. áte ív
č -K
0
sník ča
e Ob
že
Zlon
9
ti
k
e,
o
v ěb n í c e n a 10, 1 ten 20 r
m
rnos
čn í k Ročíslo 5
vý
16
Ona otevřela Bohu svůj život docela. Ne v upachtěné supervýkonnosti, ale v bezmezné důvěře. Musela naplnit úkoly a povinnosti chudé palestinské dívky a později matky. Ale v tom všem a nad to všechno byla Boží. Plná milosti, Dívka Páně, která nechtěla nic, než aby se jí stalo podle jeho slova. Služebnice, která nedělala jen to a ono pro Boha, ale která pro něho byla ve všem, co žila. Její panenství tuto celou věc ještě víc zvýrazňuje a podtrhuje: ta, která neměla nic, ani svého muže, která neudělala po lidské stránce nic aktivního pro to, aby mohla přivést na svět Mesiáše, se právě Matkou Mesiáše stala. Bůh podtrhl svrchovanost a suverenitu svého daru. Obdaroval chudou, bezvýznamnou dívku - Pannu tím, po čem toužily všechny izraelské ženy - mateřstvím Mesiáše. Mariin život tak přinesl ten nejcennější plod - Mesiáše, Spasitele.
uje
Ideální vzor: Matka Kristova a Matka naše - Maria
Děk
Perucký rozcestník
fa
ic
Stránka nejen pro děti
ři p r avi del n ě p
sp
Vzpomínka
Jistěže se v tom nikdo z nás Marii nevyrovná a nemůže vyrovnat. Mesiáš nám byl darován jedinkrát, a to provždy. Ale přece - každý z nás věřících může být plný Boha, plný Ducha Kristova. Každý z nás tedy může zcela reálně přinášet do světa, v němž žije, do života, který spoluvytváří, Boží plnost, Boží přítomnost a moc, Boží lásku. A tak se náš život může stát plodným podobně, jako byl život Mariin. Plodný ne už naší neuvěřitelnou výkonností, ale plodný Bohem, který v nás žije a působí. Tento svět není v podstatě chudý na výkonné pracovníky nebo na vynikající odborníky. Je ale značně chudý na Boží lidi. A to je tedy úkol, který je nám vlastní, který za nás křesťany nikdo nemůže na sebe vzít. P.Aleš Opatrný: Stůl slova
Redakce časopisu Perucký rozcestník Pavla Čandrlová (PVC), Naďa Liebscherová (PID) Externí spolupracovníci: Šuplík, šotek a jiní dobrodinci Adresa: Náměstí Emila Filly 11, Peruc 439 07,
[email protected] Kontakty: Kněz P. Ing. Mgr. Michal Kimák 721 341 043 Pastorační asistentka Pavla Čandrlová 605 877 044 2
Kardinál Tomáš Špidlík odešel k Pánu
V pátek 16.4.2010 ve 21.00 hodin zemřel v Římě kardinál Tomáš Špidlík, nejvýznamnější český teolog žijící v zahraničí, světově proslulý znalec spirituality křesťanského Východu, významný představitel ekumenického úsilí a uznávaný reprezentant a propagátor české kultury. Celý svůj život zasvětil badatelskému úsilí na poli studia a praktické služby pro jednotu křesťanů. Za své zásluhy byl jezuita Tomáš Špidlík papežem Janem Pavlem II. v roce 2003 jmenován kardinálem. Nejvýraznějším rysem jeho osobnosti byla mimořádná schopnost osobních styků a navazování přátelství. Byl znám jako hluboká duchovní osobnost a rádce. V roce 1995 dokonce dával jako první Čech duchovní cvičení papeži Janu Pavlu II. a římské kurii.
