Penzijní systémy Japonska a Koreje

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Penzijní systémy Japonska a Koreje Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Luděk Kouba, Ph.D.

Vypracovala: Ludmila Gabrielová

Brno 2011

Poděkování: Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Luďku Koubovi, Ph.D. za jeho cenné rady a připomínky, odborné vedení, trpělivost a vstřícný přístup, které mi během psaní práce poskytl.

Prohlašuji, že jsem práci na téma „Penzijní systémy Japonska a Koreje“ vypracovala samostatně za použití zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu literatury.

V Brně dne 27. května 2011

__________________

Abstract Gabrielová, L. Pension systems of Japan and Korea. Bachelor thesis. Brno: MENDELU, 2011. This bachelor thesis deals with the pension systems in Japan and Korea. The main objective is to identify common and different features of pension systems of these economies and to identify recommendations for reform steps. The theoretical part contains a thematic focus on the search patterns of retirement. The practical part is divided into several chapters. The first focuses on economic and demographic characteristics of the two economies. The next section is an analysis of pension systems. The last section identifies common and different features and formulated joint recommendations on reform steps. Keywords pension systems, Japan, Korea, retirement age, benefits, reform steps

Abstrakt Gabrielová, L. Penzijní systémy Japonska a Koreje. Bakalářská práce. Brno: MENDULU, 2011. Bakalářská práce se zabývá penzijními systémy v Japonsku a Koreji. Hlavním cílem je identifikovat společné a rozdílné znaky penzijních systémů těchto ekonomik a určit doporučení ohledně reformních kroků. Teoretická část obsahuje tématickou rešerši se zaměřením na modely odchodu do důchodu. Praktická část práce je rozdělena do několika kapitol. První se zaměřuje na ekonomickou a demografickou charakteristiku obou ekonomik. V další části je provedena analýza penzijních systémů. V poslední části jsou identifikovány společné a rozdílné znaky a formulovaná společná doporučení ohledně reformních kroků. Klíčová slova penzijní systémy, Japonsko, Korea, důchodový věk, důchodová dávka, reformní kroky

Obsah

7

Obsah 1

2

3

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod ......................................................................................................... 11

1.2

Cíl práce ...................................................................................................12

Vymezení základních pojmů

14

2.1

Vymezení základních pojmů....................................................................14

2.2

Rešerše tématické studie .........................................................................14

2.3

Modely odchodu do důchodu ..................................................................15

2.4

Konfucianismus ....................................................................................... 17

2.4.1

Hodnoty ........................................................................................... 17

2.4.2

Vztahy...............................................................................................18

2.4.3

Postavení žen ...................................................................................18

Ekonomické a demografické ukazatele 3.1

20

Japonsko ................................................................................................. 20

3.1.1

Ekonomická charakteristika ........................................................... 20

3.1.2

Vývoj veřejného dluhu .....................................................................21

3.1.3

Demografický vývoj a prognózy...................................................... 23

3.2

4

11

Korea ....................................................................................................... 25

3.2.1

Ekonomická charakteristika ........................................................... 26

3.2.2

Vývoj veřejného dluhu .................................................................... 27

3.2.3

Demografický vývoj a prognózy...................................................... 28

Analýza penzijních systémů 4.1

31

Japonsko ..................................................................................................31

4.1.1

Vývoj penzijního systému ................................................................31

4.1.2

Současná podoba penzijního systému............................................ 34

4.1.3

Penzijní systémy pro zaměstnance veřejného sektoru................... 36

4.1.4

Zaměstnanecké penzijní plány ....................................................... 36

4.1.5

Penzijní fondy ................................................................................. 38

Obsah

8

4.1.6 4.2

5

Udržitelnost..................................................................................... 38

Korea ....................................................................................................... 40

4.2.1

Vývoj penzijního systému ............................................................... 40

4.2.2

Současná podoba penzijního systému............................................ 42

4.2.3

Podnikové důchody......................................................................... 45

4.2.4

Penzijní systémy pro zaměstnance veřejného sektoru................... 45

4.2.5

Národní penzijní fond (NPF).......................................................... 45

4.2.6

Udržitelnost NPS ............................................................................ 46

Diskuse znaků penzijních systémů 5.1

48

Společné a rozdílné znaky penzijních systémů ...................................... 48

5.1.1

Společné znaky................................................................................ 48

5.1.2

Rozdílné znaky ................................................................................ 50

5.2

Společná doporučení reformních kroků..................................................51

5.3

Vliv neformálních institucí ..................................................................... 52

6

Závěr

54

7

Seznam zkratek

56

8

Seznam literatury

57

Seznam obrázků

9

Seznam obrázků Obr. 1

Vývoj japonského veřejného dluhu v letech 2003 – 2012 (OECD,2011) 22

Obr. 2

Vývoj a prognóza japonské populace v letech 1950 – 2050 (NISSP, 2002) 23

Obr. 3

Vývoj a prognóza míry porodnosti v Japonsku v letech 1950 - 2050 24

Obr. 4

Věková struktura japonské populace v letech 1950 – 2050 (NISSP, 2002) 25

Obr. 5

Vývoj korejského veřejného dluhu v letech 2002 – 2012 (OECD,2011) 27

Obr. 6

Vývoj korejské populace v letech 1970 – 2050 (Statistic Korea,2006)

28

Vývoj míry porodnosti v letech 1960 – 2050 (Statistic Korea, 2006)

29

Obr. 7 Obr. 8

Změny ve věkové struktuře korejské populace mezi roky 1970 – 2050 (Statistic Korea, 2006) 30

Obr. 9

Udržitelnost japonského důchodového systému před reformou v roce 2004 (Edison et al, 2004)

Obr. 10

39

Udržitelnost japonského důchodového systému po reformě v roce 2004 (Edison et al, 2004) 39

Seznam tabulek

10

Seznam tabulek Tab. 1 Ukazatele japonské ekonomiky v letech 2006 – 2010 (OECD,2011)

21

Tab. 2 Ukazatele korejské ekonomiky v letech 2006 – 2010 (OECD, Bank of Japan, 2010)

26

Úvod a cíl práce

11

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

V současné době je stále častěji diskutována problematika udržitelnosti soudobých penzijních systémů. V kontextu důchodových systémů jsou nejvíce vnímány demografické změny a jejich tlaky na veřejné finance, které jejich fungování velmi zásadně ovlivňují. Demografickým trendem vyspělých zemí i přes jejich kulturní, ekonomické či politické odlišnosti se stalo bezesporu stárnutí obyvatelstva. Ve vývoji jednotlivých zemí lze vypozorovat rysy společné pro všechny – modernizační procesy ovlivnily nejen porodnost, která soustavně klesá a stagnuje na nízkých úrovních nedostačujících k udržení populace, ale i prodlužující se střední délku života, klesající úmrtnost, způsoby migrace či změny ve struktuře rodiny. Tyto skutečnosti jsou důsledkem postupného sociálního rozvoje, globalizace, lepších životních a pracovních podmínek a nepochybně i pokroků v medicíně. Na důchodové systémy nepůsobí negativně pouze demografická situace, ale i pomalý ekonomický růst a zvyšující se míra nezaměstnanosti. Systémy, jenž efektivně fungovaly několik desetiletí a odpovídaly tehdejšímu sociálnímu a ekonomickému vývoji ve společnosti, se nyní stávají bez uskutečnění zásadních reformních kroků do budoucna dlouhodobě neudržitelnými. Současné příjmy veřejných rozpočtů na zajištění a financování důchodových systémů bývají zpravidla mnohem menší než výdaje na ně samotné, a proto schopnost zaručit vyplácení stejně vysokých penzí jako dříve je dnes značně neurčitá. Budeme-li předpokládat, že v následujících letech nedojde k zásadnímu zvrácení demografického vývoje, měla by reakce na výše uvedené problémy spočívat právě v realizaci podstatných úprav důchodových systémů, které budou zaručovat onu zmiňovanou udržitelnost. S problematikou financování důchodového zabezpečení se potýkají i rozvinuté východoasijské ekonomiky Japonska a Koreji. A právě jejími penzijními systémy se bude tato bakalářská práce zabývat. Alarmujícím problémem, který sužuje tyto státy snad více než jiné země, je podíl rychle stárnoucího obyvatelstva ve srovnání s ekonomicky aktivní populací. V minulosti realizované reformy, jejich důchodové systémy parametricky upravily, ale přesto byly nedostačující pro zajištění finanční udržitelnosti systémů v budoucnosti. Při hledání způsobů, jak dále modifikovat stávající důchodové systémy, musí být brán důrazný zřetel na ekonomický růst a též by nemělo docházet k nadměrnému zatížení ekonomik. Důležitým aspektem je i přijetí a vnímání důchodové reformy společností, zakládající se především na tradičních hodnotách, zvyklostech a mentalitě těchto specifických národů. Systémy důchodového zabezpečení jsou samozřejmě ovlivněny ekonomickým vývojem. Japonská ekonomika prošla od konce druhé světové války rozsáhlými reformami. V průběhu 60. let minulého století dosáhla silného ekonomického růstu díky unikátnímu systému tržně-plánovaného hospodářství, neočeká-

Úvod a cíl práce

12

vanému rozvoji automobilového průmyslu a využitím nových technologií. Poté následovalo těžké zasažení ropnou krizí doprovázeno recesí. Ovšem restrukturalizace ekonomiky a obnova členství v mezinárodních organizacích přeměnila Japonsko na druhou nejsilnější světovou ekonomiku až do 90. let, kdy bylo vystřídáno období růstu stádiem recese a deflace. Výsledky reforem, prováděných pozvolna a s velkou opatrností, se začaly dostavovat na začátku 21. století. Aktuálně se země vycházejícího slunce potýká se světovou hospodářskou krizí, ostatně i jiné země, přesto ji řadíme mezi nejvyspělejší země světa s významným postavením ve světové ekonomice. Naopak Koreu bychom ještě před půl stoletím mohli zařadit na úroveň chudých afrických států. Po druhé světové válce byl Korejský poloostrov rozdělen na dvě části, z nichž jednou se právě stala Korejská republika. Cesta k demokracii byla doprovázena bouřlivými povstáními, demonstracemi, převraty. Během trvání vojenské diktatury pod vedením nekompromisních generálů ekonomický vývoj země prudce posílil. V 80. letech občanské nepokoje vyvolaly konec vojenské vlády a postupné demokratické reformy dovedly zemi až k té skutečnosti, že na začátku 90. let se stala jednou z významných světových ekonomik a získala statut demokratické země s vyspělým tržním hospodářstvím. Přestože její hospodářství velmi výrazně postihla Asijská měnová krize a stejně tak i současná celosvětová finanční krize, s oběmi se země dokázala nadmíru dobře vypořádat, proto ji dnes můžeme zařadit mezi patnáct nejvyspělejších ekonomik světa. Pro téma bakalářské práce byly země Japonsko a Korea zvoleny pro své společné vlastnosti. Obě ekonomiky zaujímají ve světě významné postavení, během druhé poloviny minulého století zažily silný hospodářský růst, jejich orientace je především na vývoz produkce s vysokou přidanou hodnotou, obě postihuje stárnutí obyvatelstva, kultura i tradice v obou zemích jsou si podobné. Bezesporu bychom našli i další vlastnosti, které tyto země spojují, proto bude zajímavé sledovat, zda i jejich penzijní systémy jsou si podobné.

1.2 Cíl práce Jak již tedy z úvodu vyplývá, předmětem této práce jsou penzijní systémy Japonska a Koreje – analýza jejich vývoje a současné podoby s ohledem na ekonomický a demografický vývoj. Hlavním cílem práce je na základě analýzy penzijních systémů identifikovat společné a rozdílné znaky penzijních systémů a formulovat společná doporučení reformních kroků. Hlavní cíl je možno rozdělit do několika dílčích cílů. Prvním dílčím cílem je vyhodnotit, zda jsou si penzijní systémy natolik podobné, aby bylo možno naformulovat ona společná reformní doporučení. Dalším dílčím cílem je vymezit nakolik odlišné jsou reformní kroky od reformních kroků doporučených pro evropské země. Posledním dílčím cílem je zhodnotit, jak významně zasahují do sociálního zajištění neformální instituce, především náboženství, mentalita a patriarchální model společnosti.

Úvod a cíl práce

13

Teoretická část práce obsahuje uvedení do problematiky důchodového zabezpečení. Současně zahrnuje i rešerši studie s tématickým zaměřením a k tomu, aby byla lépe pochopena východoasijská mentalita, je blíže vysvětlen filozofický směr konfucianismus. Celá praktická část práce je rozčleněna do několika kapitol, ty se pak dělí do následných podkapitol. Kapitola „Ekonomická a demografická situace“ obsahuje ekonomickou charakteristiku, vývoj veřejného dluhu a demografický vývoj, vždy pro obě země. Ekonomická charakteristika je zaměřena na ekonomický růst v minulých letech, především zohledňuje nedávnou ekonomickou krizi a reakci obou států prostřednictvím opatřeních fiskální a monetární politiky, reflektuje i problematiku nezaměstnanosti a vývoj míry inflace. Vývoj veřejného dluhu se orientuje u Japonska především na fiskální konsolidaci a u Koreje na udržení nízké míry zadlužení a snížení tempa růstu vládních výdajů. Demografický vývoj je zaměřen zejména na vývoj a prognózu celkové populace mezi roky 1950 2050, dále na změny v budoucím vývoji ve třech hlavních skupinách obyvatel (0 - 14, 15 - 64, 65 a starších). Součástí demografického vývoje je i vývoj a faktory nízké míry porodnosti, kterou tyto ekonomiky trpí. Další část práce je stěžejní pro splnění hlavního cíle práce. „Analýza penzijních systémů“ je kapitolou, ve které je popsán vývoj důchodového systému v obou zemích, následně i jeho současná podoba. Vývoj důchodového systému je zaměřen především na reformy provedené v minulosti a parametrické změny, které ony reformy provázejí. Současná podoba penzijních systémů popisuje všeobecné znaky penzijních systémů jako jsou podmínky pro získání důchodu, věk odchodu do důchodu, pokrytí penzijního systému, složení důchodových dávek, placení příspěvků, osvobození. Součástí této kapitoly jsou i zaměstnanecké důchodové systémy, které mají v obou zemích dlouholetou tradici. V další kapitole „Diskuse společných a rozdílných znaků“ je rozebrán penzijní systém v obou zemích s ohledem na jejich společné a rozdílné vlastnosti. Cílem této kapitoly je najít společné znaky a na jejich základě formulovat společná doporučení ohledně reformních kroků pro obě země. Je zde i vysvětlen fakt, jak významně se liší doporučené reformy od reforem určených pro evropské země. Část této kapitoly zároveň zkoumá vliv mentality těchto specifických národů na sociální zajištění v obou zemích. Při zpracování této práce je využita především analyticko induktivní metoda a metoda analýzy sekundárních zdrojů a její následná interpretace. Komparativní metoda je využita při porovnávání obou systémů, jejich společných a odlišných vlastností. Z důvodu demografických změn a neustálého vývoje penzijních systémů bylo čerpáno především z internetových pramenů. Byla využita data a pravidelně vydávané roční zprávy z nadnárodních institucí (OECD,World Bank, ISSA) a studie ze soukromých i univerzitních výzkumných institutů (Korea Economic Institute, Hitotsubashi Univerzity in Tokyo). Protože problematika důchodových systémů těchto východoasijských ekonomik není v české literatuře doposud zpracována, je práce založena především na cizojazyčných zdrojích.


14

2 Vymezení základních pojmů Teoretická část práce je rozdělena do tří podkapitol, přičemž je každá zaměřena na odlišnou problematiku. První se věnuje výkladu základních pojmů, v druhé je představena organizace, jež je zaměřena především na otázky sociálního zabezpečení a současně je provedena rešerše jedné z jejich studií se zaměřením na modely odchodu do důchodu. Poslední podkapitola teoretické části se orientuje na konfucianismus, který pomůže lépe pochopit odlišnou mentalitu východoasijských zemí od západních kultur.

2.1 Vymezení základních pojmů Téměř celou praktickou část práce prolínají pojmy z terminologie důchodových systémů. Vzhledem k tomu, že důchodová problematika je velice často předmětem mnoha diskuzí a její názvosloví je natolik známé, je teoretická část této skutečnosti přizpůsobena a proto nejsou pojmy podrobněji objasněny. Kniha Igora Tomeše (Úvod do teorie a metodologie sociální politiky, 2010) představuje systematický výklad základních pojmů oboru sociální politika, genezi sociálních institucí a nástrojů, teorií sociálního státu, objektů a předmětů sociální politiky. Naopak dvoudílná publikace Vladimíra Bezděka (Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, 2002) se zaměřuje především na výklad základních pojmů právě důchodové problematiky jako jsou průběžně financovaný penzijní systém, dávkově definované a příspěvkově definované penzijní plány, důchod spjatý s výdělky, paušální penze atp.

