Přehled zpráv. ZABÍJELA JSEM V TELEVIZI! Nedělní Blesk ~ str. 20 ~ Rozhovor_ Zuzana Pšenicová_

Přehled zpráv ZABÍJELA JSEM V TELEVIZI! .............................................................................................................................10 27.11.2011 Nedělní Blesk ~ str. 20 ~ Rozhovor_ Zuzana Pšenicová_

Když je práce zábavou ........................................................................................................................................12 15.11.2011 Fresh marketing ~ str. 26 ~ Marketing - komentáře_ Petr Majerik_

Rozhlasové oči Martina Ježka ............................................................................................................................12 29.11.2011 Týdeník Rozhlas ~ str. 07 ~ Tvář za mikrofonem_ Alena Sojková_

Editorial.................................................................................................................................................................13 25.11.2011 Romano voďi ~ str. 03 ~ Obsah, editorial_ _

Italský premiér Mario Monti dnes představil složení nové technokratické vlády .........................................14 16.11.2011 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 21:05 Stalo se dnes_ _

Italský premiér Mario Monti sestavuje vládu ....................................................................................................15 15.11.2011 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 10:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

Nový italský premiér Monti začal sestavovat vládu .........................................................................................18 14.11.2011 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 12:10 Ozvěny dne_ _

Jednání o přechodném kabinetu v Řecku.........................................................................................................19 10.11.2011 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 09:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

Hromadnou demisí dnes končí řecká vláda......................................................................................................21 8.11.2011 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 21:05 Stalo se dnes_ _

Řecko čeká na nového premiéra........................................................................................................................22 8.11.2011 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 08:16 Událost dne_ _

Potíže Itálie ...........................................................................................................................................................22 8.11.2011 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 09:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

Řecko hledá vládu, která zemi dovede do předčasných voleb.......................................................................24 7.11.2011 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 04 ~ 12:10 Ozvěny dne_ _

Opoziční obstrukce dnes ochromily Poslaneckou sněmovnu .......................................................................25 1.11.2011 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 04 ~ 21:05 Stalo se dnes_ _

Plné znění zpráv

1 © 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Ten,kdo bránil individualismus ..........................................................................................................................26 1.11.2011 Týdeník Rozhlas ~ str. 19 ~ Kultura_ Radim Kopáč_

Sýrii hrozí sankce ................................................................................................................................................27 18.11.2011 ČT 24 ~ str. 03 ~ 05:59 Studio 6_ _

Kam se poděly politické osobnosti? .................................................................................................................28 18.11.2011 Literární noviny ~ str. 07 ~ Domov_ Jaromír HASOŇ_

Nissan: Vyprávějme korporátní příběhy............................................................................................................30 16.11.2011 Strategie ~ str. 28 ~ Žurnál_ Denisa Kasl Kollmannová_

Krize v Itálii. Parlament dnes začne projednávat reformy. Premiér Berlusconi po přijetí reforem rezignuje ...............................................................................................................................................................................32 11.11.2011 ČT 24 ~ str. 11 ~ 06:00 Zprávy_ _

Itálie na hranici pádu ...........................................................................................................................................32 9.11.2011 ČT 1 ~ str. 02 ~ 19:00 Události_ _

Řecký kolotoč.......................................................................................................................................................33 3.11.2011 ČT 24 ~ str. 01 ~ 22:00 Události, komentáře_ _

Ten Radek John se snaží. Ale prý už je pozdě .................................................................................................41 27.11.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_ Pavel Kozdera_

Africké abstrakce v galerii v Černčicích............................................................................................................42 23.11.2011 Svobodný hlas ~ str. 10 ~ _ J. E. Germaister_

Africké abstrakce ozdobí Galerii Emila Juliše ..................................................................................................42 21.11.2011 Žatecký a lounský deník ~ str. 09 ~ Servis - kultura_ J. E. Germaister_

MČ Praha 5 pořádá workshop o bezdomovcích a bezdomovectví.................................................................43 20.11.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům_ Praha5.cz_

MČ Praha 5 pořádá workshop o bezdomovcích a bezdomovectví.................................................................44 20.11.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Obce voličům_ Praha5.cz_

Experimentem proti nouzi...................................................................................................................................44 14.11.2011 Euro ~ str. 51 ~ Report - Čtenářský deník_ Petr Janský_

OBSAZENÍ ............................................................................................................................................................45 14.11.2011 Kraus ~ str. 11 ~ obsazení_ _



Chtěl jsem si s estébáky hrát .............................................................................................................................46 14.11.2011 Týden ~ str. 30 ~ Speciál_ Lenka Nejezchlebová_

monitor lidé a podniky.........................................................................................................................................47 7.11.2011 Euro ~ str. 20 ~ Monitor - lidé a podniky_ _

Tabu sexu vystřídalo tabu smrti.........................................................................................................................49 2.11.2011 Psychologie dnes ~ str. 24 ~ Životní styl_ Marta Hříbalová_

Španělská pravice si jde pro vítězství ...............................................................................................................52 19.11.2011 tyden.cz ~ str. 00 ~ Evropa_ - mav -, ČTK_

MÉDIA: Seminář otevřel diskusi nad budoucí formou tiskové agentury ČTK. Důležité je zachování kvality obsahu, shodli se diskutující..............................................................................................................................54 30.11.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_

Missky z Univerzity Karlovy. I Andrej Babiš by zíral!.......................................................................................55 30.11.2011 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Věda a vzdělávání_ Martin Rychlík_

O frontě před IKEA, demokracii i národní hrdosti............................................................................................56 30.11.2011 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz_ Barbora Novosadová_

Pavlína Wolfová ...................................................................................................................................................57 29.11.2011 nova.cz ~ str. 00 ~ Novapedie/Profil_ Novapedie_

Robert Záruba ......................................................................................................................................................57 29.11.2011 nova.cz ~ str. 00 ~ Novapedie/Profil_ Novapedie_

Ekonomický talent: K rozpadu eurozóny nedojde, spíše k integraci. Podobně vznikly USA ....................58 28.11.2011 byznys.ihned.cz ~ str. 00 ~ byznys.ihned.cz_ Barbora Strnadová, eko_

Mladý ekonom zkoumá, co si myslí prodavačka rohlíků o úrokových sazbách ...........................................59 28.11.2011 Hospodářské noviny ~ str. 20 ~ Česko_ _

Ekonomický talent: K rozpadu eurozóny nedojde, spíše k integraci. Podobně vznikly USA ....................60 28.11.2011 iHNed.cz ~ str. 00 ~ byznys.ihned.cz_ Barbora Strnadová, eko_

Useknutá hlava hydry..........................................................................................................................................61 28.11.2011 Lidové noviny ~ str. 19 ~ Právo & justice_ TOMÁŠ RICHTER_

Výhody plánování na tematických stanicích ....................................................................................................63 28.11.2011 Marketing & Media ~ str. 08 ~ Příloha - Média 2011_ text Petr Majerik_



Kateřina Nekolná: Do krajek mě neobléknou ...................................................................................................64 28.11.2011 novinky.cz ~ str. 00 ~ Žena - Styl_ Dana Kaplanová_

sokolím okem ... ...................................................................................................................................................67 28.11.2011 Prostějovský večerník ~ str. 04 ~ Co týden dal..._ Petr Sokol_

Nová kampaň mBank si zahrává s hodnotami .................................................................................................67 24.11.2011 MaM.cz ~ str. 00 ~ MaM.IHNED.CZ_ Barbora Novosadová_

Věra Rudolfová se vrátila k umělcům Vysočiny ...............................................................................................68 24.11.2011 Vysočina - regionální týdeník ~ str. 04 ~ Publicistika_ MARKÉTA DUŠKOVÁ_

RECENZE: Ještě jsme ve válce, tvrdí komiks, jemuž stojí za to uvěřit..........................................................70 24.11.2011 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, studentka FSV UK, komiksová recenzentka_

Nissan: Vyprávějme korporátní příběhy............................................................................................................72 23.11.2011 e15.cz ~ str. 00 ~ Žurnál_ _

Vybíráme z českých týdeníků.............................................................................................................................73 22.11.2011 ČRo - rádio Česko.cz ~ str. 00 ~ tydeniky_ Markéta Bartošová_

Stöckelová z ProAlt: Je dobré riskovat a nebát se ..........................................................................................74 21.11.2011 blog.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 206_ Libor Stejskal_

Ministři za všechny prachy (Petr Havlíček) .......................................................................................................76 21.11.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Nová kampaň mBank si zahrává s hodnotami .................................................................................................77 21.11.2011 Marketing & Media ~ str. 16 ~ Marketing_ Barbora Novosadová_

MČ Praha 5 pořádá workshop o bezdomovcích a bezdomovectví.................................................................78 18.11.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům_ Praha5.cz_

On-line z DOX: Radikalizace české politické scény .........................................................................................79 16.11.2011 ct24.cz ~ str. 00 ~ _ jab_

Itálie má novou vládu. Kabinet technokratů .....................................................................................................80 16.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_ Vědunka Lunardi,Milan Kopp,Jan Richter,Michaela Vydrová_

Předmluva prezidenta republiky ke sborníku CEPu „11. září 2001 – deset let poté“ ...................................80 15.11.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Společnost-Tribuna_ Václav Klaus_



Nenalétnout politologovi. Co je levicového na ANO 2011?.............................................................................81 15.11.2011 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Politika_ Ondřej Koutník_

Výběr VŠ: pátrejte na webech škol, ptejte se i na Facebooku ........................................................................82 15.11.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Příloha - Kam po maturitě_ Vítek Novák_

Zápisník Trocha teorie, ale hlavně pište, natáčejte..........................................................................................83 15.11.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Příloha - Kam po maturitě_ Alice Kupčeková_

Ke SCIO zkouškám jděte v prvních termínech .................................................................................................84 15.11.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Příloha - Kam po maturitě_ (jol)_

Středeční RETRO Snídaně..................................................................................................................................86 15.11.2011 nova.cz ~ str. 00 ~ Snídaně s Novou/Novinky_ TV Nova_

Mrazivá slova přerovské DSSS: Přísně na Romy, obnova trestu smrti a obušky ........................................87 15.11.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_ Petr Kupka_

Kateřina Nekolná: Do krajek mě neobléknou ...................................................................................................88 15.11.2011 STYL ~ str. 12 ~ Osobnost_ DANA KAPLANOVÁ_

Finanční trhy musí mít trpělivost, prohlásil Monti a pokračuje v konzultacích ............................................91 15.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_ Vědunka Lunardi_

Experimentem proti nouzi...................................................................................................................................92 14.11.2011 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ jansky.blog.ihned.cz_ Petr Janský_

Prezident Klaus: Omezování osobních svobod ...............................................................................................93 14.11.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům_ Klaus.cz_

sokolím okem ... ...................................................................................................................................................94 14.11.2011 Prostějovský večerník ~ str. 04 ~ Co týden dal..._ Petr Sokol_

Montiho vládu odmítá podpořit jen Liga severu...............................................................................................95 14.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_ Vědunka Lunardi_

Italský parlament začíná jednat o reformách ....................................................................................................96 11.11.2011 ct24.cz ~ str. 00 ~ _ mba_

Století žen: Eva Vašková Čejková......................................................................................................................97 11.11.2011 ČT 24 ~ str. 23 ~ 21:10 Ekonomika_ _



Voliči, Bárta zachránil stravenky. Již navždy nevolitelní, křižuje se expert ..................................................98 11.11.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika_ Pavel Kozdera_

Kdo kam ..............................................................................................................................................................100 10.11.2011 Hospodářské noviny ~ str. 23 ~ Lidé_ _

Jednání o nové řecké vládě se komplikuje. Kvůli výběru premiéra .............................................................101 10.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_ Tomáš Pavlíček, bre_

Rozhořčení jako alternativa ..............................................................................................................................102 9.11.2011 blog.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 464_ Čtenářův blog_

Národní srovnávací zkoušky začínají ..............................................................................................................103 9.11.2011 finance.cz ~ str. 00 ~ _ Scio.cz_

Procházková: Zaplaťpánbůh že mě vyhošťovali. Někteří dopadli jinak. (Klára Zelenková) ......................103 9.11.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Ekonom Tomáš Sedláček: Na zpomalení ekonomiky není nic špatného ....................................................106 9.11.2011 nasepenize.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika_ _

Tomáš Sedláček: Na zpomalení ekonomiky není nic špatného ...................................................................107 9.11.2011 profit.cz ~ str. 00 ~ Osobnosti_ Zina Plchová_

Voliči v Mississippi odmítli návrh na zákaz potratů.......................................................................................110 9.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ amerika_ Markéta Bartošová,Michaela Vydrová_

Omyly vrchního velitele ....................................................................................................................................110 8.11.2011 Hospodářské noviny ~ str. 10 ~ Názory_ Tomáš Weiss_

Porotci soutěže ..................................................................................................................................................111 8.11.2011 Hospodářské noviny ~ str. 02 ~ Příloha - 25 Žen českého byznysu_ _

U čtenářů zvítězila Barbora Chuecos ..............................................................................................................113 8.11.2011 Hospodářské noviny ~ str. 05 ~ Příloha - 25 Žen českého byznysu_ Petra Paříková_

Řeckým premiérem prý přece jen bude ekonom Papadimos ......................................................................115 8.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_ Ondřej Houska, mta,David Šťáhlavský,Michaela Vydrová_

Italský premiér Berlusconi čelí silnému tlaku. Odstoupit nehodlá...............................................................116 8.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_ Vědunka Lunardi,Eva Presová,Helena Berková,Martina Mašková,Kristina Winklerová_



Řecko stále čeká na jméno premiéra přechodné vlády .................................................................................116 8.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_ Tomáš Pavlíček, mta_

„ŘEŠENÍM DROBNÉ KRIMINALITY MŮŽE BÝT ZÁKAZ POBYTU,“ říká vysokoškolský učitel a současný poradce ministra spravedlnosti ČR .................................................................................................................117 7.11.2011 Prostějovský večerník ~ str. 11 ~ Ze života města_ Petr Kozák_

Přehlídka regionálních TV Kafka v Kopřivnici ................................................................................................118 7.11.2011 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ kultura_ _

Proti Berlusconimu se vzepřeli i poslanci vlastní strany, chtějí reformy ....................................................119 4.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_ Helena Berková,Mirek Kašpar_

Ministr Kalousek: Má předloha je diskutována ze všech stran. Hruď se mi dme pýchou .........................120 3.11.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům_ PSP ČR_

RECENZE: Punisher - komiks, který slabé povahy asi nerozdýchají...........................................................121 3.11.2011 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, studentka FSV UK a komiksová recenzentka_

Vzpomínky na maloměstskou základku ..........................................................................................................122 2.11.2011 Lidové noviny ~ str. 12 ~ Horizont_ MILOŠ DOLEŽAL_

Stavební spořitelny hledají únikovou cestu z restrikcí a propadu růstu .....................................................124 2.11.2011 novinky.cz ~ str. 00 ~ Finance_ Jindřich Ginter_

VIDEO: Věřte, nevěřte: Investigativní román Michala Viewegha ..................................................................124 1.11.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark_ Kateřina Šťovíčková_

SuperVáclav – superzpráva o vztahu médií a reklamy ..................................................................................125 1.11.2011 mediar.cz ~ str. 00 ~ Sloupky_ Filip Rožánek_

Opozice celý den blokuje hlasování o reformních zákonech .......................................................................127 1.11.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_ Václava Vařeková,Jan Bumba,Mirek Kašpar,Veronika Sedláčková_

Romský literární klub ........................................................................................................................................128 25.11.2011 Romano voďi ~ str. 24 ~ Literatura_ Lenka Jandáková_

Rozhořčení versus lidovci ................................................................................................................................130 7.11.2011 Týden ~ str. 46 ~ Svět_ Martin Valeš_

Perspektivy vnější prezentace České republiky v zahraničí .........................................................................131 10.11.2011 Mezinárodní politika ~ str. 11 ~ Obraz Česka ve světě_ Eliška Tomalová_



Na zpomalení ekonomiky není nic špatného ..................................................................................................133 7.11.2011 Profit ~ str. 26 ~ Rozhovor_ Zina Plchová_

O klukovských snech, vznášedle a Rychlých šípech ....................................................................................136 26.11.2011 Bruntálský a krnovský deník ~ str. 08 ~ Kultura regionu_ HANA POREBSKÁ_

Petr Majerik: Do tří let bude v Česku sto malých televizí ..............................................................................139 24.11.2011 E15+ e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory_ _

Čekání na český seriál .......................................................................................................................................10 20.11.2011 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ_ Jan Gregor_

Ve svých třinácti letech nastoupil na tibetský trůn král (Břetislav Olšer) .....................................................12 13.11.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Dodržování lidských práv platí jen pro někoho...? (Břetislav Olšer)..............................................................12 13.11.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Dodržování lidských práv je subjektivní a platí jen pro někoho...? (Břetislav Olšer)...................................13 13.11.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Zpátky ve hře o řetěz primátora .........................................................................................................................14 23.11.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 14 ~ Publicistika_ _

Čekání na český seriál ........................................................................................................................................15 21.11.2011 Respekt ~ str. 59 ~ Kultura_ Jan Gregor_

Polské parlamentní volby 2011: nová éra politické stability v zemi?.............................................................18 10.11.2011 Mezinárodní politika ~ str. 30 ~ Zeměmi světa_ Kateřina Hamatová_

Izrael zavře teroristy, jiní tyto vězně mají za politické vězně... (Břetislav Olšer) ..........................................19 13.11.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Lidská práva- Izrael zavře teroristy, pro jiné jsou političtí vězni (Břetislav Olšer) .......................................21 13.11.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Ženy, bijí které muže............................................................................................................................................22 10.11.2011 Magazín Mladé fronty DNES ~ str. 26 ~ Téma_ JANA CIGLEROVÁ_

USA zplodily ČSR ................................................................................................................................................22 23.11.2011 ct24.cz ~ str. 00 ~ _ ČT24_



Studie: Proč ropa zahubí civilizaci Západu? (Jakub Janda) ...........................................................................24 10.11.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

TISKOVÁ ZPRÁVA RRTV z 22. zasedání, konaného dne 29. 11. 2011 ...........................................................25 30.11.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Tiskové zprávy_ RRTV_

Parlament České republiky.................................................................................................................................26 2.11.2011 psp.cz ~ str. 00 ~ _ _



Plné znění zpráv ZABÍJELA JSEM V TELEVIZI! 27.11.2011

Nedělní Blesk str. 20 Zuzana Pšenicová_

Rozhovor_

Zlodějka příběhů Ze všeho nejdřív zahlédla ruku zamazanou krví. Čouhala zpoza hromady posežené trávy, hlíny a zetleného listí, která vypadala jako koňský kompost. Byla to ženská ruka s dlouhými nalakovanými nehty. S takovými, jaké ma ona sama! Odstín laku na nehty si vybrala podle Anny, kterou současně nenáviděla i obdivovala... Když napsala svoji první detektivku, zavolala do nakladatelství, že je to něco jako od P. D. Jamesové. Pak se bála, že se přecenila, ale za dva dny jí volala šéfredaktorka, že knížku zhltla přes noc a že měla pravdu. Skutečně je to jako od slavné anglické spisovatelky. Michaela Klevisová už od té doby napsala tři knížky a je možná naše jediná současná autorka detektivek. Jak se jí stala a proč zabíjela v televizi? * Jak se mladá holka stane autorkou detektivek. Tím, že je čte? „Tak nějak, já je četla od šesti let. Nevlastní táta měl doma sbírku detektivek. Musela jsem si je brát tajně, protože rodiče pochopitelně nechtěli, abych četla krváky. Naučila jsem se číst už v pěti letech, takže to nebyl problém. Dodneška si pamatuju, jak mě tak v sedmi letech zaujalo, že někoho utopili v kádi s kyselinou.“ * To je dětství! „Já se postupně posunovala od těch akčnějších k těm románovějším, ale myslím, že to mou psychiku nenarušilo…“ ( směje se) * Váš tatínek byl taky spisovatel, takže to máte po něm? „On sice psal, ale nikdy jsem ho detektivky neviděla číst. Nejen detektivky, neviděla jsem ho číst vůbec nic. Tvrdil, že by kazil styl. Já sama jsem odmalička věděla, že chci psát, ale dlouho jsem nevěděla, co. V šuplíku mám pár vztahových románů, ale nikdy jsem je nikde nenabídla.“ * Takže jste nejdřív začala psát scénáře… „Do těch jsem se pustila, když už jsem měla vydanou první detektivku Kroky vraha. Z televize mě oslovili proto, že se tam někomu moje knížka líbila. Ano, to bylo nezapomenutelné. Psala jsem scénáře pro seriál Ulice. Tam jsem příšla o iluze. Těšila jsem se na tvůrčí prostředí, zajímavé lidí a všechno bylo jinak.“ * Jak jinak? „Byly tam strašné vztahy mezi lidmi. Šéfovala tomu paní, která byla arogantní a neměřila všem stejným metrem… Například byla schopná o půlnoci poslat mail, že mám do příštího rána něco přepsat, načež já celou noc psala a přeházela veškerý svůj program, abych tedy následující ráno mohla dorazit s přepsaným scénářem. Ona mě tam nechala tři hodiny sedět, věnovala se jiným lidem, načež řekla: „Už to nestihneme, přijďte s tím pozítří.“ Prostě člověk tam byl nula, úplně tam scházel respekt. Ale nápady ta paní konkrétně nekradla, ona jich měla sama spoustu, byla v tom oboru opravdu dobrá.“ * Takže jste si to s ní vyřídila v knize Zloděka příběhů? „Vlastně ano (směje se). Já jsem si tu postavu zavražděné šéfredaktorky vymyslela trochu podle ní. Ale vyřídila jsem si to i s tím celým prostředím, které tam vládlo. Tam to bohužel fungovalo tak, že si lidé lezli po zádech, kradly se nápady. Nejotravnější ale bylo věčné předělávání scénářů…“ * Kolikrát se předělávaly?



„Mockrát. Nevadilo by mi, že něco předělávám, chtěla jsem se učit, ale ta arogance, se kterou se mi to házelo na hlavu… Člověk měl pocit, že je úplně blbej. Navíc jsem tím přicházela o dost peněz. S každým předěláváním vám srazili peníze z původního honoráře, takže jsem ve finále místo 24 tisíc za epizodu brala třeba jen šest. Vlastně se to asi dělalo proto, aby se jim scenáristé vyplatili. Někteří lidé tam vydrželi tři týdny, já několik měsíců.“ * Teď ovšem je šance, že by se vaše detektivky staly seriálem v České televizi. To by bylo dobré zadostiučinění… „Námět je schválený, ale uvidíme. S novým vedením televize si možná bude všechno jinak.“ * Říkáte, že vaším vzorem je P. D. Jamesová. Máte také svého inspektora Dalglishe? „Já mám inspektora Josefa Bergmana, ale abych pravdu řekla, mám předobraz spíše Barnabyho z Vražd v Midsomeru. Starší klidný pán, který k vyřešení případu nepotřebuje žádnou akci nebo automobilovou honičku. Je znám tím, že bydlí na venkově a vše přírodní je mu blízké. V České televizi, kdyby se měl seriál natáčet, bych si tak představovala možná Ivana Trojana, kdyby byl trochu starší.“ * Vaše detektivky se odehrávají hodně na venkově a dokonce i v dostihovém prostředí. „Píšu to tak, protože mám tohle prostředí moc ráda. Odmala miluju koně a dostihy. Narodila jsem se jako koňák, ačkoliv to v rodině nikdo příliš nemiluje. Znám docela dobře prostředí, některé trenéry a jezdce, i sázky.“ * Už máte jednu detektivku z dostihového prostředí, další z televize, jaká bude ta další? „Už jsem o tom přemýšlela, a protože pracuji pro jeden ženský časopis a znám to prostředí dobře, asi toho využiju. Druhé téma je Národní park Šumava. Obě témata už mám rozpracovaná.“ * Budete zase »zabíjet« šéfredaktorku? „Asi ne (směje se). Tentokrát se nemusím s nikým vypořádávat. “ * Jak se vůbec píše detektivka? „Já mám na začátku vytipované čtyři postavy, které by mohly být vrahem, a tak do poloviny sama nevím, kdo to udělal. Postavy postupně ožívají. Nakonec si ten vrah sám o to řekne. Zjistila jsem, že tahle metoda je výborná, protože ani čtenáři nic netuší, a tak je to pro ně napínavější. Nejmíň ze všeho mě baví scény, kdy někoho zabijou, nemám totiž ráda krev. Omdlívám, když se říznu do prstu… A to jsem jednu oběť napíchla na vidle!“ * Hned za první knížku jste dostala ocenění Detektivka roku. Pomohlo to při startu? „Bylo to fajn, ale co si budeme povídat, o knížkách se dnes píše málo. Možná kdybych napsala, že zabili bývalého prezidenta…“ * Takže živit se detektivkami se u nás nedá? „Při práci nejsem schopna napsat jednu knížku za rok. Spíš tak za dva roky. Za jednu prodanou knížku mám 35 korun, prodá se jich tak tři tisíce. To opravdu není na uživení.“ Nejlepší česká autorka detektivek Míša Klevisová: MICHAELA KLEVISOVÁ (35) Je absolventkou žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 1997 pracuje jako novinářka. Vydala už tři detektivky. Kroky vraha (2007), Zlodějka příběhů (2009) a letos Dům na samotě z prostředí chovatelů koní. Foto popis| Bára Nesvadbová křtila Míšinu první knihu Foto popis| Nemá ráda krev,ale ve svých knihách už pár lidí zabila Foto autor| Foto Nedělní Blesk - Dana Kolářová a archiv Míši Klevisové _



Když je práce zábavou 15.11.2011

Fresh marketing str. 26 Marketing - komentáře_ Petr Majerik_

Týmová práce Petra Majerika Všichni, kteří máme zkušenosti z týmové práce, se pravděpodobně shodneme na skutečnosti, že je v každém týmu zhruba polovina lidí, kteří si do práce chodí takzvaně pro peníze, čtvrtina lidí dokonce skrytě nebo občas i otevřeně vystupuje proti svému zaměstnavateli a jen asi jedna čtvrtina je pro svou práci skutečně zapálená. Celková výkonnost a efektivita firem tomuto stavu bohužel odpovídá. Zásadní otázka tedy zní: Jak motivovat zaměstnance, aby se zvýšil počet těch aktivních na úkor obou dalších skupin? Nikomu se ještě nepodařilo najít stoprocentně fungující řešení, to ale neznamená, že se o to nemáme alespoň pokoušet. Pokud jste majitelem menší firmy působící například v oblasti služeb, kde nemůže dojít k narušení výroby, zkuste někdy zaměstnancům umožnit, aby si svou pracovní dobu přizpůsobili alespoň částečně podle svých potřeb. Nabídněte jim třeba možnost jednoho zkráceného pracovního dne týdně, kdy si vyřídí své záležitosti. Nebo jim za tímto účelem vyhraďte jeden celý den měsíčně. Zameškaný čas samozřejmě napracují v ostatních dnech, ale uvidíte, jak ožijí. Dalším způsobem je dát zaměstnancům možnost podílet se na výzdobě a uspořádání interiéru, případně jim umožnit věnovat se částečně aktivitám, které nejsou přímo náplní jejich práce, ale baví je. Proč by se účetní, kterou baví cestování a turistika, nemohla postarat o organizaci firemního výjezdního zasedání? A proč by o finální destinaci a programu nemohla rozhodnout anketa mezi zaměstnanci? Proč by IT manažer, jehož koníčkem je vaření, nemohl připravit pohoštění na firemní poradu? Příště ho zase může vystřídat někdo jiný a stane se z toho třeba tradice, která může být spojena i se soutěží o nejchutnější nebo nejoriginálnější snídani. Globalizace, která nás čím dál tím víc drtí a omezuje, podobně flexibilní přístupy nenabízí nebo jim dává pouze formální podobu, a tím je okamžitě zabíjí. A právě v tom pro menší a střední lokální firmy spočívá příležitost, jak se odlišit a jak zaujmout zaměstnance. Osobním přístupem ke svým lidem. Foto popis| O autorovi| Petr Majerik, Autor je generálním ředitelem společnosti Atmedia. Působí také jako vysokoškolský lektor na VŠFS a na FSV UK. _

Rozhlasové oči Martina Ježka 29.11.2011

Týdeník Rozhlas str. 07 Tvář za mikrofonem_ Alena Sojková_

Redaktor Dvojky Českého rozhlasu,jehož stálou rubriku Ježkovy oči slýcháme každé všední dopoledne v rámci pořadu Je jaká je,také moderuje odpolední diskusní pořad Čaj pro dva a pravidelně míří na stanici Leonardo,kde spolu s dalšími autory připravuje pořad Třetí dimenze. Postřehy o Balkáně pak přináší v pořadech Šestky. Martin Ježek si totiž vydobyl profesionální renomé jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu na Balkáně. Přes své mládí už má Martin Ježek zkušeností skoro na rozdávání. A nenabyl je jenom na Balkáně,ale i v Německu.„Můj první vstup do rádia se totiž odehrál ve školním roce 1996/97 v bavorském pohraničním městečku Weiden,kde jsem navštěvoval třetí ročník gymnázia. V němčině. Pocházím z Plzně a na tamějším gymnáziu jsem získal roční stipendium právě do Weidenu. Tam působí Radio Ramasuri,které pokrývá asi stotisícovou oblast tohoto regionu,ale tehdejší informování končilo na hranicích s Českou republikou!Mně to připadalo jako nevyužitá šance a zdálo se mi, že je třeba s tím něco udělat. A tak jsem v tom rádiu začal pracovat a vysílat o tom,co se děje v Česku. Dokonce jsem tam tehdy vedl svůj první diskusní pořad o vzájemných vztazích Čechů a Němců u příležitosti Česko-bavorských kulturních dnů,“vzpomíná Martin Ježek. Po návratu na plzeňské gymnázium navázal kontakt s Českým rozhlasem Plzeň,kde pod dohledem Ondřeje Vaculíka a Aleny Zemančíkové připravoval s tehdejší kolegyní Katrin Maternou česko-německý



magazín Přesahy,který se ostatně vysílá dodnes. Po maturitě,v roce 1999 zamířil na Rozhlasovou akademii německých novinářů do Kulmbachu poblíž Norimberka,kde se učil moderovat adult contemporary formát,jaký dnes slyšíme například na Impulsu. ZPRAVODAJEM NA BALKÁNĚ V Bělehradě působil od roku 2005 do března 2008,a jak říká,zažil tam většinu přelomových událostí:v roce 2006 natáčel reportáže během referenda o samostatnosti Černé Hory,v roce 2008 reportoval o vyhlášení nezávislosti Kosova. Jaká byla cesta studenta žurnalistiky na post zahraničního zpravodaje? „Během spolupráce s německou redakcí ČRo 7 jsem se dostal do kontaktu se zahraniční redakcí Radiožurnálu. Kroutil jsem klasické noční šichty, překládal agenturní zprávy,přebíral příspěvky od zpravodajů. Tehdy jsem souběžně studoval žurnalistiku na fakultě sociálních věd. Ale ještě v době studia jsem se přihlásil na filozofickou fakultu, obor srbský jazyk a srbská literatura,,protože jsem neměl zájem pokračovat v magisterském studiu na žurnalistice a chtěl jsem si rozšířit své dosavadní jazykové znalosti. Nato mi Český rozhlas nabídl,abych se stal stálým zpravodajem v Bělehradě. Osobně si myslím,že zahraniční zpravodaj by měl získat takovou důvěru ve zralejším věku,protože já jsem se mnoho věcí musel učit za pochodu,na druhé straně jsem ovšem dobře ovládal jazyk a znal jsem reálie - od historie,,kultury po církevní záležitosti. A bylo mi příjemné,když se mě Srbové ptali:,A ty jsi náš,nebo ne?´To byla velká pochvala za mou znalost jazyka. Nebyli si jisti, jestli jsem cizinec,nebo rodilý mluvčí.“ Patrně nejobtížnější na práci zahraničního zpravodaje v neklidných oblastech je zachovat nestrannost. Jak Martin Ježek vzpomíná,občas se při dodržování této zásady pěkně zapotil: „Uměl jsem jazyk jen jedné strany,a abych získal informace i z druhé strany,musel jsem se spoléhat na tlumočníky a překladatele kosovských nebo albánských novin. A když jsem čerpal ze srbských médií,bylo třeba to ověřovat i z jiných zdrojů. Vůbec nepřicházelo v úvahu,aby ta zpráva byla něčím zatížená. Nemá to smysl a není to profesionální,“vysvětluje. Vedle zpravodajství má Martin rád i takzvané subjektivní novinářské žánry. Díky nim se posluchači dozvídali,jak vypadá Balkán Ježkovýma očima:„Například reportáži můžete vtisknout svůj pohled na celý ten jejich blázinec.. Bavilo mě natáčet o jugoslávských ovčáckých psech - šarplanincích,hlídačích,kteří nechají zloděje vejít dovnitř,ale za žádnou cenu ho nepustí ven. Natáčení téhle reportáže mi otevřelo pohled na to, jak vypadalo tradiční srbské nebo kosovské hospodářství:hrdý muž,,který má vedle sebe ostrého psa,jenž mu je oddán na život a na smrt a hlídá celý majetek.. S chovateli jsme si dokázali povídat o ovčácích a jejich výcviku celé hodiny. Takový kosovský Albánec by za čistokrevné štěně šarplanince dal klidně i tři tisíce eur. A jedno, jestli by to štěně pocházelo z Kosova,ze Srbska nebo Makedonie.“ NĚKDY JDE O ŽIVOT Nejkrušnější chvíle zažil Martin při vyhlášení samostatnosti Kosova. Jednak se vynořovaly protichůdné informace,nevědělo se,kdy bude samostatnost vyhlášena,všechno bylo vágní,neurčité, člověk se pohyboval na velmi tenkém ledě. Druhá těžkost nastala tehdy,kdy se okamžitě po vyhlášení Kosova vracel do Bělehradu,kde se už zapalovalo americké velvyslanectví,on o tom reportoval a stačilo,aby řekl tři slova - ambasáda nacionalisté - extremisté,,a v tom okamžiku se stal středem pozornosti několika ranařů... Vyvázl z toho jen s několika kopanci,ale pár kolegů tehdy skončilo s těžkými zraněními v nemocnici. Martin je muž cizích jazyků. Dobře ovládá tři a na dalších dvou pracuje. Baví ho,když má u mikrofonu hosty z ciziny a jejich odpovědi sám překládá. Klidně v přímém přenosu. Foto autor| Foto Khalil Baalbaki _

Editorial 25.11.2011

Romano voďi

str. 03 _

Obsah, editorial_

Milí čtenáři, Letos jsme se poprvé v Romano voďi rozhodli výročí tzv. Listopadové nebo také Sametové, chceteli, nepřipomínat víc než na zadní straně komiksu a tímto úvodníkem. Mám totiž pocit, že už není moc co říci. Každý rok se ptáme aktérů pražských i mimopražských, kde Listopad a následné dny strávili, jak je prožívali, jak se do těchto změn pak zapojovali i ti ostatní.



Vzpomínáme na to, kde jsme coby studenti cinkali klíči my a jak jsme tu tehdejší dobu prožívali. Navíc u řady lidí převážila skepse nad událostmi posledních let, vývojem, jež si mnozí představovali lépe. Za sebe mohu říci, že jsem za změnu režimu ráda. Zastihla mě ve správné době. V čase, kdy jsem se rozhodovala, na kterou vysokou školu. V čase, kdy udělat přijímací zkoušky a zejména být přijat na Fakultu žurnalistiky (dnes Fakultu sociálních věd) bylo spíš výsadou výborných znalostí a možná ještě tak štěstí než dobrého kádrového profi lu rodičů. No a hlavně s rozvojem a proměnou médií jsme my „mlaďoši“ dostali okamžitou šanci práce, uplatnění a mohli jsme nabývat zkušeností, na které se jinak léta čekalo. Takže Listopade 89, minimálně za sebe rozhodně děkuji! Pokud jde o toto číslo časopisu, tak jsme si prostě řekli: „Měsíc jako každý jiný, dáme přednost jiným tématům.“ Doufám, že vám to nebude vadit a že si v čísle najdete materiály hodné vašeho zájmu a zřetele. Já myslím, že by to mohlo být povídání Markéty Skočovské s legendární kapelou Gipsy Kings při jejím koncertu v Brně. Ne všichni ji musí zbožňovat, pravda ale je, že v Brně její členové a věhlas dokázali zaplnit a roztančit halu Rondo. Co soudí o své muzice, svých albech a své hudební pouti? Právě na to se Markéta ptala. Na rozhovorech jsme si vůbec dali v tomto čísle záležet. Společně s kolegyní Ivou Hlaváčkovou jsme pro vás vyzpovídaly zakladatelkou nadačního fondu Verda Kateřinu Dubskou, která vysvětluje, podle jakých kritérií udělují stipendia romským studentům, a popisuje, v čem činnost fondu spočívá. Se stipendii a únikem osobních údajů romských studentů z MŠMT souvisí názory dotazovaných na další dvoustraně. Zejména mladším čtenářům by mohl padnout do očí i chuti rozhovor Tomáše Bystrého s Denisou Kotorovou, která hrála ve filmech Indián a sestřička, El Paso a v seriálu Zdivočelá země. Chci upozornit také na komentář Michaely Marksové Tominové, jež píše o jednodenním semináři „Boj se sociálním vyloučením - příklady dobré praxe,“ který se konal v Senátu pod záštitou místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové a za účasti předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Nabízíme také esej kněze Marka Janáse, který připravoval na křest a křtil devět romských dětí v Přerově. A to je poměrně nezvyklé, jak jistě uznáte sami. A ještě určitě vyberu text Markéty Hrbkové o tom, jak média informují i o naprosto banální trestné činnosti, pokud se jí účastní Romové, a tyto informace navíc velmi často posouvají a dezinterpretují. No, tak asi takto, sice nevýročně, ale i tak snad alespoň trochu revolučně... příjemné čtení! Foto popis| _

Italský premiér Mario Monti dnes představil složení nové technokratické vlády 16.11.2011

ČRo 1 - Radiožurnál str. 03 _

21:05 Stalo se dnes_

Jan RICHTER, moderátor -------------------Italský premiér Mario Monti dnes představil složení nové technokratické vlády. Kabinet má 16 členů, premiér Monti povede resort hospodářství. V čele ministerstva rozvoje, infrastruktury a dopravy stane Corrado Passera, který dosud řídil velkou bankovní skupinu Intesa Sanpaolo. V pátek by měl italský parlament vyjádřit nové vládě důvěru. Ve spojení jsme teď s Ladou Šušnikovou z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Lada ŠUŠNIKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Jan RICHTER, moderátor -------------------Paní Šušniková, o nové vládě se mluví jako o technokratickém kabinetu, znamená to, že není vůbec spojen s italskými politickými elitami? Lada ŠUŠNIKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych tu svoji odpověď rozdělila na dva okruhy, za prvé z hlediska složení vlády jde opravdu o nestranický úřednický technický kabinet. Zcela překvapivě se zde nevyskytují žádní ostřílení politici. Já se přiznám, že když



jsem ten seznam ministrů dneska četla, tak mi to naprosto vyrazilo dech. On totiž Monti až dodnes odmítl na téma složení vlády vůbec hovořit, ale i v seriózních médiích se objevovaly zaručené informace, že členy kabinetu budou právě zkušení politici, také zkušení politici zejména z Berlusconiho tábora. Například velmi často byl zmiňován ministr zahraničí Franco Frattini nebo jako pravděpodobný vicepremiér byl uváděn blízký spojenec Berlusconiho /nesrozumitelné/, který je i šéfem Berlusconiho kanceláře. K tomu tedy překvapivě nedošlo a ve vládě by měli skutečně zasedat odborníci a to nejenom z ekonomické oblasti a bankovnictví, ale několik z nich i z univerzitního prostředí. A za druhé, jestliže ten kabinet není a nebude spojen s politickými elitami, určitě je spoje a i v budoucnu bude muset být, protože každá vláda i úřednická musí mít v Itálii podporu v obou parlamentních komorách, a to je možné zajistit pouze s podporou a spojením s politickými stranami a v tomhle případě tedy hlavně těch dvou nejsilnějších politických stran pravicové strany Lid svobody a levicové demokratické strany. Jan RICHTER, moderátor -------------------O důvěře vládě má v pátek hlasovat italský parlament. Je možné, že by vládu nepodpořil? Lada ŠUŠNIKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Jestli důvěru nebo ne, tak to právě záleží na podpoře těhle těch dvou velkých stran, ale v tuto chvíli to vypadá, že by měli hlasovat pro Montiho, protože dneska vyjádřili podporu potom složení slibu Montiho. Takže situace se samozřejmě může během krátké doby radikálně změnit, ale v tuto chvíli to vypadá, že spíše ano. Jan RICHTER, moderátor -------------------Řadu úsporných opatření už právě parlament přijal minulý týden, co bude tedy hlavním úkolem nové vlády? Lada ŠUŠNIKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak samozřejmě Montiho kabinet teď má dva primární cíle - za prvé uměřitelně musí urychleně zarazit ten růst zadlužení státu a pokusit se připravit vyrovnaný rozpočet, respektive nastolit podmínky pro vyvedení země z dluhové krize v budoucnosti, sanovat ty propadající se veřejné finance a pokusit se nastartovat ekonomický růst. A za druhé směrem naven, to je uklidnění zahraničních trhů, obnovení důvěry investorů a zároveň i evropských společenství, což by právě Monti mohl velmi pozitivně zvládnout. Jan RICHTER, moderátor -------------------Dodává Lada Šušniková z Fakulty sociálních věc Univerzity Karlovy. Děkujeme a na slyšenou. Lada ŠUŠNIKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuji. Na shledanou. _

Italský premiér Mario Monti sestavuje vládu 15.11.2011

ČRo Rádio Česko

str. 01 10:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

moderátor -------------------Designovaný italský premiér Mario Monti si první den hledání svých ministrů pochvaloval. Rozhovory prý proběhly v konstruktivním duchu. Mario MONTI, designovaný italský premiér -------------------Našim cílem je najít řešení současné finanční situace a znovu se vydat na cestu k ekonomickému růstu. Je čas připravit našim dětem důstojnou budoucnost. moderátor Plné znění zpráv


-------------------Nová administrativa by podle Montiho mohla dovézt Itálii k příštím volbám v roce 2013. A dodal, že parlament může jeho kabinetu kdykoli vyslovit nedůvěru. Profesor ekonomie Monti zatím zažívá nejenom s Itálií, ale i s většinou kontinentů, takříkajíc, líbánky. Hodně si od něj slibují evropští lídři, trhy a italská veřejnost. Tady je názor jednoho z Italů, oslovených BBC. "Podle mého názoru je tento lídr lepší než všichni, které jsme měli předtím," prohlásil tento muž. Koneckonců hlavní politické síly v Itálii, včetně předchůdce Montiho Silvia Berlusconiho, se za nového premiéra postavili. Monti si nedal pro nominaci ministrů žádný deadline, chce oslovit kromě stran i odbory a průmyslníky, aby si zajistil podporu celé společnosti pro hořké pilulky, které chce nepochybně svým spoluobčanům naordinovat. Času ovšem není nazbyt, čeká se tedy, že o důvěře vládě by se mohlo hlasovat v pátek. My jsme teď ve spojení s Ladou Šušlíkovou, politoložkou z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Vítejte, dobrý den. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. moderátor -------------------Co bude podle vás nejdůležitější pro úspěch Montiho mise, když si jako úspěch definujeme minimalisticky nějaké krátkodobé uklidnění trhů a stabilizaci ekonomiky? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, právě tak. Ten Montiho kabinet, kterému se tedy trefně přezdívá kabinet záchrany, má dva primární cíle. Za prvé uvnitř Itálie vlastně zarazit to rostoucí zadlužení státu a pokusit se připravit půdu pro vyrovnaný rozpočet, který by měl přijít zhruba za 2 až 3 roky. To znamená, teď vyvést zemi z té nebo pokusit se vyvést zemi z té dluhové krize, připravit pro to podmínky. Potom sanovat propadající se veřejné finance a pokusit se nastartovat ekonomický růst. A za druhé je to právě navenek ze zahraničí, to znamená uklidnit zahraniční trhy a obnovit důvěru investorů. moderátor -------------------Má proto všechno oporu u stávajících stran v parlamentu? Jaká je vlastně vnitřní situace v těch hlavních politických partajích? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tam je to docela složité, protože všechny ty politické strany, ty hlavní, které podpořily kromě Ligy severu vznik Montiho kabinetu, ale oni jsou vnitřně rozštěpené a vlastně i část té Berlusconiho strany Lid svobody, tak část nejenom odmítla vlastně podporu Berlusconimu při nedávném hlasování, ale část vlastně je, uvažuje o nějaké nepodpoře nebo není si stále jistá, jestli bude, bude tu Montiho vládu podporovat. moderátor -------------------Pro jeho podporu se vyslovily oficiálně také středové, středolevicové strany. Ale jak se jim bude líbit, až zavede velmi nepopulární opatření, která by pravděpodobně dopadla nejvýrazněji zrovna na jejich voliče? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, to se jim samozřejmě líbit nebude, to se nebude líbit voličům, nebude se to pravděpodobně líbit ani těm politickým stranám. Ale v Itálii je ta levice celkem konstruktivní a ona si je vědoma té krizové situace a že se musí ty reformy přijmout. A vlastně v tomhle případě by mohla pomoc, že jde technický nepolitický parlament, který na sebe vlastně veme tu vinu za, nebo přijetí těch nepopulárních opatření a pak voliči nemusí sankcionovat politiky, ale vlastně bude to svaleno na tuto vládu. Takže já doufám, že i levice by mohla zapracovat konstruktivně a mohla by je podpořit /souzvuk hlasů/. moderátor -------------------Můžou být v tomhle směru, můžou být v tomhle směru inspirativní zkušenosti úřednických vlád Lamberta Diniho nebo Giulia Amata z 90. let?



Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě, určitě by se dala vysledovat například určitá paralela s tou Amatovou první vládou a co je velmi zajímavé, oni jsou totiž patrné určité styčné body se začátkem 90. let a současností. Například ty ekonomické problémy drobného rázu, ten tlak evropských společností na vyrovnaný rozpočet, taková ekonomická stagnace, taková i mentální stránka, to znamená totální ztráta důvěry ve vládnoucí elity i republiky a nastolení té druhé, tak uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. moderátor -------------------Ale dopadlo to dobře, byl to úspěšný příběh aspoň v závěru. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Myslíte nastolení druhé republiky? moderátor -------------------Ano, a nastolení tedy těch úřednických vlád. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě, určitě to situaci pomohlo. moderátor -------------------A jak dlouho může být u kormidla, takříkajíc, Montiho vláda? On sám ji chce vést až do řádných voleb v roce 2013. Tipla byste si, že to skutečně celou dobu vydrží, že ho mezitím nebude chtít, až se situace stabilizuje, nahradit nějaký politik? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------On přímo prohlásil, že by nevzal žádný časový mandát, že pokud má vykonat reformy, tak na to potřebuje čas a prostor. A to je samozřejmě pravda. Padnout může kdykoli, protože parlament kdykoli může vyslovit nedůvěru, protože Monti bude muset vyjednávat pro každý návrh ad hoc podporu a nemá tu většinovou podporu levice ani pravice zajištěnou dopředu. moderátor -------------------Takže. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Která ho může teď podpořit, podpořit při důvěře, ale potom může odmítnout ty návrhy. Každopádně, jestli to může jenom dokončit, já si myslím, že ty předčasné volby by nebyly výhodné po ty hlavní politické strany, protože nejenom, že by to oddálilo reformy, ale ta podpora pro strany je teď tak vratká a výsledky voleb tak nepředvídatelné, že by to přeci znamenalo risk. A za třetí, strany by se právě tak zbavily té výhody, že na Montiho vládu svalí to břemeno za přijetí těch nepopulárních kroků, takže by museli politickou zodpovědnost nést samy. moderátor -------------------Vysvětluje Lada Šušlíková, politoložka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky za rozhovor, na shledanou. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuju, na shledanou. _



Nový italský premiér Monti začal sestavovat vládu 14.11.2011

ČRo 1 - Radiožurnál _

str. 03

12:10 Ozvěny dne_

Jan BUMBA, moderátor -------------------Nově jmenovaný italský premiér Mario Monti začal sestavovat svou vládu. Zjevně nechce dávat dopředu žádné velké sliby. Neřekl, dokdy by měl mít kabinet kompletní. Montiho a jeho kolegy v každém případě čekají těžké úkoly. Do premiérského křesla usedá bývalý eurokomisař po vynucené rezignaci Silvia Berlusconiho, který odešel poté, co se o Itálii začalo mluvit jako o další oběti dluhové krize v eurozóně, o dalším adeptovi na přijetí zahraniční finanční pomoci, tedy dalším v řadě, ve které už stojí Irsko, Portugalsko a především Řecko. Na lince je teď odbornice na Itálii Lada Šušlíková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, odbornice na Itálii, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Krásné poledne. Jan BUMBA, moderátor -------------------Bude to mít Mario Monti těžké se sestavováním vlády? S trochou nadsázky tedy, najde se vůbec dost lidí jít, ochotných jít za současné situace s kůží na trh? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, odbornice na Itálii, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Jestli to bude mít jeho vláda těžké nebo on sám, jestli to bude mít těžké, to bude primárně záležet na těch hlavních politických stranách, protože i vláda odborníků musí získat většinovou podporu. Teď je velmi pravděpodobné, že ho podpoří většina Berlusconiho tábora, protože vlastně sám Monti je Berlusconiho nominant. I když někteří z Berlusconiho politické strany váhají nebo deklarovali nějaké negativní postoje, tak většina by měla. Naopak podporu asi odmítne vládní strana Liga severu. Pokud jde o opozici, tam má Monti velikou výhodu, že on není ideologicky vyhraněný. On je ekonomický liberál, je to odborník, technokrat působící v evropských institucích, ale není zatížený spojením s jednou politickou stranou. Takže by měl být přijatelný i pro tu levici a navíc levice si je v tuto chvíli vědoma určité krizovosti situace a bude se snažit chovat konstruktivně. Jan BUMBA, moderátor -------------------Co bude muset Monti dělat jinak než Berlusconi, aby získal důvěru trhů? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, odbornice na Itálii, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě musí zavést do života už schválené změny. Ty, co už byly schváleny dosavadní Berlusconiho vládou, ale zároveň dohodnout a prosadit nové významné reformy, teď v první řadě hlavně v oblasti podpory hospodářského růstu a dalších nástrojů ke snížení nebo aspoň stabilizace toho hrozivého zadlužení. Jan BUMBA, moderátor -------------------Jak jste připomněla, oběma komorami prošel ten balík úsporných opatření, ale úsporná opatření nejsou populární nikde na světě. Jaký dopad by měla mít na život Italů? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, odbornice na Itálii, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak dopad na život Italů už má samozřejmě ta samotná probíhající krize ještě před těmi úspornými opatřeními, které musí přijít. Ten dopad je samozřejmě negativní, to se taky odráží v těch různých protestech a demonstracích a ztráty podpory pro tu samotnou Berlusconiho vládu. Ale tady pořád nesmíme zapomínat, že Itálie patří mezi nejsilnější ekonomiky eurozóny a životní úroveň je velmi vysoká, tedy hlavně na severu Itálie. Navíc její primární rozpočet je aktivní, to znamená, že každoroční příjmy státu jsou ještě pořád vyšší než výdaje.



Takže přijetí nebo v případě, že se rychle prosadí ty potřebné reformy, tak Itálie má stále ještě šanci tu krizi zvládnout i bez nějakých katastrofických dopadů na společnost nebo nějaké hluboké pauperizace obyvatelstva. Jan BUMBA, moderátor -------------------Lada Šušlíková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme za rozhovor. Na shledanou. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, odbornice na Itálii, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuju. Na shledanou. _

Jednání o přechodném kabinetu v Řecku 10.11.2011

ČRo Rádio Česko


moderátor -------------------Zprávy dozněly 11 minut po deváté hodině. A jak z těch zpráv víte, řecká vláda podala demisi. Zároveň se ale komplikují jednání o vzniku přechodného kabinetu, který má zajistit, aby do země dál putovala nezbytná zahraniční finanční pomoc. Proces zadrhl na výběru kandidáta na nového předsedu vlády, když stávající premiér Jorgos Papandreu navrhl na tento post šéfa parlamentu Filipose Petsalnikose, opustil jednání předseda krajně pravicové strany Lidová ortodoxní výzva Jorgos Karatzaferis. Vedle převahy socialistů by měli získat několik křesel konzervativci a právě krajní pravice. Další kolo jednání lídrů politických stran u prezidenta začalo podle agenturních zpráv před několika minutami. Ale já jsem se ještě před tím zeptal Kateřiny Králové, odbornice na Řecko z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, proč nakonec Papandreu po celém seznamu kandidátů přišel s dosavadním předsedou parlamentu Filiposem Petsalnikosem? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Zatímco Papadimos si kladl vysoké požadavky a podmínky, za kterých je ochoten stát se premiérem, Petsalnikos se zdá být i díky své vazbě, dlouholeté vazbě na /nesrozumitelné/ zakládajících členů a velmi loajální právě vůči této straně. moderátor -------------------No a to je ten důvod, proč nevyhovuje krajní pravici, ale nakonec i dokonce některým spolustraníkům Papandrea z PASOKU? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Řekla bych, že právě toto je tím důvodem proč tedy straně LAOS zcela nevyhovuje. I když to může být zase vysoká hra těchto stran, která se snaží protlačit a prosadit ještě jiného kandidáta. Uvidíme, co nám všechno dnešek přinese. moderátor -------------------No ale, je důležitá podpora krajní pravice a několika spolustraníků z PASOKU? Stojí na tom podpora nové vlády nebo bude i přes jejich výhrady kabinet s tímhle ministerským předsedou pravděpodobně schválen? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Strana PASOK měla i dříve výhrady k postupu svého lídra Papandrea a vždy vlastně tyto problémy vnitřní nějakým způsobem překonala. Myslím si, že se dá počítat, že by mohl Petsalnikos dostat dostatek hlasů a dostatek bodů, aby se stal premiérem, pokud se skutečně jedná o toho kandidáta, kterého nám chce velká koalice v Řecku představit a strana LAOS je velmi dubiózní stranou, která stojí opravdu velmi vpravo v tom stranickém centru a je otázka, jestli vůbec má být tím hráčem v té nové vládě, nebo jestli je to jenom takový krok, který nám představuje trošičku širší koalici, ale úplně se s ní nepočítá, to myslím, že také uvidíme. Plné znění zpráv


moderátor -------------------Něco jako, něco jako vládu Národní jednoty? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Už se v současné době ani nehovoří o vládě Národní jednoty, protože spousta stran, hlavně těch levicových se odmítla spolupracovat s těmi dvěma velkými stranami a hovoří se v současné době spíše o vládě Národní spásy, uvidíme,nakolik to bude národní spása a nakolik to bude národní nutnost, řekla bych. moderátor -------------------No a, ať už tedy bude premiérem kdokoliv, jak silný mandát může mít v té přechodné době? Do nějakých revolučních reforem se asi pouštět nebude, co myslíte? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------To je určitě správná otázka a právě Papadimus se obával velmi slabého mandátu a snažil se svou pozici posílit. Pokud bude premiérem Petsalnikos, pak by to asi potvrzovalo, že ten mandát bude spíše slabý. moderátor -------------------Vzhledem k ekonomické situaci je klíčovým postem ministr financí. Dá se očekávat, že v té funkci zůstane nadále Evangelos Venizelos, bude to jméno průchodné i třeba přes zmíněné konzervativce? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Řekla bych, že z Evangelem Venizelem se počítá už dlouhou dobu a tam se na rozdíl od postu premiéra nic neměnilo. Myslím si, že jsou dobré šance, že Venizelos skutečně bude ministrem financí ... moderátor -------------------No a jak ... Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Alespoň z počátku. moderátor -------------------A jaký signál Řecko tím dosavadním jednáním kolem nové vlády vlastně vysílá do světa? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Obávám se, že to, jak se situace ohledně premiéra vyvíjí, se děje právě pod tlakem zvenčí. Je ale jisté, že zahraniční veřejné mínění to bude reflektovat jako další řecké váhání, ne-li neschopnost a to je velmi smutný okamžik. moderátor -------------------No a myslíte si, že by se ty strany domluvily snáz, kdyby ten tlak neexistoval? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Myslím si, a musím říct, že jsem sama sázela na to, že premiér bude skutečně apolitický tak, jak to zpočátku z Papadimosem vypadalo. V současné době se jedná o politickém premiérovi s velmi úzkou vazbou na Německo a to rozhodně o něčem vypovídá a myslím si, že ten tlak byl skutečně velký. moderátor



-------------------Řekla mi Kateřina Králová, odbornice na Řecko z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. _

Hromadnou demisí dnes končí řecká vláda 8.11.2011

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 02


_ David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Hromadnou demisí dnes končí své dvouleté působení řecká vláda složená z většinových socialistů. Nahradí ji přechodný koaliční kabinet, do kterého se zapojí opoziční konzervativci. Novým premiérem se pravděpodobně už stane několik dní avizovaný bývalý viceprezident Evropské centrální banky Lucas Papadimos. Cílem nového kabinetu bude dovést dosavadní razantní úsporná opatření v zemi do jejich konce a zajistit si tak nezbytnou zahraniční finanční pomoc, která má Řecko zachránit před totálním hospodářským kolapsem. Kateřina Králová, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy je mým dalším hostem. Dobrý večer. Kateřina KRÁLOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Jak si v tuto chvíli stojí akcie Papadimose? Kateřina KRÁLOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Skutečně to vypadá tak, že Lucas Papadimos by se měl stát příštím premiérem Řecka a samozřejmě ty spekulace svým způsobem přetrvávají. Bylo až úsměvné, že dnes agentura Reuters vyhlásila Papadimose premiérem z uváděných jistých zdrojů, které vyšly ze strany Pasok, i když se tak ještě nestalo. Někdo Řecko reaguje příliš rychle a někdy zase o něco pomaleji, než bychom očekávali, takže stoprocentně to ještě potvrzené není, ale přestože se spekulovalo o dalších dvou kandidátech relativně silných, které navrhovala opoziční strana Nové demokracie /Nea demokratia/, vypadá to, že Papadimos by se měl skutečně stát řeckým premiérem. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Největší boje se svádějí nikoliv ale o úřad premiéra, jak se zdá, ale o složení vedení ministerstva financí, které v příštích měsících bude skutečně pod hledáčkem eurozóny a Mezinárodního měnového fondu. Jak vypadá situace tam? Kateřina KRÁLOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Objevily se totiž zprávy, že Lucas Papadimos si kladl jisté podmínky a žádal pravomoci, které mu, jak současná vládní strana Pasok, tak opoziční strana, pokud ji ještě takto můžeme nazývat Nea demokratia, nechtěly úplně poskytnout. Bylo to především to, aby měl volnou roku ve výběru ministrů a případnou možnost odvolávat současné politiky, kteří zůstanou v některých funkcích. To by se mohlo týkat především ministra financí Venizela, který byl ministrem financí jak v současné vládě a měl by být ministrem financí v té jisté vládě nové, stejně jako by měl zůstat místopředsedou celé řecké vlády. Potom se náhle spekuluje o dalších zaměstnancích právě ministerstva financí, kde se dá předpokládat, že by Lucas Papadimos chtěl vše zařídit podle svého nejlepšího svědomí a vědomí a svých zkušeností a jako vicepremiér Evropské centrální banky a bývalý guvernér řecké národní banky, který má rozhodně v oblasti hospodářství zkušeností více než kdo jiný v Řecku. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Ještě poslední otázka, prosím o stručnou odpověď. Lze odhadnout, jak se postaví k chystaným volbám tedy v únoru příštího roku tedy pravděpodobně sami Řekové? Kateřina KRÁLOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


-------------------Já bych nechala tuto otázku dokonce otevřenou. Dnes se v novinách, v řeckých novinách spekulovalo, i když to byla kuriózní situace, že by mohlo dojít k předčasným volbám dokonce za 3 týdny a mnohem častěji se objevují spekulace, že nové volby budou daleko později, než v polovině února. Sám Papadimos říká, že chce napřed dotáhnout věci ke zdárnému konci a potom teprve by měly být vyhlášeny nové volby. Nechme se tedy překvapit, co nová vláda připraví a jak to bude v Řecku vypadat dál. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Děkuji Kateřině Králové z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Hezký večer i vám. Na slyšenou. Kateřina KRÁLOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Také děkuji. Hezký večer. _

Řecko čeká na nového premiéra 8.11.2011

ČRo Rádio Česko

str. 01

08:16 Událost dne_

_ moderátor -------------------Řečtí političtí lídři zatím nebyli schopní sdělit veřejnosti jméno nového premiéra, přestože ze všech stran sílí tlak na to, aby jednali rychle a zabránili chaosu ohrožujícímu celý projekt eura. Technokratický premiér měl zajistit plnění podmínek pro přijetí záchranného balíku Evropské unie a dovést zemi k předčasným volbám. Jenže podle zpráv, které unikly do médií, si potenciální favorit na tento post Lucas Papademos klade údajně nepřijatelné podmínky. Například prý odmítá ministry, kteří byli pod diktátem obou velkých stran, široké pravomoci chce k tomu a delší funkční období. Objevují se proto i další návrhy na obsazení premiérského křesla. Mezi jinými i evropský ombudsman Nikiforos Diamandouros. Řečí občané, zdá se, propadají stále hlubšímu pesimismu. Poslechněte si, co BBC řekla Athéňanka Stella Papademosová. Stella PAPADEMOSOVÁ, Athéňanka -------------------Řekové milují svou vlast, ale nemůžeme pro nic udělat, protože tahle země už Řekům nepatří. Patří systému, Evropě. Je prodaná. Prodali mi vlast. A nejen majetek, ale i lidi za pakatel, za velice nízkou cenu. moderátor -------------------Papademosová dodala, že její rodina uvažuje o emigraci a není prý sama. Stella PAPADEMOSOVÁ, Athéňanka -------------------Lidé teď pomýšlejí na odchod, a nejen kvůli penězům, ale hlavně kvůli nejistotě. Nevíte, co bude zítra, nemáte chvilku klidu. moderátor -------------------Řekla BBC Athéňanka Papademosová. Po telefonu teď zdravím Kateřinu Královou, odbornici na Řecko z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Na čem podle vašich informací zatím ty rozhovory o novém premiérovy ztroskotávají? Tak vypadá, že ztroskotává i naše spojení. Paní Králová, my vás slyšíme velmi špatně. Zkuste, prosím, jenom třeba popojít s mobilním telefonem. Ne, tak to zatím vypadá, že to spojení je skutečně velmi špatné. Takže půjdeme dál. _

Potíže Itálie Plné znění zpráv


8.11.2011

ČRo Rádio Česko


moderátorka -------------------Kromě Řecka má teď eurozóna potíže s Itálií. Třetí největší evropská ekonomika má státní dluh ve výši 1,9 v bilionech, v přepočtu to je skoro 47 bilionů korun. A dnes má italský parlament hlasovat o rozpočtu. Pokud se ukáže, že vláda Silvia Berlusconiho ztratila důvěru vlastních poslanců, mohl by Berlusconi skončit. Výnos z italských státních dluhopisů s desetiletou splatností je na rekordních 6,67 %. Analytička Louise Cooperová z investiční společnost BGC Capital to okomentovala slovy. Louise COOPEROVÁ, analytička z BGC Capital -------------------Zapomeňte na Řecko. Teď jde o Itálii. moderátorka -------------------Řekla Cooperová. Výnos přes 6,6 označila za příliš vysoký. Jakmile některé země eurozóny, dodala, tato analytička, dosáhly 7 %, musely požádat o finanční pomoc. Na lince mám politoložku Ladu Šušlíkovou z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Krásný den. moderátorka -------------------Pokud má Itálie státní dluh ve výši 120 % HDP, po Řecku druhý nejvyšší v Evropě, čím je dáno tak velké zadlužení? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak ono ten problém vysokého zadlužení je dlouhodobý a stejně tak těch příčin je mnohem víc a dlouho se neřešily. Ono se hodně plýtvalo a nedocházelo k přijetí těch potřebných reforem po dlouhá léta nejenom za Berlusconiho vlády. Itálie obecně ztrácí konkurenceschopnost, byla by potřeba privatizovat nebo reformovat velkou řadu sektorů, například komunální služby, liberalizovat pracovní trh, protože si Itálie potýká s nezaměstnaností, která v tuto chvíli není tak tragicky vysoká, jako například ve Španělsku, ovšem je tam skrytá nezaměstnanost. Dále liberalizovat některé profesní kasty, naplnit důchodovou reformu. Prostě těch, těch oblastí je mnoho. Ono určitý negativní vliv mělo i přijetí společné měny, protože vlastně teď už nejde jako dříve řešit ty aktuální problémy devalvací liry. A já bych tady jenom řekla, že Itálie ale má určitě horší postavení než Řecko, protože na rozdíl od Řecka má poměrně silnou ekonomiku, je tam velmi stabilní bankovní systém, vlastně i zadluženost je hlavně u těch domácích bank. Stabilní je i realitní trh. A hlavně Itálie má aktivní primární rozpočet, to znamená, že každoroční příjmy státu jsou vyšší než každoroční výdaje. Navíc má ohromný státní majetek a zlaté rezervy, takže v případě nutnosti by šlo vlastně tyto nemovitosti nebo zlato velmi rychle prodat. moderátorka -------------------Mluvila jste na začátku o plýtvání, ztrátě konkurenceschopnosti, chybějící privatizaci. Mají pravdu ti, kdo říkají, že příčinou těch problémů, které teď Itálie má, tedy i dluhů, je hlavně premiér Silvio Berlusconi? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak samozřejmě on má velký podíl na těch problémech, ale určitě není jedinou osobou, protože ta situace se opravdu neřešila. A po dlouhá, po dlouhé roky, dokonce snad desetiletí. To, že je za to obviněná, obviňován Silvio Berlusconi, já to vidím jako mix tří faktorů. On Berlusconi i sám o sobě bezesporu velice kontroverzní osobnost. On měl vždycky velký počet zarytých obdivovatelů, ale i zarytých odpůrců. On vlastně jako jeden z nejbohatších Italů se v politice prezentoval jako úspěšný podnikatel, který dokáže s italskou národní ekonomikou udělat stejný zázrak jako se svými firmami. Jenomže ty sliby nedokázal naplnit, takže žádný zázrak se nekonal. A naopak s tou pokračující ekonomickou krizí se začal rozkládat ten tábor příznivců a vlastně Berlusconi ztělesňuje tento neúspěch, to nesplnění těch slibů. A navíc je obviňován za to, že víc než vládě a



vládnutí, se věnoval svým aférám a soudním kauzám, což je bezesporu pravda. A za třetí, vlastně problém teď v posledních letech je, že Berlusconi není evidentně schopen přinést a prosadit účinné razantní reformy, protože od toho loňského roku, kdy odešla skupina kolem Gianfranco Fini, pardon, rapidně slábne Berlusconiho postavení nejenom v rámci parlamentu, ale i vládní koalice, a dokonce vlastní strana. Vlastně vlastní poslanci mu teď vypovídají poslušnost. moderátorka -------------------Kdyby, kdyby Berlusconi nezískal potřebnou většinu poslanců, co připadá v úvahu, úřednická vláda, vláda národní jednoty? Už prosím stručně. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Takže jsou možné varianty. Pokud by se ukázalo, že premiér nemá většinu, buď by musel podat demisi nebo požádá o důvěru, případně by byl asi pravděpodobně vyzván prezidentem. Co by následovalo? Ve hře jsou asi 3 varianty. To je to vypsání předčasných voleb na začátek příštího roku, nejdéle jaro 2012, přičemž Berlusconi by mohl do té doby setrvat v čele přechodné vlády. Pak by mohlo dojít k ustavení úřednického kabinetu, to znamená ne politického kabinetu. Nebo co je teď nejvíce skloňované, je to ustavení vlády národní jednoty, podobně jako v Řecku. To ale zcela odmítá Berlusconi. moderátorka -------------------Politoložka Lada Šušlíková z Fakulty sociálních věc Univerzity Karlovy. Děkuji, na shledanou. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. _

Řecko hledá vládu, která zemi dovede do předčasných voleb 7.11.2011

ČRo 1 - Radiožurnál str. 04 _

12:10 Ozvěny dne_

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Řecko nepřestává zaměstnávat evropské politiky. Dnes jednají v Bruselu ministři financí eurozóny a podle listu Finacial Times se chce letos ještě jednou sejít i skupina nejvyspělejších zemí světa G20. Rušno je taky v samotném Řecku, kde dnes mají politici oznámit jméno nového premiéra. Už včera se přitom dosavadní předseda vlády Jorgos Papandreu a šéf pravicové opozice Antonis Samaras dohodli na sestavení přechodné vlády. Odbornice na Řecko, Kateřiny Králové z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy jsem se zeptala, jestli je už definitivně rozhodnuto o tom, že se předčasné volby uskuteční v únoru. Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Musím říci, že si myslím, že je ještě předčasné hovořit o tom, kdy skutečně volby budou, jak k nim přesně dojde. Protože jak vidíme, situace v Řecku se mění ze dne na den. A nedávno se ještě spekulovalo o referendu. Dnes je to o vládě národní jednoty. Uvidíme, jak to s celými volbami bude a jak to skutečně v Řecku dopadne během následujících několika měsíců.nicméně velmi pravděpodobně se Jorgos Papandreu s Antonisem Samarasem dohodnou na vládě národní jednoty, ve které budou obě strany, tedy strana PASOK a strana Nea Dimokratia zastoupeny. Které strany další se k nim případně připojí, to je stále otázka. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Dá se už teď odhadnout, kdo tu přechodnou dočasnou vládu povede? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova --------------------



I o tom se velmi spekuluje. Není, řekla bych, zcela vyloučeno, ani to, že by to nadále mohl být Jorgos Papandreu. Už jenom kvůli tomu, že pokud budou padat hlavy v Řecku a bude někdo zodpovědný za to, co se v poslední době dělo a současné době děje, byla by to příhodná oběť. Samozřejmě se velmi otevřeně hovoří i o jiných jménech. Jde především o ministra financí a takovou dvojku, ne-li jedničku PASOK-u, pana Venizela. Je možné, že i on by se mohl ujmout vlády. Na druhou stranu, a to jsou velmi zajímavé spekulace, které v poslední době zaznívají, jsou ohledně zcela nezávislé osoby, ne tolik politické a diskutuje se o Lukasovi Papademosovi, který je bývalým guvernérem Řecké národní banky a viceprezidentem Evropské centrální banky. Přednášející na Harvardu, velmi proslulá osobnost i v akademickém prostředí. Toto by mohl být velice reprezentativní premiér následující vlády. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Ať už to bude kdokoliv, co by mělo být největším úkolem té přechodné vlády? Kateřina KRÁLOVÁ, odbornice na Řecko, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Dohodnout se s Evropskou unií a s Evropským měnovým fondem. Následovat to, co Evropská unie po Řecku žádá. Následovat jakýsi sedmibodový plán, který už Papandreu vytyčil a snaží se tedy zemi stabilizovat, pokud je to vůbec v současném okamžiku možné, alespoň natolik, aby nepoškozovala celoevropský trh. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Konstatuje Kateřina Králová z Univerzity Karlovy. _

Opoziční obstrukce dnes ochromily Poslaneckou sněmovnu 1.11.2011

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 04


_ Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Opoziční obstrukce dnes ochromily Poslaneckou sněmovnu. Až navečer proto začala projednávat úsporné a reformní zákony, které dolní komoře vrátil Senát. Do diskuse se dál hlásí desítky sociálnědemokratických zákonodárců. Koalice oplátkou prosadila v podstatě nepřetržitá jednání s odhodláním zasedat do té doby, než vládní návrhy silou většiny prosadí. Na lince je politolog Josef Mlejnek z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Josef MLEJNEK, politolog z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane Mlejnku, sněmovna se tedy potýká s odporem opozice. Je podobné obstrukční chování přirozenou součástí demokratických parlamentů všude na světě? Josef MLEJNEK, politolog z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy -------------------Já bych řekl, že víceméně ano a patří to i do naší historické tradice, poněvadž v dobách Rakousko-uherské monarchie čeští poslanci byli i vyhlášeni tím, že dovedli využívat obstrukční taktiku velmi zručně, takže prostě patří to k demokracii. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Může ale opozice získat nějaké výraznější politické body tímto chováním v době, kdy podle různých komentářů se stále častěji objevuje, že lidé jsou znechuceni politikou? Josef MLEJNEK, politolog z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


-------------------To je ten problém, protože opozice nemůže dosáhnout toho, že ty zákony vůbec neprojdou. Oni mohou dosáhnout toho, že budou schváleny později a že to schvalování vládní koalici znepříjemní, ale nemůžou dosáhnout toho, co někdy bývá jako důvodem té obstrukce, že se podaří těm poslancům obstrukcí vůbec zamezit přijetí toho zákona, pak to není případ v současné České republice a tady samozřejmě se může stát, že i voliči opozice nakonec jako budou znechuceni nebo že si řeknou - tak ten parlament, tam se jenom hádají, nic z toho nemáme, čili můžou i voliči se obrátit proti těm, kteří, byť teda se hájí zájmy svých voličů, tak můžou se prostě obrátit ti voliči opozice proti vlastním opozičním politikům. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Můžeme se podívat krátce do zahraničí, kde je třeba obstrukční chování víceméně doma, kde ho využívání zákonodárci třeba i úspěšně, s úspěchem oddalují zákony? Josef MLEJNEK, politolog z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy -------------------No, ano, ve většině parlamentů platí nějaké pravidlo, které přece jenom omezuje délku diskuse, ale vyhlášený je v tomto ohledu, myslím, Senát ve Spojených státech, kde to omezení neplatí, respektive lze tu diskusi zkrátit dost obtížně procedurálně, takže tam jsou i někteří rekordmani. Pokud vím, tak rekord drží senátor za Jižní Karolínu, který někdy v roce 57, myslím, se snažil zabránit přijetí zákona, takže hovořil nepřetržitě více jak 24 hodin, tak to, myslím, čeští poslanci asi nedokáží se vyrovnat těmto rekordním hodnotám. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Uvádí politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji i vám. Na shledanou. Josef MLEJNEK, politolog z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy -------------------Děkuji. Na shledanou. _

Ten,kdo bránil individualismus 1.11.2011

Týdeník Rozhlas str. 19 Radim Kopáč_

Kultura_

Bohuslav Brouk (1912-1978)- rolls royce české avantgardy třicátých let minulého století,autor provokativních studií z pomezí psychoanalýzy a kulturologie,nešťastný exulant znovuobjevovaný teprve v posledních letech. V Česku již vyšly jeho práce Zde trapno existovat (2008),O pošetilosti života i smrti,O funkcích práce a osobitosti (obě 2009),Životní sloh (2010)- a nejnověji O šalbě svobody a filosofie. Editorem díla pozapomenutého českého avantgardisty Bohuslava Brouka je Viktor Debnár (1979),absolvent Institutu mezinárodních studií FSV UK,od roku 2005 zaměstnanec pražského Institutu umění. * Bohuslavu Broukovi se jako editor věnujete soustavně roky. Jaké má v jeho díle místo právě vydaná studie O šalbě svobody a filosofie? Myslím,že nejvhodnější označení by bylo „přirozené“. Brouk žil svými texty a svými svobodný život,,nesvazovaný žádnou dogmatickou ideologií. Aby se téma svobody (a s problematika demokracie)stalo předmětem rozsáhlého spisu,musel si projít zkušeností s nacisty letech 1939 až 1948 a následným pobytem v exilu. Takto získaný „materiál“mu poskytl základ „šalby svobody“. Ne nadarmo ho Vladimír Borecký nazval skeptickým ctitelem svobody.

činy naprosto ním spojená a komunisty v pro zkoumání

* Jde o text starý víc než půlstoletí. Dá se dnes číst jinak než jako dokument doby a svědectví o tehdejší životní a myšlenkové situaci svého autora?Čili funguje Brouk dnes? Zcela jistě se nejedná o nějakou časově omezenou kuriozitu. Ze samé podstaty zkoumaného předmětu - svoboda,,demokracie, filozofie - je patrné,,že jde o témata nadčasová. Je sice možné,že se některé myšlenky (třeba ty o „plánovací společnosti“nebo konci „liberalistického hospodářství“)budou zdát dnešnímu čtenáři



dobově determinované a poněkud mimo současnou realitu,ale kdo ví,kam zavedou současnou společnost nadvýroba,konzumerismus,hospodářské krize... * Proč jste si vlastně Brouka vybral?V některých svých ohledech je sice nadčasově pronikavý,v jiných úžasně vtipný,subverzivní, ale častokrát taky jaksi naivní, prostoduchý. Loni vydaný spis Životní sloh nemohl - třeba po boku Teigových studií - obstát ani v době svého vzniku,tedy v polovině čtyřicátých let... Bohuslava Brouka jsem si vybral pro jeho provokativní tvorbu,která mě po myšlenkové i stylistické stránce,a to ve svých konkrétních částech i jako celek,opravdu velmi oslovila. Pokud jde o Životní sloh,ta studie je jakýmsi odborným i osvětovým textem,jehož některé jednotlivosti můžeme sice nazvat naivními,ovšem najdeme tu také mnoho podnětného pro současnost - třeba témata,jako jsou očista našich životů od zbytečností nebo život žitý kultivovaně,niterně. * Broukovi se sice v dílčích studiích věnovala řada autorů,mimo jiné jmenovaný Vladimír Borecký nebo František Dryje,ale na syntetickou monografii tento autor stále čeká. Příští rok v listopadu má sto let od narození... Sám bych byl nesmírně rád,kdyby se našel někdo,kdo by kvalitní monografii dokázal napsat,nicméně vzhledem k Broukovu širokému tematickému záběru se obávám, že se jí jen tak nedočkáme. Nicméně detailněji bude Brouk představen v připravovaném výboru z publicistiky Na obranu individualismu,který zahrne také tři doprovodné studie. * Má Brouk nějaké následovníky, inspiroval někoho svými myšlenkami k pokračování - anebo mu režim po osmačtyřicátém prostě vzal všechny šance? Jelikož Brouk pocházel z „velkokapitalistické“rodiny,která vlastnila legendární firmu Brouk &Babka,a protože po válce ostře vystupoval proti komunistům a nakonec se stal exulantem,je přirozené,že se na víc než čtyřicet let ztratil z povědomí širší veřejnosti. Brouk byl v každém případě solitér,za jehož následovníky můžeme nicméně dnes považovat všechny svobodomyslné autory provokativních, ironických a podvratných textů. Foto popis| Bohuslav Brouk na Trafalgar Square (Londýn,1967) Foto autor| Foto Ivan Brouk Foto popis| Bohuslav Brouk aneb Člověk přestrojený za chemika (Melbourne, asi 1955) Foto popis| Autograf B. Brouka (dopis Hubertu Ripkovi,1950) O autorovi| Radim Kopáč literární a výtvarný kritik _

Sýrii hrozí sankce 18.11.2011

ČT 24

str. 03 _

05:59 Studio 6_

Sýrii sužuje občanská válka. Členové Ligy arabských států a Turecko jsou proti jakékoli zahraniční intervenci v Sýrii. Liga arabských států ovšem dala Sýrii ultimátum, že pokud neskončí krvavé represe proti civilistům, uvalí na režim hospodářské sankce. Vystupující - Jolka KRÁSNÁ, moderátorka - Jiří VÁCLAVEK, moderátor - Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK (pouze anotováno) _



Kam se poděly politické osobnosti? 18.11.2011

Literární noviny str. 07 Jaromír HASOŇ_

Domov_

rozhovor Politické strany jsou zapouzdřené a jedinci s ideály (a idejemi) v nich bez politikaření nemají šanci. Politici nemají respekt k veřejnosti a veřejnost na politiky intenzivně netlačí, aby zlepšovali podmínky ve společnosti (i v politice). Možnost nápravy tu je, ale podle politologa Tomáše Lebedy to bude projekt na dlouhou dobu, který nemusí dopadnout jen úspěchem. * Proč už v politických stranách nevidíme osobnosti, jako byli Václav Klaus či Miloš Zeman, za kterými šly davy? Není to tím, že se politika stala profesionálním povoláním, že se politici nerekrutují z osobností, které něco dokázaly? Naprosto souhlasím s tím, že se z české politiky osobnosti vytrácejí. Neumím ale úplně přesně odpovědět na otázku, proč to tak je. Určitě to souvisí i s tím, že se od nás vzdaluje rok 1989, kdy do politiky ještě chodili lidé s ideály, že budou kolem sebe věci měnit a že je budou měnit tím směrem, o němž byli hluboce přesvědčeni, že je ten správný. Dneska si netroufnu odhadnout, kolik lidí do politiky s takovými ideály jde. Lidé s ideály vymizeli proto, že v politice nebyli tak úspěšní jako ti, kteří se velmi dobře zorientovali ve stranických procedurách a dobře pochopili různé mocenské mechanismy. Tihle „úspěšní“ sice do politiky nepřinášeli nic nového, neměli žádné vize, politice nedávali obsah, ale uměli v ní chodit. * Takových je dnes asi většina, ne? Hlavně to jsou dneska v podstatě ti vítězové. Zatímco vizionáři se z politiky stáhli, protože nedostali v politice prostor, jaký by chtěli, tihle lidé jsou v ní dál, protože si dokázali udržet moc. * Takže česká politika je dnes víc bojem o udržení moci než bojem o nějaké ideje. Všude na světě je politika obojím. Je to boj o moc a je to střet různých programových vizí a idejí. Jedno bez druhého být nemůže. Samozřejmě, že ideální představa je politika jako střet idejí, ale ti, kdo nemají moc, tyhle ideje nemohou realizovat. Snazší je ale samozřejmě dosáhnout moci bez toho, že byste měl nějaké jasné vize. To je bohužel často náš případ. * Proto možná sociální demokracii vedou Sobotka a Hašek, kteří se v ní snad narodili, nikdy nepracovali a jen se drali vzhůru. Proto vede ODS Petr Nečas, který si na funkci počkal v závětří, až se na něj dostane… Já bych nechtěl tenhle rozhovor vztahovat na konkrétní lidi. Česká politika každopádně opravdu velmi trpí nedostatkem silných osobností, to je jasné. Tím pádem trpí i nedostatkem jakýchkoli politických vizí. V zahraničí přitom tyhle osobnosti ještě stále jsou. Když se podíváme do Velké Británie, Francie, Holandska či do skandinávských zemí, tak tam v politice často potkáte lidi, kteří byli velmi úspěšní třeba už při studiu na univerzitě, byli by zřejmě úspěšní v jakémkoli oboru, ale oni si vybrali politiku, protože to považovali za přínosné. A když budu mírný, tak řeknu, že to není úplně případ řady českých politiků… * Z jakých sfér nebo kruhů se tu mohou objevit lidi, kteří by se zase stali oněmi politickými osobnostmi? Správně by to mělo být tak, že osobnosti vygenerují samy politické strany. Jenže právě v těch stranách je jedna z příčin, proč se české politice nedostává kvalitních osobností. České politické strany mají poměrně úzké členské základny, navíc vnitrostranické mechanismy fungují tak, že je pro lidi zvenku velmi těžké se těmito hierarchiemi probít někam na volitelná místa. A když pak třeba tihle lidé procházejí lokálními nebo i krajskými úrovněmi, tak je pro ně velice těžké se „nenamočit“ nebo neparticipovat na něčem, na čem nechtějí. Politické strany dneska každopádně působí dojmem uzavřených klubů, které si velice dobře umí uhlídat, kdo se v nich kam dostane. * Myslíte, že veřejnost nedostatek osobností v politice vnímá? Přikloní se její část třeba opět k Václavu Klausovi, pokud opravdu založí stranu?



Těžko říct, co pan prezident za dva roky udělá… Ale veřejnost každopádně vnímá krizi politiky, a podle mě i tu personální. Otázka pro voliče ovšem zní, jestli se dá s touto krizí dělat něco jiného než v politice začít aktivně pracovat. Pouhá nespokojenost nestačí. Demokracie má jednu nevýhodu – aby byla skutečnou demokracií, tak si to občané musejí odpracovat. Nestojí pouze na tom, že zavedeme demokratické instituce, jako je parlament, jako jsou volby. Demokracie zkrátka vyžaduje aktivní účast od občanů, a to i na úrovni občanské společnosti. Lidé by se měli zajímat, co se děje v jejich obci, pokud někdo rozhoduje proti jejich zájmu, měli by zakládat občanské iniciativy a tak dále. V počátcích bude ta práce působit skoro marným dojmem, ale když lidé vytrvají, tak nastane efekt sněhové koule. Jakmile bude úspěšná jedna iniciativa, tak přijde úspěch druhý, třetí a ve chvíli, kdy začnou být občané přes různé iniciativy silní, tak se jich politici začnou bát, začnou je respektovat. * Což, jak víme, dnes rozhodně nečiní. Přesně tak, jenže politici dnes nejsou ani společností dostatečně tlačeni, aby v její prospěch jednali. Já si opravdu nemyslím, že by se v zahraničí rodili lepší lidé nebo lepší, čestnější a méně zkorumpovatelní politici. Jenom tam zkrátka došla ta desítky let se tvořící neformální pravidla tak daleko, že tamní politik ví, co si může a co si nemůže absolutně dovolit. V našem „benevolentním“ prostředí se naopak politici začínají zcela přirozeně chovat jinak než ti ve skutečných demokraciích. A nejhorší je, že českým politikům se jejich chování dostalo natolik pod kůži, že je považují za samozřejmé a správné. * Stěžujeme si, že si nás politici všímají jen před volbami, ale není to tak, že my si jich bohužel také všímáme, až když si vybíráme koho volit? Neuzavřela se veřejnost také tak trochu před politikou? Je pravda, že zájem o politiku v České republice není tak veliký, jako je tomu v zavedených demokraciích. Je to dáno i deziluzí, tím, jak se nám zde neustále opakují negativní zkušenosti s politikou a politiky. Já bych se tady ale voličů zastal. Oni totiž nemají zkušenost s demokratickou společností, řada z nich byla socializována v době, kdy u nás panoval komunismus, v podstatě tak ani neměli kde se naučit, jak se chová odpovědný občan v demokratické společnosti. Bojím se ale, že ani dnešní děti, které se socializují v dnešní době, nejsou vždy doma a ve škole dobře informovány, co je demokracie a jak fungují její principy. Výuka k občanství a k poznávání demokratických procesů by zde měla být mnohem intenzivnější. * My tedy něco chceme, ale nejsme vychováváni k tomu, abychom řekli, co to je. Může se něco přece jen změnit třeba už v příštích volbách? Podaří se lidi ještě vyhecovat, aby šli volit nové subjekty, nebo už nepůjdou k volbám vůbec? Co bude za tři roky, o tom se dá teď opravdu jen spekulovat. Při posledních volbách tu ale došlo k jedné zajímavé věci, z níž se dá vyjít. Většina českých politologů si až do voleb v roce 2010 myslela, že náš stranický systém je už konsolidovaný, poměrně strukturovaný a že v něm nelze očekávat žádné velké změny. Najednou se ale do sněmovny nedostali lidovci, což měla být pevně etablovaná strana, a naopak se tu prosadily dvě nové strany, které šly do sněmovny s velmi přesvědčivým výsledkem. To řadu odborníků zneklidnilo, netušili, jak je možné, že se systém, který se tu dvacet let utvářel, najednou tak otevřel. Tady přece platilo, že pro nový subjekt je velmi těžké se do sněmovny dostat. Pro politology tu tedy vznikla otázka, jak je možné, že je ten systém najednou tak prostupný. * K jaké odpovědi jste dospěl vy? Já se domnívám, že zde jistou roli hraje i společenská nespokojenost, ale velkou roli, a možná i větší, zde hrají nástroje vedení volebních kampaní, tedy především politický marketing. To je věc, kterou na profesionální úrovni voliči znají až z voleb v roce 2006 a 2010. V roce 2006 byla se svou oranžovou kampaní velice úspěšná ČSSD. Sice skončila druhá, ale s výsledkem, který by rok před volbami nikdo neočekával. O čtyři roky později už ke kampaním takto profesionálně přistoupily prakticky všechny strany, které to myslely alespoň trochu vážně. Teď je otázka, zda veřejnost ve třetích „marketingových volbách“ v řadě trochu tyto marketingové strategie prohlédne, nebo budou fungovat dál a ještě intenzivněji. To teď asi nikdo neumí odhadnout. Pokud ale marketingové strategie budou fungovat na voliče i nadále, tak si myslím, že i v následujících volbách mohou nové subjekty překvapit, zvlášť pokud tyto strany budou zaštítěny zajímavými a silnými osobnostmi, jako to bylo v případě TOP 09 a vlastně i Věcí veřejných. * To se zase dostáváme k tomu, že lidé nerozumějí demokratickým principům. Nechávají se ovlivnit předvolební reklamou, která je jednoduchá a znají ji z televize.



Je to tak. Tam, kde chybí jakési občanské povědomí a demokratická zkušenost, tak tam je snazší ovlivňovat voliče čistě marketingem. Ale my bychom politický marketing neměli démonizovat a považovat za něco špatného. Dobrý politický marketing přece může dobře prodat jak špatný obsah politiky, tak ten dobrý. Pokud za dobrým politickým marketingem stojí dobrý politický obsah a kvalitní lídři, tak je to stav, k němuž se nedá nic namítnout. Když ale za dobrým politickým marketingem stojí špatný obsah a politika strany se zredukuje jen na marketingové nástroje, tak se z politiky stane proces, v němž sledujete jen přání veřejnosti, těm přizpůsobujete obsah a způsob vedení kampaní. To už je problém. Pak se jen prodává bezobsažná politika prostřednictvím sofistikovaných marketingových nástrojů. To by byl v každém případě důvod ke znepokojení. *** Když se podíváme do Velké Británie, Francie, Holandska či do skandinávských zemí, tak tam v politice často potkáte lidi, kteří byli velmi úspěšní třeba už při studiu na univerzitě, byli by zřejmě úspěšní v jakémkoli oboru, ale oni si vybrali politiku, protože to považovali za přínosné. Tomáš Lebeda vystudoval Základy humanitní vzdělanosti na PF UJEP v Ústí n. L., poté pokračoval studiem politologie na FSV UK v Praze, kde získal tituly PhDr. a Ph. D, později se stal docentem. Studoval také na prestižní London School of Economics and Political Science, byl účastníkem stáže v britském parlamentu. Politologii vyučoval na FF UK, později na FSV UK v Praze a nyní vede Katedru politologie a evropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se především volbami a volebními systémy, ústavně institucionálními mechanismy a jejich vlivem na politiku. Foto autor| foto:michail stavrev O autorovi| Jaromír HASOŇ, Autor je publicista. _

Nissan: Vyprávějme korporátní příběhy 16.11.2011 Strategie str. 28 Žurnál_ Denisa Kasl Kollmannová_ „Pryč s tiskovými zprávami,“ říká Simon Sproule, globální ředitel komunikace automobilky Nissan. Letos v září otevřel v sídle firmy v japonské Jokohamě nové mediální centrum, kam najal špičkové novináře z celého světa. Vedle klasických tiskových zpráv tak na webu Nissanu najdete také blog, televizi, speciální reporty – a hlavně příběhy. Když jsem se v Japonsku ptala, kdo si v krizové komunikaci po letošní katastrofické tsunami vedl nejlépe a kdo nejhůře, bylo to jasné – Černého Petra získala energetická společnost TEPCO provozující jadernou elektrárnu ve Fukušimě. Ale i tipy na nejlepší komunikaci se vzácně shodovaly – nejčastěji jmenovanou společností byl Nissan. „Nesnaží se vám navěsit bulíky na nos,“ říká o Nissanu korespondent německých Financial Times Martin Koelling. Právě po tsunami se globální ředitel komunikace Nissanu Simon Sproule rozhodl vybudovat vlastní mediální centrum a otevřít tak veřejnosti dveře do automobilky. Novinářský dream team V segmentu automotive se Simon Sproule pohybuje už téměř dvacet let. Pracoval pro Ford, Jaguar, Land Rover a Nissan. V roce 2009 sice nastoupil jako viceprezident do korporátní komunikace Microsoftu, ale po půl roce byl zpátky v Renault-Nissan – IT mu nepřirostlo k srdci. V Nissanu se v nové pozici viceprezidenta pro globální marketingovou komunikaci, kterou zastává od loňského října, rozhodl věci radikálně změnit. „Naše PR bylo hodně standardní, všechno zaškatulkované – tiskové zprávy, uvádění novinek… Už v roce 2006 jsme ale začali s takovým experimentem, když jsme rozjeli blog s názvem Kuruma.com, kde byly novinky ze světa automotive (kuruma znamená v japonštině auto, blog už byl ale pozastaven – pozn. red.). Měly tam být hlavně příběhy z japonského automobilového průmyslu, ne jen prosazování naší značky. A tam jsem si uvědomil, jak důležité je tyto příběhy vyprávět.“ Koncem loňského roku proto začal plánovat koncept vlastního mediálního centra přímo uvnitř Nissanu. Navštívila jsem ho jako první ještě před otevřením. „Vlastně to byl takový můj sen. Začínal jsem v době, kdy ještě nebyl internet, všechno jsme řešili přes fax a telefon. Ale co jsem velmi vnímal, byl ten ruch – pořád se něco dělo.“ Ze svého předchozího působení se Simon Sproule znal s elitními novináři z Tokijského Plné znění zpráv


klubu zahraničních korespondentů (FCCJ) a podařilo se mu do Nissanu přetáhnout dva z nejlepších – Dana Sloana, bývalého prezidenta FCCJ a dlouholetého reportéra agentury Thomson Reuters, a Iana Rowleyho, zahraničního zpravodaje agentury Bloomberg a časopisu Businessweek. Jenže než Dan Sloan položil mikrofon Reuters, dost se zapotil: 11. března totiž zasáhlo severovýchodní část Japonska zemětřesení a následná ničivá vlna tsunami. Sloan sice záhy přešel do Nissanu, ale i pro něj nadále reportoval z Fukušimy: hned po katastrofě se totiž do oblasti vydal CEO Nissanu Carlos Ghosn, aby komunikoval se zaměstnanci přímo na místě. „V době krize po tsunami jsme nekomunikovali přes sociální média – ta byla důležitá pro interpersonální komunikaci. My jsme mluvili přímo do BBC a CNN. Naši manažeři se vyjadřovali k situaci v Japonsku, prostě proto, že byli ochotni mluvit se zahraničními novináři – využili jsme jakoukoli příležitost, abychom mluvili.“ Nissan tak byl na japonském trhu spíše výjimkou, protože ostatní společnosti – a zejména japonská vláda – se leckdy snažily k situaci nevyjadřovat. „Jakmile se například objevily zprávy o tom, že Japonsko vyváží do zahraničí radioaktivní auta, zavolal jsem do CNN s exkluzivní zprávou, že jsme první japonská automobilka, která nechává skenovat svoje auta proti radioaktivitě. Dan pak udělal follow-up na našem webu,“ vzpomíná Sproule na příklad, kdy musel Nissan komunikovat i zprávy, které ho v podstatě mohly poškodit. „Jenže než něco pustí do světa japonská vláda, chce všechno projednávat. V dnešním mediálním světě se ale všechno mění tak rychle, že musíte komunikovat, protože jinak to začne říkat někdo místo vás.“ Dítě lásky marketingu a PR V Nissanu působí kolem 40 procent zahraničních manažerů, ale na rozdíl od ostatních firem nebo státních zastupitelství v Japonsku zůstali a před krizí neutekli. Pár měsíců po tsunami, v červenci 2011, pak v jokohamské centrále začali technici montovat televizní studio, střižnu, kamery a redakci nového mediálního centra, a to na stejném patře, kde sídlí globální vedení komunikace, PR, společenské odpovědnosti, online komunikace, produktového pojmenování, mediálního plánování či brand managementu. Mediální centrum je podle Sproula takovým „dítětem z lásky mezi marketingem a PR“. Všichni zaměstnanci jsou interní, přičemž náklady vyjdou zhruba na 5 procent rozpočtu globálního PR a zlomek globálního marketingového rozpočtu. Jsou zde zaměstnáni fotografové, kameramani, novináři komunikující hlavně v angličtině, ale také v japonštině a čínštině. Je to tedy příklad korporátní novinařiny, o které se v poslední době tolik mluví? „Ne, já to nevnímám jako brand journalism, ani jako PR. Dan, Ian a další kolegové jsou pořád novináři, i když píšou pro korporaci. Jejich hlavním úkolem je ale reportovat naše zprávy – respektive vyprávět příběhy. Pokud máme co říci, řídíme se heslem ,nafilmuj to, zedituj a pošli ven‘. Když jde CEO Carlos Ghosn do továrny, natočíme to, sestříháme a pustíme online ještě týž den, takže vnější média udržíme o krok pozadu a zároveň máme exkluzivní story,“ říká Sproule. „Musí to být ale zajímavé – když tam budeme dávat korporátní kecy, nikdo se na to dívat nebude.“ A co tradiční segmentace podle cílových skupin? „Naší cílovkou je kdokoli. Mluvíme ke komukoli, koho naše informace zajímají.“ Nissan ale nepřestal ani s tradičními formami komunikace. Neopustili tiskové zprávy ani tradiční japonské „novinářské kluby“, v nichž se odehrává podstatná část žurnalistiky v oboru. „Konkurujeme médiím, ale zároveň jim sloužíme,“ nebrání se Sproule vyslovit dříve tradiční rozpor. „Lidé v současné době experimentují s nejrůznějšími modely, a i když in-house agentury nikdy nebyly moc úspěšné, je možné, že v tomto případě tomu bude jinak,“ prohlásil na adresu Nissanu ředitel skupiny WPP Martin Sorrell ve Financial Times. „Kdybychom měli toto mediální centrum už před tsunami, bylo by to pro nás ještě snazší. Až přijde další krize, už na to budeme připraveni,“ dodává Sproule. *** Že by příklad korporátní novinařiny, o které se teď tolik mluví? Foto popis| Malé, ale profesionálně vybavené mediální centrum Nissanu Foto popis| Simon Sproule před novým mediálním centrem japonské automobilky Foto autor| foto: Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy O autorovi| Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy _



Krize v Itálii. Parlament dnes začne projednávat reformy. Premiér Berlusconi po přijetí reforem rezignuje 11.11.2011

ČT 24

str. 11 _

06:00 Zprávy_

Veronika TOBOLA PAROULKOVÁ, redaktorka -------------------V Itálii se rýsuje koaliční vláda v čele s nejspíš s ekonomem Mariem Montim. Současný premiér Berlusconi oznámil, že rezignuje, jakmile prosadí nezbytné reformy. Sestavování nového kabinetu ale nepůjde tak lehce. S Montim jako premiérem nesouhlasí část Berlusconiho strany a její hlavní koaliční partner - Liga severu. Investoři na to už reagují. Západoevropské akcie i včera pokračovaly v poklesu. redaktor -------------------Italská metropole. V roce 1957 tady vznikly první dva pilíře sjednocené Evropy, smlouvy o vzniku Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii. O více než půl století později hrozí, že v Římě se další pilíř, společná měna, začne nezadržitelně rozpadat. Hlavní hrozba, které má podle všeho čelit ekonom Mario Monti. Ten v noci podle informací České televize jednal s prezidentem Napolitanem. A jeho případné úkoly jsou nasnadě. Olli REHN, eurokomisař pro měnové a hospodářské záležitosti /10. 11. 2011/ -------------------První a hlavní úkol pro Itálii je obnovení politické stability a rozhodovacích schopností. A vedle toho podniknout jasné a rozhodné kroky k dosažení rozpočtových cílů a strukturálních reforem na podporu růstu. redaktor -------------------Berlusconiho demise měla uklidnit investory. Stal se ale opak. Úroky ze státních dluhopisů vyšplhaly na rekordní úroveň a nad vodou Itálii drží hlavně Evropská centrální banka, která její dluhopisy nakupuje. První potřebné reformy by mohly být schváleny už o víkendu, takže Berlusconiho rezignace by mohla přijít ještě před pondělním otevřením trhů. Oproti zbankrotovanému Řecku má ale země stále vše ve svých rukou. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, FSV UK /9. 11. 2011/ -------------------Ona má ohromný státní majetek v hodnotě několik set miliard euro, ale stejně tak zlaté rezervy, odhaduje se asi 100 miliard euro, takže ona v případě nějaké nutné krize může prodávat jak zlaté rezervy, tak svůj majetek. redaktor -------------------Zřejmě poslední Berlusconiho odchod z premiérského křesla uzavře jednu kapitolu italské historie. Dědictví tohoto mediálního magnáta? Soudní spory, nepřeberné skandály a dluhový problém, jehož zamáznutí bude Italy pořádně bolet. _

Itálie na hranici pádu 9.11.2011

ČT 1

str. 02 _

19:00 Události_

Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Itálie udělala další krok po řecké cestě. Úroky ze státních desetiletých dluhopisů překročily hranici 7 %, které je dlouhodobě považovaná za neúnosnou a právě v této situaci Řecko, ale i Irsko a Portugalsko vyslaly naléhavé SOS směrem do ciziny. Jenže zachraňovat italskou ekonomiku, třetí největší v eurozóně, je problém nesrovnatelně větší. Trhy nepomohla uklidnit ani slíbená rezignace premiéra Silvia Berlusconiho. Jan MOLÁČEK, redaktor --------------------



Jedině Silvio, řady příznivců italského premiéra ale řídnou. Teď se radují jeho odpůrci. obyvatelka Říma -------------------Po 20 letech utrpení jsme si chtěli dopřát tuhle radostnou chvilku. Jan MOLÁČEK, redaktor -------------------To vše se dělo před Berlusconiho římskou rezidencí pozdě večer poté, co italský prezident oznámil, že premiér odstoupí. Celou noc pak třetí největší ekonomika eurozóny čekala na ortel investorů. Přišel a byl zdrcující. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, politoložka, FSV UK -------------------To, co se předpokládalo, že Berlusconiho demisi vyvolá pozitivní reakce, tak se ukázalo jako mylná předpověď. Jan MOLÁČEK, redaktor -------------------Přesně naopak. Výnosy z 10-letých italských dluhopisů vystřelily nad kritickou sedmiprocentní hranici. Za tou Řecko vydrželo 15 dnů, Irsko 20 a Portugalsko 2 měsíce. Ve všech případech následovala žádost o záchranu. Pro srovnání, Německo si stejným dluhopisem půjčuje peníze s méně než 2% úrokem. Gavin JONES, hlavní ekonomický korespondent Reuters -------------------Itálie se zřejmě dostává nebo už dostala k hranici, odkud vede skluzavka, po které už sjelo Irsko, Portugalsko a předtím Řecko. Jan MOLÁČEK, redaktor -------------------75-letý premiér totiž neodchází dnes ani zítra. Nejprve chce schválit úsporný balíček. Trvá také na předčasných volbách. To znamená týdny a měsíce ztracené kampaní a povolebním paktováním. Franco PAVONCELLO, politický analytik -------------------Trhy útočí na slabou kořist jako lvi. Když jste slabí, zaútočí na vás. A Itálii vnímají jako politicky velmi slabou. Jan MOLÁČEK, redaktor -------------------Itálii by ale asi nepomohla ani druhá varianta, přechodná vláda. Názorně to ukazuje situace v Řecku. Tamní politické strany se stále přetahují o každý detail vlády Národní jednoty, na níž se dohodly už před drahocennými 3 dny. Jan Moláček, Česká televize. _

Řecký kolotoč 3.11.2011

ČT 24

str. 01

22:00 Události, komentáře_ _

Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Představitelé eurozóny mohou mít v posledních dnech pocit, jakoby s Řeky tančili jejich národní tanec sirtaki. Tanec, který začíná pomalu a poklidně, postupně se zrychluje a zrychluje až do fáze, kdy mnozí ztrácejí rytmus a odhad toho, co se bude dít dál. Řecko kroky zrychlilo a stále ještě ponechává své partnery v eurozóně v nejistotě, jestli se jimi nechá zachránit. Vítejte u Událostí, komentářů. Dobrý večer. Řecký premiér Papandreu couvá z referenda, které chtěl v zemi vyhlásit kvůli záchrannému balíku eurozóny. Podmínkou je, že ho opozice podpoří v parlamentu. Atény se ocitly pod silným tlakem zemí s eurem, hlavně Francie a Německa. Ty dokonce pohrozily Řecko nedostane už ani cent, dokud nedostojí závazkům spojeným s finanční pomocí. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Dějiny se píší v Cannes. Slogan summitu G20 se vyplnil. Ale ne, jak si francouzský prezident Sarkozy přál. Na vině nebyl déšť. Ale chaos v Řecku. Mluvit o něm musel i s tím nejprominentnějším hostem. Barack OBAMA, americký prezident -------------------Mluvili jsme i o situaci v Řecku. A o tom, jak ji můžeme pomoci vyřešit. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Sešel se kvůli tomu i s německou kancléřkou Merkelovou. Nervozitu z dluhové pasti bylo cítit z každého slova. Angela MERKELOVÁ, německá kancléřka -------------------G20 nám snad dá příležitost během dalších dvou dnů mluvit nejen o evropských, ale i globálních otázkách. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Obama toho využil jinak. Potemnělou náladu se snažil zlepšit poblahopřáním k narození Sarkozyho dcery. Barack OBAMA, americký prezident -------------------Jsem si jistý, že i Guilia zdědila vizáž víc po matce než po otci. To je podle mě skvělé. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Pak už se valily zase jen špatné zprávy. Číňany ubytované v srdci Cannes Sarkozy nepřesvědčil, aby nakupovali dluhopisy eurozóny. Vzkázali mu, ať si Evropa dluhy vyřeší sama, protože neví, jaký bude další vývoj. To, že věci nejdou zcela podle plánu, ukázal i narychlo svolaný summit eurozóny. Důkaz, že řecké turbulence zcela zastínily globální summit G20. Evropské špičky musely probírat donedávna nemyslitelný scénář - odchod Řecka od eura. To by ale znamenalo i konec jeho členství v Evropské unii. Christine LAGARDEOVÁ, ředitelka Mezinárodního měnového fondu -------------------Doufám, že celá tahle věc bude uzavřená a hotová do poloviny prosince. Je to důležité z peněžního hlediska. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Summit největších ekonomik G20 tak začal ve stínu krize eurozóny. Tabu je ovšem prolomené. Atény už ví, že prioritou není jejich záchrana, ale záchrana eura, ať už s Řeckem anebo bez něj. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A zvláštní zpravodaj České televize v Cannes na summitu G20 Bohumil Vostal. Bohumile, dobrý večer. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Co je dnes v Cannes tím tématem číslo jedna? Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Tématem číslo 1 je Řecko, evropská dluhová krize. A šéfové největších světových ekonomik tady na summitu G20 řekli jasnou věc. Řekli Evropo, vyřeš si svoje dluhy, vyřeš si svoje problémové dluhopisy. Je to totiž problém pro všechny. Je to problém pro Ameriku, která trpí finanční krizí, je to problém pro Čínu, po které se chce, aby dluhopisy eurozóny kupovala, je to hlavní problém pro samotnou Evropu. Tady na G20 se totiž mělo jednat o jednom, a to sice o tom, jak opět donutit světovou ekonomiku k růstu, o tom, jak najít nová pracovní



místa. A samozřejmě k tomu je klíč, k tomu vede klíč právě přes eurozónu, to znamená přes vyřešení té dluhové krize, která samozřejmě nesmírně znervózňuje trhy. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Na druhou stranu G20 jaksi v původní verzi toho summitu měla na pořadu i jiné věci než jenom Řecko. Kromě jiného se mluvilo také o Itálii a Španělsku. To znamená o těch, řekněme, dalších dvou nemocných mužích eurozóny. Tak k čemu se došlo? Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Ano, paradoxně je tady G20, největší ekonomiky světa a zároveň tu byl minisummit eurozóny, to znamená dvě akce souběžně zároveň a přitom obě dvě řešily toto jedno velké téma - dluhovou krizi eurozóny. Co se týče Španělska a Itálie, tady se právě mluvilo o tom, jaká přijmout opatření, vlastně jak posílit ten ohnivzdorný val, ohnivzdornou stěnu, jak ji urychlit, tak aby se znemožnilo nějakým dalším scénářům, třeba u Itálie nebo u Španělska, které by byly podobné Řecku. To znamená nějaké bezprostřední krizi bankrotu. Znamená to a mluví se tady o tom, že by Mezinárodní měnový fond začal lít nové miliardy dolarů, že by tu vznikla nová jaksi úvěrová linka z Mezinárodního měnového fondu, mluví se o tom, že by do Mezinárodního měnového fondu nalila peníze Čína. Takže to jsou ta konkrétní opatření, o kterých se mluví už v tom návrhu toho komuniké závěrečného na summitu G20, který už samozřejmě unikl i do médií. Musel to vystoupení italský premiér Berlusconi a slíbit, že do roku 2013 se Itálie opět vrátí k vyrovnanému rozpočtu. Slíbil, že Itálie bude platit svoje dluhy, že je vždy platila a že v tom hodlá pokračovat. Německá kancléřka Angela Merkelová to ohodnotila tak, že to jeho prohlášení bylo přijato pozitivně. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ještě zpátky k Řecku, Bohumile. Mění se nějakým způsobem vztah představitelů eurozóny k Řecku, anebo stále ještě přetrvává, řekněme, takový ten prvotní úžas z toho, že po tom všem, co už eurozóna jaksi za jednání prošla s řeckými představiteli tady je najednou požadavek na referendum? Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Už asi pryč. Jsou tu silná slova. Francouzský prezident Sarkozy dokonce mluvil o terapii elektrického šoku, která měla kladný efekt. A tím kladným efektem bylo to, že řecký premiér Papandreu po jednání zde v Cannes, když si na něj udělaly čas těžké váhy evropské politiky, Angela Merkelová a právě prezident Sarkozy, se vrátil do Atén a zcela změnil ten návrh na to, že by Řecko mělo mít referendum. Evidentně ta výhrůžka eurozóny, to znamená, že Řecko nedostane ani cent, pokud nebude plnit svoje závazky, které jsou potřebné právě k tomu, aby mohlo čerpat peníze od eurozóny za 130 miliard eur, tak prostě toto zafungovalo a řecká opozice podle všeho se dohodne s řeckým premiérem Papandreem a prostě žádné referendum nebude. A ten záchranný balík od eurozóny schválí v parlamentu. To samozřejmě v podstatě je velký úspěch pro ten tandem SarkozyMerkelová, protože oni cítili tu velkou nutnost a všichni to čekali od G20, že prostě odsud musí přijít ujištění globálním trhům, že prostě existuje nějaká varianta vyřešení dluhové krize, vyřešení krize Řecka. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------My se bezesporu na řecké reálie, právě ty současné ještě za malou chvíli v dalším rozhovoru doptáme, ale ještě jedna otázka, Bohumile. Je ten řecký postup, ať už třeba tady u nás v Česku je komentován jakkoli, brán představiteli eurozóny jako legitimní? Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Ano je, proč by nebyl, říkala Angela Merkelová i prezident Sarkozy. Řecko je demokratický stát, je to suverénní stát a může si dělat co chce. Ale legitimní je taky požadavek eurozóny, tvrdili tito lídři eurozóny, a totiž, že pokud se Řecko dohodne na nějaké pomoci, tak ty závazky musí plnit. Musí pokračovat v reformách, to se například týká i Itálie a Španělska, musí prostě splnit to, k čemu se zavázalo, aby dostávalo peníze, dostávalo miliardy eur právě z eurozóny. Takže legitimní samozřejmě ten požadavek Řecka byl na referendum, tady nikdo neříkal nedělejte referendum. Ale samozřejmě s tím bylo spojené to, musíte počítat s tím, že dokud nebudete mít referendum, tak nedostanete ani euro, a to pro Řecko evidentně byl ten okamžik toho, té otočky, to byl ten okamžik, kdy si Řecko uvědomilo, že opravdu bez peněz z Evropské unie, z eurozóny, respektive prostě nepřežije už ani další den.



Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tolik Bohumil Vostal, zpravodaj České televize z francouzské riviéry, z Cannes, ze summitu G20. Bohumile, díky a hezký večer. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Hezký večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Přesouváme se to Atén, do hlavního města Řecka, kde je naše spolupracovnice Soňa Dorňáková Stamu. Dobrý večer. Soňa DORŇÁKOVÁ STAMU, publicistka, překladatelka -------------------Hezký večer z Atén. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Je to opravdu tak? Začíná Řecko prodělávat podle vašeho názoru nějakou otočku názorovou v tom, jestli a za jakých okolností přijme tu finanční pomoc ze strany eurozóny? Soňa DORŇÁKOVÁ STAMU, publicistka, překladatelka -------------------Nemyslím si to, ta situace je tady taková, že vláda se snaží zachránit celé ty dva roky práce, snaží se zachránit to, že se jí podařilo, jak uvádí, dostat tu finanční pomoc. Na druhou stranu je tady opozice, která nechtěla dva roky spolupracovat, ale dnes její lídr navrhl vytvoření jakési přechodné vlády. Ta pomoc, tu pomoc tady v Řecku všichni chtějí a také je tady ten názor, že chtějí zůstat v Evropské unii, až na menší výjimky, na Komunistickou stranu Řecka. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Váš odhad toho, co se dělo či nedělo v řeckém parlamentu, prosím, Soňo. Došlo k tomu, že opravdu je na místě nějaká dohoda, řekněme nějaká vláda národní shody? Něco, co by možná oddálilo ten instrument referenda? Soňa DORŇÁKOVÁ STAMU, publicistka, překladatelka -------------------Samozřejmě co se týče toho referenda, tak to referendum nebude, protože premiér Papandreu to odmítl a odmítl to i slovy svého ministra financí a místopředsedy vlády. Co se týče té spolupráce, tak ráno to vypadalo, že ta spolupráce dvou velkých stran bude jistá, protože lídr opoziční pravicové strany navrhl vytvoření jakési vlády národní svrchovanosti, národní jednoty, která by měla být přechodná. Ale dnes večer premiér ve svém projevu řekl, že si nepředstavuje tu vládu tak, jak si ji představuje opozice. Takže je tady možnost spolupráce, ale není to jisté. V této chvíli premiér Papandreu a jeho ministři chtějí, aby dostali důvěru. A o té důvěře se bude hlasovat zítra večer v parlamentu. A vláda premiéra Papandreu a premiér sám doufá, že by zůstal i v nějaké přechodné vládě. A to nepřijímá opozice. Takže ta situace je velice nejasná zatím. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------To jsou, řekněme, to je ta politická rovina celého problému v Řecku. Kdybyste se vy teď otočila a vyrazila do aténských ulic, někam do restaurace, co byste tam slyšela od těch místních lidí o celé té situaci? Soňa DORŇÁKOVÁ STAMU, publicistka, překladatelka -------------------Samozřejmě ty názory slyším kolem sebe celý den a mohla bych potvrdit, že lidé jsou v šoku od té chvíle, kdy premiér Papandreu řekl, že bude referendum. A navíc že ještě bude referendum na téma ano, ne eurozóny. Lidé jsou v šoku a cítí se zrazeni. Myslí si, že jsou, že premiér je zradil. Martin VESELOVSKÝ, moderátor



-------------------Máte nějakou představu, Soňo, proč premiér Papandreu hodlá uzavřít nějakou dohodu s celou opozicí? Vždyť čistě jen podle počtu jednotlivých poslanců v řeckém parlamentu by stačilo jemu, aby přesvědčil jen několik dalších poslanců. Soňa DORŇÁKOVÁ STAMU, publicistka, překladatelka -------------------Premiér Papandreu už velmi dlouho žádal opozici o to, aby s ním spolupracovala a aby schválila i tu dohodu, na které se dohodli evropští lídři na konci října. Opozice odmítala, opoziční pravicová opozice odmítala, její lídr tvrdil, že jediným řešením jsou volby. Dneska navrhl tu vládu jakousi úřednickou, má to být nějaká přechodná vláda, ale jak už jsem řekla, premiér Papandreu si představuje tuto vládu jinak. Vypadá to tak na té scéně politické, že zdá se, že ty politické strany, ty největší se nemohou dohodnout a nad tím opravdu lidé kroutí hlavou a přejí si, aby došlo k nějaké spolupráci, protože už chtějí, aby ta nejistota neustálých škrtů, ta nejistota toho, co bude v budoucnosti, aby už skončila. Takže lidé si přejí, aby rychle vláda ratifikovala tu smlouvu v parlamentu a aby Řecko vykročilo kupředu. Zatím čekáme na zítřek, jak dopadne hlasování o důvěře řeckému premiérovi a potom se uvidí, ale situace je opravdu nejistá. Na tom se shodují všichni analytici a ekonomové v zemi. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Soňa Dorňáková Stamu z řeckých Atén. Soňo, díky a hezký večer. Na shledanou. Soňa DORŇÁKOVÁ STAMU, publicistka, překladatelka -------------------Hezký večer, na shledanou. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Zpátky do studia na Kavčích horách. Michal Mejstřík, člen Národní ekonomické rady vlády České republiky. Dobrý večer. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, člen NERV, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ono možná ty, řekněme, peripetie, ať už politické či ekonomické kolem dluhové krize v eurozóně, kolem situace Řecka se někomu mohou zdát jako už příliš komplikované. Nebylo by lepší, kdyby eurozóna prostě Řecko neměla? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, člen NERV, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak v prvé řadě mnozí analytikové vrátili na stůl vůbec úvahy, proč Řecko do eurozóny bylo přijato. A ten základní problém, který tady máme, je, že to Řecko při své maličkosti, ono je opravdu 2, 3% vlastně celého HDP eurozóny, takže zdánlivě zanedbatelný. Ale je to, je tu určitá rozbuška, katalyzátor těch problémů, kterými v tuto chvíli eurozóna trpí. To znamená, ta slabost, kterou vidíme v Itálii, jen se podívejte na obrovský růst vlastně těch rizikových prémií při prodeji dluhopisů, ať už italských nebo takzvaných těch CDS. To znamená těch pojišťovacích instrumentů. To všechno ukazuje, že ta rozbuška opravdu katalyzuje ty negativní procesy v eurozóně a vlastně nasvítila daleko silněji tu slabost, ať už Itálie, tak u Španělska. To je to nebezpečné, co tady v tuto chvíli vidíme. Ten další velký problém, který je docela strategický, je, že vlastně Evropa v G20 se chtěla tvářit jako sebevědomá Evropa. Mimochodem je reprezentována dvěma představiteli na G20. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Nicolas Sarkozy se netvářil úplně sebevědomě. To, co jsme viděli. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, člen NERV, Fakulta sociálních věd UK --------------------



No ne, chtěla se tvářit sebevědomě ... Ano, Nicolas Sarkozy je ten, který měl ukázat, že Evropa vychází jako sebevědomá. Máme tam jak pana Barrosa, tak pana vlastně prezidenta Evropské rady a najednou se ukazuje, že ta pozice je hrozně slabá. Já jsem se shodou okolností vrátil teď koncem minulého týdne z Číny, z Pekingu, kde jsem jednal s předními jaksi bankéři na půdě takzvané mezinárodní obchodní komory, kde vlastně jsme diskutovali právě přípravu na G20. A kdybyste viděli, ta změna a to posílení sebevědomí Číňanů v okamžiku, kdy tam přijíždějí představitelé Evropy, kteří de facto nepřipraveně prosí o peníze pro Evropu, to je věc, kterou já považuju za docela závažnou strategickou chybu a to nepochybně na té G20 bude cítit, že de facto ta Evropa v tuto chvíli je tím prosebníkem a taková věc se platí. To znamená ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Dobře. Ve chvíli, kdy se bavíme o nějaké krizi, která zasahuje, řekněme, bankovní sektor nebo je to čistě finanční krize, tak tam velikou součást vždy hraje důvěra všech těch lidí a partnerů na trhu. Tak není to celé pouze krize důvěry? Protože když by si například ve Spojených státech amerických někdo představil, že bude ve velkých fiskálních problémech jeden ze států, tak pravděpodobně asi jaksi celý ten federální svazek nebude v takových problémech, jako je teď eurozóna. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, člen NERV, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tam je ten problém nerozhodnosti, jak už jsem zmínil ze strany vlastně Evropské unie. Ona nekoná. Tím, že nekoná, tak vlastně blokuje celou řadu vůbec debat globálního charakteru ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pardon, pane Mejstříku, co to znamená, že nekoná? Měla by daleko silněji zatlačit na Řecko, aby si začalo řešit své problémy? Nebo co to je, že nekoná? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, člen NERV, Fakulta sociálních věd UK -------------------Podívejte se, v tuto chvíli například neexistuje žádné opatření, jakkoli se to diskutuje, jak donutit Řecko, aby odstoupilo, aby odešlo z eurozóny, což je jedno z těch krajních řešení, protože právně na to vlastně nemáme žádné právní instrumenty. Ano, je tam úvaha, že by potom vlastně teoreticky mělo Řecko opustit Evropskou unii, ano, ale když se tedy zeptáte právníků, máme tady koneckonců dalšího kolegu u stolu, tak všichni vám řeknou, že na takovéto situace se už dávno měla Evropa připravit. Nic takového v těch stávajících statutech není, což potom blokuje ty scénáře, ty varianty, které připadají v úvahu. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A když zůstaneme na čistě ekonomickém poli, tak znovu k té první otázce. Nebylo by teď eurozóně lépe, kdyby tu situaci vyřešila tím, že by prostě Řecko z eurozóny odešlo? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, člen NERV, Fakulta sociálních věd UK -------------------A teď já jsem tady už zmínil, že my nemáme právní vlastně základ, na základě něhož přesvědčit ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Můžeme si představit, že Řecko odejde o vlastní vůli. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, člen NERV, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já si skutečně v tuto chvíli spíš myslím, že na stole je ten nepříjemný vlastně scénář nějakého neřízeného bankrotu Řecka, jo, a toho se vlastně všichni bojí nejvíce, protože právě ta malá drobná rozbuška by katalyzovala ty problémy v tom sousedním, v té sousední Itálii. A co je největším problémem v tuto chvíli, je vlastně rekapitalizace evropských bank, které trpí jednak problémy likvidity a jednak problémy nedostatečného vlastně kapitálového polštáře. A to jsou peníze, které odněkud se musí vzít, tak jako tak. A to je taková linka, která není možná tak viditelná. My ji tam nevidíme, ale to je vlastně na pozadí toho jednání, kde se hledají zdroje, z kterých rekapitulují ty banky. Nikdo na trhu banky není připraven rekapitalizovat, to znamená soukromí investoři, vlády v tuto chvíli už vystříleli svůj prach, nemají další možnosti zvyšovat svůj kapitál. Fondy toho evropského mechanismu jsou také nedostatečné, takže se čeká. No, a očekávat, že například Číňané přímo



vloží nebo půjčí evropskému fondu, je také vlastně sporné. Takže nakonec se vracíme k takové té původní variantě, že Číňané vloží peníze do Mezinárodního měnového fondu, který posléze oklikou ty peníze vloží zpět. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane Mejstříku, díky pěkně za komentář. Hezký večer. Na shledanou. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, člen NERV, Fakulta sociálních věd UK -------------------Díky, na shledanou. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tím dalším hostem je státní tajemník pro evropské záležitosti při úřadu vlády Vojtěch Belling. Dobrý večer. Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ono to dneska nebo v průběhu dneška bylo zmiňováno několikrát. Tuším, že původně, řekněme, tu informaci či spekulaci přinesla agentura Reuters. Automaticky by podle vašeho názoru po vystoupení z jakéhokoli důvodu, po vystoupení Řecka z eurozóny následovalo vystoupení z Evropské unie? Takto je to zřetězeno? Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti -------------------Tak třeba říci, že se tady pohybujeme ve sféře hypotetických úvah, protože v tuto chvíli opravdu není aktuálně na stole ani vystoupení Řecka z eurozóny v tuto chvíli. Nicméně je nutno říci, že evropské právo vůbec tuto možnost nepřipouští. Připouští pouze možnost vystoupit z Evropské unie jako takové. To znamená, právně ta možnost opustit pouze eurozónu vlastně není daná. To znamená, to by se muselo řešit nějakým způsobem ad hoc, případně změnou primárního práva. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Nebyla to trochu chyba, nastavit základní smlouvy Unie a eurozóny tak, že tady tento nástroj není? Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti -------------------Já myslím, že na počátku, zejména na počátku tvorby měnové unie byla celá řada chyb, které se v tuto chvíli velmi negativně promítají do evropské reality. Toto byla určitě možná jedna z těch chyb, které ten systém provázely. Byl to příliš velký důraz pouze na politická řešení, na politické vize. Ovšem bez toho ekonomického základu, který je nezbytný. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Česká republika ústy svého předsedy vlády Petra Nečase už před relativně krátkou dobou deklarovala vůli podílet se na nějakých změnách základních smluv Evropské unie. Máte už jasnou představu, jak by ty změny měly vypadat? Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti -------------------Myslím, že je v tuhle chvíli předčasné hovořit o konkrétních změnách. V tuhle chvíli se teprve analyzuje ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pardon, pane státní tajemníku, to znamená, že ještě nevíte? Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti --------------------



V tuto chvíli se diskutují různé varianty těch možných změn. Nejprve je nutné zjistit, co všechno umožňuje stávající primární právo, kam až můžeme jít v posílení fiskální discipliny a tak dále. Teprve poté, co se provede takováto prvotní analýza, tak lze určitě diskutovat i o změnách smluv. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Moc se omlouvám, pane Bellingu, to vypadá, jako kdybychom se pohybovali v nějakém cizím prostoru, který je potřeba analyzovat. Měl jsem pocit, že se pohybujeme v Evropské unii, do které jsme vstupovali už před nějakou dobou a věděli jsme, kam vstupujeme. Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti -------------------To máte sice pravdu, ale evropské právo, dokonce i to primární právo, tedy smlouvy, jsou někdy neprostupným pralesem, který je nutné nějakým způsobem interpretovat, zjistit, co všechno připouští. Někdy se evropské právo tak říkaje flexibilně ohýbá, což je ovšem dlouhodobě problém, takže v tomto případě je určitě lepší, pokud evropské právo něco neumožňuje, diskutovat spíše o změnách tohoto práva, než jej takto flexibilně ohýbat. To je i případ například zapojování Evropské centrální banky, diskuse posledních týdnů a měsíců, kdy také primární právo, tedy smlouvy zkrátka nepřipouští, aby centrální banka zasahovala výrazně i pro podporu ekonomické stability a její roli omezuje pouze na stabilitu měnovou. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Vyjma tedy analýz, řekněme, nějakého právního propletence, který se týká základních smluv Evropské unie. Tak jakým způsobem se Česká republika podílí na řešení té současné dluhové krize? Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti -------------------Tak my podporujeme samozřejmě všechna opatření, která jsou v krátko i dlouhodobém horizontu přijímána na evropské úrovni, takže podpořili jsme například celý balík legislativních aktů na posílení fiskální discipliny jak v eurozóně, tak v celé Evropské unii. Jsme připraveni k dalším diskusím na téma dalšího posilování koordinace hospodářských politik v eurozóně, i případné fiskální nějaká opatření ve fiskální sféře rovněž v eurozóně, takže jsme připraveni těmto opatřením. A pak samozřejmě podílíme se také na některých opatřeních finančních, i jak už prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu, tak i prostřednictvím evropského mechanismu finanční stability a koneckonců podporujeme i posilování dalších nástrojů, které si vytváří eurozóna, jako je například evropský stabilizační mechanismus. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ještě mě zajímá jedna věc. Je podle vašeho názoru možné, aby Evropská unie a možná samotná eurozóna tu současnou krizi přežila ve stejné podobě, jako do ní, jako do této krize vešla? To znamená, aby například nebyly posíleny nějaké společné jaksi fiskální kontrolní mechanismy nebo se prostě Evropská unie výrazně nezměnila? Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti -------------------Nutno říci, že skutečně v té současné podobě asi přežít nemůže. Nicméně hovoříme v tuto chvíli o eurozóně, protože se skutečně ukázalo, že ta maastrichtská kritéria, která si eurozóna stanovila na počátku, tak nejsou dostatečnou bariérou proti právě situacím, které dnes řešíme. Takže je určitě nutné, aby eurozóna výrazným způsobem posílila jak koordinaci fiskálních politik, tak i koordinaci hospodářských politik v tom nejširším slova smyslu. To znamená, aby přijímala společná opatření na posílení své konkurenceschopnosti, opatření preventivního charakteru, která v tuto chvíli nepřijímá. Takže eurozóna skutečně se určitě bude muset posílit, ten vývoj půjde tímto směrem, protože jiná možnost by byla pouze, by byl pouze jakýsi velký krok zpět a to v tuto chvíli pravděpodobně nikdo nechce. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane státní tajemníku, děkuji pěkně za komentář. Hezký večer. Na shledanou. Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti --------------------



Vám taky, na shledanou. _

Ten Radek John se snaží. Ale prý už je pozdě 27.11.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Pavel Kozdera_

Zprávy_

POLITOLOGOVÉ Trochu netradičně uprostřed volebního období se předseda Věcí veřejných Radek John rozhodl získat voličskou přízeň. Zřídil si pojízdnou kancelář, s níž obráží republiku, získává podněty od občanů a snaží se oprášit předvolební punc Věcí veřejných. Pomůže to? Politologové jsou k resurekci véček v zásadě skeptičtí a turné Radka Johna nepřikládají velké naděje. Radek John je v současné době, snad úmyslně, zcela ve stínu místopředsedkyně Karolíny Peake, která vede vládní protikorupční úřad. Předseda dává o sobě vědět jen sporadicky, a to na tiskových konferencích, kdy čte po většinou připravená prohlášení. Od turné si ale slibuje mnohé. Během už uskutečněných cest se prý dozvěděl spoustu znepokojivých informací z oblasti korupce. „Dozvěděl jsem se, že zakázka na sanaci naftových vrtů na Hodonínsku je předražená. Divné jsou také prodeje historických domů v Olomouci. Absurdně přišel stát o šest milionů korun při podivném hospodaření s vyškovským pivovarem. Šéf pivovaru, který peníze neuhlídal, je navíc dnes starostou Vyškova za sociální demokracii. Kauzu už zásluhou Věcí veřejných šetří policie," popisoval John podezřelé případy, které bude zpravidla řešit trestním oznámením. Více o moravských naftových dolech zde: Jarolímův svědek: Stát nalévá miliardy do ekotendru zbytečně S nespravedlnostmi, podezřeními na korupci i pocity osobních křivd se prý na Johna obracejí lidé, kamkoliv přijede. Snaha se jistě cení, ale za házení hrachu na zeď považuje Johnovu aktivitu nejen politolog Pavel Kopecký. „Domnívám se, že Radek John je prázdná nádoba, navíc už dost potrhaný volební plakát, který byl svého času vybrán proto, aby správným způsobem směroval hlasy určité skupiny voličů, z velké části nadšených diváků jím představované verze televizní žurnalistiky. Ale také lidí, jimž splývají pojmy "nový" a "nezkažený"," soudí Kopecký. Předsedovi Věcí veřejných se podle Kopeckého nicméně povedlo bleskurychle zesměšnit. Do budoucna prý ale není vyloučeno, že nějakou významnější funkci John ještě zaujme, „Ale nastane-li to, vznikne definitivní důkaz jurodivosti stávajícího koaličního vládnutí," uzavřel politolog. Hodí očko po jiném. Je provařený Kříž nad Johnem udělal i Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity Brno. „Myslím si, že jeho výrazná éra již škončila. Ztratil étos populárního investigativního novináře a bojovníka proti dinosaurům, turné už mu ji nevrátí," odepisuje předsedu politolog. Podle něj se sami Věci veřejné budou poohlížet po jiných nových tvářích. Ale bude to o poznání těžší. „Konkurenci do budoucna bude pro VV představovat nová strana podnikatele Andreje Babiše. Za provařeného maskota označil předsedu VV Josef Mlejnek z FSV UK. „Radek John je "provařený maskot", takže jeho šance na comeback jsou nyní dost nízké a ani turné po republice mu myslím moc nepomůže," odhaduje Mlejnek. Čtěte také: John (VV): Babiš zřejmě čerpal z filmu Protektor Kam s ním? Politolog a komentátor Zdeněk Zbořil si položil otázku, kterou si prý pokládají i jiní vlivní členové Věcí veřejných. „Také nevím, co s ním. Asi svůj kritický potenciál už vyčerpal a s novými nápady nepřichází. Navíc se stal symbolem nesplněných předvolebních slibů. Tak asi jen, jako mnozí jiní," soudí Zbořil. Plné znění zpráv


Podle Pavla Hynčicy je Radek John - po všech skutečnostech, které se u VV od voleb odehrály - podle naprosto nezajímavým politikem. "Jako ministr byl nepřesvědčivý, boj proti korupci byla pouhá rétorika na nalákání voličů, skandály, úplatky, ABL .... Dnes už nemá on a VV co nabídnout. Nedovedu si představit, že by ještě něčím zaujal." uzavřel striktně Hynčica Psali jsme: Voliči, Bárta zachránil stravenky. Již navždy nevolitelní, křižuje se expert

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1387&clanek=215134 _

Africké abstrakce v galerii v Černčicích 23.11.2011

Svobodný hlas str. 10 J. E. Germaister_

_

V neděli 27. listopadu v 15:30 hodin bude v Galerii Emila Juliše v Černčicích zahájena výstava AFRICAN COLOURS, která představí moderní africké výtvarníky, dosud v Čechách nevystavené. Abstraktnímu umění černého kontinentu se galerie v čele s Pavlem R. Vejrážkou věnuje (podobně jako surrealismu) téměř systematicky. Protentokrát máte možnost seznámit se s díly předních afrických umělců, pocházejících ze dvou sbírek. Prvním zdrojem expozice je „dispoziční držba“ souboru uměleckých děl Ilony Bittnerové, prodchnuté entuziastickou propagací umělců exotické Tanzanie ve světě. Z jejího depozitáře budou prezentováni čtyři významní představitelé moderního umění, žijící v Dar es Salaamu. Vystavovali nejen v místních, ale také v evropských a amerických galeriích. Malíři Haji Chilonga, Florian Ludovick a Ally Kitogo jsou přátelé a jejich styl nezapře společné umělecké počátky. Salum Kambi je výtvarník používající velmi zajímavou, netradiční techniku (video dokumentující jeho práci je možné nalézt na You Tube, stejně jako třeba záznam jeho samostatné výstavy v Oslu). Veškeré obrazy, které Ilona Bittnerová vystaví, pocházejí ze sbírky Daniela Augusty, který žije v již zmíněném Dar es Salaamu v Tanzanii. Paní Bittnerová je jeho spolupracovnicí, stará se o obrazy importované do Evropy. Druhým zdrojem je sbírka PhDr. Marie Imbrové. Část její sbírky tvoří artefakty, získané na mezinárodních multikulturních přehlídkách v subsaharské Africe. Právě tento díl její kolekce bude na výstavě African Colours v Černčicích konfrontován se stylově čistou a jednotnou školou malířů z Tanzanie. Poprvé tak mají návštěvníci galerie příležitost seznámit se s ukázkami tvorby Freda Tauro, Thakora Patela či Percy Manyongy ze Zimbabwe; ze Senegalu zde bude zastoupen Dauda Diakhate, Keňu pak reprezentuje mimo jiné mimořádně cenná grafika Gabriela Omonda Odonda. Expozici dokreslí sochy z Tengenenge - včetně dvou unikátních děl Bernarda Matemery - a doplní řada zajímavých masek a figurek afrických předků. Obě dámy navíc spojuje charitativní stránka jejich činnosti. Ilona Bittnerová se snaží o prodej obrazů významných umělců Tanzanie v zahraničí, aby podpořila a motivovala jejich práci. Marie Imbrová sice veškerý zisk z prodeje uměleckých děj rovněž zpětně ukládá do nových nákupů, nicméně stále vede a řídí občanské sdružení Klub přátel Tengenenge, pro které pracuje jako dobrovolník a získané prostředky z aktivit Klubu jsou zcela na podporu dětí v Tengenenge. Úvodní slovo pronese Doc. Phdr. Josef Kandert CSc., významný sociální antropolog se specializací na prostor Afriky a v užším vymezení Afriky subsaharské, vysokoškolský učitel a vedoucí Katedry sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Více na www.vejr.cz/gej, návštěvu galerie si můžete domluvit na tel.: 602 456 314. _

Africké abstrakce ozdobí Galerii Emila Juliše 21.11.2011

Žatecký a lounský deník str. 09 J. E. Germaister_


Servis - kultura_


Výstava v Černčicích u Loun představí návštěvníkům dosud neprezentované africké obrazy a sochy Černčice - V Galerii Emila Juliše bude v neděli 27. listopadu zahájena výstava s názvem African colours, která představí moderní africké výtvarníky, dosud v Čechách nevystavené. Vernisáž bude zahájena v 15.30 hodin. Návštěvníci se seznámí s díly předních afrických umělců, pocházejících ze dvou sbírek. Prvním zdrojem expozice je „dispoziční držba“ souboru uměleckých děl Ilony Bittnerové, prodchnuté entuziastickou propagací umělců exotické Tanzánie ve světě. Z jejího depozitáře budou prezentováni čtyři významní představitelé moderního umění, žijící v Dar es Salaamu. Vystavovali nejen v místních, ale také v evropských a amerických galeriích. Malíři Haji Chilonga, Florian Ludovick a Ally Kitogo jsou přátelé a jejich styl nezapře společné umělecké počátky. Salum Kambi je výtvarník používající velmi zajímavou, netradiční techniku. Veškeré obrazy, které v Galerii Emila Juliše Ilona Bittnerová vystaví, pocházejí ze sbírky Daniela Augusty, který v současné době žije v již zmíněném Dar es Salaamu v Tanzánii. Paní Bittnerová je jeho spolupracovnicí, stará se o obrazy importované do Evropy. Druhým zdrojem je sbírka Marie Imbrové, která vstoupila do světa sběratelů moderního afrického umění ve zralém věka a touha porozumět a porovnávat tendence vývoje moderního afrického umění ji vedla nejen k pravidelným nákupům v atelierech jejích oblíbených umělců, ale také k dočasnému členství a spolupráci s galeriemi zemí, v nichž pobývala. Část její sbírky tvoří artefakty zakoupené v národních galeriích těchto států či získané na mezinárodních multikulturních přehlídkách v subsaharské Africe. Právě tento díl její kolekce bude na výstavě konfrontován se stylově čistou a jednotnou školou malířů z Tanzánie. Každý solitér, beze vších pochybností mimořádný představitel umělecké generace jak v národním, tak mezinárodním měřítku, představí v Černčicích zcela individuální tvorbu. Poprvé tak mají návštěvníci galerie příležitost seznámit se s ukázkami tvorby Freda Tauro, Thakora Patela či Percy Manyongy ze Zimbabwe; ze Senegalu zde bude zastoupen Dauda Diakhate, Keňu pak reprezentuje mimo jiné mimořádně cenná grafika Gabriela Omonda Odonda. Téměř tradičně bude expozice dokreslena sochami z Tengenenge, včetně dvou unikátních děl Bernarda Matemery, a doplněna řadou zajímavých masek a figurek afrických předků. Obě dámy navíc spojuje charitativní stránka jejich činnosti. Ilona Bittnerová se snaží o prodej obrazů významných umělců Tanzanie v zahraničí, aby podpořila a motivovala jejich práci. Marie Imbrová sice veškerý zisk z prodeje uměleckých děl rovněž zpětně ukládá do nových nákupů, nicméně stále vede a řídí občanské sdružení Klub přátel Tengenenge, pro které pracuje jako dobrovolník a získané prostředky z aktivit Klubu jsou zcela na podporu dětí v Tengenenge. Aktivity galerie Emila Juliše po výstavě Born in Zimbabwe v roce 2010 neunikly nejvýznamnějšímu africkému uměleckému internetovému portálu African Colours, který převzal nad touto stejnojmenou výstavou mezinárodní mediální záštitu. Úvodní slovo k výstavě pronese Josef Kandert, významný sociální antropolog se specializací na prostor Afriky a v užším vymezení Afriky subsaharské, vysokoškolský učitel a vedoucí Katedry sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Bližší a podrobnější informace naleznete na webových stránkách galerie www.vejr.cz/gej, návštěvu galerie si můžete domluvit na tel.: 602 456 314. Region| Severní Čechy _

MČ Praha 5 pořádá workshop o bezdomovcích a bezdomovectví 20.11.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Praha5.cz_

Politici voličům_

Městská část Praha 5 pořádá dne 21.11.2011 pod záštitou zástupce starosty MČ Praha 5 JUDr. Petra Lachnita workshop o bezdomovcích a bezdomovectví. Diskuse proběhne v zasedací místnosti zastupitelstva MČ Praha 5, Štefánikova 13-15, 6. patro, Praha 5. Diskusi bude moderovat předsedkyně sociálního výboru MČ Praha 5 Ing. Vlasta Váchová. V diskusi vystoupí: Ing. Libor Prudký, Fakulta humanitních studií FSV UK, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK, s tématem: Jak se rodí bezdomci? Dá se s tímto fenoménem něco dělat?



Mgr. Ilja Hradecký, předseda a ústřední ředitel Naděje o.p.s., s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat? Major Michael Raymond Stannett, národní velitel Armády spásy pro ČR, s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat? Tomáš Klinecký, Odbor sociální péče MHMP, s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat pohled z hl.m. Prahy Mgr. Adolf Polák, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, odbor sociálních služeb a začleňování, s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat - pohled Ministerstva práce s sociálních věcí.




Obce voličům_

Městská část Praha 5 pořádá dne 21.11.2011 pod záštitou zástupce starosty MČ Praha 5 JUDr. Petra Lachnita workshop o bezdomovcích a bezdomovectví. Diskuse proběhne v zasedací místnosti zastupitelstva MČ Praha 5, Štefánikova 13-15, 6. patro, Praha 5. Diskusi bude moderovat předsedkyně sociálního výboru MČ Praha 5 Ing. Vlasta Váchová. V diskusi vystoupí: Ing. Libor Prudký, Fakulta humanitních studií FSV UK, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK, s tématem: Jak se rodí bezdomci? Dá se s tímto fenoménem něco dělat? Mgr. Ilja Hradecký, předseda a ústřední ředitel Naděje o.p.s., s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat? Major Michael Raymond Stannett, národní velitel Armády spásy pro ČR, s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat? Tomáš Klinecký, Odbor sociální péče MHMP, s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat pohled z hl.m. Prahy Mgr. Adolf Polák, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, odbor sociálních služeb a začleňování, s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat - pohled Ministerstva práce s sociálních věcí.


Experimentem proti nouzi 14.11.2011

Euro

str. 51 Report - Čtenářský deník_ Petr Janský_

Výzkum ekonomických vědců pomáhá lépe určit příčiny chudoby



U nás snad nikdo nežije za méně než dolar na den, tedy necelých dvacet korun. V Česku diskutovaná chudoba je nanejvýš relativní. Ve světě ale žije za méně než dolar na den téměř miliarda lidí, v zemích, jako je Tanzanie nebo Indie, mnoho z nich často ani nemá přístup k pitné vodě. Pomoci v boji s globální chudobou se snaží i ekonomičtí výzkumníci. Dva z nich, Esther Dufloová a Abhijit Banerjee, o tom nedávno vydali knihu Chudá ekonomie (Poor Economics). Inspirace z medicíny Ekonomické metody nám pomáhají rozpoznat příčinu pozorovaných jevů, včetně příčin chudoby lidí v rozvojových zemích nebo následků dobře míněných opatření na její snížení. Právě v rozvojové ekonomii, tedy části vědy, která se zabývá rozvojovými zeměmi, se těší velké popularitě randomizované kontrolované experimenty (randomized control trials), které jsou inspirovány lékařskými experimenty s lékem a placebem. Ukažme si jejich fungování na příkladu se sítěmi nad postele, které chrání před komářím bodnutím ve spánku, a tedy i před přenosem malárie, jedním z nejčastějších zabijáků v rozvojových zemích. Zda je lepší poskytnout sítě proti komárům zdarma, nebo dotované, můžeme zjistit právě pomocí těchto experimentů. V náhodně vylosovaných vesnicích jsou nabídnuty sítě lidem zdarma, v jiných vesnicích za poplatek a na základě výsledků je následně možné odvodit doporučení pro rozšíření programu do dalších vesnic v zemi. Dufloová a Banerjee, profesoři ekonomie amerického Massachusetts Institute of Technology, patří mezi hlavní propagátory těchto randomizovaných kontrolovaných experimentů a velká část jejich knihy popisuje výsledky podobných projektů z různých rozvojových zemí. Na základě své patnáctileté práce s experimenty v chudých zemích a podobné práci mnoha kolegů postupně představují ne vždy intuitivní odpovědi na otázky z mnoha oblastí, od zdraví a vzdělání až po podnikání a demokratické volby. Není jeden lék Dufloová a Banerjee představují veřejnosti nejen bohatou koláž výsledků výzkumů, ale také nový přístup k boji s globální chudobou, reprezentovaný právě randomizovanými kontrolovanými experimenty. I při své obezřetnosti jsou schopni učinit několik obecných závěrů, které zde uvádím: Chudí lidé často nemají přístup k potřebným informacím a většinou se musejí starat o více věcí, než o kolik se starají bohatí a než mohou sami zvládat. Chudí jsou také často znevýhodněni fungováním trhů. Chudé země ani chudí lidé nejsou odsouzeni k neúspěchu a jedním z největších rizik je sebenaplňující proroctví neúspěchu. Autoři knihy jsou zdravě realističtí a nenabízejí jediné jednoduché řešení. Tím se odlišují od svých předchůdců – profesorů ekonomie zabývajících se dlouhodobě chudobou, kteří již dříve sepsali knihu pro veřejnost. Alespoň zjednodušeně připomeňme, že Jeffrey Sachs (Konec chudoby) i William Easterly (Břemeno bílého muže) viděli hlavní řešení v rozvojové pomoci, i když každý v opačném směru. Zatímco první navrhoval výrazné rozšíření pomoci, druhý prosazoval její omezení. Český příspěvek K boji s globální chudobou přispívá i výzkum řady českých výzkumníků. Například dva ekonomové z Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, Michal Bauer a Julie Chytilová, se již řadu let zabývají výzkumem chudoby v rozvojových zemích. Jejich poslední článek, který ukazuje výsledky jejich výzkumu z Indie o propojení mikroúvěrů a časově nekonzistentních preferencí, vyjde koncem roku v jednom z předních ekonomických časopisů American Economic Review. Při jiném výzkumu, tentokrát v Gruzii, Bauer s Chytilovou využili různých vzdáleností dětí od bojů ruských a gruzínských armád v roce 2008 ke studiu dopadu konfliktu na sociální preference. Tento takzvaný přirozený experiment jim dobře posloužil při hledání příčiny místo randomizovaných kontrolních experimentů, které využívají Dufloová a Banerjee. Prezentované výsledky zahraničních i českých vědců ukazují, že bojovat s globální chudobou má smysl, pokud hledáme její příčiny. Kdo chce získat více tohoto opatrného optimismu o jednom z největších globálních problémů, nechť se s otevřenou myslí ponoří do stránek Chudé ekonomie. l POOR ECONOMICS Chudá ekonomie autoři Abhijit V. Banerjee, Esther Duflo vydal Public Affairs, 2011 rozsah 320 stran Foto autor| FOTO Tomáš Turek O autorovi| Petr Janský přednášející na Univerzitě Karlově, výzkumník think-tanku IDEA a asistent NERV _

OBSAZENÍ 14.11.2011

Kraus

str. 11 _

obsazení_



BENJAMIN KURAS spisovatel, dramatik, překladatel a publicista V roce 1968 emigroval do Velké Británie. Velkou část profesionálního života věnoval rozhlasu, pro který napsal kolem 16 anglických her. Od roku 1990 pravidelně přispíval do časopisů, v týdeníku Euro měl kulinářský sloupek Pravicová kuchařka a recenzoval téměř stovku českých restaurací. (Češi na vlásku, Business je byznys, Anglie je na houby, Jak přežít padouchy a jiné) Na co se momentálně těšíte? Že při zdravém humoru a plné mužské síle vydržím do sto dvaceti jako Mojžíš. IVAN KRAUS spisovatel, herec, loutkář, scenárista Se skupinou černého divadla SDS vystupoval v pařížské Olympii, v Las Vegas a v Los Angeles. V letech 1968–1990 byl v exilu, kde působil jako publicista, scenárista a loutkoherec. Po návratu začal spolupracovat s časopisy a publikovat. Je považován za nejlepšího současného českého humoristu. (Nejchytřejší národ, Kůň nežere okurkový salát, Udělej mi tichoučko!, Poker bez esa a jiné) Na co se momentálně těšíte? Nejvíc na to, že budu mít čas pokračovat na nové knížce. JIŘÍ PEHE politolog a spisovatel Do USA emigroval v roce 1981, později pracoval pro Svobodnou Evropu. Po návratu byl v letech 1997–99 poradcem prezidenta Havla. V současnosti je ředitel New York University v Praze, přednáší na Fakultě sociálních věd UK, přispívá do českých i zahraničních periodik. (Klaus – Portrét politika ve dvaceti obrazech) Na co se momentálně těšíte? Na dvě podzimní cesty do New Yorku, který považuji za druhý domov. PAVLÍNA WOLFOVÁ novinářka Začínala jako elév v Lidových novinách, moderovala talk show Áčko na TV Nova, sedm let působila v týmu pořadu Na vlastní oči, spolupracovala s Českým rozhlasem. Nyní je reportérkou časopisu Reflex. Na co se momentálně těšíte? Každý jeden den se těším na ten další. TEREZA SPENCEROVÁ novinářka Dva roky působila v Káhiře na zpravodajském postu ČTK pro Blízký východ, následně spolupracovala s Reflexem. Nyní je redaktorkou Literárních novin, na Blízký východ se specializuje i nadále. Na co se momentálně těšíte? Na chvíli, kdy se zbavím pocitu marnosti a bezvýchodnosti, který na mě padá při pohledu na náš stát a společnost. Ale protože to je jen zbožné přání, tak se aktuálně nejvíc těším, až budu se šálkem dobré kávy a s kouřící vodní dýmkou v ruce zblízka sledovat, jak Egypťané volí v prvních postdiktátorských volbách. PAVEL KOSATÍK spisovatel a publicista Publikuje v časopisech Týden, Respekt a v měsíčníku KRAUS. (České snění, Manželky prezidentů: deset žen z Hradu, Fenomén Kohout a jiné) Na co se momentálně těšíte? Na Ježíška, ale na toho já se těším pořád. JIŘINA ŠIKLOVÁ socioložka a publicistka Podepsala Chartu 77, politicky se angažovala (Strana zelených). Iniciovala založení Katedry sociální práce na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze. V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy. (Deník staré paní, Dopisy vnučce, Matky po e-mailu, Bez ohlávky) Na co se momentálně těšíte? Na setkání na retreatu Akademické YMCA. MARIUSZ SZCZYGIEL novinář a spisovatel Od roku 1990 je reportérem listu Gazeta Wyborcza, dnes působí jako redaktor přílohy DuŜy format. (Neděle, která se přihodila ve středu, Gottland, Udělej si ráj, Dámské příběhy a jiné) Na co se momentálně těšíte? Momentálně na nic. Dlouhodobě na to, že si v březnu vezmu neplacenou roční dovolenou a už nebudu chodit domů z práce v devět večer. JAKUB HORÁK historik a spisovatel Nyní pracuje na další sérii televizního seriálu Pakárna a hraje ve skupině Bruno Ferrari. (Ostrov, Zlatá rána, Je to všechno pakárna) Na co se momentálně těšíte? Až bude všechna práce hotová. Foto popis| _

Chtěl jsem si s estébáky hrát 14.11.2011 Týden str. 30 Speciál_ Lenka Nejezchlebová_



"Pořád to máte na talíři. Srovnávají vás s tátou, s mámou, se sourozenci. Negativně i pozitivně. To jméno pracuje. Otvírá i zavírá dveře," říká Michal Uhl (26), nejmladší ze tří dětí Anny Šabatové a Petra Uhla. Po matce jsem usmiřovatel, hledám společnou řeč. Po otci víc mluvím, jsem takovej poučovatel, rád říkám lidem zajímavosti, usmívá se Michal Uhl, syn někdejších disidentů, levicového novináře a bývalé zástupkyně ombudsmana. "Taky mě baví veřejný život," hledá v sobě stopy svých rodičů. Totožnost jeho otce prozrazuje i specificky deformované "r" v řeči. Uhl nejmladší studoval sociologii, antropologii a genderová studia, nyní učí "antropologii komiksu a her" na Fakultě sociálních věd UK a pracuje jako komunální politik. "Je sice trochu divný říct: Já jsem politik, ale je to tak." Do Strany zelených vstoupil v osmnácti letech. Od dětství se prakticky nehnul z pražských Vinohrad, kde teď žije s partnerkou Monikou a desetiměsíční dcerkou Agnes. Vrazi ve vězení? Na rozdíl od svých starších sourozenců nezažil věznění rodičů, z jejich pronásledování mu utkvěly jen střípky: "Seděli na chodbě před bytem a hlídali nás, ale já k nim nic negativního necítil: byl jsem děcko, které si s nima chtělo hrát. A dodnes to vnímám tak, že to třeba ani nebyli zlí lidi, jen si chtěli odkroutit službu a jít domů." Také vězení prý u Uhlů doma nebrali jako stigma: "Byla to instituce, kde prostě končil okruh našich dobrých přátel a známých. Později jsem byl překvapený, když jsem zjistil, že tam běžně zavírají i zloděje a vrahy." Anna Šabatová se na adresu svého mladšího syna před časem nechala slyšet, že je mnohem otevřenější než jeho dva starší sourozenci Pavel (advokát) a Saša (novinářka), je prý "dítětem svobody". Narodil se v roce 1985, po návratu Petra Uhla z vězení. "Jsem jiný, ale těch důvodů je víc," míní syn. "Třeba jsem chodil do jeslí i do školky, což vnímám jako velké plus. Zrovna o tom vedeme ideový spor se sestrou, která je proti takovým institucím." Michal vnímá své sourozence jako "alternativnější", sám je prý více "mainstream". "A taky mě jako jediného z rodiny baví sport. Sourozenci ho neuznávají, protože je soutěživý." Být za sebe Michal Uhl chodil od dvou a půl let do pražské francouzské školky, později i na francouzskou základní školu. "V tom guláši dětí různých národností - Afričanů, Asiatů, Francouzů, Čechů - jsem prožil deset let. V třídní hierarchii se třeba odráželo, jakou měl kdo značku bot, což v českém prostředí v té době ještě nebylo zvykem," vypráví. Prý ho to posílilo: "Trpěl jsem, že nemám gameboye, ale nějak to člověk přežije a je nucen vynikat zase v něčem jiném." S otázkami na jméno Uhl nebo Šabatová se prý poprvé setkal až ve čtrnácti letech. Všechny tři sourozence prý jejich příjmení vyburcovalo k tomu, aby si razantně razili vlastní dráhu a tvořili vlastní svět, aby nebyli jen "za Uhlovic děti". Michalův táta za minulého režimu i v posledních dvaceti letech proslul nekompromisními názory a radikální levicovou argumentací. Měl někdy jeho syn potřebu se od jeho postojů distancovat, vysvětlovat je, omlouvat? "Ne. Někdy s otcem souhlasím, a pokud nikoli, jsem schopen jít s ním do sporu." Co mají podle něho všichni tři sourozenci Uhlovi společného? "Od rodičů v sobě máme chuť měnit společnost a svět k lepšímu. Možná až naivní... Jenže, spousta věcí nefunguje a vy máte dvě možnosti: buď zavřít oči, nebo se to snažit nějak vylepšit, změnit, něčím přispět," uvažuje Michal Uhl a uzavírá: "Asi si pořád zachovávám naivitu, vlastně v ní zůstávám úmyslně: umožňuje mi věřit tomu, co dělám." Foto popis| O VĚZENÍ. "To byla instituce, kde seděli kamarádi. Byl jsem později překvapený, že se tam zavírají i zloději a vrazi." _

monitor lidé a podniky 7.11.2011

Euro

str. 20

Monitor - lidé a podniky_ _

1



Zentiva Eva Kodýdková • generální ředitelka Společnost Sanofi-Aventis jmenovala do pozice generální ředitelky společnosti Zentiva pro Českou republiku Evu Kodýdkovou. Zodpovídat bude především za řízení obchodu, dále za rozvoj a strategii portfolia Zentivy v České republice. Do společnosti Zentiva, která je předním dodavatelem farmaceutik do zemí západní, střední a východní Evropy, Kodýdková přináší bohaté profesní zkušenosti z mezinárodních farmaceutických firem. V minulosti vedla finanční, obchodní i marketingové oddělení ve společnosti AstraZeneca. Řídila také pobočky firmy Novartis na Slovensku, Rumunsku a v České republice. Před příchodem do Zentivy zastávala post generální ředitelky pro Českou republiku ve firmě Baxter. Eva Kodýdková vystudovala geochemii a hydrogeologii na Karlově univerzitě a univerzitě v Moskvě. Studia MBA absolvovala na univerzitě v Pittsburgu. Ve volném čase ráda sportuje a věnuje se zahradě. 2 Renomia Larisa Francírková • ředitelka komunikace Pojišťovací makléřská společnost Renomia má novou ředitelku komunikace. Stala se jí Larisa Francírková, která již sedm let působila v obchodním týmu společnosti. Ve své nové pozici se bude věnovat především řízení externí komunikace a vztahům s médii. Francírková vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a její největší zálibou je jóga a koučink. Před nástupem do Renomie působila v oblasti byznysu, v neziskovém sektoru i ve státní sféře. 3 LMC Tomáš Gregořica • ředitel marketingové komunikace Společnost LMC, provozovatel pracovních portálů Jobs.cz a Práce.cz, má nového ředitele marketingové komunikace. Stal se jím Tomáš Gregořica (32), který do této pozice přichází ze společnosti Mediatel. V LMC se bude věnovat především strategickému rozvoji klíčových firemních značek. Před svým angažmá v Mediatelu, kde působil v pozici ředitele korporátní komunikace, pracoval Tomáš Gregořica tři roky ve společnosti Škoda Auto. Je absolventem Vysoké školy Tomáše Bati ve Zlíně, oboru marketingová a sociální komunikace. Absolvoval také kurz marketingové excelence na CMC Graduate School of Business v Čelákovicích. Mezi jeho koníčky patří zejména čerstvě narozený syn, marketingové trendy a inspirace a také hra na bicí. 4 MT Legal Filip Krumbholc • právník Libuše Podolová • právnička Advokátní kancelář MT Legal posílila o dva nové kolegy. Filip Krumbholc nastoupil do pražské pobočky a Libuše Podolová rozšířila brněnský tým MT Legal. Filip Krumbholc (38) absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V advokátní kanceláři MT Legal naváže na své předchozí pracovní zkušenosti a bude se věnovat především veřejným zakázkám a koncesím. Je rovněž zkušeným lektorem v oblasti veřejných zakázek a autorem řady publikací na toto téma. Krumbholc hovoří anglicky a německy a mezi jeho záliby patří fotografování, turistika a sport. Libuše Podolová je absolventkou Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V letech 2005 až 2010 působila jako členka rozkladové komise předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v oblasti veřejných zakázek. Věnuje se také lektorské činnosti v oblasti veřejných zakázek, již řadu let přednáší pro odbornou i širokou veřejnost. Mezi její záliby patří literatura a filmy. 5 Anect Pavel Laňka • vedoucí oddělení Pavel Laňka (53) se stal vedoucím oddělení veřejného sektoru ve společnosti Anect, která se zaměřuje na poskytování informačních a komunikačních řešení. Mezi jeho klíčové úkoly bude patřit konsolidace týmu a posílení vztahů mezi společností a jejími klienty. Pavel Laňka vystudoval obor automatizované systémy řízení v elektrotechnice na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Do Anectu přichází ze společnosti IBM, kde od roku 1997 působil v oddělení zajišťujícím obchodní vztah IBM s orgány ústřední státní správy. Pavel Laňka je ženatý a má dvě děti. Hovoří anglicky a mezi jeho zájmy patří chata, pěší turistika a rekreační sporty. 6 První novinová společnost Miroslav Komár • ředitel Petr Nedvědický • ředitel Michal Skaunic • ředitel Největší český distributor tisku – První novinová společnost (PNS) – připravuje významné organizační změny v rámci struktury holdingu. První personální změny spojené s připravovanou restrukturalizací se uskutečnily k 1.



listopadu 2011. Od tohoto data se změnilo obsazení pozice ředitele provozu a logistiky. Současný ředitel Miroslav Komár od tohoto data přechází na post ředitele divize Ústí nad Labem. Novým ředitelem provozu a logistiky, pod kterého spadá národní expedice a národní remitenda, se stal dosavadní ředitel ústecké divize Petr Nedvědický. Ke stejnému datu byla pražská divize PNS začleněna pod holdingovou centrálu. Dosavadní ředitel divize Praha Michal Skaunic od téhož data zastává pozici ředitele pro rozvoj. Je zodpovědný zejména za řízení a koordinaci rozvojových projektů v rámci celého holdingu PNS. 7 Tesco Renata Rusová • manažerka Novou manažerkou zaměstnaneckých vztahů Tesco se stala Renata Rusová (36). Ve své pozici bude zodpovědná za řízení a rozvoj vztahů se zaměstnanci, zejména za vydávání a aktualizaci interních směrnic, sběr podnětů a sociální dialog s odbory. Rusová v řetězci Tesco působí od roku 2006, kdy nastoupila do pozice HR manažerky. Následně působila v roli oblastní personální manažerky pro severní Čechy a Prahu. Před nástupem do Teska byla šest let vedoucí pobočky mezinárodní personální agentury Start. Foto popis| 1 Eva Kodýdková Zentiva Foto popis| 4 Filip Krumbholc MT Legal Foto popis| 6 Petr Nedvědický První novinová společnost Foto popis| 2 Larisa Francírková Renomia Foto popis| 3 Tomáš Gregořica LMC Foto popis| 5 Pavel Laňka Anect Foto popis| 6 Miroslav Komár První novinová společnost Foto popis| 6 Michal Skaunic První novinová společnost Foto popis| 7 Renata Rusová Tesco Foto autor| FOTO • archiv O autorovi| PŘIPRAVILA • Naďa Kubalíková ([email protected]) _

Tabu sexu vystřídalo tabu smrti 2.11.2011

Psychologie dnes str. 24 Marta Hříbalová_

Životní styl_

Dříve byl tématem, o němž se ve slušné společnosti ani v soukromí nemluví, sex. Zato smrt bývala běžnou součástí lidského života. Děti se brávaly na pohřeb svého rodiče či sourozence, mrtví byli portrétováni v rakvi. Minulé století obrátilo karty – zrovnoprávnilo sex, tabuizovalo smrt. V dnešní době věříme na zázraky moderního lékařství. Nemoci, které byly před několika desetiletími nevyhnutelně smrtelné, jsou dnes léčitelné nebo lze alespoň zmírnit jejich průběh a oddálit smrt. Právě díky rozmachu lékařské vědy se smrt přesunula z domovů do nemocničních pokojů a pozůstalí jsou o ní většinou informováni nemocničním personálem. Ovšem i ve „vítězné medicíně“ je smrt vytěsňována jako nežádoucí. V lékařských učebnicích jsou pojednány zejména otázky, jak jí zabránit či předejít, již v nich není zpracováno, jak se chovat k pozůstalé rodině v případě úmrtí pacienta. Není neobvyklé, že se lékaři snaží podobným hovorům vyhnout – vždyť smrt vlastně znamená prohru lékařské vědy. Ale na druhé straně je fakt, že etika takovýchto rozhovorů je vyučována na lékařské fakultě, třebaže zatím pouze jako volitelný předmět. „Kmotřička smrt stála už nad kolébkou lidstva. Je všudypřítomná, a přece zahalená tajemstvím. Její podoba i zvyky s ní spojené se během staletí proměňovaly. Někdy byla přátelská a krásná, jindy zákeřná a odpudivá. Někdy probouzela strach, jindy byla toužebně očekávána. Dovedla lidstvo do 21. století, aniž by poodhalila své tajemství. Dnešní doba však nemá ráda tajemství, a proto nemá ráda ani smrt,“ míní francouzský historik Phillipe Ariés. Britský teolog a religionista Douglas J. Davies upozorňuje na další skutečnost, která ovlivňuje náš vztah ke smrti. Kvůli menší naději na dožití se v předchozích stoletích lidé setkávali se smrtí mnohem blíže. Dnes je pro nás nepředstavitelná například kojenecká úmrtnost – nebývalo ojedinělé, že v rodině z dvanácti dětí přežily jen dvě. Nyní je běžné, že rodiče umírají teprve, až když jsou jejich děti dostatečně zaopatřené, většinou už mají své vlastní potomky a nezřídka i vnuky. Podle Daviese je tedy možné, že: „Dítě, ač v důchodovém věku, nikdy Plné znění zpráv


nezažilo osobní bolest nad ztrátou jednoho nebo obou rodičů. To může vést k tomu, že nikdy nebudou sami, že jsou dospělými dětmi“. A právě toto pomalé vytrácení se smrti z našich životů může vést k tomu, že nebudeme vědět, jak o ní hovořit. Z výzkumu pohřebních rituálů, který jsem zpracovávala ke své diplomové práce, vyplynulo, že v proslovu za zemřelého jsou běžně používány fráze: „Zemřel nečekaně v sedmdesáti pěti letech.“ Smrt je tabu Někteří psychologové, sociologové i antropologové, kteří se zabývají tematikou smrti, zastávají názor, že smrt je v současné společnosti tabuizována, jiní mají názor opačný. Podívejme se nejprve na argumenty, které podporují první tezi. Například podle Juppa a Waltera proměnily vztah ke smrti a truchlení ve 20. století dvě světové války, ve kterých zahynuly miliony lidí. Především druhá světová válka pozvedla znechucení ze smrti, o které se postupně přestávalo mluvit. V roce 1955 vydal Geoffrey Gorer významnou knihu Pornography of death, ve které používal výraz „pornografi e smrti“ pro přirovnání vztahu společnosti k tomuto fenoménu. Podle Gorera byl tento vztah stejně prudérní, jako měli lidé ve viktoriánské době k sexu. Smrt se stávala sociálním tabu místo sexu. Podle sociologa Anthohy Giddense o smrti nemluvíme, protože považujeme za samozřejmé, že se jí lidé bojí. Tento strach souvisí s odklonem od tradiční kultury předků, kdy žilo více generací ve stejné domácnosti, a mohli se tak cítit jako součást komunity. Oproti tomu současný individualismus způsobuje, že člověk vnímá jako jednotku sebe, nikoli celou rodinu. „Naši předkové vnímali smrt jako součást celkové zkušenosti lidské existence. My smrt vnímáme jako selhání,“ píše Ted Harrison v knize Druhá strana smrti. Smrt není tabu Pro skutečnost, že smrt není tabuizované téma, hovoří množství filmů a beletristických děl, ve kterých lidé umírají a jsou oplakáváni. Nemám teď na mysli detektivní filmy nebo seriály, ve kterých je smrt pouhým předpokladem k nalezení vraha, ale ta díla, ve kterých důležitou roli hraje právě truchlení. Knihy o smrti a umírání patří k bestsellerům, konstatoval i autor mnoha z nich, lékař Raymond Moody. Vycházejí populárně naučné knihy pojednávající o fenoménu smrti, ale i speciální zahradnické publikace o úpravě hrobu, které jsou běžně ke koupi v knihkupectvích i supermarketech mezi ostatními publikacemi pro kutily nebo zahrádkáře. Důkazy o tom, že smrt není tabuizované téma, lze nalézt i ve společenských časopisech. Psychologická pomáhající literatura vychází v poměrně velkém množství, četné jsou životní příběhy (ať už vymyšlené, nebo skutečné) lidí, na kterých autoři ukazují, že pocity, myšlenky a vše, co umírající či pozůstalý prožívá, je naprosto normální. Tyto psychologické publikace jsou v České republice často vydávané pod záštitou Linky důvěry, která pomáhá dětem i dospělým v těžkých životních situacích. Na sociální síti Facebook byla založena skupina „Ať je to den, měsíc nebo 10 let, odchod milované osoby stále bolí…“ Tato internetová skupina má více než 1200 členů, kteří sdílejí své pocity s ostatními. Hovořit o smrti a sdílet svůj žal mohou i lidé, kteří přidají svůj zápis do Virtuálního pomníčku obětí dopravních nehod. Jan Sokol, přednášející na Fakultě sociálních věd UK, zastává názor, že smrt právě tím, že je už v životě předem přítomná jako vyhlídka, dává tomuto životu tvar, napětí, vážnost i dramatickou podobu. Dává událostem a činům jejich jedinečnost, platnost a hodnotu. Jak kdy… Lucie Přádová, která vede pomoc pro pozůstalé v hospicovém občanském sdružení Cesta domů, v rozhovoru na webových stránkách Cesty domů hovoří o tom, že se její kamarádi ostýchají hovořit o smrti. „Kamarádi se většinou chtějí dozvědět, co v hospici dělám a jak taková práce vypadá. Někteří jsou taky rozpačití a vyptávat se ostýchají. Téma je zajímá, ale vzbuzuje nedůvěru nebo strach.“ Podle mého názoru lze na smrt nahlížet jako na fenomén, který má dvě rozdílné podoby. Jednu veřejnou, vzdálenou, anonymní, cizí. A druhou osobní, blízkou, kdy zemře konkrétní, mně blízká osoba. Smrt jako taková tabu není, informují o ní každodenně média (počet nehod, letecká neštěstí, přírodní katastrofy, lokální války…). Pokud se mě smrt osobně netýká, je tématem, o kterém lze hovořit bez jakýchkoli zábran. Na druhou stranu se ale smrt stává tabu ve chvíli, kdy se přímo dotýká našich blízkých či přímo nás samotných. V tu chvíli se obecná zkušenost mění v reálnou osobní tragédii. Při dopravní nehodě zemřela má snoubenka, vlak srazil mého kamaráda, mně byla diagnostikována smrtelná nemoc. O své osobní tragédii stále neumíme mluvit a většina z nás nedokáže poskytnout podporu truchlícímu člověku. Vnitřní smutek a pocity spojené se smrtí blízké osoby jsou vytlačovány, protože v dnešní společnosti, která je zaměřená především na výkon a mládí, nejsou truchlící schopni podávat nejlepší výsledky. V individualizované společnosti nechceme, aby nám ostatní viděli do karet. Takové citlivé téma sdílíme pouze se svými nejbližšími. Na veřejnosti je ukrýváno.



Bez obřadu? Naši předci byli vybaveni stereotypy, kterými mohli vyjadřovat svůj zármutek. Tato pravidla sice byla svazující, neboť prožívání smutku je individuální proces, přesto však lidé mohli svůj smutek „zvládat“ mnohem lépe než pozůstalí v dnešních dnech. „Dnešní společnost vybavuje jednotlivce v mnohem menší míře nežli dříve stereotypními obraty a ustálenými způsoby chování, jež by mu zvládnutí silného emocionálního nároku v těchto situacích usnadnily,“ říká německý sociolog Norbert Elias. Podle Přidalové nemají pozůstalí společný základ, kterého by se mohli držet, a jeho neexistence je jedním ze zdrojů rozpačitosti moderní společnosti nad smrtí. Z dnešní společnosti se v podstatě vytratilo ritualizované držení smutku. Také už není zdaleka samozřejmé rozloučení se se zesnulým na pohřbu. Pozůstalí si mohou zvolit prostou kremaci – pohřeb bez obřadu. Ten je podle ředitele Pohřebního ústavu hlavního města Prahy Julia Mlčocha vykonáván přibližně v polovině případů. Po kremaci bez obřadu si pozůstalí vyzvednou v krematoriu urnu. Někteří pozůstalí si ale urnu ani nevyzvednou a ta zůstává v krematoriu. Podle mého názoru je tento trend pohřbů bez obřadu škodlivý pro pozůstalé, protože se nemohou rozloučit se svým zemřelým blízkým. Z tohoto důvodu mohou i léta setrvávat v pomezní fázi, kdy se nemohou smířit se smrtí svých blízkých. Toto se projevilo i v mém výzkumu při rozhovorech s Darjou a Gabrielem, kteří se nezúčastnili pohřbu svých blízkých. Oba shodně vyprávěli, že sice vědí, že jsou jejich blízcí mrtví, přesto ale stále doufají, že se vrátí. Jak ale upozorňuje psycholožka Helena Haškovcová, ani toto rozloučení není všespásné a může přijít v nevhodnou dobu, kdy si pozůstalý ještě není schopen uvědomit, že jeho blízký zemřel. Na druhou stranu nakládání s popelem zesnulého není zákonem stanoveno a z tohoto důvodu s ním mohou pozůstalí nakládat, jak sami chtějí – rozptýlit, pohřbít nebo jej mít uložen doma v bytě či na zahradě. Například jedna z dotazovaných, Kateřina, má již několik let uloženou urnu s popelem své matky ve skříni. V tomto jejím rozhodnutí se mísí neochota řešit se zbytkem rodiny místo uložení urny a „radost“ z toho, že má svou maminku blízko sebe. Vzpomínkové rituály K rozšířenému vzpomínkovému rituálu patří do dnešních dní Památka zesnulých, Dušičky, připadající na 2. listopad. V České republice má charakter tichého svátku spojeného s individuálními vzpomínkami na zesnulé. Kolem tohoto data jsou navštěvovány hřbitovy, na hrobech jsou zapalovány svíčky a pokládány květiny. Mnozí lidé však na hřbitovy nechodí a vzpomínají na své zemřelé doma. „Když doma zapaluju svíčku, tak si vzpomenu na babičku,“ říká jedna z oslovených. Důvody, proč mladí lidé, které jsem ve svém výzkumu oslovila, hrob nenavštěvují, jsou rozdílné. David, Romana a Tereza nevědí, kde se hrob nachází. Ale i kdyby to Tereza a Romana věděly, tak by ho nenavštěvovaly, protože nemají rády hřbitovy a na zemřelou babičku raději vzpomínají na jiných místech. Rodina zemřelého Jáchyma si výslovně nepřála, aby jeho spolužáci věděli, kdy se uskuteční pohřeb a kde bude mít hrob. Tímto mohou vyjadřovat postoj tabuizace smrti, kdy se při pohřebním obřadu nechtěli setkat s jeho spolužáky. „Chodím na hrob, ale ne moc často, tak 4x do roka. Já se tam totiž bojím…, protože tam vidím její fotku, urnu s jejím jménem a jsem hrozně nešťastná, že je tam, a ne se mnou. Na ten hrob jsme totiž chodily spolu, když jsem byla malá, je tam pochovaná její maminka s tatínkem… Pokaždý, když tam jsem, mě to zasáhne stejnou silou,“ říká Darja. Martin Heřmanský poukazuje na to, že lidé častěji vzpomínají na své zemřelé zapalováním svíček bez konkrétního důvodu nebo prostřednictvím tzv. domácích oltáříčků. (Heřmanský 2003) Mohou nahrazovat pozůstalým hrob a nabývat nejrůznějších podob. Takovým „oltáříčkem“ může být i fotografi e zesnulého či péče o předměty, které mu patřily. Například pro Romanu je takovýmto vzpomínkovým rituálem zalévání květin, které patřily babičce. Vzpomínkový rituál může být vykonáván kdykoli po smrti blízké osoby, není vázán pouze na období truchlení, je připomínkou, která ale nemusí být bolestná. Přestože jsem se pozůstalých dotazovala nejdříve jeden rok po smrti blízké osoby, všichni na ni stále vzpomínají a udržují soukromé rituály. Na zemřelé již nevzpomínáme kolektivně. Každý si svým zármutkem prochází sám, chybí návod, jak ho zvládat. Zůstává možnost obrátit se na psychologickou literaturu nebo na odborníky. *** Literatura: Heřmanský, M. (2003). Domácí oltáříčky. In: Lidé města, XII, 2003, s. 121 – 144 Haškovcová, H. (2000). Thanatologie. Praha: Galén Ariés. P. (2000). Dějiny smrti, II. díl. Praha: Argo Elias, N. (1998). O osamělosti umírajících. Praha: Nakladatelství Franze Kafky Harrison, T. (2003). Druhá strana smrti. Praha: Návrat domů Foto popis|



O autorovi| / o autorce Marta Hříbalová (1984) V letošním roce ukončila magisterské studium na Fakultě sociálních věd UK, tématem její diplomové práce bylo Vnímání fenoménu smrti: výzkum pohřebních rituálů. _

Španělská pravice si jde pro vítězství 19.11.2011

tyden.cz str. 00 - mav -, ČTK_

Evropa_

Hospodářská krize a rekordní nezaměstnanost nejspíš přinesou změnu vlády i ve Španělsku, v nedělních předčasných volbách zřejmě s převahou zvítězí opoziční Lidová strana (PP). Skončí tak sedm a půl roku vlády socialistů, kteří se v čele s Josém Luisem Zapaterem snažili zmodernizovat tradičně katolickou španělskou společnost a poprvé otevřeli frankistickou kapitolu dějin. Teprve ve svém druhém volebním období se zaměřili na ekonomické reformy, což už ale podle některých odborníků bylo pozdě. Hospodářská krize a rekordní nezaměstnanost (nejvyšší v EU) nejspíš přinesou změnu vlády i ve Španělsku, v nedělních předčasných volbách zřejmě s převahou zvítězí opoziční Lidová strana (PP). Skončí tak sedm a půl roku vlády socialistů, kteří se v čele s Josém Luisem Zapaterem snažili zmodernizovat tradičně katolickou španělskou společnost a poprvé otevřeli frankistickou kapitolu dějin. Teprve ve svém druhém volebním období se zaměřili na ekonomické reformy, což už ale podle některých odborníků bylo pozdě. I když zatím Španělsko nepožádalo o finanční pomoc, jako to bylo nuceno učinit Irsko, Řecko i sousední Portugalsko, potýká se s vysokým zadlužením, stagnací hospodářství a zejména vysokou nezaměstnaností, která je nyní nejvyšší za patnáct let a postihuje přes pětinu zejména mladších obyvatel. Není proto divu, že zemi na jaře zachvátily demonstrace, z nichž vzešlo "hnutí rozhořčených" či Hnutí 15-M (Hnutí 15. května), jež inspirovalo podobné protesty i v dalších zemích. Od politických stran se rozhořčení spíše distancují. "Krátkodobě pravděpodobně politiku neovlivní, uvidíme v dlouhodobé perspektivě, jestli protesty a nespokojenost vydrží. To vše bude záležet na vývoji ekonomické situace," řekl TÝDNU Traian Urban, který španělskou politiku přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V atmosféře demonstrací se letos v květnu konaly ve Španělsku místní a regionální volby, v nichž opoziční PP získala dvakrát tolik hlasů než vládní Španělská dělnická socialistická strana (PSOE). Výsledky jsou do značné míry i důsledkem nepopulárních úsporných opatření socialistické vlády, která mimo jiné zvýšila důchodový věk na 67 let, snížila platy ve státním sektoru a zvýšila daně. Zapaterova vláda, v níž bylo poprvé v historii země více žen než mužů (později se poměr vyrovnal), prosadila ve svém prvním volebním období, kdy ještě neřešila ekonomickou krizi, řadu společenských reforem. Například v roce 2005 Španělsko jako třetí země v Evropě uzákonilo sňatky homosexuálů, včetně možnosti adopce dětí. Církev si vláda popudila též usnadněním rozvodů, legalizací interrupcí či reformou školství, když výuku náboženství učinila nepovinnou. Společnost rozdělil i zákon o historické paměti z roku 2007, který poprvé oficiálně odsoudil diktátorský režim Franciska Franka (1936-1975) a umožnil rehabilitaci obětí frankismu. Mnohým se také nelíbilo schválení reformy autonomního statusu Katalánska (i v mírnější verzi, než požadovali Katalánci). Právě regionální vlády zatím do jisté míry oslabovaly úsilí Madridu o úspory veřejných financí. Ve většině vládnou lidovci, předpokládaný premiér Rajoy by na ně proto mohl mít silnější páku. "Bude záležet, jestli nová vláda dostane absolutní většinu, nebo zda bude nucena vládnout v koalici například s regionálními stranami," soudí Urban. "Všeobecně ovšem platí pravidlo, že když už regiony dostaly určité rozpočty, bude velmi těžké jim je snížit." Konec ETA Dialogu otevřený Zapatero také v roce 2006 zahájil první veřejné jednání vlády s baskickými separatisty z ETA (některé předchozí vlády jednaly tajně). Půl roku nato ale separatisté porušili příměří a vláda rozhovory zastavila. V následujících letech se jí ve spolupráci s Francií podařilo pozatýkat desítky členů ETA, včetně Plné znění zpráv


několika vůdců. Takže když letos v lednu ETA vyhlásila opět příměří a v říjnu oznámila zastavení ozbrojeného boje, objevily se názory, že by tomu tak poprvé po půl století skutečně mohlo být. ETA je podle odborníků oslabená a nemá už ani mezinárodní, ani domácí spojence. Příznivci jejího někdejšího politického křídla, zakázané strany Batasuna, letos založili dvě strany, obě se explicitně zřekly násilí. Prvním Zapaterovým krokem v zahraniční politice bylo, hned první den v úřadě, stažení španělských jednotek z Iráku. Jejich účast označili islámští teroristé za motiv atentátů v Madridu, při nichž v březnu 2004, tři dny před volbami, zabili 191 lidí. Nicméně kontingent v Afghánistánu Zapaterova vláda posléze naopak posílila. V roce 2005 stál Zapatero spolu s tureckým premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem u zrodu Aliance civilizací, programu OSN, jehož cílem je boj proti terorismu prostřednictvím usmíření Západu a islámského světa. V zahraniční politice přispěla vláda socialistů značně také k propuštění asi padesátky kubánských politických vězňů, z nichž většinu i s rodinami poslal Castrův režim do exilu do Španělska. LIDOVÁ STRANA (Partido Popular, PP) - Nyní opoziční strana pravého středu vznikla v roce 1977 jako Lidové spojenectví (AP), dnešní název má od ledna 1989. - Vládla v letech 1996 až 2004; premiérem byl tehdejší šéf (dnes čestný předseda) José María Aznar. V roce 2000 získali lidovci ve volbách překvapivě nadpoloviční většinu, takže poprvé od roku 1993 se vládní strana obešla v parlamentu bez podpory nacionalistů, zejména katalánských. - V jejím čele stojí od října 2004 předseda Mariano Rajoy (viz níže). - V posledních volbách získala v parlamentu 154 z 350 poslanců a 101 z 264 senátorů. ŠPANĚLSKÁ DĚLNICKÁ SOCIALISTICKÁ STRANA (Partido Socialista Obrero Espaňol, PSOE) - Sociálnědemokratická strana, založená v roce 1879. Vládne od roku 2004, kdy ve volbách překvapivě vyhrála. Výsledek totiž zvrátil nejkrvavější teroristický útok v dějinách země, při němž tři dny před volbami islámští teroristé na madridských nádražích zabili 191 lidí a který byl mnohými vykládán jako pomsta zemi za účast ve válce v Iráku. Lidovecká vláda napřed mylně vinila z útoku baskickou ETA. - Předtím PSOE vládla v letech 1982 až 1996, kdy byl premiérem Felipe González (šéf strany od roku 1979 do roku 1997). - Od roku 1982 se ve Španělsku podle nové ústavy (po pádu frankistické diktatury) konaly osmery volby, PSOE zvítězila šestkrát. - V čele strany stojí od července 2000 generální tajemník José Luis Zapatero (51), od roku 2004 premiér. V nadcházejících volbách je kandidátem strany na předsedu vlády Alfredo Pérez Rubalcaba (60), exministr vnitra (2006 do července 2011). - Momentálně má 169 z 350 poslanců a 103 z 264 senátorů. Mariano Rajoy (56) - Předsedou Lidové strany od října 2004, kdy vystřídal po 14 letech Josého Maríu Aznara. S ním byl vysoký Galicijec s prošedivělými vousy v nejužším vedení strany od roku 1990, od září 2003 byl generálním tajemníkem. - Stěžejní roli sehrál Rajoy v roce 1996 (pak i v roce 2000), kdy vedl volební kampaň lidovců. Po jejich vítězství a nástupu Aznara do křesla premiéra se Rajoy stal v roce 1996 ministrem pro veřejnou správu a v lednu 1999 byl jmenován ministrem školství a kultury. Rok nato se stal prvním náměstkem předsedy vlády, jímž byl až do září 2003. Od února 2001 do června 2002 byl též ministrem vnitra. - Za předchozí vlády lidovců (1996-2004) se osvědčil i jako zkušený diplomat, který napravoval vládní přehmaty. Například při největší ekologické katastrofě, která Pyrenejský poloostrov postihla po ztroskotání tankeru Prestige v roce 2002, urovnával během svých cest do postižené oblasti (rodné Galicie) veřejné mínění, jež vládě



vyčítalo neadekvátní a pozdní reakci. Jako pravá ruka premiéra Aznara a vládní mluvčí také vysvětloval zneklidněné veřejnosti podporu vlády vojenskému zásahu v Iráku. - Mariano Rajoy Brey se narodil 27. března 1955 ve slavném poutním místě Santiago de Compostela. Na tamní univerzitě absolvoval práva, ale v roce 1981 opustil svůj obor a vrhl se do politické arény. V 26 letech byl zvolen poslancem v prvních volbách do galicijského autonomního parlamentu. - Do národního zákonodárného sboru (Kongresu poslanců) byl poprvé zvolen v roce 1986, mandátu se ale tehdy vzdal, aby se mohl stát viceprezidentem galicijské vlády, jímž byl do září 1987. Poslancem za provincii Pontevedra byl zvolen znovu v roce 1989 a poté v roce 1993. Od března 2004 je poslancem za Madrid. - Je považován za konzervativního politika, velmi inteligentního, rychlého v politickém úsudku, ale pomalého v akci. Španělský deník El Mundo jeho politickou kariéru charakterizoval úslovím: "Kdo si počká, ten se dočká." - Rajoy je od prosince 1996 ženatý s Elvirou Fernándezovou (45), s níž má dva syny - Mariana (11) a Juana (5).

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/spanelska-pravice-si-jde-pro-vitezstvi_217817.html _

MÉDIA: Seminář otevřel diskusi nad budoucí formou tiskové agentury ČTK. Důležité je zachování kvality obsahu, shodli se diskutující 30.11.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_

Seminář o ČTK, který se dnes konal v Poslanecké sněmovně (PSP ČR), zahájil místopředseda sněmovního Volebního výboru (VoV) Václav Kubata. Uvedl, že cílem akce není příprava nového zákona o ČTK, ale zahájení diskuse o perspektivě této veřejnoprávní tiskové agentury. Později na Kubatu navázal nový předseda Rady ČTK, který shrnul některé již v médiích diskutované modely budoucího fungování ČTK, včetně její privatizace. „Chceme vytvořit takové podmínky, aby se některé věci již neopakovaly,“ řekl moderátor, mediální poradce a bývalý poslanec Miloslav Kučera na dnešním semináři k ČTK. Autorkou zákona byla tehdejší poslankyně a nynější advokátka Hana Marvanová na základě poslanecké iniciativy s ohledem na blížící se rozpad federace (ČSFR). Právnička Zdena Hůlová na semináři k budoucnosti ČTK uvedla některá historická fakta, která charakterizují veřejnoprávní tiskovou agenturu. Podle ní by ČTK neměla právě na základě historické tradice měnit zavedenou značku. Hůlová jako pamětnice mediálního práva připomněla, že zákon o ČTK nebyl nikdy novelizován. „Těžko lze napsat, že ČTK je krychlička o rozměru šest krát šest určité barvy,“ uvedla Zdena Hůlová, přičemž upozornila na možné nešťastné formulace poslání této tiskové agentury. Jako pamětník vývoje mediálního práva vidí Hůlová problém v privatizaci ČTK či řešení její formy zejména v cenném archivu ČTK. „Rozdělit archiv na několik částí by jej poškodilo,“ předpovídala možná rizika. Pro Martina Řezníčka z České televize (ČT) je důležité, co se v ČTK děje. „ČTK je velmi důležitým zdrojem informací pro ČT,“ řekl Řezníček a doplnil další zahraniční agentury a dodal: „Pro nás je důležité, že to funguje. Zajímá nás výsledek,“ Podle něj pak nezáleží na právní formě, ve které by měla agentura fungovat. ČT a Český rozhlas (ČRo) zůstanou veřejnoprávním pilířem, myslí si Řezníček, a proto se veřejnoprávnost ČTK do budoucna prý nemusí existenčně týkat. Ludmila Trunečková z FSV UK v diskusi uvedla, že základní předmět činnosti ČTK je definován bez ohledu na to, jakou právní formu zaujímá nebo bude zaujímat. Agentura není klasickým médiem s masívním publikem, ale je servisem pro ostatní sdělovací prostředky. Proto je její vliv pouze zprostředkovaný. "Pokud si televize či rádia její zpravodajství nevyberou, k veřejnosti se nedostane," poukázala Trunečková na nepřímý veřejný vliv ČTK. Ke konstrukci Rady ČTK Trunečková uvedla, že je nešťastné, že je rada složena z laiků. Zajímavá je konstrukce složená z několika předem definovaných profesí. Podle Miloslava Kučery je v legislativním plánu vlády novelizace zákona o ČTK. Podle něj by k diskusi k novele měly být přizváni odborníci. Publicista Petr Štěpánek v další diskusi poznamenal poznatek z praxe, že veřejná zesedání jsou mnohdy vlastně divadlem pro veřejnost. Vše se prý vyřeší předem v kuloárech. "Problémem Rady ČTK není, že by jednání byla neveřejná, ale že by výstupy měly být pod kontrolou veřejnosti," řekl Štěpánek. Poslanec Ladislav Skopal (ČSSD) nesouhlasí, aby ČTK byla privatizována, jak například požaduje jeho stranický kolega poslanec Vítězslav Jandák. Souhlasí však s ním v tom, že by zasedání veřejnoprávní tiskové agentury měla být veřejná. "Ano, můžeme diskutovat o tom, co má být projednáváno veřejně a co ne," dodal Skopal a doplnil, že například



jedenáctiprocentní prodej akcií Economie se spíše zákulisně "upekl". Václav Kubata řekl, že předá informaci ministru kultury za TOP 09 Jiřímu Besserovi, že je třeba řešit právní formu ČTK. Sám je pro firemní organizaci agentury. "Odpovědnost je v tomto případě jasná," řekl Kubata s tím, že v popředí zájmu by měla vždy stát kvalita služby. "Jen tak se stane, že výstupy budou důvěryhodné," řekl místopředseda volebního výboru s dodatkem, že se musíme obávat možného "brutálního zkreslování". "Stát musí vážit, zda chce stávající model měnit," řekl dále Kubata. "Zdroj by měl být tak kvalitní, jako se mi dnes zdá, že ČTK v součanosti je," uzavřel Kubata. Předseda Rady ČTK Ondřej Šefčík k veřejnosti a neveřejnosti jednání rady uvedl, že je problematické projednávání některých věcí, které podléhají mlčenlivosti v obchodním styku. Rada ČTK se podle něj podnětem z Volebního výboru o veřejném projednávání některých bodů programu bude zabývat. Rada si možným otevřením projednávání některých bodů ověří zájem veřejnosti o takovou formu jednání. Pedagog a publicista Milan Šmíd vidí problém v historii, kdy vzniklo "dvouhlavé tele" v podobě ČTK. Ta totiž vykonává obchodní činnost a je zapsána v Obchodním rejsříku, ale přitom je ze zákona veřejnoprávní institucí. Problém privatizace do rukou českých vydavatelských domů v určitém poměru si Šmíd neumí představit. Novinář Štěpán Kotrba navrhl, aby ČTK byla privatizována do rukou dvou dalších veřejnoprávních mediálních institucí - České televizi (ČT) a Českému rozhlasu (ČRo). Videorozhovory níže: Ondřej Šefčík, Václav Kubata, Petr Štěpánek, Martin Řezníček URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=415945 _

Missky z Univerzity Karlovy. I Andrej Babiš by zíral! 30.11.2011

ceskapozice.cz str. 00 Věda a vzdělávání_ Martin Rychlík_

Soutěž o nejkrásnější studentku má po Miss VŠE či Miss Agro i největší česká vysoká škola. Miss UK se ve čtvrtek dočká premiérového finále. Soutěže krásných vysokoškolaček jsou logickým trendem doby. Už šestnáctým rokem se v Česku odehrává Miss Academia, svou fešandu - Miss VŠE - volí na Vysoké škole ekonomické. Také Česká zemědělská univerzita si zařídila vlastní přehlídku báječných zemědělek: Miss Agro. Není proto divu, že po své královně krásy zatoužilo i nejstarší a největší tuzemské vysoké učení - Univerzita Karlova (UK). Patří takové soutěže na akademickou půdu, nebo je to jen povrchní laškování s pěkným zevnějškem? Missky UK mají zastínit missky všech ostatních pražských univerzitNa Miss UK je sympatické, že nápad nevzešel seshora, anebo s komerčním zájmem, nýbrž od samotných studentů. "Napadlo nás to někdy na jaře. Naše missky mají oslnit nejen naši univerzitu, ale zastínit i missky všech ostatních pražských univerzit," řekl ČESKÉ POZICI Tomáš Gavlas, student filozofické fakulty a "principál" Miss UK. Premiérový ročník, do nějž se přihlásilo 38 studentek (a také jeden student!), bude mít finále 1. prosince v pražském klubu Roxy. Finalistek je osm a jsou zastoupeny různé fakulty; jedna ze slečen studuje dokonce teologii:Kristýna Sojková, Právnická fakultaTatiana Sinenkaia, Fakulta humanitních studiíLenka Volfová, Pedagogická fakultaMarkéta Kořínková, Fakulta sociálních vědOlga Granici, Přírodovědecká fakultaElena Jurčová, Evangelická teologická fakultaKateřina Lávičková, Právnická fakultaKateřina Kolomazníková, 2. Lékařská fakulta Jaké byly reakce pedagogů a spolužáků? "Vesměs pozitivní. Všichni jsou zvědaví, jak první ročník dopadne," shodují se dívky. "Zaskočila nás ale pozornost, kterou akci věnují média - je kolem toho živo," říkají finalistky, jež se mají ve čtvrtek v Roxy předvést nejenom v plavkách, ale připravit si i minipřednášku. O vítězce rozhodne devítka porotců. Miss UK oficiálně podpořily čtyři fakulty: pedagogická, sociálních věd, právnická a 1. lékařská fakulta, které symbolicky přispěly i finančními obnosy. "Miss UK nepodporuje zdeformované vnímání krásy. Neuvádíme míry finalistek a podobně. Spíše chceme vyprávět příběhy dívek a představit je jako osobnosti. Soutěž by měla posílit jejich sounáležitost s univerzitou a být oslavou krásy mládí a studentství," říká manažerka Aneta Hoffmannová, někdejší finalistka Miss Academia.



A na úvodní otázku, zda "missí" klání patří na univerzity, odpovídá zájem, jakého se akce dočkala na Facebooku. Ač se takový Andrej Babiš nedávno v televizi chlubil, že jeho iniciativa ANO 2011 má šest tisíc "lajků", facebookovou stránku MissUK.cz si díky skvělému studentskému marketingu oblíbilo za pár týdnů jedenáct tisíc lidí. Líbí se i vám?

URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/missky-z-univerzity-karlovy-i-andrej-babis-ziral _

O frontě před IKEA, demokracii i národní hrdosti 30.11.2011

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz_ Barbora Novosadová_

Při pročítání zprávy ČTK, která byla věnována marketingové akci společnosti IKEA ve čtvrtek 17. listopadu, se mi vybavily dvě události – první z nich byl snímek Český sen a druhou letošní londýnské nepokoje. Své asociace hned vysvětlím. Český sen, snímek dvou studentů pražské FAMU a stejnojmenný fiktivní hypermarket, který v roce 2004 pobouřil valnou část našeho národa, ukázal nejen efektivitu reklamní kampaně, ale zároveň poukázal na prohlubující se konzumní povahu české „demokratické“ společnosti. Lidé běžící do pole za vidinou vysněného hypermarketu s názvem Český sen, který se při pohledu z menší vzdálenosti proměnil v obrovskou papírovou maketu. Na druhé straně lidé, tlačící se ve frontě před IKEA Černý Most, aby se vešli do pětistovky šťastných, kteří získají slevový kupon na dva tisíce korun. Londýnské nepokoje v srpnu tohoto roku popsal sociolog Zygmund Bauman ve svém článku On Consumerism coming Home to Roost jako projev nenávisti těch, kteří si nemohou dovolit věci, po nichž touží, k těm, kteří si je dovolit mohou. Bauman píše: „Nejde o hladové nepokoje, lidé se nebouří za chléb. Máme co dělat s revoltami poškozených a znevýhodněných konzumentů.“ Lidé v Londýně nejčastěji rozbíjeli výlohy obchodů s elektronikou, rabovali v obchodech s výpočetní technikou, značkovým oblečením či zdravou výživou. Ukázalo se, že Britové využili příležitosti zmatku a neklidu k tomu, aby uspokojili své spotřebitelské choutky, a nikoli k tomu, aby se zhostili role občanů. Nemohu objektivně posoudit atmosféru, která vládla 17. listopadu mezi stovkami lidí, kteří čekali (mnozí nocovali již z noci na 17. listopadu) na Černém Mostě před obchodním domem IKEA a doufali v získání slevy. Nebyla jsem na „místě činu“, informace mám pouze ze zpráv a fotografií, které se objevily v médiích, a jež jsou tedy více či méně zkreslené. Dokážu si však představit živočišné impulsy těch, kteří se ocitli pod magickou hranicí čísla 500. Dokážu si představit častování urážkami a nadávkami, výbuchy vzteku i nepochopitelné bezmoci. Nemyslím si, že by důvodem, proč se před obchodem IKEA (tento případ budiž jedním za všechny, a nikoli jediným – viz nedávná „Modrá noc“ v Kauflandu ve slovenské obci Malacky) sešly na státní svátek stovky lidí, mezi nimiž byly i rodiny s dětmi, byla finanční krize a tísnivá finanční situace většiny z horlivých čekatelů. Je to spíše následek krize morální, krize hodnot jednotlivců i celé společnosti. Z posledního průzkumu výzkumné agentury SC&C vyšlo, že 92 % Čechů považuje za největší úspěch demokratického režimu velký výběr zboží a výrobků. Obávám se však, že demokracii nelze stavět na spotřebě ani na rostoucí konzumerizaci společnosti. Demokracie může mít mnohem pevnější základ, jímž mohou být společně sdílené hodnoty a snad i národní hrdost. Tu nemusíme dávat najevo kamenným výrazem ve tváři při zaznění státní hymny, ani zamyšleným posloucháním patetických projevů našich státníků v den státního svátku. Stačí, když se na chvíli zamyslíme nad tím, co z nás dělá občany České republiky a co z tohoto faktu vyplývá. A pokud dojdeme k odpovědi, že své občanství nejlépe vyjádříme tím, že si stoupneme do fronty před IKEA, pak už nám nemusí nic bránit v tom, abychom to udělali. Téměř nic. Barbora Novosadová



studentka Marketingové komunikace a PR na FSV UK

URL| http://mam.ihned.cz/c1-53896480-o-fronte-pred-ikea-demokracii-i-narodni-hrdosti _

Pavlína Wolfová 29.11.2011

nova.cz str. 00 Novapedie/Profil_ Novapedie_

Pavlína Wolfová, rozená Pavlína Spálená, se narodila 22. prosince 1971 v Praze. Její rodina je veřejnosti známá již několik desetiletí. Je dcerou zpěváka Petra Spáleného a herečky Pavlíny Filipovské. Zároveň je vnučkou herce Františka Filipovského. Je podruhé vdaná. První manželství bylo bezdětné a skončilo rozvodem. Podruhé se vdala za podnikatele Jana Bubeníka. S Bubeníkem mají dvě děti dceru Matildu a syna Matouše. Pavlína Wolfová vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 1991 pracovala jako stážistka zpravodajství v Lidových novinách. Působila také v domácím a později i zahraničním zpravodajství České televize. V roce 1996 byla členkou týmu Na vlastní oči, později pět let moderovala živé odpolední talk show televize Nova Áčko. Od roku 2000 moderovala pro Český rozhlas - ČRo 1 - Radiožurnál pořady Nad věcí, "BonaDea" a Radiofórum. Na stejné stanici moderovala relaci: Děti vám to řeknou. V současné době je redaktorkou týdeníku Reflex. Pro Reflex psala opakovaně, pravidelně začala přispívat v roce 2008. Od roku 2009 je zástupkyní šéfredaktora, píše rozhovory a reportáže z domova i ze zahraničí. Foto priloha: http://image.tn.nova.cz/media/images/440x248/Oct2008/427570.jpg?d41d

URL| http://novapedie.nova.cz/ext/profil/pavlina-wolfova.html _

Robert Záruba 29.11.2011

nova.cz str. 00 Novapedie/Profil_ Novapedie_

Robert Záruba se narodil 18. srpna 1967. Je rozvedený se Světlanou Zárubovou, se kterou mají ve střídavé péči syna Viktora (2000). Se svou současnou partnerkou, novinářkou Norou Fridrichovou, čeká brzy potomka. Je známý svou precizní přípravou, vede si vlastní kartotéku hráčů, poznámky stále aktualizuje. Robert Záruba vystudoval v letech 1985 až 1989 Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Již od roku 1984 byl externím spolupracovníkem Redakce sportu České televize, od roku 1990 je jejím stálým zaměstnancem. V České televizi pracuje dosud, s dvěma krátkými přestávkami: mezi roky 1998 a 1999 byl opět externím spolupracovníkem a v roce 2000 krátce pracoval v TV Nova, po půl roce se vrátil zpět do České televize, kde je v současné době šéfkomentátorem. Těžiště jeho práce v televizi je komentování hokejových utkání českého reprezentačního mužstva na vrcholných soutěžích (MS, ZOH). Moderoval Olympijská studia v letech 1992, 1996, 2000, 2004 a 2008. V roce 2006 moderoval rovněž studio mistrovství světa v kopané. Za dobu práce v České televizi komentoval 177 různých sportů (baseball, florbal, pozemní hokej, basketbal, atletiku, skateboard, karate, taekwondo, pozemní hokej, softbal, fotbal a mnoho dalších) na 752 sportovních akcích. Robert Záruba přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy předmět “Sportovní televizní žurnalistika“. Je také autorem knih Přepište dějiny a Chytám svůj život. Foto priloha: http://image.tn.nova.cz/media/images/440x248/Nov2011/901675.jpg?d41d



URL| http://novapedie.nova.cz/ext/profil/robert-zaruba.html _

Ekonomický talent: K rozpadu eurozóny nedojde, spíše k integraci. Podobně vznikly USA 28.11.2011

byznys.ihned.cz str. 00 byznys.ihned.cz_ Barbora Strnadová, eko_

Soutěž pro mladé ekonomické talenty do 35 let o Cenu prof. F. Vencovského zná své vítěze. Hlavní cenu částku ve výši 200 tisíc korun si nekonec rozdělí tři vítězové. Jak lze složité ekonomické procesy prezentovat běžnému člověku? Jak ovlivní třeba prodavačku rohlíků? Na tyto a další dotazy se odpovídal Filip Matějka. Jak to, že si nikdo nevšiml neúnosného zadlužení některých zemí, které je příčinou stávající globální krize? Podle ekonoma Filipa Matějky, respektive jeho článku vysvětlujícího "teorii racionální nepozornosti", je to prý pochopitelné. "Každý den jsme zavaleni spoustou informací, ale to neznamená, že víme, co se děje, že jsme jim věnovali pozornost. Moje práce ukazuje, že i chyby v lidském chování a částečné filtrování informací může být optimální a ekonomicky efektivní," popisuje Matějka, který se v pátek stal jedním ze tří vítězů soutěže pro mladé ekonomické talenty do 35 let o Cenu prof. F. Vencovského. Cílem této soutěže je podpořit rozvoj vědy. O cenu se ucházelo 11 vědeckých statí. Ekonomičtí talenti Filip Matějka Absolvent MFF UK. Na Univerzitě v Princetonu se seznámil s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Christopherem Simsem. S ním napsal článek zaměřený na "teorii racionální nepozornosti". Pracuje v Národohospodářském ústavu Akademie věd a v CERGE-EI. Adam Geršl a Jakub Seidler Absolventi Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Pracují v České národní bance a současně na Univerzitě Karlově. Geršl získal cenu již v roce 2007. Kvůli vysoké úrovni prací v tomto ročníku byla udělena další dvě první místa. Dalšími oceněnými se stali Adam Geršl a Jakub Seidler se svým příspěvkem o nadměrném růstu úvěrů a proticyklickém nastavení bankovních rezerv, které navrhuje nový koncept regulace bankovního sektoru Basel III. Vítězové se rozdělí o hlavní cenu 200 tisíc korun, kterou do soutěže věnoval pořadatel Vysoká škola finanční a správní. Pohled běžného člověka Filip Matějka patří k oceňovaným českým ekonomům. Svědčí o tom nejen mnohá pozvání na přednášky a mezinárodní konference, ale i některé další ceny, jež získal. Po studiu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se věnoval aplikované matematice na Univerzitě v Princetonu (USA). Tam ho do ekonomie zasvětil Christopher Sims, čerstvý držitel Nobelovy ceny za ekonomii, s nímž Matějka také nyní dále spolupracuje na teorii racionální nepozornosti. "Mnoho teorií se snaží vysvětlit, proč ceny reagují na změnu úrokové míry se zpožděním, někdy dokonce vůbec. My se s profesorem Simsem na tento jev díváme novým pohledem, pohledem běžného člověka. Kolik obyčejných lidí si skutečně všimne, že centrální banka snížila úrokovou míru? Paní, co prodává rohlíky? Ta asi neví, že by kvůli tomu měla zdražit. Vysvětlujeme strnulost cen tím, že lidé některé informace nemají a některé také jednoduše nezpracují," uvedl v rámci své prezentace na předávání cen dále Matějka.



Teorie podle Matějky popisuje, jakým informacím a nakolik lidé věnují pozornost, a jak toho využít například při rozhodování v měnové politice, tvorbě daňových zákonů, ale i třeba v marketingu. Ukazuje také, že chování centrálních bank by mělo být v obdobích hospodářských či finančních problémů jiné než v dobách růstu. Filip Matějka odpovídal na dotazy čtenářů jeho odpovědi najdete ZDE Kapitálové polštáře nejsou vhodné Chováním bank se zabývá i analytická práce druhých dvou vítězů, Adama Geršla a Jakuba Seidlera. Ta se snaží poukázat na to, že aktuální návrhy na tzv. proticyklické kapitálové polštáře bank nemusí být pro země střední a východní Evropy vhodné. Koncept regulace bankovního sektoru Basel III má omezit úvěrování a zajistit vytváření dostatečných rezerv v dobách růstu, a naopak ulehčit bankám úvěrování v dobách recese. Geršl a Seidler ale upozorňují, že tyto návrhy nezohledňují rozdíly mezi jednotlivými státy a specifika konvergujících ekonomik. Oba autoři pracují v České národní bance. Adam Geršl patřil mezi vítěze soutěže o Cenu prof. Vencovského už v roce 2007.

URL| http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-53849440-mlady-ekonom-zkouma-co-si-mysli-prodavackarohliku-o-urokovych-sazbach _

Mladý ekonom zkoumá, co si myslí prodavačka rohlíků o úrokových sazbách 28.11.2011

Hospodářské noviny _

str. 20

Česko_

Ceny za ekonomii Jak to, že si nikdo nevšiml neúnosného zadlužení některých zemí, které je příčinou stávající globální krize? Podle ekonoma Filipa Matějky, respektive jeho článku vysvětlujícího „teorii racionální nepozornosti“, je to prý pochopitelné. „Každý den jsme zavaleni spoustou informací, ale to neznamená, že víme,co se děje,že jsme jim věnovali pozornost. Moje práce ukazuje, že i chyby v lidském chování a částečné filtrování informací může být optimální a ekonomicky efektivní,“ popisuje Matějka, který se v pátek stal jedním ze tří vítězů soutěže pro mladé ekonomické talenty do 35 let o Cenu prof. F. Vencovského. Kvůli vysoké úrovni prací v tomto ročníku byla udělena další dvě první místa. Dalšími oceněnými se stali Adam Geršl a Jakub Seidler se svým příspěvkem o nadměrném růstu úvěrů a proticyklickém nastavení bankovních rezerv, které navrhuje nový koncept regulace bankovního sektoru Basel III. Vítězové se rozdělí o hlavní cenu 200 tisíc korun, kterou do soutěže věnoval pořadatel Vysoká škola finanční a správní. Filip Matějka patří k oceňovaným českým ekonomům. Svědčí o tom nejen mnohá pozvání na přednášky a mezinárodní konference, ale i některé další ceny, jež získal. Po studiu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se věnoval aplikované matematice na Univerzitě v Princetonu (USA). Tam ho do ekonomie zasvětil Christopher Sims, čerstvý držitel Nobelovy ceny za ekonomii, s nímž Matějka také nyní dále spolupracuje na teorii racionální nepozornosti. „Mnoho teorií se snaží vysvětlit, proč ceny reagují na změnu úrokové míry se zpožděním, někdy dokonce vůbec. My se s profesorem Simsem na tento jev díváme novým pohledem, pohledem běžného člověka. Kolik obyčejných lidí si skutečně všimne, že centrální banka snížila úrokovou míru? Paní, co prodává rohlíky? Ta asi neví, že by kvůli tomu měla zdražit. Vysvětlujeme strnulost cen tím, že lidé některé informace nemají a některé také jednoduše nezpracují,“ uvedl v rámci své prezentace na předávání cen dále Matějka. Teorie podle Matějky popisuje, jakým informacím a nakolik lidé věnují pozornost, a jak toho využít například při rozhodování v měnové politice, tvorbě daňových zákonů, ale i třeba v marketingu.



Ukazuje také, že chování centrálních bank by mělo být v obdobích hospodářských či finančních problémů jiné než v dobách růstu. Chováním bank se zabývá i analytická práce druhých dvou vítězů, Adama Geršla a Jakuba Seidlera. Ta se snaží poukázat na to, že aktuální návrhy na tzv. proticyklické kapitálové polštáře bank nemusí být pro země střední a východní Evropy vhodné. Koncept regulace bankovního sektoru Basel III má omezit úvěrování a zajistit vytváření dostatečných rezerv v dobách růstu, a naopak ulehčit bankám úvěrování v dobách recese. Geršl a Seidler ale upozorňují, že tyto návrhy nezohledňují rozdíly mezi jednotlivými státy a specifika konvergujících ekonomik. Oba autoři pracují v České národní bance. Adam Geršl patřil mezi vítěze soutěže o Cenu prof. Vencovského už v roce 2007. Cílem soutěže o Cenu prof. F. Vencovského je podpořit rozvoj vědy. O cenu se ucházelo 11 vědeckých statí. *** Ekonomičtí talenti Filip Matějka Absolvent MFF UK. Na Univerzitě v Princetonu se seznámil s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Christopherem Simsem. S ním napsal článek zaměřený na „teorii racionální nepozornosti“. Pracuje v Národohospodářském ústavu Akademie věd a v CERGE-EI. Adam Geršl a Jakub Seidler Absolventi Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Pracují v České národní bance a současně na Univerzitě Karlově. Geršl získal cenu již v roce 2007. Foto popis| MLADÉ PUŠKY Cenu pro nejtalentovější mladé ekonomy do 35 let získali letos Jakub Seidler, Filip Matějka a Adam Geršl (zleva). Foto autor| FOTO: HN – J. KOŤÁTKO _

Ekonomický talent: K rozpadu eurozóny nedojde, spíše k integraci. Podobně vznikly USA 28.11.2011

iHNed.cz str. 00 byznys.ihned.cz_ Barbora Strnadová, eko_

Soutěž pro mladé ekonomické talenty do 35 let o Cenu prof. F. Vencovského zná své vítěze. Hlavní cenu částku ve výši 200 tisíc korun si nekonec rozdělí tři vítězové. Jak lze složité ekonomické procesy prezentovat běžnému člověku? Jak ovlivní třeba prodavačku rohlíků? Na tyto a další dotazy se odpovídal Filip Matějka. Jak to, že si nikdo nevšiml neúnosného zadlužení některých zemí, které je příčinou stávající globální krize? Podle ekonoma Filipa Matějky, respektive jeho článku vysvětlujícího "teorii racionální nepozornosti", je to prý pochopitelné. "Každý den jsme zavaleni spoustou informací, ale to neznamená, že víme, co se děje, že jsme jim věnovali pozornost. Moje práce ukazuje, že i chyby v lidském chování a částečné filtrování informací může být optimální a ekonomicky efektivní," popisuje Matějka, který se v pátek stal jedním ze tří vítězů soutěže pro mladé ekonomické talenty do 35 let o Cenu prof. F. Vencovského. Cílem této soutěže je podpořit rozvoj vědy. O cenu se ucházelo 11 vědeckých statí. Ekonomičtí talenti Filip Matějka Absolvent MFF UK. Na Univerzitě v Princetonu se seznámil s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Christopherem Simsem. S ním napsal článek zaměřený na "teorii racionální nepozornosti". Pracuje v Národohospodářském ústavu Akademie věd a v CERGE-EI. Adam Geršl a Jakub Seidler



Absolventi Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Pracují v České národní bance a současně na Univerzitě Karlově. Geršl získal cenu již v roce 2007. Kvůli vysoké úrovni prací v tomto ročníku byla udělena další dvě první místa. Dalšími oceněnými se stali Adam Geršl a Jakub Seidler se svým příspěvkem o nadměrném růstu úvěrů a proticyklickém nastavení bankovních rezerv, které navrhuje nový koncept regulace bankovního sektoru Basel III. Vítězové se rozdělí o hlavní cenu 200 tisíc korun, kterou do soutěže věnoval pořadatel Vysoká škola finanční a správní. Pohled běžného člověka Filip Matějka patří k oceňovaným českým ekonomům. Svědčí o tom nejen mnohá pozvání na přednášky a mezinárodní konference, ale i některé další ceny, jež získal. Po studiu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se věnoval aplikované matematice na Univerzitě v Princetonu (USA). Tam ho do ekonomie zasvětil Christopher Sims, čerstvý držitel Nobelovy ceny za ekonomii, s nímž Matějka také nyní dále spolupracuje na teorii racionální nepozornosti. "Mnoho teorií se snaží vysvětlit, proč ceny reagují na změnu úrokové míry se zpožděním, někdy dokonce vůbec. My se s profesorem Simsem na tento jev díváme novým pohledem, pohledem běžného člověka. Kolik obyčejných lidí si skutečně všimne, že centrální banka snížila úrokovou míru? Paní, co prodává rohlíky? Ta asi neví, že by kvůli tomu měla zdražit. Vysvětlujeme strnulost cen tím, že lidé některé informace nemají a některé také jednoduše nezpracují," uvedl v rámci své prezentace na předávání cen dále Matějka. Teorie podle Matějky popisuje, jakým informacím a nakolik lidé věnují pozornost, a jak toho využít například při rozhodování v měnové politice, tvorbě daňových zákonů, ale i třeba v marketingu. Ukazuje také, že chování centrálních bank by mělo být v obdobích hospodářských či finančních problémů jiné než v dobách růstu. Filip Matějka odpovídal na dotazy čtenářů jeho odpovědi najdete ZDE Kapitálové polštáře nejsou vhodné Chováním bank se zabývá i analytická práce druhých dvou vítězů, Adama Geršla a Jakuba Seidlera. Ta se snaží poukázat na to, že aktuální návrhy na tzv. proticyklické kapitálové polštáře bank nemusí být pro země střední a východní Evropy vhodné. Koncept regulace bankovního sektoru Basel III má omezit úvěrování a zajistit vytváření dostatečných rezerv v dobách růstu, a naopak ulehčit bankám úvěrování v dobách recese. Geršl a Seidler ale upozorňují, že tyto návrhy nezohledňují rozdíly mezi jednotlivými státy a specifika konvergujících ekonomik. Oba autoři pracují v České národní bance. Adam Geršl patřil mezi vítěze soutěže o Cenu prof. Vencovského už v roce 2007.

