PEREGRINATIO AD MIRACULA FIDEI 9. - 20. června 2014 DÓM V ORVIETU DIV UMĚNÍ, JENŽ POVSTAL ABY UCHOVÁVAL ZÁZRAK VÍRY Úchvatný drahokam umění, co povstal za časů největšího rozkvětu města, aby hostil Korporál z Bolseny, je současně drahocennou pokladnicí umění a kultury, geniálním dílem a jednou z nejkrásnějších gotických katedrál Itálie. Je zasvěcena Mariině Nanebevzetí a byla vybudována, aby uchovávala tajemství víry, po eucharistickém zázraku v Bolseně. V roce 1263 se pražský kněz Petr, trýzněn pochybnostmi o skutečné přítomnosti Kristova těla a krve v posvěcené hostii, vydal na pouť do Říma, aby takto činil pokání za své pochybnosti a utvrdil se ve víře. Na zpáteční cestě se zastavil v Bolseně a požádal o slavení mše svaté na oltáři v bazilice sv. Kristiny; ve chvíli proměňování, poté, co vroucně prosil Pána, aby rozptýlil jeho pochybnosti, spatřil, jak z rozlomené svaté hostie kanou krůpěje krve a zbrocují korporál (lněný „ubrousek“ pod euc haristickými způsobami). Následovalo překvapení a úžas přítomných. Jen co se o zázraku dozvěděl papež Urban IV. (1264-1264), pobývající tehdy v tvrzi v nedalekém Orvietu, nechal si korporál zbrocený božskou krví přinést: v procesí mu pak v Orvietu vyšel vstříc spolu s preláty, kněžími a velkým zástupem věřících, padl na kolena a v hluboké úctě se mu klaněl; poté jej ukázal věřícím a uložil do katedrály. Bulou ´Transiturus´, z 11. srpna 1264, pak ustanovil slavnost „Corpus Domini“ (Těla a krve Páně), čímž rozšířil eucharistickou úctu na celou Církev (do té doby byla rozšířena ve Flandrech jako reakce na Berengariovu herezi, která se stavila proti transubstanciaci). Tato papežská bula položila základy dvěma vrcholným
dílům: dómu v Orvietu a liturgické oficium o Eucharistii tehdy ještě žijícího sv. Tomáše Akvinského. Orvieto uchovává Korporál zázraku, ale Bolsena památku a kult prvotní události. Stávající katedrála se však obyvatelům Orvieta zdála starou a nehodnou k uchovávání tak vzácné relikvie božské přítomnosti. Začali proto konat sbírky pro vybudování nového chrámu, který by všechny ostatní převyšoval svou velkolepostí a nádherou. Základní kámen majestátného chrámu byl položen 13. listopadu 1290, ale až skoro deset let nato bylo rozhodnuto o vybudování nové katedrály, která by vyrostla na místě stávajících kostelů Panny Marie a sv. Konstantina. Za necelých dvacet let byla vybudována mohutná stavba basilikálního typu, ovšem s typologickou inovací dvanácti bočních kaplí, polooválných jako apsida. Avšak v roce 1308 stavba ustala. Práce byly obnoveny až za dva roky pod vedením Lorenza Maitaniho, který musel vyřešit statické problémy transeptu (=příčná chrámová loď), vybudoval opěrné pilíře a stoupající oblouky, navrhl a vystavěl až k podloubí nové impozantní trojzubcové průčelí, a přestavěl apsidu. Vyplněním opěrných pilířů a oblouků vznikly dvě velké kaple – kaple „Korporálu“ (1356) a Madony sv. Brizia“ (1444), čímž se stavba přiblížila tvaru latinského kříže, jemuž vévodí nádherné průčelí, zářící barevnými mramory a mozaikami, dokončenými v XVI. století. Vybudování kaple, v níž se uchovává „Korporál“ zázraku v Bolseně, dal postupem času vznik dodnes rozšířenému mylnému tvrzení, že dóm, zasvěcený „Mariinu Nanebevzetí“ byl postaven v důsledku této události. Stavba katedrály ještě nebyla zcela dokončena, když se už začalo s radikálními úpravami, především v interiéru. Jako bezprostřední odpověď na pokyny dané Tridentským koncilem, byly zcela přestavěny lodi podle návrhu Hyppolita Scalzy, takže orvietský dóm se stal prvním velkým příkladem „protireformačního“ chrámu, což bylo později v 18. století restaurováním částečně odstraněno, aby se chrámu dostalo původního výrazu. V průběhu staletí se na velkoleposti dómu podíleli vrcholní italští architekti a umělci. Po Maitanim (1310-1330), to byli např. Andrea di Cione zvaný l’Orcagna (1358-1362), Antonio Federighi (1450-1455), Michele Sanmicheli (1512-1526), Antonio da Sangallo il 2
