Pilotní průzkum potenciálu a bariér rozvoje ekoinovací u malých a středních podniků v ČR. Závěrečná zpráva k projektu

Pilotní průzkum potenciálu a bariér rozvoje ekoinovací u malých a středních podniků v ČR

Závěrečná zpráva k projektu

Říjen 2008

2

Tato zpráva byla připravena společností Integra Consulting Services, s.r.o. pro výhradní použití Ministerstvem životního prostředí ČR. Případné použití nebo šíření tohoto dokumentu nebo jeho části jakýmkoliv dalším subjektem je možné pouze za současného uvedení této citace: Integra Consulting Services (2008) Pilotní průzkum potenciálu a bariér rozvoje eko-inovací u malých a středních podniků v ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR, říjen 2008

Kontakt na řešitele: Mgr. Michal Musil Integra Consulting Services s.r.o. Pobřežní 16 186 00 Praha 8 Tel.: +420 774 132 319 E-mail: [email protected]

3

Autoři závěrečné zprávy: Mgr. Michal Musil, Integra Consulting Services s.r.o. (kontakt: [email protected], tel. 774 132 319, Pobřežní 16, 186 00 Praha 8) Ing. Lubomír Nondek, Integra Consulting Services s.r.o (kontakt: [email protected]) Mgr. Martin Smutný, Integra Consulting Services s.r.o (kontakt: [email protected]) Ing. Jiří Dusík, Integra Consulting Services s.r.o (kontakt: [email protected]) Na řešení projektu spolupracovali: Mgr. Radka Hávová, Technologické centrum Akademie věd ČR Mgr. Jan Kolář, CENIA, česká informační agentura životního prostředí Ing. Jiří Študent, České ekologické manažerské centrum Ing. Zdeňka Šustáková, Technologické centrum Akademie věd ČR Mgr. Lucie Vravníková, CENIA, česká informační agentura životního prostředí Poděkování: Řešitelé projektu děkují níže uvedeným zástupcům podnikové sféry a dalších organizací za poskytnutí cenných informací a sdílení zkušeností z oblasti eko-inovací v ČR. RNDr. Václav Holuša Ing. Roman Smelik Jan Bejleke Ing. Tomáš Jelínek Ing. Marek Valdmann,PhD. RNDr. Radovan Pipek Ing. Vladimír Brenner, CSc. Ing. Pavel Vrba Ing. Pavel Koťan Ing. Petr Vučka Marek Michálko Mgr. Petr Nemeth Ing. Karel Pětioký Ing. Pavel Horečka Michal Kostrba Ing. Jana Svobodová Ing. Hana Sojková Bc. Agnes Šmýrová Jiří Ronge

AGRO-EKO spol. s.r.o. ARROW LINE, a.s. ATEA PRAHA, s.r.o BARVY TEBAS s.r.o. BIC Ostrava DAPOL s.r.o. EARTH TECH CZ s.r.o EKOEFEKT a.s EKORA, s.r.o. EKOSYSTEM spol. s r.o. EMBA spol. s r.o. Klastr Družstvo ENVICRACK EVECO s.r.o. ForSTEEL, s. r. o. FOSFA, a.s. FOSFA, a.s. FOSFA, a.s. GASCONTROL spol. s.r.o. HON - NÁBYTEK, a.s. 4

Ing. Filip Kühnel Ing. Jaromír Roškot Eva Plchová Ing. Jan Čermák Ing. Simona Vlasáková Ing. Jan Adámek Ing. Radomír Mališ Ing. Oldřich Dobíhal Roman Škába Ing. Zdeněk Zachariáš Ing. Jan Topol Ing. Jana Tesařová Ing. Radka Kozáková Ing. Jaromír Hons

Hotel ADALBERT HYDROLINK spol. s r.o. CHATEAU MCELY MEBIS, s.r.o. PÖYRY ENVIRONMENT, a.s. PRAGOELAST s r.o. PROTE, spol. s r.o. SYNERGIA spol. s r.o. TECHO, a.s. THERMONA, s.r.o. TOPOLWATER, s.r.o. VERONICA ZO ČSOP VUC Services spol. s r.o VÚHZ a.s.

5

OBSAH 1. 2. 3.

SHRNUTÍ .............................................................................................7 ÚVOD ................................................................................................. 9 TEORETICKÝ RÁMEC PRO ZKOUMÁNÍ EKO-INOVACÍ........................10

3.1. 3.2. 3.3. 4.

VEŘEJNÁ PODPORA INOVACÍ A EKO-INOVACÍ .................................15

4.1. 4.2. 5. 6. 7.

EKO-INOVACE JAKO PODMNOŽINA INOVACÍ ..............................10 INOVAČNÍ CHOVÁNÍ PODNIKATELSKÉHO SEKTORU ..................... 11 GEOGRAFICKY INDUKOVANÉ INOVACE...................................... 13 INOVAČNÍ PROSTŘEDÍ V ČESKÉ REPUBLICE ................................15 VEŘEJNÉ PROGRAMY NA PODPORU EKO-INOVACÍ V ZAHRANIČÍ ..... 17

METODIKA VÝZKUMU .......................................................................23 VÝSLEDKY ZÍSKANÉ V PILOTNÍM PRŮZKUMU ..................................27 DISKUSE VÝSLEDKŮ, ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ.................................38

7.1. 7.2. 7.3.

KOMENTÁŘ K METODICE VÝZKUMU..........................................38 OBECNÁ ZJIŠTĚNÍ .................................................................38 NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ NA PODPORU ROZVOJE EKO-INOVACÍ V ČR .........................................................................................39 7.4. DOPORUČENÍ Z HLEDISKA VYUŽITÍ VÝSTUPŮ STUDIE A PRAKTICKÉ REALIZACE NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ ............................................... 46 8. 9.

UŽITÁ LITERATURA .......................................................................... 48 PŘÍLOHY............................................................................................50

9.1.

DOTAZNÍK VYUŽÍVANÝ JAKO PODKLAD PRO STRUKTUROVANÁ INTERVIEW ......................................................................................50 9.2. PŘEHLED FIREM, KTERÉ POSKYTLY INFORMACE PRO ÚČELY PRŮZKUMU .....................................................................................54 9.3. TABELÁRNÍ SOUHRN VÝSLEDKŮ PRŮZKUMU .............................. 57

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Velikost dotazovaných firem dle počtu zaměstnanců...................25 Tabulka 2: Roční obrat dotazovaných firem .................................................25

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Odpovědi na otázku „Proč Vaše firma zaměřila své aktivity do oblasti ekologie?“...................................................................................................27 Graf 2: Odpovědi na otázku „Charakterizujte stručně trh, na němž vaše firma [se svými eko-inovativními produkty/službami] působí“............................... 28 Graf 3: Odpovědi na otázku „Využívá Vaše firma při plánování a řízení svých aktivit některý z následujících způsobů?“ .................................................... 29 Graf 4: Odpovědi na otázku „Jaké jsou hlavní zdroje informací pro rozvoj ekoinovačních aktivit Vaší firmy?“ ....................................................................30 Graf 5: Odpovědi na otázku „Uplatňuje Vaše firma nějaká specifická opatření pro rozvoj inovativního prostředí uvnitř organizace?“ ...................................30 Graf 6: Odpovědi na otázku „Jaké formy spolupráce volí Vaše firma pro zvýšení svého inovačního potenciálu?“ ........................................................31 Graf 7: Odpovědi na otázku "Jakým způsobem Vaše firma chrání své inovační know-how?" ...............................................................................................32 Graf 8: Odpovědi na otázku „Co obecně pokládáte za hlavní hnací síly úspěšné eko-inovace na trhu?“ ....................................................................33 Graf 9: Hodnocení důležitosti nástrojů podpory eko-inovativního chování firem ..........................................................................................................34 Graf 10: Odpovědi na otázku „Jak by měl veřejný sektor rozhodovat o takové podpoře?“...................................................................................................36 6

1.

SHRNUTÍ

Pilotní průzkum potenciálu a bariér rozvoje eko-inovací u malých a středních podniků v ČR byl realizován formou strukturovaných rozhovorů a za využití standardizovaných dotazníků na vzorku 31 respondentů v průběhu srpna a září 2008. Cílem průzkumu bylo získat základní přehled o problémech a bariérách rozvoje inovací v podnicích s aktivním přístupem k oblasti životního prostředí a environmentálních technologií a ověřit některé předpoklady týkající se možností podpory rozvoje eko-inovací v ČR veřejným sektorem. Výsledky průzkumu byly diskutovány v kontextu publikovaných závěrů z obdobných empirických studií zaměřených na zkoumání inovačního prostředí v ČR a další odborné literatury. K formulování návrhů možných aktivit veřejné zprávy v této oblasti byly dále využity publikované informace o systémech podpory rozvoje eko-inovací v zahraničí (Finsko, Švédsko). Výsledky průzkumu přinášejí následující hlavní závěry: Z hlediska rozvoje eko-inovací jsou rozhodující obdobné faktory (hnací síly, bariéry) jako pro inovace obecně. Kvalita obecného inovačního prostředí v ČR je přitom neuspokojivá, respondenty identifikované problémy korespondují se zjištěními popsanými v odborné literatuře. Jedná se zejména o následující: •

•

•

• •

Nedostatečná úroveň spolupráce institucí vědy a výzkumu (VaV) s podnikovou sférou (systém podpory VaV nedostatečně motivuje ke spolupráci) V porovnání s vyspělými zeměmi nízký podíl soukromých investic do vědy a výzkumu Existuje nedostatek relevantních lidských zdrojů (inovační proces vyžaduje kombinaci odborných, manažerských dovedností a dalších dovedností, které je v podmínkách malých a středních firem obtížné personálně zajistit) Nízká úroveň využívání rizikového kapitálu Nízká efektivita inkubátorů, technologických parků a obdobné infrastruktury

Vedle uvedených obecných problémů, jejichž řešení je nutným předpokladem celkového zlepšení inovačního prostředí v ČR, nicméně výsledky průzkumu identifikují i specifické bariéry pro oblast rozvoje eko-inovací. Tyto specifické problémy zahrnují např.: •

•

• •

Složitost a malá přehlednost environmentální legislativy, společně s jejím nekonsistentním uplatňováním (nedostatečně stimulující prostředí pro vznik a poptávku po eko-inovativních řešeních) Nedostatek lidských zdrojů – málo kvalitních a motivovaných absolventů technických a přírodovědných oborů Vysoká finanční náročnost testovací fáze eko-inovací Obtížnost zajištění financování prvních (referenčních) realizací eko-inovačních technologií (vstup na trh) 7

Vzhledem k existenci specifických problémů spojených s vznikem a uplatňováním eko-inovací a vzhledem k tomu, že jejich přínosy přesahují čistě ekonomický rozměr a jejich rozvoj lze označit jako veřejný zájem, doporučuje tato studie opatření k podpoře rozvoje eko-inovací v ČR v následujících oblastech: •

•

• •

•

•

•

Zajištění provázanosti podpory eko-inovací deklarované v existujících strategických dokumentech s možnostmi jejich financování z veřejných zdrojů Iniciace a podpora vzniku zájmového uskupení (klastru) reprezentujícího sektor environmentálních technologií Vytvoření struktury pro rozvoj rizikového financování eko-inovací Zajištění odpovídající struktury a odborné kapacity pro rozvoj posuzování a verifikace environmentálních technologií Vytvoření systému podpory pro financování testovacích fází ekoinovací Vytvoření systému podpory financování prvních (referenčních) realizací eko-inovativních technologií Opatření na podporu rozvoje lidských zdrojů a jejich zapojení do (eko-)inovačního procesu

8

2.

ÚVOD

Předkládaný dokument je pracovní verzí závěrečné zprávy studie zaměřené na výzkum potenciálu a bariér rozvoje eko-inovací v prostředí malých a středních firem v ČR. Účelem studie je dále navrhnout doporučení pro zlepšení eko-inovačního prostředí v ČR. Studie je realizována společností Integra Consulting Services s.r.o. ve spolupráci s Technologickým centrem Akademie věd ČR, Českým ekologickým manažerským centrem (CEMC) a CENIA, Českou informační agenturou životního prostředí. Zadavatelem projektu je Ministerstvo životního prostředí ČR. Tento výzkum vychází z předpokladu, že za eko-inovace lze považovat inovace, jejichž výsledkem je pozitivní efekt z hlediska životního prostřed. Výzkum proto vychází z publikovaných analýz inovačního chování soukromého sektoru a role veřejného sektoru při jeho pozitivní stimulaci. Tyto poznatky ohledně chování inovačních firem jsou dále konfrontovány se zjištěními získanými výzkumem cíleným na specifickou skupinu eko-inovačních podniků v ČR. Výzkum je orientován na malé a střední podniky (MSP)1, přičemž toto vymezení bylo zvoleno záměrně. Malé a střední podniky jsou nositeli podstatné části inovační aktivity na národní úrovni a tudíž i cílem intervenčních politik státu. Rozhodování o inovačních aktivitách je obvykle strategicky vytvářeno samotným vlastníkem (není většinou ovlivněno akcionáři), a je proto u menších podniků snáze zkoumatelé. Z literatury navíc plyne, že malé a střední podniky se chovají jinak než velké nadnárodní firmy, jsou více závislé na kvalitě vztahů s kooperujícími podniky, výzkumnými pracovišti (vznik klastrů a sítí). Jsou také více vázány na region. Studie je rozdělena do následujících častí: Kapitola 2 definuje teoretický rámec pro zkoumání inovace a inovačního chování, který vychází z odborné literatury vztahující se obecně k problematice inovací a v tomto kontextu vymezuje ekoinovace jakožto podskupinu hodnou zvláštního zájmu ze strany veřejného sektoru. Dále též podává základní charakteristiky inovačního prostředí v ČR a uvádí příklady podpůrných programů pro eko-inovace, které doplňují obecné iniciativy na podporu inovací ve Finsku a Švédsku Kapitola 3 popisuje metodiku výzkumu a stanovuje základní pracovní hypotézy pro zkoumání eko-inovačního prostředí v ČR. Kapitola 4 shrnuje výsledky empirického šetření mezi vybranými malými a středními podniky aktivními v oblasti eko-inovací. Kapitola 5 obsahuje diskusi závěrů, formuluje návrhy na podporu rozvoje eko-inovativního prostředí v ČR.

1

Dle standardní definice (např. v nařízení Evropské komise č. 364/2004) se za malé a střední podniky považují firmy s méně než 250 zaměstnanci a obratem menším než 50 milionů Eur.

9

3.

3.1.

TEORETICKÝ RÁMEC PRO ZKOUMÁNÍ EKO-INOVACÍ

EKO-INOVACE JAKO PODMNOŽINA INOVACÍ Eko-inovace (podobně "inovace k udržitelnosti", sustainability innovation) je zvláštní kategorií inovací, která generuje efekty žádoucí z hlediska ochrany životního prostředí (resp. zajištění udržitelného rozvoje). OECD definuje eko-inovace jako jakoukoliv formu inovace mající za cíl významný a demonstrovatelný pokrok vzhledem k cíli udržitelného rozvoje tak, že jsou sníženy dopady na životní prostředí nebo dosaženo mnohem účinnější a odpovědnější využití přírodních zdrojů včetně energie2. Význam takto chápaných inovací překračuje čistě ekonomický rozměr, neboť jsou s nimi spojeny pozitivní externality v oblasti životního prostředí, které v důsledku snižují celospolečenské náklady (a zvyšují přínosy) udržitelného rozvoje. Tyto pozitivní externality nicméně často nejsou v reálném tržním prostředí adekvátním způsobem zohledněny. Přestože tedy vznik a rozvoj eko-inovací lze z celospolečenského hlediska hodnotit za jednoznačně pozitivní, nemusí se jednat z hlediska čistě ekonomického o nejvýhodnější chování na mikro-ekonomické úrovni (rozhodování individuálních firem). Je zřejmé, že za takovéto situace by mělo být cílem veřejného sektoru (jakožto reprezentanta na politické úrovni definovaných celospolečenských cílů) zlepšovat podmínky pro rozvoj eko-inovací v podnikové sféře, aby mohlo docházet k maximálnímu využití tohoto potenciálu. Problematiku eko-inovací je nutné chápat rovněž v celkovém kontextu vlivu environmentálních faktorů na ostatní pilíře (ekonomický a sociální) udržitelného rozvoje České republiky. Vzhledem k rostoucím světovým cenám energie a strategických surovin se stává energetická a surovinová náročnost českého průmyslu kritická zejména z hlediska ekonomické globalizace (ztráta konkurenceschopnosti). Česká ekonomika se proto musí výrazně dematerializovat, tj. více než na meziprodukty (metalurgie, konstrukční materiály, základní chemikálie apod.) se koncentrovat na výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Taková zásadní transformace vyžaduje kvalifikované lidské zdroje, vysoký podíl vědy a výzkumu (VaV) a inovačního podnikání. V uvedeném kontextu lze pak chápat podporu rozvoje eko-inovací jakožto racionální (i z úzce ekonomického hlediska) krok, směřující nejen k ochraně životního prostředí, ale i k racionálnímu užívání zdrojů (úspory energie, obnovitelné zdroje, úspory surovin, recyklace, substituce materiálů nebo výrobků atd.).

