Příloha 1 Morfologická klasifikace ektomykorhiz:
Veškeré perokresby přebrány z DEEMY (Agerer a Rambold 2004-2008). Fotografie jsou autora této práce, kromě těch kde je napsán jiný autor.
1. Typ větvení: udává jakým způsobem se ektomykorhiza větví. - 1 nevětví se: nedochází k rozvětvování ektomykorhizy.
- 2 monopodiální, zpeřený: rozvětvení je uspořádáno v jedné rovině.
- 3 monopodiální, pyramidální: rozvětvení uspořádáno ve více rovinách.
28
- 4 dichotomické (ne u smrku, ale např. u borovice): hlavní osa rozvětvení není zřejmá. Ektomykothiza se rozrůstá rovnoměrně do stran.
- 5 nepravidelně zpeřené, skoro dichotomické: velmi nepravidelné rozvětvení.
- 6 korálové: z jednoho bodu vychází více špiček (polyclaidie), někdy se jedná o velmi chaotické rozvětvení.
- 7 skoronádorovité: rozvětvení je velmi husté a krátké, schováné pod pláštěm, který obklopuje několik vrcholů najednou.
- 8 skorosplétající se: větvení je jemné a těsně přitisklé k hlavní ose ektomykorhizy.
29
2. hustota špiček na 10mm: udává číslo kolik špiček se nacháyí na 10 mm délky. Měří se od mladší části směrem ke starší. Pokud ektomykorhiza měří méně než 10 mm, tak se počet špiček přepočítává (př. Na 5 mm jsou 3 špičky, tj. na 10 mm by jich bylo 6). Počítají se pouze špičky začínající na měřené větvy.
3. počet řádů větvení: číslo udávající kolikrát došlo k rozvětvení ektomykorhizy. Důležité je správně zvolit počátek výskytu ektomykorhizy. Musí dojít ke správnému rozlišení části kořene bez houbové infekce nebo s ektomykorhizou jiného typu a části kořene se stejnou ektomzkorhizou.
4. tvar špičky: udává tvar špičky. Udává tvar, spíše zohýbání špičky a zaškrcování během jejího růstu. Důležité je rozlišit kde špička začíná. Tyto znaky se někdy mohou vyskytovat společně. Pokud se společně vyskytnou, volí se označení se spojkou (př.1a5). - 1 rovný: neohýbá se v žádné rovině.
- 2 jednoduše ohnutý: jednou ohnutý.
30
- 3 klikatící se: vícekrát ohnutý v jedné rovině.
- 4 kroutící se: vícekrát ohnutý ve více rovinách.
- 5 přiškrcený mezi starší a mladší částí: zřetelné a náhlé zúžení mezi barevně odlišnými částmi špičky.
31
- 6 soudečkovitý: zřetelné a náhlé zúžení se vyskytuje vícekrát na jednotně zbarvené části špičky.
5. tvar vrcholu špičky - 1 nenadutý, cylindrický: vrchol nemá nijak zvláštní tvar, jde o základní tvar ektomykorhizy.
- 2a nadutý na konci zduřelý: vrchol je kulatě zduřelý.
- 2b nadutý na konci kyjovitý: zduření špičky je postupné.
32
- 3a tupě zašpičatělí: vrchol je tupě špičatý.
- 3b ostře zašpičatělí: vrchol je ostře zašpičatělí. Zašpičatění je ve velmi ostrém úhlu.
6.-8. barva ektomykorhizy: rozlišujeme barvu špičky, vrcholu a starší části. Tyto části mohou být stejně zbarvené, ale častěji mají odlišné zbarvení. Pro všechny části je zvolena jednotná barevná škála.
Př. (viz obr. nad): barva špičky 8, barva vrcholu 7, barva starší části 9-12.
33
6. barva špičky, 7. barva vrcholu a 8. barva starší části
- 1 černá - 2 tmavě hnědá (D13) - 3 hnědá (B8) - 4 nahnědlá (A11, C10, A10, B9, A7, B7, D6) - 5 okrová, žlutohnědá (A6, C5) - 6 žlutá (B3, C3, D3) - 7 nažloutlá (A4, C4, C2, D2) - 8 oranžová (D5) - 9 načervenalá - 10 červená - 11 lilkovitá, světle červenomodrá - 12 fialová, tmavě červenomodrá - 13 namodralá - 14 modrá - 15 nazelenalá (C11, B11, D9) - 16 zelená (D10, C12, D12) - 17 našedlá (C14) - 18 šedá (D14) - 19 bílá (A12, A1) - 20 bledá (A2, B2) - 21 narůžovělá (B12, A5, B4, C1, D1) (A1 až D14 dle MOSER, 1983)
34
9. viditelnost kortikálních buněk: udává viditelnost buněk pod pláštěm. - 1 neviditelné: přes plášť nejde nic vidět.
- 2a slabě viditelné: přes plášť prosvítají útvary kořenu.
- 2b dobře viditelné: přes plášť jdou útvary kořene dobře vidět.