2.2 Rešerše tématické studie Nejen na úrovni jednotlivých států ale i mezinárodních a nadnárodních organizací jsou každoročně vydávány zprávy, které informují o změnách v penzijních systémech, hodnotí jejich finanční udržitelnost, mapují jejich reformy, posuzují dopady stárnoucího obyvatelstva na ekonomický růst a veřejné finance. Jednou z organizací, která se specializuje předně na problematiku sociálního zabezpečení, je Mezinárodní organizace sociálního zabezpečení (ISSA). Její vznik spadá až do roku 1927 a jejím účelem je ochrana, podpora a rozvoj sociálního zabezpečení ve světě. (issa.int, 2011) ISSA vyvíjí aktivity především odborným sledováním a hodnocením široké problematiky sociálního zabezpečení (oblast zdravotnictví, politika zaměstnanosti, rodinná politika, invalidita) z celosvětového pohledu. V neposlední řadě se zabývá i otázkami demografických změn, důchodového zabezpečení, jeho pokrytím a financováním. Stručně popisuje systémy sociálního zabezpečení včetně penzijních systémů ve více než 170 zemích a vede přehled uskutečněných reforem.


15

Na podporu speciálních potřeb svých členů působících v jednotlivých světadílech organizuje konference, semináře a odborné kurzy. Mezi její další činnosti patří i vědecká a dokumentační, z které je vybrána níže popsaná studie.

2.3 Modely odchodu do důchodu Studie s názvem „The interplay of retirement systems, social security, labour market policies and taxation in shaping retirement patterns“ od autorů Sørensen a Buhl (ISSA, 2007) se zabývá optimální kombinací systému důchodového zabezpečení, sociálního zabezpečení, politiky zaměstnanosti a daňové politiky při vytváření modelu odchodu do důchodu. Jejím cílem je poukázat na to, že aktuální důchodové modely vyžadují přijmout multi-dimenzionální strategii, aby se účinně zvýšila účast na trhu práce v zemích, které čelí tlaku stárnoucí společnosti. Výzkum týkající se odchodu do důchodu se většinou orientuje na dvě skupiny faktorů. Jedná se o princip „zatlačení“ nebo „vytažení“ z trhu práce. Předčasný odchod do důchodu není jen o dostupnosti a dynamice možností důchodu, ale spojuje zdravotní důvody, diskriminaci na základě věku, věkové limity ve smlouvách, rigidní mzdové struktury, nemožnosti práce na částečný úvazek, péče o rodinné příslušníky. Nejčastěji lidé odchází do penze předčasně z toho důvodu, že to systém umožňuje, dávky jsou štědré nebo jedinec preferuje předčasný odchod do důchodu jako takový. Tato studie se zaměřuje především na princip tlaku a představuje jej na vzorku 7 zemí světa1, jejichž systémy sociálního zabezpečení a přístupy sociální politiky jsou značně odlišné. Ukazuje, že cestu k předčasnému odchodu do důchodu, nabízí starobní důchod, předčasný důchod, důchod získaný prostřednictvím dávek nemocenského pojištění, dávek zaměstnanosti, invalidní důchod či možností částečného důchodu. Standardní věk odchodu do důchodu má tendenci v rozvinutých zemích přibližovat se k věku 65 let. Samozřejmě, v některých zemích je to méně, ale tento fakt většinou odráží skutečnost, že státy své důchodové systémy ještě nereformovaly. Studie ukazuje, že zákonný důchodový věk se po mnoho desetiletí nezměnil, až počátkem 90. let byl zahájen proces zvyšování věku odchodu do důchodu téměř na celém světě. Studie upozorňuje, že důchodová reforma, která zavádí vyšší věk odchodu do důchodu, může být velmi neefektivním opatřením, pokud není následovaná dalšími postupy, které zabraňují cestám umožňující pracovníkům odejít z trhu práce v dostatečném předstihu před zákonným důchodovým věkem. Studie interpretuje předčasný odchod do důchodu jako sociální dávku než cílené sociální zabezpečení v tradičním slova smyslu. Dnes celá řada zemí přiznává, že dřívější odchod do důchodu přijala hned, když byl zaveden a naopak politicky nepopulární bylo zpřísnění podmínek jeho dostupnosti. Napříč země-

1

Chile, Česká republika, Dánsko, Kanada, Německo, Polsko a Tunisko


16

mi se značně liší věk možného dřívějšího odchodu a štědrost dávek. Studie říká, že ve většině případů vedly k předčasnému odchodu do důchodu politické důvody trhu práce – přerozdělování zaměstnání od starších generací k mladším. Na základě evropských zkušeností je velmi sporné, zda tyto strategie dosáhly zamyšlených výsledků. I další systémy sociálního zabezpečení mohou v širším slova smyslu sloužit jako „prostředník“ předčasného důchodu, a to například prostřednictvím nemocenské nebo dávek v nezaměstnanosti. Někteří starší pracovníci před důchodovým věkem využívají tyto dávky, aby si prodloužily důchodový věk, proto by měla být přijata opatření, která tuto oblast lépe monitorují a zpřísní. Částečný odchod do důchodu umožňuje kombinaci práce na částečný úvazek a pobírání dávek předčasného důchodu. Např. zkušenosti skandinávských zemí naznačují, že částečný důchod skutečně může podporovat předčasný odchod. Současně tento systém vytváří pro středně a vysoko-příjmové skupiny cestu k předčasnému odchodu, i když by za jiných okolností setrvaly na trhu práce na plný úvazek o něco déle. Klíčovou otázkou je, zda práce na částečný úvazek je efektivnější při předčasném nebo až pozdějším odchodu do důchodu. V tomto případě se vybízí potřeba pečlivého zvážení návrhu při změnách systémů. Invalidní důchody jsou také cestou předčasného důchodu. Hlavním cílem je, aby byly dávky k dispozici těm osobám, které skutečně sníženou pracovní schopností trpí. Značné rozdíly v metodách jsou i ve sledovaných zemích. Některé nabízí poměrně snadný přístup, jiné naopak zpřísnily kritéria a omezily přístup díky reformám systémů. Jiné země mají navrženy programy zaměřené na poskytování dotovaného zaměstnání pro invalidní důchodce. Některé země naopak nabízejí možnost odloženého důchodu a tím i tedy zvýšení důchodových dávek za roky, které jsou nad rámec důchodového věku. Jeho účinnost v kontextu zvyšování účasti na trhu je diskutabilní. Na jedné straně jsou pobídky k udržení pracovníků žádoucí, na druhé straně můžou přinést významné náklady mrtvé váhy u pracovníků, kteří by se stejně rozhodli v pokračování. Podstatou předchozího výkladu bylo poukázat na potřebu reforem ve více oblastech sociálního zabezpečení s cílem podpory účasti starších pracovníků na trhu práce. Podobné návrhy obhajuje studie ve vztahu k diskusi důchodové reformy zaměřené na strategie, které slouží k zajištění udržitelnosti veřejného důchodového systému čelícímu stárnutí populace. Klíčová součást strategie k zajištění udržitelnosti by měla spočívat ve vytvoření nebo urychlení soukromých důchodů. Důležitá otázka nastává v případě účinku prvků privatizace a individualizace s ohledem na zvýšení účasti na trhu práce starších pracovníků. Studie nabízí dva protichůdné efekty, které můžou jak zvýšit tak i snížit účast na trhu práce. Oba účinky ilustruje chilský příklad, který ukazuje, že značná část populace obdrží důchod nižší než je minimální částka a tím tedy nemá přístup ke státní garantované penzi a musí setrvat na trhu práce. Na druhé straně vyniká svoji motivační strukturou vyšších důchodových dávek v případě odloženého důchodu.


17

Dánsko, Německo, Kanada nabízejí daňově zvýhodněné možnosti předčasného odchodu do důchodu. Budoucí reformy mohou vždy upravit kritéria pro typ dávek, které mohou být osvobozeny s odůvodněním zvýšení účastni na trhu práce. Skutečnou výzvou v tomto ohledu mohou být zjištění, že soukromý důchod nevede ke ztrátě kontroly na odpovídající politické nástroje k ovlivňování chování odchodu do důchodu. Bude možné regulovat podmínky daňového zvýhodnění důchodového systému. Cílem uvedené studie je prokázat, že modely odchodu do důchodu jsou potřeba řešit v širším kontextu včetně soukromých důchodů, daňové politiky a politiky trhu práce. Společným vývojem v mnohých zemích je snaha, aby soukromé důchody převzaly větší úlohu v dlouhodobém horizontu v souvislosti se snížením tlaku na veřejné finance a zajištěním finanční udržitelnosti. Z pohledu trhu práce jsou i soukromé důchody problematické stejně jako veřejné důchody a neřeší setrvání účastníků na trhu práce. Proto je třeba již výše uvedené multidimenzionální strategie a opatřeních v širší oblasti.

2.4 Konfucianismus Konfucianismus je systém myšlenek, názorů, etických a morálních hodnot, které jsou založeny na učení mistra Konfucia žijícího v letech 551 – 479 př. n. l. Žádná osobnost neměla tak obrovský vliv na život a myšlení Číny, ve které se konfucianismus stal dominantním filosofickým systémem a pronikl do všech jejich sfér, tak jako on. Odráží se nejen v poezii, dějinách, ve vládě ale ve společenském životě a etice, která formovala vzory pro lidské jednání. Konfuciovo učení zaujalo postavení doktríny čínské vlády po několik století po jeho smrti a také položilo základy čínského vzdělávacího systému, který přetrvával dva tisíce let. (Hoobler T. a D., 1997) Tento filozofický směr bývá často považován (mylně) za náboženství, i když nikdy žádné znaky náboženství nenesl, nevznikla tedy žádná církev nebo sekta, neuctívá žádnou posvátnou knihu ani neuznává žádného boha. V západním slova smyslu tedy náboženskou strukturu nemá, ovšem v odlišném pohledu Číňanů je náboženství způsobem vzdělávání. Pro konfuciánce bylo nejdůležitější funkcí náboženství vštípit lidem morální hodnoty. (Hoobler T. a D., 1997) S migrací Číňanů se konfucianismus rozšířil do dalších asijských kultur. Ve Vietnamu, Koreji a Japonsku zůstává konfuciánská etika součástí kulturních hodnot. V Honkongu, Singapuru a na Thaj-wanu prostupuje ještě výrazněji. (Hoobler T. a D., 1997) 2.4.1

Hodnoty

Konfucianismus odmítá a distancuje se od tzv. západních hodnot a především od individualismu. Jeho myšlení je založeno na prospěchu celé společnosti a na principu spravedlnosti. Veškeré sebezdokonalování slouží ku prospěchu společnosti a nikdy není samoúčelné, nebere ohledy na užitek či odměnu, nevyhlíží úspěch. (Knotková – Čapková, 2005)


18

Konfuciánské hodnoty jsou semknutá rodina, etika práce, láska ke studiu. Konfuciánská etika je považována za řídící sílu ekonomického úspěchu Japonska Koreje, Singapuru, Honkongu. Země dokázaly plně využít lidský potenciál, schopnosti a tvrdé práce, spoléhají se na pevné sociální struktury a stávají se tak po ekonomické stránce úspěšné země dneška. Vliv Konfucia na utváření jejich mentality je po více než dvou a půl tisíc let stále patrný. (Hoobler, T. a D., 1997) 2.4.2

Vztahy

Konfucius vytyčil tzv. pět hlavních vztahů, jejichž rozdělení je hierarchické a je přesně vymezeno, kdo je komu podřízen. Vztahy vznikly na základě uspořádání tzv. tradičních velkorodin, kdy otec byl považován za vládce. Vztahy jsou založené na sociální harmonii ve společnosti prostřednictvím respektu vůči morálně nadřízeným, loajality a s důrazem na podřízenost a poslušnost. Tři z nich jsou přímo v rámci rodiny, na který klade konfucianismus velký důraz. Ta je základním stavebním kamenem ve společnosti a je chápána jako hlavní ekonomická, sociální a politická struktura. Stát a národ jsou považovány za rozšířenou rodinu. (Hoobler, T. a D., 1997) V rámci rodiny se jedná o vztahy mezi otcem a synem, manželem a manželkou, starším a mladším. Je tedy patrné, že Konfucius viděl rodinu jako patriarchální společenství. Tyto tři vztahy jsou přísně hierarchické. V čínské kultuře je hluboce zakořeněná synovská oddanost, která vyžaduje úctu a poslušnost otci mnohem více než je vídáno ve evropských kulturách. Za to povinnost otce byla zajistit synovi materiální zabezpečení. Rodičovská autorita nabývá na ještě větším významu při sjednávání sňatku – v tomto rozhodnutí neměly děti ještě do nedávné doby žádné slovo. Ve vytváření vztahů hrál důležitou roli věk v sourozeneckém vztahu bratrů, kdy mladší byli podřízeni starším. Podobně byla manželka podvolena manželovi. Do vztahů nejsou zahrnuty vztahy mezi matkou a dcerou a nebo mezi sestrami, což vypovídá o jejich nízkém postavení. Mezi poslední dva zbylé vztahy patří vztah mezi přáteli, ten je jediný rovnocenný a vztah mezi panovníkem a poddaným. Povinností poddaného bylo vážit si panovníka. Ve výchově dětí je hlavně kladen důraz na těchto pět vztahů. (Hoobler T. a D., 1997) 2.4.3

Postavení žen

Postavení žen ve společnosti východoasijských států, jejichž myšlení je ovlivněno konfucianismem, bylo v minulých dobách až extrémní. Již od svého narození žena zaujímala postavení majetku – do svatby byla vlastnictvím otce, po svatbě se stala majetkem manžela. Lepšího statutu nabývala až jako manželka a matka syna. Tento fakt naznačuje i jejich omezená práva např. nemožnost vzdělání, zaměstnání. (Knotková – Čapková, 2005) Do druhé poloviny 20. století konfucianismus povoloval mnohoženství. Tradičními byly i tzv. dětské nevěsty, které přicházely do domu manžela již v útlém věku a staraly se o jeho rodiče, jejich povinností byla naprostá posluš-


19

nost a podřízenost. Velkým problémem byla pro ženy i otázka rozvodu. (Knotková – Čapková, 2005) Ač se od tradičního postavení žen dnes už částečně ustupuje, stále ještě přetrvává patriarchální model společnosti a určitá podřízenost.

Ekonomické a demografické ukazatele

20

3 Ekonomické a demografické ukazatele Tato část práce je zaměřena na charakteristiku japonské a korejské ekonomiky s důrazem na ekonomický růst, nezaměstnanost, vývoj míry inflace a objasňuje i problematiku veřejného dluhu v obou zemích. Popis demografické situace se orientuje především na vývoj a prognózu obyvatelstva, porodnosti a změn ve věkové struktuře obyvatel.