2

Eco-innovation is any form of innovation aiming at significant and demonstrable progress towards the goal of sustainable development, through reducing impacts on the environment or achieving a more efficient and responsible use of natural resources, including energy. (Zdroj: Competitiveness and Innovation Framework 2007 to 2013, OECD)

10

3.2.

INOVAČNÍ CHOVÁNÍ PODNIKATELSKÉHO SEKTORU Jak bylo uvedeno výše, eko-inovace lze považovat za specifickou kategorii v rámci inovací. Z odborné literatury z oblasti inovací plyne, že je třeba odlišovat vynález (invence) a inovaci, která využívá nové myšlenky (včetně vynálezů) za účelem komerčního využití, resp. vytvoření nové hodnoty. Z toho je zřejmé, že nositelem eko-inovace (stejně jako inovace obecně) je proto primárně podnikatelský sektor, a že nelze hovořit o (eko-)inovaci v těch případech, kdy příslušná invence (vynález, nové řešení) nedosáhla uplatnění na trhu. Inovací přitom může být nejen výrobek, ale i služba, způsob organizace a řízení podniku, marketing apod. Z hlediska významu jednotlivé inovace pro další vývoj konkrétního segmentu na trhu či technologického odvětví lze rozlišit inovace inkrementální (proces dílčích změn), a inovace radikální (vytvářející nový trh). Zdrojem inovací je nejen věda, technický výzkum a vývoj, ale i organizační a manažérská praxe. Stejně tak důležitý z hlediska inovačních rozhodnutí je průzkum trhu, protože většina inovací je tažena poptávkou. Podle klasické práce J. Schumpetera (1934) lze inovace rozdělit na následující kategorie: • • • • •

nový produkt, nová výrobní metoda (technologie), nové suroviny nebo zdroje surovin, průzkum trhu a ovlivňování poptávky, nové formy podnikové organizace.

Existuje celá řada definic inovace, např. Evropská komise (1995) definuje inovaci jako "obměnu nebo zvětšení nabídky výrobků a služeb i rozšíření příslušných trhů; založení nových způsobů výroby, nabídky a distribuce; zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly". Dále můžeme hovořit o technologické inovaci (Oslo Manual, OECD), která zahrnuje významné technologické změny vedoucí k novým výrobkům a efektivnějším výrobním procesům. Konečně uvádíme definici Rady pro konkurenceschopnost (2004), podle které je inovace "proces ve kterém vznikají a transformují se nové znalosti do užitečných výrobků, služeb a technologií určených pro národní i mezinárodní trhy, což vede nejen k vytváření ekonomických hodnot, ale také přispívá k vyšší kvalitě života". Základy teorie inovačního chování položil Rogers (1962), který šíření inovací popsal jako sociální proces. To, jak je nová myšlenka transformována na inovaci nezáleží jen na ní samé nebo na jejím autorovi, ale na šíření znalosti o ní (komunikace, media) a na sociální charakteristice jejích příjemců (ochota přejímat nové věci versus konzervativní chování). Rogers tak chápe přijetí inovace na individuální úrovni (vlastník, manažer, spotřebitel) jako rozhodovací proces, který má několik stádií: 1. Získání počáteční informace o inovaci, 11

2. 3. 4. 5. 6.

Vytvoření individuálního postoje, Předběžné rozhodnutí o přijetí nebo zamítnutí, Praktická implementace, Testování, Konečné rozhodnutí.

Nejprve je proto nutné, aby příjemce inovace měl dostatečné informace a znalosti, které mu dovolí učinit správné rozhodnutí. Podobně je tomu se šířením technologických inovací, kdy podnikové prostředí se chová pro-aktivně a šířící se inovaci dále modifikuje (Amendola 1988). Šíření inovace je proces, který vyžaduje určitý čas na získání a zpracování informací, rozhodování, praktické testování a modifikace (Dodgson a Bessant, 1996). Z výše uvedeného je zřejmé, že inovativní chování malých a středních podniků závisí nejen na jejich přístupu k informacím příp. konsultačním službám, kompetenci managementu nebo přístupu k investičnímu kapitálu, ale i na výši rizika, které představuje neúspěšná inovace (ztráta času, investic a lidských zdrojů). Významným rysem inovačního podnikání je vysoké podnikatelské riziko, které vyplývá z nelineárního a nepredikovatelného vývoje inovačních projektů; velká část těchto projektů je z podstaty inovačního procesu neúspěšných. Avšak ty úspěšné mívají často dalekosáhlý vliv na celé segmenty ekonomiky. Jiné riziko s sebou nese např. nedostatečná patentová ochrana nové technologie nebo výrobku. K porušování patentových a autorských práv dochází zejména na nových asijských trzích (Čína, Indie). Dokonce se vyskytly případy, že výrobci z těchto trhů vyváželi výrobky porušující patentová práva zpět do EU, kde tyto výrobky byly původně vyvinuty. Velké (nadnárodní) podniky mají obvykle snazší přístup ke kapitálu a lidským zdrojům, financují si často vlastní výzkum - a proto rizika neúspěšné inovace jsou v jejich případě méně fatální, než v případě MSP. Na druhou stranu však inovační aktivita velkých podniků může být negativně ovlivněna celou řadou specifických faktorů. Velké podniky mohou mít jiné priority, které prosazuje jejich management nebo akcionáři, jejich složitější struktura řízení prodlužuje rozhodovací procesy anebo mohou dokonce inovační aktivitu záměrně brzdit za účelem maximalizace zhodnocení již dříve učiněných investice do výzkumu (např. záměrné pozdržení výroby nových, průlomových výrobků). Z výzkumů provedených v zemích EU vyplývá, že zásadním faktorem ovlivňujícím inovaci je vztah mezi VaV a podnikovou sférou. V USA jsou malé a střední podniky v určitých oborech (biotechnologie, chemie, IT, materiály apod.) aktivnější než podniky velké, měřeno např. v počtech patentů na zaměstnance. Proto, jak uvádí nedávná studie z USA (CHI Research, 2003), "jakékoliv bariery bránící účasti malých firem v inovačním podnikání nebo jejich vyloučení z proinovační podpory poskytované veřejným sektorem jsou nežádoucí". Vzhledem k všeobecně akceptovaným celospolečenským přínosům spojeným s existencí inovací (zvyšování konkurenceschopnosti 12

ekonomiky, pozitivní dopady v sociální oblasti a v případě ekoinovace též zvyšování kvality životního prostředí) je racionální usilovat o stimulaci a odstraňování bariér inovační aktivity. Pokud jsou tyto bariery a/nebo positivní stimuly obecné povahy, může efektivně intervenovat veřejná správa tak, že vytváří vhodné prostředí pro podporu inovací obecně, např. podporuje vznik klastrů, tvorbu malých podniků typu "spin-off" (podnikání odštěpené od univerzitního výzkumu) a "start-up" (první stádium po založení malého podniku), podporuje vytváření specifických informačních systémů, poskytování rizikového kapitálu za výhodných podmínek a podobně. Významná je i morální podpora vynálezectví a inovativního podnikání (soutěže, různá ocenění, pomoc při patentové ochraně apod.). V USA při financování inovací hrají významnou roli rizikoví (angel) investoři, kteří do MSP mohou přinášet expertízu v oblasti právní, oblasti podnikového řízení, finančního managementu apod. Významná je role státu při podpoře technického a přírodovědného vzdělávání a financování výzkumu a vývoje. Generátorem nových poznatků, vynálezů a koncepcí jsou vysoké školy a výzkumné instituce3.

3.3.

GEOGRAFICKY INDUKOVANÉ INOVACE V 90. letech byl v USA zkoumán efekt zákona na podporu malých firem (SBA, Small Business Act, 1982) pomocí programu SBIR (Small Business Innovation Research). Bylo zjištěno, že grantové financování malých firem je geograficky nerovnoměrné (Acs, 1999). Většina prostředků na podporu malých firem, které vítězily v grantovém řízení, směřovala do několika geograficky ohraničených oblastí (hot spots). Takto byla formulována hypotéza o geografické blízkosti a synergii vývojových a výzkumných pracovišť, existenci nutné infrastruktury (např. laboratoře) a nadkritického množství lidských zdrojů. Ukazuje se, že inovativní firmy jsou nerovnoměrně (geograficky) rozděleny, známé je např. Silikon Valey s vysokou koncentrací výzkumu, vývoje a inovačního podnikání. Roli hrají osobní kontakty (pouze do jisté míry může fyzickou blízkost v určitých oborech nahradit internet), které vytvářejí něco jako "nadkritické množství" lidských zdrojů a stimulující prostředí pro vznik inovací. V dalších studiích, kdy bylo shromážděno větší množství statistických dat, se ukázalo, že vedle množství inovativních malých firem a infrastruktury hraje nejdůležitější roli výzkum na universitách (research universities). V USA je výzkum a vysokoškolská výuka silně integrována, velký důraz je kladen na praktické řešení problémů, které přinášejí na 3

Jako mezinárodní indikátor se např. využívá počet studentů přijatých na vysoké školy technického a přírodovědného směru, náklady na jejich vzdělávání, podíl HDP investovaný do R&D (GERD), počet pracovníků v oblasti VaV a podíl soukromého sektoru na jeho financování. Indikátorem inovační aktivity na národní nebo sektorové úrovni je také počet patentů nebo vědeckých publikací, resp. jejich citovanost.

13

university praktici. Studenti posledních ročníků a doktorandi se takto podílejí na výzkumu financovaném často ze soukromých zdrojů. Dochází tak k jevu označovanému jako "spillover“, tj. přelití znalostí z university do praxe. Absolventi universit spolu s profesory zakládají malé firmy a vývojová pracoviště (spinn-offs). Black (2003 a 2006) dochází k závěru, že primárním motorem inovací jsou znalosti z univerzitního výzkumu. Proto podpora inovativního chování MSP v oblastech, kde není úspěšný univerzitní (nezávislý) výzkum, je málo efektivní. Oproti tomu je podíl MSP v inovačním podnikání v členských zemích EU jiný než v USA; inovační kapacita je v EU vyšší u velkých podniků než u MSP, které jsou mnohem zranitelnější vzhledem k existujícím překážkám podnikání v EU (administrativní a institucionální překážky). Ve srovnání s USA je inovační aktivita EU výrazně nižší (viz Global Competitiveness Report 2002-2003), což negativně ovlivňuje dynamiku celkového ekonomický růst. Jednou z příčin může být chybějící systémový přístup na straně veřejného sektoru, takže většina vyhlášených cílů zůstává na rovině politické rétoriky (Rossi 2007). V malé zemi s omezenými lidskými zdroji, jako je ČR, bude vždy přirozená tendence k "odlivu mozků" v těch oblastech, kde neexistuje výrazné výzkumné nebo vývojové zázemí. Individuální badatelé nebo vynálezci mohou nalézt lepší prostředí pro svou práci v zahraničí, zejména v USA nebo EU-15. To samozřejmě platí i pro oblast ekoinovací. Proto je důležitá nejen politika podpory MSP (dotace, dostupnost kapitálu, rizikové úvěrování, odpisy, daňové úlevy apod.), ale především podpora společných projektů VaV univerzit a MSP. Budování samotné podpůrné infrastruktury (technologické parky nebo inkubátory) bez kvalifikovaných lidských zdrojů a přenosu znalostí z vysokých škol do inovativních MSP je málo efektivní (Black 2006). V této souvislosti je na místě uvažovat o získávání kvalitních odborníků ze zemí, kde univerzitní výuka i VaV jsou hluboce podfinancovány nebo podporovány hůř než v ČR (země bývalé Jugoslávie, Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko apod.).

14

4.

4.1.

VEŘEJNÁ PODPORA INOVACÍ A EKO-INOVACÍ

INOVAČNÍ PROSTŘEDÍ V ČESKÉ REPUBLICE Problematika inovací a podpory inovačního chování firem je v České republice v posledních letech oprávněně předmětem zvýšeného zájmu. Důležitost inovací je v českém kontextu dána zejména jejich významem z hlediska možností realizace transformace od energeticky a materiálově náročné a na nízkých nákladech na pracovní sílu založené ekonomice k ekonomice znalostní. Tato transformace je přitom z řady důvodů považována za základní předpoklad zajištění konkurenceschopnosti a ekonomické udržitelnosti České republiky v budoucnosti. Toto konstatování představuje jedno ze základních východisek při formulování inovační politiky v České republice, která je v současné době určována strategickými dokumenty pro oblast výzkumu vývoje a inovací (Národní politika výzkumu a vývoje ČR na léta 2004 – 2008, Národní inovační politika ČR na léta 2005 – 2010, aktualizované Dlouhodobé základní směry výzkumu, a další). V souvislosti se zvýšenou pozorností věnovanou v současné době problematice inovací a přípravou souvisejících strategických dokumentů vznikla rovněž řada analytických materiálů včetně empirických studií zaměřených na mapování inovačního prostředí a identifikaci slabých stránek a bariér rozvoje inovací v ČR. V současnosti nejpropracovanější analýzu inovačního prostředí ČR poskytuje Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v České republice (Klusáček a kolektiv, 2008a). Tato analýza popisuje řadu významných slabých stránek inovačního systému ČR a identifikuje množství bariér inovačního chování podniků. Inovační prostředí je negativně ovlivňováno nedostatečnou kvalitou lidských zdrojů, který je výsledkem kombinace více faktorů. Významný je zejména nízký počet absolventů (ve srovnání s vyspělejšími zeměmi) vysokých škol a doktorského studia, přičemž i kvalita absolventů mnohdy neodpovídá potřebám podnikové sféry. Souvisejícím problémem je malý počet pracovníků vědy a výzkumu a jejich nedostatečná mobilita (včetně mobility odborníků mezi veřejným a soukromým sektorem). Významnou problematickou oblastí je financování vědy, výzkumu a inovací. Veřejné výdaje na tuto oblast zůstávají i přes relativní nárůst na nízké úrovni ve srovnání s vyspělými zeměmi. Rovněž nízké jsou i výdaje na výzkum a vývoj v rámci soukromého sektoru, velká část existujících soukromých investic se navíc odehrává v podnicích se zahraniční majetkovou účastí, případně směřuje do transferu a adaptace zahraničních technologií. Slabinou systému je rovněž nízká úroveň spolufinancování výzkumu realizovaném ve veřejném sektoru ze soukromých zdrojů, což ukazuje na nedostatečnou spolupráci veřejného výzkumu s podnikovou sférou. Významnou překážkou efektivity veřejných prostředků vynakládaných na vědu a výzkum je 15

rovněž značná roztříštěnost a složitost systému podpory, nepříznivě působí převaha poskytování podpory formou institucionálních prostředků na úkor účelových. Z hlediska realizace inovací je obzvláště nepříjemné nízké, respektive v porovnání s vyspělými zeměmi téměř nulové využívání rizikového kapitálu. Tato situace je ovšem opět zapříčiněna širším komplexem faktorů, souvisejících jednak s nedostatečnou úpravou legislativního a daňového prostředí a celkově malou podporou rozvoje podmínek pro rizikové financování inovací ze strany veřejné správy, jednak se specifickými nároky rizikových investorů na povahu a rozsah projektů, a jednak patrně i s určitou dosud nepřekonanou nedůvěrou českých podnikatelů k tomuto způsobu financování. Citovaná analýza dále upozorňuje na obecně nízkou úroveň spolupráce výzkumné a podnikové sféry, které fungují do značné míry odděleně, přičemž mezi důvody tohoto stavu lze spatřovat jak nedostatek financí, tak problémy v oblasti kvality lidských zdrojů a fungování infrastruktury pro transfer technologií. Souvisejícím problémem je dále nepříznivá situace v oblasti smluvní ochrany průmyslových práv, která rovněž přispívá k nedostatečnému přenosu výsledků výzkumu do podnikové praxe. Se specifickými problémy je spojen rozvoj podpůrné infrastruktury pro vznik inovací a transfer technologií. Přes významné investice stále chybí efektivně fungující centra pro přenos znalostí, klíčovým problémem se ukazuje být především zajištění odpovídajících kvalifikovaných expertů se znalostí jak výzkumného prostředí, tak potřeb průmyslu. Řada nákladně vybudovaných podnikatelských inkubátorů se v důsledku toho omezuje na nabídku zvýhodněného pronájmu prostor, zatímco nabídka expertních služeb zaostává. Mezi systémové problémy českého inovačního prostředí patří velká roztříštěnost podpory výzkumu a vývoje, rozdělené na velký počet samostatných rozpočtových kapitol s vlastními systémy administrace, což snižuje efektivitu vynaložených prostředků a vede k orientaci na projekty malého rozsahu, které obvykle nejsou sto soustředit kritické množství financí a expertních kapacit pro realizaci skutečně špičkového výzkumu. S tím souvisí i přetrvávající převaha institucionální podpory na úkor podpory účelové, což v kombinaci s nedostatečným systémem evaluace výsledků výzkumu dále oslabuje motivaci vědeckých pracovníků ke zvyšování kvality svých výstupů. Bariéry pro uplatnění inovací založených na transferu výsledků VaV existují i na straně české podnikové sféry. Významným nepříznivým faktorem je především celková složitost a proměnlivost českého podnikatelského prostředí a nedostatečná stimulace firem (např. prostřednictvím daňových opatření) k investicím do inovačních aktivit (včetně rizikového investování). Nízká úroveň inovačních aktivit však souvisí rovněž s do určité míry skeptickým postojem spojeným s nedostatečnou prestiží vědecké práce a malým společenským oceněním podnikatelů-inovátorů (Klusáček a kolektiv, 2008b). 16

Výše uvedené charakteristiky, respektive slabé stránky českého inovačního prostředí jsou potvrzovány i existujícími aktuálními empirickými průzkumy. Na konci roku 2007 provedlo Centrum ekonomických studií, VŠEM, dotazníkový průzkum (Kadeřábková a Beneš, 2008), jehož se účastnilo více než 100 respondentů z výzkumných pracovišť soukromých i veřejných, vysokých škol, podniků, podpůrných organizací a dalších aktérů inovačního systému. Z publikovaných výsledků není zřejmé, jaká byla velikost dotazovaných podniků ani jaký byl charakter jejich činnosti, nicméně průzkum přináší řadu charakteristik inovačního prostředí v ČR shodných s výše citovanými závěry Zelené knihy. Mezi nejdůležitější závěry dotazníkového šetření patří: • •

•

•

•

•

•

• •

4.2.