URL| http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-53849440-mlady-ekonom-zkouma-co-si-mysli-prodavackarohliku-o-urokovych-sazbach _

Useknutá hlava hydry 28.11.2011

Lidové noviny str. 19 Právo & justice_ TOMÁŠ RICHTER_

Od 1. ledna 2012 začnou platit významné změny českého obchodního práva Novela, kterou v listopadu podepsal prezident, mění nechvalně proslulý paragraf 196a obchodního zákoníku.



Senát na konci října schválil obsahem významnou novelu obchodního zákoníku. Novela (sněmovní tisk č. 310 a senátní tisk č. 207) přináší pro korporační, realitní a obchodní praxi vítané změny nechvalně proslulého § 196a obchodního zákoníku, jakož i další pozitivní změny českého obchodního práva. Zákon, podepsaný prezidentem v listopadu 2011, přinese podstatné zvýšení právní jistoty při kontraktaci s tuzemskými společnostmi a při jejich správě. Schválené změny, byť rozsahem nevelké, svým způsobem předcházejí chystanou rekodifikaci soukromého práva. Transakce se spřízněnými Ustanovení § 196a obchodního zákoníku se za posledních zhruba 15 let stalo postrachem transakcí uzavíraných s českými obchodními společnostmi, ať již jde o transakce typu M&A, financování či větší obchodní transakce jiného druhu. Jedním z „hitů“ každé předakviziční due diligence je již tradičně hledání vad titulu k majetku cílové společnosti v důsledku nedodržení požadavků § 196a. Obdobně při financování a restrukturalizaci dluhu českých společností jsou vady zajištění pro rozpor s § 196a na vrcholu pomyslné „top 10“ právních problémů, s nimiž se věřitelé i dlužníci dlouhodobě potýkají. Obávaný odstavec 3 zmíněného paragrafu změněn nebyl - i nadále tak zákon drtivé většině tuzemských kapitálových společností předepisuje znalecky oceňovat při převodech ve skupině majetek, jehož hodnota přesahuje 20 tisíc korun (tj. 10 procent základního kapitálu, který u valné většiny obchodních společností není vyšší, než 200 tisíc korun). Transakční náklady na dodržení předepsaných požadavků tak sníženy nebudou, nejistota dalších vlastníků v případném řetězu převodů majetku však ano. Nový odstavec 6 se totiž snaží odkazem na § 446 obchodního zákoníku chránit vlastnický titul dalších nabyvatelů majetku, převedeného původně v rozporu s § 196a, byl-li nabyvatel v dobré víře. Je evidentní, že nejde o zcela uspokojivé řešení právní nejistoty a rizik, které § 196a ve vlastnických vztazích vytváří, o jistý pokrok se však nepochybně jedná. Pokud jde o financování ve skupině, dle nového znění § 196a může společnost poskytnout zajištění závazků spřízněným osobám, uvedeným v odstavcích 1 a 2, se souhlasem valné hromady. Byla tak odstraněna rozporuplná úprava poskytování zajištění za podmínek obvyklých v obchodním styku a odpadá též nutnost pořizovat znalecký posudek ohledně hodnoty ručení poskytovaného za závazky spřízněné osoby (ohledně které i po nedávné judikatuře Nejvyššího soudu přetrvávala na trhu a v praxi nižších soudů nejednotnost a nejistota). Pokračování na straně 20 Dokončení ze strany 19 Nová právní úprava však nezbavuje statutární orgán povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Stejně tak ovšem nová právní úprava nemění nic na rizicích vyplývajících z pravidel tzv. koncernového práva ani na pravidlech o neúčinnosti transakcí podniknutých před zahájením insolvenčního řízení. Souběh V reakci na nedávnou judikaturu Nejvyššího správního soudu (jíž ovšem předcházela dlouhodobá judikatura Nejvyššího soudu) umožnil zákonodárce novým ustanovením § 66d obchodního zákoníku výslovně tzv. „souběh“ mezi pracovním poměrem vedoucího zaměstnance a mandátním vztahem člena statutárního orgánu. Jde o racionální a pragmatické řešení, umožňující členům statutárních orgánů českých obchodních společností vykonávat v souladu s dlouholetou praxí a tradicí jejich funkce v pracovním poměru s tím, že na odpovědnostní vztahy a na rozhodování o jejich odměně se i nadále použijí obchodněprávní pravidla. Pokud jde o rozhodování o odměnách, obchodní zákoník po novele výslovně stanoví, že v akciových společnostech, v nichž je představenstvo jmenováno dozorčí radou, rozhoduje dozorčí rada rovněž o jeho odměně. Spolu se změnou obchodního zákoníku dochází také k zásadní a dlouho očekávané změně souvisejícího daňového a pojistného režimu odměn statutárních orgánů, tedy v principu jeho sjednocení s režimem zaměstnanců. S účinností od 1. ledna 2012 budou jednatelé a členové kolektivních statutárních orgánů účastni nemocenského a důchodového pojištění podle pravidel obdobných s pravidly pro účast zaměstnanců v pracovním poměru a zároveň bude zrušena daňová neuznatelnost odměn členů kolektivních statutárních orgánů. Akviziční „white-wash“ Novela přináší i změny důležité pro akviziční financování. Především byl v § 120a obchodního zákoníku odstraněn nesrozumitelný legislativní odkaz v úpravě finanční asistence u společností s ručením omezeným. Tato změna odstraňuje významný prvek právní nejistoty u postupu označovaného v praxi jako tzv. whitewash. Novela také zmírňuje schvalování poskytování finanční asistence akciovou společností její valnou hromadou tak, že nově postačí kvalifikovaná většina přítomných namísto všech akcionářů. „Limitation clauses“ Novela v neposlední řadě umožňuje ve vztazích podřízených obchodnímu zákoníku poprvé od roku 1992 platně se vzdát práva na náhradu škody i předtím, než došlo k porušení povinnosti, ze které škoda může vzniknout (pochopitelně s výjimkou případů, kdy škoda byla způsobena úmyslně). Tato změna, odstraňující po 20 letech jednu z největších a nejodolnějších anomálií českého obchodního práva, bude mít nepochybně rozsáhlé dopady na tuzemskou kontraktační praxi v obchodní sféře a čeští



podnikatelé by si měli být nové právní flexibility vědomi, zejména v oblastech stavebnictví, dodávek velkých a drahých investičních celků či akvizičních smluv. *** Transakční náklady na dodržení předepsaných požadavků sníženy nebudou, nejistota dalších vlastníků majetku však ano Foto popis| O autorovi| TOMÁŠ RICHTER, advokát Autor (* 1971) přednáší na IES FSV UK a je profesorem na nizozemské Radboud University. Působí jako of counsel v pražské kanceláři Clifford Chance LLP. _

Výhody plánování na tematických stanicích 28.11.2011

Marketing & Media str. 08 Příloha - Média 2011_ text Petr Majerik_

Kromě televize Prima zaznamenávají největší plnoformátové stanice pokles sledovanosti. Postupně však roste podíl tematických stanic, mezi jejichž výhody patří cenová dostupnost a přesnější cílení na konkrétní cílové skupiny. Období posledních tří let, které je poznamenáno celosvětovou finanční krizí, je charakteristické přerozdělováním marketingových rozpočtů mezi jednotlivými typy médií. Krize všechny procesy jako by ještě urychlila. Vedle poklesu výdajů do tiskových médií, stagnace investic do venkovní reklamy a rádií a mírného růstu u celoplošných televizí, jsou na českém trhu dvě média, která z hlediska reklamních příjmů výrazně rostou: internet a tematické televize. Výhody tematických TV Mezi hlavní výhody tematických TV stanic patří nižší cena za zásah cílové skupiny (CPP) a mnohem nižší vstupní náklady na kampaň. Zatímco u celoplošných plnoformátových stanic je na smysluplnou měsíční kampaň potřeba rozpočet v řádu milionů korun, u tematických stanic se tato suma pohybuje v řádu stovek tisíců. To umožňuje i menším a středním zadavatelům zařadit do svých mediamixů nově televizní reklamu, což v minulosti nebylo vůbec myslitelné. Otevírá se tu nový prostor například i pro typické inzerenty v lifestyle magazínech - luxusní módní značky, výrobce hodinek apod. Jejich centrály mají totiž natočené kvalitní televizní spoty, které stačí jen nadabovat do češtiny a použít. Přesnější cílení na CS Další předností tematických TV je přesné cílení na vybranou cílovou skupinu, protože inzerenti mají možnost vybrat si specificky zaměřené TV kanály (dětské, hudební, filmové, dokumentární, sportovní aj.) a s ohledem na měření těchto stanic prostřednictvím TVmetrového měření je možno vybrat i stanice nebo pořady vhodné pro různé socio-demografické profily (-náctiletí, senioři, muži s vyššími příjmy, ženy v domácnosti atd.). Podívejme se i na některé další praktické příklady možností využití tohoto média: Pro výrobce zmrzliny může být dobrým argumentem skutečnost, že sledovanost tematických TV na rozdíl od ostatních stanic neklesá ani v létě. Důvodem je stabilní programová nabídka, kdy přes léto nedochází pouze k opakování starší produkce. Zadavatel cílící na pracovníky bezpečnostních agentur, kteří sledují televizi v brzkých ranních hodinách, může zase třeba využít skutečnosti, že prime time je u tematických TV stanic v jiných částech dne než u ostatních TV. S výše uvedenými skutečnostmi souvisí i vyšší frekvence kampaní, která je žádoucí třeba pro produkt z velmi konkurenční kategorie, kampaň s více motivy nebo s kratšími stopážemi. Častější opakování je v těchto případech totiž velmi důležité. Obdobné platí i pro kampaně v období vyšší poptávky po reklamním prostoru (high season), kdy je v reklamních blocích větší množství spotů. Velkou výhodou je, že pokud se zadavatel, který nemá zkušenost s využitím tematických TV kanálů, rozhodne je vyzkoušet, téměř neriskuje zhoršení podmínek na ostatních stanicích. Optimální procento rozpočtu Plné znění zpráv


pro tyto kanály z celkového TV rozpočtu se totiž pohybuje mezi 5-10 %, což zásadním způsobem neovlivňuje hranice pro jednotlivé úrovně slev na stanicích plnoformátových. Podíl v ČR nižší než v okolí Přes výše uvedené výhody využívá tematické placené TV kanály v současné době zhruba polovina zadavatelů. Je to hodně, nebo málo? To je velmi složitá otázka. Podíl tematických TV stanic na sledovanosti v ČR je totiž mnohem nižší než v okolních zemích. Z tohoto důvodu jejich případné nezařazení do mediaplánu není fatální. U celoplošných kampaní jsou vhodné jako doplněk channel mixu, nicméně z důvodu nižšího budování zásahu cílové skupiny ale nikdy plnoformátové televize v tomto směru zcela nenahradí. Tyto televize jsou tedy na první pohled stále zbytné. Jsou tady ale nějaké další argumenty ve prospěch těchto stanic, které nelze získat z běžně dostupných dat sledovanosti televize? Jak se liší diváci stanic? Právě na tyto otázky měl odpovědět v letošním roce realizovaný výzkum společnosti GfK - „Everything You Need to Know and More About TV Viewers in the Czech Republic“, který se zaměřil na kvalitativní i kvantitativní aspekty sledovanosti placených a neplacených TV kanálů. A tento výzkum potvrdil důležité rozdíly mezi diváky obou typů stanic. Předně, diváci placených tematických TV kanálů jsou aktivnější. Zapamatovatelnost produktů na tematických TV stanicích je o 31 % vyšší než u ostatních stanic (graf č. 1) a konečně, kupní síla těchto diváků je o 21% vyšší než u ostatních TV (graf č. 2), což je důležité právě v současném období, kdy lidé šetří, a zadavatelé kladou ještě větší důraz na celkovou efektivitu kampaní. Právě skutečnost, že penetrace těchto stanic je u nás nižší, je paradoxně hlavním důvodem pro tak výrazné rozdíly mezi diváky. Zkušenosti z okolních trhů totiž potvrzují, že s rostoucí penetrací se rozdíly mezi diváky obou typů TV stanic vyrovnávají. Závěrem tedy můžeme konstatovat, že ten, kdo vsadí na tematické kanály již v této rané fázi jejich fungování na našem trhu, může získat řadu výhod oproti svým konkurentům. Petr Majerik je generálním ředitelem společnosti Atmedia a působí jako lektor na Fakultě sociálních věd UK a na VŠFS. Jaké % reklam si diváci vybaví? Diváci AtMedia si pamatují o 31% více produktů/značek % značek(produktů) zapamatovaných v poměru k počtu shlédnutých reklam Útrata diváků za FMCG Diváci Atmedia utrácí o 21 % více za FMCG než diváci neplacených TV Zdroj: GfK výzkum pro Atmedia Zdroj: Gfk výzkum pro AtMedia 2011 Foto popis| _

Kateřina Nekolná: Do krajek mě neobléknou 28.11.2011

novinky.cz str. 00 Žena - Styl_ Dana Kaplanová_

Vyrůstala v Praze na Jižním Městě a jako sedmibojařka poznala celý svět. Atletickou kariéru před sedmi lety ukončila, vystudovala dvě vysoké školy a teď je televizní moderátorkou. Kateřina Nekolná, v létě jí bylo šestatřicet. Cítíte se na svůj věk? Ani nevím, kolik mi je. Zrovna včera jsme si s mamkou říkaly, že ani jedna svůj věk nevnímáme. Spíš ho vnímám u syna, ten je nějak pořád starší a větší. Tomas roste strašně rychle. Včera jsem ho ještě měla v náručí a dneska je mu šest let.Jmenuje se Tomas?



Ano, Tomas Mikael Järvinen. Jeho táta je Fin a ve Finsku jsme také společně čtyři roky žili. Já jsem si své jméno nechala. Když jsem si ho chtěla změnit v České republice, bylo to příliš složité. Požadovali například i soudního překladatele, protože manžel nemluví česky. A tak jsem pořád Nekolná a měnit to už nebudu. Šestiletý Tomas mluví česky, finsky a vnímá i angličtinu. FOTO: Archiv Kateřiny NekolnéManžel je také sportovec? Mika byl trenérem vícebojařů, teď je kondičním trenérem hokejistů v Edmontonu a pořád cestuje. Momentálně je v Brazílii a pak se přesune zpět do Kanady. My s Tomem bydlíme už dva roky v Praze. Malý s tátou mluví finsky, se mnou česky a také slyší doma angličtinu. Kluci spolu teď pojedou na atletický kemp do Jihoafrické republiky a na narozeniny malého přijedou i prarodiče z Finska, takže finsky určitě nezapomene.Jací jsou Finové? Zvláštní. Když si k nim najdete cestu, jsou to skvělí a oddaní kamarádi. Obecně jsou velmi uzavření, ale to neznamená, že když se jich na něco optáte na ulici nebo v obchodě, že vám neodpovědí. Naopak, ochotně vám poradí. Nikdy jsem ve Finsku nezažila nerudnou reakci jako tady v Česku.Co vás jako bývalou vrcholovou sportovkyni bolí? Celý člověk, ale hlavně záda a kolena. Pokud cvičím, je to v pořádku a cítím se líp. Teď na to ale není moc času. Jsem buď v práci, nebo někde s malým. To je ďáblík, hraje tenis a fotbal. Kdyby nesportoval, asi by převrátil celý byt naruby. Naštěstí je i vědychtivý.Šla byste do toho znovu? Určitě, i když je sedmiboj těžký. Sport přináší spoustu zážitků, člověk pozná mnoho lidí a míst po celém světě. Mezi sportovci mi vždycky bylo moc dobře, jsou živelní, milí, jdou si za svým cílem. Vícebojaři jsou navíc všichni přátelé, trávíme spolu dva dny na hřišti, pomáháme si, jezdíme spolu po světě, nikdy jsem necítila zášť.Kdy jste se sportem začala? V sedmi letech. To mě mamka vzala za ruku a odvedla mě na atletické hřiště na Hájích. Byla jsem stejně živé dítě jako teď Tomas.Jaká disciplína vám šla nejlíp? Nejradši jsem měla vždycky dálku a překážky. Překážky byly její oblíbená disciplína. FOTO: Archiv Kateřiny Nekolné A kterou jste si protrpěla? Nejhorší pro mě byla osmistovka, ale to je stejné pro většinu sedmibojařek. Vypěstovala jsem si k těm dvěma kolům na stadiónu takový respekt, že jsem se jich obávala už na začátku víceboje. V průběhu závodu jsem myšlenky na poslední disciplínu zaháněla, jenže se mi stejně vždycky vloudily do hlavy: „Ježíšmarjá, zas tam bude na konci ta osmistovka.“ Velmi často jsem pak po doběhnutí ležela na zemi a nemohla jsem se ani zvednout.Takže to vyčerpání na konci víceboje není přehnané? Ne. Pamatuji si, jak jsem v roce 1999 na mistrovství světa v Seville doběhla a nebyla jsem schopná s holkama běžet ani čestné kolečko. Musela jsem utíkat na nejbližší toaletu, jak mi bylo zle.V Seville jste byla šestnáctá. To byl asi váš největší úspěch? Víc si cením druhého místa na univerziádě na Mallorce ve stejném roce. Čtyři dny předtím jsem v Praze na Evropském poháru získala 5996 bodů a od univerziády jsem toho moc neočekávala. Nakonec to bylo stříbro.Jak jste stačila vystudovat dvě vysoké školy? Nejdřív mě přijali na fakultu tělesné výchovy a sportu, v roce 1999 jsem přidala ještě studium žurnalistiky. Mým učitelem na Fakultě sociálních věd UK byl i Robert Záruba. Díky němu jsme já a Tomáš Jílek, který teď komentuje hokej a cyklistiku, šli pracovat do České televize. V letech 2000 až 2005 jsem moderovala sport v Dobrém ránu. Později jsem byla atletickou reportérkou a vyzkoušela jsem si i komentování. Od září 2009 jsem moderátorkou pořadu Branky, body, vteřiny.Co jsou větší nervy - dokončit sedmiboj nebo moderovat živě ve studiu? To se nedá srovnat. V atletice natrénujete a předvádíte to, na co máte. Záleží čistě na vás. V televizi je to jinak. Je to kolektivní práce. Jsou dny, kdy jsem v klidu, no a pak jsou taky dny, kdy jsem ve stresu, protože třeba



odcházím do studia s tím, že nám chybějí čtyři příspěvky. Je to živé vysílání a ve studiu nikam neutečete. Navíc vás sleduje docela dost lidí. Například před čtrnácti dny jsme měli nějaké technické problémy, takže nebylo možné odvysílat natočené reportáže. Tak jsem ve studiu seděla, četla výsledky, snažila se usmívat a čekala, co bude. Režisér se mnou nekomunikoval, asi měl svých starostí dost, a tak jsem četla a četla. Od tohoto zážitku mám pocit, že mě v televizi nic horšího už nemůže potkat. Nejradši má jednoduché sportovní oblečení, i ve studiu. FOTO: Archiv Kateřiny NekolnéJak se vám moderuje atletika, když znáte dokonale zákulisí, tedy i aféry a drby? Skvěle. I aféry můžete podat tak, aby to divák vnímal pozitivně. Soukromí sportovců chráním.Vzpomenete si na první pocity před kamerou? Byla jsem nervózní, ale kdo by nebyl. K tomu, aby byl člověk schopný pracovat před kamerami, je zapotřebí určitá dávka exhibicionismu. I atlet takový musí být. Jako dítě jsem byla členkou rozhlasového Dismanova souboru, obsazovali nás do dětských rolí, recitovali jsme básně, vystupovali v divadle. Pracovali jsme hodně na výslovnosti a fonetice, takže jsem přišla do televize po této stránce docela připravená. Když jsem začínala před kamerou, tak jsem se snažila vylepšit gestikulaci, mimiku a komunikaci s divákem. Co se týče oblékání na vysílání, ze začátku to nebylo úplně nejlehčí. Myslím, že jsme ale postupem času s kostymérkami našly cestu a i ony pochopily, že jsem sportovní typ, který do krajek navléct nemůžou. Reportáže v terénu točí ráda. FOTO: Archiv Kateřiny NekolnéVystudovala jste trenérství. Proč jste nezůstala v oboru? Na hřišti jsem strávila spoustu času a poté, co jsem ukončila sportovní kariéru, jsem chtěla dělat něco jiného. Dostudovala jsem žurnalistiku a v televizi jsem už v té době pracovala externě. U sportu jsem zůstala - netrénuji sportovce, ale mluvím o nich. U sportu jsem zůstala - netrénuji sportovce, ale mluvím o nich. FOTO: Michaela FeuereislováNeutiskují vás kolegové v redakci? Kdepak. Všichni jsou milí. V redakci máme skvělou partu a je nás tam víc žen. I s externistkami asi osm. Utiskovat se nedáme.Po kom jste zdědila sportovní talent? Po tátovi, který kdysi vesloval za Duklu. Ještě stále hraje tenis, jezdí na kole a na lyžích. Je to všestranný sportovec. Mamka nikdy nesportovala, ale vždycky říkala, že jsem si z každého z rodičů vzala to nejlepší. Oba jsou již v důchodu, a tedy babičkou a dědečkem. Bydlíme kousek od sebe a oba mi moc pomáhají, když je zapotřebí. Děda chodí s Tomem na tenis, babička vaří skvělá jídla, která malému sportovci moc chutnají.Takže možná za čas budeme mít českého tenistu Järvinena… Třeba ano, talent má, ale musí chtít on sám. Já ho do vrcholového sportu rozhodně nutit nebudu.Jak vypadá vaše domácnost? Vypadá stejně jako většina domácností, kde se pohybuje malé dítě. Občas nepořádek, občas uklizeno, občas třeba jen chleba a občas navařeno. Bydlíme v menším bytě, který pro nás dva bohatě stačí.Co děláte, když máte volný víkend? Vždycky máme nějaký program. Hodně času trávíme s kamarády a jejich dětmi. V létě jezdíme na kolech, chodíme plavat a v zimě hodně lyžujeme. Máme chalupu v Krkonoších, takže jsme na lyžích docela často. Hodně času trávíme s kamarády a jejich dětmi. V létě jezdíme na kolech, chodíme plavat a v zimě hodně lyžujeme. FOTO: Michaela FeuereislováKdyž je večer fotbal, díváte se na televizi?



Ano, koukáme se společně.Co vaše koníčky? Moc ráda teď hraju golf. Procházka po golfovém hřišti mě vždy uklidní. Moje koníčky se hodně točí kolem sportu, ale vždy se těším i na chvilku, kdy budu moci otevřít nějakou pěknou knihu.Řeknete mi nějaké vaše přání? Hlavně aby byli všichni kolem mě zdraví a spokojení. Zní to sice jako klišé, ale podle mě je to v dnešní uspěchané době to nejdůležitější.

URL| http://www.novinky.cz/zena/styl/250693-katerina-nekolna-do-krajek-me-neobleknou.html _

sokolím okem ... 28.11.2011

Prostějovský večerník str. 04 Petr Sokol_

Co týden dal..._

PROSTĚJOVSKÝ Večerník vám v rámci rozšíření obzoru své publicistické strany dnes již podruhé nabízí veskrze zajímavé pohledy, názory i podněty z úst Petra Sokola. Ten vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, na stejné škole získal titul doktora, nyní pracuje jako tajemník klubu poslanců v Evropském parlamentu a působí také jako poradce ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Pravidelně mu vychází články v časopisu Reflex. V roce 2010 působil jako volební pozorovatel v Somálsku. Opravdu není na vlaky? Když jsem viděl před nedávnem pěkně zrekonstruované prostranství před prostějovským nádražím, potěšilo mne to, ale zároveň jsem si vzpomněl, že právě z tohoto nádraží bohužel přestávají jezdit vlaky do Chornic. Rozhodnutí našeho i sousedního Pardubického kraje totiž zrušilo vlakové spojení mezi Dzbelem a Chornicemi. Rozhodnutí, které bude mít jistě dopad na život v západním cípu našeho okresu, zdůvodnilo „oranžové“ vedení obou krajů tím, že nejsou peníze. K tomu navíc přidalo kritiku toho, že nám nechtějí poslat z pražského ministerstva dost peněz na regionální vlaky. S tou asi nejde nesouhlasit, protože nápady ministra financí v této oblasti opravdu venkovským oblastem naší země neprospívají. Lokálka, nebo nové vagóny Ale odpovědnost zajistit dopravní obslužnost určitě zůstává kraji, ať už si vymýšlí ministerstvo cokoli. A v souvislosti s nedostatkem peněz se jistě vkrádá i myšlenka, zda třeba kraj nemůže na zachování „lokálek“ ušetřit někde jinde. Nechci už připomínat nápad s placením zdravotních poplatků za občany z krajské kasy, který kraj pak sám opustil. Spíše mne napadá, zda se správně rozhodlo, když kraj zaplatil Českým drahám 275 milionů jako příspěvek na pořízení nových vlakových souprav. Je samozřejmě milé jezdit moderními vagóny, ale možná by to lidé z oblastí, kam už jejich ´motoráček´ nepřijede, rádi oželeli. Mezi Dzbelem a Chornicemi prý bude místo vlaku jezdit autobus. Jen doufejme, že to nepovede k omezení spojů, jak se aktuálně děje i na stávajících autobusových linkách, protože to by pro západní kout Prostějovska byla další špatná zpráva. Snad se jí proto nedočkáme. Foto popis| O autorovi| Petr Sokol, vysokoškolský učitel a poradce ministra _

Nová kampaň mBank si zahrává s hodnotami 24.11.2011

MaM.cz str. 00 MaM.IHNED.CZ_ Barbora Novosadová_



Na začátku listopadu se objevila venkovní billboardová kampaň společnosti mBank, která láká zákazníky na bezplatné vedení běžného účtu mKonto. Samozřejmost toho, že za účet se přece neplatí, se snažili kreativci dokázat na první pohled celkem šikovnou paralelou. Reklamní plochy hlásají: "Platit za lásku? Za běžné věci se přece neplatí". Série výroků pokračuje tím, že za lásku, za kamarádství ani za polibek či vítr ve vlasech se přece neplatí, protože jsou to "běžné věci". Zde se ale podle mě banka dostává na tenký led. Ano, pro většinu z nás je skutečně přirozené, že za lásku či kamarádství neplatíme, lépe řečeno, že si je nemůžeme koupit. Skutečnost, že za něco neplatíme, však nutně neznamená, že je tento statek běžný. Nevím, jak pro tvůrce zmíněného reklamního sloganu, ale pro mě láska či kamarádství nejsou běžné a už vůbec ne samozřejmé. Tato abstrakta jsou mnohdy věcmi, které naplňují naše vyšší, ne-li nejvyšší potřeby. Je zřejmé, že použité výroky byly míněny jako nadsázka, ale je třeba brát v potaz pohled příjemce sdělení. Mnoho lidí totiž chápe skutečnost, že se za něco neplatí, jako ukazatel, že daná "věc" není hodná zaplacení. Tedy platím za něco, co opravdu chci a o co mám zájem. A naopak neplatím za to, co mě nezajímá, nebo za to, co je běžné. A toho, co je zdarma si bohužel často nevážím. Reklama nemůže plnit funkci etické směrnice, ale nemusí se snažit o naprostou devalvaci hodnot. Další otázka, která se z analýzy postupně vynořuje, zní: Plní zvolený slogan reklamní účel? Zvolený text jistě není prodejním sloganem. Může však upoutat pozornost či přimět k zamyšlení. Ale může společnost, která k propagaci svých produktů využívá (snad) pro mnohé z nás posvátné kvality, získat příjemcovy sympatie? Domnívám se, že nikoli. Zbývá snad jen podotknout, že necitlivý výrok je často tím, co činí reklamu působivou. V tomto případě však byl důvodem, proč nemohlo být reklamního cíle dosaženo. Milí reklamní tvůrci, chápu, že boj o příjemcovu pozornost je obrovský, prosím vás však, neberte do úst a nezneužívejte pro "bohulibé" účely reklamy slova jako kamarádství či láska. Barbora Novosadová studentka marketingové komunikace a PR na FSV UK v Praze ([email protected]) Skutečnost, že za něco neplatíme, neznamená, že je tento statek běžný.

URL| http://MaM.IHNED.CZ/c1-53722700-nova-kampan-mbank-si-zahrava-s-hodnotami _

Věra Rudolfová se vrátila k umělcům Vysočiny 24.11.2011

Vysočina - regionální týdeník str. 04 MARKÉTA DUŠKOVÁ_

Publicistika_

Při svém působení v rozhlase, kdy točila reportáže také na Vysočině, jich poznala mnoho. Teď o nich píše knihy Žďársko – Po publikacích Kraj věčných návratů z roku 2005 a Kraj návratů a setkání, který vyšel o rok později, se nyní mohou čtenáři těšit na třetí pokračování medailonků osobností kulturního života Vysočiny brněnské spisovatelky Věry Rudolfové. To nazvala Kraj návratů a inspirace. Bývalá redaktorka Českého rozhlasu Věra Rudolfová sice žije v Brně, ale s Vysočinou je spjatá těsným poutem. Nejenom chalupou v Olešné na Novoměstsku, ale i častými setkáními a přátelstvím s tamními lidmi. Také s těmi, kteří se zapsali do kulturní historie Vysočiny. Při svém sedmadvacetiletém působení v rozhlase, kdy točila reportáže také na Vysočině, jich poznala mnoho. Podle jejích slov bylo (a stále je) takových zajímavých lidí po celé Vysočině tolik,že i potřetí knize by bylo stále o kom psát. Ať už jde o malíře, spisovatele, fotografy, sochaře, řezbáře, ale i další nadšence, kteří se nějakým způsobem zasloužili či zasluhují o rozvoj kulturního života na Vysočině. Další kniha, další umělci. V Kraji věčných návratů se objevily příběhy osmadvaceti zajímavých lidí, do Kraje návratů a setkávání se jich „vešlo“ dvacet a v Kraji návratů a inspirace je pětadvacet medailonků nevšedních osobností. O kom například ve své nové publikaci také hovoříte? Do knihy jsem zařadila portréty pětadvaceti osobností, spojených s uměleckým a kulturním životem na Horácku. Jsou mezi nimi rodáci, které osud zavedl do jiných míst republiky, ale přesto se do zdejšího kraje rádi vraceli. Patřil k nim například akademický malíř Oldřich Blažíček, hudební skladatel a houslový virtuóz František Drdla, spisovatel Adolf Mazel, architekt Stanislav Sochor, sbormistr Josef Veselka, malíř a spisovatel Jiří Židlický. Zaujal mě také životní příběh Pavly Homolkové Křičkové, neprávem opomíjené sestry slavnějších sourozenců Jaroslava a Petra Křičkových.



Když jsme u žen – v knížce je rovněž medailonek spisovatelky Kamily Sojkové. Málokdo totiž ví, že působila jako učitelka v Sazomíně a zážitky s tamějšími žáčky vtělila i do svých knížek. * A osobnosti, které to na Vysočinu táhlo, ačkoliv tam původně kořeny neměly? Věřím, že čtenáře zaujme i vyprávění o umělcích, kteří se na Horácko dostali více méně náhodou, ale měli k tomuto kraji vřelý vztah. To platí nejen o národním umělci Jiřím Trnkovi, ale také o známých hercích Radovanu Lukavském, Oldřichu Novém, Ladislavu Lakomém; stejně jako o hudebním skladateli Ladislavu Kozderkovi. * Vaše knihy medailonků jsou zajímavé také tím, že v nich jsou vedle sebe významní umělci, kteří již nejsou mezi námi, ale i lidé, kteří se v kulturním dění aktuálně pohybují… Setkala jsem se s několika umělci, kteří v současné době na Horácku žijí a tvoří – například se sochařem a restaurátorem Martinem Kovaříkem, grafikem a ilustrátorem Milošem Slámou. Naproti tomu malíř Ladislav Schovanec a jeho paní Běla, uznávaná básnířka, žijí už od roku 1974 ve Francii. Ale i jim je společná láska k Vysočině. * Jak dlouho jste na Kraji návratů a inspirace pracovala? Nezřídka téměř detektivní pátrání po nových informacích a ověřování a dohledávání dalších určitě zabere obrovské množství času… Na knížce jsem pracovala téměř tři roky. Hledání stop po některých osobnostech bylo velmi náročné a zdlouhavé. Pokud jde o archivní materiály, musím poděkovat za ochotu a vstřícnost zejména pracovnicím Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě. V případě nežijících osobností jsem se snažila získat i vzpomínky pamětníků, především příbuzných některých osobností. To se někdy neobešlo bez komplikací. * Například? Dlouho jsem například pátrala po rodině architekta Stanislava Sochora, který se narodil v Hodíškově. V roce 1920 se stal přednostou Státního památkového úřadu v Brně, působil také v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu. Ve zmíněných institucích jsem však bohužel žádné adresy nenašla. Nezbylo mi nic jiného než prolistovat brněnský telefonní seznam a volat všem Sochorům, kteří v něm byli uvedeni. Nebylo jich málo. Ale nakonec se mi skutečně podařilo najít dceru architekta Sochora. Je to starší, velmi vzdělaná a laskavá dáma. Byla velice překvapená, že se někdo o jejího otce zajímá. Hodně mi o něm vyprávěla, mohla jsem si také přečíst dopisy, které si psal s přáteli. Patřil mezi ně i Josef Brož, jeho bývalý profesor na novoměstské reálce. Atak jsem získala i mnoho cenných informací o tomto výtvarníkovi a národopisném pracovníkovi. * Někteří nejbližší příbuzní oněch již zesnulých umělců však už také nežijí, takže pátrání po životních peripetiích osobností muselo být hodně komplikované, ne? Uvedu příklad, který souvisí se spisovatelem a historikem Karlem Kallábem, autorem Pověstí hradů moravských a slezských i jiných publikací. Dozvěděla jsem se, že v Brně žije jeho dcera a získala jsem její adresu. Paní Lada Kallábová však dlouho na dopis neodpovídala. Asi po půl roce mi telefonovala neznámá žena, která se představila jako vnučka Karla Kallába. Dozvěděla jsem se od ní smutnou zprávu, že její teta zemřela. Když paní Eva prohlížela tetinu pozůstalost, našla i můj dopis. V souvislosti s ním mi prozradila, že v pozůstalosti jsou i nějaké dokumenty, které se týkají jejího dědečka. Jestli mám zájem,mohu do nich nahlédnout. Samozřejmě jsem této nabídky ráda využila. * Ale jak jste sama již několikrát v předchozích letech zopakovala, zajímavých a nadaných lidí do dalších knih je na Vysočině stále dost. Mohou se tak po aktuální publikaci čtenáři těšit i na čtvrté pokračování? Musím se přiznat, že když jsem rukopis knížky odevzdala do nakladatelství Sursum v Tišnově, založila jsem si novou složku Kraj návratů 4. Už teď vnímám kolem dvaceti dalších tipů. Lidí, kteří žili a působili na Vysočině, je opravdu velmi mnoho a je škoda, že se o některých ví velmi málo, nebo vůbec. Takže už se dopředu těším, že budu pátrat po jejich osudech. Kromě toho už dříve se na mě s dalšími návrhy obrátila i řada čtenářů, kteří si předchozí knihy přečetli. Psali mně jména lidí, kteří by si podle jejich názoru také zasloužili, aby se o nich napsalo v knize. Moje dcery v této souvislosti tvrdí, že hledání zajímavých osobností z Vysočiny je nekonečný příběh. V podstatě mají pravdu. A psát o osobnostech, které ovlivnily kulturní a umělecký život na Novoměstsku a Žďársku, je velmi zajímavé. Jenom se sháněním finančních prostředků na vydání knihy jsou pak



potíže. Proto mě potěšilo, že na vydání publikace Kraj návratů a inspirace přispělo finanční podporou město Nové Město na Moravě. * Medailonky doplňují dokumentární fotografie. Byl problém je objevit? Jsem velmi ráda, že se mi podařilo najít opravdu cenné fotografie. Jedná se nejen o snímky z rodinných archivů, ale také například z archivu Masarykovy univerzity v Brně, Základní umělecké školy Františka Drdly ve Žďáře nad Sázavou a především z archivu Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě. * Kdy se kniha objeví na pultech knihkupectví? Kraj návratů a inspirace by se na knižních pultech měl objevit začátkem prosince letošního roku. Křest, spojený s autogramiádou, se uskuteční v neděli 11. prosince v 15 hodin tradičně v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. * Vaše knihy o uměleckých osobnostech čerpají z vaší mnoholeté redaktorské praxe v rozhlase, ale jste autorkou i jiných děl než „Návratů“, ve kterých skládáte nejzajímavější životní peripetie známých osobností. Jako třeba „psích“ příběhů v publikaci Psí hlas do nebe volá, kde jste zúročila svoje zážitky s vašimi rodinnými čtyřnohými kamarády. Ta se určitě musela líbit i dětem… O další knize pro malé čtenáře neuvažujete? Přemýšlím o slovech mé vnučky Gábinky. Když byla malá, jednou se mě zeptala: „Babičko, a proč nenapíšeš nějakou knížku pro děti?“ Vím, že je to úplně jiná a velice náročná tvorba. Ale v současné době vyprávím pohádky své druhé vnučce Haničce. Trochu si je vymýšlím a ty klasické všelijak upravuji, ale jí se to líbí. Tak uvidíme. *** Věra Rudolfová – narodila se v roce 1942 ve Vsetíně - absolvovala Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kde promovala v roce 1969 - sedmadvacet let pracovala jako redaktorka v Československém a později Českém rozhlase Brno - se svojí prvotinou Osudu navzdory, zaměřenou na životní příběhy handicapovaných sportovců, účastníků paralympiády v Atlantě, si počkala až do roku 2000. Rok před tím odešla do penze - v roce 2002 vydalo novoměstské Horácké muzeum publikaci Město mého srdce, kterou Věra Rudolfová věnovala osobnostem Nového Města na Moravě - vydání knihy Kraj věčných návratů v roce 2005 o zajímavých lidech z Vysočiny, kteří se angažovali v oblasti kultury, se setkalo s velkým zájmem veřejnosti - o rok později, v roce 2006, následovalo pokračování s názvem Kraj návratů a setkání, letos došlo na třetí část pojmenovanou Kraj návratů a inspirace - v roce 2007 Věra Rudolfová pro knižní vydání upravila paměti žďárského rodáka Josefa Kosinky pod názvem Kosinkova žďárská kronika s podtitulem Město Žďár nad Sázavou v letech 1900 – 1945 - v roce 2008 sepsala knížku „psích“ příběhů s názvem Psí hlas do nebe volá - o dva roky později vyšla její knížka Rok na zámku, ve které s úsměvným nadhledem přibližuje čtenářům současný život na jednom moravském zámku - bydlí v Brně, ale většinu roku tráví na chalupě v Olešné u Nového Města na Moravě - má dvě dcery a dvě vnučky „Lidí, kteří žili a působili na Vysočině, je opravdu velmi mnoho a je škoda, že se o některých ví velmi málo, nebo vůbec.“ Věra Rudolfová Foto popis| SPISOVATELKA. Bývalá redaktorka Českého rozhlasu Věra Rudolfová sice žije v Brně, ale s Vysočinou je spjatá těsným poutem. Nejenom chalupou v Olešné na Novoměstsku. Foto autor| Foto: archiv _

RECENZE: Ještě jsme ve válce, tvrdí komiks, jemuž stojí za to uvěřit 24.11.2011 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, studentka FSV UK, komiksová recenzentka_ Třináct komiksových výtvarníků, třináct příběhů. Všechny sledují jediné téma. Kniha Ještě jsme ve válce – Příběhy 20. století vykresluje osudy skutečných lidí, ukazuje zákulisí totalitních režimů a jejich dopad na životy



jednotlivců. Epizody se zakládají na svědectví pamětníků, s nimiž se čtenář seznamuje na konci každého příběhu. Soubor Ještě jsme ve válce vznikl ve spolupráci nakladatelství Argo s Ústavem pro studium totalitních režimů a organizací Post Bellum, která pracuje na projektu Paměť národa. Již od roku 2001 tato organizace natáčí rozhovory s pamětníky; následně je publikuje na vlastním internetovém portálu. Právě z těchto vyprávění vznikly scénáře, jichž se ujali čeští a slovenští výtvarníci. Z projektu Příběhy 20. století - Gestapácké razítko Příběhy 20. století dokazují, že komiks lze použít jako dokumentační médium stejně dobře, jako například film nebo literaturu, aniž by docházelo k umenšování tématu a podání nebo k parodii. Zatímco během totalitních režimů sloužily kreslené příběhy propagandě nebo byly úplně vytlačeny z kulturního a společenského života, dnes komiks dokazuje, že dokáže se silným účinkem podat i ta nejvážnější témata. Obal knihy Ještě jsme ve válce - příběhy 20. století Zadní strana obalu knihy Ještě jsme ve válce - příběhy 20. století Komiks Ještě jsme ve válce se nevěnuje pouze druhé světové válce, nýbrž i válce studené - prostředí komunistického kriminálu či státní bezpečnosti. V galerii postav tak narazíme na známé osobnosti jako je František „Čuňas“ Stárek, který za normalizace vydával samizdatový časopis Vokno, ale i na „bezejmenné“ lidi, jimž válka zásadně změnila život. Silně dokumentární charakter tohoto komiksového svazku podporuje stručná legenda připojená ke každému příběhu. Ta čtenáře seznamuje s postavou vypravěče, jeho přístupem k životu a ukazuje, jak se dokázal s traumatickými zážitky vyrovnat. Zdeněk Mikš líčí svůj neúspěšný pokus uprchnout v ukradeném letadle na Západ. Generál Tomáš Sedláček popisuje, jak byl po nástupu komunismus odsouzen k doživotí. Jiřina Tvrdíková vzpomíná na utrpení v sibiřském lágru, kam se dostala bez sebemenší viny. Stránky plní bolest, síla a občas až absurdní situace, které byly v totalitních režimech na denním pořádku. Z projektu Příběhy 20. století - V rodinném táboře Z projektu Příběhy 20. století - Poslední let Z projektu Příběhy 20. století - Ochranný dohled Vyprávění pamětníků do podoby scénáře upravili Mikuláš Kroupa, Adam Drda a David Bartoň. Důležitou roli pochopitelně hraje výtvarná podoba knihy. Kresebné části se zhostili komiksoví tvůrci Branko Jelinek, Jan Bažant, Miloš Mazal, Vhrsti, TOY_BOX a další. Oslovení různorodých kreslířů se ukázalo jako strategický tah, který komiksu dodal energii a vyzvedl různé osobní přístupy k tématu. Každý příběh má vlastní atmosféru a formu; některý komiks je černobílý, jiný barevně stylizovaný, další kolorovaný. Ne všechny zastoupené výtvarné příspěvky jsou si rovny. Nad ostatní tvůrce co do míry invence vystupují Tomáš Kučeřovský a Václav Šlajch. Kučeřovský efektně pracuje se symbolem ptačí masky ve spojení s udavačstvím. Šlajch využil jména hlavního hrdiny – Luboše Jednorožce - a zvolil převtělení jednotlivých hrdinů do zvířat, čímž akcentoval symboliku jednotlivých rolí ve společnosti. Právě Šlajch a Kučeřovský se také jako jediní spolehli na komiksové bubliny. V ostatních příbězích se čtenář seznamuje s kontextem skrze popisky děje doplňující jednotlivá okénka. Z projektu Příběhy 20. století - Hurvínkovy příhody Na české scéně se dokumentární komiks zatím hledá těžko. Konečně se tedy objevilo dílo spoujující svědectví doby s atraktivní formou a se smysluplným poselstvím. Dramatické příběhy nutí k zamyšlení a vyvolávají zvědavost dozvědět se víc. Knize Ještě jsme ve válce s podtitulem Příběhy 20. století totiž podněcuje touhu po osudech obyčejných lidí, kteří se stali hrdiny. I když by si často sami přáli, aby se hrdiny nikdy stát nemuseli. URL| http://zpravy.idnes.cz/recenze-jeste-jsme-ve-valce-tvrdi-komiks-jemuz-stoji-za-to-uverit-pyu/kavarna.aspx?c=A111124_113731_kavarna_chu _



Nissan: Vyprávějme korporátní příběhy 23.11.2011

e15.cz

str. 00

Žurnál_

_ „Pryč s tiskovými zprávami,“ říká Simon Sproule, globální ředitel komunikace automobilky Nissan. Letos v září otevřel v sídle firmy v japonské Jokohamě nové mediální centrum, kam najal špičkové novináře z celého světa. Vedle klasických tiskových zpráv tak na webu Nissanu najdete také blog, televizi, speciální reporty – a hlavně příběhy. Když jsem se v Japonsku ptala, kdo si v krizové komunikaci po letošní katastrofické tsunami vedl nejlépe a kdo nejhůře, bylo to jasné – Černého Petra získala energetická společnost TEPCO provozující jadernou elektrárnu ve Fukušimě. Ale i tipy na nejlepší komunikaci se vzácně shodovaly – nejčastěji jmenovanou společností byl Nissan. „Nesnaží se vám navěsit bulíky na nos,“ říká o Nissanu korespondent německých Financial Times Martin Koelling. Právě po tsunami se globální ředitel komunikace Nissanu Simon Sproule rozhodl vybudovat vlastní mediální centrum a otevřít tak veřejnosti dveře do automobilky. Novinářský dream team V segmentu automotive se Simon Sproule pohybuje už téměř dvacet let. Pracoval pro Ford, Jaguar, Land Rover a Nissan. V roce 2009 sice nastoupil jako viceprezident do korporátní komunikace Microsoftu, ale po půl roce byl zpátky v Renault-Nissan – IT mu nepřirostlo k srdci. V Nissanu se v nové pozici viceprezidenta pro globální marketingovou komunikaci, kterou zastává od loňského října, rozhodl věci radikálně změnit. „Naše PR bylo hodně standardní, všechno zaškatulkované – tiskové zprávy, uvádění novinek… Už v roce 2006 jsme ale začali s takovým experimentem, když jsme rozjeli blog s názvem Kuruma.com, kde byly novinky ze světa automotive (kuruma znamená v japonštině auto, blog už byl ale pozastaven – pozn. red.). Měly tam být hlavně příběhy z japonského automobilového průmyslu, ne jen prosazování naší značky. A tam jsem si uvědomil, jak důležité je tyto příběhy vyprávět.“ Koncem loňského roku proto začal plánovat koncept vlastního mediálního centra přímo uvnitř Nissanu. Navštívila jsem ho jako první ještě před otevřením. „Vlastně to byl takový můj sen. Začínal jsem v době, kdy ještě nebyl internet, všechno jsme řešili přes fax a telefon. Ale co jsem velmi vnímal, byl ten ruch – pořád se něco dělo.“ Ze svého předchozího působení se Simon Sproule znal s elitními novináři z Tokijského klubu zahraničních korespondentů (FCCJ) a podařilo se mu do Nissanu přetáhnout dva z nejlepších – Dana Sloana, bývalého prezidenta FCCJ a dlouholetého reportéra agentury Thomson Reuters, a Iana Rowleyho, zahraničního zpravodaje agentury Bloomberg a časopisu Businessweek. Jenže než Dan Sloan položil mikrofon Reuters, dost se zapotil: 11. března totiž zasáhlo severovýchodní část Japonska zemětřesení a následná ničivá vlna tsunami. Sloan sice záhy přešel do Nissanu, ale i pro něj nadále reportoval z Fukušimy: hned po katastrofě se totiž do oblasti vydal CEO Nissanu Carlos Ghosn, aby komunikoval se zaměstnanci přímo na místě. „V době krize po tsunami jsme nekomunikovali přes sociální média – ta byla důležitá pro interpersonální komunikaci. My jsme mluvili přímo do BBC a CNN. Naši manažeři se vyjadřovali k situaci v Japonsku, prostě proto, že byli ochotni mluvit se zahraničními novináři – využili jsme jakoukoli příležitost, abychom mluvili.“ Nissan tak byl na japonském trhu spíše výjimkou, protože ostatní společnosti – a zejména japonská vláda – se leckdy snažily k situaci nevyjadřovat. „Jakmile se například objevily zprávy o tom, že Japonsko vyváží do zahraničí radioaktivní auta, zavolal jsem do CNN s exkluzivní zprávou, že jsme první japonská automobilka, která nechává skenovat svoje auta proti radioaktivitě. Dan pak udělal follow-up na našem webu,“ vzpomíná Sproule na příklad, kdy musel Nissan komunikovat i zprávy, které ho v podstatě mohly poškodit. „Jenže než něco pustí do světa japonská vláda, chce všechno projednávat. V dnešním mediálním světě se ale všechno mění tak rychle, že musíte komunikovat, protože jinak to začne říkat někdo místo vás.“ zvětšit Malé, ale profesionálně vybavené mediální centrum Nissanu Zdroj: Strategie zavřít Plné znění zpráv


Dítě lásky marketingu a PR V Nissanu působí kolem 40 procent zahraničních manažerů, ale na rozdíl od ostatních firem nebo státních zastupitelství v Japonsku zůstali a před krizí neutekli. Pár měsíců po tsunami, v červenci 2011, pak v jokohamské centrále začali technici montovat televizní studio, střižnu, kamery a redakci nového mediálního centra, a to na stejném patře, kde sídlí globální vedení komunikace, PR, společenské odpovědnosti, online komunikace, produktového pojmenování, mediálního plánování či brand managementu. Mediální centrum je podle Sproula takovým „dítětem z lásky mezi marketingem a PR“. Všichni zaměstnanci jsou interní, přičemž náklady vyjdou zhruba na 5 procent rozpočtu globálního PR a zlomek globálního marketingového rozpočtu. Jsou zde zaměstnáni fotografové, kameramani, novináři komunikující hlavně v angličtině, ale také v japonštině a čínštině. Je to tedy příklad korporátní novinařiny, o které se v poslední době tolik mluví? „Ne, já to nevnímám jako brand journalism, ani jako PR. Dan, Ian a další kolegové jsou pořád novináři, i když píšou pro korporaci. Jejich hlavním úkolem je ale reportovat naše zprávy – respektive vyprávět příběhy. Pokud máme co říci, řídíme se heslem ,nafilmuj to, zedituj a pošli ven‘. Když jde CEO Carlos Ghosn do továrny, natočíme to, sestříháme a pustíme online ještě týž den, takže vnější média udržíme o krok pozadu a zároveň máme exkluzivní story,“ říká Sproule. „Musí to být ale zajímavé – když tam budeme dávat korporátní kecy, nikdo se na to dívat nebude.“ A co tradiční segmentace podle cílových skupin? „Naší cílovkou je kdokoli. Mluvíme ke komukoli, koho naše informace zajímají.“ Nissan ale nepřestal ani s tradičními formami komunikace. Neopustili tiskové zprávy ani tradiční japonské „novinářské kluby“, v nichž se odehrává podstatná část žurnalistiky v oboru. „Konkurujeme médiím, ale zároveň jim sloužíme,“ nebrání se Sproule vyslovit dříve tradiční rozpor. „Lidé v současné době experimentují s nejrůznějšími modely, a i když in-house agentury nikdy nebyly moc úspěšné, je možné, že v tomto případě tomu bude jinak,“ prohlásil na adresu Nissanu ředitel skupiny WPP Martin Sorrell ve Financial Times. „Kdybychom měli toto mediální centrum už před tsunami, bylo by to pro nás ještě snazší. Až přijde další krize, už na to budeme připraveni,“ dodává Sproule. Autorka je vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy

URL| http://strategie.e15.cz/zurnal/nissan-vypravejme-korporatni-pribehy-719042 _

Vybíráme z českých týdeníků 22.11.2011

ČRo - rádio Česko.cz str. 00 Markéta Bartošová_

tydeniky_

Respekt sleduje raketový vzestup Martina Kuby z jihočeské regionální politiky do čela ministerstva průmyslu. Podle týdeníku je problematický regionální politik v přímém rozporu se snahou ODS o znovuzískání důvěry voličů. Výběr Petra Nečase obhajuje místopředseda strany a ministr Alexandr Vondra: "Premiér chce mít ve vládě týmového hráče a schopného manažera."Martin Kuba se, jak podotýká Respekt, skutečně projevil jako politik, který je k Nečasovi loajální. I když ho premiér loni odmítl jako místopředsedu, Kuba se proti němu nikdy nevymezil.Podle poslance Waltera Bartoše není důvod premiéra kritizovat, protože když se nový ministr osvědčí, "lidé rychle zapomenou na to, jakou měl pověst."Ministr zemědělství Petr Bendl k tomu dodává, že ačkoli Kuba neuspěl v posledních komunálních volbách, v jižních Čechách mu to jde, protože má drtivou podporu stávajících členů jihočeské ODS.A ještě jedno téma z Respektu, na které týdeník láká už svou obálkou. Je na ní - jako obvykle - kresba Pavla Reisenauera, která se tentokrát opírá do českých televizních seriálů. Ty podle listu zdaleka nedosahují úrovně těch zahraničních.Z titulní strany Respektu se na nás dívá česká mutace Dr. House - tedy jeho hlavní představitel viditelně zmutovaný s hercem Petrem Čtvrtníčkem.K zamyšlení nad stavem českých seriálů podnítila časopis právě probíhající soutěž České televize - Souboj seriálů. Jde o pořad, v něm lidé u obrazovek rozhodují, který z šesti nabízených pilotních dílů se dostane do výroby. První semifinále přineslo nepříjemnou zprávu. Mezi diváky na celé čáře vyhrála nostalgie a vypravěčská sterilita.Podle odbornice na seriály Ireny Carpentier Reifové z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se nad Kavčími horami stále Plné znění zpráv


vznáší neviditelný stín Jaroslava Dietla. Z výzkumu diváckých priorit jasně vyplývá, že lidé nad padesát poměřují každý seriál s Nemocnicí na kraji města. Pro mladé veřejnoprávní televize nic nevyrábí.Dalším problémem České televize je, že se jí nedaří získat ke spolupráci hvězdná jména z branže. Výkvět českého filmu a divadla (v čele s Petrem Zelenkou a čtyřkou Marek Najbrt, Robert Geisler, Iva Klestilová a Benjamin Tuček) se sešel v seriálu Terapie. Tím ale otevírá novou etapu původní tvorby kabelovka HBO, vysvětluje Respekt.Týdeník Euro tento týden nabízí sondu do platových podmínek českých vědců. Konstatuje, že českým vědcům se daří získávat stále větší mezinárodní renomé. A podle Českého statistického úřadu za to taky dostanou zaplaceno.Průměrná mzda vědců a inženýrů byla loni v průměru na úrovni 42 800 korun. Oproti celorepublikovým hrubým měsíčním platům, které v tomtéž období činily kolem 28 000 korun, navíc roste meziročně o necelá dvě procenta rychleji.Euro ale upozorňuje, že i mezi vědci se konkrétní výplaty velmi liší a výslednému číslu výrazně pomáhá zejména odvětví informačních technologií. Tam mají experti plat o necelých osm tisíc korun vyšší než ostatní. Oproti tomu si moc nevydělají třeba odborníci z humanitních oborů.Odborníci na historii, český jazyk, ale i kurátoři muzeí, filozofové nebo archiváři patří do jiné kategorie - „ostatní vědci a odborníci duševní pracovníci jinde neuvedení", kde se tísní spolu s právníky, ekonomy či žurnalisty. Jejich průměrná mzda i díky nim loni „vyšplhala" na 36 802 koruny.Týden se pokouší předpovědět, který výraz vyhraje soutěž o slovo roku 2011. V angličtině je to prý jednoduché, jasným vítězem je slovo "jobs". V češtině tak jasný favorit dlouho neexistoval, až do druhého listopadového týdne. Když napovíme, že je jeho autorem odvolaný ministr průmyslu Martin Kocourek, už jistě víte. Jde o výraz "odklonit".Všechna čest Kocourkovi, výraz určitě najde uplatnění. Co říkáte třeba na větu "Cizí státní příslušník odklonil poškozenému paštiku a lahvové pivo z chaty z Mokropsech"? A pak že jsou politici k ničemu, uzavírá Týden.

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/979453 _

Stöckelová z ProAlt: Je dobré riskovat a nebát se 21.11.2011

blog.aktualne.cz str. 00 Libor Stejskal_

206_

Pozvánka na listopadové divadelní Interpelace. Téma: Umění revolty "V roce 1989 měla Evropa společnou vizi: bourat hranice a hospodářsky i politicky se spojovat. Po dvaadvaceti letech se evropská jednota štěpí, pod tlakem krizí politických i ekonomických. Tázání se po příčinách tohoto dramatického oblouku bude jedním z témat listopadových Interpelací. Další paralelu mezi rokem 1989 a současností nabízejí revoluční nálady zejména na jihu Evropy, v USA, severní Africe a na Blízkém východě. A zatímco jižní a východní pobřeží Středozemního se nyní zmiňuje jako místo boje za svobodu a demokracii, severní pobřeží charakterizují předlužené evropské státy s frustrovaným obyvatelstvem. Na druhé polokouli, v srdci finančního světa, demonstruje různorodá skupina aktivistů za vyšší politickou a ekonomickou morálku establishmentu. Po několika desítkách let se zkrátka objevuje silná občanská aktivita napříč všemi kontinenty vůbec poprvé v době internetu, videokanálů a sociálních sítí. Není divu, že novým fenoménem se stalo sdílení: informací, zážitků, přátel i nepřátel, idejí... Listopadové téma Umění revolty je i tentokrát příslibem názorově bohaté diskuse. A to nejen proto, že každý ze tří hostů Tomáše Sedláčka, Aktuálně.cz a Nové scény ND je z jiného názorového proudu." (tolik citace spoluautora projektu Interpelace, hlavního dramaturga Nové scény ND Danielal Přibyla). Prvním hostem našeho diskusního setkání, kterého chci dnes představit, je Tereza Stöckelová, socioložka a aktivistka činná v iniciativě pro kritiku vládou plánovaných reforem a na podporu alternativ Pro Alt (mimo jiné spolupořádala protestní shromáždění u příležitosti výročí 17. listopadu, na němž promluvil i známý slovinský filozof Slavoj Žižek). Ještě předtím však jedno důležité upozornění: čtvrtý čtvrtek v měsíci (tedy tradiční termín našich divadelních Interpelací) vyšel tentokrát na 24. listopadu, shodou okolností den, kdy Nová scéna ND uvádí premiéru (pro zajímavost: jde o hru Petra Zelenky Ohrožené druhy). Plné znění zpráv


Ta začíná pouhou hodinu po Interpelacích, což by nestačilo na to, aby technici a jevištní mistři připravili scénu. Tentokrát se tedy výjimečně sejdeme v horním foyer Nové scény (ze kterého se skleněnou stěnou otevírá pohled do Národní třídy). Kapacita foyer je omezena na necelou stovku míst. Abychom předešli případnému zklamání, rozhodli jsme se v tomto případě umožnit rezervaci míst. Pokud máte zájem, vyzvedněte si „rezervační“ vstupenku již nyní v pokladně Nové scény ND. Samozřejmě zdarma. Paní Terezu Stöckelovou představuji prostřednictvím několika základních iinformací, které jsem nalezl na internetu a především jejích odpovědí na otázky zaslané všem třem hostům. Socioložka a aktivistka, od léta 2010 mluvčí ProAlt – občanské iniciativy pro kritiku reforem a na podporu alternativ. V roce 2001 zakončila studium sociologii na Fakultě sociálních věd UK v Praze prací „Příroda jako kolektivní experiment: případ managementu kůrovce v Národním parku Šumava“. V roce 2008 dokončila doktorské studium prací „Biotechnologizace: Legitimita, materialita a možnosti odporu“. Věnuje se sociologii vědy a technologií. Výzkumně se zaměřuje na současné proměny výzkumných a vzdělávacích institucí, roli expertizy ve sporech o životní prostředí a reflexivní pohyb znalostí mezi vědou a společností. Pohybuje se v oblasti kvalitativního poststrukturalistického proudu sociálních věd (sociologie, sociální antropologie, studia vědy a technologií). Spolupracuje s organizací Zelený kruh na projektu Rozvíjení spolupráce mezi nevládními organizacemi, veřejností a akademickým sektorem. V současnosti pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR a vyučuje na Katedře obecné antropologie FHS UK. Působila i jako členka České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty při ministerstvu životního prostředí. Své texty publikuje například v časopisech Vesmír nebo A2. Je autorkou knihy Akademické poznávání, vykazování a podnikání - Etnografie měnící se české vědy Co považujete za svoji nejdůležitější životní revoltu? Moje první revolta ve veřejném prostoru se odehrála na týden přesně před 22 lety. Byla jsem v sedmé třídě na základní škole, rodiče byli opatrní pozorovatelé dění, pamatuji se, jak vážně sledovali v televizi, zda bude Urbánek lepší než Jakeš. Já jsem hned v prvních dnech po 17. listopadu, kdy to bylo ještě dost viditelné, nasadila trikoloru. V den generální stávky jsem pak o přestávce zorganizovala útěk naší třídy ze školy. Když šatnář dole otálel s otevřením šatny, přelezla jsem pletivo a par lidem hodila věci. Zmizelo nás asi pět, ostatní stačil třídní chytit, než se dali do pohybu. Šli jsme „do města“ sledovat dění v ulicích. V podvečer se pak u nás doma stavovaly spolužačky a říkaly, že mám pěkný průšvih. Když jsem ale druhý den přišla do školy, nedělo se vůbec nic. Tehdy mi úplně nedocházelo, jak je to možné. Teprve s odstupem jsem si uvědomila, že se vedení školy bálo ještě víc než já. Báli se, aby náhodou nezasáhli proti tomu, kdo nakonec skončí na „straně vítězů“. Nikdy se pak už o té události ve škole nemluvilo. Nenazývala bych to „nejdůležitější životní revoltou“, ale byl to pro mě určující zážitek v tom smyslu, že je dobré riskovat a nebát se - že to vyjde. Co se Vám při slově revolta vybaví v dnešních dnech? Dnes je pro mě revolta ve smyslu kladení odporu samozřejmě ProAlt, stejně jako hnutí Occupy v USA a ve Velké Británii, Rozhořčení ve Španělsku, řecké protesty… Jakou revoltu byste podpořila a co byste od ní očekávala? Nesouhlasím nutně se všemi požadavky, které dnes různí protestující formulují (především považuji za nebezpečnou iluzi volání po „vládě odborníků“, neboť jako socioložka vědy mám o odbornících velmi realistické mínění; nechci vládu s NERVem vyměnit za NERV ve vládě, stejně jako nic podstatného neřeší výměna Berlusconiho za Montiho), ale kladení odporu dnes považuji za jedinou správnou reakci na celosvětový vývoj po krachu v roce 2008. Místo rekonfigurace finančního systému, byť i dílčí, došlo k tomu, že ekonomická elita využila zmatku k dalšímu masivnímu přerozdělení bohatství ve svůj prospěch (včetně vytvoření kanálů pro budoucí příjmy prostřednictvím půjček na školné atd.).



To, co se během minulého roku celosvětově podařilo, je prolomit i v hlavním proudu veřejného prostoru nedotknutelnost kapitalismu v jeho současné podobě jako jediného myslitelného socioekonomického řádu pro soudobé západní společnosti. Příští rok bude, domnívám se, rokem prohlubování materiálních forem odporu, nejen v podobě dalších stanových městeček, o jaké se dnes pokouší hnutí Occupy, ale také třeba přesunů soukromých účtů do malých komunitních bank apod. Bude pokračovat boj o virtuální prostor, ten samozřejmě neskončil poškozením Wikileaks. Jakou (ať už konkrétní či ve smyslu formy) naopak odmítáte? Obávám se takové odpovědi na současnou situaci, která ze strachu z ekonomického neoliberalismu smete i sociální liberalismus; která místo zobecnění principu solidarity bude hledat údajná „přirozená společenství“ typu tradiční rodiny, etnické většiny, církevně definované civilizace. Čili, v našem kontextu, odpovědi typu DSSS ale taky Bobošíková, Klaus, Řápková, národovci nalevo. Vlastně to není žádná revolta, ale spíš reakce: nabízení pseudojistot „my“ vs. „oni“. Já naopak říkám, že v dnešní ekonomicky, ale i sociálně a ekologicky krizové situaci je potřeba socialitu a přináležitost „my“ nově vytvářet. Divadelní Interpelace na Nové scéně ND. Téma: Umění revolty 24. listopadu 2011 od 17 hodin (rezervace míst v pokladně Nové scény) Přímý přenos můžete sledovat na Aktuálně.cz a druhém programu ČT 2 URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/libor-stejskal.php?itemid=14849 _

Ministři za všechny prachy (Petr Havlíček) 21.11.2011

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Ministři za všechny prachy Vážení, nevím jak vy, ale já tomu přestávám rozumět. Ať přijde jakákoliv vláda, vždy se v ní střídají ministři jak na běžícím pásu. Jejich odbornost, znalosti a hlavně zkušenosti v dané oblasti jsou většinou tak mizivé, že za svou, obvykle krátkou, ministerskou éru stihnou udělat notnou dávku kopanců, a tím připraví náš stát o pěknou sumu financí. To nemluvím o těch, co k tomu ještě kradou. „Hloupý“ volební systém Náš volební systém formou soutěže politických stran se příliš neliší od komunistického dosazování svých kádrů na řídící posty. Funguje to prostě tak, že pokud vyhraje strana nebo koalice volby, noví „panovníci“ vyhází původní osazenstvo a na „uvolněná“ místa dosadí své spolustraníky, bez ohledu na odbornost a profesní znalosti. Hlavním kritériem pro obsazování lukrativních postů je stranická knížka, popřípadě kamarádský, rodinný, někdy i sexuální vztah nebo také patřičná sumička do kapsy příslušného politika či úředníka. A tak se může stát, že nejlepším ministrem financí se stane chemik, ministrem obrany zpěvačka, ministrem průmyslu a obchodu felčar, ministrem kultury zubař, premiérem jsme tu už měli ajznboňáka, textilák řídí ministerstvo zemědělství, právník řídí ministerstvo životního prostředí, absolvent fakulty sociálních věd řídí ministerstvo dopravy, a takto bychom mohli pokračovat dál a dál. No prostě „Kocourkov“. Politik „všehospasitel“ alias Brouk Pytlík Drtivá většina našich politiků prostě nemá žádné kvalifikační a zkušenostní předpoklady pro řízení státu. Oni umí dělat politiku, ale řídit stát k prosperitě neumí téměř nikdo z nich. No kde by se to také naučili, když celý život jen úspěšně politikaří. Náš stát je téměř dvacet let ve ztrátě a oni se tváří, že je to v pořádku. Můj nedávný rozhovor s bývalým ministrem financí a členem NERVu o našem 1,5 bilionovém státním dluhu vyzněl asi takto: „V podstatě není problém tento dluh stabilizovat a posléze učinit taková opatření, aby se mohl začít splácet.“ No Plné znění zpráv


to mně pan exministr vyrazil dech. Proč to však už dávno neudělal on či jeho následovníci, to jsem se od něj nedozvěděl. Vážení, to, co nám tady posledních dvacet tři let vládne, je totální politická neschopnost, které nezáleží na ničem jiném než na tom, co ze svého politického postu „vyrazí“. Stát je „firma“ a je třeba, aby ji řídil zkušený manažer Zastávám mimo jiné funkci neuvolněného starosty, a když jsem byl před devíti léty zvolen starostou, velice rychle jsem zjistil, že řídit obec je podstatně jednodušší, než řídit soukromou firmu. Obec své peníze nemusí pracně vydělávat, tak jako firma, ona je prostě dostane přidělené z daňových výnosů a dalších poplatků a může je jen rozumě utratit. No a stát je na tom stejně. Je jen třeba umět podpořit tvorbu HDP, který se tvoří ve firmách a výdaje usměrnit tak, aby nepřesáhly příjmy. Takhle jednoduché to je. Když poslouchám politiky, jak mistrně krmí národ odbornými výrazy typu „makroekonomické ukazatele“ a přitom nedokážou hospodařit alespoň s vyrovnaným, když už ne přebytkovým, rozpočtem, tak je mně z nich špatně. Vážení, vládnou nám hloupí, neschopní, nebo spíše všehoschopní, šlendriáni. Čeho politici nejsou schopni Každý manažer nebo majitel firmy velice pečlivě vybírá a testuje své zaměstnance, aby byl schopen obstát v konkurenci a při obsazování manažerských míst je proces ještě náročnější. Pro názornost uvádím. Když odcházel do důchodu můj ekonom, který u mne pracoval 18 let a nikdy mě nezklamal, vypsal jsem výběrové řízení. Z 25 uchazečů přicházela v úvahu jen jediná osoba, ostatní byli „nepoužitelní“. Na obci mám již pátou účetní, ta poslední dělá práci, kterou předtím vykonávaly dvě pracovnice, a ještě k tomu vede účetnictví obecním Technickým službám. Prostě, na odpovědných místech musí být odpovědní a hlavně schopní lidé. Našim politikům je však zcela jedno, koho obsadí na post ministra, hlavně, že s námi drží basu. Konec konců, i když to je nezkušený trouba a nikdy žádnou firmu neřídil a o dané oblasti toho také moc neví, je to přece jedno, protože z cizího krev neteče. A v tom se politici mýlí, protože ona teče a je to naše společná krev. Chce to stranu, která se zaručí zkušenými odborníky Před minulými volbami se na naší české scéně objevilo občanské sdružení s názvem Vyměňte politiky a sklidilo u občanů velký ohlas, já bych si dovolil jejich název pro další volby poupravit- Vyměňte politiky za odborníky. Dle mého názoru by bylo správné, aby politická strana, která vyhraje volby, měla povinnost vyhlásit na posty premiéra, ministrů a všech dalších vysokých, ale i řadových, úředníků výběrové řízení. Ať každý předloží svoje vize o řízení státu, rezortu a všech dalších oblastí. Ať každý uchazeč předloží evidenci o svých řídících zkušenostech a znalostech spolu s podrobným životopisem, a to veřejně, aby i občané měli přehled a kontrolu nad tím, kdo že nám to bude vládnout. A při tomto zcela otevřeném výběrovém systému si můžeme položit otázku, k čemu nám jsou politické strany. Proč se vlastně neuchází o posty na presidenta, premiéra, ministry, hejtmany a primátory jednotliví uchazeči v přímé volbě? Mám takový dojem, že ze současných politiků by se na tyto důležité posty nikdo nedostal. Oni se totiž mohou chlubit jen tím naším státním dluhem, nic jiného totiž za 23 let nedokázali. Jsem přesvědčen, že přímá volba na všech úrovní řízení našeho státu je tou pravou cestou k nalezení správných a potřebných lidí, kteří by byli schopni řídit náš stát a vést jej k prosperitě. A po těchto úvahách mě napadá: K čemu vlastně máme politické strany? Petr Havlíček www.pozitivnisvet.cz

URL| http://havlicekpetr.blog.idnes.cz/c/232612/Ministri-za-vsechny-prachy.html _

Nová kampaň mBank si zahrává s hodnotami 21.11.2011

Marketing & Media

str. 16


Marketing_ 77

© 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Barbora Novosadová_ NÁZOR Na začátku listopadu se objevila venkovní billboardová kampaň společnosti mBank, která láká zákazníky na bezplatné vedení běžného účtu mKonto. Samozřejmost toho, že za účet se přece neplatí, se snažili kreativci dokázat na první pohled celkem šikovnou paralelou. Reklamní plochy hlásají: „Platit za lásku? Za běžné věci se přece neplatí“. Série výroků pokračuje tím, že za lásku, za kamarádství ani za polibek či vítr ve vlasech se přece neplatí, protože jsou to „běžné věci“. Zde se ale podle mě banka dostává na tenký led. Ano, pro většinu z nás je skutečně přirozené, že za lásku či kamarádství neplatíme, lépe řečeno, že si je nemůžeme koupit. Skutečnost, že za něco neplatíme, však nutně neznamená, že je tento statek běžný. Nevím, jak pro tvůrce zmíněného reklamního sloganu, ale pro mě láska či kamarádství nejsou běžné a už vůbec ne samozřejmé. Tato abstrakta jsou mnohdy věcmi, které naplňují naše vyšší, ne-li nejvyšší potřeby. Je zřejmé, že použité výroky byly míněny jako nadsázka, ale je třeba brát v potaz pohled příjemce sdělení. Mnoho lidí totiž chápe skutečnost, že se za něco neplatí, jako ukazatel, že daná „věc“ není hodná zaplacení. Tedy platím za něco, co opravdu chci a o co mám zájem. A naopak neplatím za to, co mě nezajímá, nebo za to, co je běžné. A toho, co je zdarma si bohužel často nevážím. Reklama nemůže plnit funkci etické směrnice, ale nemusí se snažit o naprostou devalvaci hodnot. Další otázka, která se z analýzy postupně vynořuje, zní: Plní zvolený slogan reklamní účel? Zvolený text jistě není prodejním sloganem. Může však upoutat pozornost či přimět k zamyšlení. Ale může společnost, která k propagaci svých produktů využívá (snad) pro mnohé z nás posvátné kvality, získat příjemcovy sympatie? Domnívám se, že nikoli. Zbývá snad jen podotknout, že necitlivý výrok je často tím, co činí reklamu působivou. V tomto případě však byl důvodem, proč nemohlo být reklamního cíle dosaženo. Milí reklamní tvůrci, chápu, že boj o příjemcovu pozornost je obrovský, prosím vás však, neberte do úst a nezneužívejte pro „bohulibé“ účely reklamy slova jako kamarádství či láska. *** Skutečnost, že za něco neplatíme, neznamená, že je tento statek běžný. Foto popis| barbora Novosadová O autorovi| barbora Novosadová, studentka marketingové komunikace a PR na fSV UK v Praze ([email protected]) _



Politici voličům_

Městská část Praha 5 pořádá dne 21.11.2011 pod záštitou zástupce starosty MČ Praha 5 JUDr. Petra Lachnita workshop o bezdomovcích a bezdomovectví. Diskuse proběhne v zasedací místnosti zastupitelstva MČ Praha 5, Štefánikova 13-15, 6. patro, Praha 5. Diskusi bude moderovat předsedkyně sociálního výboru MČ Praha 5 Ing. Vlasta Váchová. V diskusi vystoupí: Ing. Libor Prudký, Fakulta humanitních studií FSV UK, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK, s tématem: Jak se rodí bezdomci? Dá se s tímto fenoménem něco dělat? Mgr. Ilja Hradecký, předseda a ústřední ředitel Naděje o.p.s., s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat? Major Michael Raymond Stannett, národní velitel Armády spásy pro ČR, s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat?



Tomáš Klinecký, Odbor sociální péče MHMP, s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat pohled z hl.m. Prahy Mgr. Adolf Polák, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, odbor sociálních služeb a začleňování, s tématem: Stačí nám záchranná síť? Jak ji můžeme posilovat - pohled Ministerstva práce s sociálních věcí.


On-line z DOX: Radikalizace české politické scény 16.11.2011

ct24.cz jab_

str. 00

_

Na reflexi aktuálního dění spojeného s prorůstáním netolerance a xenofobie do vrcholné politiky a veřejného života se zaměřila čtvrtá veřejná diskuse z cyklu Jaká je vize Prahy. Diskusi na téma Radikalizace české politické scény v Centru současného umění DOX mohli v přímém přenosu sledovat také návštěvníci webu ČT24. Záznam bude k dispozici v tomto článku a v archivu iVysílání. Diskuse se konala zároveň v rámci "live rozhovorů" k aktuální výstavě Luciferův efekt: Střetnutí se zlem, která je inspirována stejnojmennou knihou amerického psychologa Philipa Zimbarda. Čtěte také: Luciferův efekt najdete v DOX, 15. 10. 2011 On-line z DOX: Přednáška Philipa Zimbarda, 10. 10. 2011 Účastníci panelu: Vladimíra Dvořáková– politoložka, vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze, předsedkyně Akreditační komise České republiky. Původním vzděláním historička (FF UK). V letech 2003–2006 byla viceprezidentkou Mezinárodní politologické asociace (IPSA). Erik Tabery – šéfredaktor týdeníku Respekt. Píše především komentáře o domácí politice. Získal například cenu Novinářská křepelka (2003) a prestižní Cenu Ferdinanda Peroutky (2008). Z knižní tvorby: Vládneme, nerušit (2006), Hledá se prezident (2008). Klára Kalibová – ředitelka občanského sdružení In IUSTITIA, která se jako první svého druhu v ČR cíleně zabývá násilím z nenávisti v celé jeho šířce. Jan Charvát – politolog. Vystudoval politologii na FSV UK a politickou sociologii na Högskolan Dalarna ve Falunu ve Švédsku. Mezi lety 2001–2005 přednášel na FSV UK kurs Současný politický extremismus a radikalismus. Je autorem knihy "Současný politický extremismus a radikalismus" (2007). Matěj Spurný – jeden ze zakladatelů a předseda dozorčí rady o. s. Antikomplex a člen Společnosti Bernarda Bolzana. Od roku 1998 publikuje články o problematice česko-německých vztahů v Lidových novinách, v týdeníku Respekt a v časopise Souvislosti. Je spoluautorem výstavy a knihy Zmizelé Sudety. Je doktorandem na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK a účastní se výzkumu dějin KSČ na FF UK. Jaká je vize Prahy – cyklus veřejných diskusí v DOX nabízí platformu pro výměnu názorů a sdílení informací, prostor pro podněty a možná řešení. K účasti jsou zváni všichni, kterým není lhostejná kvalita života v Praze. Čtěte také:



On-line z DOX: Identita Prahy, 5. 3. 2011 On-line z DOX: Praha vlídná?!, 15. 5. 2011 On-line z DOX: Praha - centrum vzdělanosti, 19. 6. 2011

URL| http://www.ct24.cz/152533-on-line-z-dox-radikalizace-ceske-politicke-sceny/ _

Itálie má novou vládu. Kabinet technokratů 16.11.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa_ Vědunka Lunardi,Milan Kopp,Jan Richter,Michaela Vydrová_ Itálie zná podobu své nové vlády. Premiér Mario Monti představil svůj nový kabinet. Pouze 16 členů, z toho 5 ministrů bez portfeje. Monti povede resort hospodářství. Ministerstvo rozvoje, infrastruktury a dopravy pak Corrado Passera, který dosud řídil velkou bankovní skupinu Intesa Sanpaolo.Ministři složí přísahu dnes večer a do pátku by nové vládě mohly vyjádřit důvěru Poslanecká sněmovna a Senát.Prezident republiky Napolitano údajně nakonec přesvědčil Demokratickou stranu, hlavní sílu opozice, aby Montimu odsouhlasila dva politiky v nové vládě. Přál si to nový premiér, protože účast jednoho politika pravého středu a jednoho z opozice, by byla jakousi pečetí jasné a přesvědčené podpory politiky a parlamentu převážně úřednické vlády.Nakonec prosadila svou strana Itálie hodnot, vedená bývalým prokurátorem čistých rukou, Antoniem Di Pietrem, která se postavila proti politikům v nové vládě. Demokratická strana bez Itálie hodnot by neměla dostatečnou váhu při rozhodování a tak nakonec Di Pietrovi ustoupila.V seriózních médiích se objevovaly zaručené informace, že členové kabinetu budou také zkušení politici, zejména s Berlusconiho tábora. Velmi často byl zmiňován ministr zahraničí Franco Frattini nebo jako pravděpodobný vicepremiér byl uváděn blízký Berlusconiho spojenec Gianni Letta.„K tomu tedy překvapivě nedošlo a ve vládě by skutečně měli zasedat odborníci a to nejenom z ekonomické oblasti a bankovnictví, ale několik z nich i z univerzitního prostředí. Úřednický kabinet bude muset být v budoucnu spojen s politickými elitami, protože i úřednická italská vláda musí mít podporu v obou parlamentních komorách. A to je možné zajistit pouze s podporou a spojením s politickými stranami, v tomto případě s pravicovou stranou Lid svobody a levicové Demokratické strany,“ říká Lada Šušlíková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.ČTĚTE TAKÉ: Mario Monti získal v parlamentu podporu zleva i zpravaVětšina italské veřejnosti přijímá novou vládu pozitivně. Vědí, že je čekají oběti, vědí, že budoucí fáze nebude bez obtíží, ale Mario Monti už naznačil, že bude myslet v první řadě na zaměstnanost žen a na zlepšení podmínek pro zaměstnanost mladých lidí.Dotkne se tím odborů, které hájí značné výhody starších zaměstnanců a důchodců a na které doplácejí zaměstnavatelé, mladí lidé a stát, prakticky pak celá Itálie.Dosavadní premiér Berlusconi podal v sobotu demisi poté, co jeho koalice ztratila v parlamentu většinu.Monti ukončil konzultace s politickými stranami. Nepodpoří ho Liga severuFinanční trhy musí mít trpělivost, prohlásil Monti a pokračuje v konzultacích Itálii opět pohlcuje dluhová krize. Optimismus nevydržel Milovali ho i nenáviděli, Berlusconi po 17 letech opustil italskou politiku Montiho vládu odmítá podpořit jen Liga severu Novým italským premiérem byl jmenován ekonom Mario Monti Italský premiér Silvio Berlusconi podal demisi


Předmluva prezidenta republiky ke sborníku CEPu „11. září 2001 – deset let poté“ Plné znění zpráv


15.11.2011

ceska-media.cz str. 00 Společnost-Tribuna_ Václav Klaus_

11. září 2001 byly v New Yorku a Washingtonu spáchány největší teroristické útoky v dějinách lidstva. Centrum pro ekonomiku a politiku vzpomíná na tuto významnou historickou událost, která již natrvalo zůstane v učebnicích dějepisu, novým sborníkem. V části A přinášíme texty ze semináře “11. září 2001 - deset let poté“, který proběhl 8. září 2011. Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl vysvětlil, proč 11. září vyvolalo strach o civilizaci. Jan Eichler z Ústavu mezinárodních vztahů rozebral zahraniční a bezpečnostní politiku USA po 11. září. Ředitel Občanského institutu Roman Joch ukázal, proč považuje válku proti nepřátelům Západu za legitimní. Oldřich Bureš z Metropolitní univerzity Praha označil protiteroristickou politiku EU jako papírového tygra. V části B uveřejňujeme další zajímavé doplňkové texty. Politolog Petr Robejšek z Hamburku vysvětlil, proč měkká síla v mezinárodní politice většinou nefunguje. Spisovatel Benjamin Kuras varuje, že západní civilizace směřuje k zániku. Ekonom Pavel Kohout dává 11. září 2001 do souvislosti s měnovou politikou. Německý novinář Patrick Bernau vidí dluhovou krizi způsobenou extrémně uvolněnou měnovou politikou jako opožděné vítězství teroristů. Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku analyzuje mezinárodní terorismus z pohledu ekonoma. Odborný asistent na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií MU Petr Vilímek se ptá, jak oprávněná je kritika války proti terorismu. Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity nabízí bilanci desetileté války proti terorismu. Brněnská politoložka Eva Duřpektová hodnotí válku proti terorismu pohledem moderní teorie spravedlivé války. Redaktor Hospodářských novin Václav Lavička upozorňuje, že boj s terorem už stál biliony dolarů. Spolupracovník MF Dnes Lubomír Heger porovnává oběti války proti teroru na straně Američanů a ostatních národů. Student Národohospodářské fakulty VŠE a Fakulty sociálních věd UK Dominik Stroukal hodnotí 11. září jako větší katastrofu, než jsme čekali. Náklady války proti terorismu za posledních deset let jsou obrovské. Ještě vážnější je omezování osobních svobod v důsledku přísnějších bezpečnostních opatření. Válka proti terorismu by neměla být zneužívána k omezování individuálních svobod, pokud to není nezbytně nutné. Přeji inspiraci a pozorné čtení. Václav Klaus Autor je prezident ČRPublikováno na serveru www.klaus.cz URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=413442 _

Nenalétnout politologovi. Co je levicového na ANO 2011? 15.11.2011

ceskapozice.cz str. 00 Ondřej Koutník_

Politika_

Podle Josefa Mlejnka ml. Babišovo hnutí cílí na voliče od středu doleva. Konfrontujme to s myšlenkami podnikatelovy výzvy. Politolog Josef Mlejnek ml. z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se v komentáři v dnešní Mf DNES zamýšlí nad Babišovým hnutím ANO 2011. Podle Mlejnka vystoupil Babiš v nedělních Otázkách Václava Moravce jako "hrubián", "naprášil" kde koho, nepředložil jediný důkaz. Politilog zařazuje Babišovu iniciativu do škatulky "Věci veřejné", brání prezidenta Klause... Ale především říká, že Babišovo hnutí "spíše cílí na voliče od středu směrem doleva". Část Mlejnkových poznámek je věcí názoru. U té poslední bych se však pozastavil. Co přesně levicového (či středově levicového) pan Mlejnek na tezích ANO 2011 shledává? Z Babišovy výzvy vybíráme několik úhelných myšlenek. Nechť laskavý čtenář posoudí, do jaké míry jsou takové myšlenky levicového ražení.Za první republiky jsme patřili mezi nejvyspělejší průmyslové země světa. Český národ má pořád obrovský potenciál. Žije tady spousta šikovných a podnikavých lidí, čeští manažeři se uplatnili při řízení globálních firem. Naše země může mít zase přebytkový státní rozpočet. A naše děti pak mohou žít ve společnosti, která bude svojí úrovní Plné znění zpráv


podobná Švédsku nebo Švýcarsku.Náš původní majetek se výrazně zmenšil a je nadále systematicky rozkrádán. Každý normální podnikatel by s takovou bilancí zkrachoval. Kolik z těch miliard přitom skončilo v soukromých kapsách různých korupčníků?Tím cílem je spravedlivější společnost, funkční a právní stát. A toho můžeme dosáhnout jedině jednoznačným vítězstvím občanského hnutí složeného z důvěryhodných a nezávislých osobností České republiky v následujících parlamentních volbách, aby bylo možné prosadit zákony, které povedou k omezení dosavadního politického marasmu, zabrání rozkrádání státu, zvýší všeobecnou transparentnost a efektivitu veřejné správy a umožní začít používat při správě státu zdravý rozum.Řízením státu jako prosperující firmy a zbavením se korupce, nekompetentnosti a lhostejnosti některých úředníků je možné časem ušetřit stovky miliard korun, které je potřeba použít ve prospěch občanů. URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/nenaletnout-politologovi-co-je-levicoveho-na-ano-2011 _

Výběr VŠ: pátrejte na webech škol, ptejte se i na Facebooku 15.11.2011

Mladá fronta DNES str. 01 Příloha - Kam po maturitě_ Vítek Novák_

Poslechnout maminku a stát se doktorem? Nebo splnit sen tátovi a dát se na právničinu? Každý rok tento problém řeší sto tisíc maturantů. Jak při hledání školy postupovat a na co dát pozor? Svědomitý výběr vysoké školy? V podání mnoha maturantů to znamená vyplnění několika přihlášek a pak děj se vůle boží. Každý maturant zkouší v průměru tři školy, ale jsou rekordmani, kteří posílají 8 i 10 přihlášek. Je totiž možné jich podat neomezené množství. Málokterý student počet přihlášek podcení - úměrně s ním stoupá i šance na přijetí. Tedy alespoň teoreticky. Jediné, co přihláškovou smršť tlumí, je fakt, že za každou z nich se musí zaplatit okolo čtyř set korun. Specializované portály poradí, ministerstvo školství zaostává Těm, kteří ještě nemají ve své budoucí profesi zcela jasno, slouží řada webových stránek. Každým rokem jejich počet stoupá a vyznat se v nich vyžaduje jistou dávku trpělivosti a důslednosti. Liší se v mnohém, ať už v přehlednosti, aktuálnosti databáze či objektivitě. Například společnost Scio, která provozuje portál najdivs.cz, umožňuje kromě hledání v katalogu škol také stáhnout si zdarma ukázkové testy Národních srovnávacích zkoušek, je však třeba se na stránkách zaregistrovat. Příliš pochopení pro bezradné maturanty nemají překvapivě tam, kde by to zájemce očekával nejvíce na ministerstvu školství. Jeho služby se omezují prakticky pouze na jmenný seznam škol s odkazem na jejich web. Uřady ostatních serverů, například kampomaturite.cz, je kvůli mnoha reklamám třeba překonat určitou nepřehlednost, ale informací tam zájemce najde hodně. Výčet soukromých i státních škol, dny otevřených dveří, možnosti přípravy na přijímačky. „Když se s databázemi škol člověk naučí pracovat, poslouží mu i jako dobrý zdroj pro porovnání univerzit s podobným zaměřením. Je třeba si všechny údaje ověřit, často bývají i tři roky staré,“ upozorňuje Lukáš Besperát, loni maturant, dnes student VŠE. Porovnejte studijní plány škol Prostřednictvím různých databází je snadné se dostat na prezentaci konkrétní fakulty. Některé obory, které školy nabízejí, mohou být pro zájemce překvapením. Například to, že na Vysoké škole báňské je možné studovat v bakalářském stupni ekonomickou žurnalistiku. Na webech najdete vedle jednotlivých studijních programů také podrobnější přehled konkrétních oborů. Z něj se zájemce dozví, jak bude výuka probíhat, jaké povinné či povinně volitelné předměty se učí, z čeho se bude dělat jenom zápočet a z čeho je nutné složit zkoušku. Důležitá je informace o počtu přijatých a přihlášených v předchozích letech. U škol, kde je dlouhodobý vysoký převis poptávky nad nabídkou, je vhodné přemýšlet o dalších alternativách - konkurenčních školách jak veřejných, tak soukromých. Vyplatí se zavítat i na stránky Akreditační komise Ministerstva školství. V sekci aktuality a hodnocení se dají najít zajímavé informace o úrovni studia a případných nedostatcích VŠ. Méně googlovat, více mluvit Plné znění zpráv


Vysokou informační hodnotu mají zkušenosti těch, kteří vysněnou školu již rok či déle studují. Internetové diskuse a blogy mohou být snadným způsobem, jak se k názorům studentů dostat, nicméně i zde se vyplácí odstup a opatrnost. Nikdy není jisté, kdo je skutečným autorem. Zapojit se dá i Facebook a další sociální sítě. Do vyhledávacího okénka zadáte univerzitu a poté stačí pouze v seznamu studentů, kteří ji mají ve své kolonce „vzdělání“, najít jednoho, kterému položíte pár dotazů. „Tento postup se mi vyplatil. Chce najít někoho, kdo dokáže být objektivní. S lidmi, kterých jsem se na školu vyptával, jsem se dokonce spřátelil,“ prozradil svůj recept Martin Holzknecht, student Univerzity Karlovy. I v době internetu se vyplatí zajít na tradiční dny otevřených dveří. Je to příležitost vyzpovídat si některé z profesorů osobně, nasát atmosféru školy a zeptat se také přímo studentů. Oni se totiž před pár lety ptali úplně stejně. *** Kde hledat www.kampomaturite.cz www.vysokeskoly.cz www.najdivs.cz www.jobs.cz/vs www.msmt.cz/student www.vysokeskoly.com www.vejska.cz FAKTA Obory na vysokých školách Na českých vysokých školách můžete studovat některý ze 334 studijních programů. Jestli se vám to zdá málo, snad vás potěší, že některé z nich v sobě zahrnují desítky konkrétních oborů. Třeba program Učitelství pro základní školy skrývá 120 kombinací učitelských aprobací. Studijní program Textil má 16 možných oborů. V akademickém roce 2012/2013 se jako novinky na VŠ objeví tyto obory: * Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Zdravotně sociální pracovník, bakalářský, doba studia 3 roky * Univerzita obrany v Brně, Vojenský pilot, bakalářský, 4 roky * VŠCHT v Praze Forenzní analýza, bakalářský, 3 roky * VŠ Karla Engliše, Brno Aplikovaná geologie, bakalářský, 3 roky * Archip, Praha Architecture, bakalářský, 3 roky Foto autor| Foto: Shutterstock O autorovi| Vítek Novák, Autor je spolupracovníkem redakce a studentem FSV UK _

Zápisník Trocha teorie, ale hlavně pište, natáčejte... 15.11.2011

Mladá fronta DNES str. 03 Příloha - Kam po maturitě_ Alice Kupčeková_

Budu novinář. V tom jsem měla jasno celkem brzy. Zaprvé jsem nenašla moc jiných zaměstnání, kam by bylomožné chodit na desátou i později, a zadruhé mě prostě bavilo psaní. Když jsem odmaturovala na gymnáziu, zamířila jsem na žurnalistiku. Pravda, kromě Fakulty sociálních věd UK jsem podala přihlášku ještě na ekonomku, práva a filozofii, to byla tehdy taková móda, ale bylo mi jasné, že žádné z těch povolání není promě. Někteří mí přátelé u zkoušek uspěli, já ne. Zatímco oni nakupovali chytré knihy, biflovali se dějiny žurnalistiky, filozofii a další teorie, jámusela do práce. Rok nato se scénář opakoval. Další rok zase. Vypadalo to, že budu všechny znalosti získávat jen z praxe. Jenže pak jsem dostala tip na soukromou Vyšší odbornou školu publicistiky a už u přijímaček jsem věděla, že mě to tam bude bavit. Klaplo to a já se vrhla do studia. Drsné semináře českého jazyka, v nichž nám nebyla odpuštěna ani jedna chybně umístěná čárka, tvůrčí dílny, kde jsme ze sebe doslova sypali písmena, přemlouvání lidí na ulicích, zda by neodpověděli na anketní otázku, hodiny strávené s diktafonem, než člověk správně namluvil domácí úkol, nebo u střižny, než reportáž dávala smysl... a kolik práce bylo s výrobou makety novin! To vše nás učili lidé z médií - slavná jména z novin, rozhlasu a televize. A každý rok několik týdnů praxe, a to stylem: studente, sežeň si sám - tu zkušenost budeš v životě potřebovat. Jistě,museli jsme se vzdělávat i teoreticky - na zkoušky z filozofické logiky či heuristiky nikdy nezapomenu. Ale to, co nás nejvíc bavilo, comě na tuhle profesi dobře připravilo a co využívám každý den v práci, to nebylo napsáno v chytrých knihách. A za to jsem školné ráda zaplatila. Plné znění zpráv


Foto popis| O autorovi| Alice Kupčeková, editorka MF DNES _

Ke SCIO zkouškám jděte v prvních termínech 15.11.2011

Mladá fronta DNES

str. 04 (jol)_

Příloha - Kam po maturitě_

Národní srovnávací zkoušky SCIO fungují místo přijímaček na 13 fakultách českých vysokých škol. Další univerzity k jejich výsledkům přihlížejí. K prvnímu termínu se musíte přihlásit již pozítří. Kdo se chystá na Národní srovnávací zkoušky, neměl by otálet. Vždy se totiž porovnávají znalosti účastníků toho kterého kola. A protože lidé nechávají vše na poslední chvíli, v prosincovém bývá méně studentů než v březnovém. Konkurence je tudíž menší a šance na vyniknutí větší. A když se vám nezadaří, máte šanci využít dalších termínů a přijít na ně lépe připraveni, protože už víte, jak to bude vypadat. Několik vzorových úloh si můžete vyzkoušet v testu naspodu této stránky. Přihlaste se hned První termín zkoušek Scio je 3. prosince, přihlásit se však musíte do 17. listopadu. Kdo to nestihne, má sice ještě šanci ke zkouškám přijít, bude to však dost drahé. Zkouška z jednoho předmětu normálně stojí od 401 do 459 korun. Pokud se hlásíte po termínu, zaplatíte o 1 000 korun více, a pokud bez přihlášky přijdete rovnou ke zkouškám, bude to dražší o 2 000 korun. Stačí, když se přihlásíte k základní verzi Mini. „Účastník složí zkoušky, dostane informaci o tom, jak uspěl, a stručný rozbor výsledku, ten se automaticky dozví i škola, na niž se hlásí, takže student nepotřebuje žádný papírový certifikát. Kdyby ho však potřeboval, vystavíme ho i dodatečně,“ vysvětluje Bohumil Kartous ze společnosti Scio. Zkoušky budou v 37 městech Na zkoušky Scio nemusíte jezdit jen do Prahy nebo do Brna, budou se konat v těchto městech v Česku i na Slovensku: Brno, Břeclav, České Budějovice, FrýdekMístek, Hradec Králové, Jihlava, Kladno, Klatovy, Kolín, Liberec, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava, Otrokovice, Pardubice, Plzeň, Praha, Prostějov, Příbram, Strakonice, Svitavy, Sokolov, Šumperk, Tábor, Teplice, Ústí nad Labem, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín, Bratislava, Košice, Martin, Michalovce, Poprad, Prešov, Žilina. Pozor, ne všude však proběhnou všechny termíny a ne vždy bude zkouška ze všech předmětů. Na www.scio.cz si můžete ověřit, které termíny a oblasti se týkají města, jež jste si vybrali. *** Termíny zkoušek Zkouška přihláška do obory 3. prosince 17. listopadu OSP Z a R 3. února 19. ledna OSP Z a R, ZSV, Mat 31. března 16. února OSP Z / R / VŠP, ZSV / Mat, Aj / Nj 28. dubna 12. dubna OSP Z / R / VŠP, ZSV, Biologie, Aj / Nj 26. května 10. května OSP Z / R / VŠP, ZSV Kde srovnávací zkoušky nahrazují přijímačky Škola, fakulta potřebné testy * MU v Brně, Fakulta sociálních studií OSP Z + ZSV MENDELU, fakulta Brno, Lesnická a dřevařská OSP Z UPJŠ, Košice, Prírodovedecká fakulta OSP Z, VŠP UP v Olomouci, Právnická fakulta OSP R + ZSV SU v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fak. OSP Z Plné znění zpráv


SU v Opavě, Fakulta veřejných politik OSP Z VŠB-TU v Ostravě, Ekonomická fakulta OSP Z UPCE, Fakulta Ekonomicko-správní OSP Z ZČU v Plzni, Fakulta právnická OSP Z + ZSV ZČU v Plzni, Fakulta ekonomická OSP Z UK v Praze, Fakulta sociálních věd OSP Z, (MAT) UK v Praze, Právnická fakulta OSP R + ZSV VŠE v Praze, Národohospodářská fakulta OSP Z UJEP v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta OSP Z UTB ekonomiky ve Zlíně, Fak. managementu a OSP Z, VŠP UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií ZSV, Aj, Nj, Biologie Kde ke zkouškám Scio při přijímacím řízení přihlížejí Škola, fakulta potřebné testy * UK fyziky Bratislava, a informatiky Fakulta matematiky, MAT STU a informačných Bratislava, Fakulta technológií informatiky MAT MU v Brně, Ekonomicko-správní fakulta OSP Z MU v Brně, Fakulta informatiky OSP Z, MAT MENDELU, Provozně ekonomická fakulta OSP Z, Aj, Nj, MAT VUT technologií v Brně, Fakulta informačních OSP Z, MAT VUT a komunik. v Brně, technologií Fakulta elektrotechniky OSP Z / MAT VUT v Brně, Fakulta strojního inženýrství MAT JU, Přírodovědecká fakulta OSP Z JU, Ekonomická fakulta OSP Z VŠE, Fakulta managementu OSP Z SU fakulta v Opavě, Obchodně podnikatelská OSP Z TU přírodovědně-Liberec, Fakulta humanitní a pedagogická OSP Z ŠkodaAuto Vysoká škola MAT, Aj, Nj VŠB-TU v Ostravě, Fakulta bezpečnostního inženýrství OSP Z, MAT VŠB-TU v Ostravě, Fakulta elektrotechniky a informatiky OSP Z ZČU v Plzni, Fakulta aplikovaných věd OSP Z, MAT ZČU v Plzni, Fakulta elektrotechnická OSP Z, MAT ZČU v Plzni, Fakulta strojní OSP Z, MAT VŠE a statistiky v Praze, Fakulta informatiky OSP Z ČZU v Praze, Fakulta životního prostředí OSP Z, OSP R, Mat, PV ČVUT technologií v Praze, Fakulta informačních MAT ČVUT v Praze, Fakulta elektrotechnická MAT CEVRO Institut OSP Z, ZSV PU, Fakulta manažmentu VŠP, OSP Z PU, Filozofická fakulta VŠP, OSP Z PU, vied Fakulta humanitných a prírodných VŠP, OSP Z UTB informatiky ve Zlíně, Fakulta aplikované MAT OA T. Bati a VOŠ ekonomická ve Zlíně OSP Z ŽU, Žilina, Fakulta riadenia a informatiky VŠP, OSP Z OSP R = obecné studijní předpoklady rozšířené OSP Z = obecné studijní předpoklady základ VŠP = Všeobecné štúdijné predpoklady MAT = matematika Aj, Nj = jazyky ZSV = základy společenských věd PV = přírodní vědy Foto autor| Foto: Shutterstock _



Středeční RETRO Snídaně 15.11.2011

nova.cz

str. 00 Snídaně s Novou/Novinky_ TV Nova_

Na 17. listopad připadá státní svátek - Den za svobodu a demokracii, a při této příležitosti se středeční Snídaně s Novou ponese v duchu této doby. S našimi hosty porovnáme životní styl tehdy a dnes, a zavzpomínáme na dvaadvacet let staré události. Také budeme soutěžit o retro gramofon. A ve studiu přivítáme herce Petra Rychlého, se kterým si popovídáme o třístém jubileu seriálu Ordinace v Růžové zahradě 2., tak se dívejte. 6.20, 7.20 Životní styl tehdy a dnes Životní styl se od listopadu 1989 změnil. Jak jsme žili před dvaadvaceti lety? Co pro nás bylo důležité tehdy a co nyní? Co jsme měli a teď nemáme, a naopak? Na tyto otázky nám přijde odpovědět vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd, Prof. PhDr. Martin Potůček, CSc. MSc. 6.50 Retro Okénko Stejně jako se střídají módní trendy v oblečení či účesech, mění se i móda v segmentu spotřební elektroniky. Retro je opět tady! Dva z vás od nás navíc mohou vyhrát retro gramofon, takže se dívejte. 7.40, 8.40 Sametová revoluce Dalším hostem RETRO Snídaně s Novou bude Pavel Žáček. Zavzpomíná na dvaadvacet let staré události listopadu 1989, kdy stál jako student žurnalistiky u zrodu protestního prohlášení a okupační stávky, která se stala jednou z částí procesu listopadových změn. 7.50, 8.20 Muzeum Policie ČR Mezi dalšími hosty přivítáme Václava Rutara z pražského Muzea Policie ČR. S ním si budeme povídat o revolučních dnech listopadu ´89, především o tom, co zajímavého z té doby mohou návštěvníci v muzeu vidět. 8.15, 8.50 Seriál Ordinace v Růžové zahradě 2. Oblíbený seriál dnes oslaví významné jubileum - bude odvysílán jeho 300.díl. Jedním z těch, kteří v něm účinkují od samého začátku je herec Petr Rychlý. Jak se s postavou doktora Mázla sžil? A jak vzpomíná na své začátky v projektu, který se stal nejsledovanějším seriálem současnosti? Moderátoři: Marta Ondráčková + Pavel Svoboda Zprávy: Petr Suchoň Počasí a doprava: Karla Mráčková Internet: Petr Říbal Pátrací relace: kpt. Jan Melša Foto priloha: http://image.tn.nova.cz/media/images/440x248/Nov2011/895392.jpg?d41d



URL| http://snidane.nova.cz/ext/novinky/stredecni-retro-snidane.html _

Mrazivá slova přerovské DSSS: Přísně na Romy, obnova trestu smrti a obušky 15.11.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Petr Kupka_

Zprávy_

Vyhrocenou atmosféru v severních Čechách, kde se zvýšilo napětí mezi Romy a majoritní populací, využívají extrémisté k šíření protiromských nálad i do dalších koutů republiky, čímž získávají sympatie u potenciálních voličů. Je to jen dočasné? Například v Přerově, kde se nachází několik romských ghett, averze vůči Romům narůstá. Někteří lidé proto sympatizují s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, která je známá svým tvrdým postojem vůči nepřizpůsobivým. Občan: Stačí mi jejich postoj k Romům „Jsem situací, která se v poslední době v naší zemi odehrává, opravdu znechucený. Bílí mají strach, protože Romové si můžou dělat, co chtějí, například mlátit lidi v metru nebo jen tak na ulici. Mám strach chodit na některá místa ve městě. Nikdo s tím nedělá pořádky, dělnická strana by mohla," říká ParlamentnímListům.cz obyvatel Přerova. Na otázku, zda si prostudoval program této strany či ví něco o jejích jiných aktivitách, odpovídá: „Nic jsem nestudoval ani nebudu. Stačí mi jejich postoj vůči Romům." Více o tématu Romové ZDE Tento způsob uvažování je blízký mnoha případným voličům. Jenže ne každá strana chce palčivé otázky společnosti řešit tak radikálně a kontroverzně jako DSSS. Veverka: Nepřizpůsobiví ztratí občanství „Pokud se dostaneme do vlády, všem nepřizpůsobivým dáme jasně na výběr, že buď budou pracovat, nebo tu pro ně nebude místo. Budeme usilovat i o to, aby byl znovu obnoven trestný čin příživnictví. Chceme také obnovit trest smrti a obuškový zákon. Založíme ochranné sbory, které budou dohlížet na to, aby se cikáni začali přizpůsobovat. Nebudou jen parazitovat na sociálkách. Kdo bude nepřizpůsobivý, dostane výpověď z tohoto státu. Ať si kočují kdekoliv jinde po Evropě," řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz předseda Místní organizace Dělnické strany sociální spravedlnosti v Olomouci Petr Havránek. Předseda nově vznikající přerovské buňky dělnické strany František Veverka k tomu dodává: „Nepřizpůsobiví by měli přijít o státní občanství." Čtěte také: Šluknovsko, tam je klid a mír. Takhle se chválil vládní úřad pro Romy Charvát: Silácké řeči To, že by měli nepřizpůsobiví přijít o své občanství je podle slov politologa a odborníka na extremismus Jana Charváta z Karlovy univerzity nesmysl. „Je to dost absurdní tvrzení. Je nepravděpodobné, že by se Dělnická strana dostala takovým způsobem k moci, aby tohle mohla provést. Navíc není vůbec jasné, na základě čeho by jim mohli občanství odebrat. To je takové silácké prohlášení, jehož reálná validita je mimořádně vratká," upozorňuje ParlamentníListy.cz Charvát. Podle něj vzrůstající protiromské nálady dělnické straně vyhovují. „Strana poměrně dost ztratila tím, že se od ní více méně odvrátila progresivní část krajní pravice reprezentovaná uskupením Autonomní nacionalisté. Teď se pokouší nějakým způsobem znovu vyšplhat vzhůru a problematika Šluknova, resp. obecně protiromských nálad se jim maximálně hodí," řekl politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. SLEDUJEME dění na Šluknovsku



A pokračuje: „Zatím se nedá říct, zda zvyšující se napětí mezi Romy a většinovou populací straně nějak výrazně pomůže získat větší vliv. Nepochybně tím strana získala určité sympatie, alespoň na některých místech. Ale demonstrace, které vede, nejsou vždy přijímány zcela jednoznačně a bezvýhradně. Řada lidí je ochotna demonstraci Dělnické strany podpořit, protože je to demonstrace proti Romům, ale současně si uvědomuje, že ta strana je spojena s krajní pravicí," doplnil Charvát ParlamentnímListům.cz s tím, že to, že lidé podpoří nějakou demonstraci Dělnické strany, ještě neznamená, že je půjdou volit. Psali jsme: Na Cikány platí jen tvrdá ruka. Drsná reportáž z Ústecka DSSS jen parazituje na problému Dělnická strana podle něj nepřináší žádné konkrétní řešení. Přináší pouze nějaké teoretické návrhy, ale reálné řešení vlastně vůbec nenabízí. „Strana spíše parazituje na daném problému, než že by se ho snažila řešit. Jediné téma z její agendy, které skutečně rezonuje v české společnosti je anticikánismus a v momentě, kdy protiromské nálady přestanou, tak ta strana se zase zanoří někam do zapomnění," tvrdí Charvát. Anticikánské nálady ale podle něj jen tak nepřejdou. „Ne ani tak kvůli samotné romské problematice, ale spíše kvůli tomu, že současné nálady jsou velmi výrazně akcelerovány ekonomickými změnami, pokračující krizí a dá se předpokládat, že s nástupem dopadů vládních reforem se situace ještě zhorší. Je tedy možné, že od roku 2012 uvidíme pokračování toho, čeho jsme byli nyní svědky na Šluknovsku. To se může při delším trvání podobných nálad podepsat i na zisku Dělnické strany, ke které by se lidé mohli začít přidávat nejprve jen z důvodů protiromských, které ale, pokud se ekonomická situace bude zhoršovat, tak mohou zdánlivě nabírat na důležitosti, i když možná ve skutečnosti tak významné, jak se nyní mohou zdát, vlastně nejsou," uzavírá Charvát. Psali jsme: Senátor Čunek: Lidi vezmou na nepřizpůsobivé vidle. Tak to dopadne Odvážní politici: Útok na Roma je rasismus, Rom s mačetou rasista není Ilustrační foto: Hans Štembera Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE


Kateřina Nekolná: Do krajek mě neobléknou 15.11.2011

STYL str. 12 Osobnost_ DANA KAPLANOVÁ_

Vyrůstala v Praze na Jižním Městě a jako sedmibojařka poznala celý svět. Atletickou kariéru před sedmi lety ukončila, vystudovala dvě vysoké školy a teď je televizní moderátorkou. Kateřina Nekolná, v létě jí bylo šestatřicet. * Cítíte se na svůj věk? Ani nevím, kolik mi je. Zrovna včera jsme si s mamkou říkaly, že ani jedna svůj věk nevnímáme. Spíš ho vnímám u syna, ten je nějak pořád starší a větší. Tomas roste strašně rychle. Včera jsem ho ještě měla v náručí a dneska je mu šest let. * Jmenuje se Tomas?



