně kladena do giinzu až mindelu (ZEMAN1973, 1982) a obdobné stáří lze předpokládat ve Znojemské kotlině, zatímco v údolí Dyje nad Znojmemje tato úroveň pravděpodobně poněkud mladší (BRZÁK 1998a). Fluviálně opracované valouny byly zjištěny také na pravém břehu Dyje v oblasti opuštěného meandru Lipina a na levém břehu v oblasti zákrutu Gališ v relativní výšce kolem 12 m (KIRCHNERet al. 1996) a rovněž na spočinku v lokalitě Široké pole ve výšce kolem 26 m (BRZÁK1996). Jejich genetická pozice nebyla dosud vyjasněna. Reliéfna granitoidních horninách Překvapujícím výsledkem výzkumu bylo zjištění, že četnost a typová bohatost skalních tvarůje v oblasti dyjského masívu podstatně větší než v masívu brněnském, rovněž kadomského stáří. Uvažuje se o vlivu menšího tektonického porušení dyjského masívu za variské orogeneze, popř. o větší hloubce denudace (IVAN,KIRCHNER1998b). Specifické formy zvětrávání a odnosu (exfoliační klenby, žokovité bal vany, skalní mísy a žlábkové škrapy) jsou však v oblasti zastoupeny méně než v oblastech variských intruziv Českého masívu. Značné místní rozdíly byly zjištěny geomorfologickou inventarizací a mapováním (KIRCHNER,IVAN1993). Specifikem údolí Dyje jsou balvanové proudy. Pouze na okrajovém svahu a v jeho předpolí byly popsány inselbergy (IVAN,KrRCHNER1995a). Zarovnaný povrch na dyjském masívu je převážně plochý a monotónní. Největší skalní mísy byly zjištěny na lokalitě Na skále. Žlábkové škrapy a viklany byly popsány z lokalit Králův stolec (IVAN,KIRCHNER1998b) a Nad papírnou (BRZÁK2000b). Na posledně jmenované lokalitě vznikla odsedáváním skalní hmoty drobnájeskyně. Balvanové proudy Balvanové proudy byly studovány spolu s přilehlými skalními útvary ajinými typy balvanových akumulací. Sest největších balvanových proudů v obou národních parcích, na něž se váží přirozená bezlesí, leží v samotném údolí Dyje. Podrobný terénní výzkum byl proveden na lokalitě Sealsfieldův kámen (BRZÁK1998b, 1999), Výří skály a na srovnávací svahové ploše Nad papírnou, kde vedle největších skalních útvarů existujíjen drobné balvanové akumulace (BRZÁK2000a, b). Výzkum prokázal jasnou závislost tvorby balvanových proudů na litologii a orientaci svahu vůči foliačním plochám hornin; žádný balvanový proud nevznikl v lukovské jednotce, jej horniny se rozpadaj í především na menší úlomky. Všechny balvanové proudy vznikly na údolních svazích, kde se plochy foliace granitu či ortoruly sklánějí po svahu, a kde se tak balvany uvolňovaly nejintenzívněji. Méně jasná je otázka klimatické podmíněnosti proudů. Největší proudy s nejmenším sklonem se utvářely nejspíše gelit1ukcí, tedy pohybem rozbředlé činné vrstvy po permafrostu. Časové zařazení do rissu či wiirmu vychází z pozice jejich čel pod úrovní významných svahových spočinků s říčními štěrky. V pozdějším teplém a vlhkém období byla z gelit1ukčních proudů vypláchnuta jernnozem, čímž vznikly proudy v současné podobě s rozsáhlými systémy dutin, v nichž často dochází k charakteristické cirkulaci vzduchu. íž
I
Konvergence, resp. divergence je obecně posuzována proti proudu vodního toku
21
