30
5.
Pøemìna látek a energií metabolizmus Potøeba pøísunu energie k udrení vlastního vysoce organizovaného stavu je jednou ze základních vlastností ivé hmoty. O cestách, jimi ivoèichové tìí primárnì sluneèní energii z chemických vazeb, do kterých ji zabudovali autotrofové, se dozvíme v následující kapitole o metabolizmu. Vechny ivotní pochody jsou pohánìny z vnìjku dodávanou energií. Hybnou silou ivoèiného organizmu je energie získaná výluènì z chemických vazeb pøijatých potravou. Organické látky potravy slouí jako energetický zdroj, ale i jako substrát pro syntézu makromolekul vlastního tìla. Platí obousmìrný vztah, e vyuitelná energie je vázána na látky a naopak látky jsou tìpeny nebo syntetizovány s odevzdáním nebo dodáním energie. Pojem metabolizmus lze chápat jako souhrn vekerých vnitøních i vnìjích aktivit organizmu, orgánu nebo buòky. Je mìøítkem vekerých aktivit spojených s látkovými transformacemi nebo pøesuny a s tím souvisejícími energetickými toky. Tak ho lze kvantifikovat jednotkami energie nebo analyzovat pomocí øetìzcù látkových pøemìn. Soustøeïme se nejprve na aspekt energetický, posléze na látkový.
5.2. Osud energie v tìle
5.1. Pøemìny energie
Vìtina ivoèichù se vyvinula a ije v atmosféøe bohaté na kyslík a uvolòuje energii ze substrátù aerobnì oxidací kyslíkem. Anaerobní tìpení má nií výnos energie a je omezeno na speciální pøípady a je vývojovì pùvodnìjí. S trvalým anaerobním metabolizmem se setkáváme u skupin ivoèichù, u kterých jsou základní ivotní cykly spojené s nedostatkem kyslíku (napø. u støevních parazitù, motolic, tasemnic). Doèasný anaerobní metabolizmus je charakteristický pro ivoèichy, u kterých jen urèité ivotní fáze jsou spojeny s doèasným nedostatkem kyslíku (napø. mli, larvy hmyzu ijící v bahnì atd.). Produktem jejich anaerobní glykolýzy (viz dále) není jen
Chemicky vázaná energie mùe být pøevádìna na jiné formy. Pøemìna chemické energie ivin na jiné formy energie probíhá v organizmu zpravidla ve dvou krocích. Prvním je syntéza ATP na úèet energie uvolnìné rozkladem ivin, druhým, obráceným pochodem je tìpení ATP a uvolòování rùzných druhù energie pro ivotní pochody. Výhodnost této dvoustupòovosti je v tom, e uvolnìná energie se pøevádí na energii jediné látky ATP, která je pak univerzálním pøenaeèem a donorem energie pouitelným pro vechny biologické dìje. Nevýhodou je to, e kadá transformace energie je ze své podstaty ztrátová, protoe èást energie se vdy ztrácí ve formì vyzáøeného nevyuitelného tepla. Biologické systémy tak do jisté míry utrácejí energii pøi poèetných transformacích, na druhé stranì umí uvolòované teplo vyuívat pro termoregulaci. Energie, pro kterou není momentální vyuití, se ukládá do novì syntetizovaných zásobních energeticky bohatých látek pro vyuití pozdìjí.
Energie uloená do makroergních vazeb ATP je v organizmu zuitkována nejrùznìjím zpùsobem. Pøedevím je neustále udrován aktivní membránový transport udrující integritu vech bunìk, pøièem Na/K antiport nebo Ca2+ export lze mezi mnoha jinými aktivními transporty øadit k nejvýznamnìjím. Svalová kontrakce a bunìèný pohyb obecnì jsou dalími dìji významnì zatìujícími energetický rozpoèet organizmu. Proteosyntéza je dalím významným dìjem spotøebovávajícím energii a v neposlední øadì cílená produkce tepla, zejména u endotermù.
5.3. Aerobní a anaerobní metabolizmus
kyselina mléèná, ale i jiné organické kyseliny (jantarová), vyí i nií mastné kyseliny a oxid uhlièitý. Syntéza mastných kyselin probíhá u nich jinými cestami, ne u vyích organizmù.
Platí ovem, e s rostoucími metabolickými nároky vyích fylogenetických skupin se víc a víc uplatòuje aerobní metabolizmus na úkor anaerobního a napøíklad u hlavonocù je anaerobní metabolizmus, podobnì jako u obratlovcù, omezen ji jen na období pøi rychlém nástupu svalové èinnosti.
U dospìlého hmyzu, aèkoliv má ve srovnání s ostatními skupinami nejvyí nárùst metabolizmu pøi pøechodu z klidu do letové
5. PØEMÌNA LÁTEK A ENERGIÍ METABOLIZMUS aktivity a spotøeba 5 ml O2 min-1g-1 pøi letu je nejvìtí známá biologická respirace, ádný kyslíkový dluh (viz dále) a tedy i jen pøechodná anaerobní fáze neexistuje. Spotøeba O 2 se bezprostøednì po skonèení letu vrací na pøedletovou úroveò.
5.4. Pøemìny látek ivoèiné organizmy vyuívají organických látek z potravy jednak jako zdrojù energie, jednak jako stavebního substrátu pro syntézu vlastních stavebních a funkèních makromolekul. Bìhem tìchto molekulárních transformací látek lze tedy rozliit dva protichùdné, ale navzájem se doplòující pochody. Anabolickými pochody se oznaèuje tvorba sloitìjích látek z jednoduích, katabolickými zase tìpení sloitìjích látek na látky jednoduí. Z energetického hlediska v prvém pøípadì jde o dìje, pøi kterých se energie spotøebovává, ve druhém se energie uvolòuje. Vzájemným propojením anabolických a katabolických dìjù se vytváøejí v organizmu rùzné meziprodukty (intermediární metabolity). Pro pøemìnu látek ve vnitøním prostøedí se pouívá termín intermediární metabolizmus. Slovo intermediární lze pøekládat jako: zprostøedkující, tvoøící mezièlánek.
5.4.1. Intermediární metabolizmus ivý organizmus nutno chápat jako otevøený dynamický systém, který udruje svou vnitøní dynamickou rovnováhu neustálou pøemìnou látek a energií. Dynamickou rovnováhou rozumíme stálé obnovování vnitøního prostøedí organizmu pøi souèasném pøíjmu látek a energií z vnìjího prostøedí a jejich opìtovném výdeji do nìj. Plynulost pøemìny látek vyaduje neustálou metabolickou hotovost (pool) základních látek, ze které si organizmus odèerpává potøebné látky, ale do které jsou také stále pøivádìny. O detailech pøemìny jednotlivých ivin musíme ètenáøe odkázat na uèebnice biochemie, uvádíme zde pouze základní kroky.
5.4.1.1. Intermediární metabolizmus sacharidù Monosacharid glukóza je formou, kterou nejèastìji vstupují sacharidy do organizmu, v této formì rovnì cirkulují v tìlních tekutinách. Jejich dalí osudy schématizuje obrázek 5.1. Organizmus svými regulaèními mechanizmy (pøedevím hormonálnì) udruje hladinu krevní glukózy glykémii konstantní (zvýená hladina v krvi se nazývá hyperglykémie). Nadbytek glukózy se z krve vychytává a pøemìòuje v játrech na glykogen (glykogenosyntéza). Podle potøeb organizmu se v játrech mìní na glykogen nejen glukóza, ale i fruktóza, manóza, kyseliny pyrohroznová a mléèná, stejnì jako metabolity vznikající pøi tìpení tukù (glycerol) a glukogenní aminokyseliny. Vytváøejí-li se sacharidové molekuly z nesacharidových zdrojù, hovoøíme o glukoneogenezi. Glykogen je tedy
31
zásobní formou sacharidù. Rozliujeme glykogen jaterní (28 % celkové hmotnosti jater) a svalový (0,51,0 % celkové hmotnosti kosterních svalù). Tkánì Zuitkování glukózy
Krev
CO2, H2O
Tuková tkáò
GLUKÓZA
Støevo Cukry Glukóza, hexózy
Játra
Glykogen Aminokyseliny
Obr. 5.1. Schéma metabolizmu sacharidù.
Evolucí se v ivoèiných buòkách vytvoøily tøi základní typy tìpení sacharidù: 1) anaerobní glykolýza (glykogenolýza), 2) aerobní pentózový cyklus, 3) aerobní citrátový cyklus.
5.4.1.1.1. Glykolýza (glykogenolýza) Jde pravdìpodobnì o fylogeneticky pùvodní formu anaerobního tìpení glykogenu a glukózy za vzniku rùzných metabolitù a energie. U recentních aerobních organizmù funguje jako poèáteèní proces vyuití energie glukózy. Anaerobní glykolýza je významná pøedevím v kosterních svalech. Probíhá-li intenzivní svalová èinnost, zásobování svalù kyslíkem obvykle nestaèí (systém pracuje na kyslíkový dluh). Pøi glykolýze vzniká mnoho kyseliny mléèné, která pùsobí na organizmus jako signál únavy a potøeby odpoèinku. V následující klidové fázi se splácí kyslíkový dluh a nahromadìná kyselina mléèná je odbourána na kys. pyrohroznovou. Kromì kosterních svalù probíhá anaerobní glykolýza i v embryonálních tkáních, v sítnici oka, ale rovnì v nádorových tkáních. 5.4.1.1.2. Pentózový cyklus Tento cyklus je aerobní pøemìnou estiuhlíkatých molekul sacharidù (také se nazývá pøímou oxidací sacharidù). Význam tohoto cyklu tkví v tom, e poskytuje velké mnoství vodíku (ve formì redukovaného NAD+ tedy NADH) pro nejrùznìjí redukèní a syntetické pochody. Aktivita pentózového cyklu byla u obratlovcù zjitìna mimo jaterní tkáò také ve tkáni tukové, kùøe nadledvinek, títné láze, erytrocytech a dalích tkáních. Tento cyklus slouí rovnì k syntéze pentóz, které buòka potøebuje ke tvorbì nukleových kyselin.
5. PØEMÌNA LÁTEK A ENERGIÍ METABOLIZMUS
32
5.4.1.1.3. Citrátový cyklus (Krebsùv cyklus) Tento cyklus má centrální postavení v aerobním metabolizmu sacharidù. Výchozí látkou je kys. citrónová (odtud pojmenování cyklu). Jeho prùbìh je lokalizován do matrix mitochondrií (viz níe). Celý uzavøený cyklus tvoøí øada dílèích enzymatických dìjù, pøi nich se odtìpuje CO2 a také redukované NADH a FADH pøenáející protony (H+ ionty) a elektrony do dýchacího øetìzce. NAD (nikotinamidadenindinukleotid) a FAD (flavinadenin dinukleotid) jsou koenzymy dehydrogenáz.
