Dobročinné odkazy v závěti Praktická rukověť
Text vznikl v rámci projektu Závěti pro komunitní nadace ve spolupráci Jiřího Bárty, Jana Kroupy, Jiřího Kučery a Petra Svobody pod vedením Josefa Štogra
1
I.
Úvod
Nabízíme komunitním nadacím praktické vodítko pro jednání s dárci a potenciálními dárci, kteří hodlají odkázat svůj majetek nebo jeho část některé neziskové organizaci – dále „NO“. Původním cílem bylo sestavit znalostní minimum a připravit základní pokyny pro jednání o dědictví obecně, o způsobech vypořádání dědictví a o možnostech odkazování majetku ve prospěch komunitní nadace. Materiál se postupně rozrůstal a původní záměr vytvořit jednoduchý a přehledný materiál, nám začal utíkat mezi prsty: text sice shrnoval danou právní problematiku, ale pro čtenáře se stal náročným a těžkopádným. Proto jsou v textu zařazeny uvozující části, které interpretují význam následující skupiny informací a vytvářejí kontext pro praktické jednání a snadnou orientaci. Uvozující pasáže jsou na šedém podkladu a kurzívou. Pro praxi tedy stačí se seznámit s těmito texty. Tam, kde je potřeba se do dané problematiky ponořit hlouběji, je na místě pečlivě pročíst celý text. Důležité je mít na paměti, že dle § 478 Občanského zákoníku nemají žádné podmínky vázané k závěti právní následky. To znamená, že když se dědicem stane komunitní nadace, jsou všechny závazky ke způsobu užití zděděného majetku čistě morální, ať si závěť klade jakékoliv podmínky. Důležité také je, že podle § 628 odst. 3 je neplatná darovací smlouva pro případ smrti, tzn. taková podle které má být plněno po dárcově smrti. Při jednání s potenciálním dárcem ze závěti je to důležité proto, jak mu poskytnout jistotu, že jeho pozůstalost bude používána v souladu s jeho vůlí. Určitou záruku nabízí například následující postup: dárce při nadaci zřídí ještě za života dárcovský fond, např. poskytnutím počátečního vkladu, což mu umožní sjednat konkrétní podmínky, a navíc si může ověřit, jak fond funguje. Po smrti a vypořádání dědictví je majetek fondu navýšen o hodnotu odkázané pozůstalosti. V dalším textu nicméně uvidíte, že existuje celá řada dalších postupů.
Inspirativní čtení!
2
Při informování o možnosti zanechat odkaz v závěti komunitní nadaci je potřeba, aby představitel nadace dal najevo, že je schopen mluvit s dárcem běžným jazykem a s právníky v právních pojmech – a přitom zachovat obsah. Právní pojmy, jak jsou používané v zákonech Zůstavitel – osoba zanechávající majetek, který se má stát, nebo již je předmětem dědění Dědění ze zákona – Zákon stanovuje pravidla, dle kterých se dědictví rozdělí mezi pozůstalé v případě, že zůstavitel nerozhodl závětí jinak. Zákon tak stanovuje celkem čtyři dědické skupiny (podle blízkosti příbuzenského vztahu), které jsou postupně povolány k dědění, pokud nejsou splněny podmínky pro dědění v rámci předchozí skupiny, tzn. druhá dědická skupina může dědit jen případě, že nedědí první a tak dále. V rámci dědění ze zákona jsou podíly dědiců v rámci každé dědické skupiny stejné. Závěť – Závěť je listina zachycující poslední vůli zůstavitele ohledně rozdělení jeho majetku mezi dědice. Neopominutelný dědic - Přímý potomek (dítě, vnuk, pravnuk) zůstavitele. Nezletilému potomkovi přináleží alespoň to, co by mu náleželo při dědění dle zákona, zletilému potomkovi alespoň polovina z jeho zákonného podílu. Pro určení zletilosti či nezletilosti je rozhodující okamžik smrti zůstavitele. Podílové (kvótní) dědění – Pokud není zůstavitelem v závěti, nebo dohodou dědiců při dědickém řízení stanoveno jinak, dědí dědicové nikoliv konkrétní věci nebo jiné součásti dědictví, ale podle svých dědických podílů nabývají spoluvlastnická práva ke všem složkám dědictví. Individualizovaný odkaz – V závěti může zůstavitel určit, že určitá část dědictví (nemovitá nebo movitá věc, právo atd.) nemá být dělena podílově (viz. podílové dědění výše), ale má být zděděna určitým dědicem. Je však nutno brát ohled na to, aby tím nebyly zkráceny zákonné podíly neopominutelných dědiců. Dědické řízení – Řízení, jehož cílem je vypořádání dědictví. Zahajuje jej okresní (obvodní) soud dle posledního bydliště zůstavitele, řízení vede soudem určený notář. Na závěr dědického řízení soud buď schválí dohodu dědiců, nebo potvrdí dědictví ve výši, v jaké bylo prokázáno. Dědická dohoda – Dědicové mohou dohodou rozhodnout o způsobu vypořádání dědictví. Pokud dědicové dosáhnou dohody o celém dědictví (pozůstalosti), která neodporuje zákonu a dobrým mravům, soud ji schválí. Dědicové mohou dohodou dokonce modifikovat poslední vůli zůstavitele. Odúmrť – Není-li žádný dědic, pozůstalost připadá do majetku státu.