3.1 Japonsko Japonsko zaujímá ve světové ekonomice velmi významné postavení a již několik desetiletí patří mezi nejvyspělejší země světa, nicméně japonská ekonomika posledních 20 let stagnuje a potýká se s deflací. Důkazem toho je i fakt, že Japonsko ztratilo v roce 2010 pozici druhé nejvyspělejší ekonomiky světa na úkor Číny. Kritickým ukazatelem japonské ekonomiky je její veřejný dluh v rekordní výši 200 % HDP, který je nejvyšší ze zemí OECD. 3.1.1

Ekonomická charakteristika

Japonská ekonomika v roce 2010 vzrostla o 3,9 %, oproti rokům 2008 a 2009, kdy zaznamenala velmi výrazný propad v důsledku krize, zejména díky oživení zahraničního obchodu a silnému jenu. Za pomocí stimulačních opatření fiskální politiky a monetární politiky, které rychle reagovaly na propad ekonomiky se Japonsko z krize zdánlivě rychle zotavilo. (OECD, 2011b) Ačkoliv se vláda pomocí reforem a stimulačních opatření snaží podporovat růst ekonomiky správným směrem, jejich tempo i rozsah je nedostatečný. HDP od 90. let roste v průměru o 1,7 % ročně, jeho pomalý růst je připisován klesajícímu vývozu, který je způsoben relativně vysokým kurzem domácí měny. Nepříznivě působí i snižující se průmyslové produkce zapříčiněné přesunem do nákladově výhodnějších zemí, především do Číny a zemí ASEAN2, přičemž se nyní více než 20 % výroby japonských firem odehrává v zahraničí. Tato skutečnost výrazně napomáhá zvýšení míry nezaměstnanosti v zemi, která dosáhla v roce 2010 5,2 %, což na japonské poměry a osobitý přístup k zaměstnanosti představuje ojedinělý nárůst. V primárním sektoru jsou zaměstnána 4 % pracovní síly, sektor průmyslu představuje 28 % a terciální 68 %. Systém celoživotního zaměstnání a vysoká firemní loajalita pracovníků preferující nižší mzdu před ztrátou zaměstnání pomáhá udržovat míru nezaměstnanosti na relativně nízké úrovni. (Business Info, 2011) Úroveň cenové hladiny v Japonsku je relativně stabilní a cenová úroveň spotřebitelských cen zboží a služeb je nejvyšší na světě. V posledních letech se Japonsko potýká s deflací, které se nedaří čelit ani volnou monetární politikou. Sdružení národů jihovýchodní Asie - Brunej, Filipíny, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Singapur, Thajsko, Vietnam

2


21

Politika japonské centrální banky se řídí růstem cen, odmítá zvýšení míry inflace a je přesvědčena o tom, že má udržovat nikoli mírně rostoucí ale stálou hladinu míry inflace. Pokud k němu dojde, uchýlí se k restriktivní měnové politice a zasáhne proti oslabování, resp. zvýšení cenové hladiny. (Business Info, 2011) Vláda v roce 2010 představila hospodářskou strategii prostřednictvím, které si stanovila za cíl snížit veřejný dluh, jehož vývoj je popsán v následující kapitole. Toto rozhodnutí ovšem brání uplatnění expanzivní fiskální politiky na dlouhou dobu. Dalšími prioritami strategie je ukončit stagnaci a dosáhnout úrovně 3% nominálního růstu během tohoto desetiletí, snížit nezaměstnanost z 5 % na 4 % a koordinovaně spolu s Japonskou centrální bankou dostat ekonomiku z deflace. Nicméně strukturální reformy, které jsou pro japonskou ekonomiku nevyhnutelné a nutné v boji proti deflaci a k zajištění dlouhodobého růstu, vláda z populistických důvodů odmítá. Prozatím je jejím úmyslem stabilizace výše popsaného veřejného dluhu a reformovat sociální a daňovou oblast. (OECD,2011b) Tab. 1

Ukazatele japonské ekonomiky v letech 2006 – 2010 (OECD,2011)

Ukazatel

2006

2007

2008

2009

2010

HDP (mld. USD) Reálný růst (%) HDP/obyvatel (USD) Nezaměstnanost (%) Míra inflace (%)

4 376 2,0

4 379 2,4

5 577 -1,2

5 078 -6,3

5 474 3,9

32 082 34 279

44 356

39 984

42 929

4,1 0,2

4 1,4

5,1 0,3

5,1 -0,4

3.1.2

3,9 0,1

Vývoj veřejného dluhu

Závažným problém, s kterým se potýká japonská ekonomika je veřejný dluh. Od roku 1993 se veřejný dluh postupně vyšplhal až na úroveň 200 % HDP díky četným stimulačním balíčkům na podporu slabého ekonomického růstu, snížením daní, které vyvolaly následný pokles rozpočtových příjmů a vysokým vládním výdajům z části způsobeným náklady na stárnoucí populaci. (Berkmen, 2011) V červnu roku 2010 začal proces fiskální konsolidace prostřednictvím snížení primárního deficitu rozpočtu centrální a místní vlády. Cílová hodnota deficitu by měla být snížena z 6,4 % HDP v roce 2010 na 3,2 % HDP v roce 2015. Přestože vláda vydala více než 1 % HDP na rekonstrukci oblastí, které byly zničeny zemětřesením a tsunami, zůstává fiskální konsolidace ve střednědobém horizontu prioritou. Vládní výdaje vzrostly kromě plateb úroků z 33 % HDP v roce 2007 až na odhadovaných 38 % v roce 2010 z důvodů stimulačních opatření a iniciativ nové vlády. Výrazný nárůst výdajů naznačuje prostor pro snížení z části tím, že odstraní mimořádné výdaje. Prostor pro snížení přináší zejména oblast veřejných investic, který sice poklesl z 8 % v polovině 90. let na 4,25 %


22

v roce 2009, přesto se pohybuje o jeden procentní bod nad průměrem OECD, růst mezd ve veřejném sektoru výrazně předstihl soukromý sektor, proto se i zde nabízí místo pro úspory. (OECD, 2011b) Hlavní výdaje rozpočtu tvoří náklady na sociální zabezpečení, proto jsou opatření k omezení nárůstu výdajů zaměřeny předně na oblast sociálního zabezpečení. V průběhu příštího desetiletí se předpokládá zvýšení o 2 % HDP, avšak vláda už započala s reformami zdravotnictví a dlouhodobé péče. Vyrovnaný rozpočet závisí také na důchodovém systému, který v současné době prochází reformou prostřednictvím zvyšování příspěvkové sazby, snížením náhradového poměru a zvyšováním věku odchodu do důchodu. Přesto jsou další reformy v budoucnosti nezbytností. (Berkmen, 2011) Vývoj japonského veřejného dluhu v letech 2003 - 2012 (% HDP) 220

210

200

190

180

170

160

150 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 japonský dluh

Obr. 1

Vývoj japonského veřejného dluhu v letech 2003 – 2012 (OECD,2011)

Dosažení fiskálních cílů bude vyžadovat i zvýšení daní. Dlouhodobá projekce poukazuje na primárních schodek rozpočtu v roce 2020 mezi 2,5 - 4,2 % HDP za předpokladu, že se výdaje udrží na konstantní výši. (Berkmen, 2011) Komplexní daňová reforma rozšiřuje daňové příjmy a povzbuzuje účast pracovních sil, z části tím, že se v prvé řadě opírá o daně ze spotřeby, která by měla vzrůst o 5 až 9 procentních bodů ze součastných 5 %. Dosažení 3 % daňového přebytku může být nezbytný ke stabilizaci míry zadlužení. Navíc by snížení zadlužení do roku 2020 vyžadovalo ještě větší příjmy, proto zvýšení spotřební daně na 10 % je prvním krokem. S přihlédnutím k nutnosti rekonstruovat zničené oblasti Japonska by měla být daň zvýšena co nejdříve. (OECD,2011b)


3.1.3

23

Demografický vývoj a prognózy

Japonská populace je považována za nejrychleji stárnoucí s nejvyšší délkou dožití a v současnosti čítá 127.737.000 obyvatel (údaj k 1.únoru 2011)3, přičemž 48,7 % tvoří muži a 51,3 % ženy. Podle demografických projekcí, které pravidelně provádí Institut pro výzkum populace a sociálního zabezpečení4 je očekáváno, že celková populace poklesne od roku 2006 (128 milionů) do roku 2050 o 25,5 % na 95 milionů obyvatel, v průměru by znamenala roční míra růstu mezi těmito roky -0,7 %.

Obr. 2

Vývoj a prognóza japonské populace v letech 1950 – 2050 (NISSP, 2002)

Klesající porodnost a úmrtnost ale především přirozený přírůstek obyvatel mají výrazné dopady na změnu věkové struktury obyvatel. Dochází ke snížení obyvatel do 15 let a naopak se zvyšuje počet obyvatel ve věku nad 65 let. Podíl osob ve věku 0 – 14, které nyní čítá 16,86 milionů a na celkové populaci představuje 13,2 % do roku 2050 poklesne 8,9 %. Podíl obyvatel ve věku 65 a starších na celkové populaci činí 23,1 % (29,47 milionů), v roce 1995 to bylo ještě pouhých 14, 6 % a předpokládá se, že v roce 2050 dosáhne podílu 39,6 %. V souvislosti s touto informací je nutné zmínit i populaci v produktivním věku, lidé mezi 15 – 64 lety, 3 4

Statistics Bureau, 2011 Suzuki, 2010


24

kteří představovali 81,05 milionů a prognóza do roku 2050 předpokládá 49,297 milionů tedy o 40,1 % méně. Znepokojujícím ukazatelem je ovšem i míra porodnosti, která se nyní drží mírně nad hodnotou 1,3 a doposud postupně klesala. V roce 1950 připadaly na jednu ženu 4 děti, od roku 1970 klesá pod náhradovou úroveň. V roce 1989 dosahovala hodnoty 1,57, která přinutila vládu k zavedení opatření podporujících porodnost. Nicméně zvýšení přídavku na dítě, zavedení mateřské dovolené a jiné snahy vlády snižující se míru porodnosti nezastavily. (Suzuki T.,2010) Potřebná míra porodnosti k zachování populace činí 2,4 a ve společnosti s nízkou úmrtností, která je pro Japonsko příznačná, je třeba na udržení populace hodnoty 2,07. Na tuto hodnotu by se měla navrátit až v letech 2050 – 2150. (NISSP,2002)

Obr. 3

Vývoj a prognóza míry porodnosti v Japonsku v letech 1950 – 2050 (NISSP, 2002)

V Japonsku je naděje na dožití mezi zeměmi OECD nejvyšší. Naděje při narození dosahovala v roce 2009 pro muže 79,59 a pro ženy 86,44 a naděje dožití při ve věku 65 let je pro muže 83,88 a pro ženy 88,87. (MHLW, 2011) Stabilizaci japonské populace, která nastala koncem 40.let, vysvětlují Reischauer a Craig (2000) třemi faktory – politika pro plánování rodiny, japonské zvyky a společenské instituce a odlišnost vnímání osobních zájmů. Klesající kojenecká i dětská úmrtnost doprovázená poklesem úmrtnosti ve všech věkových skupinách a naděje dlouhověkosti v období po 2. sv. válce byla tendencí k poklesu porodnosti. Cílené programy vlády5, které podporovaly a preferovaly rodiny s méně dětmi výše uvedené demografické změny ještě více umocnily, což přispělo ke snižujícímu se tempu přírůstku obyvatel.

Vláda v letech 1948 – 1949 schválila zákony o eugenické ochraně legalizující potraty, které v průběhu 50. let převýšily počet porodů. 5


25

Další faktor vysvětluje stabilizaci populace japonskými zvyky a společenskými institucemi, které se vyvinuly v souladu s tím, co sledovaly ostatní vyspělé národy. Kulturní transformace Japonska, delší studium a zlepšení lékařské péče byly podnětem nejen pro pozdější sňatek, ale i faktem, že vzdělaní Japonci byli ochotni a nakloněni přijmout model rodiny s dvěma dětmi. Důležitou změnou byl i postoj žen, které podobně jako muži sledovaly svoji profesní kariéru. Posledním aspektem, který má na vývoj japonské populace značný vliv je odlišnost vnímání osobních zájmů. Vysoký stupeň hospodářského rozvoje v průběhu 50. a 60. let, kdy se Japonsko stalo jednou z nejsilnějších ekonomik světa, pro takovou společnost se děti stávali stále nákladnější záležitostí a v ekonomickém slova smyslu představovaly jen malý ekonomický přínos.

Obr. 4

Věková struktura japonské populace v letech 1950 – 2050 (NISSP, 2002)

3.2 Korea Korejská ekonomika patří mezi patnáct nejvyspělejších zemí světa a také je třetí největší v Asii po Číně a Japonsku. Jako jeden z asijských tygrů postavila ekonomický růst a celkový rozvoj země na exportu produkce s vysokou přidanou hodnotou. Politiky reforem uskutečněných během krizí v posledních dvou desetiletích udržují stabilní ekonomický růst, ustálenou cenovou hladinu a nízkou míru veřejného zadlužení. Narozdíl od Japonska se Korea nebála nechat padnout významné podniky a dopadnout negativní důsledky i na samotné občany. I přestože, byly reformy nepopulární, jejich účinnost je znatelná. (Hatlapatka, 2010)


3.2.1

26

Ekonomická charakteristika

HDP mezi roky 2001 – 2007 rostlo průměrným ročním tempem 4,7 %, avšak zásahem světové hospodářské krize růst zpomalil, ale Korea se s krizí vypořádala nadmíru dobře, dokonce nejrychleji ze zemí OECD. Stimulační balíčky prostřednictvím kterých snížila daně, rozšířila daňové výdaje a snížila úrokové sazby, posílily domácí poptávku. Z doby měnové krize v roce 1997, která byla pro Koreu současně velkým ponaučením, si udržuje dostatečné zásoby devizových rezerv, zároveň uzavřené měnové dohody s největšími obchodními partnery a velmi dobrý stav veřejných rozpočtů umožnilo finance stabilizovat. (Bank of Korea, 2010) Hospodářský růst Koreje je ovlivněn nejen situací na globálním trhu, zahraničním obchodem ale i domácí poptávkou a politickým vývojem v KLDR. (Bank of Korea, 2010) V roce 2010 ekonomika dosáhla předkrizové úrovně, HDP vzrostlo o 6,1 % zejména přílivem zahraničních investic a růstem exportu. Na tvorbě HDP se podílí sektor služeb 61,6 %, průmyslu 25,7 % a zemědělství 3 %. Tab. 2 Ukazatele korejské ekonomiky v letech 2006 – 2010 (OECD, Bank of Japan, 2010)

Ukazatel

2006

2007

2008

2009

2010

HDP (Bln. USD) Reálný růst (%) HDP/obyvatel (USD) Nezaměstnanost (%) Míra inflace (%)

1191,1 5,2

1287,7 5,1

1344,4 2,3

1383,0 1467,0 0,2 6,1

24 661

26 574

27 658

28 500 30 200

3,5

3,2

3,2

3,6

3,7

2,2

2,5

4,7

2,8

2,8

Stejně jako pro Japonsko je i pro Koreu příznačná nízká míra nezaměstnanosti. Při zmírnění dopadu krize na zaměstnanost sehrály velkou roli krátkodobé programy vlády a dotace na podporu zaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti vzrostla jen velmi nepatrně a v roce 2010 se držela na hodnotě 3,7. Podpora sdílení jednoho pracovního místa před hromadným propouštěním ovšem za cenu nižšího počtu odpracovaných hodin a klesající nominální mzdě, vysoká úroveň ochrany pravidelných zaměstnanců, podpora malých a středních podniků v sektoru služeb jsou faktory přispívající k udržení relativně nízké úrovně nezaměstnanosti (Lall, 2010) V primárním sektoru je zaměstnáno 7,3 % pracovní síly, sektor průmyslu tvoří 24,3 % a sektor služeb 68,4 %. V současné době je cílem vlády podpora silného a stabilního růstu a vytváření pracovních příležitostí ve střednědobém horizontu. Právě reformy pracovního trhu (zvýšení míry participace žen a starších pracovníků) a opatření k oživení terciárního sektoru jsou motorem dalšího růstu. Řada reformních otázek nastává i v případě očekávaného stárnutí obyvatelstva přicházejícího


27

v nadcházejících desetiletích. Tato skutečnost vyžaduje přijetí včasných postupů, které zabrání negativním důsledkům růstu a zvýšenému tlaku na veřejné finance během demografického přechodu. (Lall, 2010) 3.2.2

Vývoj veřejného dluhu

Korejská vláda se snaží udržovat zdravé veřejné finance, proto si státní rozpočet dlouhodobě udržuje kladné saldo. Pouze v roce 2009 stimulační balíček na podporu korejské ekonomiky způsobil mírný deficit. Vývoj korejského veřejného dluhu v letech 2002 - 2012 (% HDP) 35

30

25

20

15 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 korejský dluh

Obr. 5

Vývoj korejského veřejného dluhu v letech 2002 – 2012 (OECD,2011)

S intenzivním růstem produkce, kterou korejská ekonomika zaznamenala v roce 2009, byly vládní výdaje sníženy o 4 % pro rok 2010. Z důvodů daňových škrtů proto bude omezování tempa růstu výdajů nezbytné ke snížení (na 0,5 % HDP v roce 2013) konsolidovaného rozpočtového deficitu, který činil 4 % HDP v roce 2009. To znamená omezit růst výdajů ze 7 % HDP, které bylo zaznamenané v letech 2004 – 2008 na přibližně 4 % HDP. (OECD,2010) Výše korejského veřejného dluhu (viz Obr. 5) není tak dramatická jako v Japonsku, v poměru k HDP dosahovala v roce 2010 33,5 % HDP (průměr OECD je 95 %). Prioritou korejské vlády je udržování nízké míry zadlužení vzhledem k rychlému stárnutí populace a případným nákladům na hospodářskou spolupráci se Severní Koreou. (Lall S., 2010) V posledních letech avšak prudce stoupá dluh veřejných společností, z 10 % HDP v roce 2004 na 17 % HDP v roce 2008, přestože vláda omezila případná daňová zatížení, růst by měl být držen pod přísnější finanční kontrolou. Kromě toho pokračuje korejská vláda


28

v plánu na zmenšení veřejného sektoru privatizací 18 veřejných institucí.(OECD,2010) 3.2.3

Demografický vývoj a prognózy

Počet obyvatel Korejské republiky čítal v listopadu roku 2010 48,219 tisíc, z toho 49,8 % tvořili muži a 51,2 % ženy. (Statistic Korea, 2011) Dle poslední demografické projekce uskutečněné v roce 2005 by se měl počet obyvatel mírně zvýšit do roku 2018 a dosáhnout maximální hodnoty (49,340 tisíc) a po té postupně klesat až na 42,343 tisíc obyvatel v roce 2050. (Statistic Korea, 2006) Vývoj korejské populace v letech 1970 - 2050 50 000