Kardinál Špidlík měl dar vystihnoout pravou podstatu věcí, s humorem komentoval i zdánlivě vážné problémy. Sám o humoru říká: Podle mne je humor přirozenou ochranou proti herezi a všem druhům fanatismu. Proč totalitní režimy nesnášejí humor? Protože berou jako absolutní něco, co je pouze relativní, částečné. Humor ale to, co se zdá absolutní, relativizuje, a proto se i prostřednictvím vtipů lidé brání. A naopak, humor dělá dobrou službu i v náboženských principech – ukazuje, že jejich ideologický výklad není poslední, že je potřeba postoupit výš ke smyslu duchovnímu. Je ovšem rozdíl mezi dobrým a špatným humorem – špatný je destruktivní a to, o čem žertuje, vlastně ničí, zatímco dobrý humor povzbuzuje k hlubšímu pochopení. Když tedy řeholníci mezi sebou žertují o poslušnosti, nechtějí ji popřít, ale ukazují, že se nesmí chápat naivně. Všude, kde jde o vážné problémy, se ale musí umět rozlišovat mezi tím, co má absolutní hodnotu, a tím, co se za absolutní neprávem vydává. Kdo to neumí rozlišit, ocitá se v nebezpečí, že jeho vtipy jsou nepodařené, nemístné. Bohužel jsou (i mezi mými posluchači) lidé, pro které je nedotknutelný i jejich klobouk. S takovými je ovšem lepší nežertovat.
15
Aktuality
Vigilie Seslání Ducha Svatého
Závěr velikonoční doby - slavnost Seslání Ducha Svatého - oslavíme vigilií v sobotu 22. května ve 20. 30 hod v kostele v Peruci.
Mši svatou zahájí žehnání ohně před kostelem. Po eucharistické slavnosti bude následovat adorace. Příležitost k hozhovoru s Pánem Ježíšem bude až do půlnoci. Připojme se k apoštolům a Panně Marii, kteří v modlitbách a bdění očekávali slíbeného Ducha Utěšitele. PVC
Liturgický kalendář - květen
14
1. květen Sv. Josef Dělník 2. květen 5. neděle velikonoční 3. květen Sv. Filip a Jakub 4. květen Sv. Florián 6. květen Sv. Jan Sarkander 8. květen Panna Maria, Prostřednice všech milostí 9. květen 6. neděle velikonoční 13. květen Nanebevstoupení Páně – slavnost 14. květen Sv. Matěj 15. květen Sv. Izidor 16. květen 7. neděle velikonoční 20. květen Sv. Klement Maria Hofbauer 23. květen Seslání Ducha Svatého – slavnost 26. květen Sv. Filip Neri 30. květen Nejsvětější Trojice – slavnost 31. květen Navštívení Panny Marie – svátek
Nanebevstoupení jako konec protínání časové osy Někteří teologové říkají, že Ježíšovo vzkříšení není sice neskutečná věc, ale je to věc mimo dějiny. Není to historická událost jako například narození. Pokračování Ježíšova života neběží po časové ose, kde je jeho narození a život, je to přechod do jiného prostoru, do Boží blízkosti. Ale tento Ježíš, žijící v jiné dimenzi, vstupuje do našeho prožívání času, „protíná časovou osu“. Ježíšovo vzkříšení, na rozdíl od vzkříšení Lazara, je skutečně takovýmto přechodem do jiné dimenze. Lazar je pouze „vrácen na původní časovou osu“. On dále žil, „dokud nezemřel“, bylo to oživení nefungujícího organismu. Ježíšovo vzkříšení je však proměna. On není „uchopitelný“, ale zároveň jí s učedníky. Nanebevstoupení je potom možno chápat jako konec „protínání časové osy“ a je nutno je vidět spolu se sesláním Ducha svatého: „Neodejdu-li, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ Pro Jana vlastně nanebevstoupení začíná ukřižováním. Ježíš ve své smrti „padá“ do náruče Otcovy, což znamená život. Ježíš „padající“ do náruče Otcovy je plně Bůh a plně člověk - a v tom je vzkříšení i pro nás. Další slova Creda říkají: „vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha Otce“ a bude zajímavé si v této souvislosti uvědomit, kde všude věřící lidé obvykle hledají Pána Ježíše - v kostele,
Víme...?
