Penzijní systém v ČR a nutnost jeho reformování

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomika a management

Penzijní systém v ČR a nutnost jeho reformování Diplomová práce

Autor:

Ondřej Černohous Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Petr Musil Ph.D.

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

podpis autora V Praze, resp. místě bydliště dne

datum

Ondřej

Černohous

Poděkování Chtěl bych poděkovat vedoucímu diplomové práce Ing. Petru Musilovi Ph.D., za jeho čas a odbornou pomoc, kterou mi věnoval jiţ od vzniku této práce. Dále děkuji své matce, Haně Černohousové, DiS., za podměty a psychickou podporu.

Anotace Tato diplomová práce provádí rozbor a charakterizuje současnou důchodovou reformu, poukazuje na hlavní faktory, které ovlivňují penzijní systém v České republice. Tyto poznatky jsou později vyuţity k tomu, aby byl vytvořen nový návrh důchodové reformy. V závěru této práce je detailně popsáno, jak se tato změna dotkne občanů, firem a celého státu. K této penzijní reformě jsou vytvořena dvě nová schémata, která tuto reformu charakterizují.

Klíčové pojmy: Nezaměstnanost, politika zaměstnanosti, penzijní reforma, I. pilíř, II. pilíř, III. pilíř, státní část, občanská část, zajištění jistot, minimální mzda, sociální systém, projekt Hladová zeď

Annotation This thesis carries out analysis and characterizes the current pension reform, highlights the main factors that affect the pension system in the Czech Republic. These findings are later used to establish a new draft pension reform. In conclusion of this work is described in detail how this change will affect citizens, businesses and the entire country. For this pension reform are make the two new schemes that characterize this reform.

Key words Unemployment, employment Policy, pension reform, pillar I., pillar II., pillar III., State part, civil part, ensure Certainy, minimum wage, social systém, Project Hunger Wall

OBSAH

ÚVOD ......................................................................................................................... 8 1.

Faktory, které ovlivňují důchodovou reformu ................................................ 11

1.1. Nezaměstnanost ................................................................................................ 11 1.1.1. Typy nezaměstnanosti .................................................................................... 12 1.1.2. Ekonomické a sociální důsledky nezaměstnanosti ........................................ 14 1.2. Politika zaměstnanosti ...................................................................................... 16 1.3. Trh práce a politika zaměstnanosti v ČR po roce 1989 .................................... 19 1.3.1. Situace na trhu práce ...................................................................................... 20 1.3.2. Politika zaměstnanosti v ČR .......................................................................... 21 2.

Současná penzijní reforma a její rozbor.......................................................... 26

2.1. Jednotlivé pilíře penzijní reformy ..................................................................... 26 2.1.1. První pilíř ....................................................................................................... 26 2.1.2. Druhý pilíř ...................................................................................................... 33 2.1.3. Třetí pilíř ........................................................................................................ 33 2.2. Proč je nutné provést důchodovou reformu ...................................................... 34 2.2.1. Porovnání s jinými zeměmi světa .................................................................. 36 2.3. Malá a velká důchodová reforma...................................................................... 38 2.3.1. Malá důchodová reforma ............................................................................... 39 2.3.2. Velká důchodová reforma .............................................................................. 39 2.4. 2.5. 2.6. 2.7. 2.8. 3.

Rozbor před vstupem do druhého pilíře ........................................................... 41 Výpočet důchodu pomocí důchodové kalkulačky ............................................ 43 Financování systému důchodového zabezpečení ............................................. 46 Základní typy penzijních plánů......................................................................... 48 Základní typy a konstrukce důchodového systému .......................................... 49 Ovlivnění faktorů ovlivňující důchodovou reformu ....................................... 54

3.1. Nezaměstnanost ................................................................................................ 54 3.1.1. Rovnováha mezi zaměstnavateli a potenciálními zaměstnanci ................... 54 3.1.2. Rovnováha mezi státem a firmami (zaměstnavateli)................................... 56 3.2. Transferové platby ............................................................................................ 56 3.3. Politika zaměstnanosti v ČR ............................................................................. 61 3.4. Dotazníkové šetření .......................................................................................... 64 3.5. Sumarizace výsledků dotazníkového šetření .................................................... 72 4. Rozbor stávající penzijní reformy ................................................................... 75 4.1. Předchozí důchodová reforma .......................................................................... 79 5. Návrh nové penzijní reformy .......................................................................... 81 5.1. Státní část .......................................................................................................... 81

5.2. Občanská část reformy...................................................................................... 84 6. Porovnání navrhované a stávající penzijní reformy ....................................... 88 Závěr.......................................................................................................................... 90

ÚVOD Důchodová reforma v České republice (dále jen "ČR") patří mezi jedno z nejdiskutovanějších témat. Důvod je jednoduchý, tato reforma se dotýká kaţdého z nás, kdo se doţije odchodu do důchodu. Od reformy všeobecně se očekává změna, zlepšení situace, coţ nemusí být vţdy pravda. V ČR je toto slovo spojeno spíše s obavami ze zdraţování, znepříjemňování, zhoršování ţivotní úrovně většiny občanů. Důchodová reforma přináší pro většinu obyvatel nepříjemné změny spojené s prodluţováním věku odchodu do důchodu. Musíme si uvědomit několik zásadních faktorů, které ovlivňují chod tohoto státu. Reforma by měla fungovat jako účinná změna tam, kde stávající systém není tak efektivní, jak by měl být. Reformou se stát snaţí pruţně reagovat na změny, znovu nastoluje rovnováhu v mikroekonomii a v makroekonomii celého státu. Základním předpokladem pro úspěch důchodové reformy je, aby ji sestavovali opravdoví odborníci v daném oboru, zkušení lidé a měli k dispozici co moţná nejpřesnější podklady např. z oblasti demografie, statistiky atd. Současná důchodová reforma by měla řešit údajné ubývání populace v ČR. Domnívám se, ţe díky migraci není tento problém aktuální. Populace v ČR uţ jedenáct let nepřetrţitě roste. Navíc v současnosti je přibliţně 8% nezaměstnanost, coţ znamená, ţe i případný úbytek obyvatelstva aţ o 5%, by neznamenal zásadní ekonomický problém. Obyvatelé naší země nelibě nesou informace o sniţování důchodů. Na otázku proč se důchody sniţují, zazněla odpověď z poslanecké sněmovny, ţe ušetřené peníze směřují pro lidi ze sociálně slabých rodin a pro nezaměstnané. Dle mého názoru takový postup spíše podporuje dobrovolnou nezaměstnanost. Navíc toto rozhodnutí oslabuje kupní sílu obyvatelstva a následně pokles celkového sníţení toku peněz v ekonomii. Pokles sníţení toku peněz ovlivní negativně situaci v mikroekonomii a stabilitu v makroekonomii a pro stát to bude znamenat prohloubení nerovnováhy v daleko větší míře neţ před „úspornou“ reformou. Tato reforma řeší následek, nikoliv příčiny. Příčiny jsou vysoká nezaměstnanost, současná nevýhodná legislativa pro podnikatele, kteří by mohli v případě příznivějších zákonů sniţovat nezaměstnanost v ČR. 8

Navíc se legislativa stále mění a místo aby se ze stávajících platných zákonů odstranily nedostatky, připravuje se stále nová a nová legislativa s dalšími nedostatky. Hlavním cílem mé diplomové práce je navrhnout takové změny ve společnosti, pomocí kterých bych získal finanční prostředky za účelem jejich vloţení do důchodového systému. Získané finanční prostředky bych vyuţil ke sníţení věku odchodu do starobního důchodu ve věku maximálně 65 let u ţen i muţů. Tímto opatřením bych upravil stávající důchodovou reformu tak, aby byla výhodnější pro občany našeho státu. V praktické části své práce se budu zabývat způsobem, jak získat finanční prostředky, pomocí kterých bych mohl umoţnit pracovat všem osobám, které budou mít o práci zájem. Tím by se zvýšila zaměstnanost v našem státě. Vyšší zaměstnanost by státu přinesla další zdaněné příjmy směřované do důchodového systému. V praktické části své práce dále popíšu, jak lze ušetřit finanční prostředky i v oblasti vězeňství, dále lze ušetřit finance zásahem státu do skladby učebních a studijních oborů tak, ţe se budou otevírat a finančně podporovat pouze školy, jejichţ absolventi později naleznou uplatnění na trhu práce, tj. aby korespondovaly otevírané obory s poptávkou trhu. Abych získal údaje o informovanosti občanů ČR o důchodové reformě, o jejich sociální situaci, k tomu vyuţiji formu dotazníkového šetření, z jehoţ výsledků budu v praktické části vycházet. Ve své práci si dovoluji pochybovat o výsledku současné důchodové reformy stojící na třech základních pilířích za třicet aţ čtyřicet let. Pokusím se navrhnout odlišný postup reformy. Za tím účelem vyuţiji průzkum lidského mínění, abych zjistil, zda lidé důvěřují současné důchodové reformě a jaké jsou jejich názory na jednotlivé opěrné pilíře. Dále zjistím jejich informovanost týkající se důchodové reformy. Domnívám se, ţe lidé všeobecně ví o existenci druhého pilíře penzijní reformy, ale neví, co si pod tímto pojmem konkrétně představit. Druhý pilíř jim zůstal v podvědomí jen z toho důvodu, ţe na něj lákají různé druhy bank nebo bankovních poradců. Na mě osobně propagace druhého pilíře působí zmatečně aţ nátlakově. Z médií jsem dosud nezjistil dostatečné informace o prvním 9

a třetím pilíři. Spoty a televizní reklamy občany pouze přesvědčují k nástupu do druhého pilíře. Proto bych rád ukázal, jak by se měla reforma správně prezentovat a dostat do povědomí občanů, kteří budou mít o tyto informace zájem.

10

1. Faktory, které ovlivňují důchodovou reformu 1.1.

Nezaměstnanost

V této kapitole se budu věnovat nezaměstnanosti jako takové a jak se k ní dá přistoupit z různých hledisek. Můţeme jí povaţovat odraz toho, jak je v dané zemi organizováno zaměstnávání lidí. Dá se také brát jako důsledek schopností, dispozic nebo postojů jednotlivců. Ţádný z těchto vyjmenovaných faktů nám ovšem neumoţňuje vysvětlit problém nezaměstnanosti jako takové. “Nezaměstnanost je složitým jevem a nelze jí hodnotit pouze globálně. K jejímu řešení je třeba mít k dispozici celou informační síť potřebných dat„1 Potřebná data jsou například informace, koho se nezaměstnanost týká, v jaké části země se vyskytuje, jak dlouho tam trvá, jak je vysoká míra nezaměstnanosti, jak by se daly tyto problémy s nezaměstnaností řešit a v neposlední řadě, jaké jsou finanční zdroje, které pomohou potlačit nezaměstnanost. Faktem zůstává, ţe ne všechny skupiny potencionálních zaměstnanců jsou ohroţeny stejně. Je několik základních rizikových skupin, které jsou ohroţeny nezaměstnaností více. Jsou to zejména ţeny, mladiství, absolventi škol bez praxe, handicapovaní zaměstnanci a zaměstnanci předdůchodového věku. Nezaměstnaností trpí stále častěji občané s niţším vzděláním a záleţí také na teritoriální poptávce po zaměstnancích. Zcela zásadním faktorem je délka trvání nezaměstnanosti. Čím delší tato nezaměstnanost je, tím větší jsou její dopady a pak je daleko nákladnější zavést správná opatření politiky zaměstnanosti.

1

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007, ISBN

978-807-3572-761, strana 290

11

Výpočet nezaměstnanosti Nezaměstnanost se počítá podle ukazatele míry nezaměstnanosti. u = U/L*100 u - je míra nezaměstnanosti U - počet zaměstnaných L – počet pracovních sil Za nezaměstnané povaţujeme ty, kteří se snaţí práci aktivně hledat a jsou evidovaní na úřadu práce. Tato charakteristika ovšem není dostatečná a proto je mnoho dalších ukazatelů, které mají za úkol získat další, zcela zásadní informace o nezaměstnanosti. Jedním z těchto ukazatelů je například míra dlouhodobé

nezaměstnanosti.

Zde

se

uvaţuje

pouze

s dlouhodobě

nezaměstnanými. Míra nezaměstnanosti v různých věkových skupinách, zde se zkoumá, jaké věkové skupiny jsou pro nezaměstnanost nejvíce rizikové. Mezi další

ukazatele

patří

např.

nezaměstnanost

mezi

muţi

a

ţenami,

nezaměstnanost podle dosaţeného vzdělání, nezaměstnanost podle profesí, podle odvětví, podle regionů, podle míry propuštěných z práce atd. 1.1.1. Typy nezaměstnanosti Nezaměstnanost se rozděluje podle určitých typů, podle nichţ můţeme usuzovat její hlavní příčiny, závaţnost a podle toho navrhovat řešení. V obecné ekonomii rozlišujeme tyto základní typy nezaměstnaností. Frikční nezaměstnanost Tento typ je spojen s ţivotním cyklem a hledáním lepšího pracovního uplatnění. Lidé, kteří jsou na pracovním trhu, nemají přístup k informacím, kde se nabízí pro ně výhodná pracovní místa, a proto jim nějaký čas trvá, neţ se k těmto informacím dostanou a hledané místo obsadí. Tato nezaměstnanost má tedy pouze charakter přechodný a dalo by se říci, ţe se jedná pouze o nezaměstnanost dobrovolnou. Strukturální nezaměstnanost Tato nezaměstnanost se uţ od frikční liší v tom, ţe je zde nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po volných pracovních místech v různých segmentech trhu práce. Některá odvětví, profese, nebo regiony se vyvíjejí rychleji neţ 12

ostatní a tím vzniká poptávka rychleji, zatímco jinde dochází k poklesu a roste nezaměstnanost. Co se týká mezd, tak mzdy nereagují dostatečně pruţně a rychle a proto trvá delší dobu, neţ se nabídka a poptávka dostanou do rovnováhy. Vzhledem k technickému pokroku a změnám týkajících se obsahu práce, je tato nezaměstnanost jevem tzv. adaptivní ekonomiky. Cyklická nezaměstnanost Cyklická nezaměstnanost se vztahuje k ekonomickému cyklu. Vzniká tehdy, pokud je poptávka po práci nízká. Není to tedy jako u nezaměstnanosti strukturální, kde klesá poptávka pouze v některém odvětví či regionu. V případě cyklické nezaměstnanosti klesá poptávka celková. Příčinou je pokles ekonomiky, coţ způsobuje růst celkové nezaměstnanosti. Její vznik tedy zapříčiňuje nedostatečná agregátní poptávka. Dalším základním členěním nezaměstnanosti je členění na nezaměstnanost dobrovolnou a nedobrovolnou. Dobrovolná nezaměstnanost O dobrovolné nezaměstnanosti můţeme hovořit, pokud určitá část pracovních sil odmítá pracovat z důvodu nízkých mezd za odvedenou práci a jsou raději nezaměstnaní, tato část osob preferuje volný čas. U moderních ekonomik je typickým jevem to, ţe fungují i přes to, ţe je zde právě velké procento dobrovolné nezaměstnanosti. Nedobrovolná nezaměstnanost Vzniká, pokud za daných mzdových sazeb chce pracovat více pracovníků, neţ jich je potřeba. To znamená, ţe poptávka po pracovních místech je vyšší neţ nabídka pracovních pozic. Uchazeči o zaměstnání nemohou najít práci a stávají se z nich nedobrovolně nezaměstnaní. Dalším známým dělením nezaměstnanosti je dělení na dva základní koncepty, které předurčují i způsoby řešení. Koncept work reduction Zde dochází k nezaměstnanosti hlavně z důvodu špatného odbytu firem nebo celé ekonomiky. Job reduction

13

Zde je nezaměstnanost způsobena technologickými změnami, změnou ve struktuře práce a změnou ekonomiky. V těchto případech jsou z trhu práce vytlačeny celé kategorie povolání a profesí a jsou místo nich poţadovány profese odlišné. Jedná se o změnu struktury nabídky i poptávky po pracovních pozicích. Díky rozvoji ve vyspělých zemích je tento koncept stále rozvinutějším. Nezaměstnanost je ze sociálního pohledu velice negativním jevem. Z pohledu ekonomického není veškerá nezaměstnanost špatná. Nezaměstnanost bereme jako mikrostrukturální projev adaptace ekonomiky. Část nezaměstnanosti je spojena s mobilitou pracovní síly. Je důkazem toho, ţe část pracovní síly se přizpůsobuje technologickým změnám, to znamená, ţe část pracovníků si hledá nové místo, snaţí se o rekvalifikaci na nová pracovní místa, stěhuje se za novými pracovními příleţitostmi a podobně. Tento jev nemůţe brát jako jev špatný, protoţe usnadňuje strukturální změny v ekonomice a odstraňuje také její strnulost. Tato nezaměstnanost je projevem rozvíjející se ekonomiky a společnosti. Pokud nepřekročí nezaměstnanost určitou únosnou mez, je to bráno jako přirozený jev ve vyspělých trţních ekonomikách. Únosná mez nezaměstnanosti

je

v

ekonomii

definována

jako

přirozená

míra

nezaměstnanosti. Jedná se o takovou míru nezaměstnanosti, kdy jsou jednotlivé segmenty trhu práce v rovnováze. Tato rovnováha znamená to, ţe některé segmenty trhu práce vykazují vyšší poptávku po práci, jiné zase převahu nabídky před poptávkou. Mezi velmi nepříznivý jev posledních let patří prudký vzestup přirozené míry nezaměstnanosti. Hlavní vliv vzestupu přirozené míry nezaměstnanosti je v tom, ţe současná sociální politika většiny států včetně ČR je nastavena tak, ţe lidé mohou být vybíravější a ne kaţdou práci přijímají. 1.1.2. Ekonomické a sociální důsledky nezaměstnanosti Z předchozího textu vyplývá to, ţe nezaměstnanost nemusí mít jen vliv negativní, ale také pozitivní. Ovšem pokud se na nezaměstnanost podíváme z pohledu

objektivního,

rozhodně

převaţují

nezaměstnanosti rozlišujeme dva základní důsledky. Důsledky ekonomické

14

negativní

aspekty.

U

Ekonomika nepracuje tak, jak by pracovat měla, chybí jí dostatečná produkce a proto dochází k plýtvání prací společenských, ţivých a zvěcnělých. To má vliv na hrubý domácí produkt (dále jen "HDP"), který se poté nalézá svou úrovní pod hodnotou potencionálního HDP. Tyto ztráty se dále vyčíslují jako náklady stagnace. Propad HDP negativně ovlivňuje moţnosti ekonomiky a sociální transfery. Důsledky sociální Jsou spojeny s dopadem nezaměstnanosti na sociální situaci. To znamená, ţe nezaměstnanost

má

vliv

na

chování,

postoje

a

společenský

ţivot

nezaměstnaných. Rozsahy tohoto vlivu mohou být velmi odlišné a mohou mít pokaţdé zcela jinou velikost a průběh, protoţe kaţdý jedinec tuto situaci proţívá odlišně. Sociální důsledky jsou tedy velmi rozmanité, ale existují čtyři základní důsledky. a) Vliv na ţivotní úroveň Nezaměstnaný přijde o velkou část svých příjmů, na které je zvyklý, je proto nucen ţít z podpory či sociálních dávek. Příjmy z podpor nedosahují většinou ani poloviny předchozího výdělku. Pokud je jedinec nezaměstnaný dlouho, vede to k chudobě, která dále souvisí s redukcí sociálních kontaktů a postupem času i k postupnému sociálnímu vyloučení. b) Vliv na rodinu Rodina je jako sociální instituce ovlivněna nezaměstnaností. Nezaměstnanost nemá vliv jen v poklesu příjmů, ale i v dalších aspektech. Je narušený denní rytmus nezaměstnaného, mění se pozice nezaměstnaného v rodině. Dalším, zcela zásadním jevem je to, ţe v drtivé většině případů klesá porodnost. c) Vliv na strukturalizaci a vnímání času Tím, ţe nezaměstnanost narušuje denní reţim nezaměstnaného, stává se pro takového jedince čas nepodstatným a v podstatě ho přestává vnímat. Zde je právě riziko, ţe nezaměstnaní svůj čas poté naplňují neţádoucí aktivitou, jako je kriminální činnost, alkoholismus a podobně. d) Vliv na fyzické a psychické zdraví Pro velké procento lidí je nezaměstnanost traumatizujícím záţitkem. Ztráta zaměstnání pro ně znamená ztrátu prestiţe, vyvolává pocity neschopnosti, 15

nepotřebnosti, neuţitečnosti. Nezaměstnanost tedy velmi často vede ke stresu a následně k různým fyzickým a duševním onemocněním.

1.2.