45 000

40 000

35 000

30 000 1970 1980 1990 2000 2005 2010 2018 2020 2030 2050 Celková populace

Obr. 6

Vývoj korejské populace v letech 1970 – 2050 (Statistic Korea,2006)

Zásadní změny v sociálně-ekonomické struktuře a především transformace Koreje, kdy se během jedné generace vyvinula z agrární společnosti vyspělá průmyslová země, mají znatelný dopad nejen na průměrný věk ale i na počet obyvatel starších 65 let. (Lall, S. 2010) Zatímco průměrný věk, který v roce 1960 byl 20 let, dosáhl v roce 2000 32 let a v roce 2030 je předpokládáno téměř 50 let. Podíl obyvatel starších 65 let, který má také zvyšující se tendenci, dosahoval v roce 2000 7 % celkové populace a v roce 2018 je očekáváno zvýšení na 14 %, ve srovnání s Spojenými státy, kde tento přechod trval 71 roků a ve Francii 115 let, dochází v Koreji k nejrychlejšímu demografickému přechodu v rámci zemí OECD. Ten je současně doprovázen odklonem od tradiční péče dětí o jejich starší rodiče a spoléháním se na veřejné důchodové systémy, které se nacházejí ve většině vyspělých zemí. Do roku 2050 je očekáváno téměř čtyřnásobné zvýšení


29

z 11 % v roce 2010 na 38,2 % obyvatel starších 65 let vlivem odchodu do důchodu silných populačních ročníků. (Jones, R.S., 2008) 6 5 4 3

Míra porodnosti

2 1

19 60 19 70 19 80 19 90 20 00 20 10 20 20 20 30 20 40 20 50

0

Obr. 7

Vývoj míry porodnosti v letech 1960 – 2050 (Statistic Korea, 2006)

Míra porodnosti (Obr. 7), která je označovaná za bezprecedentní fenomén, neboť se pohybuje na úrovni 1,2 a mezi zeměmi OECD je nejnižší, zaujímá taktéž klesající trend. Od roku 1960, kdy na jednu ženu připadlo průměrně 6 dětí, v roce 1983 už klesla míra porodnosti pod reprodukční úroveň a v roce 2000 představovala 1,5 dětí na jednu ženu. I zde sehrály velkou roli měnící se společenské hodnoty6 a zvyšování účasti žen na trhu práce. Rapidní pokles o 25 % mezi roky 2000 – 2005 na hodnotu 1,08 je částečně připisován finanční krizi v roce 1997.7 Protože pouze 1 % dětí se rodí mimo manželství, je porodnost determinována právě jím, potažmo věkem vstupu do manželství, který byl v roce 2005 27,7 let8. Podle průzkumu by korejské ženy chtěli průměrně 2,3 dětí, ale fakticky se rodí o více než jedno dítě méně. (Jones R. S., 2008) Mezi faktory, které odrazují od několikanásobného rodičovství se řadí vysoké náklady na výchovu a to především náklady na vzdělání, skloubení výchovy a zaměstnání, nedostatek vhodného bydlení. Korejské populační prognózy předpokládají zvýšení míry porodnosti v roce 2030 na 1,3 a tato hodnota by měla

V roce 1962 byl implementována politika pro plánování rodiny s cílem snížit porodnosti a významně přispěla k jejímu rychlému poklesu. 7 Řada studií zjistila, že vyšší míra nezaměstnanosti snižuje porodnost z důvodů nejistoty příjmů. 8 Došlo k mírnému zvýšení věku vstupu do manželství z 25,5 v roce 1990 a to především vlivem vysokoškolského vzdělání. 6


30

přetrvat do roku 2050.9 Přesto si vláda stanovila za cíl průměrnou hodnotu OECD 1,6 do roku 2020. Za tímto účelem vláda v roce 2005 zavedla politiky stimulující porodnost. (Jones R.S, 2008) Změny ve věkové struktuře korejské populace v letech 1970-1950 100% 80% 65 +

60%

15 - 64 40%

0 - 14

20% 0% 1970 1980 1990 2000 2005 2010 2018 2020 2026 2030 2050

Obr. 8 2006)

9

Změny ve věkové struktuře korejské populace mezi roky 1970 – 2050 (Statistic Korea,

Statistic Korea, 2006

Analýza penzijních systémů

31

4 Analýza penzijních systémů Obsahem této kapitoly je popis penzijních systémů, který je zaměřen nejen na současnou podobu ale i na jeho vývoj, který se orientuje především na v minulosti realizované reformy. Současná podoba penzijního systému charakterizuje jednotlivé parametry.

4.1 Japonsko Penzijní systém v Japonsku vznikal postupnými úpravami, které ovlivnily především demografické a ekonomické faktory charakterizované klesající porodností, prodlužující se střední délkou života a vystřídáním hospodářského růstu recesí. Vysoký ekonomický růst a příznivá demografická situace v průběhu 50. 60. let 20. století byly předpoklady, které umožnily vytvořit průběžně financovaný penzijní systém. Zákony o veřejném penzijním systému současně zavázaly vládu každých pět let provádět pojistně matematické přepočty a demografické projekce, proto mohla včas reagovat na sociální a ekonomické změny prostřednictvím pravidelně uskutečňovaných reforem. Jeho vývoj až do dnešní podoby zahrnující hlavní a podstatné úpravy je popsán v následujícím textu. Poslední zásadní reformy, které významně zlepšily fiskální podmínky penzí, byly uskutečněny v roce 2000 a 2004. 4.1.1

Vývoj penzijního systému

První penzijní systém na území Japonska vytvořený pro vojenský personál se datuje do roku 1890, později byl rozšířen pro státní úředníky. Systém byl financován prostřednictvím vládních příjmů a nevyžadoval žádné individuální příspěvky. Starobní důchody byly od samého začátku velkorysé a jejich výše závisely na základě posledního platu. (Takayama,N. 2001) První důchodový systém s širokým pokrytím byl vytvořen v roce 1942 jako zaměstnanecký penzijní systém (Employees’ Pension Insurance - EPI) pro zaměstnance soukromého sektoru. Strukturu penzijního systému tvořil pouze jeden stupeň a to poměrná část zakládající se na výši platu. V roce 1954 byl EPI upraven rozdělením na dvě části, pevnou část a již výše zmíněnou poměrnou část. Pevná část měla sloužit k pokrytí standardních životních nákladů bez ohledu na to, kolik osoba přispívala do systému a poměrná část zajišťovala pobírání úplného důchodu, pokud zaměstnanec přispíval platil pojistné po dobu dvaceti let. V počátečních fázích EPI nebyla úroveň dávky nijak vysoká a velký význam nabývaly penzijní dávky poskytované zaměstnavateli. (Takayama, N. 2001) V letech 1942 – 1944 byla příspěvková sazba zvýšena z počátečních 6,4 % na 11 % v důsledku rozšíření pokrytí a zlepšení úrovně dávek. Po druhé světové válce byla z důvodu vysoké inflace snížena na 3 %. (Sakomoto, J. 2005) V roce 1961 byl vytvořen Státní penzijní systém (National Pension System NPS) pro osoby samostatně výdělečně činné a osoby pracující v zemědělství


32

a příbuzných oborech, neboť se povinnost platit pojistné na tyto osoby v minulosti nevztahovala. Vzhledem k odlišnému způsobu práce a příjmů osob zahrnovaných v EPI a v NPS, byla pochopitelně pro každý systém vytvořena jiná metoda plateb pojistného i výplat důchodů. (Kabe T., 2006) Ekonomický růst v 60. a 70 letech byl taktéž důsledkem pro postupné zvyšování vyplacených důchodových dávek, náhradový poměr byl zvýšen na 40 % a je zvýšení pokračovalo na 60 %, zároveň došlo ke zvýšení příspěvkové sazby z 3 % na 7,8 % a byl zaveden systém indexace podle indexu spotřebitelských cen (CPI). Tato opatření umožnila vyrovnat životní úroveň důchodců a zvýšit jejich kupní sílu. (Sakomoto J.,2005) Reforma v roce 1985 K podstatným úpravám v penzijním systému došlo při jeho reformě v roce 1985, zároveň byl od tohoto roku v nadcházejících letech opakovaně měněn za účelem jeho udržitelnosti. Důvodem pro nové úpravy byla stabilně se zvyšující průměrná délka života ve věku 65 let, která nepříznivě ovlivnila financování důchodů, současně systém reagoval na přechod od vysokého hospodářského růstu ke stabilnímu. (Sakomoto J., 2009) Zásadní změnou bylo vytvoření společného národního základního penzijního systému (Basic Pension System). Všechny veřejné důchody byly finančně a ze zákona integrovány do prvního stupně - pevná část určující základní důchod (Basic Pension). Tímto ustanovením byla posílena finanční stabilita veřejných důchodů tím způsobem, že zmenšila citlivost na demografické změny napříč odvětvími. (Kabe T., 2006) Mezi další reformní kroky patří: • vznik nároku na základní důchod pro nepracující manželku, jejíž manžel přispívá do EPI, aniž by musela do penzijního systému hradit příspěvky; současně s tímto opatřením vznikla třetí kategorie pojištěných osob soustřeďujících právě nepracující manželky a bylo vymezeno komplexní právo žen na důchod, • povinnost přispívat do EPI bylo rozšířeno i pro společnosti s méně než 5 zaměstnanci, • došlo k zavedení postupného zvyšování věku odchodu žen do důchodu z 55 do 60 let (do roku 2000), • byl zvýšen počet let přispívání z 25 na 40 k získání plného národního důchodu. (Kabe T., 2006) V roce 1989 byla provedena další reforma, která ukládala povinnost studentů přispívat do systému. Současně byl založen Národní penzijní fond (National Pension Fund) a došlo ke zmírnění podmínek pro vznik penzijních fondů. (Sakomoto J., 2009) Důvodem následující reformy v roce 1994 se mimo růstu dlouhověkosti přidala i klesající porodnost. Byl posunut věk nároku na pevnou část důchodu EPI od 60 let do 65 let do roku 2013. Současně systém indexace dávek byl změněn z hrubé mzdy na čistou mzdu. (Takyama,N. 2001)


33

Reforma v roce 2000 Aktualizované prognózy vývoje počtu obyvatel poukázaly na hodnotu míry porodnosti 1,61, čímž bylo započata řada dalších reforem, které se zaměřily na dlouhodobou finanční udržitelnost a stabilizaci penzijního systému a zajištění udržitelné úrovně příspěvků do důchodového systému. Nové reformy byly provedeny v těchto krocích: • akruální sazba pro poměrnou část důchodu EPI byla snížena z 0,75 % na 0,71 %, • součástí této reformy byl přesun k indexaci podle CPI pro pevnou i poměrnou část důchodu po 65 letech od roku 2000, tento posun přinesl během let značný vliv na snížení celkového důchodu, • pracovníci ve věku mezi 65 – 69 let, na které se vztahuje systém EPI a platí pojistné, je jejich důchod snížen v závislosti na výši platu, na základní důchod se toto pravidlo nevztahuje, • současně došlo ke zvýšení nároku na poměrnou část důchodu EPI od 60 do 65 let do roku 2025 pro muže a do roku 2030 pro ženy, • reforma rozšířila i osvobození pro platby pojistného pro třetí kategorii za podmínky, že žena odešla na mateřskou dovolenou; rovněž byl zaveden mimořádný platební systém pro studenty s odkladem platby příspěvků na maximálně 10 let, 10 • plánované 50 % snížení příspěvků pro nezaměstnané, od FY 2002, hlavně pro nízko-příjmové skupiny, BP bude vyplacen ve výši 2/3 celkové částky. (Sakomoto J., 2009) Reforma v roce 2004 Vzhledem k demografickým projekcím, které byly zveřejněné v lednu 2002 prokazující pokles porodnosti a klesající míru úmrtnosti, došlo k diskuzi udržitelnosti penzijního systému a následně k realizaci reformních kroků. (Sakomoto, J. 2005) Zásadní změnou byla metoda indexace, přičemž před reformou byla výše důchodu indexována podle míry růstu disponibilního příjmu pro příjemce, kterým je méně než 65 let a podle zvýšení indexu spotřebitelských cen pro příjemce, kterým je více než 65 let. Nová metoda indexace inspirovaná podle švédského vzoru byla upravena tak, aby zohlednila změny v počtu účastníků penzijního systému a růstu střední délky života. Upravená indexace postupně snižuje výši úrovně dávek, která je vyjádřena náhradovým poměrem. Ten by měl být snížen z 59,3 % v roce 2004 na 50,2 % v roce 2023, a zároveň by neměl klesnout pod 50 %. Od roku 2023 se modifikovaná metoda indexace vrátí k původní. (Sakomoto J.,2005) Důchodový systém byl změněn dále v těchto krocích: 10

Takayama, 2001


34

• pro obnovení finanční stability byla zvýšena měsíční příspěvková sazba v programu EPI o 0,354 % každý rok, aby bylo v roce 2017 dosaženo sazby 18,3 %, tato míra udrží důchodové dávky těsně nad 50 %, jak je uvedeno výše, • paušální příspěvek v programu NP se zvyšuje každoročně o 280 JPY a v roce 2017 má být dosaženo výše měsíčního příspěvku 16 900 JPY, • sazba národní dotace na základní penzi byla zvýšena ze třetiny na polovinu prostřednictvím změn ve výši daní, • součástí reformy bylo osvobození od placení příspěvků po dobu mateřské dovolené do 3 let věku dítěte, zároveň se osvobozené období zahrnuje do výpočtu výše dávek. (Sakomoto J., 2005) Přizpůsobení důchodového systému na měnící se životní styl japonského obyvatelstva, zejména žen, byl taktéž otázkou reformy. V důsledku stagnující ekonomiky se snížila možnost běžného zaměstnání a rychle rostoucím se stala práce na částečný úvazek, především mladých lidí. Nicméně, zaměstnavatelé ani vládní strany nezařadily do reformního zákona placení pojistného právě z částečných úvazků, které by k finanční stabilitě přispěly. (Sakomoto J., 2005) 4.1.2

Současná podoba penzijního systému

Penzijní systém v Japonsku má charakter univerzálního, průběžně financovaného (PAYG), dávkově definovaného (DB) veřejného penzijního systému, který je doplněný jednotlivými soukromými penzijními plány. (Edison et al., 2004) Důchodový systém je tvořen dvěma hlavními stupni, přičemž první stupeň představuje Národní důchod (National Pension - NP), ve kterém je přihlášen každý pojištěný a druhý Zaměstnanecké důchodové pojištění (Employee Pension Insurance – EPI) soustřeďující osoby pracující v soukromém sektoru a množstvím malých vzájemných penzijních plánů pro zaměstnance ve veřejném sektoru, učitele a pracovníky soukromých škol (Mutual Aid Pension - MAP). Pojištěné osoby jsou rozděleny do tří kategorií podle druhu povolání následovně: • první kategorie soustřeďuje osoby samostatně výdělečně činné, osoby pracující v zemědělství, lesnictví a příbuzných oborech a studenty, • ve druhé kategorii se nachází všechny osoby pracující ve veřejném a soukromém sektoru, • třetí kategorie pojištěných osob zahrnuje nepracující manžele osob nacházejících se v druhé kategorii. (MHLW, 2008) Platby pojistného i výplaty dávek jsou rovněž rozděleny podle výše popsaných kategorií, ale současně podle toho, který režim se jich týká.


