. áte
ív
-K
10 č
sník
ča
,
Zlon
e Ob
že
ti
16
Při psaní těchto několika řádků se připravuju na pohřeb jednoho mladého muže, který, jak se zdá, měl vše, po čem člověk v tomto světě touží. Z nějakých důvodů, které znal jen on sám, si vzal minulý týden život. Je to tak smutné.
e,
3
t ob n í c e n a 1 0 0 pad 2 r
Ale že jednou zemřu, to je nejjistější skutečnost v životě, a kde a kdy to bude a kdo bude se mnou - to ví jen Bůh. Ale jisté je, že mě vezme domů k sobě.
o
lis
V Brooklynu ve škole sv. Pavla nás sestry Charity jako malé chlapce učily a připomínaly nám modlitbu za milost šťastné smrti. To pro nás tehdy byla nepochybně divná modlitba. Vždyť jsme byli tak mladí a tak daleko od všeho „smrtelného“ v životě. Ale léta přešla a sestry už tu nejsou. Během svých čtyřiceti let kněžství jsem byl u smrti mnoha lidí, kdy se mísil smutek, štěstí i tragedie.
m
rnos
čn í k Ročíslo 6
vý
od kaplana newyorských hasičů M. Judgeho, který zahynul po teroristickém útoku 11. 9. 2001
uje
Modlitba za milost šťastné smrti
Děk
Perucký rozcestník
fa
ic
Stránka nejen pro děti
ři p r avi del n ě p
sp
Není to služba, na kterou se těším. Ptám se sám sebe, jestli se kdy modlil za šťastnou smrt. Jenom Bůh ví. Poté, co přejdeme na druhou stranu, uvidíme Boha tváří v tvář, poznáme krásu jeho dobrotivého činu, kterým nás volá do své milující náruče. Je to Boží čin - musí být krásný. Ano, Pane, nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš, ale dopřej mi, abych dobrým životem, milující Tebe, sebe a druhé, byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné náruče. www.vira.cz
Redakce časopisu Perucký rozcestník Pavla Čandrlová (PVC), Naďa Liebscherová (PID), Petr Mecl (PM) Externí spolupracovníci: Šuplík, šotek a jiní dobrodinci Adresa: Náměstí Emila Filly 11, Peruc 439 07,
[email protected] Kontakty: Kněz P. Ing. Mgr. Michal Kimák 721 341 043 Pastorační asistentka Pavla Čandrlová 605 877 044 2
Můžete stručně vysvětlit, v čem se liší katolický pohled na existenci či stav člověka po smrti od pohledu jiných křesťanských církví?
Jak se mám vyrovnat s tím, že moje maminka zemřela a nedostala ani svátost smíření ani „poslední pomazání“?
Protestantské církve vnímají smrt člověka a potom počítají až se vzkříšením po Kristově druhém příchodu. Se samostatnou existencí duše u Boha v mezičase mezi smrtí a druhým příchodem Kristovým žádným konkrétním způsobem nepočítají. Proto u nich nejsou rozvinuty modlitby za zemřelé tak, jak je známe v katolické církvi. A také nepočítají s přímluvami těch, kdo nás předešli na věčnost.
Svátost smíření a svátost pomazání nemocných jsou sice velkou pomocí na cestě z tohoto světa, ale nejsou pro Boha jedinou možností, jak člověku pomoci a pro umírajícího nejsou jedinými cestami k Bohu. A proto je dobře důvěřovat, že všechny dobré vlastnosti vaší maminky našly u Boha svůj cíl a že Bůh sám se o ni postaral lépe, než to zvládli lidé v jejím okolí. Odevzdat toho, koho máme rádi, s důvěrou Kristu do rukou - třeba řadu let po jeho smrti - je určitě dobré a pro vás to může být cestou k pokoji srdce v této věci. Je pro člověka život po smrti vůbec nějaká výhra? Někdy mám pocit bude pro mě konec života spíše vysvobozením. Pokud bychom si představovali život po smrti jako prodloužení pozemského života, asi by to velká výhra nebyla (viz Karel Čapek, Věc Makropulos). Ale plné bytí s Bohem, to je jiná písnička. A tu křesťanská naděje „zpívá“. 15
Rozhovor
Křesťanská naděje Podzim, podzim života, umírání, smrt, pohled za konec pozemského života, památka zesnulých - ´dušičky´... Na otázky na webu www.vira.cz odpovídal P. Aleš Opatrný
smrti, abych se nebál těžkého umírání a abych se nebál o svou rodinu.? Naši předkové považovali modlitbu za šťastnou hodinku smrti za normální a nutnou součást života od doby, kdy si člověk uvědomil, že se ho smrt týká. Je to jistě užitečné i pro nás. Je ale pravda, že starost o zabezpečení rodiny tím není řešena. Tam asi pomůže důvěra ve schopnosti jednotlivých členů rodiny. Ale smrt a umírání nejsou věci, které bychom mohli zvládat s „operetní lehkostí“. Je to jistě také velký životní úkol, který nemůžeme vyřešit dopředu. Jak chápete věčný život?