5.4.1.2. Vznik ATP a dýchací øetìzec Glykolýza konvertuje na ATP jen malý díl energie vyuitelné oxidací glukózy. Regenerace NADH na NAD+ a FADH na FAD v dýchacím øetìzci mitochondrií je nezbytná, mají-li metabolické dráhy plynule probíhat. Tyto koenzymy jsou zprostøedkovateli nejvìtího energetického zisku v energetických bunìèných továrnách mitochondriích. Zde vznikne 95 % celkového ATP z aerobního tìpení glukózy. Na glykolýzu probíhající v cytoplazmì pøipadá zbývajících 5 %. Mitochondrie jsou organely s dvojitou membránou, pøièem vnitøní membrána je bohatì zøasena do krist (kvùli maximálnímu povrchu) uzavírajíc vnitøní obsah nazývaný matrix. Fylogenetický pùvod mitochondrií je odvozován od malých aerobních bakterií ijících pùvodnì symbioticky v hostitelské buòce. Mají také svou vlastní DNA. GLUKÓZA
Chemiosmotická teorie popisuje spøaení regenerace NAD+ a FAD s tvorbou ATP v dýchacím øetìzci probíhajícím na kristách mitochondrií takto: Elektrony (doruèené NADH a FADH) jsou v dýchacím øetìzci pøenáeny kaskádou enzymù (cytochromù) zakotvených ve vnitøní membránì z vysoké energetické hladiny na nízkou a na finální akceptor kyslík. Z kyslíku molekulárního vzniká kyslík ionizovaný reagující nakonec s ionty H+ na vodu. Získanou energií jsou protony èerpány z matrix do prostoru mezi membránami. Výsledkem je vysoký elektrochemický potenciálový rozdíl na vnitøní membránì. Protony se pak mohou prostøednictvím zvlátního transmembránového pøenaeèe ATP-syntetázy vrátit zpìt do matrix. Energie tohoto zpìtného toku H+ je vyuita k syntéze ATP, které pak odchází do cytoplazmy. Na vznik a význam dýchacího øetìzce pøi fylogenetickém nástupu aerobního dýchání z prapùvodního anaerobního prostøedí na Zemi existují rùzné hypotézy. Komplex cytochromù v mitochondriích mohl pùvodnì slouit jako detoxifikaèní dráha stojící stranou jednoduchého anaerobního metabolizmu. Mechanizmy k uklízení destruujících kyslíkových radikálù dneních bunìk vyuívají toti podobných enzymatických drah. Pùvodnì ochranný mechanizmus mohl být vyuit jako výkonnìjí uvolòovaè energie.
Pøi metabolizmu sacharidù je uvolòováno pomìrnì znaèné mnoství energie a vzniká velké mnoství intermediárních metabolitù (obr. 5.2.). Biologická oxidace glukózy je tedy kaskádovitým dìjem postupného odebírání elektronù, kdy i enerGlukózo-6-fosfatáza
Glukózo-6-P Glu
kóz
o-6
-PO
4
-deh
ydro
gen
áza
6-fosfoglukonát 6-fosfoglukonát dehydrogenáza
Fruktózo-6-P
GLUKÓZA
Fruktózo-1,6-diP
Pentózofosfáty
Triózofosfázy za
ATP H2O
-kar
boxy
pyruvát kináza
kiná
Fosfoenolpyruvát (PEP)
PEP
Ketolátky
Acetyl-KoA
A karcetylbo K o xyl A áza
Mastné kyseliny Malonyl-KoA
Oxalacetát
NADH FADH2 Dýchací øetìzec
CYTOPLAZMA
Pyruvát Pyruvátkarboxyláza
ATP H2O
α-Glycerofosfát
Krebsùv cyklus Citrát CO2 CO2
Obr. 5.2. Celkový pohled na metabolizmus sacharidù s mnostvím intermediárních metabolitù.
a táz n t e ých S y astn l i n m yse k
MATRIX
5. PØEMÌNA LÁTEK A ENERGIÍ METABOLIZMUS
gie (vèetnì tepelné) je uvolòována po malých dávkách a pomalu. Jsou-li takto iviny biologicky zcela spáleny a na koneèné produkty bez vyuitelné energie (CO 2 a vodu), odpovídá získaná energie energii uvolnìné rychlou fyzikální oxidací spálením, jejich fyzikálnímu spalnému teplu (viz níe). Pro úplné spálení glukózy platí rovnice: C6H12O 6 + 6O2 ó 6CO 2 + 6H2O + 2 827 kJ Glukóza a ostatní sacharidy nejsou jediným zdrojem energie uvolòované v Krebsovì cyklu. Ve skuteènosti jsou na citrátový cyklus napojeny i mastné kyseliny a aminokyseliny (obr. 5.3.). Podle situace organizmu je energie buï ukládána do rezerv nebo naopak vyuívána, utilizována. Mezi vemi druhy ivin existuje metabolické propojení (obr. 5.4.).
33
tuk (triacylglyceroly) v buòkách tukové tkánì, 3) je vèleòován do struktur vech tkání (fosfolipidy). Zdroje zásobního tuku pocházejí a) z tuku v potravì, b) ze sacharidù. Hrubé schéma lipidového metabolizmu je na obr. 5.5. Tkánì Zuitkování tukù
Krev
CO2, H2O
TUK
Tuková tkáò
Glukóza
Støevo Tuk z potravy tìpné produkty
Játra
Tuk
Glycerol Mastné kyseliny CO2, H2O
Cukry
Obr. 5.5. Schéma lipidového metabolizmu.
Obr. 5.3. Vstup rùzných druhù ivin do Krebsova cyklu za zisku energie. Pøi tìpení aminokyselin vzniká amoniak, ten je konvertován na moèovinu. Glykogen (zásobní látka) +ATP hexokináza
Glukóza
o o o
Glukózo-1-fosfát
o
Tuky
Kyselina pyrohroznová
o
Kyselina mléèná
o
Fosfatáza hydrolýza
Metabolická hotovost
Bílkoviny
o
Glukózo-6-fosfát
Obr. 5.4. Vztah mezi glukózou a ostatními energetickými zdroji organizmu.
5.4.1.3. Intermediární metabolizmus lipidù Organizmus si udruje urèitou hladinu lipidù v nitrobunìèných i mezibunìèných prostorách, tzv. lipémii. Organizmem vstøebaný tuk je 1) komplexnì oxidován ve tkáních za uvolnìní energie, 2) ukládá se jako neutrální
Zvlá významný je metabolizmus cholesterolu a mastných kyselin. Cholesterol má mimoøádný význam, nebo je výchozí slouèeninou pro mnohé biologicky aktivní látky (steroidní hormony). V organizmu je cholesterol endogenního nebo exogenního pùvodu (z potravy). Biosyntéza endogenního cholesterolu probíhá v játrech, ale i ve sliznici tenkého støeva, nadledvinkách, ledvinách, pohlavních a mléèných lázách. Tvorbu endogenního cholesterolu reguluje pøedevím hladina volného cholesterolu ve tkáních. Odbourávání cholesterolu probíhá hlavnì v játrech jeho pøemìnou na luèové kyseliny, v nadledvinkách na kortikoidy, v pohlavních lázách na steroidní hormony a ve sliznici tenkého støeva se mìní úèinkem bakterií na koprostanol. Ukládání cholesterolu ve stìnách cév podmiòuje nástup aterosklerotických zmìn. Lipidy se v organizmu tìpí na své základní sloky: glycerol a mastné kyseliny. Glycerol vstupuje do metabolické cesty sacharidù a mastné kyseliny se katabolizují pøedevím v játrech, ale i v dalích orgánech (napø. v kosterních svalech, myokardu, mozku, slezinì, plicích, ledvinách). Ne mohou mastné kyseliny vstoupit do Krebsova cyklu, musí být roztìpeny a konvertovány na Acetyl-KoA. Tento proces probíhá v matrix mitochondrií a nazývá se beta oxidace. Jde o postupné odtìpování dvojuhlíkatých fragmentù a jejich navazování na koenzym A. V nìkterých pøípadech se dvojuhlíkaté tìpy navzájem sluèují za vzniku ketolátek (kyselina acetooctová, aceton, kys. hydroxymáselná). Pokud se ketolátky v organizmu dostateènì neoxidují, jejich hladina se v krvi zvyuje a vyluèují se moèí. Tento stav, který nazýváme ketózou, nastává zejména tehdy, kdy v dùsledku chybìní sacharidù se potøebná energie musí získávat výluènì oxidací mastných kyselin (viz str. 120).
5. PØEMÌNA LÁTEK A ENERGIÍ METABOLIZMUS
Moèovina
Tkánì Bílkoviny tkání
Krev
Plazmatické
Aminokyseliny
Støevo Bílkoviny
Bílkoviny Glykogen
Aminokyseliny
Aminokyseliny
Obr. 5.6. Schéma metabolizmu bílkovin.
Moèovina
Játra Moèovina
Moè
Aminokyseliny Ornitin [NH2-R]
Arginin [NH2-C-NH-R] NH
NH+4+CO2
Citrulin [NH2-C-NH-R] =
NH3
HCO3- v krvi
Ledviny
za ná O i 2 g Ar 2H +
Bílkoviny tvoøí základ struktury ivé hmoty a díky enzymatické aktivitì i urèující regulaèní nástroj vekerých bunìèných funkcí (viz str. 13). Jejich základní jednotkou jsou aminokyseliny, které se navzájem spojují v peptidové øetìzce. Z urèité sekvence aminokyselin je pak odvozena specifická terciární struktura bílkovin a poloha jejich vazebných skupin. Proteosyntéza je sloitý, vícestupòový a pøesnì regulovaný dìj zásadního funkèního významu. Katabolizmus bílkovin. Aminokyseliny uvolnìné hydrolýzou bílkovin a peptidù jsou vstøebávány do støevních kapilár a odtud transportovány portální ilou do jater. Jejich prostøednictvím se dostávají do celého obìhu (obr. 5.6.).
Moèovina [CO(NH2)2]
5.4.1.4. Intermediární metabolizmus bílkovin
Souèasnì dochází ve vìtinì tkáòových bílkovin plynule ke tìpení a uvolòování aminokyselin, které se potom stávají souèástí celkové aminokyselinové hotovosti. Takto uvolnìné aminokyseliny se buï a) vyuívají k proteosyntéze jiných makromolekul, b) vstupují do metabolických dìjù za vzniku rùzných metabolitù nebo c) katabolizují se za poskytnutí energie. Do katabolických procesù vstupují aminokyseliny prostøednictvím citrátového cyklu. Pøi metabolizmu aminokyselin vzniká amoniak. Protoe je toxický, je nutná jeho pøemìna na moèovinu i za cenu energetických nárokù (4 ATP). Tvorba moèoviny. Tato tvorba probíhá v játrech a spoèívá v zásadì na spojení dvou molekul -NH2 s jednou molekulou CO2 za souèasné eliminace vody. Probíhá prostøednictvím cyklického systému enzymových reakcí ornitinový cyklus (obr. 5.7.)