3
II.
Obecný právní rámec dědění ze závěti v ČR
Při informování o možnosti zanechat odkaz v závěti komunitní nadaci je potřeba, aby představitel nadace dal najevo, že dobře zná právní kontext. K tomu patří třeba neplatnost jakýchkoli podmínek v závěti a nemožnost darovat pro případ smrti, jak bylo řečeno v úvodu. Vždy je tedy třeba s dárcem vyřešit, jak nadace zajistí, aby jeho vůle byla naplněna, když není právně vynutitelná. Dědické právo je ve své hmotně-právní části upraveno občanským zákoníkem v ustanoveních §§ 460 až 487. Ta stanovují dva druhy dědění a to (i) ze zákona a (ii) ze závěti. Oba typy lze kombinovat, tzn. část majetku odkázat závětí a část ponechat na zákonné dědické posloupnosti, přičemž dědictví ze zákona je zásadně podílové (viz. dědění ze zákona a neopomenutelný dědic výše). Pokud zůstavitel nemá dědice ze zákona, připadá dědictví státu. Dědění ze závěti je v zákoně zakotveným právem zůstavitele uplatnit svoji vůli ohledně rozdělení majetku po smrti. Pokud tak platnou závětí učiní, má závět přednost před děděním ze zákona, ovšem za splnění zákonem stanovených podmínek, ke kterým se dostaneme níže (neopomenutelní dědicové mají právo na část majetku bez ohledu na závěť a dědí podílově). Dědění ze závěti přitom možnost nabývání majetku ze závěti neomezuje jen na fyzické osoby, ale připouští i povolání (tzn. možnost dědění) právnických osob, například komunitních nadací.
Zákon omezuje potenciálního dárce ze závěti. Při informování o možnosti zanechat odkaz komunitní nadaci je potřeba, aby představitel nadace dal najevo, že je seznámen s limity, které v dané věci existují a dovede poradit, jak využít existující možnosti. •
Obecné zásady
Pro dědění stanovuje zákon několik obecných zásad: Po smrti zůstavitele sice vždy následuje dědické řízení, ovšem zděděný majetek se nabývá ke dni smrti zůstavitele. Pravomocné rozhodnutí soudu v dědickém řízení tak potvrzuje nabytí práv zpětně. Hodnota majetku se určuje ke dni zůstavitelovy smrti, nikoliv ke dni vytvoření závěti. Pokud do pozůstalosti patří i majetek ve společném jmění manželů (dále „SJM“), předchází dědickému vypořádání vždy vypořádání SJM, aby bylo zřejmé, co do dědictví spadá. Majetek i dědici (povolaní závětí i zákonem) musí v okamžik smrti právně existovat, jediná výjimka platí pro nadaci, kterou je mimo jiné možné zřídit závětí. Dědic povolaný závětí i dědic zákonný musí mít ke dni úmrtí zůstavitele právní způsobilost. Pokud je určitý majetek v závěti individualizován, musí být popsán určitým způsobem a to tak, aby nemohlo dojít k záměně s jiným majetkem. Přechod dluhů. Smrtí zůstavitele nepřecházejí jen práva ale i povinnosti. Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za (a) přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a (b) za zůstavitelovy dluhy ke dni jeho smrti. Pokud je dědiců více, pak odpovídají společně dle podílů na nabytém majetku. Veškeré dědictví lze vypořádat dohodou mezi dědici, zahrnující celou pozůstalost. Dohoda dědiců je platná a soud ji potvrdí, i když nerespektuje vůli zůstavitele, ani zákonné nároky dědiců. Nesmí však odporovat dobrým mravům nebo zákonu (rozuměj vyjma zákonných nároků dědiců).