Politika zaměstnanosti

Politiku zaměstnanosti vymezujeme jako soubor opatření, která pomáhají vytvořit podmínky pro dynamickou rovnováhu na trhu práce a aby vyuţití všech pracovních sil bylo co největší. V této politice vystupuje v hlavních rolích stát, firmy, zaměstnavatelé, zaměstnanci a odbory. Tato politika je stále více ovlivňována ze strany Evropské Unie (dále jen"EU"), pokud bych měl uvést příklad, jedná se o cíle Lisabonského procesu z roku 2000, který se zaměřuje na dosaţení plné zaměstnanosti. Hlavním posláním politiky zaměstnanosti je dosáhnout optima mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. V současnosti je tato politika velice důleţitá a podstatná. Velmi diskutovaná je ale velká nákladnost politiky zaměstnanosti. Politika zaměstnanosti absolutně nezasahuje a neovlivňuje trh práce na mikroúrovni. To znamená, ţe počty pracovníků, jejich výdělky, kvalifikační nároky atd. jsou v kompetenci trhu, mimo minimální mzdy. V této politice je vyvíjena snaha o ovlivnění vztahů mezi nabídkou a poptávkou, ale v podstatě tuto rovnováhu jen lehce koriguje a usměrňuje. Zcela zásadní vliv na rovnováhu na trhu práce má hospodářská politika a její opatření. Tato opatření jsou směřována ke snaze podporovat ekonomický růst a tvorbu nových pracovních míst. Politika zaměstnanosti má několik základních aktivit. a) Rozvoj infrastruktury na trhu práce Zde vystupují specializované instituce úřady a zprostředkovatelny práce. Je zde snaha provádět zprostředkovatelskou, informační nebo poradenskou činnost. Díky těmto institucím je dokonalejší přehled o volných pracovních pozicích a také o uchazečích o práci, o kvalifikaci zaměstnanců, jejich poţadavcích, coţ je pro segmentaci trhu věc zcela nezbytná. b) Podpora a budování nových pracovních pozic a činností V tomto bodě je poskytována například finanční podpora zaměstnavatelům, začínajícím podnikatelům, je zde podpora veřejně prospěšných prací a

16

v neposlední řadě se usnadňuje zaměstnávání mladým a handicapovaným občanům. c) Zaměření na zvyšování flexibility pracovní síly Růst strukturální nezaměstnanosti způsobuje, ţe pracovní síla se musí přizpůsobovat poţadavkům trhu práce. Důleţitou roli má školská soustava, politika zaměstnanosti přispívá v podobě různých typů rekvalifikačních kurzů. Snaha o zabezpečení ţivotních podmínek pro ty, kteří jsou dočasně nezaměstnaní a jsou nuceni ţít z dávek a podpor v nezaměstnanosti. V prvních třech bodech se jedná o to, aby bylo podporováno chování pracovníka na trhu práce, toto bývá označováno jako aktivní politika zaměstnanosti. Aktivity, které se starají o zabezpečení nezaměstnaných, se označují jako pasivní politika zaměstnanosti. Úkolem pasivní politiky zaměstnanosti je to, aby pomohla nezaměstnaným po určitou dobu, kdy přišli o svůj příjem. Tím, ţe se zmírní dopad ztráty zaměstnání, umoţňuje to nezaměstnaným hledat si práci, která splní jejich pracovní a ekonomické ambice. V podstatě by se dalo říci, ţe politika nezaměstnanosti prošla určitými změnami a postupným vývojem. Nejdříve byla zaměřena pozornost na pasivní politiku zaměstnanosti a bylo zde uplatňováno mnoho různých podpor a dávek. Tato schémata pasivní politiky zaměstnanosti se objevují jiţ na začátku 20. století. Jedná se o jeden z hlavních posunů vnímání příčin nezaměstnanosti, tj. od odpovědnosti osobní za nezapojení do pracovního procesu, aţ k pochopení nezaměstnanosti jako jevu společensky determinovanému. Aţ poté se začíná pomalu rozvíjet politika zaměstnanosti aktivní. Tato politika se ale rozvijí aţ o dost později, zhruba aţ po druhé světové válce. Přibliţně do šedesátých let 20. století má tato politika velmi mizivý význam, protoţe poválečné, poptávkově motivované ekonomiky a s nimi spojená velká mnoţství pracovních míst a velmi nízká nezaměstnanost taková opatření nepotřebovala. Přelom přichází v sedmdesátých letech, kdy se projevují následky ropných šoků. V důsledku dopadů

do

struktur

ekonomických

činností

začíná

prudce

stoupat

nezaměstnanost. Vyspělé státy na tuto situaci reagovali tím, ţe posílily pasivní opatření a byla zde snaha posílit podporu v nezaměstnanosti. Tento krok byl 17

učiněn, protoţe se očekávalo, ţe po rychlém vzestupu nezaměstnanosti přijde její pozvolný pokles aţ na její původní hodnotu. Ukázalo se však, ţe pouhé vyplácení podpory pro nezaměstnané není v dané situaci nejlepším řešením. Navíc tyto finanční podpory znehodnocovala inflační vlna a dále mělo toto vyplácení finančních podpor i špatný vliv na postoj k práci, neboť chyběla motivace. Proto se politika zaměstnanosti zaměřila více na aktivní sloţky a tento trend trvá v podstatě do současnosti. Pro současné politiky zaměstnanosti je tedy typické, ţe se jednoznačně tlumí preference příjmové ochrany nezaměstnaných a je kladen velký důraz na investice do lidí a jejich schopností. Tento typ politiky zaměstnanosti je podporován například Bílou knihou, která klade důraz na vytváření nových pracovních pozic a celoţivotního vzdělávání. Vysvětluje to, ţe nezaměstnanost se nedá řešit protekcionalismem, ani zkracováním doby v práci, nebo obyčejným dělením o pracovní místa. Jako zcela zásadní je tedy podpora nabídky práce a její přizpůsobivost. Jedná se o přizpůsobivost vnější, kde je snaha o to, aby většina nezaměstnaných

vyhovovala

potřebám

budoucích

zaměstnavatelů

a

přizpůsobivost vnitřní, kde jde hlavně o přizpůsobování potřeb podniku. Tato opatření jsou ale velice nákladná a proto mají vlastní zdroje financování. Rozdělují se do dvou základních skupin. a) Fondy účelově vytvářené na bázi pojištění v nezaměstnanosti V těchto fondech jde o prostředky získané z platby pojistného, které je hrazeno zaměstnanci, zaměstnavateli a samozřejmě osobami samostatně výdělečně činnými (dále jen "OSVČ"). b) Rozpočty státní, hlavní zdroj financování je z politiky zaměstnanosti z daní Tyto výdaje týkající se politiky zaměstnanosti jsou hrazeny z daní nebo z pojistného a jsou značným břemenem pro plátce těchto daní. To má vliv na růst ceny práce. Financování z výdajů veřejných znamená, ţe se musí dávat velký pozor na jejich výši. Efektivnost této politiky je jen v tom případě, ţe nezpůsobí růst cen za práci a nepřiměřený růst daní a pojistného. Nepřiměřeně vysoká míra zdanění vede k vysoké ceně práce, klesá motivace pro tvorbu nových pracovních míst a tím je zcela jednoznačně tlumen i ekonomický růst. 18

Je třeba dbát také na to, ţe výdaje spojené s nezaměstnaností se netýkají pouze politiky zaměstnanosti, ale mají vliv na celý sociální systém. Mimo těchto výdajů jsou ovlivněny výdaje na sociální dávky, dále se jedná o výdaje na zdravotní pojištění, které jsou za nezaměstnané hrazeny státem. Dalšími výdaji jsou neodvedená sociální pojištění a v neposlední řadě jsou to daně z příjmů fyzických osob. Náš stát vydal v roce 2005 mezi 15.000,- Kč aţ 18.000,- Kč na jednoho

nezaměstnaného

za

jeden

kalendářní

měsíc.

Pokud

tento

nezaměstnaný procházel rekvalifikačním kurzem, tato částka byla potom přibliţně ještě o jednu třetinu vyšší. Proto je zcela zásadní tuto politiku zaměstnanosti připravovat a zacházet s ní velmi opatrně a obezřetně, protoţe výsledek této politiky potom nemusí být vţdy jen pozitivní.2

1.3. Trh práce a politika zaměstnanosti v ČR po roce 1989 V ČR trh práce do roku 1990 neexistoval. Co se týká regulace zaměstnanosti mezi zdroji pracovních sil a potřebami, byl zaloţen administrativní nástroj, který měl na starosti plánování pracovních sil. Díky těmto administrativním opatřením jako jsou limity pracovních sil, organizovaný nábor nebo rozmisťování pracovníků dle potřeby, se dosahovalo umělé rovnováhy v oblasti

zaměstnanosti.

Typickým

jevem

byla

přezaměstnanost.

To

znamenalo, ţe produktivita jednoho pracovníka byla přibliţně na úrovni 50% aţ 65% oproti ostatním vyspělým zemím. Tato přezaměstnanost měla vliv jak sociální, tak ekonomický. Znamenalo to, ţe byla oslabena pracovní morálka, produktivita a výkonnost. To vedlo k absolutní nepruţnosti nabídky, coţ znamenalo závaţnou překáţkou. Administrativní zaměstnanost byla s trţním prostředím absolutně neslučitelná.

2

Nezaměstnaný člověk stojí stát téměř 110 tisíc korun ročně. I-dnes.cz [online]. 2014 [cit.

2014-04-09]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/nezamestnany-clovek-stoji-stat-temer110-tisic-korun-rocne-pmu-/ekonomika.aspx?c=A110825_142436_ekonomika_spi

19

1.3.1. Situace na trhu práce Velká změna na trhu práce v ČR nastala po zavedení trţní ekonomiky. To způsobilo, ţe vymizela téměř veškerá přezaměstnanost a přesah poptávky po pracovních místech byl vystřídán nabídkou pracovních sil. Najednou byla větší nabídka pracovních sil, neţ byla poptávka a vznikla nezaměstnanost. Díky transformaci byl nucen český trh projít řadou zněn. Tyto změny byly spojené s restrukturalizačními tendencemi, jako například potlačení a likvidace komunistické byrokracie a to politické a správní. Téměř se ukončila zbrojní výroba, byl redukován těţký průmysl atd. Dále přišly cyklické změny nabídky a poptávky na pracovním trhu, které s sebou přinášely nové trendy a technologický pokrok. Tento vývoj tedy nebyl rozhodně bezproblémový. Dalším zcela zásadním problémem byla nedořešená privatizace a velmi nízký stupeň inovací v podnicích, ten měl vliv na jejich produktivitu a celkovou konkurenceschopnost. Proto se dá v budoucnosti očekávat, ţe noví vlastníci firem se budou snaţit o inovace a technologický posun, coţ bude znamenat zřejmě další uvolňování pracovníků. Na to bude muset reagovat trh práce a celý vzdělávací sektor. Vývoj nezaměstnanosti prošel v ČR třemi základními a navzájem se prolínající obdobími. První období probíhalo v letech 1990 aţ 1992, toto období se vyznačuje tím, ţe zaměstnanci ve velkém opouštěli svá dosavadní pracovní místa a hledali nebo rovnou přecházeli k lepší, lukrativnější práci. Toto bylo moţné, protoţe míra nezaměstnanosti byla velmi nízká. Na tuto první etapu plynule navazovala etapa druhá, která probíhala v roce 1993 aţ 1997, kdy míra nezaměstnanosti v celku rychle rostla. Důvodem byl stále větší důraz na pracovní výkon a flexibilitu zaměstnanců. Dalším znakem této doby bylo také to, ţe firmy byly ve velké míře úvěrovány a byla dokonce tolerována velká nekázeň firem vůči státu, coţ míru nezaměstnanosti uměle tlumilo. Všechny problémy z těchto dvou předchozích etap vyplouvají na povrch v roce 1998, kdy je stát ve třetí etapě. Ve třetí etapě jsou stále silnější trţní tlaky, rizika nezaměstnanosti se stále zvyšují a je zde prudký nárůst nezaměstnanosti dlouhodobé. V současnosti je míra nezaměstnanosti stále poměrně vysoká. Způsoby, kterými se tlumila nezaměstnanost zejména v druhé polovině devadesátých let, 20

jsou jiţ pro většinu odborníků neopakovatelné. Jsou k tomu dva základní důvody. První problém je v tom, ţe míra nezaměstnaných neustále roste a dále proto, ţe ekonomické oţivení, které v posledních letech přicházelo, nebo se o něj spíše stát snaţil, nemůţe být přeceňováno. Tato oţivení nemají dlouhodobější charakter, který by zabránil dalšímu propouštění pracovníků. Proto je tedy nutné místo hledání snahy o ekonomické oţivení, vyvinout daleko větší snahu o hledání moţností k minimalizaci nezaměstnanosti. Samozřejmě se jedná také o to, aby řádně fungovala politika zaměstnanosti. 1.3.2. Politika zaměstnanosti v ČR Politika zaměstnanosti v ČR se změnila v roce 1990, kdy byl přijat nový zákon o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb., tím se změnila interpretace pracovního práva. “Na pracovní uplatnění těch, co chtějí a mohou pracovat a práci skutečně hledají. Na rekvalifikaci nezbytnou pro pracovní uplatnění na nových pracovních místech. Na hmotné zabezpečení v případě nezaměstnanosti a rekvalifikaci„3 Tento zákon prošel jiţ několika novelami. Novely jsou brány jako důsledek reforem na trhu práce. Smyslem je zbavit se nepruţnosti trhu práce a tím zvyšovat míru zaměstnanosti, zejména těch skupin, které jsou na trhu práce nejvíce znevýhodňovány. Poslední novela, která vstoupila v platnost v říjnu v roce 2004 se věnuje problémům zneuţívání sociálních dávek, které jsou vypláceny nezaměstnaným občanům. Tato novela zavádí několik zajímavých změn: “Pokud dlouhodobě nezaměstnaní odmítnou bez závažných důvodů práci pro obec, nebudou mít nárok na dávky. Úřady práce budou moci poslat ,,nepoctivé zaměstnance“ ke svému reviznímu lékaři k přezkoumání jejich zdravotního stavu, pokud tvrdí, že překážkou přijetí nabízeného místa je jejich zdravotní stav. Nezaměstnaní si budou moci přivydělávat vedle podpory částku do ½ minimální mzdy. 3

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007, ISBN

978-807-3572-761, strana 302

21

Podpora v nezaměstnanosti se zvyšuje v druhém čtvrtletí po ztrátě pracovního místa ze 40% na 45% předchozího výdělku, v případě rekvalifikace 60%. Upravuje se doba pobírání podpory v nezaměstnanosti pro osoby ve věku 50 let až 55 let (na 9 měsíců) a pro osoby starší 55 let (na dobu jednoho roku). Absolventi škol ztrácí automaticky nárok na podporu v nezaměstnanosti a pro její získání musí splnit podmínku odpracovat v posledních 3 letech alespoň 12 měsíců. Stanovují se sankce za práci na načerno aj„4 Základ, který se snaţí zdárně realizovat politiku zaměstnanosti, jsou úřady práce, ty mají za úkol jako orgány státní správy zajišťovat sluţby zaměstnanosti na svém daném územní. Tyto subjekty pracují samostatně a mají územně organizovanou strukturu. Plní několik základních funkcí. a) Funkce informační Zde se jedná hlavně o poskytnutí aktuálního přehledu nabídky pracovních sil. Dalším úkolem je sledovat vývoj na trhu práce ve stanoveném území, zkoumá příčiny nerovnováhy, buduje databázi volných pracovních míst, zkoumá mzdové poţadavky a podobně. b) Funkce poradenská Snaţí se poskytnout poradenskou činnost týkající se otázek právních, ekonomických, sociálních a v neposlední řadě také psychologických. Dále se jedná o pomoc doporučovat vhodné uplatnění, popřípadě rekvalifikační kurzy. c) Funkce zprostředkovatelská Je zde snaha o zajištění práce pro uchazeče, kteří jsou v seznamu evidence uchazečů o volná pracovní místa. Dalším úkolem je zajišťování pracovních pozic pro handicapované. Zajišťují také rekvalifikace a snaţí se poskytnout hmotné

zabezpečení

všem

uchazečům

v případě

nezaměstnanosti

a

rekvalifikace.

4

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007, ISBN

978-807-3572-761, strana 303

22

d) Funkce podnikatelská Mimo účasti finanční se podílejí také na tvorbě nových pracovních pozic a snaţí se o nové pracovní uplatnění uchazečů o zaměstnání. Mimo jiné se stará o podporu drobného podnikání, o zaměstnávání absolventů škol a podobně. Tyto funkce se dají zařadit do aktivní politiky zaměstnanosti. Aktivní politika tedy jako taková zahrnuje dále tyto základní body. “Podporu a finanční spoluúčast úřadů práce na vytváření nových pracovních míst u zaměstnavatelů a pracovních příležitostí (jde o tzv. společensky účelná pracovní místa a veřejně prospěšné práce). Podporu a finanční příspěvky těm uchazečům, kteří se rozhodnou pro drobné podnikání. Programy podpor zaměstnavatelům, kteří zajišťují odbornou praxi a zaměstnávání absolventů škol. Programy podpor pro zvýšení zaměstnavatelnosti zdravotně handicapovaných osob. Organizování a finanční spoluúčast na zabezpečování rekvalifikačních programů a rekvalifikací. Některé příspěvky zaměstnavatelům na uchazeče (např. na dopravu a zpracování.„5 Hlavním cílem střednědobé strategie zaměstnanosti je Národní plán zaměstnanosti, tento plán byl přijat v roce 1999. Dokument je zpracován v intencích metodik EU, snaţí se vytvořit opatření, která zajišťují rozvoj lidských zdrojů. Tento dokument se snaţí o posun od politiky pasivní zaměstnanosti, k politice aktivní zaměstnanosti. Prioritně dává tento plán přednost tvorbě nových pracovních míst, snaţí se o adaptibilitu a dále o flexibilitu pracovníků, neţ aby tito pracovníci spoléhali na sociální síť daného státu. Národní plán zaměstnanosti má v ČR čtyři základní pilíře. I. Pilíř: podpora zaměstnatelnosti Úkolem tohoto pilíře je sledovat úroveň zaměstnatelnosti a to díky zabezpečení odpovídajícímu kvalifikaci a přizpůsobivosti pracovní síly týkající se 5

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007, ISBN

978-807-3572-761, strana 304

23

poţadavků daných pracovních pozic. Klade důraz na odstraňování různých bariér týkajících se vstupu na trh práce a to hlavně mládeţe, dlouhodobě nezaměstnaných, či zdravotně handicapovaných. Mimo jiné má tento pilíř za úkol motivovat pracovní síly k práci a k setrvání v dané práci. Pro tento účel byla vybudována řada různých opatření, například snaha o financování středoškolského vzdělání, snaha o zvýhodnění ekonomicky aktivních jedinců před jedinci ekonomicky neaktivními. Zavádění rehabilitací pro osoby zdravotně postiţené, aby se mohly dostat do pracovního zapojení a snaha o podporu zaměstnávání těchto osob. II. Pilíř: podpora podnikání Sleduje zejména zlepšení podmínek pro podnikatele a pro podnikání jako takové. V tomto pilíři je snaha o vyrovnání konkurenčního prostředí. Tento pilíř se ale nezaměřuje pouze na malé a střední podniky, jako je běţné v ostatních zemích EU, ale snaţí se zlepšovat podmínky, mimo malých a středních podniků, také podnikům velkým, jak domácím tak i zahraničním. Důvod proč se podporují tyto velké podniky v ČR je hlavně snaha o oţivení makroekonomického vývoje. Pro tuto podporu slouţí řada opatření, například je to systém investičních pobídek pro investory, dále se jedná o přímou podporu drobného podnikání, to jsou metody přímé. Další metody jsou metody nepřímé, mezi tyto metody patří zejména sniţování daňové zátěţe, vyuţívání veřejných zakázek, státní garance atd. III. Pilíř: podpora podniků a zaměstnanců přizpůsobit se změnám Tento pilíř má jako svůj hlavní úkol podporovat podniky a hledat cesty k lepší organizaci práce a nových forem pracovní doby. Cílem těchto kroků je růst přizpůsobivosti mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Realizace těchto plánů není vţdy jednoduchá, protoţe závisí na vzájemné dohodě mezi firmami, zaměstnanci a odbory. Podpora rovných příleţitostí všech osob Orientace tohoto pilíře je zaměřena zejména na odstranění jakéhokoliv druhu diskriminace na trhu práce. Mimo jiné je úkolem tohoto pilíře vytvářet takové podmínky a mimořádná opatření, aby osoby, které mají ztíţené podmínky kvůli

24

svému pohlaví nebo rase, mohly najít adekvátní pracovní uplatnění podle dosaţené kvalifikace.

25

2. Současná penzijní reforma a její rozbor 2.1. Jednotlivé pilíře penzijní reformy 2.1.1. První pilíř Dle platných zákonů jsou všichni občané, kteří jsou účastníky penzijního pojištění zabezpečeni ve svém stáří, invaliditě, aţ po úmrtí ţivitele. V těchto případech mají plátci tohoto pojistného nárok na dávky důchodového zabezpečení. Hlavním příjmem kaţdého jiţ nepracujícího penzisty je státní starobní důchod, toto je ale ve většině případů také příjem jediný. Tento systém je průběţně financovaný, je zaloţen na tom, ţe peníze vybrané od ekonomicky aktivního obyvatelstva jsou přerozdělovány v podobě penze dnešním důchodcům. Není zde ţádná tvorba rezerv pro pracující občany v současnosti, jelikoţ tato generace by měla svojí penzi dostávat od generace následující. Průběţný systém je zaloţený na solidaritě ekonomicky aktivních občanů s občany staršími. Úkolem prvního pilíře je zajistit dostatečnou výši penze pro všechny občany, kteří poctivě přispívali svou prací do tohoto pojištění. Dále jde o zajištění těch, kteří měli niţší příjmy a tím by jim bez pomoci hrozila chudoba nebo existenční problémy. První pilíř sice slibuje jistoty nějakého příjmu, ale kaţdý kdo o prvním pilíři něco málo ví, je přesvědčen, ţe tento pilíř bude vhodný pouze na zajištění základních potřeb. Velký rozdíl je i v tom, ţe pokud dotyčný zemře před odchodem do důchodu, prostředky které do penzijního pojištění v prvním pilíři vloţil, nikdo z jeho pozůstalých dědit nebude, to je hlavní rozdíl mezi pilířem druhým a třetím. Pokud se zaměříme na současnou situaci, je v ČR přibliţně 2,3 milionu důchodců, kterým je kaţdým měsícem vypláceno 10.500,- Kč v průměru na jeden starobní důchod, coţ je přibliţně výše důchodu odpovídající výši průměrné mzdy. -

Plátci a výše plateb

Kaţdý zaměstnaný občan je povinen si hradit penzijní pojištění, konkrétně 6,5% ze své hrubé mzdy a zaměstnavatel je za své zaměstnance povinen odvádět dalších 21,5% jejich hrubé mzdy. Oproti tomu osoby samostatně 26

výdělečně činné musí odvádět 29,2% ze základu, který si tyto osoby určují samostatně, ale jedná se o minimálně 50% zisku a současně nejméně 29,2% z jedné čtvrtiny průměrné mzdy, coţ bylo pro rok 2013 nejméně 1.890,- Kč. To byly platby povinné, dále existují platby dobrovolné. Tyto platby mohou platit osoby, které mají zájem o účast v důchodovém pojištění, tyto osoby musí odvádět 29,2% ze základu, který si tyto osoby určují samostatně, ale jedná se o minimálně 50% zisku a současně nejméně 29,2% z jedné čtvrtiny průměrné mzdy, coţ bylo pro rok 2013 nejméně 1.812,- Kč. -

Rozdělování vybraných prostředků (z těchto 28% hrubé mzdy) a) 8% těchto prostředků směřuje na platbu vdovských, sirotčích a invalidních důchodů, jedná se celkem o 28,2% veškerých odvodů. b) 4% těchto prostředků směřuje na pokrytí základní výměry, jedná se celkem o 14,3% veškerých odvodů. c) 3,5% těchto prostředků směřuje na pokrytí náhradních dob pojištění, jedná se celkem o 9,2% veškerých odvodů. d) 12,5% těchto prostředků směřuje na pokrytí procentní výměry, jedná se celkem o 44,6% veškerých odvodů. e) V případě, ţe se jedná o OSVČ, která odvádí 29,2% ze svého příjmu, jde 1,2% z těchto příjmů na politiku státní zaměstnanosti.

-

Jaké základní typy důchodů se vyplácí a) Invalidní důchod

Tento důchod je rozdělován podle tří základních typů invalidity. Po dosaţení 65 let věku se invalidní důchod mění na důchod starobní. -

Invalidita prvního stupně, to je pokles pracovní činnosti od 35% do 49%.

-

Invalidita druhého stupně, to je pokles pracovní činnosti od 50% do 69%.

-

Invalidita třetího stupně, to je pokles pracovní činnosti od 70%. b) Sirotčí důchod

Sirotčí důchod je určen pro nezaopatřené dítě, kterému zemřel rodič či osvojitel. Dítě má nárok pobírat tento důchod do maximálního věku 26 let, ale musí splňovat aspoň jeden ze tří základních bodů. 27

-

Soustavnou přípravu na budoucí povolání

-

Nemohoucnost se soustavně připravovat na budoucí povolání z důvodu nemoci, či úrazu.