=
Biosyntéza mastných kyselin probíhá v podstatì opaèným pochodem ne jejich tìpení zejména v játrech, tukové tkáni, ale i ve støevì a plicích. Lipidy potom vznikají esterifikací tìchto mastných kyselin s glycerolem. Lipidické látky jsou obecnì patnì rozpustné ve vodì a proto jejich transport je moný jen prostøednictvím jiných, polárních látek a jejich zhodnocení v metabolizmu je moné pouze po pøemìnì na polárnìjí látky (viz také str. 102). Triacylglyceroly tedy slouí organizmu pøedevím jako energetická zásoba, z ní vak mohou být kdykoli volné mastné kyseliny uvolnìny. Triacylglyceroly musejí být transportovány vodným prostøedím krve a lymfy sbalené v jádru transportních èástic, kde úlohu povrchového polárního obalu hrají pøedevím proteiny (ale i polární lipidy). Tak vznikají tzv. lipoproteiny plazmy. Podle své hustoty se dìlí do pìti tøíd: chylomikrony, VLDL (very low density lipoproteins), IDL (intermediate DL), LDL (low DL) a HDL (high DL). Role cholesterolu na degenerativních zmìnách cévních stìn ateroskleróze je zásadnì závislá na typu jeho transportního nosièe (LDL z jater ke tkáním, HDL ze tkání do jater).
34
O
HCO-3 + NH+4 + NH3
CO(NH2)2 + 2H 2O
Obr. 5.7. Ornitinový cyklus. Amoniak uvolòovaný tìpením aminokyselin je za spotøeby energie konvertován na moèovinu.
5.4.1.5. Metabolizmus nukleových kyselin V organizmu ivoèichù probíhá specifická biosyntéza nukleových kyselin a jejich souèástí do komplexních útvarù polynukleotidù. Nukleové kyseliny se syntetizují ze slouèenin endogenního pùvodu. Ribóza a dezoxyribóza se získávají pøemìnou glukózy v pentózovém cyklu. Puriny a pyrimidiny si dovede organizmus syntetizovat sám a není tøeba je dodávat v potravì. Pøi katabolizmu nukleových kyselin se tyto látky tìpí pomocí enzymù nukleáz (ribonukleáz a dezoxyribonukleáz) na mononukleotidy. Mononukleotidy se tìpí nukleotidázami na nukleozidy a kys. fosforeènou. Nukleozidy jsou potom tìpeny nukleozidázami na dusíkaté baze a pentózy. Ty potom vstupují do metabolických dìjù organizmu prostøednictvím aerobní glykolýzy. Puriny se tìpí za vzniku rùzných katabolitù, které jsou specifické svou pøítomností pro urèité ivoèiné skupiny. Z tìchto katabolitù jsou významné zejména: xantin, kys. moèová, alantoin, moèovina, amoniak a oxid uhlièitý. Pyrimidiny se po deaminaci mìní na moèovinu a oxid uhlièitý.
5. PØEMÌNA LÁTEK A ENERGIÍ METABOLIZMUS
5.5. Regulace metabolizmu
zcela totoné s hodnotami spalného tepla substrátù, které se uvolní v organizmu. V tom pøípadì hovoøíme o fyziologickém spalném teple. Toto je v pøípadì sacharidù a lipidù témìø totoné s fyzikálním spalným teplem, u proteinù je ale zøetelnì nií (asi 16,7 kJ). Toto sníení pøipadá na vrub skuteènosti, e katabolity proteinového metabolizmu obsahují jetì urèité mnoství energie. Mnoství energie uvolòované organizmem je mono stanovit tzv. kalorimetricky.
Jestlie chápeme pojem metabolizmus iroce jako souhrn vekerých ivotních dìjù, platí pak o jeho øízení to, co ji o regulacích bylo øeèeno v obecné èásti. Dominantní postavení v centrálním øízení má hypotalamo-hypofyzární systém a jeho endokrinní a nervové vegetativní dráhy. Ve smyslu øízení metabolizmu jednotlivých bunìk nebo tkání se kromì centrálních uplatòují také látkové signály místní parakrinní. Jetì níe, u pøímo v rámci jedné buòky probíhá negativnì zpìtnovazebná regulace tak, e nahromadìní produktù (napø. ATP) metabolických drah tlumí jejich prùbìh. Naopak odbìr produktù (zvýená poptávka) nebo nahromadìní ADP zrychluje jejich syntézu (nabídku). O hormonech majících vztah ke konkrétním druhùm ivin se doèteme ve speciální èásti vìnované endokrinnímu øízení.
Pøímá kalorimetrie vychází z faktu, e mírou vech energetických pøemìn je i mnoství odpadního tepla. V technicky pomìrnì nároèných komorových kalorimetrech lze registrovat mnoství vydaného tepla a pøeváný podíl mechanické práce (napø. pomocí bicyklového ergometru). Nepøímá kalorimetrie vychází z toho, e vekerá energie, vyuívaná aerobionty je uvolòována oxidací kyslíkem. Proto spoèívá na mìøení spotøeby kyslíku a pøinejmením v lidské fyziologii prakticky zcela nahradila technicky mnohem sloitìjí pøímou kalorimetrii.
5.6. Energetický ekvivalent
5.8. Klidový metabolizmus
Kadá organická látka je charakteristická obsahem svého energetického potenciálu a také jiným pomìrem spotøebovaného kyslíku k uvolnìné energii (Q) : Q = C x VO2 kde C je termický koeficient kyslíku vyjádøený v joulech, VO2 pøedstavuje objem spotøebovaného kyslíku. Mnoství energie uvolnìné pøi spotøebì jednoho litru kyslíku je u rùzných ivin odliné. Tento vztah: Q/VO2, nazýváme energetickým ekvivalentem. Pro sacharidy má energetický ekvivalent hodnotu 21 kJ, pro lipidy cca 19 kJ a pro proteiny pøes 18 kJ. Prùmìrná hodnota je asi 20,1 kJ.l-1 . Nií hodnota u proteinù se vysvìtluje tím, e dusík obsaený v bílkovinách se vyluèuje pøevánì ve formì látek, které jetì obsahují urèité kvantum energie (napø. moèovina). Pøesnìji lze sloení spalované smìsi zjistit pomocí respiraèního kvocientu: RQ = vydaný CO2 / spotøebovaný O 2 a vylouèeného dusíku moèoviny. Respiraèní kvocient mùe v jistých mezích indikovat pomìr mezi podílem sacharidù a tukù v metabolizované smìsi. RQ pøi metabolizování sacharidù je blízký 1,0 (stav sytos-
Je to taková úroveò metabolizmu, pøi které je organizmus ve stacionárním stavu. Zahrnuje energii potøebnou zejména na udrení stálého iontového sloení a na resyntézu opotøebovaných bílkovin. Specializované orgány potøebují rovnì energii na udrení své funkce (stahy srdeèní, èinnost dýchacích svalù, zpìtná resorpce v ledvinách apod.). Jednotlivé orgány mají rùznou úroveò metabolizmu. Mezi nejaktivnìjí orgány patøí srdce a ledviny. Na celkovém metabolizmu se vak nejvìtím procentem podílí kosterní svalovina. U homoiotermù je základní hodnotou celkového metabolizmu metabolizmus bazální. Jde o energetické toky potøebné k udrení základních ivotních funkcí, vèetnì teploty tìla. Proto se mìøí: 1) v tìlesném klidu 2) v zónì
ti), pøi tukovém metabolizmu (hladovìní) klesá a k 0,7. Vylouèený dusík umoòuje kalkulovat mnoství katabolizovaných bílkovin (1 g N je ekvivalentní 6,25 g bílkovin).
5.7. Spalné teplo Celkové mnoství energie, které je v jednotlivých ivinách chemicky vázáno, posuzujeme podle spalného tepla. To znamená podle mnoství energie, která se uvolní pøi úplném spálení jednoho gramu iviny v kalorimetrické bombì. Pro látky sacharidové povahy je to 17 kJ, pro proteiny 23 kJ a pro lipidy asi 38 kJ. Tyto hodnoty nazýváme ji zmínìným fyzikálním spalným teplem. Nejsou
termoneutrality 3) na laèno.
5.9. Metabolizmus a velikost tìla Mezi tìlesnou hmotností a hladinou metabolizmu, která se dá dobøe popsat jako mnoství spotøebovávaného kyslíku, existuje mocninový vztah (obr. 5.8.a). Na log/log osách tedy dostaneme vztah linearizovaný (obr. 5.9.). Je pozoruhodné, e jednobunìèným poikilotermùm roste s hmotností metabolizmus ménì ne poikilotermùm mnohobunìèným. Dále platí, e mnohobunìèný ivoèich má asi 10x vìtí hladinu metabolizmu, ne stejnì hmotný jednobunìèný. Vysvìtlení mùe být zaloeno na tom, e spotøeba O2 a obecnì výmìna látek s okolím je úmìrná povrchu bunìk a mnohobunìèný ivoèich má vìtí celkový povrch, ne má jediná buòka stejné velikosti a hmoty. Hodnota bazálního metabolizmu vztaená na kg hmotnosti tìla se u jednotlivých druhù savcù velmi lií.
35
5. PØEMÌNA LÁTEK A ENERGIÍ METABOLIZMUS
36
kon, hovoøící o tom, e s relativním zvìtováním povrchu tìla homoiotermních ivoèichù se zvìtuje i jejich metabolizmus (obr. 5.8.c). Ukazuje se opìt, e metabolizmus je pevnì svázán s povrchem tìla. Látkové a energetické výmìny organizmu s okolím jsou toti ze své podstaty dìji vyuívajícími tìlesný povrch.
M [kJ/den]
a)
m [kg]
M [kJ/kg.den]
Platnost tohoto zákona je vak omezená, protoe intenzita metabolizmu nezávisí pouze na velikosti povrchu tìla. Na vydávání tepla do prostøedí má vliv i síla vrstev podkoního tuku, prokrvení kùe a pokryv peøím nebo srstí.
5.10. Faktory ovlivòující intenzitu metabolizmu m [kg]
M [kJ/m2.den]
c)
m [kg]
Obr 5.8. Vztahy mezi metabolizmem (M) a tìlesnými parametry. a) absolutní hodnota M (energetických tokù) roste s velikostí tìla, b) vzhledem k jednotce hmotnosti tìla (jedné buòce) M smìrem k vìtím ivoèichùm klesá, c) na jednotku tìlesného povrchu je M stejný bez ohledu na hmotnost M je tìsnì vázán na povrch.
Intenzita pøemìny látek je ovlivòována øadou faktorù, z nich nejvýznamnìjí jsou následující: 1) Okolní teplota u poikilotermù velikost klidového metabolizmu stoupá se stoupající teplotou a po urèitou mez (zhruba 40 °C). Pøi vyích teplotách dochází k ireversibilní denaturaci enzymù a intenzita metabolizmu klesá (obr. 5.10.). U homoiotermù naopak sníená teplota okolí podstatnì zvyuje metabolizmus, èím se kompenzují zvìtené tepelné ztráty, stoupá vak i pøi pøíli vysokých teplotách. O2 [ml/g/hod]
1 log M [O2/hod] 1l
Endotermní
O2 [ml/g/hod]
1
ába
0,5
0,5
Termoneutrální zóna
b)
My
1ml Ektotermní
1µl
5 10 15 20 25 30
1nl 1pl
Teplota [°C]
1 bunìèní
1fl 1pg
1ng 1µg 1mg 1g
5 10 15 20 25 30
1kg
1Gg log m
Obr. 5.9. Závislost metabolizmu (M) na velikosti tìla u rùzných skupin ivoèichù znázornìná na logaritmických osách. Endotermní mají vyí M ne stejnì velcí ektotermní, ektotermní mnohobunìèní mají vyí M ne stejnì velcí jednobunìèní.