AntropogennÍ transformace reliéfu a ochrana krajiny Na geomorfologické výzkumy reliéfu NP Podyjí z minulého období navázalo zkoumání antropogenních transformací reliéfu NP, neboť atraktivní reliéfNP Podyjí obsahuje jedinečné přírodní tvary a v menší míře i antropogenní tvary, které vznikaly v průběhu dlouholeté kultivace krajiny. Využili jsme metodiky podrobného geomorfologického mapování s důrazem na poznání antropogenních tvarů reliéfu a zpracovali dílčí geomorfo logickou mapu antropogenních tvarů (KIRCHNERet al. 2001) ve východní části NP. Legenda mapy antropogenních tvarů reliéfuje sestavena jako otevřená a bude doplňována v průběhu dalších výzkumů o nové tvary. Zajímavý reliéf vznikl v oblasti Králova stolce. Oblast budovaná granodiority byla využívána v minulosti zemědělsky. Výchozy skalního podloží sloužily k nasypávání hald kamení vysbíraného z polí. Kamení bylo rovněž skládáno do pravidelných hald k další potřebě (nejspíše jako stavební materiál). Vyskytují se i stavěné kamenné hrázky (výška do 1 m) dlouhé desítky metrů, kterými vlastníci pravděpodobně ohraničovali své pozemky. V daném území se střídají přirozené výchozy skalního podloží s množstvím zemědělských i těžebních tvarů a vytvářejí geneticky komplikovaný antropogenně-přírodní reliéf. Žokovité balvany granodioritů (pozůstatky tropického zvětrávání) zejména v oblasti Havraníků a Hnanic byly rozpojovány a využívány jako stavební materiál pro místní potřebu (KIRCHNERet a1. 2000, ŠMERDA 1999). Historické antropogenní tvary nenarušují ráz krajiny NP, naopak v případě zemědělských tvarů dotvářejíjejí specifický charakter. Vážným narušením z období posledních padesáti let se stalo hraniční pásmo (pouze postupně začleňované do okolní krajiny) a vojenské tvary v prostoru Mašovické střelnice, kde se do budoucna předpokládá komplexní řešení celého území, jak s ohledem na ochranu přírody, tak vlastníky pozemků a rozvoj regionu.
MorfostrukturnÍ analýza a regionalizace území Starý plochý reliéfNP Podyjí se člení na tři základní tvary - zarovnaný povrch, okrajový svah Českého masívu a hřbet Býčí hory (BRzÁK 1996, 1998a). V nově zpracovaném regionálním členění reliéfu (IVAN,KIRCHNER1998a) jsou tyto makrotvary označovány jako Citonická plošina, Hnanicko-konický svah a Čížovská klenbová kra. Na základě současných znalostí a představo vývoji jsou poslední dvě formy chápány jako tvary vzniklé tektonickou deformací zarovnaného povrchu. Mírný okrajový svah Českého masívu v okolí Znojma vznikl nejspíše flexurním ohybem krystalinika, zatímco v okolí Retzu vznikl výraznější a vyšší svah vázaný na zlom. Morfostrukturní poměry území byly hodnoceny v širším regionálním kontextu, především s ohledem na poměry v karpatské předhlubni (IVAN,KIRCHNER1994). Rozdílná odolnost hornin bítešské a lukovské jednotky a dyjského masívu se projevuje v řadě morfologických charakteristik údolí Dyje. Úsek Vranov - meandr Šobes tak bývá členěn na tři samostatně hodnocené úseky (např. IVAN,KIRCHNER1994, BRzÁK 1998a). Ty se liší například sklonem koryta Dyje, tvarem meandrů, množstvím a povahou skalních útvarů, přítomností či nepřítomností balvanových proudů. Větší tektonické porušení dyjského masívu v blízkosti násunové plochy lukovské jednotky podmínilo mimo jiné větší hloubku kaolinického zvětrávání (IVAN,KIRCHNER1994).