35

Pokrytí11 Jak je zmíněno výše NP se vztahuje na všechny obyvatele Japonska ve věku 20 – 60 let a poskytuje tzv. základní důchod (Basic Pension). Pro osoby uvedené v první kategorii a třetí kategorii je BP jediný příjem ve stáří. EPI se vztahuje na osoby zaměstnané v soukromém sektoru, do NP tyto osoby patří automaticky. EPI poskytuje důchod spjatý s výdělky, který je rozdělený na dvě části – paušální a poměrnou část. Platby příspěvků První kategorie osob přispívá měsíčně pevnou částku pojistného ve výši 15.100 JPY do NP. Osoby zaměstnané v soukromém sektoru přispívají 15.704 % (sazba pro rok 2009) na základě výše hrubého platu (pojistné hradí rovnoměrně zaměstnanec a zaměstnavatel) do NP a EPI, přičemž se sazba zvyšuje každoročně o 0,354 %. Pokud se zaměstnanci z EPI částečně vyvázali a zvolili si některý z dobrovolných zaměstnaneckých plánů, platí příspěvky ve výši od 5,44 % do 5,77 % z hrubého měsíčního příjmu. Výše minimálního měsíčního příjmu pro platby příspěvků je 98.000 jenů a maximální 620.000 jenů. (MHLW, 2010) Osoby ze třetí kategorie sami neplatí žádné pojistné, ale je hrazeno prostřednictvím zaměstnavatele manžele do EPI nebo vzájemného penzijního plánu, nicméně důchod je vyplácen z NP. Jeho výše i podmínky pro dobu přispívání jsou stejné jako pro pojištěné v první kategorii. (MHLW, 2010) Zaměstnavatelé osob, které jsou na mateřské dovolené, jsou osvobozeny od placení pojistného po dobu jednoho roku. Dávky Důchodová dávka je složena ze dvou částí. První část tvoří tzv. základní penze (Basic Pension). Tento důchod se vztahuje na všechny účastníky NP. Další část důchodové dávky tvoří důchod spjatý s výdělky tzv. EPI důchod a ten je rozdělen na paušální část a poměrnou část (část odvíjející se od příjmů). BP je vyplacena od věku 65 let s minimálními příspěvky 25 let, nárok na plnou BP vyžaduje 40 let příspěvků. Důchod je stanoven pevnou částkou a výše plného důchodu je 792.100 JPY za rok tj. 66.008 JPY za měsíc, (odpovídá přibližně 15,8 % průměrného výdělku). BP je plně indexovaná a vyplácí se jednou za dva měsíce. Věk nároku na EPI důchod se postupně zvyšuje pro paušální část z 60 let na 65 let (mezi roky 2001 – 2013 pro muže a mezi roky 2006 – 2018 pro ženy) a pro poměrnou část se taktéž zvyšuje na 65 let (do roku 2025 pro muže a do roku 2030 pro ženy). Od FY 2003 byl základ pro výpočet penze rozšířen i na bonus, proto akruální míra byla snížena na 0,5481. Paušální část dávky závisí na roku narození. V roce 2008 se pohybovala mezi 1676 a 3143 JPY za měsíční příspěvky. Je vyplácená pouze důchodcům mezi 62 – 64 let a tato dávka bude vyřazena pro muže do roku 2013.

11

ISSA, 2011b


36

Poměrná část dávky je daleko nejdůležitější. Do konce FY 2002 byla akruální míra stanovena na 0,71 (s výjimkou bonusů), od FY 2003 byl základ pro výpočet penze rozšířen i o bonus, proto byla akruální míra snížena na 0,5481. Strop na výdělky podléhající příspěvkům je 620.000 JPY měsíčně, tedy 149 % průměrného měsíčního příjmu. EPI penze je stejně jako BP vyplácena každé dva měsíce. (MHLW, 2008) Předčasný odchod do důchodu – do roku 2001 byl odchod do důchodu v 60 letech, před dosažením 65 let nebude možno využívat plného důchodu. Předčasný důchod je možno ve snížené podobě využít v obou programech – základní i důchod spjatý s výdělky. Výhoda je snížena za každý měsíc o 0,5 % předčasného odchodu do důchodu tj. o 6 % ročně. Jednotlivci mohou nárokovat paušální složku EPI mezi roky 60 – 65 let. Důchod je indexován podle čistých průměrných výdělků, dokud důchodce dosáhne věku 65 let a po 65 let podle cenové indexace. (MHLW, 2008) Odložený důchod – pokud se pracovník rozhodne po dosažení důchodového věku nadále pracovat bude mu poskytnut tzv. odložený důchod. Odklad zvyšuje penzijní dávky o 0,7 % za každý měsíc, tj. o 8,4 % ročně. Od roku 2006, kombinace práce a penze ve věku 65 let a v dalších letech, je možná pokud celkový příjem (důchod i výdělek) nepřesáhnou 480.000 JPY za měsíc. Polovina přebytku nad tento limit bude snížena z plného EPI důchodu, ale základní důchod bude vyplacený v plné výši. Od dubna 2007, je snížení uplatněno také na pracovníky starší 70 let, ovšem ti nemusí platit příspěvky. (MHLW, 2008) Součástí EPI důchodu je i tzv. přidaný důchod, který zohledňuje počet členů domácnosti. Ročně je za manželku, jejíž věk nedosáhl 65 let, vypláceno 227.900 JPY, také 227.900 JPY ročně za každé z prvních dvou dětí a 75.900 JPY ročně za každé další dítě do konce fiskálního roku v němž dítě dosáhne 18 let. (MHLW, 2008) 4.1.3

Penzijní systémy pro zaměstnance veřejného sektoru

Vedle veřejného důchodového systému existují v Japonsku ještě 3 důchodové systémy určené pro zaměstnance veřejného sektoru (MAP) - zaměstnanci centrální vlády, místní vlády a učitele a pracovníky škol. Zaměstnanci veřejného sektoru přispívají z měsíčního platu včetně bonusů v rozmezí od 12,230 % do 15,154 % v závislosti na druhu penzijního plánu, příspěvek se dělí rovnoměrně mezi zaměstnance a zaměstnavatele. Jejich platby směřují do NP a MAP. Stejně jako zaměstnanci soukromého sektoru mohou využít dobrovolných důchodových plánů, které jsou nad rámec NP a MAP. Věk odchodu do důchodu je stanoven na 65 let a průměrná výše důchodu je 229.000 JPY za měsíc, přibližně 70 % průměrného měsíčního příjmu. Stejně jako EPI, je výše důchodu závislá na počtu let přispívání. (MHLW, 2008) 4.1.4

Zaměstnanecké penzijní plány

Japonské firmy již tradičně nabízí svým zaměstnancům dobrovolné penzijní plány. Od zavedení veřejných důchodových systému, používaly firmy tyto dů-


37

chody k přilákání zaměstnanců, avšak nyní spolu s veřejným důchodovým systém slouží jako část zajištění příjmu ve stáří. (NIPP, 2011) Zaměstnanecké důchodové pojištění je poskytováno ve formě důchodových balíčků, v současné době tuto možnost nabízí 83,9 % všech firem. Ty můžou mít podobu jednorázové paušální částky, doživotního důchodu nebo časově omezeného důchodu, nebo kombinaci obojího. I přesto, že důchod postupně šíří svůj podíl, tradiční paušální částka při výběru důchodové penze dominuje. (NIPP, 2011) Firemní důchodové systémy prošly v roce 2000 zásadní reformou v souladu se zavedením mezinárodních účetních standardů. Do té doby byly všechny dávkově definovaného charakteru, od roku 2001 došlo k zavedení DC penzijního systému, který je dostupný nejenom firmám ale i OSVČ. Mezi DB systémy řadíme EPFs a od daní osvobozené TPQ, DC se rozdělují na individuální a kolektivní. Důchodové příspěvkové plány Zaměstnavatelé mohou zřídit penzijní příspěvkové plány, které nepodléhají žádnému schválení státním orgánem. Plány jsou vytvořeny prostřednictvím rezervy a poskytují se jednorázově při odchodu do důchodu. Jedná se o velmi preferovanou formu důchodových dávek, to je patrné i z toho, že 47,5 % z celkových japonských firem používají tento typ důchodové dávky. Úroveň důchodu závisí na každém pracovišti, obvykle se jedná o 39 – 46 měsíčních platů pro zaměstnance, kteří odpracují všechny povinné roky (38 měsíců – absolventi vysokých škol, 42 měsíců – absolventi středních škol). (NIPP, 2011) EPFs (Employess´ Pension Funds) Firmám, které zaměstnávají více než 500 zaměstnanců, je povoleno zřídit EPF. V současné době této možnosti využívá více než třetina firem (36 %). Fond je nastaven tak, aby dovršil veřejné důchodové zajištění vyšší úrovní dávek. Je založený na příspěvcích ze strany zaměstnavatelů a zaměstnanců (1,6 – 1,9 % z příjmů). EPI a EPF jsou úzce spjaty a některé části jsou řízeny prostřednictvím EPI, znamená to tedy, že má kvazi-veřejný charakter. EPFs využívají daňového zvýhodnění a úzce jsou regulovány vládou. (ISSA, 2008) Fondový typ DB a smluvní typ DB Tyto plány jsou stanoveny jednotně nebo skupinou zaměstnavatelů. V případě fondového typu jsou realizovány prostřednictvím zřízení zaměstnaneckého penzijního fondu. Strukturou je podobný EPFs, ale nenahrazují důchodové dávky EPI, jsou pouze doplňkem k EPI. Smluví typy vznikají prostřednictvím smlouvy s bankou nebo životní pojišťovnou. (ISSA, 2008) Každý z obou plánů je provozován na základě důchodové smlouvy uzavřené mezi přispívajícím zaměstnavatelem a zaměstnanci a musí být upraveny pravidla, sazby příspěvků, podmínky penzí a struktura dávky. Nezbytností je získání souhlasu MHLW o jeho zřízení. (NIPP, 2011)


38

TQP (Tax Qualified Pension) Daňově kvalifikované penzijní plány, jsou daňově uznatelné a poskytují důchodové dávky na základě důchodové smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem a bankou nebo životní pojišťovnou. Odpovědnou je vnitrostátní daňová agentura (NTA) a přispívající zaměstnavatel musí získat souhlas pro smlouvu. Od roku 2001 jsou tyto plány zrušeny, do konce FY 2012 musí být stávající plány přeměny na jiné podnikové penzijní plány. (ISSA, 2008) DC penzijní systém Od roku 2001 fungují nově zavedené DC penzijní systémy. Vzhledem ke skutečnosti, že se tradiční japonský vzor celoživotního zaměstnání rozpadá, byly DC systémy přivítány, jak ze strany zaměstnanců, tak ze strany zaměstnavatelů. Firmy si uvědomují obrovské břemeno budoucích výplat důchodů, které jsou podle nového účetního standardu označovány jako závazky. Nadto v důsledku recese ekonomiky, podniky trpí nízkou návratností svých prostředků. DC systémy, ve kterých jsou budoucí platby spojené s investiční výkonností fondů narozdíl od DB systémů, ve kterých jsou platby stanoveny na začátku. Jednou z výhod DC systému je jeho přenositelnost z jedné firmy do druhé. (IPSS, 2011) DC systémy jsou dvojího typu - individuální a kolektivní. Individuální jsou navrženy pro OSVČ jako dobrovolný systém důchodového pojištění, platby pojistného si účastníci hradí sami. Kolektivní jsou zřízeny pro zaměstnavatele a jedná se o druh podnikového důchodu, pojistné hradí zaměstnavatel. (IPSS, 2011) 4.1.5

Penzijní fondy

GIPF (Government Investment Pension Fund) Režim EPI a NP byl od svého zavedení financován příspěvky od účastníků penzijního systému. S postupným zvyšováním příspěvkové sazby rostly i nakumulované rezervy v fondech, přestože systém stále spoléhá na průběžné financování. Nakumulované prostředky byly povinně předány do svěřeneckých fondů do FY 2000. Staly se finančními zdroji pro kolektivní investování a významně přispěly ke konsolidaci hospodářské infrastruktury, která byla zničena během 2. světové války a na realizaci rychlého ekonomického růstu v 60. letech. (Sakomoto, 2005) Dnes zastává místo největšího fondu na světě. 4.1.6

Udržitelnost

Demografický vývoj představuje vážný problém pro dlouhodobou fiskální udržitelnost, v japonském kontextu se jedná o faktory jako jsou nejdelší naděje dožití na světě, velmi nízká porodnost či nevýznamný podíl migrace (viz 3.1.3). Reformní kroky provedené v minulosti, jejímž cílem byla dlouhodobá stabilita byly neúspěšné z toho důvodu, že prognózy obyvatelstva předpokládaly zvýšení míry porodnosti v následujících letech, ovšem jak se ukázalo ex post, porodnost soustavně klesala.


39

Obr. 9 Udržitelnost japonského důchodového systému před reformou v roce 2004 (Edison et al, 2004)

Obr. 10 2004)

Udržitelnost japonského důchodového systému po reformě v roce 2004 (Edison et al,

Prognóza z roku 2002, na které jsou založeny reformní kroky z roku 2004 (viz. kapitola 4.1.1), předpokládá ve své střední variantě porodnost 1,39 do roku 2050. Odhady naznačují, že reforma sníží primární deficit důchodového systému na rovnovážnou úroveň a do roku 2050 by měl deficit dosáhnout 2 % HDP (ve srovnání s 5 % HDP před reformou). Nízká varianta očekává míru porodnosti na hodnotě 1,1, což by zvýšilo deficit na 2,5 HDP v roce 2050. Následné demografické prognózy velmi optimisticky očekávají postupný návrat k úrovni 2,1 mezi roky 2050 - 2150. (Edison et al., 2004)


40

4.2 Korea Korejský penzijní systém byl založen až v roce 1988 a relativně úplného pokrytí bylo dosaženo v roce 1999. Systém z počátku svého vývoje poskytoval 70% náhradový poměr s příspěvkovou sazbou 3 %, ovšem tato nevyvážená struktura dávek a příspěvků zapříčinila finanční neudržitelnost penzijního systému v budoucnosti. Za tímto účelem byl systém již dvakrát reformován, nicméně další změny jsou nevyhnutelné. 4.2.1

Vývoj penzijního systému

První penzijní systém na území Koreje byly zřízen v roce 1960 a zahrnoval pouze státní zaměstnance. O 3 roky později vznikl systém pro vojáky z povolání a v roce 1975 byl vytvořen penzijní systém pro pracovníky soukromých škol. (Bateman, 2007) Národní penzijní systém (National Pension System – NPS), tedy systém s rozsáhlým pokrytím, byl zaveden v roce 1988, avšak historie jeho vývoje se datuje do prosince roku 1973, kdy vláda schválila první sociální zákon jehož úmyslem bylo zavedení důchodového systému pro celou populaci v následujících letech. V té době lidé ve věku 65 let a starší tvořili pouze 3,3 % z celkového počtu obyvatel a tradiční a dostatečná podpora starších rodinných příslušníků odstranila veškeré sociální tlaky na jeho zavedení. (Kim, Stewart 2011). V důsledku ropných šoků v letech 1973 – 74 a následnou ekonomickou recesí, která způsobila velkou nezaměstnanosti a inflaci, vznik důchodového systému nebyl možný a došlo k jeho odložení. (Yang, 2002) V první polovině 80. let se sociálně-ekonomické prostředí stalo daleko příznivějším pro přijetí veřejného důchodového systému. Korejská ekonomika opět vstoupila do fáze růstu, stabilizovala svoji cenovou hladinu a generace baby boomu vstoupila na pracovní trh. Reakcí na tyto skutečnosti v kontextu důchodového systému byla modifikace výše uvedeného zákona v roce 1986, jež zaručoval přijetí veřejného důchodového systému s širokým pokrytím od ledna 1988. (Yang, 2002) První skupinou, kterou systém od roku 1988 zahrnoval byly pouze firmy s více než 10 zaměstnanci ve věku od 18 do 60 let, tedy přibližně 30 % pracovní síly. V následujících letech docházelo k postupnému rozšíření: • od roku 1992 se stal systém povinným i pro společnosti s pěti a více zaměstnanci, • v roce 1995 zahrnoval osoby samostatně výdělečně činné ve venkovských oblastech a pracující cizince, • v roce 1999 systém pokrýval osoby samostatně výdělečně činné v městských oblastech a firmy s méně než 5 zaměstnanci, čímž bylo dosaženo univerzálního pokrytí. (Bateman, 2007)


41

V průběhu 90. let byl NPS částečně dávkově definovaný a jeho struktura byla následující: • příspěvková sazba při zavedení NPS dosahovala 3 % a postupně byla zvyšována na 6 %, • náhradový poměr byl 70 % pro osoby, které přispívali 40 let, • minimální důchodový věk byl stanoven na 60 let a k získání důchodu bylo zapotřebí 15 let pojištění, • starobní důchod byl vyplacen podle cenové indexace. (Bateman, 2007) V té době z téměř 3 milionů Korejců starších šedesáti let získalo podporu ze veřejného důchodového systému méně než 5 %. Jiní se spoléhali na vlastní příjmy a podporu rodiny. Nicméně, tato vysoká úroveň dávky vyžadovala příspěvkovou sazbu 22 - 24 %, která je mnohem vyšší než původní sazba. Pokud by tato nevyváženost mezi příspěvky a dávkami trvala i nadále, fond by byl pravděpodobně vyčerpaný do roku 2031. (Bateman, 2007) Reforma v letech 1998 – 2004 Politiky reforem v pozadí Asijské měnové krize v letech 1997 - 98 upřednostňovaly zejména parametrické úpravy, přestože měly vyřešit otázky dlouhodobé finanční udržitelnosti NPS, efektivního řízení rychle rostoucího rezervního fondu, problémů skýtajících plánované rozšíření pokrytí a nedostatku vazeb v rámci penzijních systémů vyžadujících radikální a strukturální změny. I přestože rada pro důchodovou reformu systémové změny navrhla, společným konsensem byly přijaty doporučení upravující pouze tyto parametry: • zvýšení věku nároku na starobní důchod od roku 2013 z 60 na 65 let do roku 2033, ve stejném časovém horizontu i zvýšení věku na předčasný starobní důchod z 55 na 60 let, • snížení náhradového poměru ze 70 % na 60 %, • snížení nároku na předčasný důchod z 15 na 10 let. (Bateman, 2007) Úspěšným reformním krokem bylo zavedení nultého pilíře, tedy nepříspěvkového testovaného důchodu pro současné seniory starších 65 let. Stávající systém NPS tyto skupiny osob dostatečně nepokrýval a v důsledku Asijské měnové krize byla jejich životní úroveň velmi snížena. Míra chudoby osob starších 65 let se postupně zvyšuje a v době reforem dosahovala přibližně 20 %. Výše důchodu byla 5 % průměrného měsíčního platu a pokrývala přibližně 60 %. V dalších letech by mělo být dosaženo 70% pokrytí a dávka by se měla zvyšovat na 10 %. V tomto kontextu byly položeny základy moderního sociálního státu. (Bateman, 2007) Prostřednictvím uskutečněných reforem byla zvýšena odolnost NPS, ale nebyla vyřešena jeho finanční udržitelnost, která snížila vyčerpání fondových rezerv do roku 2047. (Bateman, 2007)