Ano, Tomas Mikael Järvinen. Jeho táta je Fin a ve Finsku jsme také společně čtyři roky žili. Já jsem si své jméno nechala. Když jsem si ho chtěla změnit v České republice, bylo to příliš složité. Požadovali například i soudního překladatele, protože manžel nemluví česky. A tak jsem pořád Nekolná a měnit to už nebudu. * Manžel je také sportovec? Mika byl trenérem vícebojařů, teď je kondičním trenérem hokejistů v Edmontonu a pořád cestuje. Momentálně je v Brazílii a pak se přesune zpět do Kanady. My s Tomem bydlíme už dva roky v Praze. Malý s tátou mluví finsky, se mnou česky a také slyší doma angličtinu. Kluci spolu teď pojedou na atletický kemp do Jihoafrické republiky a na narozeniny malého přijedou i prarodiče z Finska, takže finsky určitě nezapomene. * Jací jsou Finové? Zvláštní. Když si k nim najdete cestu, jsou to skvělí a oddaní kamarádi. Obecně jsou velmi uzavření, ale to neznamená, že když se jich na něco optáte na ulici nebo v obchodě, že vám neodpovědí. Naopak, ochotně vám poradí. Nikdy jsem ve Finsku nezažila nerudnou reakci jako tady v Česku. * Co vás jako bývalou vrcholovou sportovkyni bolí? Celý člověk, ale hlavně záda a kolena. Pokud cvičím, je to v pořádku a cítím se líp. Teď na to ale není moc času. Jsem buď v práci, nebo někde s malým. To je ďáblík, hraje tenis a fotbal. Kdyby nesportoval, asi by převrátil celý byt naruby. Naštěstí je i vědychtivý. * Šla byste do toho znovu? Určitě, i když je sedmiboj těžký. Sport přináší spoustu zážitků, člověk pozná mnoho lidí a míst po celém světě. Mezi sportovci mi vždycky bylo moc dobře, jsou živelní, milí, jdou si za svým cílem. Vícebojaři jsou navíc všichni přátelé, trávíme spolu dva dni na hřišti, pomáháme si, jezdíme spolu po světě, nikdy jsem necítila zášť. * Kdy jste se sportem začala? V sedmi letech. To mě mamka vzala za ruku a odvedla mě na atletické hřiště na Hájích. Byla jsem stejně živé dítě jako teď Tomas. * Jaká disciplína vám šla nejlíp? Nejradši jsem měla vždycky dálku a překážky. * A kterou jste si protrpěla? Nejhorší pro mě byla osmistovka, ale to je stejné pro většinu sedmibojařek. Vypěstovala jsem si k těm dvěma kolům na stadiónu takový respekt, že jsem se jich obávala už na začátku víceboje. V průběhu závodu jsem myšlenky na poslední disciplínu zaháněla, jenže se mi stejně vždycky vloudily do hlavy: „Ježíšmarjá, zas tam bude na konci ta osmistovka.“ Velmi často jsem pak po doběhnutí ležela na zemi a nemohla jsem se ani zvednout. * Takže to vyčerpání na konci víceboje není přehnané? Ne. Pamatuji si, jak jsem v roce 1999 na mistrovství světa v Seville doběhla a nebyla jsem schopná s holkama běžet ani čestné kolečko. Musela jsem utíkat na nejbližší toaletu, jak mi bylo zle. * V Seville jste byla šestnáctá. To byl asi váš největší úspěch? Víc si cením druhého místa na univerziádě na Mallorce ve stejném roce. Čtyři dny předtím jsem v Praze na Evropském poháru získala 5996 bodů a od univerziády jsem toho moc neočekávala. Nakonec to bylo stříbro. * Jak jste stačila vystudovat dvě vysoké školy? Nejdřív mě přijali na fakultu tělesné výchovy a sportu, v roce 1999 jsem přidala ještě studium žurnalistiky. Mým učitelem na Fakultě sociálních věd UK byl i Robert Záruba. Díky němu jsme já a Tomáš



Jílek, který teď komentuje hokej a cyklistiku, šli pracovat do České televize. V letech 2000 až 2005 jsem moderovala sport v Dobrém ránu. Později jsem byla atletickou reportérkou a vyzkoušela jsem si i komentování. Od září 2009 jsem moderátorkou pořadu Branky, body, vteřiny. * Co jsou větší nervy - dokončit sedmiboj nebo moderovat živě ve studiu? To se nedá srovnat. V atletice natrénujete a předvádíte to, na co máte. Záleží čistě na vás. V televizi je to jinak. Je to kolektivní práce. Jsou dny, kdy jsem v klidu, no a pak jsou taky dny, kdy jsem ve stresu, protože třeba odcházím do *** Pokračování na straně 14 *** Pokračování ze strany 13 studia s tím, že nám chybějí čtyři příspěvky. Je to živé vysílání a ve studiu nikam neutečete. Navíc vás sleduje docela dost lidí. Například před čtrnácti dny jsme měli nějaké technické problémy, takže nebylo možné odvysílat natočené reportáže. Tak jsem ve studiu seděla, četla výsledky, snažila se usmívat a čekala, co bude. Režisér se mnou nekomunikoval, asi měl svých starostí dost, a tak jsem četla a četla. Od tohoto zážitku mám pocit, že mě v televizi nic horšího už nemůže potkat. * Jak se vám moderuje atletika, když znáte dokonale zákulisí, tedy i aféry a drby? Skvěle. I aféry můžete podat tak, aby to divák vnímal pozitivně. Soukromí sportovců chráním. * Vzpomenete si na první pocity před kamerou? Byla jsem nervózní, ale kdo by nebyl. K tomu, aby byl člověk schopný pracovat před kamerami, je zapotřebí určitá dávka exhibicionismu. I atlet takový musí být. Jako dítě jsem byla členkou rozhlasového Dismanova souboru, obsazovali nás do dětských rolí, recitovali jsme básně, vystupovali v divadle. Pracovali jsme hodně na výslovnosti a fonetice, takže jsem přišla do televize po této stránce docela připravená. Když jsem začínala před kamerou, tak jsem se snažila vylepšit gestikulaci, mimiku a komunikaci s divákem. Co se týče oblékání na vysílání, ze začátku to nebylo úplně nejlehčí. Myslím, že jsme ale postupem času s kostymérkami našly cestu a i ony pochopily, že jsem sportovní typ, který do krajek navléct nemůžou. * Vystudovala jste trenérství. Proč jste nezůstala v oboru? Na hřišti jsem strávila spoustu času a poté, co jsem ukončila sportovní kariéru, jsem chtěla dělat něco jiného. Dostudovala jsem žurnalistiku a v televizi jsem už v té době pracovala externě. U sportu jsem zůstala netrénuji sportovce, ale mluvím o nich. * Neutiskují vás kolegové v redakci? Kdepak. Všichni jsou milí. V redakci máme skvělou partu a je nás tam víc žen. I s externistkami asi osm. Utiskovat se nedáme. * Po kom jste zdědila sportovní talent? Po tátovi, který kdysi vesloval za Duklu. Ještě stále hraje tenis, jezdí na kole a na lyžích. Je to všestranný sportovec. Mamka nikdy nesportovala, ale vždycky říkala, že jsem si z každého z rodičů vzala to nejlepší. Oba jsou již v důchodu, a tedy babičkou a dědečkem. Bydlíme kousek od sebe a oba mi moc pomáhají, když je zapotřebí. Děda chodí s Tomem na tenis, babička vaří skvělá jídla, která malému sportovci moc chutnají. * Takže možná za čas budeme mít českého tenistu Järvinena… Třeba ano, talent má, ale musí chtít on sám. Já ho do vrcholového sportu rozhodně nutit nebudu. * Jak vypadá vaše domácnost? Vypadá stejně jako většina domácností, kde se pohybuje malé dítě. Občas nepořádek, občas uklizeno, občas třeba jen chleba a občas navařeno. Bydlíme v menším bytě, který pro nás dva bohatě stačí. * Co děláte, když máte volný víkend?



Vždycky máme nějaký program. Hodně času trávíme s kamarády a jejich dětmi. V létě jezdíme na kolech, chodíme plavat a v zimě hodně lyžujeme. Máme chalupu v Krkonoších, takže jsme na lyžích docela často. * Když je večer fotbal, díváte se na televizi? Ano, koukáme se společně. * Co vaše koníčky? Moc ráda teď hraju golf. Procházka po golfovém hřišti mě vždy uklidní. Moje koníčky se hodně točí kolem sportu, ale vždy se těším i na chvilku, kdy budu moci otevřít nějakou pěknou knihu. * Řekněte mi nějaké vaše přání? Hlavně aby byli všichni kolem mě zdraví a spokojení. Zní to sice jako klišé, ale podle mě je to v dnešní uspěchané době to nejdůležitější. Foto autor| Foto Michaela Feuereislová Foto popis| Šestiletý Tomas mluví česky, finsky a vnímá i angličtinu. Foto autor| Foto archív Kateřiny Nekolné (2) Foto popis| Nejradši má jednoduché sportovní oblečení, i ve studiu. Foto popis| Překážky byly její oblíbená disciplína. Foto autor| Foto Michaela Feuereislová Foto popis| Reportáže v terénu točí ráda. Foto autor| Foto archív Kateřiny Nekolné (2) _

Finanční trhy musí mít trpělivost, prohlásil Monti a pokračuje v konzultacích 15.11.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Vědunka Lunardi_

evropa_

Designovaný premiér Mario Monti pokračuje v konzultacích s politickými silami. Dnes má na programu konzultace s hlavními politickými stranami a setká se také se zástupci podnikatelů a odborů. Finanční trhy musí mít trpělivost, prohlásil Mario Monti a postupuje dále v konzultacích. Oznámil, že časový obzor jeho vlády musí být rok 2013, rok řádných parlamentních voleb a upozornil také, že jestli vládu nepodpoří plně a závazně všechny politické síly, svůj pokus o sestavení nového kabinetu vzdá.Prozatím jediná strana oznámila, že podpoří eventuálně pouze některé kroky Montiho vlády. Je to Liga severu, která se opět pomalu vrací k separatistickým tendencím. Ani část Berlusconiho strany Lid svobody neví, zda podpoří úřednickou vládu.První den hledání svých ministrů si Monti pochvaloval - rozhovory prý proběhly v konstruktivním duchu.„Našim cílem je najít řešení současné finanční situace a znovu se vydat na cestu k ekonomickému růstu. Je čas připravit našim dětem důstojnou budoucnost,“ řekl Mario Monti.Kabinet ‚záchrany‘ má dva primární cíle: zarazit uvnitř Itálie rostoucí zadlužování státu a pokusit se připravit půdu pro vyrovnaný rozpočet, který by měl přijít zhruba za dva tři roky. Tedy pokusit se vyvést zemi z dluhové krize, připravit pro to podmínky, sanovat propadající veřejné finance a pokusit se nastartovat ekonomický růst. A navenek uklidnit zahraniční trhy a obnovit důvěru investorů.Monti chce vést vládu až do voleb v roce 2013. „Prohlásil, že by nevzal žádný časově omezený mandát, že pokud má vykonat reformy, tak na to potřebuje čas a prostor. Padnout může kdykoliv, protože parlament může kdykoliv vyslovit nedůvěru, většinovou podporu levice ani pravice nemá zajištěnou,“ říká politoložka Lada Šušlíková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Předčasné volby by podle Lady Šušlíkové nebyly výhodné pro hlavní politické strany:„Nejen, že by to oddálilo reformy, ale podpora pro strany je teď tak vratká a výsledky voleb tak nepředvídatelné, že by to znamenalo risk. Strany by se právě tak zbavily té



výhody, že na Montiho vládu svalí břemeno za přijetí nepopulárních kroků, protože by musely politickou zodpovědnost nést samy.“Montiho vládu odmítá podpořit jen Liga severuMilovali ho i nenáviděli, Berlusconi po 17 letech opustil italskou politikuItálie vyjednává o nové vládě. Očekává se jmenování premiéraItalský premiér Silvio Berlusconi podal demisi


Experimentem proti nouzi 14.11.2011

blog.ihned.cz str. 00 jansky.blog.ihned.cz_ Petr Janský_

Výzkum ekonomických vědců pomáhá lépe určit příčiny chudoby U nás snad nikdo nežije za méně než dolar na den, tedy necelých dvacet korun. V Česku diskutovaná chudoba je nanejvýš relativní. Ve světě ale žije za méně než dolar na den téměř miliarda lidí, v zemích, jako je Tanzanie nebo Indie, mnoho z nich často ani nemá přístup k pitné vodě. Pomoci v boji s globální chudobou se snaží i ekonomičtí výzkumníci. Dva z nich, Esther Dufloová a Abhijit Banerjee, o tom nedávno vydali knihu Chudá ekonomie (Poor Economics). Inspirace z medicíny Ekonomické metody nám pomáhají rozpoznat příčinu pozorovaných jevů, včetně příčin chudoby lidí v rozvojových zemích nebo následků dobře míněných opatření na její snížení. Právě v rozvojové ekonomii, tedy části vědy, která se zabývá rozvojovými zeměmi, se těší velké popularitě randomizované kontrolované experimenty (randomized control trials), které jsou inspirovány lékařskými experimenty s lékem a placebem. Ukažme si jejich fungování na příkladu se sítěmi nad postele, které chrání před komářím bodnutím ve spánku, a tedy i před přenosem malárie, jedním z nejčastějších zabijáků v rozvojových zemích. Zda je lepší poskytnout sítě proti komárům zdarma, nebo dotované, můžeme zjistit právě pomocí těchto experimentů. V náhodně vylosovaných vesnicích jsou nabídnuty sítě lidem zdarma, v jiných vesnicích za poplatek a na základě výsledků je následně možné odvodit doporučení pro rozšíření programu do dalších vesnic v zemi. Dufloová a Banerjee, profesoři ekonomie amerického Massachusetts Institute of Technology, patří mezi hlavní propagátory těchto randomizovaných kontrolovaných experimentů a velká část jejich knihy popisuje výsledky podobných projektů z různých rozvojových zemí. Na základě své patnáctileté práce s experimenty v chudých zemích a podobné práci mnoha kolegů postupně představují ne vždy intuitivní odpovědi na otázky z mnoha oblastí, od zdraví a vzdělání až po podnikání a demokratické volby. Není jeden lék Dufloová a Banerjee představují veřejnosti nejen bohatou koláž výsledků výzkumů, ale také nový přístup k boji s globální chudobou, reprezentovaný právě randomizovanými kontrolovanými experimenty. I při své obezřetnosti jsou schopni učinit několik obecných závěrů, které zde uvádím: • Chudí lidé často nemají přístup k potřebným informacím a většinou se musejí starat o více věcí, než o kolik se starají bohatí a než mohou sami zvládat. • Chudí jsou také často znevýhodněni fungováním trhů. • Chudé země ani chudí lidé nejsou odsouzeni k neúspěchu a jedním z největších rizik je sebenaplňující proroctví neúspěchu. Autoři knihy jsou zdravě realističtí a nenabízejí jediné jednoduché řešení. Tím se odlišují od svých předchůdců profesorů ekonomie zabývajících se dlouhodobě chudobou, kteří již dříve sepsali knihu pro veřejnost. Alespoň zjednodušeně připomeňme, že Jeffrey Sachs (Konec chudoby) i William Easterly (Břemeno bílého muže) viděli Plné znění zpráv


hlavní řešení v rozvojové pomoci, i když každý v opačném směru. Zatímco první navrhoval výrazné rozšíření pomoci, druhý prosazoval její omezení. Český příspěvek K boji s globální chudobou přispívá i výzkum řady českých výzkumníků. Například dva ekonomové z Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, Michal Bauer a Julie Chytilová, se již řadu let zabývají výzkumem chudoby v rozvojových zemích. Jejich poslední článek, který ukazuje výsledky jejich výzkumu z Indie o propojení mikroúvěrů a časově nekonzistentních preferencí, vyjde koncem roku v jednom z předních ekonomických časopisů American Economic Review. Při jiném výzkumu, tentokrát v Gruzii, Bauer s Chytilovou využili různých vzdáleností dětí od bojů ruských a gruzínských armád v roce 2008 ke studiu dopadu konfliktu na sociální preference. Tento takzvaný přirozený experiment jim dobře posloužil při hledání příčiny místo randomizovaných kontrolních experimentů, které využívají Dufloová a Banerjee. Prezentované výsledky zahraničních i českých vědců ukazují, že bojovat s globální chudobou má smysl, pokud hledáme její příčinu. Kdo chce získat více tohoto opatrného optimismu o jednom z největších globálních problémů, nechť se s otevřenou myslí ponoří do stránek Chudé ekonomie. Petr Janský • přednášející na Univerzitě Karlově, výzkumník think-tanku IDEA a asistent NERV POOR ECONOMICS (Chudá ekonomie) autoři Abhijit V. Banerjee, Esther Duflo vydal PublicAffairs, 2011, rozsah 320 stran Příspěvek vyšel 14.11.2011 v týdeníku Euro.

URL| http://jansky.blog.ihned.cz/c1-53645420-experimentem-proti-nouzi _

Prezident Klaus: Omezování osobních svobod 14.11.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Klaus.cz_

Politici voličům_

Předmluva prezidenta republiky ke sborníku CEPu „11. září 2001 – deset let poté“ 11. září 2001 byly v New Yorku a Washingtonu spáchány největší teroristické útoky v dějinách lidstva. Centrum pro ekonomiku a politiku vzpomíná na tuto významnou historickou událost, která již natrvalo zůstane v učebnicích dějepisu, novým sborníkem. V části A přinášíme texty ze semináře „11. září 2001 - deset let poté", který proběhl 8. září 2011. Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl vysvětlil, proč 11. září vyvolalo strach o civilizaci. Jan Eichler z Ústavu mezinárodních vztahů rozebral zahraniční a bezpečnostní politiku USA po 11. září. Ředitel Občanského institutu Roman Joch ukázal, proč považuje válku proti nepřátelům Západu za legitimní. Oldřich Bureš z Metropolitní univerzity Praha označil protiteroristickou politiku EU jako papírového tygra. V části B uveřejňujeme další zajímavé doplňkové texty. Politolog Petr Robejšek z Hamburku vysvětlil, proč měkká síla v mezinárodní politice většinou nefunguje. Spisovatel Benjamin Kuras varuje, že západní civilizace směřuje k zániku. Ekonom Pavel Kohout dává 11. září 2001 do souvislosti s měnovou politikou. Německý novinář Patrick Bernau vidí dluhovou krizi způsobenou extrémně uvolněnou měnovou politikou jako opožděné vítězství teroristů. Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku analyzuje mezinárodní terorismus z pohledu ekonoma. Odborný asistent na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií MU Petr Vilímek se ptá, jak oprávněná je kritika války proti terorismu. Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity nabízí bilanci desetileté války proti terorismu. Brněnská politoložka Eva Duřpektová hodnotí válku proti terorismu pohledem moderní teorie spravedlivé války. Redaktor Hospodářských novin Václav Plné znění zpráv


Lavička upozorňuje, že boj s terorem už stál biliony dolarů. Spolupracovník MF Dnes Lubomír Heger porovnává oběti války proti teroru na straně Američanů a ostatních národů. Student Národohospodářské fakulty VŠE a Fakulty sociálních věd UK Dominik Stroukal hodnotí 11. září jako větší katastrofu, než jsme čekali. Náklady války proti terorismu za posledních deset let jsou obrovské. Ještě vážnější je omezování osobních svobod v důsledku přísnějších bezpečnostních opatření. Válka proti terorismu by neměla být zneužívána k omezování individuálních svobod, pokud to není nezbytně nutné. Přeji inspiraci a pozorné čtení. Václav Klaus, sborník CEPu č. 93/2011 Více: Klaus jasně: Lidé chtějí víc, než na kolik si vydělají ##PROFIL 1## Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE


sokolím okem ... 14.11.2011

Prostějovský večerník str. 04 Petr Sokol_

Co týden dal..._

PROSTĚJOVSKÝ Večerník vám v rámci rozšíření obzoru své publicistické strany bude od nynějška nabízet veskrze zajímavé pohledy, názory i podněty z úst Petra Sokola. Ten vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, na stejné škole získal titul doktora. Od dokončení studia přednáší na několika vysokých školách. V současnosti pracuje jako tajemník klubu poslanců v Evropském parlamentu a působí také jako poradce ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Pravidelně mu vychází články v časopisu Reflex. V roce 2010 působil jako volební pozorovatel v Somálsku. Díky za korunu! Na politiky máme ve zvyku v Čechách a na Moravě velmi často nadávat, a to i proto, že si to někteří z nich jednoduše zaslouží. Občas se dozvídáme, kolik peněz nás stálo nějaké konkrétní špatné rozhodnutí těch, kteří rozhodují o veřejných penězích. Příklady by bohužel dokázal jmenovat každý z nás. Mít a nemít ??? korun Naštěstí se ale najdou i opačné příklady. V těchto týdnech například i ti největší „remcalové“ musí uznat, že jedno nedávné politické rozhodnutí naopak naše peněženky opravdu šetří. Tímto rozhodnutím, které každému z nás nechalo v peněžence nemalou finanční částku, se stalo nezavedení eura v České republice. Díky tomu, že politici, kteří nevidí Evropskou unii jako něco, co musíme bezmezně milovat a bez odmlouvání poslouchat, zdržovali přijetí eura, nemusí naše země teď platit při záchraně krachujícího Řecka nebo Portugalska těmto státům obrovské sumy peněz. Kdybychom už eurem platili, každému by nám teď ubylo z peněženky minimálně 40 tisíc korun. Chudáci Slováci Ještě před pár lety nás stále mnozí přesvědčovali, že odkládat zavedení společné evropské měny, je velká česká ostuda. A to dvojnásob, když už mají euro i Slováci... A právě slovenský případ pro nás může být dostatečně odstrašující. Naši východní sousedé spěchali do eurozóny a každý slovenský občan teď přispěje v průměru 40 tisíci českými korunami (1400 eury) na záchranu krachujícího Řecka. Asi těžko při tom pochopí, proč má posílat peníze někomu, kdo bere za stejnou práci vyšší plat než on nebo pobírá ve stejném věku vyšší důchod než slovenský důchodce. A to už ani nemluvím o tom, že u nás nemáme na rozdíl od Řecka třeba příplatek za to, když přijdeme včas do práce.



Takže díky za korunu a za to, že nám každému v peněžence zůstává 40 tisíc korun korun. Rozvážnost se zase pro jednou vyplatila nám všem, protože bez eura nemusíme z našich kapes platit dluhy někoho, kdo si žil nad poměry. Foto popis| _

Montiho vládu odmítá podpořit jen Liga severu 14.11.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Vědunka Lunardi_

evropa_

Nový italský premiér Mario Monti zahájil jednání o sestavení nové vlády - celý den věnoval konzultacím s politickými stranami. Zítra dopoledne se ještě setká se zástupci hlavní síly opozice Demokratickou stranou a na závěr se zástupci strany Silvia Berlusocniho Lid svobody. Odpoledne by už mohl oznámit, zda přijme funkci premiéra a s tím také nelehký úkol - vyvést Itálii z krize. Prozatím pouze Liga severu odmítá podpořit vládu Maria Montiho. Nicméně jednotlivé kroky, se kterými bude souhlasit, Liga severu podpoří. Mario Monti může počítat s velkou podporou stran, ale mnohé by chtěly po realizaci nutných reforem předčasné volby. Jak dlouhý čas si vyžádá realizace hlubokých reforem požadovaných Evropskou unií, není známo, takže by se vláda nového premiéra mohla značně prodloužit.Situace Itálie je tak závažná, že si těžko některá strana dovolí mařit akci nové vlády.„Teď je velmi pravděpodobné, že ho podpoří většina Berlusconiho tábora, protože sám Monti je Berlusconiho dominant, ale když někteří z Berlusconiho politické strany váhají nebo už deklarovali nějaké negativní postoje, tak většina by měla. Podporu asi odmítne vládní Liga severu,“ říká odbornice na Itálii Lada Šušlíková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Pokud jde o opozici, tak má Monti velkou výhodu v tom, že není politicky vyhraněný.„On je ekonomický liberál, odborník, technokrat působící v evropských institucích, ale není zatížený spojením s jednou politickou stranou, takže by měl být přijatelný i pro levici. Navíc levice si je vědoma určité krizovosti situace a bude se chovat konstruktivně.“Mario Monti je profesorem ekonomie a podle filosofa a sociologa Václava Bělohradského, který působí na univerzitě v italském Terstu, neexistuje technická vláda nebo vláda vědců:„Ekonomie je určitá interpretace světa, která ostatně v poslední době ztratila důvěru. Já nevěřím profesorům ekonomie, ani Itálie myslím nemá takovou důvěru v ekonomické teorie. Je to vlastně odpolitizování problémů z pozice nějaké vědy, odbornosti, techniky. Já na tyto převleky nevěřím. Každá vláda je politická a musí být politická.“Nový premiér bude muset zavést do života už schválené změny. Ty, co už byly schváleny Berlusconiho vládou, ale zároveň prosadit a dohodnout nové reformy, v první řadě v oblasti hospodářského růstu a dalších nástrojů ke snížení nebo alespoň stabilizace zadlužení. Není ještě zcela vyřešena otázka, zda mají být v nové vládě i politici, jak to navrhuje Mario Monti nebo zda to má být čistě vláda technokratů, jak požadují politici.Úsporná opatření nejsou populární nikde na světě. Dopad na život Italů má samotná probíhající krize ještě před úspornými opatřeními, které musí přijít. „Dopad je negativní, to se odráží v různých těch protestech, demonstracích a ztráty podpory pro samotnou Berlusconiho vládu,“ říká Šušlíková.ČTETE TAKÉ: Nástupce Berlusconiho Monti začne jednat o nové vláděItálie patří mezi nejsilnější ekonomiky eurozóny. Životní úroveň je velmi vysoká, tedy hlavně na severu Itálie.„Navíc její primární rozpočet je aktivní, to znamená, že každoroční příjmy státu jsou pořád ještě vyšší než výdaje. Takže v případě, že se potřebné reformy rychle prosadí, tak Itálie ještě má šanci krizi zvládnout i bez nějakých katastrofických dopadů na společnost," dodává Šušlíková.Mario Monti je ekonom a politik, kterého 13. listopadu 2011 pověřil italský prezident Giorgio Napolitano sestavením úřednické vlády. Monti pochází ze severní Itálie, studoval v Miláně a Yale, později působil jako profesor na třech italských univerzitách. V letech 1995 až 2004 byl evropským komisařem.Václav Bělohradský nesdílí názor mnoha politiků a lidí, kteří v sobotu večer v ulicích Říma slavili Berlusconiho demisi, že svou politikou i chováním bývalý premiér podkopal důvěryhodnost země:„Možná mezinárodní důvěryhodnost, ale absolutně není toto důvod. Zpráva o tom, že bude vláda národní jednoty, je vždycky špatná, protože to ukazuje, že selhal politický systém, který negeneroval, skrze konflikt typický mezi pravicí a levicí, žádnou alternativu. On nepadl v důsledku tlaku opozice, on padl z mnoha jiných důvodů, protože bylo třeba především snížit úroveň konfliktu v zemi pod tlakem finanční krize.“Do premiérského křesla usedá bývalý eurokomisař Mario Monti po vynucené rezignaci Silvia Berlusconiho, který odešel poté, co se o Itálii začalo mluvit jako o další oběti dluhové krize v eurozóně a dalším adeptovi na přijetí zahraniční finanční pomoci. Před ní stojí Irsko, Portugalsko a především Řecko.Nástupce Berlusconiho Monti začne jednat o nové vláděNovým italským premiérem byl jmenován ekonom Mario MontiItálie vyjednává o nové vládě. Očekává se jmenování premiéraItálie by mohla mít novou vládu už v pondělí ránoItalský premiér Silvio Berlusconi podal demisi Plné znění zpráv



Italský parlament začíná jednat o reformách 11.11.2011

ct24.cz mba_

str. 00

_

Řím - Horní komora italského parlamentu by dnes měla projednat a schválit balík reformních zákonů, které jsou nezbytné pro strukturální změny ekonomiky postižené hrozbou dluhové krize. Tím rovněž současný premiér Berlusconi podmínil svou rezignaci. V Itálii už se ale nyní rýsuje nová koaliční vláda v čele nejspíš s ekonomem Mariem Montim, jenž už v noci podle informací ČT jednal s prezidentem Napolitanem. Toto sestavování ale pravděpodobně nepůjde tak lehce - s Montim jakožto premiérem nesouhlasí právě část Berlusconiho strany a její hlavní koaliční partner - Liga severu. Na úkor těchto komplikací už včera pokračovaly západoevropské akcie v poklesu. Berlusconiho demise měla uklidnit investory, stal se ale opak. Úroky ze státích dluhopisů vyšplhaly na rekordní úroveň a nad vodou Itálii drží hlavně Evropská centrální banka, která její dluhopisy nakupuje. První potřebné reformy by mohly být schváleny o víkendu, takže Berlusconiho rezignace by mohla přijít ještě před pondělním otevřením trhů. Oproti zbankrotovanému Řecku má země stále vše ve svých rukou. "První a hlavní úkol pro Itáli je obnovení politické stability a rozhodovacích schopností a vedle toho podniknout jasné a rozhodné kroky k dosažení rozpočtových cílů a strukturálních reforem na podporu růstu," řiká Olli Rehn, člen Evropské komise zodpovědný za oblast hospodářské a měnové politiky EU. Lada Šušlíková, politoložka, FSV UK: "Itálie má ohromný státní majetek v hodnotě několika stovek miliard euro a stejně tak zlaté rezervy v hodnotě asi sto miliard euro, takže v případě nějaké krize může prodávat jak státní majetek, tak zlaté rezervy." Ze Senátu má být balík reformních zákonů odeslán do dolní komory ještě dnes večer nebo v sobotu ráno. Původně se počítalo s tím, že plán bude schválen až koncem listopadu. Soubor reformních kroků a jeho co nejrychlejší schválení po Itálii důrazně žádá Evropská unie ve snaze odvrátit hlubokou finanční krizi v celé eurozóně. Součástí plánovaných opatření je úprava penzijního systému, reforma pracovního trhu a další strukturální změny. Schválením plánu reforem podmiňuje italský premiér Silvio Berlusconi svou rezignaci, která by měla umožnit vznik koaliční vlády "národní jednoty". Ta by měla neprodleně začít s realizací úsporného programu a nastartovat růst italské ekonomiky. Za hlavního kandidáta na funkci budoucího premiéra je považován uznávaný ekonom Mario Monti. V dolní parlamentní komoře má být podle dohody poslanců reforma schválena v sobotu večer, nejpozději v neděli. Jak opoziční, tak i vládní poslanci jsou údajně připraveni maximálně přispět k tomu, aby reformní zákony parlamentem hladce prošly. Pokud se tak stane, očekává se Berlusconiho demise v pondělí. Italský parlament začne projednávat reformy Italský parlament začne projednávat reformy Čtěte také: Berlusconi přemýšlí o nové vládě, 10. 11. 2011 Italská vláda se dohodla na opatřeních pro boj s krizí, Plné znění zpráv


3. 11. 2011 Itálie řeší, co si má počít sama se sebou, 1. 11. 2011

URL| http://www.ct24.cz/152763-italsky-parlament-zacina-jednat-o-reformach/ _

Století žen: Eva Vašková Čejková 11.11.2011

ČT 24

str. 23 _

21:10 Ekonomika_

Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Ekonomika plus v pátek inspiruje hlavně ženy. Přináší totiž příběhy úspěšných podnikatelek a manažerek, které se nebály vystoupit z vlastního stínu. Stejně jako ta dnešní. Eva Vašková Čejková. Začala podnikat ve svých 21 letech. Dnes jí ještě není ani 30 a řídí úspěšnou PR a marketingovou agenturu. Jak se jí to podařilo? To ukáže poslední reportáž dnešní Ekonomiky. Hezký večer a užijte si víkend. Eva VAČÍŠKOVÁ ČEJKOVÁ, zakladatelka agentury ConPro -------------------Ještě před maturitou jsem, troufám si říct drze, poslala životopis do jednoho publicistického pořadu, kde hledali reportéry s naivní představou, že bych to mohla být zrovna já. Nebyla jsem to já, ale myslím si, že právě tenkrát ta zdravá mladistvá drzost ji otevřela dveře, že jsem dostala šanci psát scénáře pro tehdejší talkshow Áčko, takže tam jsem strávila rok, když pořad potom skončil, tak jsem přešla na zkušenou do dalších televizí, protože mě velice lákal svět médií, vlastně to mě potom i přivedlo k tomu, že jsem začala i studovat na Fakultě sociálních věd mediální studia, další rozhodnutí přišlo opět ve spojitosti s médii, a to, když jsem byla poprvé a naposledy v životě zaměstnaná a pracovala jsem v jednom deníku, byla jsem zaměstnaná přesně 3 měsíce a byla to zkušenost, která mě pro celý život poučila v tom, že opravdu já nejsem typ toho správného zaměstnance, protože mi pracovní doba od-do nevyhovuje. V té době jsem teda vedla ještě práce v médiích začala i produkčně vypomáhat na různých akcích, takže jsem začala do toho dělat PR, pořádat konference a pak už vlastně v průběhu těch 7 let přišel ještě rozvoj do marketingu a do reklamy, ale to už bylo zase díky tomu, že jsem měla poměrně štěstí na lidi a podařilo se mi vybudovat silný a fungující tým profesionálů. Asi po 3 letech, když jsem měla vlastní společnost, v té době jsem byla ještě téměř na všechno sama a dělali jsme spoustu konferencí v oblasti energetiky, financí, státní správy, tak mě napadla myšlenka, pojďme dělat něco pro ženy. Takže jsem vymyslela projekt MUŽ, což je zkratka pro Manuál úspěšné ženy. Jsou to lifestylové konference, které pravidelně od té doby pořádáme. Manuál úspěšné ženy mě potom inspiroval k tomu, že jsem si řekla, já bych se ženama chtěla dělat víc. Tak jsem si založila další společnost, jmenuje se Ženy s. r. o. a hrozně moc se na to těším protože pak počítám, že v průběhu, až budu na mateřské dovolené, takže to bude taková moje radost, abych pořád jako měla co dělat. Všeobecně není nějak náročné založit firmu. Co je náročné a byť ve škole pamatuju hodinu caschflow, tak ta praxe je úplně jiná. A ve chvíli, kdy firma roste, roste rychle, tak zákonitě musí přijít problémy s caschflow,protože spoustu věcí platíte dopředu, klienti neradi posílají zálohy. Prvních 5 let bylo hodně intenzivních, byly to opravdu dlouhé bezesné noci, byly to víkendy v práci. V průběhu celého podnikání jsem tak trošku i přišla o iluze mladé dívky, mladé ženy, která se holt pustila do světa byznysu příliš brzo, ale ničeho nelituju, sice nemám žádné zážitky z kolejí, studium jsem opravdu řešila po nocích a o víkendech, ale to, co mi to podnikání dalo, že jsem mohla cestovat, seznamovat se se spousty zajímavými lidmi a mám tu svobodu a volnost a troufám si říct, že i kus práce a úspěchu už za sebou. Já jsem si uvědomila, že můj osobní život trpěl ve chvíli, kdy jsem viděla, asi to nebylo poprvé mého manžela, tato konference, při konferenci se šlo na oběd a my jsme tam seděli naproti sobě a on mi říkal, vždyť my se známe, vy máte kancelář v domě,kde já bydlím. A to je fakt okamžik, na který já v životě nezapomenu, protože já jsem prostě zůstala s pusou dokořán a říkala jsem si, jak je možný, že v domě, kde my máme tři roky kanceláře, já vlastně vůbec nevnímám lidi. Já jsem prostě chodila jen do práce a z práce. Já jsem, nevnímala okolí. A najednou mi to prostě úplně cvaklo v tý hlavě a říkám: Něco je špatně, něco se musí změnit. František VAŠEK, manžel, jednatel, ConPro -------------------Plné znění zpráv


Zřejmě jsem se Evě líbil, dali jsme si rande a dál už se to vyvinulo poměrně rychle, asi za 2 měsíce jsme spolu bydleli a po roce se brali. Eva VAČÍŠKOVÁ ČEJKOVÁ, zakladatelka agentury ConPro -------------------Manžela jsem potkala, když měla společnost 6 let. My jsme hnedka od začátku měli strašně moc společného, takže on mi vyprávěl o své práci, já jsem povídala zase o podnikání. František VAŠEK, manžel, jednatel, ConPro -------------------Když jsem Evu potkal, tak jsem dělal vlastně ve stabilní energetické společnosti, byl jsem tam spokojený, můj život měl řád, všechno se dalo spočítat a tím, jak jsem potkal Evu, tak jsem vlastně poznal ten svět podnikání,který je takový trošku chaotický a nevyzpytatelný a začal mě velice přitahovat. Eva VAČÍŠKOVÁ ČEJKOVÁ, zakladatelka agentury ConPro -------------------Když jako trošičku do té firmy z toho mého povídání jako prokoukl a viděl, jak ji řídím, tak říkal, ale to se řídí trošku jinak a je potřeba hlídat víc čísla. František VAŠEK, manžel, jednatel, ConPro -------------------A tak jsem se rozhodl toto stabilní místo opustit a pustit se taky do víru podnikání a začal jsem právě v naší firmě a snažil jsem se tomu dát nějaký větší řád, protože mě naprosto fascinovalo, že Eva vlastně tu firmu vedla tak jako pevnou rukou a držela všechna čísla v hlavě neměla na to žádný nástroje pořádně. Takže jsem prošel prezentacemi několika společností, které nabízely nějaké standardní řešení, až jsem si to nakonec naprogramoval sám. Eva VAČÍŠKOVÁ ČEJKOVÁ, zakladatelka agentury ConPro -------------------Pro ten tým to najednou byla nová zkušenost. Najednou prostě už to není ta Eva a ty vize a to nadšení a oni po nás chtějí teďka čísla, oni po nás chtějí vykazovat hodiny, oni po nás chtějí vidět vyúčtování a tam byl poměrně velký zlom, zásadní, když se to nastavovalo, nebylo to jednoduché a myslím si, že prostě by potom přišel určitý bod zvratu a zlomilo by se to, a buďto bych šla dolů a nebo právě s nástroji řízení a hlídáním všech potřebných čísel, která jsou právě bližší spíš manželovi než mně, tak můžeme jít nahoru i v době krize. Bylo to o tom, získat prvního, druhého, udělat dobrou akci, na tu akci pozvat zase další potenciální partnery a klienty, ty zase šikovně oslovit. Za celou, téměř už osmiletou dobu fungování společnost, tak nejvíc nám pomáhají reference. Mít firmu plnou žen nebyl záměr, první zaměstnankyně byly teda ženy a první muž přišel až tak po 5, 6 letech a musím říci, že mně se prostě lépe v tom našem oboru spolupracuje se ženami. Protože my musíme být hodně systematické, pečlivé, musíme mít nejenom vize, ale ty vize umět také dotáhnout do konce. To si troufám, říct, že jsou vlastnosti, které jsou bližší ženám. Chci si v klidu užít léto v domečku za Prahou, chci se věnovat prostě miminku a manželovi. Doufám,že při tom budu schopná sem tam zajet do Prahy na nějakou schůzku a nebo něco vyřídit. Já bych nerada z toho pracovního tempa úplně vypadla. Ale vím, že má priorita bude rozhodně rodina. _

Voliči, Bárta zachránil stravenky. Již navždy nevolitelní, křižuje se expert 11.11.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Pavel Kozdera_

Politika_

POLITOLOGOVÉ Ministr financí Miroslav Kalousek nemá rád daňové výjimky a brojí proti nim už od začátku volebního období Nečasovy vlády. Své tažení za zrušení stravenek nakonec ale nepřivedl ke zdárnému konci. Na zadní se totiž postavili poslanci Věcí veřejných a svými hlasy rozhodli o jejich zachování. Stravenky patří k citlivým politickým tématům. Dlouhodobě se totiž řadí k nejoblíbenějším zaměstnaneckým benefitům a za jejich existenci se kromě zaměstnanců bili i majitelé restaurací, jimž by zrušení stravenek logicky snížilo tržby. Věci veřejné nakonec jejich zachování prohlasovaly. Politologů jsme se dotazovali, zda tato dílčí vyhraná bitva dokáže zvednout VV ze dna či zda pouze přispěje ke zhoršení koaličních vztahů.



Další názory politologů k aktuálním tématům ZDE Nejmenší koaliční subjekt se dlouhodobě potácí pod hranicí volitelnosti. Z původních 11%, hlasů, které vynesli véčkařům 24 křesel v poslanecké sněmovně, zbylo už jen torzo, navíc ořezané o tři přeběhlíky. Preference VV kolísají podle posledních průzkumů veřejného mínění mezi dvěma až třemi procenty. Poslední průzkum STEM: V preferencích výrazně posílili komunisté. Dotahují ODS Navždy nevolitelní Ústecký politolog Pavel Hynčica nechce nijak zpochybňovat důležitost a jistou společenskou citlivost stravenek. Soudí však, že v porovnání s ostatními faktory vyhraná bitva VV nepředstavuje výraznou přelomovou politickou událost. „Nemyslím si, že by postoj VV ke stravenkám překryl jiné mnohem vážnější skutečnosti (známé aféry, programová a osobnostní vyprázdněnost, konkurence ze strany nových politických subjektů, ať již vzniklých, nebo těch, o kterých se spekuluje atd.), díky kterým je tato strana podle mého názoru již navždy nevolitelná," udělal politolog pomyslný kříž nad dvojitým V. Psali jsme: Zruší-li Kalousek stravenky, bude miliardový problém. Hospodští naříkají Lidé bez stravenek, Kalouskův sen. Inteligentní to není, říká Keller Odpočívej v pokoji Obdobný názor jako Hynčica zastává rovněž Josef Mlejnek z FSV UK a částečně i Jiří Koubek z FF UK, který však odmítá fascinaci preferencemi. „Princip „lárt pour lárt" v českém politicko-mediálním newspeaku zmutoval v přístup "les preferences pour les preferences". Opravdu nelze předpokládat, že cokoli, co politici dělají a říkají, činí výhradně s ohledem na ony tolik stále zaklínané "preference" a že každé jejich kýchnutí se do nich musí promítnout (a že je tak jimi míněno)," uvedl. K otázce VV a stravenek se politolog vyjádřil nekompromisně. „Toto téma může VV ve virtuální realitě výzkumů dočasně přihrát nějaký ten procentní bod, ale podstatný soud o této straně zní - bez ohledu na stravenky - jinak, totiž že jako jednorázový politický projekt je už prakticky mrtvá," usoudil Koubek Leda rozjet tažení Jisté naděje, byť minimální vidí Miroslav Mareš, záleží však prý na tom, jak dlouho se stravenky udrží. „V zásadě si ale myslím, že veřejnost zásluhu VV zvýšením preferencí neocení, toto není téma pro změnu volebního rozhodnutí. Pouze pokud by to byl začátek trendu, kdy by se VV systematicky dařilo zmírňovat Kalouskem navrhovaná opatření," soudí Mareš. Jenže toho si je TOP 09 podle politologa vědoma, a proto prý již nyní považuje situaci za vážnou. Politologova slova částečně doložil sám ministr financí Miroslav Kalousek, který se bezprostředně po hlasování o stravenkách velmi kriticky vyjádřil na účet VV. "Musím si rozmyslet, zda pokračovat v koaliční práci s někým, kdo nedrží slovo," komentoval koaliční hlasování ministr financí. Varovali jsme je Po středečním hlasování odrážela místopředsedkyně VV Karolína Peake vytrvale výpady zbytku koalice kvůli "zradě v hlasování".



"Koaličně nevěrné hlasování nebylo zdaleka jen u stravenek, hlasování probíhalo podle plotu, ne podle koaliční dohody. My jsme dlouho avizovali, že chceme stravenky podpořit," uvedla Peake, která v minulosti přirovnala reformní spolupráci s Miroslavem Kalouskem k televizní soutěži Faktor strachu. "Když chcete něčeho dosáhnout - v našem případě zdanění hazardu -, tak k tomu musíte zbaštit něco, co vám jde velmi proti srsti. Jako ve Faktoru strachu kyblík tlustých červů, což je v tomhle případě zrušení stravenek," uvedla Peake. Obavy politologa Mareše o soudržnost koalice potvrdil dnes i samotný předseda TOP09 Karel Schwarzenberg. "Nejednota při hlasování o daňové reformě silně nalomila koaliční důvěru a TOP 09 bude chtít tuto "velmi vážnou situaci" v koalici řešit," uvedl pro ČTK Schwarzenberg. Vedení strany a poslanci TOP 09 se podle Schwarzenberga poradí o tom, jak budou na situaci reagovat. Pokud by se podle něj podobná "koaliční nevěra" opakovala, mohlo by to znamenat konec koalice. Psali jsme: Konec daňovým výjimkám. Kalousek jde po stravenkách i režijkách


Kdo kam 10.11.2011

Hospodářské noviny _

str. 23

Lidé_

Z velvyslanectví v Moskvě přestoupil Strejc do ČKD Group Bohuslav Strejc se stal ředitelem pro rozvoj obchodu ve firmě ČKD Group, kde by měl rozvíjet spolupráci s partnery ze zemí Společenství nezávislých států (SNS), především s Ruskem. Do společnosti přichází Strejc z ekonomické diplomacie, přes šest let zastával post obchodního rady Velvyslanectví České republiky v Moskvě. Kariéru začínal ve Škodě Plzeň jako projektant jaderných elektráren. Obor jaderné elektrárny se specializací na výstavbu a provoz vystudoval na Energetickém institutu v Moskvě. Působil i ve firmě Alta, kde měl na starosti export strojírenského zařízení především do Ruska a dalších zemí SNS. Za Český aeroholding bude mluvit Michaela Lagronová Na pozici tiskové mluvčí společnosti Český aeroholding, která zastřešuje ruzyňské letiště a České aerolinie, nastoupila Michaela Lagronová. V posledních dvou letech komunikovala za Letiště Praha, kde ji nahradí Eva Krejčí. V Českých aeroliniích zůstává mluvčí Hana Hejsková, která řídí veškerou komunikaci i v Holidays Czech Airlines, Czech Airlines Technics, CSA Services a Czech Airlines Handling. Lagronová začínala na konci devadesátých let v redakci zpravodajství a publicistiky České televize. Byla rovněž PR manažerkou a tiskovou mluvčí skupiny Unipetrol nebo ministerstva školství. V Českém aeroholdingu bude řešit zejména strategické otázky spojené s vytvářením, fungováním a dalším směřováním nově vznikající společnosti. Šéfem programátorů ve firmě CCA se stal David Wegschmied Jako vedoucí oddělení vývoje a programování nastoupil do CCA David Wegschmied. Přišel ze společnosti InterInformatics, kde působil jako programátor, analytik a později hlavní softwarový architekt. Podílel se na vývoji rozsáhlých řešení, například manažerského systému pro Airbus Deutschland, DMS systému pro ČEZ nebo softwaru pro displeje drážních vozidel pro firmu Škoda Transportation. Wegschmied vystudoval Západočeskou univerzitu v Plzni, obor softwarové inženýrství. Společnost CCA, poskytovatel informačních systémů pro správu dokumentů, rozšiřuje řady svých zaměstnanců – během posledního půl roku zvýšila počet pracovníků o více než patnáct procent. Plné znění zpráv


Na veřejné zakázky angažovali v Ambruz & Dark Chmelu Spolupracující advokátní kanceláře Ambruz & Dark / Deloitte Legal posílily svůj tým o Ondřeje Chmelu. Bude mít na starost rozvoj služeb kanceláře v oblasti veřejných zakázek. Dále se bude zaměřovat také na obchodní právo a závazkové vztahy. Chmela více než pět let působil jako vedoucí obchodněprávního oddělení České pošty, kde poskytoval právní poradenství v oblasti neregulovaných (nepoštovních) služeb, marketingu a právní poradenství v oblasti veřejných zakázek. Podílel se na přípravě transformace státního podniku na akciovou společnost, na projektech Informačního systému datových schránek či přesunu správy komunikační infrastruktury z ministerstva vnitra na Českou poštu. Larisa Francírková bude řídit komunikaci společnosti Renomia Česká pojišťovací makléřská společnost Renomia má novou ředitelku komunikace. Stala se jí Larisa Francírková, která již sedm let působí v obchodním týmu společnosti. Francírková vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Před nástupem do společnosti získala zkušenosti v oblasti byznysu, neziskového sektoru i státní sféry. Působila například jako Business Development Manager společnosti Nokia. „Mým hlavním cílem v rámci komunikační strategie bude další posilování tradiční značky Renomia. Pojišťovnictví může být lidem i firmám velkou pomocí, když se dělá v zájmu klienta,“ uvedla nová ředitelka. Provozním ředitelem AVG Technologies se stal John Giamatteo Novým provozním ředitelem jednoho z největších poskytovatelů internetového a mobilního zabezpečení AVG Technologies se stal John Giamatteo. Bude dohlížet na celosvětovou organizaci společnosti a její operace v době, kdy AVG expanduje na nové trhy. Giamatteo byl naposledy provozním ředitelem ve firmě Solera Holdings. V letech 2005 až 2010 působil na různých vedoucích manažerských pozicích ve společnosti RealNetworks, která poskytuje služby v oblasti digitální zábavy. Tato společnost zavedla například tzv. streamování médií. Předtím pracoval Giamatteo v asijsko-pacifické divizi firmy Nortel Networks. Giamatteo má bakalářský titul z účetnictví a MBA ze St. John’s University. Ředitelem společnosti Accace je pro Česko a Slovensko Driensky Marián Driensky byl jmenován do funkce Managing Director pro Česko a Slovensko společnosti Accace, která je poskytovatelem účetnictví, mezd a daňového poradenství ve střední a východní Evropě. Povýšil z pozice Country managera pro Slovensko. Bude zodpovědný za řízení tří poboček v Bratislavě, Praze a v Brně. Driensky vystudoval Ekonomickou univerzitu v Bratislavě. Ve firmě Accace působí od roku 2006. Kariéru začal na pozici Project manager, působil i jako Outsourcing services manager a byl zodpovědný za účetní a mzdové oddělení. Od roku 2006, kdy Accace založil podnikatel Jiří Majer, skupina vybudovala své pobočky a zastoupení v celkem jedenácti zemích. Foto popis| _

Jednání o nové řecké vládě se komplikuje. Kvůli výběru premiéra 10.11.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Tomáš Pavlíček, bre_

evropa_

Po demisi řecké vlády se komplikují jednání o vzniku přechodného kabinetu, který má zajistit, aby do země dál putovala nezbytná zahraniční finanční pomoc. Proces se zadrhl na výběru kandidáta na nového předsedu vlády. Další kolo jednání o novém premiérovi probíhá nyní u prezidenta Karolose Papuliase. Jako horký kandidát na premiéra byl zmiňován bývalý viceprezident Evropské centrální banky Lukas Papademos. Mluvilo se také o šéfu Soudního dvora Evropské unie Vasiliosi Skurisovi. Nakonec premiér Papandreu přišel s dosavadním předsedou parlamentu Filipposem Petsalnikosem.Když ho navrhl na post předsedy vlády, opustil jednání předseda krajně pravicové strany Lidová ortodoxní výzva (LAOS ) Jorgos Karatzaferis. Vedle převahy socialistů by měly získat několik křesel konzervativci a právě krajní pravice.Jak na Plné znění zpráv


Rádiu Česko uvedla Kateřina Králová, odbornice na Řecko z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, zatímco Papademos si kladl vysoké požadavky a podmínky, Petsalnikos se zdá i díky své dlouholeté vazbě na PASOK velmi loajální právě vůči této straně.„Toto je hlavním z důvodů, proč straně LAOS a dokonce i některým spolustraníkům Papandrea ze strany PASOK zcela nevyhovuje. I když to může být vysoká hra těchto stran, kterou se snaží prosadit ještě jiného kandidáta,“ dodala.Podle Králové se ale dá počítat s tím, že by Petsalnikos dostal dostatek hlasů, aby se stal premiérem. „Pokud se skutečně jedná o toho kandidáta, kterého chce velká koalice v Řecku představit. Strana LAOS stojí velmi vpravo ve stranickém centru, a je otázkou jestli vůbec má být hráčem v nové vládě. Úplně se s ní ale nepočítá,“ uvedla.Otázkou podle ní také je, jak silný mandát bude nový premiér v přechodné vládě mít. „Právě Papademos se obával velmi slabého mandátu a snažil se svoji pozici posílit. Pokud bude premiérem Petsalnikos, pak by to asi potvrzovalo, že tem mandát bude velmi slabý,“ přiblížila.Řeckým premiérem prý nakonec bude bývalý viceprezident ECB PapademosŘeckou vládu údajně povede šéf parlamentu PetsalnikosŘecko stále čeká na jméno premiéra přechodné vládyŘeckým premiérem prý přece jen bude ekonom PapadimosPapandreu se dohodl s opozicí na přechodné řecké vláděŘekové se dozvědí jméno premiéra přechodné vlády


Rozhořčení jako alternativa 9.11.2011

blog.aktualne.cz str. 00 Čtenářův blog_

464_

Německý sociolog Jürgen Habermas nedávno v přednášce na pařížské univerzitě Paris – Descartes zajímavým způsobem charakterizoval situaci vlád v členských zemích EU, když řekl, že „vykazují známky naprostého ochromení a v rozpacích přešlapují před dilematem v podobě požadavků velkých bank a ratingových agentur na jedné straně a obavou ze ztráty legitimity, která jim hrozí u jejich frustrovaných obyvatel na straně druhé“. Skutečně to není příliš povzbudivá situace tváří v tvář tomuco je dnes v sázce. Aniž si to bohužel mnozí politici uvědomují Evropa je stále přes všechny problémy nejstabilnějším hospodářským prostorem planety, bez zásadních vnitřních konfliktů, masové chudoby, či diktatur, k čemuž rozhodně přispěl i dlouhodobě budovaný model sociálního státu. Tento v celém světě respektovaný model je ale díky „ochromenému vládnutí“ ve vážném ohrožení. Jeho symbolem může být i hledání finanční pomoci pro ohroženou Eurozónu u Číny. Proto je důležitá otázka zda a jak lze těmto znepokojivým trendům (geo)politického a ekonomického propadu Evropy čelit. Převážně pravicové evropské vlády, včetně naší, většinou vyznávají jednoduchou filosofii: je nutné osekat příliš rozmařilý sociální stát a zbytnělé veřejné služby, a pokud možno co nejvíce „státu“ privatizovat - to ale především požadují ony banky a ratingové agentury o kterých hovoří Jürgen Habermas. K jejich velkému překvapení i překvapení vlád se ale objevilo hnutí „rozhořčených“, které se nechce s takovým nabízeným modelem budoucnosti smířit. Jeho jádrem jsou mladí a vzdělaní Evropané, konfrontovaní s propady na trzích práce, vyvolaných hrozícím nebezpečím národních bankrotů a hospodářské krize.„Rozhořčení“, kteří by neměli být podceňováni i proto, že každý pátý Evropan mladší pětadvaceti let je nezaměstnaný, zahájili spolu se svými vrstevníky ve Spojených státech z hnutí occupy wall street útok na globální finanční kapitál. Italský list La Repubblica přitom neváhal hnutí přirovnat k „arabskému jaru“: zatímco „arabské jaro“ svrhlo vetché tyrany, „západní podzim“ bojuje proti anonymní tyranii ekonomických dogmat. Nejde ale jen o ekonomiku. Mladí a vzdělaní rozhořčení Evropané dlouhodobě vychovávaní v duchu evropské sounáležitosti, jejímž symbolem jsou třeba evropské vzdělávací programy umožňující vysokoškolské studium napříč Evropou mají mnohem větší imunitu vůči svodům populismu a nacionalismu, který se dnes v Evropě šíří s nebývalou silou i díky ekonomické krizi. Hnutí rozhořčených tak může přispět i k eliminaci tohoto fenoménu, který dnes není radno podceňovat. V těžkých letech, které Evropu čekají i to nemusí být vůbec málo. Miloš Balabán Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK



URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=14762 _

Národní srovnávací zkoušky začínají 9.11.2011

finance.cz str. 00 Scio.cz_

_

17. 11. 2011 vyprší možnost přihlásit se k prvnímu termínu Národních srovnávacích zkoušek. Další ročník NSZ se blíží k uskutečnění svého prvního z celkových šesti letošních termínů. První ostrý termín NSZ proběhne 3. 12. 2011, nicméně přihlašování je možné pouze do uzávěrky. Informace o termínech, přihlašovací formulář a další podrobnosti najdou uchazeči na www.scio.cz/nsz. NSZ nabízejí možnost využít výsledku na řadě fakult Letos je fakult přijímajících podle výsledků NSZ celkem 45. Výrazně se zvyšuje zejména zájem slovenských vysokých škol, v případě těch českých zůstává situace velmi podobná loňsku. Mezi nejžádanější fakulty s NSZ stále patří Fakulta sociálních studií MU v Brně, Fakulta sociálních věd UK v Praze, tři ze tří právnických fakult v ČR (Praha, Olomouc, Plzeň), Národohospodářská fakulta VŠE v Praze a řada dalších. U některých fakult došlo ke změně podmínek přijímacího řízení, nejčastěji se jedná o požadavky na to, jaký test uchazeči musejí absolvovat. Přehled a podrobné informace k jednotlivým fakultám jsou k dispozici zde: www.scio.cz/fakulty. První termín: dobrá šance získat zkušenost, nebo rovnou jistotu Letošní první termín NSZ proběhne plošně na různých místech v ČR a SR, přičemž uchazeč si může místo pro konání zkoušky vybrat. V rámci prvního termínu NSZ se koná pouze zkouška OSP, kterou požaduje většina fakult přijímajících podle výsledků NSZ uchazeče ke studiu. U prvního termínu NSZ se předpokládá účast zhruba 5 500 až 6 000 uchazečů. Výsledek může zajistit přijetí, případně dá uchazečům cennou informaci o tom, kde a v čem zlepšit přípravu. Fakta k prvnímu termínu NSZ Termín uzávěrky přihlášek: 17. 11. 2011 (do půlnoci) Termín konání: sobota 3. 12. 2011 (začátek v 9:00) Předpokládaný počet účastníků: cca 5 500 – 6 000 Příprava: Prezenční kurzy, internetové kurzy, sady tištěných testů, on-line testy, cvičebnice s řešením úloh URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/332074/ _

Procházková: Zaplaťpánbůh že mě vyhošťovali. Někteří dopadli jinak. (Klára Zelenková) 9.11.2011

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Procházková: Zaplaťpánbůh že mě vyhošťovali. Někteří dopadli jinak. Petra Procházková v devadesátých letech odjela do Ruska, místa, kterému se ostatní spíše vyhýbali. Zůstala tam několik let a do českého povědomí se zapsala jako válečná zpravodajka přinášející zprávy o čečenské válce, konfliktech na Kavkazu a v Afghánistánu.



Na přelomu tisíciletí byla vyhoštěna z Ruska, následně i z Tádžikistánu, Arménie a do Běloruska se mohla vrátit až loni po dlouhých deseti letech. Podala devátou žádost o vízum. Příští rok se v Rusku konají prezidentské volby a primárním cílem Petry Procházkové je vízum dostat – už jen kvůli své práci. Své cenné zkušenosti poskytla studentům Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze na besedě minulou středu. Znovu jste podala žádost o vízum do Ruska. S jakým pocitem očekáváte výsledek? „Teď to vidím jako osudové rozhodnutí, jestli mi to vízum dají, tak to bude príma a já tam určitě na chvíli odjedu a snad jednou, dvakrát za rok mě tam lidovky pošlou. Pokud mi ho nedají tak, jsem skoro myslela, že bych se mohla živit něčím jiným.“ Jak práci zahraničního zpravodaje ovlivňuje dlouhotrvající vyhoštění? „Psát o něčem, co se děje tisíce kilometrů daleko, vyžaduje dost velkou fantazii. Když na to místo dlouho nejezdíte, tak pak už nemáte z čeho brát. Chvíli to jde, když někde jste a pak o té zemi píšete z domova, využíváte internetu, telefonu a tak dále, tak chvíli můžete hrát tu hru, že znáte to prostředí, musíte to i nějak cítit. Ty informace, co jsou napsané v internetu, to je jedna věc a druhá věc je, že musíte s tou zemí mít nějakou společnou notu a rozumět jí. A když tam pak dlouhá léta nesmíte, tak ztratíte ten kontakt a pak už jste schopni opisovat jen ten internet.“ V roce 2000 jste byla vyhoštěna z Ruska. Víte, co byla ta poslední kapka, po níž padlo rozhodnutí o vašem vyhoštění? „Nemyslím si, že byla poslední kapka. Rozhodnuto bylo ihned po nástupu Putina k moci. Ten byl vzdělán v tajných službách, takže věděl, že první, co se musí zajistit, je poslušnost médií. Jeden z jeho prvních kroků byl, že si začal podřizovat média. Se zahraničními novináři je to přece jen komplikovanější, protože tam se hůř došlapuje. Udělal seznam šestapadesáti lidí, což byl první seznam vyhoštěných lidí. A nebyli tam jenom novináři. Například tam byl i buddhistický mnich. Já jsem tam teda byla taky, na jednom z předních míst.“ Byli vyhoštěni všichni zahraniční novináři? „Na seznamu nebyli žádní novináři z Ameriky, Německa, Velké Británie. Prostě ze zemí, u kterých si to nechtěl rozházet, protože v těchto zemích vzbuzuje vyhoštění velkou nevoli. Předpokládal, že u menších, zcela bezvýznamných zemí z jeho pohledu, si toho nikdo nebude všímat. A to se taky stalo. Havel mu osobně napsal, ale Putin se mu ani neobtěžoval odpovědět.“ Jak bylo chápáno první vyhoštění zahraničních novinářů? „Měla to být výstraha pro významnější kolegy, pro kolegy z větších zemí. Výstraha, že mají změnit tón a způsob referování o událostech. To se stalo a celá novinářská obec se umírnila. Víte, ten job zahraničního zpravodaje v Moskvě se v normálních novinách dává lidem, kteří jsou opravdu na špici. U nás to tak nebylo. U nás tam nikdo nechtěl jet. Já jsem rozhodně nebyla na špici.“ Jaký dopad mělo vyhoštění na celkovou mediální scénu? „Během jednoho, dvou měsíců se změnila situace na mediálním trhu v Rusku. V devadesátých letech byla ruská novinařina na vysoké úrovni a to i z hlediska svobody slova. To on (Putin – pozn. autora) rychle zlikvidoval. Zaplaťpánbůh, že mě vyhošťovali. Někteří dopadli jinak. Ty vraždy novinářů v Rusku se od roku 2000 poměrně zintenzivnily a jakoby náhodou to nejsou lidi, kteří chválí ten režim. A nikdy se taky nepřijde na to, kdo to udělal.“ Do českého povědomí jste se zapsala jako válečná zpravodajka z Čečenska. Jak probíhá práce novinářky v ozbrojeném konfliktu? „To, co vidíte v televizi, anebo čtete v novinách, je strašně maličký výsek toho, co tam ten novinář zažije. Psát o tom, že ten den byl v pohodě, tak s tím se nikde nechytnete. To vám nikdo nevezme. Navíc od konce devadesátých let, a stále i dneska, se stupňují požadavky médií na akčnost reportáže, na určitou krutost i krvelačnost. To, co se dneska ukazuje v televizi, bylo ještě před pár lety poměrně výjimečné. Někdy mi za těmi záběry chybí lidský příběh.“



Byl nějaký konkrétní okruh, kterému jste se v čečenské válce věnovala více? „Já jsem se pak začala soustřeďovat na ženy, protože mě ty muži ve válkách začali nudit. Oni se neustále opakovali. Běhají se samopalem a střílejí a z toho moc lidství nedostanete. Já spíše psala o příbězích žen, které válkami procházely.“ Práce válečného zpravodaje musí být velmi náročná – fyzicky i psychicky. Nebála jste se o život? „To furt. Já se bojím do teď. Bála jsem se čím dál tím víc. Když začnete s tou prací a dostanete se do nějaké situace, kde se střílí či nedej bože bombarduje, tak máte dost dlouho pocit, že se vás to netýká, že je to záležitost těch lidí, kteří tam žijou. A vy jste tam přece ten pozorovatel, který nemá s konfliktem nic společného. A tím si tak trochu namlouváte, že se vám nic nemůže stát. Než se někomu z vaší skupiny něco stane, než někoho zabijou.“ Lze se na ten strach vůbec připravit nebo ho zcela odbourat? „Vy nemáte čas se na ten strach připravit. Teoreticky to zvládáte, víte, kam máte jet, co máte dělat, abyste co nejvíce zajistil svou bezpečnost. Ale ta situace se potom odvíjí jinak. Euforie a adrenalin, ta chemie, kterou máte, způsobuje, že se vlastně ani moc nebojíte. Snažíte se to přežít. Třeba se bojíte až pak. Je pravda, že neznám střízlivého zahraničáře. A pak znám některý, kteří nepřestanou ani, když ta válka skončí. A to je pak blbý.“ Říkáte, že se bojíte stále, přesto jste se jednou nabídla jako výměna za rukojmí. „Ano, ale to bylo zištný. To bylo v Buďonovsku. Vznikla situace, kdy byla obsazena porodnice čečenskými rebely. Na druhé straně byly ruské jednotky. A pak my novináři. Na jednou místě všichni novináři a každý chce mít reportáž lepší a dřív než ostatní. Ale to moc dobře nejde, když spíte a jíte v jedné místnosti, přitom koukáte společně z okna na tu nemocnici. Oni to tehdy nebyli rebelové, jaké si představujete. Byli to zoufalí lidé. Celé to bylo strašně nešťastné. Bylo vám pak líto úplně všech.“ Byl ve válce nějaký moment, kdy jste se rozhodovala, zdali dokumentovat jako novinář, anebo jít pomáhat druhým? „Před očima mi umíral člověk, ještě byl živý a umřel mi před tou kamerou. Byla tam spousta jiných lidí, co mu pomáhali, ale on byl opravdu zraněný. Najeli jsme na protitankovou minu, on byl řidič a utrhlo mu to nohy od kolen. Taky mě napadlo, jestli to mám točit. Ono se to stejně nevysílalo. Takové záběry se nikdy nevysílají.“ Jaký byl pak návrat do Čech po rocích v ozbrojeném konfliktu. Lze se vůbec vrátit do starých zajetých kolejí? „Víte, já jsem se pak všude nudila. Hrozně mi připadalo legrační, když jsem přijela do Čech přímo z Čečenska a dívala se tady na televizi, tak jsem nerozuměla, o čem se lidi baví. Přišlo mi to legrační. Nebyla jsem schopna existovat tady v tom rybníku. Tehdy mi to přišlo, že jsou to hodně žabomyší spory.“ To zní jako by si novinář konflikty skoro přál. „Válku si až na pár zvrácených jedinců nikdo nepřeje. Ale pamatuji si 11. září 2001, kdy přiběhl udejchaný Štětina (Jaromír Štětina, spolupracovník Petry Procházkové – pozn. autora), že jedeme do Afghánistánu. Mě osobně to vytrhlo trh z paty. Vyhodili mě z Ruska, de facto jsem neměla práci, plácala jsem se mezi různými poloopilými válečnými novináři. Ale měla jsem radost, že můžu jet do Afghánistánu. Já jsem ji měla, protože jsem věděla, že mohu uplatit to, co jsem se naučila. Když už jste na místě, tak tu radost samozřejmě nemáte. Ale když se něco stane někde, tak jsme v takové euforii. Prostě novinář je nejšťastnější, když je krize a padá vláda.“

URL| http://zelenkova.blog.idnes.cz/c/227954/Prochazkova-Zaplatpanbuh-ze-me-vyhostovali-Nekteri-dopadlijinak.html _



Ekonom Tomáš Sedláček: Na zpomalení ekonomiky není nic špatného 9.11.2011

nasepenize.cz str. 00 _

Ekonomika_

Za desítky až stovky miliard eur jsme si koupili klid na trzích na den a půl. Tak hodnotí ohlášení a následné zrušení referenda v Řecku k evropskému záchrannému plánu Tomáš Sedláček, hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Nynější evropské tápání podle něj může pro české firmy znamenat další zpomalení růstu. Řecký premiér Jorgos Papandreu všechny šokoval tím, že chce o dohodě, která má pomoci Řecku z dluhové krize, vypsat referendum. Pár dnů na to referendum odvolal. Mezitím se finanční trhy potácely ve velké nejistotě ohledně osudu eurozóny. Proč vůbec s myšlenkou referenda mohl přijít? Asi cítil, že věc, o které má rozhodnout, je příliš velkým soustem, aby za něj nesl odpovědnost sám. Je ale pochopitelné, že to některé státy braly jako projev arogance. Vždyť Evropa nabídla záchrannou ruku, aniž by se ptala svých obyvatel v referendu, zda chtějí pomoci. Řecko, přesněji Papandreu do jisté míry tuto pomoc zpochybnil. Psali jsme:Ekonom Sedláček: V Česku mají úspory větší hodnotu než půjčka Není na druhé straně panika, kterou oznámení na trzích vyvolalo, přehnaná? Reakce trhů bývají přehnané, ale to je pochopitelné. Trh se chová jako maniodepresivní pacient. Dobré nálady má tendenci přehánět v mánie a špatné tlačí do depresí. Nicméně negativní reakci na řecké oznámení chápu. Zpochybnilo to celý přijatý plán pomoci. Měl by neřízený bankrot Řecka tak velké následky, když státy eurozóny mají připravený plán na sanaci evropských bank a zároveň se dohodly na způsobu, jak posílit záchranný fond? Co by způsobil, je právě ta věc, kterou nikdo neví. Taková situace se těžko simuluje. Jedním z důvodů, proč se v každém oficiálním vyjádření evropských politiků zdůrazňovalo, že odpis dluhu ze strany bank byl dobrovolný, je fakt, že v opačném případě by se spustil mechanismus takzvaného Credit Default Swapu (CDS), což je vlastně pojištění půjček. Pokud dlužník zbankrotuje a vy máte půjčku takto pojištěnou, dostanete od pojišťovny vyplacenu alespoň část zpět. Co by spuštění mechanismu CDS znamenalo v obřích rozměrech EU? To nikdo neví. Na tomto mechanismu je sice celý systém trhů založený, ale nikdy nebyl testován, takže nikdo neví, co by se stalo. Proto bylo důležité použít slovo dobrovolný. Díky tomu se tento mechanismus nespustí. Jinými slovy, plán na záchranu Evropa má, ale jestli by byl účinný, není jisté? V predikovatelných situacích by pomoci měl. Případ Papandreua je ale příkladem situace nepředpovídané a nepředvídatelné. V momentě, kdy by Řecko pomoc odmítlo, nebude jasné, co s tím dál. Nechávat evropské trhy v nejistotě je nejblíž tomu nejhoršímu, co se může stát. Tedy tomu, že se Evropa v mezinárodním kontextu znovu oslabí, před čímž varoval Nicolas Sarkozy? Dá se to tak říct. Rozpad Evropy by znamenal její další marginalizaci, historicky bezprecedentní. Budeme považováni za kontinent, který si neumí poradit se světem, na což jsme rezignovali po druhé světové válce, kdy se Evropa stáhla do sebe. Navíc bychom zjistili, že si neumíme poradit ani sami se sebou. Ostatně předzvěstí toho byla válka v Jugoslávii, kterou Evropa nebyla schopna řešit sama, ale musely to za ni řešit Spojené státy. Tím, kdo by měl Evropě pomoci vkladem peněz do záchranného fondu, by měla být například Čína. Je to pro Evropu výhodné? S každým dluhem pochopitelně ztrácíte stupeň volnosti. Pokud máte napůjčováno od rodičů, mají tak větší právo vám do všeho mluvit. Tolik si vůči svému věřiteli nemůžete dovolit ani diplomaticky. Může problém s CDS na evropské státní dluhy dojít do takové velikosti, jako po vypuknutí finanční krize v USA, kde právě nejistota ohledně expozic vůči CDS vedla téměř ke krachu AIG a dalších obřích institucí? Takový nárůst krize je možný. Jen s tím rozdílem, že se nyní netýká bankovních či finančních ústavů, ale celých států. Krize se zkrátka přestěhovala o několik úrovní výš. Začala od hypotečních dluhů, kde testovala, jak máme zajištěnou ideologii týkající se půjčování peněz. Zjistilo se, že naše filozofie je děravá jako cedník. Teď testuje zdraví státu a jejich dluhy. Ani jim, zdá se, se nedaří obstát. Je ve hře o záchranu EU pořád varianta případného rozdělení eurozóny na slabší a silnější státy? To je něco, čemu se osvícenější evropští politici snaží zabránit. Krása eura je v tom, že jím platí mnoho zemí. Jestliže se rozpadne, měna, kterou budou platit země včetně Německa, prudce posílí, zatímco ta druhá oslabí. Nejen, že se tím ztrácí výhoda velkého trhu, ale nebude to výhodné ani pro Německo, kterému slabší euro vyhovuje. V opačném případě by měli Němci problém s exportem. Jejich zboží by bylo příliš drahé. Souvisí očekávané zpomalení hospodářského růstu v Evropě přímo s dluhovou krizí EU? Souvisí s vyčerpáním dluhu. Evropská ekonomika v poslední generaci rostla nejen ze zdrojů minulosti, kterými jsou technologický růst, vynálezy či využití ropy. Na to, abychom rostli, jsme si půjčili i peníze z budoucnosti.



Tento zdroj je vyčerpaný. Už nikdy nebudeme růst, tak jak jsme rostli, protože to byl podvodný růst vznikající jen na úkor deficitu států. Tato filozofie narazila na kámen, dál už jít nelze. Co nás čeká? Je na čase se připravit, že propad růstu může trvat klidně desetiletí. Musíme splatit uměle navyšovaný růst a deficity, které jsme si nadělali. Pokud to nesplatíme teď, může to znamenat další krizi, která už nás na rozdíl od této opravdu zničí. Ta může přijít zítra, za týden, za měsíc, za dva roky nebo taky za mnoho let. Co toto zpomalení v eurozóně bude znamenat pro Česko a české firmy? Dopad bude velký. Ale musíme si uvědomit, že růst bohatých sousedů v posledních letech pro nás znamenal velký ekonomický skok a vytáhl nás hodně vysoko. Vzpomeňte si, jak vypadala česká ekonomika před 10 lety. Dnes nikdo nepochybuje o tom, že jsme vyspělá země. Před lety by také nikoho nenapadlo, že by země, jako je Česko nebo Slovensko, mohly pomáhat takové tradiční západní zemi, jako je Řecko. Jak se mají firmy vyrovnat se zpomalením? Firmy si nyní budou muset zvyknout na to, že ekonomika bude o něco pomalejší. Na tom ale není nic špatného. Je třeba pouze změnit náš systém tak, aby se tento fakt neodrazil v zaměstnanosti. Pokud se totiž dlouhodobě sníží poptávka, má podnikatel možnost vyhodit 10 procent zaměstnanců, nebo všem zaměstnancům o něco snížit plat a nechat je pracovat jen čtyři dny v týdnu. Tato varianta přitom není zase tak špatná. Nemusíme pořád pracovat na 120 procent.

Tomáš Sedláček (34)

Vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V současnosti zde přednáší filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Je stipendistou Yale University, která ho v roce 2006 ve svém Yale Economic Review zařadila mezi pětici mladých perspektivních ekonomů. V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce Václava Havla. V roce 2004 přijal post expertního poradce ministra financí. Je členem NERVu - Národní ekonomické rady vlády. Od roku 2006 pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB.

V hodnocení, že pomalejší růst není negativní, jste ale osamocen. Politici příliš podobný názor nesdílejí. Měli by to přehodnotit? I když to zatím není tak výrazné, zdá se, že hospodářský růst přece jen už není jedinou mantrou všech politiků. Všimli si toho někteří analytici. Přesto bychom měli začít nahlížet na ekonomiku v jiném světle. Diskuze se tu vedou kolem očekávaného jednoprocentního růstu i poté, co jsme v roce 2008 viděli, že predikce ekonomického vývoje absolutně selhaly. Navíc jakým úspěchem je jednoprocentní růst v momentě, kdy bude náš očekávaný deficit 3,2 procenta? Tím, že si někdo vezme půjčku, přece nemůže zbohatnout. Očekáváte nyní od politiků praktické řešení pro menší růst ekonomiky? Asi bychom to očekávat měli. Ale zdá se, že zatím jde o pole neorané. Stali jsme se závislými na vysokém tempu růstu a přemýšlíme v minulých kontextech. Na pomalosti ale opravdu není nic špatného. A změny, které pro takový vývoj potřebujeme udělat, nemusejí být velké. Takže politici tu rozhodně mají svůj prostor. -Jan Stuchlík/Vyšlo na Profit.cz, předplaťe si časopis Profit URL| http://www.nasepenize.cz/ekonom-tomas-sedlacek-na-zpomaleni-ekonomiky-neni-nic-spatneho-9865 _

Tomáš Sedláček: Na zpomalení ekonomiky není nic špatného 9.11.2011

profit.cz str. 00 Osobnosti_ Zina Plchová_



Za desítky až stovky miliard eur jsme si koupili klid na trzích na den a půl. Tak hodnotí ohlášení a následné zrušení referenda v Řecku k evropskému záchrannému plánu Tomáš Sedláček, hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Nynější evropské tápání podle něj může pro české firmy znamenat další zpomalení růstu. Foto: Jakub Stadler Řecký premiér Jorgos Papandreu všechny šokoval tím, že chce o dohodě, která má pomoci Řecku z dluhové krize, vypsat referendum. Pár dnů na to referendum odvolal. Mezitím se finanční trhy potácely ve velké nejistotě ohledně osudu eurozóny. Proč vůbec s myšlenkou referenda mohl přijít? Asi cítil, že věc, o které má rozhodnout, je příliš velkým soustem, aby za něj nesl odpovědnost sám. Je ale pochopitelné, že to některé státy braly jako projev arogance. Vždyť Evropa nabídla záchrannou ruku, aniž by se ptala svých obyvatel v referendu, zda chtějí pomoci. Řecko, přesněji Papandreu do jisté míry tuto pomoc zpochybnil. Není na druhé straně panika, kterou oznámení na trzích vyvolalo, přehnaná? Reakce trhů bývají přehnané, ale to je pochopitelné. Trh se chová jako maniodepresivní pacient. Dobré nálady má tendenci přehánět v mánie a špatné tlačí do depresí. Nicméně negativní reakci na řecké oznámení chápu. Zpochybnilo to celý přijatý plán pomoci. Měl by neřízený bankrot Řecka tak velké následky, když státy eurozóny mají připravený plán na sanaci evropských bank a zároveň se dohodly na způsobu, jak posílit záchranný fond? Co by způsobil, je právě ta věc, kterou nikdo neví. Taková situace se těžko simuluje. Jedním z důvodů, proč se v každém oficiálním vyjádření evropských politiků zdůrazňovalo, že odpis dluhu ze strany bank byl dobrovolný, je fakt, že v opačném případě by se spustil mechanismus takzvaného Credit Default Swapu (CDS), což je vlastně pojištění půjček. Pokud dlužník zbankrotuje a vy máte půjčku takto pojištěnou, dostanete od pojišťovny vyplacenu alespoň část zpět. Co by spuštění mechanismu CDS znamenalo v obřích rozměrech EU? To nikdo neví. Na tomto mechanismu je sice celý systém trhů založený, ale nikdy nebyl testován, takže nikdo neví, co by se stalo. Proto bylo důležité použít slovo dobrovolný. Díky tomu se tento mechanismus nespustí. Jinými slovy, plán na záchranu Evropa má, ale jestli by byl účinný, není jisté? V predikovatelných situacích by pomoci měl. Případ Papandreua je ale příkladem situace nepředpovídané a nepředvídatelné. V momentě, kdy by Řecko pomoc odmítlo, nebude jasné, co s tím dál. Nechávat evropské trhy v nejistotě je nejblíž tomu nejhoršímu, co se může stát. Tedy tomu, že se Evropa v mezinárodním kontextu znovu oslabí, před čímž varoval Nicolas Sarkozy? Dá se to tak říct. Rozpad Evropy by znamenal její další marginalizaci, historicky bezprecedentní. Budeme považováni za kontinent, který si neumí poradit se světem, na což jsme rezignovali po druhé světové válce, kdy se Evropa stáhla do sebe. Navíc bychom zjistili, že si neumíme poradit ani sami se sebou. Ostatně předzvěstí toho byla válka v Jugoslávii, kterou Evropa nebyla schopna řešit sama, ale musely to za ni řešit Spojené státy. Tím, kdo by měl Evropě pomoci vkladem peněz do záchranného fondu, by měla být například Čína. Je to pro Evropu výhodné? S každým dluhem pochopitelně ztrácíte stupeň volnosti. Pokud máte napůjčováno od rodičů, mají tak větší právo vám do všeho mluvit. Tolik si vůči svému věřiteli nemůžete dovolit ani diplomaticky. Může problém s CDS na evropské státní dluhy dojít do takové velikosti, jako po vypuknutí finanční krize v USA, kde právě nejistota ohledně expozic vůči CDS vedla téměř ke krachu AIG a dalších obřích institucí? Takový nárůst krize je možný. Jen s tím rozdílem, že se nyní netýká bankovních či finančních ústavů, ale celých států. Krize se zkrátka přestěhovala o několik úrovní výš. Začala od hypotečních dluhů, kde testovala, jak máme



zajištěnou ideologii týkající se půjčování peněz. Zjistilo se, že naše filozofie je děravá jako cedník. Teď testuje zdraví státu a jejich dluhy. Ani jim, zdá se, se nedaří obstát. Je ve hře o záchranu EU pořád varianta případného rozdělení eurozóny na slabší a silnější státy? To je něco, čemu se osvícenější evropští politici snaží zabránit. Krása eura je v tom, že jím platí mnoho zemí. Jestliže se rozpadne, měna, kterou budou platit země včetně Německa, prudce posílí, zatímco ta druhá oslabí. Nejen, že se tím ztrácí výhoda velkého trhu, ale nebude to výhodné ani pro Německo, kterému slabší euro vyhovuje. V opačném případě by měli Němci problém s exportem. Jejich zboží by bylo příliš drahé. Souvisí očekávané zpomalení hospodářského růstu v Evropě přímo s dluhovou krizí EU? Souvisí s vyčerpáním dluhu. Evropská ekonomika v poslední generaci rostla nejen ze zdrojů minulosti, kterými jsou technologický růst, vynálezy či využití ropy. Na to, abychom rostli, jsme si půjčili i peníze z budoucnosti. Tento zdroj je vyčerpaný. Už nikdy nebudeme růst, tak jak jsme rostli, protože to byl podvodný růst vznikající jen na úkor deficitu států. Tato filozofie narazila na kámen, dál už jít nelze. Co nás čeká? Je na čase se připravit, že propad růstu může trvat klidně desetiletí. Musíme splatit uměle navyšovaný růst a deficity, které jsme si nadělali. Pokud to nesplatíme teď, může to znamenat další krizi, která už nás na rozdíl od této opravdu zničí. Ta může přijít zítra, za týden, za měsíc, za dva roky nebo taky za mnoho let. Co toto zpomalení v eurozóně bude znamenat pro Česko a české firmy? Dopad bude velký. Ale musíme si uvědomit, že růst bohatých sousedů v posledních letech pro nás znamenal velký ekonomický skok a vytáhl nás hodně vysoko. Vzpomeňte si, jak vypadala česká ekonomika před 10 lety. Dnes nikdo nepochybuje o tom, že jsme vyspělá země. Před lety by také nikoho nenapadlo, že by země, jako je Česko nebo Slovensko, mohly pomáhat takové tradiční západní zemi, jako je Řecko. Jak se mají firmy vyrovnat se zpomalením? Firmy si nyní budou muset zvyknout na to, že ekonomika bude o něco pomalejší. Na tom ale není nic špatného. Je třeba pouze změnit náš systém tak, aby se tento fakt neodrazil v zaměstnanosti. Pokud se totiž dlouhodobě sníží poptávka, má podnikatel možnost vyhodit 10 procent zaměstnanců, nebo všem zaměstnancům o něco snížit plat a nechat je pracovat jen čtyři dny v týdnu. Tato varianta přitom není zase tak špatná. Nemusíme pořád pracovat na 120 procent. Tomáš Sedláček (34)

Vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V současnosti zde přednáší filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Je stipendistou Yale University, která ho v roce 2006 ve svém Yale Economic Review zařadila mezi pětici mladých perspektivních ekonomů. V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce Václava Havla. V roce 2004 přijal post expertního poradce ministra financí. Je členem NERVu – Národní ekonomické rady vlády. Od roku 2006 pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB. V hodnocení, že pomalejší růst není negativní, jste ale osamocen. Politici příliš podobný názor nesdílejí. Měli by to přehodnotit? I když to zatím není tak výrazné, zdá se, že hospodářský růst přece jen už není jedinou mantrou všech politiků. Všimli si toho někteří analytici. Přesto bychom měli začít nahlížet na ekonomiku v jiném světle. Diskuze se tu vedou kolem očekávaného jednoprocentního růstu i poté, co jsme v roce 2008 viděli, že predikce ekonomického vývoje absolutně selhaly. Navíc jakým úspěchem je jednoprocentní růst v momentě, kdy bude náš očekávaný deficit 3,2 procenta? Tím, že si někdo vezme půjčku, přece nemůže zbohatnout. Očekáváte nyní od politiků praktické řešení pro menší růst ekonomiky?



Asi bychom to očekávat měli. Ale zdá se, že zatím jde o pole neorané. Stali jsme se závislými na vysokém tempu růstu a přemýšlíme v minulých kontextech. Na pomalosti ale opravdu není nic špatného. A změny, které pro takový vývoj potřebujeme udělat, nemusejí být velké. Takže politici tu rozhodně mají svůj prostor.

URL| http://www.profit.cz/clanek/tomas-sedlacek-na-zpomaleni-ekonomiky-neni-nic-spatneho/ _

Voliči v Mississippi odmítli návrh na zákaz potratů 9.11.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 amerika_ Markéta Bartošová,Michaela Vydrová_ Voliči v americkém státu Mississippi rozhodovali o tom, zda je možné považovat oplodněné vajíčko za člověka se všemi právy. 55 procent z nich velmi konzervativní ústavní dodatek, který by v podstatě znamenal úplný zákaz potratů v tomto státě, zamítlo. Zamítnutí ústavního dodatku není podle amerikanisty Jana Bečky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ani tak překvapivé:„Do určité míry se dá říci, že překvapivé ani tolik není, protože ani ti zastánci toho, aby potraty úplně přestaly, nebyli úplně jednotní. Pro některé byl tento krok příliš radikální, považovali ho spíše za škodlivý, pro tu jejich kauzu, takže ho ani silně nepodporovali. Podporovala ho pouze určitá část odpůrců interrupcí.“O zpřísnění už tak přísných pravidel potratů se zasazuje skupina lidí, která si říká ‚Personhood United States‘. Organizaci tvoří především evangelikánští křesťané, kteří tvrdí, že oplodněné vajíčko je už plnou lidskou osobností, která má všechna práva, která z tohoto statutu vyplývají.Zastánci římskokatolické církve, ale i některé skupiny, které jinak proti potratům bojují, jsou spíše proti dodatku.Mississippi patří mezi konzervativní státy, kde interrupci provádí jen jediná klinika. Ženy musí před schválením interrupce povinně projít osobním pohovorem a na zákrok pak čekají přinejmenším 24 hodin, během kterých mohou kdykoli od provedení potratu upustit.Pokud by dodatek v referendu prošel, interrupce by byla zcela nemožná.„Mělo by to dopady i na umělé oplodnění nebo v otázce toho, zda by matka, která by trpěla rakovinou a byla by těhotná, mohla přijmout léčbu chemoterapií, která by ohrožovala oplodněné vajíčko,“ říká Bečka. Americký stát MississippiVatikán odsoudil udělení Nobelovy ceny za výzkum na umělém oplodněníVícerčat ze zkumavky by mělo být méně. Doporučují to lékařiPolští kněží se modlí za nepřijetí zákona o umělém oplodnění


Omyly vrchního velitele 8.11.2011

Hospodářské noviny str. 10 Tomáš Weiss_

Názory_

Názory vrchního velitele ozbrojených sil, prezidenta republiky Václava Klause na roli a úkoly české armády se během posledních let vyvíjejí. Bohužel od nepochopení k hlubokému nepochopení. Prezident odmítá vzít v potaz současné bezpečnostní prostředí i jeho dopad na českou armádu. Navíc se zdá, že ve snaze o popularitu a budoucí voliče zlehka zpochybňuje to, co jeho vlastní vlády v Česku úspěšně zavedly – profesionální ozbrojené síly. To je ale krok navýsost riskantní. Vezměme to popořádku. Prezident Klaus věří, že primárním úkolem armády je bránit celistvost České republiky. To ale není pravda. Ústavní zákon o bezpečnosti ČR „zajištění svrchovanosti a územní celistvosti“, spolu s ochranou demokratických hodnot a životů označuje za základní povinnost státu. Ozbrojené síly jsou vedle policie nebo hasičů jen jedním z nástrojů, které stát využívá, aby této povinnosti dostál. Zákon o ozbrojených silách potom úkoly armády specifikuje jako obranu Česka proti vnějšímu napadení, účast na společné obraně se spojenci a účast na zahraničních operacích.



České strategické dokumenty se shodují v tom, že pravděpodobnost masivního napadení ČR je v současnosti nízká. O to větší rizika ale představují regionální konflikty, nefunkční státy nebo někteří nestátní aktéři. Těmto rizikům ale není možné čelit jen doma. Je nutné se účastnit zahraničních operací. Úzká spolupráce ve spojenectvích a předcházení hrozbám mimo území ČR jsou tím jediným, čím česká armáda může v současnosti smysluplným způsobem reagovat na nové bezpečnostní prostředí. Jak ukazují jeho projevy z posledních let, prezident Klaus si tuto změnu odmítá připustit. I když před několika dny správně pojmenoval problémy resortu obrany, jako jsou nedostatek financí, špatné nákupy a malá atraktivita vojenské služby, chce po ozbrojených silách, aby se připravovaly na minulou válku. Václav Klaus dokonce prohlásil, že armáda by měla Česko chránit před globalizačními tendencemi ve světě a unifikačními trendy v Evropské unii. Pomineme-li směšnou představu mechanizovaného praporu útočícího na kanceláře nadnárodní společnosti někde na okraji Prahy, najdeme ve výroku zásadní nepochopení toho, jak by měla armáda v demokratické společnosti fungovat. Globalizace a evropská integrace jsou politické jevy. A armáda musí být od politiky jasně oddělena, naopak politikům podřízena. Jakákoli angažovanost armády v politice by popřela demokratické základy našeho státu. Nechce se mi věřit, že by pan prezident zpochybňoval oddělení armády od politiky. Spíš si jen nedokázal nechat ujít příležitost, aby zopakoval, jak moc nemá rád EU a jak to u nás doma umíme nejlépe. A trefil vedle, jak už dlouho ne. Jen málokterému resortu by prospělo více evropských pravidel, která vedou k větší transparentnosti, než právě resortu obrany. A jen málokdo v Česku potřebuje tolik spolupracovat na evropské i širší úrovni, aby byl schopen plnit své základní úkoly, než právě ozbrojené síly. Škoda, že to jejich vrchní velitel nechápe. *** Klaus prohlásil, že armáda by měla Česko chránit před unifikačními trendy v Evropské unii. Je to zásadní nepochopení toho, jak by měla armáda v demokratické společnosti fungovat. Foto popis| O autorovi| Tomáš Weiss, Autor vyučuje na Fakultě sociálních věd UK a pracuje v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM _

Porotci soutěže 8.11.2011

Hospodářské noviny

str. 02 _

Příloha - 25 Žen českého byznysu_

Muriel Anton VODAFONE Kanaďanka Muriel Anton je generální ředitelkou české pobočky telekomunikační společnosti Vodafone. Do Vodafonu (tehdy do Oscara) nastoupila v lednu 2000 jako viceprezidentka pro finance a provozní podporu. Předtím pracovala v Severní Americe v různých firmách zaměřených na telekomunikace. Muriel ráda tráví svůj volný čas na čerstvém vzduchu. Miluje lyžování a hraje golf. Jan Brázda CONSTELATION Jan Brázda založil v roce 2009 společnost Constellation, která působí v oblasti vyhledávání topmanažerů. Předtím působil jako konzultant v oblasti executive search či zastával pozice generálního ředitele ve společnosti American Express či Hays Specialist Recruitment. Brázda vystudoval VŠE v Praze. Titul International Executive MBA získal po absolvování studia na univerzitě v Pittsburghu. Jan Bubeník BUBENIK PARTNERS Jan Bubeník vede personálně poradenskou firmu Bubenik Partners, která pomáhá klientům vybírat manažery do vedoucích pozic. Svoji společnost založil v roce 2001. V minulosti Bubeník rovněž pracoval jako konzultant v poradenské firmě McKinsey & Company. Jan Bubeník působil během sametové revoluce jako jeden ze studentských vůdců.



Mark Hamill SPENGLERFOX Mark Hamill je šéfem nadnárodní společnosti SpenglerFox, ve které působí sedmým rokem. Vyhledáváním špičkových manažerů se zabývá už dvanáct let. Předtím pracoval jako brand manažer pro značku Heineken v Dublinu a v Praze. Vystudoval University College v Dublinu a Dublin Institute of Technology. Kromě rodné angličtiny hovoří Hamill španělsky, česky a domluví se francouzsky. Constantin Kinský ROLAND BERGER STRATEGY CONSULTANTS Constantin Kinský je vedoucím partnerem pražské kanceláře konzultační společnosti Roland Berger Strategy Consultants. V Česku působí čtrnáct let a disponuje takto dlouhou zkušeností z investičního bankovnictví. Kinský je držitelem titulů ze tří prestižních univerzit – Sorbonne, Sciences Po Paris a SFAF. Svou kariéru začal v ABN AMRO a Chase Manhattan Bank v Paříži. Marta Kowalska-Marrodán EGON ZEHNDER INTERNATIONAL Marta Kowalska-Marrodán působí jako šéfka pražské pobočky společnosti Egon Zehnder International. Dříve podnikala a pracovala jako novinářka i televizní producentka. Vystudovala jazyky a historii na univerzitě ve Varšavě. Titul MBA získala na Ashridge Management College ve Velké Británii. Aleš Křížek ROBERT HALF INTERNATIONAL Aleš Křížek pracuje deset let jako ředitel společnosti Robert Half International. Svou kariéru začal v oddělení specializovaném na vyhledávání IT odborníků. V průběhu dalších let vedl divizi zaměřenou na oblast financí a účetnictví. Byl u počátku specializovaného agenturního zaměstnávání v Česku. Vystudoval Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Lumír Meloun SPENCER STUART Lumír Meloun působí jako partner společnosti Spencer Stuart pro region střední a východní Evropy. Svou kariéru začal v reklamním průmyslu. Před svým nástupem do firmy pracoval jako Chief Operating Officer pro Evropu ve společnosti APS Holding. Vystudoval VŠE v Praze, titul MBA získal na University of Pittsburgh. Meloun hovoří anglicky, francouzsky, německy, rusky a čínsky. Radek Špicar ŠKODA AUTO Radek Špicar působí jako ředitel vnějších vztahů ve společnosti Škoda Auto. Kromě práce ve Škodovce přednáší na Institutu ekonomických studií FSV UK a Diplomatické akademii Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Je bývalým náměstkem místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna. Špicar je absolventem Univerzity Karlovy a University of Cambridge. John Winkler A. T. KEARNEY John Winkler působí jako viceprezident poradenské firmy A. T. Kearney. Vystudoval Lakegead University v Kanadě, titul MBA získal v Českém manažerském centru. V minulosti působil jako partner společnosti Deloitte & Touche či v řídicích funkcích kanadských podniků, například ve Ventech Healthcare či Novo Nordisk Canada. Je bývalým členem kanadského reprezentačního mužstva ve skocích na lyžích. Jiří Moser PWC Jiří Moser je řídící partner PwC v České republice. S firmou PwC spojil celou svou kariéru. Do oddělení auditorských služeb nastoupil v roce 1994. O rok dříve získal doktorát na Matematickofyzikální fakultě UK. Je členem Asociace certifikovaných účetních (ACCA) a certifikovaným auditorem informačních systémů (CISA). Ve volném čase se věnuje rodině, cestování a sportu. Adéla Vopěnková FORBES Novinářka Adéla Vopěnková donedávna působila ve funkci editorky v rubrice Business Class v Hospodářských novinách, díky čemuž se stala členkou poroty. Svou kariéru v médiích začínala jako reportérka v týdeníku Czech Business Weekly. Nyní působí v české mutaci časopisu Forbes.