22
•
Celková morfochronologie území Nejvíce diskutovaným problémem vývoje reliéfu NP Podyjíje stáří a geneze údolí Dyje. Více autorů se rovněž zabývalo problémem stáří a tvorby zarovnaného povrchu (např. BATÍK,ŠEBESTA1996). Přesto jsou poznatky o těchto poměrně složitých problémech zatím značně kusé. ReliéfNP Podyjí a širšího okolí odráží hlubokou denudaci složitého kadomského a variského fimdamentu ajeho mladou modifikaci saxonskou tektonikou, která byla reakcí na intenzivní orogenezi v nedalekých Alpách a Karpatech. vývoj reliéfu měl po variské orogenezi acyklický charakter, výsledkem byl zarovnaný povrch, utvářený v podmínkách teplého sezon ní ho podnebí. Tento regionální zarovnaný povrch je nejstarším tvarem v zájmovém území. Na základě poměrů v přilehlé části karpatské předhlubně a Třeboňské pánvi a s ohledem na fakt, že během platformního vývoje bylo moldanubikum nejstabilnější částí Českého masívu, označují IVAN,KIRCHNER(1994) stejně jako SUKet al. (1984) tento zarovnaný povrch jako nejspíše mezozoicko-paleogenní. Dalším významným momentem bylo formování okrajové flexury na východním svahu Českého masivu i vznik poklesových a antitetických zlomů v souvislosti s alpsko-karpatskou orogenezí. Tropické zvětrávání za současného odnosu zvětralin vedlo na okrajovém svahu k vývoji srázového etchplénu (escarpment etchplain podle THOMASE1994) na dyjské žule s četnými tvary zvětrávání, včetně ostrovních hor. Tento vývoj byl komplikován miocenními mořskými transgresemi. vývoj byl v rozvodních částech terénu doprovázen odnosem miocenních sedimentů a starších zvětralin. Reliéf zachovává starobní rysy dominantně odkrytého etchplénu (zbaveného tropických zvětralin a fluviálně rozčleněného - IVAN,KIRCHNER1998a). Klenba Býčí hory (jako tvar mladší, související nejspíše s tektonickou deformací uvedeného zarovnaného povrchu) v době, kdy Dyje založila úsek údolí prorážející v současnosti tento hřbet, jako tvar reliéfu jistě neexistovala (BRZÁK1996, 1998a). Buď byla zcela zakryta sedimenty miocénního moře, nebo byla vyklenuta teprve později. Mimořádně plynulý a dlouhý sled zakleslých dyjských meandrů svědčí nejspíše pro epigenetický vznik údolí (IVAN,KIRCHNER1994, BRZÁK1998a). V úseku napříč hřbetem Býčí hory následoval v případě druhé hypotézy (podle předchozího odstavce) antecedentní vývoj. Existence předmiocenního či předbadenského údolí Dyje se současným půdorysným průběhem, či dokonce se současnou hloubkou nebyla prokázána. Miocénní sedimenty, které by tyto hypotézy potvrzovaly, nebyly nikde v údolí Dyje zjištěny (BRZÁK1998a, ROETZELet al. 2000). Deprese zjištěné V a lV od Podmolí (MÁTL 1980) a vyplněné spodním miocénem (BATIKet al. 1995) mohou představovat staré erozní rýhy odlišně utvářené říční sítě. Pro řešení problému stáří a geneze údolí Dyje je významné zjistit, v jakých hloubkách sedimentovaly, popř. jakých mocností dosáhly převážně křemenné štěrky mapované jako brakický spodní miocén na značné části zarovnaného povrchu (BATÍK 1992, ROETZELet al. 2000). Na lokalitě Kraví hora se totiž podle novějších sedimentologických analýz jedná spíše o fluviální sedimenty (NEHYBA2000). Částečné zahloubení řeky do krystalinika indikují polymiktní štěrky písčité štěrky s bází 110-130 m nad řekou (např. lokalita Nový hrádek), jež ROETZELet al. (2000) řadí snad do svrchního pliocénu. Ačkoliv jsou údaje o stáří spočinků odpovídajících V. úrov-
