Peníze a monetární politika Komponenty nabídky peněz. Poptávka po penězích a motivy jejich držby. Bankovní sektor a nabídka peněz. Centrální banka, cíle a nástroje její monetární politika (operace na volném trhu, diskontní politiky, minimální rezervy). Fungování monetární politiky při regulaci agregátní poptávky.
Komponenty nabídky peněz Peníze
jsou cokoli, co slouží jako běžně přijímaný prostředek směny či placení.
Vývoj peněz 1) Komoditní peníze peníze jako prostředek směny se historicky nejdříve objevily ve formě komodit (dobytek, olej, víno, měď, železo, atd.). Dnes bývá směna statků označována jako barterová směna (probíhá někdy i dnes, když není dostatek peněžních prostředků a oběma stranám vyhovuje druhý statek). 2) Papírové peníze hlavní důvod byl možnost koupit cokoliv a za své služby (komodity) obdržet peníze dále možnost s uchovat hodnotu pro pozdější nákup byly významnými faktory jejich vzniku. 3) Bankovní peníze moderní forma navíc připojená určitá fiktivní fyzická forma
Složky nabídky peněz - peněžní agregáty M1 = mince a papírové peníze v oběhu, šekové účty M2 = M1 + termínovaná depozita do určité výše M3 = M2 + velká termínovaná depozita L = M3 + určité cenné papíry, zejména státní obligace a krátkodobé pokladniční poukázky
Poptávka po penězích a motivy držby
Poptávka po penězích je představována množstvím peněz v držbě jednotlivých ekonomických subjektů (domácností, podniků, vlády)
Motiv držby peněz vychází z peněžní funkcí: 1) prostředek směny (medium of exchange) peníze zprostředkovávají koupě a prodeje zboží 2) zúčtovací jednotka (unit of account) peníze slouží k vyjádření cen směňovaných zboží, k vyjádření pohledávek a závazků 3) uchovatel hodnoty (store of value) peníze jsou drženy jako jedna z forem majetku
Hlavním motivem, proč člověk drží peníze a ztrácí úrok, je možnost nakupovat různé předměty
Druhy poptávky po penězích
1) Transakční poptávka (transaction demand) vyplývá z funkce peněz jako prostředku směny jednotlivé subjekty potřebují peníze na běžné nákupy výrobků a služeb, podniky na úhradu svých nákladů.
2) Majetková poptávka (asset demand) vyplývá z funkce uchovatele hodnoty. Znamená, že ekonomické subjekty drží určitou část svého majetku v podobě peněz jako vysoce likvidní formy majetku. Formy struktury jsou různé působí celá řada faktorů (výnos, splatnost, riziko, atd.)
Úrok je nákladem na držbu peněz budou-li úrokové sazby vysoké, je držba peněz nákladná, znamená ztrátu úroku které by přinesli.
S růstem úrokové sazby poptávka po penězích klesá, s poklesem i roste. Posun křivky je způsoben: 1) změnou reálného produktu 2) změnou cenové hladiny Rostou-li tyto veličiny roste poptávka po penězích, klesají-li klesá poptávka po penězích.
Bankovní sektor a nabídka peněz
Nabídka peněz představuje tvorbu peněz. Papírové peníze a mince jsou záležitostí státu. Hlavní součástí peněžní masy (množství peněz v oběhu) jsou však depozitní (bankovní) peníze.
Bankovní soustava Nejčastější model v tržních ekonomikách je dvouokruhové bankovnictví složené: 1) Centrální (cedulová) banka 2) Obchodní banky (univerzální, realitní, investiční - podle druhu systému, někdy jedna licence někdy odděleně různé typy bank)
Jak banky tvoří peníze
Banky akumulují vklady. Z nich čerpají zdroje pro své aktivní obchody (stranou zůstává určité procento rezerv). Tyto vynaložené peníze opět použije někdo jiný a pro třetí osobu to jsou opět příjmy, které se mohou uložit u banky a cyklicky toto pokračuje teoreticky až ke snížení na nulu vlivem vždy snížení o určité procento. Takto bychom mohli popsat proces multiplikované expanze bankovních depozit.
Mezi přírůstkem depozitních peněz D a přírůstkem rezerv R platí vztah:
D=(1/r)*R r = míra rezerv
1 / r je multiplikátor nabídky peněz Vyjadřuje jaký je přírůstek depozit v souvislosti s přírůstkem rezerv o jednotku.
Tento proces je jen modelový, v praxi bývá omezen okolnostmi:
1) Část peněz uniká do oběhu mimo bankovní soustavu, ne všechny peníze se do banky vracejí v podobě depozit. 2) Banky mohou udržovat bankovní rezervy nad stanovenou povinnou minimální výší.
Oběživo spolu s rezervami v centrální bance bývají označovány za peněžní základnu neboli "mocné peníze". Na jejich vývoji závisí i vývoj nabídky peněz.
Zobrazení nabídky peněz
Změna nabídky peněz při dané úrokové sazbě je způsobená změnou monetární politiky centrální banky. Při uskutečňování expanzivní monetární politiky je stimulována tvorba peněz (posun doprava), při restriktivní měnové politice naopak.