-

Pokud dlouhodobě špatný zdravotní stav brání vykonávání pracovní činnosti, soustavné výdělečné činnosti.

Výše sirotčího důchodu je závislá na dvou základních sloţkách -

Základní výměra

Tato výměra činní pro rok 2014 - 2.340,- Kč měsíčně -

Procentní výměra

Jedná se o částku 40% starobního důchodu, popřípadě invalidního důchodu III. stupně. c) Vdovský/vdovecký důchod Tento důchod náleţí manţelovi/manţelce zemřelého. Aby vznikl nárok na tento důchod, musel zemřelý plnit jednu z níţe uvedených podmínek. -

Zemřelý pobíral důchod starobní nebo invalidní.

-

Před svou smrtí splnil podmínku v podobě potřebné doby pojištění pro zisk invalidního či starobního důchodu.

-

Byl usmrcen vinou pracovního úrazu.

Vdovský/vdovecký důchod se pobírá po dobu jednoho roku od smrti manţela nebo manţelky pozůstalého. Existuje ovšem několik výjimek, kdy tento důchod je moţné pobírat dále. -

Tato osoba pečuje o nezaopatřené dítě.

-

Tato osoba pečuje o dítě, které je závislé na pomoci jiné fyzické osoby od stupně II. coţ je středně těţká závislost, přes stupeň III. těţká závislost, popřípadě stupeň IV. to je úplná závislost.

-

Tato osoba pečuje o

svého rodiče, nebo rodiče zemřelého

manţela/manţelky ve své domácnosti a rodič je závislý na pomoci této osoby, od stupně II. coţ je středně těţká závislost, přes stupeň III. těţká závislost, popřípadě stupeň IV., to je úplná závislost. -

Tato osoba je plně invalidní.

-

Dosaţení věku 55 let pokud se jedná o ţenu, 58 let jedná-li se o muţe.

28

Výše vdovského/vdoveckého důchodu se určuje téměř shodně jako důchod starobní a to podle dvou následujících základních sloţek. -

Pomocí základní výměry, ta je pro rok 2014 stanovena na 2.340 ,- Kč za jeden měsíc.

-

Pomocí výměry procentní, kde je stanoveno 50% výměry starobního nebo invalidního důchodu v případě invalidity III. stupně, popřípadě 50% částečného invalidního důchodu v případě nesplnění podmínek zemřelého na plný invalidní nebo starobní důchod ke dni smrti zemřelého.

Kaţdý občan má nárok na důchod, ovšem musí splňovat jednu z těchto tří základních podmínek. -

Období nároku na řádný důchod.

-

Minimální pojištěná doba.

-

Za specifických podmínek (invalidita, úmrtí blízkého příbuzného, a podobně).

Důchodový věk je dle nových norem stanoven tak, ţe ročník 1977 odchází do důchodu v 67 letech, kaţdému následujícímu ročníku se tato doba prodluţuje o další dva měsíce. Do roku 1977 odchod do důchodu určuje tabulka, kde je určená závislost na pohlaví a dále na počtu vychovaných dětí.

29

Tabulka 1 – Tabulka odchodu do penze

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Doba pojištění Pro jednotlivé důchody se tato doba velmi liší a skládá se ze dvou základních dob. -

Zaplacených dob

Doba kdy má pojištěnec příjem a řádně platí důchodové pojištění. -

Náhradní doba pojištění

30

Jedná se o období, kdy pojištěnec neodvádí pojistné, ale přesto je mu toto období započítáváno, jako kdyby pojištění odváděl. Toto pojištění se počítá dle dvou základních rozsahů. -

V plném rozsahu

a) Výkon základní vojenské sluţby b) Péče o dítě c) Péče o osobu, která je závislá na jiné fyzické osobě -

v rozsahu 80%

a) Pobírání podpory v nezaměstnanosti b) Pobírání invalidního důchodu c) Doba trávená v pracovní neschopnosti, nemocenské a podobně -

Skladba důchodu

a) Základní výměra Tato výměra je pro všechny stejná činní 2.270,- Kč za jeden měsíc. b) Procentuální výměra Tato výměra je stanovena minimálně na 770,- Kč měsíčně. -

Výpočet osobního vyměřovacího základu

Vyměřovací základ se vypočítává od 18 let věku, vyměřovací základ je vydělen počtem kalendářních dnů a v potaz se také bere počet vyloučených dnů, toto číslo poté násobíme koeficientem 30,4167, coţ je průměrný počet dnů v měsíci. Poté je proveden průměr měsíčních hrubých výdělků. Dále jsou stanoveny velikosti inflace v jednotlivých letech. Podle redukčních hranic je moţné vypočítat základ. Z tohoto základu je vypočtena procentuální výměra důchodu. Výše redukční hranice je určována státem.

31

Tabulka 2 – Výpočet osobního vyměřovacího základu

Zdroj: www.mesec.cz

“Státní důchod je silně diskriminační: 1. Příjmově: Především kvůli redukčním hranicím je důchod podobné výše, ať už člověk odváděl odvody z průměrného platu nebo z nadprůměrného. 2. Věkově: Každým rokem se mění věk, kdy daný ročník odchází do důchodu a tím i (částečně) doba pravděpodobného pobírání důchodu. 3. Mezigeneračně: Současní důchodci získali důchod za podmínek, které by nyní nestačily. Doba pojištění byla výrazně nižší, stejně jako počet let, ze kterých se počítal OVZ. V jiné výši byly stanovovány i redukční hranice a věk odchodu do důchodu. Státní důchod prostě plní sociální, pojistnou i důchodovou úlohu. Každý by se měl seznámit s podmínkami, za které dostane starobní důchod, i když v průběhu let se zaručeně několikrát změní. Aby věděl, mezi čím vybírá, když přemýšlí, jestli např. vstoupí do II. pilíře nebo ne, aby byl schopen sledovat, jak pomalu ale jistě demografický vývoj neodvratně ovlivňuje důchody, ale také aby věděl, co a jak ovlivňuje výši důchodu. Např. v mnoha případech bohužel státní důchod motivuje nepracovat a využít tak vyloučenou dobu, než pracovat a ovlivnit tak OVZ.,,6

6

Vyznejte se v důchodu: Jak funguje první pilíř důchodového systému?. Měšec.cz [online].

2013 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/vyznejte-se-v-duchodu-jakfunguje-prvni-pilir/

32

2.1.2. Druhý pilíř Do tohoto pilíře je vstup dobrovolný. Účast v tomto pilíři vzniká registrací smlouvy o důchodovém spoření v Centrálním registru smluv. Tento registr je veden specializovaným finančním úřadem. Kaţdý účastník důchodového spoření má povinnost odvádět prostředky do důchodového pojištění. Sazba tohoto pojistného je 5% z vyměřovacího základu. Celkem ovšem spořitel odvádí ještě další 2% na svůj osobní účet, je-li účastníkem důchodového spoření, je sníţeno o 3% důchodové pojištění. Díky tomuto kroku, účastník II. pilíře neodvádí tak velké příspěvky do důchodového pojištění průběţného, a proto mu je krácena výměra státního důchodu z I. pilíře. Kaţdý si bude moci vybrat, zda upřednostní doţivotní výplatu, nebo si bude moci vybrat starobní důchod na dobu 20 let. Důchod z tohoto spoření je vyplácen ţivotní pojišťovnou na základě dohodnuté smlouvy. Prostředky jsou v tomto II. pilíři spořeny ve fondech, kaţdý občan si můţe vybrat ze čtyř různých fondů zaměřených podle strategie od dynamického, vyváţeného, přes konzervativní, nebo investor můţe investovat do fondu státních dluhopisů. Kaţdý účastník má právo si vhodnou strategii vybrat sám. Strategii můţe jednou za rok bezplatně změnit, chce-li ji změnit vícekrát, je mu stanoven poplatek za změnu fondu. 2.1.3. Třetí pilíř V tomto pilíři je účast dobrovolná, dá se z něj na rozdíl od pilíře II. vystoupit. Nárok na státní příspěvek a daňové úlevy je podmíněn podle stanovené doby. Stát mimo pravidelných měsíčních příspěvků umoţňuje odečíst část zaplacených příspěvků ze základu daně z příjmu. “Transformované fondy vznikly na základě reformy penzijních fondů, která byla součástí důchodové reformy, a spočívala v oddělení majetku účastníků a správců fondů. Účastníkům penzijního připojištění byly zachovány jejich dosavadní podmínky s tím, že změny v poskytování státního příspěvku platí pro všechny účastníky III. pilíře, tj. i pro účastníky penzijního připojištění. U transformovaných fondů je tak zachována tzv. garance nezáporného zhodnocení, kterou garantuje penzijní společnost. V praxi to znamená, že i při nepříznivém vývoji na finančních trzích nesmí připsat roční zhodnocení 33

příspěvků účastníků na nižší než nulové úrovni. To s sebou ovšem nese i negativa v podobě omezení možnosti investovat do takových cenných papírů, které mohou přinést vyšší výnosy.,,7 Penzijní společnosti mají na starost mimo transformovaných fondů také fondy účastnické, ve kterých jsou příspěvky doplňkového penzijního spoření. Zde je povinnost nabídnout účastníkovi konzervativní strategii a pak uţ je to pouze na uváţení účastníka, zda zvolí dynamičtější strategii, či zůstane u strategie konzervativní. Tyto strategie se mohou jednou ročně bezplatně měnit dle potřeb a uváţení klienta. Klient si můţe vybrat, zda mu bude penze vyplacena na určitou dobu, nebo mu bude vyplácena doţivotně.

2.2. Proč je nutné provést důchodovou reformu Dle platné Ústavy ČR má kaţdý občan právo na zaslouţené zabezpečení ve stáří. Jeden z hlavních úkolů státu je zajištění prosperity i pro generace následující. Prognózy ovšem předpovídají, ţe sociální systém bude potřebovat řadu změn a reforem, aby se zbytečně nezvyšovaly mandatorní výdaje. Pokud se zvyšuje průměrný věk občanů, musí se zvyšovat i hranice pro odchod do důchodu. Současný systém byl nastavený přibliţně před sto lety, kdy jedinec, který odešel do důchodu, v něm trávil pouze několik let. V současnosti je doba, kterou průměrně tráví lidé v důchodovém věku i více neţ dvacet let a to z pohledu státních výdajů není dlouhodobě udrţitelné. V dnešní době ubývá těch, kteří mohou na penze stávajícím důchodcům přispívat z důvodu úbytku osob v aktivním věku. Aby tento systém náhradového poměru fungoval a byl schopen přizpůsobovat se vývoji mezd a inflace, musí se zavést nové systémové změny. Nyní připadá na jednoho penzistu 1,8 ekonomicky aktivních lidí, kteří hradí sociální

7

Základní informace: Základní aspekty reformy penzijního systému České republiky.

Ministerstvo financí České republiky [online]. 2013 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/penzijni-sluzby-a-systemy/duchodovareforma/zakladni-informace

34

pojištění. Toto ovšem není neměnné číslo. Pokud nedojde ke změnám, v roce 2050 by se podle posledních odhadů mělo toto číslo sníţit dokonce na 1,2. V současné době, kdy je schodek přibliţně 30 miliard korun v důchodovém účtu ročně, je tento trend bez výrazných změn absolutně neudrţitelný. Proto je tedy nezbytné najít nějaké nové zdroje pro financování penzistů v dalších generacích. Co se týká současného penzijního systému, jeho základ je tvořen průběţným financováním důchodů. Přispívá do něj generace ekonomicky aktivní a z tohoto systému jsou následně vypláceny penze dnešním důchodcům. Poslání tohoto prvního pilíře je to, aby i lidé s podprůměrnými příjmy nebyli ohroţeni v penzi chudobou. Systém ale musí být také výhodný pro občany vytvářející hodnoty svou prací a platící tedy sociální pojištění a další daně. Kaţdý bude mít navíc tu výhodu, ţe část svých odvodů ze sociálního pojištění bude moci odvádět na svůj penzijní účet. Výhoda těchto peněz je v tom, ţe peníze nebudou hned vyuţívány a budou se zhodnocovat ve prospěch vkladatele. Zde ovšem není hlavní motiv v úspoře na důchodech v průběţném systému, ale je zde snaha o diverzifikaci rizika a umoţnění tak lepšího zhodnocení ve spoření na důchod. Vytvářením soustavy, kde figuruje více pilířů, je snahou kombinace solidárního pojetí výplat starobních důchodů s prvky spoření kapitálového. Aby byl penzijní systém finančně dostatečně zajištěný a byl schopen brát závazky ze svých příjmů, je velmi důleţité pokračovat ve změnách financování důchodového pojištění a je nutné zařadit kapitalizační pilíř. Tento pilíř (v současné reformě II. důchodový pilíř), je zaloţený na dobrovolném spoření kaţdého občana. Finální podobu současné penzijní reformě dalo ministerstvo práce a sociálních věcí. Vzhledem k náročnosti této reformy a vleklým diskuzím o její podobě mezi odborníky, vládními politickými stranami a sociálními partnery, bylo předloţeno několik návrhů, které byly podrobeny detailnímu zkoumání a analýzám. Myšlenka této reformy je v tom, ţe moţnosti dobrovolného fondového penzijního spoření ve výši 3% bude vyvedena z pojištění sociálního na soukromé účty občanů, kteří musí splňovat podmínku další platby a to 35

v minimální výší 2% ze základu pro odvod sociálního pojištění. Dle usnesení vlády o mezigenerační solidaritě bude moci spořitel odvést 1% ze svého vyměřovacího základu buď svým rodičům, nebo svým potomkům. Toto 1% se nebude strhávat ze mzdy, ani nebude bráno z penzijního pojištění. Jedná se o státní příspěvek, kterým bude moci přispět pojištěnec svým rodičům v důchodu. Vstup do tohoto pilíře je moţný pouze lidem mladším 35 let. Pokud se lidé rozhodnou do tohoto pilíře vstoupit, uţ z něj vystoupit nemohou. Po zavedení tohoto pilíře byla moţnost i pro občany starší 35 let, ti do pilíře mohli vstoupit v období mezi 1. lednem a 30. červnem 2013. 2.2.1. Porovnání s jinými zeměmi světa V Dánsku se v roce 2004 sníţil věk pro odchod do důchodu z 67 na 65 let, ovšem tento krok se zdál jako velmi optimistický a nereálný a tak v roce 2006 bylo opět rozhodnuto o zvýšení této hranice na původních 67 let. V Dánsku je také stanovený předčasný důchod na 5 let před dovršením 67 let. Je zde také povinná účast na pojištění a ta byla prodlouţena z 25 na 30 let. V Německu se věk pro odchod do důchodu také prodluţuje od roku 2012, kaţdým rokem o jeden měsíc. Tím chce Německo postupně dosáhnout hranice odchodu do důchodu z 65 na 67 let, stejně jako je tomu nyní v Dánsku. Trend oddalování odchodu do důchodu pokračuje i v jiných zemích. V Maďarsku se věk odchodu do penze oddálil z 62,5 na 65 let. Největší oddálení odchodu do penze zaznamenaly ţeny v Itálii, ţeny pracující ve veřejném sektoru budou odcházet místo v 60 letech, aţ v 65 letech. Francie, která má stále relativně brzký odchod do důchodu a to v 60 letech, zase byla nucena zvýšit počet let pojištění, aby měl penzista nárok na plný důchod. Délka tohoto pojištění je celých 41 let, kdy penále za kaţdý rok předčasného odchodu do důchodu je 5%. ČR jako jedna z posledních postkomunistických zemí zavedla kapitálový pilíř, který je zaloţen na fondech kapitálových. Tím se ČR dostala do společnosti zemí, které tento pilíř jiţ zavedený nějaký čas mají, mezi tyto země patří Chorvatsko, Maďarsko, Lotyšsko, Slovensko, Polsko atd. Podle posledních demografických projekcí Eurostatu se předpokládá, ţe v drtivé většině států Evropy, zejména těch vyspělých, bude postupně klesat 36

počet zaměstnaných nebo spíše ekonomicky aktivních. To je hlavním důvodem, proč se nyní státy snaţí najít a přizpůsobit svůj penzijní systém těmto změnám. Systémy, které jsou zaloţeny na průběţném financování důchodového zabezpečení jsou nejvíce závislé právě na demografickém vývoji obyvatelstva, proto kaţdá i nepatrná změna ve věkové struktuře obyvatelstva se v tomto systému ihned promítá. Příklad: Podíl osob věku 65+/ počet osob věku 16-64 Graf 1 – Předpoklad růstu osob starších 65 let

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Pokud bychom měli dále pokračovat v porovnávání ČR s ostatními zeměmi, tak v ČR je garantována určitá výše důchodu, ovšem v jiných zemích jako je například Polsko nebo Lotyško, je výše penzí závislá pouze na výši naspořených prostředků na individuálních účtech. Mimo státních důchodů zavedlo Polsko Natinal Defined Contribution (dále jen "NDC") princip, coţ znamená zásluhový výpočet penze. Výše penze je závislá na tom, jak velké a jak dlouho odváděl penzista příspěvky. Následkem tohoto principu jsou v Polsku velké rozdíly ve výši penzí. Ti co měli nadprůměrné příjmy, mají i 37

nadprůměrné penze a nemusí mít ani naspořeno tolik prostředků, ti co měli nízké příjmy, mají minimální penze a tím se ještě více prohlubují rozdíly mezi chudými a bohatými. Polsko ovšem na tento systém NDC v nejbliţší době rozhodně přecházet plně nehodlá, protoţe problém nízkých důchodů zde není zatím aktuální. Podobně je na tom například Švédsko, kde NDC systém slibuje nadprůměrnou výši důchodu při odchodu do penze kolem 69 let, ale relativně dost nízkou výši důchodu při odchodu do penze jiţ v 60 letech. Nízká výše důchodu je zde důsledkem menšího příspěvku do penzijního systému a dále souvisí s předpokladem, ţe se danému penzistovi bude déle vyplácet jeho penze. Toto jsou systémy, které jsou diametrálně odlišné od ČR, zde je zásluhový systém silně potlačován a proto rozdíly nejsou tak velké. Tento systém rozhodně není výhodný pro lidi s vyššími příjmy, ale je to naopak velmi účinný krok a ochrana proti chudobě.

2.3. Malá a velká důchodová reforma Reforma, jak jiţ bylo zmiňováno, byla v současném systému nevyhnutelná jiţ delší čas. V případě, ţe by zůstal současný systém, který je zaloţený na průběţném financování nezměněn, mohlo by dojít k reálnému ohroţení současných a také budoucích penzistů. -

Důchodové reformy v letech 2012 a 2013

Tento systém je nastavený na určité míře solidarity občanů s nadprůměrnými příjmy, občanů s průměrnými nebo podprůměrnými příjmy. Penzijní systém v ČR byl nastavený tak, ţe lidé v aktivním věku s vyšší příjmy, dostávali penzi v poměru o dost niţší, neţ lidé co měli v aktivním věku niţší příjmy. Jednalo se tedy o sociální nespravedlnost, která byla narušena výrokem Ústavního soudu, jehoţ sdělení v rámci důchodového systému bylo to, ţe je stát aţ moc solidární a tím značně nezásluhový. Zásadní je ovšem to, ţe současný systém na současné důchodce v podstatě nijak působit nebude. Ovšem co se týká 70% důchodců budoucích, těch se tyto změny dotknou a to v podobě sníţení penzí a to od jedné koruny aţ do výše 170,- Kč. Pro 10% důchodců se podmínky nezmění, naopak 20% penzistů si dokonce mírně přilepší.