Foto popis| _

U čtenářů zvítězila Barbora Chuecos 8.11.2011

Hospodářské noviny

str. 05 Příloha - 25 Žen českého byznysu_ Petra Paříková_

Hodnocení veřejnosti Nejvíce hlasů získala ředitelka kosmetické společnosti Mary Kay Ženy vybrané odborníky svá místa před čtenáři neobhájily Mají čtenáři stejný názor na nejúspěšnější ženy byznysu jako odborníci? Takovou otázku si kladl vyhlašovatel ankety, Hospodářské noviny, už delší dobu. Letos poprvé proto mohli čtenáři serveru IHNED.cz sestavovat žebříček 25 nejvýznamnějších dam českého byznysu podle vlastního mínění. Nakonec dopadl úplně jinak než ten, který vytvářejí HN na základě nominací odborné poroty, v níž zasedají přední headhunteři, personalisté, šéfové poradenských firem i osobnosti z byznysu. Ti často vybírají ženy, které se hojně veřejně angažují. V anketě čtenářů ale například generální ředitelka vydavatelství Ringier Libuše Šmuclerová či bývalé ministryně Dana Bérová a Petra Buzková nepřekročily hranici 250 hlasů. Vítězkou čtenářského hlasování se stala generální ředitelka tuzemské pobočky kosmetické firmy Mary Kay Barbora Chuecos. Získala více než 2300 hlasů, o dvě stě hlasů tak předběhla druhou Hanu Machačovou, členku představenstva pojišťovny Kooperativa. Na třetím místě se umístila partnerka poradenské společnosti Deloitte Diana Rádl Rogerová, která se na nejvyšších příčkách držela celou dobu. Ještě během posledních hlasovacích dnů však o vítězi nebylo jasno. Hlavně první dvě dámy si své místo několikrát vyměnily, než konec hlasování rozhodl o konečné vítězce Chuecos. Čtenáři se rozhodují na základě svého vlastního dojmu Podle Petra Soukupa z katedry sociologie Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy bylo očekávatelné, že hlasování veřejnosti dopadne jinak. „Je běžné, že odborníci mají kritéria jiná než laická veřejnost,“ vysvětluje. Experti podle něj hodnotí na základě znalostí, zatímco čtenáři se často rozhodují subjektivně, na základě svého dojmu. Ovlivní je tak například fotografie, což si ženy už při přípravě ankety na IHNED.cz uvědomovaly a často se o zveřejňovanou fotku intenzivně zajímaly. „Technika sběru dat má samozřejmě také dopad,“ dodává Soukup s tím, že lidé mají na internetu odlišné návyky, a mohou proto hlasovat jinak. Ženám někdy chybí sebevědomí Vítězka Chuecos působí ve společnosti Mary Kay od roku 2000 a prodej kosmetiky podle ní není tím jediným, na co se firma zaměřuje. „Děláme něco mnohem důležitějšího. Měníme životy žen,“ používá generální ředitelka české pobočky s oblibou vzletnou frázi. „Někdy máme, my ženy, zbytečně nízké sebevědomí a příliš se srovnáváme,“ uvádí Chuecos. „A to nám rozhodně neprospívá,“ podotýká vítězka. Stříbrná Hana Machačová si nemyslí, že by ženy byly obecně znevýhodňovány, občas se jí ale zdá, že ženám chybí zdravé sebevědomí a ambice dosáhnout vyššího postavení. „Mají dojem, že se od ženy takové postavení neočekává, a proto se ani nepokusí výrazněji prosadit, což je určitě škoda,“ říká Machačová s dodává, že řada jejích úspěšných kolegyň je důkazem, že když žena zájem a schopnosti má, významného postavení dosáhnout může. Ona sama je členkou představenstva už jedenáct let. Zároveň je dnes předsedkyní výkonného výboru sekce obchodu v České asociaci pojišťoven a členkou Klubu manažerek České manažerské asociace. Diana Rádl Rogerová, která skončila na třetím místě, také nevidí překážky, které by ženám bránily v zastávání významných funkcí. Mnoho žen se podle ní ale rozhodne plně se věnovat rodině. „U nás je stále zažitý názor, že pokud má žena rodinu, měla by se jí plně věnovat. Zastávání vysoké pozice se s touto rolí dle obecného názoru příliš neslučuje,“ vysvětluje dáma, která je důkazem toho, že stmelit práci a rodinu jde. Žena k tomu ale podle ní musí získat podporu nejbližších. „To platí koneckonců i pro muže,“ uzavírá. Pátá je ryze česká firma Těsně pod stupni vítězů zůstala Jana Vybíralová, jednatelka a finanční ředitelka firmy Andrew Telecommunications, která je součástí nadnárodní telekomunikační společnosti CommScope Company. V posledních čtyřech letech její firma vyhrála v soutěži Hospodářské komory Exportér roku v kategorii Export do nejvyššího počtu zemí. Nejlépe hodnocenou dámou, která založila vlastní českou firmu a dodnes ji s úspěchem vede, je pátá Jaroslava Valová, generální ředitelka společnosti SIKO koupelny. Podnikat začala před dvaceti lety ve vesnické



prodejně o rozloze 40 m2 a s rodinnými úsporami 150 tisíc korun. Dnes má její řetězec čtyřicet prodejen v Česku i na Slovensku a dosahuje obratu přes dvě miliardy korun ročně. Poslední příčku v čtenářském žebříčku 25 nejvýznamnějších dam českého byznysu obsadila Eva Sedlmajerová, ředitelka portálu Dovolená. cz, který patří pod křídla společnosti Student Agency. *** Čtenářské pořadí 1. Barbora Chuecos Mary Kay 2. Hana Machačová Kooperativa 3. Diana Rádl Rogerová Deloitte 4. Jana Vybíralová Andrew Telecommunications 5. Jaroslava Valová SIKO koupelny 6. Jiřina Nepalová Renomia 7. Martina Březinová Sodexo 8. Marta Guthová Letiště Praha 9. Martina Blahová Student Agency 10. Beata Rajská Beata Rajska – design 11. Taťána Le Moigne Google ČR 12. Eva Vencovská Nutricia Advanced Medical Nutrition 13. Renata Mrázová ING Pojišťovna 14. Petra Buzková Vyroubal Krajhanzl Školout & spol. 15. Radka Pekelská GE Money ČR 16. Magdalena Souček Ernst & Young Audit 17. Jaroslava Haid-Járková Henkel ČR 18. Jitka Dvořáková Netretail Holding/MALL.CZ 19. Věra Výtvarová PwC 20. Vlasta Dolanská Poštovní spořitelna 21. Dana Bérová Gartner, do června 2011 22. Petra Procházková Agrofert Holding 23. Kristina Červenková ArcelorMittal 24. Eva Štěpánková Ryor 25. Eva Sedlmajerová Dovolená.cz



Volba kliknutím 12 792 Přesně tolik hlasů získalo dohromady pětadvacet žen, které za ty nejúspěšnější v byznysu označili čtenáři Hospodářských novin a IHNED.cz. 500 Sedm žen z pětadvaceti získalo více než 500 hlasů. Přes tisícovku se dostaly jen čtyři - Barbora Chuecos, Hana Machačová, Diana Rádl Rogerová a Jana Vybíralová. Je běžné, že odborníci mají jiná kritéria než laická veřejnost. Petr Soukup katedra sociologie Institutu sociologických studií FSV UK Foto popis| barbora chuecos Šéfka firmy Mary Kay získala ve čtenářské soutěži první místo. Foto autor| foto: archiv hn Foto popis| hana machačová Stříbrná čtenářská medaile patří člence představenstva Kooperativy. Foto autor| foto: archiv hn Foto popis| diana rádl rogerová Bronzovou příčku získala partnerka firmy Deloitte. Foto autor| foto: archiv hn O autorovi| Petra Paříková, [email protected] _

Řeckým premiérem prý přece jen bude ekonom Papadimos 8.11.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa_ Ondřej Houska, mta,David Šťáhlavský,Michaela Vydrová_ Novou řeckou vládu povede ekonom a bývalý viceguvernér Evropské centrální banky Lukas Papadimos. Podle serveru deníku To Vima se na tom dohodly hlavní politické strany. Papadimos má být premiérem přechodné vlády národní jednoty. Jejím hlavním úkolem bude schválení nového záchranného plánu pro předluženou zemi. Papadimos byl od začátku hlavním favoritem na post nového premiéra. Pro svou přechodnou vládu ale požadoval větší pravomoci a také delší funkční období. Podle deníku To Vima mu levice i pravice nakonec ustoupily.Papadimos je světově uznávaný ekonom, učí na americké Harvardově univerzitě. Pokud skutečně nastoupí do čela vlády, bude muset pokračovat v úsporných opatřeních a reformách.S těmi počítá záchranný plán pro Řecko, na kterém se v Bruselu dohodli lídři eurozóny. Soukromé banky mají Řecku zároveň odpustit polovinu z toho, co mu půjčily.Dosavadní premiér Jorgos Papandreu dnes požádal členy svého kabinetu, aby se připravili k rezignaci. Stávající kabinet předá moc do rukou přechodné vlády národní jednoty.„Celé Řecko teď s napětím očekává, co bude dál, a nikdo zatím přesně nic neví,“ komentovala vlekoucí se jednání o novém premiérovi spolupracovnice ČRo v Řecku Pavla Smetanová. Po poledni byla svolána mimořádná schůze dosluhující vlády, která podle očekávání měla trvat jen několik minut. Papandreův kabinet však stále zasedá.„Zdá se, že to ještě bude trvat dlouhé hodiny, a snad tedy jméno nového premiéra bude vyhlášeno v dnešních večerních hodinách, doufejme,“ podotkla Smetanová ve Světě o druhé a dodala:„Je možné, že ta vyjednávání trvají tak dlouho proto, že všichni kandidáti se tak trochu obávají převzít na tak krátkou dobu tak obrovskou zodpovědnost.“Největší boje se svádějí o složení vedení ministerstva financí, které v příštích měsících bude v hledáčku eurozóny a Mezinárodního měnového fondu.Lucas Papadimos si kladl jisté podmínky a žádal pravomoci především proto, aby měl volnou ruku ve výběru ministrů a případnou možnost odvolávat současné politiky, kteří zůstanou v některých funkcích.„To by se mohlo týkat především ministra financí Venizelose, který byl ministrem financí jak v současné vládě a měl by být i ve vládě nové. Stejně tak by měl zůstat místopředsedou celé řecké vlády. Potom se dále spekuluje o dalších zaměstnancích ministerstva financí, kde se dá předpokládat, že by Papadimos chtěl vše zařídit podle svého nejlepšího svědomí, vědomí a svých zkušeností jako vicepremiér Evropské centrální banky a bývalý guvernér Řecké národní banky,“ říká Kateřina Králová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Řecko stále čeká na jméno premiéra přechodné vládyŘecko možná dostane další evropské peníze ještě v listopadu Přechodná vláda v Řecku by v úterý mohla požádat o důvěru Řekové se dozvědí jméno premiéra přechodné vlády Papandreu se dohodl s opozicí na



přechodné řecké vládě Řecký premiér zřejmě odstoupí, prý nemá zájem vést příští vládu Řecká dluhová krize je zajímavým marketingovým potenciálem


Italský premiér Berlusconi čelí silnému tlaku. Odstoupit nehodlá 8.11.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa_ Vědunka Lunardi,Eva Presová,Helena Berková,Martina Mašková,Kristina Winklerová_ Finanční trhy mají stále menší důvěru v Itálii a úroky, které platí tato země za své desetileté dluhopisy, překročily už 6,5 procenta. Nicméně burza reagovala pozitivně na zprávy, že se italský premiér Silvio Berlusconi chystá odstoupit, i když spekulace novinářů samotný Berlusconi rázně odmítl. Na italské politické scéně vládne napětí a chaos. Jediným pevným bodem zůstává neochvějný premiér Berlusconi, rozhodnutý neodstoupit, i když ho o to prosí nejvěrnější spojenec Liga severu. Přeje si, aby jmenoval svého nástupce a vyhnul se tak předčasným volbám, které by znamenaly další zpoždění reforem.„Chci vidět tváří v tvář zrádce, kteří budou hlasovat proti mně,“ prohlásl premiér.Dnes odpoledne se pravděpodobně dočká. Poslanecká sněmovna bude schvalovat bilanci za minulý rok. Údajně několik desítek poslanců Berlusconiho strany svobod se hodlá zdržet hlasování, aby se tak bilance schválila, ale současně, aby si Silvio Berlusconi uvědomil, že nemá už podporu všech svých poslanců.Opozice se připravuje na volby a snaží stmelit krajní levici s krajní pravicí a křesťanskými demokraty. Prozatím bez velkého úspěchu.„Berlusconi je sám o sobě bezesporu velice kontroverzní osobnost. Měl vždycky velký počet zarytých obdivovatelů, ale i zarytých odpůrců. Jako jeden z nejbohatších Italů se v politice trvale prezentoval jako úspěšný podnikatel, který dokáže s italskou ekonomikou udělat stejný zázrak jako se svými firmami. Jenže sliby nedokázal naplnit, takže se žádný zázrak nekonal. A naopak se s pokračující ekonomickou krizí začal rozkládat tábor příznivců,“ přibližuje situaci italského premiéra Lada Šušlíková z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.ČTĚTE TAKÉ: V Italské politice vládne chaos. Reformy jsou v nedohlednuProblém vysokého zadlužení země ale podle ní není jen vinou Berlusconiho vlády. Způsobilo ho totiž mnoho příčin, které se v uplynulých letech a možná i desetiletích neřešily včas.„Hodně se plýtvalo a nedocházelo k přijetí reforem,“ říká Šušlíková. „Určitý negativní vliv mělo i přijetí společné měny, protože teď už nejde jako dříve řešit aktuální problémy devalvací liry.“Bylo by tedy prý například potřeba privatizovat nebo reformovat řadu sektorů, například komunální služby, liberalizovat pracovní trh a některé profesní kasty nebo naplnit důchodovou reformu.V lepší situaci než ŘeckoŠušlíková ovšem zdůrazňuje, že se Itálie nachází v lepším postavení než Řecko, protože má poměrně silnou ekonomiku a stabilní bankovní systém i realitní trh.„Navíc má ohromný státní majetek a zlaté rezervy, takže v případě nutnosti by šlo tyto nemovitosti nebo zlato velmi rychle prodat,“ dodává.Pokud by Berlusconi při hlasování o rozpočtu nezískal potřebnou většinu poslanců, může buď rovnou rezignovat, nebo ho prezident pravděpodobně vyzve k hlasování o důvěře vládě.„Ve hře jsou asi tři varianty. Vypsání voleb na začátek příštího roku, nejdéle jaro 2012, přičemž Berlusconi by mohl do té doby setrvat v čele přechodné vlády. Pak by mohlo dojít k ustavení úřednického kabinetu, to znamená nepolitického kabinetu. Nebo, co je teď nejvíce skloňované, ustavení vlády národní jednoty podobně jako v Řecku. To ale zcela odmítá Berlusconi,“ předpokládá Šušlíková.Podle italských médií je Berlusconiho vláda na pokraji kolapsuNejsme nemyslící krásky, zlobí se Italky na BerlusconihoV krizi to mají snazší pravicoví politici, říká prezident institutu Europeum URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/972733 _

Řecko stále čeká na jméno premiéra přechodné vlády 8.11.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Tomáš Pavlíček, mta_


evropa_


Řečtí političtí lídři zatím nebyli schopní sdělit veřejnosti jméno nového premiéra, přestože ze všech stran sílí tlak na to, aby jednali rychle a zabránili chaosu ohrožujícímu celý projekt eura. Technokratický premiér by měl zajistit splnění podmínek pro přijetí záchranného balíku EU a dovést zemi k předčasným volbám. Jenže podle zpráv, které unikly do médií, si potenciální favorit na tento post Lukas Papademos klade údajně nepřijatelné podmínky. Například prý odmítá ministry, kteří by byli pod diktátem obou velkých stran.Objevují se proto i další návrhy na obsazení premiérského křesla, hovoří se například o evropském ombudsmanovi Nikiforosi Diamandurosovi.„Dlouhá večerní schůzka lídrů strany PASOK a Nové demokracie Papandrea a Samarase dopadla tak, že se prý za zavřenými dveřmi, alespoň podle řeckého tisku, dohodli na tom, kdo by měl být premiérem, nicméně své konečné rozhodnutí přednesou teprve dnes kolem poledního,“ uvedla ve Světě o osmé Kateřina Králová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, odbornice na Řecko.O důvodech odkladu rozhodnutí, které se očekávalo už včera večer, se jen spekuluje. Podle řeckých médií se zdá, že opoziční Nová demokracie zcela nesouhlasila se jmenováním bývalého viceguvernéra Evropské centrální banky Lukase Papademose do čela přechodné vlády.Nová demokracie má nyní podle Králové dva žhavé favority: kromě evropského ombudsmana Nikiforose Diamandurose se objevilo ještě jméno Panaiotise Rumeliotise, bývalého řeckého ministra hospodářství, který zemi zastupoval i v Mezinárodním měnovém fondu.„Uvidíme, jak to dopadne, zdá se, že horké jméno v tomto žebříčku tří je právě Panaiotis Rumeliotis,“ poznamenala Králová. Řecko možná dostane další evropské peníze ještě v listopaduPřechodná vláda v Řecku by v úterý mohla požádat o důvěru Řekové se dozvědí jméno premiéra přechodné vlády Papandreu se dohodl s opozicí na přechodné řecké vládě Řecký premiér zřejmě odstoupí, prý nemá zájem vést příští vládu Řecká dluhová krize je zajímavým marketingovým potenciálem


„ŘEŠENÍM DROBNÉ KRIMINALITY MŮŽE BÝT ZÁKAZ POBYTU,“ říká vysokoškolský učitel a současný poradce ministra spravedlnosti ČR 7.11.2011

Prostějovský večerník str. 11 Petr Kozák_

Ze života města_

EXKLUZIVNĚ: První zastavení s Petrem Sokolem nejen o napětí ve městech Prostějov - V poslední době výrazně stoupá napětí v některých českých a moravských městech, neboť rychle narůstá násilná i drobná kriminalita. Lidé už na některých místech dokonce vyšli protestovat do ulic. Problémy s občany, kteří nechtějí dodržovat zákony, najdeme i na Prostějovsku, od nedávna proslulé jsou například Mostkovice. Na to, zda na tyto problémy vůbec existuje nějaké řešení, se Večerník zeptal vysokoškolského učitele a poradce ministra spravedlnosti České republiky Petra Sokola. * Jak vidíte problémy se sociálně slabšími občany, které v letošním roce poměrně dost narostly? „To je věc, která se určitě musí řešit. Pokud by stát strčil hlavu do písku, chopí se tohoto tématu extremisté a jejich ´řešení´ vše jen zhorší. A co se dá konkrétně udělat? Klíč vidím hlavně v důsledném boji s drobnou kriminalitou a v zamezení tomu, aby někteří lidé zneužívali sociální dávky. Případná opatření musí vycházet z principu: ´padni, komu padni´, aby nebyla nijak diskriminační, ale současně dopadla na lidi, kteří zákony dodržovat nechtějí. Zároveň musí policie tvrdě vystupovat proti všem násilným projevům extremismu, protože napadat lidi na ulici nebo házet kameny na policisty je v každé situaci naprosto nepřijatelné.“ * Jak ale konkrétně třeba na zmiňovanou drobnou kriminalitu, která velmi obtěžuje občany? „Pomoci může i drobná úprava některých zákonů. Poslankyně Řápková, bývalá primátorka Chomutova, například připravila návrh zákona, který pachateli opakovaných přestupků, když nemá v místě spáchání přestupku trvalé bydliště, umožňuje uložit zákaz pobytu v konkrétní obci, kde se opakovaně dopustil třeba drobných krádeží nebo ničení majetku. Pokud dotyčný udělený zákaz poruší, dopustí se trestného činu a budou mu hrozit až tři roky vězení. Kdyby byla taková změna schválena, dostala by policie konečně účinný nástroj na ty, kteří po spáchání přestupku neplatí pokuty a mnohdy se policistům jen smějí.“



* Co když se ale do jednoho bytu sestěhují třeba dvě desítky osob, a dokonce si tam přihlásí trvalé bydliště? Pak by přece zákaz pobytu nemusel pomoci... „V této souvislosti se diskutuje návrat k pravidlu, kdy byl stanoven maximální počet osob, které se mohou přihlásit do bytu určité velikosti. Bude-li taková hranice stanovena rozumně, nedotkne se drtivé většiny občanů, ale omezí problémy v některých místech, kde bydlí v jednom bytě desítky osob, jako tomu bylo právě v Mostkovicích.“ * A co zneužívání sociálních dávek? „Nad ním nemůžeme zavírat oči zvlášť v době současné hospodářské krize, kdy je mnohdy velmi těžké najít práci. A jak vysvětlit těm, kteří si ji přesto našli a pracují za několik tisíc korun, že jejich soused bere od státu víc a nic pro to nemusí udělat? Každý, kdo pobírá dlouhodobě dávky, by se měl pravidelně hlásit na obecním úřadu, aby se mu ztížila případná práce ńačerno´. Obce musí navíc dostat větší pravomoci k tomu, aby ti, co pobírají dávky, museli vykonávat obecně prospěšné práce. A kdo nebude tyto povinnosti plnit, musí o peníze od státu přijít. Jinak nám vyroste generace lidí, kteří nikdy v životě nepracovali. Nedávno mi jedna starostka z Prostějovska vyprávěla, že jeden nezaměstnaný u nich v obci při obecně prospěšných pracích ani nepoznal rýč, protože ještě nikdy v životě nemusel pracovat...“ *** Petr Sokol (*1974) vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, na stejné škole získal i titul doktor. Od dokončení studií učil na několika vysokých školách jako jsou Univerzita Karlova, Vysoká škola finanční a správní, Vysoká škola CEVRO Institut. V současnosti pracuje jako tajemník klubu poslanců v Evropském parlamentu a působí také jako poradce ministra spravedlnosti ČR Jiřího Pospíšila. Pravidelně mu vychází příspěvky v časopisu Reflex. V roce 2010 působil jako volební pozorovatel v Somálsku. Žije v Prostějově, kde s manželkou vychovávají tři děti. Foto popis| _

Přehlídka regionálních TV Kafka v Kopřivnici 7.11.2011

prvnizpravy.cz _

str. 00

kultura_

Ve dnech 11. a 12. listopadu mohou zájemci o regionální televizní tvorbu navštívit v Kopřivnici svého druhu ojedinělou přehlídku Kafka. Práci v ní předvedou ti, kteří zpracovávají a zajišťují regionální zpravodajství nebo vytvářejí vlastní pořady. Přehlídku tradičně připravuje Kabelová televize Kopřivnice a vstup na ni je zdarma. Do termínu uzávěrky se registrovalo celkem 24 regionálních studií a televizí z České republiky a Slovenska. Do soutěže je přihlášeno téměř 70 snímků v kategoriích: Publicistika, Zpravodajství, Dokument, Reklama a Kafka s úsměvem. Poslední uvedenou kategorii hodnotí sami diváci, ostatní snímky bude posuzovat odborná mezinárodní porota, která je i letos sestavena z televizních profesionálů a známých tváří - např. Stanislav Motl (reportér a publicista), Lenka Poláková (šéfdramaturg Centra publicistiky a dokumentu ČT), Martin Lokšík (vysokoškolský pedagog, UK fakulta sociálních věd), Jiří Venclík (zpravodajský kameraman ČT24 a zástupce šéfkameramana ČT) či Emil Pražan (publicista, scénárista, redaktor časopisu Videohobby). K snímkům se porota bude vyjadřovat po jednotlivých blocích v tzv. workshopech. V rámci přestávek a společenského večera budou moci účastníci a hosté s porotci prodiskutovat další pracovní záležitosti a zajímavosti z oblasti televizní tvorby. Každoročně je součástí Kafky odborný seminář. Letos jjsou připraveny dvě přednášky, které se budou týkat zpravodajských reportáží, moderátorské role a nových trendů ve zpravodajství.



Hodnocení v kategorii Reklama bude předtočeno v Bratislavě. Snímky zhodnotí Elena Hradiská (proděkanka pre vedeckú činnosť, Fakulta masmédií, Paneurópska vysoká škola práva) a Jaroslav Světlík (psycholog, vedoucí Ústavu marketingovej komunikácie). Samotné projekce se konají po oba dny v kopřivnickém kinosále v pátek od 9.00 do 18.45 a v sobotu od 9.00 do cca 15.30. Ceny pro nejlepší regionální televizní studia z obou republik se budou předávat v sobotu od 15.45 v kopřivnickém kině. Podrobný program přehlídky na http://www.ktkstudio.cz/kafka-2011-program. (iza, foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/kultura/prehlidka-regionalnich-tv-kafka-v-koprivnici/ _

Proti Berlusconimu se vzepřeli i poslanci vlastní strany, chtějí reformy 4.11.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa_ Helena Berková,Mirek Kašpar_

Itálie vždycky platila své dluhy, ujišťoval italský premiér Silvio Berlusconi své partnery na summitu G20 v Cannes. Na nedávném summitu EU zase sliboval provést potřebné reformy. Mnozí ale těmto slibům nevěří – proti Berlusconimu se stále silněji vymezují i členové jeho kabinetu a strany. Itálie má státní dluh ve výši 120 procent HDP, po Řecku druhý nejvyšší v Evropě. Mnozí analytici upozorňují, že pokud by Itálii hrozila platební neschopnost, její záchrana by byla mnohem nákladnější než v případě malých zemí eurozóny, jako jsou Řecko, Irsko nebo Portugalsko.Premiér Berlusconi nedávno slíbil další reformy, mnozí tomu však nevěří. Svědčí o tom i otevřený dopis šesti poslanců, bývalých premiérových spojenců, zveřejněný v listu Corriere della Sera. Mimo jiné v něm požadují novou vládu, která by měla zavést reformy, na nichž se Itálie dohodla s evropskými partnery.ČTĚTE TAKÉ: EU marně čeká na reformní kroky italského premiéra BerlusconihoItalská vláda se totiž stále nebyla schopna dohodnout na reformním balíku. „Řada návrhů prosazovaných Berlusconim vzbuzuje odpor nejen u opozice, ale i v samotném kabinetu. Silné kontroverze jsou jak mezi koaličními stranami, tak uvnitř samotné strany Lid svobody (PdL),“ uvádí Lada Šušlíková z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Spor o reformu penzíNapříklad koaliční Liga severu se postavila zásadně proti reformě penzí, která mimo jiné počítá s posunem věku odchodu do důchodu o dva roky. Ministr financí zase prosazoval větší zdanění bohatých, proti čemuž se postavil Berlusconi.Předseda Ligy severu Umberto Bossi se vyjádřil v případě nutnosti i pro předčasné volby. Italská média už v říjnu uvedla, že Berlusconi prý Bossimu slíbil podat koncem roku demisi. Do té doby ho má Liga severu podporovat. Obě strany ale takové informace popřely.„Berlusconi už byl sice už několikrát odepisován, vždy se ale za krátkou dobu vrátil v plné síle. Na propadu Berlusconiho strany by mohla získat například Liga severu, pokud by k sobě přitáhla nespokojené voliče. Kdyby ale vyhrála levice, tak by se Liga severu do vlády už nedostala,“ předpokládá Šušlíková.ČTĚTE TAKÉ: Berlusconi prosazuje další úsporná opatření, hrozí pád vládySoučasná čtvrtá Berlusconiho vláda přitom začínala jako nejsilnější v italské historii a zpočátku měla velkou parlamentní podporu v obou komorách. „To se ale změnilo v loňském roce, kdy došlo k rozkolu ve vládní koalici i v samotné straně Lid svobody (PdL) a odchodu desítek zákonodárců. Od té doby síla vlády i samotného Berlusconiho rapidně klesá,“ uvádí politoložka.Berlusconi zatím všechna hlasování o důvěře své vládě přestál, a to i to zatím poslední v polovině října, kdy už se zdálo, že vláda skutečně padne.„Jeho moc spočívala mimo jiné právě ve velmi silné pozici ve vlastní straně. Dobře kontroloval kabinet i stranu, o níž se dokonce říkalo, že je to jeho další firma. Pokud nyní členové veřejně vyjadřují nespokojenost a dokonce tento týden stranu opustili další dva zákonodárci, tak je to pro něj velký problém,“ dodává politoložka Lada Šušlíková.Berlusconi nakonec nepřiveze na summit návrh radikálních reforemKrize v eurozóně zasáhne do programu summitu zemí G20Italská dluhová krize se vyhrocujeEU marně čeká na reformní kroky italského premiéra BerlusconihoEuroposlanci berou řešení krize opatrně, čekají na plnění dohodyBerlusconi prosazuje další úsporná opatření, hrozí pád vládyProtesty v Římě se zvrhly v rozbíjení výloh a zapalování autItalský premiér Berlusconi si udržel důvěru poslancůDalší agentura snížila rating Itálii, nižší známku dostalo i ŠpanělskoItalský premiér Berlusconi platí za krizi i sexuální skandály. Ve volbách by prohrál

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/971654 Plné znění zpráv


_

Ministr Kalousek: Má předloha je diskutována ze všech stran. Hruď se mi dme pýchou 3.11.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 PSP ČR_

Politici voličům_

Projev na 25. schůzi Poslanecké sněmovny, dne 3. 11. 2011. Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přiznám se, že hruď se mi dme pýchou, neboť jsem přesvědčen, že dosud žádnému předkladateli se nedostalo té cti, aby jeho předloha byla podrobena tak zevrubné diskusi jako právě předloha o novele zákona o stavebním spoření. Jsem přesvědčen, že pokud se tato právní norma znovu objeví před Ústavním soudem, tak ani Ústavní soud nebude moci formulovat kritiku, že nebyla řádně parlamentně projednána. Zaslechli jsme více než stovku diskusních příspěvků k tomuto vládnímu návrhu. Pravda, věcně jich bylo méně, protože mnozí řečníci se po sobě navzájem opakovali, to znamená mnoho argumentů jsme mohli slyšet v obou dvou nocích několikrát po sobě. Takže jistě více než desetkrát jsme mohli vyslechnout stanovisko předsedy Asociace stavebních spořitelen, minimálně sedmkrát jsme se dozvěděli, jak vidí budoucnost stavebního spoření Teplý Petr, Ph.D., z Institutu sociálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. A do smrti si jistě každý z nás bude pamatovat, jaký právní názor má právník Tryzna na budoucnost stavebního spoření (smích v jednací síni), panu dr. Tryznovi bych chtěl poblahopřát, protože po obou dvou minulých nocí se stal jistě nejcitovatelnějším - nejcitovanějším pramenem v celé historii parlamentní diskuse České republiky. Při vší úctě k argumentům, které tady byly předneseny, musím říci, že s drtivou většinou z nich nesouhlasím. Mohu se částečně jako předkladatel ztotožnit pouze s prvním vystoupením pana poslance dr. Koskuby, který vyjádřil názor, že všichni tady vypadáme jako blbci (smích a potlesk z pravé části jednací síně). Ano, jako blbci, nepochybně ano. Nicméně jsem přesvědčen, že všichni přece jenom ne, takže je to souhlas pouze částečný (smích z pravé části síně). Nevím, do jaké míry máme litovat toho, že ve svém druhém vystoupení pan poslanec Koskuba neupřesnil, jaké že hrůzy vykonává tady na Malé straně, že se za to jeho dcera stydí. A zda si tak pan poslanec počíná jenom tady na Malé. (Potlesk a smích z pravé části jednací síně.) Dozvěděli jsme se rovněž, co jsou to "selfmademani", co je to "rating" a jaká je jeho příčinná souvislost s kobylkami a škorpióny (smích v jednací síni). Tato diskuse byla občas osvěžena citáty z Písma svatého a z klasika literatury libanonské poezie (bujarý smích z pravé strany jednací síně). Z procedurálního hlediska pak jistě stojí za zaznamenání, že pan poslanec David Rath potřeboval několik desítek pokusů na to, než pochopil, že chodí-li do práce... (za potlesku, který se změnil ve skandovaný, odcházejí z jednací síně poslanci ČSSD). Děkuji za aplaus. Neberu si ho osobně, tuším, že nepatřil mně. Z procedurálního hlediska pak stojí za zaznamenání, že pan poslanec David Rath spotřeboval několik desítek pokusů na to, než pochopil, že chodí-li do práce pouze 15 jeho kolegů, je z aritmetického hlediska i teoreticky vyloučeno, by uspěl se svými návrhy na přerušení bodu. Byla to zkrátka taková věcná, košatá, upřímná diskuse. Nevím, zda během těch dvou nocí jsme se navzájem více přesvědčili o vhodné výši státní podpory na stavební spoření, ale v každém případě jsme se jistě dozvěděli mnohé o mnohých z nás. O mnozích kolezích, o kterých jsme upřímně řečeno dodnes ani nevěděli, že jsou našimi kolegy. V každém případě se mnohé dozvěděla i veřejnost a z tohoto hlediska z pohledu veřejnosti se domnívám, že tato diskuse více než vrchovatě naplnila svůj účel. Přes všechny argumenty, které tu padly, navzdory všem tryznám a tajemným orgiím na malých stranách si dovolím jménem vlády požádat Poslaneckou sněmovnu, aby setrvala ve svém názoru a potvrdila vládní návrh o novele stavebního spoření. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců koalice.) Dále čtěte:



Kalousek zajásal, že poslance zase vidí a pak představil rozpočet ##PROFIL 170## Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE


RECENZE: Punisher - komiks, který slabé povahy asi nerozdýchají 3.11.2011 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, studentka FSV UK a komiksová recenzentka_ Nekonečnou cestu pomsty započal roku 1974 a od té doby plní stránky komiksových knih. V mafiánské přestřelce přišel o celou rodinu a vyhlásil válku všem, kteří ve vraždění nevinných nevidí problém. Jmenuje se Frank Castle, avšak svět ho zná pod přízviskem Punisher. Komiks pro dospělé je na vzestupu. Oprostil se od superhrdinů s nadpřirozenými schopnostmi, komických sekvencí a zářivých barev. Vládnou pochmurná atmosféra, vážná témata a propracované detaily. Do této kategorie se řadí i série Punisher MAX od Gartha Ennise. Příběh muže, který se nezastaví před ničím, zasazuje do reálného světa. Hlavní hrdina prošel válkou ve Vietnamu, čelil IRA či ruské mafii. Aby se realističtějšímu ražení přizpůsobila i grafická stránka, ironického Steva Dillona, s nímž libretista Ennis nadále spolupracuje na sérii Preacher, nahradil surový Leandro Fernandez či Dougie Braithwaite. Obálka dílu Punisher Max: Dole je nahoře, černá je bílá Série knih o Punisherovi se opírá o bezcitné zabíjení. Hrdina bloudí světem a vraždí zloduchy ve velkém - ve jménu pomsty. Tak by se dala shrnout zápletka všech čtyř dílů verze MAX, která se snaží komiks přiblížit i dospělým (respektive: dílů ze série Punisher MAX bylo přeloženo již pět, ale svazek s podtitulem Od kolébky do hrobu se ze série vymyká, neboť se na něm podílelo několik kreslířů a sestavá z několika samostatných menších příběhů). Výsledek je mnohem podobnější akčnímu temnému filmu, v němž divák pouze počítá mrtvoly a není těžké odhadnout, že příliš postav nakonec nepřežije. Právě proto se ovšem - paradoxně - spíše než dospělému publiku, které ocení ironii a drsnější humor, nová podoba Punishera zamlouvá mladší generaci, pro niž je měřítkem kvality množství prolité krve. V předešlých třech dílech se úměrně s počtem mrtvých odhalovala i minulost hlavního hrdiny, kdežto v nejnovější knize - s podtitulem Dole je nahoře, černá je bílá – je tomu poněkud jinak. Frank Castle už bojoval s ruskou mafií a ochočil irské povstalce, na jednu osobu však zapomněl. Mafiánovi Nickymu Cavellovi se podařilo setkání s Punisherem přežít a od té doby si láme hlavu s tím, jak legendu pomsty přemoci. Když se po dlouhé době Cavell vynoří z gangsterského podsvětí, přinese s sebou i plán, který zasáhne jediné slabé místo jeho úhlavního nepřítele. Ukázka z dílu Punisher MAX: Matička Rus Ve čtvrtém díle Punishera MAX se čtenář setkává s množstvím tváří známých z předešlých svazků - kromě hlavního hrdiny se vrací například sympaticky přidrzlá O´Brianová a její ušláplý parťák Roth. Na rozdíl od předchozí knihy, nejnovější komiks nepřichází s nezávislým příběhem, nýbrž nabízí logické vyústění již dříve nastíněné dějové linie. Proto díl obsahuje daleko více akčních scén a překvapivých propojení jednotlivých vztahů. Punisher s podtitulem Dole je nahoře, černá je bílá pracuje s několika prostředími a osudy, které se navzájem prolínají. Ennis tím dosáhl maximální vyprávěcí gradace. Děj je navíc okořeněn momentem, který v celé sérii Punisher MAX předtím nenastal – do života hlavního hrdiny vstupuje žena. Těžko říct, zda milostná úroveň neubírá komiksu na jeho charakteristické samotě a chladu, který je vlastní i citově apatickému Franku Castlovi. Řekněme to takto: ke komiksu pro dospělé i milostné zápletky patří. Plné znění zpráv


Ponuré atmosféře je přizpůsobeno i grafické ladění knihy. Temné barvy prosvětlí pouze agresivní záře výstřelů a krvavě rudá; zbytek čtvrtého dílu se halí do tmavé zelené a modré. Kreslíř tak sugestivně podporuje depresivní vyznění komiksu a potvrzuje náturu hrdiny, který se nikdy neusmívá. Nicméně stylová jednolitost knihy zde ne vždy a zcela funguje. Vzhledové odlišení by si zasloužily flashbacky, které čtenáře seznamují s minulostí Nickyho Cavella, a čtenář si zprvu není jistý, zda se přenesl pouze na jiné místo, nebo došlo i ke změně časové roviny. Přitom u Ennisových děl, konkrétně u slavného Preachera, jasné oddělení pracuje skvěle. Pomocí jiného spektra barev či stylu kresby dává kreslíř jasně na srozuměnou, že se jedná o jinou rovinu vyprávění. Zatím poslední díl Punishera ukazuje, že jeho hlavní hrdina ani po tolika letech nepatří do starého železa. Brutálnější komiks by se v Enissově tvorbě hledal jen těžko. Ukázka z dílu Punisher MAX: Irská kuchyně Obálka dílu Punisher MAX: Irská kuchyně

URL| http://zpravy.idnes.cz/recenze-punisher-komiks-ktery-slabe-povahy-asi-nerozdychaji-p5z/kavarna.aspx?c=A111031_090507_kavarna_chu _

Vzpomínky na maloměstskou základku 2.11.2011

Lidové noviny str. 12 MILOŠ DOLEŽAL_

Horizont_

Po textech Rogera Scrutona a Josefa Mlejnka přinášejí LN v rámci Příběhů bezpráví, letos na téma Naše normalizace, vzpomínkové fragmenty básníka a novináře Miloše Doležala. Cyklus připravovaný společností Člověk v tísni potrvá do soboty. Po třídě se roznáší pach mokré houby a rozprášené křídy. Ze zdi na nás shlíží obrýlený Husák. Je to doba prvních digitálek, céček a riflí dráždivého názvu Wildcat. Podle výšky jsem ve třídě třetí – po Samovi a Zdendovi. Ale „dohání“ mne Pepa Dvořák. I v těch nejhorších normalizačních dobách nezradil své křesťanské přesvědčení a jako jediný odvážný nevstoupil do Pionýra. Ministroval pateru Václavu Vítovi, který občas jezdil s aktovkou na nákupy do města, měl za sebou desetiletý kriminál, trochu šmajdal. Procházel náměstím s podivuhodným úsměvem a stále žehnal okolí jak papež na náměstí svatého Petra. Občas si přisedl na lavičku k „bývalým lidem“, k maloměstské předválečné honoraci: ke vzpřímenému Zdeňku Vorlíčkovi, bývalému majiteli továrny na kartáče, a pomenšímu Augustinu Heroutovi, bývalému majiteli Hotelu U Heroutů a pokladníku místního sboru Československé církve husitské. Opodál seděla a pletla ponožky Bláža Pazourková s šedivým drdolem, podbradkem a vytahanými ňadry, předválečná pražská prostitutka, která skončila u nás ve městě jako družka „vysloužilého“ boxera. K bývalým si občas přisedl varhaník Josef Karel nebo knihvazač Škvor. Blázínek Míla Štechů běhá v zimě po rynku v trenclích. V bílém saku o zpuchřelé zdi synagogy, která slouží jako sklad cementu, zády drhne ožralý básník Jan Křtitel Vlaštovka. V umaštěném vaťáku a s vytřeštěným pohledem si do trafiky pro Ruďas každé ráno chodí soudruh Konopka, v roce 1950 předseda Akčního výboru ONV. S nikým nemluví, budí strach, co kdyby měl ještě stále dlouhé prsty. * * * Učíme se o planetách, vesmíru, kosmonautech. „Tak děti, koho byste teď mohli potkat ve vesmíru?“ ptá se soudružka učitelka a žádá si jména právě vystřelených sovětských kosmonautů. Hlásí se cikánek Tomáš Piskor, je přehlížen, učitelka znovu vyzývá, nikdo mimo Tomáše nezvedá ruku, tak tedy stroze: „Piskor, koho bys tam právě teď potkal nebo uviděl?“ Tomáš si stoupá a říká: „Pánaboha a duše mrtvejch.“ – „No fuj,“ sykne učitelka. „Co to sem taháš, Bůh… děti, slyšíte ty pohádky…“ – „Vždyť mi to ale říkala doma babička…“ – „Ale babičky věří i na strašidla, my přece žijeme v jiné době, skoro v komunismu, my už nemusíme věřit, my se podíváme a vidíme – kosmonauty ve skafandrech, družice. Všechno je teď na dosah, věda vše vyzkoumá, každé tajemství odhalí. Brzy již nebude otázek, jen samé odpovědi. Těšte se.“ Jdu otci do hospody se džbánem pro pivo. Výčepní Miroslav Brož, řečený pro svůj orlí nos „smrťák“, čepuje pomalu a důkladně. Od vedlejšího stolu slyším, jak se načuřený chlap s mastnými vlasy, mechovitým fialovým nosem a s panákem rumu u huby před spolustolovníkem vychloubá: „Ty krysy si zalezly do obilí, Plné znění zpráv


chápeš to, do obilí, ze kterýho měl bejt chleba, a tam jsme je postříleli jak kuřata. Jeden naříkal, volal mámu, tak jsem mu rozkopal koule, zrůdě jedný.“ Až po letech jsem se dozvěděl, že tento bývalý jihlavský estébák mluvil o Babicích a poli u Bolíkovic. Ruštinářka organizuje na škole besedy. Pravidelně se u nás střídají milicionáři z místní fabriky a pupkatí partyzáni a my se vyptáváme, kolikže nácků postříleli. Vážně vysvětlují, že jejich úkolem nebylo střílet, ale bojovat v zázemí, například tím, že jednomu „přítelíčkovi“ Němců vypustili rybník a ukradli kapry. Se Samem, Pepou a dalšími kamarády si v lese za zarostlým židovským hřbitovem hrajeme na odbojáře a Němce. Na sobě mám ušitou malou uniformičku a na hlavě lodičku. Sam si přinesl wehrmachťáckou přilbu, kterou u nich na vsi nosí hasiči. Každý rok ze Sovětského svazu přijíždí soudružka Zelencevová, vdova po sovětském důstojníkovi. Během besed dostává záchvaty hysterického pláče. V pionýrských krojích s ní pak pochodujeme jako v nějakém novodobém procesí ke hrobu jejího manžela, který padl hrdinně v boji. Tam noví pionýři skládají sliby věrnosti. Teprve později jsem zjistil, že major Zelencev v srpnu 1945 lovil opilý v Sázavě ryby pomocí ručního granátu a ten mu explodoval v ruce. Kousky jeho těla pak z řeky lovili Foglarovi hoši od Bobří řeky, kteří tam zrovna stanovali. Rodiče si staví ve městě domek, ale do nedaleké vsi na rodný statek, kde žije jako vdova babička a teta s manželem, se vracíme každý víkend. Jezdíme autobusem a pak tři kilometry pěšky. U Laudátů (cedule nad vchodem: Jednota) v lokále tam hrají karty staří dědci, kteří vypravují o bojích na Piavě. Každý rok z nich jeden ubude. Chodíme na hřbitov zalévat dědův hrob. Babička u jeho náhrobku s vyobrazením sedláka orajícího s koňmi vzlyká: „Takhle to vypadalo, když měl ještě sílu. Utrápili ho bolševici. Bylo mu padesát let...“ Jedno odpoledne nacházím ve staré almaře plakát s jeho a dalšími jmény sedláků z okolí a popiskem „Přímí napomahači strůjců nové války a organizátorů Babic“. Vedle leží koňské ohlávky a opratě. Babička mi před usnutím vypravuje: „Pepík, teda děda, o koně dbal. Když jeli do kopce, musely naše holky vysednout z vozu, aby se koně zbytečně nedřeli. Když nám odtud ty koně odváděli, zapřáhli je naschvál před Pepíkem do traktoru a museli ho táhnout. Popadla jsem vidle!“ Když pro prasata mačkáme v hrnci brambory, učí mě modlit se otčenáš. Statek, pevně usazený do krajiny, se po smrti dědy začíná proměňovat. Jako všade kolem ve vsích. Osekávají se štuky a klenuté stropy, vytrhává dřevěná podlaha, bourají kamna, všude lino, ústřední topení, břízolit, pro lady a moskviče se budují garáže ze stájí, kácí se sady a duby pro nové dvoupatrové haciendy, ve kterých jednou budou bydlet mladí… a z oken do noci svítí modré světlo televize s Dietlovými seriály. Po prázdninách začnu chodit do gymplu. Je léto, kopíme seno. Odpoledne babička vytahuje ze šuflete, kde leží pietně uchovávaná dědova peněženka, nůž a hodinky, zažloutlé noviny z osmašedesátého. Z Lidové demokracie mi předčítá reportáže novináře Brabence o umučení číhošťského kněze Josefa Toufara. Druhý den sednu na kolo a do Číhoště vyrazím, je to od nás dvacet kilometrů. Kostel zamčený. Když se před prodejnou Jednota vyptávám dvou místních na Josefa Toufara, neodpovídají a rychle odcházejí. Pak mě kdosi posílá k Trtíkům, kostelníkům. U Trtíků (se kterými se později spřátelím) právě bílí v kuchyni. Pan Trtík na štaflích přestane na chvíli natírat a šeptá: „O tom se, hochu, nesmí mluvit, na nic se neptej a jeď raděj vodtud.“ Úplná zakletost místa – jako kdyby to bylo území postižené morem. Ze dvora ale přichází jeho žena a rázně pronese: „Velebnej pán Toufar je svatej a zázrak to byl!“ Večer to říkám babičce. Brečí. Moskvič právě vjel do stáje. *** Text je redakčně zkrácen. ZÍTRA: vzpomínka Martina Hály Kdo je... Básník, redaktor a publicista Miloš Doležal se narodil roku 1970 v Háji u Ledče nad Sázavou. Vystudoval žurnalistiku na FSV UK (1992), působil v Divadle za branou II. jako asistent dramaturga Karla Krause, živil se též jako hlídač azylového domu a plakátovač. Dnes pracuje v Českém rozhlase a je autorem řady dokumentárních pořadů zabývajících se obdobím druhé světové války a komunistického teroru. Vydal například básnické sbírky Podivice (1995), Obec (1996), Les (1998), Čas dýmu (2003), knihu povídek Bodla stínu do hrudního koše (2009). Naše Normalizace V bílém saku o zpuchřelé zdi synagogy, která slouží jako sklad cementu, zády drhne ožralý básník Jan Křtitel Vlaštovka Foto popis| Uniformy uniformní doby. Pepa Dvořák jako jediný odvážný nevstoupil do Pionýra, píše autor o svém spolužákovi.



Foto autor| FOTO KAREL CUDLÍN (NAŠE NORMALIZACE) _

Stavební spořitelny hledají únikovou cestu z restrikcí a propadu růstu 2.11.2011

novinky.cz str. 00 Jindřich Ginter_

Finance_

Stavební spoření, do kterého si ukládá peníze každý druhý Čech, teď hledá kudy ven z důsledků vládních restrikcí a citelného propadu ve svém růstu. Stavební spořitelny si na pomoc přivolaly i některé české ekonomy. Ti vidí jediný reálný recept na udržení tohoto finančního systému, a tím je prosazení možnosti, aby stavební spoření mohlo být i na jiné životní potřeby, než jsou bytové. Jenže ministr financí Miroslav Kalousek opakovaně zdůraznil, že stavební spoření chce naopak jednoznačně vymezit jen na bydlení. Náměstek ministra financí Ladislav Minčič na odborné panelové diskuzi sice připustil, že při vzniku stavebního spoření se jednalo o produkt, který měl své opodstatnění, ale zdůraznil, že dnes je nutná jeho reforma. Zastáncem toho, aby ze stavebního spoření šlo financovat například studium, je Petr Teplý z Institutu pro ekonomické studie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Bude přibývat životních událostí, u kterých se budou muset lidé spolehnout na své finanční rezervy. Stavební spoření by v tomto případě mohlo hrát velkou roli,“ soudí Teplý.Čekání ve frontě na úvěr ze "stavebka" je minulostí Takové nadšení nesdílí profesor Jaroslav Vostatek, vedoucí katedry Vysoké školy finanční a správní Praha, který má za to, že čekání ve frontě na stavební úvěr dnes nemá smysl díky dostatku úvěrových produktů. Případná státní podpora by podle něj měla mít stejnou konstrukci jako penzijní připojištění se státním příspěvkem. Ekonom Jan Mládek soudí, že dotace 80 eur ročně, kterou v přepočtu od státu dostane klient stavebních spořitelen, je přijatelnou státní podporou pro zajištění či zlepšení vlastního bydlení. „V době vyšší inflace by nás mohly zachránit vlastní byty, které jsme si díky stavebnímu spoření mohli pořídit,“ dodal Mládek. Podle Vladimíra Staňury z ČMSS je u stavebních spořitelen nejdůležitější, že jsou nejstabilnější. Německé stavební spořitelny podle něho prošly krizí nejlépe ze všech bank, protože nemají žádné rizikové dluhopisy. To je dáno faktem, že stavební spořitelny ze zákona nesmí investovat a také nesmí mít vysoké výnosy. Staňura připomněl, že stát má právo kontrolovat účel, na který vydává peníze.

URL| http://www.novinky.cz/finance/249097-stavebni-sporitelny-hledaji-unikovou-cestu-z-restrikci-a-propadurustu.html _

VIDEO: Věřte, nevěřte: Investigativní román Michala Viewegha 1.11.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark_ Kateřina Šťovíčková_

“Myslím, že v jistém smyslu by mohla mít literatura, aniž bych jí přeceňoval, vyšší účinnost než třeba noviny,“ řekl v pořadu Věřte, nevěřte spisovatel Michal Viewegh. Podle něj existuje vůči zprávám určitá otupělost a



příběh je emotivnější, subjektivnější a má větší šanci na čtenáře zapůsobit. Na svém novém románu s názvem Mafie v Praze Viewegh spolupracoval s investigativním novinářem Jardou Kmentou, není tedy divu, že se o něm často hovoří jako o investigativním románu, který zachycuje reálný příběh. Podle Viewegha suplují investigativní novináři práci policistů a státních zástupců, ale bohužel mají svázané ruce, nemají takové pravomoci a prostor. “Investigativní žurnalistika vstoupila do našich médií po roce 1989 jako jakési osvícení ze západu, ale obávám se, že nikdy se nestala něčím, co bychom vzali za své s tím, co to vlastně znamená,“ řekl o investigativní žurnalistice profesor mediálních studií na FSV UK Jan Jirák. Podle něj řada novinářů přichází s nejrůznějšími odhaleními, ale málo kdy je dokážou prokázat. “Investigativní žurnalistika je pracný způsob, jak se dobírat dokazování věcí, které se obtížně dokazují, a zveřejňovat je,“ dodal Jirák. Špatným příkladem může být například kauza údajně podplacené prezidentské milosti, se kterou přišel týdeník Respekt. To byl podle Jana Jiráka typ investigativní žurnalistiky, která není investigativní žurnalistikou. Kromě této kauzy, která z médií rychle vyšuměla, patřila první říjnová dekáda také vyhlašování nových laureátů na Nobelovu cenu. Každoročně je o toto téma v médiích zájem, zvláště pokud se najde nějaké české želízko v ohni. Pořad Věřte, nevěřte se ve svých výletech do minulosti médií a žurnalistiky tentokrát věnoval novinářské fotografii. Ta měla odjakživa pověst média, které nelže. Jenže ve skutečnosti, jak zdůraznila moderátorka pořadu Hana Malaníková: “Novinářská fotografie sama osobě vypovídá velmi málo a pravda, kterou zachycuje je závislá na popisku.“ Tedy i fotografie je médium, které se dá lehce zmanipulovat, ať se jedná o manipulaci s popisky nebo aranžování záběru. Oblíbeným se stalo i zasahování do již existujících fotografií, a tak snadno docházelo k různým retuším a nejen ve světě, ale i v Československu a později v České republice. Záznam pořadu najdete zde. Kateřina Šťovíčková

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=410758 _

SuperVáclav – superzpráva o vztahu médií a reklamy 1.11.2011

mediar.cz str. 00 Filip Rožánek_

Sloupky_

K čemu je vám 25 článků na webu a v bulváru, když si je nikdo nespojí s vaší značkou? Vypadalo to jako prodloužení okurkové sezóny. Čtvrtého října se na iDnes objevil článek Marka Burzy s titulkem “Našel řešení pro neuklizená psí hovínka, rozmazává je po košili“. Moc se neodchyloval od tradičního schématu “našli jsme video na YouTube, zkopírujeme ho k nám a napíšeme nějakou omáčku“. Video zachycovalo chlapa v bizarním kostýmu, jak pomazává psími výkaly oblečení pejskaře, který neuklidil po svém psovi. Den poté přinesly Novinky.cz s “tajemným superhrdinou“ rozhovor. Šel opravdu do hloubky, jak se na rubriku Koktejl sluší a patří. “Svou identitu odhalit nechtěl“ a Novinkám to stačilo, lidi si to přečtou a je to téma, nad nímž se nemusí moc přemýšlet ani při psaní, ani při čtení. “Není výjimkou, když ho lidé po jeho hrdinské akci pronásledují a napadají,“ spolkly Novinky i s navijákem všechno, co jim anonymní muž nabulíkoval. Po dvou největších zpravodajských webech dala muži prostor Česká pozice. Anglický text informačně vychází hlavně z hrdinova blogu. Následoval článek v Metru (s doprovodným obrázkem staženým z Novinek, což je s vědomím toho, že Metro vydává Mafra, docela zábavné). Šestého října píše o tajemném muži také bulvární deník Aha!, který opatrně naznačuje, že by mohlo jít o nějakou reklamní kampaň. Když mají rozhovor s hrdinou Novinky, to by tak hrálo, aby ho neměli na iDnes. Je 7. října a na serveru Hobby vychází videorozhovor na téma “Kostým jste si vyráběl sám?“ a “Máte už nějaké následovníky?“. Člověk v Plné znění zpráv


masce tu plká o tom, jak si prý pořídí ochranku, protože ho kdosi chce napadnout. K tomu pár fotek a téma je venku. Trochu kritičtější postoj zaujaly o tři dny později Lidovky. “Panuje také podezření, že se jedná o virální marketingovou kampaň, která pro šíření marketingového sdělení využívá sociálních sítí. Otázkou zůstává, co SuperVáclav propaguje,“ podotkl redaktor Ondřej Golis, jeden z prvních novinářů, které nefascinovalo to, co má chlápek z YouTube na sobě, ale zajímalo ho, co a proč dělá. Čtrnáctého října týdeník Reflex na svém webu píše, že podobný pošuk se pohybuje ve Spojených státech, kde věc skončila před soudem. SuperVáclava zmiňuje spíš okrajově jako mírumilovnější verzi amerického kolegy. Sedmnáctého října iDnes zaujalo, že SuperVáclav vysypal hnůj před VZP. Video a deset řádků, nic, co by narušilo pěnu dní. Zatímco iDnes prostě stačilo vzít hrdinova videa a něco k nim připsat, střízlivější byl kupodivu tentokrát bulvár. Byl to totiž opět deník Aha!, kdo ve stejný den opakovaně upozornil, že to nebude jen tak a celé je to nejspíš reklama. “Jenže se ukazuje, že jeho ideály asi nebudou takové, jak říká - tedy převychovat českou společnost. SuperVáclav se totiž ve skutečnosti jmenuje Karel a má blízko k reklamní branži. Už brzy se zřejmě dozvíme, že jde jen o reklamní akci. Že by na odolný mobil, který neustále ztrácí?“ ptala se zkratka (miš). Další práci za novináře odvedl bloger Vítek Novák, student žurnalistiky na FSV UK. 18. října zveřejnil článek, ve kterém odhaluje, že pod maskou se ukrývá Karel Mařík, muž známý z reklamy T-Mobile na obří Člověče, nezlob se. A nejen to, Novák také upozornil, že ani pejskař není jen tak náhodný provinilec, ale Robin Kvapil z reklamní agentury FTM Communications. Server iDnes se vzpamatoval až 19. října, patnáct dní poté, co zveřejnil první SuperVáclavovo video (celkem o něm do té doby vydal tři články). Redaktor Jan Jiřička si všiml, že “blogeři na internetu upozornili“ na pravou identitu tajemného hrdiny. Nebýt blogerů, asi by redakce dál plnila roli průtokového ohřívače superhrdinových kousků. Jiřička se alespoň přiblížil odhalení pravé identity tajemného muže, když zavolal zástupci webhostingové firmy Active 24 a zeptal se ho, jestli za projektem nejsou oni. Marketingový manažer zalhal, že ne. Informaci o tom, že SuperVáclav je ve skutečnosti Karel Mařík a čeká se už jen na to, komu dělá reklamu, o pár hodin později převzal také Týden.cz. Na výrobní lhůtu doplatil týdeník Instinkt z 20. října, který své čtenáře ještě bezelstně přesvědčoval, že na reklamní kampaň to “skutečně nevypadá“, protože “SuperVáclavovo působení je už natolik rozsáhlé a bláznivé, že by se za ním jen těžko mohla skrývat nějaká reklamní finta, jakou se třeba ukázala být hlavní motivace polského superhrdiny z Katovic jménem Mega Wybor“. Reklama snad nemůže být rozsáhlá a bláznivá? Pak se objevil web Volný radikál. Stačilo zase trochu ohmatat notně ošoupané klávesy CTRL+C/CTRL+V a máme tu odhalení: Pouliční hrdina SuperVáclav propagoval sportovní videokamery (iDnes), Ani hrdina, ani blázen. SuperVáclav je reklama na kamery (Týden), SuperVáclav nebojuje proti lhostejnosti, propaguje kameru (Lidovky.cz), Czech ‘superhero’ videos part of viral ad campaign (Česká pozice)… K zjevené pravdě stačilo tak málo: založit si doménu a něco na ní napsat. “Skupina mladých kreativců Volný radikál“ se “přihlásila“ k tomu, že SuperVáclav propaguje sportovní kamery. Jaképak ověřování, hlavně, že bude zpráva rychle venku. Naposledy se takhle “přihlásili“ k útokům v Norsku fanatičtí muslimové. Z mystifikace se stala metamystifikace, která udržovala čtenáře v bludu dva dny - 26. října Jan Jiřička aktualizuje původní článek, protože se distributor videokamer používaných v klipech oficiálně distancoval od toho, že by měl se superhrdinou v silonovém plášti a helmě cokoliv společného. Média ovšem musel proplesknout samotný web Volný radikál: “Po námi vykonstruovaném odhalení okamžitě skočily prakticky všechny internetové deníky. Stačilo přitom tak málo, jako například zeptat se společnosti GoPro, zda o své kampani něco ví“. Za nesprávné spojení superhrdiny s kamerami věnoval SuperVáclav redaktoru Jiřičkovi přímo v sídle iDnes kachny. Celou akci zvěčnila a odvysílala TV Metropol. Po 26 dnech od prvního videa vydává oborový server Marketing & Media zprávu, že SuperVáclav je výtvor agentury Loosers, která si u Úřadu průmyslového vlastnictví podala také žádost o registraci této slovní ochranné známky pro “veškeré druhy a způsoby marketingové komunikace“. Koncept kampaně vznikl pro



webhostingovou společnost Active 24, pro tu samou, která pro iDnes popřela, že by s věcí měla něco společného. Měsíc se tedy čekalo na to, co se ze SuperVáclava vyklube. Měsíc se uživatelé dívali na videa, která nijak nevedla k tomu, že vytvářet internetové stránky může být úplně jednoduché, což je poselství propagované služby. Ten využitý virální potenciál tam je vyloženě vidět! Akce však k něčemu přece jen byla. Dozvěděli jsme se, že “super“ může v českém prostředí znamenat i “upocená blbost“. A potvrdilo se, že z hesla “důvěřuj, ale prověřuj“ se stalo “kopíruj a nerejpej“. Co bylo včera, to nikdo neví, hlavně, že kliknou na další článek. Takže… co nového se objevilo na YouTube a Nova to ještě neměla ve zprávách? URL| http://www.mediar.cz/supervaclav-superzprava-o-vztahu-medii-a-reklamy/ _

Opozice celý den blokuje hlasování o reformních zákonech 1.11.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika_ Václava Vařeková,Jan Bumba,Mirek Kašpar,Veronika Sedláčková_ Poslanci za celý den jednání nehlasovali o žádném z patnácti reformních zákonů, které dolní komoře vrátili senátoři. Vládní koalice, která má ve sněmovně převahu jeho NE může přehlasovat. Schůzi sněmovny tak provázejí obstrukce sociálních demokratů, kteří se snaží hlasování ze všech sil oddálit. Přitom se může zdát, že výsledek je předem jasný – koalice má dostatek poslanců, aby Senát přehlasovala a představitelé vládních stran uvedli, že budou při hlasování jednotní.Opoziční strany přesto zdržují jednání proslovy dlouhými desítky minut a hledají sebemenší procesní chyby. Za celý den otevřeli jen první bod, kterým je návrh na omezení podpory stavebního spoření.Podle místopředsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka však zdržovací taktika smysl má. „Situace nám připadá mimořádná. Návrhy, které jsou teď v poslední fázi schvalování ve Sněmovně, obsahují klíčové kroky v reformě penzí, sociálních zákonů a dalších věcí, které zásadně změní život lidí po 1. lednu. Zvýšení DPH bude dopadat na nízko- i středněpříjmové skupiny způsobem, který výrazně sníží jejich úroveň života,“ míní Zaorálek.ČTĚTE TAKÉ: Jednání sněmovny o reformách provázejí obstrukce levice„Chceme využít všech prostředků, které máme v rámci pravidel fungování sněmovny, abychom blokovali přijetí podobných zákonů. Nevypadá to, že bychom to byli schopni úplně zvrátit, ale chceme pro to udělat všechno a uvidíme, kam nás tato situace zavede,“ dodal místopředseda ČSSD.Jednání v noci i o víkenduVládní koalice kvůli obstrukcím prosadila, aby sněmovna mohla jednat až do noci a o nadcházejícím víkendu. Není podle ní nutné o reformách znovu diskutovat. „Ve sněmovně už proběhla tři čtení zákonů, i v Senátu měla opozice dostatečný prostor, aby o nich mluvila. Až dnes se sociální demokracie probudila a rozhodla se na sebe a na svůj nesouhlas upozornit,“ říká předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Petr Gazdík.Sociální demokracie podle něj nepředstavila žádné věcné návrhy na řešení současné situace. „Jsou to reformy, které musí být schváleny, abychom se nedostali tam, kde jde dnes Řecko a další země. I díky reformám je dnes Česká republika brána jako jedna z nejdůvěryhodnějších států v Evropě. Díky tomu, že reformy projdou, tak jsme finančně stabilní a náš dluh se nezvyšuje tak dramaticky, jako se to děje v jiných zemích,“ dodává Gazdík.Spor o penzeNejdiskutovanější je plánovaná reforma penzijního systému. ČSSD kvůli této i dalším změnám sepsala petici za odchod vlády Petra Nečase. „Zavádět druhý pilíř z privátních fondů do penzijního systému, v době takové nejistoty kapitálového trhu, je nerozumné. Chceme, aby se zastavil tento typ významných změn v době, která se k tomu vůbec nehodí,“ zlobí se Lubomír Zaorálek.Šéf poslanců TOP 09 ale považuje takovou petici za nesmyslnou. „Veřejnost ví, že reformy budou tvrdé a nikdy jsme to neskrývali, ale také vnímá, co se děje v Evropě. Nikdo včetně vrcholný politiků nyní neumí posoudit, co se vlastně stane. Ještě před pár dny se jevilo, že krize může být částečně zažehnána dohodou na eurosummitu, dnes kvůli Řecku prudce padají akciové trhy. Co bude následovat nějaká petice sociální demokracie nemůže zvrátit, to jde mimo nás, na to jsme moc malá země,“ dodává Petr Gazdík.Politolog: Obstrukce k demokracii patříPodle Josefa Mlejnka z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je ale podobné obstrukční chování přirozenou součástí demokratického parlamentu. „Patří to i do naší historické tradice, v dobách rakousko-uherské monarchie byli čeští poslanci vyhlášení tím, dovedli obstrukce využívat velmi zručně,“ připomíná politolog.Opozice tím však podle něj politické body získat nemůže. „Nemůže dosáhnout toho, že zákony neprojdou. Může jen docílit, že budou schváleny později a že schvalování vládní koalici znepříjemní. Také se může stát, že i voliči opozice nakonec budou hádkami v parlamentu znechuceni a mohou se obrátit Plné znění zpráv


proti ‚vlastním‘ opozičním politikům,“ varuje MlejnekVe většině zahraničních parlamentů je však omezena délka příspěvků do diskuse. „Vyhlášený je například americký Senát, kde omezení neplatí nebo lze diskusi zkrátit jen velmi obtížně. Rekord drží senátor za Jižní Karolínu, který se asi v roce 1957 snažil zabránit přijetí zákona a hovořil nepřetržitě déle než 24 hodin,“ uvádí politolog Josef Mlejnek.Koalice chce při obstrukcích opozice jednat o reformách i v nociJednání sněmovny o reformách provázejí obstrukce levicePoslance čeká jednání o 12 zákonech, které vetoval Senát


Romský literární klub 25.11.2011

Romano voďi str. 24 Lenka Jandáková_

Literatura_

V roce 2009 pod hlavičkou Krajské asociace romských iniciativ (KARI) se sídlem v Banské Bystrici vznikla iniciativa 14 romských autorů založit společnou platformu, která by jim umožnila nejen vydávat vlastní tvorbu, ale hlavně se v ní podporovat a seznamovat s ní veřejnost. Výstupem projektu Tvořivá dílna romských spisovatelů bylo vydání dvou romsko-slovenských sborníků prózy a poezie Kale bala / Čierne vlasy (2009) a Kham andro bala / Slnko vo vlasoch (2010). Pavla Cicková se narodila a žije ve Zvolenu. Při zaměstnání studuje magisterský obor Sociální práce na Vysoké škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě. Pracovala jako úřednice a vychovatelka, angažuje se v oblasti vzdělávání romských dětí. Píše od svých 11 let, kdy ji zasáhlo úmrtí několika jejich blízkých. Publikovala v romských novinách Romano nevolil. Dnes ji inspiruje především společenská tématika: „V současnosti je to potřeba výpovědi nespokojené duše, reakce na různé situace a hlavně krutá romská realita, která mě nutí vzít do ruky pero a papír,“ uvedla. Pro Cickovou je charakteristická rýmovaná forma veršů, která ji nutí zamýšlet se nad romskými slovy a hledat nová i stará zapomenutá slova z dětství. Píše poezii angažovanou, příležitostnou a vzpomínkovou, zaměřuje se též na poezii určenou dětem. S tvorbou této autorky se můžete také seznámit na stránkách Romey.cz, kde byla v rámci projektu Šukar laviben le Romendar uveřejněna její tvorba. Ukázka pochází z básně Bi laveskero idejo karačutno / Tichý čas vianočný (Kab). Ján Baláž se narodil a většinu svého života prožil v Banské Bystrici. Živil se jako číšník v tatranských hotelech, po revoluci podnikal v pohostinství. „Nikdy jsem si nepomyslel, že začnu o svých zážitcích a zkušenostech nejen vyprávět, ale i psát,“ napsal v úvodu ke své autobiografické povídce Miro meripen thaj úlipen / Moja smrť a znovuzrodenie (Kb), z níž pochází následující ukázka. Ivan Mirga vystudoval gymnázium v Levoči, poté Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. K tomu absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře. Pracuje na Úřadu zplnomocněnce vlády SR pro romské komunity a zabývá se sociální prací. Jeho intimní poezie zaujme složitou symbolikou a bohatou obrazotvorností, kterými se mu daří dosáhnout silného emotivního účinku. Ukázka pochází z básně Cháľom o Kham / Zjedol som Slnko (Kb). Ivana Cicková se věnuje podnikání a rodině, ve chvílích volna se ráda zabývá psaním poezie. Autorka se ve vydaných sbornících prostřednictvím reflexivních básní a jednoho prozaického textu vyrovnává s nelehkým životním údělem Romů a především jejich žen. Sugestivně zpracovává téma domácího násilí na nich páchaného. Ukázka pochází z básně Binoz? / Preklatie? (Kab). Monika Kováčová rozená Tóthová pochází z jihoslovenského Modrého Kamene. Po obchodní akademii vystudovala slovenský jazyk a literaturu na Fakultě humanitních věd Univerzity Matěje Bela v Banské Bystrici. Živila se jako bankovní Plné znění zpráv


úřednice, nyní pracuje jako asistentka pedagoga na ZŠ ve Zvoleně a doplňuje si pedagogické vzdělání. Už od 9 let se pokoušela psát detektivní povídky, ve 13 letech napsala svou první báseň. Její intimní i reflexivní lyrika odráží důvěrný vztah, který autorka pociťuje k přírodě. Nachází v ní inspiraci i ozvěnu vlastních duševních stavů. Píše také básně pro děti, v nichž opět příroda a autorčina bohatá fantazie dávají vzniknout dojemným pohádkovým příběhům, s jejichž hrdiny se děti mohou snadno identifikovat a přijmout je též jako vzory chování. Ukázky z její tvorby byly v minulém roce publikovány na stránkách Romey.cz v rámci projektu Šukar laviben le Romendar. Ukázka pochází z básně O Jesos / Jeseň (Kb). *** Valaso uľol, valaso agorisaľel, sar kamende avel bi laveskero idejo karačutno. Garude kherora andi parňi duhna, Pokerdi raňikori ando caklo ačhol. Pre blaka čirikle darutnam andro muja rakinen, manušeskere tate burňika len temerel namuken. Ševelin patroro faďime upruno, tu so tut i balvaľ bistrerďa pre agaca agurutno. Niečo sa začíná, niečo sa ukončí, Vždy, keď k nám prichádza tichý čas vianočný. Schúlené domčeky v bielučkej perine, Zakliaty konár v skle ani sa nepohne. Na okná vtáčatá nesmelo ďobkajú, teplé ľudské dlane im zahynúť nedajú. Zaševeľ lístoček v zmrznutej korune, ty, čo ťa vietor tam zabudol na strome. Milan Berko pracuje jako komunitní sociální pracovník ve Staré Kremničce. Angažuje se v romské problematice. Škála témat jeho milostné, reflexivní a příležitostné lyriky je široká, spojuje je básníkova otevřená výpověď a nápaditost metafor. Zkrácená ukázka pochází z básně Carpe diem - The dživel pherdes o dživipen / Carpe diem - užívať si život (Kab). U čačo pes bonďarav! … kerikaha khatar peste. O gindipen rakindho andre mol, polokes perel pro agor findžake. O sune pes rozthovekeren andro thuv thuvarďake. Phageripen andro muj, kamiben paloda so avela, čerinel pes daravipnaha. U čačo pes bonďarav! … kerikaha khatar o diliňipen. O trubikane hanga andral Jericho šunen, naachaľuvav korkoro peske. Varekaj andro miro deštos andro miro „Me“ baruvel marado kaštoro. A predsa sa točím! … okolo vlastnej osi. Rácio ponorené do vína, Pomalu padá na dno pohára. Splnenie túžob sa rozplynie v raňajšom cigaretovom dyme. Polepšovna v ústach, chuť beznádeje strieda strach. A predsa sa točím! … okolo vlastného chaosu. Trúby z Jericha už trúbia, nerozumiem ani sám sebe. Vo vnútri, kdesi v mojom „Ja“ vyrastá tŕň. Janku šun, le mek jekh štamprlikos!“ Vičinelas máto hangos. Mišto, vičinas e pal pále leske. „Akadá si nek feder murš!“ Vičinďa míro barátos peskere prepiľo hangoha, dhikelas leske pro muj avka sar kana o ciknoro čhavoro chudel peskero thudoro. Naždanas me dilino oda ideos kaj jov náme míro čáčutno barátos, kaj vaš leste si čak jekh nek bareder barátkiňa, e taharďi. Sar peske avka pijav, šunav te harangozinel míro mobilos, vičinelas mange míri romňi. „Kana aveha khere?“ Phučľa mandar našukár hangoa. „Imár avava, nadara, Olinko!“ Phenďom lake pále míre máte hangoa… „The na aveha imár akana, lav amáre čhavoren u džas khatar tute, nakamav tuha imár te dživel, šunes!“ Dovakerďa. „Janči, zober ešte jednu rundu!“ Ozval sa prepitý hlas môjho alkoholom vyštípaného kamaráta. „Jasné!“ Odvetil som a spokojne som zdvihol ruku so zvolaním: „Ešte jedno kolo!“ „Toto je ten najlepší chlap!“ Vyhŕklo z hrdla môjho kamaráta, který mal výraz novorodenca, keď dostane svoju dávku materského mlieka. Vtedy som nevycítil, že patrí k mojim falošným priateľom, ktorí zabúdajú na svojho druha v časoch tiesne. Cingot pohárov prerušil zvuk môjho mobilu, na ktorý volala moja žena. „Kedy prídeš už domov?“ Opýtala sa ma netrpezlivým hlasom. „O chvíľu pridem. Neboj sa Olinka!“ Upokojoval som ju podnapitým prízvukom. „Ak neprídeš hneď teraz, tak si pobalím věci a odchádzam aj s našimi synmi!“ Odsekla a zložila telefón. Kana e phuv khelel la balvajaha u o zejgoz bud rovkerel kadi vrama perel patrina somnakune u savoro báruvel balvajaha. O agaci giľaven peskeri giľi u e balvaj chťkerel ráčakeero kalibnaha o pháripen peskero peha lidžel, no lovkes keske leha hi. Keď zem dýcha pravidelným rytmom. a obloha často pláče, v ten čas padá lístie zlaté a všetko pučí farebným vetrom. Stromy šumia svoju pieseň, vietor prebleskuje i nočnou tmou, a predsa ľahko mu je s ňou. Cháľom o kham u kerďom o kamiben, rajzojinďom nek šukareder romňi. Čhoneske phenďom dža adárik. Rozmárďom o Osvienčim. O naláčhiben, bibacht čhinďom avri andralo deštos lange vastenca. Akaďa kerďom u párunďom les andro našaďipen, kaj pes te našľon andro našado than andre vrama savi naprindžras. Zjedol som slnko a stvoril lásku, namaľoval sedmokrásku. Mesiac odvrhol som a zničil Osvienčim. Krutosť vyňal z hrude, vyrval holými rukami a pochoval do tieňa povetria, nech sa rozplynie do prázdna času mimo nás. Sam me manuš, the romňi som? Mušinav vašoda dukhaviben the rodel? Soske pes kada ačhiľa Deloro, kaj bar džuvľi uľilom? Kaľi romňi agoreste bešel, pašlate bureder čhavore ačhen. Šereha gindica lake sajinel, sar pro čoripen hi phandľipen. Či nie som človekom, keď ženou som? Je trpieť mojím údelom? Čo tá sudička so mnou narobila, keď ženou som sa narodila? Žena tmavá v kútě sedí, a okolo nej je plno detí. Myšlienka ponurá hlavou jej preletí, keď pozrie na chudobu v tomto jej zajatí.



Foto autor| Repro z knihy Čierne Vlasy Foto autor| Repro z knihy Nemenná krv _

Rozhořčení versus lidovci 7.11.2011

Týden str. 46 Martin Valeš_

Svět_

ŠPANĚLSKO JDE K VOLBÁM Přes měsíc je Španělsko bez parlamentu a socialisté se loučí se svými ministerstvy. Ve volbách 20. listopadu podle všeho zvítězí Lidová strana a Španělsko čekají ještě přísnější škrty. Pro pět milionů nezaměstnaných (jedenadvacet procent, ovšem mezi mladými skoro polovina) asi není pravice vítaným výhledem a o nic větší naději nemají ani davy Španělů, kteří zatím práci mají, leč regulérní a nezpožděnou výplatu už také dlouho neviděli. Přibývají zatlučené obchody, banky zabavily neplatičům desítky, spíše už stovky tisíc bytů, jejichž hodnota se po dlouhém stavebním boomu rychle propadá. Strávníků charit je po třech letech dvojnásobek a poprvé nad přistěhovalci převažují rodilí Španělé. Mnozí imigranti se vracejí domů či jdou jinam a do světa opět vyráží nemálo mladých Španělů. Souboj exministrů vnitra Volební karty se jeví jasně rozdané, třetí mandát socialisté nedostanou. Hlavně půjde o to, s kolika poslanci bude lidovec Mariano Rajoy vládnout. Proti ministrovi vnitra z let 2001-2002 se staví jeho „následník“ (2006 až červenec 2011) Alfredo Pérez Rubalcaba, podle domácího tisku nejzkušenější člověk Španělské socialistické dělnické strany (PSOE). Nový lídr v průzkumech stahuje náskok Lidové strany (PP), a pokud trend bude pokračovat, mohla by Španělsko vést pouze menšinová vláda PP. Reformy a škrty by v takovém případě procházely jen s velkými obtížemi. Lidovci si jsou sociálního napětí vědomi a jsou rozhodnuti nezvyšovat daně. Jak ale chtějí příští rok docílit schodku 4,4 procenta (loňský byl přes devět a letošní cíl šest se také nepodaří splnit), není z jejich programu moc jasné. Zatím slibují, že propouštění státních zaměstnanců dohodnou s odbory a že zdravotnictví zreformují bez finančních škrtů. Španělsko sice není extrémně zadlužené (asi dvě třetiny HDP, uprostřed žebříčku zemí EU), ale s pětinovou nezaměstnaností a očekávanou recesí není výhled nijak optimistický. Centrální vládě se alespoň do jisté míry dařilo srazit deficit, byť za cenu zrady levicového programu: do důchodu o dva roky později, snazší propouštění zaměstnanců (kvůli snazšímu přijímání), zvýšení DPH, v srpnu dokonce premiér José Luis Zapatero bleskurychle kývl na přání lídrů eurozóny (rozuměj Německa) ústavou zakázat rozpočtové schodky. Současnou krizi to samozřejmě nijak neodvrátí, snad se tak alespoň snaží vzít nějaký ten vítr z plachet lidovcům, kteří po tom volali dříve. Relativní úspěchy však srážela většina ze sedmnácti regionů (financují mj. zdravotnictví a školství), o úspory se moc nesnažily. V jedenácti teď vládne PP a teprve se ukáže, zda je nová vláda umravní. „Bude záležet na tom, jestli dostane absolutní většinu, nebo bude nucena vládnout v koalici například s regionálními stranami,“ řekl TÝDNU Traian Urban, hispanista z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. „Všeobecně ovšem platí pravidlo, že když už regiony dostaly určité rozpočty, rozbude velmi těžké jim je snížit.“ V obcích a regionech si teď sypou popel na hlavu za přehnaný optimismus a stavební bublinu, kdy vyrostla řada projektů, na jejichž provoz nyní nejsou peníze. V severošpanělském městě Avilés třeba dočasně zavřeli nové muzeum z dílny slavného architekta Oscara Niemeyera - k nelibosti podnikatelů v cestovním ruchu, kteří doufali v magnet na turisty. Podobně ambiciózní byla nová letiště Huesca a Castellón; na první po pěti letech přestaly létat spoje, otevření druhého se posouvá a žádné aerolinie o něj nestojí. Menších stejně neudržitelných neudržitelných staveb je po celé zemi spousta. Májové rozhořčení Jestliže už lidé nevěří v brzké ekonomické zotavení, doufají alespoň, že změní politiku a politiky. Když začali na jaře protestovat Indignados - Rozhořčení (též Hnutí 15-M), zůstali spíš v mediálním stínu „arabského jara“. O jejich západních následovnících v Izraeli a hlavně v USA (Occupy Wall Street) se už píše podstatně více. Oproti odsuzování jednoho procenta bohatých se ovšem španělské protesty zdají organizovanější a mají o něco Plné znění zpráv


konkrétnější cíle. Pomineme-li nespokojenost se škrty a nezaměstnaností, chtějí Rozhořčení městnaností, změnit přístup politiků a požadují skutečně demokratickou demokracii. A snaží se prý jít příkladem a jednat, ne jen kritizovat - od sousedských sněmů v rámci čtvrtí až po statisícová shromáždění na náměstích diskutují a hlasují. „Náměstí za náměstím, schůzka za schůzkou, tisíce občanů se sešly v ,síťovém‘ pojetí politiky, jež popírá hierarchický stranický přístup, dominující Španělsku od roku 1978,“ obdivuje hnutí komentátor Diego Beas v britském Guardianu. „Postupujeme pomalu, neboť jdeme daleko,“ obhajují Rozhořčení svůj idealismus. Konkrétním úspěchem ale například je, že se řada politiků rozhodla zveřejnit své příjmy a majetky. „Krátkodobě pravděpodobně politiku neovlivní, uvidíme v dlouhodobé perspektivě, jestli protesty a nespokojenost vydrží,“ soudí hispanista Urban. „To vše bude záležet na vývoji ekonomické situace.“ Už v květnu zřejmě Rozhořčení přispěli ke ztrátě PSOE v místních a regionálních volbách, rozhodně to však neznamená, že by podporovali vítězné lidovce. Zatím se protestující distancují od všech politiků, jakož i odborů; požadují ovšem reformu volebního zákona, aby větší šanci dostaly menší strany. Lidovci a socialisté mají momentálně 323 z 350 poslaneckých křesel a ve všech předchozích volbách dopadali ostatní jen o málo lépe. Na hnutí 15-M, se kterým nyní sympatizují čtyři z pěti Španělů, může záležet podoba nové vlády. Osoba premiéra je prakticky jistá a stejně jisté se jeví další škrty, ovšem síla statisíců či milionů Rozhořčených může do velké míry rozhodovat, s jak silným mandátem, s jakými cíli a ostatně i s jakým přístupem budou lidovci vládnout. *** José Luis Rodríguez Zapatero (51) Historie si jej bude zřejmě pamatovat hlavně jako socialistického premiéra, za jehož vlády splaskla španělská realitní bublina. Dávno již není považován za klikaře, ale ani za chladného machiavelistu. Když už před krizí nemohl zavírat oči, zradil svůj levicový program a začal škrtat. Slavil ovšem i úspěchy. V zemi se silnou katolickou tradicí prosadil roku 2005 sňatky homosexuálů i adopce, církev si proti sobě poštval i zjednodušením rozvodů a potratů. Na sklonku jeho vlády se ETA vzdala ozbrojeného boje - prý defi nitivně. Kritiku sklízel, když se zpod koberců snažil vymést křivdy frankistického režimu a alespoň morálně odškodnit oběti - na toto tabu se v zemi prostě nesahá. Mnozí naopak vítali, když v reakci na útoky v Madridu stáhl vojáky z Iráku; v Afghánistánu je ovšem posílil. V rámci EU (na rozdíl od ČR) hájil vstřícnost vůči Castrově Kubě. Mariano Rajoy Brey (56) V politice začal vystudovaný právník v šestadvaceti jako poslanec galicijského parlamentu a brzy povýšil do regionální vlády, coby věrného spojence jej pak lidovecký premiér José María Aznar vytáhl do svého kabinetu. Od roku 1996 měl na starosti resort regionů, poté kulturu se školstvím. Jako volební manažer přispěl k absolutnímu vítězství PP roku 2000 a v novém Aznarově kabinetu byl vicepremiérem (a půldruhého roku také ministrem vnitra). Podle plánu nahradil Aznara v čele strany po volbách roku 2004. Tři dny před nimi zabili teroristé téměř 200 cestujících v madridských vlacích; lidovci z útoků mylně vinili baskickou organizaci ETA, později se k nim přihlásila odnož al-Kajdy. Útoky coby odveta za španělské angažmá v Iráku silně přispěly k volební porážce PP. Rajoy je ženatý, má dva syny. Foto popis| PRÁVO NA BYDLENÍ. Rozhořčení brání soudům v doručování příkazů k vystěhování neplatičů. Foto autor| Foto: PROFIMEDIA _

Perspektivy vnější prezentace České republiky v zahraničí 10.11.2011

Mezinárodní politika str. 11 Obraz Česka ve světě_ Eliška Tomalová_

Z oblasti vnější prezentace se stává stále více konkurenční prostředí. O pozornost zahraničního publika zde soutěží jednotlivé státy (necháme-li stranou ostatní nestátní aktéry), a to ve snaze zaujmout a pozitivně naladit občany hostitelské země. Jsou-li v tomto úsilí státy úspěšné, v ideálním případě dojde k vytvoření okruhu přátel dané země v zahraničí a k navázání dlouhodobého vztahu, který se stane předpokladem pro návaznou spoluprácí v celé řadě dalších oblastí. Místo České republiky na slunci



Velké soutěže o přízeň zahraničního publika v mezinárodní aréně se účastní i Česká republika, a to zejména prostřednictvím aktivit Českých center v zahraničí, příspěvkové organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR. Jejich působnost je v souladu s komplexním pojetím vnější prezentace České republiky, tak jak je definována v dokumentu Koncepce jednotné prezentace ČR z roku 2005 a ve Statutu Českých center z roku 2004. Nepokrývá tedy jen oblast tradiční kulturní diplomacie, ale její součástí je i složka obchodních vztahů a cestovního ruchu. Česká centra si během své téměř dvacetileté samostatné existence již vybudovala své postavení v mezinárodním prostředí. Jejich aktivity pokrývají oblast kulturní tvorby (výtvarné umění, film, divadlo, literatura, design, fotografie, architektura), věnují se také podpoře vzdělávání, jazykových kurzů, rozvíjení ekonomických vztahů a napomáhají vnější prezentaci českých regionů. Teritoriální působení Českých center se až do roku 2010 neustále rozšiřovalo. V současné době se celkem dvacet jedna poboček nachází v devatenácti zemích světa, kde jsou začleněny do tamního kulturního prostředí a povědomí. Lze říci, že se jim podařilo ve spolupráci s ostatními partnery vytvořit a podpořit okruh „přátel České republiky“ v zahraničí, řečeno pragmatičtějším slovníkem okruh klientů kulturní a ekonomické nabídky současné České republiky. Nadšení nestačí Otázkou zůstává, zdali mezinárodnímu postavení Českých center odpovídá i domácí realita, respektive jejich začlenění v rámci zahraniční politiky a spolupráce s ostatními aktéry vnější prezentace, a zdali jsou jejich aktivity dostatečně podpořeny, ať už symbolicko-rétoricky, či finančně a organizačně. Nadšení pro věc, tolik potřebné pro pracovníky v kultuře, zkrátka nestačí, a ačkoli jsou dlouhodobě aktéři zahraniční politiky podle svých vyjádření přesvědčeni o důležitosti kulturní agendy v rámci vnějších vztahů státu, je vnější prezentace, a zejména její stěžejní oblast, kulturní diplomacie, opomíjenou oblastí zahraniční politiky. Stížnosti na nedostatek finančních prostředků na oblast kulturní diplomacie jsou leitmotivem rozpočtových debat u všech států, a to i v případě takových významných aktérů v dané oblasti, jako je Francie, Spojené státy či Velká Británie. Není tedy ničím překvapivým, že situace je podobná i u menších států, jako je Česká republika. Výrazný pokles finančních prostředků Česká centra zaznamenala v letech 2010 a 2011. V návaznosti na něj došlo k uzavření nově vzniklého Českého centra v Buenos Aires, otevřeného teprve v roce 2008, a pobočky v Košicích založené v roce 2006. Součástí nutných úsporných opatření byly i personální změny v centrech v zahraničí, ale i na centrále Českých center v Praze. Překvapivé ale je, že k poklesu finančních zdrojů došlo v době, kdy Česká republika začala rozvíjet strategii své veřejné diplomacie a postavila základy sítě svého veřejně diplomatického zastoupení v zahraničí. V případě České republiky je tedy více než zřejmé, že pokles finančních prostředků určených zřizovatelem, Ministerstvem zahraničních věcí ČR, na provoz a rozvoj Českých center v rámci jejich podílu na vnější prezentaci naší země, stane-li se dlouhodobým trendem, může narušit kontinuitu vztahů, jejichž dlouhodobost je předpokladem úspěšnosti veřejné diplomacie. Druhým problematickým bodem jsou vnitřní vazby mezi jednotlivými aktéry vnější prezentace České republiky, a to paradoxně zejména v jejím samotném středu, tj. mezi ministerstvem zahraničí a Českými centry. Ačkoli se kompetence Českých center rozšiřují (aktuální změnou v této oblastí je např. převzetí agendy kulturní nabídky zastupitelských úřadů, kterou do poloviny roku 2011 spravovalo přímo ministerstvo zahraničních věcí) a každodenní spolupráce mezi Českými centry a příslušnými odbory ministerstva funguje podle vyjádření zainteresovaných aktérů dobře, existuje zde řada otevřených otázek, jejichž vyřešení je záležitostí dlouhodobé koncepce spolupráce obou institucí. Jedná se v první řadě o vymezení role a budoucího uplatnění pracovníků Českých center v zahraničí, především jejich ředitelů v rámci personální strategie ministerstva zahraničních věcí. Vedoucímu pracovníkovi Českého centra v zahraničí byla donedávna po dobu jeho působení v zahraničí propůjčována diplomatická hodnost rady, později 1. nebo 2. tajemníka. Jednalo se a jedná o osoby s velice dobrou znalostí nejen lokálního prostředí, ale i diplomatického postavení České republiky v hostitelské zemi, navíc s manažerskými schopnostmi na vysoké úrovni. Doposud ovšem ministerstvo zahraničních věcí nevypracovalo koncepci a ani nerealizovalo využití tohoto lidského potenciálu v rámci své personální politiky a vnější strategie České republiky. Navzdory úzkému formálnímu propojení s Českými centry tak v této rovině zůstává ministerstvo zahraničních věcí institucí uzavřenou. Klíčová slova? Spolupráce a politická vůle Jaká cesta se tedy nabízí České republice v konkurenčním mezinárodním prostředí vnější prezentace států v kontextu ne zcela příznivé vnitřní finanční situace? Jakkoli to může znít paradoxně, základem dobrého fungování uvnitř tohoto konkurenčního prostředí je dobrá spolupráce a vhodně zvolená partnerství, což v případě malého státu platí dvojnásob. Jedním z klíčových předpokladů je tedy důraz na vnější i vnitřní spolupráci aktérů vnější prezentace. Možnost širšího rozvoje představuje především rovina evropská, konkrétně aktivní účast v uskupení EUNIC (European Union National Institutes for Culture), které sdružuje kulturní instituty členských států a jehož součástí jsou Česká centra jakožto zástupci České republiky od roku 2006. Výhody



členství v EUNIC spočívají v rovině praktické i symbolické. Česká republika má díky EUNIC na jedné straně příležitost spolupracovat s ostatními členskými státy na projektech v kulturní oblasti a uplatnit zde i svoje vlastní nápady (viz zejména projekt Noc literatury, který se stal jedním z pilotních projektů EUNIC). Na druhé straně může prostřednictvím svého členství těžit z dobrého jména celé organizace, jejíž význam roste a oblasti působnosti se rozšiřují. EUNIC se stal „mluvčím“ kulturních institutů v Bruselu, kde zakládá svou stálou kancelář. Vzhledem k dobrému postavení České republiky uvnitř této organizace by bylo dokonce reálné pomýšlet v budoucnu i na kandidaturu českého zástupce na vedoucí pozici této mise, což by přispělo k dobrému jménu i zviditelnění České republiky. Nutným předpokladem fungující vnější prezentace je ovšem také efektivní spolupráce mezi jejími jednotlivými českými aktéry. Situace je vzhledem ke komplexnímu pojetí vnější prezentace České republiky málo přehledná, a tudíž i nesnadná. Do vnější prezentace je zahrnut Úřad vlády, jednotlivé resorty, mezi kterými zaujímá výsadní postavení ministerstvo zahraničních věcí, Česká centra, agentury Czech Trade, Czech Invest a Czech Tourism a regiony. Neznamená to ale, že by dobrá spolupráce byla nemožná, jak ukázala zkušenost českého předsednictví Rady Evropské unie v prvním pololetí roku 2009, během kterého došlo ke skutečné mobilizaci všech složek vnější prezentace České republiky. Jednotliví aktéři byli motivování a schopni pravidelně komunikovat a koordinovat své aktivity. Slovy náměstkyně ředitele Českých center Jitky Stavinohové ale „doba intenzivních snah skončila společně s českým předsednictvím“. Znamená to tedy, že mechanismy spolupráce byly vytvořeny, ale nazakořenily v každodenní praxi. Bohužel, vnější prezentace není ani dostatečně podpořena na vládní úrovni, a to navzdory jejímu postupnému zabydlování v politickém i administrativním slovníku. Významné odkazy na vnější prezentaci nalezneme v nové Koncepci zahraniční politiky České republiky, která mezi nástroje zahraniční politiky řadí i nástroje veřejné, mj. kulturní a mediální kontakty, cílenou prezentaci České republiky. Vnější prezentaci můžeme také najít mezi prioritami zahraniční politiky, která má „posilovat pozitivní obraz a vnímání ČR v zahraničí“ (str. 7). Formální důraz na veřejnou diplomacii se rovněž objevuje v organizační struktuře ministerstva zahraničních věcí, konkrétně v rámci Sekce ministra (Odbor veřejné diplomacie) a v rámci Sekce ekonomické spolupráce a zahraniční prezentace. Orgány a termíny byly tedy vytvořeny, zbývá jen, aby se vnější prezentace a veřejná diplomacie usadily jako trvalé a významné komponenty zahraniční politiky, jejichž podpora nebude závislá na personálních změnách, ale na dlouhodobé strategii vnějšího působení. Bez této podpory nelze příznivé vazby se zahraničním publikem ani vybudovat, ani udržet. *** Otázkou zůstává, zdali mezinárodnímu postavení Českých center odpovídá i domácí realita, respektive jejich začlenění v rámci zahraniční politiky a spolupráce s ostatními aktéry vnější prezentace, a zdali jsou jejich aktivity dostatečně podpořeny. Zdroje * Rozhovor s Jitkou Stavinohovou, administrativní náměstkyní Českých center ze dne 13. října 2011. * Koncepce zahraniční politiky České republiky. Schváleno vládou ČR dne 20. července 2011. * Česká centra HYPERLINK “http://www.czech-centres.cz/“www.czech-centres.cz * EUNIC HYPERLINK “http://www.euniconline.eu/“www.eunic-online.eu Foto popis| O autorovi| Eliška Tomalová je výzkumnou pracovnicí ÚMV a přednášející na Institutu mezinárodních studií FSV UK [email protected] _

Na zpomalení ekonomiky není nic špatného 7.11.2011

Profit str. 26 Rozhovor_ Zina Plchová_

Tomáš Sedláček: Za desítky až stovky miliard eur jsme si koupili klid na trzích na den a půl. Tak hodnotí ohlášení a následné zrušení referenda v Řecku k evropskému záchrannému plánu Tomáš Sedláček, hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Nynější evropské tápání podle něj může pro české firmy znamenat další zpomalení růstu.



* Řecký premiér Jorgos Papandreu všechny šokoval tím, že chce o dohodě, která má pomoci Řecku z dluhové krize, vypsat referendum. Pár dnů na to referendum odvolal. Mezitím se finanční trhy potácely ve velké nejistotě ohledně osudu eurozóny. Proč vůbec s myšlenkou referenda mohl přijít? Asi cítil, že věc, o které má rozhodnout, je příliš velkým soustem, aby za něj nesl odpovědnost sám. Je ale pochopitelné, že to některé státy braly jako projev arogance. Vždyť Evropa nabídla záchrannou ruku, aniž by se ptala svých obyvatel v referendu, zda chtějí pomoci. Řecko, přesněji Papandreu do jisté míry tuto pomoc zpochybnil. * Není na druhé straně panika, kterou oznámení na trzích vyvolalo, přehnaná? Reakce trhů bývají přehnané, ale to je pochopitelné. Trh se chová jako maniodepresivní pacient. Dobré nálady má tendenci přehánět v mánie a špatné tlačí do depresí. Nicméně negativní reakci na řecké oznámení chápu. Zpochybnilo to celý přijatý plán pomoci. * Měl by neřízený bankrot Řecka tak velké následky, když státy eurozóny mají připravený plán na sanaci evropských bank a zároveň se dohodly na způsobu, jak posílit záchranný fond? Co by způsobil, je právě ta věc, kterou nikdo neví. Taková situace se těžko simuluje. Jedním z důvodů, proč se v každém oficiálním vyjádření evropských politiků zdůrazňovalo, že odpis dluhu ze strany bank byl dobrovolný, je fakt, že v opačném případě by se spustil mechanismus takzvaného Credit Default Swapu (CDS), což je vlastně pojištění půjček. Pokud dlužník zbankrotuje a vy máte půjčku takto pojištěnou, dostanete od pojišťovny vyplacenu alespoň část zpět. * Co by spuštění mechanismu CDS znamenalo v obřích rozměrech EU? To nikdo neví. Na tomto mechanismu je sice celý systém trhů založený, ale nikdy nebyl testován, takže nikdo neví, co by se stalo. Proto bylo důležité použít slovo dobrovolný. Díky tomu se tento mechanismus nespustí. * Jinými slovy, plán na záchranu Evropa má, ale jestli by byl účinný, není jisté? V predikovatelných situacích by pomoci měl. Případ Papandreua je ale příkladem situace nepředpovídané a nepředvídatelné. V momentě, kdy by Řecko pomoc odmítlo, nebude jasné, co s tím dál. Nechávat evropské trhy v nejistotě je nejblíž tomu nejhoršímu, co se může stát. * Tedy tomu, že se Evropa v mezinárodním kontextu znovu oslabí, před čímž varoval Nicolas Sarkozy? Dá se to tak říct. Rozpad Evropy by znamenal její další marginalizaci, historicky bezprecedentní. Budeme považováni za kontinent, který si neumí poradit se světem, na což jsme rezignovali po druhé světové válce, kdy se Evropa stáhla do sebe. Navíc bychom zjistili, že si neumíme poradit ani sami se sebou. Ostatně předzvěstí toho byla válka v Jugoslávii, kterou Evropa nebyla schopna řešit sama, ale musely to za ni řešit Spojené státy. * Tím, kdo by měl Evropě pomoci vkladem peněz do záchranného fondu, by měla být například Čína. Je to pro Evropu výhodné? S každým dluhem pochopitelně ztrácíte stupeň volnosti. Pokud máte napůjčováno od rodičů, mají tak větší právo vám do všeho mluvit. Tolik si vůči svému věřiteli nemůžete dovolit ani diplomaticky. * Může problém s CDS na evropské státní dluhy dojít do takové velikosti, jako po vypuknutí finanční krize v USA, kde právě nejistota ohledně expozic vůči CDS vedla téměř ke krachu AIG a dalších obřích institucí? Takový nárůst krize je možný. Jen s tím rozdílem, že se nyní netýká bankovních či finančních ústavů, ale celých států. Krize se zkrátka přestěhovala o několik úrovní výš. Začala od hypotečních dluhů, kde testovala, jak máme zajištěnou ideologii týkající se půjčování peněz. Zjistilo se, že naše filozofie je děravá jako cedník. Teď testuje zdraví státu a jejich dluhy. Ani jim, zdá se, se nedaří obstát. * Je ve hře o záchranu EU pořád varianta případného rozdělení eurozóny na slabší a silnější státy?



To je něco, čemu se osvícenější evropští politici snaží zabránit. Krása eura je v tom, že jím platí mnoho zemí. Jestliže se rozpadne, měna, kterou budou platit země včetně Německa, prudce posílí, zatímco ta druhá oslabí. Nejen, že se tím ztrácí výhoda velkého trhu, ale nebude to výhodné ani pro Německo, kterému slabší euro vyhovuje. V opačném případě by měli Němci problém s exportem. Jejich zboží by bylo příliš drahé. * Souvisí očekávané zpomalení hospodářského růstu v Evropě přímo s dluhovou krizí EU? Souvisí s vyčerpáním dluhu. Evropská ekonomika v poslední generaci rostla nejen ze zdrojů minulosti, kterými jsou technologický růst, vynálezy či využití ropy. Na to, abychom rostli, jsme si půjčili i peníze z budoucnosti. Tento zdroj je vyčerpaný. Už nikdy nebudeme růst, tak jak jsme rostli, protože to byl podvodný růst vznikající jen na úkor deficitu států. Tato filozofie narazila na kámen, dál už jít nelze. * Co nás čeká? Je na čase se připravit, že propad růstu může trvat klidně desetiletí. Musíme splatit uměle navyšovaný růst a deficity, které jsme si nadělali. Pokud to nesplatíme teď, může to znamenat další krizi, která už nás na rozdíl od této opravdu zničí. Ta může přijít zítra, za týden, za měsíc, za dva roky nebo taky za mnoho let. * Co toto zpomalení v eurozóně bude znamenat pro Česko a české firmy? Dopad bude velký. Ale musíme si uvědomit, že růst bohatých sousedů v posledních letech pro nás znamenal velký ekonomický skok a vytáhl nás hodně vysoko. Vzpomeňte si, jak vypadala česká ekonomika před 10 lety. Dnes nikdo nepochybuje o tom, že jsme vyspělá země. Před lety by také nikoho nenapadlo, že by země, jako je Česko nebo Slovensko, mohly pomáhat takové tradiční západní zemi, jako je Řecko. * Jak se mají firmy vyrovnat se zpomalením? Firmy si nyní budou muset zvyknout na to, že ekonomika bude o něco pomalejší. Na tom ale není nic špatného. Je třeba pouze změnit náš systém tak, aby se tento fakt neodrazil v zaměstnanosti. Pokud se totiž dlouhodobě sníží poptávka, má podnikatel možnost vyhodit 10 procent zaměstnanců, nebo všem zaměstnancům o něco snížit plat a nechat je pracovat jen čtyři dny v týdnu. Tato varianta přitom není zase tak špatná. Nemusíme pořád pracovat na 120 procent. * V hodnocení, že pomalejší růst není negativní, jste ale osamocen. Politici příliš podobný názor nesdílejí. Měli by to přehodnotit? I když to zatím není tak výrazné, zdá se, že hospodářský růst přece jen už není jedinou mantrou všech politiků. Všimli si toho někteří analytici. Přesto bychom měli začít nahlížet na ekonomiku v jiném světle. Diskuze se tu vedou kolem očekávaného jednoprocentního růstu i poté, co jsme v roce 2008 viděli, že predikce ekonomického vývoje absolutně selhaly. Navíc jakým úspěchem je jednoprocentní růst v momentě, kdy bude náš očekávaný deficit 3,2 procenta? Tím, že si někdo vezme půjčku, přece nemůže zbohatnout. * Očekáváte nyní od politiků praktické řešení pro menší růst ekonomiky? Asi bychom to očekávat měli. Ale zdá se, že zatím jde o pole neorané. Stali jsme se závislými na vysokém tempu růstu a přemýšlíme v minulých kontextech. Na pomalosti ale opravdu není nic špatného. A změny, které pro takový vývoj potřebujeme udělat, nemusejí být velké. Takže politici tu rozhodně mají svůj prostor. *** Tomáš Sedláček (34) Vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V současnosti zde přednáší filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Je stipendistou Yale University, která ho v roce 2006 ve svém Yale Economic Review zařadila mezi pětici mladých perspektivních ekonomů. V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce Václava Havla. V roce 2004 přijal post expertního poradce ministra financí. Je členem NERVu OE Národní ekonomické rady vlády. Od roku 2006 pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Foto autor| Foto: Profit - Jakub Stadler Foto autor| Foto: Profit - Jakub Stadler



_

O klukovských snech, vznášedle a Rychlých šípech 26.11.2011

Bruntálský a krnovský deník str. 08 HANA POREBSKÁ_

Kultura regionu_

Rozhlasový redaktor, kutil, vetešník, hráč na trubku, aktivní ostravský vinař, včelař Artur Kubica říká: Všechno se na něco hodí, a co se nehodí, tak se stejně jednou sejde * Zprávy ze soudních síní, pořad Na stopě v České televizi, pořady S dechovkou na zločince či Tajemství zločinu v Českém rozhlase… Co je na kriminalitě tak lákavého a magického, že se kolem ní v podstatě točí váš profesní život? Miluji detektivní příběhy, napětí, a hlavněmámupřímnou radost, když zločinec nakonec skončí ve vězení. Dobro mávítězit nad zlem. Spousta čtenářů ale řekne, že tomu tak někdy není. Samozřejmě, takéměštve, když soud vyšetřuje vraha na svobodě, když bankovní lupič vyvázne s podmínkou, když není metr na různé party, co okrádají stát. Nejvíce mi ale vadí zloděj nebo podvodník, který obere o poslední úspory starého člověka nebo ublíží malému dítěti. To je škodná bez morálky. Zaslouží nejpřísnější trest. * Zodpovědně můžete slavit den tisku, rozhlasu a televize. Rozhlas ale tak nějak vítězí. Čím to je? Vrádiu je mi nejlíp. Když si sednu za mikrofon v živém vysílání, zapomenu na starosti, na únavu, svět se najednou smrskne do toho malého studia a já vím, že na druhé straně jsou posluchači, kterým buď vyhovuji, nebo ne. Vnovinách můžete psát a máte čas na kontrolu svého vyjádření, v televizi před vámi stojí režisér, kameraman, a když je zle, tak se záběr zopakuje. Navíc člověk musí dbát na svůj vzhled. Vrozhlase to neplatí. Tlustý nebo škaredý, důležitý je hlas a navíc tady nemáte čas na krok zpátky ani na složitou myšlenku. Notak, upřímně, já ze sebe hodně složitých myšlenek nedostanu. Moctoho nevím, a tak si ani na nic velkého nehraju. A rozhlasovým posluchačům nejspíš takový projev nevadí. * O čem byste nemohl psát, točit reportáž? Nebavímě reportáže o zločinech spáchaných na dětech. To je asi nejsmutnější téma. Ale není to jenom můj názor. Když se bavím s lidmi z kriminálky, z oddělení vražd, tak i policisté jsou tátové od rodin a takové případy jim nedělají radost. * Pořady naživo jsou velkým adrenalinovým sportem. Kdy vám bylo při tomto „sportu“ velmi těžko? Když mi odešel hlas. To prostě v krku vyschne, je tam takový pomyslný smirkový papír a hlas nikde. Pustíte písničku a honem se napijete vody a modlíte se, aby se to neopakovalo. Av nejméně vhodné chvíli se to stejně opakuje... * Kromě dechovky a kriminality připravujete v rozhlase také pořady jako Chaloupka strýčka Artura o chataření a chalupaření či pořad o pěstitelství, chovatelství, sběratelství s názvem Hobby magazín. Jaká je ta vaše „chaloupka“ a vaše hobby? Mězajímají řemesla. Kutilové, profesionálové, to je jedno. Jsem vděčný, když můžujít natáčet s mikrofonemdo nějaké továrničky, do výrobny. Člověk pak vidí, jak se to dělá. Domamámsvou dílnu. Opravuji si tam, co můžu, třeba starou motorku, auto, dělám, co je na domě potřeba, mámvčely a s tím je spousta stolařské práce od výroby úlů až po rámky. Letos se mi konečně po deseti letech podařilo vyrobit z odrůdy Neronet, to je barvířka, co mi roste kolem domu, vlastní dobré suché víno. Nato jsem hrdý. Jsem konečně ostravský vinař. * Tvrdíte o sobě, že jste vetešník. Co si pod tím představit? Jaký máte „nejcennější“ vetešnický skvost? Vetešník je ten, comádoma spoustu řekněme nádherných a nepotřebných skvostů. Jenže víte, jak to je, přijde den, kdy se i ta nejméně důležitá veteš může hodit. Mámtam třeba několik starých šicích strojů a plno různých železných profilů, kousky dřeva, protože co kdyby... Anepřejte si vidět tu hromadu různých šroubků a vrutů, matiček. Za vším stojí můj tchán Štefan, ten je ještě důkladnější vetešník. Jenže loni jsem musel vyměnit Plné znění zpráv


ložiska kol přívěsného vozíku. Sáhl jsem do tchánova pytlíku s nejrůznějšími ložisky a představte si, byla tam – a navíc úplně zadarmo. * Chtěl byste si jednou sestrojit vznášedlo. Kam byste se vznášel? Tohle zkuste říci předmou ženou Evou. Ta by vás hnala. Už jsme se o tom bavili doma několikrát, a marně. Z matčiny strany patřím do rodiny leteckých nadšenců a tam už těch pádů z výšky, a to i tragických, bylo víc. Já bych vznášedlo chtěl. Létal bych si jen tak Poodřím a užíval si světa. Třeba se k tomu jednou dostanu. * Když se řekne dětství, co se vám vybaví? Jámámpocit, že mi to dětství ještě neodeznělo. Jasně, příští rok je mi padesát. Dokonce se bojím, že si třeba v práci všimnou, že jsem duší pořád malý kluk. Mýmdětem jsem například kupoval autíčka na ovládání, abych si s nimi mohl taky hrát. Vzduchovku a luk, abych si taky zastřílel. Mámpsa, protože když jsem byl malý, tak jsem ho neměl. Domav bytě jsme neměli dílnu, a já chtěl něco dělat. Teď dílnumám. Tak si ty sny z dětství právě dopřávám. * Čím jste chtěl být jako dítě? Jako většina kluků. Popelářem, protože se vozili na autě vzadu na stupátku. To jsem jim záviděl. * Koho obdivujete? Josefa Kobra. Zmizel ze světa v roce 1999 a chybí mi jeho přirozený humor. Mám rád také Felixe Holzmanna, ale Josef Kobr vede. * Je něco, co neumíte, ale co byste se chtěl naučit? Teď bych chtěl být rekvalifikovaným kominíkem, sklenářem, kovářem, stolařem, chtěl bych mít statek, velkou stodolu, kozy a ovce, krávy a koně. Já bych toho chtěl.... * Co byste rád udělal, ale neustále to odkládáte na neurčito? Jednou si postavím velký včelařský vůz, budu tam mít malou cimřičku a v ní gauč. Kolem budou létat včelky a já tam budu chodit, v tom jejich bzukotu, odpočívat. Včelaření je nádherný koníček. * Jaký dárek, který jste kdy dostal, vám udělal největší radost? Když mi táta smámou koupili v roce 1977 novou mistrovskou trumpetu Amati. Dostal jsem s tím i kousek zodpovědnosti a když můj mladší kluk začal hrát na pozoun a bylo vidět, že ho to baví, tak jsme šli koupit také pro něj mistrovský nástroj. Třeba to jednou zase on udělá svým dětem. * Umíte vařit? Pokud ano, co? Když není žena doma, tak synové automaticky očekávají, s trochou pohrdání, moji česnekačku. Prý nic jiného neumím. Není to pravda, když je nouze, vařím, co se dá. Nacpu do toho hrnce všechno, comámrád. Takže vlastně vařit umím. Němci také dělají ten svůj „Eintopf“, a nikdo jim to nevyčítá. * Co a koho byste si vzal na pustý ostrov? Jako všichni kluci: nůž a sekeru, jehlu a niť a manželku, aby si konečně užila moře. * Je nějaké heslo, rčení, moudro, kterým se v životě řídíte? Snažím se k ostatním chovat jako Rychlé šípy. Poctivě. Někdy alemámdojem, že patřím do jiného století. * Co vás v poslední době trápí, a co naopak těší?



Mámtrochu obavy z budoucnosti, protože nevím, co bude a jaké to bude. Nadruhé straněmámradost ze současnosti, že to je takové, jaké to je. Mámse dobře. *** VIZITKA Artur Kubica * Psal se rok 1962, když se v Ostravě, kde dosud žije, narodil ve znamení Skopce. Ve škole se nikdy nesnažil, a tak se vyučil zedníkem, utekl z vojenské střední školy, vyloučili ho od poslední státnice z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a svá bouřlivá studia zakončil absolvováním Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Působil jako novinář, fotograf, dramaturg pořadu Na stopě České televize, v současné době je opět redaktorem Českého rozhlasu v Ostravě. Je otcem dvou synů, Richarda (14) a Jana (22), a spokojeným manželem své ženy Evy, která se věnuje rodině a malé cestovní agentuře. MALÝ ZPOVĚDNÍK Oblíbené… …barva: zelená …knížka: Noah Gordon – Ranhojič …město: Ostrava …film: Dívka v modrém …televizní pořad: Na stopě …hudba: dechovka a folklor …počasí: slunečno po dešti …roční období: jaro a podzim …jídlo: borůvkové knedlíky …zvíře: pes …auto: funkční …kytka: luční, neutržená a voňavá …webová stránka: tak to tedy nevím, jsou jich stovky A– AMERIKA, nebo AFRIKA? Kam radši? – Do Ameriky, není tam tak horko. R – RÁNO. Jak vypadá vaše ideální ráno? – Když jsou všichni zdraví a veselí... T – TRUBKA. Hrajete na trubku. Dají se na tento nástroj balit holky? – Jasně, jako první trumpetista v mládežnické dechovce jsem šel na dračku.... U – UROB SI SÁM. Řídíte se tím? – Dělám, co můžu. Když už nemůžu, jsem v koncích, pozvu odborníky. R – RADA. Jakou nejlepší radu jste v životě dostal a od koho? – Abych častěji mlčel. A já neposlechl. Dal mi ji Ota Mácha, můj první novinářský šéf a učitel. K– KARTÁŘKA. Byl jste někdy u kartářky, věříte na výklad z karet? – Nikdy jsem tam nebyl a na věštění budoucnosti nevěřím. Věřím ale na duchy, na virgule a kyvadla, na tajemná místa. U – ÚDIV. Čemu se v poslední době nejvíce divíte? – Stačí, když si pustím televizi. Třeba zprávy z parlamentu, a divím se úplně všemu. B – BUDOUCNOST, nebo MINULOST? Kam byste nahlédl raději? – Zatím do minulosti. Budoucnosti se bojím. I – INTUICE. Máte intuici? – Jasně. Tuším, co je správné. A když to nebylo správné, tak to rozhodnutí vždy nějak opravím. C – CIZINEC. Kde se cítíte jako cizinec? – Tam, kde se nedokážu s druhými domluvit. A– ANDĚL. Kdy měl s vámi anděl strážný nejvíce práce? – Když jsem si dal na elektrickou vrtačku namísto vrtáku malou zarovnávací frézku a obrušoval s ní luk ze staré lyže. Vrtačka se mi vysmekla z ruky, zajela do rozkroku, namotala se a utrhla celé montérky. Mně se ale nic nestalo. Andělíček dohlédl na to, abych se nestal eunuchem.. Foto popis| ARTUR KUBICA. Foto autor| Foto: archiv Českého rozhlasu Ostrava Region| Severní Morava Publikováno| Moravskoslezský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Opavský a hlučínský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Frýdecko-místecký a třinecký deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Havířovský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Karvinský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Novojičínský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Bruntálský a krnovský deník; Kultura regionu; 08 ID| 60a60d8f-bb86-4fdb-b0d6-13c38f009a7a _



Petr Majerik: Do tří let bude v Česku sto malých televizí 24.11.2011

e15.cz

str. 00 _

Rozhovory_

Malé tematické televize jsou jedním z rostoucích fenoménů na českém televizním trhu. Největším obchodníkem, který nabízí reklamní čas těchto kanálů, je společnosti Atmedia, která má momentálně v portfoliu 21 programů. „V současné době jednáme se čtyřmi dalšími subjekty,“ uvedl ředitel Atmedia Petr Majerik. Objem prodané reklamy všech malých televizí by se měl podle něj v příštím roce zvýšit o 15 až 20 procent. * E15: Plnoformátové televize nedávno zveřejnily obchodní modely na příští rok, ve kterých počítají s růstem cen reklamy o hodnotu, která osciluje kolem deseti procent. Vy zvyšujete cenu u dospělých cílových skupin o 6,2 procenta, u dětských se cena nemění. Jste skeptičtější ohledně dalšího ekonomického vývoje nebo počítáte, že růst u tematických stanic nebude tak velký, jako u velkých terestrických televizí? Je to komplikovanější. Atmedia neprodává reklamní prostor na jednu cílovou skupinu, ale na více skupin. Co se týká cen, vždy reagujeme na to, jak se vyvíjí trh v daném období. V říjnu až v listopadu poptávka převyšovala nabídku. Z toho vychází naše obchodní politika na rok 2012, která počítá s průměrným růstem o 6,5 procenta. U balíčků Atmax a Atadults, které zahrnují všechny naše televizní stanice, je zdražení vyšší než průměr, přes deset procent. Naopak u balíčků se specifičtějšími stanicemi je navýšení nižší. Chtěli bychom tak zadavatele motivovat k většímu využívání úžeji zaměřených balíčků. * E15: Proč neměníte cenu u dětských kanálů? Konkurence v segmentu dětských televizí v loňském a letošním roce velmi narostla. I plnoformátové televize se mnohem více začaly věnovat vysílání dětských pořadů. Tudíž je zde více reklamního prostoru v pořadech pro děti než v minulosti. A navíc velcí výrobci hraček z důvodů krize krátili rozpočty. Takže zde nevidíme potenciál k růstu cen. * E15: Jak by vás zasáhl start dětské ČT3, kterou chce šéf ČT Petr Dvořák spustit příští rok? Ne tolik jako ostatní. Minimax i Disney Channel mají exkluzivní vlastní tvorbu a tyto pořady jsou zde vysílány premiérově. Rovněž předpokládám, že ČT3 by čerpala hlavně z archivu, takže by vysílala převážně české pořady. Čtěte také: Walt Disney chce v Česku další televize * E15: V novém obchodním modelu máte zakomponovánu nadcházející recesi a eskalaci evropské dluhové krize a možný krach části EU? Nebo jste svoje modely vytvářeli ještě před zhoršováním ekonomických ukazatelů a narůstající panikou finančních trhů? Tyto věci sledujeme již delší dobu. Takže úpravy makroekonomických výhledů nás příliš nepřekvapily. Zatím ministerstvo financí počítá s malým růstem a podle našich zkušeností se budou obdobným tempem vyvíjet i investice do televizní reklamy. * E15: Jak mediálním agenturám a zadavatelům v situaci hrozící recese vysvětlujete svoje zdražení? Naši obchodní politiku na rok 2012 jsme zveřejnili na konci října, od té doby probíhaly prezentace v mediálních agenturách. Fakt, že jsme na podzim museli některé kampaně odmítat, vyvažuje nepovzbudivé výhledy. Vývoj cen vždy primárně určuje poptávka po reklamním prostoru. Televizní šance pro menší firmy * E15: Jak vůbec svoje televize prezentujete mediálním agenturám? Jako alternativu, doplněk k velkým stanicím? Jsou zde dva typy zadavatelů. Zadavatelé plnoformátových stanic, zejména nadnárodní společnosti, se bez tematických kanálů v ČR mohou teoreticky stále obejít. Požadují masovost, maximalizaci zásahu. Pokud jsou ale do jejich mixu zahrnuty i menší stanice, tak dojde k navýšení frekvence spotů, k zásahu speciálních diváckých skupin a ke snížení ceny. A pak tu jsou menší a střední firmy, často české, které mají marketingový rozpočet na úrovni několika milionů korun. A ty nás využívají, protože jinak by se do televize vůbec nedostaly.