Aleš Opatrný (*1944) - soustružník, strojní inženýr, kněz, doktor teologie, monsignore. Zakladatel a dlouholetý ředitel Pastoračního střediska v Praze, biskupský vikář pro pastoraci, pedagog na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Veslař, milovník: turistiky, Šumavy, Tater a slonů… Čím jsem starší (je mi 40), tím více si uvědomuji, že i já zemřu. 14 Co mám dělat, abych se nebál
Jako plný život s Bohem, po kterém toužím, v náznacích ho zažívám, ale v plnosti si ho nedovedu nijak podrobně představit. V Nejsvětější svátosti se setkáváme s Ježíšem. Mohu si myslet, že se tedy setkáváme skrze tuto svátost i s našimi zemřelými, kteří jsou u Boha? I mně je tato myšlenka blízká. Tím samozřejmě neztotožňuji Ježíše se zemřelými, na které vzpomínám.
Smrt, posmrtný život Jít ve stopách Ježíšových je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu. (Kardinál J. Meisner) PROČ EXISTUJE SMRT ? K životu každého z nás patří skutečnost, že kdykoliv a kdekoliv můžeme zemřít. Nejrůznější lékařská péče nám může sice život prodloužit, ale nemůže smrt zrušit. Není smysluplné před tím zavírat oči. Proč existuje smrt, kde se vzala?
Víme...?
SMRT JE JIŽ PŘEMOŽENA Bůh k nám sestoupil v Ježíši Kristu a otevřel nám skrze svou smrt na kříži a skrze zmrtvýchvstání cestu k naplněnému životu. On mezi nás přišel, abychom „měli život a měli ho v hojnosti“ (Jan 10,10). Bůh je tvůrcem života. Ježíšovo zmrtvýchvstání je vrcholnou a ústřední pravdou křesťanské víry. Svou smrtí nás Kristus osvobozuje od hříchu a smrti. Svým vzkříše-
„Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí,“ praví Bible. Smrt odporuje plánům Boha Stvořitele a je „posledním nepřítelem“, který má být přemožen. Smrt je následkem odvrácení člověka od Boha - dárce života. NEJSME STVOŘENI PRO SMRT, ALE K ŽIVOTU Smrt zcela odporuje našemu nehlubšímu určení a naší nejhlubší touze - po životě. Náš odpor vůči smrti je naprosto oprávněný.
3
ním nám otevírá přístup k novému a plnému životu.
Rozpis bohoslužeb na měsíc listopad den úterý
Žádný člověk se již nemusí bát. Nikdo není určen k zániku a nicotě. Každý může žít plnohodnotný život bez konce. Cesta k němu vede skrze vzkříšeného Ježíše Krista.
sobota
POSMRTNÝ ŽIVOT ANEB CO NÁSLEDUJE PO SMRTI? Ježíš mluví o dvou formách života po smrti: jedna je radost a plnost, druhá je prázdnota a bezútěšnost. Záleží na každém jednotlivci, pro co se rozhodne. NEBE V životě každého člověka existují okamžiky vnitřního štěstí: prožitky harmonie, bezpečí, svobody, poznání, jistoty, síly, pokoje, radosti, lásky atd.... Toto vše je jen předtuchou toho, co to znamená „být v nebi“, žít navždy „život v plnosti“. Takto tušíme něco z tajemství, pro které jsme stvořeni, ke
4
kterému můžeme dojít a které se nám otvírá. Tajemství nové formy života. „Co oko nevidělo a co ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují...“ (1Kor 2,9). PEKLO Je to stav věčného zoufalství, nenaplnění, osamocenosti a nenávisti. Člověk do této bezvýchodnosti není nikým uvržen. Každý z nás se ale do ní může přivést sám, když se uzavírá do sebe a říká Bohu: „Já tě nepotřebuji, vystačím si sám...“ Peklo neodporuje lásce Boží, ono je právě jejím odmítnutím. Láska se nemůže násilím vnucovat. Láska se stává bezmocnou tam, kde je odmítána. Peklo je důsledek odmítnutí Boha.