4
Zákon dává velký důraz na práva některých dědiců, zejména nezletilých dětí. Při informování o možnosti zanechat odkaz v závěti komunitní nadaci je potřeba, aby představitel nadace dal najevo, že tyto podmínky zná a že dovede poradit, jak závěť formulovat, aby nebyla v rozporu s nároky, které některým dědicům vyplývají ze zákona.
•
Závěti a neopominutelní dědici
.1.
Závěti
Závěti se obecně dělí na (i) vlastnoruční, (ii) zřízené v jiné písemné formě za účasti svědků, nebo (iii) ve formě notářského zápisu. Kromě formálních podmínek, kterém musí být splněny, aby závěť byla platná (např. svědkem nesmí být ten, kdo je závětí povolán k dědění), existují další omezení svobody vůle zůstavitele. Jedno z nich má z hlediska obsahu zásadní význam: práva neopominutelných dědiců. .2.
Neopominutelný dědic
Neopominutelní dědici jsou potomci zůstavitele, kterým se musí dostat (i) alespoň polovina jejich dědického podílu ze zákona v případě zletilých anebo (ii) celý jejich zákonný dědický podíl v případě nezletilých. Ochrana neopominutelného dědice je omezena následujícími výjimkami: (a) Vydědění. Za určitých, zákonem přesně stanovených podmínek je možné neopominutelné dědice vydědit, včetně jejich potomků tím, že to zůstavitel v závěti výslovně uvede. Problematika vydědění zde není řešena. (b) Dědická nezpůsobilost. Pravidlo o dědické nezpůsobilosti se vztahuje na veškeré dědice. Nezpůsobilý je takový dědic, který se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil. (c) Zápočet dle § 484 občanského zákoníku. Jedná se o možnost jak podíl neopominutelného dědice zmenšit o hodnotu toho, co neopominutelný dědic od zůstavitele za jeho života bezplatně obdržel nad rámec obvyklých darů. Při závětním dědění nadací je takový zápočet možný pouze v případě, kdy k němu dal sám zůstavitel pokyn, a je tedy vhodné, aby zůstavitel svou vůli projevil přímo v závěti. Pokud závěť nerespektuje nároky neopominutelného dědice, je v té části neplatná. Jedná se o neplatnost relativní, tzn. takovou, které se musí neopominutelný dědic (dále „ND“) dovolat a to pouze do okamžiku právní moci rozhodnutí o vypořádání dědictví a nikoliv v obecné promlčecí lhůtě. Jelikož jsou ND pouze potomci, kteří mají v dědickém řízení procesní práva jako účastníci, jsou vždy o dědickém řízení vyrozuměni. Podíly nepominutelných dědiců. V případě, že se ND dovolá relativní neplatnosti závěti, stanoví se podíly následovně. Ustanoví-li zůstavitel svým dědicem např. A.K.N. – občanské sdružení, ale v době smrti zanechal manželku (M), jednu zletilou dceru (ZD) a jednoho nezletilého syna (NS), vychází se při určení podílů z úvahy o rozdělení podílů při neexistenci závěti. Kdyby závěť nebyla, dědila by M 1/3, ZD 1/3 a NS také 1/3. M není ND a vyjde tedy naprázdno, podíl N nemůže být krácen a dostane tedy 1/3, podíl ZD bude zkrácen o polovinu a dostane tedy 1/6. A.K.N. – občanské sdružení tedy zdědí ½ majetku, jelikož mu připadne podíl po M a polovina podílu po ZD tzn. 3/6. V této oblasti se ustálila judikatura na principu, že k výpočtu podílů se použije celý majetek patřící do dědictví.