35
10. druh povrchu pláště: udává vrchní strukturu pláště. - 1 hustě zrnitý nebo bradavičnatý: plášť má po celém povrchu zrnitou strukturu.
- 2 mírně zrnitý nebo bradavičnatý
- 3 hustě vlněný: plášť má vlněnou strukturu, vyskytují se spletené hyfy.
36
- 4 mírně vlněný
- 5 hustě bavlněný: plášť má jemnější strukturu než vlněnou.
- 6 mírně bavlněný: plᚡje velmi jemný, často těsně objímá ektomykorhizu.
37
- 7 hustě vláknitý až hrubě plísňovitý: z pláště vycházejí hyfová vlákna ( často se vyskytují rhizomorfy).
- 8 mírně vláknitý - 9 síťkovitý: hyfy na povrchu ektomykorhizy tvoří síťovitou strukturu.
- 10 hustě krátce chloupkatý: hyfy vytvářejí na povrchu ektomykorhizy krátké husté chloupky.
38
- 11 řídce krátce chloupkatý - 12 hustě dlouze chloupkatý - 13 řídce dlouze chloupkatý - 14 svraštělý
11. průhlednost pláště: udává jak jdou vidět skrz plášť struktury kořenu. - 1 neprůsvitný: nejde vidět nic z kořene pod pláštěm.
- 2 průsvitný, těžko průhledný: plášť na okrajích prosvítá. Jde vidět alespoň barva kořene.
- 3 zcela průhledný: přes plášť jde vidět struktura kořene velmi dobře.
39
12. plášť v chumlu: některé typy ektomykorhiz nemají zcela vyvinutý houbový plášť, jde převážně o ranná či pozdní stadia vývoje (třída vitelity turgide, fáze vývoje 4 nebo třída vitality shrivelled, fáze vývoje 4) nebo mají plášť vzvinutý jen místy.¨
1 je: plášť se již nevyskytuje nebo se vyskytuje jen místy.
- 2 plášť objímá celou ektomykorhizu: plášť je tvořen okolo celé ektomykorhizy, někdy může chybět na vrcholu, který roste.
13. barevné tečky na plášti a jejich barva: na plášti se někdy mohou vyskytovat barevné tečky. - 1 nejsou - 2 hnědé 40
- 3 nahnědlé
(Agerer a Rambold 2004)
- 4 načervenalé
(Agerer a Rambold 2004)
- 5 nažloutlé či nazelenalé
- 6 bledé - 7 stejně zbarvené jako plášť
(Agerer a Rambold 2004) 41
- 8 černé
14. stříbřitý plášť po ponoření do vody: po ponoření do vody dochází u některých typů k zachycování bublinek mezi hyfami, což tvoří dojem stříbřitého pláště. Jde o pláště, které jsou tvořeny hydrofóbními hyfami. - 1 není
- 2 je: celá ektomykorhiza je stříbřitá.
- 3 je místy: část ektomykorhizy je stříbřitá. Postříbření se vyskytuje pouze místy. Toto pomístné stříbření může být způsobeno strukturou pláště nebo poškozením např. půdními mšicemi.
42
15. povrch pláště: udává charakter povrchu pláště. - 1 lesklý: plášť je na povrchu lesklý.
- 2 kovový: plášť je na povrchu kovově lesklý.
- 3 hebký: plášť je hebký a matný.
43
- 4 obalený částečkami půdy: na plášť se lepí částečky půdy, které jsou těžko odstranitelné bez poškození pláště. Toto nalepení je způsobeno jednak charakterem substrátu, musí obsahovat jílovité částice, kde ektomykorhiza roste a jednak charakterem hyf, které tvoří plášť. Hyfy mohou být hydrofilní, pak se půda na plášť lepí či hydrofóbní, pak se půda na plášť nelepí.
- 5 drsný, nehebký: drsnost může způsobovat hyfový neuspořádaný plášť nebo povrch kořene (např. zkrabatělý kořen)
- 6 třpytivý
44
16. přítomnost vycházejících hyf: z ektomykorhizy mohou, ale nemusí vycházet hyfy. - 1 nejsou: na ektomykorhize se nenacházejí žádné hyfy
- 2 jsou: na ektomykorhize se nacházejí hyfy
17. umístění hyf na ektomykorhize: udává kde se hyfy na špičce nacházejí. Tyto znaky se někdy mohou vyskytovat společně. - 1 rovnoměrně po špičce: hyfy jsou umístěny po celé špičce zhruby rovnoměrně. Nikde nepřevažují a jinde nechybí.
- 2 koncentrované u báze špičky: hyfy se nejvíce vyskytují u báze špičky.
45
- 3 koncentrované u/na vrcholu špičky: hyfy jsou koncentrovány u vrcholu nebo přímo na něm (méně časté).
- 4 chybí pouze na vrcholu špičky: hyfy jsou po celé špičce kromě vrcholu.
- 5 po celé špičce nerovnoměrně: hyfy jsou po celé špičce velmi nepravidelně rozmístěny.
46
18. hustota hyf - 1 řídké: vycházející hyfy jsou řídké.