datum 2. 11. 2010
6. 11. 2010
čas 9.00 15.00 17.00 14.00 16.00 18.00
neděle
7. 11. 2010
8.00 9.30 11.00
sobota
13. 11. 2010
neděle
14. 11. 2010
sobota
20. 11. 2010
neděle
21. 11. 2010
sobota
27. 11. 2010
neděle
28. 11. 2010
17.00 8.00 9.30 11.00 16.00 8.00 9.30 11.00 17.00 8.00 9.30 11.00
místo Peruc Zlonice
Vraný Smolnice Klobuky Černochov Vraný - mše svatá Zlonice - mše svatá Peruc - bohoslužba slova Černochov Vraný - bohoslužba slova Zlonice - mše svatá Peruc - mše svatá Klobuky Vraný - mše svatá Zlonice - mše svatá Peruc - mše svatá Černochov Vraný - mše svatá Zlonice - mše svatá Peruc - mše svatá
Ve všední dny jsou pravidelně mše svaté ve středu v 18.00 ve Zlonicích v kostele, ve čtvrtek v 18.30 v peruckém kostele, v pátek v 18.00 ve Zlonicích na faře. Na první pátek v měsíci je také sloužena mše svatá v 10.00 v zámecké kapli v Budeničkách. Po ní následuje adorace za osvobození od Zlého. Pozvání platí také na páteční setkání nad katechismem, která se konají v 19.00 na faře ve Zlonicích. 13
Liturgický kalendář - listopad 1. listopad – Všichni svatí – slavnost 2. listopad – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé 3. listopad – Sv. Martin de Porres 4. listopad – Sv. Karel Boromejský - památka 5. listopad – Sv. Zachariáš a Alžběta 7. listopad – 32. neděle v mezidobí 9. listopad – Posvěcení lateránské baziliky - svátek 10. listopad – Sv. Lev Veliký - památka 11. listopad – Sv. Martin - památka 13. listopad – Sv. Anežka Česká – svátek 14. listopad – 33. neděle v mezidobí 15. listopad – Sv. Albert Veliký 16. listopad – Sv. Markéta Skotská 17. listopad – Sv. Alžběta Uherská - památka 21. listopad – Kristus Král – slavnost 22. listopad – Sv. Cecílie 25. listopad – Sv. Kateřina Alexandrijská 28. listopad – 1. neděle adventní 30. listopad – Sv. Ondřej - svátek
„NEUMÍRÁM, ale vcházím
Ježíš Kristus říká: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věřte ve mne! Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít navěky. Já jsem ta cesta, pravda a život!“ (srv. Jan 11,25, 14,1.6). Vzkříšený Kristus je základem a zdrojem budoucího vzkříšení člověka: Kristus vstal z mrtvých „jako první z těch, kteří zesnuli... Pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, ale pro spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu“ (srv. 1 Kor 15,20-22).
Smrt není nějaký přízrak
NECHCI ZEMŘÍT
do života. anebo hrozná příšera, jak se znázorňuje na obrazech. V katechismu se říká, že ‚smrt je odloučení duše od těla‘, nic jiného. A já nemám strach z odloučení, které mě navždy spojí s dobrým Bohem. Pro mne si nepřijde ‚smrt‘, ale Bůh.“ (sv. Terezie z Lisieux)
Nechci beze stopy zmizet z tohoto života. Přesto jsem ze dne na den starší a jdu vstříc smrti. Nevím, kdy a kde k mé smrti dojde, ale jedno vím jistě: smrt na mě čeká, moje vlastní smrt. Všechno budu muset opustit.