Státní podpora je nekoncepční, neefektivní a nekoordinovaná, Management, evaluace a financování je neprůhledné, nízká efektivita je umocněna roztříštěností, České prostředí charakterizuje nedostatek relevantních lidských zdrojů, Řada podniků je pasivních, nevnímá inovaci jako příležitost (nutnost), Nejasnosti jsou kolem regionálního rozměru národní politiky podpory výzkumu a inovací, Vysoké školy produkují málo motivovaných absolventů technických a přírodovědných oborů, Absence rizikového kapitálu i ekonomických pobídek (dotace, daně, odpisy apod.), Inkubátory a technologická centra jsou málo efektivní, Úroveň spolupráce mezi vysokými školami, AV a podniky je nedostatečná.

VEŘEJNÉ PROGRAMY NA PODPORU EKO-INOVACÍ V ZAHRANIČÍ Eko-inovace, jakožto zvláštní kategorie inovací schopná generovat vedle ekonomických zisků rovněž významné pozitivní vlivy v oblasti životního prostředí a tedy významné celospolečenské přínosy, jsou ve vyspělých zemích obvykle předmětem zvláštního zájmu při formulování politik a programů směřovaných na podporu inovačně založeného ekonomického rozvoje a posilování konkurenceschopnosti. Na úrovni EU je agenda zaměřená na podporu eko-inovací soustředěna především v rámci Akčního plánu na podporu environmentálních technologií (Environmental Technology Action Plan, ETAP). Hlavním cílem ETAP je odstranit překážky vývoje a zavádění environmentálních technologií, přičemž za jednu z klíčových cest k dosažení tohoto cíle je považována podpora ekoinovací včetně podpory přístupu malých a středních inovativních firem k rizikovému kapitálu. ETAP stanovuje požadavky směrem k členským státům EU s cílem zvýšit podporu eko-inovací mj. prostřednictvím národních programů určených obecně k podpoře výzkumu a vývoje, případně prostřednictvím dalších nástrojů, např. 17

finančních. Více či méně explicitně deklarovaná podpora eko-inovací je pak předmětem řady dalších programů na úrovni EU, aktuálně např. program Eco-innovations v rámci EU Competitiveness and Innovation Programme4. Na národní úrovni se přístupy jednotlivých států k podpoře ekoinovací pochopitelně navzájem liší, patrně nejpropracovanější systémy lze nalézt ve Skandinávských zemích, které tradičně mohu být určitou inspirací v úsilí o dosažení souběžného posilování ekonomické konkurenceschopnosti a snižování environmentální náročnosti ekonomiky. Příklad Finska Zajímavým příkladem může být Finsko, které v letech 2004 – 2007 realizovalo ambiciózní program na podporu rozvoje domácího sektoru environmentálních technologií. Realizátorem programu byl „Finský inovační fond“ (SITRA) – nezávislý veřejný fond existující od roku 1967, formálně podřízený parlamentu, financovaný ze základního jmění a kapitálových investic, jehož cílem je podporovat všestranný rozvoj finské společnosti5. Fondem realizovaný „Environmentální program“ vycházel z analýzy tehdejší neuspokojivé situace v sektoru environmentálních technologií, která konstatovala velkou roztříštěnost sektoru přičemž počet nových firem v minulých letech klesal a pouze několik středně velkých firem bylo schopno se uplatnit na mezinárodním trhu. Na podkladě vstupní analýzy pak byly stanoveny cíle programu: 1. urychlit rozvoj, expanzi a integraci environmentálního sektoru 2. podpořit investice do této oblasti 3. vytvořit sítě mezi firmami a podpořit jejich napojení na mezinárodní partnery 4. navrhnout národní akční plán na podporu růstu exportu environmentálních technologií K naplnění těchto cílů bylo v průběhu období 2004 – 2007 ralizována řada aktivit různého charakteru, počínaje zpracováním podkladových studií a výzkumných projektů až po vytvoření podpůrných struktur pro financování rozvoje inovativních firem. Přehled vybraných projektů6 je uveden níže: •

• • •

Background study on the anticipation of environmental technology Business opportunities created by REACH Cleantech investments and their monitoring in Finland Developing business and funding know-how in the environmental sector – FENEX project

4 http://ec.europa.eu/environment/etap/ecoinnovation/index_en.htm 5 SITRA realizuje své aktivity souběžně v několika programových oblastech, které se periodicky obměňují. V současné době je mezi prioritními oblastmi Zdravotní péče, Potraviny a výživa, Energetika, Růstový program pro strojírenský průmysl. 6 Pro kompletní přehled realizovaných aktivit viz webové stránky Finish Innovation Fund (SITRA) http://www.sitra.fi/en/ (oddíl Environmental Programme).

18

•

• • • •

•

•

Developing domestic markets for the environmental industry in Finland Finnish Environmental Cluster for China (FECC) Funding for cleantech companies: funding models and markets National action plan for the cleantech sector Product development projects and research in the environmental sector in Finland with regard to developing environmental business activities Study on the opportunities for Finnish enterprises in the environmental technology markets in India Best practices in eco-innovations

Studie “Best practices in eco-innovations” přinesla detailní analýzu devíti konkrétních případů eko-inovací, které představovaly řešení konkrétních environmentálních problémů a zároveň realizovaly významný komerční úspěch. Výsledky analýzy přitom ukázaly, že firmy přistupují k výzvám v oblasti životního prostředí (např. k omezením daným regulací) obdobným způsobem jako k jiným problémům na trhu, a v některých případech je chápou i jako novou podnikatelskou příležitost. Eko-inovativní chování je nicméně vždy založeno na vyhodnocení vlastních zájmů firmy, přičemž významnou úlohu hraje podpora ze strany veřejného sektoru. Studie rovněž konstatuje, že dosavadní podpora zaměřená na podporu rozvoje technologií by měla být doplněna o nástroje a pobídky zaměřené na stimulaci poptávkové strany trhu.7 Z dalších aktivit realizovaných v rámci „Environmental Programme“ lze ještě zmínit např. národní kolo soutěže European Business Awards for the Environment. V rámci Environmentálního programu Finského inovačního fondu byla velká pozornost věnována problému dostupnosti financování eko-inovativních projektů ve fázi přechodu k tržnímu uplatnění nově vyvinutého produktu. Za účelem získání potřebných poznatků pro formulaci návrhů na překonání tohoto “úzkého místa” inovačního procesu byl realizován projekt rizikového financování ekoinovativních firem. Prostředky vyčleněné ze zdrojů SITRA společně se zdroji privátních rizikových investorů byly v rámci projektu investovány do několika společností (v kategorii malých a středních firem) s vysokým růstovým potenciálem založeným na eko-inovaci. Investice byly směřovány do tří prioritních oblastí (Čisté a energeticky úsporné průmyslové technologie, Voda, odpadní vody a odpady, a Měření a monitoring životního prostředí), přičemž příjemci rizikové investice bylo celkem pět firem. K zabezpečení realističnosti investiční strategie a investičních cílů byly do programu přizvány další subjekty s odpovídající expertízou (mj. Finnish Funding Agency for Technology and Innovation - Tekes8, 7 Závěry obsažené ve shrnutí projektu dostupném na webových stránkách programu viz http://www.sitra.fi/en/Programmes/CompletedProgrammes/environment/projects/ecoinnov ations/ecoinnovations.htm 8 Viz http://www.tekes.fi/eng/ Tekes, the Finnish Funding Agency for Technology and Innovation is the main government financing and expert organisation for research and

19

Finnvera9, a zejména komerční rizikoví investoři (venture-capital investors). Tento mechanismus sleduje strategii dvojího zisku (win-win): zajistit finanční soběstačnost respektive udržitelnost fungování Finského inovačního fondu10 a zároveň generovat know-how a pozitivní příklady rozvoje a komercializace eko-inovací, které bude možné využít pro další podporu rozvoje konkurenceschopnosti finské ekonomiky v souladu s cíli udržitelného rozvoje. V návaznosti na aktivity a zkušenosti získané během realizace programu byl zpracován národní akční plán pro podporu rozvoje finského environmentálního sektoru: Cleantech Finland – improving the environment through business: Finland’s national action plan to develop environmental business (2007). Kromě samotného obsahu tohoto akčního plánu může být z hlediska situace v ČR inspirativní zejména navrhovaný přístup k implementaci tohoto strategického dokumentu. Jeho autoři uvádějí jako nejdůležitější předpoklad úspěchu realizace cílů navrhovaných opatření vytvoření strategického „vlastníka“ (owner) Akčního plánu, přičemž vytvoření tohoto vlastníka chápou jako delší proces. V první fázi je doporučováno vytvořit „environmentální fórum“ složené z firem a průmyslových svazů. Jeho úkolem bude iniciovat a koordinovat implementaci Akčního plánu. K praktickému provádění agendy by měl být zřízen sekretariát, nejlépe v rámci nějaké již existující struktury. Forum by mělo těsně spolupracovat se státními institucemi, výzkumnými a školícími organizacemi a s nevládními organizacemi. Forum může být organizováno různým způsobem, např. jako platforma čelních firem a organizací, nebo může mít formu podnikatelského subjektu “Cleantech Finland Ltd”, jehož základní kapitál by mohl být získán od firem a podnikatelských sdružení a veřejných zdrojů. Tato společnost by pak dle návrhu autorů akčního plánu mohla např. fungovat jako zastřešující organizace pro marketing a prodej finské environmentální expertízy na mezinárodním trhu. Příklad Švédska Komplexní strukturu k podpoře rozvoje environmentálních technologií rozvíjí též Švédsko. Výrazem vysoké priority, která je této problematice ve Švédsku přisuzována je zřízení Rady pro environmentální technologie (Swentec - Swedish Environmental technological development in Finland. Tekes finances industrial R&D projects as well as projects in universities and research institutes. Tekes especially promotes innovative, riskintensive projects. 9 Viz http://www.finnvera.fi/ Finnvera plc is a specialised financing company offering financing services to promote the domestic operations of Finnish businesses and to further exports and internationalisation of enterprises. Finnvera is owned by the Finnish state. Finnvera is Finland’s official Export Credit Agency (ECA). 10 Kapitálové investice fondu jsou realizovány i v rámci dalších programových oblastí, jimiž se SITRA aktuálně zabývá – Zdravotní péče, Potraviny a výživa, atd., přičemž logika investování je obdobná: zajistit finanční udržitelnost instituce a zároveň investice využít jako tržně-konformní nástroj podpory rozvoje v dané programové oblasti. Portfolio SITRA tvoří v současnosti asi 60 společností, přičemž celková hodnota investic je přibližně 126 milionů Eur.

20

Technology Council11) švédskou vládou. Tento orgán, pracuje v úzkém kontaktu s úřadem vlády, pro který rovněž dvakrát ročně připravuje situační zprávu. Hlavním úkolem Swentec je sloužit jako určitá centrální platforma pro tvorbu doporučení k dalšímu rozvoji sektoru environmentálních technologií a rovněž jako orgán podporující prezentaci a expanzi švédských podniků v sektoru environmentálních technologií na zahraniční trhy. Chod Swentec zajištěn malým odborným týmem, který funguje i jako sekretariát, členy Rady jsou však reprezentanti klíčových institucí a organizací z privátní i veřejné sféry.12 Swentec dále spravuje strukturovanou databázi podniků v sektoru environmentálních technologií a jeho odborníci též připravují analýzy a podklady pro strategické rozhodování pro potřebu veřejné správy. Klíčová role Swentec tkví však především v koordinaci a zprostředkování výměny informací a facilitaci průběžného dialogu mezi klíčovými stakeholdery. Slouží tak jako národní klastr pro odvětví environmentálních technologií. Pro financování rozvoje eko-inovací jsou ve Švédsku využívány struktury sloužící obecně pro podporu rozvoje inovací a komercializace nových technologií. Z hlediska financování aplikovaného výzkumu je klíčovým aktérem Švédská státní agentura pro inovační systémy VINNOVA (Swedish Governmental Agency for Innovation Systems)13, která prostřednictví grantových a dotačních programů, případně půjček, podporuje přímo výzkumné projekty sloužící podnikové sféře. Z hlediska podpory inovací vznikajících přímo v podnicích a komercializace individuálních invencí, zejména v prostředí začínajících a malých a středních podniků je zajímavým modelem přístup aplikovaný prostřednictvím organizace ALMI Företagspartner14. Jde o státem vlastněnou firmu, která prostřednictvím svých regionálních dceřiných společností (v nichž drží 51% majetkovou účast15) poskytuje konzultační a finanční služby malým a středním inovativním firmám a začínajícím podnikatelům. Konzultanti ALMI poskytují poradenství ve všech aspektech rozvoje podniku (hodnocení proveditelnosti záměru, sestavování podnikatelských plánů, stanovování cílů, marketingu, ochrany duševního vlastnictví, zprostředkování partnerů, atd.). Unikátnost celého konceptu je však v propojení těchto služeb s poskytováním financování vybraným inovativním projektům a zejména ve způsobu jeho poskytování. Financovány jsou především vysoce inovativní rizikové projekty s potenciálním vysokým společenským přínosem, které nejsou s to dosáhnout na komerčně poskytované úvěry či jiné formy financování. Finance jsou poskytovány formou půjček na krytí těch aktivit, které jsou v rámci inovačního projektu z hlediska

11 www.swentec.se 12 V osmičlenném předsednictvu (Board) Swentec jsou např. zástupci Chalmers University of Technology, Swedish Recycling Industries' Association, Sweden Cleantech Incubators project, Kronoberg county (místní správa), jakož i zástupci individuálních firem. 13 http://www.vinnova.se/In-English/ 14 http://www.almi.se/ALMI-in-English/ 15 Dalšími podílníky jsou zpravidla regiony, města, či jiné veřejné orgány. V dozorčích radách jsou zastoupeny i místní podniky a podnikatelské asociace. ALMI celkově zaměstnává kolem 450 konzultantů.

21

komerčních investorů nejproblematičtější (testování prototypů, první realizace, atp.). Z hlediska celkových investic individuálního inovačního projektu jde tak pouze o kofinancování do max. výše 50 % nákladů projektu (rozhodování o přidělení půjčky obvykle probíhá za konzultací s klientovou bankou či jiným investorem). Celý systém je založen na rigorózním posouzení inovačního projektu, které ALMI umožňuje akceptovat významně vyšší míru rizika, než jakou jsou ochotni podstoupit komerční investoři. Podpora ze strany ALMI navíc zpětně zlepšuje pozici klienta při jednání o získání potřebného kofinancování od standardních investorů, jedna koruna investovaná ALMI generuje v průměru čtyři koruny investované do projektu ze soukromých zdrojů. Důležité je, že půjčky poskytované ALMI jsou záměrně spojeny s vyšším úrokem než standardní úvěry komerčních bank, aby nedocházelo ke konkurenci bankám ze strany veřejného sektoru. Splácení půjček je však rozvrženo s větším ohledem na vývoj ekonomického výsledku individuálního projektu, neboť prvořadým cílem ALMI je realizace životaschopné inovace jako takové a nikoliv pouze finančního zisku. Celý systém je nastaven tak, že zatímco chod ALMI a poskytované konzultační služby jsou financovány vlastníky společnosti (tedy de facto z veřejných prostředků) jakožto forma standardní podpory malého a středního podnikání ze strany veřejného sektoru, program rizikového financování je plně finančně soběstačný.16 Jak bylo uvedeno výše, zmiňované instituce nejsou určeny specificky na financování eko-inovací jakožto samostatné kategorie inovací, nicméně přínosy z hlediska udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí jsou standardně zkoumanými kriterii pro rozhodování o přidělení podpory. Ve švédském prostředí navíc již 10 let funguje respektovaná národní soutěž Swedish Environmental Innovations, která kromě standardních přínosů pro zúčastněné v podobě publicity17 a možnosti navazování kontaktů, funguje jako významný podpůrný mechanismus pro shromažďování informací o aktuálním vývoji a situaci v oblasti eko-inovací, které jsou využívány i výše zmiňovanými institucemi zabývajícími se podporou a financováním inovací. Experti ALMI i Vinnova jsou ostatně pravidelně přítomni v hodnotících komisích soutěže, a autoři oceněných eko-inovační projektů získají vedle publicity a finančních cen též usnadnění přístupu ke službám a financování poskytovanému těmito institucemi. Soutěž eko-inovací tak do značné míry funguje jako jeden z pilířů podpory švédského sektoru environmentálních technologií.

