PhDr. Ilona Špaòhelová DÍTÌ A ROZVOD RODIÈÙ

��

��

��

��

��

PhDr. Ilona Špaòhelová DÍTÌ A ROZVOD RODIÈÙ Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4236. publikaci Odpovìdná redaktorka Zuzana Koutná Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a realizace obálky Antonín Plicka Poèet stran 184 Vydání 1., 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-3181-0 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7321-6 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012

VERZE osvit 1; 11 November 2010, A5

DÌTI A ROZVOD RODIÈÙ

Obsah ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 RODINA . . . . . . . . . . . Základní funkce rodiny Nukleární rodina . . . . Matka . . . . . . . . Otec . . . . . . . . . Rodièe . . . . . . . . Dítì . . . . . . . . . . Širší rodina . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

11 12 17 17 20 22 25 26

NEFUNGUJÍCÍ RODINA . . . . . . . . . Spory, hádky . . . . . . . . . . . . . . . Spory o výchovu . . . . . . . . . Mlèení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøehazování odpovìdnosti na dítì . Nestará se, vykašle se na vše… . . . Týrání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tìlesné týrání . . . . . . . . . . . Psychické týrání . . . . . . . . . . Nevìra . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

29 29 33 34 35 37 38 39 41 45

REAKCE DÍTÌTE NA SPORY MEZI RODIÈI, NA RIZIKO ROZCHODU Lež . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Drobné krádeže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Noèní dìsy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lhostejnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Útìk z domova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dítì se cítí vinno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

46 46 48 49 50 51 52

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

5

edice PRO RODIÈE

Zamlklost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Speciální projevy dítìte, které jsou spojeny také se somatickými prvky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Koktání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pomoèování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zhoršení školního prospìchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zhoršení vztahù mezi kamarády, spolužáky ve škole… . . . . . . . Dítì nezná hranice, zvýšená rozmazlenost… . . . . . . . . . . . . . Zvýšené neposlouchání, používání sprostých slov, nadávek… . . Útìk k partì, k lásce… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zvýšená ukáznìnost dítìte, vzornost… . . . . . . . . . . . . . . . . . Nechutenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Popøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Koalice dítìte s rodièem proti druhému rodièi . . . . . . . . . . . . Zvýšená agresivita – vùèi sobì samému nebo vùèi druhému . . . Øešení problémù pøes dítì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Separaèní úzkost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kdy se dané reakce mohou u dítìte objevovat – pøíèiny . . . . . . Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . 53 . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

53 54 55 56 57 59 60 61 63 64 65 66 67 69 70 71 72

SDÌLENÍ FAKTU DÍTÌTI, ŽE SE RODIÈE ROZCHÁZEJÍ . . . . . . . . . . . 74 Pravidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 FANTAZIE DÍTÌTE O ROZVODU (ROZCHODU) RODIÈÙ . . . . . . . . . . 78 PROŽÍVÁNÍ ROZCHODU RODIÈÙ JEDINÁÈKEM VERSUS SOUROZENCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Prožívání jedináèka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Prožívání sourozencù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 ROZVOD (ROZCHOD) RODIÈÙ A REAKCE PRARODIÈÙ . . . . . . . . . . 82 Prarodièe versus vnouèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 PROŽÍVÁNÍ ROZCHODU RODIÈÙ V JEDNOTLIVÝCH VÝVOJOVÝCH ETAPÁCH DÍTÌTE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Novorozenec a kojenec (do 1 roku) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Batole (1–3 roky) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 6


Pøedškolák (3–6 let) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mladší školní vìk (do 11 let) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Období dospívání (11–20 let) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pel mel otázek rodièù i dìtí ohlednì rozvodu nebo rozchodu, se kterými se setkávám v poradnì dìtského psychologa . . . .

. . . . . 89 . . . . . 92 . . . . . 94 . . . . . 96

OBECNÁ PRAVIDLA PRO DÍTÌ A RODIÈE PO JEJICH ROZCHODU . . 128 STYK DÍTÌTE S RODIÈI PO ROZCHODU NEBO ROZVODU RODIÈÙ . 131 Trocha statistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Dítì žije s matkou, k otci dochází . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Dítì žije s otcem, k matce dochází . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Dítì je v péèi jednoho z rodièù, rodièe bydlí dohromady v jednom bytì nebo v jednom domì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Dítì je v péèi jiného rodinného pøíslušníka – ve vìtšinì pøípadù je to prarodiè, teta, strýc… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Støídavá péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Pel mel otázek spojených s péèí o dítì po rozchodu nebo rozvodu rodièù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 JAK SE VYROVNAT S NOVOU SITUACÍ PO ROZCHODU RODIÈÙ – JAK DÍTÌTI POMOCT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Co tedy dítìti pomáhá? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Prarodièe jsou úžasní, nìkdy však pozor… . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 RODIÈ A JEHO NOVÝ PØÍTEL/PØÍTELKYNÌ, MOŽNOST NAVÁZÁNÍ NOVÉHO VZTAHU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Pel mel otázek ohlednì nového partnerství rodièe a jeho vlivu na dítì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 DOPORUÈENÁ PRAVIDLA PRO PÉÈI O DÍTÌ PO ROZCHODU PRO RODIÈE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 DOPORUÈENÁ PRAVIDLA PRO PÉÈI O DÍTÌ PO ROZCHODU PRO NOVÉ PARTNERY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 MOŽNÉ VARIANTY ŽITÍ DÌTÍ PO ROZCHODU RODIÈÙ A SOUŽITÍ S NOVÝMI PARTNERY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 7