* E15: Není tedy pro vás větší konkurence internet než Nova? V něčem máme blíže k internetu a v něčem blíže k televizím. Zatím internet jako konkurenci nevnímáme. Internet a tematické kanály jsou mimochodem jediné mediatypy, které v posledních dvou letech z hlediska výdajů do reklamy dynamicky rostou o desítky procent. * E15: Můžete být konkrétnější? Letos jsme oproti roku 2010 narostli o více než 30 procent v penězích. V prvním pololetí 2011 nás využilo 50 procent všech zadavatelů, zatímco o rok dříve to bylo okolo 40 procent. * E15: Dva vaše balíčky Atmen a Atwomen se prodávají na cílovku 15–54, což je přesně skupina, kterou opustila Nova. Proč vy se jí držíte? Je to v souladu s naší strategií tematických stanic, které jsou v některých směrech odlišné od plnoformátových. Mají odlišný hlavní vysílací čas, sledovanost ve slabší sezoně neklesá a nabízejí i možnost zásahu většího množství cílových skupin, na což si trh už zvykl. * E15: Takže vůbec necílíte na starší diváky? Televize díky své masovosti zasáhne vždy celou populaci. Ale na někoho musíte cílit primárně. * E15: Podle měření Admonitoring v letošním roce poklesly investice telefonních společností nebo rychloobrátkového drogistického zboží (Unilever, Procter & Gamble). Máte podobné zkušenosti? Nemáme. Letos na našich stanicích například došlo k nárůstu investic finančních společností a služeb a u žádné kategorie zadavatelů nedošlo k poklesu o více než jednociferné číslo. * E15: Loni vaše televize měly v kategorii diváků 15+ podíl na trhu 2,32 procenta, v září jste měli 1,82 procenta. Znamená to, že zájem o tematické televize padá? Klesající čísla hodně ovlivnilo zúžení portfolia našich stanic. Odešla TV Public, která díky pokrytí byla třetím nejsledovanějším kanálem. Při porovnání stejného portfolia jsme v meziročním srovnání loňského a letošního roku dopadli zhruba podobně. * E15: Jaký dopad na vás má multikanálová politika Novy a Primy, jejichž menší programy mají na trhu solidní úspěch? Je pravda, že jejich nové tematické kanály jsou pro nás velkou konkurencí. Zároveň ale ubírají výkonnost i svým hlavním mateřským kanálům, což pro ně může být z dlouhodobého hlediska určitým rizikem. Nicméně jejich aktuální politika prodeje všech stanic ve společném balíčku za jednotnou cenu nám hraje do karet, protože my naproti tomu nabízíme vyšší frekvenci, ještě užší cílení a nižší cenu. * E15: Všechny komerční stanice se těší na kousky z koláče reklamy ČT. Dokážete odhadnout, kolik přistane u vás? Podle našich předpokladů by do televizí mohlo směřovat asi 60 procent z celkem uvolněné sumy. Největší část půjde na Primu a Novu. My očekáváme zhruba pět procent z této částky. zvětšit Petr Majerik Autor: E15 Michael Tomeš, zavřít Trh se bude dál drolit * E15: Váš odhad vývoje reklamního trhu v roce 2012?



Odhaduji, že výdaje do reklamy v příštím roce zůstanou na letošní úrovni. Výdaje do televizní reklamy by naopak mohly růst v řádu dvou až čtyř procent. U tematických stanic by nárůst mohl být vyšší, kolem 15 až 20 procent. * E15: Předpokládáte, že vaše stanice budou napřesrok růst, zatímco celý televizní trh bude stagnovat. Komu podle vás uberete? Kromě klasických televizních rozpočtů to mohou být i investice směřující v současnosti do lifestylových časopisů. Hlavním zdrojem růstu by ale měli být zadavatelé, kteří naše stanice ještě nevyzkoušeli. * E15: K jakým hlavním změnám na televizním trhu podle vás v příštím roce dojde? Očekáváme nárůst fragmentace a drolení trhu. Mohu uvést příklady z Maďarska nebo z Polska, kde máme rovněž pobočky. Zatímco v Česku je stanic v českém jazyce asi 75, v Maďarsku je to přes 100 maďarských stanic a u našich severních sousedů více než 150 polských televizí. Čekáme, že v Česku bude do tří let okolo stovky stanic, které budou vysílat v češtině. To znamená, že to tempo by mělo být sedm osm nových tematických televizí ročně. * E15: Které stanice zde typově chybí? Kupříkladu v Německu je množství televizí, které se zabývají teleshoppingem nebo jsou orientovány na oblast esoteriky. Chybí tu i stanice, které by byly více kontaktní, jejichž program se vytváří v součinnosti s lidmi na ulici. Obecně dobrým indikátorem jsou nové typy programů, které zařazují velké stanice. * E15: Jak vidíte možnost změny vlastníků televizí nebo vstupu nových hráčů v příštím roce? V tuto chvíli investoři vyčkávají, co se bude dít, je hodně nejistá doba. Na jedné straně si uvědomují, že nízké ceny akvizic se už asi nebudou opakovat, na druhé straně hodně posílila role finančních oddělení. Ta teď nejsou příliš nakloněna investování peněz. * E15: V současné době máte v portfoliu 21 stanic. Již v srpnu mi ale programový ředitel TV Metropole Marek Vítek říkal, že s vámi vyjednává ohledně zastupování. Proč to nedopadlo? Jsme v kontaktu s většinou stanic, které na český trh vstupují. Zahájení případné spolupráce není otázkou dní, ale spíše měsíců, kdy je třeba zviditelnit novou stanici a následně otestovat potenciál sledovanosti. První jednání s Metropol TV již skutečně proběhla a nyní je to na jejich rozhodnutí, jak se postaví k našemu obchodnímu modelu, tedy prodeji prostřednictvím měřené sledovanosti. * E15: Jednáte o zastupování s někým dalším? Na trhu je relativně dlouho Retro Music Television. Ve vážném jednání jsme nyní se čtyřmi subjekty. Ale v této fázi k tomu nemohu říci bližší podrobnosti. * E15: Která vaše televize dokáže získat nejvíce investic zadavatelů? Jsou to naše nejsledovanější stanice, Disney Channel a Óčko. Výše investic se odvíjí od sledovanosti každé ze zastupovaných stanic. * E15: Pod vaši mateřskou firmu Liberty Global spadají dceřiné společnosti, jako je UPC ČR, Chello Media a Chello Zone. Jak koordinujete své strategie, kromě toho, že zastupujete stanice Chello Media? Vztahy mezi těmito subjekty jsou poměrně volné. Úzce spolupracujeme zejména s centrálou Atmedia ve Varšavě. * E15: V roce 2009 jste skokově zvedli tržby na 43 milionů korun. Jak dopadla čísla v roce 2010? Vloni došlo k nárůstu o dalších zhruba 70 procent. Petr Majerik (45)



Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V první polovině devadesátých let zakládal mediální oddělení v reklamních agenturách DDB Needham a DMB&B. Následně působil jedenáct let na pozici ředitele mediální agentury Carat. V roce 2006 se stal řídícím partnerem poradenské společnosti Media Strategy a od roku 2009 působil dva roky jako výkonný ředitel mediální agentury ZenithOptimedia. V dubnu letošního roku byl jmenován generálním ředitelem mediálního zastupitelství Atmedia pro ČR. Šestým rokem působí jako lektor na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

URL| http://zpravy.e15.cz/nazory/rozhovory/petr-majerik-do-tri-let-bude-v-cesku-sto-malych-televizi-720112 _



Plné znění zpráv Čekání na český seriál 20.11.2011

respekt.cz

str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ_ Jan Gregor_

Proč v Česku zatím nikdo neumí natočit Kancl Stačí jedna esemeska a divák může mít dobrý pocit, že svým dílem ovlivnil program televize, za kterou platí koncesionářské poplatky. Česká televize právě s velkou reklamní kampaní rozběhla Souboj seriálů, pořad, v němž lidé u obrazovek rozhodují, který z šesti nabízených pilotních dílů se dostane do výroby. První semifinále předminulou sobotu přineslo poněkud nepříjemnou zprávu: mezi diváky vyhrála na celé čáře nostalgie a vypravěčská sterilita. Nová soutěž ale může rozproudit debatu nad formátem, který je dnes vlajkovou lodí každé televize na světě. Je jasné, že z kvalitního seriálu profitují všichni: diváci, televize, které na ně snadno vrší reklamu, a scenáristé i herci, kteří si rádi vydělají peníze na důstojné zakázce. Na českých kanálech je v poslední době patrné, že se v tomto směru něco podstatného mění. Železná košile Jan Prušinovský by po předminulé sobotě mohl mít důvod ke smutku. Je podepsaný pod scénářem k pilotnímu dílu seriálu Sedmerák, který u diváků v přímém utkání s konkurenčním projektem Babička na inzerát neobstál. Jenže průběh semifinálového klání Souboje seriálů ho nepřekvapil. Hřejivě lidské postavy z nekomplikovaného příběhu o chůvě důchodkyni zvítězily nad absurdní groteskou o autobusákovi se zrohovatělou trofejí na čele, jejíž tvůrci divákům předkládají panoptikum postav trapných až nesympatických, rozhodně ale bližších realitě. “Pro lidi z České televize by mělo být alarmující zjištění, jací jim zbyli diváci,“ říká Prušinovský s nevyřčeným předpokladem, že pro jeho konkurenci hlasovala především starší generace. Veřejnoprávní televize by alespoň teoreticky měla být výspou tuzemské seriálové tvorby: je to její poslání a na rozdíl od komerčních televizí nemusí úzkostně kontrolovat koláče sledovanosti. Přesto ji kvalitou válcuje Nova a v posledních týdnech do hry zasáhla i kabelová HBO se svou Terapií. Souboj seriálů svou snahou zapojit diváky do rozhodování naznačuje, že si dramaturgové zaostávání začínají uvědomovat, ale zvyk je železná košile. Podle Ireny Carpentier Reifové z FSV UK, která se českým seriálům dlouhodobě věnuje, se nad Kavkami stále vznáší neviditelný stín Jaroslava Dietla. “Z výzkumů diváckých priorit vyplývá jednoznačně, že lidé nad padesát poměřují jakýkoli seriál s Nemocnicí na kraji města. Mladším divákům, kteří mají jinou technologickou a jazykovou kompetenci, může ČT těžko něco přitažlivého nabídnout,“ popisuje Reifová rozevřené nůžky mezi generací, která stahuje zahraniční seriály na internetu, a pasivními příjemci nevzrušivých příběhů servírovaných veřejnoprávní televizí. Vypovídá to o tom, že televize se bojí riskovat a otevírat se alternativám. I když je ošidné srovnávat ČT s BBC, také tvůrcům jejich Ajťáků nebo Kanclu musel dát někdo šanci. Malým úspěchem je v této souvislosti už to, že čtyři z šesti tvůrčích týmů soutěžících v Souboji seriálů tvoří neokoukaní třicátníci. Divák producentem Duchovní otec projektu Jan Potměšil zkoušel prosadit nový zábavní formát několik let. Zdálo se mu, že by mohl rozhýbat zatuchlou seriálovou tvorbu a přitáhnout nové tvůrce. Prušinovského a režiséra Sedmeráka Jakuba Koháka považuje za typ kreativních tvůrců, se kterými by ve své současné roli šéfdramaturga vývoje programu rád spolupracoval. Kromě nich se do boje o přízeň diváků přihlásil třeba jeden z nejvýraznějších divadelníků mladé generace Tomáš Svoboda se sitcomem Úřad zavádějícím diváky do nejmenované moravské metropole, kde přežívá instituce plánující metro. Nebo netradiční postmoderní detektivka Cirkus Bukowsky Jana Pachla, která bude soutěžit s těžkým kalibrem v podobě národem milovaného Miroslava Donutila v potenciálním projektu Mazáci. Důležité je, že podle Potměšila se díky novému pořadu vyrobily k šesti námětům poprvé v historii všude ve světě běžné pilotní díly placené televizí a ČT si na jejich základě poprvé objednala skutečný výzkum reakcí publika ještě před zahájením výroby.



Své si při rozhodování o námětech zažil v ČT v minulosti i Jan Prušinovský. Před lety dodal do televize pilotní díl sitcomu s pracovním názvem Kavárna, který vymyslel společně s Miroslavem Krobotem, Petrem Kolečkem a celým souborem Dejvického divadla. “Šest měsíců trvalo, než se na to vůbec někdo podíval,“ vzpomíná. Projekt nakonec vyšuměl do ztracena: během dalšího roku a půl ho televize ani neschválila, ani nezamítla. Prušinovský ČT nabízel neúspěšně také předobraz svého Okresního přeboru, tehdy ještě ve formě televizního filmu. Po odmítnutí se obrátil ke konkurenci. Na Nově se kus líbil a tamní dramaturgy napadla spásná myšlenka rozvinout jej do podoby šestnácti půlhodinových epizod. Stalo se a divácký hit byl na světě. Nova v té době ovšem vyprodukovala další ambiciózní projekty, které by člověk čekal spíš na ČT. Kvůli čekání na vyšší ceny reklamy si až na letošní podzim schovávala v archivu ambiciózní Expozituru. Zápletky, tempo a motivace postav občas skřípou a seriál chvílemi vyznívá jako špatná kopie zahraničních vzorů, ale připomenutí reálných kauz organizovaného zločinu u nás lze jen ocenit. A veřejnoprávní osten má i série Soukromé pasti, v jejíchž samostatných příbězích se autoři dotýkají závažných společenských témat od zneužívání dětí přes prostituci až po virtuální stalking. Nedostatek příběhů Problémem ČT obecně je, že se jí nedaří získat ke spolupráci hvězdná jména z branže (ostravské angažmá Roberta Sedláčka pro nekompromisní detektivku Sráči je výjimkou potvrzující pravidlo). Výkvět českého filmu a divadla v čele s Petrem Zelenkou a čtyřkou Marek Najbrt, Robert Geisler, Iva Klestilová a Benjamin Tuček se sešel na práci na seriálu Terapie, jímž novou etapu své původní tvorby otevírá kabelová HBO. Pro předělání původně izraelského seriálu mluvila podle producentky Terezy Polachové skutečnost, že jde o seriál “exekučně jednoduchý“, odehrávající se skoro celý v domácí ordinaci psychiatra v podání Karla Rodena. “Jít do 45dílného seriálu, který není soap operou, tu ale rozhodně není zvykem,“ říká Polachová. Odvaha se vyplatila a Terapie přispěla do českého seriálového fondu kvalitním konverzačně laděným dramatem. Tvůrci mohli využít výhod, díky nimž se americká HBO stala na konci 90. let průkopníkem poslední seriálové revoluce, během níž přesvědčila diváky po celém světě, že podceňovaný a epický žánr může být uměním. Program HBO není automaticky v nabídce set-top boxu a byznys model je založen na přilákání co největšího počtu předplatitelů. Nemusí proto brát ohled na sledovanost, nevyužívají product placement a jejich pořady nejsou omezeny mantinely reklamních ani vysílacích bloků, takže jednotlivé díly se stopáží liší klidně o několik minut. Jediným měřítkem úspěchu je počet abonentů a prodej formátů ostatním televizím, takže si mohou dovolit luxus protáčet po devět týdnů každý den v prime timu příběh o terapeutické praxi v zemi, kde, jak říká Polachová, si “mnoho lidí ještě stále plete psychologa s psychiatrem“. Kladné ohlasy českou pobočku HBO nyní povzbudily k vyvíjení původního formátu. Na Terapii se podílel jako režisér seriálový harcovník Jaroslav Fuit, který říká, že “rozdíl mezi dobrým a špatným seriálem tu pořád spočívá v tom, že první je licencovaný a druhý ne“. Neumíme tedy skutečně psát originální příběhy? Jan Prušinovský jako vystudovaný scenárista soudí, že na vině je nedostatek kvalitních předloh. “I na Západě je většina kvalitních seriálů typu Dextera nebo Pravé krve literární adaptací. Čeští autoři se vyžívají v denících nebo introspekci a chybí tu epické náměty, které by se daly využít,“ vysvětluje autor. Prušinovský přiznává, že je těžké se u nás uživit psaním a všichni kolegové jsou odkázáni na nejrůznější “bokovky“. Mezi vlastní tvorbu a práci na zákazku rozděluje čas i Fuit. Na natočení ceněného nezávislého dramatu o krizi partnerského páru Dvojka si vydělal režírováním primáckého seriálu Letiště. Nyní na schůzku dobíhá ze studia, kde dokončuje sedmý díl sitcomu Haliny Pavlowské O mé rodině a jiných mrtvolách, který poběží ve vysílání na stejné televizi už za čtrnáct dní. A telefonem si domlouvá schůzku s Ondřejem Vetchým, kterého oslovil s nabídkou hlavní role ve svém chystaném celovečerním filmu s pracovním názvem Grilování, temném příběhu o rodinném násilí. Narychlo spíchnutý a dramaturgicky nevyrovnaný seriál z Primy si určitě Fuit nezapíše do portfolia zlatým písmem, ale práce na seriálu pro něj má jasnou přidanou hodnotu. Tady dostal možnost vybrat si herce a sledovat při natáčení Ivanu Chýlkovou, Jaromíra Dulavu nebo Ivu Janžurovou. Rozdíl mezi cizinou a zdejším prostředím je pak kromě scenáristické inspirace hlavně v penězích. Soukromé televize mají rozpočty na původní tvorbu výrazně podfinancované, ale ČT si jistou velkorysost může dovolit: tady se podmínky rovnají zahraničním produkcím. A obloukem se vracíme na začátek - klíč ke kvalitnější seriálové tvorbě mají na Kavčích horách. Kostlivec ve skříni Plné znění zpráv


A Jan Prušinovský je v tomto ohledu optimista. Nedávno dostali mladí studenti a absolventi filmových škol jako třeba Rozálie Kohoutová nebo Zdeněk Durdil možnost natočit povídky českého klasika v projektu Čapkovy kapsy. A impulz ke změnám může dát i Souboj seriálů. Chce to ztransparentnit výběr námětů, soustavně vyhledávat nové tváře a poučit se v zahraničí. Jedním z nejnákladnějších projektů ČT v oblasti hrané porevoluční tvorby se sice letos stala nová série seriálu Sanitka režiséra Filipa Renče, která se právě natáčí a jejíž rozpočet se podle odhadů může vyšplhat přes sto milionů korun. Scenáristou pokračování populárního hitu Jiřího Hubače je ovšem šéfdramaturg dramatické tvorby a jeho syn Ivan Hubač, který léta čelí kritice, že si schvaluje do vysílání scénáře pod pseudonymem Ivan Hejna. To je ovšem kostlivec ve skříni, který byl nasmlouván ještě za bývalého ředitele Jiřího Janečka. A tak opodstatněnou naději vkládají tvůrci do jeho nástupce Petra Dvořáka, který zastřešil onen zmiňovaný seriálový boom na Nově. “Mám zprávy, že skutečně chystá vývojové centrum s podobnou strukturou dobře fungující firmy jako na Nově,“ říká Prušinovský. Seriály typu Okresní přebor přinesly komerční televizi lepší image a přitáhly k obrazovkám diváky, kteří by si ji jinak třeba nezapnuli. Je zde jistá naděje, že podobný tah by Dvořákovi mohl na Kavčích horách vyjít s mladým publikem, které se veřejnoprávním příběhům zatím obloukem vyhýbá.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-53718830-cekani-na-cesky-serial _

Ve svých třinácti letech nastoupil na tibetský trůn král (Břetislav Olšer) 13.11.2011

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Ve svých třinácti letech nastoupil na tibetský trůn král Dívky se právě trápí s porušováním lidských práv v Čině... Foto: B. Olšer (2) Řekl mi jeden mudrlant, že nač si to hraju, když jsem byl v Číně jen dva týdny a myslím si, že o ní víc všecko. Řekl mi též, že byl také v Číně v jedné továrně na výrobu knih, kde vládnou otrocké poměry levné pracovní síy. Takže ví své o čínských lidských právech. A byl tento mladý pán někdy v cikánském ghettu na Šluknovsku, Ostravě, Chomutově či Janově, kde se to oboustranným nedodržováním lidských práv jen hemží...? Ten pán přitom neměl ani tušení, že to byla právě Čína, která vynalezla papír a knihtisk v době, kdy na územní střední Evropy žili analfabeti, co vykonávali svoji tělesnou potřebu ze stromů. To, že historii Číny studuji dvacet roků, a že jsem strávil odpoledne s velvyslancem ČR v Pekingu, který mi odpověděl na spoustu otázek, o nichž by diplomat neměl správně ani přemýšlet. Když žijete v některé zemi den, je to moc málo, když jste tam čtrnáct dnů, je to ten optimální čas, aby se vám události a věci nestaly běžnými a vůbec vás nenapadne, co všechno znamenají. Prostě pracovní slepota. Psát román o takové zemi neznamená, že v ní musím dlouhodobě žít, ale stačí jen poznat trochu něčeho, abych mohl dát průchod své fantazii. Spisovatel musí především fabulovat a ne popisovat svůj vlastní obraz v zrcadle. Napsala mi citlivá básnická duše Romana Szpuka: ..."jste tedy spíše pro čínskou správu Tibetu? Já zase tolik čínské osvětě (či osvícenství?) nevěřím. Jako nevěřím žádným misionářům. Přicházejí v ovčím rouše, ale pod ním jsou to draví vlci. Jde jim o získání vlivu, jejich úmysl není čistý. Pravý misionář by měl přijít do kraje a pomoci původním rostlinám, aby přinesly plody. Na to ale nikdo z nich nemá dostatek pokory. Čína sice vytvořila velmi starou kulturu, ale nyní se v mých zkušenostech projevuje spíše produkcí nekvalitních výrobků a prací zotročených dělníků. A ta osvěta, nemá ona poněkud narudlý přísvit? Tím nemyslím komunismus, ale krev. V souboji dvou kultur vždy opatrně straním té, která je v nevýhodě, není tak bojovná, agresivní. Když vstupuju na cizí území - a kéž bych to dokázal i při setkávání s lidmi - chtěl bych najít v tamním světě to ryzí jádro, s úctou hledat to nejlepší, co ti lidé v sobě nosí..." A má samozřejmě pravdu, ovšem piouze z hlediska euroamerického pojetí kultury a lidských práv, spíš v umění jejich porušování zatajit. Americké mučení vězňů, např. wrestling, přes Quatánamo... V Číně vládly nekolik Plné znění zpráv


tisíciletí císařové, je to přírodní země bezkonkurenčníchobjevů, kromě atomové bomby. kde je hlavní motto: Dokonalost lidská je pouze doplňována dokonalostí přírody. Snaží se žít podle přírodní harmonie, proto vše zakládají na protikladech "jing a jang". Moře a slunce, oheň a voda, sever a jih, žena a muž, nebe a peklo, dobro a zlo... Nelze této Říši středu vnucovat západní demokracii. Prostě se neujme v zemi s miliardou a 360 miliony obyvateĺ a padesáti národnostmi. Je to stát, v němž je víc Mogolů než v Mongolsku, dvanáct milionů muslimských Ujgurů také mají své zásady v duchu islámského práva šaria a způsobili Číně řadu atentátů. Proč žijí Mongolové v tak kruté zemi, proč se nevrátí domů, do Mongolska? Sedmnáct Ujgurů, kteří tam přijeli bojovat za Taliban, zatkli pákistánští vojáci v Afghánistánu v roce 2001 a předali je Američanům. USA požádaly asi stovku zemí, zda by Ujgury nepřijaly, ale souhlas nedostaly, jelikož se o nich v oficiálních dokumentech hovoří jako o „teroristech“. Ministerstvo spravedlnosti USA rozhodlo, že věznění Ujguři jsou „spojeni s organizací, kterou ministerstvo zahraničí považuje za teroristickou, a fakt, že nejsou považováni za nepřátelské bojovníky nehraje roli.“ A teď ďábelské dilema. Co a proč jsou političtí vězni? Kdo by platil biliony za EU a USA, kdyby se Čína rozdělila na padesát samostatných a nezávislých států. Ujguři, Mongolové nebo snad Kazaši...? Čínské národnostní menšiny jsou vzájemně značně heterogenní a v jejich (nejen) demografickém chování existují přes jisté podobnosti i značné rozdíly. Nejzajímavější je odlišnost jednotlivých etnik od majoritní populace. V Číně se dnes rozlišuje více než 55 etnik a národností, náležejících k různým jazykovým skupinám a obývají asi 64 % čínského území především v západní části státu. Kolik máme v Česku národností a etnik a víme si s nimi rady, zejména s Romy? Zde jsou evidenntě porušována lidská práva, z jedné či druhé strany. Když nás na tonupozorní OSN, děláme ze sebe nejdemokratičtější stát na světě. Podle Wikipedie žije v Číně na 90 procent Číňaů, hlavní menšinou je etnická skupina Zhuang s 16 miliony, poté Manchu s 10.6 milióny, Hui a 9.8 milióny, Tibeťané s 5.4 milióny, Korejci se dvěma miliony, Kazaši s více než milionem a další. Padesát jiných řeči, kultur a právních zásad. A to vše musí Cína zvládnout. Jedna paní mi povídala, že nemůže uznávat zemi, kdyby i byla zavalena zlatem, pokud pořád má politické vězně. Ano, má pravdu, ale poněkud si ozřejměme, co jsou subjektivní lidská práva a političtí vězni. Ideální je příklad Izraele a Palestinské autonomie a jejich zákonů. V Izraeli, jediném demokratickm státu na Blízkém východu, vězní ty, kteří jsou nebezpečím pro židovský stát, který jako bájný Féniex vstal po děsivém holocaustu z popela osvětimských krematorií. Lokální Arabové, co si říkají Palestinci, mají tyto vězně podle islámského práva šariá za politické vězně. Kdo má pravdu? Co na to ta jedna paní, co povídala...? V Číně je to přesně tak. Příklad. Ujgurové jako islamisté vraždí Číňany a jsou ve vězeních, mj. na na Quantánamu, když někdo z nich zabije svoji dceru, že se zřekla islámu, může být v rámci rodinné hrdosti zabita. Mongoové za zabití dítěte dávají podle svých práv, takovému vrahovi doživotí nebo trest smrt. A přitom obě tyto národnosti žijí v Číně, která mu "zprůměrovat" tyto zločiny a vynést co nejobjektivnější rozsudek. Ať však učiní cokoli, pro jednu paní, co povídala, jsou to političtí vězni a basta... Jen čínští vládní činitelé vědí jako jediní na světě, co je to za kumšt ukočírovat tak početný národ. Proto má dnes Čína nejvyšší světový hospodářský růst, vyrábí nejvíc automobilů, televizorů, ledniček, oblečení i potravin na světě. V posledních dnech předstihla také světovou jedničku USA v počtu internetových připojení, které nyní činí 221 milion. Obamova ministryně zahraničí Hillary Clintonová přiletěla na svoji první oficiální návštěvu ve své funkci do Číny. S prosíkem, přičemž jaksi “zapomněla” na tradiční americkou hitovku - lidská práva, tibetské problémy i tolik kritizované čínské popravy a útisk opozice v zemi za Velkou zdí. V současnosti je Čína zdaleka největším světovým věřitelem Spojených států, které dluží Číně daleko přes dva biliony USD ve státních dluhopisech za několik stovek zbankrotovaných firem, resp. za její zestátnění… Říše středu má dnes také 3 200 miliard zásob zahraničních měn, z toho třetinu eur. A přes padesát měst s více než dvěma miliony obyvatel. Kolik má naše největší město? Že se to nedá srovnávat, když je nás jen 10 milionů...? Takže některé věcí nemají brát ohled na počet obyvatel, ale u těch, jež nám "jdou do krámu", tak u těch ano...? Podle zprávy amerického Kongresu USA a Rusko kontrolují více než polovinu trhu se zbraněmi. Z USA loni pocházelo 35 procent zbraní, z Ruska 21 procent a z Číny jen pár procent, navíc tam mají zakázáno nosit zbraně, kromě vojska a policie. USA vydají ročně na zbrojení asi 600 miliard USD, Čína pouhých 60 miliard USD… Zbrojení v USA, které mají více než čtyřikrát míň obyvatel, prostě roste sedmkrát rychleji, jak jejich HDP. Co by asi řekl Američané, kdyby také Čína chtěla zvýšovat výdaje na válku 7 x rychleji, jako své HDP? To by bylo křiku a přitom by udělala jenom to samé co USA.



Letos se počet poprav v Číně snížil na 1120 osob. V USA na 60. Zase je ale třeba vše brát v poměru k počtu obyvatel…Podělme tři sta milionů šedesáti, resp. miliardu a čtvrt milionu počtem popravených 1120… Přesto se pořád se mluví jen o lidských právech v Číně. Což tak se podívat, jak je to s jejich dodržováním v USA, kde nedávno vznikl problém s “mučením vězňů”. Kdy vězeň může být přivázán k desce s nohama nahoře a se zavázanou hlavou. Vyšetřovatelé mu mohou na hlavu lít vodu, s cílem vytvořit v něm panickou hrůzu, že se topí. Je též dovoleno, aby stál nahý ve vodě, v chladné, nikoliv však mrazivé cele. Může tak stát 40 hodin i déle, než zkrátka kápne božskou. Pohyb v cele mu omezují řetězy u jeho nohou, připevněné k podlaze. V únoru 1950 na mítinku ve městě Wheeling (Západní Virginie) oznámil senátor Josepf McCarthy, že má v ruce seznam 57 komunistů, kteří pracují na Ministerstvu zahraničí, přičemž Trumanova vláda je tam trpí a ignoruje bezpečnostní riziko, jež představují. Vzápětí se McCarthy stal předsedou senátního podvýboru, jenž měl komunisty ve státní zprávě vyšetřovat. Že by podobnost zcela náhodná s opakovanými vyhlášeními o zrušení KSČM a výskytu členů této strany ve státních úřadech z úst senátorů Štětiny či Mejstříka, mám dojem, že také Mirek Topolánek prosazoval kampaň ve smyslu, že se všemi, jen ne s komunisty atp. S laskavým svolením profesora politické sociologie na univerzitě v Terstu a na Fakultě sociálních věd UK v Praze Václava Bělohradského uvedu některé úryvky z jeho eseje o výše zmíněném díle. Poučný je příběh Jiřího Voskovce, který byl při příjezdu do USA v roce 1950 obviněn z “předčasného antifašismu” a držen téměř rok na ostrově Ellis Island. Voskovec odpřísáhl, že nikdy nebyl komunistou a je to jistě pravda. Kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě skončil, američtí spisovatelé byli často pronásledováni za mnohem menší prohřešky. Ve srovnání s bolševickou či nacistickou propastí, jsou počty mrtvých, uvězněných a diskriminovaných Američanů za mccarthismu velmi sice skromné, ale nejsou malá porušování lidských práv a velká... Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných… “Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….” píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. “Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…” Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu. Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor - třeba Thomas Jefferson nebyl komunista. Vždycky si opakuji slova českého velvyslance v Pekingu ing. Libora Sečky, který žije v Říši středu přece jen déle, než bylo mých čtrnáct dnů: "Čína je nesmírně zajímavá, ale rovněž složitá země. Rozhodně však není zemí našeho typu a nemůžeme očekávat, že po tisícileté císařské tradici by se v ní mohla budovat demokracie západního typu. Má zcela jinou filosofii. Podstatný pro Číňany je např. jejich vztah s přírodou, cítí se její součástí; dokonalost lidská je zde kopírována dokonalostí přírodní. Je třeba Čínu vnímat jako příležitost, doslova jako nabíječku pro všechny kolem, tedy i pro Českou republiku. Proč toho nevyužít...? Inu, včera mě nepustil jako invalidu v tramvaji sednout žvýkající školák, z něhož čpěl nikotin i mariánka. Nedodržel tím lidská práva...? Jo, kdyby byl od CIA nebo kámoš McCarthyho, stal by se hrdinou…? V Americe objevili Ameriku; zapomněli, jak ochotně poskytovali azyl nacistům…? Špiclovat a donášet na sousedy, aneb Poslouchat můžu, hlásit musím… Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: ( http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135 ) http://breti slav-olser.enface.cz http://olser.cz http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044

URL| http://olser.blog.idnes.cz/c/229399/Ve-svych-trinacti-letech-nastoupil-na-tibetsky-trun-kral.html Plné znění zpráv


_

Dodržování lidských práv platí jen pro někoho...? (Břetislav Olšer) 13.11.2011

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Dodržování lidských práv platí jen pro někoho...? Dívky se právě trápí s porušováním lidských práv v Čině... Foto: B. Olšer (2) Řekl mi jeden mudrlant, že nač si to hraju, když jsem byl v Číně jen dva týdny a myslím si, že o ní víc všecko. Řekl mi též, že byl také v Číně v jedné továrně na výrobu knih, kde vládnou otrocké poměry levné pracovní síy. Takže ví své o čínských lidských právech. A byl tento mladý pán někdy v cikánském ghettu na Šluknovsku, Ostravě, Chomutově či Janově, kde se to oboustranným nedodržováním lidských práv jen hemží...? Ten pán přitom neměl ani tušení, že to byla právě Čína, která vynalezla papír a knihtisk v době, kdy na územní střední Evropy žili analfabeti, co vykonávali svoji tělesnou potřebu ze stromů. To, že historii Číny studuji dvacet roků, a že jsem strávil odpoledne s velvyslancem ČR v Pekingu, který mi odpověděl na spoustu otázek, o nichž by diplomat neměl správně ani přemýšlet. Když žijete v některé zemi den, je to moc málo, když jste tam čtrnáct dnů, je to ten optimální čas, aby se vám události a věci nestaly běžnými a vůbec vás nenapadne, co všechno znamenají. Prostě pracovní slepota. Psát román o takové zemi neznamená, že v ní musím dlouhodobě žít, ale stačí jen poznat trochu něčeho, abych mohl dát průchod své fantazii. Spisovatel musí především fabulovat a ne popisovat svůj vlastní obraz v zrcadle. Napsala mi citlivá básnická duše Romana Szpuka: ..."jste tedy spíše pro čínskou správu Tibetu? Já zase tolik čínské osvětě (či osvícenství?) nevěřím. Jako nevěřím žádným misionářům. Přicházejí v ovčím rouše, ale pod ním jsou to draví vlci. Jde jim o získání vlivu, jejich úmysl není čistý. Pravý misionář by měl přijít do kraje a pomoci původním rostlinám, aby přinesly plody. Na to ale nikdo z nich nemá dostatek pokory. Čína sice vytvořila velmi starou kulturu, ale nyní se v mých zkušenostech projevuje spíše produkcí nekvalitních výrobků a prací zotročených dělníků. A ta osvěta, nemá ona poněkud narudlý přísvit? Tím nemyslím komunismus, ale krev. V souboji dvou kultur vždy opatrně straním té, která je v nevýhodě, není tak bojovná, agresivní. Když vstupuju na cizí území - a kéž bych to dokázal i při setkávání s lidmi - chtěl bych najít v tamním světě to ryzí jádro, s úctou hledat to nejlepší, co ti lidé v sobě nosí..." A má samozřejmě pravdu, ovšem piouze z hlediska euroamerického pojetí kultury a lidských práv, spíš v umění jejich porušování zatajit. Americké mučení vězňů, např. wrestling, přes Quatánamo... V Číně vládly nekolik tisíciletí císařové, je to přírodní země bezkonkurenčníchobjevů, kromě atomové bomby. kde je hlavní motto: Dokonalost lidská je pouze doplňována dokonalostí přírody. Snaží se žít podle přírodní harmonie, proto vše zakládají na protikladech "jing a jang". Moře a slunce, oheň a voda, sever a jih, žena a muž, nebe a peklo, dobro a zlo... Nelze této Říši středu vnucovat západní demokracii. Prostě se neujme v zemi s miliardou a 360 miliony obyvateĺ a padesáti národnostmi. Je to stát, v němž je víc Mogolů než v Mongolsku, dvanáct milionů muslimských Ujgurů také mají své zásady v duchu islámského práva šaria a způsobili Číně řadu atentátů. Proč žijí Mongolové v tak kruté zemi, proč se nevrátí domů, do Mongolska? Sedmnáct Ujgurů, kteří tam přijeli bojovat za Taliban, zatkli pákistánští vojáci v Afghánistánu v roce 2001 a předali je Američanům. USA požádaly asi stovku zemí, zda by Ujgury nepřijaly, ale souhlas nedostaly, jelikož se o nich v oficiálních dokumentech hovoří jako o „teroristech“. Ministerstvo spravedlnosti USA rozhodlo, že věznění Ujguři jsou „spojeni s organizací, kterou ministerstvo zahraničí považuje za teroristickou, a fakt, že nejsou považováni za nepřátelské bojovníky nehraje roli.“ A teď ďábelské dilema. Co a proč jsou političtí vězni? Kdo by platil biliony za EU a USA, kdyby se Čína rozdělila na padesát samostatných a nezávislých států. Ujguři, Mongolové nebo snad Kazaši...? Čínské národnostní menšiny jsou vzájemně značně heterogenní a v jejich (nejen) demografickém chování existují přes jisté podobnosti i značné rozdíly. Nejzajímavější je odlišnost jednotlivých etnik od majoritní populace. V Číně se dnes rozlišuje více než 55 etnik a národností, náležejících k různým jazykovým skupinám a obývají asi 64 % čínského území především v západní části státu. Kolik máme v Česku národností a etnik a Plné znění zpráv


víme si s nimi rady, zejména s Romy? Zde jsou evidenntě porušována lidská práva, z jedné či druhé strany. Když nás na tonupozorní OSN, děláme ze sebe nejdemokratičtější stát na světě. Podle Wikipedie žije v Číně na 90 procent Číňaů, hlavní menšinou je etnická skupina Zhuang s 16 miliony, poté Manchu s 10.6 milióny, Hui a 9.8 milióny, Tibeťané s 5.4 milióny, Korejci se dvěma miliony, Kazaši s více než milionem a další. Padesát jiných řeči, kultur a právních zásad. A to vše musí Cína zvládnout. Jedna paní mi povídala, že nemůže uznávat zemi, kdyby i byla zavalena zlatem, pokud pořád má politické vězně. Ano, má pravdu, ale poněkud si ozřejměme, co jsou subjektivní lidská práva a političtí vězni. Ideální je příklad Izraele a Palestinské autonomie a jejich zákonů. V Izraeli, jediném demokratickm státu na Blízkém východu, vězní ty, kteří jsou nebezpečím pro židovský stát, který jako bájný Féniex vstal po děsivém holocaustu z popela osvětimských krematorií. Lokální Arabové, co si říkají Palestinci, mají tyto vězně podle islámského práva šariá za politické vězně. Kdo má pravdu? Co na to ta jedna paní, co povídala...? V Číně je to přesně tak. Příklad. Ujgurové jako islamisté vraždí Číňany a jsou ve vězeních, mj. na na Quantánamu, když někdo z nich zabije svoji dceru, že se zřekla islámu, může být v rámci rodinné hrdosti zabita. Mongoové za zabití dítěte dávají podle svých práv, takovému vrahovi doživotí nebo trest smrt. A přitom obě tyto národnosti žijí v Číně, která mu "zprůměrovat" tyto zločiny a vynést co nejobjektivnější rozsudek. Ať však učiní cokoli, pro jednu paní, co povídala, jsou to političtí vězni a basta... Jen čínští vládní činitelé vědí jako jediní na světě, co je to za kumšt ukočírovat tak početný národ. Proto má dnes Čína nejvyšší světový hospodářský růst, vyrábí nejvíc automobilů, televizorů, ledniček, oblečení i potravin na světě. V posledních dnech předstihla také světovou jedničku USA v počtu internetových připojení, které nyní činí 221 milion. Obamova ministryně zahraničí Hillary Clintonová přiletěla na svoji první oficiální návštěvu ve své funkci do Číny. S prosíkem, přičemž jaksi “zapomněla” na tradiční americkou hitovku - lidská práva, tibetské problémy i tolik kritizované čínské popravy a útisk opozice v zemi za Velkou zdí. V současnosti je Čína zdaleka největším světovým věřitelem Spojených států, které dluží Číně daleko přes dva biliony USD ve státních dluhopisech za několik stovek zbankrotovaných firem, resp. za její zestátnění… Říše středu má dnes také 3 200 miliard zásob zahraničních měn, z toho třetinu eur. A přes padesát měst s více než dvěma miliony obyvatel. Kolik má naše největší město? Že se to nedá srovnávat, když je nás jen 10 milionů...? Takže některé věcí nemají brát ohled na počet obyvatel, ale u těch, jež nám "jdou do krámu", tak u těch ano...? Podle zprávy amerického Kongresu USA a Rusko kontrolují více než polovinu trhu se zbraněmi. Z USA loni pocházelo 35 procent zbraní, z Ruska 21 procent a z Číny jen pár procent, navíc tam mají zakázáno nosit zbraně, kromě vojska a policie. USA vydají ročně na zbrojení asi 600 miliard USD, Čína pouhých 60 miliard USD… Zbrojení v USA, které mají více než čtyřikrát míň obyvatel, prostě roste sedmkrát rychleji, jak jejich HDP. Co by asi řekl Američané, kdyby také Čína chtěla zvýšovat výdaje na válku 7 x rychleji, jako své HDP? To by bylo křiku a přitom by udělala jenom to samé co USA. Letos se počet poprav v Číně snížil na 1120 osob. V USA na 60. Zase je ale třeba vše brát v poměru k počtu obyvatel…Podělme tři sta milionů šedesáti, resp. miliardu a čtvrt milionu počtem popravených 1120… Přesto se pořád se mluví jen o lidských právech v Číně. Což tak se podívat, jak je to s jejich dodržováním v USA, kde nedávno vznikl problém s “mučením vězňů”. Kdy vězeň může být přivázán k desce s nohama nahoře a se zavázanou hlavou. Vyšetřovatelé mu mohou na hlavu lít vodu, s cílem vytvořit v něm panickou hrůzu, že se topí. Je též dovoleno, aby stál nahý ve vodě, v chladné, nikoliv však mrazivé cele. Může tak stát 40 hodin i déle, než zkrátka kápne božskou. Pohyb v cele mu omezují řetězy u jeho nohou, připevněné k podlaze. V únoru 1950 na mítinku ve městě Wheeling (Západní Virginie) oznámil senátor Josepf McCarthy, že má v ruce seznam 57 komunistů, kteří pracují na Ministerstvu zahraničí, přičemž Trumanova vláda je tam trpí a ignoruje bezpečnostní riziko, jež představují. Vzápětí se McCarthy stal předsedou senátního podvýboru, jenž měl komunisty ve státní zprávě vyšetřovat. Že by podobnost zcela náhodná s opakovanými vyhlášeními o zrušení KSČM a výskytu členů této strany ve státních úřadech z úst senátorů Štětiny či Mejstříka, mám dojem, že také Mirek Topolánek prosazoval kampaň ve smyslu, že se všemi, jen ne s komunisty atp. S laskavým svolením profesora politické sociologie na univerzitě v Terstu a na Fakultě sociálních věd UK v Praze Václava Bělohradského uvedu některé úryvky z jeho eseje o výše zmíněném díle. Poučný je příběh Jiřího Voskovce, který byl při příjezdu do USA v roce 1950 obviněn z “předčasného antifašismu” a držen téměř rok na ostrově Ellis Island. Voskovec odpřísáhl, že nikdy nebyl komunistou a je to jistě pravda. Plné znění zpráv


Kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě skončil, američtí spisovatelé byli často pronásledováni za mnohem menší prohřešky. Ve srovnání s bolševickou či nacistickou propastí, jsou počty mrtvých, uvězněných a diskriminovaných Američanů za mccarthismu velmi sice skromné, ale nejsou malá porušování lidských práv a velká... Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných… “Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….” píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. “Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…” Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu. Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor - třeba Thomas Jefferson nebyl komunista. Vždycky si opakuji slova českého velvyslance v Pekingu ing. Libora Sečky, který žije v Říši středu přece jen déle, než bylo mých čtrnáct dnů: "Čína je nesmírně zajímavá, ale rovněž složitá země. Rozhodně však není zemí našeho typu a nemůžeme očekávat, že po tisícileté císařské tradici by se v ní mohla budovat demokracie západního typu. Má zcela jinou filosofii. Podstatný pro Číňany je např. jejich vztah s přírodou, cítí se její součástí; dokonalost lidská je zde kopírována dokonalostí přírodní. Je třeba Čínu vnímat jako příležitost, doslova jako nabíječku pro všechny kolem, tedy i pro Českou republiku. Proč toho nevyužít...? Inu, včera mě nepustil jako invalidu v tramvaji sednout žvýkající školák, z něhož čpěl nikotin i mariánka. Nedodržel tím lidská práva...? Jo, kdyby byl od CIA nebo kámoš McCarthyho, stal by se hrdinou…? V Americe objevili Ameriku; zapomněli, jak ochotně poskytovali azyl nacistům…? Špiclovat a donášet na sousedy, aneb Poslouchat můžu, hlásit musím… Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: ( http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135 ) http://breti slav-olser.enface.cz http://olser.cz http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044

URL| http://olser.blog.idnes.cz/c/229399/Dodrzovani-lidskych-prav-plati-jen-pro-nekoho.html _

Dodržování lidských práv je subjektivní a platí jen pro někoho...? (Břetislav Olšer) 13.11.2011

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Dodržování lidských práv je subjektivní a platí jen pro někoho...? Dívky se právě trápí s porušováním lidských práv v Čině... Foto: B. Olšer (2) Řekl mi jeden mudrlant, že nač si to hraju, když jsem byl v Číně jen dva týdny a myslím si, že o ní víc všecko. Řekl mi též, že byl také v Číně v jedné továrně na výrobu knih, kde vládnou otrocké poměry levné pracovní síy. Takže ví své o čínských lidských právech. A byl tento mladý pán někdy v cikánském ghettu na Šluknovsku, Ostravě, Chomutově či Janově, kde se to oboustranným nedodržováním lidských práv jen hemží...?



Ten pán přitom neměl ani tušení, že to byla právě Čína, která vynalezla papír a knihtisk v době, kdy na územní střední Evropy žili analfabeti, co vykonávali svoji tělesnou potřebu ze stromů. To, že historii Číny studuji dvacet roků, a že jsem strávil odpoledne s velvyslancem ČR v Pekingu, který mi odpověděl na spoustu otázek, o nichž by diplomat neměl správně ani přemýšlet. Když žijete v některé zemi den, je to moc málo, když jste tam čtrnáct dnů, je to ten optimální čas, aby se vám události a věci nestaly běžnými a vůbec vás nenapadne, co všechno znamenají. Prostě pracovní slepota. Psát román o takové zemi neznamená, že v ní musím dlouhodobě žít, ale stačí jen poznat trochu něčeho, abych mohl dát průchod své fantazii. Spisovatel musí především fabulovat a ne popisovat svůj vlastní obraz v zrcadle. Napsala mi citlivá básnická duše Romana Szpuka: ..."jste tedy spíše pro čínskou správu Tibetu? Já zase tolik čínské osvětě (či osvícenství?) nevěřím. Jako nevěřím žádným misionářům. Přicházejí v ovčím rouše, ale pod ním jsou to draví vlci. Jde jim o získání vlivu, jejich úmysl není čistý. Pravý misionář by měl přijít do kraje a pomoci původním rostlinám, aby přinesly plody. Na to ale nikdo z nich nemá dostatek pokory. Čína sice vytvořila velmi starou kulturu, ale nyní se v mých zkušenostech projevuje spíše produkcí nekvalitních výrobků a prací zotročených dělníků. A ta osvěta, nemá ona poněkud narudlý přísvit? Tím nemyslím komunismus, ale krev. V souboji dvou kultur vždy opatrně straním té, která je v nevýhodě, není tak bojovná, agresivní. Když vstupuju na cizí území - a kéž bych to dokázal i při setkávání s lidmi - chtěl bych najít v tamním světě to ryzí jádro, s úctou hledat to nejlepší, co ti lidé v sobě nosí..." A má samozřejmě pravdu, ovšem piouze z hlediska euroamerického pojetí kultury a lidských práv, spíš v umění jejich porušování zatajit. Americké mučení vězňů, např. wrestling, přes Quatánamo... V Číně vládly nekolik tisíciletí císařové, je to přírodní země bezkonkurenčníchobjevů, kromě atomové bomby. kde je hlavní motto: Dokonalost lidská je pouze doplňována dokonalostí přírody. Snaží se žít podle přírodní harmonie, proto vše zakládají na protikladech "jing a jang". Moře a slunce, oheň a voda, sever a jih, žena a muž, nebe a peklo, dobro a zlo... Nelze této Říši středu vnucovat západní demokracii. Prostě se neujme v zemi s miliardou a 360 miliony obyvateĺ a padesáti národnostmi. Je to stát, v němž je víc Mogolů než v Mongolsku, dvanáct milionů muslimských Ujgurů také mají své zásady v duchu islámského práva šaria a způsobili Číně řadu atentátů. Proč žijí Mongolové v tak kruté zemi, proč se nevrátí domů, do Mongolska? Sedmnáct Ujgurů, kteří tam přijeli bojovat za Taliban, zatkli pákistánští vojáci v Afghánistánu v roce 2001 a předali je Američanům. USA požádaly asi stovku zemí, zda by Ujgury nepřijaly, ale souhlas nedostaly, jelikož se o nich v oficiálních dokumentech hovoří jako o „teroristech“. Ministerstvo spravedlnosti USA rozhodlo, že věznění Ujguři jsou „spojeni s organizací, kterou ministerstvo zahraničí považuje za teroristickou, a fakt, že nejsou považováni za nepřátelské bojovníky nehraje roli.“ A teď ďábelské dilema. Co a proč jsou političtí vězni? Kdo by platil biliony za EU a USA, kdyby se Čína rozdělila na padesát samostatných a nezávislých států. Ujguři, Mongolové nebo snad Kazaši...? Čínské národnostní menšiny jsou vzájemně značně heterogenní a v jejich (nejen) demografickém chování existují přes jisté podobnosti i značné rozdíly. Nejzajímavější je odlišnost jednotlivých etnik od majoritní populace. V Číně se dnes rozlišuje více než 55 etnik a národností, náležejících k různým jazykovým skupinám a obývají asi 64 % čínského území především v západní části státu. Kolik máme v Česku národností a etnik a víme si s nimi rady, zejména s Romy? Zde jsou evidenntě porušována lidská práva, z jedné či druhé strany. Když nás na tonupozorní OSN, děláme ze sebe nejdemokratičtější stát na světě. Podle Wikipedie žije v Číně na 90 procent Číňaů, hlavní menšinou je etnická skupina Zhuang s 16 miliony, poté Manchu s 10.6 milióny, Hui a 9.8 milióny, Tibeťané s 5.4 milióny, Korejci se dvěma miliony, Kazaši s více než milionem a další. Padesát jiných řeči, kultur a právních zásad. A to vše musí Cína zvládnout. Jedna paní mi povídala, že nemůže uznávat zemi, kdyby i byla zavalena zlatem, pokud pořád má politické vězně. Ano, má pravdu, ale poněkud si ozřejměme, co jsou subjektivní lidská práva a političtí vězni. Ideální je příklad Izraele a Palestinské autonomie a jejich zákonů. V Izraeli, jediném demokratickm státu na Blízkém východu, vězní ty, kteří jsou nebezpečím pro židovský stát, který jako bájný Féniex vstal po děsivém holocaustu z popela osvětimských krematorií. Lokální Arabové, co si říkají Palestinci, mají tyto vězně podle islámského práva šariá za politické vězně. Kdo má pravdu? Co na to ta jedna paní, co povídala...? V Číně je to přesně tak. Příklad. Ujgurové jako islamisté vraždí Číňany a jsou ve vězeních, mj. na na Quantánamu, když někdo z nich zabije svoji dceru, že se zřekla islámu, může být v rámci rodinné hrdosti zabita. Mongoové za zabití dítěte dávají podle svých práv, takovému vrahovi doživotí nebo trest smrt. A přitom obě tyto národnosti žijí v Číně, která mu "zprůměrovat" tyto zločiny a vynést co nejobjektivnější rozsudek. Ať však učiní cokoli, pro jednu paní, co povídala, jsou to političtí vězni a basta... Plné znění zpráv


Jen čínští vládní činitelé vědí jako jediní na světě, co je to za kumšt ukočírovat tak početný národ. Proto má dnes Čína nejvyšší světový hospodářský růst, vyrábí nejvíc automobilů, televizorů, ledniček, oblečení i potravin na světě. V posledních dnech předstihla také světovou jedničku USA v počtu internetových připojení, které nyní činí 221 milion. Obamova ministryně zahraničí Hillary Clintonová přiletěla na svoji první oficiální návštěvu ve své funkci do Číny. S prosíkem, přičemž jaksi “zapomněla” na tradiční americkou hitovku - lidská práva, tibetské problémy i tolik kritizované čínské popravy a útisk opozice v zemi za Velkou zdí. V současnosti je Čína zdaleka největším světovým věřitelem Spojených států, které dluží Číně daleko přes dva biliony USD ve státních dluhopisech za několik stovek zbankrotovaných firem, resp. za její zestátnění… Říše středu má dnes také 3 200 miliard zásob zahraničních měn, z toho třetinu eur. A přes padesát měst s více než dvěma miliony obyvatel. Kolik má naše největší město? Že se to nedá srovnávat, když je nás jen 10 milionů...? Takže některé věcí nemají brát ohled na počet obyvatel, ale u těch, jež nám "jdou do krámu", tak u těch ano...? Podle zprávy amerického Kongresu USA a Rusko kontrolují více než polovinu trhu se zbraněmi. Z USA loni pocházelo 35 procent zbraní, z Ruska 21 procent a z Číny jen pár procent, navíc tam mají zakázáno nosit zbraně, kromě vojska a policie. USA vydají ročně na zbrojení asi 600 miliard USD, Čína pouhých 60 miliard USD… Zbrojení v USA, které mají více než čtyřikrát míň obyvatel, prostě roste sedmkrát rychleji, jak jejich HDP. Co by asi řekl Američané, kdyby také Čína chtěla zvýšovat výdaje na válku 7 x rychleji, jako své HDP? To by bylo křiku a přitom by udělala jenom to samé co USA. Letos se počet poprav v Číně snížil na 1120 osob. V USA na 60. Zase je ale třeba vše brát v poměru k počtu obyvatel…Podělme tři sta milionů šedesáti, resp. miliardu a čtvrt milionu počtem popravených 1120… Přesto se pořád se mluví jen o lidských právech v Číně. Což tak se podívat, jak je to s jejich dodržováním v USA, kde nedávno vznikl problém s “mučením vězňů”. Kdy vězeň může být přivázán k desce s nohama nahoře a se zavázanou hlavou. Vyšetřovatelé mu mohou na hlavu lít vodu, s cílem vytvořit v něm panickou hrůzu, že se topí. Je též dovoleno, aby stál nahý ve vodě, v chladné, nikoliv však mrazivé cele. Může tak stát 40 hodin i déle, než zkrátka kápne božskou. Pohyb v cele mu omezují řetězy u jeho nohou, připevněné k podlaze. V únoru 1950 na mítinku ve městě Wheeling (Západní Virginie) oznámil senátor Josepf McCarthy, že má v ruce seznam 57 komunistů, kteří pracují na Ministerstvu zahraničí, přičemž Trumanova vláda je tam trpí a ignoruje bezpečnostní riziko, jež představují. Vzápětí se McCarthy stal předsedou senátního podvýboru, jenž měl komunisty ve státní zprávě vyšetřovat. Že by podobnost zcela náhodná s opakovanými vyhlášeními o zrušení KSČM a výskytu členů této strany ve státních úřadech z úst senátorů Štětiny či Mejstříka, mám dojem, že také Mirek Topolánek prosazoval kampaň ve smyslu, že se všemi, jen ne s komunisty atp. S laskavým svolením profesora politické sociologie na univerzitě v Terstu a na Fakultě sociálních věd UK v Praze Václava Bělohradského uvedu některé úryvky z jeho eseje o výše zmíněném díle. Poučný je příběh Jiřího Voskovce, který byl při příjezdu do USA v roce 1950 obviněn z “předčasného antifašismu” a držen téměř rok na ostrově Ellis Island. Voskovec odpřísáhl, že nikdy nebyl komunistou a je to jistě pravda. Kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě skončil, američtí spisovatelé byli často pronásledováni za mnohem menší prohřešky. Ve srovnání s bolševickou či nacistickou propastí, jsou počty mrtvých, uvězněných a diskriminovaných Američanů za mccarthismu velmi sice skromné, ale nejsou malá porušování lidských práv a velká... Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných… “Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….” píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. “Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…” Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu. Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor - třeba Thomas Jefferson nebyl komunista.



Vždycky si opakuji slova českého velvyslance v Pekingu ing. Libora Sečky, který žije v Říši středu přece jen déle, než bylo mých čtrnáct dnů: "Čína je nesmírně zajímavá, ale rovněž složitá země. Rozhodně však není zemí našeho typu a nemůžeme očekávat, že po tisícileté císařské tradici by se v ní mohla budovat demokracie západního typu. Má zcela jinou filosofii. Podstatný pro Číňany je např. jejich vztah s přírodou, cítí se její součástí; dokonalost lidská je zde kopírována dokonalostí přírodní. Je třeba Čínu vnímat jako příležitost, doslova jako nabíječku pro všechny kolem, tedy i pro Českou republiku. Proč toho nevyužít...? Agenturní i mé fotografie nejsou z nějaké čínské Potěmkinovy vesnice, ale těmi vlaky se jezdí skoro všude, ta urbanisticky řešená železniční nádraží jsou ve všech městech Číny nad milion obyvatel. žádný hoaxy, ale pravda pravdoucí... Inu, včera mě nepustil jako invalidu v tramvaji sednout žvýkající školák, z něhož čpěl nikotin i mariánka. Nedodržel tím lidská práva...? Jo, kdyby byl od CIA nebo kámoš McCarthyho, stal by se hrdinou…? V Americe objevili Ameriku; zapomněli, jak ochotně poskytovali azyl nacistům…? Špiclovat a donášet na sousedy, aneb Poslouchat můžu, hlásit musím… Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: ( http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135 ) http://breti slav-olser.enface.cz http://olser.cz http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044

URL| http://olser.blog.idnes.cz/c/229399/Dodrzovani-lidskych-prav-je-subjektivni-a-plati-jen-pro-nekoho.html _

Zpátky ve hře o řetěz primátora 23.11.2011

Mladá fronta DNES _

str. 14

Publicistika_

„Prahu si beru na triko,“ hlásal z billboardů před volbami. Nevzal, neb mu nebyla dána. Už je ale zase v kurzu. Zdeněk Tůma, pražský zastupitel, místopředseda finančního výboru a poradce v KPMG, je nyní opět žhavým kandidátem na primátora. * Topka ihned po rozpadu koalice v Praze vyrukovala s tím, že chce křeslo primátora pro vás. Máte vůbec ještě zájem? Zatím jde o velmi čerstvý vývoj, s kolegy z našeho klubu v zastupitelstvu jsme jen krátce o možných variantách diskutovali. S Tomášem Hudečkem a Pavlem Richtrem máme mandát pro případná jednání. * Takže – jste připraven se případně znovu ucházet o místo primátora? Jsme stále připraveni převzít odpovědnost za dění v Praze. * Stále by vás v takové situaci lákalo stát se primátorem? …(jedno zmála skutečných zaváhání). Podívejte se, ptáte se mě teď na něco, co by možná nastalo a jak bych se v tom okamžiku zachoval. Šli jsme do toho s tím, že budu primátorem, když vyhrajeme volby, to bezpochyby. Teď záleží na řadě věcí, nepíše se říjen 2010, ale listopad 2011, situace není zcela identická. Ale v každém případě budeme hledat takové řešení, které umožní fungování Prahy zásadním způsobem změnit. * Myslím si, že jste se přece jen stal trochu politikem. Ptám se, jestli byste pořád měl chuť stát se primátorem.



Já vám na to takhle neodpovím. Protože bych vám na to neuměl odpovědět ani před rokem. Šel jsem do toho s tím, že situace v Praze se může změnit, tu šanci jsme měli celkem slušnou. A v tomto ohledu to platí stejně, jako to platilo před rokem. * Před rokem platilo, že jste velmi usiloval o to, abyste primátorem byl. Tohle platí i dnes? (povzdech). Teď nejsme před volbami. * Cítíte se být pořád lídrem topky v Praze? Ano, pořád jsem lídrem. * Takže topka má v Praze lídra, který neví, jestli bude ochoten vzít primátorské žezlo? Má lídra, který ví, čeho chce v jednání dosáhnout. A nezlobte se, opravdu nemám v úmyslu to partnerům vzkazovat prostřednictvím tohoto rozhovoru. * Co by se v Praze muselo změnit, abyste se stali součástí pražské vlády? Museli bychom věřit tomu, že dáváme dohromady takovou koalici, která umožní uskutečnění změn, například v oblasti územního plánu, výkonu vlastnických práv, zadávání veřejných zakázek a tak dále. * Byly toto poslední volby, v jakých jste kandidoval? Ještě loni v květnu jsem netušil, že do něčeho takového půjdu. Teď tedy nebudu předjímat, co bude za tři roky. * Ale můžete předjímat, jestli vás politika baví, ne? Já bych to formuloval takto: i tehdy jsem to bral jako manažerskou výzvu, nikoliv jako politickou. Možná nějaká taková očekávání byla, ale já nic takového nesignalizoval. Aspiroval jsem na pozici primátora a politické ambice nemám. * Asi to nepochopil ani kolega Kalousek, když o vás po vytvoření koalice ČSSD a ODS řekl, že budete důstojným představitelem opozice. Což je politická práce, nikoliv manažerská. No bezpochyby. Tam to není o osobách, je nás tam šestadvacet, já tam taky hraju svoji roli, jsem místopředsedou finančního výboru… * Mně jde teď primárně o to, jestli jste si s vedením topky vyříkal, jak vy cítíte účast na jejich politickém projektu. Počkejte. Myslím, že výrok Miroslava Kalouska není tak nekompatibilní s mou představou, i když se to tak snažíte podávat. Řekl jsem, že pokud to nedopadne, jak jsme chtěli, neprásknu dveřmi, ale odpracuji si čtyři roky jako zastupitel, což činím. * Takže teď si to odkroutíte a budete rád, až… Já jsem neřekl odkroutím, ale odpracuji. Proč bychom práci nazývali pejorativně? * Není to pro mne pejorativní výraz, taky si to tady teď pro MF DNES kroutím. Leč ptám se: těšíte se, až ty čtyři roky přejdou, nebo se spíš těšíte, že se stanete součástí pražské vládní koalice? Vybral jsem si v zastupitelstvu odbornou práci ve finančním výboru, kde třeba teď bude zajímavá práce na rozpočtu... * Vzdávám se. Narazil jste jako opoziční zastupitel díky informacím, ke kterým máte přístup, na něco, co by veřejnost měla vědět a neví?



… tak určitě jsme otevřeli spoustu věcí – třeba pronájem Škodova paláce, smlouvy na právní služby, problematičnost výběrového řízení na čistírnu odpadních vod a mnoho dalších. Ale nepřeceňoval bych přístup k informacím, které mají zastupitelé, protože většina z nich je dostupná ze zákona o svobodném přístupu k informacím. Ovšem vědět, co přesně máte hledat, není vždy jednoduché. * Určitě není, ale když něco otevřete, čekám nějaké resumé. Vy ne? No, v tomhle je práce opozičních zastupitelů trošku smutná. Nemáte exekuční pravomoci, když jsme přišli s rozumnými nápady, byli jsme strojově přehlasováváni. To je pravda. * Když máte ve svých rukou vedení kontrolního výboru, podařilo se vám zjistit, kolik kolegové Březina a Hulinský skutečně brali za své angažmá v městem vlastněných či spoluvlastněných společnostech? Musela byste se zeptat kolegy Hudečka, ale nemyslím si, že by to byla věc, po které by primárně šel kontrolní výbor. Koneckonců my máme představu, že by výkon vlastnických práv měl probíhat jinak, že by zástupci města měli být v dozorčích radách a vybíráni podle odborné způsobilosti, a nikoliv podle politické přijatelnosti. * To bychom chtěli na všech postech v této zemi… A máme za to, že odměny by měly být nějakým způsobem zastropovány. Ale problém není v tom, že zástupci města pobírají za členství v orgánech nějaké prebendy, problém je v tom, že Prahou protéká hodně peněz, a nemyslím si, že všechny finanční toky jsou pod kontrolou. * Souhlasím v tom, že z pohledu ekonomického nehraje roli, jestli pan Hulinský bere ročně šest milionů nebo deset, ale z pohledu politického ano. Když jakákoliv partaj něco proklamuje a… Myslím, že u kolegy Hulinského bylo publikováno nějaké číslo kolem dvanáctimilionů, já jsem to neověřoval, protože to není nelegitimní. Problém je ve výběru a výkonu, v tom, že by se to celé mělo dělat jinak. * Neplatí už, že členové rady nesmějí sedět v žádných orgánech? Promiňte, ale to přece není nic zásadního. Zásadní je, že se musí upravit komplet výkon vlastnických práv, je třeba projít jednotlivé akciové společnosti, říci si, kolik tam má vůbec lidí sedět, jakým způsobem se mají vybírat a honorovat. A to jsou věci, které řešeny nebyly. To, že tam nemůže sedět nikdo z rady, beru jako samozřejmost. * Samozřejmost, která však neplatila. Možná ne, ale v tom to není. * Není, ale je to viditelné a politicky zřetelné. To jsou rozdíly v pohledu: vás zajímá, co je politicky zřetelné, mne to, co je zásadní. * Toť důkaz! Jste ekonom, nikoliv politik. Asi pořád jsem víc ekonom než politik, to je pravda. * Neb jedním ze znaků politiků je dělat z komára velblouda, umět prodávat veřejnosti bezvýznamné blbosti a získávat tak body pro partaj. Tyto ambice evidentně nemáte. Pokud to takto berete, pak podobné ambice skutečně nemám. Vymezil jsem si politiku jinak: že můžete nějakým způsobem prospět. * Když se to tak snažíte dělat, jste ovšem okamžitě terčem kritiky, že nejste vidět ani slyšet. Nepřemýšlel jste někdy o tom, jestli vaše pražská kandidatura nebyla chyba?



Nikdy jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlel, ale nejste první, kdo se mě na to ptá, takže mi nic jiného nezbylo než se nad tím zamyslet (smích). Ne, beru to jako cennou zkušenost. * Dnes jste pražským zastupitelem a poradcem u KPMG. A taky jsem se poslední měsíce bavil projektem pro OECD, takzvané rozpočtové stress testování, což jsem rozběhl ještě před svým nástupem do KPMG. * Není vám to všechno málo? Byl jste nejvyšším manažerem tak zásadní instituce, jako je ČNB; váš předchůdce pan Tošovský teď sedí v čele významné instituce v Basileji… Je v Basileji, ale nikoli v čele instituce. Ta instituce se jmenuje Banka pro mezinárodní platby a pod ní je menší útvar, jehož je šéfem. * Takže je tam jen malý šéfík. Takový menší šéfík (úsměv). * Přesto – nelákalo vás mezinárodní angažmá? Nelákalo. Už jsem v jedné nadnárodní instituci byl, v EBRD. Nabídky, které byly, pro nás jako rodinu nebyly atraktivní, protože se nám nechce za moře. Takže jsem se tam ani moc nerozhlížel, abych se přiznal. * Máte pocit, že je plně využit váš potenciál? (smích). To asi hodně záleží na úhlu pohledu. Z pozice centrálního bankéře se spíš odchází do soukromého sektoru, kde nejste tak vidět. A já takový showman nejsem, abych ke svému životu potřeboval být vidět. Mně to nechybí. * Byl jste přece zvyklý na zcela zásadní rozhodování pod neustálým tlakem. Myslíte, že je to droga, která člověku pak chybí? * Myslím, že pro člověka, který tím prošel amá na to povahu, je to velezábavné. Byl jsem zvyklý odpovědnost nést a netrpěl jsem tím, na druhou stranu prý teď vypadám daleko uvolněněji (úsměv). Přece jen odpovědnost je svazující a umím bez ní být. *** Zdeněk Tůma Narodil se 9. října 1960 v Českých Budějovicích. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde pak začal přednášet makroekonomii. Poté přešel na Fakultu sociálních věd UK. Poradcem ministra průmyslu a obchodu byl v letech 1993 až 1995. Na sklonku století působil jako ředitel Evropské banky pro obnovu a rozvoj, kde zastupoval Česko, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. Guvernérem České národní banky se stal v roce 2000 a byl jím až do června 2010, kdy podal demisi. Na podzim 2009 se o něm spekulovalo jako o možném kandidátovi na eurokomisaře. Loni byl kandidátem TOP 09 na post primátora Prahy. Stal se zastupitelem. PŘÍMO K VĚCI s Barborou Tachecí Jejíma očima To poslední, co bych mu přála, je návrat do povolební vyjednávací situace. Dnes už s rozhodováním, zda vůbec o primátorské křeslo stojí. Čiší z něj, že karty už si rozdal jinak a je spokojen. Ostatně jeho úsměvy v průběhu rozhovoru jsem chtěla počítat, ale čárek bylo tolik, že mě to přestalo bavit. Žádné „mám na vás deset minut“ – do studia přišel o celou půlhodinu dřív a v klidu si četl noviny. Jak se může špičkovému manažerovi jeho jména stát, že přijde o půl hodiny dříve na rozhovor? Táži se a dočkám se reakce od bývalého suchého centrálního bankéře nevídané: „Tak jsem se těšil na setkání s vámi, že jsem si zafixoval dřívější čas.“ Bylo by fajn, kdyby si Plné znění zpráv


zafixoval ty úsměvy, i kdyby se nakonec primátorem přece jen stal. Jistěže jemu tu funkci nepřeju, ale nemohu se zbavit pocitu, že pro nás by to bylo docela fajn. Foto popis| _

Čekání na český seriál 21.11.2011

Respekt str. 59 Jan Gregor_

Kultura_

Proč v Česku zatím nikdo neumí natočit Kancl Stačí jedna esemeska a divák může mít dobrý pocit, že svým dílem ovlivnil program televize, za kterou platí koncesionářské poplatky. Česká televize právě s velkou reklamní kampaní rozběhla Souboj seriálů, pořad, v němž lidé u obrazovek rozhodují, který z šesti nabízených pilotních dílů se dostane do výroby. První semifinále předminulou sobotu přineslo poněkud nepříjemnou zprávu: mezi diváky vyhrála na celé čáře nostalgie a vypravěčská sterilita. Nová soutěž ale může rozproudit debatu nad formátem, který je dnes vlajkovou lodí každé televize na světě. Je jasné, že z kvalitního seriálu profitují všichni: diváci, televize, které na ně snadno vrší reklamu, a scenáristé i herci, kteří si rádi vydělají peníze na důstojné zakázce. Na českých kanálech je v poslední době patrné, že se v tomto směru něco podstatného mění. Železná košile Jan Prušinovský by po předminulé sobotě mohl mít důvod ke smutku. Je podepsaný pod scénářem k pilotnímu dílu seriálu Sedmerák, který u diváků v přímém utkání s konkurenčním projektem Babička na inzerát neobstál. Jenže průběh semifinálového klání Souboje seriálů ho nepřekvapil. Hřejivě lidské postavy z nekomplikovaného příběhu o chůvě důchodkyni zvítězily nad absurdní groteskou o autobusákovi se zrohovatělou trofejí na čele, jejíž tvůrci divákům předkládají panoptikum postav trapných až nesympatických, rozhodně ale bližších realitě. „Pro lidi z České televize by mělo být alarmující zjištění, jací jim zbyli diváci,“ říká Prušinovský s nevyřčeným předpokladem, že pro jeho konkurenci hlasovala především starší generace. Veřejnoprávní televize by alespoň teoreticky měla být výspou tuzemské seriálové tvorby: je to její poslání a na rozdíl od komerčních televizí nemusí úzkostně kontrolovat koláče sledovanosti. Přesto ji kvalitou válcuje Nova a v posledních týdnech do hry zasáhla i kabelová HBO se svou Terapií. Souboj seriálů svou snahou zapojit diváky do rozhodování naznačuje, že si dramaturgové zaostávání začínají uvědomovat, ale zvyk je železná košile. Podle Ireny Carpentier Reifové z FSV UK, která se českým seriálům dlouhodobě věnuje, se nad Kavkami stále vznáší neviditelný stín Jaroslava Dietla. „Z výzkumů diváckých priorit vyplývá jednoznačně, že lidé nad padesát poměřují jakýkoli seriál s Nemocnicí na kraji města. Mladším divákům, kteří mají jinou technologickou a jazykovou kompetenci, může ČT těžko něco přitažlivého nabídnout,“ popisuje Reifová rozevřené nůžky mezi generací, která stahuje zahraniční seriály na internetu, a pasivními příjemci nevzrušivých příběhů servírovaných veřejnoprávní televizí. Vypovídá to o tom, že televize se bojí riskovat a otevírat se alternativám. I když je ošidné srovnávat ČT s BBC, také tvůrcům jejich Ajťáků nebo Kanclu musel dát někdo šanci. Malým úspěchem je v této souvislosti už to, že čtyři z šesti tvůrčích týmů soutěžících v Souboji seriálů tvoří neokoukaní třicátníci. Divák producentem Duchovní otec projektu Jan Potměšil zkoušel prosadit nový zábavní formát několik let. Zdálo se mu, že by mohl rozhýbat zatuchlou seriálovou tvorbu a přitáhnout nové tvůrce. Prušinovského a režiséra Sedmeráka Jakuba Koháka považuje za typ kreativních tvůrců, se kterými by ve své současné roli šéfdramaturga vývoje programu rád spolupracoval. Kromě nich se do boje o přízeň diváků přihlásil třeba jeden z nejvýraznějších divadelníků mladé generace Tomáš Svoboda se sitcomem Úřad zavádějícím diváky do nejmenované moravské metropole, kde přežívá instituce plánující metro. Nebo netradiční postmoderní detektivka Cirkus Bukowsky Jana Pachla, která bude soutěžit s těžkým kalibrem v podobě národem milovaného Miroslava Donutila v potenciálním projektu Mazáci.



Důležité je, že podle Potměšila se díky novému pořadu vyrobily k šesti námětům poprvé v historii všude ve světě běžné pilotní díly placené televizí a ČT si na jejich základě poprvé objednala skutečný výzkum reakcí publika ještě před zahájením výroby. Své si při rozhodování o námětech zažil v ČT v minulosti i Jan Prušinovský. Před lety dodal do televize pilotní díl sitcomu s pracovním názvem Kavárna, který vymyslel společně s Miroslavem Krobotem, Petrem Kolečkem a celým souborem Dejvického divadla. „Šest měsíců trvalo, než se na to vůbec někdo podíval,“ vzpomíná. Projekt nakonec vyšuměl do ztracena: během dalšího roku a půl ho televize ani neschválila, ani nezamítla. Prušinovský ČT nabízel neúspěšně také předobraz svého Okresního přeboru, tehdy ještě ve formě televizního filmu. Po odmítnutí se obrátil ke konkurenci. Na Nově se kus líbil a tamní dramaturgy napadla spásná myšlenka rozvinout jej do podoby šestnácti půlhodinových epizod. Stalo se a divácký hit byl na světě. Nova v té době ovšem vyprodukovala další ambiciózní projekty, které by člověk čekal spíš na ČT. Kvůli čekání na vyšší ceny reklamy si až na letošní podzim schovávala v archivu ambiciózní Expozituru. Zápletky, tempo a motivace postav občas skřípou a seriál chvílemi vyznívá jako špatná kopie zahraničních vzorů, ale připomenutí reálných kauz organizovaného zločinu u nás lze jen ocenit. A veřejnoprávní osten má i série Soukromé pasti, v jejíchž samostatných příbězích se autoři dotýkají závažných společenských témat od zneužívání dětí přes prostituci až po virtuální stalking. Nedostatek příběhů Problémem ČT obecně je, že se jí nedaří získat ke spolupráci hvězdná jména z branže (ostravské angažmá Roberta Sedláčka pro nekompromisní detektivku Sráči je výjimkou potvrzující pravidlo). Výkvět českého filmu a divadla v čele s Petrem Zelenkou a čtyřkou Marek Najbrt, Robert Geisler, Iva Klestilová a Benjamin Tuček se sešel na práci na seriálu Terapie, jímž novou etapu své původní tvorby otevírá kabelová HBO. Pro předělání původně izraelského seriálu mluvila podle producentky Terezy Polachové skutečnost, že jde o seriál „exekučně jednoduchý“, odehrávající se skoro celý v domácí ordinaci psychiatra v podání Karla Rodena. „Jít do 45dílného seriálu, který není soap operou, tu ale rozhodně není zvykem,“ říká Polachová. Odvaha se vyplatila a Terapie přispěla do českého seriálového fondu kvalitním konverzačně laděným dramatem. Tvůrci mohli využít výhod, díky nimž se americká HBO stala na konci 90. let průkopníkem poslední seriálové revoluce, během níž přesvědčila diváky po celém světě, že podceňovaný a epický žánr může být uměním. Program HBO není automaticky v nabídce set-top boxu a byznys model je založen na přilákání co největšího počtu předplatitelů. Nemusí proto brát ohled na sledovanost, nevyužívají product placement a jejich pořady nejsou omezeny mantinely reklamních ani vysílacích bloků, takže jednotlivé díly se stopáží liší klidně o několik minut. Jediným měřítkem úspěchu je počet abonentů a prodej formátů ostatním televizím, takže si mohou dovolit luxus protáčet po devět týdnů každý den v prime timu příběh o terapeutické praxi v zemi, kde, jak říká Polachová, si „mnoho lidí ještě stále plete psychologa s psychiatrem“. Kladné ohlasy českou pobočku HBO nyní povzbudily k vyvíjení původního formátu. Na Terapii se podílel jako režisér seriálový harcovník Jaroslav Fuit, který říká, že „rozdíl mezi dobrým a špatným seriálem tu pořád spočívá v tom, že první je licencovaný a druhý ne“. Neumíme tedy skutečně psát originální příběhy? Jan Prušinovský jako vystudovaný scenárista soudí, že na vině je nedostatek kvalitních předloh. „I na Západě je většina kvalitních seriálů typu Dextera nebo Pravé krve literární adaptací. Čeští autoři se vyžívají v denících nebo introspekci a chybí tu epické náměty, které by se daly využít,“ vysvětluje autor. Prušinovský přiznává, že je těžké se u nás uživit psaním a všichni kolegové jsou odkázáni na nejrůznější „bokovky“. Mezi vlastní tvorbu a práci na zákazku rozděluje čas i Fuit. Na natočení ceněného nezávislého dramatu o krizi partnerského páru Dvojka si vydělal režírováním primáckého seriálu Letiště. Nyní na schůzku dobíhá ze studia, kde dokončuje sedmý díl sitcomu Haliny Pawlowské O mé rodině a jiných mrtvolách, který poběží ve vysílání na stejné televizi už za čtrnáct dní. A telefonem si domlouvá schůzku s Ondřejem Vetchým, kterého oslovil s nabídkou hlavní role ve svém chystaném celovečerním filmu s pracovním názvem Grilování, temném příběhu o rodinném násilí. Narychlo spíchnutý a dramaturgicky nevyrovnaný seriál z Primy si určitě Fuit nezapíše do portfolia zlatým písmem, ale práce na seriálu pro něj má jasnou přidanou hodnotu. Tady dostal možnost vybrat si herce a sledovat při natáčení Ivanu Chýlkovou, Jaromíra Dulavu nebo Ivu Janžurovou. Rozdíl mezi cizinou a zdejším prostředím je pak kromě scenáristické inspirace hlavně v penězích. Soukromé televize mají rozpočty na původní tvorbu výrazně podfinancované, ale ČT si jistou velkorysost může dovolit: tady se podmínky rovnají zahraničním produkcím. A obloukem se vracíme na začátek – klíč ke kvalitnější seriálové tvorbě mají na Kavčích horách. Kostlivec ve skříni



A Jan Prušinovský je v tomto ohledu optimista. Nedávno dostali mladí studenti a absolventi filmových škol jako třeba Rozálie Kohoutová nebo Zdeněk Durdil možnost natočit povídky českého klasika v projektu Čapkovy kapsy. A impulz ke změnám může dát i Souboj seriálů. Chce to ztransparentnit výběr námětů, soustavně vyhledávat nové tváře a poučit se v zahraničí. Jedním z nejnákladnějších projektů ČT v oblasti hrané porevoluční tvorby se sice letos stala nová série seriálu Sanitka režiséra Filipa Renče, která se právě natáčí a jejíž rozpočet se podle odhadů může vyšplhat přes sto milionů korun. Scenáristou pokračování populárního hitu Jiřího Hubače je ovšem šéfdramaturg dramatické tvorby a jeho syn Ivan Hubač, který léta čelí kritice, že si schvaluje do vysílání scénáře pod pseudonymem Ivan Hejna. To je ovšem kostlivec ve skříni, který byl nasmlouván ještě za bývalého ředitele Jiřího Janečka. A tak opodstatněnou naději vkládají tvůrci do jeho nástupce Petra Dvořáka, který zastřešil onen zmiňovaný seriálový boom na Nově. „Mám zprávy, že skutečně chystá vývojové centrum s podobnou strukturou dobře fungující firmy jako na Nově,“ říká Prušinovský. Seriály typu Okresní přebor přinesly komerční televizi lepší image a přitáhly k obrazovkám diváky, kteří by si ji jinak třeba nezapnuli. Je zde jistá naděje, že podobný tah by Dvořákovi mohl na Kavčích horách vyjít s mladým publikem, které se veřejnoprávním příběhům zatím obloukem vyhýbá. Q Foto popis| Pro diváky málo hřejivé. (Z natáčení Sedmeráka) Foto popis| I jim musel někdo dát šanci. (Ajťáci) Foto autor| foto čt Foto popis| Dobrá licence. (Terapie) Foto autor| foto hbo Foto popis| Dietlův stín. (Nemocnice na kraji města) Foto autor| foto čt Foto popis| Těžký kalibr. (Souboj seriálů) Foto autor| foto čt _

Polské parlamentní volby 2011: nová éra politické stability v zemi? 10.11.2011

Mezinárodní politika str. 30 Kateřina Hamatová_

Zeměmi světa_

Devátého října proběhly v Polské republice volby do obou komor Parlamentu. Výsledky těchto voleb jsou pro polskou politickou scénu zlomové. Křesla v Sejmu získalo nové politické hnutí, ale také, pro Polsko velmi bizarní, osobnosti, které jistě rozdmýchají zajímavé debaty. Největší událostí letošních voleb se však stal fakt, že poprvé v historii Polské republiky uhájil úřadující ministerský předseda post i pro druhé volební období. Mohou se výsledky letošních voleb do dolní komory polského Parlamentu stát počátkem stabilizace polské politické scény? Poprvé bez střídání vlády Polská politická scéna je od počátku 90. let jednou z nejméně stabilních v Evropě. Unikátní je příklad, kdy v roce 1997 v parlamentních volbách zvítězila koalice politických stran Volební akce Solidarita (Akcja Wyborcza Solidarność, AWS, respektive Ruch Społeczny Akcja Wyborcza Solidarność, RS AWS), jež o čtyři roky později ani nepřekročila pětiprocentní volební klauzuli, nezískala křesla v Parlamentu a rozpadla se. Od roku 1989 se v úřadu ministerského předsedy vystřídalo již čtrnáct osob. Předchozí parlamentní volby se v Polsku konaly v roce 2007 poté, co rozhodl Sejm dva roky po předchozích volbách o svém rozpuštění. Ve volbách roku 2007 zvítězila tehdy opoziční strana Občanská platforma (Platforma Obywatelska, PO), která získala ve volbách do Sejmu přes 40 procent všech hlasů, a v Senátu dokonce 60 procent křesel. Naopak dříve vládnoucí pravicová strana Právo a spravedlnost (Prawo i Spavedliwość, PiS) s Jarosławem Kaczyńským se dostala do opozice. Předčasné volby a střídání vládnoucích stran jsou pro Polsko od zavedení svobodných voleb typické. I letos došlo v obsazení křesel v Parlamentu ke změnám, nicméně ne tak radikálního charakteru. Letošní volby se staly velkým úspěchem Občanské platformy, která uhájila prvenství s téměř shodným výsledkem jako před čtyřmi lety, se ziskem skoro 40 procent. Tento jev je unikátní a má mnoho příčin – od skutečné podpory Tuskově straně u voličů až po snahu zabránit vítězství Práva a spravedlnosti. Ještě nikdy se po pádu komunistického režimu v Polsku nestalo, aby ministerský předseda získal podporu i pro druhé funkční Plné znění zpráv


období a byl znovuzvolen. V letošních podzimních volbách se to Donaldu Tuskovi podařilo. Opoziční politická strana Právo a spravedlnost si udržela téměř stejnou podporu jako před čtyřmi lety, když dosáhla výsledku okolo 30 procent. Pomyslné třetí místo letos překvapivě obsadilo a 10 procent hlasů získalo Hnutí Palikota (Ruch Palikota, RP), založené jen několik měsíců před parlamentními volbami. Polská lidová strana (Polskie stronnictwo ludowe, PSL) získala přes 8 procent všech hlasů a podle všech očekávání vytvoří s Občanskou platformou vládní koalici jako po předchozích parlamentních volbách v roce 2007. Parlamentní stranou, která dosáhla v letošních volbách nejhoršího výsledku, se stal Svaz demokratické levice (Sojusz Lewicy Demokratycznej, SLD). Tato postkomunistická strana pravidelně získávala ve volbách okolo 12 procent až 13 procent hlasů, stejně jako v roce 2007. V letošních volbách však získala podporu pouhých 8 procent obyvatel. Tento výsledek prokázal klesající důvěru voličů, která bude v budoucnu pravděpodobně nadále klesat. Jedno garantované křeslo v Sejmu získala tradičně Německá menšina (Mniejszość Niemiecka, MN). Co se týče voleb do horní sněmovny Parlamentu, zde také zvítězila PO s 63 křesly ze sta, hned za ní se umístilo PiS s 31 křesly. Procentuální poměry mezi jednotlivými stranami se od roku 2007 nijak dramaticky nezměnily. Nicméně drobné ztráty ostatních stran úspěšně posbíralo Palikotovo Hnutí, které se tak s 10 procenty odevzdaných hlasů stalo jedním z největších překvapení letošních voleb. Fenomén Palikot Palikotovo Hnutí se objevilo na polské politické scéně v červnu tohoto roku. Tato mladá politická strana je spojena s řadou kontroverzí počínaje jejím lídrem, způsobem financování kampaně a řadou nevybíravých výroků konče. Můžeme nalézt mnoho důvodů pro velký úspěch Palikotova Hnutí. Již samotný název strany napovídá, že její hlavní postavou je Janusz Palikot, úspěšný a zámožný podnikatel v alkoholovém průmyslu. Palikot není v polské politice nováčkem. Mezi lety 2005 a 2010 působil v rámci Občanské platformy, v jejíchž barvách získal křeslo v Sejmu. Tento charismatický politik vynaložil před volbami na kampaň mnoho vlastních finančních prostředků, což si díky svému výnosnému podnikání mohl dovolit. K úspěšné prezentaci v očích veřejnosti mu pomohl i polský, téměř zázračný, image-maker Piotr Tymochowicz. Palikotova osobnost była pro mnohé voliče velkým lákadlem. I přes nemalé prostředky vložené do kampaně se nakonec ukázalo, že Palikota stál jeden hlas v přepočtu méně než ostatní politické strany. Pro srovnání Palikot investoval do jednoho hlasu 0,7 złotého, SLD 16,7 złotého. Podnikatelské schopnosti a efektivní hospodaření s finančními prostředky se mu tudíž nedají upřít. Nové Hnutí se na polské politické scéně řadí k levému středu, což je samo o sobě pro mnoho – především mladých – voličů lákavé. Hnutí totiž nabízí na levici alternativu k SLD, která je stále spojována s bývalou komunistickou Polskou sjednocenou dělnickou stranou (Polska Zjednoczona Partia Robotnicza, PZPR), a přilákala především liberálně orientované mladé voliče. Na druhou stranu se Hnutí Palikota nevyznačuje pouze znaky, jež by były hodné podpory. Janusz Palikot vyložil nemalé částky na to, aby byl vnímán jako charismatický vůdce své strany. Nicméně silnějším magnetem než jeho charisma je jistě populismus. Hnutí si mimo jiné dalo za cíl zlegalizovat marihuanu, povolit potraty na požádání či distribuci prezervativů zdarma. Palikot ve své kampani také kritizoval katolickou církev a zasazoval se o to, aby nadále nedostávala finanční prostředky ze státního rozpočtu a aby v polských školách byla zrušena výuka náboženství. Ačkoli se Janusz Palikot nyní prezentuje jako levicový politik, před vstupem do Občanské platformy, byl jasně pravicově orientován a spojen s pravicovým časopisem Ozon. Dokonce proslul i několika výroky zaměřenými proti homosexuálům. Nyní se Janusz Palikot projevil jako obratný přeběhlík. Nejenže založil a vede levicově orientovanou politickou stranu, ale také otevřeně podporuje homosexuály. Prostřednictvím jeho hnutí se také poprvé v historii do Sejmu dostal zastánce homosexuálů (Robert Biedroń) i reprezentantka hnutí transsexuálů (Anna Grodzka), což je pro katolickou zemi, jako je Polsko, velmi bizarní, nicméně jistě ne na škodu. Do Sejmu se díky Hnutí Palikota dostal také bývalý vězeň a vícero redaktorů – především levicových plátků jako Nie, či ostře antiklerikálního listu Fakty i mity. Kandidáti za Hnutí Palikota jsou ve své většině politickými nováčky, a je proto těžké odhadnout, jak se ke své nové profesi postaví. Janusz Palikot také nechvalně proslul svými kontroverzními výroky a vystoupeními, kterými nepřestává šokovat. V minulosti například ostře kritizoval dnes již zesnulého bývalého polského prezidenta Lecha Kaczyńského i jeho bratra Jarosława. Palikotovo Hnutí není pouze obdivováno, ale také krizitováno, a to především ze strany vůdce PiS Jarosława Kaczyńského. Ten tvrdí, že Hnutí Palikota není politickou stranou a nemá v Sejmu co dělat. Hnutí Palikota jistě politiku obohatí o nové aspekty a možná pomůže nalézt řešení trvajících problémů jako jsou třeba spory o legalitu potratů. Na druhou stranu první krok po volbách, který Hnutí učinilo, byl návrh odstranit kříž z jednacího sálu Sejmu, což je sice možná v souladu s antiklerikálním programem strany, ale rozhodně to není problém zásadního charakteru, který by mohl ovlivnit životy polských občanů. Tuskův triumf



Největším překvapením voleb se však stal úspěch Občanské platformy a jejího vůdce Donalda Tuska. Vůbec poprvé od zavedení instituce svobodných voleb se nějaké straně podařilo obhájit pozici nejsilnější politické síly v zemi. Tento prvek je zcela nový a přináší naděje na stabilizaci polské politické scény po dvacetiletém období neustálého střídání vlád. Úspěch Donalda Tuska má mnoho příčin, ale jednou z nejvýznamnějších je ekonomická situace. Vláda Donalda Tuska se v minulých letech postarala o ekonomický růst díky podpoře volného trhu, efektivního využívání fondů Evropské unie a také díky privatizaci. Polsko je tak jednou z mála zemí, které ekonomická krize posledních let výrazně nepoškodila, i když pravdou zůstává, že nezaměstnanost je stále vysoká (kolem 12 procent), a vládě se nedaří zkrotit rostoucí deficit. Nicméně polská společnost se stále potýká s nízkou volební účastí, která kolísá kolem 50 procent. Pro srovnání – parlamentní volby v roce 2005 přinesly účast lehce přes 40 procent, v roce 2007 téměř 54 procenta, letos necelých 49 procent. Vítězství Donalda Tuska tak nutně nereflektuje podporu celé společnosti, ale na druhou stranu ukazuje schopnost Občanské platformy mobilizovat své voliče. Volby bez zemětřesení Právě probíhající koaliční rozhovory pravděpodobně vyústí v pokračování koalice PO a PSL. Polská lidová strana požaduje znovu své politiky do vedení ministerstva financí, ministerstva zemědělství a ministerstva práce a sociálních věcí. Největší opoziční stranou by se tak opět mělo stát Právo a spravedlnost. Levicová SLD stane v opozici po boku PiS, ale zdůrazňuje, že prosazuje pouze konstruktivní způsob opoziční praxe. Letošní parlamentní volby se staly milníkem v polské politice od 90. let. Přestože uvedly do Sejmu velmi kontroverzní novou politickou stranu, jejíž role v legislativní praxi zatím není příliš jasná, ostatní politické strany si více či méně udržely percentuální zastoupení z minulého volebního období. Donald Tusk jako první ministerský předseda od roku 1989 dosáhl znovuzvolení, což je pro Polsko zásadní změnou. Relativně neměnné volební výsledky posledních dvou parlamentních voleb tak jasně ukazují na stabilizaci polské politiky. Pokud se tato stabilita udrží i nadále, hlavně ve smyslu, že se v Parlamentu nebudou politické strany objevovat a mizet s každým volebním obdobím, byl by to pro Polsko velký krok vpřed. Největším zemětřesením polské politické scény se tak letos stal fakt, že se žádné velké změtřesení ve volebních výsledcích nekonalo. Otázkou stále zůstává, jaké stanovisko zaujme Hnutí Palikota, zda bude podle předpokladů spolupracovat s koalicí PO a PSL a nebo se bude držet svého populistického programu, a spíše než navrhovat konstruktivní řešení reálných problémů, se zabývat malichernostmi, díky nimž se Hnutí snaží zviditelnit. Ještě nikdy se po pádu komunistického režimu v Polsku nestalo, aby ministerský předseda získal podporu i pro druhé funkční období a byl znovuzvolen. Zdroje • www.wyborcza.pl Gazeta Wyborcza • www.pkw.gov.pl Państwowa Komisja Wyborcza • www.rp.pl Rzeczpospolita Polsko je jednou z mála zemí, jež ekonomická krize posledních let výrazně nepoškodila, i když pravdou zůstává, že nezaměstnanost, která se pohybuje okolo12 procent, je stále vysoká. Foto popis| Politik, o němž bude v příštích letech určitě hodně slyšet: Janusz Palikot. Foto autor| Kacper Pempel, Globe Media/Reuters O autorovi| Kateřina Hamatová je studentkou bakalářského studia Mezinárodních teritoriálních studií na FSV UK. [email protected] _

Izrael zavře teroristy, jiní tyto vězně mají za politické vězně... (Břetislav Olšer) 13.11.2011

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Izrael zavře teroristy, jiní mají tyto vězně za politické vězně... Dívky se právě trápí s porušováním lidských práv v Čině... Foto: B. Olšer (2)



Řekl mi jeden mudrlant, že nač si to hraju, když jsem byl v Číně jen dva týdny a myslím si, že o ní víc všecko. Řekl mi též, že byl také v Číně v jedné továrně na výrobu knih, kde vládnou otrocké poměry levné pracovní síy. Takže ví své o čínských lidských právech. A byl tento mladý pán někdy v cikánském ghettu na Šluknovsku, Ostravě, Chomutově či Janově, kde se to oboustranným nedodržováním lidských práv jen hemží...? Ten pán přitom neměl ani tušení, že to byla právě Čína, která vynalezla papír a knihtisk v době, kdy na územní střední Evropy žili analfabeti, co vykonávali svoji tělesnou potřebu ze stromů. To, že historii Číny studuji dvacet roků, a že jsem strávil odpoledne s velvyslancem ČR v Pekingu, který mi odpověděl na spoustu otázek, o nichž by diplomat neměl správně ani přemýšlet. Na čem Čína nejvíc vydělá? Těžký průmysl, výroba lodí, letadel, energetické firmy, atomové elektrány, složitá elektronika, těžba vzácných kovů, ropy či uhlí, produkuje též nejvíc televizí, automobilů, kosmických zařízení. To jsou všechno odvětví, kde „mohou otrocky pracovat čínské děti“? Asi ano, podle soutěže vědomostí školáků je přece Čína na prvním místě na světě. Ráno otroci studují, odpoledne a v noci pracují… Čínský hospodářský zázrak je prý „založený na pracovních a sociálních podmínkách, které panovaly v Evropě někdy před 100 - 150 lety a o nichž se nezdálo i v nejhrůznějších snech, dokonce ani našim otcům a dědům, pokud se jim ovšem nedostalo té “cti” osvobozovat se prací v nacistických, případně komunistických lágrech“. Může tohle někdo myslet vážně?Nemůže, ona řada lidí si to jako z ponorky přes kalnou vodu opravdu myslí... Když žijete v některé zemi den, je to moc málo, když jste tam čtrnáct dnů, je to ten optimální čas, aby se vám události a věci nestaly běžnými a vůbec vás nenapadne, co všechno znamenají. Prostě pracovní slepota. Psát román o takové zemi neznamená, že v ní musím dlouhodobě žít, ale stačí jen poznat trochu něčeho, abych mohl dát průchod své fantazii. Spisovatel musí především fabulovat a ne popisovat svůj vlastní obraz v zrcadle. Napsala mi citlivá básnická duše Romana Szpuka: ..."jste tedy spíše pro čínskou správu Tibetu? Já zase tolik čínské osvětě (či osvícenství?) nevěřím. Jako nevěřím žádným misionářům. Přicházejí v ovčím rouše, ale pod ním jsou to draví vlci. Jde jim o získání vlivu, jejich úmysl není čistý. Pravý misionář by měl přijít do kraje a pomoci původním rostlinám, aby přinesly plody. Na to ale nikdo z nich nemá dostatek pokory. Čína sice vytvořila velmi starou kulturu, ale nyní se v mých zkušenostech projevuje spíše produkcí nekvalitních výrobků a prací zotročených dělníků. A ta osvěta, nemá ona poněkud narudlý přísvit? Tím nemyslím komunismus, ale krev. V souboji dvou kultur vždy opatrně straním té, která je v nevýhodě, není tak bojovná, agresivní. Když vstupuju na cizí území - a kéž bych to dokázal i při setkávání s lidmi - chtěl bych najít v tamním světě to ryzí jádro, s úctou hledat to nejlepší, co ti lidé v sobě nosí..." A má samozřejmě pravdu, ovšem piouze z hlediska euroamerického pojetí kultury a lidských práv, spíš v umění jejich porušování zatajit. Americké mučení vězňů, např. wrestling, přes Quatánamo... V Číně vládly nekolik tisíciletí císařové, je to přírodní země bezkonkurenčníchobjevů, kromě atomové bomby. kde je hlavní motto: Dokonalost lidská je pouze doplňována dokonalostí přírody. Snaží se žít podle přírodní harmonie, proto vše zakládají na protikladech "jing a jang". Moře a slunce, oheň a voda, sever a jih, žena a muž, nebe a peklo, dobro a zlo... Nelze této Říši středu vnucovat západní demokracii. Prostě se neujme v zemi s miliardou a 360 miliony obyvateĺ a padesáti národnostmi. Je to stát, v němž je víc Mogolů než v Mongolsku, dvanáct milionů muslimských Ujgurů také mají své zásady v duchu islámského práva šaria a způsobili Číně řadu atentátů. Proč žijí Mongolové v tak kruté zemi, proč se nevrátí domů, do Mongolska? Sedmnáct Ujgurů, kteří tam přijeli bojovat za Taliban, zatkli pákistánští vojáci v Afghánistánu v roce 2001 a předali je Američanům. USA požádaly asi stovku zemí, zda by Ujgury nepřijaly, ale souhlas nedostaly, jelikož se o nich v oficiálních dokumentech hovoří jako o „teroristech“. Ministerstvo spravedlnosti USA rozhodlo, že věznění Ujguři jsou „spojeni s organizací, kterou ministerstvo zahraničí považuje za teroristickou, a fakt, že nejsou považováni za nepřátelské bojovníky nehraje roli.“ A teď ďábelské dilema. Co a proč jsou političtí vězni? Kdo by platil biliony za EU a USA, kdyby se Čína rozdělila na padesát samostatných a nezávislých států. Ujguři, Mongolové nebo snad Kazaši...? Čínské národnostní menšiny jsou vzájemně značně heterogenní a v jejich (nejen) demografickém chování existují přes jisté podobnosti i značné rozdíly. Nejzajímavější je odlišnost jednotlivých etnik od majoritní populace. V Číně se dnes rozlišuje více než 55 etnik a národností, náležejících k různým jazykovým skupinám a obývají asi 64 % čínského území především v západní části státu. Kolik máme v Česku národností a etnik a víme si s nimi rady, zejména s Romy? Zde jsou evidenntě porušována lidská práva, z jedné či druhé strany. Když nás na tonupozorní OSN, děláme ze sebe nejdemokratičtější stát na světě.



