Příklad dobré praxe VIII

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

Projekt „Další vzdělávání pedagogických pracovníků středních škol v oblasti kariérového poradenství“ CZ 1.07/1.3.00/08.0181

Příklad dobré praxe VIII z realizace kariérového poradenství PhDr. Soňa Sodomková

2010

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.


PŘÍKLAD DOBRÉ PRAXE KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ PROGRAM OSOBNOSTNÍHO ROZVOJE Kariérní vývoj je v dnešní době chápán jako celoživotní proces a stále více platí, že jednotlivec musí převzít zodpovědnost za svůj osud, tj. i za kariérní vývoj. Z tohoto pohledu je východiskem kariérového vývoje sebepoznání,tj. odhalení struktury vlastní osobnosti, tedy svého kvalifikačního profilu, temperamentu, charakteru, motivačního profilu a převažujícího způsobu jednání s lidmi. S technikami sebepoznání je nutné člověka seznamovat již od dětského věku. Z tohoto důvodu je nezbytnou součástí kariérového poradenství program osobnostního rozvoje, od kterého by se další kariérové poradenství mělo odvíjet. Do realizace uvedeného programu je zapojen především výchovný poradce, třídní učitel a psycholog pedagogicko‐ psychologické poradny (dále jen PPP). Program je určen pro žáky 1. až 4. ročníku. Je realizován průběžně během studia formou seminářů nad rámec výuky (např. při adaptačním semináři na začátku 1. ročníku, při třídnických hodinách apod.), dále formou individuálních konzultací s výchovným poradcem nebo psychologem z PPP. Programu předchází seznámení třídních učitelů s používanými technikami, popř. jejich výcvik. Smyslem programu jako součásti kariérového poradenství je prohloubení sebepoznání, které usnadňuje následnou vzdělávací a profesní orientaci.

PROGRAM OSOBNOSTNÍHO ROZVOJE 1. ADAPTAČNÍ SEMINÁŘ Jedná se o třídenní seznamovací kurz pro žáky 1. ročníku. Uskutečňuje se na začátku školního roku formou zážitkové pedagogiky. Střídají se zde fyzicky a psychicky více či méně náročné aktivity, mezi které patří: -

seznamovací hry

-

hry na prolomení zábran

-

techniky rozvíjející spolupráci a skupinovou dynamiku

-

techniky sebepoznání

-

tvořivé dílny



2. VYBRANÉ TECHNIKY SEBEPOZNÁNÍ Uvádím zde některé techniky, které v průběhu studia používáme při rozvoji sebepoznání. MAPOVÁNÍ TĚLA NA ŠKÁLÁCH (vnímání vlastního těla, vztah k němu) Sebepoznání by mělo začínat uvědoměním si vztahu k vlastnímu tělu, uvědoměním si toho, jak své tělo vnímám. Cílem této techniky je sebereflexe, prožitek, žádné „pitvání“ a zasazování do norem. Žáci vyplňují dotazník, který obsahuje asi deset položek. Všechny položky, které jsou řazeny pod sebou, jsou znázorněny pomocí škály – jednou žáci vyjadřují reálný stav věcí a na té samé škále ještě jednou stav ideální. V obou případech žáci pak spojí body, kterými vyjadřují svá tvrzení, a vytvoří tak řeku ( jeden břeh je reálný stav, druhý břeh je ideální stav). Břehy od sebe lze odlišit např. barevně nebo přerušovanou čárou. Tam, kde se břehy od sebe vzdalují, je potřebná změna. Ukázka položek: vůbec neberu, nelíbí se mi moje tělo beru ho, jsem to já, líbí se mi je můj nepřítel moje tělo j e to můj partner, přítel, kamarád neumím ovládat, dělá si co chce

moje tělo

mím docela dobře ovládat

zacházím bez citu, neurvale se svým tělem s ohledy, s citem necítím energii, táhnu ho za sebou svoje tělo cítím spoustu energie téměř pořád nemocné moje tělo ( resp. já jsem ) téměř pořád zdravé se vůbec nemohu spolehnout na moje tělo se mohu velmi spolehnout si tloustne jak chce moje tělo tloustne či hubne podle potřeby je zdrojem starostí a trápení moje tělo je velkým zdrojem radostí se téměř v žádných šatech necítí dobře moje tělo se téměř ve všech šatech cítí dobře