edice PRO RODIÈE

Rodiè žije s dìtmi nebo dítìtem, nový partner s nimi nebydlí, vídají se spoleènì, on sám dìti nemá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nový partner žije s partnerkou, nemá dìti, partnerka vychovává jedno i více dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nový partner žije s partnerkou, oba mají dìti z pøedešlých vztahù – dìti partnerky s nimi žijí, partnerovi dìti k nim docházejí . . . . . . . Nový partner žije s partnerkou, oba mají dìti, které žijí spolu s nimi ve spoleèné domácnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Partneøi bydlí spolu, partnerka má jedno dítì z pøedešlého vztahu, které s nimi bydlí, mají i spoleèné dítì a k partnerovi docházejí jeho dìti na víkend . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

166 167 168 170

171

MOŽNÉ ZÁDRHELE ZE STRANY NOVÝCH PARTNERÙ VE VZTAHU K DÌTEM, NA CO SI DÁVAT POZOR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Pøenášení emocí na dítì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Partner nebo partnerka „nesnáší“ dìti protìjšku (oba partneøi mají dìti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 Nadržování jednomu dítìti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Velká chuť partnera nebo partnerky pomoct tomu druhému s výchovou – zasahování do rodièovských kompetencí daného partnera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 MOŽNÉ KONTAKTY K VYUŽITÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

8


Úvod Rozvod nebo rozchod rodièù je pro dítì nároènou životní situací. Nìjakým zpùsobem je pøed ni postaveno a nezbývá mu nic jiného než se s tím smíøit a pøijmout tuto skuteènost. Mnohdy to má rùzná úskalí. Tato kniha se snaží usnadnit rodièùm více se zorientovat v projevech dítìte a také (alespoò èásteènì) najít cestu, jak mu pomoct. Je to tedy kniha pro rodièe, kteøí chtìjí pracovat prvotnì na svém vztahu k dítìti. Pro rodièe, kterým nejde o jejich ego, ale o udržení vztahu a kontaktu s dítìtem. Mnohdy se musí hodnì pøemoct, protože i když chtìjí svùj vztah k nìmu rozvíjet, stále se jim tam vkrádá myšlenka, že se cítí ublíženi, pokoøeni, mohou prožívat i pocit urážky nebo pøíkoøí ze strany druhého rodièe. Dùležité je oddìlit své prožívání ve vztahu k partnerovi a ve vztahu k dítìti. Jak na to – i o to se kniha snaží. Není všemocná, ale snad tam rodiè najde nìjakou odpovìï nebo návod, který mu mùže pomoct v nároèné situaci. Chci se v knize zamyslet nad tím, co všechno si dítì v daných chvílích prožívá. Nejen ve chvíli, kdy se už rodièe rozcházejí nebo rozešli. I ve chvílích, kdy prožívají nedorozumìní, doma panují hádky, nesoulad, „tichá domácnost“. Kdy má matka napuchlé oèi a dítì neví, zda ono samo nìco provedlo a je to reakce na nìj. Chci se zamyslet, jaké dùsledky pro dítì mohou mít tyto situace, pokud jsou ze strany rodièe nepojmenované, pokud se je snaží skrývat, nekomunikovat o nich. Také se zamyslím nad jednotlivými vìkovými obdobími dítìte a jinakostí prožitku rozchodu rodièù v nich. Jaký je zpùsob výchovy dítìte po rozchodu rodièù? Ztrácí nebo má ztrácet jeden rodiè rozhodovací pravomoc nad tím, jak bude dítì vychováváno v dalším životì? Jak si pak zvyká na novou roli v životì dítì, co mu v ní pomáhá? Pøijímá dítì nového partnera (popøípadì jeho dítì) do svého života? Jak na nìj reaguje?