42

Reforma v roce 2007 I přes reformní kroky uskutečněné v minulosti čelil korejský důchodový systém dlouhodobé finanční nestabilitě a problémům mezigenerační nespravedlnosti způsobených nerovnováhou důchodových dávek a příspěvků. Cílem nových parametrických opatření bylo zmírnění nestability jako příprava na očekávané stárnutí obyvatelstva. (Moon, 2009) Prioritním faktorem, který měl zajistit onu finanční udržitelnost, bylo snížení náhradového poměru na 50 % od roku 2008, a po té každoročně o 0,5 % až na dosažení 40% náhradového poměru v roce 2028, avšak při zachování 9% příspěvkové sazby. Dále byly upraveny podmínky pro pobírání předčasného důchodu, který je možno pobírat 5 let před starobním důchodem (nyní ještě ve věku 55 let), za každý rok předčasného důchodu se výše důchodové dávky snižuje o 6 % (původní sazba byla 5 %). Systém nově zavedl možnost odloženého důchodu, který za každý měsíc nad rámec důchodového věku zvyšuje penzi o 0,5 %, tj. 6 % za každý rok. Na podporu porodnosti bylo zavedeno osvobození od placení příspěvků po dobu mateřské dovolené a po ukončení povinné vojenské služby. (Moon, 2009) Z pohledu relativně dlouhodobého udržitelnosti byla reforma významná, protože odložila vyčerpání příspěvků do roku 2060. (Hong, 2009) Jiné hledisko hodnocení nabízí Yang (2008), který označuje reformy za nevyhovují, namísto systémových změn, které jsou pro zajištění fungování penzijního systému v dlouhodobém časovém horizontu nevyhnutelné. 4.2.2

Současná podoba penzijního systému

Korejský vnitrostátní důchodový systém (National Pension Scheme - NPS) byl zavedený poměrně nedávno a ve srovnání s veřejnými důchodovými systémy vyspělých sociálních států v západním světě je NPS relativně mladý program. Je dávkově definovaný (DB) a částečně fondově financovaný penzijní systém, který se vztahuje na osoby ve věku od 18 do 60 let bez ohledu na výši jejich příjmů i druhu povolání. Výjimka se vztahuje pouze na vojenský personál, státní zaměstnance a učitele a pracovníky soukromých škol, pro které jsou vytvořeny samostatné penzijní systémy. Veřejný důchodový systém tvoří jeden pilíř, který integruje základní důchod a důchod odvíjející se od příjmů. (Kim,Stewart 2011) Pokrytí Dle klasifikace National Pension Servise (2010) jsou pojištěné osoby rozděleny na povinně pojištěné osoby a dobrovolně pojištěné osoby. Povinně pojištěné osoby tvoří dvě skupiny (osoby pojištěné na základě pracoviště a individuálně pojištěné osoby) a osoby pojištěné na základě dobrovolnosti tvoří taktéž dvě skupiny (dobrovolně pojištěné osoby a dobrovolně a trvale pojištěné osoby). • Osoby pojištěné na základě pracoviště – tato kategorie zahrnuje všechny zaměstnance a zaměstnavatele, kdy placení jejich příspěvků se mezi ně rozděluje rovnoměrně. V současné době příspěvek tvoří 9 %, přičemž polovinu


43

hradí zaměstnavatel a polovinu zaměstnanec. Pokud je pracovník mladší než 18 let, může se podílet na NPS pouze s výhradním souhlasem zaměstnavatele. • Individuálně pojištěné osoby – tato skupina pokrývá osoby samostatně výdělečně činné, nepracující osoby ve věku 18 – 27, kteří zaplatili alespoň jeden měsíční příspěvek a nepracující osoby ve věku 27 a starší. V současné době činí výše jejich příspěvků 9 % z přiznaných příjmů. Od roku 2007 do konce roku 2014 zemědělci a rybáři, kteří spadají do této skupiny, mají dotovanou až jednu polovinu příspěvku vládou. • Dobrovolně pojištěné osoby – týká se osob, které nepodléhají povinnému pojištění, ale získávají statut pojištěného na vlastní žádost. • Dobrovolně a trvale pojištěné osoby – zahrnuje osoby, které dosáhly věku 60 let, ale jejich pojistné období je kratší než 20 let, týká se i zvláštních povolání (horníků, rybářů)12, kteří mají nárok na důchod po dosažení věku 55 let. Platby příspěvků Výše příspěvku se počítá ze standardního měsíčního příjmu podle příspěvkové sazby, avšak částka měsíčního příjmu může být minimálně 230.000 KWN, ale nesmí přesáhnout 3.680.000 KWN, minimální měsíční platba příspěvků je 20.700 KWN a maximální je 331.200 KWN. Standardní měsíční příjem je nejenom základem pro výpočet příspěvků, ale je také důležitým faktorem pro výpočet výše důchodů. Výše příspěvku je pro všechny osoby 9 %, pouze v případě osob pojištěných na základě pracoviště hradí polovinu sazby zaměstnanec a druhou zaměstnavatel. (National Pension Servise, 2010) Jelikož kritériem pokrytí není výše příjmů, v případě, že pojištěná osoba nemůže platit příspěvky z důvodu neexistence příjmů nebo velmi nízkých příjmů, může být od placení příspěvků osvobozena namísto ztráty statutu pojištěného. Jedná se o osoby, které ukončili podnikání, ztratili zaměstnání, byl jim pozastaven provoz živnosti, z důvodů školní docházky nebo pokud slouží armádě či jsou ve výkonu trestu. (National Pension Servise, 2010) Dávky Nárok na úplný starobní důchod mají lidé, kteří dosáhli šedesáti let za předpokladu, že přispívali 20 nebo více let. Předčasný starobní důchod lze pobírat ve věku 55 let. Od roku 2013 se věk odchodu do důchodu bude zvyšovat každých pět let z 60 na 65 let, věk nároku na předčasný důchod bude zvýšen z 55 let na 12 Horníci nebo rybáři jsou zvláštní skupinou zaměstnanců, kteří získávají nárok na důchod už ve věku 55 let z toho důvodu, že jejich povolání jsou vysoce riziková a nízký věk je stanoven v důsledku těžkých pracovních podmínek. Jsou uznání jako zvláštní povolání pouze tehdy, pokud trvá jejich pojistná doba jako horník či rybář 3/5 své celkové pojistné doby.


44

60 let. Výše předčasného důchodu ve věku 60 let bude 70 % starobního důchodu a každý rok se bude zvyšovat postupně o 6 %, přičemž v 65 letech bude dosaženo plné výše starobního důchodu. (National Pension Servise, 2010) Pokud se pracovník rozhodne pro pozdější odchod do důchodu může si vybrat mezi tzv. odloženým důchodem nebo aktivním starobním důchodem. Maximální odklad starobního důchodu je o 5 let a maximálně do věku 70 let. Pokud důchodce ve věku mezi 65 – 69 let má vyšší než průměrný výdělek celkových pojištěných, jejich důchod vyplacený v 65 letech je 50 % z plného starobního důchodu a postupně se každý rok zvyšuje o 10 %. Pokud si pracovník vybere již výše uvedený odložený důchod bude mu důchod zvýšen za každý další odpracovaný rok o 6 %. (National Pension Servise, 2010) Penze se skládá z průměrného měsíčního příjmu dotyčného příjemce po celou pojistnou dobu, která se upraví na hodnotu roku před výplatou penze a průměrného měsíčního důchodu, který je stejný pro všechny účastníky důchodového systému (tzv. Basic Pension Amount - BPA), upraveného za poslední 3 roky před výplatou penze. (Kim, Stewart, 2011) Náhradový poměr dosahoval v roce 2008 50 % za podmínky, že osoba přispívala 40 let a od roku 2009 do roku 2028 bude každoročně snížena o 0,5 % s cílem dosáhnout 40% náhradového poměru. (National Pension Servise, 2010) V případě rozvodu náleží manželce pojištěného rozdělený důchod, jestliže byla provdaná za manžela po dobu nejméně 5 let během jeho trvání zaměstnání a za podmínky, že se znovu neprovdá (toto platí i v případě pracující manželky). (National Pension Servise, 2010) Osvobození Od ledna 2008 pro rodiče, kteří mají 2 a více dětí, je umožněno tzv. úvěrové období při narození dítěte. Příspěvky jsou placené vládou nebo poskytnuté z penzijního fondu a jejich výše se odvíjí od standardního měsíčního příjmů všech pojištěných osob během posledních 3 let (BPA). Délka osvobozené doby se odvíjí od počtu narozených dětí a činí maximálně 50 měsíců při 5 a více dětech. Osoby, které se starají o děti po delší než maximální dobu, mohou požádat o výjimku z placení příspěvků, ovšem jakmile začnou zase pracovat, můžou si zvýšit pojistnou dobu dodatečným placením. (National Pension Servise, 2010) Pro osoby, které úspěšně ukončili vojenskou službu je možnost osvobození od placení příspěvků na 6 měsíců a výše příspěvků se odvíjí od poloviny průměrného měsíčního standardního příjmů všech pojištěných osob během posledních 3 let (BPA). (National Pension Servise, 2010) Základní starobní penze Osobám ve věku 65 let a starším je poskytnut testovaný základní důchod. Dávka je snížena v závislosti na výši příjmu a majetku. Důchod je ve formě paušální částky, jeho výše je 5 % z průměrných ročních příjmů všech pojištěných osob za období 3 roky (BPA). V případě manželského páru dostane každý 80 % z celkové částky. Od roku 2009 došlo k rozšíření pokrytí na 70 % osob a současně je plánováno zvýšení dávky na 10 % BPA. (OECD, 2011a)


4.2.3

45

Podnikové důchody

Dobrovolné důchodové příspěvky (RAS) byly zavedeny v roce 1953, kdy Korea neměla žádný sociální program, proto byly příspěvky navrženy pro případ nezaměstnanosti, odchodu do důchodu nebo spoření na bydlení. Od roku 1961 se důchodové příspěvky staly závazné pro velké firmy (alespoň 30 zaměstnanců) a od roku 1990 byly povinné pro firmy s 5 a více zaměstnanci. Jejich výše je rovna jednomu měsíčnímu platu za každý odpracovaný rok a je vyplácen zaměstnavatelem ve formě paušální částky kdykoli se pracovník odhlásí ze svého zaměstnání. V roce 1998 prošly důchodové příspěvky reformou, která posílila jejich postavení a podporovala jejich financování prostřednictvím zavedení důchodového pojištění a s ním souvisejícími daňovými úlevami. (Bateman, 2007) Zaměstnanecký penzijní systém V roce 2005 vznikl zákonem ERBSA (Employee Retirement Benefit Security Act) nový zaměstnanecký důchodový systém, který nabízí dva druhy důchodů na DC a DB základě. Zákon vyžaduje, aby si všechna pracoviště vybrala mezi novým nebo starým systémem (RAS). Vláda pro podporu poskytuje zaměstnavatelům daňové výhody za předpokladu přijetí nového systému. (Nomura, 2010) Podnikový důchod je nabízen ve formě jednorázové paušální částky, ve formě měsíčních anuit nebo jejich kombinací. Je dostupný ve věku od 55 let, avšak v závislosti na odpracovaných letech. Pro případ změny zaměstnání byly zavedeny individuální penzijní účty (IRAS) s cílem zajistit přenositelnost při změně zaměstnání. S tímto krokem vláda rozhodla zrušit zaměstnanecké důchodové rezervy, důchodové pojištění a důchodové fondy. (Nomura, 2010) Systém pokrývá více než 20 % celkových firem. (Nomura, 2010) Od ledna 2011 se jeho pokrytí vztahuje i na firmy s méně než 5 zaměstnanci a pro nízkopříjmové pracovníky je nabízen penzijní plán s nízkými poplatky. (ISSA, 2005) 4.2.4

Penzijní systémy pro zaměstnance veřejného sektoru

Korea má tři oddělené penzijní systémy pro zaměstnance veřejného sektoru. Pro vládní zaměstnance (GEPS), pro učitele a pracovníky škol (PSTPS) a pro vojenský personál (MPPS). Finanční udržitelnost těchto penzijních systémů je spočívá v nerovnováze mezi úrovní důchodů a výší příspěvků. Náhradový poměr je stanoven na 76 % průměrného měsíčního příjmu. V důsledku toho spoléhají systémy na pomoc ze státního rozpočtu. Dalším problémem těchto systému je jejich přenositelnost, která je možná jen mezi nimi ale nikoliv mezi NPS, což výrazně omezuje mobilitu pracovních sil. Systémy pokrývají celkově 4 % pracovních sil. (Jones, 2006) 4.2.5

Národní penzijní fond (NPF)

Spolu se vznikem veřejného důchodového systému byl založen i rezervní penzijní fond, aby plnil budoucí důchodové závazky. Radikální reformou prošel v roce 1998, která změnila jeho dosavadní řízení. To spočívalo v uložení jeho přebytků


46

na veřejný kapitálový fond (PCMF – Public Capital Management Fund). PCMF byl vytvořen korejskou vládou v roce 1993 k uložení přebytků prostředků veřejného sektoru a NPF byl jedním z deseti fondů, které podléhaly právě povinnému uložení vkladů. NPF se stal v prosinci roku 2010 čtvrtým největším veřejným penzijním fondem s aktivy ve výši 323,5 bil KRW (293 mld. USD). (Kim, Stewart, 2011) 4.2.6

Udržitelnost NPS

Korejský veřejný penzijní systém se již od počátku svého zavedení potýká s vážným problémem finanční udržitelnosti v dlouhodobém horizontu. Ta je přičítána jeho strukturálnímu nedostatku, kdy systém nejprve poskytoval vysokou úroveň dávek, avšak sazba příspěvků byla neadekvátně nízká. (Yang, 2008) Reformy provedené v minulosti se snaží přibližovat úroveň dávek k výši příspěvků tak, že snižují náhradový poměr a zvyšují příspěvkovou sazbu. Poslední snížení náhradového poměru proběhlo v roce 2004 (viz 4.2.1), Yang (2008) uvádí, že penzijní systém v příštích letech bude opět parametricky upraven opětovným snížením náhradového poměru a zvýšením příspěvkové sazby pokud nedojde k zásadní reformě, která by do budoucna penzijní systém stabilizovala. Závažnými faktory, které činí systém neudržitelný, jsou demografické změny. Ve stárnoucí populaci jsou směrodatné dva základní ukazatele a to míra porodnosti, která by se měla v průběhu let držet na úrovni 1,4 a prodlužující se střední délka života, ta dosahovala v roce 2008 při narození 79,2 pro ženy a 78,9 pro muže, naděje na dožití při ve věku 65 dosahovala 83 let pro obě pohlaví. (OECD, 2011a) Velikost pracovní síly bude v budoucnosti záviset kriticky na míře participace starších pracovníků. Ta se už několik let drží přibližně na stejné úrovni (60 %). Skutečná míra zůstává vysoká pro muže ve věku nad 65 let a odráží zejména ranou fázi vývoje penzijního systému. V tomto ohledu by měla být podpořena politika zaměstnanosti, která by napomáhala zvýšení míry participace nebo alespoň zachování starších účastníků na trhu práce. (Jones, 2008) Problémem korejské ekonomiky je i zaměstnanost žen, která je nejnižší mezi zeměmi OECD. Pro udržitelnost penzijního systému v budoucnosti bude zvýšení míry zaměstnanosti klíčové. Jones (2008) říká, že návrat do zaměstnání neumožňuje skloubit výchovu dětí, proto vláda zavedla opatření k zvýšení zaměstnanosti žen i porodnosti. V současné době opouštějí firmy pracovníci relativně v mladém věku (50 let). Na tuto skutečnost má vliv kariérní postup na základě seniority a nadto důchodová politika většiny firem nastaví povinný věk odchodu do důchodu hluboko pod hranici 60 let, protože se vyhýbá velkým nákladům na starší pracovníky, kteří se stávají pro firmy dražšími než pracovníci v mladém věku. V důsledku toho se 40 % pracovníků stává OSVČ v odvětvích vyznačujících se nízkou mírou produktivity. Z těch, kteří pokračují v minulosti jako zaměstnanci, pracují spíše jako nepravidelní pracovníci v malých firmách. (Jones R.S.,2008) Důležitým je podpořit větší pružnost ve mzdách v rámci podniků tak, aby se starší pracovníci


47

nestávali tak nákladnými jako doposud. Navíc by mělo být zakázáno nebo alespoň sjednoceno s povinným věkem odchodu do důchodu ve firmách. Pokud by byl odstraněn systém seniority, nemuseli by pracovníci opustit zaměstnání v případě, že jejich produktivita není odrážena v tomto systému.