FILM MÉHO ŽIVOTA Technika se užívá na začátku studia, tj. co nejdříve v 1. ročníku. Žáci se pomocí sebereflexe vrací k významným okamžikům svého života, které zaznamenávají do jednotlivých „ filmových snímků“, a zamýšlejí se nad tím, nakolik se tyto okamžiky podílely na formování jejich osobnosti. Poté jsou vyzváni, aby si odpověděli na otázku, jak vidí sami sebe za čtyři roky a odpověď rovněž uvedli do posledního „snímku“. Sebereflexi jim lze usnadnit pomocí otázek např.: -

Máš nějaký zážitek z období do 3 let věku?

-

Četli Ti rodiče pohádky? Hráli si s Tebou?

-

Chodil jsi do školky? Líbilo se Ti tam?

-

Vzpomínáš si na paní učitelku ze školky? Co Tě v té době nejvíc bavilo dělat?

-

Líbilo se Ti první den ve škole?

-

Navštěvoval jsi nějaké kroužky?

-

Měl jsi hodně kamarádů? apod.

Techniku znovu použijeme v 1. pololetí 4. ročníku s tím, že navážeme na „film“, tj. pokračujeme zaplňováním „snímků“ až do současnosti. Žáci se poté opět zamyslí nad významem uváděných důležitých událostí v jejich životě a porovnají, jací jsou dnes, se svojí představou, kterou o sobě měli na začátku středoškolského studia. „Shoduje se? Liší se výrazně nebo nepatrně? Mohlo to být jinak, kdyby…?“ KDO JSEM? (technika sebepoznání) Každý žák dostane deset malých papírových lístečků. Na každý napíše stručně, výstižně (heslovitě) odpověď na deset otázek, které jsou mu postupně kladeny: 1. Kdo jsem? 2. Kdo jsem? 3. Kdo jsem? 4. Kdo jsem? ……až k 10. Kdo jsem?



Nutí ho to zamyslet se sám nad sebou. Poté srovná lístečky postupně od charakteristiky nejvýstižnější po nejméně výstižnou. Následně je položena otázka: „Odpovídá pořadí charakteristik Tvé představě o tom, jaký by jsi chtěl být? Pokud ne, pozměň pořadí a zamysli se nad tím, co pro změnu můžeš udělat.“ TYP PŘEDSTAVIVOSTI (STYL UČENÍ) Žáci vyplní a sami si vyhodnotí jazykově diagnostický dotazník, který jim pomůže rozpoznat jejich styl učení (vizuální, auditivní, kinestetický). Dotazníku předchází poučení o tom, že každý máme svůj styl učení, jehož znalost a využívání je předpokladem pro efektivní učení. Následuje charakteristika jednotlivých učebních stylů a beseda o tom, jak se učíme a naše učení lze zefektivnit. TEMPERAMENTOVÝ DOTAZNÍK Pro zjištění typu temperamentu používáme dotazník klasické typologie (sangvinik, cholerik, flegmatik, melancholik), který si žáci sami vyhodnotí, nebo dotazník temperamentu podle H. J. Eysencka. Technika je doplněna charakteristikou jednotlivých typů s důrazem na jejich pozitiva a negativa a zacházením s nimi. ŘEČ K HOŘE (osobní rozvoj – zvládání zátěžových situací) Žáci obdrží instrukci: „ Představ si, že jdeš za něčím, co opravdu chceš získat, po čem toužíš a do cesty se Ti postaví hora. Co by jsi jí řekl? Jak by jsi na ni reagoval? Napiš to.“ Hora představuje problém, ke kterému napíšeme promluvu. Technika zobrazuje, jak se stavíme k problému (uteču x rozbiju ji x obejdu x přelezu). Vybereme klíčová slova – zvolíme, se kterými se ztotožňujeme, které z vlastností bychom si rádi osvojili.