5
Zákon umožňuje potenciálnímu dárci rozhodnout v závěti jen o části svého majetku, odkázat komunitní nadaci v závěti konkrétní finanční částku nebo věc, například nemovitost. Přestavitel nadace by měl dát najevo, že je schopen připravit pro takový případ řešení a dovede poradit, jak využít existující možnosti. •
Kombinované dědění – ze závěti a ze zákona
Zůstavitel může vyhradit majetek, který odkáže závětí tím, že ho individuálně zmíní v testamentu a o ostáním majetku se v závěti nezmíní. Nastane tak situace, kdy se na část majetku vztahuje závěť a ostatní část podléhá pravidlům dědění ze zákona. I zde platí to, co je zmíněno o ochraně ND a jejich právních i praktických implikacích výše. •
Závěti a individualizovaný majetkový odkaz
Zákon připouští, aby zůstavitel odkázal v závěti určité věci nebo práva povolaným dědicům. Může jít i o peněžitou částku. I v případě, že taková hotovost, nebo prostředky na účtu zůstavitele ke dni úmrtí nejsou, jsou ti, kteří nabyli jiný majetek ze závěti, povinni z výnosu dědictví takovou částku vyplatit. Individuální určení věci a práv v závěti lze považovat za velmi praktické, pokud ovšem neexistují ND, jelikož pak je opět nutno počítat s jejich zákonnými nároky. Ani v případě existence ND nevznikne problém pokud majetek odkázaný individualizovaným majetkovým odkazem tvoří pouze takovou část dědictví, že zbývající část pokryje zákonný nárok ND (viz. příklad v článku 2.) ND dostanou jejich podíly na zbývající části pozůstalosti, nadace dostane to, co jí zůstavitel odkázal, Pokud je však majetek odkazovaný závětí v poměru k celkové hodnotě dědictví takový, že zasahuje do podílu ND,vzniká riziko, že individuální majetkový odkaz nebude moci být respektován a rozdělování dědictví bude podílové (viz. kvótní (podílové) dědění výše) a to tak, že ND dostanou svůj zákonný podíl na všem a majetek vyjma hotovosti a prostředků na účtech (ty lze podílově rozdělit) bude rozhodnutím soudu ve spoluvlastnictví všech dědiců, nestanoví-li dědici dohodou jinak .
Zákon umožňuje, aby potenciální dárce odkázal všechen majetek nadaci – s vědomím, že nepominutelní dědicové stejně dostanou své podíly ze zákona v rámci dědického řízení rozhodnutím soudu anebo že v rámci dědického řízení dědicové uzavřou s nadací dohodu o rozdělení celé pozůstalosti. Tato možnost se jeví jako formálně nejjednodušší, je však použitelná pouze v případě, že představení této varianty nevzbudí podezření z pokusu o podvod, tedy pouze tehdy, kdy je nezpochybnitelné, že dárce rozumí „eleganci“ tohoto řešení. •
Jednoduchá závěť celého majetku ve prospěch komunitní nadace
Zákon připouští, aby zůstavitel odkázal v závěti celý svůj majetek určité osobě, tedy např. komunitní nadaci, tím nejsou nijak dotčena práva zákonných dědiců. Dědictví bude kvótní nebo dojde k dohodě mezi dědicem ze závěti a ND. •
Dědická judikatura a dobročinné odkazy v závětích
Stávající právní stav dědického práva je samozřejmě tvarován také rozhodovací praxí soudů. Judikatura zhusta řeší otázky vzniklé ze sporů mezi závětí povolanými dědici a ND. Jde především o otázky určení podílů, procesních práv účastníků dědického řízení, hodnoty majetku, určení povolaných dědiců a jejich právní způsobilost.
6
III. Dědické řízení Zákon upravuje proces dědického řízení. Při informování o možnosti zanechat odkaz komunitní nadaci je potřeba, aby představitel nadace dal najevo, že se dokáže domoci práv, vyplývajících ze závěti, zejména že je schopen na úrovni jednat s dalšími dědici ze závěti nebo s nepominutelnými dědici a vystupovat před notářem a před soudem tak, aby zajistil naplnění vůle zůstavitele, jak ji vyjádřil v závěti. 1.