Mnozí trpí pod tlakem dojmu, že jejich číše musí být po celý čas až po okraj plná. Jenže v takovém případě nejsou schopni přijmout zázrak lásky, kterým je touží obdarovat někdo jiný. (Anselm Grůn) 12
OSOBNÍ SPOJENÍ S JEŽÍŠEM KRISTEM JE CESTOU K ŽIVOTU
Tváří v tvář smrti hledáme pevnou oporu, ke které bychom se mohli připoutat. Slovo Ježíše Krista nás ujišťuje: „Já jsem vzkříšení a život...“ (Jan 11,25). On je bezpečnou ochranou. Když jsme u něho, nic nám nemůže definitivně uškodit. Rozhodnutí pro Ježíše Krista, je rozhodnutí pro život!
5
Příběhy jehňátka Agnes
Nadchnout se ... Agnes přiběhla domů celá udýchaná. „Dnes jsem viděla Pavla, jak plete košíky!“ hlásila překotně. „Myslím, že bych to taky zvládla. Víš, mami, to dáváš jen proutek přes proutek a pořád dokola. Nic na tom není!“
i
„Každé práci se musíš nejprve naučit,“ odpověděla maminka od kouřících hrnců, ve kterých připravovala oběd. „Až po čase to pak vypadá, jako bys to uměla odjakživa.“ Agnes nevěděla, zda je to pravda. Co si pamatuje, tak maminka přece umí vařit, šít a spoustu jiných věcí a nikdy se to neučila. Takže je jasné, že to přijde tak nějak samo. Pokývala hlavou, kde se zrodil kolosální nápad.
„Pokud si dobře vzpomínám,“ poznamenal tatínek při obědě, „tak to není tak dávno, co jsi něco podobného tvrdila o Chlupáčovi a jeho obrázcích.“ „Jasně, že jo. Na tom přece taky nic není,“ vykládala Agnes s bramborou na vidličce. „Vezmeš čtvrtku, namaluješ a je hotovo!“ 6
Když se tatínek s maminkou
tvářili pobaveně, prohlásila rezolutně: „Tak já vás přesvědčím!“ Její kolosální nápad byl velmi jednoduchý. Musí udělat něco, čím všechny ohromí. Vždyť to nebude tak těžké. Po obědě zašla za Chlupáčem, tvářila se tajemně a požádala, zda by jí nepůjčil barvy a velkou čtvrtku. „Namaluju obraz a pověsíme ho doma do pokoje,“ mrkla na Chlupáče, který na to neřekl nic podstatného a půjčil jí barvy, štětce a čtvrtku velkou tak, že se Agnes zdála tak akorát. Zavřela se s tím vším do pokojíku a začala tvořit. Na výsledek si ale nějaký čas počkáme. Abychom neseděli jen tak s rukama v klíně, můžeme si třeba promyslet něco z následujících textů: Ř 4,19; Ef 4,29; Flp 2,4
Pobožnosti za zemřelé V týdnu od 1. do 8. listopadu budou v našich kostelích slouženy bohoslužby za zemřelé. Po jejich skončení se přesuneme na hřbitov k dušičkové pobožnosti. úterý 2. 11. 2010
sobota 6. 11. 2010
-
-
9.00
Peruc
15.00
Zlonice
17.00
Vraný
14.00
Smolnice
16.00
Klobuky
18.00
Černochov
Chcete-li, aby vaši zemřelí byli jmenovitě zmíněni při bohoslužbě, napište jejich jména na lísteček a předejte P. Kimákovi předem. Spolek na záchranu kostela v Peruci a Království hudby a veselých písniček na Peruci vás zvou k účasti na výstavě VÁNOČNÍ OZDOBY – RUČNÍ PRÁCE, která se uskuteční v peruckém kostele v adventní a vánoční době. Výstava bude zahájena na 1. neděli adventní 28. listopadu 2010 po mši svaté a ukončena 2. ledna 2011 v 18.00. Na výstavu přijímáme veškeré ručně vyrobené vánoční ozdoby. Exponáty budou zařazeny do tří skupin:
to jsme našli doma
to jsem vyráběl sám – dospělí
to jsem vyráběl sám – děti Každý vystavující bude odměněn. Výstava bude přístupná vždy půl hodiny před pravidelnými bohoslužbami.
11
Aktuality
Aktuality
Přátelé ...
Čaj o páté ...