CESTA BALÓNEM (hodnotové orientace) Technika zjišťující hodnotový systém. Žáci obdrží jednoduchý nákres horkovzdušného balónu (stačí na formátu A5). Do jeho koše vepíší deset věcí, bez kterých by neodletěli na neurčitě dlouhou dobu ( nesmí to být lidé ani zvířata ). Postupně se „za letu“ z uvedených důvodů jednotlivých věcí zbavují – vyhazují je z balónu ( škrtají) : zvedá se vítr, musíme odlehčit – dvě věci vyhodit… …letíme dál, začneme klesat – dvě věci vyhodit… …letíme nad horami, musíme vystoupat o něco výš – vyhodit… Letíme tak dlouho, dokud nám nezbude jedna věc. Tu si jako věc pro nás nejdůležitější napíšeme přímo na plášť balónu. MŮJ HRDINA (identifikace, projekce) Pro realizaci této techniky je vhodná asi patnáctičlenná skupina, pracuje se v kruhu. Po rozehřátí skupiny a stanovení pravidel ( důvěrnost, respekt a právo stop ) každý dostane papír a tužku a postupně plní zadávané úkoly ( každý sám pro sebe ): -

napiš jméno svého „hrdiny“ ( koho obdivuješ, kdo je pro Tebe vzorem)

-

uveď vlastnosti, kvůli kterým je pro Tebe hrdinou

-

označ vlastnosti, které s ním máš společné

-

kdo nebo co Tě podporuje v tom, jaký jsi?

-

kdo Ti naopak brání, škodí?

Potom se prostor, ve kterém se technika provádí, pomyslně rozdělí na jeviště a hlediště. Jeden účastník po druhém na jevišti seznámí ostatní se svým hrdinou buď verbálně nebo pantomimicky a uvede charakteristiky, které s ním má společné. Kdokoli má možnost využít práva stop, tzn. že před ostatní nepředstoupí, nebo může alespoň vystoupit na jeviště a chvíli tam mlčky pobýt. Citlivě se může ještě práce rozvinout např. „ proč jsi využil právo stop?“ apod.



3. SPOLUPRÁCE S PEDAGOGICKO PSYCHOLOGICKOU PORADNOU (PPP) Ve 3. ročníku umožňujeme zájemcům z řad žáků absolvovat zkoušku studijních předpokladů a profesní orientace. Zkoušku provádí psycholog PPP skupinově přímo ve škole, výsledky pak žákům sděluje individuálně rovněž ve škole . Individuálně žákům také v případě potřeby nabízíme možnost zájmového dotazníku NEMACODE přímo v PPP. S úřadem práce v této oblasti nespolupracujeme, protože interpretace výsledků šetření je z jeho strany nedostatečná. 4. Na výše uvedený projekt navazuje projekt týkající se rozvoje komunikačních dovedností. POUŽITÉ ZDROJE

Caha, M. a kol. Hry do kapsy VII. Praha: Portál, 2004. ISBN 80‐7178‐909‐7 Hermochová, S. a kol. Hry do kapsy I. Praha: Portál, 2003. ISBN 80‐7178‐672‐1 Hermochová, S. a kol. Hry do kapsy II. Praha: Portál, 2003. ISBN 80‐7178‐673‐X Hermochová, S. a kol. Hry do kapsy III. Praha: portál, 2003. ISBN 80‐7178‐817‐1 Hermochová, S. a kol. Hry do kapsy IV. Praha: Portál, 2003. ISBN 80‐7178‐818‐X Hermochová, S. a kol. Hry do kapsy V. Praha: Portál, 2004. ISBN 80‐7178‐874‐0 Hermochová, S. a kol. Hry do kapsy VI. Praha: Portál, 2004. ISBN 80‐7178‐875‐9 Hermochová, S. Hry pro život. Praha: Portál, 1994. ISBN 80‐85282‐79‐8 Holeček, V. a kol. Psychologie pro právníky. Plzeň: Aleš Čeněk, 2003. ISBN 80‐864‐73‐50‐3 Mareš, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998. ISBN 80‐7178‐246‐7 Neuman, J. a kol. Hry do kapsy VIII. Praha: Portál, 2005. ISBN 80‐7178‐984‐4 Neuman, J. a kol. Hry do kapsy IX. Praha: Portál, 2005. ISBN 80‐7178‐985‐2 Vendel, Š. Kariérní poradenství. Praha: Grada, 2008. ISBN 978‐80‐247 1731‐9


Příklad dobré praxe VIII

Recommend Documents