9

edice PRO RODIÈE

Celá kniha chce pomoct rodièùm, aby se umìli v této situaci více zorientovat, vyznat se v ní a pomoct tak dítìti. Chce jim pomoct také v tom, aby se s ním nebáli komunikovat o její novosti. V mnoha pøípadech poznání a vyznání se v nároèné situaci dítìti pomáhá snížit stav napìtí a nejistoty. Od koho jiného by dítì mìlo poznat, jak se vìci mají, než od rodièe. S ním mìlo (ve vìtšinì pøípadù) zkušenost, že si prožilo pìkné chvíle, smálo se s ním, hrálo si, mìlo nìjaký prožitek sounáležitosti a blízkosti. Od nìj má èerpat do dalších dnù jistotu. A to pøeji jemu i všem rodièùm. Ilona Špaòhelová www.spanhelova.cz

10


Rodina Rodina je charakterizována z hlediska psychologie jako „spoleèenská skupina spojená manželstvím nebo pokrevními vztahy a odpovìdností a vzájemnou pomocí“ (Hartl). Další definice rodiny øíká, že rodina je „biopsychosociální skupina, která vzniká ze dvou èlenù odlišného pohlaví, mezi kterými neexistují pokrevní pouta, a z jejich dìtí“ (Langmeier). Setkala jsem se také se studenty, kteøí „pøinesli“ definici rodiny z jedné konference, kde byla formulována jako „lidé, kteøí používají spoleènou lednici“. Tuto definici jsme spolu se studenty vnímali jako vtip. Souèasná rodina prošla øadou zmìn. Pokud bych se na ni podívala z dnešního hlediska, konstatovala bych, že se rodina vyznaèuje tìmito znaky: n

n n n

n

n

n

Rùst zamìstnanosti žen i mužù – také jejich pobyt v pracovním procesu – v dnešní dobì rodièe stráví daleko víc èasu v práci, než tomu bylo døív. V nìkterých pøípadech je tento rùst pøedevším ze strany muže, žena v urèitých letech plní funkci ženy a matky v domácnosti, pozdìji se vrací do pracovního procesu. Rùst vzdìlanosti žen. Stírání rozdílù mezi mužskou a ženskou rolí. Omezení èasového prostoru kontaktù rodièù a dìtí – dìti nejsou tak èasto s rodièi, mnohé jejich zodpovìdnosti zastávají prarodièe nebo nìkdo jiný nebo jsou v tom dìti ponechány samy (chození na kroužky, vyzvedávání ze školy). Èinnosti, které døív dìlala a vykonávala rodina, se posunují do spoleèenských služeb (èistírna, prádelna, mandlovna, jídelny, školní družiny, jesle, mateøské školy…). Omezení vícegeneraèních vztahù – v dnešní dobì nežijí tak jako døív rodiny pospolu s prarodièi, dìti tedy nevidí, jak se jejich rodièe starají o svoje rodièe, nemají zkušenost s tìmito vztahy nebo jen omezenì. Migrace obyvatel z venkova do mìst nebo do satelitních mìsteèek.

11

edice PRO RODIÈE n

n

Velký technický rozvoj (tím se omezují mezilidské vztahy), dítì je zvyklé používat internet, mail, icq, skype… Protože s protìjškem nekomunikuje pøímo – pošle zprávu na facebooku – èeká mnohdy dlouhou dobu, kdy mu pøijde odpovìï. Bere tuto možnost v mnoha pøípadech jako normu, v danou chvíli však s druhou osobou nemluví, mohou se omezovat jeho komunikaèní schopnosti. Snížení vlivu náboženství (možný úpadek morálky).

Základní funkce rodiny Z hlediska sociální psychologie platí tyto základní funkce rodiny: n n

n

n

Biologicko-reprodukèní – to znamená, že rodièe mají funkci plodit dìti. Ekonomicko-zabezpeèovací – rodina se stará o to, aby dìti byly ekonomicky zabezpeèené, do té míry, jak je to pro ni možné. Tato její funkce by nikdy nemìla pøevyšovat míru další funkce – emocionální. Nemìla by ji zastiòovat. Je to velmi dùležité pro další zdravý rùst dítìte z hlediska psychického. Emocionální – emoènì zabezpeèovat dítì, sdílet s ním pocity, pomáhat mu je vyjadøovat, dávat je najevo a mluvit o nich i ze strany rodièovské. Dítì zahrnout láskou. Jistou láskou, která má i mantinely. V nich má dítì spatøovat jistotu, kterou mu rodièe pøinášejí do jeho života. Mantinely se samozøejmì v jeho životì mìní. Co bylo pro nìj mantinelem ve 3 letech, není již mantinelem v 7 letech, už to má dovoleno. V nìkterých pøípadech zùstává mantinel pro dítì stále stejný – napøíklad nelhat druhému. Socializaènì výchovná – vychovávat dìti k tomu, aby si byly jisté v prostøedí, kde se pohybují, umìly si zdùvodnit rùzné jevy v životì, dovedly se pøipravit na své fungování mezi jinými dìtmi a ve spoleènosti druhých dospìlých.