v bratřích a sestrách, ve mši svaté, v modlitbě, v rozjímání, ve svatostánku atd. - to poslední je mimochodem krásná specialita, když někdo tvrdí, že „Pán Ježíš je zamčený ve svatostánku“. Všechno výše uvedené, včetně toho svatostánku, jsou místa našeho setkávání s Ježíšem, která jsou však závislá na oné základní skutečnosti, řečené v Credu, totiž že Ježíš „vstoupil na nebesa a sedí po pravici Otcově“. Tedy že odešel a nestýká se s námi tak, jako se stýkal se svými učedníky. Jak si máme Ježíše po pravici Otcově představovat? Co to vlastně znamená? Představy příliš antropomorfní nejsou nejšťastnější, i když se vyskytují ve výtvarném umění. Symbolika tohoto obrazu je jasná. Místo po pravici je nejčestnější, nejvýraznější, jedinečné. Je třeba si uvědomit, že Ten, kdo je po pravice Otcově, je Ten, který byl ukřižován, kterého se představení národa zřekli, který byl postaven do pozice člověka zavrženého nejen lidmi, ale i Bohem, člověka, který nemá, lidsky viděno, žádnou šanci. Teprve toto spojení Ježíše ukřižovaného a Ježíše po Otcově pravici dává smysl jeho smrti. Není to pouze jakési vyznamenání, je to vyjádření vrcholného Božího „ano“ na Ježíšovu poslušnost. U sv. Pavla čteme, že v Ježíši našla všechna Boží zaslíbení své ano. Toto „ano“ bylo dovršeno tím, že ho Otec přijímá. Výraz
3
„sedí“ má svůj smysl, protože to znamená definitivní umístění. Ježíšovo bytí po Otcově pravici není něco, s čím bychom nemohli počítat na věčnosti, to platí jednou provždy. Se vším důrazem je třeba říci, že Ježíš sedící po pravici Otcově je Bohočlověk, ten, ve kterém je nerozdělitelně a nesmísitelně spojeno lidství a božství, ten, který zde s námi žil, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých. Tedy po pravici Otcově je Boží Syn a současně s tím musíme říci: „Po pravici Otcově je vzkříšený člověk.“
4
A to je ta nejfantastičtější a nejneuvěřitelnější věc, kterou tu můžeme vypovědět. Jeden z nás je u Otce. Jeden z nás je proměněn a je u Boha. K tomu můžeme doplnit z Janova evangelia: „Jdu, abych vám připravil místo.“ Ježíš s námi tedy počítá. Proto jestliže svým křtem patříme k Ježíši, toto místo po Otcově pravici je místo, které nám začíná Ježíš připravovat. Ne v tom smyslu, že my bychom Ježíše „vystrnadili“ z jeho pozice, ale v tom smyslu, že k němu patříme a „náš život je s Kristem skryt v Bohu“ (sv. Pavel). V listě Efezským (Ef 2, 6) Pavel píše: „Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši“ - na tom je velmi milé, že zde není budoucí čas. Mluví se o tom, že je to teď. Toto si člověk musí „připustit“. Toto naše přináležení ke Kristu,
přináležení do nebe, může být pro člověka, je-li dobře pochopeno, obrovsky mocný motiv, třeba i morální. „My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit“ (Fp 3, 20 - 21). Tady je jedna paradoxní věc: naše naděje vzrostla právě tím, že Ježíš od nás odešel. Ježíš, který patřil do lidského rodu, je u Boha. Můžeme si to aspoň trošku - mě nic lepšího nenapadá - představit jako nataženou pružinu. My tady na zemi, On je u Otce, pružina je zatím držena napjatá, ale je tady ona pořád skrytá síla, která má pružinu vymrštit, a tak nás dostat k Otci. My máme svou vlast v nebi, ne na obláčku, ale v bezprostřední blízkosti Boží, protože jsme Kristovými bratry. Tahle skutečnost už začala tím, že jeden z nás, který byl zcela Boží, tj. Kristus - je na pravici Otcově, tím tam my už patříme, i když tam ještě nejsme. Tohle musíme jasně a hluboko vědět, že naše vlast je na nebi. Protože jsme křtem a vírou Kristovi, proto patříme Bohu. Ono to zní možná pyšně, ale to neříkám ze sebe, ani proto ne, že si jenom přeji. To říkám proto, že to říká Bůh, a já to po něm jenom opakuji, protože věc tak prostě je: máme svou vlast v nebi. P. Aleš Opatrný
Rozpis bohoslužeb na měsíc květen den sobota
datum
neděle
2. 5. 2010
sobota
8. 5. 2010
neděle
9. 5. 2010
sobota
15. 5. 2010
neděle
16. 5. 2010
sobota
22. 5. 2010
1. 5. 2010
čas 17.00 8.00 9.30 11.00 15.30 17.00 8.00 10.00 17.00 8.00 9.30 11.00 17.00 20.30
neděle
23. 5. 2010
8.00 9.30 11.00
neděle
30. 5. 2010
8.00 9.30 11.00
místo Klobuky Vraný Zlonice Peruc Peruc Černochov Vraný Budeničky - sv. Izidor Klobuky Vraný Zlonice Peruc Černochov Peruc - Vigilie Seslání Ducha svatého Vraný Zlonice Peruc Vraný Zlonice Peruc
V pracovní dny jsou mše svaté slouženy pravidelně ve středu v 18.00 v kostele ve Zlonicích, ve čtvrtek v 18.30 v kostele v Peruci a v pátek v 18.00 na faře ve Zlonicích. 13
Ohlédnutí
Kvíz
Květen - měsíc Panny Marie 1. Rodiče Panny Marie se jmenovali: a) Jáchym a Anna b) Zachariáš a Alžběta c) Abrahám a Sára
„Světlo Kristovo!“
20. 5. 2010 Knihovna Peruc
17:30 Beseda s prezentací Mgr. Petr Mecl
12
SrdeþnČ zve ěímskokatolická farnost Zlonice.