Diskuse znaků penzijních systémů

48

5 Diskuse znaků penzijních systémů V rámci této kapitoly jsou diskutovány společné a rozdílné znaky penzijních systémů v Koreji a Japonsku. V její další části jsou formulovaná společná doporučení ohledně reformních kroků a zodpovězena otázka odlišnosti od reformních doporučení určených pro evropské země. Poslední část vyjasňuje roli neformálních institucí a jejich vliv na sociální zabezpečení v obou zemích.

5.1

Společné a rozdílné znaky penzijních systémů

Poslední studie s názvem „An Evaluation of Korean National Pension Scheme with a Special Reference to Japanese Experience“13, jejíž předmětem byla diskuse penzijních systémů Japonska a Koreji s důrazem na určení jejich společných a rozdílných znaků, byla publikována roce 2002. Protože v dalších letech prošly penzijní systémy reformou, nemá studie dnes jednoznačnou vypovídající hodnotu, avšak velmi dobře vystihla rysy obou systémů. Jiná studie z roku 2010 „Trends in Pension System Reforms in East Asia Cases of Japan, Korea and China“14 se zabývá trendy důchodových reforem ve východní Asii a mimo Japonsko a Koreu je jejím předmětem i Čína. 5.1.1

Společné znaky

Mezi společné znaky penzijních systému můžeme zařadit jeho postupné pokrytí. Jak uvádí kapitola „Analýza penzijních systémů“, byly v obou zemích nejprve vybudované penzijní systémy pro zaměstnance veřejného sektoru a následně v dalších letech vznikly veřejné penzijní systémy s širokým pokrytím. Oba systémy postupně zahrnovaly další a další skupiny osob, poslední zahrnutou částí byly osoby samostatně výdělečně činné. Japonský penzijní systém v současné době pokrývá přibližně 80 % populace. Naopak krátké trvání korejského penzijního systému se odráží v jeho nedostatcích, za které nynější pouze 55% pokrytí osob považovat můžeme. Bateman (2007) systém poskytování starobního důchodu v Koreji ostře kritizuje. Považuje jej za nekomplexní, politiky považuje za nezralé a pokrytí jako neúplné, celkově systém hodnotí za špatně navržený. Jako další společnou vlastnost můžeme označit model penzijního systému, který je dávkově definovaný na průběžně financovaném základě. V Japonsku je průběžně financovaný první stupeň (NPS) a v Koreji se jedná o paušální část dávky, s tím rozdílem, že v Japonsku je průběžná část silně redistributivní. Vláda přispívá na polovinu důchodové dávky BP a jak uvádí IPSS (2011), vzhledem k ekonomické situaci a ke slabému ekonomickému růstu je stále častějším problémem vyčlenit prostředky na vyplacení dávek.

13 14

Takayama, 2002 Nomura, 2010


49

Struktura důchodu je dalším společným znakem penzijních systémů. Důchod v Japonsku i v Koreji se skládá ze dvou částí – paušální a poměrné. Věk odchodu do důchodu se stal taktéž společným pro oba penzijní systémy. V Japonsku nyní věk odchodu do důchodu je 65 let a předčasný důchod je možno pobírat již po dosažení věku 60 let. Korea má plánované zvýšení důchodového věku na rok 2013, od kterého se bude každých pět let nárok na starobní důchod zvyšovat z 60 na 65 let do roku 2028. Nárok na předčasný důchod je rovněž zvýšen z 55 na 60 let ve stejném časovém horizontu jako starobní důchod. Při parametrických úpravách důchodových systémů je téměř vždy využíváno zvyšování věku odchodu do důchodu a současně je považováno za nejlepší řešení. Podle ISSA (2010) je míra ekonomické aktivity starších pracovníků klíčovým faktorem. Změna věku je obvykle zavedena postupně k tomu, aby se již přispívající pracovníci přizpůsobily a snížil se dopad na ty, jejichž věk se blíží důchodovému. Jeho zvýšení ovlivňuje příjmy a stejně tak i výdaje, systém tedy umožňuje vybírat příspěvky po delší dobu a vyplácet dávky během kratší doby mě. Při zvýšení míry participace starších pracovníků je třeba brát v úvahu fungování trhu práce, potažmo dopady na stárnutí populace. Jak ukazuje rešerše studie uvedená v teoretické části, souhra penzijního systému a ostatních politik včetně politiky zaměstnanosti, je pro úspěšnou reformu nezbytností. Přestože příspěvkové sazby v obou zemích nejsou ve stejné výši, můžeme je také zařadit mezi společné znaky systémů. Platby příspěvků jsou rozděleny v Japonsku i Koreji rovnoměrně mezi zaměstnance a zaměstnavatele, přičemž příspěvková sazba pro Japonsko je 15, 7 % a pro Koreu 9 %. Pro japonský penzijní systém jsou příznačné pravidelně uskutečňované reformy na základě pětiletých pojistně-matematický přepočtů a demografických projekcí. Penzijní systém v Koreji je taktéž vázán zákonnou povinností pětiletých přepočtů a projekcí. Japonský vzhledem k jeho relativně dlouhé historii trvání byl měněn opakovaně již několikrát. Korejský penzijní systém vznikl až v roce 1988 ale i přesto byl parametricky upraven již v roce 1998, tedy deset let po svém zavedení. U obou systémů v případě reforem se většinou jednalo o parametrické úpravy. Reformy japonského penzijního systému byly většinou neúspěšné a systém z toho důvodu musel být měněn opakovaně, resp. parametry musely být nastaveny, tak aby zajistily udržitelnost systému v budoucnosti a eliminovaly tlak stárnoucího obyvatelstva. Jedním z hlavních příčin neúspěchů je míra porodnosti, která postupně klesala. Demografické projekce, na jejichž základě se reformy uskutečňují, vždy přepokládaly zvýšení míry porodnosti v následujících letech, ovšem jak se ukázalo později porodnost stále klesala. Proto se Japonsko při své poslední reformě v roce 2004 přiklonilo k makroekonomické indexaci, která zohledňuje i demografické faktory. Primární příčinou finanční nestability korejského penzijního systému byla nevyvážená struktura dávek a příspěvků. V počátcích zavedení NPS, byl náhradový poměr 70 % a příspěvek činil 3 % z hrubé mzdy, což vytvořilo silnou nerovnost a do budoucna neudržitelnost. Proto se náhradový poměr postupně snižuje, naopak příspěvky se v průběhu minulých let postupně zvyšovaly až na 9% sazbu. V příštích letech není spatřena tendence k dalšímu zvyšování, ač se zde prostor ještě


50

nachází (v Japonsku dosáhne v roce 2018 příspěvková sazba 18,7% - tedy dvojnásobek příspěvkové sazby v Koreji). Jones (2008) se domnívá, že by další zvyšování příspěvkové sazby v Koreji mělo negativní dopad na ekonomický růst a došlo by k jeho zpomalení. Dalším společným znakem penzijních systémů je snížení náhradového poměru. Japonsko snižuje z 59 % na 50 %, Korea postupně z 50 % na 40%. Jak ukazují kapitoly o udržitelnosti penzijního systému, snižování náhradového poměru je v tomto kontextu prioritou. V obou ekonomikách mají dlouholetou tradici zaměstnanecké důchodové příspěvky vyplácené v podobě jednorázové paušální částky, které si Japonci i Korejci velice oblíbili. V Koreji je systém důchodových příspěvků povinný pro firmy s více než 5 zaměstnanci od roku 1960, v Japonsku je systém dobrovolný. Protože důchodové příspěvky v minulosti sloužily jako konkurenční výhoda firem, nabízí je i dnes v Japonsku téměř 90 % podniků. Dalším společnou vlastností penzijních systémů jsou speciální penzijní systémy určené pro zaměstnance veřejného sektoru, ovšem s tím rozdílem, že v Japonsku je jejich integrace v BP. Naopak v Koreji jsou systémy oddělené. Mezi společné rysy můžeme zařadit i penzijní fondy, které se řadí mezi největší na světě. 5.1.2

Rozdílné znaky

Počet minimálních let přispívání pro nárok na důchod je v Japonsku poměrně dlouhý, činí 25 let. Naopak v Koreji je nárok na důchod po době 10 let příspěvků, navíc byl při jedné z reforem snížen z původních 15 let. Odpověď na otázku, proč je rozdíl tak velký, lze spatřovat v tom, že penzijní systém v Japonsku započal v roce 1961, proto je minimální věk adekvátní k získání důchodových dávek pro starší účastníky. Naopak nízký věk nároku na minimální důchod odráží rannou historii trvání korejského penzijního systému. Dalším rozdílem mezi korejským a japonským systémem je nárok OSVČ na důchod. Jak již bylo zmíněno výše důchodová dávka se skládá z paušální a poměrné části. V Koreji mají nárok na obě části důchodu všechny pojištěné osoby, tedy i OSVČ. Naopak v Japonsku je BP, tedy paušální část dávky, jediným zdrojem zajištění příjmů ve stáří (pokud nereflektujeme možnost DC). V této vlastnosti tedy můžeme korejský penzijní systém hodnotit jako pokročilejší. (Takayama, 2002)Problémem korejského penzijního systému v tomto kontextu je, že OSVČ vykazují nízké příjmy (přibližně 60 % skutečných). (Hong, 2009) Tato skutečnost vyvolává otázku rovnosti mezi OSVČ a zaměstnanci a následně způsobuje nespokojenost zaměstnanců. Jedním z návrhů, který by tuto problematiku alespoň částečně vyřešil, může být snížení paušální sazby důchodové dávky. (Hong, 2009) Za zmínku nepochybně stojí i třetí kategorie pojištěných osob japonského penzijního systému tzv. nepracujících manželek. Klíč k objasnění zavedení těchto pojištěných osob můžeme najít až v konfucianismu (viz 2.3), který velmi výrazně utváří japonskou mentalitu.


51

Dalším znakem, který penzijní systémy odlišuje, je rozdělení důchodové dávky po rozvodu. V Koreji je možnost za určitých podmínek rovnoměrně rozdělit důchod mezi manžele. V Japonsku tato otázka byla diskutována při reformě v roce 2004, ovšem nedošlo k širšímu konsensu, který by podmínky rozdělení ustanovil. V oblasti zaměstnaneckých penzí odlišujících japonský penzijní systém od korejského je částečné vyvázání se z EPI a přispívání do některého z EPFs.

5.2 Společná doporučení reformních kroků Trendem v mnoha vyspělých zemích je zmenšování role veřejného důchodového systému a důraz je kladen na soukromý sektor. Pouze posílením soukromých důchodů může být vyplněna mezera, která bude vytvořena snížením role veřejných důchodů. Tuto tendenci lze spatřit v řadě zemí (Německo, Velká Británie, Nizozemí), jiné země (především Evropské unie) se rozhodly pro velké mezigenerační transfery, vysoký náhradový poměr a významné přerozdělování. Další státy zdůraznily spoléhání se na sebe a ekonomickou efektivitu, kde hlavním zdrojem důchodů jsou vlastní úspory (Velká Británie, Austrálie, Chile). (Edison H., et al., 2004) S náhradovým poměrem 40 - 50 % je japonský i korejský penzijní systém štědřejší než systémy důchodového zabezpečení v anglosaských zemích, ale méně velkorysý než v mnohých zemích EU. Není tedy očividný určitý směr, který by evropské země následovaly, pokud pomineme tendenci zvyšování důchodového věku na 65 let, snižování náhradového poměru a zvyšování účasti žen na trhu práce. Široký rozsah reformních strategií v různých zemích odráží skutečnost, že neexistuje pro všechny „jedna velikost“ penzijní reformy. Naopak politiky reforem jsou velmi důležitou a citlivou záležitostí a jejich prosazování je možné jen s politickou podporou. Japonsko i Korea se inspirují penzijním systémem ve Švédku. Nepochybně to vyplývá i z faktu, že Japonsko využívá systém makroekonomické indexace (viz kapitola 4.1.1), ve které jsou zohledněné demografické změny. Yang (2008) taktéž vidí budoucnost korejského penzijního systému ve švédském modelu. Z reformních kroků učiněných v minulosti je patrný posun od role veřejného penzijního systému k soukromým či zaměstnaneckým plánům. Ty mají v obou zemích dlouholetou tradici a jak naznačují poslední reformy, posouvá se jejich financování od DB k DC penzijním systémům. V případě Japonska a Koreje lze velký potenciál spatřit ve firemních důchodech, které by mohly v budoucnosti vyplnit hlavní roli důchodového zajištění namísto veřejného penzijního systému. Druhý pilíř by měl mít kvazi veřejný charakter, tedy se zainteresováním rolí státu, zaměstnavatelů i zaměstnanců. Funkce veřejného důchodového systému by sloužila jako ochrana před chudobou a byla by omezena na 20 % průměrného výdělku. Její financování by mělo být prostřednictvím široké daňové základny (např. spotřební daň). Pro pracovníky s vyšším příjmem by garantovaná penze byla nižší pomocí zdanění. Naopak pro nízko-příjmové by penze měla zaručovat hlavní příjem ve stáří.


52

V oblasti parametrických změn můžeme navrhnout standardní věk odchodu do důchodu postupně na 67 let a v případě předčasného starobního důchodu by se jednalo o zpřísnění podmínek nároků. Jak uvádí rešerše v kapitole 2.2.1, není reforma důchodového systému pouze „vakuum“ a je třeba ji přijmout v širším kontextu včetně politiky zaměstnanosti. Součástí reformy penzijního systému by měla být i reforma pracovního trhu s důrazem na zaměstnávání starších pracovníků a zvýšením míry participace žen. Tato reforma má sice implicitní vliv, ale i v případě zajištění udržitelnosti, je její význam bezvýhradný. V obou zemích je tradiční kariérní postup na základě seniority a důchodová politika podniků stanovuje věk odchodu do důchodu hluboko pod zákonný věk. Ovšem v pozadí stárnoucí populace a zvyšováním počtu obyvatelstva ve starších věkových skupinách se pro rigidní mzdový systém stávají starší pracovníci nákladnější. V tomto směru by měl být systém pružnější a odrážet namísto věku produktivitu práce. Oblast firemních důchodových politik by měla být monitorovaná vládou, aby nedocházelo k diskriminaci starších pracovníků. Míra participace žen je taktéž důležitou součástí a je třeba ji věnovat pozornost. Všeobecně má role vdaných žen i žen na trhu práce v asijských ekonomikách nízký status. Ten se zrcadlí v odkazu konfucianismu a jeho utváření japonské i korejské mentality. Tradiční postavení žen ve společnosti jim nedovoluje prosazovat se ani s určitým ulehčením na trhu práce. Většina jich pracuje na částečný úvazek, který ovšem penzijní systémy nepokrývají. Sice už se od jejich tradiční úlohy částečně distancuje, ale tuto cestu je potřeba vzhledem ke stárnoucí populaci urychlit prostřednictvím opatřeních aktivní politiky zaměstnanosti. Pokud bychom chtěli ovlivnit směr nízké porodnosti, v tomto kontextu bychom měli jít ke „kořenům“ a zjistit důvody, proč je porodnost tak nízká. Řada studií uvádí jako hlavní problém nedostatečnou kapacitu předškolních zařízení a nevyhovující politiky umožňující celkové sladění zaměstnání a rodičovství. (Jones, 2008)

5.3 Vliv neformálních institucí Hodnoty konfucianismu, které jsou uvedeny v kapitole 2.3.2 velmi výrazně formují japonskou a korejskou společnost. Můžeme je vypozorovat v kariérním postupu na základě seniority, principu jednoho zaměstnání, patriarchálním modelu společnosti i v dodnes přetrvávajícím nízkém postavení žen. Přestože tyto faktory neřadíme přímo do oblasti sociálního zabezpečení, mají na něj i na fungování penzijních systémů zásadní dopady. Jak je uvedeno výše, společnost v obou zemích je postavena na patriarchálním modelu. V japonském penzijním systému si tohoto znaku můžeme povšimnout např. ve vytvoření třetí kategorie pojištěných osob tzv. nepracujících manželek, kterou blíže popisuje kapitola 4.1.2. Dále je zřejmé, že japonská vláda zatím nestanovila podmínky rozdělení důchodových dávek v případě rozvodu manželů, což také svědčí o nízkém postavení žen a jejich dosavadní podřízenos-


53

ti. Důchodové zabezpečení nepokrývá částečné úvazky, na které jsou zaměstnávány převážně ženy, což může dokazovat jistou diskriminaci či omezování. Instituce manželství, která se nepochybně odráží i v hodnotách konfucianismu, má na porodnost zásadní vliv. Mimomanželská porodnost stále zůstává v Koreji i v Japonsku na nízkých úrovních a současně se zvyšujícím se věkem vstupu do manželství porodnost klesá. Tento fakt se samozřejmě odráží na závažných demografických změnách a následně i na udržitelnosti penzijního systému.