38

2.3.1. Malá důchodová reforma Tato reforma zahájila svoji platnost 1. ledna 2012 a výrazně zvýšila věk potřebný pro odchod do důchodu. Občané narození po roce 1965 vlivem této reformy odejdou do penze aţ po dosaţení 65 let věku. Věk odchodu do penze není "zastropován" a prodluţuje se. U ţen je to šest měsíců za rok, u muţů dva měsíce za rok. Pro občany narozené v roce 1977 a mladší se tempo růstu odchodu do penze sjednotí na dva měsíce za rok. Pro občany narozené v roce 1977 bude platit to, ţe budou do starobního důchodu odcházet ve svých 67 letech. Pro generace mladší se bude odchod prodluţovat kaţdým rokem o dva měsíce. Pokud se tedy někdo narodí v letošním roce, čeká ho v současném systému odchod do penze v 73 letech. -

Valorizace, odbytné a výpočtový základ

Dalšími výraznými změnami, které nás budou spolu s malou důchodovou reformou čekat, budou nová pravidla valorizace důchodů. Díky této změně valorizace uţ nebude moci vláda zvyšovat důchody podle svého uváţení. Princip valorizace bude fungovat stále i v budoucnu, ale je zde snaha o to, aby neproběhlo jako v minulosti jednorázové navýšení penzí před volbami, kdy si takto chtěli naklonit voliče některé strany. Proto se přišlo s tím, ţe zvyšování důchodů bude závislé na růstu indexu spotřebitelských cen a růstu reálných mezd. Valorizace penzijních důchodů ovšem projde také určitými změnami. Starobní důchody se budou navyšovat podle růstu inflace a dle třetiny nárůstu reálných mezd v naší ekonomice. Sníţí se ovšem výpočtový základ, který je nutný pro předčasné důchody a to z 1,2% na 0,9%. Uţ také nebude moţné uplatnit odbytné, o které přijde kaţdá vdova nebo vdovec, kteří znovu uzavřou manţelství. Novinkou je také to, ţe vdovci, nebo vdovy jiţ nebudou moci získat jednorázově vyplaceno 12 měsíčních starobních důchodů zemřelého druha. 2.3.2. Velká důchodová reforma Zásadní rozdíl velké důchodové reformy od té malé je v tom, ţe mají lidé nyní tu moţnost vyvést část svých peněz z průběţného důchodového systému do nově zaloţených penzijních společností a mohou si tak spořit na stáří v soukromých penzijních fondech. Přesun prostředků bude moţný tak, ţe ze 39

sociálního pojištění, které si občan aktuálně platí, se převede část na účet osobního penzijního fondu. Výše sociálního pojištění vychází z výše příjmu kaţdého jednotlivce. Nyní je aktuální odvod sociálního pojištění 28% z hrubé mzdy. Po schválení této velké důchodové reformy se státu platí pouze 25% v rámci sociálního zabezpečení. 3% z hrubé mzdy mohou být odváděna na vybraný penzijní účet společnosti. Kromě toho ale musí zaměstnanec odvést další 2% svého hrubého příjmu. Hlavním cílem tohoto spoření je to, ţe občan získá ve svém stáří nárok na dvě penze. První penze bude přicházet občanovi z klasického průběţného systému, jako je tomu doposud a druhá penze bude přicházet ze soukromých fondů. Na rozdíl od stávajícího penzijního pojištění půjde o vyšší měsíční úloţky. Výhoda je také v tom, ţe pojištěnec má daleko více moţností, jak s danými prostředky můţe ve fondu nakládat. K dispozici jsou čtyři základní strategie týkající se investic. Kaţdý pojištěnec si můţe zvolit optimální strategii, kterou povaţuje za správnou. Na výběr má z investic do státních dluhopisů, dále můţe zvolit strategii konzervativní, vyváţenou nebo dynamickou. Velká výhoda těchto fondů je pro ţivnostníky a podnikatele. Ţivnostníci nebo podnikatelé mohou odvést necelou polovinu svého důchodového pojištění na privátní účet. V předchozím systému to bylo 6,5%, po schválení velké důchodové reformy budou mít moţnost odvést si aţ 3% do fondů soukromých. -

Shrnutí

“Zatímco malá důchodová reforma bude mít dopad na každého z nás a upravuje zejména věk nutný pro odchod do důchodu, velká důchodová reforma umožní vyvést část peněz ze státního důchodového systému do privátního. Vyplatit by se to mělo lidem s vyššími příjmy a podnikatelům, 8

8

JANDA, Josef. Zajištění na stáří: jak se co nejlépe připravit na podzim života. 1. vyd. Praha:

Grada, 2012, 197 s. ISBN 978-80-247-4400-1, strana 62

40

2.4. Rozbor před vstupem do druhého pilíře Dle vládních výpočtů opírajících se o penzijní kalkulačku, která udává, kolik budou jednotlivé strategie penzijních fondů vynášet, se musíme zamyslet nad základními otázkami a to, zda můţeme těmto kalkulačkám a jejich výpočtu věřit, zda jsou výpočty reálné. Začneme tedy tento rozbor postupně. Analýzy říkají, ţe i kdyţ jsou značné výkyvy na finančních trzích, pořád se do těchto trhů vyplatí investovat. Tuto myšlenku obhajují zejména pánové E. Dimson, P. Marsch a M. Staunton, kteří došli k závěru, ţe v období mezi rokem 1900 a 2000, došlo k růstu na amerických akciových trzích o 10,1% v průměru kaţdým rokem. Například dluhopisy přinesly svým majitelům zisk v průměru 4,8% za jeden rok, státní pokladniční poukázky 4,1%. Skeptici podotknou, ţe v průběhu času se zvyšovaly ceny sluţeb a zboţí v ekonomice, coţ v podstatě tyto investice znehodnocovalo. Průměrný růst cen v ekonomice byl však pouze 3,2%, to znamená, ţe všechny tři typy investic byly stále výhodné a investorům se vyplácelo tyto investice provádět. Zcela zásadní otázkou ovšem zůstává, co minulost říká o budoucnosti. Dříve se mělo za to, ţe státní dluhopisy jsou mnohem bezpečnější neţ akcie. V současnosti toto tvrzení jiţ nemusí platit, protoţe se ukazuje, ţe některé typy dluhopisů jsou daleko více rizikové, neţ akcie. Mimo jiné není ţádná jistota, ţe penzijní fondy budou tak dobrými investory a dokáţí alespoň z části svěřené prostředky zhodnotit alespoň na stejné úrovni, jako je tomu v trţním průměru. Tyto fondy se liší hlavně ve výnosnosti, i kdyţ investice probíhají v podstatě do stejných aktiv. Podíváme-li se na věc s nadsázkou, mnoho lidí se domnívá, ţe v průběhu několika desítek let mohou být tyto fondy ČR vytunelovány. Není zde absolutně ţádná jistota týkající se vymahatelnosti práva v období takto dlouhém. Pro toto tvrzení sice nemám důkaz, ale myslím si, ţe by se tato hrozba neměla v ţádném případě přehlíţet. “Předpoklad vlády, že budou fondy podle různého zaměření zhodnocovat své portfolio o 2-7% ročně, nelze vyloučit. Nelze to ovšem také zaručit. Je to asi takové jako vsadit si rok dopředu na bílé Vánoce. Často bílé jsou, každý z nás

41

starší tří let je ale už zažil i na blátě„9.Pokud se podíváme na zhodnocení, nikde není uváděno, zda v tomto zhodnocení jsou také zahrnuty poplatky, které se týkají správy portfolia, ale zřejmě tomu tak nebude. Dalo by se proto říct, ţe zhodnocení o kterém se bavíme, tedy 2% aţ 7% ročně je kvůli těmto poplatkům za vedení fondů velmi nadhodnoceno. Z uvedeného je zřejmé, ţe kdo má zájem podstupovat rizika, která na finančních trzích rozhodně jsou, nepotřebuje k tomu ţádné penzijní fondy. Tím, ţe si pojištěnec vyvede část svých peněz ze systému průběţného na svůj osobní penzijní účet, ztrácí v podstatě nad těmito prostředky veškerou kontrolu. Dle výpočtů z kalkulačky Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou jsem v této práci umístil o kapitolu dále vychází, ţe při průměrné mzdě v této ekonomice, pokud se občan odmítne účastnit druhého a třetího pilíře, dostane penzi ve výši 12.188,- Kč. V případě, ţe by se účastnil druhého pilíře s fondem státních dluhopisů s předpokládaným výnosem 2,5%, zvedl by se jeho důchod na 12.769,- Kč, coţ není zas tak dramatický rozdíl, aby stál za takto velkou nejistotu. Aby se dosáhlo této vyšší částky, musí si pojištěnec odvádět další 2% svého příjmu. Kdyby ovšem tento občan zůstal pouze v prvním pilíři a 2% ze svého příjmu si nechal a peníze si dával na spořící účet sám, vydělal by si k důchodu 12.188,- Kč dalších 741,- Kč měsíčně. V tomto případě tedy platí jednoduchá matematika. V případě, ţe občan bude jen v prvním pilíři a 2% svého příjmu si bude investovat sám, zůstane mu na důchod víc, neţ kdyby se zapojil do druhého pilíře. Pokud budeme ovšem modelově vycházet z toho, ţe má občan dvojnásobek průměrného příjmu, uţ se mu tento model vyplatí a to dokonce o více neţ několik set korun měsíčně. Ovšem existují-li rizika ztráty tohoto příjmu a také vzhledem k nemoţnosti vystoupení z tohoto pilíře, není systém pro občana stále moc atraktivní. 9

PIKORA, Vladimír a Markéta ŠICHTAŘOVÁ. Všechno je jinak, aneb, Co nám neřekli o

důchodech, euru a budoucnosti. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4207-6, strana 44

42

Pokud bych měl shrnout tuto reformu jednoduše, je tato reforma zajímavější pro občany mající v současnosti vyšší příjem. Čím je člověk bohatší, tím méně potřebuje svou penzi řešit. To je důkaz o tom, ţe současná reforma v podstatě nic neřeší. Naopak financování této reformy přinese další zvýšení daní a střední třídě vyšší penzi rozhodně nepřinese.

2.5. Výpočet důchodu pomocí důchodové kalkulačky Výši důchodu z důchodového pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Výpočet výše starobního důchodu vychází pouze ze základních údajů, které výši důchodů ovlivňují, ale plně nezohledňuje všechny skutečnosti, proto tato kalkulačka slouţí k představě orientační, jak bude vysoká penze daného penzisty. V této kalkulačce kterou přikládám, se běţně vyplňují zelená políčka, která slouţí k vyplnění informací občana, aby si mohl udělat představu, jaký starobní důchod ho vlastně čeká.

43

Tabulka 3 – Tabulka pro výpočet výše důchodu Vyplňte prosím do zelených buněk rok přiznání důchodu, výše vyměřovacích základů, vyloučených dob a dobu pojištění rok přiznání důchodu 2014 ne Doba pojištění Počet let pojištění ke dni vzniku nároku na důchod se sazbou 1,5% 0 Při přesluhování - výdělečná činnost po dosažení důchodového věku bez pobírání důchodu - počet čtvrtletí (ukončených 90 dnů) před 1.7.2001 zvýšení sazby o 1,0% po 30.6.2001 zvýšení sazby o 1,5% při pobírání 1/2 důchodu - počet pololetí (ukončených 180 dnů po 1.1.2010) zvýšení sazby o 1,5% při pobírání plného důchodu - počet roků (ukončených 360 dnů po 1.1.2010) zvýšení sazby o 0,4% Při předčasném odchodu - počet čtvrtletí (každých i započatých 90 dnů chybějících do dosažení důchodového věku) trvale krácené (§31) snížení o 0,9%; 1,2%; 1,5% Procentní sazby pro stanovení procentní výměry důchodu za dobu pojištění do vzniku nároku na důchod 0,0 % za přesluhování 0,0 % za předčasný odchod do důchodu 0,0 % celkem 0,0 % Stanovení výpočtového základu v roce 2014 Rozhodné období tvoří roky 1986 - 2013 Úhrn ročních vyměřovacích základů 0 Počet dnů v rozhodném období 10 227 vyloučených 0 Osobní vyměřovací základ 0 Redukční hranice 11 415 ; 30 093 ; 103 768 započte se 100% ; 26% ; 22% ; 3% Výpočtový základ : 0 Vypočtená výše důchodu základní výměra důchodu 2 340 Kč procentní výměra důchodu 770 Kč úhrnná výše důchodu 3 110 Kč POZOR ! Není vyplněna doba pojištění ke dni vzniku nároku na důchod!

V Vyměřovací Vyloučené Koeficient Roční Všeobecný Přepočítací roce základ doby nárůstu vyměřovací vyměřovací koeficient (Kč) (dny) VVZ základ základ 1986 8,7523 0 2 964 1987 8,5730 0 3 026 1988 8,3819 0 3 095 1989 8,1836 0 3 170 1990 7,8947 0 3 286 1991 6,8412 0 3 792 1992 5,5861 0 4 644 1993 4,4597 0 5 817 1994 3,7619 0 6 896 1,1914 1995 3,1745 0 8 172 1,1978 1996 2,6811 0 9 676 1,1194 1997 2,4254 0 10 696 1,0891 1998 2,2186 0 11 693 1,0850 1999 2,0499 0 12 655 1,0620 2000 1,9230 0 13 490 1,0942 2001 1,7720 0 14 640 1,0693 2002 1,6512 0 15 711 1,0717 2003 1,5470 0 16 769 1,0665 2004 1,4507 0 17 882 1,0532 2005 1,3792 0 18 809 1,0707 2006 1,2939 0 20 050 1,0753 2007 1,2051 0 21 527 1,0942 2008 1,1143 0 23 280 1,0184 2009 1,0768 0 24 091 1,0269 2010 1,0577 0 24 526 1,0249 2011 1,0338 0 25 093 1,0315 2012 1,0015 0 25 903 1,0015 2013 1,0000 0 25 903 1,0000 2014 1,0015 0 25 903 1,0000 2015 1,0015 0 25 903 1,0000 2016 1,0015 0 25 903 1,0000 2017 1,0015 0 25 903 1,0000

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

-

Vyměřovací základ

Zde je uváděno, jaký hrubý výdělek měl zaměstnanec v daném kalendářním roce. U osob samostatně výdělečně činných se jedná o vyměřovací základ pro stanovení pojistného, popřípadě se jedná o úhrn výdělku a vyměřovacího základu. Příjmy, které jsou dosaţeny v roce přiznání důchodu, se pro tento výpočet nezapočítávají. -

Vyloučené doby

Zde se jedná o dobu, kdy zaměstnaný pobíral dávky nemocenského pojištění, nebo pobíral plný invalidní důchod, od 1. 1. 2010 se jedná o pobírání invalidního důchodu třetího stupně. Do vyloučené doby se dále započítává doba výkonu základní vojenské sluţby, pokud nejde o vojáka z povolání. Dále se do této doby započítává doba osobní péče o dítě do 4 let věku nebo péče o 44

osobu, která je závislá na péči jiné fyzické osoby ve II. aţ IV. stupni, nebo dítě ve věku 10 let, uţ od stupně I. Do vyloučené doby je započítávána i doba studia. -

Doba pojištění ke dni vzniku nároku na důchod

Jedná se o součet dob pojištění a náhradních dob pojištění. Náhradní doba pojištění má několik základních výjimek, jako jsou péče o dítě do čtyř let věku, péče o osobu závislou na péči jiné fyzické osoby a doby základní vojenské sluţby (pokud nejde o vojáka z povolání), v tomto případě se do výše procentní výměry započítává důchod v rozsahu 80%. V případě studia započatého přede dnem 1. 1. 1996 se započítává doba studia po skončení povinné školní docházky do dosaţení 18 let a to v plném rozsahu. Po dosaţení 18 let je započítáváno maximálně 6 let studia, kde je rozsah 80%. Studium, které bylo získané po 31. 12. 1995 do 31. 12. 2009 je také započítáváno v maximální délce 6 let po dosaţení 18 let, rozsah je zde 80%. Z případné doby nezaměstnanosti se započítává pouze doba, kdy byl nezaměstnaný veden v evidenci o zaměstnání u úřadu práce a v této době mu byly vypláceny dávky v nezaměstnanosti. Doba v této evidenci, kdy nebyly vypláceny dávky v nezaměstnanosti, se hodnotí maximálně do tří let zpětně od vzniku nároku na starobní důchod, doba evidence před 55. rokem věku se započítává pouze do jednoho roku. Co se týká procentní výměry, tak se tato doba započítává ve výši 80%. -

Za výkon výdělečné činnosti po dosažení věku stanoveného pro nárok na starobní důchod (tzv. přesluhování)

Zde se pro zvýšení výměry starobního důchodu nepovaţuje doba pracovního volna bez náhrad příjmů a dále za neomluvené absence v práci nezapočítává doba pracovní neschopnosti (dočasné), ani pobírání dávek nemocenského pojištění. -

Roční vyměřovací základ

Je součet všech hrubých příjmů za kalendářní rok, který je poté násoben koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. -

Osobní vyměřovací základ

Jedná se o aritmetický průměr všech ročních vyměřovacích základů. 45

-

Výpočtový základ

Zde se jedná o osobní vyměřovací základ, který je redukován za pomoci redukčních hranic. -

Procentní výměra důchodu

Stanovuje se podle výpočtového základu, procentuální sazbou závislou na době pojištění. -

Odhadovaný růst průměrné mzdy v %

Tento výpočet se zobrazí pod tabulkou pouze v případě, ţe se jedná o výpočet důchodu po roce 2014. V případě, ţe chce občan tyto údaje vyplňovat, musí počítat s velmi proměnlivými faktory a výpočet bude proto dost nepřesný.

2.6. Financování systému důchodového zabezpečení Financování systému důchodového zabezpečení patří ke klíčové otázce ve všech zemích světa a právem se mu věnuje maximální pozornost. Existuje několik moţností jak financovat systém důchodového zabezpečení. a) Ze státního rozpočtu (daně z příjmu) Zde jsou hlavním zdrojem daně z příjmu, u kterých se uplatňuje nejvyšší moţná sociální solidarita. S rostoucími příjmy roste daňové zatíţení a velikost důchodu v porovnání s rostoucím příjmem klesá. Zaměstnanec, jehoţ příjem je vyšší neţ průměrný, odevzdává do systému více prostředků, neţ zaměstnanec s příjmem průměrným nebo podprůměrným. b) Ze státního rozpočtu (příspěvky na sociální důchodové pojištění) Zde je míra sociální redistribuce rozhodně niţší, neţ tomu bylo v předchozím bodě. Příspěvky jsou totiţ stanoveny jednotným procentem z dosahovaného výdělku. Výše se určuje tak, aby příjmy byly schopny pokrýt náklady na důchody v předem určeném časovém horizontu. Prvořadým cílem tohoto sytému je to, aby byl dokonale průhledný a aby kaţdý občan věděl, kam jeho prostředky směřují. To ale také znamená, ţe by měl tento systém dokonale a flexibilně reagovat na všechny situace. Tím je myšleno to, aby se nevytvářely přebytky v dalších, předem neurčených poloţkách státního rozpočtu na úkor poplatníka. Tento bod je zcela zásadní k tomu, aby neodrazoval poplatníka od kázně platit na sociální pojištění. 46

c) Z fondů odděleného od státního rozpočtu (se shromaţďováním příjmů z příspěvků, avšak bez tvorby kapitálových rezerv) V tomto systému není další kapitál, který by se dal dále investovat například ke sníţení příspěvků nebo zvýšení dávek. Jedná se tedy o klasický případ průběţného financování důchodového pojištění. Tento způsob vyuţívá převáţná většina všech zahraničních systémů. Jedná se o systém mezigenerační solidarity. V daném uspořádání je zásadním faktorem to, ţe lidé, kteří jsou výdělečně činní, odvádí příspěvky na sociální pojištění a právě z těchto příspěvků jsou hrazeny důchody lidem v penzijním věku. Hlavním rozdílem od předcházejícího systému je ten, ţe jsou nesrovnatelně vyšší administrativní náklady na provozování daného fondu. V případě, ţe jsou sazby stanovené správně, nemůţe se stát, ţe by dlouhodobě vznikaly rozdíly mezi příjmy a výdaji tohoto fondu. V případě, ţe není dostatek prostředků na vyplacení dávek, musí být fond dotovaný ze státního rozpočtu, jedná se totiţ o zákonné nároky, které stát garantuje nejen legislativně, ale i ekonomicky. d) Z fondu, ve kterém vzniká při průběţném financování rezerva v podobě dlouhodobě investovaného kapitálu Zde je zcela zásadním faktorem to, ţe příjmy musí v dlouhodobém horizontu převyšovat výdaje. To znamená, ţe příspěvková sazba musí být vyšší za účelem krytí nákladů na dávky. Výše těchto příspěvků musí být stanovena s ohledem na zaměstnavatele a pracující, tedy na plátce těchto příspěvků. Pokud je příspěvková sazba nepřiměřeně vysoká, vede to k tomu, ţe se sniţuje ţivotní úroveň pracujících. e) Financování na čistě fondovém principu Opěrným bodem tohoto systému je to, ţe si pojištěnci vytvářejí za pomoci pojišťovacího systému kapitálové rezervy. Tyto rezervy jsou pak pouţity na financování jejich vlastních důchodů. Tyto systémy se uplatňují zejména u privátních pojišťovacích systémů. Dalším příkladem této metody důchodového zajištění je například systém povinného spoření. Tento systém byl zaveden a doposud se pouţívá například v Chile. Nejdůleţitější otázkou je stanovení správné rovnováhy mezi těmito systémy. Velké mnoţství studií totiţ rozebírá silné a slabé stránky jednotlivých systémů. Pokud bychom se měli zaměřit na 47

systém průběţný, je to jednoznačně stabilita systému a niţší pořizovací náklady na zřízení tohoto systému, dále moţnost uplatnění redistribuce a niţší reţie. U fondového systému jsou velké výhody v tom, ţe v podstatě není tak citlivý na demografický vývoj v dané zemi, má velmi pozitivní vliv na trh práce i dopady do kapitálových trhů. Mimo výhod těchto systémů si musíme všímat i jejich nedostatků a rizik. U systému průběţného jsou rizika v podobě demografického vývoje, který můţe mít negativní dopad na trh práce, nadměrná redistribuce a obzvláště nepříjemné je vytlačování veřejných a soukromých investic. Pokud se zaměříme na rizika u fondového systému, je to problematika zajištění nízkopříjmových skupin, zde je zásadní problém a riziko v tom, ţe tyto skupiny nemají dostatek finančních prostředků k tomu, aby si mohly spořit na stáří. Tyto skupiny se tak nebudou schopny na stáří zajistit dostatečným mnoţstvím finančních prostředků. Jejich nedostatečný důchod by musel stát doplnit ze svých daňových příjmů. Dalším zcela nepřehlédnutelným rizikem je i nízká bezpečnost soukromých penzijních fondů. Mezi další slabiny tohoto systému bezesporu patří integrace starších pracujících, kteří neměli moţnost naspořit si dostatečné mnoţství prostředků a znamenalo by to velké náklady na případný přechod k fondovému systému jako takovému. Kapitalizované

úspory

jsou

po

celou

dobu

ovlivňovány

v podstatě

neodhadnutelnou mírou inflace a úrokové míry, proto je reálná hodnota budoucích penzí v podstatě neodhadnutelná. V soukromém pojištění jsou náklady na provoz o dost větší neţ ve veřejném penzijním zabezpečení. Na základě těchto poznatků je na jednotlivé státy postupně vyvíjen tlak, aby přistoupily k omezení povinných důchodových systémů, které jsou zaloţeny na financování průběţném a vedle těchto systémů je podporováno spoření prostřednictvím soukromých důchodových fondů.

2.7. Základní typy penzijních plánů Pokud zavádíme některou z forem financování důchodů, je zcela zásadní věcí to, jaký typ důchodového plánu se vlastně zvolí. U penzijních plánů se rozlišují tři základní systémy.

48

a) Dávkově definované systémy (dále jen "DB") Tyto systémy garantují danému jedinci určitou výši dávek, tyto dávky jsou závislé na tom, jak dlouho daný jedinec odváděl příspěvky do systému. Dalším zcela zásadním faktorem jsou příjmy této osoby, podle kterých se stanovuje výše příspěvků. b) Příspěvkově definované systémy (dále jen "DC") Zde nemají účastníci takovou jistotu jako u příkladu předchozího. Občané totiţ platí stanovenou příspěvkovou sazbu, ovšem výše jejich penzí je závislá mimo výše příspěvků v aktivním věku také na míře výnosnosti z investování těchto úspor na kapitálovém trhu. Zde je i vzorec pro výpočet této sazby. (Celková výše naspořených prostředků + zhodnocení) / počet let očekávané doby ţivota ve věku odchodu do důchodu x 12 c) Hypotetické příspěvkově definované systémy (dále jen "NDC") Tato metoda patří mezi relativně mladé, ovšem je jiţ pouţívána například ve Švédsku, kde zatím funguje velmi dobře. Všichni členové tohoto penzijního systému mají svůj individuální účet. Na tento účet se účastníkům zapisuje, kolik prostředků na systém průběţně přispívají a promítá se zde zhodnocování prostředků v čase. Toto zhodnocení je závislé na hypotetické míře výnosnosti systému. Tato míra není brána jako trţní míra výnosnosti, ale je definována jako míra růstu základu. Z této míry jsou potom placeny příspěvky. Pokud bychom měli uvést vhodnou aproximaci základu, uvádí se objem mezd a platů. Daný způsob je velmi výhodný v tom, ţe umoţňuje reflektovat jak změny v průměrné mzdě, tak i změny týkající se nabídky pracovních sil. Proto je výše důchodu jedince závislá z velké části na celkových úsporách a částečně závislá na očekávané délce ţivota generace nastávajících penzistů. Peníze na těchto účtech jsou ale pouze hypotetické, protoţe příspěvky, které na tyto hypotetické účty putují, jsou v reálu rozdělovány mezi stávající penzisty.