Peněžní trh 1) Trh peněz trh krátkodobých peněz 2) Trh kapitálu trh dlouhodobých peněz
Při střetnutí nabídky a poptávky a určení tržní úrokové sazby při určitém množství peněz se označuje tato úroková sazba jako - rovnovážná úroková sazba
a) dojde-li k růstu cenové hladiny, vzroste potřeba držby peněz, vzroste poptávka po penězích a tím i úroková sazba b) důsledek stimulování agregátní poptávky centrální bankou poklesem tržní úrokové sazby (politika levných peněz
Centrální banka, cíle a nástroje
Centrální banka je svrchovaná banka, ve většině zemí státní, která má specifické cíle a funkce.
Cíle centrální banky Základním cílem je péče o zdravý měnový vývoj (stabilitu měny), kterou můžeme chápat ve dvou rovinách 1) vnitřní stabilita měny stabilita cen v tuzemské měně a její úroveň (vyjadřována mírou inflace) 2) vnější stabilita měny vývoj měnového kurzu dané měny k zahraničním měnám. 3) zprostředkované cíle měnové politiky jsou: - nabídka peněz - úrokové sazby
Funkce centrální banky 1) emise hotovostního oběživa jediná banka, která má oprávnění emitovat 2) funkce banky pro ostatní banky slouží ostatním bankám v systému (vklady, půjčky, clearing) 3) provádění měnové politiky provádí prostřednictvím nástrojů 4) funkce banky státu (vlády) vede účty státu, vystupuje jako agent státu na finančním trhu při emisi, spravuje státní dluh, spravuje měnové rezervy, je poradcem vlády 5) provádění bankovní regulace a dohledu stanovuje podmínky pro chod bankovnictví a vykonává nad ním dozor 6) zastupování země v mezinárodních finančních a měnových institucích
Nástroje monetární politiky centrální banky 1) Diskontní sazba sazba, za kterou centrální banka půjčuje bankám některé úvěry (zvýšení znamená zvýšení úrokové sazby a pokles čerpaných úvěrů) 2) Úvěry centrální banky úvěry které centrální banky poskytuje bankám. Liší se technikou poskytování, splatností, úrokovou sazbou a účelem (zvýšení objemu poskytnutých úvěrů = zvýšení likvidních rezerv bank = zvýšení objemu poskytovaných úvěrů) 3) Operace na peněžním (volném trhu) spočívají v obchodech s cennými papíry mezi centrální bankou a bankami. Jejich dopad je jako u úvěrů (nákup cenných papírů od bank = zvýšení likviditních rezerv banky = zvýšení objemu poskytovaných úvěrů)
Nástroje monetární politiky centrální banky 4) Povinné minimální rezervy prostředky, které banky musí udržovat jako svůj neúročený vklad u centrální banky. Jejich výše je bankám stanovena v relaci k objemu primárních vkladů. (zvýšení sazby sazby povinných rezerv = nutnost k danému objemu vkladů držet vyšší objem rezerv = snížení snížení objemu poskytovaných úvěrů, zvýšení povinně drženého objemu prostředků u CB při nezměněném nezměněném množství vkladů) 5) Konverze a swapy cizích měn nákup a prodej cizích měn za měnu tuzemskou, termínovaný prodej za předem stanovený měnový kurz 6) Pravidla likvidity závazné relace mezi určitými položkami pasiv a aktiv banky 7) Úvěrové kontingenty a úrokové limity úvěrové kontingenty předepisují v absolutním vyjádření maximální objem úvěrů. Úrokové limity předepisují maximál Tyto nástroje bývají děleny na: - nepřímé nástroje měnové politiky (operace na volném trhu, povinní povinní rezervy, diskontní sazba) - přímě nástroje měnové politiky (úvěrové limity, kontingenty, další další administrativní nástroje)ní úrokové sazby z úvěrů.
Fungování monetární politiky při regulaci AD
Jde o keynesiánský přístup reagující na situaci s vysokou cyklickou nezaměstnaností. Zprostředkujícím cílem měnové politiky je v tomto případě úroková sazby. Vazba mezi nástroji, zprostředkovanými cíly a konečnými cíly má dva stupně: - změna rovnováhy peněžního trhu se promítá do vývoje celkových plánovaných výdajů (agr. poptávky) - změna agregátní poptávky v interakci s agregátní nabídkou vede ke změně zaměstnanosti a produktu, cenové hladiny a vnější ekonomické pozice
První stupeň tohoto procesu je nazýván keynesiánským transmisním (též monetárním) mechanismem. Ten je možno rozdělit do tří kroků: 1) Centrální banka mění svými nástroji nabídku peněz. K expanzivní politice dochází, když tempo růstu nabídky peněz je vyšší než tempo růstu poptávky po penězích. K restriktivní politice dochází když je pomalejší růst nabídky peněz než roste poptávka po penězích. Účinnost změny nabídky peněz je závislá na tom, jak citlivá bude poptávka po penězích na úrokovou sazbu (při nízké citlivosti vede k velké změně úrokové sazby). 2) Na změnu úrokové sazby reagují výdaje citlivé na úrokovou sazbu, zejména soukromé investiční výdaje. (při vysoké citlivosti doje k výrazné změně celkových výdajů) 3) Růst uvedených výdajů znamená zároveň růst agregátní poptávky, včetně příslušného multiplikačního efektu.