16 ALMI poskytuje v současnosti v rámci různých svých programů cca 10 000 klientům půjčky v celkové výši 3 miliardy švédských korun. V rámci programu zaměřeném na podporu inovací bylo v roce 2005 úspěšně komercializováno 360 nových řešení na jejichž podporu bylo investováno 63 milionů švédských korun, přičemž 50 milionů ve formě půjček, 13 milionů bylo vynaloženo na poradenské služby a studie proveditelnosti. 17 Swedish Environmental Innovations je mimo jiné významnou společenskou událostí, které se účastní vrcholní představitelé země včetně krále.

22

5.

METODIKA VÝZKUMU

Při formulování zaměření a metodického přístupu využitého v tomto pilotním průzkumu eko-inovačního prostředí v ČR byly využity některé publikované výstupy z již realizovaných výzkumných šetření zaměřených na zkoumání inovačního prostředí v ČR. Významným zdrojem faktických i metodologických poznatků byly zejména výstupy projektu Bariéry růstu konkurenceschopnosti České republiky (Klusáček a kolektiv 2005), jehož součástí bylo terénní šetření založené na rozhovorech se zástupci vrcholového managementu inovačních podniků. Rozhovory byly realizovány strukturovaně na základě sady 51 otázek, členěných do 9 tematických bloků (Cílové trhy, obchod a marketing; Lidské zdroje; Finanční zdroje; Inovace ve firmě; Duševní vlastnictví; Spolupráce s výzkumnou sférou; Vědecko-technické parky a podnikatelské inkubátory; Příčiny potíží s inovacemi ve firmách; Možnosti státních podpor inovací). Obdobně zaměřený výzkum, realizovaný Centrem ekonomických studií VŠEM (Kadeřábková a Beneš, 2008) využíval naopak metodu dotazníkového šetření, přičemž dotazníky byly vyplňovány písemně prostřednictvím veřejně přístupného webového rozhraní. Na základě poznatků o inovacích obecně, obsažených v odborné literatuře a diskutovaných výše, a s přihlédnutím k uvedeným výsledkům empirických studií inovačního prostředí ČR byla připraven metodický postup pilotního průzkumu v oblasti eko-inovací. K optimalizaci metodiky průzkumu byl rovněž využit manuál OECD ke sběru a vyhodnocování dat o technologických inovacích (tzv. Oslo Manual, Chapter 7, OECD, 1997). V návaznosti na diskusi odborné literatury týkající se oblasti ekoinovací bylo formulováno několik pracovních hypotéz, jejichž zkoumání může poskytnout cenné informace rozhodovací sféře. a. pro eko-inovace (výrobky, materiály, procesy, služby) platí v převažující míře stejné obecné zákonitosti, jako pro inovace obecně; b. na rozdíl od inovací obecně je realizace eko-inovace více závislá na externích faktorech (regulační prostředí), neboť podstatná část přínosů eko-inovace se realizuje ve formě pozitivních externalit, které nemusejí být trhem náležitě oceněny; c. zdrojem eko-inovativní aktivity je technologický výzkum spojený případně s vysokoškolskou výukou. MSP s výrazně ekoinovativním potenciálem prosperují na základě znalostí vytvářených VaV institucemi (university, ČAV apod.).18

18

Vzhledem k účelu a rozsahu pilotního průzkumu nebyly zkoumány některé další relevantní otázky, např. možnost vlivu geografických faktorů na aktivitu eko-inovátorů (existence "hot

23

Dalšími tematickými okruhy průzkumu byly: •

•

•

Rozhodovací procesy a další faktory na firemní úrovni vedoucí k eko-inovacím, Překážky eko-inovací vnímané respondenty (administrativní, institucionální, finanční), Úloha veřejného sektoru při vytváření prostředí pro podporu ekoinovací.

Jako výzkumná metoda byla využita technika strukturovaných rozhovorů, která se i vzhledem k rozsahu projektu jeví jako optimální, neboť při vhodném výběru respondentů poskytuje i při relativně nízkém počtu dotazovaných relevantní a důvěryhodné výsledky. Jako podklad pro realizaci rozhovorů byl připraven standardizovaný dotazník19. Design dotazníku byl proveden dle metodických instrukcí OECD (Oslo Manual, 1997) tak, aby otázky byly jednoznačné, pokud možno s výběrem variantních odpovědí (Burgess, 2001). Dotazník byl dále navržen s ohledem na časové možnosti respondentů, aby interview s kompetentním respondentem (majitel firmy, ředitel apod.) bylo v případě potřeby možné realizovat v době nepřesahující cca 30 minut. Otázky byly formulovány tak, aby jejich počet nutný k pokrytí uvedených tematických okruhů byl co nejmenší, dle doporučení metodiky OECD. V rámci výzkumu byly kontaktovány ty podniky, které mají aktivní vztah k životnímu prostředí, tj. zabývají se vývojem či výrobou produktů, technologií atd., které lze označit jako prospěšné pro životní prostředí. V takových případech lze očekávat větší četnost toho, co můžeme z definice označit jako inovativní chování mající dopad do oblasti ochrany životního prostředí, tedy eko-inovace. Byly kontaktovány malé a střední podniky, které se zaměřily na snižování spotřeby energie, alternativní energetické zdroje, technologii ochrany životního prostředí, na výrobu a marketing ekologicky šetrných výrobků, recyklaci, apod.20 Hlavním kriteriem výběru byla eko-inovativní aktivita dané firmy subjektivně hodnocená členy projektového týmu. Podkladem pro výběr vhodných respondentů byly přitom informační zdroje partnerských organizací podílejících se na realizaci projektu. Mj. databáze držitelů ekoznaček Ekologicky šetrný výrobek a Ekologicky šetrná služba provozované CENIA, a Databáze firem poskytujících environmentální služby spravovaná Českým ekologickým manažerským centrem. Další kontakty poskytlo na základě svých znalostí Technologické centrum AV ČR. V průběhu průzkumu byly navíc některé další kontakty získávány metodou „sněhové koule“, tedy na základě doporučení učiněných samotnými respondenty přímo během interview.

spots" ovlivněných silným regionálním technologickým výzkumem a dostupností lidských zdrojů - zejména Praha, Brno, Ostrava), atp. 19

20

Kompletní dotazník je přílohou této zprávy. Seznam firem, které se zúčastnily průzkumu je přílohou této zprávy.

24

V souladu s doporučením metodiky OECD (Oslo Manual, 1997) byly interviewovány pečlivě vybrané osoby, které jsou odpovědné za rozvoj firmy. Majitelé firem, příp. členové managementu nesoucí odpovědnost za inovace, byli nejprve osobně kontaktováni (telefon, osobní setkání), byl jim vysvětlen smysl výzkumu a v případě ochoty spolupracovat jim byl zaslán podkladový dotazník, na základě kterého je pak vedeno strukturované interview. Vyhodnocení průzkumu, respektive závěrečná zpráva jim bude odeslána k vyjádření (verifikaci). Lze říci, že tématika průzkumu byla oslovenými firmami shledávána závažnou a zajímavou, a vytipované respondenty tak nebylo obtížné přesvědčit k účasti v průzkumu, přestože šlo vesměs o vrcholové řídící pracovníky (ředitelé, majitelé firem). Na základě zpětné vazby od respondentů je třeba uvést, že pozitivní odezvě výrazně napomáhal též formát výzkumu, kdy podkladový dotazník byl konstruován tak, aby byl maximálně jednoduchý a jeho vyplnění časově nenáročné. Flexibilní design průzkumu umožňující kompletaci podkladového dotazníku během cca 30 minut a ponechávající tak prostor pro doplňující komentáře respondenta umožnil získání řady zajímavých podnětů a reakcí užitečných z hlediska účelu tohoto průzkumu. Výstupem jednotlivých interview byly vyplněné dotazníky, přičemž u jednotlivých položek dotazníku byly označeny odpovídající odpovědi indikující názory a preference respondentů, případně připojeny doplňující komentáře. Komentáře a doplňující informace získané během rozhovorů byly archivovány zvlášť a využity při interpretaci a diskusi obdržených výsledků. Obdobným způsobem pak byla využita i závěrečná „otevřená“ otázka dotazníku poskytující respondentům možnost formulovat vlastní návrhy a doporučení pro zlepšení ekoinovačního prostředí. Následující Tabulky 1 a 2 poskytuje orientační údaje o velikosti zkoumaných podniků vzhledem k počtu zaměstnanců a ročnímu obratu. Tabulka 1:

Velikost dotazovaných firem dle počtu zaměstnanců Velikost firmy zaměstanců)

(počet

Počet firem

Tabulka 2:

< 10

10 – 30

30 - 100

> 100

8

10

6

7

Roční obrat dotazovaných firem Roční obrat CZK/rok) Počet firem

(mil.

<1

1-5

5 - 20

20-100

> 100

2

3

6

5

12

(pozn.: 3 firmy neuvedly tento údaj)

25

Jednotlivá interview byla realizována dle připravené metodiky. Rozhovory byly realizovány vesměs v sídle firmy, pouze v některých případech (zejména z časových důvodů) byl průzkum realizován korespondenčně, kdy respondent vyplnil dotazník podle přiložených pokynů, respektive telefonické domluvy, sám. Celkem se tohoto pilotního průzkumu zúčastnilo 31 respondentů. Zpětná vazba je zajištěna konzultací výstupů průzkumu s respondenty zasláním pracovní verze závěrečné zprávy k připomínkám.

26

6.

VÝSLEDKY ZÍSKANÉ V PILOTNÍM PRŮZKUMU

V následujících oddílech jsou sumarizovány vybrané výsledky obdržené v rámci rozhovorů (případně vyplněné přímo respondenty) podle jednotlivých tematických položek dotazníku (kompletní dotazník viz Příloha). Pro snadnější orientaci je frekvence jednotlivých odpovědí vyjádřena percentuálně (tzn. celkový počet respondentů je roven 100 %)21. Příčina eko-inovativních aktivit V části interview zaměřeném na motivaci eko-inovátorů reprezentovaném otázkou „Proč Vaše firma zaměřila své aktivity do oblasti ekologie?“ dominovaly odpovědi „Měli jsme výhodu v odborném vzdělání managementu“ a „Máme pocit odpovědnosti za stav životního prostředí“. Měli jsme výhodu v odborném vzdělání managementu Reagovali jsme na poptávku Máme pocit odpovědnosti za stav životního prostředí Přesvědčil nás výsledek strategické studie Inspirovali jsme se zahraničními výrobky a službami jiné 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80%

Graf 1:

Odpovědi na otázku „Proč Vaše firma zaměřila své aktivity do oblasti ekologie?“ S menší frekvencí respondenti uváděli též inspiraci zahraničními produkty a reakci na poptávku na trhu. Uvedené výsledky odpovídají předpokladu, že jedním z klíčových hnacích sil rozvoje eko-inovací je kvalitní odborné vzdělání umožňující svým nositelům inovačně řešit technické a další problémy v oblasti ochrany životního prostředí a tato řešení zhodnotit na trhu. Významnou roli přitom patrně hraje též hodnotová orientace inovátorů, respektive jejich porozumění významu ochrany životního prostředí, přičemž tyto postoje mohou zčásti souviset s typem dosaženého vzdělání, a do určité míry mohou rovněž odrážet celkový společenský postoj k problematice životního prostředí. Motivace eko-invátorů tak může být výsledkem dosahování určitého subjektivního uspokojení ze zdolávání

21

Kompletní přehled výsledků průzkumu je v tabelární formě přílohou této zprávy.

27

intelektuální výzvy v oblasti, které je z hlediska celospolečenského užitku významná. Do jisté míry překvapivá je relativně nižší frekvence odpovědí označujících za motivační faktor poptávku po eko-inovativních řešeních na trhu. To by potvrzovalo, že ve stávajících podmínkách jsou eko-inovační procesy primárně skutečně spíše výsledkem působení endogenních faktorů (dostupná expertní kapacita, vnitřní motivace vycházející z hodnotové orientace atd.), zatímco komerční uplatnění prvotní invence přichází až následně. Charakteristika trhu Velmi variabilní odezva od respondentů byla získána v reakci na požadavek „Charakterizujte stručně trh, na němž vaše firma [se svými eko-inovativními produkty/službami] působí“. Určitá roztříštěnost odpovědí je výsledkem skutečnosti, že interviewované podniky působí v odlišných sektorech trhu a tudíž je obtížné jejich situaci vzájemně porovnávat. Tato poptávka stagnuje nebo klesá Poptávka po inovativních produktech/službách je výrazná a roste Na trhu je slabá konkurence

Na trhu je silná konkurence

Trh je stabilní

Trh se rychle mění 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80%

Graf 2:

Odpovědi na otázku „Charakterizujte stručně trh, na němž vaše firma [se svými eko-inovativními produkty/službami] působí“ Respondenti popisující trh jakožto silně konkurenční, případně s klesající poptávkou, často uváděli své eko-inovační aktivity jakožto adaptační opatření k získání konkurenční výhody, případně k průniku do nové tržní „niky“, kde je konkurence méně silná. Toto tvrzení se zdá být do jisté míry v rozporu s výše uvedenou zjištěnou tendencí respondentů hodnotit poptávku na trhu jakožto relativně méně významný faktor vzniku eko-inovací. Na druhou stranu však je možné, že tento výsledek pouze reflektuje skutečnost, že působení tržních faktorů na eko-inovační aktivitu podniků za současné situace do značné míry funguje jakožto „push“ faktor – tedy tlak nutící firmu k eko-inovaci jakožto formě adaptační strategie, a nikoliv ve smyslu „pull“, tzn. eko-inovace tažené jednoznačně artikulovanou poptávkou zákazníků.

28

Zvláštní pozornost byla v rámci dotazníku věnována aspektům ovlivňujícím eko-inovační prostředí uvnitř jednotlivých podniků. Jak uvádí úvodní přehled odborné literatury, absence mechanismů a struktur podporujících inovační prostředí na podnikové úrovni (nedostatečná kvalita strategického plánování, chybějící kapacita na analýzu informací atp.) představuje důležitou konkurenční nevýhodu malých a středních podniků v porovnání s velkými firmami. Přítomnost či absence těchto struktur v rámci podniku rovněž může napovědět, zdali je konkrétní eko-inovace výsledkem systematického cílevědomého procesu (a lze tudíž do určité míry kalkulovat se vznikem dalších inovací při formulování strategie firmy), či zda jde spíše o nahodilý jev. Úroveň plánování ve firmě Další graf ilustruje frekvenci odpovědí respondentů na dotaz „Využívá Vaše firma při plánování a řízení svých aktivit některý z následujících způsobů?“ Provádíme vlastní strategické analýzy a plánujeme Získáváme podněty ke zlepšení od zákazníků Zadáváme strategické a marketingové studie u externích konzultantů Řídíme se citem a reagujeme pružně na poptávku Užíváme jiné metody

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80%

Graf 3:

Odpovědi na otázku „Využívá Vaše firma při plánování a řízení svých aktivit některý z následujících způsobů?“ Téměř všichni respondenti shodně uvedli, že v rámci firmy je uplatňován určitý systém pro dlouhodobé plánování, zároveň však titíž respondenti často uváděli též cit a aktuální podněty trhu jakožto hlavní faktory ovlivňující rozhodování o budoucím směřování podniku. To by naznačovalo, že zmiňované strategické plánování je v řadě případů chápáno spíše jakožto jakési volné “přemýšlení o budoucnosti“ a nikoliv jako stanovení konkrétní expertně zpracované strategie vycházející z rigorózní analýzy.