2.8. Základní typy a konstrukce důchodového systému V systému existují dva základní typy konstrukce důchodů. První model vznikl ve střední Evropě. Jedná se o klasický pojistný systém. Tento systém poprvé zavedl Bismarck. Druhý model je model jednotného důchodu. Na tomto 49

modelu je zajímavé to, ţe je stanovený na úrovni minimální mzdy, ţivotního minima, popřípadě ještě níţe, tento model byl poprvé zaveden podle Beveridge. Postupným vývojem se v jednotlivých zemích vytvářely podle konkrétních ekonomických, historických nebo sociálních situací různé kombinace těchto dvou základních systémů. Asi nejznámější z těchto modelů je model dvousloţkového důchodu, jedna část důchodu je stanovena fixně a druhá část je závislá na výši pojistného. a) Bismarckův pojistný systém Zde je výše důchodu závislá přímo na zaplaceném pojistném tak, ţe se určuje podle stanovené procentuální výše (většinou je to odvozeno od doby pojištění) z průměrného příjmu daného jedince, který je určený za poměrně dlouhé období. Parametry této konstrukce se ale kaţdoročně mění, jsou totiţ ovlivňovány růstem mezd. Aby tento systém zůstal spravedlivě homogenní, aby nevznikal rozdíl mezi důchody nově přiznávanými a důchody vyplácenými, jsou vyplácené důchody kaţdým rokem přepočítávány a jsou zvyšovány procentuální částkou, která odpovídá růstu mezd za daný rok. b) Beveringenův systém V tomto systému je výše důchodu určena jednotnou částkou. Rozlišujeme pouze rozdíl v tom, zda se tato částka vyplácí pro všechny osoby určitého věku jako je to například v Nizozemí, nebo zde platí závislost na době pojištění. Tento systém se uplatňuje například ve Velké Británii. V tomto systému nevznikají ţádné rozdíly mezi důchody z různých období. Výše těchto důchodů je upravována pravidelně podle růstu cen. Výše důchodů se upravuje buď po dosaţení stanoveného kritéria, nebo k předem stanovenému dni. V zemích kde tento systém úspěšně funguje, dochází k diferenciaci příjmů občanů, kteří jsou v důchodovém věku. Hlavním důvodem této diferenciace je tradiční a rozvinutý pojišťovací systém, který velmi často organizuje zaměstnavatel. c) Konstrukce dvousloţková Jedná se o kombinaci dvou předchozích typů. Tento typ je velice výhodný v tom, ţe umoţňuje v rámci penzijního sytému reagovat podle konkrétní ekonomické nebo sociální situace. Tato reakce se projevuje tak, ţe se můţe buď posilovat nivelizační prvek, to znamená zvyšování o pevné částky první 50

sloţky nebo se můţe zvyšovat prvek ekvivalence, coţ je procentuální zvyšování sloţky druhé. Nespornou výhodou je i to, ţe kombinace zvyšování penzí o částku pevnou nebo procentuální zvýšení, je moţné jak pro důchody přiznávané nově, tak i pro vyplácené důchody. Není ani ţádnou překáţkou různým způsobem kombinovat valorizaci podle vývoje mezd či ţivotních nákladů. U tohoto systému je ovšem zcela zásadní zvyšování jak vyplácených důchodů, tak i parametry určené pro přiznávání nových důchodů dle shodných principů. d) Pojistný systém, kde je stanoveno minimum Jedná se o modifikaci Bismarckova systému. Tento systém umoţňuje získat při určité stanovené době pojištění minimální důchod bez ohledu na to, jaká byla výše pojištění. Systém zvyšuje důchody pomocí procentní sazby a také nejméně o určenou minimální částku. Důchodový systém, který byl u nás zaveden v roce 1957 se nejvíce podobal typu 4. V roce 1993 nastal zásadní zlom, to bylo zavedením dvousloţkové konstrukce, díky níţ byla valorizována pevná sloţka. To byla hlavní příčina, která vedla ke zmírnění diferenciace důchodů v povinném průběţném pojištění a tím se systém přiblíţil spíše anglosaskému systému státního sociálního zabezpečení.

51

ÚVOD DO PRAKTICKÉ ČÁSTI Hlavním cílem mé diplomové práce je navrhnout lepší a flexibilnější penzijní reformu, neţ je reforma stávající. Pro návrh nové, penzijní reformy jsem se rozhodl, protoţe si myslím, ţe současná penzijní reforma na obyčejného občana v aktivním i důchodovém věku nebere moc velký ohled. V praktické části diplomové práce postupně plánuji rozebrat hlavní faktory, které penzijní reformu přímo ovlivňují. Tyto faktory jsou nedobrovolná nezaměstnanost, ta je dle mého názoru hlavním důvodem vzniku nové penzijní reformy. V kapitole nezaměstnanost

se

budu

věnovat

rovnováze

mezi

zaměstnavateli

a

potencionálními zaměstnanci, dále otázce zvýšení minimální mzdy a snaze více motivovat nezaměstnané k pracovní činnosti. Dále se budu zabývat snahou o nastolení rovnováhy mezi státem a firmami, budu řešit hlavně to, jakým stylem přilákat firmy do ČR, aby začaly sniţovat nedobrovolnou nezaměstnanost. Následující kapitolu věnuji transferovým platbám. Tuto kapitolu jsem do této práce zařadil, protoţe si myslím, ţe transferové platby jsou v určitých oblastech a odvětvích přehnané a dalo by se na nich velmi výrazně ušetřit. Tyto peníze by právě mohly směřovat buď do současné, nebo nové penzijní reformy. Další kapitola s názvem politika zaměstnanosti v ČR bude řešit zásadní otázky, které bych chtěl zmínit i ve své nově navrhnuté penzijní reformě. Jedná se v podstatě o to, jak by měl stát regulovat nezaměstnanost a pomoci tak lidem, kteří nemohou najít vhodné uplatnění pracovní uplatnění. Dále se budu věnovat regulaci více pracovních úvazků. Dle mého názoru povolení více pracovních úvazků znevýhodňuje občany v produktivním věku, např. absolventy škol bez předchozí praxe, osoby se základním vzděláním, osoby starší 50 let. Jedna ze zásadních kapitol této diplomové práce je dotazníkové šetření. V této části práce jsem se zaměřil hlavně na zásadní otázky současné penzijní reformy. Pomocí těchto otázek se pokusím zjistit, co občanům na současné penzijní reformě vadí, z čeho mají obavy. Pomocí sumarizace výsledků se pokusím zjistit slabiny penzijní reformy, kterým se pokusím v návrhu nové penzijní reformy vyhnout. Budu hledat taková řešení, aby občan nebyl vůči státu v nevýhodě. Po návrhu nové penzijní reformy se chystám připravit

52

porovnání s reformou stávající. Výsledky a sumarizaci své práce poté zhodnotím v závěru této práce.

53

3. Ovlivnění faktorů ovlivňující důchodovou reformu 3.1.

Nezaměstnanost

Nezaměstnanost je jedním z hlavních problémů současné ekonomiky ČR. Má přímý vliv na důchodovou politiku státu. Nezaměstnané osoby v produktivním věku jsou pro stát velkou ekonomickou zátěţí, neboť jim stát musí finančně pomáhat, coţ jej velmi citelně oslabuje. Z uvedeného je zřejmé, ţe je velmi důleţité pracovat na politice zaměstnanosti. Současná nezaměstnanost je přibliţně 8%, coţ je přibliţně 5% nad maximálním optimem. Abychom dokázali nezaměstnanost dostat na 2% - 3%, musí být nastolena rovnováha mezi zaměstnavateli a potenciálními zaměstnanci.10

3.1.1. Rovnováha mezi

zaměstnavateli a potenciálními

zaměstnanci Rovnováha mezi zaměstnavateli a zaměstnanci nastane, pokud budou firmy moci nabídnout zaměstnancům takové podmínky, za kterých budou zaměstnanci ochotni pracovat a pro obě strany to bude výhodné. Domnívám se, ţe prvním předpokladem pro nastolení rovnováhy by mohlo být zrušení minimální mzdy, která firmy omezuje při hledání pracovníků na pozice, kde by ani minimální mzda nebyla nutná. Ponechal bych pouze minimální hodinovou sazbu, kterou by musel zaměstnavatel zaměstnanci platit. Toto opatření bych zavedl z důvodu sníţení rizika zneuţívání levné pracovní síly, která do ČR míří zejména ze zemí východní Evropy. Minimální sazbu bych stanovil ve výši 60,- Kč/hod. a nepodléhala by zdanění, pokud by pracovník neměl ţádné jiné pracovní úvazky. Při průměrném měsíčním zatíţení pracovníka 160 hodin měsíčně, by si tak pracovník vydělal

10

Nezaměstnanost v ČR, vývoj, rok 2014. Kurzy.cz [online]. 2014 [cit. 2014-04-09]. Dostupné

z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/nezamestnanost/

54

9.600,- Kč. Zde jsem počítal s tím, ţe mnoho občanů má více pracovních úvazků a tím obsadí pracovní místa lidem, kteří pracovat chtějí, ale práci nemohou najít. Pokud by se mzda nedanila, tak by průměrný, bezdětný zaměstnanec dostal celých 9.600,- Kč místo 8.544,- Kč. Tato částka není pro zaměstnance rozhodně zanedbatelná. Rozdíl činí 1.056,- Kč ve prospěch zaměstnance. Tuto částku je nutné státu nahradit. Vzhledem k tomu, ţe průměrná spotřeba je 0,8 Kč z 1,- Kč příjmu průměrné mzdy, dá se předpokládat, ţe vzhledem k niţšímu příjmu bude utraceno v průměru více neţ 0,9 Kč z jedné vydělané koruny. Část z uvedené částky se státu vrátí v nepřímých daních. Pokud budou mít zaměstnanci vyšší příjmy, mohou více peněz investovat do spotřeby a nakupovat více hmotných statků, tím pomohou firmám s odbytem. Zvýší-li se firmám odbyt, mohou najmout více zaměstnanců za účelem zvýšení nabídky. To bude mít vliv na sníţení nezaměstnanosti a úbytek mnoţství transferových plateb pro stát. Stát ušetří za transferové platby daleko více, neţ jaké by byly jeho příjmy z platů zaměstnanců, navíc tím nastartuje ekonomický růst země a sníţí tím nezaměstnanost. Pokud by měla osoba více neţ jeden pracovně právní vztah (více hlavních pracovních poměrů, dohod o provedení práce, dohod o pracovní činnosti atd.), všechny příjmy by se jí danily dle platných stávajících norem ČR. Tento způsob by teoreticky mohl motivovat zaměstnance k práci, kterou nebudou se zaměstnavatelem nikde nahlašovat, aby zaměstnanec nepřišel díky daním o peníze a zaměstnavatel, aby nemusel odvádět daně za zaměstnance. Tento problém by se musel řešit zpřísněním pokut jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele a zvýšením mnoţství kontrol prováděných na podezřelých pracovištích. Dle mého názoru by bylo vhodné vloţit do legislativy, ţe pokud bude mzda zaměstnance vyšší neţ trojnásobek průměrné mzdy v ČR, nemůţe mít zaměstnanec ţádný další pracovně právní vztah. Tak by se uvolnila pracovní místa, která by mohly vyuţít osoby, které nemohou najít práci a sníţila by se nedobrovolná nezaměstnanost. Navíc další pozitivum, které toto rozhodnutí s

55

sebou nese je, ţe se bude zvyšovat pravděpodobnost, ţe uvolněná pracovní místa budou zaujímat odborníci v daném oboru.

3.1.2. Rovnováha mezi státem a firmami (zaměstnavateli) Dle mého názoru je důleţitým předpokladem v nastolování rovnováhy mezi státem a firmami, aby stát příliš daňově nezatěţoval firmy, které zvyšují zaměstnanost. 1. Zde by bylo vhodné nastolit firmám takové podmínky, které by je motivovaly přijímat přednostně občany ČR před cizinci. Uvedeného by se dalo dosáhnout pomocí daňových úlev v případě zaměstnání občanů ČR, popř. i osob s trvalým pobytem na území ČR delší 5 let. 2. Dalším opatřením by mohlo být sníţení daně ze zisku firem. Firmy by to motivovalo vyrábět na území ČR. Domnívám se, ţe zavedení obou výše uvedených opatření do praxe, by přispělo k vyšší zaměstnanosti Čechů (ubylo by osob závislých na výplatě sociálních dávek a podpor) a motivaci firem k vytváření nových pracovních míst. Vyšší zaměstnanost osob by pro stát znamenala vyšší příjem z daní z pracovní činnosti občanů a niţší výdaje za vyplacené sociální dávky.

3.2. Transferové platby V kapitole nezaměstnanost jsem tento termín několikrát pouţil. V této práci hrají transferové platby velmi důleţitou roli. Jedná se o finanční prostředky, které stát vyplácí domácnostem bez toho, aby za ně byla poţadována nějaká protisluţba. Do transferových plateb patří mimo jiné starobní a invalidní důchody, coţ je kvůli tématu diplomové práce velmi důleţité. Do transferových plateb patří: a) Starobní a invalidní důchody b) Přídavky na děti c) Peněţní pomoc v mateřství d) Podpora v nezaměstnanosti e) Nezaměstnanost vězňů 56

a) Starobní a invalidní důchod Výpočet starobního důchodu provádí Česká správa sociálního zabezpečení. Příklad: v případě odchodu osoby do starobního důchodu v roce 2013, bude výše starobního důchodu počítána zpětně od roku 1986 aţ do roku 2012, v těchto letech

by

se

započítávaly

veškeré

roční

výdělky,

které

poskytuje

zaměstnavatel, dále by se zohlednila výše důchodového pojištění. Domnívám se, ţe je tento výpočet pro občany často nevýhodný. Dle mého názoru dochází stále častěji k situacím, kdy osoba v produktivním věku odpracovala desítky let a v první polovině své pracovní kariéry měla lépe placenou práci, neţ byla ta, kterou vykonávala před odchodem do důchodu. Zde vidím velké znevýhodnění osob. Navrhoval bych pro výpočet vybrat 26 let, kdy měl občan v produktivním věku nejvyšší příjem a podle těchto dat s pomocí inflačního koeficientu spočítat jeho důchod. Inflační koeficient bych navrhoval pouţít právě v případech, kdy bude nutné počítat nejvyšší příjem občana v první polovině své kariéry, ovšem kvůli rostoucí inflaci v budoucnu jeho příjem nebyl tak vysokým. b) Přídavky na děti Přídavek na dítě je dlouhodobá dávka poskytovaná rodinám s dětmi dle zákona č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě, pokud je příjem rodiny niţší neţ 2,4 násobek částky ţivotního minima. Výše přídavku je odstupňována ve třech výších podle věku dítěte. Hlavním úkolem těchto dávek je pokrýt náklady na výţivu a výchovu dítěte. Tyto příspěvky vycházejí z toho, ţe rodiny s dětmi by své děti bez těchto dávek jen těţko uţivily. Rodiny mohou ţádat mimo těchto dávek o další příspěvky, které jim mají usnadnit jejich finanční situaci.11 Výplata sociálních dávek a podpor se dá ze strany občanů zneuţívat a děje se tak. Podmínkou nároku je nejčastěji splnění výše prokázaného příjmu rodiny. 11

Přídavek na dítě. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2012 [cit. 2014-04-09].

Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prid_na_dite

57

Sociální dávky se dají zneuţívat například nelegálními výdělky, tedy prací bez pracovní smlouvy, kterou občané nepřiznají a proto se příjem z ní nezapočítává do měsíčních příjmů rodiny. Této situaci bych předešel navrţením zvýšení počtu úředníků, kteří by kontrolovali výdělky občanů pobírajících sociální dávky. Nárůst těchto úředníků by znamenal vytvoření nových pracovních míst. Tím by se sniţovala nedobrovolná nezaměstnanost, navíc by se více dařilo odhalovat podvodníky zneuţívající sociální podporu státu. c) Peněţitá pomoc v mateřství K tomu aby tato pomoc v mateřství mohla být uplatněna, musí být splněna účast na pojištění (například trvání pojištěného zaměstnání) v době nástupu na mateřskou dovolenou a tím tedy i nástup na peněţní pomoc v mateřství. Nástup si určuje sama budoucí matka (pojištěnka), běţným nástupem se počítá 6 aţ 8 týdnů před předpokládaným porodem. Denní základ se počítá tak, ţe se spočítá příjem budoucí matky v období rozhodném, to bývá zpravidla 12 měsíců před nástupem na mateřskou dovolenou a následně se dělí počtem dnů v tomto rozhodném období. Tento průměr podléhá redukci, kde pomocí redukčních hranic je vypočítán příjem, na který má nastávající matka nárok. Zde si osobně myslím, ţe politika peněţní politiky v mateřství je vyřešena správně a na této politice bych výrazně nic zásadního neměnil. d) Podpora v nezaměstnanosti Cílem této politiky je zajistit lidem, kteří jsou dočasně bez práce, alespoň dočasně zmírnění výpadku jejich běţných příjmů. Nezaměstnaní, kterým je méně neţ 50 let, mají právo tuto podporu dostávat po dobu 5 měsíců. Nezaměstnaní ve věkové hranici 50 aţ 55 let mají nárok na tuto podporu po dobu 8 měsíců a nezaměstnaní nad 55 let aţ na dobu celých 11 měsíců. Po dobu prvních 2 měsíců mají lidé nárok na 65% průměrného čistého měsíčního výdělku z předchozího zaměstnání. Ovšem celkový příjem z podpory nesmí přesáhnout 14.157,- Kč, coţ je 58% průměrné mzdy v ČR. Po dalších 2 měsících podpora klesá na 50%. Pokud uchazeč ani pod 2 měsících nenajde zaměstnání, klesá mu jeho podpora na 45%. Vyuţije-li uchazeč o zaměstnání 58

moţnosti absolvování rekvalifikačního kurzu, podpora se opět zvyšuje na celých 60%. Nepodaří-li se uchazeči ani po skončení podpůrčí doby najít zaměstnání, tak tuto finanční podporu ztrácí úplně a má nárok pouze na dávku ve výši sociálního minima. Výše sociálního minima je v současné době přibliţně 3.200,- Kč. Pokud se uchazeč nesnaţí práci aktivně sám hledat, jeho nárok je pouze na existenční minimum ve výši 2.200,- Kč. Nárok na tuto podporu mají pouze občané ČR, kteří za poslední dva roky získali alespoň 12 měsíců důchodového pojištění. Tento systém je vytvořen velmi pečlivě, ale myslím si, ţe je v něm stále mnoho nedostatků a dá se zneuţít. Nejčastější zneuţívání ze strany nezaměstnaných je práce bez uzavřené pracovní smlouvy. Dochází k tomu tak, ţe zaměstnavatel vyplácí pracovníkovi plat v hotovosti a nikde jej jako pracovníka neeviduje. Nezaměstnaný proto můţe pracovat i několik měsíců bez pracovní smlouvy a současně je mu vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Systém tedy zneuţívá i zaměstnavatel, který nemusí za tohoto zaměstnance platit ţádné zdravotní, ani sociální pojištění. Tím stát přichází o nemalé finanční prostředky, které by mohl investovat jinam. Řešení tohoto problému bych navrhoval stejné jako u přídavku na děti, tj. zvýšením počtu úředníků, kteří by vykonávali předem neoznámené kontroly a měli by za úkol odhalování zneuţívání těchto dávek a podpor. e) Nezaměstnanost vězňů Toto téma jsem umístil do této kapitoly zcela záměrně. Nezaměstnanost vězňů není v současné době dostatečně řešena a stát tím přichází o nemalé finanční prostředky. Hlavní problém vidím v tom, ţe průměrné náklady na jednoho vězně jsou 710,- Kč (plus 216,- Kč denně za vězeňskou sluţbu). Stát tedy vydává z daní 926,- Kč na pobyt ve vězení jednoho vězně. Navrhoval bych proto hledat moţnosti pracovních příleţitostí ve vězení, aby vězni měli moţnost v co nejvyšší míře ve vězení pracovat. Pokud by vězňům byla dána příleţitost pracovat a oni by ji odmítli, sníţil by se jim komfort ve vězení na minimum. Tím by stát získal finance, které by mohl vloţit do důchodového systému. Jediná povinnost vězně je za tyto peníze dodrţovat ve věznici stanovený reţim. Pokud chce vězeň pracovat, není ve všech mnou sledovaných věznicích problém. Jedná se většinou o práce jako je úklid, nebo jinou 59

manuální práci. Pokud ale vězeň nesplní limity dané pro pracovní den, není další den do práce povolán a čas stráví v cele. Osobně nerozumím tomuto systému, dle mého názoru by se vězni v těchto zařízeních měli učit tomu, ţe se dá ţít i jinak. Měli by se učit jak se zařadit do ţivota. Vězen odsouzený za běţný trestný čin trvající 3 roky stojí stát průměrně 12.167.640,- Kč. Počet vězňů je nyní přibliţně 18.000. Průměrně stojí pobyt jednoho vězně ve vězení 926,- Kč na den, tj. za rok 6.083.820.000,- Kč, které hradí stát. Toto je částka, která by se dala sníţit a ušetřené finance vyuţít opět např. v důchodovém systému. Zastávám proto názor, ţe kaţdý vězen by měl zaplatit svůj pobyt ve vězení v plné výši. Aby si na svůj pobyt vězni vydělali, mohli by lepit obálky, starat se o pořádek, pomáhat v různých projektech. 1. Zredukování nákladů na jednoho vězně Jak jsem jiţ v předchozím textu zmínil, náklady na jednoho vězně se pohybují ve výši 926,- Kč na den. Tyto náklady bych se pokusil sníţit výstavbou velkého moderního státního vězení s vysokou kapacitou. Domnívám se, ţe tím by náklady na pobyt vězňů ve vězení poklesly. Ve věznici by se dala vykonávat pracovní činnost, na které by se vězni podíleli a tím by se vězni připravovali na zpětné začlenění do společnosti. Zpočátku by šlo o velkou finanční investici do stavby, ale s poměrně rychlou návratností. Navíc by se tím vyřešily problémy s kapacitou věznic. Nástup do výkonu trestu by se zbytečně neprodluţoval. Dále by bylo moţné šetřit na stravě nebo na mnoţství prostoru pro jednoho vězně tím, ţe by se počet vězňů na cele zdvojnásobil. 2. Větší prevence trestných činů V předešlých bodech jsem řešil spíše následky, ale měli bychom se zaměřit i na hledání příčiny, proč lidé páchají trestnou činnost. Mnoho lidí nemá práci, ačkoli by pracovat chtěli. Mnoho lidí je za svou práci nedostatečně ohodnoceno a to je nemotivuje. Mnoho lidí zaţívá v práci nepřiměřený stres způsobený obavou ze ztráty zaměstnání, pokud nebudou plnit nepřiměřeně velké poţadavky zaměstnavatelů. Pokud se totiţ zaměstnanec doţaduje svých práv, je mu sděleno, ţe na jeho pracovní pozici čekají desítky uchazečů o zaměstnání, kteří práci za daných podmínek budou vykonávat. V tomto případě by měl zasáhnout stát a snaţit se tuto situaci řešit. Navrhoval bych navýšit 60

počet pracovních míst způsobem nastíněným v kapitole nezaměstnanost. Domnívám se, ţe mnou navrţená opatření (vybudování nových pracovních míst a dostatečné ohodnocení za vykonanou práci) by mělo vliv na sníţení počtu trestných činů a tím i úbytek vězňů ve věznicích. Uspořené finance by stát mohl pouţít v důchodovém systému.