Na základì tìchto vìt, které jsem doposud napsala, si vzpomínám na poznámku, kterou jsem mnohokrát slyšela v psychologické poradnì: „Snad by mìla existovat vysoká škola rodièovství.“ Kdo by ji založil a jaké by mìla pøedmìty? Kdo ví…

12


V mnoha pøípadech je však touto školou samotný život. Rodiè pak tìží ze své zkušenosti, z toho, co on prožil, když byl ještì dítì, co vidí kolem sebe, u svých kamarádù a známých. Tìží z toho, co pøijímá ve svém životì za pozitivní, za kladné, a také z vlastní zkušenosti. Co se mu líbí a za èím si stojí a co je pro nìj negativní, s èím nesouhlasí. Mnohdy má také zkušenost, že on sám – rodiè – udìlal ve svém životì ve vztahu k dítìti nìco negativního, spletl se. Je pak na nìm a na jeho velkém umìní pokory to dítìti pøiznat a omluvit se mu. Z upøímné omluvy dítì tìží pozitivní zkušenost – lze zaèít znovu, vìci napravit a v životì „jít dál“. Z hlediska psychologie rozlišujeme rodinu nukleární, do které patøí otec, matka a dìti. Poté také rodinu širší, kam patøí širší pøíbuzenstvo, jako jsou prarodièe, sestøenice, bratranci, tety, strýcové. Všechny tyto èleny rodiny dítì vnímá, má s nimi nebo s nimi buduje vztah. Vnímá, že jej mají rádi, nìkdy se zlobí, jsou k nìmu naklonìni, hýèkají ho, mluví s ním, darují mu dárky, spoleènì tráví èas… PhDr. Jiøina Prekopová založila Nadaèní fond. Motivací k jeho založení byl autorkou vnímaný fakt, že rodinný život a výchova dìtí v nìm se ocitají ve velké krizi. Založením tohoto fondu by bylo možné pøispìt k tomu, aby byla tato krize zažehnána, nebo aby se do ní rodina nedostala, èi aby jí bylo pomoženo, jak se z ní odpíchnout a pøekonat ji. Hlavním poselstvím je „najít v rodinách pochopení, úctu, a pøedevším bezvýhradnou lásku k bližním a k sobì samému, která je jedinou cestou k vnitøní svobodì a vlastní identitì“. Èasto se stává, že toto hledání pochopení se dìje díky tomu, že konflikty a krize prožité v rodinì se promìòují do lásky, která bývá znovu nalezena mezi partnery, manželi, mezi dìtmi a rodièi. Život se èasto neobejde bez toho, že by se v nìm nevyskytovaly konflikty. Je zapotøebí mít odvahu, kuráž se jim postavit a zaèít na nich pracovat. Pøekonat je. K tomu je zapotøebí obou rodièù, aby chtìli a vyvinuli velké úsilí, aby se z nich podaøilo vytìžit zkušenost. Dr. Prekopová zdùrazòuje, že „psychologie a psychopatologie 20. století odkryla, co se intuitivnì tušilo již dávno, a to že poruchy osobnosti èlovìka a jeho chování mají nenáhodnì èasto svùj pùvod v dlouhodobém a závažném nedostatku sycení základních životních potøeb psychické a sociální povahy v dìtství, zejména v èasném vìku“.