Obecně k průběhu dědického řízení 1. Počátek dědického řízení. Soud se dozví od policie, nemocnice, jiného zdravotnického zařízení nebo jinak o úmrtí zůstavitele a zahájí dědické řízení. Na návrh dědice se dědické řízení zahajuje většinou jen tehdy, pokud se objevil po projednání dědictví ještě další majetek, který měl být v dědickém řízení projednán a je třeba dědické řízené ohledně nově objeveného majetku zahájit. 2. Pověření notáře. Po zahájení řízení se pověří notář jako soudní komisař provedením úkonů v dědickém řízení. 3. Předběžné úkony a evidence závětí. Notář provádí ihned po obdržení pověření předběžné úkony spočívající především opatření informací o zůstaviteli, jeho poměrech, majetku dluzích a okruhu oprávněných dědiců, např. tak, že vyslýchá příbuzné, sousedy, žádá banky o poskytnutí informací, atd a udělá si tak i představu o tom, jestli věc spadá do jurisdikce českých soudů. Současně s tím pak provede šetření v Centrální evidenci závětí (CEV) a pokud závěť najde, zjistí její obsah a udělá si názor na její platnost. Registrace závěti v CEV je účinným prostředkem jak být včas povolán jako účastník dědického řízení. Je samozřejmé, že závěť může předložit i povolaný dědic, nicméně nejdříve se musí o zahájení dědického řízení dozvědět. 4. Soud už v této fázi na základě zprávy od notáře řízení zastaví, pokud (i) neexistuje majetek, který by byl předmětem pozůstalosti, nebo (ii) majetek je jen nepatrné hodnoty. Pokud soud řízení nezastaví, začne připravovat projednání a rozhodnutí ve věci. 5. Zjištění okruhu dědiců a majetku. Notář předem zjistí osoby, kteří připadají do úvahy jako dědici a vyrozumí je o pobíhajícím dědickém řízení. Dále zjistí majetek a dluhy zůstavitele, a pokud není jediný dědic, tzn. jediný, který přichází do úvahy jako dědic a jemuž by potvrdil veškerý zůstavitelův majetek společně s dluhy, nařídí jednání. 6. Jednání. Při jednání za účasti dědiců ověřuje správnost a úplnost zjištění dědiců, majetku i dluhů, pořízení soupisu majetku a dluhů ve společném jmění manželů a zjišťuje stanoviska dědiců k určení okruhu dědiců, soupisu majetku a dluhů. Výsledkem jednání může být (i) dohoda dědiců o vypořádání dědictví nebo (ii) zjištění, že k dohodě nedošlo. 7. Usnesení o dědictví. Usnesením o dědictví soud potvrdí dědictví buď (i) dle dohody dědiců, nebo (ii) na základě vlastní právní úvahy dle okolností případu (závět, zákonní dědicově, kombinace závěti a neopominutelných dědiců, atd.)
7
2.
Varianty průběhu dědického řízení se závětním odkazem nadaci
Pro jednání s potenciálním dárcem spíše okrajové (viz. výše), tato část se týká spíš praktických kroků v případě, kdy je dědictví projednáváno. Nadace pak musí být schopna aktuálně rozhodnout, které možnosti v daném případě připadají v úvahu a jednat o jejich variantách. V průběhu dědického řízení, kde závětí povolaným dědicem bude nadace, mohou nastat následující varianty v průběhu řízení: (a) Zůstavitel nezanechá ND a vše odkáže nadaci. Nadace je jediným dědicem a soud může rozhodnout o potvrzení dědictví nadaci bez jednání. (b) Zůstavitel nezanechá ND a nadaci odkáže konkrétní majetek individualizovaným odkazem. Nadaci soud potvrdí konkrétní, závětí určený majetek a ostatní připadne státu jako odúmrť. (c) Zůstavitel zanechá ND a individualizovaný závětní odkaz nadaci. V takovém případě mohou nastat dvě situace. (i) Na pokrytí zákonného nároku ND z celého dědictví postačí majetek bez majetku vyčleněného individualizovaným odkazem a pak ND dědí podílově z hodnoty celé pozůstalosti a jsou uspokojení ze zbývajícího majetku. Nadace se stane vlastníkem individuálně odkázaného majetku. (ii) Hodnota majetku odkázaného nadaci je v rámci celé pozůstalosti taková, že zbývající část