23
•
ni sensu ZEMAN(1973) (viz kap 1.1) nepřesné a tato morfostratigrafická úroveň byla dosud relativně spolehlivě rekonstruována od Znojma pouze k opuštěnému meandru Lipina (BRZÁK 1996, 1998a), poskytuje nejkonkrétnější časovou představu o postupném prohlubování údolí Dyje. ZÁVĚR - CÍLE DALŠíHO
VÝZKUMU
V období uplynulých 10 let byla v NP Podyjí provedena řada geomorfologických výzkumů (včetně výzkumů autorů článku), které se soustředily na vůdčí tvary reliéfu, morfostrukturní analýzu, regionalizaci reliéfu i poznání denudační chronologie území. V budoucnu bude zapotřebí prohloubení geomorfologických výzkumů a soustředění poznatků se zaměřením na geochronologii údolí Dyje ve spolupráci zejména s kvartémími geology. Pro řešení holocenního vývoje a poznání antropogenních transformací reliéfu bude nutné úžeji navazovat na výsledky archeologického a historického bádání. Nosným tématem do budoucna zůstává pokračování v průzkumech lokality Ledové sluje, zejména s využitím nových geofyzikálních metod, sledování gravitačních pohybů skalních bloků a jej ich vyhodnocování, speleologické mapování. Z hlediska potřeb Správy NP Podyj í bude rovněž nutné zaměřit se na poznání průběhu současných modelačních procesů (zejména extrémních hydrologických např. povodní, půdní eroze, antropogenně ovlivněných procesů a tvarů), případných krajinných střetů a poznatky využívat j ako podklad pro management území NP Podyjí. ZUSAMMENFASSUNG Der Aufsatz bietet einen Úberblick der wichtigsten Resultaten von Untersuchungen, die von Autoren durchgefůhrt wurden, nach den folgenden thematischen Bereichen: Netz von Erosionsrinnen, Fluviatile Sedimente, Relief auf den Granitoiden, Blockstrčrne, Anthropogene Relieftransformationen und Landschaftschutz, Morphostrukturelle Analyse und Gliederung des Gebiets, AlIgemeine Morphochronologie des Gebiets. Die groílte Aufmerksamkeit ist dem letztgenannten Thema gewidmet, im dessen Rahmen wird die Problematik der Entstehungsart und -alter des Flu13talesder Thaya diskutiert.
LITERATURA BATiKP. (1992): Geologická mapa Národního parku Podyjí. - ČGÚ Praha. BATÍKP. et a!. (1995): Základní geologická mapa ČR I: 25 000, 33-224 Kravsko + vysvětlivky. - ÚÚG Praha, 43 pp. BATiKP., ŠEBESTA J. (1996): Vývoj toku Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem ajeho vliv na vznik "Ledových slují". - Věstník ČGÚ, 71: 297-299. BRZÁKM. (1995a): Síť erozních rýh ve východní části NPP. - Výzkumná zpráva. MS, Správa NP Podyjí, Znojmo, 8 pp. BRZÁKM. (1995b): Síť erozních rýh v NP Podyjí. - Výzkumná zpráva. MS, Správa NP Podyjí, Znojmo, 14 pp. + přílohy. BRZÁKM. (1996): Geomorfologické problémy Národního parku Podyjí a přilehlého území. - MS disertační práce, 94 s. + přílohy. Přírodovědecká fakulta MU Brno. BRZÁKM. (1997): Entwicklung des Thayatales im Nationalpark Podyjí (Tschechische Republik) aufgrund der Morphographie und Schotteranalyse. - Mitt. Osterr, Geogr. Ges., 139: 261-275. BRZÁKM. (1998a): Příspěvek k vývoji údolí Dyje mezi Vranovem a Znojmem na základě rnorfografické analýzy a výzkumu tluviálních sedimentů. - Geografie - Sborník ČGS, 103: 31-45.