Tìí jedinci mají relativnì nií úroveò bazálního metabolizmu. Tento fakt platí nejen mezidruhovì, ale i vnitrodruhovì (obr. 5.8.b). Vztáhne-li se vak hodnota bazálního metabolizmu na jednotku povrchu tìla (tj. na m2), vychází a pøekvapivì shodná. Platí zde tzv. Rubnerùv povrchový zá-
Obr. 5.10. Metabolizmus ektotermù a endotermù v závislosti na teplotì prostøedí. U ektotermù metabolizmus s teplotou roste, pokud není pøekroèena kritická teplota. U endotermù roste s extrémními teplotami. V tzv. termoneutrální zónì je spotøeba energie na termoregulaci minimální.
2) Specificko-dynamický úèinek potravy (SDÚ) je dán zvýenou intenzitou trávicích pochodù a tím, e se zvyuje syntéza sloitìjích látek z látek jednoduích. SDÚ se projevuje pøedevím po poití bílkovin, v mení míøe po poití sacharidù a lipidù. Kromì toho vzniká SDÚ pøi zvýené pøemìnì bílkovin na moèovinu v játrech v ornitinovém cyklu (spotøebovává se pøi nìm pomìrnì velké mnoství ATP). 3) Fyziologické a patofyziologické faktory, napø. zmìny bìhem ontogeneze a za hladovìní (vztaeno na jednotku hmotnosti), dále
5. PØEMÌNA LÁTEK A ENERGIÍ METABOLIZMUS
pøi graviditì a laktaci. 4) Svalová práce mírná (napø. pohyb paemi) zvyuje metabolizmus více ne dvakrát, intenzivní (chùze a bìh) 510krát.
5.11. Poadavky na potravu výiva Podat jednotný pøehled poadavkù na sloení potravy ivoèichù je vzhledem k obrovské pestrosti typù potravních adaptací obtíné. Jen ve tøídì hmyzu nalezneme a bizarní specializace na substráty, které potravu ani pøíli nepøipomínají: døevo, vosk, chitin, savèí srst nebo výkaly. O specializacích trávicích soustav na rozmanité druhy potravy si øekneme v kapitole o trávení. Obecnì vak platí, e spektrum trávicích enzymù musí odpovídat spektru ivin. Nejsou-li ivoèichové sami vybaveni pøíslunými enzymy (napø. pro trávení celulózy), mohou vyuívat trávicích schopností endosymbiotických mikroorganizmù. Tím se jejich potravní monosti dalekosáhle roziøují. Není-li ivoèich schopen urèitou ivotnì dùleitou látku syntetizovat sám nebo s pomocí mikrosymbiontù, nazýváme takovou sloku potravy esenciální. Obecnì vzato, dostateèná výiva musí dodat ivoèinému organizmu dostatek energie pro ivotní pochody a látky pro stavbu i funkci jeho tìla. Je to zpravidla urèité mnoství bílkovin (s esenciálními aminokyselinami) a sacharidù, minerální látky (vèetnì stopových prvkù), esenciální mastné kyseliny a vitaminy. Dále musí být k dispozici dostatek vody. Z hlediska výivy dìlíme ivoèichy na monofágní a polyfágní. Monofágní výiva (specializace pouze na urèitý typ potravy) se vyskytuje zejména u nìkterých druhù hmyzu (listí morue Bombyx mori, vèelí vosk Galleria mellonella). Vìtina organizmù je polyfágních. Jiným hlediskem je dìlení ivoèichù podle pøevaující sloky potravy kterou pøijímají, a to na býloravce (herbivora), masoravce (carnivora) a veravce (omnivora). Podle charakteru potravy lze diferencovat organizmy na biofágní a nekrofágní. První se iví ivými organizmy a to buï rostlinami (ivoèichové fytofágní), nebo ivoèichy (ivoèichové zoofágní). Zvlátním pøípadem biofágie je kanibalizmus, který mùe být buï kronizmus (poírání vlastních mláïat), nebo kainizmus (poírání sourozencù mezi sebou). Nekrofágní organizmy se iví odumøelými organizmy. Nekrofágie mùe být saprofágní (odumøelí ivoèichové), dentrofágní (odumøelé rostliny), nebo koprofágní (výkaly).
V prùbìhu fylogeneze mùeme pozorovat rùzné typy a zpùsoby výivy, charakteristické pro urèité skupiny ivoèichù. Nìkteré jednobunìèné organizmy mají jetì èásteènou schopnost vyuívat dusík a uhlík z anorganických látek, podobnì jako rostliny (bièíkovci r. Euglena). Vìtina jednobunìèných vak ji potøebuje ve své výivì organické látky. Vyí ivoèichové mají velmi rozmanité nároky na potravu, i kdy ta z hlediska výivového obsahuje v zásadì stejné látky. S fylogenetickým vývojem stoupá poèet vitaminù èi jiných biologických pùsobkù nutných pro zdárný prù-
bìh vech ivotních funkcí. Hmyz napø. potøebuje ve výivì cholesterol, kys. linolovou, thiamin, riboflavin, niacin, kys. pantotenovou, pyridoxin, biotin, cholin, kys. listovou tedy vitaminy rozpustné ve vodì. U savcù jsou navíc potøebné vitaminy rozpustné v tucích. Nìkteøí ze savcù nejsou schopni syntetizovat v tìle vitamin C. Pøevýkaví býloravci jsou skupinou ivoèichù, kteøí dovedou trávit celulózu díky pøítomnosti symbiotických mikroorganizmù v trávicí soustavì. *** Z pochopitelných dùvodù je nejlépe prozkoumána problematika výivy u obratlovcù, zejména u èlovìka. Krátce se u ní zastavme.
5.11.1. Základní sloky potravy obratlovcù 5.11.1.1. Sacharidy Sacharidy se dostávají do organizmu zejména ve formì polysacharidù, v mení míøe disacharidù a monosacharidù. Nìkteøí ivoèichové mohou dávat pøednost urèitým cukrùm potravy. Napø. kolibøíci vyhledávají nektar rostlin se sacharózou (fruktóza u nich vyvolává prùjmy). Naopak evroptí zpìvní ptáci fruktózu upøednostòují. V organizmu se sacharidy vstøebávají nejèastìji ve formì glukózy. Hyperglykémie nevzniká pøi nadmìrném pøísunu krobových látek (na rozdíl od disacharidù), nebo tento polysacharid se v trávicím traktu rozkládá pomalu a organizmus jej mùe vyuít k syntéze glykogenu.
5.11.1.2. Lipidy Spotøeba tukù a mastných kyselin z nich závisí na klimatických podmínkách, ve kterých daný organizmus ije a na jeho fyzické zátìi. Pøedstavují hlavní energetickou rezervu organizmu. Kromì toho jsou lipidy základní slokou bunìèných membrán. Zásadní význam má pøedevím dodávání esenciálních mastných kyselin, které organizmus nedovede syntetizovat. Mají podobný úèinek jako vitaminy, pouze s tím rozdílem, e jejich úèinek je obecnìjího charakteru. V tucích jsou také rozpustné nìkteré vitaminy (A,D,E,K).
5.11.1.3. Bílkoviny Zdrojem bílkovin pro èlovìka a ivoèichy je rozmanitá potrava rostlinného a ivoèiného pùvodu. ivoèiné bílkoviny mají vìtinou úplnìjí spektrum esenciálních aminokyselin. Pøi jejich nedostatku dochází k váným funkèním poruchám organizmu. Poèet esenciálních aminokyselin není pro vechny ivoèiné organizmy stejný. Nìkterá aminokyselina je esenciální pro více druhù ivoèichù, jiná jen pro nìkteré. Z aminokyselin esenciálních si mùe organizmus vytvoøit i postradatelné (nahraditelné) aminokyseliny. Pøehled esenciálních aminokyselin u èlovìka nalezneme v tabulce 5.1.
37
5. PØEMÌNA LÁTEK A ENERGIÍ METABOLIZMUS
38
minimální denní pøíjem 0,8g
Prv ek D ra slík Ch lor
leucin
1,1g
Ch róm
isoleucin
0,7g
threonin
0,5g
valin
methionin
1,1g
lysin
0,8g
fenylalanin
1,1g
tryptofan
0,3g
Tab. 5.1. Esenciální aminokyseliny pro èlovìka.
Aminokyseliny jsou potøebné nejen pro tvorbu strukturních bílkovin ve tkáních, ale i pro vytvoøení jisté hladiny volných aminokyselin aminokyselinovou hotovost. Je-li v této hotovosti nìkteré aminokyseliny malé mnoství, naruují se metabolické dìje organizmu. Antiaminokyseliny jsou zvlátní slouèeniny, znemoòující vyuívání nìkterých aminokyselin z potravy. Svou chemickou strukturou se podobají aminokyselinám, ale v jejich struktuøe molekuly je malá zmìna. Zabírají v buòkách místo skuteèným aminokyselinám a znemoòují tak pùvodní fyziologickou funkci urèité struktury. V nìkterých pøípadech se urèitá aminokyselina
v organizmu nevyuívá. Pøíèinou je chybìní specifického enzymu potøebného pro její metabolizmus. Bývá to podmínìno genetickou poruchou. Napøíklad pøi nervové
chorobì fenylketonurii chybí v organizmu enzym nutný pro pøemìnu aminokyseliny fenylalaninu.
Vedle kvalitativního zastoupení jednotlivých aminokyselin v pøijímaných bílkovinách musí být zajitìna i jejich kvantita.
Stejnì jako nedostatek, je pro organizmy nebezpeèný i nadbytek bílkovin v potravì. ivoèichové nemají schopnost vytváøet zásoby bílkovin v tìle. Pokud jich pøijímají nadbytek, musí je i metabolicky odbourávat. Tím zatìují zejména játra, ledviny a zvyuje se pravdìpodobnost onemocnìní kloubù.
5.11.1.4. Voda, minerální látky a stopové prvky Voda je nezbytnou slokou potravy. ivoèichové ji získávají pitím, v pevné potravì, pøípadnì metabolickými dìji. Chybìní, ale i nadbytek nìkteré minerální látky v organizmu má negativní vliv na rùzné ivotní dìje. Pøi nedostatku vápníku v potravì se odvápòují kosti a dochází ke zmìnì drádivosti nervù a svalù. Pøi nedostatku chromu se zvyuje hladina cholesterolu a poruuje se vidìní. Nedostatek eleza zpùsobuje chudokrevnost a únavu. Pøi sníeném pøívodu zinku dochází k poruchám rùstu a sniuje se hojení ran. Pøi pøedávkování zinkem organizmus slábne a hrozí mu otrava.