29

Informační zdroje Instantní přístup k odborným informacím i informacím o konkurenci jsou základním předpokladem úspěšné inovace. V odpovědi na otázku „Jaké jsou hlavní zdroje informací pro rozvoj eko-inovačních aktivit Vaší firmy?“ respondenti většinou uváděli širší spektrum využívaných zdrojů, přičemž nejčastěji se jednalo o odborné konference respektive odbornou literaturu. Využíváme externí konzultace a studie Využíváme odbornou literaturu (knihy, periodika) Informace hledáme na internetu Navštěvujeme výstavy a veletrhy, odborné konference jiné 0%

Graf 4:

20%

40%

60%

80%

100%

Odpovědi na otázku „Jaké jsou hlavní zdroje informací pro rozvoj eko-inovačních aktivit Vaší firmy?“ Rozvoj vnitřního inovativního prostředí Malé rozdíly uvnitř vzorku interviewovaných respondentů vykazuje rovněž frekvence odpovědí na otázku „Uplatňuje Vaše firma nějaká specifická opatření pro rozvoj inovativního prostředí uvnitř organizace?“ Pravidelně projednáváme inovace na poradě managementu Máme cílenou personální a platovou politiku (výběr uchazečů o práci, motivační programy a pod.) Podporujeme externí vzdělávání zaměstnanců (postgraduální studium, školení, firemní semináře a pod.) Kontrahujeme externí experty do inovačních projektů

jiné

0%

Graf 5:

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80%

Odpovědi na otázku „Uplatňuje Vaše firma nějaká specifická opatření pro rozvoj inovativního prostředí uvnitř organizace?“ Nejčastější formou cíleného navyšování eko-inovačního potenciálu podniků bylo kontraktování expertů na ad-hoc bázi k řešení jednotlivých konkrétních inovačních projektů. Toto zjištění odráží 30

skutečnost, že malé a střední podniky zpravidla nejsou schopny zajistit kompletní řešení inovačního projektu po personální stránce vlastními silami a jsou nuceny chybějící část expertízy doplnit z vnějších zdrojů. Na druhé straně, vysoká frekvence odpovědí indikujících podporu dalšího vzdělávání zaměstnanců a pravidelná přítomnost inovací v agendě jednání vedení podniku naznačuje, že firmy cílevědomě pracují na zvyšování svého vnitřního inovačního potenciálu. Spolupráce malých a středních firem Z odpovědí respondentů na otázku „Jaké formy spolupráce volí Vaše firma pro zvýšení svého inovačního potenciálu?“ je zřejmé, že klíčovým nástrojem je spolupráce s výzkumnými institucemi.

S nikým nespolupracujeme Uzavíráme partnerství s výzkumnými a vývojovými organizacemi Využíváme členství v klastrech, využívání inkubátoru (VŠ, technologické parky) Volíme jiné formy spolupráce

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100 %

Graf 6:

Odpovědi na otázku „Jaké formy spolupráce volí Vaše firma pro zvýšení svého inovačního potenciálu?“ Z odpovědí během interview nicméně zároveň vyplývalo, že tato spolupráce není vždy optimální, připravenost veřejných institucí výzkumu a vývoje na spolupráci s podnikovou sférou byla mnoha respondenty hodnocena jako nedostatečná. Někteří respondenti uváděli, že spolupráce probíhá spíše na individuální bázi s jednotlivými experty a není rozvíjena do podoby partnerství s výzkumnou institucí jako takovou. Relativně málo firem ze zkoumaného vzorku mělo zkušenost s využíváním možností nabízených technologickými parky, inkubátory a další infrastrukturou tohoto typu. Několik respondentů dokonce uvádělo negativní zkušenost s členstvím v klastru, který nesplňoval představy respondenta, pokud jde o flexibilitu a efektivitu spolupráce mezi jeho členy, kterou měla tato struktura facilitovat. V souladu se zjištěními udávanými odbornou literaturou (viz úvodní část) výsledky průzkumu nicméně potvrzují, že z hlediska zvyšování celkového inovačního potenciálu je pro malé a střední podniky klíčovým nástrojem spolupráce s dalšími organizacemi.

31

Ochrana duševního vlastnictví Významným aspektem (eko-) inovačního procesu je zajištění ochrany duševního vlastnictví reflektovaná v rámci dotazníku otázkou: " Jakým způsobem Vaše firma chrání své inovační know-how?" Přestože ve vzorku zkoumaných firem více než jedna třetina uplatňovala ochranu svých eko-inovací formou patentu, případně též průmyslového vzoru, většina respondentů hodnotila tento způsob ochrany jako neúčinný a neefektivní. Řada respondentů uvedla, že od registrace patentů na své eko-inovativní produkty upustila, případně přestala již existující vlastní patenty udržovat. Náklady spojené s pořízením a údržbou patentů byly těmito respondenty hodnoceny v porovnání s reálými přínosy tohoto způsobu ochrany duševního vlastnictví jako neadekvátní.

Chráníme své know-how patenty Nemáme co utajovat Užíváme své vlastní metody 0%

Graf 7:

20%

40%

60%

80%

100%

Odpovědi na otázku "Jakým způsobem Vaše firma chrání své inovační know-how?" Namísto snahy o právní zajištění ochrany duševního vlastnictví postupují podniky spíše cestou omezování zveřejňování technologických detailů příslušného inovačního řešení. V některých případech respondenti uváděli, že jedinou ochranou před nežádoucím využíváním originálního know-how ze strany konkurence je samotná dynamika technologického vývoje v daném sektoru. Tato strategie ovšem vyžaduje soustředěné úsilí podniku na optimalizaci vlastního inovačního cyklu tak, aby byla zajištěna návaznost jednotlivých inovací ve fázi vhodné pro jejich komercializaci, což může být zejména pro malé firmy dlouhodobě obtížně dosažitelné. Určitá část respondentů rovněž uváděla, že namísto úsilí o ochranu inovace jako takové se raději soustředí na ochranu a rozvoj příslušné obchodní značky, neboť takto vynaložené náklady jsou ve srovnání se snahami bránit neoprávněnému přejímání inovace konkurencí účelnější.

32

Stimulující faktory Následující graf shrnuje frekvenci odpovědí na otázku „Co obecně pokládáte za hlavní hnací síly úspěšné eko-inovace na trhu?“ Orientace na aktuální ekologická témata, např. úspory surovin a energie Spolupráce se strategickými partnery Výzkumné a vývojové aktivity Změna legislativy, např. přísnější limity pro znečišťovatele Ekonomické faktory, ceny surovin a energií, poplatky apod Preference spotřebitelů Dostupné veřejné dotace, granty atd. Dostupnost rizikového kapitálu jiné 0% 10 %

Graf 8:

20 %

30 %

40 %

50 %

60 %

70 %

80 %

Odpovědi na otázku „Co obecně pokládáte za hlavní hnací síly úspěšné eko-inovace na trhu?“ Dvě třetiny respondentů se shodovaly na klíčovém významu dostupnosti veřejné podpory, která malým a středním firmám umožňuje pokrýt část nákladů nevyhnutelně navázaných na inovační proces. Obdobně často zmiňovali respondenti ekonomické faktory působící na trhu ve prospěch environmentálně šetrnějších technologií (ceny energií, surovin atp.), respektive vlivy spojené se zpřísňující se environmentální legislativou. Uvedené výsledky naznačují, že faktory přímo či nepřímo motivující trh k většímu zohledňování environmentálních aspektů a tudíž k vytváření poptávky po ekoinovacích, nejsou z hlediska firem považovány za samy o sobě dostačující a přímá podpora ze strany veřejného sektoru je pro vznik konkrétních eko-inovací firmami vnímána jako důležitá. Poměrně překvapivou se zdá být nízká frekvence odpovědí zmiňujících problematiku dostupnosti rizikového financování ekoinovativních firem. S přihlédnutím k specifikům českého podnikatelského prostředí, lze spekulovat, že malý význam přikládaný respondenty této problematice může pramenit z obecně malého povědomí o možnostech tohoto způsobu financování rozvoje firem, případně o určité nedůvěře k tomuto typu operací, který je z podstaty věci spojen s dílčí ztrátou kontroly nad inovačním projektem, know-how, respektive samotným podnikem. Tuto úvahu potvrzuje i názor interviewovaného reprezentanta podnikatelského inovačního centra, který spatřoval důvody nedostatečného využívání možností rizikového financování inovačních projektů mimo jiné v konzervativním přístupu českých podnikatelů, kteří nejsou schopni či ochotni akceptovat podmínky, za nichž je kapitál rizikovými investory poskytován.

33

Formy podpory eko-inovativního chování V reakci na otázku směřující k stanovení role státu při podpoře rozvoje eko-inovativního prostředí „Uveďte prosím, jakými nástroji by stát měl podporovat rozvoj eko-inovativního chování firem“ se objevuje několik zajímavých tendencí. Výsledky hodnocení seřazené dle významu shrnuje následující graf: Granty a dotace pro výzkum a vývoj (např. testování prototypů) Stabilní a účinné právní prostředí (včetně vymahatelnosti práva) Certifikační schémata (transparentní a objektivní metody) Daňové úlevy na vědu a výzkum Pomoc při exportu Pomoc při patentové ochraně Usnadnění přístupu k rizikovému kapitálu Budování inkubátorů a technologických parků Nákup eko-inovativních výrobků a služeb státními institucemi (zelené Vyhlašování nejlepších inovátorů (např. soutěž "Eko-inovace roku") jiné 0,0 0,5

Graf 9:

1,0 1,5

2,0 2,5

3,0 3,5

Hodnocení důležitosti nástrojů podpory eko-inovativního chování firem (Na rozdíl od ostatních položek v dotazníku, zde měli respondenti možnost bodovat význam jednotlivých navrhovaných opatření za využití stupnice: 0=nemá praktický význam, 1=má malý praktický význam, 2=má praktický význam, 3=má velký praktický význam, 4=je nejdůležitější ze všech. Celkové bodové hodnocení důležitosti v jednotlivých kategoriích je dáno aritmetickým průměrem hodnocení obdržených od respondentů)

Respondenti konzistentně s již dříve naznačenou preferencí přikládali největší význam zejména opatřením k zajištění dostupnosti finanční podpory pro výzkumnou a vývojovou fázi inovačního cyklu, zejména s ohledem na pokrytí nákladů na testování a první (referenční) realizace eko-inovací. Do jisté míry překvapivá je vysoká důležitost přikládaná respondenty stabilnímu a účinnému právnímu prostředí. Respondenti zde reflektovali obecný stav podnikatelského prostředí v ČR, které neumožňuje firmám dostatečně efektivně plánovat, což obecně snižuje ochotu firem investovat do, ze své podstaty rizikových, inovačních procesů. 34

Za důležité nástroje podporující vznik eko-inovací byly dále označeny též podpora firemního výzkumu a vývoje prostřednictvím daňových úlev, podpora exportu a v souladu s dříve indikovanými problémy v oblasti ochrany duševního vlastnictví byla poměrně velká důležitost přikládána pomoci státu při zajištění efektivní patentové ochrany. Obdobnou relativně velkou důležitost přikládali respondenti též existenci transparentního a objektivního systému pro verifikaci a certifikaci eko-inovací, který by napomáhal k zpřístupnění veřejné podpory pro inovace, jejichž environmentální přínos je reálný a podstatný. Poměrně vysoko se na škále důležitosti umístilo i „usnadnění přístupu k rizikovému kapitálu“ a to navzdory tomu, že v předcházející otázce pouze menší část respondentů označila rizikový kapitál jakožto jeden z faktorů rozvoje eko-inovací. Tento zdánlivý rozpor lze vysvětlit při zkoumání individuálních bodových hodnocení přidělovaných respondenty. Respondenti, kteří identifikovali rizikový kapitál jako důležitý, zároveň tomuto faktoru přidělovali i relativně vysoká bodová hodnocení. Z toho vyplývá, že pouze pro menší část firem je otázka dostupnosti rizikového kapitálu relevantním tématem, nicméně tato menšina mu přikládá vysokou důležitost. Relativně malý praktický význam přisuzovali respondenti propagačním akcím (vyhlašování nejlepších eko-inovací) a poměrně překvapivě též nákupu eko-inovativních produktů státními institucemi (zelené nakupování), přičemž někteří z respondentů tento postoj vysvětlovali nedůvěrou ve schopnost veřejné správy využívat tohoto nástroje férovým a nekorupčním způsobem. Rovněž zajímavé je nízké hodnocení důležitosti budování inovační infrastruktury typu technologických parků a inkubátorů, které řada respondentů hodnotila jako neefektivní vynakládání veřejných prostředků. Rozhodování o podpoře V doplňující otázce „Jak by měl veřejný sektor rozhodovat o takové podpoře?“ se odpovědi interviewovaných lišily, sjednocovala je toliko obecně formulovaná nedůvěra k ad-hoc rozhodování úředníků o přidělování podpory. Na druhou stranu, respondenti upozorňovali na to, že snaha objektivizovat rozhodování při zachování jeho jednoduchosti prostřednictvím užívání různě konstruovaných seznamů kriterií je rovněž problematická, vzhledem k tomu, že inovační proces ze své podstaty generuje nová řešení, která pak nemusí splňovat kritéria navržená pro posuzování konvenčních projektů.

35

Ad hoc (vlastní úvaha úředníků nebo výběrové komise) Obecná, nicméně transparentní kriteria (např. kontrolní seznam) Porovnání s nejlepším běžně dostupným řešením (benchmarking, BAT) Úplné vyhodnocení dopadu konkrétní ekoinovace na životní prostředí (např. Life cycle assessment – LCA) 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80%

Graf 10:

Odpovědi na otázku „Jak by měl veřejný sektor rozhodovat o takové podpoře?“ Bariéry a nástroje podpory K maximalizaci informační hodnoty realizovaného interview byla do závěru dotazníku rovněž připojen „otevřeně“ formulovaný požadavek (tzn. bez nabízených možností odpovědi): „Prosím uveďte, jaké jsou současné době dle Vašeho názoru hlavní problémy (bariéry) vzniku a uplatňování eko-inovativních řešení. Co by se mělo především udělat pro zlepšení eko-inovativního prostředí v ČR a to nikoliv jen ze strany státních orgánů, ale obecně, např. zlepšení partnerství mezi firmami, aktivní postup zájmových sdružení, programy a platformy apod.)“ Respondenti formulovali své komentáře a návrhy zejména s ohledem na situaci v jejich sektoru působení, nicméně řada identifikovaných problémů a návrhů se v obměnách opakovala, a tak je možné učinit určité zobecňující závěry. Hlavní limity rozvoje eko-inovací identifikované respondenty je možné rozdělit do dvou hlavních skupin. První skupinu představují problémy související s nedostatečnou rolí státu při vytváření prostředí pro rozvoj poptávky po eko-inovativních produktech. Respondenti uváděli nejčastěji nedostatek koncepčního přístupu při zavádění environmentální legislativy, která za současné situace příliš nefunguje jako motiv pro poptávku po eko-inovacích. Problémem jsou zejména časté změny předpisů v kombinaci s nedůsledným vymáháním, respektive nestejným přístupem ke znečišťovatelům (existence výjimek, přísnější postup vůči malým firmám v porovnání s velkými podniky atd.) ze strany státu. Obtížně předvídatelné regulační prostředí spolu se značným prostorem pro vyhýbání se povinnostem vyplývajícím z legislativy vede k situaci, kdy pro průmyslové podniky není racionální v této oblasti dlouhodobě plánovat a investovat do nákupu či vlastního vývoje eko-inovací. Mezi dalšími problémy uváděli respondenti též nedostatečné zajištění rovných podmínek na trhu, především ve vztahu k zahraniční konkurenci. V tomto kontextu byla zmiňována např. obtížná kontrolovatelnost environmentálních standardů importovaných výrobků, jejichž výroba je mimo dosah našich 36

kontrolních orgánů. Jako žádoucí bylo rovněž zmiňováno vytvoření jednotného a transparentního systému podpory v EU, aby nedocházelo ke zvýhodňování některých producentů oproti jiným. Druhou závažnou skupinou problémů identifikovaných respondenty byla nedostatečná efektivita spolupráce soukromého sektoru s veřejnými institucemi výzkumu a vývoje. Zejména negativně je pociťována nedostatečná aktivita institucí VaV v oblasti zpřístupňování výsledků výzkumu realizovaných z veřejných prostředků komerční sféře. To dle názorů respondentů souvisí s obecně problematickým fungováním systému na podporu vědy a výzkumu v ČR, kdy značná část výzkumu není orientována na praktickou aplikaci dosažených výsledků. Dle názoru respondentů by měl být stávající systém doplněn o mechanismy motivující státní instituce aktivně spolupracovat na komercializaci domácích výsledků výzkumu a vývoje.

37

7.

7.1.

DISKUSE VÝSLEDKŮ, ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ

KOMENTÁŘ K METODICE VÝZKUMU Obdržené výsledky pilotního průzkumu představují zajímavý soubor informací, který umožňuje vyvodit dílčí závěry a doporučení směřující k zlepšení eko-inovačního prostředí v ČR. Interpretace výsledků je částečně limitována metodologickými omezeními vyplývajícími z rozsahu a charakteru tohoto pilotního průzkumu, kdy je vypovídací schopnost prezentovaných kvantitativních výsledků omezena jak omezeným rozsahem vzorku (31 firem), tak jeho poměrně značnou vnitřní různorodostí (velikost firem, odvětví činnosti, atd.). Nicméně kontextové a doplňující informace získané během rozhovorů poskytují dostatečnou oporu pro korektní formulování závěrů. Z hlediska metodického lze dále konstatovat:

7.2.