3. Který anděl navštívil Pannu Marii? 6. Byla Panna Maria s apoštoly a) Michael při seslání Ducha svatého? b) Gabriel a) ano c) Anděl strážný b) nevíme c) ne 4. Jakými slovy uvítala Alžběta Pannu Marii? 7. Který učedník se o Pannu a) Buď zdráva, milosti plná! Marii staral jako její syn? b) Vítej, matko Spasitele! a) Jakub c) Požehnaná tys mezi ženami! b) Jan c) Ondřej 5. Simeon řekl Panně Marii, že: a) Ježíš bude umučen 8. Která modlitba je rozjímáním s b) jeji duši pronikne meč Pannou Marií o Ježíšově životě? c) se stane matkou národů a) růženec b) loretánská litanie c) křížová cesta 1. a, 2. c, 3. b, 4. c, 5. b, 6. a, 7. b, 8. a
Slavili jsem i v Hobšovicích a ve Vrbně.
2. Panna Maria byla: a) prorokyně v jeruzalémském chrámu b) obchodnice s drahými látkami c) prostá dívka z Nazareta
5
Ohlédnutí
Ohlédnutí
Obama, Medvěděv a svatá Anežka Letos 8. dubna se pozornost celého světa upínala do Prahy. Nestává se přece tak často, aby se na jednom místě setkali dva nejmocnější muži světa - americký prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Dmitrij Medvěděv. Spolu s nimi tam byly stovky bodyguardů, policistů, novinářů. Těm všem ovšem unikla přítomnost další, troufám si tvrdit mocnější osoby. Kdo to byl? V domě Školských sester svatého Františka v centru Prahy byla ve stejné době na návštěvě sama patronka františkánské rodiny v České republice, svatá Anežka Česká. Sestře Ludmile Pospíšilové se po nesmírném úsilí podařilo zorganizovat putování ostatků světice po jednotlivých františkánských domech v naší zemi jako předzvěst oslav osmistého výročí Anežčina narození, které připadá na příští rok. Vlastně jakousi Anežčinu vizitaci ve své rodině.
6
A tak jsem v podvečer toho historického dne vstupovala do kaple v domě v Lublaňské ulici plná radostného očekávání. V tu chvíli se právě konala každodenní hodinová adorace před Nejsvětější svátostí. Před oltářem stál Anežčin kanonizační obraz, který putování ostatků doprovází. Zapátra-
la jsem očima po relikviáři. Neviděla jsem ho. Znovu jsem přeletěla zrakem kapli. Nic. Zaplašila jsem zvědavou myšlenku, proč a kam by sestry Anežku před adorací odnášely, a snažila se soustředit na otevřený svatostánek. A pak jsem zaslechla tichý hlas: „Nejdřív Pán...“ Vzápětí jsem ji uviděla. V levém rohu pod kopií Anežčiny sochy, kterou mnozí znáte z katedrály, stál skromný relikviář. To je celá Anežka. Nejdřív Pán, pak všechno ostatní. A tak je to jedině správně. Strávila jsem pak s Anežkou celý večer. Bylo toho spousta, co jsem jí chtěla říci. Mnohé zůstalo nevysloveno, a přece to věděla. Ale nade vším se stále vznášela první myšlenka, kterou mi zašeptala, když jsem vstoupila do kaple: „Nejdřív Pán...“
Velikonoce v naší farnosti
Květná neděle
Adorace na Zelený čtvrtek Dva nově pokřtění ve Zlonicích
Když jsem v noci zavírala dveře, říkala jsem si, oč silnější by oba páni prezidenti byli, kdyby místo smlouvy Start o omezení počtu jaderných zbraní podepsali tuto Anežčinu větu: „Nejdřív Pán...“ (vizitace = inspekce prováděná nadřízeným církevním orgánem) Daniela Pletichová
Velikonoční oheň
„Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa!“
V Peruci se také „narodilo“ jedno Boží dítě.