Giovane (1540-1541), Simone Mosca (1549-1551), Raffaello da Montelupo (1555-1566), Ippolito Scalza (1567, 1617), Carlo Maderno (1619), Giuseppe Valadier (1797, 1806) a Paolo Zampi (1873-1892). Průčelí dómu je mimořádnou syntézou nejvýznačnějších oblastí figurativního umění: architektury, sochařství i malířství. Na čtyřech pilířích, které se střídají na ostění tří portálů jsou vytesány reliéfy inspirované Písmem svatým; na prvním pilíři (zleva) se mezi
vinnými ratolestmi odvíjejí „Příběhy Geneze“: od stvoření světa až k objevu hudby a architektury. Na druhém pilíři, mezi listovými závity, povstává „Strom Jesse“, mezi „králi“ a „proroky“ Starého Zákona, kteří asistují výjevům mesiánských proroctví, vrcholících výjevem „ukřižování“. 3
Na třetím pilíři pak se odvíjejí „Příběhy z Nového zákona“ vedle „adorujících andělů“ a „proroků“, a obrazů z „Ježíšova života“ – od Mariina zvěstování po „Noli me tangere” (Nedotýkej se mě) Maří z Magdaly. Na posledním pilíři, zase rozděleném vinnými ratolestmi, je znázorněn „Poslední soud“ s hierarchicky rozvrstvenými zástupy odsouzených, vyvolených a blažených, nad nimiž vévodí „Kristus soudce“ uprostřed andělů a svatých.
S tesáním basreliéfů se začalo na počátku XIV. století a většina z nich byla zhotovena pod vedením Maitaniho. Z téže doby jako basreliéfy pocházejí bronzové sochy, které na nich spočívají: znázorňují symboly evangelistů a soubor „Majestátu“ nad centrální branou, na hrotech pak je mramorová socha anděla a dvě bronzové sochy (Beránek Boží a sv. archanděl Michael s drakem). 4
Kolem rozety jsou v edikulách sochy dvanácti proroků a nad nimi edikuly se sochami dvanácti apoštolů.
Mozaiky na vrcholcích zachycují výjevy ze života Panny Marie, „Ježíšův křest v Jordáně“, a kulminují uprostřed mozaikami „Nanebevzaté“ a „Korunováním Panny Marie. 5
KAPLE SVATÉHO KORPORÁLU tady budeme slavit eucharistii, ve čtvrtek 12. června 2014
Po staletí přežívá tradiční pouto, které váže orvietský dóm k eucharistickému zázraku v Bolseně. Papež Jan Pavel II. objasnil tuto legendu při své pouti do Orvieta, 17. června 1990, kdy o slavnosti Corpus Domini řekl: „Přestože jeho vybudování (dómu) není přímo spjato se slavností Corpus Domini, kterou papež Urban IV. zavedl bulou Transiturus v roce 1264, ani se zázrakem, k němuž rok předtím došlo v Bolseně, není ovšem pochyb o tom, že eucharistické tajemství zde mocně připomíná korporál z Bolseny, pro nějž byla postavena boční kaple, která jej nyní bedlivě uchovává. Město Orvieto je proto od té doby známé po celém světě díky tomuto zázračnému znamení, které všem připomíná milosrdnou lásku Boha, který se stal pokrmem a nápojem spásy pro lidstvo putující po zemi.“ (obr. vlevo uprostřed: Relikviář Korporálu) 6
PIETA DÓMU V ORVIETU Jde vrcholné dílo Hyppolita Scalzy. Zachovává klasický ideál, kdy soubor více postav je vytesán z jednoho bloku mramoru, a na první pohled je patrný vliv Michelangelův. Jde o hlubokou reflexi nad Kristovou smrtí, znázorněnou zcela realistickou výpovědí v zoufalých tvářích a dramatické výrazovosti gest všech čtyř postav. Ježíšovo bezduché tělo, s hlavou skloněnou na pravém rameni a pokrčenýma nohama, je podpíráno Pannou Marii. Mrtvé tělo Syna spočívá na jejím klíně, přičemž Maria používá pláště, aby se nedotýkala jeho obnaženého těla. Gesto levé ruky připomíná tragický žal. Magdaléna na kolenou klade svou tvář na Ježíšovu ruku, přičemž její ruka se dotýká jeho nohy; Nikodém s čelem, svraštěným bolestí, sdílí ve stoje nářek žen; v jedné ruce drží hřeby a kleště, v druhé žebřík a kladivo: nástroje, které odkazují na ukřižování a snětí z kříže.
Freska POSLEDNÍHO SOUDU, Fra Angelico a Luca Signorelli (1499), katedrála v Orvietu 7
Poutníci před katedrálou v Orvietu a při eucharistii v kapli S. Korporálu. Peregrinatio Ad Limina Apostolorum, 7. června 2007.
8