13

edice PRO RODIÈE

U nás na tyto souvislosti ukázali již prof. Matìjèek a Langmeier. Bylo také poukázáno na fakt, že v raném dìtství, pokud bylo dítì nasyceno základními potøebami mezi ním samotným a dalšími klíèovými osobami – pøedevším rodièi a sourozenci, se vytváøí velmi hluboký a osobní vztah, který je nazván „pøilnutí“. A právì kvalita výmìny podnìtù mezi rodièem a dítìtem už v novorozeneckém a kojeneckém vìku urèuje, zda má toto pøilnutí nosný charakter a zda má význam bezpeèí a opory pro život dítìte nebo zda mu dává rodiè do budoucna do výbavy spíše nejistotu a pochybnosti. V této vìci jsem zastáncem toho, že rodiè mùže VŽDY znovu zaèít. Pokud se stane, že z jakéhokoliv dùvodu nezvládne výchovný prvek nebo k tomu nemá vytvoøeny podmínky èi jej okolnosti nebo lidé nutí, aby nedìlal nìco, co je pro nìj pøirozené a za èím si stojí, vždy se mùže i dítìti omluvit a pøíštì zareagovat jinak. Mùže zaèít s budováním vztahu mezi ním samotným a dítìtem. Nebo mezi obìma rodièi. V nìkterých okamžicích se totiž rodiè dostává pod nátlakem literatury, odborných pøednášek, svých rodièù (kteøí dìlali vìtšinu vìcí jinak) pod tlak, jak má vlastnì své dítì vychovávat. Nìkdy se i on zeptá: „Moje máma mi øíká, že nemám na dítì reagovat, když zapláèe, že si musí zvykat, ona na mì také nereagovala. Co s tím? Mám se zachovat stejnì jako kdysi ona?“ Pokud to rodièi nedá a cítí – èasto i intuitivnì – že zareagovat má, jsem pro, aby to urèitì udìlal. V mnoha pøípadech mu dávám i pøíklad – když dítì zareaguje pláèem, je to jeho komunikaèní prostøedek, nìco chce øíct. Nemusí to být vždy ukázka toho, že se dítìti nìco dìje, že je nešťastné. Pouze chce øíct: „Mám hlad.“ „Nudím se, kde jsi táto?“ … Pak je zapotøebí zareagovat. I dospìlý jedinec by si pøál, aby na jeho slova (pláè) druhý èlovìk reagoval. Do rukou se mi dostal projekt Nadaèního fondu dr. Prekopové. Projekt charakterizuje, že èasto za nejspolehlivìjší komunikaci a vzor mají v této dobì dìti televizi, poèítaè, mobilní telefon. Vlivem opakovaných zážitkù a reakcí se formuje mozek a s ním i styl života a zvyky dítìte. To potøebuje korekci pro své chování, potøebuje vzor. Vzor, který se nìkdy i splete a dovede se omluvit. Je zapotøebí, abychom se uèili peèovat o udržení lásky a vztahu.

14


Dr. Prekopová charakterizuje, že její koncept není nový. Spoèívá na staré pravdì, která nás chce uèit, jak pøekonat lidský pud, kdy se chce èlovìk bìhem konfliktu zachovat strategií „budu útoèit, nebo se vydám k útìku“. Je zapotøebí se tedy kultivovat a formovat, jak se my jako rodièe budeme snažit konflikty zvládat a pøekonávat. Dr. Prekopová uvádí základní teze pozitivního rodièovství: n

n

Usmìròovací silou v životním stylu rodiny je bezvýhradná láska mezi otcem a matkou dítìte, která pak otevírá brány pro osobní svobodu dítìte i dospìlého. Z mých zkušeností je dùležité si uvìdomit, že dítì se uèí z této lásky rodièù pøíkladem a napodobováním. V nìkterých otázkách na www.rodina.cz se setkávám s dotazem rodièe: „Jak to, že dítì døív bylo zvyklé na to, že jej ukládal ke spánku otec, a všechno bylo v poøádku. V tuto chvíli, cca v roce a ètvrt se setkávám s tím, že u nìj zaène plakat, hystericky køièet a otec vždy zavolá mne jako matku a u mne se dítì uklidní. Co s tím? Nechat otce ať odejde a já to mám sama vyøešit?“ Samozøejmì že odpovìdí na dané téma je nìkolik. Jako jedno doporuèení pro rodièe uvádím, aby použili ve svém chování nìco, co mùže dítì pak napodobit a zopakovat. Jestliže vidí a vnímá u rodièe bezvýhradnou lásku k druhému rodièi, jestliže vidí, že pokud jeden rodiè pøijde domù a druhý jej pøivítá pusou a radostí, jistìže i ono formou nápodoby chce pak dìlat podobný pøivítací proces. Pak se jistì i v prùbìhu ukládání ke spánku nemá rodiè vzdávat. Mnohdy na základì lásky a pevnosti zvládnou rodiè i dítì daný proces. V nìkterých pøípadech je také dùležité, aby s dítìtem šli oba rodièe. Mùže se jednat o vývojový skok ze strany dítìte, kdy si více prožívá své strachy. Potøebuje tedy toho, kdo mu je pomùže pøekonat. Potøebuje si však i zvykat na to, že dané obtíže má schopnost spolu s ním pøekonat i druhý rodiè. Dùležité je dát to dítìti zakusit – že existuje více lidí, kteøí mu mohou pøi dané tìžkosti pomáhat. Konflikty doporuèuje dr. Prekopová øešit zásadnì empatií (vcítìním se do druhého èlovìka). A opìt chci zdùraznit – pokud se to nám rodièùm nedaøí, mùžeme zaèít vždy znovu! Empatie v tomto pøípadì znamená, že se snažíme porozumìt dítìti, tomu, co zpùsobilo tento jeho konflikt, co jej