11
Aktuality
Noc kostelů 2010 letos i v naší farnosti V letošním roce proběhne Noc kostelů po celé naší republice. O co v této akci jde? Noc kostelů 2010 je pozváním všech lidí dobré vůle ke společnému setkání a k objevování krásy křesťanských výtvarných a architektonických pokladů, Je projevem kreativity a důvěry v život lidí, kteří chrámy stavěli a zdobili, ale i těch, kteří je dnes obývají a chtějí se podělit o svou víru, o svůj život a svoje osobní obdarování a dovednosti,. Je nabídkou zakotvené křesťanské spirituality, modlitby a služby potřebným.
Naše farnost se k Noci kostelů přidá v kostele sv. Petra a Pavla v Peruci. Kostel bude otevřen od 18.00 do 24.00. Zvát k návštěvě budou zvony, které se rozezní deset minut před 18. hodinou. Zvony také o půlnoci kostel uzavřou. Návštěvníci budou moci s průvodcem vyšplhat na věž kostela, nahlédnout do sakristie či se zastavit na starobylém hřbitově. Ve 22.00 zazní zpěv peruckého sboru LP x-tet. Pozvání platí jak pro ty, kteří jsou v kostele „doma“, tak pro ty, kdo dosud chodí ostýchavě kolem a nemají třeba ani odvahu nahlédnout dovnitř.. Více na www.nockostelu.cz
Čaj o páté ... společně Přesto se nás sešlo „sedm statečných“. Společně jsme si povídali o právě probíhajícím velikonočním slavení a dalších připravovaných akcích.
V dubnu jsme se sešli u čaje ve velikonočním oktávu. Chtěli jsme oslavit Kristovo vzkříšení a zároveň poznat druhou skupinku „čajovníků“. Čáru přes rozpočet nám udělala beseda, která v tutéž dobu probíhala v peruckém kině. Rušit Čaj jsme ovšem nechtěli, protože by to bylo již podruhé ...
Ve Vrbně se příště sejdeme v pátek 7. května v 17. 30, v Peruci pak ve čtvrtek 20. května v 17.00. PVC
Děkujeme!
Veliký dík chci na tomto místě vyslovit ženám, které se v týdnu před Květnou nedělí sešly v peruckém kostele, aby ho pro největší svátky „hodily do gala“. Když jsem po jejich účinkování vstoupila do kostela, nebylo ve vzduchu cítit prach, ale vůni. Ta se pak znásobila po natažení oltářních pláten. 10
U příběhu táty, jehož malý synek měl svojí krví zachránit svět před zhoubnou nemocí, jsme se zamýšleli nad nezměrnou Boží láskou, která obětovala svého Syna, aby zachránila svět před zavržením.
Tečku za velkým gruntováním pak udělaly nové závěsy ve zpověd-
nici a nově přesazené květiny. Stačilo dodat jen velikonoční výzdobu. Stejně tak děkuji všem, kdo se v našich kostelích zapojili do služeb při slavení velikonoční liturgie. Přispěli jste tak k její větší kráse a důstojnosti a zárověň dokázali, že umíme být jeden „tým“. Pavla Čandrlová 7
Světec měsíce
Sv. Izidor, rolník
den chodíval na ranní mši svatou, jen se nezmiňují od kolika let. Pro jeho zbožnost a poctivé jednání měl v něj hospodář Vera větší důvěru než v ostatní. To vzbudilo závist u dalších pracovníků, kteří pak na něho žalovali, že ztrácí čas modlením a zanedbává práci.