24
•
BRZÁKM. (1998b): Balvanové proudy pod Sealsfieldovým kamenem. - Výzkumná zpráva. MS, Správa NP Podyjí, Znojmo. 16 pp. + 5 příloh. BRZÁKM. (1999): Hlavní výsledky výzkumu balvanových proudů pod Sealsfieldovým kamenem. - Pseudokras. Sborn., I: 34-39. BRZÁKM. (2000a): Balvanové proudy a skalní tvary v údolí Dyje (NP Podyjí). - Výzkumná zpráva. MS, Správa NP Podyjí, Znojmo, 16 pp. BRZÁKM. (2000b): Balvanové proudy a skalní tvary v údolí Dyje (NP Podyjí). - Acta Mus. Morav., Sci. Geol., 85: 135-150. DEMEKJ. ed. (1972): Manual of detailed geomorphological mapping. - Academia, Praha, 344 pp. DEMEKJ., KOPECKÝ J. (1996): Slope Failures in Metamorphic Basement Rocks ofthe Dyje River Valley, Podyjí National Park, Czech Republic. - Morav. Geograph. Rep., 2(4): 2-11. HUBATKA F. (1997): Zpráva o geofyzikálním měření na lokalitě Znojmo-Králův stolec. - MS, 16 s., Geofyzika a. s. Brno. [VANA., KIRCHNER K. (1994): Geomorphology ofthe Podyjí National Park in the southeastern part ofthe Bohemian Massif(South Moravia). - Morav. Geograph. Rep., 2(1): 1-25. Brno. IVANA., KIRCHNER K. (1995): Granite landforms in the Podyjí National Park, South Moravia. - Acta Mont. IRMS AS CR, Series A, 8 (97): 17-27. [VANA, KIRCHNER K. (1996): Zvětrávací a gravitační tvary kaňonu Dyje (Národní park Podyjí). - Příroda - Sborník prací z ochrany přírody, 3, Výzkum lokality Ledové sluje u Vranova nad Dyjí, 27-39. IVANA., KIRCHNER K. (1998a): Reliéf Národního parku Podyjí ajeho okolí jako styčné oblasti Českého masívu a karpatské soustavy. - Thayensia, 1: 29-52. IVANA, KIRCHNER K. (1998b): Granite landforms in South Moravia (Czech Republic). - Geogr. Fis. Dinam. Quat., 21: 23-26. KIRCHNER K., IVANA. (1993): Geomorfologické problémy reliéfu Národního parku Podyjí. - Výzkumná zpráva. ÚGN AV ČR, pobočka Brno, 28 pp. KIRCHNER K., IVANA., BRZÁKM. (1996): K rozšíření kvartérních t1uviálních sedimentů vNP Podyjí.Geol. Výzk. Mor. Slez., 1995: 21-23. KIRCHNER K., IVANA, HOFIRKOVÁ S., ANDREJKOVIČ T. (1996): Geomorfologická mapová studie meandru Šobes ajeho okolí v Národním parku Podyji.v-Průzkumná zpráva. ÚGN VA ČR, Brno, II s. KIRCHNER K., IVANA, HOFIRKOVÁ S., PETROVÁ A., ANDREJKOVIČ T. (2000): Antropogenní transformace reliéfu východní části Národního parku Podyjí.- Geol. Výzk. Mor. Slez., 1999: 31-33. KIRCHNER K., ANDREJKOVIČ T., HOFtRKOVÁ S., IVANA, PETROVÁ A. (2001): Využití geomorfologického mapování při studiu antropogenních tvarů reliéfu v Národním parku Podyjí.- Geografie, Sborn. ČGS, 106: 122-125. MÁTLV. (1980): Průzkum kaolínů na Znojemsku. - MS, Geofond. Praha. NEHYBAS. (2000): Štěrky na lokalitě Kraví hora u Konic. - Thayensia, 3: 3-12. ROETZEL R., FUCHSG., BATiKP., ČTYROKÝ P. (2000): Geologische Karte der Republik Ósterreich, Blatt 9 Retz. - Geologische Bundesanstalt Wien. SUKM. et al. (1984): Geological history ofthe territory ofthe Czech Socialistic Republic. - Academia, Praha, 396 pp. ŠMERDA 1. (1999): Tři typické horniny staveb a drobných plastik v Národním parku Podyjí. - Thayensia, 2: 13-23. THOMASM. F. (1994): Geomorphology in the tropics. A study ofweathering and denudation in low latitudes. - Wiley, Chichester, 460 s. ZEMANA (1973): Současný stav výzkumu pleistocénních t1uviálních sedimentů v Dyjsko-svrateckém úvalu a jejich problematika. - Stud. Geograph., 36: 41-60 + přílohy. ZEMANA (1982): Fluviální a t1uviolakustrinní sedimenty Brněnské kotliny. - Stud. Geograph., 80: 55-84.
25