15

edice PRO RODIÈE

vyvolalo. Nereagujeme tedy v prvním smìru na nìj, na to, jak je hrozné, nemožné, ale snažíme se øešit, co zpùsobilo tento rozpor, dìtskou ataku. Pøi konfliktu je zapotøebí mluvit s druhým v 1. osobì èísla jednotného – „já se zlobím“, „mnì se to nelíbí“, a toto všechno uèit i dítì. To v tomto pøípadì necítí tak velkým dílem svoji vinu, která by u nìj mohla zpùsobit, že jej to povede do procesu obrany – bude se bránit, že ono ne, neudìlalo to, nebo i fyzicky zaútoèí na rodièe. Naopak. Bude to jeho proces vnímání, bude to informace, jak jeho chování zapùsobilo na druhého. Èasto je to také tak, že pak má vìtší touhu a odpovìdnost za to, aby vinu napravilo a odèinilo. Necítí se obviòováno a osoèováno. Dává mu to možnost více se vcítit do druhého èlovìka. Podle dr. Prekopové je také dùležité, aby konflikt nebyl v pùli pøerušen, a také aby usmíøení nebylo zastaveno a oddáleno „až na nìkdy“. Svár má konèit usmíøením a znovu utvrzením se v lásce jednoho ke druhému. Èím døív k tomu dojde, tím je atmosféra mezi rodièem a dítìtem lepší, jasnìjší, „proslunìnìjší“… Je mezi nimi opìt nastolena vìtší a pevnìjší vztahová linie. Pøíklad: Matka s 13letou dcerou cítila a vnímala, že již druhý den to mezi nimi mírnì jiskøí. Matka sice øíkala to, co bylo pravdivé: „Vadí mi, že už tøetí den máš ve svém pokoji nepoøádek, dnes si tam ukliï…,“ opakovala to však èastìji, než byla dcera schopná vnímat a pøijímat. A mìla pocit, že to u ní uvnitø již vøe. Tak ještì než se rozlouèily – jedna šla do práce a druhá do školy – øekly si navzájem své pocity a omluvily se. Vyjádøily si také, jak se cítily, když jedna i druhá nìco chtìly. Obnovily opìt mezi sebou vztah a „vzduch se mezi nimi proèistil“.

n

16

Protože rodièe by mìli být trochu inteligentnìjší než dítì – mají vìtší zkušenosti v životì –, je velmi dùležité, aby se to dìlo prvotnì ze strany rodièe. Pokud vnímá, že se mezi ním a dítìtem nìco dìje, je dùležité, aby to nazval a snažil se konflikt doøešit. Pokud to vnímá dítì a pøijde ono jako první, je to výborné, protože je citlivé na atmosféru v rodinì a chce ji napravit. Dále by se v rodinì mìlo dbát na to, aby slovo znamenalo skuteèné slovo. Èili aby „ano“ znamenalo ano a aby „ne“ znamenalo skuteèné ne. To dítìti navozuje pocit jistoty a bezpeèí. Více se tak dovede orientovat v rodin-


n

n

n

n

ném soužití a samo je tak i v budoucnu i tímto zpùsobem dùsledné a dokáže vyjádøit svoje potøeby, pocity a požadavky. Dr. Prekopová pak také zdùrazòuje, že je zapotøebí, aby se smutek a zlost dokázaly opìt promìnit do radosti a lásky mezi rodièem a dítìtem. Mùže se to stát pomocí rozhovoru, pohledu z oèí do oèí. Pro závažnìjší vnitøní zranìní dítìte doporuèuje dr. Prekopová „pevné objetí“. Rodièe v tomto smyslu urèují tento životní styl a dávají tak dítìti vzor – jak již bylo zmiòováno. Autorka tohoto pøístupu také zdùrazòuje fakt, že je zapotøebí drobné konflikty rodièù øešit pøed dìtmi, aby ony byly svìdky toho, že konflikt se mùže stát, patøí k životu. O to víc k nìmu patøí i usmíøení, které má samozøejmì také probìhnout pøed dìtmi. Ty jsou pak svìdky toho, že rozpor je vyøešen, nijak to nenarušilo vzájemnou vazbu mezi rodièi a „život jde dál“. Pro to, aby mohla být pìstována tato životní forma rodiny, je dùležité pìstovat její øád. To znamená, že rodièe mají první místo v rodinì. Jejich vztah a vazba je ta nejdùležitìjší. Dítì má druhé místo. Rodièe dávají dítìti lásku, péèi, bezpeèí, orientaci v hodnotách, vzor a také možnost k osamostatnìní. Dítì má tyto dary pøebírat. V životì rodiny je velmi dùležitá dùslednost, která také zaruèuje dítìti jistotu a bezpeèí.

Nukleární rodina Pojïme se zamyslet, jaký vliv má „žití“ dítìte v nukleární rodinì (tzn. v rodinì, kterou tvoøí matka, otec a dìti). Co mu to dává, že má mámu a tátu, jaká pozitiva èerpá ze vzájemného soužití?