Hladina minerálních látek je v organizmu regulována nervovou soustavou (vyhledávání vhodné potravy) a hormonálnì (napø. hladinu vápníku øídí parathormon a kalcitonin, sodíku a draslíku mineralokortikoidy, hladinu jódu tyroxin). Pøehled minerálù a stopových prvkù a jejich význam pro èlovìka je v tabulce è. 5.2.
F o s for F lu or Ho øèík J ód Ko ba lt M a ng an M o lyb de n S e le n S o dík Vá pn ík Z in ek e lezo
Výz nam hla vn í intrac elulá rn í k ation t a lu de èn í H Cl ud ren í o sm ola lity tì le sn ýc h tek utin s yntéz a RNA m etab olizm u s s ac ha rid ù a lipidù s ta vb a k os tí m etab olizm u s v áp ník u pro te os yntéz a, im un ita s yntéz a ho rm on ù títné zlázy s ou èá st vit. B 12 m etab olizm us lipidù c itrátov ý cyk lus m etab olizm u s k ys . m oè ov é, xa ntinu an tio xid an s hla vn í ex trac elulárn í k ation t m em brán ov é tra ns po rty tvo rb a k os tí, s ig ná ln í ú lohy s yntéz a nu kle ov ých k ys elin im u nita, m e ta bo lizm us sa c haridù tvo rb a he m oglo binu
Tab. 5.2. Pøehled dùleitých prvkù a jejich význam pro èlovìka
5.11.1.5.Vitaminy Pùsobí jako souèást enzymù koenzymy, které i v malých mnostvích umoòují prùbìh rùzných metabolických reakcí. Do organizmu ivoèichù se musí vitaminy dostávat v hotové nebo v inaktivní formì jako provitaminy. Z nich si organizmus sám dovede vytvoøit aktivní vitamin. Potøeba vitaminù je pro urèité skupiny ivoèichù specifická. Fylogeneticky nejvýe postavené skupiny (vèetnì èlovìka) musí dostávat vechny vitaminy (v pøimìøeném mnoství). Organizmu toti mùe kodit i nadmìrný pøísun nìkterých vitaminù v potravì (hypervitaminóza u vitaminù rozpustných v tucích). Hmyz potøebuje ze skupiny vitaminù B podobné vitaminy jako obratlovci. Nezbytné jsou thiamin (B 1), riboflavin (B2), nikotinamid (PP-faktor), pyridoxin (B6 ) a kyselina pantothenová. Dùleité jsou biotin (vit. H) a cholin. Èasto je potøebná i kyselina listová. Ménì dùleité jsou inositol a kyselina p-aminobenzoová. Vitamin C (kyselina askorbová) si dovede hmyz sám syntetizovat, je pøítomen ve tkáních. Na rozdíl od obratlovcù vùbec nepotøebuje vitamin B12 a z vitaminù rozpustných v tucích není potøebný vitamin A ani D. Poadavky hmyzu na vitaminy mohou být zjitìny jen tehdy, jestlie je hmyz chován bez pøítomnosti mikroorganizmù. Endosymbiotické kvasinky a baktérie toti dodají vitaminy skupiny B. U krev sajících druhù (tìnice Cimex, ve Pediculus, bodalka Glossina, kloi Pupipara) je zajitìn pøísun vitaminu B ze zvlátních skupin bunìk, tzv. mycetomù, obsahujících symbiotické mikroorganizmy. Jiné druhy (plotice Rhodnius, Triatoma atd.) mycetomy nemající, vyuívají jako zdroje vitaminu B ve støevì ijící Actinomyceta. Bez pøítomnosti tìchto symbiontù je rùst hostitele zastaven. Savci. Potøeby vitaminù pro savèí metabolizmus vyplynou z pøehledu zpracovaného pro èlovìka (tab. 5.3.).
5. PØEMÌNA LÁTEK A ENERGIÍ METABOLIZMUS Vitamin (denní pøíjem) A (0,75mg) B 1 (thiamin) (1,2mg) B 2 (riboflavin) (1,8mg) Niacin (20mg) B 6 (pyridoxin) (2mg) Pantotenová kyselina (5-10mg) Biotin Listová kyselina (0,5mg) B 12 (2mg) C (75mg) D (8-10µg) E (10mg) K (0,5-1mg)
Význam
Karence
souèást zrakových pigmentù eroslepost vývoj epitelií poruchy epitelizace beri-beri intermediární metabolizmus zánìty nervù
kys. pantotenová, vitamin H, cholin, kys. p-aminobenzoová, kys. listová, vitamin P, vitamin C) èi v tucích (vitaminy A, D, E, K, ubichinony).
intermediární metabolizmus
ústní dutiny zánìty jazyka
5.11.1.6. Vyuitelnost ivin
intermediární metabolizmus
pelagra
Z hlediska obsahu energie se mohou jednotlivé iviny zastupovat. Jednotlivé iviny se vak nemohou zcela nahradit z hlediska pøívodu rùzných biologicky dùleitých látek. Napø. pøi absenci sacharidù nastávají poruchy v intermediárním metabolizmu. Mastné kyseliny, jedna ze základních sloek tukù, se oxidují neúplnì s velkou produkcí ketonických látek (str. 120).
intermediární metabolizmus
køeèe zvýená drádivost zánìty koní, støevní vypadávání vlasù nadledvin nedostateènost naledvin zánìty koní, støevní
intermediární metabolizmus
poruchy krvetvorby
stimulace erytropoézy
anemie
syntéza kolagenu antioxidans
kurdìje
resorpce vápníku a fosfátu
osteomalácie
antioxidans
svalová dystrofie
krevní srálivost
krvácivé projevy
intermediární metabolizmus intermediární metabolizmus
Tab. 5.3. Vitaminy potøebné pro èlovìka s jejich významem a projevy nedostatku (karence).
Èlovìk a ostatní primáti jsou vak napø. spolu s morèetem mezi obratlovci jistou výjimkou v esenciální potøebì vitaminu C. Vìtina ostatních ivoèichù jej syntetizuje. Vitamin C je dnes povaován za velmi dùleitý a pøirozený antioxidant, tj. látku, která pùsobí preventivnì proti toxickým vlivùm kyslíkových radikálù. Do tée skupiny protektivních látek patøí i vitamin E a A (beta-karoten).
Klasifikace vitaminù je sestavena na základì jejich rozpustnosti ve vodì (napø. vitaminy B 1, B2, B6, B12, PP,
5.11.2. Látková bilance Tento ukazatel nás informuje o tom, jaké mnoství urèité iviny je z potravy pøijato do tìla a jaké mnoství bylo pøemìnìno, nebo vylouèeno jako exkret. Studie tohoto typu jsou zaloeny na sledování zmìn v pøemìnì dusíku, nebo ten tvoøí stálý podíl hmotnosti bílkovin (16 %). Vhodná potrava musí obsahovat alespoò takové mnoství bílkovin, kolik jich organizmus spotøebovává (bílkovinné miminum), aby se organizmus nacházel v dusíkové rovnováze. Pozitivní dusíková bilance znamená, e pøívod dusíku pøevauje ve srovnání s výdejem a zvìtuje se obsah tìlních bílkovin (období rùstu). Naopak negativní dusíková bilance je za hladovìní a pøi nìkterých patologických stavech; za tìchto situací se odbourává více bílkovin ne se jich vytváøí. Není rovnì lhostejné, v jakých èasových intervalech je potrava pøijímána.
39
40
6.
Teplota, její vliv a udrování Teplota je spolu s dostupností vody, kyslíku a potravy jedním z nejvýznamnìjích faktorù prostøedí, na který se musí organizmy adaptovat. Teplota významnì ovlivòuje vechny biochemické pochody. Jak se ivoèichové vyrovnávají se zemským klimatem kolísajících teplot se dozvíme v této kapitole.
Rozmezí teplot v nìm ijí rùzné organizmy na Zemi je velmi iroké: od -80 °C po teploty nad 100 °C. Pro monosti úspìné adaptace je také podstatné èasové kolísání teplot: jinak budou pøizpùsobeny organizmy v teplotnì stálém prostøedí, jinak v pouti, kde teploty kolísají mezi dnem a nocí o mnoho desítek stupòù.
6.1. Výmìna tepla
Rychlost procesù
Teplo je forma energie, kterou otevøený systém ivého organizmu od okolí pøijímá a zpìt ji odevzdává. Do celkového tepelného úètu, který musí být v zásadì vyrovnaný, pøispívá teplo unikající jako vedlejí produkt metabolických ivotních dìjù. Organizmus si vymìòuje teplo s okolím tìmito cestami: 1) kondukcí vedením pøímým kontaktem s pevným materiálem (nejèastìji podkladem). 2) konvekcí proudìním pohyblivých molekul tekutého prostøedí (voda, vzduch). 3) radiací sáláním nebo vyzaøováním elektromagnetické energie. Zmiòme zde jetì evaporaci vypaøování, které je jedním z nejvýznamnìjích mechanizmù, jimi ivoèichové odvádìjí tepelnou energii tak, e ji dají k dispozici vodì (v potu, slinách) ke skupenské zmìnì.
Destruktivní efekty
Stimulující efekty
Optimální teplota
Teplota [°C]
Obr. 6.1. Vliv teploty na rychlost biologických procesù. S rostoucí teplotou se biologické pochody zrychlují, od jisté teploty se vak objevují destruktivní strukturální zmìny stavebních i enzymatických proteinù.
Teplota je mìøítkem vibraèního pohybu a tedy i kinetické energie molekul. S tím souvisí fakt, e i rychlost biochemických reakcí se s rostoucí teplotou zvyuje. V ivém organizmu to ovem neplatí bez omezení, protoe enzymy, které biologické reakce katalyzují, mají své teplotní optimum a jeho pøekroèení vede ke zmìnì terciární struktury, denaturaci a ztrátì aktivity (obr. 6.1.). S adaptacemi na urèitou teplotu se setkáváme u na úrovni biochemické a molekulární jsou dány zmínìnými teplotními optimy enzymù, ale i vlastnostmi membrán. Dále pak nalézáme adaptaèní mechanizmy na úrovni celých organizmù, v jejich fyziologii, ale také chování. Optimální teplota se druhovì velmi lií a nelze opomíjet fakt, e i monosti individuální adaptace jsou pomìrnì iroké.