Tak nás oslovil otec biskup Karel Herbst, když v neděli 24. října 2010 navštívil kostel ve Vraném. Jako starostlivý tatínek nás povzbuzoval k tomu, abychom pokorně poklekli před Bohem a prosili o Jeho milost.
Co je to oběť? Jak můžeme svoji bolest a trápení připojit k oběti Ježíše Krista? Jsou v dnešní době potřeba ještě oběti? Tyto otázky jsme si kladli na říjnovém čaji o páté. Nechyběla ani modlitba a zpěv.
Touto návštěvou vyjádřil otec biskup svoji starost a péči o naši farnost, přijel také povzbudit našeho duchovního otce a ujistit ho o svých modlitbách.
Příště se sejdeme v Peruci 18. listopadu v 17.00 a ve Vrbně 12. listopadu v 17.30. Těším se na vás!
Malí zpěváčci se v říjnu sešli posíleni o další hlasy. V neděli 24. října zpívali při mši svaté s otcem biskupem, následující neděli pak přijeli do Peruce. V listopasejde v solistopadu v v perucké
du se schola botu 20. 18.30 opět klubovně.
Po z v á n í kdo chtějí svým hlasem. není třeba!
patří všem, chválit Pána Znalost not
Zasmějte se s námi
Nemocný je na kontrole u lékaře a tento mu říká: „Dnes už kašlete lehčeji a líp než včera.“ - „Bodejť by ne, pane doktore, vždyť jsem to celou noc trénoval!“
(PVC) 10
7
Světec měsíce
Sv. Edmund
mladém věku, zřejmě před dovršením patnácti let. O Vánocích r. 855 jej údajně korunoval biskup Humbert z Elmham. Jeho vláda se vyznačovala křesťanskou spravedlností a láskou, s nimiž pečoval o blaho lidu. Předvedeným provinilcům dával možnost, aby se hájili, a s laskavostí je vyslechl. Při určování trestů měl na paměti slabost lidské přirozenosti. Za jeho panování byla země napadána Dány, kteří připlouvali rabovat a zabíjet.
Narodil se v roce 841, ale místo je neznámé. S větší pravděpodobností šlo o území Německa. Hovoří se o saské rodině, Norimberku, ale za místo narození je uváděna i Anglie. Jeho postava je známa především z poetických fragmentů, básní a kronik. Martyrologium nás ujišťuje, že jako král východní Anglie byl zajat ve válce s pohanskými nájezdníky a korunován mučednictvím pro víru v Krista. Z dalších méně spolehlivých pramenů se dovídáme, že k jeho 8 zvolení králem došlo ve velmi
V roce 869 přistála k břehům země armáda Vikingů, vedených Ingwarem. Edmund se mu postavil v čele vojska. Některé zprávy hovoří o bojišti u Norfolku, jiné že k zajetí krále Edmunda došlo u Hoxne a Suffolku. Velitel Vikingů a pohanští nájezdníci na něj naléhali, aby se zřekl křesťanské víry, což rozhodně odmítal a nechtěl ani přistoupit na postavení vazala vikingského vládce. Za svou věrnost Edmud podstoupil mučednickou smrt. Uvádí se, že u Hellesdone (Norfolk) byl připoután ke stromu a prostřílen šípy tak, že jeho tělo připomínalo
20. listopad
ostnatý bodlák či ježka. Na statečném, nepoddajném královském zajatci si tak vylévali svou zlobu a nakonec mu prý usekli hlavu. Legendární podání hovoří o tom, že jeho useknutou hlavu hlídali vlk a medvěd, a proto se dostali mezi jeho atributy. Edmund byl pochován v blízké dřevěné kapli, odkud byl kolem roku 915 přenesen do Bedrics-worthu (pozdější Bury St. Edmunds). Asi po deseti letech z rozhodnutí Athelstana se péče o toto místo ujali dva kněží se čtyřmi jáhny. Za doby ohrožení dalším vpádem dánské armády byly Edmundovy ostatky na čas převezeny do Londýna a po čase vráceny do Bury. Jeho kult se ve středověku velmi rozšířil. Patron: Anglie; vzýván za epidemie, zejména moru Atributy: šíp, král, koruna a žezlo, medvěd nebo vlk
www.catholica.cz 9