Matka Co dává dítìti matka, co vnáší pozitivního do vzájemného soužití? Je to pøedevším dar pøijetí dítìte. Matka, když nosí dítì ve svém lùnì, neví, jaké bude. Nezná jeho vlastnosti, jeho temperament, jeho charakter. Když se dítì narodí, existují ženy, které ho pøijímají hned a bez omezení.

17

*

edice PRO RODIÈE

Jsou také ženy – a na tom není nic špatného –, kterým to trvá delší dobu, než dítì pøijmou. Nìkdy je tato doba zpùsobená nastavením jejich osobnosti, nìkdy je to zapøíèinìné tím, s kým dítì mají, kdo je jeho otcem, nìkdy dalšími okolnostmi nebo podmínkami, do kterých se narodilo. Pøijetí je velmi dùležité. Znamená nedávat dítìti limity, jaké jsou pouze k obrazu samotné matky. Mùže se totiž stát, že bude osobnostnì úplnì jiné, než si matka pøedstavuje, nebude mít zájmy, které si matka pøeje, aby mìlo. I v tomto pøípadì je dùležité ho pøijmout. Dalším prvkem, který vnáší matka do vzájemného soužití je láska k dítìti. Jaká láska by to mìla být? Láska, která je spojená s jeho pøijetím. Matka jistì miluje dítì ve chvíli, kdy je nemocné, nìco se mu stalo – uhodilo se, spadlo, má zlomenou nohu… Matka miluje své dítì i ve chvíli, kdy pøinese špatnou známku ze školy, kdy zalže, nìco sebere kamarádovi. Pokud by ho totiž matka nemìla ráda, bylo by jí to jedno, že to udìlalo. Protože jí to není jedno, reaguje na to. Chce po dítìti nápravu, omluvu. Chce, aby z toho èerpalo zkušenost pro pøíštì. Dùležité je tedy uvìdomìní si, co je na tomto stylu chování negativního pro dítì samotné i pro jeho protìjšek. To, co matka vnáší do vztahu mezi ni a dítì, je také jistota. Jistota, že to, co øekla, platí. Znamená pro dítì i urèitý mantinel, který platí. Nìkdy se s ní pojí také dùslednost ve výchovì. Tato dùslednost dítì nemate. Má zkušenost s tím, že daný zákaz je vždy zákazem. Dané dovolení je vždy dovolením. Ochrana je dalším prvkem, který matka pøináší do vztahu. Ochrana dítìte pøed záludnostmi života, pøed riziky. Neznamená to, že by matka dítì nikam nepustila, bránila mu v poznání života a jeho nástrah. Ochrana znamená, že bude dítì navigováno, co mu daná chvíle, zkušenost, prožitek mùže pøinést do jeho života, jak se v nìm má orientovat, co s ním má udìlat, jak má zareagovat. Ochrana znamená také navigaci ze strany matky. Navigaci v tom smyslu, aby pro dítì bylo srozumitelnìjší, co má dìlat a z jakého dùvodu, pokud se ocitne bez matky. Aby se dovedlo v danou chvíli bez ní „obejít“ a poradit si samo. Také prožitek vzájemné komunikace je velmi dùležitý. Má to být otevøená komunikace, kdy se matka nebojí mluvit o nepøíjemných vìcech, o vìcech, ze kterých by mohlo mít dítì obavu. Naopak tato obava bude snížena