Závěr

54

6 Závěr Penzijní systémy Japonska a Koreje prošly během svého vývoje řadou změn. Do jisté míry můžeme říci, že na jejich rozvoji se podílí i silný ekonomický růst, jehož svědky byly obě země v období po 2. světové válce. Plamondon a Latulippe (2004) ve své studii upozorňují, že tempo demografického přechodu bude obzvláště rychlé pro tržní ekonomiky, které jsou rovněž charakterizované vysokým tempem hospodářského růstu. Japonsko a Koreu můžeme mezi tyto ekonomiky bezesporu zařadit. Společným trendem v obou zemích je stárnutí obyvatelstva a nízká míra porodnosti, které jsou příčinami následných změn ve věkové struktuře v průběhu příštích desetiletí mající na fungování penzijních systémů zásadní dopad. Systém poskytování veřejného důchodu v Japonsku s širokým pokrytím funguje od roku 1961. Nejdříve vznikaly penzijní systémy pro zaměstnance veřejného sektoru (od 1890), následně pro soukromý sektor (1942). Reformy japonského důchodového systému jsou neseny spíše v duchu parametrických úprav než strukturálních změn. Postupně snížily náhradový poměr, zvyšovaly věk odchodu do důchodu, upravily podmínky penzí, aby zachovaly udržitelnost penzijního systému v dlouhodobém časovém horizontu a snížily tlak stárnoucího obyvatelstva. V kontextu ekonomické i demografické situace, kterou popisuje druhá kapitola můžeme konstatovat, že penzijní systém je do budoucnosti neudržitelný. Naopak korejský penzijní systém započal až v roce 1988 a postupně pokrýval další a další účastníky NPS. Teprve v roce 1998 dosáhl systém relativního úplného pokrytí. Řada autorů studií zabývajících se korejským veřejným penzijním systémem jej jednomyslně považují za nedostatečný a špatně navržený. Počátky úrovně dávek v poměru k příspěvkům byly pro udržitelnost penzijního systému v dlouhodobém horizontu nevyvážené. Systém v polovině 90. let poskytoval penzi s náhradovým poměrem 70 % a příspěvková sazba činila pouze 3 %, proto byl v následujících letech reformován. Velikým problémem, s kterým se nevyzrálý systém potýká již od začátku, je pokrytí nynějších důchodů. Pod hranicí chudoby se v současné době nachází 45 % populace ve věku 65 let a starší. Oproti Japonsku má korejská ekonomika stabilní pozici, ale pokud nedojde k reformám, udržitelnost penzijního systému nebude zaručena. Analýza penzijních systémů posloužila jako východisko pro určení společných a odlišných vlastností, tím tedy umožnila splnit cíl práce. Na základě identifikace společných a odlišných vlastností můžeme konstatovat, že oba penzijní systémy jsou si v mnohých rysech podobné. Mezi společné rysy patří pokrytí, věk odchodu do důchodu, snižování náhradového poměru, podněty pro reformy, struktura důchodů, model penzijního systému, možnost firemních penzí či penzijní fondy řadící se k největším na světě. Na základě těchto vlastností je patrné, že země v průběhu let reagovaly na měnící se demografickou situaci a v důsledku udržitelnosti penzijního systému se snaží tíhnout k omezování role veřejného systému a podporovat tradiční zaměstnanecké důchody.

Závěr

55

Naopak rozdílné znaky můžeme vidět v počtu minimálních let pro nárok na důchod, rozdílný nárok na důchod pro osoby samostatně výdělečně činné, japonské „nepracující manželky“, rozdělení důchodové dávky po rozvodu mezi manžely, možnost částečného vyvázání se z veřejného penzijního systému v Japonsku. Z tohoto je zřejmé, že Korea již reagovala na měnící se životní styl v mnoha krocích a důchodový systém přizpůsobila. Současně je nutno podotknout, že Japonsko má mnohem delší historii a zkušenosti s fungováním penzijního systému a úspěšnými i méně úspěšnými reformami. Proto japonská zkušenost s reformami může být pro Koreu inspirací. Společná doporučení reformních kroků uvedená v kapitole 5.2 jsou navrhovaná v kontextu omezování role veřejného důchodového systému a naopak kladou důraz na zaměstnanecké důchodové plány a soukromé penze. V Koreji i Japonsku jsou velkým potenciálem a přímo se vybízí tradiční zaměstnanecké plány a důchodové příspěvky, které se vyplácejí v jednorázové paušální částce. Právě ony by měly převzít hlavní část zajištění příjmů ve stáří a státní garantovaná penze by měla sloužit pouze k ochraně před chudobou. Úpravy věku odchodu do důchodu by mohly vzhledem k míře závislosti, která v roce 2050 v obou zemích dosáhne hodnoty okolo 80 %, posunout věk pozvolna na 67 let a zpřísnit podmínky pro vyplácení předčasného důchodu. Velikým problémem se zdá být kariérní postup na základě seniority, který starší pracovníky dělá dražšími pro své zaměstnavatele a ti se následně uchylují k firemní důchodové politice, která stanovuje věkové limity a uzavírá smlouvy pouze do určitého věku. V této souvislosti by měly reformy dosavadní mzdový systém přetrhat a udělat jej pružnější. Sjednocen by měl být také standardní věk odchodu do důchodu nařízený státem s věkem, které určují firmy. Reforma pracovního trhu, která je nezbytností, by měla být orientovaná na zaměstnávání starších pracovníků a zvýšení míry participace žen, protože velikost pracovní síly v pozadí stárnoucí společnosti bude kriticky záviset na jejich zaměstnávání. Úloha i cíle důchodových systémů se liší od země k zemi, ale jedním společným cílem je zajistit ve stáří dostatečný příjem pro širokou škálu lidí. Tato skutečnost zahrnuje, jak zřizování veřejných penzijních systémů, tak i politiky podporující firemní, zaměstnanecké ale i soukromé penze. Přestože Japonsko i Korea tento směr pozvolna následují a postupně omezují roli veřejného důchodového systému v celkovém důchodovém zabezpečení, v jejich důchodových systémech se nabízí velký prostor pro zlepšení. Stárnutí populace, které tento trend o mnoho více umocňuje, bude jistě podnětem pro další reformy a země své penzijní systémy budou muset tomuto fenoménu přizpůsobit. V případě Japonska si můžeme být téměř jistí, že veřejné penzijní systémy projdou radikální strukturální reformou, vzhledem k jeho fiskální pozici. Naopak směřování korejského veřejného penzijního systému je doposud neznámé a my jeho nastávající scénář můžeme pouze odhadnout. Velkým vzorem obou penzijních systémů je švédský model, proto je možné, že se země budou ubírat právě tímto směrem. Bude bezesporu zajímavé pozorovat vývoj i budoucí podobu penzijních systémů v obou zemích, zejména jejich odolnost vůči závažným demografickým změnám.

Seznam zkratek

56

7 Seznam zkratek BP BPA DB DC ERBSA EPI EPFs GEPS GIPF ISSA MAP MPPS NPF NPS NTA PCMF PSTPS RAS TQP

Basic Pension Basic Pension Amount Defined Benefit Defined Contribution Employee Retirement Benefit Security Act Employsse Pension Insurance Employess´ Pension Funds Government Employees Pension System Government Investment Pension Fund International Social Security Association Mutual Aid Pension Military Personnel Pension Scheme National Pension Fund National Pension System National Tax Agentur Public Capital Management Fund Private School Teachers Pension Scheme Retiermant Allowance Scheme Tax Qualified Pension

Seznam literatury

57

8 Seznam literatury Bank of Korea. The Korean Economy 2010 [online]. Seoul : The Bank of Korea, 12. 2010 [cit. 2011-03-25]. Dostupné z WWW: . BATEMAN, Hazel . Pension Reform and the Development of Pension Systems: An Evaluation of World Bank Assistance [online]. 39160. Washington DC : The World Bank, 2007 [cit. 2011-03-25]. Dostupné z WWW: . BERKMEN, Pelin. The Impact of Fiscal Consolidation and Structural Reforms on Growth in Japan [online]. WP/11/13. International Monetary Fund : [s.n.], 1. 2011 [cit. 2011-05-20]. Dostupné z WWW: . BEZDĚK, Vladimír. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). I. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. 62 s. BEZDĚK, Vladimír. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). II. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. 60 s. Business Info [online]. 1. 4.2011 [cit. 2011-05-20]. Japonsko: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: . EDISON, H. , et al. Japan: Selected Issues [online]. IMF Country Report No. 04/247. Washington DC : International Monetary Fund, 13. 7. 2004 [cit. 201104-25]. Dostupné z WWW: . HATLAPATKA, Marek. Lidovky : Zpravodajský server lidových novin [online]. 11. 11. 2010 [cit. 2011-05-07]. Japonská, nebo korejská cesta?. Dostupné z WWW: .

Seznam literatury

58

HONG, Seokpyo . The Social Security System in Korea [online]. WORKING PAPER 2009-01. Korea, Seoul : Korea Institute for Health and Social Affairs, 2009 [cit. 2011-05-15]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-89-8187-572-5. HOOBLER, Thomas; HOOBLER, Dorothy. Konfucianismus. Praha : Lidové Noviny, 1997. 130 s. ISBN 80-7106-190-5. ISSA [online]. 12. 2005 [cit. 2011-04-26]. Retirement pension plan implemented. Dostupné z WWW: . ISSA [online]. 1. 7. 2008 [cit. 2011-04-05]. Pensions Plans (voluntary). Dostupné z WWW: . ISSA [online]. 2011a [cit. 2011-05-10]. About social security . Dostupné z WWW: . ISSA. Social Security Programs Throughout the World: Asia and the Pacific, 2010 [online]. SSA Publication No. 13-11802. Washington DC : Social Security Administration, 3. 2011b [cit. 2011-05-26]. Japan, s. . Dostupné z WWW: . JONES, Randall. STRUCTURAL REFORM : REFORMING THE PENSION SYSTEM IN KOREA. In Korea Economic Institute of America. KOREA'S ECONOMY 2006 [online]. Vol. 22. Washington DC : Korea Economic Institute, Mai 2006, 2006 [cit. 2011-05-07]. Dostupné z WWW: . JONES , Randall S. Public social spending in Korea in the context of rapid population ageing [online]. ECONOMICS DEPARTMENT WORKING PAPERS No. 615. France : OECD, 5. 2008 [cit. 2011-05-05]. Dostupné z WWW: . KABE, Tetsuo. Japan’s Public Pension Reforms [online]. Conference Papers. An International Conference on Social Security Reform in Selected OECD Countries : Urban Institute, 24. 2. 2006 [cit. 2011-05-21]. Dostupné z WWW: .

Seznam literatury

59

KIM, Woochan ; STEWART, Fiona . Reform on Pension Fund Governance and Management : The 1998 Reform of Korea National Pension Fund [online]. No. 7. OECD Publishing : OECD Working Papers on Finance, Insurance and Private Pensions, 2.2011 [cit. 2011-04-05]. Dostupné z WWW: . KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, Blanka. Základy asijských náboženství II. díl : Taoismus, konfucianismus, (neo)konfucianismus v Koreji, šintoismus, islám ve V a JV Asii. Praha : Karolinum, 2005. 158 s. ISBN 80-246-0994-0. LALL, Subir. OVERVIEW AND MACROECONOMICS ISSUES : KOREA’S ECONOMIC PROSPECTS AND CHALLENGES. In Korea Economic Institute of America. KOREA [online]. vol. 26. Washington DC : Korea Economic Institute, 12. 8. 2010 [cit. 2011-03-25]. Dostupné z WWW: . MHLW. Overview of the Pension System in Japan [online]. Japan : MHLW, 2008 [cit. 2011-02-26]. Dostupné z WWW: . MOON, Hyungpyo. The Korean Pension System: Current State and Tasks Ahead [online]. Paris : OECD, 2002 [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW: . MOON, Hyungpyo. Demographic Changes and Pension Reform in the Republic of Korea [online]. ADBI Working Paper 135. Tokyo : Asian Development Bank Institute, 4. 2009 [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: . NOMURA, Akiko. Trends in Pension System Reforms in East Asia - Cases of Japan, Korea and China [online]. Prepared for Sixth Annual BrookingsNomura Foundation-Wharton Conference : Nomura Institute of Capital Market Researsch, October 15,2010, 2010 [cit. 2011-05-27]. Dostupné z WWW: . National Institute of Population and Social Security Research. Population Projections for Japan: 2001-2050 : With Long-range Population Projections: 2051 - 2100 [online]. Japan, Tokyo : IPSS, 2. 2002 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: .

Seznam literatury

60

IPSS. National Institute of Population and Social Security Research. Social Security in Japan : 2011 [online]. 2011 edition. Japan, Tokyo : IPSS, 2011 [cit. 2011-02-25]. Dostupné z WWW: . ISBN 2186-0297. National Pension Service : Coverage, Contribution, Benefits [online]. 2010 [cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: .

OECD. OECD Economic Surveys : Korea [online]. Economic and Development Review Committee of the OECD. [s.l.] : OECD, 6. 2010 [cit. 2011-05-03]. Dostupné z WWW: . OECD. PENSIONS AT A GLANCE 2011: RETIREMENT-INCOME SYSTEMS IN OECD COUNTRIES : Online Country Profiles, including personal income tax and social security contributions: KOREA [online]. March 2011, 2011a [cit. 2011-05-27]. Korea, s. . Dostupné z WWW: . OECD Economic Surveys JAPAN : OVERVIEW [online]. Economic and Development Review Committee of the OECD.: OECD, 4. 2011b [cit. 2011-05-01]. Dostupné z WWW: . PLAMONDON, Pierre; LATULIPPE , Denis . Optimal funding of pension schemes [online]. Technical Report 16. Technical Commission on Statistical, Actuarial and Financial Studies 28th ISSA General Assembly : Beijing, 9. 2004 [cit. 2011-04-02]. Dostupné z WWW: . REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. Praha : Lidové Noviny, 2009. 479 s. ISBN 978-80-7106-513-5. SAKAMOTO, Junichi. Demographic Aging and Japan's Public Pension System. In Demographic Aging and Japan's Public Pension System [online]. No.54. Tokyo : Nomura Research Institute, Ltd, 2009 [cit. 2011-05-10]. Dostupné z WWW: . SAKAMOTO, Junichi. Japan’s Pension Reform [online]. SP DISCUSSION PAPER NO. 0541. Washington DC : The World Bank, Social Protection Advisory Service, 12. 2005 [cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW:

Seznam literatury

61

. Statistics Bureau : Population estimates by Age (5-year age group) and Sex [online]. 1.2.2011 [cit. 2011-02-17]. Monthly Report. Dostupné z WWW: . Statistic Korea [online]. 2006 [cit. 2011-04-25]. Highlights of Population Projections. Dostupné z WWW: . SUZUKI, Toru . The Latest Development in Population of Japan: The 2008 Revision. The Japanese Journal of Population [online]. 3. 2010, Vol.8, No.1, [cit. 2011-05-20]. Dostupný z WWW: . TAKAYAMA, Noriyuki. Japanese Social Security Pensions in the Twenty-first Century [online]. Tokyo : Institute of Economic Research, Hitotsubashi University, 2001 [cit. 2011-02-25]. Dostupné z WWW: . TAKAYAMA, Noriyuki. An Evaluation of Korean National Pension Scheme with a Special Reference to Japanese Experience [online]. Discussion Paper ; No. 45. Institute of Economic Research, : Hitotsubashi University, 1. 2002 [cit. 2011-05-25]. Dostupné z WWW: . TOMEŠ, Igor . Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. 1.vydání. [s.l.] : Portál, 2010. 439 s. ISBN 978-80-7367-680-3. YANG, Jae-jin . Pension Reform Issues in South Korea and NDC-Based Solution [online]. Taipei : National Taiwan University, 11. 2008 [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: .

Penzijní systémy Japonska a Koreje

Recommend Documents