6.2. Adaptace na kolísající teplotu prostøedí V prùbìhu fylogeneze lze sledovat vývoj ivoèichù od tìch, jejich teplota kolísá s teplotou okolí poikilotermové k tìm, kteøí mají schopnost tìlesnou teplotu udrovat na konstantní hodnotì homoiotermové. Pro pøesnost si dovolme terminologickou poznámku: o kategoriích stenotermní a eurytermní, vyjadøujících míru tolerance vùèi vnìjím teplotám, jsme ji mluvili na str. 15. Termíny poikilotermie a homoiotermie dìlí ivoèichy podle kolísání tìlesné teploty. Do dùsledkù vzato je toto dìlení nezávislé na tom, zda si teplo umí generovat ivoèich sám endotermie, èi zda jen pøebírá teplotu okolí ektotermie. V pøírodì se setkáme se vemi kombinacemi, i kdy u bezobratlých bude nejvíce zástupcù z ektotermù a poikilotermù. V dalím textu pøihléd-
neme k prùmìru a nebudeme rozliovat mezi dvojicemi poikilo- a ektotermií a homoio- a endotermií. Poikilotermie je jednoduí a vývojovì starí. Výhody této evoluèní strategie sázející na akceptování vnìjích podmínek vyplývají z celkovì meních energetických nákladù, v souhlase s tím, co jsme si øíkali v obecné kapitole o regulacích (str. 16). Omezení vyplynou z kontrastu s následující kategorií homoiotermù. Poikilotermní (termoakceptátoøi) jsou vechny vývojovì
6. TEPLOTA, JEJÍ VLIV A UDROVÁNÍ
nií skupiny ivoèichù: bezobratlí a z obratlovcù ryby, obojivelníci a plazi. Pøechody do kategorie homoiotermù jsou ovem opìt plynulé. Homoiotermie je vývojovì pokroèilejím stavem a pøíkladem udrení homeostázy aktivní regulací. Organizmus ji dovede regulaèními zásahy do intenzity metabolizmu, zmìnami tepelné izolace kùe nebo chováním udret teplotu v pomìrnì úzkém rozmezí. Homoiotermní ivoèichové (termoregulátoøi) mají vìtí monosti v obsazování nejchladnìjích oblastí a mají navíc vìtí monosti aktivity v noèní chladnìjí èásti dne. Homoiotermii vak doprovází mohutné energetické toky nutné k udrení teploty a vyadující dostateèný pøíjem energeticky bohaté potravy. Je zpravidla vázána na vìtí velikost tìla, která je výhodnìjí z hlediska pomìru povrch/objem (str. 45). Relativnì dokonalá homoiotermie je vlastní a vyím obratlovcùm ptákùm a savcùm. Bìhem evoluce vznikla té pøechodná skupina organizmù heterotermních (rùznotepelných). Tyto organizmy (nìkteøí savci a ptáci) v nepøíznivých teplotních a souèasnì i výivových podmínkách sniují tìlesnou aktivitu a teplotu tìla na konstatních 35 °C (podle druhu) a pøi normalizaci teploty prostøedí a dostatku potravy teplotu opìt zvýí. Tento proces je charakteristický zejména pro hibernanty (zimní spáèe).
6.2.1. Poikilotermní ivoèichové Teplota jejich tìl je úplnì nebo alespoò do znaèné míry dána teplotou okolí. Do znaèné míry pouíváme proto, e øada poikilotermù termoreguluje, i kdy nedokonale. Mezi velmi významné prostøedky termoregulace poikilotermù patøí chování vyhledávání míst a pozic, ve kterých je tepelná výmìna optimální.
6.2.1.1. Adaptace na chlad Poklesne-li jejich teplota tìla vlivem nízké okolní teploty, upadají poikilotermní ivoèichové do klidového stadia (diapauza), pouze vak tehdy, kdy teplota okolního prostøedí klesá zvolna a pokles má trvalejí trend. Pøi kratím poklesu okolní teploty si poikilotermní organizmy zvyují tìlesnou teplotu zvýením pohybové aktivity, vyuíváním energie ze sluneèního záøení, nebo kolektivní termoregulací. Pøi dlouhodobém vystavení teplotám pod bodem mrazu je hlavním a smrtelným nebezpeèím vech ivoèiných organizmù tvorba ledových krystalkù uvnitø buòky. Tvorba ledových krystalù v cytoplazmì vede k nevratné destrukci membránových intracelulárních struktur a smrti. ivoèiné buòky vyvinuly veobecnì dvì cesty umoòujícími pøeít i teploty hluboko pod bodem mrazu. Mezi takovými organizmy rozliujeme 1) zmrznutí tolerující a 2) zmrznutí netolerující. Ad 1) Tato strategie umoòuje ledu vzniknout v extracelulárních prostorách, ale nikoli intracelulárnì. Za
tím úèelem jsou v intersticiu obsaeny nukleaèní látky (proteiny), kolem kterých se kontinuálnì a kontrolovanì tvoøí krystalky ledu ji pøi mrazech blízkých nule. Naproti tomu intracelulárnì jsou syntetizovány tzv. kryoprotektanty látky, které zvyují osmotickou koncentraci, udrují jistou organizovanost molekul vody a nedovolí jim zmrznout (polyoly, cukry, proteiny), pøípadnì se zabudovávají do subcelulárních struktur namísto molekul vody. Buòky musejí být v kadém pøípadì velmi odolné vùèi deformaci vnìjím ledem a vùèi zcela zmìnìným osmotickým pomìrùm. Je to sice levnìjí strategie, jako kadá tolerující, ovem vhodná pro trvalejí kruté zimní klima. Je vyuívána jen vzácnì u obratlovcù (nìkolik druhù obojivelníkù a plazù), ale bìná u hmyzu, plù, mlù, kroukovcù a hlístù. Umoòuje pøeití mrazù do -70 °C. Ad 2) ivoèichové zmrznutí netolerující sniují bod tuhnutí a udrují extra- i intracelulární vodu v trvale podchlazeném stavu díky mohutné syntéze kryoprotektivních zmrznutí bránících látek (viz výe). Tato strategie, aè nároèná na syntézu kryoprotektiv, je obecnì nejrozíøenìjí i mezi obratlovci (ryby), zejména pøi kolísajících zimních podmínkách, kdy mráz nedosahuje trvale pod -20 °C.
6.2.1.2. Adaptace proti pøehøátí Proti eventuálnímu pøehøívání se poikilotermové brání tím, e se ukrývají ve stínu, zdrují se na chladnìjím podkladu, odpaøují vodu, nebo zrychlují respiraci. Jasným letálním limitem urèujícím horní kritickou teplotu je denaturace a koagulace proteinù tedy inaktivace enzymù. To ovem nevysvìtluje pøípady smrti u pøi 6 °C nìkterých polárních ryb. Za nejpravdìpodobnìjí se pokládá ztráta rovnováhy mezi navazujícími enzymatickými pochody, mají-li rùzná teplotní optima. Jinou pøíèinou by mohla být zmìna membránových vlastností s dopadem na transportní procesy. Nìkteré pøípady ivota pøi teplotách kolem 130 °C jsou zatím naprostou záhadou. Na skupinì hmyzu si mùeme demonstrovat adaptace na zmìny teplot, jaké se u této nejpokroèilejí skupiny terestrických bezobratlých vyvinuly.
6.2.1.3. Hmyz Hmyz mùe pøi vyích teplotách na krátkou dobu sníit teplotu tìla zvýenou transpirací vody. Napøíklad vèely pøi nejvyích letních teplotách mohou vylouèit ústy kapièku tekutiny, kterou drí na ústních výrùstcích a jejím odpaøováním se ochlazují. Samozøejmì tato cesta sniování teploty je závislá na dostateèném mnoství vody v tìle. Pøi niích teplotách mohou naopak udrovat teplotu tìla vyí ne je teplota prostøedí zvýením metabolizmu. Jsou i metabolické cesty tvoøení tepla. V tomto ohledu mají èmeláci (Bombus) jetì výkonnìjí produkci metabolického tepla (tepelné ztráty pøi produkci ATP) ne vèely. Výsledkem je, e mohou létat a krmit se za mnohem niích teplot.
41
6. TEPLOTA, JEJÍ VLIV A UDROVÁNÍ
42
Zajímavé jsou etologické projevy sociálních Hymenopter (vèely) pøi udrování teploty v úle, její optimum je 35 °C. Za chladu se vèely shlukují dohromady a teplotu zvyují svalovým tøesem. Pøi vysokých teplotách zase nìkteré dìlnice stojí u ústí úlu a køídly vytváøejí proud vzduchu. Odpaøováním vody hlavnì z medu v úle teplota klesá (skupinová termoregulace). Dosaení urèité teploty tìla je nutné pro intenzívní svalovou èinnost, napø. pro let. Velcí liajové (Sphingidae) nemohou vzlétnout bez zahøátí svaloviny tøesem a vibracemi køídel dokud teplota nevystoupí nad 30 °C. Tøes vzniká souèasným zatínáním opozièních svalù. Také vèely se zahøívají svalovou èinností, ovem bez viditelných vibrací. Jejich køídla jsou zvlátní zarákou zaseknuta ve fixní poloze. Souèasnì s tøesem se u liajù srdeèní høbetní céva kontrahuje jen pomalu a slabì a proudìní hemolymfy je tak omezeno v podstatì pouze na hrudní svalovinu, take cenné teplo není odvádìno do zadeèku. Pak mohou vzlétnout a bìhem letu u teplota dosahuje a nad 40 °C. Frekvence a intenzita stahù høbetní cévy se zvyují a teplo je odvádìno i do zadeèku, co má zase naopak význam jako prevence pøehøátí. Vèely mají podobný zpùsob etøení teplem potøebným pro èinnost létacích svalù. Jejich høbetní céva je ve stopce oddìlující hruï od zadeèku zatoèena do 9 smyèek. Má se za to, e jde o jednoduchý protiproudý mechanizmus nebo tepelný výmìník. Proud teplé hemolymfy smìøující do zadeèku pøedává teplo opaènému proudu tekoucímu høbetní cévou do hrudi. Tak je udrována teplota hrudi na úkor teploty zadeèku. Podobný výmìník pouívají i èmeláci (obr. 6.2.). Køídelní svaly
Aorta
Izolace
Srdce
upiny a chlupy mùr a vèel i jiná izolaèní zaøízení pomáhají udrovat teplotu tìla za letu. Mnoho druhù hmyzu vyuívá k zahøátí tìla energie sluneèního svitu. Setkáváme se s extrémními pøípady hmyzí odolnosti, kdy mohou pøeít ve stavu tzv. kryptobiózy dlouhou dobu v mimoøádných teplotách. Pøedpokladem je vdy schopnost sníit obsah tìlesné vody. Napø. u vajíèek chvostoskokù (Colembolla, rod Sminthurus), nebo u larev pakomára Polypedilum, který mùe pøeít pøi obsahu vody v tìle pod 8 % v suchém bahnì i nìkolik let. V tomto stavu snese teplotu od -190 °C (kapalný vzduch) a do 104 °C. Kdy se pak dostane do vlhka, zaène pøijímat vodu a obnoví se ivotní funkce. Existují velké rozdíly v teplotách, jim jsou rùzné druhy hmyzu pøizpùsobeny. I u tého jedince mùe dojít ke zmìnì odolnosti vùèi abnormálním teplotám v dùsledku adaptací. Napø. váb adaptovaný na teplotu 36 °C upadá do stavu strnulosti (chladový ok) pøi sníení teploty na 9,5 °C. Byl-li vak chován alespoò 24 h pøi teplotì 15 °C, dojde ke chladovému oku a pøi 2 °C.