Narodil se kolem roku 1080 (někde údaj dřívější) v Madridu ve Španělsku. Dostal dobré základy křesťanské výchovy ve velmi chudé rodině. Nedostalo se mu sice školního vzdělání, ale obeznámení s náboženskými pravdami slovem i příkladem. Byl veden k pečlivému vykonávání povinností a k varování se hříchů. Rodiče ho naučili milovat Boha a dávat mu první místo v životě. Pracovat musel již od dětských let. Přivydělával si nájemnou prací na poli. Brzy osiřel a zůstával u Jana Vera, který byl majitelem větších pozemků. Isidorův den začínal modlitbou a byl jí protkán. 8 Životopisy o něm uvádějí, že každý
Dalo by se snad říci, že pro pořádek se šel hospodář přesvědčit, jak velké je Isidorovo zanedbávání práce a i Acta Sanctorum popisují událost pomoci andělů při orbě. Ano, uviděl ho před křížem pokleknout a nořit se do modlitby, jenže jak by se na něj mohl poctivý hospodář zlobit, když vzápětí uviděl u pluhu dva anděly, jak mu pomáhají. Když došlo k obsazení Madridu mohamedánskými Almorávidy a docházelo k zajetím, mnoho lidí před nimi utíkalo a s nimi i Isidor. Nové pracovní místo hledal v Torrelaguně, kde se seznámil s Marií Toribie z Cabezy a zamiloval se do ní. Isidor přijal nové povolání a svátostí manželství začal s Marií nový společný život. Je psáno, že vytvořili dobré a svaté manželství. O tom hovoří i pozdější skutečnost, že i Marie byla nakonec blahoslavená s památkou 9.9. Byla velmi aktivní v prokazování dobra a ve štědrosti k chudým. Spolu měli jen jednoho syna a ten jim v dětském věku zemřel.
15. květen
Také v Torrelaguně pracoval Isidor v zemědělství a i tam se opakovaly pomluvy spolupracovníků. Nový pán nebyl velkomyslný a příliš zbožného dělníka podezříval a vyžadoval od něj více jak od ostatních. Isidor s hrdinskou trpělivostí nějakou dobu snášel příkoří a nespravedlivému pánu nechával i ze svého. Podle životopisců Bůh nedovolil, aby tato zbožná rodina trpěla nedostatkem a zázračným způsobem jim doplnil, čeho potřebovali. Po čase Isidor uznal za rozumné vrátit se do Madridu, a tak se tam manželé přestěhovali. Práci prý našel zase u jiného statkáře, který si ho od počátku vážil a důvěřoval mu. Ale i na novém místě se roznesly řeči, že Isidorova zbožnost je na úkor práce. Některé životopisy vkládají viditelnou pomoc andělů až sem, jinde je uváděn Isidorův rozhovor s nabídnutím záruky. Řekl prý: „Je pravda, že chodím před prací denně na mši svatou, ale tím nezanedbávám práci, v níž jsem poctivý. Nebude-li úroda na těchto polích tak hojná jako na polích sousedů, nahradím všechnu škodu.“ A v době žní se pak ukázalo, že úroda na jím obdělávaných polích byla větší než na jiných. Mezi Isidorovy dobré skutky se řadí také zbudování hluboké veřejné studny, kterou vykopal, aby pro unavené dělníky a pocestné získal vodu
k občerstvení. Připomíná se také jeho ohled k potřebám zvířat a zimní péče o ptactvo. Pamatoval prý na Přísloví 12,10: „Spravedlivý cítí i se svým dobytkem“. V kanonizační bule se o Isidorovi uvádí, že byl „milosrdný, pokorný, dobrý, skromný, trpělivý a především vynikal láskou, která je poutem veškeré dokonalosti.“ Dále je uvedeno, že „pracovitost a pokoru nepovažoval za nic ponižujícího, povolání vykonával poctivě, ale nezanedbával při něm nikdy modlitby, úkony zbožnosti ani díla milosrdenství. Nikdy se neodebral na pole bez předchozí účasti na mši svaté a bez vroucí modlitby k Bohu a k Panně Marii. I kdyby byl sebevíce unaven neporušil předepsaný půst. Bohu patřilo jeho tělo plnící Boží příkazy, znavené prací s častým umrtvováním, a duch byl pozvednutý stále k Bohu... Pro chudé nelitoval ničeho. Odpouštěl nepravosti těm, kteří mu sebrali i věci nutné k životu. Měl v úctě manželskou čistotu. Zachovával ji neporušenou. Také jiné ctnosti praktikoval v takovém stupni, že byl příkladem pro bližní, kteří viděli jeho dobré skutky a chválili Boha za jeho dobrotu.“ Jinými slovy, celý život žil k Boží cti a Boží chválou. www.catholica.cz
9