3.3.

Politika zaměstnanosti v ČR

V této kapitole jsem se rozhodl zaměřit se na snahu zaměstnat co nejvíce lidí a pokusit se tak zredukovat nedobrovolnou nezaměstnanost. Nedobrovolná nezaměstnanost je v současnosti jeden z největších problémů současného systému. Pokud by se podařilo zredukovat dobrovolnou nezaměstnanost, nestávalo by se, ţe by lidé byli ve svém produktivním věku i několik let bez zaměstnání. V případě trvalého pracovního poměru v celé pracovní kariéře by lidé měli větší šanci na vyšší důchody, protoţe by tyto důchody nebyly sniţovány o roky, kdy pracovat mohli, ale práci nesehnali. Nyní zde popíšu několik návrhů jak tuto nezaměstnanost sníţit: a) Projekt s názvem hladová zeď b) Zvýhodnění drobných podnikatelů, aby mohli zaměstnávat více lidí c) Maximálně jeden hlavní pracovní úvazek a jedna činnost nepřesahující 10 hodin týdně. d) Povinný odchod do důchodu ve věku 65-ti let e) Vzdělanost v ČR K tomu aby tato politika zaměstnanosti fungovala, musí být dodrţena všechna čtyři pravidla této mnou navrhované reformy. Jde zde hlavně o to, aby se tato reforma nedala zneuţít podnikateli na úkor státu. a) Projekt hladová zeď Tento projekt je přechodná fáze mezi nezaměstnaností a klasickým pracovním vytíţením. Projekt hladová zeď je projekt, který pochází jiţ z roku 1.360, kdy Karel IV. nechal tuto zeď budovat. Důvod proč byla zeď budována, byl jistě hlavně strategický. Tato zeď totiţ slouţila jako opevnění proti nájezdníkům. Zároveň však plnila i jinou roli. V roce 1.361 vrcholil na Českém území 61

hladomor. Stavbou zdi dal Karel IV. českému lidu práci a za práci lidem zaplatil. Díky tomuto kroku byl odvrácen hladomor. Podobný krok jsem chtěl zvolit i pro tuto mnou navrhovanou reformu já, i kdyţ samozřejmě přizpůsobenou dnešním podmínkám a dnešní době. Moje představa je taková, ţe nezaměstnaný v projektu Hladová zeď by musel odpracovat 40 hodin práce za týden, tj., pracoval by kaţdý všední den osm hodin. Účelem této práce by bylo, aby uchazeč o stálé zaměstnání neztratil pracovní návyky. V kaţdém městě by měla na starosti pověřená osoba určitý počet lidí, který by hlídala a svěřovala by jim práci, například úklid města. Vedoucí osoba by mohla svěřené osoby z této práce vyhodit v případě opakujících se přestupkům. V projektu by mohli pracovat všichni hledající dlouhodobé zaměstnání. Nezaměstnaným osobám, které by se odmítly účastnit projektu, by byly odejmuty sociální dávky, ponechalo by se jim pouze ţivotní minimum. Za účast na těchto pracích by byla vyměřena jednorázová měsíční odměna v podobě mnou navrhované mzdy 9.600,- Kč, která by byla těmto osobám vyplácena na jejich účty. Jde o to, aby tito lidé byli motivováni pracovat. Účastníci projektu budou evidováni jako nezaměstnaní, ale budou mít přednostní právo při výběru budoucího pracovního místa. To znamená, ţe zaměstnaní v tomto projektu budou mít větší šanci najít adekvátní pracovní místo. Tato práce by lidem zajistila jistotu, ţe v případě ztráty zaměstnání nepřijdou o celý svůj příjem. Zde bych viděl přínos v ušetřených financích (ve formě sociálních dávek), které stát zbytečně vynakládá na lidi, kteří pracovat nechtějí. Tímto krokem by byly správně a spravedlivě rozděleny peníze lidem, kteří o práci stojí. b) Zvýhodnění drobných podnikatelů, aby mohli zaměstnávat nové lidi Hlavní

myšlenka

tohoto

projektu

je

ta, aby

klesala

nedobrovolná

nezaměstnanost v ČR, problém bych řešil pomocí zvýhodnění drobných podnikatelů, kteří by zaměstnávali nové lidi na dobu minimálně v délce 12 měsíců. Představuji si to tak, ţe pokud firma najme člověka pracujícího v projektu Hladová zeď, nebo člověka pracujícího minimálně 6 měsíců v uplynulém roce, dostane zaměstnavatel po uplynutí 12 měsíců slevu na dani 62

z příjmu 2%. Slevu by mohl okamţitě uplatnit pod podmínkou, ţe za tuto dobu nesmí počet zaměstnanců početně klesnout. Příklad - firma s počtem 10 zaměstnanců najme 5 pracovníků z projektu Hladová zeď a bude je zaměstnávat. Po uplynutí 12 měsíců bude mít firma nárok na 10% slevu na daních, které by normálně odvedla státu (5 x 2%). Další příklad - firma v průběhu 12 měsíců ukončí pracovní poměr se 3 pracovníky, a ti zůstanou nezaměstnaní. V tomto případě bude mít firma nárok pouze na 4% na slevu na dani. V této reformě jde o to, aby firmy nenajímaly pracovní sílu jen na dobu 12 měsíců, kterou by pak následně propustily. Zde je snaha o rozvoj firem a pokles nedobrovolné nezaměstnanosti, navíc se jedná o to, aby firmy zaměstnávaly pracovité lidi, kteří díky projektu Hladová zeď neztratily své pracovní návyky. c) Maximálně jeden hlavní pracovní úvazek a jedna činnost nepřesahující 10 hodin týdně Jedná se zde o zásadní změnu, která je v současnosti nutná. Nezaměstnanost v ČR osciluje mezi 8% - 10%, více neţ půl milionu lidí je bez práce. Dle mého názoru by měl stát na tento problém adekvátně reagovat. Jeden z dalších kroků, který navrhuji, je omezení pracovních úvazků na jednoho člověka. Některé osoby mají k dnešnímu dni více neţ jeden pracovní úvazek denně. Tím berou dle mého názoru moţnost jinému člověku najít si zaměstnání. Cílem tohoto omezení je, aby jeden člověk vykonával práci jen na jeden hlavní pracovní úvazek, ostatních úvazků by se musel ve prospěch lidí hledajících práci vzdát. Domnívám se, ţe toto opatření bude slouţit i pro zkvalitnění odváděné práce, neboť nelze pracovat denně dlouhodobě na dva pracovní úvazky, aniţ by se to odrazilo na kvalitě odvedené práce. Povinný odchod do důchodu ve věku 65-ti let I přesto, ţe se průměrný věk člověka stále prodluţuje, navrhoval bych horní hranici odchodu do důchodu ve věku 65-ti let. Domnívám se, ţe po překonání uvedené věkové hranice výkonnost osob prudce klesá, lidé jsou unavenější, mívají stále více zdravotních problémů a stoupá jejich nemocnost. Další podstatný fakt je i ten, ţe tímto sníţením věku odchodu do důchodu by mohly dostat šanci sehnat zaměstnání mladší osoby např. absolventi škol nebo osoby, 63

které dlouhodobě hledají zaměstnání. Osoby, které by odešly do starobního důchodu nebo invalidní osoby by mohly vykonávat činnost v rozsahu menším neţ 10 hodin týdně. d) Vzdělanost v ČR V dnešní době lidé studují za účelem získání titulu, aby byli zařazeni do vyšší platové třídy a v budoucím ţivotě měli větší šanci na lepší platové podmínky. Ovšem v praxi tito lidé velmi rychle zjistí, ţe titul, který na vysoké škole získali, jim k ničemu není, protoţe ve vystudovaném oboru neseţenou práci. Absolventi jsou tak nuceni vykonávat pracovní činnosti mimo vystudovaný obor. Tito absolventi zbytečně vynaloţili nemalé finanční prostředky na studium a přišli i o cenný čas. Tím opět naznačuji, kde ušetřit další finanční prostředky na důchodovou reformu, tj. vynakládat účelně finance na vzdělání tak, ţe by stát přímo ovlivnil (směřováním dotací) jen takové studijní obory a počet absolventů vysokých škol, aby tito absolventi našli uplatnění na trhu práce v oboru, který si zvolili.

3.4. Dotazníkové šetření Úkolem dotazníkového šetření bylo zjistit, co si lidé o nové penzijní reformě myslí, jak dobře jsou o ní informovaní a jak na ní reagují. Dalším cílem bylo zajistit dostatek informací od respondentů, abych zjistil, kde jsou slabiny důchodové reformy. Dále pomocí těchto informací mohu provést analýzu penzijní reformy jako celku a při návrhu nové penzijní reformy se pak stávajícím nedostatkům mohu pokusit vyhnout. Dotazníkové šetření jsem provedl několika formami, aby počet respondentů byl co nejvyšší a výsledky výzkumu byly co nejpřesnější. Prvních 21 dotazníků jsem získal pomocí serveru vyplnto.cz, dalších přibliţně 59 dotazníků jsem nasbíral od známých na sociálních sítích a pomocí náhodně vybraného vzorku v Karlových Varech přímo v terénu. V tomto dotazníkovém šetření budu tedy vycházet z 80 zpracovaných dotazníků. Vzorek pro tyto účely není sice nikterak vysoký, ale dle zpracovaných výsledků si myslím, ţe má určitou vypovídající hodnotu.

64

1. Myslíte si, že nová penzijní reforma občanům ČR prospěje? a) Ano = 16 b) Ne = 55 c) Nevím = 9

Nejpodstatnějším bodem této otázky bylo zjistit, co si o nové penzijní reformě myslí ti, kterých se dotkne, zda věří v to, ţe je navrhovaná penzijní reforma připravena správně. Výsledek je více neţ vypovídající. Celých 69% lidí si myslí, ţe jim nová reforma nijak neprospěje. 2. Kolik má nová penzijní reforma pilířů? a) 2 = 3 b) 3 = 74 c) 5 = 1 d) Nevím = 2

Důvodem této otázky bylo pouze zjistit, jak jsou lidé informováni o nové penzijní reformě, zda znají alespoň základní údaje o penzijní reformě. Naprostá většina respondentů odpověděla správně. 65

3. Jak jste informován o jednotlivých pilířích? a) Vím, jak kaţdý pilíř funguje = 46 b) Vím, jak fungují alespoň 2 pilíře = 20 c) Nemám tušení, jak pilíře fungují = 14

Podstatou této otázky bylo zjistit, zda respondenti tuší co jednotlivé pilíře znamenají V případě, ţe budeme vycházet z toho, ţe údaje získané v tomto dotazníku nejsou respondenty nijak zkreslené, tak si myslím, ţe 57% by se dalo v současnosti brát jako úspěch za předpokladu, ţe se toto číslo bude pravidelně kaţdým rokem stále zvyšovat. Někdo by moţná předpokládal čísla daleko vyšší, ale musí se brát v úvahu, ţe reforma je v této podobě relativně krátkou dobu. 4. Spoříte si na penzi? a) Ano = 54 b) Ne, nemám volné prostředky na spoření = 18 c) Zatím nevydělávám, proto nespořím = 8 d) Zatím nevydělávám a spořit nebudu = 0

66

Překvapilo mě poměrně vysoké číslo týkající se počtu respondentů 54 z 80, kteří si aktivně spoří na penzi. Přesto by toto číslo mělo být dle mého názoru vyšší. Naopak je alarmující, ţe celých 23% respondentů nemá v současnosti volné prostředky k tomu, aby si mohli spořit. 5. Myslíte si, že penzijní systém v ČR by měl být více publikován? a) Ano = 58 b) Ne = 22

Cílem této otázky bylo zjistit, zda si občané myslí, ţe penzijní reforma v ČR je dostatečně publikována a zda mají obyčejní občané pocit, ţe k této zásadní reformě dostali mimo neustálých reklamních sdělení týkajících se vstupu do II. pilíře dostatečné mnoţství informací. Z tohoto průzkumu je zřejmé, ţe většina občanů 72% je nespokojena s celkovou informovaností týkající se tohoto tématu. Pouze 22% občanů se cítí dostatečně informováno. 6. Máte strach z odchodu do penze? a) Ano, mám strach z nedostatku financí = 32 b) Ne, myslím, ţe v současném trendu prodluţování odchodu do důchodu se penze nedoţiji = 31 c) Nepřemýšlel jsem o tom = 8 d) Spořím si, strach nemám = 9

67

Odpovědi na tuto otázku mě osobně zajímaly asi nejvíce. Z odpovědí je zřejmý velký strach a skepse z budoucnosti. 40% osob se bojí nedostatku financí v důchodovém věku (i přes to, ţe v otázce číslo 4 jsme se dozvěděli, ţe si většina lidí na penzi poctivě spoří). Domnívám se, ţe lidé si sice spoří, ale při stabilním růstu inflace v průměru o 2% ročně mají obavy, ţe jejich peníze budou v den odchodu do penze tak znehodnoceny, ţe bude kupní síla jejich naspořených finančních prostředků naprosto mizivá. Osobně si myslím, ţe tyto obavy jsou opodstatněné. Domnívám se, ţe se současná ekonomická krize stále prohlubuje. Tento jev můţe vést ke značné míře růstu inflace a dle mého názoru inflace bude tak silná, ţe prostředky které jsou uloţeny na běţných bankovních účtech absolutně znehodnotí. 7. Jaký je Váš názor na jednotlivé pilíře? a) Nevyhovuje mi ani jeden pilíř = 27 b) Vadí mi jeden aţ dva pilíře = 40 c) Vadí mi tři a více pilířů = 3 d) S penzijní reformou jsem spokojený = 10

68

Zdě mě zajímal názor respondentů, jestli je podle nich celá penzijní reforma nastavena špatně, nebo jen vidí problém v určité části reformy. Tento názor mě zajímal ještě z toho důvodu, abych viděl, zda respondenti nepropadají skepsi, aniţ by k tomu byl důvod. Tím, ţe respondentům ve většině případů, konkrétně v polovině vadí pouze jeden aţ dva pilíře, vede mě to k názoru, ţe jsou lidé s penzijní reformou dostatečně seznámeni a jejich názory jsou proto objektivní. 8. V kolika letech myslíte, že odejdete penze? a) Pod 60 let = 4 b) Pod 65 let = 28 c) Nad 65 let = 32 d) Budu se snaţit pracovat do své smrti = 6

Z odpovědí je zřejmé, ţe většina respondentů 46 % uvaţuje po zváţení v otázce uvedených kritérií o odchodu do důchodu ve věku nad 65 let. 40 % uvaţuje o odchodu do důchodu do 60 let věku. Pouze 8% osob chce odejít před 60 rokem ţivota do důchodu a 4% osob se domnívá, ţe bude muset pracovat do smrti. Většina lidí se po zváţení nastavených kritérií shoduje na odchodu do penze kolem 65 let věku, coţ je dle mého názoru hranice značně vysoká a ne kaţdý tuto hranici bude schopen ze zdravotních důvodů zvládnout, nebo se k ní alespoň přiblíţit. 9. Věříte v úspěch této penzijní reformy z dlouhodobého hlediska? a) Ano = 8 b) Ne = 62 c) Nevím = 10

69

Tuto otázku jsem kladl, protoţe se domnívám, ţe současný návrh penzijní reformy není dostatečně kvalitní a dříve nebo později bude muset přijít další typ penzijní reformy, která bude řešit zejména funkci druhého pilíře. Zvláště mě osobně od druhého pilíře odrazuje jeho podmínka, dle které pokud do něj občan vstoupí, uţ z něj nemá moţnost vystoupit. Dále by se měla zvýšit státní podpora pro ty, co uţ si na penzi pomocí těchto pilířů spoří, jde hlavně o to, aby byli lidé motivováni spořit si na penzi. Pokud ale nebudou z dlouhodobého hlediska penzijní reformě věřit, těţko budou maximálně motivováni si spořit v penzijních pilířích. Myslím, ţe 77% nedůvěra respondentů v penzijní systém je opravdu příliš vysoká. 10. Cítíte jistotu, že nepřijdete o své zaměstnání až do nástupu do penze? a) Ztráty zaměstnání se nebojím = 5 b) Mám strach o ztrátu svého zaměstnání = 35 c) Pokud o zaměstnání přijdu, najdu si v brzké době nové = 20 d) Tuto skutečnost jsem dosud neřešil = 20

70

Moţná na první pohled vypadá, ţe tato otázka přímo nesouvisí s penzijní reformou, ale jistota stálého zaměstnání je podle mého názoru jedním z nejdůleţitějších faktorů fungující ekonomiky jako takové. Člověk, který má jistotu ve svém zaměstnání a je za něj patřičně odměněn dostatečně vysokým platem, nemá důvod být nespokojený a má dostatek finančních prostředků, které můţe spořit a mohl by teoreticky i vstoupit do druhého pilíře. Člověk, který se neustále bojí o ztrátu svého zaměstnání, v tomto průzkumu celých 44%, bude hledat spíše jiné alternativy, které pro něj nebudou tak svazující a závazné jako vstup do druhého pilíře. Osobně mi přijde velmi malé procento respondentů, kteří se o ztrátu zaměstnání nebojí, proto by měla být vedlejším cílem reformy také snaha o vybudování více pracovních míst, coţ by mělo výrazný vliv na úspěšnost penzijní reformy jako takové. 11. V jaké ekonomické situaci se podle Vás se nalézá ČR? a) Ekonomika je v krizi, která nebude pokračovat = 15 b) Ekonomika ČR je s drobnými nedostatky v naprostém pořádku = 4 c) Ekonomika je v krizi, která bude trvat a neustále se prohlubovat = 61

Zhoršující se ekonomická situace přináší stále nové a nové reformy zaloţené na zdraţování, aby stát dostal co nejvíce financí od občana do státního rozpočtu. Tak nelze pokračovat do nekonečna, z části na to odpovídá i tato otázka. Lidé uţ nevěří tomu, ţe se dokáţe ekonomika zvednout a nastartovat tak růst ţivotní úrovně, který v ČR republice jiţ několik let stagnuje. Pokud stagnuje ekonomika státu, mělo by se zasahovat jinak neţ úspornými opatřeními, tím myslím například jiţ zmiňovanou podporou zaměstnanosti, popřípadě investicemi na podporu hospodářského růstu. Současný stav řeší 71

důsledek, nikoliv příčinu a jsem toho názoru, ţe si to z velké části myslí i těch 76% respondentů, kteří vyplnili toto dotazníkové šetření. 12. V jaké věkové skupině se nacházíte? a) 18 – 25 = 30 b) 26 – 40 = 24 c) 41 – 50 = 20 d) 51 a více = 6

Tato otázka měla přinést kompletní přehled o věkových skupinách, které tento dotazník vyplňovaly. Snaţil jsem se o to, abych měl přibliţně stejně velký počet respondentů ve středním věku a přibliţně stejný počet respondentů ve věku mladém. Důvod byl hlavně ten, abych získal dostatečně reprezentativní vzorek kompletní věkové škály obyvatelstva, coţ se mi myslím vcelku podařilo.

3.5. Sumarizace výsledků dotazníkového šetření Cílem tohoto dotazníkového šetření bylo zajistit si kompletní informace o mínění průměrného občana. Dalším zásadním bodem bylo také zjistit, co respondentům vadí a jakých bodů se v penzijní reformě obávají. Toto dotazníkové šetření bylo důleţité také proto, abych zjistil silné a slabé stránky současné penzijní reformy, abych z něj mohl

vyvodit případnou SWOT

analýzu současné penzijní reformy. Nyní ale provedu sumarizaci tohoto dotazníkového šetření ze stránky obecné.

72

Hned v první otázce se z výsledků dozvídáme, ţe většina respondentů nevěří tomu, ţe současná penzijní reforma průměrnému občanovi pomůţe. V dalších otázkách se snaţím zjistit informovanost respondentů, tj. jak jsou s penzijní reformou seznámeni, jestli mají základní informace o tom, jak jednotlivé pilíře fungují a zda ví, z kolika pilířů se reforma skládá. Odpovědi na tyto základní informace o penzijní reformě mě překvapily, protoţe většina respondentů na ně dokázala odpovědět správně. Dalším pozitivem je, ţe většina respondentů je schopna si spořit prostředky před odchodem do penze. Ačkoli většina respondentů dokázala správně odpovědět na základní otázky týkající se penzijní reformy, většina respondentů je přesvědčena, ţe by mělo být o penzijním systému poskytnuto daleko více informací, aby měl kaţdý občan moţnost získat přehled. Následovaly otázky zaměřující se na to, čeho se respondenti nejvíce bojí na odchodu do penze. Zde má většina respondentů obavy, ţe finanční prostředky, které během aktivního věku naspoří, nebudou v dostatečné míře stačit. Dále je velká část respondentů natolik skeptická, ţe si myslí, ţe se důchodového věku ani nedoţije. Další důleţité informace které jsem z tohoto dotazníku získal, je to, ţe respondenti odejdou do důchodu nejčastěji kolem 65 let věku. Dle mého názoru bude takto pozdní věk zřejmě kontraproduktivní z hlediska odvedené práce a domnívám se, ţe mnoho lidí bude trvale nemocných nebo invalidních a nebudou schopni pracovat. Respondentům na důchodové reformě nejčastěji vadil jeden aţ dva pilíře a to celé polovině respondentů. Přibliţně třetina respondentů zaujala kompletně negativní postoj k penzijní reformě a vyjádřili nesouhlas se všemi důchodovými pilíři. Z dotazníkového šetření dále vyplývá, ţe téměř 80% respondentů nevěří tomu, ţe penzijní reforma bude stabilně fungovat dlouhodobě. Jsou zřejmě přesvědčení o tom, ţe se budou muset podniknout další úpravy penzijního systému v rámci jeho stability. Celých 44% respondentů má dále váţné obavy o to, ţe přijdou o své zaměstnání a tím tedy o hlavní zdroj svých příjmů. Myslím si, ţe tato 73

skutečnost je doslova alarmující, protoţe v současnosti, kdy míra nedobrovolné nezaměstnanosti pozvolna stoupá, je tento problém zcela zásadním. V médiích je sice prezentováno, ţe populace v ČR stárne a brzy nebude dostatečný počet lidí v aktivním věku, ale pokud je uţ nyní nezaměstnanost okolo 8,5%, není to právě nedobrovolná nezaměstnanost, která by se měla řešit jako první? O tom více v následující kapitole, kde se budu podrobně zabývat rozborem současné penzijní reformy.