6.2.2. Homoiotermní ivoèichové Tito ivoèichové si udrují teplotu tìla relativnì konstantní pomocí dokonalých termoregulaèních mechanizmù. Tìlesnou teplotu homoiotermních ivoèichù mùe ovlivòovat: 1) pohlaví, 2) ontogenetické stadium, 3) denní doba, 4) výiva, 5) svalová èinnost, 6) emoèní stavy, 7) teplota okolí, 8) funkèní stav organizmu. Kolísající hodnoty jsou zejména v povrchových tkáních organizmu v tìlní slupce. Vnitøní èást organizmu, tìlní jádro, si udruje teplotu stálou. Za niích okolních teplot prostøedí se oblast tìlního jádra zmenuje. Teplota tìlní slupky je obvykle nií ne teplota jádra a tvoøí jakýsi teplotní nárazník organizmu. U èápa stojícího v ledové vodì (obr. 6.3.), zajiuje protiproudá tepelná výmìna (viz také str. 107) mezi pøívodnou a odvodnou cévou v noze udrení tepla v tìlním jádøe a minimalizování tepelných ztrát z periferie podobnì jako v hrudi èmeláka.
Vzduné vaky
HRUÏ
ZADEÈEK TEPELNÝ VÝMÌNÍK Aorta
Srdce
Ventrální diafragma
Obr. 6.2. Tepelný výmìník èmeláka. Teplá hemolymfa proudící pod ventrální diafragmou (septem, pøepákou) smìrem do zadeèku odevzdává protiproudou výmìnou teplo studené hemolymfì tekoucí aortou do hrudi. Tak je za chladu teplo nutné pro èinnost létacích svalù zadrováno v hrudi.
Obr. 6.3. Tepelný výmìník v periferních cévách. Aèkoli noha èápa stojícího v ledové vodì, musí být prokrvena, tepelné ztráty jsou omezeny na minimum. Pøívodná tepna toti odvodné íle protiproudou výmìnou odevzdává teplo. Teplota tìlního jádra zùstává stejná, zatímco teplota periferní tkánì (a tím i ztáty) se sníí.
6. TEPLOTA, JEJÍ VLIV A UDROVÁNÍ
Nachází-li se homoiotermní ivoèich v dostateènì vysoké okolní teplotì, je moné, aby se u nìj ustálila rovnováha mezi výdejem a tvorbou tepla bez úèasti termoregulaèních mechanizmù. Øíkáme, e se nachází v tzv. zónì termoneutrality. Zmìní-li se teplota okolí, musí organizmus, aby udrel stálou tìlesnou teplotu, zapojit do èinnosti termoregulaèní mechanizmy. Dìlíme je na fyzikální, chemické a centrální.
6.2.2.1. Fyzikální termoregulace S teplem, které organizmus získá, hospodaøí v tìle fyzikální mechanizmy. Mùeme je rozdìlit na: 1) Mechanizmy bránící tepelným ztrátám. Patøí sem napø. izolace tìla srstí, kùí, peøím, vrstvou podkoního tuku, také smrtìním svalù jdoucím k jednotlivým chlupùm (musculi arrectores pilorum) se zjeí srst a zvýí se tak kvalita pokryvu. Dále se konstrikcí periferních cév v povrchových oblastech tìla (str. 82) zabraòuje pøísunu tepla k tìlnímu povrchu. Vazomotorické reakce jsou více vyvinuty u organizmù s ménì vyvinutou izolaèní slokou termoregulace (napø. èlovìk). Do tìchto mechanizmù patøí i zmìny v chování: choulení, stáèení do klubíèka, shlukování, vytváøení dokonalejích doupat a pod. 2) Mechanizmy umoòující tepelné ztráty. Výdej tepla do prostøedí je u homoiotermù uskuteèòován pøedevím vyzaøováním (radiací) asi 60 % vekerého tepla. Dalí výdej se dìje vedením (kondukcí) asi 5 %. Pøi proudìní (konvekci) se odevzdává asi 15 %. K nejvýznamnìjím mechanizmùm ochlazování patøí pocení. Je nejvíce vyvinuto u èlovìka a nìkterých kopytníkù. Nìkteøí ivoèichové potní lázy vùbec nemají (ptakoøitní, chudozubí, chobotnatci a mnozí hlodavci), u jiných (elmy) jsou soustøedìny pouze na urèitá místa. Èlovìk mùe vylouèit a 10 litrù potu dennì. Pot je èirá tekutina, slabì kyselé, nebo neutrální reakce. Z organických látek v nìm pøevauje moèovina, kys. moèová a z anorganických NaCl. Urèité mnoství vody se odpaøuje neustále. Pøedstavuje asi 600 ml za den, co je kontinuální ztráta 1.200 kJ za den. Toto odpaøování neprobíhá za úèelem teplotní regulace, ale souvisí s kontinuální difuzí vody pøes kùi a povrch dýchacích cest nezávisle na tìlesné teplotì.
Ze vztahù mezi povrchem tìla a objemem vyplývá, e nejvìtí tepelné ztráty na jednotku hmotnosti mají ivoèichové s relativnì velkým povrchem, tedy malí. Celková mohutná velikost tìla a naopak malé tìlní výrùstky (ui, nos) jsou typickou adaptací na chlad. Naopak obrovské ui nìkterých savcù slouící k ochlazování jsou adaptací na horké klima.
6.2.2.2. Chemická termoregulace Pøi sníení okolní teploty dochází u homoiotermního organizmu ke zvýené produkci tepla. S klesající okolní teplotou hodnoty klidového metabolizmu stoupají, a metabolické monosti ivoèicha nestaèí pokrýt tepelné ztráty vrcholový metabolizmus. Pomìr mezi vrcholovým metabolizmem a bazálními metabolickými hod-
notami bývá oznaèován jako metabolický kvocient. Pøi chemické termoregulaci dochází k zahøívání organizmù vlivem neustále probíhajících metabolických dìjù (proto tuto termoregulaci oznaèujeme také jako metabolickou). Nejvýraznìjí zvýení úrovnì metabolizmu nastává v dùsledku svalové aktivity. První svalovou zmìnou reagující na chlad je postupné a obecné zvýení svalového tonu. To vede brzy ke svalovému tøesu, charakteristické svalové odpovìdi na chlad. Tøesová termogeneze není plynulý dìj, ale probíhá v rytmických výbuích (bursts). Jejich frekvence je 1035 Hz a jsou èásteènì druhovì pøíznaèné (ivoèichové s nií hmotností mají vyí frekvenci výbuchù). Pøi svalovém tøesu jde o rytmické nevolní oscilace pøíènì pruhovaných svalù. Dochází k nìmu prakticky ve vech tìlesných svalech. Úèelem tøesu je uvolnit co nejvìtí mnoství energie ze svalového glykogenu, nutné pro termoregulaci. Tepelná energie vznikající pøi svalovém tøesu má u vìtiny ivoèichù primární termoregulaèní význam. Netøesová termogeneze (NST) je definována jako mechanizmus produkce tepla, který u ivoèichù vystavených chladu uvolòuje tepelnou energii jiným zpùsobem, ne svalovými stahy. Je vyvolána pùsobením nìkterých hormonù (pøedevím noradrenalinu). NST doplòuje termogenní monosti svalového tøesu. U nìkterých druhù (napø. potkana) pùsobí pøedevím v teplotách okolí bezprostøednì pod termoneutrální zónou (obr. 5.10.). U jiných (napø. u køeèka zlatého) se zapojuje svalový tøes i NST souèasnì. NST se vyskytuje jen u nìkterých druhù ivoèichù, a to pøedevím v èasném postnatálním stadiu vývoje. U dospìlých savcù mùe být NST znovu indukována nìkolikatýdenním pobytem v chladu. Velikost NST je nepøímo úmìrná stoupající hmotnosti ivoèichù. U nejmeních druhù mùe být bazální metabolizmus zvýen a pìtkrát. Zdrojem znaèného mnoství tepla nevznikajícího tøesem je kromì kosterní svaloviny nebo jater hnìdá tuková tkáò. Jde o zvlátní typ tukové tkánì, která se vyskytuje u novorozených, hibernujících a chladovì aklimovaných jedincù. Hnìdý tuk má lázovitý, lalùèkovitý charakter na rozdíl od bílého tuku, který má difuzní uspoøádání. Od bílého tuku se dále lií tmavou barvou a jeho cévní a nervové zásobení je bohatí. V buòkách hnìdé tukové tkánì nacházíme znaèné mnoství velkých mitochondrií. Ty a bohatá vaskularizace jsou pøíèinou tmavého zbarvení hnìdé tukové tkánì. Tato tkáò je bohatì vybavena enzymatickým aparátem nutným pro oxidaci a pøenos elektronù. Také spotøeba kyslíku je v hnìdém tuku vysoká. V mitochondriích hnìdé tukové tkánì se tepelná energie uvolòuje pøímo bez vazby na ATP.
6.2.2.3. Centrální termoregulace U homoiotermních organizmù ji zajiují speciální jádra v hypotalamu a mozkové kùøe. Zvlátní význam mají zejména termoregulaèní oblasti v hypotalamu, které získávají informace z receptorù o teplotì tìla a v pøípadì
43
44
6. TEPLOTA, JEJÍ VLIV A UDROVÁNÍ
potøeby zapínají, nebo vypínají tvorbu nebo výdej tepla a optimalizují tepelnou bilanci v tìlním jádøe a tepelný gradient tìlní slupky homoiotermních organizmù. Samotný hypotalamus pøedstavuje velmi pøesné centrální termorecepèní centrum
6.2.2.4. Vývoj termoregulace v ontogenezi u homoiotermù Homoiotermové se rodí na rùzném stupni vývoje mechanismù termoregulace. Podle kvality termoregulaèních mechanismù v okamiku porodu je dìlíme na: 1) Zralé formy (napø. kuøe, morèe). 2) Formy mající vyvinutou termoregulaci ale rozdílnou od dospìlých jedincù (napø. pes, èlovìk). 3) Nezralé formy (napø. my, potkan, køeèek, holub). U èlovìka je dokonèena termoregulace v prvním roce vìku, u hlodavcù do tøí týdnù po porodu. Stejnì jako rozvoj smyslových èi pohybových orgánù záleí i rozvoj termoregulace na tom, zda mládì musí ihned po narození být schopno samostatné existence. Proto se lií mláïata narozená v pelících na povrchu od tìch, která se rodí v hlubokých norách pod povrchem.
6.2.3. Heterotermní organizmy Pøedstavují pøechodnou formu mezi poikilo- a homoiotermními organizmy. Schopnost nìkterých homoiotermù sniovat svou tìlesnou teplotu v nepøíznivých ivotních podmínkách je známa ji po staletí. Tuto vlastnost schopnost hibernace povaujeme za vysoký stupeò adaptability na mìnící se teplotní a výivové podmínky prostøedí. Hibernace (zimní spánek) pøedstavuje takový typ øízení tìlesné teploty, který zajiuje, aby byla zachována tepelná homeostáza jak v bdìlém, tak i v hypotermním stavu. Nelze tedy hibernaci ztotoòovat se sezónním podchlazením poikilotermù, nebo s hypotermií vyvolanou umìlými zásahy. Hibernující ivoèichové se lií od normotermù (nehibernujících) v tom, e mohou pøeívat tìlesné teploty v rozsahu od 3 °C do 37 °C.