- 2 husté: vycházející hyfy jsou husté.
19. přítomnost rhizomorf - 1 nejsou: nevyskytují se rhizomorfy.
47
- 2 jsou: rhizomorfy se vyskytují.
20. tvar rizomorf: udává tvar na příčném průřezu rhizomorf. - 1 kulatý nebo oválný: při pohledu z různých rovin se rhizomorfy v žádné rovině výrazně neodlišují od jiné roviny.
- 2 polštářkovitý: rhizomorfy jsou v jedné rovině obloukovitě zploštělé. - 3 plochý: rhizomorfy jsou ploše rozprostřeny v jedné rovině.
(Agerer a Rambold 2004) 48
- 4 ploše vějířovitý: rhizomorfy jsou natolik rozloženy do plochy, že tvoří povlaky.
(Agerer a Rambold 2004)
21. povrch rhizomorf - 1 hladký: povrch je bez vycházejících hyf.
(Agerer a Rambold 2004)
- 2 trnitý
- 3 vlasovitý: povrch je ze spletených hyf, ale hyfy nějak výrazně nevycházejí.
(Agerer a Rambold 2004) - 4 vlněný: spletení hyf tvoří vlnitou strukturu.
49
- 5 hustě pokrytý hyfami: hyfy výrazně z rhizomorf vystupují.
(Agerer a Rambold 2004)
- 6 vějířovité hyfy: hyfy tvoří okolo rhizomorfy povlaky
(Agerer, Rambold 2004)
22. četnost rhizomorf - 1 řídké: ektomykorhiza má několik rhizomorf.
50
- 2 husté: téměř z každé větve vychází více rhizomorf.
- 3 ojedinělé: ektomykorhiza má 1-3 rhizomorfy.
23. barva rhizomorf: udává barvu rhyzomorf, která je dána barvou hyf, které ji tvoří. Barva může být stejná jako je barva ektomykorhizy nebo se může lišit. - 1 stejná jako plášť
- 2 černá 51
- 3 tmavě hnědá (D13) - 4 hnědá (B8) - 5 nahnědlá (A11, C10, A10, B9, A7, B7, D6) - 6 okrová, žlutohnědá (A6, C5) - 7 žlutá (B3, C3, D3) - 8 nažloutlá (A4, C4, C2, D2) - 9 oranžová (D5) - 10 načervenalá - 11 červená - 12 lilkovitá, světle červenomodrá - 13 fialová, tmavě červenomodrá - 14 namodralá - 15 modrá - 16 nazelenalá (C11, B11, D9) - 17 zelená (D10, C12, D12) - 18 našedlá (C14) - 19 šedá (D14) - 20 bílá (A12, A1) - 21 bledá (A2, B2) - 22 narůžovělá (B12, A5, B4, C1, D1) 24. četnost rozvětvení rhizomorf - 1 opakovaně do stále menších výběžků (chaoz): větvení rhizomorf je často velmi chaotické.
52
- 2 časté v určitých bodech: lze rozlišit místa kde dochází k rozvětvení. Rhizomorfy se větví často.
- 3 občasné v určitých bodech: lze rozlišit místa kde dochází k rozvětvení. Rhizomorfy se větví velmi málo.
(Agerer a Rambold 2004)
- 4 nevětví se: nedochází k rozvětvení rhizomorf.
53
25. typ spojení rhizomorf s pláštěm: udává typ spojení s pláštěm. Rhizomorfa je spojena s pláštěm hyfami, podle toho jak hyfy upevňují rizomorfu k plášti se rozlišuje typ spojení - 1 zřetelné z jednoho bodu: rhizomorfy vychází přímo z pláště, bez upevňování dalšími hyfami.
- 2 zešikma z více bodů: rhizomorfy jsou k plášti připevněny pomocnými hyfami.
- 3 vějířovité: pomocné hyfy jsou velmi husté a mají přesah i přes několik větví.
54
26. místa vycházení rhizomorf - 1 nezřetelné: není přesně zřejmé, kde rhizomorfy začínají.
(Agerer a Rambold 2004)
- 2 na vrcholu špičky: rhizomorfy vycházejí z vrcholů.
(Agerer a Rambold 2004)
- 3 ve střední části špičky: nejčastěji vychází rhizomorfy jinde než na bázi či vrcholu špičky.
(Agerer a Rambold 2004)
- 4 na bázi špičky: rhizomorfy vycházejí z báze rozvětvení.
(Agerer a Rambold 2004) 55
- 5 po celé délce ektomykorhizy: rhyzomorfy se vyskytují na bázích na vrcholech i ve středních částech větví.
27. krátké rhizomorfy ze špičky - 1 nejsou: ze špičky nevychází krátké rhizomorfy.
- 2 jsou: na některých špičkách se objevují krátké rhizomorfy.
28. útvary vycházející z ektomykorhiz - 1 nic: ektomykorhiza je hladká.
56
- 2 rhizomorfy: vyskytují se rhizomorfy.
- 3 hyfy: vyskytují se hyfy.
57