majetku nepokryje zákonné nároky ND. Závěť je v části individualizovaného odkazu relativně neplatná, a pokud to ND namítnou, dědí nadace s ND podílově tak, že nejdříve se uspokojují nároky ND a ze zbytku pak nárok Nadace. Prakticky ale lze ve většině případů předpokládat dohodu dědiců a tedy i respekt k individualizovanému odkazu s kompenzací ND ze zbytku odkazu nebo jiným způsobem, protože spoluvlastnictví nebývá pro nikoho atraktivní řešení. (d) Zůstavitel nezanechá ND a povolá závětí nadaci a další závětní dědice. Pokud zůstavitel neurčí podíly jednotlivých dědiců, budou stejné. Pokud podíly určí, dědí se dle takto určených podílů. V obou případech se však bude jednat o podílové dědění. (e) Zůstavitel nezanechá ND a povolá závětí nadaci a další závětní dědice a určí jim majetek individualizovanými odkazy. Nadace i ostatní dědici dědí dle odkazů, nicméně notář nechá majetek ocenit, aby zjistil, jak velké jsou dědické podíly, jelikož ve stejném poměru odpovídají dědici za dluhy zůstavitele. Majetek, na který závěť nepamatuje, připadne státu, pokud na tuto situaci nepamatuje závěť určením, co s takovým dalším majetkem (např. že připadá všem povolaným dědicům rovným dílem).
8
IV. Jednotlivé majetkové hodnoty, které mohou být předmětem dědictví Existuje velké spektrum majetku a majetkových práv, která jsou předmětem dědického řízení. Při informování o možnosti zanechat odkaz komunitní nadaci je potřeba, aby představitel nadace dal najevo, že dovede řešit praktické otázky s oceněním konkrétního majetku nebo majetkových a obdobných práv a že je s touto věcí obeznámen. Pokud se dotyčná osoba rozhoduje, že odkáže nadaci konkrétní část svého majetku, je třeba znát problémy, které mohou nastat s jednotlivými typy majetku. Pokud by se v rámci závěti výslovně odkazovaly předměty duševního vlastnictví apod., je třeba tuto věc projednat s právníkem. Předmětem dědictví mohou být tato aktiva Nemovitosti Finanční prostředky Cenné papíry, dluhopisy a jiné obdobné typy aktiv Movité věci Předměty duševního vlastnictví Zvláštní pozornost je třeba věnovat problematice předmětů duševního vlastnictví. (i) Autorská práva - osobnostní – nepřecházejí, zanikají smrtí autora - majetková – mohou být předmětem dědictví, jsou oceňována specificky – oceňují se pouze již vzniklé pohledávky z majetkových autorských práv, nikoliv obecná majetková práva jako taková - práva k hmotnému substrátu předmětu autorských práv – v podstatě movité věci, které jsou specificky oceňovány (typicky umělecké předměty) (ii) Práva příbuzná právům autorským – práva výkonných umělců (iii) Průmyslová práva – vynálezy - užitné či průmyslové vzory - ochranné známky (iv) Ostatní předměty duševního vlastnictví – know-how atp. - práva z účasti v obchodních společnostech a družstvech Při dědictví je dále dbát na to, jako jsou stanoveny podmínky v nakládání s majetkem nadace – nadace např. nesmí svůj majetek vložit do některých typů společnosti, je však otázkou, zda může zachovat strukturu majetku, která jí připadne rozhodnutím soudu o vypořádání dědictví. Jedná se o: - účasti nadací ve v.o.s. - účasti nadací jako neomezeně odpovídající za k.s. - vlastnictví s.r.o. - omezení ve vlastnictví akcií a.s. dle §23 Zákona o nadacích a nadačních fondech - vlastnictví družstevních podílů – omezení účasti při uhrazovací povinnosti a ručení - vlastnictví podílu tichého společníka Tyto otázky by měly být v daném případě řešeny ve spolupráci s notářem. (v) Jiné předměty dědictví – restituční nároky atd.
9
V.
Různé
Následující text je významný již v počátečních fázích jednání a to co se týče evidence závěti, která je doporučena. Ostatní záležitosti se týkají spíše praktických kroků v případě, kdy je dědictví projednáváno. 1.