18


právì v prostøedí rodiny, pokud matka øekne dítìti, jak se vìci mají. Díky komunikaci a vysvìtlení se snižuje strach nebo obava z pro nì neznámého. Pøíkladem matka uèí své dítì. Už ve vìku kojence a batolete je patrné, že dítì opakuje po matce jednotlivé styly nebo zpùsoby chování. Dovede si obout boty, které jsou matky. Dovede si stoupnout pøed zrcadlo a dìlat podobné grimasy jako ona. Umí opakovat èinnosti, které jsou mu pøedvedeny nebo které vidí. V pozdìjším vìku „nosí“ názory, které slyší doma nebo o kterých si doma vypráví s rodièi, do školy. Dovede je spolužákùm reprodukovat. Nìkdy nedovede ještì samo argumentovat, proè si to myslí, proè to tak je. Pøijímá pøíklad matky a opakuje ho. V nìkterých pøípadech bez rozmyšlení. Má však jistotu, že když to øekla ona, bude to jistì dobré, a proto to opakuje. Pøíklad se projevuje také v mnoha praktických èinnostech, které matka vykonává. Dítì vnímá, jak vaøí, uklízí, ète knihu, udìlá si èas a jde si zacvièit, sejde se s kamarádkou a využije takto dobu, kterou má pro sebe. Dítì vnímá, zda si matka s otcem dají pusu pøi louèení, vnímá, jak se dovedou usmíøit, jak probíhá jejich hádka. Toto všechno je pro nì pøíkladem. Mùže z nìj tìžit do budoucna, mùže to mít také jako negativní pøíklad, kdy si øekne, že se takto ono samo ve svém partnerském životì nechce chovat. Nìkteré prvky na daném chování jsou mu nepøíjemné, nechce je opakovat po rodièi. Dítì si odnáší model ženské role do svého dalšího života. Pokud je dítìtem dìvèe, odnáší si ho v tom smyslu, že se podle nìj do budoucna chová. Je tedy pro nìj pøíkladem. Èasto mají dospìlé ženy zkušenost, že i když nechtìly nìco pøijmout z této role jejich matky, v jejich chování se to objeví. Pokud v ní bylo nìco negativního a dìvèe to nechce opakovat, má alespoò uvìdomìní, že daný styl chování se jí nelíbí. Je to tedy pro ni vìdomé, že se nechce chovat podobnì jako matka. Jestliže se tak zachová, mùže pøíštì napravit své jednání nebo se danému èlovìku omluvit. Když je dítìtem chlapec, odnáší si tento model chování v tom smyslu, že si podle tohoto pøíkladu vybírá v urèitém slova smyslu svou ženu. Samozøejmì to není 100%. Pokud se však matka sama zamyslí nad tím, zda se v nìkterých chvílích chová podobnì jako její matka, zøejmì by nìkteré analogie – podobnosti – našla. Je to pøirozené. Èásteènì jsme podobní jako naši rodièe, protože jsme toho spoustu zdìdili z hlediska genetiky. Také jsme s nimi prožili spoustu let v jedné domácnosti, odnášíme si tedy model toho, jací byli, jak se chovali, jak se chovali k sobì navzájem.

19

edice PRO RODIÈE

Otec Co dává dítìti otec? Co vnáší pozitivního do vzájemného soužití? Samozøejmì bych mohla vyjmenovat všechno to, co bylo popsáno u matky. Ve vìtšinì pøípadù je však jeho role v rodinì trochu odlišná. Otec je ten, který neprožije tolik èasu s dítìtem jako matka. Více se vìnuje pracovním záležitostem. Jako první vìc bych tedy mohla napsat, že to, co otec dítìti dává, je èas. Èas, aby dítì otce poznalo, aby s ním mohlo prožít a zažít události, situace, hru. Èas je velmi potøebný. V každém vìku dítìte. Dítì vnímá jinakost otce, jeho jiný pøístup k vìcem, jinou rozhodnost, jinou oporu a podporu. Má to být však èas, který je opravdu ze strany otce prožitý s dítìtem. Aktivnì prožitý. Ten je dùležitý. Aktivní prožití znamená, že otec opravdu hovoøí, opravdu si hraje, opravdu hledá s dítìtem materiály do školy, opravdu vypráví, jaký byl on, když mu bylo 15 let. Dùležitý je také èas, který spolu prožijí pasivnì. Kdy nejsou ve vzájemném pøímém kontaktu, kdy však dítì vidí a vnímá, co otec dìlá, jak se chová k matce, jak se smìje, kam pokládá na konci dne ponožky, jak reaguje na souseda… Ze všeho tohoto chování otce si také dítì bere pøíklad pro své chování. Pøíklad, který se vyvíjí stejnì u matky i u otce ve vztahu k dítìti. Pokud je pøíklad otce v rozporu s tím matèiným, je zapotøebí, aby v tom dítì mìlo jasno. V nìkterých pøípadech se v tom vyzná pomocí otázky. Nìkdy tápe, protože se nezeptá. Nìkdy z toho tìží, protože využije spíše ten pøíkaz nebo to ponauèení, které je pro nìj výhodnìjší. To není dobøe. Dítì toho mùže do budoucna využívat nebo zneužívat. Nepozná tedy silnou vazbu mezi rodièi a nemùže z ní pak tìžit do dalšího života. Také ochrana ze strany otce má širší rozmìr. Dítì ji má vnímat ve vztahu pøímo k nìmu i k celé rodinì. Tedy i ve vztahu k matce nebo dalším dìtem, které jsou v rodinì. Tato ochrana znamená, že je otec rozhodný a dovede se postavit pøed pøekážku. Tu také dovede i s pomocí dalšího èlena rodiny zdolat. Tato rozhodnost znamená, že pøináší dítìti jistotu do jeho vnitøního prožívání. Samozøejmì že stejnì jako u matky i u otce je dùležitá láska ve vztahu k dítìti. Ta je projevována tak jako u matky obìtím, úsmìvem, smíchem spolu s dítìtem. Láska u otce má v nìkterých pøípadech pro dítì razantnìjší

20

PhDr. Ilona Špaòhelová DÍTÌ A ROZVOD RODIÈÙ

Recommend Documents