74

4. Rozbor stávající penzijní reformy Současná důchodová reforma v ČR se má opírat zejména o tři důchodové pilíře. Hlavním posláním těchto tří pilířů je to, aby zajistily příznivou ekonomickou situaci lidem, kteří většinu svého ţivota pracovali. Neţ tuto reformu začnu analyzovat, pokusím se podrobně zaměřit na základ této penzijní reformy. Kaţdá penzijní reforma má své principy a zásady. Navrhovaná penzijní reforma v ČR se snaţí okopírovat penzijní systém, který jiţ funguje v některých vyspělých zemích v Evropě. Je to například Švýcarsko a Finsko, ve světě tento systém funguje velmi dobře v Austrálii a Novém Zélandu. Zmiňovaný penzijní systém se opírá o tři pilíře. Tyto tři pilíře mají sníţit státu náklady vynakládané na penze v ČR a zajistit finanční nezávislost občanů tohoto státu po odchodu do důchodu. Nyní se pokusím zaměřit na jednotlivé důchodové pilíře, o které se naše penzijní reforma opírá. I. Důchodový pilíř První důchodový pilíř není vlastě nic nového, je to pilíř, který funguje v ČR úplně nejdéle. V prvním důchodovém pilíři se jedná v podstatě o to, ţe občané odvádějící své prostředky na sociální pojištění, přispívají na starobní důchody těm, kteří právě v důchodovém věku jsou. Tím chci vyvrátit mýtus, ţe peníze, které občan odvádí na sociálním pojištění, se nespoří danému občanovi přímo na jeho starobní důchod. To znamená, ţe kolik stát vybere na sociálním pojištění, tolik zase můţe přerozdělit na důchody. Základní charakteristikou prvního důchodového pilíře je to, ţe je vyplácen průběţně a nic se z tohoto pilíře pro občana nespoří. Je povinný pro všechny. To znamená, ţe kaţdý pracující občan, mimo osob zbavených této povinnosti (například studenti, osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené atd.), musí státu odvádět ze své mzdy sociální pojištění. Sociální pojištění je stanoveno ve výši 28% z hrubé mzdy. Výše sociálního pojištění pro občany, kteří jsou v druhém pilíři je 25%. Tolik k základní charakteristice prvního pilíře. Nyní se pokusím zaměřit na 75

fakta a slabiny tohoto pilíře. Zde, jak jsem jiţ uvedl v předchozích kapitolách, je největším problémem nedobrovolná nezaměstnanost. Dále je dle demografických výzkumů problémem, ţe populace v ČR stárne. Dle mého názoru je důvodem, proč naše populace stárne to, ţe mnoho párů v aktivním věku odkládá plánování potomstva a čím dál častěji se párům rodí pouze jedno dítě nebo zůstávají bezdětní. Důvodem je nejistota týkající se zaměstnání. Pokud bych mohl rozebrat tento problém z hlediska dnešního mladého člověka, mají obavy o to, ţe o své zaměstnání přijdou, tím nebudou schopni platit své náklady spojené s běţným ţivotem. V minulosti bylo běţné mít ve věku 25 let, coţ mi právě je, jednoho aţ dva potomky. V dnešní době však chybí jistoty pro obyčejného pracujícího občana. Nejsem asi jediný, kdo v této nejisté době neplánuje mít v brzké době děti. To je podle mě hlavní důvod, proč naše obyvatelstvo v ČR stárne, proč počet lidí v aktivním věku bude zřejmě pozvolna klesat. Pozvolna z důvodu imigrace, která naopak stále zvyšuje počet obyvatel ČR. Z toho tedy plyne jednoduché shrnutí tohoto pilíře. Pilíř II. a III. je sice dobrým nápadem, ale nebylo by potřeba jej realizovat, kdyby byl dokonale vyváţený pilíř číslo I. Tím chci říct, ţe pokud se vytvoří dostatečné pracovní podmínky a dostatečný počet pracovních míst, předpokládám růst obyvatelstva a v krátkodobém horizontu více lidí v produktivním věku. II. Důchodový pilíř II. důchodový pilíř je hlavní myšlenkou nové penzijní reformy. Podstata II. pilíře je jednoduchá. Vstoupit do druhého důchodového pilíře má občana přimět fakt, ţe 3% nebude pracující občan posílat do průběţného důchodového systému. Tato 3% za něj bude odvádět zaměstnavatel. Zaměstnavatel by je odváděl stejně, ale do systému průběţného. Tím občan vydělá na sebe, ovšem další 2% si odvádí občan ze své hrubé mzdy a to znamená, ţe bude mít o 2% svojí hrubou mzdu niţší. Vstup do tohoto pilíře je značně závazné rozhodnutí, protoţe kdo do tohoto pilíře vstoupí, nebude ho moci opustit aţ do svého řádného nástupu do důchodu. V rozmezí od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, nebyl vstup omezen ţádnou věkovou hranicí. Od 1. 7. 2013 do tohoto pilíře mohou vstupovat pouze osoby mladší 35 let. Platí zde i jedna výjimka, pokud člověk 76

nepracuje a je mu více neţ 35 let, můţe ještě do druhého pilíře vstoupit, ovšem nejpozději do šesti měsíců od začátku výdělečné činnosti. Peníze, které si běţný občan spoří ve druhém pilíři, jsou investovány dle přání občana do jednoho ze čtyř fondů, rozdíl v těchto fondech není dle mého názoru nijak zásadní, tyto fondy se liší v podstatě v tom, ţe mají odlišnou míru rizika a od toho jsou odvislé i jejich případné výnosy. Fondy můţe občan jednou za 5 let bezplatně změnit, například přesunem prostředků do méně výnosných fondů, ovšem s niţší mírou rizika. Pokud se občan rozhodne k přesunu svých prostředků před uplynutím doby 5 let, musí zaplatit poplatek. V případě, ţe občan přijde o své zaměstnání, příspěvky do fondů, které by odváděl ze své hrubé mzdy, se zastaví a do fondů ze svého nic neodvádí. Příspěvek se obnoví aţ ve chvíli, kdy občan začne znovu pracovat. Nevýhod II. důchodového pilíře není dle mého názoru málo. Zcela zásadní věcí je to, ţe k naspořeným penězům se občan dostane aţ s dovršením řádného důchodového věku. To znamená, ţe pokud občan odejde do předčasného důchodu, nemůţe svoje prostředky čerpat. Ještě zásadnějším problémem bych shledal to, ţe v případě invalidity nemůţe občan čerpat své prostředky opět do doby, neţ dosáhne řádného důchodového věku. Pokud občan do druhého pilíře vstoupí, zmenšuje se mu jeho starobní důchod, protoţe z něj odebírá jiţ zmiňovaná 3%. Tím pádem čím dříve občan vstoupí do II. pilíře, tím bude jeho důchod niţší. Procentní výměra pro výpočet starobního důchodu se dá sníţit maximálně o 15%. Občan, který dovršil důchodového věku, si můţe vybrat, jak naspořené peníze bude čerpat. Jednou z variant čerpání naspořených financí je, vybrat je formou výplaty dvacetileté renty. To znamená, ţe občan si nechá vyplácet v pravidelných měsíčních intervalech prostředky, které si za dobu aktivního pracovního ţivota naspořil. Takto se mu bude renta vyplácet po dobu dvaceti let. Poté bude odkázaný na klasický starobní důchod a na prostředky, které si ještě byl schopný uspořit. V případě, ţe by spořitel zemřel před vyčerpáním prostředků z této renty, naspořené prostředky budou rozděleny hotově v dědickém řízení. Další moţností čerpání je doţivotní penze s pozůstalostí penze na tři roky. Tato penze bude vyplácena doţivotně a navíc po úmrtí spořitele bude dále vyplácena po dobu tří let osobě, která bude smluvně určena. 77

Poslední moţností výplaty naspořených prostředků je výplata doţivotní penze. Je to moţnost, která se od předchozí liší tím, ţe se vyplácí v pravidelných měsíčních intervalech pouze do smrti spořitele. Pokud se spořitel nedoţije odchodu do důchodu, prostředky které naspořil, se převádějí na dědice dle platného dědického řízení. Pokud má dědic zřízený II. důchodový pilíř, naspořené prostředky se mu převedou do jeho spoření v II. důchodovém pilíři. Pokud do druhého pilíře nevstoupil, naspořené prostředky se mu vyplácí hotově. Pokud spořitel zemře a bude mít nezletilé děti, prostředky z tohoto pilíře budou dětem vypláceny v pravidelných měsíčních intervalech po dobu pěti let. Pokud bych měl k tomuto pilíři říci svůj osobní názor, myslím, ţe tento pilíř je zcela zbytečný a má navíc spoustu sporných témat. Například v případě invalidity se spořitel nedostane ke svým penězům, toto mi přijde nelogické a hlavně nevýhodné, stejně jako odchod do předčasného důchodu. Osobně si myslím, ţe občan neodchází do předčasného důchodu bez příčiny, proto by se ke svým naspořeným prostředkům měl mít právo dostat. Zbytečnost důchodového pilíře dále vidím v tom, ţe sice si bude občan spořit z prostředků, které by za normálního reţimu odváděl státu (tím myslím zmiňovaná 3%), ale bude mu sníţen jeho starobní důchod právě kvůli tomu, ţe zmiňovaná 3% neodváděl státu, ale sobě na spoření. III. Důchodový pilíř Tento pilíř je v podstatě zaloţen na dobrovolném spoření finančních prostředků. Pokud si nevybere spořitel například vhodný fond ve druhém pilíři, můţe si spořit prostředky dle svého uváţení v jiných fondech. Navíc je zde dost vhodných variant výběru spoření, kde je moţnost získat státní příspěvek. Tyto příspěvky jsou sice také vázány na určitou dobu spoření, ovšem spořitel má tyto prostředky dle mého názoru pod daleko větší kontrolou. V případě, ţe spořitel nevstoupí do druhého pilíře a nespoří si ţádné prostředky v pilíři vlastním, neboli třetím, riskuje to, ţe při odchodu do penze ho čeká pouze dle předpokladů nízký starobní důchod. V tomto případě si rozhodně myslím, ţe spoření je opravdu velmi důleţité a dle mého názoru se nyní nelze spoléhat na nízký starobní důchod. 78

4.1. Předchozí důchodová reforma V této podkapitole se pokusím zamyslet nad tím, proč předchozí penzijní systém bezproblémově fungoval a pokusím se z něj vyzdvihnout a zdůraznit všechny pozitiva a klady. Předchozí penzijní systém nebyl dle mého názoru úplně špatný. Hlavním kladem byla jeho jednoduchost, která spočívala v tom, ţe neexistovaly ţádné pilíře. Byl to systém, který odměňoval občana podle toho, jak celý ţivot pracoval, ne jako dnes, kdy je zásadním problémem si práci najít, udrţet a dostat za ní přiměřený plat. Domnívám se, ţe penzijní systém fungoval lépe, protoţe lidé měli jistotu v zaměstnání. Pokud mají lidé jistotu, ţe o své zaměstnání nepřijdou, nebo mají moţnost si v brzké době najít nové zaměstnání,

nemají

obavy

z budoucnosti.

Kdyţ

lidé

nemají

obavy

z budoucnosti, přivedou na svět potomstvo. Kdyţ lidé mají dostatek potomstva, tzn. 2 děti a více na jeden pár, je velká pravděpodobnost, ţe nebude potřeba penzijní reformu měnit. Bude zajištěn dostatek občanů, kteří dorostou do aktivního věku a budou odvádět dostatečný počet finančních prostředků prostřednictvím sociálního pojištění. Státní podniky v horizontu několika desítek let začaly krachovat a mnoho lidí proto přišlo o práci. Velká část lidí v aktivním věku má zájem o práci, ale nenajdou ji. Lidé jsou nuceni stěhovat se za prací, aby nějakou vůbec dostali. Vzhledem k tomu, ţe tato krize se stále prohlubuje a toto je jen její důsledek (nedostatek práce, nedostatek potomstva, nedostatek lidí v produktivním věku), musíme se zamyslet nad tím, jak vyřešit příčinu problémů. Naši zákonodárci problém pouze oddálili s tím, ţe tíha odpovědnosti po čase padne na jiné. Vyřešili to tím, ţe starý penzijní systém reformovali do podoby, jakou známe dnes. Hlavním cílem této reformy je opět hlavně získat co nejvíce prostředků od pracujících lidí pomocí vstupu zejména do II. pilíře. Stát motivuje své občany k tomu, aby si spořili v jednotlivých pilířích tím, ţe uměle oslabí státní měnu a sníţí tak hodnotu naspořených peněz. Hlavní myšlenkou tohoto rozboru předchozí penzijní reformy bylo v zásadě to, ţe kdyby v tomto státě fungovalo vše jak má, stát by udrţel i za cenu přechodných ztrát některé státní podniky. Vydělali by na tom nejen občané, ale i samotný stát. V Další kapitole se pokusím z těchto dat, která jsem nasbíral během tvorby své práce navrhnout 79

penzijní reformu novou. Hlavním úkolem bude vyvarovat se stejných chyb, jakých se dopustili naši zákonodárci.

80

5. Návrh nové penzijní reformy Jak jiţ jsem naznačil na konci předchozí kapitoly, cílem této práce je pokusit se navrhnout, kde získat finance do důchodového systému a přitom zajistit více jistot pracujícím lidem. Nová penzijní reforma se bude opírat o dvě hlavní časti, které dají reformě základní tvář a vytvoří z reformy jeden velký flexibilní celek. Tyto části se budou skládat z několika dalších pod-částí, které dají těmto oběma hlavním částem správný smysl. Části penzijní reformy: 1. Státní část 2. Občanská část

5.1. Státní část Hlavním posláním této části je zajištění jistot pro občana. Jedná se hlavně o to, aby se občan v produktivním věku mohl opřít o jistoty, které mu stát vytvoří. Tento bod je zásadním, chci v něm totiţ konečně začít řešit příčiny problémů spojené s penzijním systémem a ne pouze následky, které se řeší současnými reformami. Stávající penzijní reforma se snaţí od svých občanů dostat co nejvíce peněz, aby stát nemusel na občany v důchodovém věku pomocí transferových plateb vynakládat tolik peněz. Tím stát řeší nedostatek finančních prostředků. Z výsledků dotazníkového šetření je zřejmé, ţe lidé nemají jistotu, ţe se o ně stát dostatečně postará v případě náhlé ztráty zaměstnání. Velké procento lidí má dle mého názoru zcela oprávněný strach z toho, ţe pokud o své zaměstnání přijdou, budou mít velké problémy při hledání nového zaměstnání odpovídajícího jejich poţadavkům. Nejen to, budou mít problém najít si i práci, která bude dočasně pod jejich poţadavky. Následkem toho je, ţe stále více lidí v produktivním věku odkládá moţnost zaloţení rodiny a porodnost v ČR klesá (mimo stále méně se opakující cyklické výkyvy, kdy se porodnost v ČR nepatrně zvýší). Tím, ţe většina párů odkládá moţnost zaloţení potomstva a průměrný věk rodičů se dle statistik stále zvyšuje, klesá porodnost a tím i počet občanů v produktivním věku. Toto je 81

ovšem důsledek politiky státu, která na tento fakt několik desítek let nereagovala. Dle mého názoru je to hlavní bod, který stát musí řešit, jinak se tato krize bude jen a jen dále prohlubovat. To mě tedy dostává k hlavním bodům, které se v této části musí jednoznačně začít řešit: a) Jistoty pro občana b) Zajištění dostatku prostředků k vybudování jistot Obrázek 1 - Schéma nové penzijní reformy

Jistoty pro občana Zcela jednoznačným cílem je zajištění zaměstnání pro všechny, kteří pracovat chtějí a vytvořit jim takové podmínky, aby se jim pracovat vyplatilo. Jak jsem jiţ naznačil v kapitolách předchozích, zcela jasným motivem, jak vytvořit všem občanům výhodné podmínky a motivovat je k práci, je zvýšení minimální hodinové sazby na 60,- Kč/hod. a tím zvýšit minimální mzdu na 9.600,- Kč. Částka minimální mzdy by navíc nepodléhala dani, to znamená, ţe lidem by se vyplatilo pracovat a ne ţít ze sociální podpory. Většina oficiálně nepracujících osob, které zneuţívají sociální systém, mají totiţ neoficiální příjem, který 82

nedaní a jeho výše můţe být vyšší, neţ v případě lidí, kteří oficiálně pracují. Proto v případě zavedení projektů s názvem Hladová zeď, zmiňovaném v kapitole předchozí, se nemusí brát na výši sociálních dávek takový zřetel a velká část prostředků můţe směřovat na zvýšení minimální mzdy pro pracující občany. Tím, ţe občané budou mít kaţdý měsíc jistotu příjmu, předpokládám, ţe to bude mít vliv na zvýšení porodnosti a zvýší se spotřeba občanů. Zvýšení spotřeby povede k navýšení zisku firem. Zvýšení zisku firem povede ke zvýšení poptávky po pracovní síle, to povede k tomu, ţe část občanů, kteří pracovali, v projektu Hladová zeď budou zaměstnáni u firem. Tím klesnou státu náklady a navíc se bude lépe dařit firmám. Začne se dařit i ekonomice ČR a to způsobí ekonomický růst. Mimo ekonomického růstu je zde další podstatný faktor. Tím, ţe klesne nezaměstnanost, budou zde další prostředky (získané z daní nově zaměstnaných občanů z jejich příjmů), které se dají pouţít místo sociální podpory do penzijního systému. Zajištění dostatku prostředků k vybudování jistot Prostředky k zajištění tohoto smělého plánu jsou dalším zcela klíčovým bodem. Bez dostatečného mnoţství prostředků tyto plány realizovat nejdou. Hlavním úkolem státu je zajištění dostatečného mnoţství prostředků na to, aby kaţdý z těchto jednotlivých projektů mohl začít fungovat. Abych byl schopen navrhnout správné fungování jednotlivých projektů, musím znát podstatná fakta. Jeden nezaměstnaný stojí stát dle statistik 109.625,- Kč ročně, tj. kaţdý nezaměstnaný stojí stát průměrně 9.135,- Kč měsíčně. Celkové roční náklady na nezaměstnané jsou ve výši 76 miliard korun ročně, coţ je přibliţně 6,5% veškerých státních výdajů. Toto jsou výdaje státu, za které stát nepoţaduje ţádnou protisluţbu a z těchto výdajů stát nic nemá a nijak neprofituje. Hlavní myšlenka projektu Hladové zdi je to, aby kaţdý občan mohl pracovat a jeho příjem byl dostatečný (tzn. minimálně 9.600,- Kč), aby byl schopen zaplatit své základní výdaje. Za tyto peníze by stát mohl začít provozovat například státní textilní společnosti, zemědělskou činnost, úklidovou činnost, tedy činnosti, které by mohly státu přinést vynaloţené prostředky zpět. Kaţdý občan by měl mít moţnost pracovat a stát by poté mohl sníţit sociální dávky těm, kteří je 83

zneuţívají a těm, kteří pracovat nechtějí. Ušetřené finance z těchto sociálních dávek a podpor by se dále reinvestovaly do projektu Hladová zeď. Pokud by stát za tyto zaměstnance mimo minimální mzdy platil i sociální a zdravotní pojištění, předpokládám, ţe prostředky vynaloţené do těchto zaměstnanců navíc, by byly hrazeny z prodeje hmotných statků, které by zaměstnanci vyprodukovali. Výroba hmotných statků by měla za následek zvýšení nabídky a větší konkurenceschopnost trhu jako takového. Tím chci říci, ţe i kdyby se státní výdaje na tyto občany nijak nesníţily, sníţí se minimálně nedobrovolná nezaměstnanost a zvýší se ekonomický růst a konkurence na tuzemském trhu. Dalším takovýmto projektem s výhledem do budoucna by bylo vystavění velkých vězeňských komplexů, kde by se daly sníţit náklady na jednoho vězně o 30% aţ 50%. Průměrné náklady na jednoho vězně jsou 926,- Kč na jeden den, to znamená, ţe vězni stojí státní pokladnu přibliţně 6 miliard korun ročně. Při vybudování velkých vězeňských komplexů klesají fixní náklady na jednoho vězně a vybudováním 2 komplexů o kapacitě přibliţně 3.000 vězňů, se náklady na jednoho vězně sníţí přibliţně na polovinu. Tyto projekty by ovšem provázely velké počáteční investice s dlouhodobou návratností. Pokud by se ovšem tyto projekty realizovaly, bylo by moţné ušetřené peníze investovat právě do penzijního systému. Například by se těmito prostředky dala hradit mzda pro více neţ 26.000 zaměstnanců s platem 9.600,- Kč (to je mnou navrhovaná výše mzdy, která by nepodléhala dani) na celý rok.

5.2. Občanská část reformy V tomto systému se odvádí ze mzdy 28% na sociální pojištění, tedy stejné mnoţství prostředků jako u současného penzijního systému. Pokud občan pracuje v projektu Hladová zeď, popřípadě pokud je jeho příjem roven minimální mzdě u jiného zaměstnavatele, 28% z jeho mzdy mu odvádí na sociální pojištění stát. Tato část je velmi úzce propojena právě s částí předchozí. Tím chci říct, ţe hlavní část odpovědnosti za penzijní reformu musí nést samozřejmě stát. Stát by tedy měl zajistit dostatečné podmínky pro ţivot občanovi, který v produktivním věku státu pomáhal tím, ţe pracoval, odváděl sociální pojištění a státu tedy přinášel většinu svého ţivota prostředky, se 84

kterými poté stát disponoval. Proto mě zarazila penzijní reforma stávající, kde je téměř veškerá odpovědnost přesunuta na občany tohoto státu. Reforma je tedy dle mého názoru navrhnuta nelogicky a neeticky. Nelogické důvody jsem jiţ v této práci několikrát rozebíral. Důvod neetický je ten, ţe většina občanů tohoto státu se o sebe bude muset postarat sama, téměř bez pomoci státu, přijde mi to nespravedlivé. Hlavní a zcela zásadní myšlenkou je to, ţe i občan, který odchází do důchodu, by se měl snaţit se dostatečně zajistit. Tato myšlenka není přelomová, ale je zcela zásadní z toho pohledu, ţe navazuje na část předchozí, kde pracuje pro občana stát a tím vzniká symbióza mezi občanem a státem. Občan totiţ odvádí peníze ze sociálního pojištění a pokud je v projektu Hladová zeď, jsou odváděny státu prostředky za odvedenou práci a vyrobené statky. Naopak stát se snaţí občanům zajistit jistoty v podobě dostatečné minimální mzdy a zajištění stálého pracovního vytíţení, stát se snaţí zajistit občanům dostatečné jistoty. Tato občanská část se tedy nebude příliš lišit od stávajícího penzijního systému. V této části je tedy obsaţen jak pilíř první, tak i pilíř třetí. Státu bude nadále občan odvádět prostředky do sociálního systému, ovšem změna bude v tom, ţe tuto daň nebude odvádět ten, jehoţ příjem bude roven minimální mzdě. Stát nebude občana svazovat podmínkami a různým typem nátlaku jako to pozoruji u pilíře druhého. U druhého pilíře se dle mého názoru jedná o jediné, dostat co nejvíce prostředků od občanů. To v této části nehrozí, bude se jednat pouze o spoření dobrovolné, které můţe občan ve stáří nebo v případě potřeby pouţít. Myslím si, ţe fondů je v současnosti dost a proto není potřeba druhý pilíř drţet při ţivotě. V této Občanské části tedy půjde o to, zda si budou občané na důchodový věk spořit či nikoliv. Bude čistě na nich, kam své peníze budou směřovat a to je hlavní změna oproti současné penzijní reformě. Zde jsem připravil jednoduché schéma funkce navrhované penzijní reformy.