U normotermù podchlazení tìla pod 28 °C (u èlovìka), nebo pod 20 °C (laboratorní potkan) konèí smrtelnì. Mezi hibernanty patøí rùzné skupiny vyích obratlovcù bez ohledu na stupeò jejich fylogenetického vývoje. Nejvíce zástupcù nacházíme mezi hlodavci a letouny. Z hmyzoravcù hibernuje jeek a tanrek, ze elem jezevec a s nepravou hibernací se setkáváme u medvìda. Hibernují rovnì nìkteøí ptáci (napø. kolibøíci a lelkové). Pro vìtinu hibernantù je dùleité pøípravné období pro nástup zimního spánku. V této dobì si organizmus hromadí zejména zásobní látky a buduje specifickou hnìdou tukovou tkáò. Vstup do hibernace pøedstavuje pokles aktivity fyziologických dìjù, regulovaných specifickým mechanizmem. Za rozhodující regulátor je povaován zvlátní spoutìcí hibernaèní faktor, HIT (hibernation induction trigger). Jde o specifický peptid tvoøící se v mozku a uvolòovaný do obìhu. Vpraví-li se tato látka aktivním a pohyblivým ivoèichùm (køeèkùm, netopýrùm), upadají do hlubokého spánku, který pøipomíná spánek zimní. Hibernace se vyznaèuje poklesem srdeèní frekvence, zpomalením dýchání, útlumem metabolických dìjù (a na 1 %). Vìtina endokrinních láz sniuje svou aktivitu, dochází k útlumu ústøední nervové soustavy, periferní nervy si vak zachovávají schopnost vést vzruchy. Tìlesná teplota hibernantù je velmi nízká, ale konstantní (kolem 10 °C). Podobnì jako usínání, je i probouzení ze zimního spánku komplikovaným a regulovaným fyziologickým dìjem. Charakteristická je snaha produkovat co nejvìtí mnoství tepla v co nejkratí dobì. Zdrojem produkce tepla pøi probouzení je svalový tøes a netøesová termogeneze. Probouzení probíhá vak podstatnì rychleji ne usínání. Probouzení se uskuteèòuje spontánnì. Uplatòuje se pøedevím pùsobení vlastních regulátorù (hromadìní intermediárních metabolitù, zejména ketonových slouèenin, narùst koncentrace extracelulárních iontù draslíku apod.). Vliv vak mohou mít i vnìjí podnìty (napø. výrazný vzestup teploty vnìjího prostøedí).
45
7.
Problém velikosti a proporcí tìla V ivoèiné øíi se setkáváme s nepøebernou nabídkou rozmanitých tìlesných velikostí a proporcí. Vimnìme si, e velikost tìla je významnou vlastností urèující a limitující celkovou ivotní strategii druhu, vèetnì jeho fyziologických adaptací.
ivé organizmy se co do tìlesné velikosti vyskytují v irokém rozsahu 21 øádù hmotnosti od 10 -13 g do 108 g. U tento fakt, e ivoèich má urèitou velikost, má dùsledky pro strukturu a funkci jeho tìla. Vìtina strukturních a fyziologických promìnných se mìní v závislosti na velikosti tìla pøedpovìditelným zpùsobem. Zjistíme, e s mìnící se velikostí tìla se zpravidla podstatnì mìní tìlesné proporce. Napøíklad svaly jsou u velkých savcù mnohem více patrné, ne u malých. Vysvìtlení lze hledat v potøebì udret ohromnou zátì velkého tìla bìhem lokomoce. Pro velkého ivoèicha tedy platí jiné vztahy fyzikálních velièin ne pro malého. Stavební plán tìla velkého ivoèicha nemùe být jen prostou zvìteninou malého pouhým násobkem jeho proporcí. Se zvìtujícím se tìlem zaèínají platit nové principy, které byly u malého tìla zanedbatelné. Proto si nelze pøedstavit napø. plotìnku velikosti prasete, jak dál neruenì ije jen s tìmi orgány co mìla k dispozici ale jen proporènì zvìtenými. Nemohla by pøeít udusila by se, neunesla by se, otrávila by se vlastními odpadními produkty atd. Difuzní vzdálenosti pro kyslík a odpadní produkty by byly tak velké, e bez existence výkonného transportního systému u by buòky zùstaly bez zásobování. Rovnì z hlediska tìlní mechaniky si nelze pøedstavit my velikosti slona. V rozporu s vìdeckofantastickými filmy zvíøe s tìlní konstrukcí ptáka nebo hmyzu nemùe mít rozmìry nad urèitou limitní hodnotu. Dva geometricky podobné trojúhelníky jsou zvány isometrické. V biologickém svìtì jsou vak èastìjí vztahy allometrické (allos rùzný), kdy mezi velikostí objektu a jeho dalími vlastnostmi platí nelineární vztahy. Nìkdy je podstatný vztah více velièin rostoucích nelineárnì s velikostí. Typickým pøíkladem je povrch a objem tìla. Víme, e povrch (napø. na modelu koule) roste s druhou mocninou polomìru, zatímco objem roste se tøetí mocninou. Z toho vyplývají dùleité skuteènosti, které pro celé skupiny ivoèichù determinují jejich tìlesnou stavbu a fyziologické funkce. Malí ivoèichové mají relativnì velký povrch, zatímco velcí naopak. Povrch je nesmírnì dùleitým parametrem urèujícím míru výmìny látek (napø. dýchacích plynù) a energií (napø.
tepla) mezi organizmem a okolím. Znovu tedy vidíme, e velký ivoèich stojí pøed jiným ekologicko-fyziologickým zadáním ne ivoèich malý a musí mít i odliné mechanizmy, jimi se s podmínkami vyrovná. Podobná allometrie platí pro svalovou výkonnost. Hmotnost svalu je dána jeho objemem, zatímco sílu urèuje prùøez svalu. Malé svaly mají tedy na jednotku své hmotnosti mnohem vìtí výkonnost, ne svaly velkých zvíøat. To pøedstavuje jeden ze základních limitù pro urèité tìlní konstrukce, typy pohybu nebo prostøedí. Mnohé dalí velièiny rostou nelineárnì s velikostí tìla. Napø. ji zmiòovaný metabolizmus zvíøat, který je z pohledu biologické allometrie asi nejlépe popsanou velièinou, roste mocninnou funkcí s hmotností (obr. 5.8.a). Od velikosti metabolizmu se pak odvozuje dýchání, pøíjem potravy, rùst, vyluèování a øada dalích funkcí, které tedy také zprostøedkovanì souvisí s tìlesnou velikostí. V uèebnicích se èasto setkáme s grafy s logaritmickými osami. Výhoda log/log os je jednak v tom, e obsáhnou obrovskou kálu hodnot, které se v biologických velièinách vyskytují, jednak graficky linearizují nelineární vztahy a usnadòují matematickou analýzu (obr. 5.9.). U homoiotermù tak dostáváme na osách metabolizmu s logaritmickou kálou pøímku od myi po slona.
Naopak platí, e vzhledem k jednotce hmotnosti a tedy pøiblinì vzhledem k jedné buòce tìla mají velcí ivoèichové metabolizmus mení ne malí. Jedním vysvìtlením platným pro homoiotermy mùe být potøeba krýt ztráty tepla povrchem. Míra metabolizmu má dalekosáhlé dopady: malí ivoèichové mají obecnì vyí dechovou a tepovou frekvenci, doívají se niího vìku. Velikost tìla mùeme zkoumat ve vztahu k rozlièným dalím velièinám a zjiujeme dalí závislosti. Napø. platí, e energetická nároènost pohybu na jednotku vzdálenosti (kJ/kg/km) je vyí pro malá zvíøata ne pro velká. Podobný vztah platí i pro rychlost pohybu atd. Mùeme tedy ze známých pøíkladù vztahù mezi velikostí tìla a fyziologických vlastností extrapolovat odhady funkcí u dosud neprobádaných ivoèichù. Pøed tímto úkolem stojí paleontologové, odhadující jakým zpùsobem mohl ít dávný jetìr, jeho hmotnost je moné z kosterních pozùstatkù odhadnout. Jakou rychlostí se asi mohl pohybovat, jaký typ potravy uspokojil jeho energetické potøeby, jaké teploty mohl snáet atd.
46
7. PROBLÉM VELIKOSTI A PROPORCÍ TÌLA
Na pøíkladech odvozených od problematiky tìlesné velikosti se zde potkáváme s uiteèným fyziologickým pøístupem s modelováním. Na základì známých vztahù fyziologických velièin lze získat jejich formalizovaný popis vyjádøený matematickým vztahem matematický model. Má-li biolog k dispozici skuteènosti dobøe odpovídající model, mùe si dovolit usuzovat na vztahy, které nemusí získávat pøímým pozorováním a drahým experimentem, ale pouhým dosazením jiných promìnných. Výzkum fyziologických vztahù obecnì zpravidla dozrává do této finální podoby formalizovaného modelového popisu. Je ovem potøeba mít na pamìti, e tyto vztahy jsou popisné a e s predikcí je potøeba zacházet opatrnì objevují se toti výjimky. Pak je ovem moné ptát se, co je jejich pøíèinou. Napø.: proè mají vaènatci celkovì nií metabolizmus ne savci stejné velikosti? Na závìr této malé kapitoly zmiòme monou otázku: existuje tedy nìjaká ideální tìlesná velikost v ivoèiné
øíi? Celkovì vzato, v pøírodì není pravdìpodobnì upøednostnìna ta nebo ona varianta stavebního plánu. Mùeme si ovem vimnout urèitých konstant. Platí toti, e pro urèité prostøedí je malá nebo naopak velká velikost výhodnìjí napø. zavalitìjí stavba tìla s kratími konèetinami jako chladová adaptace (viz str. 43). Dále se zdá pravdìpodobné, e v jakýchkoli extrémních podmínkách snáze pøeívají spíe velcí nebo spíe malí ale nikoli støednì velcí ivoèichové. Fylogeneticky existují typy tìlní stavby vázané na urèitou velikost tìla: 1) hmyz je v zásadì malý, zatímco obratlovci velcí. 2) ivoèichové s otevøenou cévní soustavou jsou v zásadì vìtí ne ti se ádnou cirkulací, ale nositelé uzavøené cévní soustavy jsou jetì vìtí. 3) pøi daných tìlesných proporcích mùe být ivoèich vìtí, ije-li ve vodì ne je-li vázán na sou. 4) ivoèichové s hydrostatickým skeletem nebo exoskeletem jsou relativnì malí, zatímco ivoèichové s endoskeletem jsou v zásadì velcí.