•

Použitá metoda rozhovorů na podkladě standardizovaných dotazníků (doplněná o možnost samostatného vyplnění dotazníku respondentem v případě nedostatku času) přinesla velkou míru ochoty respondentů participovat, téměř všechny přímo oslovené firmy souhlasily s účastí v průzkumu. Alternativně vyzkoušený postup v podobě rozeslání cca 150 dopisů s žádostí o participaci v průzkumu pouze formou vyplnění dotazníku nepřinesl srovnatelné výsledky (návratnost dotazníku pod 5 %).

•

Rozložení odpovědí i skutečnost, že respondenti většinou nevyužívají možnosti "jiné" ukazuje na to, že při designování dotazníku byla postižena většina hlavních alternativních odpovědí.

•

Omezený rozsah průzkumu (vzorek 30 firem) neumožňuje zkoumání některých specifických faktorů pro jednotlivé kategorie podniků definované např. velikostí obratu, počtem zaměstnanců či geografickou polohou sídla podniku, i když tyto údaje byly v rámci průzkumu rovněž získávány. Pro tyto účely by bylo třeba významné rozšíření rozsahu průzkumu.

OBECNÁ ZJIŠTĚNÍ Výsledky obdržené v rámci tohoto pilotního průzkumu zaměřeného specificky na oblast eko-inovací se vyznačují vysokou mírou podobnosti s výsledky obdobných empirických šetření zaměřených obecně na inovační prostředí ČR (viz kapitola 4.1). I z hlediska ekoinovačních firem je primárním problémem obecná kvalita inovačního prostředí (a rovněž kvalita obecně podnikatelského prostředí), teprve pak následují faktory specifické z hlediska eko-inovací. Toto zjištění odpovídá předpokladu formulovanému v rámci přípravy průzkumu, že pro vznik eko-inovací platí v zásadě obdobné faktory a zákonitosti jako pro inovace obecně. 38

Obdobně se zdá být výsledky průzkumu potvrzován i předpoklad, že uplatňování eko-inovací je, na rozdíl od inovací obecně, více závislé na vývoji regulačního prostředí. Řada respondentů uváděla, že možnosti komercializace konkrétních inovačních řešení jsou v mnoha případech závislé na dílčích ustanoveních legislativy (přípustné emisní limity, klasifikace technologií atp.). Výsledky průzkumu rovněž potvrzují fakt, že i přes významné problémy, klíčovým zdrojem eko-inovativní aktivity je technologický výzkum, a že MSP s výrazně eko-inovativním potenciálem prosperují zejména na základě spolupráce a znalostí vytvářených VaV institucemi (university, ČAV apod.). Tato spolupráce je však do značné míry nesystematická, založená na osobních kontaktech a adhoc partnerstvích. Samotné instituce VaV nejsou dostatečně motivovány k realizaci svých výstupů v praxi, ani k aktivnímu nabízení svých výsledků k využití v komerční sféře. Konečně, množství doporučení a opatření, která respondenti průzkumu navrhovali, potvrzuje, že existuje řada dílčích problémů a bariér rozvoje eko-inovací, které je možné ovlivnit či minimalizovat za pomoci veřejné správy.

7.3.

NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ NA PODPORU ROZVOJE EKO-INOVACÍ V ČR Na základě získaných poznatků je možné identifikovat řadu oblastí, kde může veřejný sektor vhodnými intervencemi přispět k rozvoji eko-inovačního prostředí v České republice. Opatření obecné povahy: Jak vyplývá i z výsledků provedeného pilotního průzkumu, značná část existujících bariér a problémů, s nimiž se eko-inovativní firmy musí vyrovnávat je obecnější povahy, respektive souvisí s celkovou kvalitou českého inovačního prostředí. Řešení těchto problémů a eliminace slabých stránek je proto jedním ze základních předpokladů úspěšného rozvoje eko-inovací v ČR a v tomto smyslu veškerá opatření ze strany rozhodovací sféry směřující ke zlepšení obecného inovačního prostředí, obdobně jako např. zlepšování podnikatelského prostředí, budou rovněž přínosem pro rozvoj ekoinovací. Za základní a nejdůležitější opatření pro rozvoj eko-inovací je proto třeba považovat uplatňování kvalitní a obecně platné inovační politiky, v jejímž rámci budou uplatněna zejména tato opatření: a. V systému podpory VaV posílit důraz na spolupráci s komerčním sektorem. Granty základního výzkumu by měly být doprovázeny programy podpory aplikovaného výzkumu (těsné propojení základního a aplikovaného výzkumu). Za stávajících podmínek se financuje výzkum bez motivace realizovat výstupy v praxi – bylo by třeba zaměřit se na společné programy (výzkumných institucí s firmami), konkrétně zaměřené s omezeným množstvím zúčastněných partnerů. Při přípravě dotační a grantové politiky by stát měl ve větší míře přicházet s tématy, která jsou relevantní a praktická (např. nakládání s kaly z čistíren). 39

b. Posílení povinnosti veřejných institucí VaV informovat o výsledcích výzkumu tak, aby se tyto informace mohly efektivně dostat k malým a středním podnikům. Také technologické parky a další instituce k podpoře inovačního podnikání a transferu technologií, jež jsou podporované veřejnými prostředky, by měly aktivněji nabízet své služby s ohledem na to, že malé a střední podniky nemají dostatečnou kapacitu sledovat všechny dostupné příležitosti. c. Zefektivnění investic do podpůrné inovační infrastruktury. Výstavba technologických parků, inkubátorů atp. není sama o sobě dostačující, pokud nejsou splněny další podmínky (zejména dostupnost kvalitních lidských zdrojů). d. Zvýšit efektivitu ochrany duševního vlastnictví e. Zvýšit dostupnost kapitálu pro inovativní projekty malých a středních firem. Toto lze činit např. formou spoluúčasti státních prostředků na rizikovém investování, případně podporou zpřístupnění komerčních úvěrů pro MSP na realizaci inovativních projektů. f. Podpořit horizontální mobilitu pracovníků VaV mezi výzkumnými organizacemi a podnikovou praxí. Možným nástrojem by mohl být program dotací na pracovní místa pro vybrané mladé absolventy (např. PhD studenty atp.) zapojené do inovačních projektů v malých a středních podnicích. Tento typ zaměstnanců představuje pro podnik potenciální významný přínos z hlediska inovačního potenciálu, ale jejich zaměstnávání za standardních podmínek není většinou pro malou firmu únosné. (Náklady na zaměstnávání absolventa zpravidla v počátcích převyšují jeho bezprostřední ekonomický přínos podniku a navíc zde existuje vysoké riziko, že se investice do jeho růstu firmě nevrátí.) Specifická opatření na podporu eko-inovací: Opatření cílená na eko-inovace jakožto skupinu inovací hodnou zvláštní pozornosti by měla být navrhována nikoliv jako substituce nebo konkurence opatřením směřujícím ke zlepšení obecného inovačního prostředí, ale jako doplňující podpora motivovaná snahou po maximalizaci celospolečenkého přínosu plynoucího z uplatňování eko-inovativních řešení. V návaznosti na poznatky získané výzkumem eko-inovativního prostředí v ČR a publikovaných zahraničních zkušeností je možné navrhnout ke zvážení následující specifická opatření k podpoře rozvoje eko-inovací v ČR: 1. Zajistit provázanost opatření formulovaných ve strategických dokumentech s možnostmi jejich financování z veřejných zdrojů 2. Iniciovat a podpořit vznik zájmového uskupení (klastru) reprezentujícího sektor environmentálních technologií 40

3. Vytvoření struktury pro financování eko-inovací

podporu

rozvoje

rizikového

4. Zajištění odpovídající struktury a odborné kapacity pro rozvoj posuzování a verifikace environmentálních technologií 5. Vytvoření systému podpory pro financování testovacích fází eko-inovací 6. Vytvoření systému podpory financování prvních (referenčních) realizací eko-inovativních technologií 7. Opatření na podporu rozvoje lidských zdrojů a jejich zapojení do (eko-)inovačního procesu Tato opatření jsou stručně popsána v následujícím textu: 1) Zajistit provázanost opatření formulovaných ve strategických dokumentech s možnostmi jejich financování z veřejných zdrojů. Nedostatečného provázání strategického řízení v oblasti výzkumu a vývoje s nástroji v podobě finančních prostředků ze strukturálních fondů EU (viz Klusáček a kol. 2008, s. 9) má určitou obdobu i pokud jde o oblast podpory rozvoje eko-inovací. Přes rétorickou podporu eko-inovací v řadě strategických dokumentů na národní úrovni a existenci schváleného Programu podpory environmentálních technologií, který je z hlediska opatření na podporu rozvoje ekoinovací možné považovat za klíčový, nebyla tato tématika zohledněna v programových a implementačních dokumentech pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU. Vzhledem k tematickému zaměření lze doporučit zejména úpravu Operačního programu životní prostředí tak, aby v jeho rámci mohly být podporovány i koncepční projekty směřující k podpoře rozvoje ekoinovačního prostředí v ČR. 2) Iniciovat a podpořit vznik zájmového uskupení (klastru) reprezentujícího sektor environmentálních technologií. Zahraniční zkušenosti ukazují (viz kapitola 4.2), že pro úspěšnou realizaci strategických rozhodnutí v oblasti podpory eko-inovací je důležitá existence funkční struktury pro efektivní a průběžný dialog podnikové sféry s dalšími aktéry inovačního prostředí a veřejnou správou. Tato struktura (platforma, klastr) by měla plnit roli strategického vlastníka (owner) relevantního strategického dokumentu pro oblast environmentálních technologií (např. akčního plán programu podpory rozvoje environmentálních technologií) stanovujícího konkrétní a prakticky realizovatelná opatření, jejichž realizaci by platforma jménem celého sektoru pomáhala prosadit (odborná podpora při tvorbě strategických dokumentů, informační servis, komunikace problematiky s veřejností, lobbing, atd.). Kromě uvedené klíčové role by navrhovaná platforma dále zajišťovala standardní funkce typické pro klastry, zejména zprostředkování 41

kontaktů a spolupráce mezi podniky, podpora transferu technologií atd. Další z funkcí platformy by rovněž bylo udržovat důvěryhodnou síť expertů využitelnou pro konzultace a procesy ověřování technologií v rámci posuzování eko-inovací (např. pro potřeby rozhodování o veřejné podpoře nebo na objednávku rizikových investorů). Existence platformy by mohla být katalyzátorem dalšího vývoje v oblasti podpory eko-inovací, nositelem aktivit napomáhajících k rozvoji kvalitnějšího regulačního prostředí, a zprostředkovatelem zahraničních poznatků a zkušeností z oblasti podpory rozvoje environmentálních technologií (např. formou projektů předávání zkušeností a výměny expertů, apod.) Jak ukazují zahraniční zkušenosti (např. Švédsko – viz kap. 4.2), pro některé z uvedených aktivit (budování důvěryhodné znalostní báze, získávání aktuálních informací o nových eko-inovacích, posílení informačních kontaktů, publicity, budování systému hodnocení ekoinovací, atd.) je možné využít mechanismů jako je např. periodická soutěž eko-inovací, která funguje jako dynamický prvek rozvoje celého systému. Stojí za zvážení, nakolik by bylo možné uvedený úspěšný příklad realizovat v českém prostředí. V provedeném pilotním průzkumu byl tento nástroj respondenty vesměs hodnocen skepticky, jeho eventuální uvedení do českého prostředí by proto muselo být mimořádně pečlivě připraveno. 3) Vytvoření struktury pro financování eko-inovací.

podporu

rozvoje

rizikového

Podporu rozvoje rizikového financování inovací je obtížná a často diskutovaná tématika. Ve světle dosavadního vývoje v této oblasti v ČR a na základě zahraničních zkušeností je možné navrhnout dvě základní opatření ke stimulaci tohoto způsobu financování ekoinovací, která mohou fungovat jako vzájemně komplementární. Samostatně je dále diskutována též možnost přímého zapojení veřejných prostředků do rizikového financování eko-inovací, formou fondu rizikového kapitálu. Společná platforma eko-inovativních firem a rizikových investorů Prvním opatřením je podpora vzniku společné platformy ekoinovativních firem a rizikových investorů. Cílem takové platformy je zprostředkování kontaktů mezi perspektivními eko-inovativními záměry s dopracovanými podnikatelskými plány a možnými investory v této oblasti. Uvedené opatření je poměrně jednoduché a flexibilní, jeho náročnost závisí od podoby a rozsahu služeb poskytovaných zřízenou platformou. V minimalistické podobě může jít toliko o zřízení a údržbu elektronické databáze a zprostředkování výměny kontaktů, v pokročilejší podobě může jít o komplexní podporu a pomoc eko-inovátorům v přípravě projektů do podoby umožňující vstup rizikového investora. V obou případech je však potřebné zajistit potřebnou odbornou a technickou kapacitu. Z toho 42

důvodu se jeví jako vhodné realizovat toto opatření např. jako jednu z aktivit výše navrhovaného klastrového uskupení. Program podpory přípravy eko-inovativních projektů pro vstup rizikového investora Program finanční podpory (např. dotace) přesně definovaných aktivit nutných z hlediska přípravy eko-inovativního projektu pro vstup soukromého rizikového investora. Možnost částečného pokrytí nákladů např. na profesionální zajištění ochrany duševního vlastnictví a dalších právních služeb, zpracování business plánu, verifikace environmentálního přínosu technologie, atd. by zvýšila ochotu inovátorů využívat možnosti rizikového financování a zároveň zvýšila připravenost jejich eko-inovativních projektů na získání soukromého investora. Podpora by měla být např. podmíněna doložením zájmu soukromého investora o vstup do eko-inovativního projektu, existencí funkčního prototypu produktu apod. Kritériem pro přidělení podpory by rovněž byl environmentální přínos vyplývající z uvedení dané inovace na trh (rozsah úspory energií či materiálu, snížení emisí, substituce nebezpečných látek atp.). Pilotní projekt investičního fondu rizikového kapitálu k financování ekoinovací Pro úplnost je vhodné zmínit rovněž možnost zřízení samostatného investičního fondu, např. s využitím některého z fungujících zahraničních modelů (viz kapitola 4.2). Vhodným designem projektu lze minimalizovat rizika neefektivního využití veřejných prostředků, přičemž zahraniční zkušenosti shodně potvrzují vysoký příznivý dopad státních intervencí tohoto typu na rozvoj eko-inovačního prostředí. Za stávajících podmínek a vzhledem ke strategickým prioritám stanoveným na úrovni ČR lze jako první krok navrhnout realizaci pilotního projektu investičního fondu k financování ekoinovací s vazbou na problematiku ochrany klimatu, respektive snižování dopadů politiky ochrany klimatu na konkurenceschopnost českého průmyslu. Tento přístup má následující výhody: •

Bude možné jasně a logicky vymezit relativně malý počet tematických oblastí, v nichž budou investice prováděny: inovace v oblastech úspory energií, využití obnovitelných zdrojů energie, snižování materiálové náročnosti (s vazbou na emise skleníkových plynů), případně další kategorie.

•

Uvedené tematické vymezení reflektuje prioritní cíl ČR v oblasti ochrany životního prostředí (mj. příprava tzv. klimatického balíčku v souvislosti s českým předsednictvím EU).

•

Tematické vymezení zároveň reflektuje potřeby českého průmyslu (podpora inovačně založené konkurenceschopnosti - snižování zátěže firem důsledky politiky ochrany klimatu a růstu cen paliv a materiálů). Uvedená témata představují průsečík mezi cíli sektoru průmyslu a ochrany životního prostředí, lze proto očekávat elementární shodu nad účelností investovaných prostředků.