85

Obrázek 2 - Schéma funkce nové penzijní reformy

V tomto schématu chci ukázat, jak by dle mého předpokladu měla reforma fungovat. -

Vztah stát a občané

stát zajistí občanům jistoty v podobě pracovních míst a zvýšením minimální mzdy motivuje občany pracovat. V důsledku toho občané mají více prostředků a začínají rychleji zakládat rodiny. To vede ke zvýšení počtu obyvatel, k poklesu průměrného věku a zajištění více finančních prostředků do průběţného penzijního systému. -

Vztah občané firmy

Tím, ţe stát zajistí jistoty občanům, vzroste spotřeba občanů a poroste poptávka a zisk firem. Firmy chtějí co nejlépe uspokojit poptávku, proto zvyšují výrobu a nabídku, aby byla adekvátně zvýšena nabídka firem, musí firmy najímat nové pracovníky a tím opět klesá nezaměstnanost, nebo ubývá zaměstnanců, kteří pracovali v projektu Hladová zeď, tím klesají státní výdaje na tyto občany. -

Vztah firmy stát

86

Stát podporuje firmy niţšími daněmi a daňově zvýhodňuje ty firmy, které zaměstnávají občany z projektu Hladová zeď. To, ţe se firmám takto daří a navíc jsou podporovány státem, sebou nese celkovou prosperitu na trhu a tím i ekonomický růst.

87

6. Porovnání

navrhované

a

stávající

penzijní

reformy a) Současná penzijní reforma a její výhled do budoucnosti Hlavním předpokladem úspěšnosti reforem je výhled do budoucnosti. Změny v systému a to nejen penzijním, mají velkou časovou prodlevu týkající se vývoje ekonomické situace a vývoje chování občanů. Je moţné, ţe dopad současné penzijní reformy pocítíme aţ tehdy, kdy uţ tato penzijní reforma bude opět reformována. Současná penzijní reforma řeší úbytek lidí v aktivním věku a snaţí se reagovat na to způsobem, který pouze problém oddaluje, neţ aby tento problém byl řešen. Současná penzijní reforma řeší problémy nedostatku občanů v aktivním věku způsobem takovým, ţe prodlouţí věk odchodu do důchodu a sníţením důchodů. Pokud bude stát pokračovat dál tímto stylem, můţe dojít k tomu, ţe se odchod do důchodu zruší úplně a vyplácení důchodu se tím také úplně zruší. Domnívám se, ţe velká část občanů bude muset na základě této reformy řešit existenční problémy v důchodovém věku. Pokud tato současná penzijní reforma neprojde další nutnou reformou, například reformou podobného stylu, kterou navrhuji v této práci já, myslím si, ţe v horizontu několika desítek let dojde ke zhroucení celého penzijního systému v ČR. Nejsou řešeny otázky typu, jak znovu zvýšit porodnost v ČR, jak regulovat nedobrovolnou nezaměstnanost a nezaměstnanost jako celek. Nejsou řešeny otázky dostatečného ohodnocení za odvedenou práci. Není řešený systém jistot, který by řešený býti měl. Pokud tyto otázky penzijní reforma neřeší, není velká šance na její úspěch. b) Nová penzijní reforma a její výhled do budoucnosti V návrhu nové penzijní reformy jsem se snaţil najít optimální řešení jak pro stát, tak pro jeho občany. To je také hlavní důvod, proč jsem se zabýval většinu této práce řeším příčin toho, proč tento stát potřebuje novou penzijní reformu. Hledal jsem příčiny, proč se musel penzijní systém reformovat a snaţil jsem se navrhnout řešení tak, aby dávala smysl, řešila kaţdou příčinu a podle toho jsem navrhl reformu novou. V nové reformě jsem se zaměřil na Státní část reformy, 88

to beru jako nejpodstatnější a nejdůleţitější část problému. Je zde řešena hlavně nezaměstnanost, navrhuji zde jiţ v práci zmíněné projekty. Dále zabezpečení jistot pro občany, to znamená vyšší příjmy za jejich odvedenou práci a vybudování takového prostředí, kde se budou lidé cítit bezpečně a zvýší se porodnost a následně se zvýší počet obyvatelstva v produktivním věku. V druhé části této reformy se zabývám zajištěním financí na zajištění jistot pro občany. Zaměřil jsem se na problémy, které stát nejvíce finančně zatěţují a s reformou úzce souvisí, pokusil jsem se najít řešení, která by státu přinesla dostatek prostředků, aby mnou navrhovaná reforma byla realizovatelná. Po realizování této reformy také předpokládám stabilizaci penzijního systému a růst spotřeby obyvatelstva. Občan, který má své jistoty se totiţ nebojí investic a spotřeby, firmám se zvednou příjmy a tím budou muset nabírat nové pracovní síly, aby v dostatečné míře byly schopny pokrýt poţadavky trhu. Toto bude mít za následek ubývání nedobrovolné nezaměstnanosti a přirozený ekonomický růst celé země. Díky těmto aspektům má tato reforma šanci na úspěch i v dlouhodobém horizontu.

89

Závěr Hlavním cílem této práce byl rozbor stávající penzijní reformy v ČR, rozbor hlavních příčin, které penzijní reformu ovlivňují a v neposlední řadě návrh nové penzijní reformy, která bude promyšlenější a ţivotaschopnější neţ penzijní reforma současná. U návrhu nové penzijní reformy jsem se snaţil postupovat systematicky tak, abych nic zásadního neopomenul. V první kapitole praktické části jsem se snaţil řešit věc zcela zásadní pro získání financí na penzijní reformu a to v kapitole nezaměstnanost, kde jsem vysvětloval důleţitost tohoto tématu jako takového, poukazoval jsem na důleţitost motivovat občany pracovat a navrhoval jsem zvýšení minimální mzdy na 9.600,- Kč měsíčně. Tím bych zajistil vhodnou rovnováhu mezi státem a občanem. Na tento bod plynule navazovala snaha o to, najít vhodnou rovnováhu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. V této části práce jsem se snaţil navrhnout zamezení toho, aby měl občan více pracovních úvazků neţ jeden. To by mělo dle mého názoru velký vliv na nezaměstnanost, protoţe má-li osoba více pracovních úvazků, zabírá pracovní místa několika dalším adeptům na práci. Tento problém jsem se v této práci pokusil řešit návrhem vyššího danění z přijmu těchto osob, aby pro ně samotné nebyl další úvazek výhodný. Dále jsem ošetřil, aby osoby mající jeden pracovní úvazek s příjmem přesahujícím trojnásobek průměrné mzdy, nemohly uzavřít další pracovně právní vztah. Poté jsem se zaměřil na rovnováhu mezi firmami a státem. Zde jsem se pokusil zdůvodnit, proč je důleţité motivovat naše firmy, aby zaměstnávaly občany ČR nikoli cizince, coţ by přispělo k úbytku nedobrovolné nezaměstnanosti. Určitě nejzásadnějším výdajem v sociální politice tohoto státu jsou transferové platby. Transferové platby jsou takové platby, kde stát poskytuje prostředky občanům a sám neočekává ţádný prospěch. Co se týká politiky transferových plateb, zde jsem se pokusil navrhnout některá řešení, která by státu mohla ušetřit nemalé finanční prostředky. Tyto ušetřené prostředky poté mohou směřovat právě do mnou navrhované penzijní reformy. Většina těchto transferových plateb se dle mého názoru nedá měnit, ovšem jsou dva typy transferových plateb, kde by se 90

prostředky daly ušetřit. První, kterou jsem se snaţil ve svém návrhu ovlivnit, byla ve vztahu k nezaměstnanosti vězňů a byly jím náklady na pobyt vězňů ve vězení. Jak jsem ve své práci několikrát zmínil, pobyt jednoho vězně ve vězení stojí stát v průměru 926,- Kč denně, coţ je suma dle mého názoru značně vysoká. Proto jsem navrhoval moţnosti, které stát má, aby mohl ušetřit finanční prostředky na pobyt vězňů ve vězení. První návrh byl, aby kaţdý vězeň měl moţnost pracovat a tím danou sumu státu alespoň částečně splácet. Dalším, zcela zásadním krokem by bylo vybudování velkých vězeňských komplexů, kde by náklady na vězně mohly klesnout aţ o 50%. Projekt by sice provázely velké počáteční investice, ovšem ty by se v horizontu let navrátily v podobě ušetřených finančních prostředků a sníţených nákladů. V další kapitole jsem se věnoval politice zaměstnanosti v ČR. Podstatou této kapitoly byla snaha o to, jak zajistit občanům dostatečné pracovní uplatnění. Na začátku této kapitoly jsem se zaměřil na občany, kteří dlouhodobě nemohou najít zaměstnání. Tento problém jsem řešil svým návrhem, kterým byl projekt Hladová zeď. Projekt není v našich dějinách ničím novým, protoţe zachránil od hladomoru několik zemí uţ ve 14. století. Projekt jsem přizpůsobil dnešní době a dnešním podmínkám ve státě. Výhody z něj plynoucí by v současnosti pomohly jak občanům, tak státu. Občané by si díky tomuto projektu mohly vydělat další finanční prostředky navíc a státu by se vrátila část vynaloţených finančních prostředků. Na tento projekt přímo navazuje snaha o to, aby malé firmy byly motivovány zaměstnávat občany z projektu Hladová zeď. Motivace by byla jednoduchá, za kaţdého nového zaměstnance, kterého firma zaměstná na více neţ 12 měsíců, by tato firma dostala slevu na daních 2%. Dalším, zcela zásadním bodem, který jsem v této kapitole zmínil, byl odchod do důchodu v maximálním věku 65 let. Tento věk jsem zvolil ze dvou důvodů. Člověk většinou není schopen po dosaţení věku 65 let podávat takové pracovní výkony, jako člověk mladší. Bývá totiţ častěji a déle nemocný, v některých případech bývá jiţ i chronicky nemocný a odkázaný na pomoc jiné osoby. Navíc člověk v tomto věku zaujímá pracovní pozici, na kterou by mohly nastoupit mladší osoby, např. absolventi škol.

91

Posledním údajem se kterým jsem v této kapitole pracoval, byla politika vzdělanosti v ČR. Vzdělanost ve srovnání s jinými zeměmi je v našem státě nadprůměrná, ovšem poukazoval jsem nato, ţe zde dle mého názoru chybí praxe. Studenti mají sice mnoho teoretických znalostí, ale potřebují si je ověřit v praxi, která je pro budoucí zaměstnání zcela nezbytná a také získat pracovní návyky. Toto byly kapitoly, které ovlivňují dle mého názoru, penzijní reformu. V dalších kapitolách jsem se jiţ zaměřil na penzijní reformu jako takovou. Předtím neţ jsem začal rozborem současné penzijní reformy, jsem se rozhodl pro získání potřebných údajů vyuţít dotazníkového šetření. Dotazníkové šetření jsem provedl z toho důvodu, abych zjistil, co občanům na penzijní reformě nejvíce vadí, z čeho mají obavy, nebo co jim naopak přijde na současné penzijní reformě dobré. Díky tomuto dotazníkovému šetření jsem zjistil, ţe většina lidí má z odchodu do důchodu velké obavy. Lidé necítí jistotu v zaměstnání, a proto mají obavy z budoucnosti. Většina respondentů stejně jako já nevěří v úspěch penzijní reformy v dlouhodobém časovém horizontu. Na základě výsledků dotazníkového šetření jsem tedy mohl provést kompletní rozbor stávající penzijní reformy. Mimo těchto výsledků jsem si dovolil negativní kritiku druhého pilíře penzijní reformy. Na tomto pilíři mi vadilo hlavně to, ţe člověk má na výběr velmi málo moţností, kde své finanční prostředky můţe spořit. Zcela zásadní mi také přišlo to, ţe peníze uloţené v pilíři můţe člověk začít čerpat aţ po dovršení důchodového věku a ani v případě trvalé invalidity nemá moţnost tyto prostředky před dovršením důchodového věku vyuţít. Z mého pohledu je toto opatření pro občany nevýhodné a odrazující. K tomu abych mohl vytvořit vlastní návrh penzijní reformy, jsem se pokusil provést rozbor penzijního systému, který fungoval před současnou penzijní reformou. Na základě poznatků z předchozího penzijního systému, který byl zaloţen na tom, ţe občané měli jistotu zaměstnání a nedobrovolná nezaměstnanost neexistovala, jsem připravil vlastní penzijní reformu, kterou jsem rozdělil do dvou základních částí. Kaţdá z těchto částí je velmi důleţitá a jedna bez druhé by nemohla existovat.

92

V první řadě to byla Státní část, v této části jsem řešil hlavní otázku, co stát můţe udělat pro občana, aby mu bylo lépe a aby neměl obavy z nástupu do penze. Proto jsem vytvořil podkapitolu Jistoty pro občana. Hlavní motiv této podkapitoly je ten, aby stát vybudoval prostředí, kde bude cítit občan jistoty. Hlavním motivem bylo zajištění dostatečného mnoţství pracovních míst tak, aby kaţdý kdo pracovat chce, pracovat mohl. Pokud by bylo velké mnoţství nezaměstnaných, stát by vytvořil dostatečné mnoţství pracovních míst, kde tito nezaměstnaní budou moci pracovat (jiţ zmiňovaný projekt s názvem Hladová zeď). Aby stát motivoval své občany pracovat, zvedla by se výše minimální mzdy na 9.600,- Kč. Vzhledem k tomu, ţe výdaje na nezaměstnaného jsou přibliţně 9.135,- Kč, výdaje na uměle vytvořená místa by tak nenarostly. Tím, ţe by kaţdý měl moţnost pracovat, by se příspěvky mohly občanům omezit jen do výše ţivotního minima. Sníţením příspěvků na úroveň ţivotního minima by znamenalo pro většinu osob větší motivaci pracovat a ubylo by zneuţívaní sociálních dávek a podpor. Jistota pracovního místa je ale důleţitá také z jiných a důleţitých důvodů. Předpokládal jsem, ţe lidé mající jistotu stálého příjmu se nebudou bát zakládat rodiny dříve, neţ jak je tomu v současnosti, tj. kolem 30 – 40 let věku ţeny, coţ pozitivně ovlivní porodnost a zvedne se počet lidí, kteří budou za několik let v produktivním věku. Dále se lidé mající jistotu příjmu nebudou tolik obávat utrácet své finanční prostředky. Větší výdaje domácností opět pozitivně ovlivní zisky firem za sluţby a statky. Firmy budou zvyšovat výrobu a budou chtít zkvalitňovat sluţby a to povede k tomu, ţe firmy budou najímat nové pracovníky, nejlépe z projektu Hladová zeď. Ušetří tím firmy i stát a samozřejmě i občan, který bude mít v těchto firmách pravděpodobně vyšší příjem, neţ je minimální mzda. Vzhledem k tomu, ţe se bude dobře dařit firmám, rodinám i státu, bude to znamenat přirozený ekonomický růst. V druhé podkapitole Státní části jsem se zabýval otázkami, kde stát seţene dostatek prostředků, aby tyto jistoty pro občany mohl zajistit. Pro zajištění těchto prostředků jsem se snaţil zůstat ve sféře, která s touto reformou úzce souvisí. Proto jsem navrhl řešení vytvoření 2 aţ 3 velkokapacitních vězeňských komplexů, které by sníţily náklady na pobyt jednoho vězně ve vězení o 30% aţ 50%, to by znamenalo úsporu přibliţně ve výši 3 miliard korun ročně. 93

Dalším návrhem bylo sníţení všech podpor a sociálních dávek na úroveň ţivotního minima pro občany, kteří nechtějí pracovat. Nezaměstnaní stojí stát ročně přibliţně 75 miliard korun, coţ je 6,5% celkových výdajů tohoto státu. Kdyby se díky těmto krokům ušetřilo přibliţně 10% z těchto výdajů, jednalo by se o 7,5 miliardy korun ročně. To znamená, ţe těmito kroky by stát mohl zajistit 10,5 miliardy korun ročně pro zajištění pracovních míst pro své občany. Tyto úspory by zaplatily přibliţně 91.100 pracovníků pobírajících mnou navrhovanou minimální mzdu 9.600,- Kč. Druhou částí mnou navrhované penzijní reformy byla Občanská část, která vycházela z penzijního systému před současnou reformou. V tomto systému by se odváděla ze mzdy částka ve výši 28% na sociální pojištění. V případě, ţe občané pracovali v projektu Hladová zeď, nebo měli z jiného důvodu minimální mzdu, odváděl by za ně 28% na sociální pojištění stát (výše odvodu by se počítala u minimální mzdy 28% z 9.600,- Kč). Dále byl v této části kladen důraz na to, aby si občan spořil své prostředky před odchodem do důchodu. V této části byl obsaţen kompletně první a třetí pilíř současné penzijní reformy. Druhý pilíř reformy jsem tedy úplně vypustil a svůj návrh penzijní reformy jsem obohatil o dle mého názoru klíčovou Státní část. V poslední kapitole této práce jsem se snaţil porovnat oba penzijní systémy, jak ten současný, tak penzijní systém mnou navrhovaný. Současný penzijní systém nezajišťuje občanovi ţádné jistoty a pokud tento systém nebude reformován, dojde k tomu, ţe bude v důsledku nedostatku jistot klesat dál porodnost. Průměrný věk obyvatel v ČR bude stoupat a počet lidí v produktivním věku bude klesat. Z uvedeného je zřejmé, ţe nedojde-li k další reformě, bude se stále zmenšovat mnoţství peněz získaných od pracujících občanů v produktivním věku. Stát bude muset dělat nepopulární opatření, která budou pro občany nevýhodná, věk pro odchod do penze se bude zvyšovat a penze pro občany se bude naopak sniţovat. Výhled do budoucnosti s mou nově navrhovanou penzijní reformou. S touto penzijní reformou jsem se zaměřil na jistoty v profesní sféře občanského ţivota. Člověk, který jistoty má, zakládá rodinu dříve, neţ ten, kdo jistoty nemá. Díky nové penzijní reformě, kterou jsem navrhl, předpokládám nárůst 94

porodnosti v ČR. Tento fakt bude mít za následek více lidí v produktivním věku, to bude znamenat za několik let více prostředků od pracujících v produktivním věku, bude se sniţovat průměrný věk v ČR a počet občanů v penzi bude v rovnováze s počtem osob v aktivním věku. Tím, ţe se bude díky mnou navrhované reformě situace v penzijním systému zlepšovat a vzhledem k tomu, ţe navrhovaná penzijní reforma bude moci díky Státní části na zajišťování jistot pro občana pruţně reagovat, myslím, ţe by tato reforma mohla fungovat daleko lépe a déle neţ reforma stávající.

95

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] JANDA, Josef. Zajištění na stáří: jak se co nejlépe připravit na podzim života. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 197 s. ISBN 978-80-247-4400-1. [2] KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-807-3572-761. [3] PIKORA, Vladimír a Markéta ŠICHTAŘOVÁ. Všechno je jinak, aneb, Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4207-6. Webové odkazy: [4] Důchody-důchodci.cz, Důchodové spoření, 2.pilíř důchodu. Duchodyduchodci.cz [online]. 2014 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.duchodyduchodci.cz/druhy-pilir-duchodove-sporeni.php [5] Finance media a.s., Tři pilíře důchodového systému. Finance.cz [online]. 2014 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/duchody-adavky/vse-o-duchodech/duchodove-systemy/tri-pilire-duchodoveho-systemu/ [6] Mgr. Kateřina Jirková, Přídavek na dítě. Ministerstvo práce a sociálních věcí

[online].

2012

[cit.

2014-04-09].

Dostupné

z:

http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prid_na_dite [7] Kurzy.cz, Nezaměstnanost v ČR, vývoj, rok 2014. Kurzy.cz [online]. 2014 [cit.

2014-04-09].

Dostupné

z:

http://www.kurzy.cz/makroekonomika/nezamestnanost/ [8] Vladimír Kutálek, Vyznejte se v důchodu: Jak funguje první pilíř důchodového systému?. Měšec.cz [online]. 2013 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/vyznejte-se-v-duchodu-jak-funguje-prvni-pilir/ 96

[9] Ministerstvo financí - odbor 35 Základní informace: Základní aspekty reformy penzijního systému České republiky. Ministerstvo financí České republiky

[online].

2013

[cit.

2014-04-09].

Dostupné

z:

http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/penzijni-sluzby-asystemy/duchodova-reforma/zakladni-informace [10] Ministerstvo financí, II. pilíř - Důchodové spoření. Ministerstvo financí České

republiky

[online].

2013

[cit.

2014-04-09].

Dostupné

z:

http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/penzijni-sluzby-a-systemy/iipilir-duchodove-sporeni [11] Ministerstvo práce a sociálních věcí odbor 71, Důchodová reforma: Proč je nutné provést důchodovou reformu systému České republiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2011 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://socialniporadce.mpsv.cz/cs/164 [12] Ministerstvo práce a sociálních věcí odbor 71 Kalkulačky: Poznámky k důchodové kalkulačce. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2013 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2435 [13] Podnikatel.cz, Tři pilíře penzijního spoření. Podnikatel.cz [online]. 2014 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/specialy/duchodovareforma/tri-pilire-penzijniho-sporeni/ [14] SPI ČTK, Nezaměstnaný člověk stojí stát téměř 110 tisíc korun ročně. Idnes.cz

[online].

2014

[cit.

2014-04-09].

Dostupné

http://ekonomika.idnes.cz/nezamestnany-clovek-stoji-stat-temer-110-tisickorun-rocne-pmu-/ekonomika.aspx?c=A110825_142436_ekonomika_spi

97

z:

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Seznam obrázků OBRÁZEK 1 - SCHÉMA NOVÉ PENZIJNÍ REFORMY ....................................................... 82 OBRÁZEK 2 - SCHÉMA FUNKCE NOVÉ PENZIJNÍ REFORMY ...................................... 86

Seznam tabulek TABULKA 1 – TABULKA ODCHODU DO PENZE ............................................................. 30 TABULKA 2 – VÝPOČET OSOBNÍHO VYMĚŘOVACÍHO ZÁKLADU ........................... 32 TABULKA 3 – TABULKA PRO VÝPOČET VÝŠE DŮCHODU .......................................... 44

Seznam grafů GRAF 1 – PŘEDPOKLAD RŮSTU OSOB STARŠÍCH 65 LET ............................................ 37

98

ZDE BUDE VLOŽENO ZADÁNÍ BC./DP PRÁCE