Evidence závěti
Jak uvádíme výše v čl. II. odst.2, zákon uznává několik možných forem závěti. Všechny závěti pořízené formou notářského zápisu a závěti pořízené v jiné formě, uložené do notářské úschovy jsou příslušným notářem oznámeny do Centrální evidence závětí („CEZ“), vedené Notářskou komorou ČR. Evidence závěti má tu výhodu, že notář, poté kdy je pověřen soudem jako soudní komisař provádějící konkrétní dědické řízení, je povinen v první řadě provést šetření, zda je v CEZ evidována závěť zůstavitele. Eliminuje se tak nebezpečí, že se notář o závěti nedozví a v rámci vypořádání dědictví k ní nebude přihlédnuto, takže se nadace, na kterou zůstavitel v závěti pamatoval, nestane účastníkem řízení. Evidenci v CEZ tak lze doporučit zvláště v případě, kdy nadace nemá trvalejší kontakt se zůstavitelem a o zahájení dědického řízení by se nemusela dozvědět. 2.
Odmítnutí dědictví
Dědic může dědictví zcela odmítnout. Znamená to, že k jeho existenci se v rámci dědického řízení dále nepřihlíží a pozůstalost se rozdělí mezi ostatní dědice nebo připadne státu. Odmítnout dědictví nemůže dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví odmítnout nechce. Odmítnutí není možné také pouze ohledně části dědictví, prohlášení o odmítnutí nesmí obsahovat žádné výhrady nebo podmínky, jinak je absolutně neplatné. Kromě různých pohnutek vnitřního charakteru může rozhodnutí dědice o odmítnutí dědictví vyplynout z úvahy o závazcích náležících do pozůstalosti. Je však třeba upozornit, že tak může dědic učinit pouze do jednoho měsíce od vyrozumění od notáře (soudu), že je dědicem a má právo dědictví odmítnout. Jelikož soud zjišťuje dědice i majetek a dluhy současně, stává se v praxi, že lhůta pro odmítnutí uplyne, aniž by se dědic dozvěděl, co je v pozůstalosti za majetek a dluhy, tedy aniž by si udělal obrázek o tom, co vlastně odmítá nebo přijímá. Vzhledem k tomu, že Nadace nebude mít v podstatě nikdy přehled o obsahu pozůstalosti v době smrti zůstavitele, doporučujeme následující jednání v každém případě: (a) po doručení oznámení soudu o účastenství v dědickém řízení neprodleně osobně kontaktovat notáře s dotazem na předmět pozůstalosti; (b) v případě, že notář není před uplynutím lhůty k dědictví schopen nechat nadaci nahlédnout do soupisu majetku a dluhů, nebo je takový seznam zjevně neúplný, požádat soud o prodloužení lhůty k odmítnutí dědictví za účelem získání informací o obsahu pozůstalosti; (c) pokud nadace neví, co je v dědictví, nechovat se k majetku, jako k vlastnímu, či s ním jinak nakládat, nebo procesně napadat ostatní dědice pro jejich nezpůsobilost, nebo se jinak brát o majetek. Takové jednání vykládá soudní praxe jako počínání, kterým dává dědic najevo, že dědictví odmítnout nechce. Naopak jednání směřující ke zjištění majetku a dluhů v pozůstalosti se za akceptační jednání nepovažuje. Jednou učiněné prohlášení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví nelze odvolat. 3.
Odpovědnost za dluhy při dědické dohodě
Dědic odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za náklady spojené s pohřbem zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Mezi více dědiců se tyto závazky rozdělí poměrně podle hodnoty toho, co z dědictví nabyli.
10
Shora uvedené pravidlo o poměrné odpovědnosti dědiců má omezující vliv i na možnost dohody ohledně pasiv v dědictví. V rámci dohody dědiců není přípustné, aby dědic odpovídal za závazky přesahující hodnotu jím zděděného majetku, takovou dohodu by soud pro rozpor se zákonem neschválil. Stejně tak by bylo v rozporu se zákonem, pokud by dle dohody měl za všechny dluhy odpovídat pouze jeden z dědiců, protože takové řešení by potenciálně zhoršovalo postavení věřitelů zůstavitele.
11