Z uvedeného vyplývá, že takto pojatý projekt by představoval pilotní řešení, které by mohlo být v závislosti na výsledcích dále rozšiřováno i 43

mimo úzce navrženou tematickou oblast. Charakter pilotního projektu by umožňoval ověření postupů a investičních strategií na relativně malém vzorku rizikových investic do eko-inovací, za využití relativně omezeného objemu investičního kapitálu. Pro minimalizaci rizika jeho neefektivního vynaložení je důležité zajistit potřebnou expertízu z oblasti řízení organizace tohoto typu, optimálně včetně transferu zkušeností z již existujících zahraničních fondů operujících s veřejnými prostředky. Pro zajištění odpovídajících kapacit nezbytných pro hodnocení vlastních eko-inovativních projektů by dále bylo nezbytné disponovat portfoliem expertů pro všechny oblasti relevantní z hlediska tvorby investičních rozhodnutí (včetně zajištění verifikace environmentálního efektu dané eko-inovace). Zprostředkování odpovídajících a důvěryhodných expertů pro potřeby investičního fondu na podporu eko-inovací by přitom mohlo být zajištěno a garantováno výše navrhovaným sektorovým klastrem environmentálních technologií. 4) Zajištění odpovídající struktury a odborné kapacity pro rozvoj posuzování a verifikace environmentálních technologií. Ověřování environmentálních dopadů nových technologií představuje jednu z klíčových výzev při přípravě realistického systému na podporu eko-inovací. Vývoj celoevropského systému verifikace (Environmental Technology Verification - ETV) je v současné době prioritní agendou v rámci ETAP. Lze předpokládat, že i v případě, že Česká republika nebude chtít sama vyvíjet aktivitu v této oblasti, vznik celoevropského systému verifikace (návrh předložený komisí k veřejné diskusi předpokládá vytvoření sítě referenčních středisek pro jednotlivé druhy technologií22) si patrně vyžádá nutnost vytvoření komunikačních kanálů a další podpůrné infrastruktury pro české podniky, aby se mohly do systému efektivně zapojit. Bez adekvátní podpory a vytvoření podmínek pro zapojení českých eko-inovátorů by vzhledem k nákladům spojeným s verifikací mohly být české podniky v konečném důsledku tímto systémem poškozeny. Vytvoření systému pro posuzování environmentálního dopadu ekoinovací je ovšem racionálním krokem i bez ohledu na vývoj na úrovni EU. Expertíza založená na rigorózní a důvěryhodné metodice k posouzení skutečných environmentálních dopadů inovací je nutným předpokladem kvalitního rozhodování v oblasti regulace či veřejné podpory. Jde o klíčový nástroj pro předcházení nákladných chybných rozhodnutí (např. v současnosti diskutované nastavení podpory některých druhů biopaliv apod.), který umožňuje zvyšovat důvěryhodnost a efektivitu regulačního prostředí. Vývoj a příprava praktické aplikace příslušných metodických postupů pro posuzování environmentálního dopadu eko-inovací představuje výzvu smysluplně řešitelnou pouze v mezinárodní spolupráci pro jejíž efektivní fungování je důležité, aby k ní na české straně existoval 22

European Comission: Consultation Paper on an EU System for Environmental Technology Verification, 2007

44

adekvátní partner integrující zástupce všech relevantních aktérů (tzn. jak výzkumu, tak podnikové praxe, tak státní správy). Příprava infrastruktury a rozvoj metodiky pro posuzování eko-inovací tak představuje další oblast, kde by se uplatnila existence zastřešujícího klastru pro sektor environmentálních technologií. 5) Vytvoření systému podpory pro financování testovacích fází eko-inovací. Vzhledem k finanční náročnosti testovací fáze inovačního procesu (laboratorní zkoušky, testování prototypu apod.) je vhodné podpořit projekty s významným eko-inovačním potenciálem např. formou dotace na náklady spojené s testováním technologie a/nebo produktu. Při vhodné konstrukci systému podpory by výsledkem mělo být i zvýšené využívání laboratoří a dalších kapacit institucí VaV malými a středními podniky a celkové zintenzivnění spolupráce institucí VaV s podnikovou sférou. 6) Vytvoření systému pro financování prvních (referenčních) realizací eko-inovativních technologií. Lze doporučit vytvoření dotačního titulu nebo jiného vhodného nástroje zaměřeného na financování prvních realizací ekoinovativních technologií. Existence referenční realizace je často jedním z klíčových předpokladů pro úspěšné komerční uplatnění ekoinovace, pro malé a střední podniky je však splnění této podmínky mimořádně obtížné. Potenciální objednatelé (např. průmysloví znečišťovatelé) logicky upřednostňují vyzkoušená standardní řešení, pokud tato splňují minimální standardy dané legislativou. Ekonomicky srovnatelná, avšak environmentálně příznivější inovační řešení jsou na trhu konkurenceschopná až poté co se mohou prokázat první (referenční) realizací. Veřejná podpora projektů, představujících první realizaci eko-inovace je účelná právě s ohledem na to, že potenciální přínosy úspěšně završeného inovačního procesu (komercializace) budou zejména v environmentální oblasti. 7) Opatření na podporu rozvoje lidských zdrojů a jejich zapojení do (eko-)inovačního procesu. Nedostatečná kvalita lidských zdrojů a zejména mobilita expertů mezi sférou VaV a podnikovou praxí je obecně identifikovaným problémem inovačního prostředí ČR. Na rozdíl od jiných slabých stránek inovačního systému není patrně v případě této problematiky nutné vyčkávat na opatření obecného charakteru implementovaná v rámci národní inovační politiky, jakkoliv je samozřejmě třeba tato opatření vítat. Některé dílčí aktivity cílené na podporu eko-inovací lze však v tomto směru realizovat autonomně a přitom bez nebezpečí konfliktu nebo duplicity s obecnými opatřeními uplatňovanými v rámci podpory rozvoje inovačního prostředí ČR.

45

Vytvoření (respektive posílení podpory existujícího) systému motivace vysokoškolských studentů ke spolupráci s inovačními firmami Podporou aplikačně orientované soutěže diplomových a doktorských prací specificky pro oblast eko-inovací (s odpovídající publicitou a finančním případně dalším oceněním vybraných řešitelů). Podpora zapojení pracovníků výzkumu a vývoje do inovačního procesu v prostředí malých a středních firem Vytvořením programu podpory (daňové úlevy, přímé dotace atp.) absolventských míst, respektive dlouhodobých stáží pro mladé vědecké pracovníky a postgraduální studenty u malých a středních eko-inovačních firem.

7.4.

DOPORUČENÍ Z HLEDISKA VYUŽITÍ VÝSTUPŮ STUDIE A PRAKTICKÉ REALIZACE NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ

Předkládaná pilotní studie představuje vstupní materiál pro rozvinutí diskuse nad další podporou rozvoje eko-inovačního prostředí v ČR. Tato diskuse je podle názoru zpracovatele nutným předpokladem úspěšné operacionalizace výše navržených opatření, měla by verifikovat jejich správnost, případně generovat opatření další. Vzhledem ke komplexnosti problematiky by tato diskuse měla být vedena transparentně při zapojení co možná nejširšího množství relevantních partnerů tak, aby bylo zajištěno, že konkrétní realizovaná opatření: • •

•

budou připravena dle reálných potřeb podnikového sektoru, bude zajištěn jejich soulad s existujícími koncepčními opatřeními v oblasti podpory inovací, soulad s legislativou, atd. budou efektivní z hlediska vynaložených prostředků.

Pro inicializaci této diskuse může být využito prezentace výstupů pilotního průzkumu eko-inovací, respektive předkládané závěrečné zprávy na vhodných fórech (odborné konference, setkání zájmových svazů, jednání pracovních skupin v rámci státní správy atp.). Pro další efektivní vedení této diskuse je nicméně třeba aktivní role MŽP jakožto současného „vlastníka“ agendy podpory rozvoje eko-inovací v ČR (Program podpory environmentálních technologií), který může iniciovat navázání spolupráce na přípravě konkrétních opatření s ostatními subjekty v rámci veřejné správy a dalšími relevantními stakeholdery. V rámci této diskuse a při formulování konkrétní podoby opatření na podporu rozvoje eko-inovací je přitom třeba rozlišovat mezi kroky a opatřeními, která: a. mají obecnou povahu a směřují k podpoře rozvoje obecného inovačního prostředí v ČR (zde může být role MŽP, zástupců sektoru environmentálních technologií a dalších subjektů zainteresovaných v eko-inovacích omezená na koordinovanou aktivní účast v probíhající debatě v rámci přípravy a provádění národní inovační politiky) 46

b. jsou specificky zaměřená na podporu rozvoje eko-inovací (a nevyplývají z obecných pro-inovačních opatření) Vzhledem k potřebě formulovat opatření a úkoly specificky k podpoře eko-inovací v rámci ETAP je vhodné soustředit se na specifická opatření na podporu eko-inovací, pro jejichž přípravu (a koordinaci související diskuse) má MŽP odpovídající mandát a odborné zázemí. Mezi klíčové partnery tohoto procesu je přitom vhodné počítat zejména pracovní mezirezortní skupinu pro ETAP, reprezentanty profesních a zájmových sdružení firem aktivních v oblasti environmentálních technologií, university a další instituce VaV v oblasti přírodovědného a technologického výzkumu, Státní fond ochrany životního prostředí a další veřejné i privátní subjekty relevantní pro oblast rozvoje eko-inovací.

47

8.

UŽITÁ LITERATURA

Acs Z. (1999), Are Small Firms Important? Their Role and Impact. Boston MA: Kluwer Academic Publishers. Amendola M. a Gaffard J.L. (1988), The Innovative Choice. An Economic Analysis of the Dynamics of Technology. Basil Blackwell Limited.UK. Black G.C. (2003), The Geography of Small Firm Innovation. Boston MA: Kluwer Academic Publishers. Black G.C. (2006), Geography and Spillover: Shaping Innovation Policy through Small Business Research, in Shaping Science and Technology Policy, Editoři D.H. Guston a D. Sarewitz. Madison WI: University of Medison Press. Burgess T.F.(2001), A General Introduction to the Design of Questionnaires for Survey Research, Information Survey Services, University of Leeds. Charter M. a Clark T. (2007), Sustainable Innovation, The Centre for Sustainable Design. CHI Research Inc. (2004), Small Firms and Technology: Acquisitions, Inventor Movement,and Technology Transfer. Council on Competitiveness (2004), 21th Century Innovation Working Group Final Report, Innovation- The new reality for national prosperity, National Innovation Initiative, Washington DC. Department of Trade and Industry UK a Defra (2006), Environmental Innovation: Bridging the gap between environmental necessity and economic opportunity, First Report of the Environmental Innovations Advisory Group, 48 s. Dodgson M. a Besssant J. (1996), Effective Innovation Policy: A New Approach. International Thompson Business Press, London. European Comission, Innovation and Technology Transfer (ITT), Cordis-Focus, (http://www.cordis.lu/innovationsmes/src/studies.htm). European Commission (1995), Green paper on innovation, COM(1995)688. European Commission (2000), Innovation in a Knowledge-driven Economy, COM(2000)567. European Commission (2003), Innovation Policy: updating the Union's approach in the context of the Lisbon strategy, COM(2003)112. European Commission (2007), Consultation Paper on an EU System for Environmental Technology Verification, http://ec.europa.eu/environment/etap/consultation_en.htm, 7 s. 48

Fagerberg J. (2004), The Oxford Handbook of Innovation, Oxford University Press, Oxford, New York. Federal Ministry of Education and Research (2007), Research and Innovation in Germany 2006, Bonn. Kadeřábková A. a Beneš M. (2008), Strategie a překážky inovačně založené konkurenceschopnosti ČR: Průzkum pro inovační fórum 2008, Bulletin CES VŠEM, 01/leden 2008, Centrum Ekonomických Studií, Praha, s. 5 – 8. Klusáček K. (2006), Bariéry využívání znalostí pro růst konkurenceschopnosti České republiky. Ergo, č. 01 listopad 2006, Technologické centrum AV ČR, s. 10 – 12. Klusáček K., Kučera Z., Pazour M. (2008a), Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v České republice, Analytická část, Verze 31.1.2008, Technologické centrum AV ČR, 165 s. Klusáček K., Kučera Z., Pazour M. (2008b), Shrnutí výsledků analýz ze Zelené knihy výzkumu, vývoje a inovací v ČR, Ergo, č. 05 červenec 2008, Technologické centrum AV ČR, s. 6 – 11. Klusáček K. a kol. (2005), Bariéry růstu konkurenceschopnosti České republiky, závěrečná zpráva projektu 4/04 Evaluace Rámce podpory společenství, Praha, 2005. OECD (1997), The Measurement of Scientific and Technological Activities, Proposed Guidelines for Collecting and Interpreting Technological Innovation Data, Oslo Manual, OECD Paris. OECD (2002), Measurement of Scientific and Technological Activities, Proposed Standard Practise for Surveys on Research and Experimental Development, Frascati Manual, OECD Paris. Program podpory environmentálních technologií v České republice (2005). Rogers E. M. (1962), Diffusion of Innovations. The Free Press. New York. Rossi F. (2007), Innovation policy in the European Union: instruments and objectives, Università degli Studi di Modena e Reggio Emilia, MPRA Paper No. 2009 Schumpeter J. (1934), The Theory of Economic Development, Harvard University Press, Cambridge. Švejda P. a kol. (2007), Inovační podnikání, Asociace inovačního podnikání ČR, Praha.

49

9.

9.1.

PŘÍLOHY

DOTAZNÍK VYUŽÍVANÝ JAKO PODKLAD PRO STRUKTUROVANÁ INTERVIEW

Průzkum inovačního potenciálu a překážek eko-inovačních aktivit malých a středních podniků Průzkum je realizován společností Integra Consulting Services s.r.o. ve spolupráci s Technologickým centrem AV, Českým ekologickým manažerským centrem (CEMC) a CENIA, českou informační agenturou životního prostředí. Zadavatelem projektu je Ministerstvo životního prostředí ČR. Cílem projektu je identifikovat hlavní překážky a bariéry vzniku a uplatňování eko-inovací a navrhnout opatření pro zlepšení eko-inovativního prostředí v ČR. Závěry získané z průzkumu budou využity mj. i k aktualizaci Programu podpory environmentálních technologií v České republice (národní akční plán pro ČR v rámci programu EU Environmental Technology Action Plan – ETAP). Prostřednictvím účasti v tomto výzkumu můžete ovlivnit další vývoj v oblasti podpory rozvoje inovačního prostředí a podpory rozvoje technologií šetrných k životnímu prostředí v ČR, upozornit na problémy a nedostatky současného stavu, případně poukázat na specifika Vašeho typu organizace či ekonomického odvětví. Koordinátor projektu: Mgr. Michal Musil, Integra Consulting Services, s.r.o., tel: 774 132 319, e-mail: [email protected]

1. Identifikace firmy (název, adresa, telefon, IČO): 2. Jméno respondenta (jeho/její funkce ve firmě): 3. Rok založení firmy: 4. Počet zaměstnanců (odhad průměru za poslední 3 roky): 5. Průměrný obrat za poslední 3 roky (odhad v řádu milionů CZK): 6. Stručná charakteristika činnosti (výroba, služby), max. 30 slov:

7. Firma má zavedený systém managementu jakosti dle ISO 9001 apod. (ano x ne) 8. Proč Vaše firma zaměřila své aktivity do oblasti ekologie (označte všechny relevantní odpovědi) Měli jsme výhodu v odborném vzdělání managementu Reagovali jsme na poptávku Máme pocit odpovědnosti za stav životního prostředí Přesvědčil nás výsledek strategické studie Inspirovali jsme se zahraničními výrobky a službami Jiné důvody (prosím uveďte)

50

9. Uveďte prosím úspěšné eko-inovace (výrobky, služby, postupy), které vaše firma uplatnila:

10. Jaký podíl (odhad v %) mají tyto výrobky/ služby na hospodářském výsledku firmy? Jak se tento podíl mění v čase? (stejný, roste, klesá):

11. Charakterizujte stručně trh, na němž vaše firma s těmito produkty/službami působí (rychlé změny/ stabilní situace, silná/slabá konkurence, růst/pokles poptávky) Trh se rychle mění Trh je stabilní Na trhu je silná konkurence Na trhu je slabá konkurence Poptávka po inovativních produktech/službách je výrazná a roste Tato poptávka stagnuje nebo klesá

12. Využívá Vaše firma při plánování a řízení svých aktivit některý z následujících způsobů (označte všechny relevantní)? Provádíme vlastní strategické analýzy a plánujeme Získáváme podněty ke zlepšení od zákazníků Zadáváme strategické a marketingové studie u externích konzultantů Řídíme se citem a reagujeme pružně na poptávku Užíváme jiné metody (prosím rozveďte níže)

13. Uplatňuje Vaše firma nějaká specifická opatření pro rozvoj inovativního prostředí uvnitř organizace (označte všechny relevantní)?: Pravidelně projednáváme inovace na poradě managementu Máme cílenou personální a platovou politiku (výběr uchazečů o práci, motivační programy a pod.) Podporujeme externí vzdělávání zaměstnanců (postgraduální studium, školení, firemní semináře a pod.) Kontrahujeme externí experty do inovačních projektů Využíváme opatření (prosím vysvětlete níže)

14. Jaké formy spolupráce volí Vaše firma pro zvýšení svého inovačního potenciálu (označte všechny relevantní)? S nikým nespolupracujeme Uzavíráme partnerství s výzkumnými a vývojovými organizacemi Využíváme členství v klastrech, využívání inkubátoru (VŠ, technologické parky) Volíme jiné formy spolupráce (prosím uveďte)

51

15. Hlavní zdroje informací pro rozvoj eko-inovačních aktivit Vaší firmy jsou (označte všechny relevantní): Využíváme externí konzultace a studie Využíváme odbornou literaturu (knihy, periodika) Informace hledáme na internetu Navštěvujeme výstavy a veletrhy, odborné konference Využíváme jiné informační zdroje (prosím vysvětlete níže)

16. Jakým způsobem Vaše firma chrání své inovační know-how (označte všechny relevantní)? Chráníme své know-how patenty (prosím níže uveďte celkový počet) Nemáme co utajovat Užíváme své vlastní metody (prosím rozveďte níže)

17. Co obecně pokládáte za hlavní hnací síly úspěšné eko-inovace na trhu? Prosím, označte ty nejdůležitější. Orientace na aktuální ekologická témata, např. úspory surovin a energie Spolupráce se strategickými partnery Výzkumné a vývojové aktivity Změna legislativy, např. přísnější limity pro znečišťovatele Ekonomické faktory, ceny surovin a energií, poplatky apod. Preference spotřebitelů Dostupné veřejné dotace, granty atd. Dostupnost rizikového kapitálu Jiné (prosím vysvětlete níže)

18. Uveďte prosím, jakými nástroji by stát měl podporovat rozvoj ekoinovativního chování firem (charakterizujte každý podpůrný nástroj dle následující stupnice: 0=nemá praktický význam, 1=má malý praktický význam, 2=má praktický význam, 3=má velký praktický význam, 4=je nejdůležitější ze všech): Daňové úlevy na vědu a výzkum Stabilní a účinné právní prostředí (včetně vymahatelnosti práva) Vyhlašování nejlepších inovátorů (např. soutěž "Eko-inovace roku") Pomoc při exportu a jejich odměna Nákup eko-inovativních výrobků a služeb státními institucemi (zelené nakupování) Certifikační schémata (transparentní a objektivní metody) Usnadnění přístupu k rizikovému kapitálu Pomoc při patentové ochraně Budování inkubátorů a technologických parků Granty a dotace pro výzkum a vývoj (např. testování prototypů) Jiné (prosím vysvětlete níže)

19. Jak by měl veřejný sektor rozhodovat o takové podpoře (vyberte jeden nejlepší způsob)? Ad hoc (vlastní úvaha úředníků nebo výběrové komise) Obecná, nicméně transparentní kriteria (např. kontrolní seznam) Porovnání s nejlepším běžně dostupným řešením (benchmarking, BAT) Úplné vyhodnocení dopadu konkrétní eko-inovace na životní

52

prostředí (např. Life cycle assessment – LCA)

20. Prosím uveďte, jaké jsou v současné době dle Vašeho názoru hlavní problémy (bariéry) vzniku a uplatňování eko-inovativních řešení. Co by se mělo především udělat pro zlepšení eko-inovativního prostředí v ČR a to nikoliv jen ze strany státních orgánů, ale obecně, např. zlepšení partnerství mezi firmami, aktivní postup zájmových sdružení, programy a platformy apod.

Datum: Doba trvání rozhovoru (min): Forma provedení rozhovoru (osobní setkání/telefonický rozhovor): Rozhovor vedl:

53

Ostrava – Radvanice Ostrava – Vítkovice

podnikatelské a inovační centrum prvním pětihvězdičkovým hotelem, který získal právo užívat ekoznačku EU v ČR a druhým hotelem této kategorie v celé EU

patent v oblasti dehalogenace dioxinů

BIC Ostrava CHATEAU MCELY CLUB HOTEL & FOREST RETREAT DAPOL s.r.o. Družstvo ENVICRACK

pyrolýzní technologie pro zpracování tříděného odpadu

Ostrava Mcely

Sortiment ekologicky šetrných barev - vlastní vyývoje

Praha

Chrášťany

Ostrava – Vítkovice

BARVY TEBAS s.r.o.

ATEA PRAHA, s.r.o

ARROW LINE, a.s.

Sídlo firmy Ostrava – Pustkovec

Činnost / předmět eko-inovace způsob hygienizace BRO (český i světový patent), 4 technická řešení / užitné vzory na výrobu zařízení na zpracování BRO, způsob a technické řešení výroby energie z biomasy – pyrolýza (patent), EU CE certifikát na aerobní fermentor EWA (environmental waste management – vítěz na ENVI Brno kolejová vozidla na alternativní pohon – předělávka dieselových lokomotiv na akumulátorový pohon, přínosy: ekonomické (10 000,- týden provozu diesel. 1 000,- aku, environmentální: nepoměrně nižší emise – lokomotivy jsou většinou staré motory, energetické stroje a zařízení na principu pyrolýzy – molekulární rozklad teplem bez přístupu vzduchu, náhrada za spalování fosilních paliv. Surovinou je odpad – pneu a plasty, spalování bez PCB, dioxinů topné pelety na bázi čisté slámy, technologie na výrobu pelet ze slámy

PŘEHLED FIREM, KTERÉ POSKYTLY INFORMACE PRO ÚČELY PRŮZKUMU

Firma AGRO-EKO spol. s.r.o.

9.2.

RNDr. Radovan Pipek, jednatel Mgr. Petr Nemeth, manažer klastru

ing. Tomáš Jelínek, generální ředitel Marek Valdmann, ředitel Eva Plchová, Marketing Manager

Jan Bejlek, zástupce ředitele

Ing. Roman Smelik, technický ředitel, místopředseda představenstva

Respondent RNDr. Václav Holuša - ředitel a jednatel

využívání recyklovaných materiálů v obalech, minimalizace odpadu, zpracování odpadu na teplo ekoznačka, ekologický šetrný provoz hotelu, instalace fontánek na vodu místo PET lahví

HON - NÁBYTEK, a.s.

PÖYRY ENVIRONMENT, a.s. PRAGOELAST s r.o.

MEBIS, s.r.o.

Ing. Pavel Horečka, specialista Michal Kostrba – vedoucí obchodu, Ing. Jana Svobodová, specialista technického rozvoje Bc. Agnes Šmýrová, manager pilotních projektů výzkum, vývoj, inovace Jiří Ronge

Praha Paseky nad Jizerou Praha

Ostrava – Pustovec Břeclav

Roztoky u Prahy

Praha

Skřipov

Havířov – Suchá

Ing. Simona Vlasáková, sekretariát Ing. Jan Adámek, ředitel

Ing. Jan Čermák, ředitel

Ing. Jaromír Roškot, ředitel

Ing. Filip Kühnel, ředitel

Ing. Petr Vučka, ředitel Marek Michálko, finanční ředitel Ing. Karel Pětioký, ředitel

Třebívlice Praha

Ing. Vladimír Brenner, CSc., obchodní ředitel, Ing. Pavel Vrba, předseda představenstva Ing. Pavel Koťan, ředitel

Praha

managementové inovace v oblasti správy vod, Praha (gis, krizový management) + centrum pro rozvoj biotechnologií (projekt JPD 2) inovace ve všech aspektech činnosti, např. vakové Brno jezy celé portfolio, recyklovatelné produkty, postupy Praha – Radotín

materiálu, času)

HYDROLINK spol. s r.o. výroba oběžných kol technologií CNC (úspora energie,

Hotel Adalbert

expanzní turbína – výroba elektřiny (licence, patenty)

GASCONTROL spol. s.r.o.

bioplynové stanice - vlastní konstrukce, sanační metody - arzen, chlorované uhlovodíky EKOSYSTEM spol. s r.o. zařízení na čištění podzemních vod - arsen EMBA spol. s r.o. program ekologicky šetrných výrobků EVECO s.r.o. RDA – rotační diskový absorbér (zlatá medaile na strojírenském veletrhu, licence prodaná do Švýcarska), Řada nových aparátů a technologických řešení pro čištění plynů a spalin ForSTEEL, s. r. o. systém využití odpadního tepla u průmyslových pecí (využití ve stavebnictví, hutnictví) FOSFA, a.s.

kotel EKOEFEKT BIO 23

EKOEFEKT a.s.

EKORA, s.r.o.

bioremediační postupy, molekulárně-biologické metody

Earth Tech CZ s.r.o

ZO ČSOP Veronica

VUHZ a.s.

VUC Services spol. s r.o

TopolWater, s.r.o.

THERMONA, s.r.o.

Synergia spol. s r.o. TECHO, a.s.

PROTE, spol. s r.o.

Kladno

Čáslav

Zastávka u Brna

Praha Praha

Praha

recyklace radioaktivně kontaminovaných kovů – Dobrá recyklace jemnozrnných kovoobráběcích odpadů. recyklace brusných kalů ze strojírenské produkce – výzkum technologie úpravy kalů, aby mohly kaly sloužit jako sekundární surovina v hutích Hostětín modelové projekty udržitelného rozvoje kořenová čistírna odpadních vod, obecní výtopna na biomasu, šetrné veřejné osvětlení, solární termické systémy, moštárna s ekologickou produkcí, požití technologií pro pasivní domy použití slámy jako izolačního materiálu,okna pro pasivní domy, vakuová izolace ad. První veřejná budova postavená v pasivním standardu, sloužící jako vzdělávací středisko s ubytovací a stravovací kapacitou. Má českou značku Ekologicky šetrná služba (úspory energie, vody, důraz na místní a ekologicky šetrné materiály, informační systém – osvěta návštěvníků.

domovní čistírna odpadních vod TOPAS, obecní ČOV MONOBLOK-T a FLEXIDIBLOK eko-mulčovací rohože

na zpracování recyklovatelných plastů čištění vod (anaerobní systémy, elektrochemické aktivování, elektrokoagulační zařízení), roztoky pro biocidní aplikace (dezinfekce), likvidace sinic fyzikálně-chemickou metodou suchá destilace dřeva, akva-kultury používání recyklovatelných materiálů, minimalizace odpadů, sledování výtěžnosti materiálů, optimalizace dopravy kotle - ekologicky šetrný výrobek

Ing. Jana Tesařová, organizační ředitelka Centra Veronica Hostětín

Ing. Radka Kozáková – obchodní manažer Ing. Jaromír Hons, vedoucí laboratoře experimentální metalurgie

Ing. Zdeněk Zachariáš, technický ředitel Ing. Jan Topol, jednatel

Ing. Oldřich Dobíhal, jednatel Roman Škába

Ing. Radomír Mališ, jednatel, ředitel

1

1

0

1

0

0

1

1

1

1

0

1

1

0

1

0

01

02

03

04

05

06

07

08

09

10

11

12

13

14

15

16

Firma ISO

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1 Motivace

TABELÁRNÍ SOUHRN VÝSLEDKŮ PRŮZKUMU

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

(firmy jsou řazeny dle náhodně přidělených kódů, aby individuální podniky nemohly být identifikovány)

9.3.

Kód

Měli jsme výhodu v odborném vzdělání managementu

Reagovali jsme na poptávku

Máme pocit odpovědnosti za stav životního prostředí

Přesvědčil nás výsledek strategické studie

Inspirovali jsme se zahraničními výrobky a službami

jiné

Trh se rychle mění

Trh je stabilní

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Charakteristika trhu

Na trhu je silná konkurence

Na trhu je slabá konkurence

1

1

1

1

1

1

1

Poptávka po inovativních produktech/službách je výrazná a roste

1

1

1

1

1

Tato poptávka stagnuje nebo klesá

1

0

1

0

1

1

1

1

1

0

1

0

0

1

0

19

63,3

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

SUMA

%

63,3

19

1

1

1

1

1

1

1

1

1

43,3

13

1

1

1

1

1

1

1

1

63,3

19

1

1

1

1

1

1

1

1

1

16,7

5

1

1

33,3

10

1

1

1

1

1

10,0

3

1

50

15

1

1

1

1

1

1

1

33

10

1

1

1

1

1

73

22

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

20

6

1

1

1

1

53

16

1

1

1

1

1

1

1

1

1

20

6

1

1

17

18

1

16

15

13

1

12

14

1

11

1

1

10

1

08

09

1

1

1

07

1

05

06

1

03

1

04

1

01

02

Firma

Kód

1

1

1

1

1

1

1

1

Pravidelně projednáváme inovace na poradě managementu

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Opatření pro inovace

Máme cílenou personální a platovou politiku (výběr uchazečů o práci, motivační programy a pod.)

Podporujeme externí vzdělávání zaměstnanců (postgraduální studium, školení, firemní semináře a pod.)

1

1

1

1

1

1

1 Kontrahujeme externí experty do inovačních projektů

1

1

1

1

1 jiné

1 S nikým nespolupracujeme

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Spolupráce

Uzavíráme partnerství s výzkumnými a vývojovými organizacemi

Využíváme členství v klastrech, využívání inkubátoru (VŠ, technologické parky)

1

1

1

1

1 Volíme jiné formy spolupráce

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Využíváme externí konzultace a studie

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Zdroje informací

Využíváme odbornou literaturu (knihy, periodika)

Informace hledáme na internetu

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Navštěvujeme výstavy a veletrhy, odborné konference

1

1

1

1 jiné

1

1

1

1

26

27

28

29

1

22

73,3

31

SUMA

%

30

1

1

1

23

25

1

24

1

21

1

22

1

19

20

40,0

12

1

1

1

1

1

56,7

17

1

1

1

1

1

1

1

70,0

21

1

1

1

1

1

1

1

1

16,7

5 6,7

2

1

80,0

24

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

30,0

9

1

1

1

1

1

23,3

7

1

1

56,7

17

1

1

1

1

1

1

1

70,0

21

1

1

1

1

1

1

1

1

1

66,7

20

1

1

1

1

1

1

1

1

90,0

27

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1 4 13,3

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

17

18

19

20

21

15

16

14

13

11

12

1

1

10

09

1

08

1

07

1

05

1

1

1

1

1

1

Ochrana know how

06

1

04

03

1

01

02

Firma

Kód

Chráníme své know-how patenty

Nemáme co utajovat

1

1

1

1

1

1 Užíváme své vlastní metody

1

1

1

1

1

1

1

1 Orientace na aktuální ekologická témata, např. úspory surovin a energie

1

1

1

1

1

1

1

1

1 Spolupráce se strategickými partnery

1

1

1

1

1

1

1 Výzkumné a vývojové aktivity

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1 Změna legislativy, např. přísnější limity pro znečišťovatele

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Hnací síla

Ekonomické faktory, ceny surovin a energií, poplatky apod

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1 Preference spotřebitelů

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1 Dostupné veřejné dotace, granty atd.

1

1

1 Dostupnost rizikového kapitálu

jiné

33,3

%

20,0

1

6

10

31

50,0

15 63,3

19

1

1

30

SUMA

1

1

29

1

1 1

1

1

28

27

26

1

1

1

1

24

25

1

23

22

33,3

10

1

40,0

12

1

1

1

1

1

70,0

21

1

1

1

1

1

1

1

1

1

66,7

20

1

1

1

1

1

1

1

1

1

40,0

12

1

1

66,7

20

1

1

1

1

1

1

1

20,0

6

1

1

1

0 0,0

4

3

17

18

15

1

3

16

4

2

3

4

4

11

12

4

4

4

10

13

2

14

4

2

2

4

05

06

09

3

04

08

1

03

2

2

4

02

07

4

4

01

Podnik

Kód 3

Daňové úlevy na vědu a výzkum 4

3

4

3

3

3

Stabilní a účinné právní prostředí (včetně vymahatelnosti práva)

1

1

1

0

2

2

1

2

2

1

1

0

Vyhlašování nejlepších inovátorů (např. soutěž "Eko-inovace roku")

2

2

3

3

1

3

3

3

3

2

1

3

3

3

3

1

2

3

2

0

1

2

4

2

0

1

0

1

2

3

2

3

2

1

4

4

2

2

2

4

2

0

0

2

3

3

3

2

2

1

4

0

3

4

0

1

0

3

3

3

4

2

2

1

4

2

2

4

3

1

0

3

Nástroje podpory - bodována důležitost na škále 0 - 4 (max. důležité)

Pomoc při exportu

Nákup eko-inovativních výrobků a služeb státními institucemi (zelené nakupování)

Certifikační schémata (transparentní a objektivní metody)

Usnadnění přístupu k rizikovému kapitálu

Pomoc při patentové ochraně

3

2

1

3

1

2

3

3

4

1

0

2

1 Budování inkubátorů a technologických parků

3

3

3

4

3

3

4

2

4

3

2

4

4

3

3

3

2

Granty a dotace pro výzkum a vývoj (např. testování prototypů)

4

4

3

2 jiné

1

1

1

Ad hoc (vlastní úvaha úředníků nebo výběrové komise)

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Rozhodování o podpoře

Obecná, nicméně transparentní kriteria (např. kontrolní seznam)

Porovnání s nejlepším běžně dostupným řešením (benchmarking, BAT)

1

1

1

1

1

1

1

Úplné vyhodnocení dopadu konkrétní eko-inovace na životní prostředí (např. Life cycle assessment – LCA)

2

2

2

25

26

27

28

2

64

2,1

31

SUMA

Rating/%

30

29

3

4

24

3,0

89

2

4

1

1

4

4

4

1,0

31

2

2

2

2

1

3

1

2,0

59

1

3

4

4

1

0

2

3

1,4

41

4

2

1

0

0

0

2

2

2,2

65

3

3

3

3

4

4

2

1

1

1,8

53

1

3

4

4

3

3

1

1

0

3

1

1,9

56

2

3

4

2

0

2

1

3

1

2

2

1,5

45

2

3

3

0

2

4

1

0

0

2

2

3

3,1

93

3

4

3

4

4

4

4

3

2

2

4

3 0,5

16

3 10%

47%

14

1

1

1

1

1

1

50%

15

1

1

1

1

1

1

0

1

3

3

1

2

3

3

23

1

3

2

1

2

3

3

1

2

22

21

4

3

4

1

19

20

37%

11

1

1

1

1