Podle Wikipedie žije v Číně na 90 procent Číňaů, hlavní menšinou je etnická skupina Zhuang s 16 miliony, poté Manchu s 10.6 milióny, Hui a 9.8 milióny, Tibeťané s 5.4 milióny, Korejci se dvěma miliony, Kazaši s více než milionem a další. Padesát jiných řeči, kultur a právních zásad. A to vše musí Cína zvládnout. Jedna paní mi povídala, že nemůže uznávat zemi, kdyby i byla zavalena zlatem, pokud pořád má politické vězně. Ano, má pravdu, ale poněkud si ozřejměme, co jsou subjektivní lidská práva a političtí vězni. Ideální je příklad Izraele a Palestinské autonomie a jejich zákonů. V Izraeli, jediném demokratickm státu na Blízkém východu, vězní ty, kteří jsou nebezpečím pro židovský stát, který jako bájný Féniex vstal po děsivém holocaustu z popela osvětimských krematorií. Lokální Arabové, co si říkají Palestinci, mají tyto vězně podle islámského práva šariá za politické vězně. Kdo má pravdu? Co na to ta jedna paní, co povídala...? V Číně je to přesně tak. Příklad. Ujgurové jako islamisté vraždí Číňany a jsou ve vězeních, mj. na na Quantánamu, když někdo z nich zabije svoji dceru, že se zřekla islámu, může být v rámci rodinné hrdosti zabita. Mongoové za zabití dítěte dávají podle svých práv, takovému vrahovi doživotí nebo trest smrt. A přitom obě tyto národnosti žijí v Číně, která mu "zprůměrovat" tyto zločiny a vynést co nejobjektivnější rozsudek. Ať však učiní cokoli, pro jednu paní, co povídala, jsou to političtí vězni a basta... Jen čínští vládní činitelé vědí jako jediní na světě, co je to za kumšt ukočírovat tak početný národ. Proto má dnes Čína nejvyšší světový hospodářský růst, vyrábí nejvíc automobilů, televizorů, ledniček, oblečení i potravin na světě. V posledních dnech předstihla také světovou jedničku USA v počtu internetových připojení, které nyní činí 221 milion. Obamova ministryně zahraničí Hillary Clintonová přiletěla na svoji první oficiální návštěvu ve své funkci do Číny. S prosíkem, přičemž jaksi “zapomněla” na tradiční americkou hitovku - lidská práva, tibetské problémy i tolik kritizované čínské popravy a útisk opozice v zemi za Velkou zdí. V současnosti je Čína zdaleka největším světovým věřitelem Spojených států, které dluží Číně daleko přes dva biliony USD ve státních dluhopisech za několik stovek zbankrotovaných firem, resp. za její zestátnění… Říše středu má dnes také 3 200 miliard zásob zahraničních měn, z toho třetinu eur. A přes padesát měst s více než dvěma miliony obyvatel. Kolik má naše největší město? Že se to nedá srovnávat, když je nás jen 10 milionů...? Takže některé věcí nemají brát ohled na počet obyvatel, ale u těch, jež nám "jdou do krámu", tak u těch ano...? Podle zprávy amerického Kongresu USA a Rusko kontrolují více než polovinu trhu se zbraněmi. Z USA loni pocházelo 35 procent zbraní, z Ruska 21 procent a z Číny jen pár procent, navíc tam mají zakázáno nosit zbraně, kromě vojska a policie. USA vydají ročně na zbrojení asi 600 miliard USD, Čína pouhých 60 miliard USD… Zbrojení v USA, které mají více než čtyřikrát míň obyvatel, prostě roste sedmkrát rychleji, jak jejich HDP. Co by asi řekl Američané, kdyby také Čína chtěla zvýšovat výdaje na válku 7 x rychleji, jako své HDP? To by bylo křiku a přitom by udělala jenom to samé co USA. Letos se počet poprav v Číně snížil na 1120 osob. V USA na 60. Zase je ale třeba vše brát v poměru k počtu obyvatel…Podělme tři sta milionů šedesáti, resp. miliardu a čtvrt milionu počtem popravených 1120… Přesto se pořád se mluví jen o lidských právech v Číně. Což tak se podívat, jak je to s jejich dodržováním v USA, kde nedávno vznikl problém s “mučením vězňů”. Kdy vězeň může být přivázán k desce s nohama nahoře a se zavázanou hlavou. Vyšetřovatelé mu mohou na hlavu lít vodu, s cílem vytvořit v něm panickou hrůzu, že se topí. Je též dovoleno, aby stál nahý ve vodě, v chladné, nikoliv však mrazivé cele. Může tak stát 40 hodin i déle, než zkrátka kápne božskou. Pohyb v cele mu omezují řetězy u jeho nohou, připevněné k podlaze. V únoru 1950 na mítinku ve městě Wheeling (Západní Virginie) oznámil senátor Josepf McCarthy, že má v ruce seznam 57 komunistů, kteří pracují na Ministerstvu zahraničí, přičemž Trumanova vláda je tam trpí a ignoruje bezpečnostní riziko, jež představují. Vzápětí se McCarthy stal předsedou senátního podvýboru, jenž měl komunisty ve státní zprávě vyšetřovat. Že by podobnost zcela náhodná s opakovanými vyhlášeními o zrušení KSČM a výskytu členů této strany ve státních úřadech z úst senátorů Štětiny či Mejstříka, mám dojem, že také Mirek Topolánek prosazoval kampaň ve smyslu, že se všemi, jen ne s komunisty atp. S laskavým svolením profesora politické sociologie na univerzitě v Terstu a na Fakultě sociálních věd UK v Praze Václava Bělohradského uvedu některé úryvky z jeho eseje o výše zmíněném díle. Poučný je příběh Jiřího Voskovce, který byl při příjezdu do USA v roce 1950 obviněn z “předčasného antifašismu” a držen téměř rok na ostrově Ellis Island. Voskovec odpřísáhl, že nikdy nebyl komunistou a je to jistě pravda. Kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě skončil, američtí spisovatelé byli často Plné znění zpráv


pronásledováni za mnohem menší prohřešky. Ve srovnání s bolševickou či nacistickou propastí, jsou počty mrtvých, uvězněných a diskriminovaných Američanů za mccarthismu velmi sice skromné, ale nejsou malá porušování lidských práv a velká... Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných… “Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….” píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. “Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…” Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu. Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor - třeba Thomas Jefferson nebyl komunista. Vždycky si opakuji slova českého velvyslance v Pekingu ing. Libora Sečky, který žije v Říši středu přece jen déle, než bylo mých čtrnáct dnů: "Čína je nesmírně zajímavá, ale rovněž složitá země. Rozhodně však není zemí našeho typu a nemůžeme očekávat, že po tisícileté císařské tradici by se v ní mohla budovat demokracie západního typu. Má zcela jinou filosofii. Podstatný pro Číňany je např. jejich vztah s přírodou, cítí se její součástí; dokonalost lidská je zde kopírována dokonalostí přírodní. Je třeba Čínu vnímat jako příležitost, doslova jako nabíječku pro všechny kolem, tedy i pro Českou republiku. Proč toho nevyužít...? Agenturní i mé fotografie nejsou z nějaké čínské Potěmkinovy vesnice, ale těmi vlaky se jezdí skoro všude, také do utiskované tibetské Lhasy, ta urbanisticky řešená železniční nádraží jsou ve všech městech Číny nad milion obyvatel. žádný hoaxy, ale pravda pravdoucí... Inu, včera mě nepustil jako invalidu v tramvaji sednout žvýkající školák, z něhož čpěl nikotin i mariánka. Nedodržel tím lidská práva...? Jo, kdyby byl od CIA nebo kámoš McCarthyho, stal by se hrdinou…? V Americe objevili Ameriku; zapomněli, jak ochotně poskytovali azyl nacistům…? Špiclovat a donášet na sousedy, aneb Poslouchat můžu, hlásit musím… Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: ( http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135 ) http://breti slav-olser.enface.cz http://olser.cz http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044

URL| http://olser.blog.idnes.cz/c/229399/Izrael-zavre-teroristy-jini-tyto-vezne-maji-za-politicke-vezne.html _

Lidská práva- Izrael zavře teroristy, pro jiné jsou političtí vězni (Břetislav Olšer) 13.11.2011

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Lidská práva- Izrael zavře teroristy, pro jiné jsou političtí vězni Dívky se právě trápí s porušováním lidských práv v Čině... Foto: B. Olšer (2) Řekl mi jeden mudrlant, že nač si to hraju, když jsem byl v Číně jen dva týdny a myslím si, že o ní víc všecko. Řekl mi též, že byl také v Číně v jedné továrně na výrobu knih, kde vládnou otrocké poměry levné pracovní síy. Takže ví své o čínských lidských právech. A byl tento mladý pán někdy v cikánském ghettu na Šluknovsku, Ostravě, Chomutově či Janově, kde se to oboustranným nedodržováním lidských práv jen hemží...? Plné znění zpráv


Ten pán přitom neměl ani tušení, že to byla právě Čína, která vynalezla papír a knihtisk v době, kdy na územní střední Evropy žili analfabeti, co vykonávali svoji tělesnou potřebu ze stromů. To, že historii Číny studuji dvacet roků, a že jsem strávil odpoledne s velvyslancem ČR v Pekingu, který mi odpověděl na spoustu otázek, o nichž by diplomat neměl správně ani přemýšlet. Na čem Čína nejvíc vydělá? Těžký průmysl, výroba lodí, letadel, energetické firmy, atomové elektrány, složitá elektronika, těžba vzácných kovů, ropy či uhlí, produkuje též nejvíc televizí, automobilů, kosmických zařízení. To jsou všechno odvětví, kde „mohou otrocky pracovat čínské děti“? Asi ano, podle soutěže vědomostí školáků je přece Čína na prvním místě na světě. Ráno otroci studují, odpoledne a v noci pracují… Čínský hospodářský zázrak je prý „založený na pracovních a sociálních podmínkách, které panovaly v Evropě někdy před 100 - 150 lety a o nichž se nezdálo i v nejhrůznějších snech, dokonce ani našim otcům a dědům, pokud se jim ovšem nedostalo té “cti” osvobozovat se prací v nacistických, případně komunistických lágrech“. Může tohle někdo myslet vážně?Nemůže, ona řada lidí si to jako z ponorky přes kalnou vodu opravdu myslí... Když žijete v některé zemi den, je to moc málo, když jste tam čtrnáct dnů, je to ten optimální čas, aby se vám události a věci nestaly běžnými a vůbec vás nenapadne, co všechno znamenají. Prostě pracovní slepota. Psát román o takové zemi neznamená, že v ní musím dlouhodobě žít, ale stačí jen poznat trochu něčeho, abych mohl dát průchod své fantazii. Spisovatel musí především fabulovat a ne popisovat svůj vlastní obraz v zrcadle. Napsala mi citlivá básnická duše Romana Szpuka: ..."jste tedy spíše pro čínskou správu Tibetu? Já zase tolik čínské osvětě (či osvícenství?) nevěřím. Jako nevěřím žádným misionářům. Přicházejí v ovčím rouše, ale pod ním jsou to draví vlci. Jde jim o získání vlivu, jejich úmysl není čistý. Pravý misionář by měl přijít do kraje a pomoci původním rostlinám, aby přinesly plody. Na to ale nikdo z nich nemá dostatek pokory. Čína sice vytvořila velmi starou kulturu, ale nyní se v mých zkušenostech projevuje spíše produkcí nekvalitních výrobků a prací zotročených dělníků. A ta osvěta, nemá ona poněkud narudlý přísvit? Tím nemyslím komunismus, ale krev. V souboji dvou kultur vždy opatrně straním té, která je v nevýhodě, není tak bojovná, agresivní. Když vstupuju na cizí území - a kéž bych to dokázal i při setkávání s lidmi - chtěl bych najít v tamním světě to ryzí jádro, s úctou hledat to nejlepší, co ti lidé v sobě nosí..." A má samozřejmě pravdu, ovšem piouze z hlediska euroamerického pojetí kultury a lidských práv, spíš v umění jejich porušování zatajit. Americké mučení vězňů, např. wrestling, přes Quatánamo... V Číně vládly nekolik tisíciletí císařové, je to přírodní země bezkonkurenčníchobjevů, kromě atomové bomby. kde je hlavní motto: Dokonalost lidská je pouze doplňována dokonalostí přírody. Snaží se žít podle přírodní harmonie, proto vše zakládají na protikladech "jing a jang". Moře a slunce, oheň a voda, sever a jih, žena a muž, nebe a peklo, dobro a zlo... Nelze této Říši středu vnucovat západní demokracii. Prostě se neujme v zemi s miliardou a 360 miliony obyvateĺ a padesáti národnostmi. Je to stát, v němž je víc Mogolů než v Mongolsku, dvanáct milionů muslimských Ujgurů také mají své zásady v duchu islámského práva šaria a způsobili Číně řadu atentátů. Proč žijí Mongolové v tak kruté zemi, proč se nevrátí domů, do Mongolska? Sedmnáct Ujgurů, kteří tam přijeli bojovat za Taliban, zatkli pákistánští vojáci v Afghánistánu v roce 2001 a předali je Američanům. USA požádaly asi stovku zemí, zda by Ujgury nepřijaly, ale souhlas nedostaly, jelikož se o nich v oficiálních dokumentech hovoří jako o „teroristech“. Ministerstvo spravedlnosti USA rozhodlo, že věznění Ujguři jsou „spojeni s organizací, kterou ministerstvo zahraničí považuje za teroristickou, a fakt, že nejsou považováni za nepřátelské bojovníky nehraje roli.“ A teď ďábelské dilema. Co a proč jsou političtí vězni? Kdo by platil biliony za EU a USA, kdyby se Čína rozdělila na padesát samostatných a nezávislých států. Ujguři, Mongolové nebo snad Kazaši...? Čínské národnostní menšiny jsou vzájemně značně heterogenní a v jejich (nejen) demografickém chování existují přes jisté podobnosti i značné rozdíly. Nejzajímavější je odlišnost jednotlivých etnik od majoritní populace. V Číně se dnes rozlišuje více než 55 etnik a národností, náležejících k různým jazykovým skupinám a obývají asi 64 % čínského území především v západní části státu. Kolik máme v Česku národností a etnik a víme si s nimi rady, zejména s Romy? Zde jsou evidenntě porušována lidská práva, z jedné či druhé strany. Když nás na tonupozorní OSN, děláme ze sebe nejdemokratičtější stát na světě. Podle Wikipedie žije v Číně na 90 procent Číňaů, hlavní menšinou je etnická skupina Zhuang s 16 miliony, poté Manchu s 10.6 milióny, Hui a 9.8 milióny, Tibeťané s 5.4 milióny, Korejci se dvěma miliony, Kazaši s více než milionem a další. Padesát jiných řeči, kultur a právních zásad. A to vše musí Cína zvládnout. Jedna paní mi povídala, že nemůže uznávat zemi, kdyby i byla zavalena zlatem, pokud pořád má politické vězně. Ano, má



pravdu, ale poněkud si ozřejměme, co jsou subjektivní lidská práva a političtí vězni. Ideální je příklad Izraele a Palestinské autonomie a jejich zákonů. V Izraeli, jediném demokratickm státu na Blízkém východu, vězní ty, kteří jsou nebezpečím pro židovský stát, který jako bájný Féniex vstal po děsivém holocaustu z popela osvětimských krematorií. Lokální Arabové, co si říkají Palestinci, mají tyto vězně podle islámského práva šariá za politické vězně. Kdo má pravdu? Co na to ta jedna paní, co povídala...? V Číně je to přesně tak. Příklad. Ujgurové jako islamisté vraždí Číňany a jsou ve vězeních, mj. na na Quantánamu, když někdo z nich zabije svoji dceru, že se zřekla islámu, může být v rámci rodinné hrdosti zabita. Mongoové za zabití dítěte dávají podle svých práv, takovému vrahovi doživotí nebo trest smrt. A přitom obě tyto národnosti žijí v Číně, která mu "zprůměrovat" tyto zločiny a vynést co nejobjektivnější rozsudek. Ať však učiní cokoli, pro jednu paní, co povídala, jsou to političtí vězni a basta... Jen čínští vládní činitelé vědí jako jediní na světě, co je to za kumšt ukočírovat tak početný národ. Proto má dnes Čína nejvyšší světový hospodářský růst, vyrábí nejvíc automobilů, televizorů, ledniček, oblečení i potravin na světě. V posledních dnech předstihla také světovou jedničku USA v počtu internetových připojení, které nyní činí 221 milion. Obamova ministryně zahraničí Hillary Clintonová přiletěla na svoji první oficiální návštěvu ve své funkci do Číny. S prosíkem, přičemž jaksi “zapomněla” na tradiční americkou hitovku - lidská práva, tibetské problémy i tolik kritizované čínské popravy a útisk opozice v zemi za Velkou zdí. V současnosti je Čína zdaleka největším světovým věřitelem Spojených států, které dluží Číně daleko přes dva biliony USD ve státních dluhopisech za několik stovek zbankrotovaných firem, resp. za její zestátnění… Říše středu má dnes také 3 200 miliard zásob zahraničních měn, z toho třetinu eur. A přes padesát měst s více než dvěma miliony obyvatel. Kolik má naše největší město? Že se to nedá srovnávat, když je nás jen 10 milionů...? Takže některé věcí nemají brát ohled na počet obyvatel, ale u těch, jež nám "jdou do krámu", tak u těch ano...? Podle zprávy amerického Kongresu USA a Rusko kontrolují více než polovinu trhu se zbraněmi. Z USA loni pocházelo 35 procent zbraní, z Ruska 21 procent a z Číny jen pár procent, navíc tam mají zakázáno nosit zbraně, kromě vojska a policie. USA vydají ročně na zbrojení asi 600 miliard USD, Čína pouhých 60 miliard USD… Zbrojení v USA, které mají více než čtyřikrát míň obyvatel, prostě roste sedmkrát rychleji, jak jejich HDP. Co by asi řekl Američané, kdyby také Čína chtěla zvýšovat výdaje na válku 7 x rychleji, jako své HDP? To by bylo křiku a přitom by udělala jenom to samé co USA. Letos se počet poprav v Číně snížil na 1120 osob. V USA na 60. Zase je ale třeba vše brát v poměru k počtu obyvatel…Podělme tři sta milionů šedesáti, resp. miliardu a čtvrt milionu počtem popravených 1120… Přesto se pořád se mluví jen o lidských právech v Číně. Což tak se podívat, jak je to s jejich dodržováním v USA, kde nedávno vznikl problém s “mučením vězňů”. Kdy vězeň může být přivázán k desce s nohama nahoře a se zavázanou hlavou. Vyšetřovatelé mu mohou na hlavu lít vodu, s cílem vytvořit v něm panickou hrůzu, že se topí. Je též dovoleno, aby stál nahý ve vodě, v chladné, nikoliv však mrazivé cele. Může tak stát 40 hodin i déle, než zkrátka kápne božskou. Pohyb v cele mu omezují řetězy u jeho nohou, připevněné k podlaze. V únoru 1950 na mítinku ve městě Wheeling (Západní Virginie) oznámil senátor Josepf McCarthy, že má v ruce seznam 57 komunistů, kteří pracují na Ministerstvu zahraničí, přičemž Trumanova vláda je tam trpí a ignoruje bezpečnostní riziko, jež představují. Vzápětí se McCarthy stal předsedou senátního podvýboru, jenž měl komunisty ve státní zprávě vyšetřovat. Že by podobnost zcela náhodná s opakovanými vyhlášeními o zrušení KSČM a výskytu členů této strany ve státních úřadech z úst senátorů Štětiny či Mejstříka, mám dojem, že také Mirek Topolánek prosazoval kampaň ve smyslu, že se všemi, jen ne s komunisty atp. S laskavým svolením profesora politické sociologie na univerzitě v Terstu a na Fakultě sociálních věd UK v Praze Václava Bělohradského uvedu některé úryvky z jeho eseje o výše zmíněném díle. Poučný je příběh Jiřího Voskovce, který byl při příjezdu do USA v roce 1950 obviněn z “předčasného antifašismu” a držen téměř rok na ostrově Ellis Island. Voskovec odpřísáhl, že nikdy nebyl komunistou a je to jistě pravda. Kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě skončil, američtí spisovatelé byli často pronásledováni za mnohem menší prohřešky. Ve srovnání s bolševickou či nacistickou propastí, jsou počty mrtvých, uvězněných a diskriminovaných Američanů za mccarthismu velmi sice skromné, ale nejsou malá porušování lidských práv a velká...



Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných… “Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….” píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. “Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…” Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu. Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor - třeba Thomas Jefferson nebyl komunista. Vždycky si opakuji slova českého velvyslance v Pekingu ing. Libora Sečky, který žije v Říši středu přece jen déle, než bylo mých čtrnáct dnů: "Čína je nesmírně zajímavá, ale rovněž složitá země. Rozhodně však není zemí našeho typu a nemůžeme očekávat, že po tisícileté císařské tradici by se v ní mohla budovat demokracie západního typu. Má zcela jinou filosofii. Podstatný pro Číňany je např. jejich vztah s přírodou, cítí se její součástí; dokonalost lidská je zde kopírována dokonalostí přírodní. Je třeba Čínu vnímat jako příležitost, doslova jako nabíječku pro všechny kolem, tedy i pro Českou republiku. Proč toho nevyužít...? Agenturní i mé fotografie nejsou z nějaké čínské Potěmkinovy vesnice, ale těmi vlaky se jezdí skoro všude, také do utiskované tibetské Lhasy, ta urbanisticky řešená železniční nádraží jsou ve všech městech Číny nad milion obyvatel. žádný hoaxy, ale pravda pravdoucí... Inu, včera mě nepustil jako invalidu v tramvaji sednout žvýkající školák, z něhož čpěl nikotin i mariánka. Nedodržel tím lidská práva...? Jo, kdyby byl od CIA nebo kámoš McCarthyho, stal by se hrdinou…? V Americe objevili Ameriku; zapomněli, jak ochotně poskytovali azyl nacistům…? Špiclovat a donášet na sousedy, aneb Poslouchat můžu, hlásit musím… Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: ( http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135 ) http://breti slav-olser.enface.cz http://olser.cz http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044

URL| http://olser.blog.idnes.cz/c/229399/Lidska-prava-Izrael-zavre-teroristy-pro-jine-jsou-politicti-vezni.html _

Ženy, bijí které muže 10.11.2011

Magazín Mladé fronty DNES JANA CIGLEROVÁ_

str. 26

Téma_

Emancipace žen způsobila, že domácí násilí na ženách bereme jako společenský problém. Bití mužů je však stále tabu. „Pořád na mě dorážela a něco mi vyčítala. Říkal jsem jí, že už s ní nechci mluvit, ale pořád šla za mnou. Nastoupil jsem do tramvaje a ona nastoupila za mnou. Otočil jsem se k ní zády, že už s ní nechci mluvit, ať mi dá pokoj. Kopla mě do hlavy a já se skácel k zemi. Doteď nechápu, jak to dokázala, ale začala křičet, že jsem ji napadl já. Nikdo se nezvedl mi pomoct. Vážím 107 kilo. Ona něco kolem šedesáti.“ MUŽ Z PRAHY, NEPŘÁL SI ZVEŘEJNIT ANI KŘESTNÍ JMÉNO. Napsala jsem několik článků o domácím násilí na ženách a vždycky jsem se setkala s jedním argumentem: „Ale co muži? Na nich je taky pácháno násilí, ale nikdo o tom nepíše. To není fér.“ A tak jsem se vydala prozkoumat, jak to s bitím mužů ženami vlastně je. Cestou jsem musela odbourat několik mýtů, které jsem sama měla. MÝTUS PRVNÍ: FYZICKÁ PŘEVAHA Plné znění zpráv


Jak může šedesátikilová žena zbít stokilového muže? V typickém obrazu násilí jedné osoby vůči druhé padají silné facky, údery pěstí a smýkání – o zem, o stěny či třeba o auto. To přece s mužským tělem svede jen málokterá žena, i když je třeba váhově srovnatelná s mužem. „Fyzické násilí žen na mužích je jiné,“ vysvětluje Kateřina Macková z psychosociálního centra Acorus, které se partnerským násilím zabývá. „Ženy mnohem častěji koušou, škrábou, štípají. Nedokážou sice muže znehybnit, jako to dělají oni, protože třeba z takového násilného sevření rukou za zády se většina mužů dokáže snadno vymanit.“ Násilí žen je na jednu stranu lstivější, protože ženy častěji zaútočí zezadu nebo využijí momentální indispozice partnera, kterou je například opilost nebo spánek. Pomáhají si i předměty, které mají po ruce. Mezi těmi mohou být i sklenice, telefony nebo třeba koště. „Na druhou stranu jsou míň rafinované,“ říká Kateřina Macková. „Násilný muž dokáže ženu přesně zraňovat tak, aby neměla viditelná poškození, a často jí to dokonce i říká. Nebije ji třeba do obličeje, aby neměla monokly, preferuje vnitřní zranění nebo ji bije přes polštář. Násilná žena naopak neuvažuje racionálně, je jí to jedno. Její agrese často vychází z akutní frustrace, což vypadá tak, že vybuchne a zaútočí. Ženy promýšlejí manipulaci a ponižování, ale ne fyzické útoky či další viditelnost následků. Muži často kopou do ženy ležící na zemi, to ženy nedělají. Ty si kopnou ve vzteku a jednou.“ „Dala mi facku. Stál jsem na schodech jako opařený. Proč mi to dělá? proběhlo mi hlavou. Nedokázal jsem se pohnout. V tu chvíli do mě strčila a shodila mě ze schodů. Měl jsem modřiny po těle a zlomenou ruku. V nemocnici jsem řekl pravdu: spadl jsem ze schodů.“ TOMÁŠ, PRAHA MÝTUS DRUHÝ: MUŽ SE VŽDYCKY UBRÁNÍ Umím si představit ženu, která vzteky buší do manžela. Bouchá ho třeba v amoku pěstmi do hrudníku, on ji pevně obejme, drží a ona se mu v náruči zoufalstvím rozbrečí. Kdyby v tu chvíli chtěl, jednou ranou by ji srazil k zemi. „Partnerské násilí nezáleží na váhové převaze. Máme tu stokilové ženy a sedmdesátikilové muže, a přesto je ti muži dokážou týrat. Násilí na druhém člověku nevychází z tělesné konstituce, je to volba,“ vysvětluje sociální pracovnice Katarína Šinková. Za posledních osm let terapeutické praxe léčila zhruba patnáct mužů, kteří byli oběťmi domácího násilí. Aktuálně se zabývá případem, kdy váha zúčastněných prakticky odporuje všeobecnému pojetí vzájemného násilí. „Málokdy se setkám i s partnerkou agresorkou, protože ty si v naprosté většině případů samy nepřipustí, že by měly problém. Ale v tomto jednom konkrétním případě ano a ta žena byla poloviční oproti muži. Přesto byl fyzicky týrán,“ říká Šinková. Jak je to možné? Většina mužů má v sobě hluboce zakořeněno, že vztáhnout ruku na ženu je nepřípustné. Ve chvíli, kdy je žena atakuje, proto zůstanou zkoprněle stát. Případy, kdy jí útok vrátí, jsou buď výjimečné, nebo jednorázové, takže po nich nenásleduje žádný další atak z jejich strany, byť by byl čistě sebeobranný. Jsou však i páry, kdy se partneři bijí vzájemně. Tehdy se tomu říká „máme doma Itálii“, oba jsou s tím srozuměni a s násilím víceméně souhlasí. „Jako domácí násilí ho neoznačujeme proto, že postrádá hlavní prvek týrajícího vztahu, a tím je strach,“ vysvětluje Kateřina Macková. „Prostě ne každá facka je týráním toho druhého. Podmínkou týrání je nevyrovnanost pozic, tedy jeden má moc a zastrašuje toho druhého, přičemž ten druhý se nedokáže bránit.“ „Mám v sobě zásadu, že ženy se nebijí. Nikdy. Když mně moje žena ubližovala, nějak jsem se nedokázal bránit. Nevím proč. Trpěl jsem uvnitř. Doufal jsem, že to přejde. Myslel jsem jenom na to, že to nesmím pustit. Že musím vydržet, protože bych jí mohl ublížit. Ženy se nebijí.“ MILOSLAV, HRANICE MÝTUS TŘETÍ: ŽENA MUŽE NEDOKÁŽE ZNÁSILNIT Že sex je výraznou součástí domácího násilí, je dobře známo. Nucení k pohlavnímu styku či jiným sexuálním aktivitám proti vůli toho druhého patří k těm nejpotupnějším a nejvíc ponižujícím projevům partnerského týrání. Zatímco na ženě lze vykonat sexuální styk navzdory její vůli, prakticky kdykoliv ji muž fyzicky přemůže, jak může žena donutit muže mít sex, když on sám nechce? „Sexualizované násilí žen na mužích probíhá většinou tak, že ženy si pohlavní styk vynucují. Křičí na muže, ponižují je,“ popisuje Katarína Šinková. Nepřipadá vám to zrovna jako sexy atmosféra, která muže dokáže přimět ke schopnosti pohlavního styku? „Nezapomínejte, že muž, který je zvyklý žít v podmínkách psychického týrání, je na takové prostředí už tak zvyklý, že dokáže mít erekci i během toho, co na něj partnerka křičí a vysmívá se mu. Někteří se dokonce hrozí toho, že by se jim erekce nemusela dostavit, protože pak by následovala mnohem horší smršť zesměšňování a opovržení.“ Plné znění zpráv


Podrobný popis obvyklého vzorce znásilňování mužů ženami nabízí americký server Battered Men (Bití muži). „Žena nejdříve muže intoxikuje, tedy opije nebo mu skrytě dá omamné léky. Může ho také znehybnit jinak, například spoutáním či přivázáním k posteli. Jeho ochablou schopnost kontroly poté využije tak, že mu manuálně nebo orálně způsobí erekci a takto se na něm ukojí,“ popisuje studie amerických psychiatrů Cindy a Davida Struckman-Johnsonových. Pro ty, kterým by takový proces připadal jako vysněná erotická fantazie, tu je ale varování: stačí si tuto situaci představit s fyzicky odpudivou ženou. „Takový muž se cítí nesmírně zneužitý a ponížený,“ vysvětlují StruckmanJohnsonovi. I když se tato podoba sexuálního násilí nedá srovnávat s mírou poranění, která jsou při znásilněních způsobena ženám, do sebevědomí zneužitého muže je to obrovský zásah. „Není možné násilí objektivně srovnávat. Každý má tu hranici jinde a i toto je razantní poškozování muže,“ zdůrazňuje Katarína Šinková. „Nejhorší období nastalo, když jsem se rozhodl s přítelkyní rozejít. Vyhrožovala mi, že všem v práci řekne, že jsem ji bil. Nahlas mi předčítala dopis, který měla napsaný pro mého zaměstnavatele. Chodila za mnou do práce a čekala tam na mě, až budu odcházet. Zjistila si pevnou linku do mého nového bytu a volala mi třeba hodinu v kuse. Bylo běžné, že jsem za den měl i dvě stě esemesek. Pak začala obvolávat kolegy v práci i mé příbuzné. Nakonec jsem z práce raději odešel a dodnes nemám na zvonku své jméno.“ TOMÁŠ, PRAHA MÝTUS ČTVRTÝ: BLÁZNIVÁ ŽENA Žena, která bije svého partnera, nemusí nutně být mentálně šílená nebo alkoholička. Statistiky psychosociálního centra Acorus připouštějí, že část z týrajících žen jsou psychiatrické pacientky, vychází to však jen na dvacet procent. Osmdesát procent útočících žen je zcela při smyslech. Tyto útočnice dokonce ani nepocházejí ze stejné společenské vrstvy. Na jednu stranu jsou to nezávislé, ekonomicky soběstačné ženy, které jsou zvyklé si svůj život řídit samy. „Tato nezávislost je na začátku vztahu něco, co se muži líbí, a proto si ji i vybere za partnerku. Postupem času se ovšem promění ve všudypřítomnou kontrolu a ovládání, které vyústí fyzickým násilím. Tomu ale, tak jak je to ve všech případech, předchází několikaleté psychické týrání,“ říká Kateřina Macková. Bývají to i ženy nezaměstnané a ve většině případů bijí i vlastní děti. „Těžko ovládají své agresivní chování. Mají osobnostní problém. Rozdíl je v tom, že zatímco do násilnických mužů by to většinou jejich okolí neřeklo, ženy svůj silný temperament nebo agresi neskrývají ani na veřejnosti. Navíc se často vydávají za oběť. Když třeba zaútočí na partnera a ten jim v obraně dá facku, což vždy bývá jen jednou jedinkrát, jsou schopné volat na policii s tím, že na nich manžel páchá domácí násilí,“ popisuje Kateřina Macková. Ze své praxe si nevybavuje případ, kdy policie násilné chování ženy vůči muži vyhodnotila jinak než jako přestupek. Současná obliba sociálních sítí a moderní elektronické komunikace přitom generuje další podobu partnerského tyranizování. Už tady by se měli mít postižení muži na pozoru. „Muži, jejichž partnerky kontrolují jejich sociální aktivity, mezi které patří třeba kontakt a setkávání s přáteli a příbuznými, korespondence, e-maily nebo například Facebook, mají výrazně vyšší pravděpodobnost zažít fyzické napadení v rámci vztahu,“ upozorňuje autorka studie o domácím násilí z katedry veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd UK Marie Klusáčková. „Tatínek byl chlap – vzhledem i charakterem. Přesto ho moje maminka psychicky leckdy týrala. Maminka byla sexbomba a někdy toho i dost zneužívala. A táta ji bezmezně miloval. Některé konflikty vyústily v následující scénu. Maminka provokovala tátu tak dlouho, že na něm bylo vidět, jak rád by jí jednu vlepil. To mu pak vždy nastavovala tvář s další provokací: „Ty bys mi rád jednu vrazil viď? No tak mě uhoď, bouchni si!“ Táta to sice nikdy neudělal, ale jako dnes vidím, jak tam stál se zaťatými pěstmi a prosil: „Maruško, prosím, neprovokuj mě!“ A ona si s nastavenou tváří vedla dál svou: „No jen si prašť!“ JAN, PRAHA MÝTUS PÁTÝ: MUŽ MŮŽE VŽDYCKY ODEJÍT Ženy, které zažívají násilí od svých partnerů, od nich často nedokážou odejít i proto, že je jejich muži odstřihli od peněz a ony jsou na nich existenčně závislé. Jak to ale, že nedokážou odejít muži, kteří stále soustřeďují většinu rodinných příjmů? „Jsou případy, kdy si žena vymůže, aby jí partner odevzdával celou výplatu, a pak se na ní stává zcela závislý a nesamostatný,“ říká Katarína Šinková. „Ale i pokud ne, týraný muž v naprosté většině případů přijme vzorec, že on je ten, kdo je finančně odpovědný za rodinu, a tak platí veškerou režii. Měli jsme i případ, kdy se muž po letech týrání rozhodl z manželství odejít a ještě manželce zařídil a vymaloval byt.“ I v beznadějné finanční situaci má bitá žena kam jít, protože po republice je několik desítek azylových domů pro matky s dětmi. Většina z nich má utajenou adresu, aby je tyrani nedokázali najít. Azylové domy pro



pány byste však hledali jen velmi těžko. Jeden z mála určených výhradně pro muže je až v Hranicích na Moravě. „Žádný z mužů, kteří u nás bydlí, nám nepřiznal, že by ho partnerka bila. Je možné, že nám to neříkají, protože se stydí. Nechtějí o tom mluvit, protože je to pro ně bolestné. Velmi často ale svěřují psychický teror,“ říká Bohuslav Rybníček, ředitel azylového domu Elim pro muže, který spravuje Církev bratrská. „Takový muž odejde ze vztahu, protože už to nemůže vydržet a je rozhodnutý, že se o sebe postará sám. Jenže se mu to nepodaří. Skončit v azyláku berou jako své selhání a je to pro ně potupné.“ Takový muž pak udělá všechno pro to, aby se do azylového domu už nemusel vrátit. „Najde si partnerku a leccos ve vztahu s ní vytrpí. Snaží se s ní vydržet co nejdéle, aby nemusel jít na ulici, ustupuje ze svých představ,“ popisuje chování svých klientů Bohuslav Rybníček. „Tito muži jsou pak často zneužíváni. Měli jsme ženy, které si vyhlédly muže se stabilním příjmem, například důchodce, a vzaly je k sobě, dokud měli peníze. Jakmile ty peníze utratily, vyhodily je na ulici, a ti muži se k nám zase vracejí.“ Dvaatřicetiletá žena z Cizokrajova na Jindřichohradecku se deset dní nesmí vrátit domů. Manžela v opilosti ohrožovala kuchyňským nožem. Podle policie to nebylo poprvé. Muži už nabídlo pomoc krajské intervenční centrum. „Jedná se minimálně o třetí případ, kdy byla vykázána žena,“ řekla prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová. MÝTUS ŠESTÝ: MUŽI SE DOKÁŽOU BRÁNIT PRÁVNĚ Česká společnost i její rozhodující orgány jsou z většiny řízeny muži. Pokud by se ti cítili ohroženi, dokážou si přece schválit zákon, který by násilí na mužích řešil. České i zahraniční statistiky mluví o tom, že týraných mužů je deset procent ze všech týraných osob, tedy na deset bitých žen připadá jeden bitý muž. Podle Petry Vitoušové z organizace Bílý kruh bezpečí jich je však mnohem víc, ale protože se stydí a nepožádají o pomoc, neví se o nich. „Jen necelá polovina obětí uvedla, že o jejich situaci vědí blízcí přátelé. Žádný z mužů, kteří se setkali s násilím ze strany partnerky, se neobrátil na policii, ačkoliv se někteří z nich domnívali, že by za tento čin měla být jejich partnerka potrestána,“ říká autorka studie o domácím násilí Marie Klusáčková. Právně se prevencí domácího násilí začala zabývat až ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková v roce 2007. Ta si celkem osvíceně sezvala všechny neziskové organizace, které se problematikou zabývaly, a když byla odvolána a na její místo nastoupil Michael Kocáb, v přípravě zákona pokračoval i poté, co bylo jeho ministerstvo zrušeno a on se stal zmocněncem pro lidská práva. „Bohužel s příchodem Romana Jocha tento příklon k širší sociální změně ustal. To, co Michael Kocáb a paní Stehlíková považovali za povinnost státu udělat maximum pro práva obětí domácího násilí a jejich ochranu, považuje Roman Joch za projekt, který se může zkusit,“ namítá Marie Klusáčková. „Zatímco domácí násilí na ženách si v průběhu posledních 40 let postupně vydobylo status závažného sociálního problému, dosud nezískalo domácí násilí páchané na mužích srovnatelnou pozornost.“ Všechny případy partnerského násilí mají společné jedno: aspoň jeden z obou partnerů si agresivní útoky zažil už v dětství od rodičů. V Česku je společenská tolerance fyzických trestů na dětech vysoká, a zatímco ve většině civilizovaných zemí je bití dětí zakázáno i zákonem, většina českých rodičů stále bere bití dětí jako „pedagogický vklad“, použijeme-li nedávná slova ministra Kalouska o jeho facce mladému studentovi. Katarína Šinková proto podotýká: „Pokud nebudou děti zažívat násilí ze strany rodičů, dá se předpokládat, že v tomto cyklu nebudou pokračovat ve svých partnerských vztazích v dospělosti.“ * *** NEJČASTĚJŠÍ PROJEVY PSYCHICKÉHO NÁSILÍ ŽENY VŮČI PARTNEROVI 1. vyhrožuje, že znemožní kontakt s dětmi 2. ublíží nebo hrozí, že ublíží vašim dětem 3. vyhrožuje, že si vezme život 4. ničí společný majetek 5. vyhrožuje, že zveřejní nějakou skutečnost či pomluvu 6. sleduje vás či pronásleduje 7. musí mít přehled o tom, kde jste a s kým jste 8. podezírá vás a žárlí na vaše mimodomácí aktivity 9. vadí jí, když se bavíte s jinou ženou 10. shazuje a zesměšňuje vás před jinými lidmi 11. osočuje vás z nevěry, ačkoliv to není pravda 12. vyhrožuje ostudou na veřejnosti 13. projevuje agresi vůči vám na veřejnosti, zejména v opilosti Plné znění zpráv


14. viní vás z vlastních neúspěchů ZDROJ: DOMÁCÍ NÁSILÍ NA MUŽÍCH A SENIORECH, KOLEKTIV AUTORŮ, TRITON 2006 10 % Podle dostupných statistik trpí fyzickým týráním 10 procent mužů ze všech týraných osob. 35 % Až 35 procent mužů zažívá doma psychické násilí – vydírání, vyhrožování či ponižování. NEJČASTĚJŠÍ PROJEVY FYZICKÉHO NÁSILÍ ŽENY VŮČI PARTNEROVI 1. uhození nebo hození věcí 2. kopnutí, kousnutí, rána pěstí 3. rozbití nebo zničení nějaké věci, která je mu blízká 4. škrcení, dušení, spálení nebo opaření 5. použití nože nebo pistole, výhrůžka použitím nože či pistole 6. jiný typ násilí ZDROJ: DOMÁCÍ NÁSILÍ NA MUŽÍCH A SENIORECH, KOLEKTIV AUTORŮ, TRITON 2006 Foto autor| FOTO ISIFA. COM Foto autor| FOTO PROFIMEDIA. CZ Foto autor| FOTO NGUYEN PHUONG THAO, MF DNES O autorovi| TEXT JANA CIGLEROVÁ, [email protected] _

USA zplodily ČSR 23.11.2011

ct24.cz str. 00 ČT24_

_

Vliv Spojených států na vznik samostatného Československa a vlastně i na celkové upořádání Evropy po první světové válce je nezpochybnitelný. A to ať hovoříme přímo o americké administrativě či našich krajanských spolcích. Obrovský vliv měly i během druhé světové války a po ní, Československo si však za partnera vybralo Sovětský svaz. A právě toto spojenectví pak ovlivňovalo česko-americké vztahy až do roku 1989. Hosty Historie.cs ze 14. listopadu byli amerikanista Miloš Calda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a historik František Hanzlík z Univerzity Obrany Brno. Moderoval publicista Vladimír Kučera. V jistém smyslu měla Amerika velký vliv na to, že jsme se stali svobodným státem? Hanzlík: Amerika se podílela na velmi výrazné jak materiální, tak finanční, ale samozřejmě také politické pomoci. Jako jedna z vítězných mocností totiž na mírových jednáních ve Versailles spolurozhodovala o vzniku samostatné Československé republiky. Nedávno tady byly debaty o Wilsonově soše, Hlavní nádraží se dříve jmenovalo Wilsonovo. Jakou roli v tom sehrál americký prezident Wilson? Calda: Klíčovou. Prezident Wilson byl intelektuálně brilantní člověk, jediný vysokoškolský profesor, který se kdy stal prezidentem Spojených států (vládl v letech 1913 až 1921). Wilson se hluboce zajímal i o problémy Evropy. Znal americké ústavní právo a psal velice hluboké úvahy o podstatě státu vůbec. Už v roce 1889 napsal ve svém díle The State (Stát), že Češi tvoří v germánském elementu jakýsi klín. Měl tedy pro geopolitické postavení českého národa docela pochopení už dávno předtím, než se vůbec poprvé setkal s Masarykem. Když pak Wilson přišel se svými Čtrnácti body (program uspořádání světa po 1. sv. válce z ledna 1918 – pozn. red.), navrhoval v nich reformu Rakouska-Uherska a autonomii pro jednotlivé národy. A právě tehdy zasáhla československá emigrace, zejména T. G. Masaryk, který si sjednal přístup k Wilsonovi a podařilo se mu ho přesvědčit, že autonomie je málo. Hanzlík: Vedle klíčové úlohy amerického prezidenta hrálo důležitou roli působení našich krajanů. Když vypukla válka, vzniká Českoslovanský pomocný výbor, jehož účelem bylo shromažďovat finanční prostředky a poskytovat pomoc strádajícím jak v Rakousku-Uhersku, tak Čechům a Slovákům v zajetí. Zároveň však vzniká Českoamerický výbor pro osamostatnění a pomoc českému národu. Nehovořilo se sice ještě o samostatném Plné znění zpráv


státu, ale víceméně o autonomii minimálně v rámci Rakouska-Uherska. A již do srpna 1914 byly získány první finanční prostředky. Klíčovou úlohu sehrávali naši krajané v Chicagu a New Yorku, kde byl vytyčen program na osamostatnění českého a slovenského národa a jako vůdčí osobnost zahraničního odboje byl bezpochyby uznán T. G. Masaryk. V Chicagu se také konaly obrovské manifestace v řádu tisíců osob na podporu českého národa. Historie.cs Historie.cs Kdy se k tomu přidala Slovenská liga (slovenská krajanská organizace – pozn. red.)? Hanzlík: Slovenská liga podporovala také činnost krajanů. V roce 1915 na podzim byly podepsány Clevelandské dohody, kde se nejvýznamnější krajanské organizace, České národní sdružení a Slovenská liga, dohodly na společném postupu za vytvoření samostatného státu. Velkou úlohu v tom navíc sehrávala krajanská organizace Národní svaz českých katolíků. Po roce 1917 se všechny tyto organizace spojily pod vedením Československé národní rady a organizovaly všestrannou finanční a materiální pomoc a také nábor do armády. Nejdříve do kanadské armády, a když začaly vznikat legie, tak do československých legií ve Francii. Kanadská armáda byla totiž součástí Britského společenství národů, a protože Velká Británie byla ve válce, byla to jediná možnost, jak bojovat proti Rakousku-Uhersku. Ovšem nebyli to jenom Češi a Slováci a nebyl to jen Wilson. Myslím, že v Americe museli lobbovat i jiní. Říká se, že nám pomáhali američtí Židé? Calda: Je to naprosto logická úvaha. Masaryk se kdysi dávno účastnil veřejné kampaně na obranu Hilsnera, kdy vyvrátil jeho obvinění z rituální vraždy. To u amerických Židů muselo vyvolat nějaký ohlas. Hanzlík: Krajanům se podařilo vytvořit velmi zajímavý systém působení na americkou administrativu a zákonodárné sbory jednotlivých států. Dokonce vypracovali seznam krajanů v různých funkcích v americké administrativě i po jednotlivých státech. A těm pak vysvětlovali postavení českého a slovenského národa v rámci Rakousko-Uherska a žádali je, aby vystupovali ve prospěch jeho osamostatnění. Je také známé památné vystoupení Karla Perglera, známého chicagského advokáta, v únoru 1916 v americkém Kongresu, které mělo obrovský význam. Situace, kdy americká vláda a členové zákonodárných sborů o Češích a Slovácích příliš nevěděli, se tak změnila v podporu vytvoření samostatného státu. Calda: To všechno se dělo na pozadí vstupu Spojených států do první světové války. Spojené státy dlouho váhaly. Prezident Wilson v létě 1914 vyzýval národ k neutralitě ducha. Bál se totiž, že se americký národ rozštěpí, protože jednotliví Američané budou podporovat státy, ze kterých přišli oni nebo jejich předkové. A tomu chtěl zabránit. V listopadu 1916, kdy byl podruhé zvolen prezidentem, bylo Wilsonovým hlavním heslem na všech plakátech: "On nás uchránil před válkou." Jenže neuplynulo ani půl roku a Spojené státy do války šly. Zdaleka tam přitom nebyl tak velký konsenzus, že by se celý americký národ chtěl nadšeně vrhat do evropské války. Nakonec v dubnu 1917 ale do války vstoupili poté, co Německo obnovilo neomezenou ponorkovou válku proti námořní přepravě přes Atlantik. A tím se Spojené státy, vlastně mimochodem, staly nejmocnějším světovým státem. Asi to nebyl jejich úmysl, ale takhle to prostě dopadlo. Vedle nich byla totiž jen zesláblá Francie, vyčerpaná Velká Británie, poražené Německo a Rusko v rozkladu, v rukou bolševiků. Poprvé v dějinách se ukázalo, že Evropa není schopna si sama vyřešit vlastní problémy a konflikty. Velká Británie byla do 80. let 19. století dílnou světa, měla úžasně rozvinutý průmysl, velkou průmyslovou výrobu. Někdy v 80. letech načas Brity předstihlo Německo. A najednou jsou tu statistiky z roku 1904 a 1905, kdy Spojené státy v průběhu deseti let předstihly nejen Německo a Velkou Británii, ale i součet jejich ekonomické výkonnosti. Čili Spojené státy byly ekonomickým gigantem už začátkem 20. století, ale mezinárodně-politicky byly trpaslíkem. Čili válka jim vlastně pomohla. Hanzlík: Doplnil bych význam působení krajanů z vojenského hlediska. Víc jak 30.000 Čechů většinou dobrovolně nastoupilo do americké armády, ještě než Státy vstoupily do války. Bylo to také na základě výzev Českého národního sdružení a Československé národní rady americké. Stejně tak tam vstoupilo 12.000 Slováků. A další 3.000 krajanů pak nastoupily do československých legií ve Francii. Spojené státy navíc umožnily v dubnu roku 1918 vytvoření vojenského tábora ve Stanfordu nedaleko New Yorku, kde se připravovali dobrovolníci pro odchod do Francie. Trochu tehdy nevyšel Štefánikův plán získat pro legie ve Francii 20.000 až 30.000 dobrovolníků, protože když Spojené státy vstoupily do války, musel nastoupit každý, kdo měl odvodní povinnost do americké armády. Takže do legií odešlo pouze 3.000 osob, které odvodní povinnosti nepodléhaly.



Ještě jednu otázku ke krajanům. Když měli tak velký vliv na vznik samostatné Československé republiky, osobovali si nějaké právo zasahovat do jejího uspořádání a jejího fungování v roce 1918? Hanzlík: Neosobovali si žádné takové právo. Pouze vycházeli z toho, že poměry v republice budou demokratické, aby nedocházelo k aktům msty vůči těm, kteří dříve třeba podporovali Rakousko-Uhersko a podobně. Jinak masivní finanční pomoc lidem, kteří utrpěli ve válce, nejenom obyvatelům nové republiky, ale například i pozůstalým po padlých za války, pokračovala až do roku 1922. Nutno bohužel dodat, že když pak přijeli krajané, aby se podívali, jak je s tou pomocí nakládáno, zjistili, že část pomoci se dostala po česku úplně někam jinam. Proto byla na základě těchto informací pomoc postupně utlumována, až po roce 1922 skončila úplně. Calda: Spojené státy měly ještě před vstupem do první světové války agenturu pro potravinovou pomoc, v jejímž v čele stál pozdější americký prezident Herbert Hoover. Spojené státy byly v situaci, že nevěděly, co s potravinami, a měly problém se jich zbavit. Ale aby nezničily zemědělce příliš nízkými cenami a zároveň tam nebyl absolutní nedostatek potravin, tak je rozdávaly. Podle instrukcí amerického Kongresu měly být potraviny rozdávány spojeneckým státům. Československo bylo spojenecký stát, ale po první světové válce na tom bylo relativně dobře, rozhodně bylo potravinově soběstačné. Problém byl ale v nové Rakouské republice. Hoover tak po dohodě s Masarykem použil československé území jako tranzitní teritorium a pomáhali hladovějícím Rakušanům. A Američané si brali nějaké právo na to, aby řídili chod nově vzniklých států, na které měli takový vliv? Calda: Pokud vím, tak ne. Američané mají skoro až podmíněný reflex, že po válce chlapci musí zase zpátky k rodinám, do civilního života. A to se po první světové válce odehrálo velice rychle. Podobné to bylo i po druhé světové válce, kdy se Američané stahovali z Evropy takovým tempem, že to jen zesílilo Stalinovu mlsnost. Čtěte také: Naši krajané v USA a vznik samostatného Československa, 14. 10. 2008 Nad Československem se začíná stmívat, vedle máme Adolfa Hitlera, blíží se Mnichov. Jak se k tomu stavěly Spojené státy a jak naši krajané ve Spojených státech? Hanzlík: Po první světové válce aktivita krajanů upadala, ale když nastoupil v Německu Hitler k moci, zase začala růst, protože Československo považovali i za svůj výtvor. Na jaře 1938 se sešel sjezd Českého národního sdružení, kde byla vydána brožura s úkoly na pomoc Československu. Využili přitom zkušenosti z první světové války – opět vypracovávali seznamy senátorů, kongresmanů, začali organizovat peněžní sbírky. Takže již v létě 1938 byly do Prahy zasílány finanční prostředky na obranu republiky. Ovšem když přišel Mnichov, krajané ho vnímali trošičku jinak. Pro nás to byla obrovská tragédie, ale pro ně to byla oběť Československa k udržení míru. Po podpisu mnichovské dohody, bylo to i v souvislosti se 20. výročím vzniku republiky, legionáři z první světové války masově odevzdávali francouzská a britská vyznamenání na protest proti podpisu mnichovské dohody. Do Spojených států odjel bratr prezidenta Beneše Vojta, který už na podzim organizoval akce krajanů na podporu republiky. A po 15. březnu 1939 už to bylo zcela jasné. Krajané se jednoznačně postavili na podporu zahraniční akce prezidenta Beneše a organizovali rozsáhlou finanční pomoc našemu zahraničnímu odboji. Jak reagovala Amerika na Hitlera a poté na Mnichov? Calda: Prezident Roosevelt byl samozřejmě demokrat a jako málokterý Američan viděl velice dobře do budoucnosti a věděl, že Hitler znamená veliké nebezpečí. Jeho problémem bylo pohnout izolacionistickou Amerikou. Teď bych malinko odbočil: Američtí politici, kteří se ucházejí o úřad prezidenta, potřebují slušné finanční sumy, aby mohli vést svou kampaň. A je to zařízeno tak, že ti, kteří přispějí na kampaň vítězného kandidáta, často očekávají nějaké posty, zejména diplomatické. Prezidenta Roosevelta například podpořil jakýsi Joseph Davis, který se pak stal v roce 1933 prvním americkým velvyslancem v Moskvě. Tenhle člověk byl sběratelem umění a rád si do vlasti "exportoval" ruské ikony, které měly ve stalinském Rusku nulovou hodnotu. A za povolení k jejich vývozu pak tvrdil, že moskevské procesy jsou autentické a že je jim třeba věřit, což je naprosto absurdní. Obdobným případem byl otec prezidenta J. F. Kennedyho, Joseph Patric Kennedy. Ten za podporu Rooseveltovy volební kampaně v roce 1932 dostal za odměnu nejprestižnější místo pro amerického velvyslance, a to velvyslanectví v Londýně. Kennedy se tam později vyjadřoval o novém, mladém, silném a zdravém Německu a veřejně podpořil mnichovskou dohodu. To Roosevelta natolik rozlítilo, že se mu podařilo ho nějakým způsobem odvolat. (Joseph P. Kennedy se pak stal byznysmenem a bankéřem a v Massachusetts si pěstoval ten svůj kennedyovský klan.) Hanzlík: Zajímavé je, že byť Spojené státy americké nebyly ve válce s Německem, umožňovaly a podporovaly aktivity našich krajanů, které směřovaly jednoznačně proti Německu, a naopak podporovaly československý Plné znění zpráv


zahraniční odboj. Například když v roce 1939 vznikaly naše jednotky ve Francii a v Anglii, krajané v Americe do nich prováděli nábor dobrovolníků a umožňovali jim odejít do těchto jednotek přes československé konzuláty, kterých bylo v Americe několik. Jak se zachovali Američané vůči nám po roce 1945? Calda: Po konci války v Evropě válka pro Američany stále pokračovala v Pacifiku a její trvání bylo nejisté. To, že bude nakonec ukončena dvěma atomovými výbuchy v srpnu 1945, se tehdy nedalo předpovídat. Američané tak v souhlase se smlouvami se Sovětským svazem vyklidili i Durynsko a chystali se na poválečnou rekonstrukci. Hlavní snahou Harryho Trumana totiž bylo navrátit miliony vojáků do civilního života. Měli na to skvělý program, v americké historiografii se mu říká "GI Bill". Samozřejmě Američané měli zájem na tom, aby Československo nespadlo do sovětského bloku. Jenže když se československá vláda v létě 1947 po návštěvě Moskvy rozhodla nezúčastnit se Marshallova plánu, začalo jim být jasno, že Sověti to tady dostanou. Ostatně je známý výrok Jana Masaryka na letišti po návratu z Moskvy: "Do Moskvy jsem odjel jako ministr zahraničních věcí a vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek." A jak se Američané stavěli k roku 1948? Calda: Pokoušeli se dostat pár lidí, u kterých to šlo, do emigrace, a únor samozřejmě odmítali jako komunistický puč. Ale to už bylo souběžně s první berlínskou krizí, s roztržkou Stalina s Titem. Ty poměry se zostřovaly. Hlavní doktrínou bylo zadržování komunismu. A to znamenalo nepřipustit další rozšiřování sovětské sféry vlivu, ale bez vojenského zásahu, zkrátka to mělo vyhnít zevnitř. Myslím, že tato doktrína slavila úspěch, i když opožděně. Hanzlík: Československo bylo považováno za sféru sovětského vlivu a americké zpravodajské služby ani ostatní složky se příliš nesnažily zabránit tomu, co se tady dělo. Zajímavá situace ovšem nastala v krajanském hnutí, které se rozdělilo na dvě části. České národní sdružení vystoupilo z Československé národní rady americké. A rozdělili se i Slováci. Vzniklo Slovenské národní sdružení, které bylo proti tomu, co se v Československu dělo. A zbylá Slovenská liga pak podporovala ty, kteří odešli do USA a kteří působili za klerofašistického režimu. V době února byl představitel Českého národního sdružení Adolf Kačer, přijal ho pražský primátor, přijal ho Klement Gottwald. Ve Spojených státech vyšlo v krajanských novinách "podporujeme novou vládu Klementa Gottwalda". První obrovskou vlnu nevole proti novému režimu vyvolala smrt Jana Masaryka, která byla v Americe brána jako vražda, nikoli jako sebevražda. V roce 1949 začaly být opět vybírány finanční prostředky na podporu akcí proti režimu. V České národní radě se přitom setkávaly dopisy z celé Ameriky. Jedni psali, že dají poslední cent, druzí, že nedají vůbec nic. Ti druzí totiž namítali, že když vznikala republika, dali všechno, šlo o svébytnost národa. Když byla druhá světová válka, šlo opět o holou existenci národa, tak také dali poslední cent. Ale to, co se děje dnes v Československu, je věc lidí, kteří v Československu žijí. A byly tam i takové názory, že kdyby skutečně 90 % obyvatelstva, jak je prezentováno, nový režim nepodporovalo, nemohl by existovat. Až na začátku 50. let, kdy došlo k popravě Horákové, generála Píky, procesu se Slánským, dochází znovu ke sjednocování úsilí proti režimu a vzniká Rada svobodného Československa a Svaz československých důstojníků v exilu. Jak se po roce 1948 chovali američtí krajané a jak se chovala americká administrativa k exulantům? Calda: Schválili tam zvláštní zákon, který poskytoval kvóty pro uprchlíky z Československa. Podobně byl po maďarském povstání schválen obdobný zákon pro uprchlíky z Maďarska. Ale byly tam takové případy jako třeba Jiřího Voskovce. Když Voskovec už nechtěl dál žít v komunistickém Československu, dorazil do Ameriky, kde ho pak drželi někde na Ellis Islandu, odkud koukal okny na Manhattan a nemohl dosáhnout přijetí. Hanzlík: S emigrací do Spojených států to bylo velmi složité i přes kvóty. V archivu Čechů a Slováků v Chicagu jsme našli spousty dopisů, kde lidé v utečeneckých táborech po celé Evropě žádali o pomoc. Ve Spojených státech se pak za ně musel někdo zaručit a museli mít kde pracovat, takže to bylo velmi problematické. Je to vidět třeba na příkladu generála Mikuláše Ferjenčíka. Slovenská liga, nazývali je "ligoši", ho obvinila, že měl podíl na zavraždění americké vojenské mise v průběhu Slovenského národního povstání. Ferjenčík pak strávil s celou rodinou více než rok na Ellis Ilandu, musel si najmout nejlepší právníky a odcházel odtamtud s dluhem 6.000 dolarů. A pomáhali čeští krajané exulantům? Hanzlík: Ano, pomáhali jim. Nabízeli možnosti podpory na studiích, pokud se týkalo mladých lidí, nebo třeba výuku anglického jazyka. Takže pokud byly možnosti a kvóty to umožňovaly, krajané pomáhali. Také tam byl Sokol, koneckonců Antonín Hřebík, poslanec národních socialistů a starosta Sokola, potom, co se dostal do Spojených států, dělal starostu celoamerického Sokola. Takže ta pomoc tam byla.



Pak přišel neuralgický rok 1968 se srpnovou resekcí. Je pravda, že Spojené státy daly Sovětskému svazu své "můžete"? Calda: Obávám se, že ano. Ve Státech dosluhoval prezident Lyndon Johnson, který už v březnu 1968 prohlásil, že se nebude ucházet o druhé volební období, protože jeho preference spektakulárním způsobem klesly. Na obzoru se totiž objevil mladší bratr J. F. Kennedyho Robert Francis, který měl u demokratických voličů větší podporu. Johnson už toho měl všeho dost. Původně se chtěl stát vnitropolitickým prezidentem, který zlikviduje chudobu, zmírní rasové třenice a podobně, ale nakonec to všechno přišlo vniveč. Johnson se zapletl do vietnamské války, a to ho stálo úřad. Takže v srpnu 1968 to byl zlomený člověk, měl to za pár a dá se říct, že pil. Hanzlík: Důležitá tam byla role izraelské války v roce 1967. V té době začínaly Spojené státy jednat se Sovětským svazem o omezení strategických útočných zbraní, což braly z hlediska národní bezpečnosti jako prioritu. Historici dokonce našli dokumenty americké vlády, ve kterých byly oficiální pokyny americkým velvyslanectvím, aby učinily všechno pro to, aby Sovětský svaz neměl výrazné problémy s okupací Československa. Spojené státy se totiž obávaly, že by Sověti mohli od jednání o strategických útočných zbraních odstoupit. Jedna věc však byla oficiální politika a druhá to, co se dělo v rámci krajanů a jednotlivých států. K 50. výročí vzniku samostatné republiky se připravovala velká akce. A Rada svobodného Československa a Svaz československých důstojníků v exilu podporovaly pražské jaro. Je ovšem zajímavé, že už v květnu 1968 předpokládaly sovětský vojenský zásah, také jsme našli výstřižky z krajanských novin z července 1968, kde protestovali proti budoucímu vojenskému zásahu proti Československu. Když pak k němu 21. srpna došlo, guvernéři většiny amerických států, kde žili naši krajané, vydali deklarace proti okupaci Československa. Samozřejmě jim však nebylo známo, co zastává oficiální americká politika. Calda: Nadto americká administrativa věděla, že dubčekovští komunisté podporují severní Vietnam, a že tak jsou na straně jejich vojenských nepřátel. Pak přišel rok 1989, pád komunismu. Jistě si vzpomínáte, když přijel do Prahy po roce 1989 první americký prezident ve funkci, George Bush starší. Jeho přivítání bylo neuvěřitelné. Čím si vysvětlujete, že byli lidé na Ameriku tak natěšeni? Calda: Myslím, že to byla také reakce na antiamerickou propagandu, která tady zaplňovala veřejný prostor celých 40 let komunistického režimu. Byl to takový symbol odvratu od té doby. A jak si vysvětlujete, že veřejné mínění u nás je teď protiamerické? Calda: Nejsem si jistý, jestli je to pravda. Vím, že na internetu jsou takové diskuse, což je často v podstatě žumpa – anonymové zřejmě nevědí, co s časem, tak tam píšou všechno možné. Ale jaké jsou skutečné postoje veřejnosti, by mělo zjistit třeba Centrum pro výzkum veřejného mínění nebo podobná organizace. Já učím studenty, kteří si za obor zvolili amerikanistiku. Tam se zájem předpokládá. Jsou tam mnozí, kteří jsou kritičtí, kteří obdivují třeba Noama Chomského. Mnoho jich však též obdivuje Baracka Obamu a podobně. Jenže to ještě není postoj k té zemi. Prostě, sám nevím, jak to je. Hanzlík: Učím na Univerzitě obrany a v rámci armádního prostředí působím dlouhá léta, sledoval jsem to od roku 1990. A v armádním prostředí to určitě neplatí. Když byla v roce 1990 první válka v Perském zálivu, působili tam naši chemici. Ti si tam získali takový respekt a úctu, který přetrvává i dodnes, když vedle sebe působí v krizových situacích, v Iráku nebo dnes v Afghánistánu. Proti Americe rozhodně nebyl Bohumil Hrabal, který po návratu ze Spojených států řekl: "Kdo nemá rád Američany, nemá rád lidi." (redakčně kráceno)

URL| http://www.ct24.cz/154234-usa-zplodily-csr/ _

Studie: Proč ropa zahubí civilizaci Západu? (Jakub Janda) 10.11.2011

idnes.cz - blog _

str. 00


_


Studie: Proč ropa zahubí civilizaci Západu? Vymění Západ ropu za ideologii lidských práv, nebo radši přizná, že mu jde o o peníze? I na to se snaží odpovědět následující studie. Anotace: Práce se zabývá vztahem mezi euroatlantickou civilizací (personifikovanou USA a EU) a Saudskou Arábií, který není vyrovnaně interdepedentním, avšak je definován silnou závislostí Západu na ropě. Tato závislost bude na základě očekávaných scénářů vývoje těžby zbývajících světových ropných zásob vzrůstat a exogenní (a částečně i endogenní) tlak na redefinici vlastní rétoriky bude vzrůstat, jelikož jinak se Západ zcela zdiskredituje jako šiřitel vlastních hodnot, kumulativně nazývaných softpower [1] . Západ bude stát před třemi možnými scénáři - totální diskreditací, nutností redefinicí rétoriky či osvícenskému sebezpasení (nalezené relevantní alternativy za ropu). V konečném důsledku prvních dvou scénářů dojde k popření Fukuyamovy teorie Konce dějin. Úvod Studie úvodem popisuje aktuálně známou dislokaci světových ropných zásob. Z dat je evidentní, že strategická většina ropných zásob leží na území Saudské Arábie. Ve stejné kapitole je empiricky popsáno, jak silná závislost Západu na saudskoarabské ropě existuje. Ve druhé kapitole jsou popsány tzv. ropné scénáře, z nichž vyplívá, že během poloviny 21. století bude postupně docházet k nedostatku ropných zásob a čím méně této komodity bude, tím větší poptávka po ní bude vznikat. Ve třetí klíčové kapitole je popsán koncept schizmatu idejí – závislost Západu na saudskoarabské ropě bude s jejím úbytkem lineárně stoupat, pozice Západu ovlivňovat vnitřní dění v Saudské Arábii bude logicky slábnout. Tyto rozevírající se nůžky mezi ekonomickostrategickou závislostí a nutností podporovat stát zásadně se neshodující se západními hodnotami budou působit jako signifikantní indikátor deklinace Západu, popření Fukuyamova Konce dějin a nutnost Západu reagovat. Ve čtvrté kapitole jsou popsány možné scénáře, které se dnes jeví jako možné reakce Západu na výše popsaný vývoj. Tato studie nemůže kvůli svému rozsahu zkoumat možné scénáře vývoje v případě změny chování politického establishmentu Saúdské Arábie směrem dovnitř, ani směrem ven. Předpokládá tak statičnost chování režimu pouze pro účely tohoto teoretického konceptu. Práce si neklade za cíl plně vyčerpat žádné z použitých témat, ani sloužit jako komplexní zdroj informací dané tématiky, jejím účelem je projektovat scénář, který autor považuje pro Západ za velice závažný a jeho blízké variace mohou v budoucích desetiletích nastat. 1. Závislost Západu na saudskoarabské ropě Aktuálně známé rozložení zbývajících světových zásob ropy jsou podle amerického úřadu US Energy Information Administration (EIA) poměrně jasně čitelné. Většina dalších zdrojů se v těchto odhadech řádově neliší – přes polovinu světových zásob ropy leží v oblasti Blízkého Východu, jak ilustruje níže uvedený graf. Přestože subjektem této studie je Saudská Arábie (vzhledem ke svým nejpřívětivějším vztahům k USA v regionu), další významní aktéři by mohli být dosazeni na její místo – Spojené arabské emiráty či Kuvajt mají podobné vnitropolitické charakteristiky z hlediska demokratických principů. Nemají však tak vřelý vztah k USA a ani nejsou tak význanými importéry ropy do USA jako Saudská Arábie, proto byla jako hlavní figurant zvolena tato země. Graf č. 1: Aktuální rozložení známých světových zásob ropy, miliardy barelů Zdroj: EIA, 2010, vlastní zpracování Z dalšího grafu je patrné pokrytí spotřeby ropy v USA – z jakých zdrojů tato ropa pochází. USA si jako střízlivě uvažující stát uvědomuje nutnost diverzifikace svých energetických zdrojů a proto kromě doma získávané třetiny pokrývá další zhruba čtyři desetiny z dovozu čtyř různých států. Zaokrouhleně desetiprocetní příspěvky z Mexika a Kanady lze považovat vzhledem k pevným vztahům s těmito státy za konzistentní a pravděpodobně dlouhodobě udržitelné, další dva importéři však takovou jistotou nejsou. Venezuela Huga Chavéze rozhodně není blízkým a stabilním spojencem, dovoz ze Saudské Arábie je zatím dlouhodobě konzistentní a udržitelný. Je evidetntní, že deseti procentní import ropy není zanedbatelnou absolutní hodnotou v měřítku národní spotřeby Spojených států amerických. Tato úvodní část tedy shrnuje základní teze, důležité pro další vývoj argumentace Plné znění zpráv


– strategické množství ropy se nachází v oblasti Saudské Arábie (a dalších států, podobných charakteristikami vnitropolitického uspořádání a nesimilaritou k západnímu pojetí liberální demokracie) a Západ (personifikován USA) tuto ropu strategicky potřebuje. Graf č. 2: Pokrytí americké spotřeby ropy, percentuální zastoupení, data z roku 2010 Zdroj: EIA, 2011, vlastní zpracování 2. Méně ropy, větší potřeba ji vlastnit Je obecně známo, že ropa patří mezi neobnovitelné zdroje, že se tedy s její spotřebou snižuje její dostupné množství. Když bylo v Grafu č. 1 ilustrováno pravděpodobné zbývající množství zásob této životně důležité komodity, jednalo se o dosud známé a státy přiznané zásoby. Objevují se spekulace, že státy (zejména OPEC) cíleně zamlčují nově nalezená ložiska za účelem vytváření dojmu nedostatku – malého množsví komodity na trhu. Existuje zde paralela s obchodem s diamanty, celkové absolutní množství je těžko dozjistitelné. V souvislosti s očekávaným vrcholem výše těžby a deklinací v těžěbních číslech se v akademické a odborné komutě objevují tzv. Oil-Peak Scenarios, tedy jednotlivé projekce budoucího vývoje těžby ropy a vývoje jejích zbývajících zásob. Jelikož zde není prostor k analýze jednotlivých scénářů, uvádím graf z University of California, který komprimovaně představuje nejčastěji diskutované předpoklady vývoje. Graf č. 3: Komprimovaný souhrn scénářů projektujících budoucí vývoj těžby ropy Zdroj: University of California [2] Ať se chceme držet jakéhokoliv z projektovaných scénářů, během poloviny 21. století dojde k tzv. Oil Peaku – tedy vrcholu těžko, po kterém bude neodvratně následovat propad a významné snižování počtu vytěžených barelů. Pomocí jednoho ze základních ekonomických zákonů můžeme jednoznačně odhadnout, co bude následovat – se snižujícím se množstvím komodity, nedostačujícímu vyhovět poptávce, bude růst její cena a obecně vzato – hlavně její cennost. Kdo bude držet snižující se množství strategické suroviny, ten bude moci diktovat podmínky. V konkrétní rovině se bude zvyšovat závislost Západu na ropě z arabských zdrojů – pokud nebude nalezena relevantní alternativa (což je jedním ze třech možných východisek uvedených v poslední kapitole této studie a je to ilustrováno grafem níže) a mocenský blok USA-Evropa bude odsouzen do role žebrajícího skoro-přítele. Graf č. 4 : Ilustrativní zobrazení poměru závislosti na ropě a jejího snižujícího se množství v případě nenalezení relevantní alternativy Zdroj: vlastní zpracování 3. Schizma idejí V normativní rovině si Západ přeje, aby vlivem své softpower nenásilně přivedl nedemokratické státy světa k atraktivitě svého vnitrostátního uspořádání jako jediného nejlepšího a legitimního (z hlediska zastoupení lidských potřeb) systému státního zřízení. V rámci institucionalizování této snahy vznikl v druhé polovině dvacátého století masivní proud, který se (primárně jako reakce na komunismu s) pokusil o přesné a moderní definování konceptu lidských a občanských práv. Můžeme mluvit o dokumentech od Charty OSN přes Helsinský závěrečný akt až po dnešní dokumenty Rady OSN pro lidská práva – tyto legislativní akty mají i mnoho rezonancí do reálného světa – Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva a mnoho dalších institucí. Kromě státních a nadstátních struktur tyto snahy rezonovaly iv občanském sektoru, kde vzniklo množství dalších organizací snažících se prosazovat či kontrolovat dodržování konceptu lidských práv. Západní liberální demokracie považují svůj fundament stojící na kameni lidských a občanských práv za svou absolutní a i komparativní výhodu (viz teorie demokratického míru [3] ). K liberální rétorice Západu (nejsilněji však znějící z USA, mající historický vjem misionarity svých demokratických principů po obou světových válkách) patří důraz na dodržování lidských a občanských práv všude ve světě [4] . Obecně tedy lze konstatovat, že Západ staví svou zahraničněpolitickou rétoriku na konceptu lidských práv a tvrdě kritizuje a sankcionuje ty, kteří se tohoto konceptu systematicky nedrží, anebo jej porušují.



Za subjekt této studie byla zvolena Saudská Arábie – země, která rozhodně neodpovídá konceptu liberální demokracie dodržující lidská a občanská práva svého demos. Jelikož z rozsahových důvodů nelze zkoumat, proč nepatří Saudská Arábie mezi státy, které by tuto definici naplňovaly alespoň z části, ilustruji stav lidských a občanských práv v této zemi hodnocením několika institucí. Podle nevládní organizace Human Rights Watch se Saudská Arábie řadí mezi země provádějící mučení svých občanů, stejně jako Turkmekistán, Uzbekistán, Eritrea a Etiopie [5] . Podle nevládní organizace Freedom House byla země zařazena do skupiny „Nejhorší z nejhorších“ – Nejvíce represivní režimy světa – patří sem například Severní Korea, Somálsko či Súdán [6] . Podle Reportérů bez hranic je svoboda tisku hodnocena [7] 157. příčkou ze 175 hodnocených zemí světa, podle zprávy Democracy Index [8] týdeníku Economist za rok 2010 patří míře demokratičnosti 160. pozice ze 167 hodnocených. Schizma rétoriky a reálných činů nastává, kdy Západ toleruje chování a jednání Saudské Arábie pouze z důvodu strategického partnerství – tedy obchodních závazků. Demokratické režimy rétoricky odsuzují nedodržování lidských a občanských práv, avšak u některých zemí postupují k vojenské intervenci (Afgánistán 2001, Irák 2003, Libye 2011), u některých dochází pouze k verbálnímu odsuzování (Sýrie, Kuba, Severní Korea) a u některých nedochází téměř k žádnému rétorickému vyjádření – to je případ Saudské Arábie. O ekonomické a geostrategické (offshore [9] vyvažování s Iránem) motivaci není nutné hovořit, avšak navenek působící dichotomie a schizma (či spíše pokrytectví) mezi rétorikou a reálným jednáním Západu je zřeletná. Jak je tedy evidentní, existuje zde nepsaná úmluva – Západ nebude (alespoň tvrdě a přímo) kritizovat vnitropolitické dění a uspořádání v Saudské Arábii vzhledem ke své dosavadní závislosti na její ropě. Jak praví přísloví, hyperbolicky dodejme - nekritizuj svého pána či chlebodárce. Ve druhé kapitole (Méně ropy, větší potřeba ji vlastnit) bylo popsáno, jak podle nejočekávanějších scénářů bude množství vytěžené ropy a jejích zbývajících zásob v následujících dekádách dramaticky ubývat a snaha o využití posledních zbývajících zásob této komodity se bude lineárně zvyšovat. Dochází tedy ke klíčovému schizmatu – Západ bude saudskoarabskou ropu smrtelně nutně potřebovat, avšak bude mít čím dál více narážet na problém na multilaterální bázi kooperovat se saudskoarabským politickým systémem, které různé zmiňované organizace považují za nedemokratický až totalitní. Již dnes, na podzim 2011, dochází k paradoxním situacím, kdy v Sadské Arábii pobývá bývalý tuniský diktátor Ben Alí, či sadskoarabská armáda pomáhá krvavě potlačovat lidové protesty v sousedním Bahrajnu [10] , zatímco americká a evropské zahraničněpolitické reprezentace takřka mlčí. Tak vypadá ve zjednodušené podobě dnešní stav. 4. Tři scénáře Docházející ropa je s největší pravděpodobností neměnným faktorem. Se vzrůstající závislostí Západu na Saudské Arábii, která silně nevyhovuje představám o liberální demokracii, bude i nadále docházet k deklinaci brandu Západu, zvyšování jeho externí percepce jako pokrytecké a ziskuchtivé entity. Následující tři scénáře sice mají daleko ke komplexnosti, snaží se pochytit možné trendy z makro pohledu. 4.1 Totální diskreditace Západ neobjeví relevantní substituent za ropu a bude závislý na jejím dovozu až do konečného vyčerpání zásob této komodity. Válka o zdroje se stane realitou, její lokace bude determinována místem, kde ropa ještě bude. V této válce, pokud ji vnímáme ještě ne jako otevřený vojenský konflikt, nebude rozlišováno mezi obchodními partnery podle demokratičnosti jejich vnitrostátních režimů. Západní rétorika, postavená na výše popsaném étosu lidských a občanských práv, bude působit jak směrem dovnitř (k vlastním občanům), tak směrem ven (k ostatním aktérům mezinárodních vztahů) jako hloupý vtip, který dodá kritikům konání Západu argumenty k diskreditaci jak konceptu lidských a občanských práv (jejich zneužívání jako štítu k dosažení svých ekonomických cílů), tak celého západního liberálně-demokratického uspořádání (paralela k temné koloniální minulosti Západu). Nutnost brát neliberální státy jako partnery legimizuje jejich vnitrostátní uspořádání a dojde k popření Fukuyamovy teorie o liberální demokracii jako jediném a finálním státním uspořádání. Zjednodušeně řečeno, již dnes Západ zavírá oči před stavem lidských práv v Číně kvůli vzájemnému ekonomickému propojení, nezajímá se o situaci v Somálsku (odkud v devadesátých letech po neúspěšné humanitární organizace utekl) avšak při intervenci v Libyi (2011) jsou lidská práva využita jako hlavní argument pro tento krok. Kromě diskreditace ve filosofické rovině může vést ve větší interní tlak ze strany občanů (podobný americkým lidovým protestům proti válce ve Vietnamu), kteří ztratí další stupeň důvěry ve své politické elity a tedy příslovečnou vnitřní krizi liberálně-demokratického systému ve smyslu dlouhodobého porušování Rousseauovy Společenské smlouvy [11] . Plné znění zpráv


4.2 Redefinice rétoriky Stejně jako při prvním scénáři, Západ neobjeví relevantní substituent za ropu a bude závislý na jejím dovozu až do konečného vyčerpání zásob této komodity. Tvůrci zahraniční politiky jednotlivých států Západu si uvědomí, že nechtějí jít cestou prvního scénáře (Totální diskreditace) a tváří v tvář nutnosti strategické dependence na zdrojích přestanou v zahraniční politice klást důraz na koncept lidských a občanských práv. Sice si tito političtí reprezentanti svých států vyslouží značnou kritiku jak z nevládního, tak z občanského sektoru – avšak pokud dokáží dostatečně komunikovat strategičnost redefinice rétorikya přechod k pragmatismu, mohou předejít prvnímu scénáři. Sice dojde k částečnému popření vlastní identity Západu, hlásané od dob bipolarity, avšak celkové „škody“ nebudou tak dalekosáhlé jako v prvním případě. Západ bude sice částečně „probuzen“ z ideologické představy universalismu lidských práv, avšak pokud během střednědobého časového horizontu kompletně redefinuje svou zahraničně-politickou rétoriku, tak si, lakonicky řečeno, uvolní ruce a bude moci plnohodnotně spolupracovat se státy, které se konceptu liberální demokracie přibližovat nechtějí (Čína, Saudská Arábie). Tento tranziční proces a přechod k pragmatismu by si zasloužil velký prostor pro výzkum. 4.3 Osvícenské sebezpasení Nejoptimističtější variantou je nalezení relevantní alternativy za ropu jako strategickou surovinu. Jelikož je pro západní civilizaci ropa esenciální komoditou, případné nalezní dostatečné alternativy by se rovnalo sebezpasení. Jelikož Západ staví svůj Pokrok na sekularizované vědě (sekularizace je zároveň esenciálním argumentem radikální islámské teologie proti euro-atlantické civilizaci) a osvícenské svobodě bádání, bylo by nalezení léku na svou vlastní závislost (na ropě) uvnitř vlastního systému synonymem filisofického sebezpasení. V praktické rovině by se Západ mohl i nadále zašťiťovat konceptem lidských práv prosazovaných v zahraniční politice, zejména v oblastech arabského světa, na které by téměř přestal mít dependentní ekonomické vazby. 5. Závěr – popření Fukuyamova Konce dějin Závislost Západu na ropě a její očekávaný nárůst je vykreslen v první polovině textu převážně formou empirických dat a obecně očekávaných ropných scénářů [12] . Zajímavým podnětem by mohlo být studium následného scénáře, až ropa dojde a arabský svět se tak kvůli své všeobecné zaostalosti stane pro Západ značně nezajímavým. Rétorika a konkrétní zahraničně politické činny vyjadřují jak zájmy jednotlivých států či celků, ale zejména vnitřní hodnoty. Práce se snaží poukázat na princip dvojí morálky [13] , kterou Západ využívá ve vztahu k Saudské Arábii. Toto schizma bude s narůstající závislostí na ropných vztazích růst, pokud nedojde k hlubším interním změnám sociálně-politického režimu v Saudské Arábii, anebo se razantně nezmění postoje vůdčího establishmentu země. Západ bude stále více obviňován z pokrytectví a v konečném důsledku bude směřovat k legitimizaci jiného zřízení společnosti, než je liberální demokracie. Fukuyamova teorie konce dějin [14] předpokládá, že koncept liberální demokracie je konečnou fází vývoje uspořádání lidského společenství. Jestliže je úpadek Západu realitou, bude jeho schizmatické chování k Saudské Arábii (podmíněné ropným scénářem a závislostí na ní) dalším důkazem konce hegemoniálního postavení Západu v globálním uspořádání. Kromě vojenské síly (stačí se podívat na rostoucí výdaje na zbrojení USA již od doby Ronalda Reagana) však nebude mít co nabídnout - z hlediska ekonomického modelu sociálního státu nemohou evropské státy asijským tygrům a státům známým jako emerging powers (například BRICS) konkurovat. Co je však horší, tato ekonomická závislost na ropě vede k ideovému pokrytectví, které ještě více podrhuje deklinaci Západu a jeho hodnot a v konečném důsledku ukazuje na řečnicky vzato autodestruktivitu systému z hlediska jeho vlastních idejí. Neohegelovská myšlenka Konce dějin podle Fukuyamy se tedy zdá být nadšenou reakcí na politický vývoj po konci bipolarity, avšak nucená legitimizace jiných politických systémů řízení společnosti než je osvícenská liberální demokracie přinese tvrdý náraz na realitu. Západ musí zvolit, kterou ze třech alternativ zvolí. Studie byla přednesena na konferenci Energetická bezpečnost a mezinárodní politika v Senátu PSP ČR v říjnu 2011. Vyjde tiskem ve sborníku k téže konferenci v zimě 2011/2012. Jakub Janda Působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, na obou školách studuje bakalářské programy. Pracovně i studijně se věnuje veřejné diplomacii, publikuje (více na www.jakubjanda.com ).



Vysoká škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha, U Santošky 17, Praha 5 150 00, Česká republika email: [email protected] Prameny Knižní zdroje: Fukuyama Francis, The End of History and the Last Man., Free Press, 1992 Machiavelli, Niccolo. Vladař. Praha, Argo, 2001. Nye Joseph S., Jr., Bound to Lead: The Changing Nature of American Power, Basic Books, 1991 Nye Joseph S. Nye, Jr., Soft Power: The Means to Success in World Politic, PublicAffairs, 2004 Rousseau, Jean -Jacques, O společenské smlouvě. Praha., V. Linhart, 1948 Internetové zdroje: David S. Cloud and Neela Banerjee, Los Angeles Times, 15. 3. http://articles.latimes.com/2011/mar/15/world/la-fg-bahrain-troops-20110315 Democracy Index 2010, The Economist, http://graphics.eiu.com/PDF/Democracy_Index_2010_web.pdf

2011,

Dostupné

dostupné

z

z

WWW:

WWW:d

Freedom House - Worst of the Worst 2011 selected data from Freedom in the world, Freedom House’s annual global survey of political rights and civil liberties The world’s most repressive societies, dostupné z WWW: http://www.freedomhouse.org/uploads/special_report/101.pdf Reporters Without Borders. Worldwide press freedom index 2010, dostupné z WWW: http://en.rsf.org/pressfreedom-index-2010,1034.html US Energy Information Administration (EIA), dostupné z WWW: http://www.eia.gov University of California, dostupné z WWW: http://math.ucr.edu/home/baez/diary/march_2010.html (užito 5. 11. 2011) Výroční zpráva za rok 2010 2010/world-report-2010-4

- Human Rights Watch, dostupné z WWW: http://www.hrw.org/world-report-

-------------------------------------------------------------------------------[1] Tento koncept v roce 1990. zavedl do mezinárodních vztahů pojem měkké moci Joseph Nye, který se poprvé objevil jeho v knize Bound to Lead: The Changing Nature of American Power. Její koncept pak dále rozvinul v díle Soft Power: The Means to Success in World Politics z roku 2004. [2] dostupné z WWW: http://math.ucr.edu/home/baez/diary/march_2010.html (užito 5. 11. 2011) [3] Teorie demokratického míru empiricky dokazuje, že k vojenskému střetu mezi dvěma státy s vnitrostátní charakteristikou dochází pouze velice zřídka (k jejím filosofickým zakladatelům patří filosofové Kant a Hegel), patřila k hlavním argumentům „šíření demokracie“ v rámci strategie Global War On Terror za prezidentství George W. Bushe jako reakci na teroristické útoky 9/11 [4] Dokonce i většina amerických ambasád má velde kulturních atašé i tzv. Human Rights Officery, například i v České republice. [5] Výroční zpráva za rok 2010 nevládní organizace Human Rights Watch, dostupné z WWW: http://www.hrw.org/world-report-2010/world-report-2010-4 Plné znění zpráv


[6] Freedom House - Worst of the Worst 2011 selected data from Freedom in the world, Freedom House’s annual global survey of political rights and civil liberties The world’s most repressive societies, dostupné z WWW: http://www.freedomhouse.org/uploads/special_report/101.pdf [7] Reporters Without Borders. Worldwide press freedom index 2010, dostupné z WWW: http://en.rsf.org/pressfreedom-index-2010,1034.html [8] Democracy Index 2010, The Economist, http://graphics.eiu.com/PDF/Democracy_Index_2010_web.pdf

Dostupné

z

WWW:d

[9] Offshore balancing je koncept multilaterálního pojetí konceptu mezinárodních vztahů, kdy supervelmoc (USA) podporuje jednotlivé protivážné síly v daném regionu a snaží se tak vytvořit mocenskou rovnováhu, známou v obdobné formě též z Evropy po Vídeňském kongresu 1815. Typickým příkladem může být masivní americká snaha o vyzbrojování indické armády jako protiváhy jak k jadernými zbraněmi ozbrojenému Pákistánu, tak Číně [10] Více například v článku: David S. Cloud and Neela Banerjee, Los Angeles Times, 15. 3. 2011, dostupné z WWW: http://articles.latimes.com/2011/mar/15/world/la-fg-bahrain-troops-20110315 [11] Ve smyslu nesouhlasu občanů s reprezentanty své země, kteří pokud nedokáží dostatečně komunikovat pokrytectví své rétoriky, mohou čelit krizi důvěry v legitimity daného uspořádání. Více v knize Rousseau, J.-J., O společenské smlouvě. V. Linhart, Praha. 1948 [12] V anglicky psané literatuře se vžil termín Oil-Peak scenarios [13] Dvojí morálku definuje italský renesanční filosof Nicollo Machiavelli, její koncept ve zkoumaném případě pejorativně definujme jako „budeme slepí a němí, když nám budete ropu za přijatelné ceny prodávat.“ Více v knize Machiavelli, Niccolo. Vladař. Praha, Argo, 2001. [14] Představená v díle Fukuyama Francis, The End of History and the Last Man., Free Press, 1992

URL| http://jakubjanda.blog.idnes.cz/c/228179/Studie-Proc-ropa-zahubi-civilizaci-Zapadu.html _

TISKOVÁ ZPRÁVA RRTV z 22. zasedání, konaného dne 29. 11. 2011 30.11.2011

ceska-media.cz

str. 00 RRTV_

Média-Tiskové zprávy_

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Rada") na svém 22. zasedání projednala 55 bodů programu. Dále se seznámila s 29 stíŃnostmi diváků a posluchačů, na základě nichŃ vydala jedno upozornění na porušení zákona. Rozhodla o zahájení dvou správních řízení. Rada na svém 22. zasedání uloŃila jednu pokutu, a to ve výši 200 000,- Kč zpracovateli reklamy Smoklin, společnosti SowuloPerth s. r. o, neboť v uvedené reklamě je odkaz na preventivní účinky doplňku stravy Smoklin na choroby vyplývající z negativního vlivu kouření (“Revoluční preparát vyvinutý přímo tak, aby napomáhal proti negativním vlivům kouření na lidský organismus“ “MůŃete se stát obětí svých vlastních vin nebo zkusit Smoklin“). V reklamě je dán důraz na prodej přípravku v lékárnách. Tato okolnost jednoznačně vyvolává u spotřebitele dojem spojení přípravku s léčivy, které jsou v lékárnách primárně zastoupeny. Navíc je reklama umocněna znázorněním kašlajícího muŃe na nemocničním lůŃku, coŃ v kontextu s tvrzením o napomáhání proti negativním vlivům kouření jednoznačně deklaruje prevenci před onemocněním, navíc onemocněním souvisejícím s hospitalizací. Rada se seznámila s výsledky hodnocení kampaně RRTV “Vaše dítě, vaše televize, vaše zodpovědnost“. Mediální kampaň, jejímŃ cílem bylo oslovit rodiče, aby se zamysleli nad tím, kolik času jejich děti tráví před televizní obrazovkou a zda nejsou konzumenty obsahů, které na ně mohou mít negativní dopad, probíhala za podpory všech celoplošných provozovatelů televizního vysílání od 1. září 2011. Nyní se Rada seznámila s výslednou zprávou, která vyhodnotila, nakolik byla kampaň efektivní a jak byla rodiči - diváky vnímána. Závěry Plné znění zpráv


výzkumu prokázaly, Ńe odváŃná a provokativní kampaň splnila účel a očekávání do ní vkládaná. Oslovila a zasáhla velkou část populace, přičemŃ ta ji navíc hodnotila převáŃně pozitivně zejména v tom smyslu, Ńe donutila diváky více přemýšlet o tématu kampaně. Výsledná zpráva je přístupna na webu Rady na: http://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/medialni-gramotnost/vysledek-tv-kampane-rrtv.pdf Rada se seznámila s výstupem druhé části výzkumu úrovně mediální gramotnosti obyvatelstva ČR ve vztahu k novým komunikačním technologiím, kterou realizovalo Centrum pro mediální studia CEMES při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Tato část výzkumu se soustředila na populaci České republiky ve věku do 15 let a navazuje na první výzkumnou fázi zaměřenou na populaci od 15 let realizovanou na jaře 2011. V rámci šetření se uskutečnily řízené rozhovory se šesti osmičlennými skupinami dětí v ČR - po dvou skupinách tvořených předškoláky ve věku 5 - 6 let, Ńáky prvního stupně ZŠ ve věku 8 - 10 let a Ńáky druhého stupně ZŠ ve věku 12 - 14 let. Skupiny byly strukturovány tak, aby polovinu účastníků tvořily dívky a polovinu chlapci a aby bylo moŃné zachytit rozdíly u dětí, které vyrůstají buď v prostředí malého města či vesnice, nebo velkoměsta. Teoretická východiska, popis výzkumu a výzkumné závěry obsahuje zpráva s názvem Stav mediální gramotnosti v ČR - fáze II, kterou Rada zveřejňuje na svém webu na: http://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/medialni-gramotnost/vysledky-studie-do-15.htm Rada vyhlásila jedno licenční řízení k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů se souborem technických parametrů Ostrava město 90,4 MHz / 100 W se lhůtou pro doručení Ńádostí do 10. ledna 2012 do 17:00 hodin Podrobnější informace naleznete v přepisech usnesení Rady: TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ - Rada konstatovala, Ńe provozovateli FTV Prima, spol. s r. o., IČ: 481 15 908, se sídlem Na łertvách 24/132, Praha 8 - Libeň, PSČ 180 00 zanikla dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, tedy dnem 11. listopadu 2011 v souladu s ustanovením Čl. IV, bodu 8., písm. a) zákona č. 304/2007 Sb. kompenzační licence k provozování celoplošného televizního programu Prima COOL šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů v systému DVB-T, vydaná na základě rozhodnutí sp. zn.: 2008/1555/KOZ/FTV, č.j.: koz/1540/09 ze dne 17. února 2009. O této skutečnosti vydává provozovateli osvědčení. - Rada konstatovala, Ńe provozovateli CET 21 spol. s r. o., IČ: 458 00 456, se sídlem KříŃeneckého nám. 1078/5, Praha 5, PSČ 152 00 zanikla dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, tedy dnem 11. listopadu 2011 v souladu s ustanovením Čl. IV, bodu 8., písm. a) zákona č. 304/2007 Sb. kompenzační licence k provozování celoplošného televizního programu Nova Cinema šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů v systému DVB-T, vydaná na základě rozhodnutí sp. zn.: 2008/1469/KOZ/CET, č.j.: koz/7963/08 ze dne 8. prosince 2008. O této skutečnosti vydává provozovateli osvědčení. - Rada konstatovala, Ńe provozovateli Barrandov Televizní Studio a. s., IČ: 416 93 311, se sídlem KříŃeneckého nám. 322, Praha 5, PSČ 152 00 zanikla dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, tedy dnem 11. listopadu 2011 v souladu s ustanovením Čl. IV, bodu 8., písm. a) zákona č. 304/2007 Sb. kompenzační licence k provozování celoplošného televizního programu Televize Barrandov šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů v systému DVB-T, vydaná na základě rozhodnutí sp. zn.: 2008/153/řeh/BAR, č.j.: mal/1753/08 ze dne 26. února 2008. O této skutečnosti vydává provozovateli osvědčení. - Rada konstatovala, Ńe provozovateli TP Pohoda s. r. o., IČ: 268 52 683, se sídlem Stavební 992/1, Ostrava, Poruba, PSČ 708 00 zanikla dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, tedy dnem 11. listopadu 2011 v souladu s ustanovením Čl. IV, bodu 8., písm. a) zákona č. 304/2007 Sb. kompenzační licence k provozování celoplošného televizního programu TV Pohoda šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů v systému DVB-T, vydaná na základě rozhodnutí sp. zn.: 2011/731/zem/TPP, č.j.: zem/3103/2011 ze dne 20. září 2011. O této skutečnosti vydává provozovateli osvědčení. - Rada se seznámila s oznámením provozovatele CET 21 spol. s r. o., IČ: 458 00 456, doručeným Radě dne 10. listopadu 2011, č.j.: 8852, spočívajícím v bezprostředním zahájení (po zániku kompenzační licence ze zákona) celoplošného televizního vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů v systému DVB-T programu Nova Cinema, a to na základě rozhodnutí sp. zn.. 2011/732/sve/CET, č.j.: sve/2665/2011 ze dne 23. srpna 2011. Plné znění zpráv


- Rada se seznámila s informací ČTÚ o stavu sporu č.j. ČTÚ-49 928/2011-606 mezi EBD s. r. o. proti Czech Digital Group, a. s. o uloŃení povinnosti odpůrci Czech Digital Group, a. s. zajistit pro vysílání programu TV 7 navrhovatele EBD s. r. o. odpovídající technické členění vysílací sítě 3 za účelem realizace regionálního odpojovaného vysílání a uzavřít s navrhovatelem smlouvu na šíření programu TV 7 v takto regionalizované vysílací síti 3, s tím, Ńe správní řízení není dosud ukončeno. - Rada registrovala provozovateli SMART Comp. a. s., IČ 25517767, sídlo Brno, Bystrc, Kubíčkova 115/8, PSČ 635 00 změnu skutečností uváděných v přihlášce k registraci sp. zn. 2007/562/sve/SMA dle § 29 odst. 1 písm. b) spočívající ve změně seznamu akcionářů na: Marek Bukal, bytem Brno, Babičkova 28, PSČ 613 00, Pavel Vávra, bytem Brno, Purkyňova 35B, PSČ 612 00, Daniel Tureček, bytem Brno, Útěchovská 17, PSČ 644 00, dle podání č.j. 8818. - Rada se seznámila s oznámením provozovatele Telefónica Czech Republic, a. s., IČ 60193336, sídlo Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, 140 00, dle § 29 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. o změně skutečností uvedených v přihlášce k registraci převzatého vysílání prostřednictvím kabelových systémů a pozemních vysílačů č.j. Rg/32/05, ze dne 26. července 2005, spočívající a) ve změně programové nabídky, a to v jejím rozšíření o televizní programy zahraniční: Animal Planet a Disney Junior; b) ve změně dozorčí rady na: předseda José María Álvarez-Pallete López, 1. místopředseda María Eva Castillo Sanz, 2. místopředseda Lubomír Vinduška, členové: Antonio Botas Baňuelos, Vladimír Dlouhý, Tomáš Firbach, Petr Gazda, Pavel Herštík, Maria Pilar López Álvarez, Dušan Stareček, Angel Vilá Boix, Enrique Medina Malo, Patricia Cobian; dle podání č.j. 9098. - Rada se seznámila s dopisem provozovatele TV MORAVA, s. r. o., IČ: 25826841, doručeným dne 9. listopadu 2011, kterým provozovatel v souladu s § 32 odst. 1 písm. p) zákona č. 231/2001 Sb. oznamuje technické překáŃky ve vysílání programu R1 MORAVA na 27. kanále Olomouc-centrum. - Rada se seznámila se stanoviskem Českého telekomunikačního úřadu ve věci věci stanovení územního rozsahu vysílání dle § 2 odst. 1 písm. y bod 2 zákona č. 231/2001 Sb. ve vztahu k Ńádostem společnosti POLAR televize Ostrava, s. r. o. o udělení licencí k lokálnímu a regionálnímu zemskému digitálnímu televiznímu vysílání dle § 25 zákona č. 231/2001 Sb. po 11. listopadu 2011. - Rada se seznámila s podnětem pana Miroslava Chýlka, ze dne 8. listopadu 2011, ve věci moŃností získání licence pro digitální televizní vysílání v Moravskoslezském kraji a schválila předloŃený návrh odpovědi. - Rada vzala na vědomí, Ńe provozovatel FTV Prima, spol. s r. o. ukončil analogové vysílání v lokalitách Albrechtice 56. kanál, Bílovec 45. kanál, Bystřice nad Olší 44. kanál, Frenštát pod Radhoštěm 22. kanál, Hlubočky 49. kanál, Hradec nad Moravicí 58. kanál, Hranice 47. kanál, Kamenice nad Lipou 44. kanál, Kobeřice 56. kanál, Kojetín 57. kanál, Konice 48. kanál, Mohelnice 27. kanál, Nový Jičín 55. kanál, Odry 22. kanál, Olomouc 60. kanál, Olomouc - město 48. kanál, Opava 28. kanál, Ostrava - Hošťálkovice 48. kanál, Partutovice 57. kanál, Pelechov 56. kanál, Prostějov 43. kanál, Přerov 55. kanál, RoŃmitál pod Třemšínem 37. kanál, Staré Hamry 33. kanál, Stonava 29. kanál, Stupava 23. kanál, Šternberk 38. kanál, Valašské Klobouky 59. kanál, Vítkov 44. kanál, łimrovice 27. kanál a vydává o tom osvědčení. - Rada se seznámila s dopisem společníka a jednatele společnosti ZAK TV s. r. o., IČ: 64835669, pana Aloise Valtra, ze dne 22. listopadu 2011, kterým Ńádá Radu o přerušení řízení o Ńádosti společnosti ZAK TV s. r. o. o změnu licenčních podmínek. - Rada sděluje společníku a jednateli společnosti ZAK TV s. r. o., IČ: 64835669, panu Aloisi Valtrovi, Ńe vzhledem ke způsobu jednání jménem společnosti dle platného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni, oddíl C, vloŃka 7726, není Ńádost o přerušení řízení, která je podepsána pouze jeho osobou, podáním společnosti ZAK TV s. r. o., IČ: 64835669, a proto podané Ńádosti není moŃné vyhovět. - Rada v rámci správního řízení spis. zn. 2011/804/LOJ/FTV provedla důkaz zhlédnutím záznamu obchodního sdělení Frag 11 odvysílaného dne 21. května 2011 v 13:34:14 hodin premiérově na programu Prima Cool a následně v reprízách dne 21. května 2011 v 14:00:05 hodin na témŃe programu, dne 28. května 2011 v 13:43:50 hodin a 14:09:36 hodin na témŃe programu. - Rada v rámci správního řízení spis. zn. 2011/676/LOJ/FTV provedla důkaz zhlédnutím záznamu obchodního sdělení Regulus odvysílaného dne 21. dubna 2011 od 6:28:46 hodin na programu Prima love premiérově a dále v reprízách dne 21. dubna 2011 od 7:28:46 hodin a 28. dubna 2011 od 6:28:46 hodin a od 7:28:47 hodin na témŃe programu. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění upozornila provozovatele 11 TV production, s. r. o., sídlem Tererova 2135/17, 149 00 Praha 4 - Chodov, IČ: 26459981, na porušení § 53a odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Kde domov můj dne 1. října 2011 na programu Metropol TV (čas záznamu 1:26:35) se dopustil přímého nabádání k nákupu nebo pronájmu zboŃí nebo sluŃeb, zejména zvláštním zmiňováním Plné znění zpráv


tohoto zboŃí nebo sluŃeb za účelem jejich propagace a nepatřičného zdůrazňování umístěného produktu v pořadu obsahujícím umístění produktu tím, Ńe neopodstatněně zdůrazňoval realitní projekty realitní kanceláře Evropa. KaŃdý projekt (www.bydlenijinocany.cz, www.lucberk.cz, www.rezidencesmichov.cz, www.cakovickydvur.cz) byl představen samostatnou reportáŃí, která zdůraznila kvality daného produktu. Tím došlo k vychvalování vhodnosti a výhod daného produktu, a tím k přímému nabádání vyuŃití takovéto nabídky a k její propagaci vůči televizním divákům, a zároveň k zařazení informací, které byly vzhledem k dějové linii pořadu zcela nepodstatné, coŃ mělo za následek nepatřičné zdůraznění takovéto nabídky. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 7 dní od doručení upozornění. - Rada se seznámila s průběhem a výsledky monitoringu obchodních sdělení za měsíc září 2011. - Rada Ńádá Ministerstvo zdravotnictví ČR o stanovisko k tvrzením obsaŃeným v reklamě na produkt společnosti Pfizer “Centrum Cardio“. - Rada se seznámila se zprávou o kontrole televizního vysílání prostřednictvím screeningu s návrhy dalšího postupu za období říjen 2011, která pokrývala úseky následujících programů v těchto dnech a v těchto časech: CET 21 spol. s r. o./Nova 12.10.2011 18:00:00-00:00:00; TELEPACE s. r. o./TV Noe 13.10.2011 12:00:0000:00:00; FTV Prima, spol. s r. o./Prima televize 13.10.2011 17:00:00-23:00:00; Chello Central Europe s. r. o./Minimax 14.10.2011 12:00:00-20:00:00, 15.10.2011 07:00:00-20:00:00, 22.10.2011 06:00:00-00:00:00; ČESKÁ TELEVIZE/ČT24 14.10.2011 16:00:00-00:00:00; FTV Prima, spol. s r. o./Prima Love 15.10.2011 10:00:00-00:00:00; ČESKÁ TELEVIZE/ČT4-sport 15.10.2011 09:00:00-22:00:00, 16.10.2011 09:00:00-22:00:00; Disney Channels (Benelux) B.V., organizační sloŃka/Disney channel 16.10.2011 07:00:00-20:00:00; Československá filmová společnost, s. r. o./CS Film 16.10.2011 12:00:00-00:00:00; Hudební televize, s. r. o./Retro Music Television 17.10.2011 10:00:00-00:00:00; METEOPRESS, spol. s r. o./METEO TV 17.10.2011 12:00:00-00:00:00, 18.10.2011 10:00:00-23:00:00; SPORT 5 a. s./SPORT 5 19.10.2011 00:00:00-20:00:00; SAT Plus, s. r. o./FUN 1 19.10.2011 10:00:00-22:00:00; HBO Česká republika, spol. s r. o./HBO Comedy 19.10.2011 14:00:00-20:00:00, 21.10.2011 15:00:00-00:00:00, 23.10.2011 15:00:00-00:00:00; HBO Česká republika, spol. s r. o./HBO 20.10.2011 12:00:00-21:00:00; Česká programová společnost spol. s r. o./Spektrum 21.10.2011 00:00:00-23:00:00; FILM EUROPE, s. r. o./Muzika CS 21.10.2011 12:00:00-22:00:00, 22.10.2011 12:00:00-22:00:00; HBO Česká republika, spol. s r. o./HBO 2 22.10.2011 12:00:00-22:00:00; AIDEM a. s./Brno TV 22.10.2011 00:00:00-23:00:00; FILM EUROPE, s. r. o./Doku CS 25.10.2011 10:00:00-22:00:00, 26.10.2011 14:00:00-22:00:00; 28.10.2011 11:00:00- 22:00:00; 29.10.2011 11:00:00-22:00:00. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozornila provozovatele HBO Česká republika, spol. s r. o., IČ 61466786, sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, PSČ 17000, na porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním 8. epizody seriálu Terapie, dne 19. října 2011 ve 19:32 hodin na programu HBO (územní rozsah Česká republika, Slovenská republika), jenŃ obsahoval vulgarismy "kurva" (v čase 00:02:10 a 00:17:36 od začátku pořadu), “nasráno“ (00:10:37 a 00:16:09), “hovna“ (00:12:48), “za hovno“ (00:12:54) a “šukat“ (00:15:42), se dopustil porušení povinnosti nezařazovat do programu pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě uměleckých děl, v nichŃ je to z hlediska líčeného kontextu nutné; taková díla je však moŃné vysílat pouze v době od 22.00 hodin do 06.00 hodin druhého dne. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 7 dnů od doručení upozornění. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozornila provozovatele HBO Česká republika, spol. s r. o., IČ 61466786, sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, PSČ 17000, na porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním 9. epizody seriálu Terapie, dne 19. října 2011 ve 20:01 hodin na programu HBO (územní rozsah Česká republika, Slovenská republika), jenŃ obsahoval vulgarismy “nasráno“ (00:00:30 od začátku pořadu), "kurva" (00:15:55, 00:16:34 a 00:17:05), “zasraná lhářko“ (00:16:45) a “posraný“ (00:18:30), se dopustil porušení povinnosti nezařazovat do programu pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě uměleckých děl, v nichŃ je to z hlediska líčeného kontextu nutné; taková díla je však moŃné vysílat pouze v době od 22.00 hodin do 06.00 hodin druhého dne. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 7 dnů od doručení upozornění. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozornila provozovatele HBO Česká republika, spol. s r. o., IČ 61466786, sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, PSČ 17000, na porušení ustanovení § 32 odst. 1 písmena n) zákona č. 231/2001 Sb., neboť dne 19. října 2011 v čase 14:33:09 hodin aŃ 14:35:45 hodin na programu HBO Comedy (územní rozsah Česká republika, Maďarsko, Moldávie, Rumunsko, Slovenská republika) kontinuálně neuvedl Plné znění zpráv


označení televizního programu (logo), které je povinen uvádět v televizním vysílání, s výjimkou vysílání reklamy a teleshoppingu. Logo zmizelo jiŃ během závěrečných titulků filmu Karlík a hřiště snů, chybělo po většinu času navazujícího selfpromotion a zcela v průběhu zobrazení klasifikátoru věkové hranice vhodnosti následného pořadu S tebou je mi líp, přičemŃ se znovu objevilo aŃ po uplynutí cca deseti vteřin tohoto pořadu. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 7 dnů od doručení upozornění. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozornila provozovatele HBO Česká republika, spol. s r. o., IČ 61466786, sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, PSČ 17000, na porušení ustanovení § 32 odst. 1 písmena n) zákona č. 231/2001 Sb., neboť dne 20. října 2011 v čase 14:36:03 hodin aŃ 14:37:09 hodin na programu HBO (územní rozsah Česká republika, Slovenská republika) kontinuálně neuvedl označení televizního programu (logo), které je povinen uvádět v televizním vysílání, s výjimkou vysílání reklamy a teleshoppingu. Logo zmizelo jiŃ v závěru titulků filmu Hellboy II, chybělo po většinu času navazujícího selfpromotion a zcela v průběhu zobrazení klasifikátoru věkové hranice vhodnosti následného filmu 10 důvodů, proč tě nenávidím, přičemŃ se znovu objevilo aŃ po uplynutí cca třinácti vteřin tohoto filmu. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 7 dnů od doručení upozornění. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozornila provozovatele HBO Česká republika, spol. s r. o., IČ 61466786, sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, PSČ 17000, na porušení ustanovení § 32 odst. 1 písmena n) zákona č. 231/2001 Sb., neboť dne 22. října 2011 v čase 12:46:20 hodin aŃ 12:50:22 hodin na programu HBO 2 (územní rozsah Česká republika, Slovenská republika, Maďarsko) kontinuálně neuvedl označení televizního programu (logo), které je povinen uvádět v televizním vysílání, s výjimkou vysílání reklamy a teleshoppingu. Logo zmizelo jiŃ v průběhu závěrečných titulků filmu Novodobá strašidla, chybělo po většinu času navazujícího selfpromotion a zcela v průběhu zobrazení klasifikátoru věkové hranice vhodnosti následného filmu Xmen 2, přičemŃ se znovu objevilo aŃ po uplynutí cca deseti vteřin tohoto filmu. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 7 dnů od doručení upozornění. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, a na základě § 137 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, Ńádá provozovatele SAT Plus, s. r. o., IČ 26058952, sídlem Závišova 502/5, Praha 4, PSČ 140 00, aby podal vysvětlení, o jaký typ obchodního sdělení se jedná v případě injektáŃí, týkajících se především kulturních akcí, zařazovaných do vysílání programu FUN 1, a z jakého důvodu nejsou tato jako příslušná obchodní sdělení označena. - Rada se seznámila s následujícími podáními k obsahu televizních programů doručenými v období 7. listopadu 2011 - 21. listopadu 2011: Česká televize/ČT1 - pořad Ďáblova lest, vysílaný dne 13. listopadu 2011 od 20:00 hodin na programu ČT1; CET 21 spol. s r. o./NOVA - spot Colafit, vysílaný dne 8. května 2011 od 19:14 na programu NOVA; FTV Prima, spol. s r. o./Prima COOL - pořad Griffinovi, vysílaný dne 12. listopadu 2011 od 8:50 hodin na programu Prima COOL; Česká televize/ČT24 - pořad Události, komentáře, vysílaný dne 21. září 2011 od 22:00 hodin na programu ČT24; Česká televize/ČT24 - pořad Otázky Václava Moravce, vysílaný dne 13. listopadu 2011 od 12:00 hodin na programu ČT24; FTV Prima, spol. s r. o./Prima televize - reportáŃ v pořadu Krimi plus, vysílaném dne 22. října 2011 od 19:35 hodin na programu Prima televize; Nekonkrétní provozovatel/nekonkrétní program - spot na přípravek GS Condro; Česká televize/ČT4 Sport - spot Clavin, vysílaný dne 6. listopadu 2011; FTV Prima, spol. s r. o./Prima televize - pořad Cesty domů, vysílaný dne 7. listopadu 2011 od 20:00 hodin na programu Prima televize; FTV Prima, spol. s r. o./Prima televize - pořad Prostřeno, vysílaný dne 8. listopadu 2011 od 18:00 hodin na programu Prima televize; CET 21 spol. s r. o./NOVA - reportáŃ v pořadu Televizní noviny, vysílaném dne 8. listopadu 2011 od 19:30 hodin na programu NOVA; Česká televize/ČT24 - reportáŃ v pořadu Dopolední události, vysílaném dne 8. listopadu 2011 od 9:00 hodin na programu ČT24; Nekonkrétní provozovatel/nekonkrétní program - stíŃnost na upoutávky vkládané do obrazu; Nekonkrétní provozovatel/nekonkrétní program - stíŃnost na nevhodné upoutávky; Nekonkrétní provozovatel/nekonkrétní program - stíŃnost na spot Neviditelní; CET 21 spol. s r. o./NOVA - stíŃnost na nekvalitní skryté titulky; FTV Prima, spol. s r. o./Prima televize - reportáŃ v pořadu krimi zprávy, vysílaném dne 18. listopadu 2011 od 19:20 hodin na programu Prima televize; Nekonkrétní provozovatel/nekonkrétní program stíŃnost na reklamní spot Tesco; Česká televize/nekonkrétní program - spot ilustrující model rodiny; Česká televize/nekonkrétní program stíŃnost na přebírání německých dokumentů; Nekonkrétní provozovatel/nekonkrétní program - obecná stíŃnost na kvalitu TV vysílání v ČR; Česká televize/nekonkrétní program - stíŃnost na pořad Rybí legendy Jakuba Vágnera; CET 21 spol. s r. o./NOVA - stíŃnost na negativní informování o Romské menšině; Nekonkrétní provozovatel/nekonkrétní program - stíŃnost na klip z kampaně RRTV; Nekonkrétní provozovatel/nekonkrétní program - stíŃnost na klipy z kampaně RRTV. Plné znění zpráv


- Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozornila provozovatele Česká televize, sídlem Kavčí hory, 140 70 Praha 4, IČ: 00027383, na porušení § 32 odst. 1 písm. j), kterého se dopustil odvysíláním pořadu Ďáblova lest dne 13. 11. 2011 od 20:00 hodin na programu ČT1, který obsahoval vulgarismus “zesrala“ (čas záznamu 28:56 od začátku pořadu), čímŃ porušil povinnost ukládající nezařazovat do programů pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě uměleckých děl, v nichŃ je to z hlediska líčeného kontextu nutné; taková díla je však moŃné vysílat pouze v době od 22.00 hodin do 6.00 hodin druhého dne. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 7 dní od doručení tohoto upozornění. - Rada jako orgán dozoru pro oblast regulace reklamy dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (zákon o regulaci reklamy) Ńádá společnost DACOM Pharma s. r. o., IČ: 47914963, sídlem Svatoborská 365, 697 07 Kyjov, o podání vysvětlení dle § 137 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, k objasnění tvrzení obsaŃených v teleshoppingovém spotu Colafit, odvysílaném dne 8. května 2011 v 19:14 hodin na programu Nova, a dále o sdělení zpracovatele tohoto teleshoppingového spotu dle § 7a odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb. - Rada vyzývá v souladu s § 7a odst. 4 zákona č. 40/1995 Sb., společnost CET 21 spol. s r. o., sídlem KříŃeneckého nám. 1078/5, 152 00 Praha 5, IČ: 45800456, jakoŃto šiřitele teleshoppingového spotu Colafit, odvysílaného dne 8. května 2011 v 19:14 hodin na programu Nova, ke sdělení objednatele předmětného teleshoppingového spotu. - Rada v souladu s ustanovením § 5 písm. b) a § 21 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v platném znění (dále jen "zákon č. 231/2001 Sb.") a ustanovením § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen "zákon č. 500/2004 Sb.") vydala dne 29. listopadu 2011 toto rozhodnutí: Rada vydává společnosti ATV CZ, s. r. o., IČ 27647234, se sídlem Praha 6, Dejvice, Velvarská 1626/45, PSČ 160 00, souhlas se změnou skutečností uvedených v rozhodnutí o udělení licence č.j. zem/7638/07, spis. zn.: 2007/427/sve/ATV, ze dne 29. srpna 2007, spočívající ve změně označení názvu programu na GOLF CHANNEL a změně programové skladby a programového schématu, v rozsahu dle Ńádosti doručené Radě dne 20. září 2011, č.j. 7307/2011, ve znění upřesnění ze dne 14. listopadu 2011, č.j. 9015/2011. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a ustanovení § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozornila provozovatele TV GIMI a. s., IČ: 25156527, se sídlem Neplachova 2297/1, 370 04, České Budějovice, na porušení ustanovení § 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, Ńe předem nepoŃádal Radu o souhlas se změnou skutečností uvedených v Ńádosti o licenci, respektive se změnou licenčních podmínek spočívající ve změně programové skladby vysílání programu GIMI. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 15 dní od doručení tohoto upozornění. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, v souladu s ustanovením § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, rozhodla zahájit s provozovatelem Heindl Jaroslav, IČ: 67219888, se sídlem Vinohrady 2005, 432 01 Kadaň, správní řízení z moci úřední pro moŃné porušení § 32 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, Ńe na písemnou výzvu Rady nezapůjčil záznam vysílání programu TV Focus ze dnů 8. aŃ 10. července 2011 v odvysílané podobě, jelikoŃ část vysílání s názvem Grafická smyčka byla dodána bez zvukového podkresu, kterým dle znění licenčních podmínek a dalších programových podmínek má být vysílání regionálního rádia Agara. - Rada v rámci své kompetence dané § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění platných předpisů (dále jen “zákon č. 40/1995 Sb.“), dle § 8a odst. 3 písm. f) a podle § 8a odst. 7 písm. a) téhoŃ zákona a dle § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen zákon č. 500/2004 Sb.), rozhodla dne 29. listopadu 2011 takto: Rada uloŃila společnosti SowuloPerth s. r. o., IČ: 289 87 543, sídlem: Lumiérů 431/7, 152 00 Praha 5 pokutu ve výši 200 000,- Kč za porušení povinnosti stanovené § 5d odst. 2 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., ke kterému došlo zpracováním reklamy Smoklin, označené pro správní účely jako mutace 2, která byla odvysílána v premiéře dne 7. 2. 2011 od 7:38:40 hodin na programu Nova a dále reprízovaná v období do 28. 2. 2011 na programech Nova Cinema, Nova, Prima televize, Prima Cool, Spektrum, Televize Barrandov, Public, a to v počtu 273 repríz, neboť v uvedené reklamě je odkaz na preventivní účinky doplňku stravy Smoklin na choroby Plné znění zpráv


vyplývající z negativního vlivu kouření (“Revoluční preparát vyvinutý přímo tak, aby napomáhal proti negativním vlivům kouření na lidský organismus“ “MůŃete se stát obětí svých vlastních vin nebo zkusit Smoklin“). V reklamě je dán důraz na prodej přípravku v lékárnách. Tato okolnost jednoznačně vyvolává u spotřebitele dojem spojení přípravku s léčivy, které jsou v lékárnách primárně zastoupeny. Navíc je reklama umocněna znázorněním kašlajícího muŃe na nemocničním lůŃku, coŃ v kontextu s tvrzením o napomáhání proti negativním vlivům kouření jednoznačně deklaruje prevenci před onemocněním, navíc onemocněním souvisejícím s hospitalizací. Pokuta je splatná ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí na účet 3754-19223001/0710, variabilní symbol 2011581. V souladu s ustanovením § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uloŃila Rada účastníku řízení povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč (slovy jedentisíckorun) na účet č. 3711-19223001/0710, variabilní symbol 20111581. Náhrada nákladů je splatná do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. - Rada na základě ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění platných předpisů (dále jen “zákon č. 40/1995 Sb.“) a podle ustanovení § 66 odst. 2 a ustanovení § 76 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění, vydala dne 29. listopadu 2011 toto usnesení: Rada zastavuje se zpracovatelem reklamy, společností SowuloPerth s. r. o., IČ: 289 87 543, sídlem: Lumiérů 431/7, 152 00 Praha 5, správní řízení z moci úřední pro moŃné porušení § 2 odst. 4 zákona č. 40/1995 Sb., kterého se měl dopustit zpracováním reklamy Smoklin, označené pro správní účely jako mutace 2, která byla odvysílána v premiéře dne 7. 2. 2011 od 7:38:40 hodin na programu Nova a dále reprízována v období do 28. 2. 2011 na programech Nova Cinema, Prima televize, Prima Cool, Spektrum, Televize Barrandov, Public TV, neboť se porušení zákona neprokázalo, čímŃ odpadl důvod pro vedení řízení. - Rada vydala na základě ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.) a podle ustanovení § 66 odst. 2 a ustanovení § 76 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen zákon č. 500/2004 Sb.) dne 29. listopadu 2011 toto usnesení: Rada zastavuje s provozovatelem FTV Prima, spol. s r. o., sídlem Na łertvách 24/132, 180 00 Praha 8 - Libeň, IČ: 48115908, správní řízení vedené pro moŃné porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., ke kterému mělo dojít odvysíláním pořadu Zprávy TV Prima, respektive reportáŃe Konflikty mezi revizory a pasaŃéry, dne 23. března 2011 od 18:55 hodin na programu Prima televize, neboť se porušení zákona neprokázalo, čímŃ odpadl důvod pro vedení řízení. - Rada na základě ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.) a podle ustanovení § 66 odst. 2 a ustanovení § 76 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen zákon č. 500/2004 Sb.), vydala dne 29. listopadu 2011 toto usnesení: Rada zastavuje s provozovatelem HUKU s. r. o., IČ: 28545800, sídlem Perštejnská 319/7, 18400 Praha 8 - Dolní Chabry, správní řízení vedené pro moŃné porušení § 32 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. neposkytnutím záznamu vysílání programu ETHNIC TV ze dne 19. května 2011 od 00.00 hodin do 24.00 hodin, neboť nebyla splněna podmínka předchozího upozornění na porušení zákona dle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1-3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozornila provozovatele HUKU s. r. o., IČ: 28545800, sídlem Perštejnská 319/7, 18400 Praha 8 - Dolní Chabry, na porušení § 32 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, Ńe neposkytl záznam vysílání programu ETHNIC TV ze dne 19. května 2011 od 00.00 hodin do 24.00 hodin. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 7 dní ode dne doručení tohoto upozornění. - Rada se seznámila s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2011, č.j. 6 A 132/2010, kterým bylo zrušeno správní rozhodnutí Rady ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 2008/431/FOL/FTV, č.j.: FOL/597/2010, jímŃ byla provozovateli FTV Prima, spol., s r. o. uloŃena sankce ve výši 200 000,- Kč, pro porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Sběratelé kostí, (řada II, díl 4, název Blondýna ve hře) dne 10. března 2008 od 15:40 hodin na programu Prima televize, který obsahuje agresivní, násilné a sexuální scény, způsobilé vyvolat v dětech a mladistvých pocity děsu, hnusu a strachu, se provozovatel dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. - Rada v rámci své kompetence dané ustanovením § 5 písm. a) a f), podle ustanovení § 66 odst. 2 a ustanovení § 76 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen zákon č. 500/2004 Sb.), vydala toto usnesení: Rada zastavuje s provozovatelem FTV Prima, spol. s r. o., IČ: 48115908 se sídlem Praha 8 - Libeň, Na łertvách 24/132, správní řízení z moci úřední pro moŃné porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., odvysíláním Sběratelé kostí, (řada II, díl 4, název Blondýna ve hře) dne 10. března



2008 od 15:40 hodin na programu Prima televize, neboť nebyla splněna podmínka předchozího upozornění dle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. - Rada dle § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. upozornila provozovatele FTV Prima, spol. s r. o., IČ: 48115908 se sídlem Praha 8 - Libeň, Na łertvách 24/132 na porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil odvysíláním pořadu Sběratelé kostí, (řada II, díl 4, název Blondýna ve hře) dne 10. března 2008 od 15:40 hodin na programu Prima televize, který obsahuje příběh odehrávající se v sugestivně vykreslené atmosféře strachu, násilí a promyšleného psychického teroru. Velká pozornost je věnována abnormálním projevům psychopatického vraha a jeho promyšlené snaze o manipulaci s lidmi. Časté jsou verbální projevy popisující utrpení obětí, v nejednoznačném závěru lze rozeznat částečné vítězství zla v podobě psychicky zdeptané antropoloŃky, ve které se vrahovi podaří probudit pocit viny, neboť díky jeho informacím vypátrala a posléze byla donucena zastřelit nebezpečného násilníka. Kromě toho je divák svědkem opakovaných drastických zobrazení zohavené mrtvoly a rovněŃ výjevů explicitně násilnického a sexuálního chování. Jedná se například o pohled na dívku pověšenou hlavou dolů, na scénu, kdy zatýkaný muŃ sleduje v televizi porno, coŃ je i bez přímého zobrazení nahoty zřejmé zejména ze zvukového doprovodu, a dále o scénu zatýkání vrahova komplice, který se snaŃí ubít policistu Ńeleznou tyčí, a který je následně zastřelen hlavní hrdinkou. Takovéto scény mohou děti psychicky traumatizovat nebo přispívat ke sníŃení prahu jejich citlivosti při vnímání násilí. Lze důvodně předpokládat navození pocitů strachu, úzkosti u nezletilých diváků, či naopak posílení sklonů k agresivnímu chování u jedinců z rizikových skupin, odvysíláním tak došlo k ohroŃení zejména psychického a mravního vývoje dětí a mladistvých. Rada provozovateli televizního vysílání stanovuje lhůtu k nápravě 7 dnů od doručení tohoto upozornění. - Rada se seznámila s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2011, č.j. 8 A 136/2011, kterým bylo zrušeno správní rozhodnutí Rady ze dne 3. 6. 2008, č.j.: fol/5353/08, sp. zn.: 2008/330/FOL/FTV, jímŃ byla provozovateli FTV Prima spol. s r. o. udělena pokuta 250 000,- Kč, za porušení povinnosti dle § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Myšlenky zločince I. dne 11. února 2008 od 16:40 hodin na programu Prima televize se dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. - Rada v rámci své kompetence dané ustanovením § 5 písm. a) a f), podle ustanovení § 66 odst. 2 a ustanovení § 76 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen zákon č. 500/2004 Sb.), vydala toto usnesení: Rada zastavuje s provozovatelem FTV Prima, spol. s r. o., IČ: 48115908 se sídlem Praha 8 - Libeň, Na łertvách 24/132, správní řízení z moci úřední pro moŃné porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., odvysíláním pořadu Myšlenky zločince I. dne 11. února 2008 od 16:40 hodin na programu Prima televize, neboť nebyla splněna podmínka předchozího upozornění na porušení zákona dle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. - Rada dle § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. upozornila provozovatele FTV Prima, spol. s r. o., IČ: 48115908 se sídlem Praha 8 - Libeň, Na łertvách 24/132 na porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil odvysíláním pořadu Myšlenky zločince I. dne 11. února 2008 od 16:40 hodin na programu Prima televize, který obsahuje scény: 1) záběry zastřeleného muŃe, který si hrál s míčem se svým synem v parku (58:31) - Na děti a mladistvé můŃe scéna, při níŃ jsou v parku při aktivním odpočinku na Ńivotech ohroŃováni lidé v jejich věku, působit značně děsivě. MůŃe vzbuzovat obavy či přímo strach pohybovat se na veřejných prostranstvích; 2) záběry z předzahrádky restaurace, kde dojde ke střelbě na další lidi (01:09:42) - V realisticky znázorněné scéně bylo vyuŃito současně několika efektů, které měly navodit dramatičnost záběrů - krvavá stopa na břiše Ńeny, bolestný křik, střelba do dalších dvou lidí, křik holčičky, která scénu pozorovala, následně záběry na stopy krve v talíři, na stole a na zemi. U dětí a mladistvých můŃe scéna způsobit značné zděšení a traumatizaci.; 3) záběry zastřelení jednoho z policistů (01:18:34) - Scénu lze povaŃovat za velice dramatickou. Předcházející okamŃiky děje totiŃ nedávají divákovi tušit, Ńe by mohlo dojít k další vraŃdě. Je odváděn muŃ, který je v danou chvíli povaŃován za pachatele. Je však chladnokrevně zastřelen skutečným střelecem. Moment překvapení můŃe při tak krutých záběrech, jako je zastřelní muŃe ránou do čela, způsobit u dětí a mladistvých značný otřes, který ohroŃuje jejich psychický vývoj.; 4) záběry střelce (doktora F.D.), který ohroŃuje samopalem agenty FBI a další lidi v nemocnici (01:34:19 a 01:37:13); 5) agent FBI kope svého kolegu, aby si tím získal sympatie střelce (01:41:34); 6) záběry, na kterých agent FBI zastřelí střelce z parku (01:42:01) Takovéto scény mohou děti psychicky traumatizovat nebo přispívat ke sníŃení prahu jejich citlivosti při vnímání násilí. Lze důvodně předpokládat navození pocitů strachu, úzkosti u nezletilých diváků, či naopak posílení sklonů k agresivnímu chování u jedinců z rizikových skupin, tímto se provozovatel FTV Prima spol., s r. o. dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady nebo upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Rada provozovateli televizního vysílání stanovuje lhůtu k nápravě 7 dnů od doručení tohoto upozornění.



- Rada se seznámila s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2011, č.j. 5 A 92/2010, kterým bylo zrušeno správní rozhodnutí Rady ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 2008/974/HOL/FTV, č.j. LOJ/382/2010, jímŃ byla provozovateli FTV Prima, spol. s r. o. uloŃena pokuta ve výši 50 000,- Kč za porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. odvysíláním reklamy: "Poslouchejte kaŃdé pondělí a středu rádio Frekvenci 1. Společný pořad Prima televize a rádia Frekvence 1. Ošklivka Katka - ráno v rádiu, večer v televizi" v rámci bloku vlastní upoutávky na pořad Ošklivka Katka. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen "zákon č. 231/2001 Sb.") v platném znění, a dle ustanovení § 66 odst. 2 a § 76 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen "zákon č. 500/2004 Sb.") vydala dne 29. listopadu 2011 toto usnesení: Rada zastavuje s provozovatelem vysílání, FTV Prima, spol. s r. o., IČ: 48115908, se sídlem Na łertvách 24/132, 180 00 Praha 8, správní řízení vedené pro moŃné porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, odvysíláním reklamy na rozhlasový program Frekvence 1 v rámci bloku vlastní upoutávky na pořad Ošklivka Katka, vysílaného dne 19. května 2008 v 18:05 hodin na programu Prima televize, neboť nebyla naplněna podmínka předchozího upozornění na porušení zákona dle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. - Rada v rámci své působnosti dané § 5 písm. f) a v souladu s § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v platném znění (dále jen zákon č. 231/2001Sb.), upozornila provozovatele FTV Prima, spol. s r. o., sídlem Na łertvách 24/132, 180 00 Praha 8 - Libeň, IČ: 48115908, na porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění platném v době spáchání jiného správního deliktu, odvysíláním reklamy na rozhlasový program Frekvence 1 v rámci bloku vlastní upoutávky na pořad Ošklivka Katka, vysílaného dne 19. května 2008 v 18:05 hodin na programu Prima televize, která nebyla oddělena od ostatních částí programu a jako reklama byla ve vysílání nerozeznatelná, porušil povinnost zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu, porušil povinnost zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukověobrazově oddělené od ostatních částí programu. Rada provozovateli televizního vysílání stanovuje lhůtu k nápravě 7 dnů od doručení tohoto upozornění. - Rada se seznámila s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 12/2011 ze dne 31. 10. 2011, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2011, č. j. 11 A 247/2010 - 100, jímŃ byla zamítnuta Ńaloba společnosti CET 21 spol. s r. o., se sídlem Praha 5, KříŃeneckého nám. 1078/5 proti rozhodnutí Rady č.j. had/325/09 o uloŃení pokuty ve výši 1 000 000,- Kč za porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., ke kterému došlo odvysíláním pořadu Odpolední televizní noviny, resp. reportáŃe Ústecký řezník, dne 30. 1. 2008 od 17:00 hodin na programu Nova. - Rada se seznámila s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 8 A 109/2011 ze dne 8. září 2011, kterým byla zrušena část rozhodnutí Rady č.j. 5673/07 ze dne 16. května 2007, kterou byla provozovateli uloŃena povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč, a to v rámci uloŃení upozornění na porušení podmínek udělené licence, kterého se dopustil provozovatel ZAK TV s. r. o. tím, Ńe ve dnech 18. - 28. května 2006 na programu ZAK nedodrŃel časový rozsah vysílání tak, jak je stanoveno v licenčních podmínkách. - Rada v rámci své kompetence dané ustanovením § 5 písm. a) a f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), podle ustanovení § 66 odst. 2 a ustanovení § 76 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen zákon č. 500/2004 Sb.), vydala dne 29. listopadu 2011 toto usnesení: Rada zastavuje s provozovatelem provozovatele ZAK TV s. r. o., IČ: 64835669, se sídlem Plzeň, Prokopova 26, okres Plzeň-město, PSČ 301 00 správní řízení z moci úřední pro moŃné porušení licenčních podmínek, nedodrŃením časového rozsahu vysílání tak, jak je stanoveno v licenčních podmínkách, ve dnech 18. - 28. května 2006 na programu ZAK, neboť nedošlo k naplnění podmínky předchozího upozornění na porušení zákona dle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. - Rada vzala zpět kasační stíŃnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 10 A 81/2011, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Rady VAL/690/2011, kterým byla provozovateli Česká televize udělena pokuta 90 000,- Kč za porušení povinnosti stanovené v ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysílal reklamu na produkt Frontline combo s premiérou vysílání dne 6. dubna 2010 v čase 17:29:31 hod na programu ČT1 a se 145 reprízami na programech ČT1 a ČT2, která nebyla jako reklama rozeznatelná, jelikoŃ byla zařazena v teleshoppingovém bloku Nákup extra, a tím Ńalobce porušil podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o vysílání povinnost zajistit, aby reklamy a teleshopping byly snadno rozeznatelné, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově nebo zvukově - obrazově nebo prostorovými prostředky oddělené od ostatních částí vysílání.



- Rada vzala zpět kasační stíŃnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 10 A 105/2011, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Rady VAL/694/2011, kterým byla provozovateli Česká televize udělena pokuta 80 000,- Kč za porušení povinnosti stanovené v ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysílal reklamu FIAT ČR na produkt Fiat Dobló s premiérou vysílání dne 19. dubna 2010 v čase 18:26:19 hodin na programu ČT1 a 63 reprízami na programech ČT1 a ČT2, která nebyla jako reklama rozeznatelná, jelikoŃ byla zařazena v teleshoppingovém bloku Nákup extra, a tím Ńalobce porušil podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o vysílání povinnost zajistit, aby reklamy a teleshopping byly snadno rozeznatelné, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově nebo zvukově-obrazově nebo prostorovými prostředky oddělené od ostatních částí vysílání. - Rada vzala zpět kasační stíŃnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 10 A 76/2011, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Rady VAL/695/2011, kterým byla provozovateli Česká televize udělena pokuta 50 000,- Kč za porušení povinnosti stanovené v ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysílal reklamu na produkt Tena lady s premiérou vysílání dne 21. dubna 2010 v čase 18:26:25 hod na programu ČT1 a se 6 reprízami na programech ČT1 a ČT2, která nebyla jako reklama rozeznatelná, jelikoŃ byla zařazena v teleshoppingovém bloku Nákup extra, a tím Ńalobce porušil podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o vysílání povinnost zajistit, aby reklamy a teleshopping byly snadno rozeznatelné, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově nebo zvukově-obrazově nebo prostorovými prostředky oddělené od ostatních částí vysílání. - Rada se seznámila s vyjádřením provozovatele, AQUA, a. s., IČ: 49447360, se sídlem Závěrka 6, 160 00 Praha 6, k uloŃenému upozornění na porušení licenčích podmínek, respektive základní programové specifikace, kterého se dopustil tím, Ńe ve dnech 12. března 2011 a 15. března 2011 vysílal na programu Infokanál Zábřeh infotextovou smyčku, která neobsahovala Ńádné informace, které by dle licenčních programových podmínek a základní programové specifikace obsahovat měla (úřední hodiny, informace státní správy, informace obecního úřadu, informace z knihovny, informace základní školy, informace sportovního klubu, společenskou rubriku, drobnou inzerci místních Ńivnostníků a podnikatelů, informace o konání společenských akcí atd.) - Rada se seznámila s vyjádřením provozovatele, ZZIP s. r. o., IČ: 48394556, se sídlem Dobnerova 526/18, 779 00 Olomouc, k uloŃenému upozornění na porušení ustanovení § 32 odst. 7 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, Ńe ve dnech 2. aŃ 4. září 2011 neposkytoval divákům programů Městský informační kanál (MIK) v Olomouci a Městský informační kanál Prostějov (PIK) snadný, přímý a trvalý přístup k informaci o tom, Ńe orgánem dohledu nad provozováním televizního vysílání je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. - Rada se seznámila s vyjádřením provozovatele, ZZIP s. r. o., IČ: 48394556, se sídlem Dobnerova 526/18, 779 00 Olomouc, k uloŃenému upozornění na porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, Ńe ve dnech 2. aŃ 4. září 2011 neuváděl při vysílání osvětových a autopropagačních spotů v rámci programové smyčky programů Městský informační kanál (MIK) v Olomouci a Městský informační kanál Prostějov (PIK) označení televizního programu (logo). - Rada se seznámila s vyjádřením provozovatele, ZZIP s. r. o., IČ: 48394556, se sídlem Dobnerova 526/18, 779 00 Olomouc, k uloŃenému upozornění na porušení licenčních podmínek, kterého se dopustil tím, Ńe ve dnech 2. aŃ 4. září 2011 nezařadil do vysílání programů Městský informační kanál (MIK) v Olomouci a Městský informační kanál Prostějov (PIK) 5 aŃ 10minutový blok textových zpráv. - Rada se seznámila s odpovědí České televize na łádost Rady o podání vysvětlení k uplatněnému právu na odpověď podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. v souvislosti s pořadem Týden v regionech, vydáním z Brna, respektive reportáŃí "Profesionálové" z Delty v tomto pořadu, který byl odvysílán dne 31. července 2011 v 02:00 na programu ČT24. - Rada se seznámila s reakcí PČR, Obvodní ředitelství policie Praha II, Místní oddělení Barrandov, Werichova 981/21, 152 00 Praha 5, č.j. ORII - 13319-8/ČJ-2011-001214, kterým je Rada vyrozuměna o výsledku kvalifikovaného posouzení obsahu podání Rady ze dne 02.08. 2011 a provedeným šetřením podle § 158 odst. 1 trestního řádu a dle zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, kdy policií nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, Ńe byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. - Rada se seznámila s vyjádřením České televize k pojmu “nepřizpůsobiví“. - Rada v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2012, stanoví tyto programy a sluŃby přímo související s těmito programy, které mají být povinně šířeny nejméně do 30. června 2012 ve veřejném zájmu prostřednictvím sítí elektronických komunikací pro rozhlasové a televizní vysílání: všechny programy provozovatelů ze zákona České televize a Českého rozhlasu a programy provozovatelů s licencí NOVA, Nova Cinema, Televize Barrandov, TV 7, Prima love, Prima COOL, Prima televize, Prima televize s příslušnou regionální mutací - digitální regionální sdílené programy: Vysočina



TV, RTA JIłNÍ MORAVA, R1 GENUS, RTA JIłNÍ ČECHY, RTA OSTRAVA, RTA VÝCHODNÍ ČECHY, RTA ZLÍN, R1 LYRA, R1 MORAVA, R1 ZAK. - Rada se seznámila s vyjádřením provozovatele Česká televize k tomu, jak naplňuje své povinnosti dle § 31 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb. AVMSnV - Rada nezapsala společnost Codesign, s. r. o./www.cliptv.cz jako poskytovatele audiovizuálních mediálních sluŃeb na vyŃádání. - Rada vzala na vědomí ukončení poskytování audiovizuální mediální sluŃby na vyŃádání Cestovize.cz, poskytované SdruŃením pro rozvoj podnikání, IČ: 693 47 051, se sídlem Praha 7, Ovenecká 7, PSČ: 170 00. - Rada vzala na vědomí ukončení poskytování audiovizuální mediální sluŃby na vyŃádání CS Muzika, poskytované společností Československá filmová společnost, s. r. o, IČ: 271 68 425, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 831/21, PSČ: 113 60. ROZHLASOVÉ VYSÍLÁNÍ - Rada v rámci své kompetence dané ustanovením § 5 písm. b) v souladu s ustanovením § 20 odst. 4 a § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), a podle ustanovení § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, přijala ve věci Ńádosti provozovatele BROADCAST MEDIA s. r. o. IČ: 26145430 se sídlem Praha 10 Říčanská 3, č.p. 2399 PSČ 101 00 o změnu skutečností uvedených v Ńádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Rádio BEAT (licence Ru/138/01), spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, a to v přidělení kmitočtu Rakovník 107,6 MHz / 200 W, toto rozhodnutí; Rada neuděluje provozovateli BROADCAST MEDIA s. r. o. IČ: 26145430 se sídlem Praha 10 Říčanská 3, č.p. 2399 PSČ 101 00, souhlas ke změně skutečností uvedených v Ńádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů Rádio BEAT (licence Ru/138/01) spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, a to v přidělení kmitočtu Rakovník 107,6 MHz / 200 W z důvodu negativního stanoviska Českého telekomunikačního úřadu. - Rada vyhlašuje licenční řízení k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů se souborem technických parametrů Ostrava město 90,4 MHz / 100 W se lhůtou pro doručení Ńádostí do 10. ledna 2012 do 17:00 hodin. - Rada se seznámila s analýzou vysílání provozovatele COUNTRY RADIO, s. r. o., který odvysílal v analyzovaném dnu 31. října 2011 od 00:00 do 24:00 hodin svůj program COUNTRY RADIO v souladu se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání a v souladu s platnými licenčními podmínkami. - Rada se seznámila se stíŃností posluchačky na mediální účast Českého rozhlasu na mezinárodní konferenci "90 let českého a československého komunismu" konané ve dnech 3. - 5. listopadu 2011; Rada se seznámila se stíŃností posluchače na programovou skladbu programu ČRo 1 - RadioŃurnál; Rada se seznámila s obecnou stíŃností na reklamy na doplňky stravy a alkohol, které se objevují v českých rádiích. - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v rámci své kompetence dané § 5 písm. a) a f) zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, v souladu s ustanovením § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, rozhodla zahájit s provozovatelem MEDIA BOHEMIA a. s. IČ: 26765586, se sídlem Koperníkova 794/6, 120 00 Praha 2 správní řízení z moci úřední pro moŃné porušení § 31, odst. 2, zákona č. 231/2001 Sb., kterého se provozovatel mohl dopustit tím, Ńe dne 27. října 2011 od 08:40 hodin, odvysílal na programu CITY 93.7 FM (licence č.j. Ru 183/97 ze dne 30. září 1997) v pořadu Dobré ráno, Praho! s Vojtou Eflerem a Ivou Leckou komentář, který posluchači neposkytl objektivní a vyváŃené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. - Rada se seznámila s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2011, č.j. 11A 260/2011, kterým byla zamítnuta Ńaloba provozovatele COUNTRY RADIO s. r. o. proti rozhodnutí Rady ze dne 14. června 2011, č.j. zab/2012/2011, sp. zn. 2010/1382/zab/COU, kterým nebyl udělen souhlas se změnou územního rozsahu vysílání provozovatele, spočívající v přidělení souboru technických parametrů Pardubice Polabiny 104,1 MHz/100W. - Rada se seznámila s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn 11 A 258/2011 , kterým bylo zrušeno rozhodnutí Rady č.j. STR/2071/2011, kterým Rada udělila souhlas provozovateli Route Radio, s. r. o. se změnou územního rozsahu vysílámí, spočívající v přidělení kmitočtů Humpolec-východ 91,7 MHz/50W, Jiřice 91,7 MHz/50W, Kařez silo 97,1 MHz/50W a Králův Dvůr 99,6 MHz/50W - Rada souhlasila s podáním kasační stíŃnosti proti uvedenému rozsudku. - Rada se seznámila s informací ČTÚ o vydání krátkodobého oprávnění k vyuŃívání rádiových kmitočtů rozhlasové sluŃby. OSTATNÍ Plné znění zpráv


- Rada souhlasila s přijetím slovinského regulačního orgánu (APEK) za člena platformy CERF. V Praze dne Kateřina Kalistová předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání kontakt: [email protected] 274 813 830

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=415963 _

Parlament České republiky 2.11.2011

psp.cz _

str. 00

_

Poslanecká sněmovna 2010Stenozáznamy Stenografický zápis 25. schůze, 2. listopadu 2011 Předchozí část Následující část Poslanec Milan Urban Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová Poslanec Bohuslav Sobotka Poslanec Stanislav Huml Poslanec Antonín Seďa Poslanec Ladislav Skopal Poslanec Cyril Zapletal Poslanec Cyril Zapletal Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek Poslanec Ladislav Velebný Poslankyně Miroslava Strnadlová Poslanec Stanislav Huml Poslankyně Vladimíra Lesenská Poslanec Stanislav Křeček Poslanec Ladislav Skopal Poslanec Milan Urban Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová Poslanec Antonín Seďa Poslanec Jaroslav Krákora Poslanec Jan Babor Poslanec Pavel Kováčik Poslanec Pavel Holík Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová Poslankyně Vlasta Bohdalová Poslankyně Vlasta Bohdalová Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová Poslanec Miroslav Svoboda Poslanec Stanislav Křeček Poslanec Vojtěch Filip Poslanec Pavel Holík Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Poslanec Jiří Krátký Plné znění zpráv


Poslanec Miroslav Svoboda Poslanec František Novosad Poslanec Ladislav Velebný Poslanec Jiří Krátký (Jednání zahájeno v 9.01 hodin.) Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Poslanec Zbyněk Stanjura Poslanec Robin Böhnisch Poslanec Ladislav Šincl Poslanec Zbyněk Stanjura Poslanec Adam Rykala Poslanec Zbyněk Stanjura 1. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2012 /sněmovní tisk 498/ - prvé čtení Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Poslanec Pavel Suchánek Poslanec Bohuslav Sobotka Poslanec Jiří Paroubek Poslanec Adam Rykala Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek Poslanec Jiří Petrů Poslanec Jiří Dolejš Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová Poslanec Josef Smýkal Poslanec Vojtěch Filip Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová Poslanec Petr Braný Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek Poslanec Antonín Seďa Poslankyně Dana Váhalová Poslanec Ivan Ohlídal Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek (Jednání přerušeno ve 13.00 hodin.) (Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová Poslanec Stanislav Grospič Poslanec David Šeich Poslanec Jiří Dolejš Poslanec Michal Hašek Poslanec Jiří Krátký Poslanec Petr Hulinský Poslanec Karel Černý Poslanec Václav Votava Poslanec Ladislav Šincl Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Poslanec Robin Böhnisch Poslanec Michal Hašek Poslanec Jan Chvojka Poslanec Jan Látka Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Poslanec Antonín Seďa Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová Poslanec Pavel Antonín Plné znění zpráv


Poslanec Jiří Zemánek Poslankyně Marta Semelová Poslanec Bohuslav Sobotka Poslankyně Miroslava Strnadlová Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová Poslanec Miroslav Opálka Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová Poslankyně Ivana Levá Poslanec Ladislav Skopal Poslanec Roman Váňa Poslanec Jeroným Tejc Poslanec Ladislav Velebný Poslanec Alfréd Michalík Poslanec Miroslav Váňa Poslanec Václav Neubauer Poslankyně Vlasta Bohdalová Poslanec Václav Zemek Poslanec František Bublan Poslanec Ladislav Šincl Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Poslanec Roman Sklenák Poslanec Jan Hamáček Poslanec Stanislav Huml Poslanec Milan Urban Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Poslanec Bohuslav Sobotka Poslanec Pavel Kováčik Poslanec Pavel Suchánek Poslanec Bohuslav Sobotka Předsedkyně PSP Miroslava Němcová (Jednání přerušeno ve 20.10 hodin.) (Na žádost klubu TOP 09 přestávka prodloužena do 21.30 hodin. Jednání pokračovalo v 21.30 hodin.) Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová Poslanec Bohuslav Sobotka Poslanec Roman Váňa Poslanec Bohuslav Sobotka Poslanec David Rath Poslanec Josef Tancoš Poslanec Pavel Kováčik Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová (Jednání přerušeno ve 21.58 hodin.) (Jednání pokračovalo ve 22.20 hodin.) Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová Poslanec David Rath Poslanec Ladislav Šincl Poslanec Jan Hamáček Poslanec Roman Sklenák Poslanec Adam Rykala Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Poslanec Jan Hamáček Poslanec Pavel Ploc Poslanec Jiří Petrů Plné znění zpráv


Poslanec David Rath Poslanec Jan Chvojka Poslanec Bohuslav Sobotka Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek Poslanec Jaroslav Foldyna Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Poslanec Bohuslav Sobotka Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek Poslanec Jan Hamáček Poslanec Jaroslav Foldyna (0.00 hodin) (pokračuje Orgoníková) Nedivím se, že se poslanci po mé pravici baví, poněvadž mají zřejmě dost finančních prostředků na to, aby si postavili dům, a nemusí se obávat toho, že by na něj neměli. (Hlas z lavic.) Já nejsem sprostá. Pane poslanče Stanjuro, neoslovujte mě takto - přes paní předsedající. Tak. A já vás chci požádat, abyste podpořili senátní návrh. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Tak to byla paní poslankyně Orgoníková. Nyní dostane slovo pan poslanec Milan Urban, připraví se pan poslanec Stanislav Huml. Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, jistě budete souhlasit se mnou, když budu považovat zákony vrácené či zamítnuté Senátem za zásadní a za zákony, které mají velký vliv na dění v České republice, a tudíž i na konkurenceschopnost české země do budoucna. Z tohoto pohledu si myslím, že určitá edukace v tomto smyslu stojí za to, a jistě mi nebudete mít za zlé, když zde budu citovat z materiálu Ministerstva průmyslu a obchodu, který byl projednáván na vládě České republiky a který se týká konkurenceschopnosti, respektive analýzy konkurenceschopnosti České republiky. Tento materiál vychází ze závěrů renomovaných zahraničních institucí, jako je Světové ekonomické fórum, OECD či IMD business school a podobně. Tedy myslím si, že stojí za to, abychom se podívali pod hladinu a podívali se do tohoto materiálu, protože on je velmi podle mého názoru kvalitní a seriózní a popisuje českou realitu dost dobře a v mnoha ohledech je i velmi kritický a říká, co bychom v České republice měli zlepšit. Ten materiál se týká různých oblastí. Abych nebyl zde v podezření, že mluvím mimo téma, které se týká novely o stavebním spoření, chtěl bych zde jasně říct, že se týká jak institucí infrastruktury, makroekonomické stability, zdraví a základního vzdělání, odborné kvalifikace, efektivity trhu práce, efektivity finančních trhů, technologického prostředí, investičního prostředí, podnikatelského prostředí a inovací. Tedy naše exportně zaměřené hospodářství prokázalo svou životaschopnost v celé řadě oborů v minulosti. Kombinace levné kvalifikované pracovní síly a investičních příležitostí přilákala do země tolik potřebný zahraniční kapitál a moderní technologie, umožňující růst produktivity práce. To však nesmí zakrývat fakt, že se kritéria pro úspěch na globálním trhu neustále zvyšují. Produkty pocházející ze zemí, které ještě před dvaceti lety nesly nálepku rozvojové, nyní konkurují výrobkům českých podnikatelů nejen na zahraničních, ale i na našem domácím trhu. Je proto klíčové uvědomovat si změny konkurenčního prostředí a přizpůsobit se jim modernizováním a reformováním vlastní politiky odpovídajícím způsobem. Už více než pět let jsme součástí jednotného trhu Evropské unie, který na jedné straně poskytuje našim výrobcům lepší možnost uplatnit se, ale na straně druhé na ně klade mnohem větší nároky na kvalitu, přizpůsobivost a produktivitu v soutěži s etablovanými kapitálově silnějšími a právního prostředí lépe znalými konkurenty. Česká republika ale potřebuje stanovit cíle své hospodářské politiky nejenom kvůli posílení své konkurenceschopnosti v rámci vnitřního trhu EU, ale především s ohledem na změny probíhající v globální ekonomice. I přes všechny úspěchy transformačního procesu máme ve schopnosti přizpůsobit se těmto změnám stále velké rezervy a tedy potenciál ke zlepšení. Výkonnost hospodářství České republiky za rok 2009 poklesla rychlejším tempem, než tomu bylo například v okolních zemích EU 27. Zejména došlo k poklesu produktivity práce, která byla ovšem již před krizí v EU podprůměrná. Došlo k výraznému poklesu výkonnosti v průmyslových odvětvích a zároveň se snížila míra Plné znění zpráv


investic. Tento vývoj se sice zatím neprojevil negativně na vnější obchodní bilanci České republiky, nicméně vysoká strukturální závislost českého exportu na úzké skupině výrobků odpovídá spíše komoditním výrobkům. Představuje, jak ukázala i nedávná hospodářská recese, pro Českou republiku velké potenciální riziko. Tento vývoj naznačuje, že z hlediska konkurenceschopnosti se ekonomika České republiky nachází v kritickém období, a pokud má v následujících letech Česká republika za cíl přiblížit se k průměru ekonomické úrovně Evropské unie, je třeba podívat se na příčiny dnešní neuspokojivé situace. Ve studiích Světového ekonomického fóra a IMD business school, které hodnotí konkurenceschopnost jednotlivých zemí, se Česká republika umístila na 36. místě ze 139 zemí, respektive na 29. místě z 58 zemí. I přes negativní dopady ekonomické krize si tak Česká republika spolu s Estonskem drží mezi státy východní Evropy nejlepší výsledek. Podle hodnocení Světového ekonomického fóra došlo bohužel za poslední rok k posunu o dalších pět míst dozadu, takže naše pozice se zhoršuje namísto toho, aby se zlepšovala. Je však nutné věnovat pozornost skutečnosti, že dosud existující relativní výhoda levné kvalifikované pracovní síly podporující komparativní výhodu v pracovně náročném zboží se během času snižuje vzhledem k rostoucí konkurenceschopnosti států s nízkými mzdami ať v EU, nebo mimo ni. Proto musí být dlouhodobá strategie zaměřena na opatření, jež podporují konkurenceschopnost ekonomiky. Výrazný prostor pro zlepšení pak existuje i v oblasti veřejné správy, kde v rámci evropské sedmadvacítky patříme mezi ty nejméně úspěšné. Alarmující jsou podle metodiky například nedůvěra veřejnosti v politiky přátelé, ocitáme se na 123. místě - nebo břemeno administrativní zátěže, kde se pohybujeme na místě 118. Tolik jsme tady debatovali o podnikatelském prostředí a administrativních překážkách, tolik tady debatujeme o tom, jak mají fungovat veřejné instituce České republiky, a vidíte, co si o nás myslí ve světě. Téma konkurenceschopnosti národních hospodářství se do popředí dostává zejména v posledních dvou desetiletích, což souvisí s proměnami světové ekonomiky. Byl to především hospodářský vzestup asijských zemí, který přiměl Evropu i Spojené státy zamyslet se nad tím, jakým způsobem této konkurenci čelit a jak znovu nabýt pozici toho, kdo udává směr. Přestože se sledování a vyhodnocování národní konkurenceschopnosti začíná ve vyspělých zemích institucionalizovat, vznikají různé rady pro konkurenceschopnost a podobně, jejich definice není nijak přesně sjednocena. Některé definice hodnotí konkurenceschopnost dané země v souvislosti s vývojem cenově nákladových faktorů, jiné kladou důraz na roli makroekonomických indikátorů, jimiž jsou například růst hrubého domácího produktu, životní úroveň či zaměstnanost. Některé instituce poukazují na to, že konkurenceschopnost neznamená jen ekonomickou výkonnost, ale promítají se do ní i některé faktory, jako je například životní prostředí, kvalita života, znalosti, moderní technologie atd. Světové ekonomické fórum definuje konkurenceschopnost jako soubor institucí, politik a faktorů, které určují úroveň produktivity dané země. Vzhledem k tomu, že můj čas pro vystoupení se naplnil, jistě mi nebudete mít za zlé, že v příštích vystoupeních budu pokračovat na téma konkurenceschopnost české země. Děkuji vám za pozornost.*** (0.10 hodin) Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Všichni se těšíme. Teď vystoupí pan předseda poslaneckého klubu ČSSD pan poslanec Sobotka. Prosím. Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, já bych rád využil této příležitosti, protože už je po půlnoci, tak bych chtěl všem popřát krásné středeční ráno. Těším se na příští hodiny, které tady spolu strávíme v Poslanecké sněmovně debatou nad tímto důležitým zákonem, který koneckonců vrátil do Poslanecké sněmovny Senát, a protože se domnívám, že bychom přece jenom takto vážný zákon měli projednávat v poněkud klidnější atmosféře, rád bych navrhl procedurální návrh, který by spočíval v tom, že bychom přerušili projednávání tohoto bodu a odročili ho do 4. prosince letošního roku. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Ano. Děkuji. Zazněl procedurální návrh. Já tedy o něm dám za chvilku hlasovat. Prosím, aby se kolegové z předsálí dostavili do sálu. Registruji také žádost na odhlášení, takže já vás všechny odhlásím. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. (Chvíle čekání.) Zazněl zde procedurální návrh z úst předsedy poslaneckého klubu ČSSD pana poslance Sobotky na přerušení tohoto bodu do 4. prosince. Plné znění zpráv


Já tedy zahájím hlasováním o tomto procedurálním návrhu. Kdo je pro? Kdo je proti? Hlasování číslo 231, z přihlášených 134 pro 40, proti 93. Tento návrh byl zamítnut. Nicméně pan poslanec Sobotka vyzkoušel naši bdělost, takže můžeme pokračovat. Nyní vystoupí pan poslanec Stanislav Huml. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Stanislav Huml: Děkuji. Dobrou popůlnoc. Dovolte mi, vážená vládo, vážená paní předsedkyně, abych také přednesl svůj příspěvek. Já jsem člověk, který je zvyklý pracovat v noci, čtyřiadvacítky byly poměrně běžné, nicméně jsem strašně zvědav, jak budeme zítra hlasovat o nejdůležitějším zákonu roku, a to je rozpočet. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, já vás poprosím o klid v jednacím sále. Poslanec Stanislav Huml: Nasaďte si sluchátka a koukejte se dál na film. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, zákonem číslo 348 ze dne 12. listopadu 2010 byl novelizován zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a zákon o daních z příjmu. Připomenu jenom, že jeho schválení proběhlo ve schválení tzv. legislativní nouze. Tuto novelu zákona Ústavní soud 19. dubna 2011 zrušil nálezem vyhlášeným pod číslem 119/2011, a to uplynutím 31. prosince. Já bych hlavně pro členy naší vlády zdůraznil článek 7B nálezu, a to o ústavních principech zákazu retroaktivity a právní jistoty a řešení kolize platnosti staré a nové právní úpravy. Já se musím přiznat k tomu, že jsem byl atakován mnoha novináři, stejně jako mnozí z vás, a na tomto zákoně mi opravdu celou dobu vadila retroaktivita. Smlouvy, které byly uzavřeny před účinností zákona, by měly platit i nadále. Je to jedna z mála věcí, které člověk by měl jako správní cítění dodržovat. My jsme si vždycky říkali, že budeme podporovat střední vrstvu obyvatel, a ta střední vrstva obyvatel je nejvíc spořící a nejvíc ve stavebním spoření zainteresovaná. Stěžejní námitka navrhovatelů pro Ústavní soud ve vztahu k napadeným ustanovením se týkala jejich nepřípustných retroaktivních účinků Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, omlouvám se. Dámy a pánové, já vás ještě jednou prosím o klid. Děkuji. Poslanec Stanislav Huml: Já také děkuju - a s tím souvisejícího zásahu do právní jistoty účastníků stavebního spoření. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně vymezil obsahy pojmu pravé a nepravé retroaktivity, zpětné účinnosti právních norem. O pravou retroaktivitu se jedná v případě, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo pokud dochází ke změně právních vztahů vzniklých podle staré právní úpravy, a to ještě před účinností nového. V případě nepravé retroaktivity sice nový zákon nezakládá právní následky pro minulost, v minulosti nastalé skutečnosti však právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku nebo pro budoucnost modifikuje právní následky založené podle dřívějších předpisů. Ústava neobsahuje explicitní zákaz retroaktivity právních norem pro všechny oblasti práva, ten však vyplývá ze zásady právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, k jehož znakům patří i princip právní jistoty a ochrany důvěry občana v právo. V závěru článku VII./b pak Ústavní soud nakonec připomíná své závěry obsažené v nálezu, podle něhož je zrušení staré a přijetí nové právní úpravy nutně spjato se zásahem do principu rovnosti a ochrany důvěry občana v právo, k němuž dochází v důsledku ochrany jiného veřejného zájmu či základního práva nebo svobody. Rozhodnutí zákonodárce o způsobu řešení časového střetu staré a nové právní úpravy ale není z ústavního hlediska věcí nahodilou nebo věcí libovůle, nýbrž věcí zvažování v kolizi stojících hodnot. V závěru o druhu legislativního řešení časového střetu právních úprav tak, aby mělo vést posuzování uvedeného konfliktu hodnot s hlediskem proporcionality s ohledem na intertemporalitu. Proporcionalitu lze charakterizovat tak, že vyšší stupeň intenzity veřejného zájmu resp. ochrany základních lidských práv a svobod, odůvodňuje vyšší míru zásahu do principu rovnosti a ochranu důvěry občana v právo novou právní regulací. Omezení základního práva přitom musí ve smyslu článku 4 odst. 4 Listiny šetřit jeho podstatu a smysl. Při posouzení způsobu legislativního



řešení uvedeného časového střetu tak sehrává svou roli nejen míra odlišnosti staré a nové právní úpravy, nýbrž i další skutečnosti jako společenská naléhavost zavedení posléze uvedené právní úpravy. Tolik k nálezu Ústavního soudu a hlavně k retroaktivitě. Schválením a zavedením této novely o stavebním spoření riskuje Česká republika další ze série arbitráží, které oslabí v době finanční krize českou ekonomiku. Cílem této novely je snížit zatížení státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům stavebního spoření, potřeba reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době plně nevede k financování bytových potřeb, a sblížení podmínek pro odstranění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. Návrh zákona, který zde projednáváme, zavádí snížení výše státní podpory. Tato úprava se týká všech smluv o stavebním spoření, a to od 1. ledna 2012. Snížením této částky omezujeme podporu téměř pěti milionů obyvatel této země. Podporu, kterou si tento stát mohl a měl dovolit, neboť podporou stavebního spoření stát zcela jasně deklaruje svůj zájem a podíl na zajištění bydlení pro občany své země. Omezením podpory stavebního spoření se dostáváme opět k tématu, které je dnes v této současné velice negativní ekonomické situaci stále víc a víc aktuální. Souvisí to zejména se zvyšujícím se podílem obyvatel na okraji chudoby. Možnosti stěhování do menších a levnějších bytů jsou prakticky nulové. Takové byty většinou neexistují a podpora jejich výstavby v rámci sociálního bydlení je blokována představou, že na venkově je dostatek volných bytů. Prokázalo se však, že vykazované neobydlené byty nejsou nikterak disponibilní. Z hlediska politiky bydlení je potřebné se zabývat tím, kolik je domácností s nízkými příjmy, jaké jsou tendence jejich vývoje, jaké tvoří skupiny a kde žijí. Z výzkumu prováděného v Sociologickém ústavu akademie věd jsou patrné tři ohrožené skupiny domácností. Mladé rodiny s dětmi mezi 20 až 35 lety s nízkými a středními příjmy, těch je 372 tisíc, neúplné rodiny, matky nebo otcové s dětmi, těch je asi 320 tisíc, a senioři, těch je 1677 tisíc. *** (0.20 hodin) (pokračuje Huml) Mladé rodiny jsou nuceny získávat vlastnické byty, ačkoli by bylo účelnější, kdyby začínaly bydlet ve startovacích nájemních bytech, jak je to obvyklé ve vyspělých státech. Neúplné rodiny mají cestu za vlastnickým bydlením ještě těžší a senioři rovněž nenalézají schůdná řešení, jakmile se octnou v pasti chudoby. Postupně vzniká národohospodářský problém velkého sociálně ekonomického dopadu. Ministerstvo financí argumentuje tím, že stavební spoření je na finančním trhu produkt jako každý jiný. Není prý proto důvod, aby pro něj byly licencovány pouze stavební spořitelny. Proto je nutné udělat rozhodnutí, zda je bydlení a jeho financování produkt jako každý jiný anebo že stavební spoření je jedním z produktů, který stát bude podporovat. Podle § 6 zákona o stavebním spoření jsou bytovými potřebami účastníka pro účely zákona o stavebním spoření, cituji: výstavba bytového domu nebo rodinného domu nebo bytu ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu, změna stavby na bytový dům, rodinný dům nebo byt, koupě bytového domu, rodinného domu nebo bytu včetně rozestavěné stavby těchto domů nebo bytů, koupě pozemku v souvislosti s výstavbou nebo koupí bytového domu, rodinného domu nebo bytu včetně rozestavěného, splácení členského vkladu nebo podílu v právnické osobě, jíž je účastník členem nebo společníkem, a stane-li se účastník nájemcem bytu, popř. bude-li mít jiné právo užívání bytu v bytovém nebo rodinném domě ve vlastnictví této osoby, v bytovém domě nebo v rodinném domě, pokud jsou tyto ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví účastníka, bytu ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví podle zvláštního právního předpisu včetně podílu na změně údržby nebo udržovacích pracích, bytu v bytovém domě nebo rodinném domě, je-li účastník jeho nájemce nebo užívá-li byt z jiného důvodu. Stavební práce jsou prováděny se souhlasem vlastníka bytového domu nebo rodinného domu, je-li takového souhlasu potřeba podle zvláštního právního předpisu atd. Z citace platného zákona je jasně zřejmé, že už od svého počátku byl zákon o stavebním spoření koncipován tak, aby v co největší míře a s podporou státu poskytoval účastníkům pomoc a podporu v případech, které jakýmkoli způsobem souvisí se zajištěním bydlení. Je tedy pro mne nepředstavitelné, aby současná vládní koalice, zastoupená v tomto návrhu Ministerstvem financí, konstatovala, že v případě přijetí tohoto návrhu zákona dojde k významné úspoře z výdajové kapitoly státního rozpočtu, když podpora bydlení by měla být naopak v jejich zájmu.



Já jsem na rozdíl od pana ministra financí a jeho úřadu přesvědčen, že stavební spoření je produkt, který je v zájmu státu a který stát musí podporovat nad rámec ostatních produktů... Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, jsem nucena vás upozornit, že uplynul váš čas. Poslanec Stanislav Huml: A nejen proto nemohu tento návrh zákona podpořit. Děkuji za pozornost, hezký večer. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Antonín Seďa. Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedající. Vážení členové vlády, vážený pane senátore, vážené kolegyně, vážení kolegové, předně bych chtěl za sebe i za moji rodinu i za těch několik miliónů občanů České republiky přiznat, že jsem ve střetu zájmů, protože sám daný produkt mám zaveden, a to dlouhodobě. Víte, mám jeden velký a obecný problém, který se týká nejen této materie, ale který se týká všech reformních zákonů. Platí obecně, že o důležitých reformách by měla proběhnout odborná diskuse nezávislých odborníků, reformy by měly být projednány s opozicí a zejména u všech důležitých reforem je vždy zásadní důvěra veřejnosti. A to vše u všech reforem předkládaných současnou vládou schází, protože drtivá většina tzv. reformních kroků současné vlády jsou pouze účetní škrty. Nejinak je tomu i u zákona o stavebním spoření. Vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh zákona snižuje státní podporu o 5 % při zachování maximálních limitů základu, dochází ke zrušení osvobození příjmů z úroků z vkladů ze stavebního spoření, a to včetně úroků ze státní podpory. Tím se ovšem sníží finanční hotovost a možnosti pro využití stavebního spoření. Podle řady odborníků zásahy státu zbytečně poškozují zavedený a v současnosti dobře fungující finanční produkt, který má prozatím důvěru značného množství lidí. Prostě se obávám, aby se s vaničkou nevylilo i dítě, protože stavební spoření nejen, že zhodnocuje úspory a podporuje mladé spoluobčany k úsporám, ale to nejpodstatnější je, že umožňuje přístup k nejdostupnějšímu úvěru na bytové potřeby, zejména u mladých rodin. Vážený pane senátore, vážené kolegyně, vážení kolegové, se stavebním spořením se pojí ještě jeden problém, který hodlá Ministerstvo financí zavést. Tím je možnost vstupu bank do systému, ovšem bez limitujících omezení, která mají dnes na trhu působící stavební spořitelny. Podle právníků i odborníků na obchodní právo jde o porušení principu rovnosti, které povede k diskriminaci a porušení základních ústavních principů, a to principu rovnosti. Tento systém sice na jedné straně umožní větší konkurenceschopnost, ziskovost vkladů a ziskovost bank, ovšem na druhé straně zvýší riziko uložených peněz z důvodu rizikovějších investic. A takový návrh jde mimo logiku, se kterou bylo původně stavební spoření zakládáno a také legislativně přijato. A protože vidím, že vás to hodně zajímá al myslím si, že je důležité hlavně pro kolegyně a kolegy z vládních lavic, abych jim trošku otevřel oči v tom smyslu, co vlastně chcete omezit, tak si vás dovolím seznámit se základními ukazateli vývoje stavebního spoření v České republice, a to od roku 1999 do roku 2010. Takže když se vezme počet nově uzavřených smluv o stavebním spoření, rok 1999 - 906 867, rok 2000 - 1 115 926 smluv, rok 2001 - 1 373 258, rok 2002 - 1 293 890 smluv, rok 2003 - 2 097 338 smluv, rok 2004 - 314 650, rok 2005 - 430 233 smluv, rok 2006 - 516 385 smluv, rok 2007 - 579 730 smluv, rok 2008 - 705 463 smluv, rok 2009 - 575 292 smluv a v loňském roce 2010 to bylo 532 765 smluv. Co se týká průměrné cílové částky u nově uzavřených smluv o stavebním spoření s fyzickými osobami, to znamená občany, uvádím objem v tisíci korunách. Rok 1999 - 144 200, rok 2000 - 139 000, rok 2001 - 137 000, rok 2002 - 147 000, rok 2003 - 200 000, rok 2004 - 223 000, rok 2005 - 228 000, rok 2006 - 236 000, rok 2007 285 000, rok 2008 - 303 000, rok 2009 - 309 000 a v roce 2010 to bylo 301 000 korun. Reálně vyplacená státní podpora v daném období, je to objem v miliardách korun. V roce 1999 - 6,4 mld., rok 2000 - 7,7 mld. korun, rok 2001 - 2,3 mld., rok 2002 - 11 mld., rok 2003 - 13,3 mld., rok 2004 - 15,3 mld. korun, rok 2005 16 mld. korun, rok 2006 15,8 mld. korun, rok 2007 téměř 15 mld. korun. *** (0.30 hodin) (pokračuje Seďa) Rok 2008 14,2 mld. korun, rok 2009 13,3 mld. korun a v loňském roce to bylo necelých 12 mld. korun. Naspořená částka, opět objem v miliardách korun: v roce 1999 93,6 mld. korun, v roce 2000 to bylo 110,4 mld. korun, v roce 2001 to bylo 133,3 mld. korun, rok 2002 180 mld. korun, rok 2003 236,8 mld. korun. V roce 2004



287 mld. korun, v roce 2005 328,9 mld. korun. V roce 2006 359,8 mld. korun, v roce 2007 384,9 mld. korun. V roce 2008 401 mld. korun, v roce 2009 415 mld. a v loňském roce 2010 rekordních 430 mld. korun. Co se týká úvěrů celkem, počet úvěrů: v roce 1999 286 942, v roce 2000 373 463. V roce 2001 465 824, v roce 2002 568 920. V roce 2003 685 740. V roce 2004 786 483. V roce 2005 857 875. V roce 2006 900 653. V roce 2007 942 944. V roce 2008 971 176. V roce 2009 to bylo 988 353 a v roce 2010 993 357. Co se týká úvěrů celkem v objemu v miliardách korun v roce 99 to bylo 26,3 mld., v roce 2000 31 mld., v roce 2001 37 mld., v roce 2002 46 mld., v roce 2003 63,5 mld., v roce 2004 84,2 mld., v roce 2005 108 mld., v roce 2006 135 mld. a v roce 2010 293,4 mld. Závěrem mi, vážené poslankyně a poslanci, dovolte ještě jednu poznámku. I současné stavební spoření zvýhodňuje zejména lidi s vysokými či středními příjmy, a to diferenciací výše státní podpory v závislosti na výši vkladu. Osobně se domnívám, že z hlediska rovnosti by se měla i tato část zákona v budoucnu upravit. (Upozornění předsedající na čas.) Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Nyní vystoupí pan poslanec Cyril Zapletal. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se i já vyjádřil k návrhu zákona o stavebním spoření. Hlavička návrhu zákona je obšírná a vyčerpávající, jak už u takových návrhů bývá a zajisté být musí. Dokonce tak vyčerpávající, že nevěřím, že by ji kdokoli z nás opravdu pečlivě písmenko po písmenku číslíčko po číslíčku četl a pročítal. Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona ČNR č. 580... Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, já se omlouvám, že vás přerušuji, ale už asi pod vlivem únavy jsem si nevšimla - teď měl hovořit váš kolega Cyril Zapletal, nikoli vy. Poslanec Ladislav Skopal: Ale já jsem tam byl zapsaný. Já jsem byl před ním. Doopravdy, klidně se podívejte. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Tak teď se omlouvám. Já možná poprosím, když tak pokračujte, já poprosím tady u stolečku, jestli by zkontrolovali přihlášky, ano? Prosím, pokračujte, já už vás tady na tabuli nemám. Prosím. Poslanec Ladislav Skopal: Určitě, byl jsem na tabuli, díval sem se na to a doopravdy nerad bych se cpal před svého kolegu Cyrila Zapletala. Takže můžu mluvit? Děkuji. ... zákona České národní rady číslo 35/1993 Sb., ve znění zákona č. 83/1999 Sb., zákona č. 423/2003 Sb., zákona č. 292/2005 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 348/2010 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod číslem 119/2011 Sb. se mění takto: Můžu říci, že i já tento první a nezáživný odstavec jsem přelétl očima, do kterých by mě ovšem záhy praštil právě v článku 1 řádný krátký srozumitelný a důrazný. V § 10 odst. 2 číslo 15 se nahrazuje číslem 10. Tečka. Patnáctka se nahradí desítkou. Ale, dámy a pánové, tohle není sranda jako z Babicových dobrot, kdy se limetka nahradí citronem, když nemáme oregano, dáme do toho majoránku. Ale já vám úplně ... (reaguje na poslankyni z pléna) já vím, že ne, ale nevím, jestli si to kdokoli... paní poslankyně, kdybyste chtěla něco říci, tak není problém, abyste se přihlásila do diskuse a sdělila to zde na mikrofon. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, prostřednictvím předsedající, tudíž prostřednictvím mě, prosím, hovořte ke svým kolegům. Je to tak z jednacího sálu. Poslanec Ladislav Skopal: Já se omlouvám paní poslankyni, ona mne taky oslovila napřímo, ale já se omlouvám paní poslankyni, samozřejmě, má pravdu, v rámci našeho jednacího řádu to není možné. A je nám úplně fuk, že Ústavní soud zatrhnul, že prostě citronem limetku nenahradíme. Jen ať tak lidé ten život ještě kyselejší mají. V tom jednom jediném čísle, a to je těch 10 a 15 je naděje našich tisíců spoluobčanů. Je to Plné znění zpráv


pro většinu jedna z mála možností, jak alespoň mít tu naději, že i oni budou mít v té stále se zhoršující ekonomické situaci jakousi alespoň nepatrnou šanci na to, jak si zajistit důstojné bydlení nebo jak alespoň nepatrně pomoci. Ano, u velké většiny z nich se nejedná o velké sumy, které si mohou naspořit. Ani ten státní příspěvek u tak malých částek není velký, ale pro běžně vydělávajícího si občana, záměrně neříkám průměrně, je i tento malý příspěvek určitou vzpruhou, a to nejenom finanční, ale i psychickou. Pokud mu na stavební spoření vůbec ještě zbývá síly. S porovnání s touto stále ještě důstojnou pomocí by tak nepatrná částka byla pro stát byť v souhrnu jen nedůstojným přesypáním několika mincí do gigantického prasátka, které lze nakrmit jinak mnohem výživněji. Adrenalinové čtení však nekončilo první stránkou návrhu zákona. Můj již tak dost vysoký krevní tlak, který mám vysoký, ještě vzlétl do nedozírných výšin při čtení důvodové zprávy. Cituji: Důvod předložení návrhu zákona je dán potřebou reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době nevede plně k podpoře financování bytových potřeb. *** (0.40 hodin) (pokračuje Skopal) Dovede si snad někdo z vás, ať už sedí za mnou, přede mnou, po mé levici, či po mé pravici představit, že by stavební spoření mohlo plně podporovat financování bytových potřeb. Dále se v tomto úžasném díle uvádí, že současně zatěžuje výdajovou stránku státního rozpočtu, čímž se podílí na negativním vývoji státního dluhu. Pro stát je snad výhodná každá forma spoření, aspoň si to myslím. Nebo snad ne? Chceme skutečně naše spoluobčany zhnusit a odradit tak, že už nikdo nebude věřit ničemu, že opráší zavedené schovávačky našich babiček, což znamená hrníčky v kredenci, matrace, teď už spíše molitanové matrace než slaměné, protože molitan se více zavedl. Možná to může být i pekáč v troubě. Tam prý chodí zloději na jisto a ví, kde peníze jsou uložené. Ale takoví či obyčejní zloději jako z dob rady Vacátka. Teď by snad měl být stát tím největším zlodějem. Já doufám, že ne. Další perla z předloženého návrhu zákona o stavebním spoření. Pro většinu účastníků je stavební spoření spíš výhodným státem podporovaným spořícím produktem, kdy po splnění minimální doby spoření, pět či šest let, je možno využít úspory k jakémukoliv účelu, tedy nikoliv pouze pro financování bytových potřeb. Ti, kteří jsou takzvaně za vodou, ti si po stokorunách nespoří. A ti, kteří jsou rádi za každý sebemenší příspěvek, ti se dnes mají sakra co ohánět, aby uhájili aspoň střechu nad hlavou. Státu by přece mělo jít o to, aby i v tíživé ekonomické situaci pomohl lidem právě s bydlením, nebo se snad úplně vykašleme na všechno a raději budeme vymýšlet drahé projekty pro bezdomovce. No, tohle je už snad odstavec z jakéhokoliv humoristického spisku. Poslouchejte dobře: Výplatou státního příspěvku fyzickým osobám podle zákona o stavebním spoření, dále jen státní podpora, tento systém čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel - účastníků stavebního spoření. Opakuji jako jsem již několikrát přečetl, protože jsem tomu nechtěl věřit: čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel - účastníků stavebního spoření. No jistě, že čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel - účastníků stavebního spoření, jako se čerpají prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch části obyvatel, kteří budou možná někdy jezdit například tunelem Blanka. Jak se čerpají peníze všech daňových poplatníků na nesmyslné třeba zalévání květin a tak dále. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, vypršel váš čas. Poslanec Ladislav Skopal: Dobře, děkuji. Budu hovořit v příštím příspěvku. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Nyní po poslanci Skopalovi vystoupí pan poslanec Cyril Zapletal. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Cyril Zapletal: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dobrý den, není to tak dlouho, co Ministerstvo financí v rámci úsporných opatření prosadilo snížení výše státního příspěvku ke stavebnímu spoření a zrušilo daňové osvobození úrokových výnosů z vkladů na stavebním spoření. Nyní přichází s druhou vlnou změn, které mají za cíl zúčelnit státem vyplacené příspěvky a zároveň zvýšit konkurenci na trhu stavebního spoření. Bohužel v kontextu první vlny změn, která měla za cíl ulehčit státní pokladně, navrhované změny vypadají téměř neuvěřitelně. Nejenže zpřísní dohled nad výplatou Plné znění zpráv


státních příspěvků, ale s ohledem na jejich využití bude vyžadovat od státu, ale i stavebních spořitelen náklady v řádu miliónů korun, ale negativní důsledky může mít novela zákona také pro stabilitu celého finančního sektoru. Podle novely zákona by měla stavebním spořitelnám totiž vyrůst nová konkurence, která by však měla fungovat v diametrálně odlišném z pohledu bank příznivějším ekonomickém rámci, takže sektor specializovaných stavebních spořitelen s uzavřeným peněžním oběhem by po čase podle našeho názoru přestal existovat, což je, jak poslední roky vidíme třeba u Británie, to už tu někdo říkal, kde stavební spořitelny ve své tradiční roli byly rovněž z trhu vytlačeny a mělo to dalekosáhlé negativní důsledky a bude to mít také důsledky pro tuzemský bankovní sektor a jeho likviditu, přičemž s velkou pravděpodobností by utrpěl také sklon lidí ke spoření. Přitom úspory domácností jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů pro tlumení dopadu případných budoucích finančních a ekonomických krizí, jak na konkrétního člověka, tak celou ekonomiku. Z odborného hlediska je novela milníkem pro budoucí existenci stavebních spořitelen. Z pohledu občanů je novela prohrou, neboť pokud bude schválena, povede s velkou pravděpodobností ke zdražení celkové nákladovosti úvěrů na bydlení v nižších částkách, kde banky jen velmi těžko stavebním spořitelnám cenově konkurují. Z politického pohledu je návrh průhledným vítězstvím bankovní lobby. Škoda, že zájem miliónů lidí jde zcela stranou. Ale bohužel to je realita, kterou poslední roky předvádí naše vláda. Vláda dokazuje, že její prioritou je seškrtávání státních výdajů za každou cenu bez jakékoliv koncepční, ale i sociální úvahy v oblasti bytové politiky. Ano, systém stavebního spoření je zde téměř dvacet let. V kontextu s nedávnou globální finanční krizí a ekonomickou recesí jsme nepochybně v odlišné ekonomické situaci a tento systém je nutné modifikovat, ale ne zlikvidovat. Pokud vláda toto nepochopí, je nejlepším řešením systém stavebního spoření ponechat jak funguje. Odhadovaný roční dopad na státní rozpočet bude minimálně daní oproti důsledkům, které by předkládaný návrh přinesl. Chtěl bych citoval tajemníka Asociace českých stavebních spořitelen Jiřího Šedivého, který právě reaguje na vývoj okolo stavebního spoření v letošním roce. Cituji: Mají diskutované úpravy stavební spoření zefektivnit, či zlikvidovat. Avizované úpravy však stavební spoření ruší, likvidují totiž klíčové prvky jeho podstaty, říká tajemník Asociace českých stavebních spořitelen Jiří Šedivý. Od loňských parlamentních voleb se diskutuje o tom, jaké bude stavební spoření, jak se ještě upraví, co se zkrouhne, komu se co povolí, nebo třeba jednou všem sebere. Vládní koalice se shodla na prakticky okamžitém snížení podpory. Každé snížení podpory znamená ovšem nižší atraktivitu stavebního spoření, postupný úbytek klientů a nižší schopnost stavebních spořitelen dávat lidem výhodné úročené úvěry. Diskuse o výši státní podpory může být jistě legitimní. Vychází z možností státního rozpočtu a vyjadřuje záměr vlády, ale současně ukazuje, v jaké míře chce podporovat rozvoj vlastnického bydlení. Zasahovat ale do léta ověřených princip a experimentovat s perfektně prověřeným systémem, který je díky nezávislosti na kapitálovém trhu velmi odolný vůči negativní situaci na bankovním trhu, je minimálně nerozumné. Změny v novele zákona mají však dva základní znaky. První znak. Vláda upravuje stavební spoření tak, že ho de facto ruší alespoň v podobě, v níž se osvědčilo a plní své základní poslání. O účelovosti už se toho napsalo hodně, tak jen stručně. Zavedením pravidla, že klient musí použít peníze na bydlení, zmizí ze systému prvek takzvaného přátelského klienta. *** (0.50 hodin) Poslanec Cyril Zapletal: Ten po určitou dobu (nejčastěji se označuje jako vázací lhůta) spoří a poskytuje své dočasné volné peníze jiným, který si chtějí vzít na bydlení úvěr. Nově poskytovaný průměrný úvěr nyní dosahuje 510 tisíc Kč, průměrný vklad účastníka stavebního spoření asi 85 tisíc korun. Pro jeden úvěr tedy potřebuje stavební spořitelna 5 klientů, kteří spoří a úvěr si neberou. Odbourávání přátelských klientů tak systém nutně omezí, takže se během několika let prakticky zastaví. Tuto zkušenost udělali na Slovensku a celou věc museli opravit. Stavební spoření bez přátelského klienta prostě není stavební spoření. Neexistuje nikde na světě a zavedení účelovosti vede k likvidaci systému prostřednictvím zrušení základního prvku přátelského klienta. Druhou diskutovanou úpravou je, aby stavební spoření poskytly všechny banky. Záměr působí bohulibě, může přitáhnout další konkurenty, zostřit boj o klienta a ve finále nabídnout lepší podmínky. Každá mince má však dvě strany. Stavební spoření není totiž vyčleněno do specializovaného sektoru náhodou, a to z těchto důvodů: Stavební spoření pracuje s kolektivem střadatelů, ale úvěr si bere jen část z nich. Stavební spořitelny se tak podobají třeba pojišťovnám. Těm platí také celý kolektiv pojištěnců a pojistné plnění se vyplácí jen potřebným. Plné znění zpráv


Nikdo nezpochybňuje, že pojišťovny jsou specializované, takže nemají obyčejné pojištění, ale oddělují životní a neživotní. Nikdo se rovněž nepozastaví nad tím, že i penzijní fondy působí v samostatném sektoru. Stavební spoření nikde nefunguje v rámci univerzálních bank, jak navrhují jeho domácí oponenti. Ve zdravě uvažující firmě by to fungovalo tak, že v rámci univerzálního bankovnictví bude případná divize stavebního spoření tlačena k tomu, aby pokud možno nekanibalizovala vlastní tržní produkty. Banka tedy bude maximálně využívat levné zdroje, to znamená peníze ze stavebního spoření, a zároveň se bude snažit, aby poskytovala klientům dražší úvěry než ze stavebního spoření. Stačí se podívat na náš trh, kde tzv. přeúvěrovanost mají dvě největší stavební spořitelny nejméně vrostlé do mateřské bankovní skupiny. Zdůrazňuji přitom, že nejde o kritiku, je to přirozené, zcela pochopitelné a racionální rozhodování. Stavební spořitelna a její vedení se soustřeďuje jen na stavební spoření. Proto nemá jak diverzifikovat rizika a jiné činnosti. Pořád jde o stavební spoření. V komerční bance by se samozřejmě dala stavebnímu spoření příslušná váha, rizikovost a prospívalo by to v portfoliu jednou lépe, jednou hůře a určitě s většími výkyvy než ve stavební spořitelně. Stavební spořitelny působí protikrizově, což se projevilo v Německu, v Rakousku, ale samozřejmě i u nás. Nehrají totiž hru s virtuálními penězi a půjčují jen peníze, které si u nich uložili klienti. Zatímco v Americe byly hypotéky spouštěčem krize, stavební spoření v evropských zemích bylo kotvou ekonomiky. V ČR přitom bankovní krize v podstatě nebyla, protože si český bankovní systém krizi... Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, vypršel váš čas. Poslanec Cyril Zapletal: Děkuji. ...vyčíslení odbyl již v 90. letech. Děkuji za pozornost! (Potlesk ČSSD.) Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. A dříve než dám slovo panu poslanci Ladislavu Velebnému, přihlásil se do diskuse pan poslanec a místopředseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, kterému dám teď slovo. Prosím. Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já ujišťuji pana premiéra, že křičet nebudu. Jsem si vědom, že je noční hodina a že by to mohlo mít samozřejmě ničivé důsledky pro psychickou soustavu některých tak to pozdě, kdyby slyšeli nějaké naléhavé... Já naopak budu mluvit velice těše a vlastně jenom takovým nabádavým způsobem. Já bych chtěl jenom požádat poslance vládní koalice, protože jsem viděl některá vystoupení v médiích, tak jsem si říkal, že by bylo dobré vás požádat, abyste už neopakovali v médiích takové to vysvětlování veřejnosti, že to, co tady děláme dnes, je zbytečné, protože jsme přeci návrhy mohli předložit ve výborech a tam jsme to mohli uplatnit. Přece dobře víte, že takových návrhů jsme předložili něurekom v různých výborech a mohl bych vám tady říkat seznamy poslanců, dokonce právě z klíčových reformních zákonů, kde se samozřejmě stalo to, co se tady děje opakovaně, že se takovými návrhy ze strany opozice principiálně nezabýváte. Dokonce i v případě, když by se vám některý zamlouval, tak máte usnesení vládní koalice, že nemůžete nic ani takto rozumného podpořit, pokud na tom není koaliční dohoda. Takže dokonce i věci, které vypadaly zpočátku, že jsou natolik rozumné, že mají u vás podporu, tak se ukázalo, že nemáme šanci je prosadit. Dokonce i když argumenty jsou i takové, že se nedají než uznat. A to se netýká jenom stavebního spoření. To bych mohl jmenovat celou řadu dalších témat. Nakonec stavební spoření je ale do nebe volající příklad, protože to skončilo, přátelé, u Ústavního soudu. Tam dokonce nešlo jenom o to, že by některé argumenty se daly akceptovat. Tady to došlo tak daleko, že kdyby nebylo Ústavního soudu, tak jsme se prostě nedobrali vůbec ani elementárního uznání toho, že se někde prostě překračují principy, které mají ústavní charakter. Tak já jsem vlastně chtěl jenom říci, že pokládám trochu za nevkusné, pokud dokonce v případě zákona o stavebním spoření tvrdíte, že opozice mohla své argumenty uplatnit v tom údajně řádném procesu v Parlamentu a že jsme nemuseli to přednášet tady, nebo že to nemusíme přednášet tady ve sněmovně. A vy tohle říkáte v době, kdy teď jsou v chodu témata, na kterých nejsme schopni se dohodnout, i když se třeba zdálo, že to jsou témata, která by mohla být nad jedno volební období, že jsou to témata tak zásadní, že by to mohlo být mimo dělení opozice a koalice, protože by to prostě sloužilo věci. Takže nejenom v případě stavebního spoření, ale to je v chodu dnes například u zákonů, které se týkají boje s korupcí. Chápete, právě boj s korupcí, to mohlo být to, kde se mohlo říci: v téhle věci naše země beznadějně klesá stále níže a níže, tak jsme se to mohli pokusit změnit. Mluvil jsem s německými podnikateli, kteří mi vlastně opakovali jenom to, vyšlo i v nedávno uveřejněném žebříčku, kde němečtí podnikatelé hodnotili státy, do kterých investují a se kterými obchodují a kde ČR skončila skoro jako nejvíce korupční země v Evropě, což jsou možná také důvody toho, proč se musíme obávat, že nebudeme svým exportem nebo svými výrobky v Německu do budoucna zajímaví. Takže je to tak vážná věc, že by stálo za to tady překonat dělení opozice-koalice a hledat rozumné úpravy, kde bychom se dohodli na tom, že tady se vyplatí právě se dohodnout včas, nemuset o tom mluvit tady ve sněmovně na plénu a Plné znění zpráv


dohodnout se na nějakých rozumných věcech, zvlášť když třeba já jsem si všiml, že v případě zákona o veřejných zakázkách měla vládní koalice dokonce doporučení NERVu, ve kterém stojí: Firmy, které jsou vlastněny skrze akcie na doručitele, nemají jasnou vlastnickou strukturu, co umožňuje zadávání veřejných zakázek firmám přímo spřízněným s těmi, co o dané zakázce rozhodují, je nezbytné, aby se do veřejných soutěží mohli přihlašovat jen ty firmy, které mají jasnou vlastnickou strukturu vystopovatelnou až k fyzickým osobám. Tak tady i ekonomové NERVu, často liberální, doporučují toto jako krok, na kterém bychom se mohli shodnout. Rozumíte! Možná to není ústavní jako v případě stavebního spoření, ale vypadá to, že to je věc, která by mohla být základem dohody. Tak tedy dokonce vznikl návrh, na kterém jsme se mohli právě už ve výborech shodnout, který právě takovouto transparentnost požadoval. V jedné fázi to dokonce vypadalo, že někteří z vás třeba ze strany TOP 09 by byli ochotni do toho jít a takovouhle věc prosadit. Dneska se dozvídám, že už to neplatí. Vypadalo to, že to je věc společného zájmu, že to je zájem dlouhodobý, že to potřebuje, Česká republika, že by to nesmírně stálo za to, kdyby se to povedlo, tak se ukázalo, že jste si to rozmysleli, protože máte koaliční dohodu. Takže i věc, která je prokazatelně rozumná, NERVem stvrzená, tak vás přestává zajímat v této chvíli. *** (1.00 hodin) (pokračuje Zaorálek) A říkáte, že máme něco prosazovat ve výborech. Tak rozumíte, já vám říkám, je to věc vkusu. Prosím, abyste to veřejně už neopakovali. Abyste neříkali, že opozice může něco prosadit ve výboru. Ve skutečnosti jediné, co nám zbývá, je říci veřejně, co chceme, a říci to třeba takto, aby to aspoň bylo slyšet. Nemáme šanci v diskusi to prosadit. Argumenty neplatí. Neplatí ani ve výborech. Neplatí ani u těch témat, která jsou taková, že by měla být takováto rozhodnutí na deset, patnáct, dvacet let. Dokonce ani u tak dlouhodobých věcí, jako je penzijní reforma, jako jsou daňové otázky, jako je otázka reformy zdravotnictví, ani tady nikde neplatí to, že by stálo za to poslechnout si argumenty, které by platily na tak dlouhou dobu. Takže - a teďka zjišťuji, že to, co říkám, nikdo nezaznamenává. To mi přišlo teda, jestli nemluvím nadarmo. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane místopředsedo, nebojte se, vaše legendární řeč je zaznamenávána tady, nahrávána. Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě že tak. Dobře. Já to na chvilku přeruším, zjistím, kde jsou stenografové, a když tak se vrátím. Ale věřím, že Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Stenografové mě ujistili, že to bude nahráváno. (Hlasy z pléna.) Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrá. Já nikoho nevidím. Dobře. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Další vystoupí pan poslanec Ladislav Velebný, který je přihlášen písemně do rozpravy. (Hlasy z pléna.) Pokud není přítomen, jeho přihláška propadá. (Opět hlasitá reakce z lavic.) Pardon. Chcete, pane poslanče? Poslanec Ladislav Velebný: Děkuji, paní místopředsedkyně. Ale já musím konstatovat to samé, co řekl tady pan místopředseda Zaorálek. Chybí tady stenografie, takže prosím. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Tak teď mám informaci. Celé jednání Poslanecké sněmovny se nahrává a bude přepsáno. Není důvod - to na mně můžete kroutit třeba desetkrát hlavou, ale skutečně to tak je. Záznam je nahráván a bude potom přepsán. Pouze stenografové se vzdálili, protože tady byla dohoda, že v jednu hodinu skončí. Paní předsedkyně Němcová to tady avizovala. Takže pane poslanče, můžete vystoupit, vaše slova budou zaznamenána. Ještě jsem vám nepustila ani stopky, takže máte, prosím, prostor svůj desetiminutový. Prosím, pane poslanče. Poslanec Ladislav Velebný: Ano, děkuji. Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Musím říci, co si většina občanů myslí o této novele zákona o stavebním spoření. K tomuto jednomu z nejoblíbenějších finančních produktů se koaliční vláda chová jako k nechtěnému dítěti, i když výsledky tohoto státem podporovaného koaličního finančního produktu jsou Plné znění zpráv


nadmíru dobré. Jen díky stavebnímu spoření průměrně vydělávající Češi získali opět důvěru ve spoření. Díky státní podpoře se miliony lidí rozhodly část svých příjmů neprojíst, ale ukládat na účet. Vážené kolegyně, vážení kolegové, a jak se k tomuto produktu současná vládní garnitura chová? Ústavní soud zrušil její reformu stavebního spoření, a tak se nechala slyšet, že by bylo nejlepší celý tenhle cirkus zrušit. Ale není tady spíše cirkusem politika současné vlády? Státní podpory stavebního spoření byla ve svých počátcích určitě velkorysá. I přes určité korekce některých parametrů, například snížení státní podpory, obliba stavebního spoření zásadně neklesala. Až výmluva na finanční krizi vyvolala otázku, zda je státní podpora stavebního spoření nutná. Vláda skáče ode zdi ke zdi. Nejprve chce podporu stavebního spoření ponechat, ale jen v minimální míře. Po rozhodnutí Ústavního soudu ztrácí nervy a chce podporu stavebního spoření ukončit celou a nejlépe hned. A taková je celá její politika. Před lety se vší pompou zavádí superhrubou mzdu, aby ji teď navrhovala zrušit. Verbálně odmítá politiku státního přerozdělování, ale celá pětina příjmů ze zvýšené sazby DPH půjde právě na přerozdělování a kompenzace. Stará moudrost praví, že když něco funguje, nemá smysl vynalézat a hledat něco nového. Stavební spoření získalo u lidí důvěru. Miliony uzavřených smluv hovoří za vše. Existuje zde fungující síť stavebních spořitelen. Dámy a pánové, nedávno se ministr financí rozohnil nad údajně neuvěřitelným výrokem Ústavního soudu, tedy shledal, že vládou kvapně odhlasované škrty ve stavebním spoření byly nezákonné. Ústavní soud rozhodl, že zpětné rušení výhod u jednou platně uzavřených smluv je v rozporu s pravidly právního státu. Ministr Kalousek ihned vážným hlasem varuje, že v tomto roce bude následkem rozhodnutí soudu chybět veřejným rozpočtům šest miliard korun, které bude někdo postrádat. Jako nejsnadnější způsob úspory ve vládě prosadil zrušení dotací krajům na regionální železniční spoje. Kraje vedou sociálně demokratičtí hejtmani, a tak ministr financí budí dojem, že se chce pomstít ČSSD za vyhraný podnik Ústavnímu soudu. Je to smutné, protože tuto Kalouskovu pomstu odskáčou v první řadě občané. Ministr Kalousek svůj boj však nevzdává, ani pokud jde o samotné stavební spoření. Oznamuje, že bude třeba státní podporu spoření úplně zrušit. Ministr tak zvané vlády rozpočtové odpovědnosti chce zrušit finanční produkt, který prostřednictvím státního příspěvku motivuje ke spoření milionů střadatelů v této zemi. Vláda svými zásahy do právní jistoty lidí vytváří nebezpečnou atmosféru. Atmosféra nedůvěry se dávno rozšířila z politiky i na celkové tržní prostředí v zemi. Občané jsou vystaveni neustálým změnám daní a jiných předpisů upravujících práva a povinnosti vůči státu. Nemají přitom pocit, že změny směřují ke zjednodušení a větší průhlednosti pravidel, o sociální spravedlnosti ani nemluvě. Pokud mezi lidmi panuje nejistota ohledně budoucnosti, nebudou mít o spoření zájem a logicky se rozhodnou pro krátkodobý efekt spotřeby. Pokud se ministr financí po mnoha letech své politické kariéry najednou rozhodl hledat úspory v systému, mohl by se eventuálně porozhlédnout i někde jinde než u drobných střadatelů nebo u podpory regionálních železničních spojů. Dodnes například naší zemí obíhají tzv. akcie na doručitele v listinné podobě. Jde o nechvalně proslulé anonymní akcie, proti kterým dosud vláda nechce zakročit. Od vládních politiků jsme slyšeli, že Ústavní soud zrušil protiústavní daň ze stavebního spoření a tím zavinil výpadek ve státním rozpočtu cca šest miliard korun. Ano, dle pana Kalouska, Drábka a ostatních pravicových politiků včetně pana prezidenta Ústavní soud vstupuje do politiky. Tímto tvrzením páni vládní politici nepřímo říkají, že Ústavní soud je zaujatý. Ústavní soud může za to, že vláda nepostupuje při schvalování svých zákonů podle ústavy a tradic České republiky. Ústavní soud může za to, že pan Kalousek vymýšlí pofidérní daně a ještě je uvádí v platnost zpětně. Nakonec se ještě arogantně tomuto rozhodnutí vysmívá a veřejně se chlubí, jak on i pan premiér na tom vydělají. No a ve finále řeknou, že si to vezme vláda jinde, jiným a potřebným. Na tom není nic překvapivého, vždyť to dělám neustále. Naše vláda obviňuje všechny, kdo s ní nesouhlasí bez výjimky. Jsou to odbory, které po tom, co odešly z jednání tripartity, byly nařčeny, že mají politické ambice. Jsou totiž zdravotní postižení, které podle pana Drábka vyvolávají bez nějakých důvodů paniku, že za to nemůže špatná sociální reforma pana Drábka, že za to můžou odbory a zneuživatelé dávek.



Dámy a pánové, jednoznačnou odpovědnost za situaci s novelou zákona o stavebním spoření nese vládní koalice - premiér Nečas a zejména ministr financí Kalousek. Byl to právě Kalousek, kdo přišel s trikem obejít ústavní zákaz pravé retroaktivity návrhem na jednorázové zdanění státní podpory za rok 2010. Bylo to Ministerstvo financí, kdo předložil příslušný návrh zákona, a byla to vládní koalice, která ho protlačila Sněmovnou i Senátem ve stavu tak zvané legislativní nouze. Opozice ani nedostala možnost do zákona zasahovat. Od léta 2010 přitom zejména ČSSD upozorňovala na to, že návrh na jednorázovou zpětnou daň není dobré řešení a že by se díky tomuto mohl zákon dostat do kolize s ústavou. *** (1.10 hodin) (pokračuje Velebný) Ministr Kalousek toto varování však ignoroval. Stejně bohorovně a s nezájmem se k němu postavila vláda i celá koalice. Rozpočet tak vláda navzdory varování opozice postavila na právně vratkých základech. Nyní se nemůže divit důsledku svého hazardního chování. Zejména ministr Kalousek by se měl veřejnosti velmi důkladně omluvit za pokus protiústavně zdanit více než pět milionů účastníků stavebního spoření. Ústavní soud se však opět důrazně postavil za ochranu čistoty legislativního procesu a práv parlamentní menšiny. Znovu potvrdil námitky ČSSD, že Nečasova vláda zneužila stav legislativní nouze, aby neústavním způsobem omezila práva opozice. Ústavní soud neuznal postup současné vládní koalice, podle níž vyhlášení stavu legislativní nouze odůvodňovaly mimořádné okolnosti a státu by v případě nepřijetí zákona hrozily vážné hospodářské škody. Jako nepravdivý se ukázal i argument vládní koalice, že opozice při projednávání zákona používala obstrukcí. V důsledku toho, že vládní koalice ignorovala demokratická pravidla legislativních procedur, došlo k tomu, že zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem. Děkuji vám. (Potlesk.) Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dalším přihlášenou do diskuse je paní poslankyně Strnadlová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Miroslava Strnadlová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, dovolte, abych vás pozdravila v tuto netradiční dobu a přeji vám dobrou a velmi netradičně ztrávenou noc. A vrátíme se tedy k zákonu o stavebním spoření. Fakt, že by stavební spoření měly v budoucnu poskytovat i běžné banky, vyvolává zlost nejen mezi stavebními spořitelnami, ale pochybnosti mají i právníci. Nad porušováním ústavních principů se zamýšlí advokát Jan Tryzna. Nyní chce Ministerstvo financí umožnit, aby současné banky získaly oprávnění nabízet stavební spoření, avšak nevyžadovalo by se, aby byly splněny také podmínky, které musí splnit stavební spořitelny. Ty mají totiž ve srovnání s jinými finančními institucemi mnohá omezení. Na trhu stavebního spoření by tak vedle sebe působily dvě skupiny subjektů - stavební spořitelny, pro něž budou platit přísná pravidla týkající se nakládání s uloženými prostředky spořících klientů, a banky, pro které taková pravidla platit nebudou. Porušení principu rovnosti povede k diskriminaci a rizikům. Takové řešení se zdá z pohledu ústavního práva problematické, protože je evidentně porušován jeden ze základních ústavních principů, a to princip rovnosti. Banky nebudou tak omezovány ve svých investičních aktivitách. Tím pádem budou schopné nabízet svým klientům do určité míry výhodnější podmínky než stavební spořitelny, jejichž činnost zůstane přísně regulována, a to bude stavební spořitelny diskriminovat. Dalším negativním prvkem bude větší riziko ohrožení vkladů spořících klientů u bank. Ty se budou totiž moci pouštět do sice výnosnějších, ale zároveň rizikovějších investic. Žádná stavební spořitelna u nás dosud nezkrachovala, zatímco bank již několik. Problém je v tom, že prostředky na stavebním spoření jsou vázány na dobu šesti let. Před uplynutím této doby nemá klient možnost získat své úspory zpět bez sankcí. Nebude proto moci v případě, že se banka dostane do finančních potíží, své úspory rychle vybrat, jako je to možné například u Plné znění zpráv


spořících a běžných účtů, a bude v takovém případě odkázán na plnění z Fondu pojištění vkladů, jehož výše je však zákonem limitována. V praxi pak mnohdy klienti nebudou schopni rozlišit mezi výhodami stavebního spoření u stavebních spořitelen a u bank, takže lze očekávat, že budou preferovat výhodnější podmínky u bank, aniž by si uvědomovali větší riziko. To může vést skutečně k odlivu klientů od stavebních spořitelen směrem k bankám a tedy k potížím stavebních spořitelen. Může být dosaženo přesně toho, čemu chce Ministerstvo financí zřejmě zabránit, totiž destabilizace celého sektoru stavebního spoření, zmaření investice a porušení pravidel rovnosti. Otázkou také zůstává, zda je navrhovaná úprava slučitelná s mezinárodními závazky, plynoucími ze smluv o ochraně investic a s evropskými regulemi. Stávající stavební spořitelny totiž musely splnit přísné podmínky pro vstup do odvětví, takže jejich vlastníci mohou považovat legislativní zásah za zmaření své investice. Narušena může být také rovnost pravidel hospodářské soutěže podle evropského práva. Zarážející je i to, že Ministerstvo financí usiluje o změnu právě a jen u stavebního spoření. Je to totiž oblast podnikání, kterou stále podporuje stejně jako u penzijních fondů či pojišťoven. Podle právníka Tryzny by na tuto otázku mělo dát Ministerstvo financí přesvědčivou odpověď. Pokud by skutečně od roku 2015 měla nová právní úprava bankám nabízet stavební spořitelny, pak by měla pro banky v této oblasti platit stejná pravidla, která platí pro stavební spořitelny - končí svůj komentář právník Jan Tryzna. Ke konci roku 2009 bylo ve stavebních spořitelnách po vázací lhůtě přibližně 314 miliard korun vkladů, což tvoří 75,7 % veškerých finančních prostředků. Dnes to činí již téměř 400 miliard. Jedná se o účastníky, kteří nečerpají úvěr, ale pouze spoří s tím, že své úspory pak mohou využít na jakýkoliv účel. Statistiky ovšem nepodchytí, že vysoké procento těchto úspor jde opravdu přece jenom na bydlení, i když ne třeba formou úvěru. Jde to přímo na platby cen bytů, vybavení bytů nebo rekonstrukce. Téměř pět milionů smluv dokladuje, že spoří prakticky všechny rodiny. Nemůže obstát argumentace, že průměrná úroková míra u spořících a termínovaných účtů činí dvě až tři procenta ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků dosahujícího téměř šest procent ročně. Ta dvě až tři procenta úroků v bankách spolknou neúměrné bankovní poplatky, které v České republice jsou téměř nejvyšší v Evropě, a neexistuje jiná nabídka, která by více motivovala střadatele spořit. Nelze souhlasit ani dle Ústavního soudu s přípustností tak zvané nepravé retroaktivity, která umožňuje restriktivně zasahovat do dříve uzavřených smluv stavebního spoření. Přijetím této úpravy občan ztrácí výhodnou možnost, jak zhodnotit své úspory, a stát možnost, jak alespoň touto cestou zmírnit dopady necitlivých reforem. *** (1.20 hodin) (pokračuje Strnadlová) Díky finanční krizi občané přišli o značnou část svých úspor i z takzvaných konzervativních, chcete-li opatrných, fondů, které bankovní domy doporučují, a po dalších upozorněních ministra financí, že bude ještě hůř, nemohou s velkou nadsázkou ani těmto bankám důvěřovat. V souvislosti se stavebním spořením není od věci říci názor Asociace stavebních spořitelen, který teďka uvedu: V souvislosti s prezentací postoje politiky strany TOP 09, která doporučuje svázat výplatu podpory stavebního spoření s bytovým účelem, považuje asociace za nutné zdůraznit a vysvětlit některé aspekty tohoto produktu, aby nedocházelo k dalším mystifikacím veřejnosti. Všichni, kteří hovoří o nehorázné možnosti spořit ve stavebním spoření bez konkrétního účelu, se ještě ve svých úvahách nedokázali posunout ze situace před deseti lety, kdy se stavební spořitelny orientovaly především na sběr vkladů, aby z nich mohly začít masově půjčovat na bydlení. Dopouštějí se pak výroků, ve kterých opakují, že se stavební spoření na bydlení téměř nevyužívá. To je velmi mylné tvrzení, obzvlášť pokud si uvědomíme, že úvěr stavební spořitelně dnes splácí zhruba milion Čechů. A pro poskytnutí jednoho průměrného úvěru potřebujeme šest průměrně naspořených smluv o stavebním spoření. Pro hypotéky i spotřebitelské úvěry navíc platí, že jejich sazby pružně reagují na vývoj trhu. V dobách, kdy dochází ke zpomalení ekonomiky, případně rostou úrokové sazby například z důvodu vyššího rizika nesplácení, anebo se banky nepouštějí do úvěrových obchodů příliš horlivě a poskytují menší počet úvěrů, drží právě



stavební spoření úroveň (Upozornění na čas.) - já jenom dopovím větu - plynoucí do bydlení na vyšší úrovni, než by byla bez jeho existence. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Další vystoupí v rozpravě poslanec Stanislav Huml. Prosím, pane poslanče. Poslanec Stanislav Huml: Dobrý večer. Já bych chtěl na začátek konstatovat, že jsme tady už více jak šestnáct hodin, jestli dobře počítám, a do příštího pevně zařazeného bodu je méně než osm hodin. Nevypadá to, že ten konec je v dohledu. Mně to nevadí, ale já si jenom osobně myslím, že lidský organismus je do jisté míry určitě jako hodinky, které také potřebují trošku dobít baterky, ale 48 hodin vcelku se Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, i v této pokročilé hodině hovořte k věci. Poslanec Stanislav Huml: Já bych rád navrhl, abychom přerušili do zítřejší deváté hodiny schůzi, jestli tedy můžu procedurální návrh, paní předsedající. Ale jinak jsem připraven samozřejmě vystoupit. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Tak vy jste dal procedurální návrh. O tom bych měla bezprostředně hlasovat. Já zavolám kolegy z předsálí. (Po chvilce.) Přivolám kolegy. Poté nechám hlasovat o tomto procedurálním návrhu, návrhu na přerušení schůze do devíti hodin. (Připomínka mimo mikrofon.) Do dneška do devíti hodin do rána. Poslanec Stanislav Huml: Přerušit tento bod do dnešní deváté hodiny. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pokud tento procedurální návrh neprojde, tak potom pan poslanec dokončí svoji řeč. Zdá se, že sál se zaplnil. Já vítám všechny milé tváře. Zazněl zde procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do dnešních devíti hodin ráno, jak zaznělo z úst pana poslance Humla. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti? Dámy a pánové, já vás prosím o klid v sále. Hlasování číslo 232. Z přihlášených 143 pro 39, proti 95. Tento návrh byl zamítnut. (Potlesk.) Pane poslanče, prosím, ujměte se svého slova. Poslanec Stanislav Huml: Děkuji. Jak jsem dnes již jednou konstatoval, jsem na rozdíl od úřadu Ministerstva financí přesvědčen o tom, že stavební spoření spadá do kategorie produktů, která je v zájmu státu a kterou stát ne že musí, ale měl by podporovat nad rámec ostatních produktů. Proto jsem tady již jednou říkal, že tento návrh nemohu podpořit. Ministerstvo financí již několikrát konstatovalo, že stavební spoření je na finančním trhu produktem, který je obdobný k dalším spořícím nabídkám. Podle Ministerstva financí tak není důvod, aby byl pro tuto kategorii produktů licencován pouze stavebním spořitelnám. Je nutné v tomto ohledu udělat politické rozhodnutí. Rozhodnutí, zda je bydlení a jeho financování v zájmu státu, zda tento finanční produkt kvalifikujeme jako klasický či ojedinělý. Podle mého názoru stavební spoření je produktem, který by stát podporovat měl i nadále v plném rozsahu. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, prosím o klid. Plné znění zpráv


Tak pokračujte, pane poslanče. Poslanec Stanislav Huml: Děkuji. Každý občan musí mít možnost vlastního bydlení, aby mohl plodit ekonomicky aktivní potomky, a každý volič musí mít možnost spořit ekonomicky aktivní potomky. A každý tento volič by vlastně měl mít možnost spořit a za rozumných úroků. Stavební spoření není pouze levicovou politikou. Rozumné hranice musí stanovit každý. Dnešní bytová politika nepodporuje výstavbu státem dotovaných malometrážních startovacích bytů, takže vlastně mladé rodiny nemají šanci. Takové byty pro většinu neexistují a podpora jejich výstavby v rámci sociální politiky bydlení je blokována. Většina předpokladů, které se zakládají na dostatku volných bytů na venkově, je v tomto ohledu mylná. Většina těchto volných bytů není použitelná. Je potřebné se proto zabývat hlavně dostavbou bytů a rozvojem bytové politiky jako celku, analyzovat, kolik domácností je s nízkými příjmy, jaká je jejich demografická stavba a kde žijí. Již jsem zde zmiňoval Sociologický ústav Akademie věd. K prováděnému výzkumu analyzoval tři nejohroženější skupiny domácností. Jsou jimi mladé rodiny 25 až 35 let, neúplné rodiny, tedy matky nebo otcové s dětmi, a také senioři. Nynější bytová politika nutí mladé rodiny k zadlužování prostřednictvím získávání vlastních nemovitostí. Toto má za následek Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, já vás ještě jednou prosím o klid. Prosím, pane poslanče. Poslanec Stanislav Huml: Děkuji. Nynější bytová politika nutí mladé rodiny k zadlužování prostřednictvím získávání vlastních nemovitostí. To má za následek mimo jiné úbytek porodnosti vlivem nutnosti ekonomické samostatnosti. Startovací byty, které byly pro mladé rodiny k dispozici v dobách dřívějších, poskytovaly pro tuto skupinu jistotu. My jsme tuto politiku zrušili, avšak startovací byty jsou doménou i ostatních států střední a západní Evropy. Není tajemstvím, že ještě nedávno jeden takový byt používal po rozvodu i francouzský politik. V naší bytové politice mají neúplné rodiny cestu za vlastním bydlením ještě těžší a senioři mají dveře zavřené úplně. Dámy a pánové, přemýšlejme, zda je skutečně omezení stavebního spoření v takovém rozsahu optimální. Omezením výnosů stavebního spoření omezujeme trh nemovitostí a koupěschopnost obyvatelstva, což má za následek opět jen ekonomický pád. V této současné negativní ekonomické situaci by stát neměl přílišně šetřit, a naopak by měl podpořit ekonomické aktivity vlastního obyvatelstva. *** (1.30 hodin) (pokračuje Huml) V době Karla IV. se pro potřeby zaměstnanosti stavěly hladové zdi. Pro stát příležitost nebo záležitost ekonomicky prodělečná, v návaznosti na ekonomiku celku pak nepostradatelná záležitost. V tomto ohledu si i já dovoluji přirovnat omezení stavebního spoření k hladové zdi. Vezmeme-li lidem výnos, zastavíme tak trh s nemovitostmi a budeme řešit pouze chátrající betonové pomníky. Kolega David Rath zde často zmiňuje problémy z Brandýsa nad Labem. Já se proto přidám, bydlím tam. Přijeďte se podívat, co již nyní dělá ekonomika s prodejem bytů a dalších nemovitostí. Jen vzhledem k omezeným prostředkům, které stavební spoření zavádí, budou developeři nadále stavět prázdné betonové pomníky. Máme tam těch volných bytů spoustu jako vzpomínku na časy, kdy stavební spoření fungovalo, jak mělo. Nenechme se proto uchlácholit uspořením prostředků ve stavebním spoření. Zastaví se tím do určité míry trh.



V návrhu novely zákona se bavíme o omezení stavebního spoření z dosavadních 15 na 10 % z uspořené částky v kalendářním roce. Tato úprava se týká všech smluv o stavebním spoření, a to od 1. ledna roku 2012. Snížením této částky omezujeme podporu téměř pěti milionů obyvatel této země. Podporu, kterou by si tento stát mohl a měl dovolit, neboť podporou stavebního spoření stát zcela jasně deklaruje svůj zájem a podíl na zajištění bydlení pro občany své země, zejména pro střední vrstvy. Omezujeme pět milionů občanů, kteří by své prostředky mohli investovat a ekonomiku tak rozproudit. Nezvažujme proto omezení výše příspěvků ze státního rozpočtu, ale účelnost jejich využití v rámci českého trhu s nemovitostmi. Omezme to opravdu jenom na stavební věci. Jak jsem již jednou dnes zmiňoval, cílem novely je snížit zatížení státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům stavebního spoření. Potřeba reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době plně nevede k financování bytových potřeb a sblížení podmínek pro zdanění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. V souvislosti s tím ale nikdo nezmínil, o kolik peněz přijde státní rozpočet, pokud zastavíme obchodování občanů s nemovitostmi. Dle mého názoru je v zájmu státu, aby se stavební spoření neomezovalo. Řešíme-li úspory státu, tak je třeba ještě zmínit retroaktivitu, kterou může stát naopak prodělat, zmiňuji opět nález Ústavního soudu. Stěžejní námitka navrhovatelů pro Ústavní soud ve vztahu k napadeným ustanovením se týkala jejich nepřípustných retroaktivních účinků a s tím souvisejícího zásahu do právní jistoty občanů stavebního spoření. A řekl bych, že to mi na té novele vadí asi nejvíce. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně vymezil obsahy pojmů pravé a nepravé retroaktivity, zpětné účinností právních norem. O pravou retroaktivitu se jedná v případě, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo pokud dochází ke změně právních vztahů vzniklých podle jiné staré právní úpravy. Já teď už ty dvě minuty obětuji zcela vědomě, protože jsem vás zdržel tím hlasováním. Děkuji za pozornost. Přeji hezkou dobrou noc. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. A s dalším příspěvkem vystoupí paní poslankyně Lesenská. Prosím, paní poslankyně. Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Přeji vám brzké dobré ráno. Vážené dámy, pánové, stavební spoření, jak je ještě nedávno definoval zákon, patří k nejoblíbenějším způsobům investování peněz. Není divu, protože tyto finance investují lidé do své nejzákladnější potřeby, a to do bydlení, ač se nám snaží někteří vládní představitelé přes média vsugerovat, že tomu tak není. V České republice využívá stavebního spoření více než polovina obyvatel, je to zhruba 54 %. I zde stát v zastoupení Ministerstva financí vycítil možnosti, jak z této uznávané a oblíbené formy spoření vytahat určité finance a přesunout je do státní šporkasy. Důvodem mají být skutečnosti, že uspořené peníze včetně státní podpory, a to je také to, oč tu běží, nemusejí být nutně použity na bytové účely. Tento výrok ze strany ministerstva padl ke konci minulého roku, kdy se rozbíhala diskuse o vládním návrhu novely zákona, která stavební spoření poněkud znevýhodnila, a to jednak tím, že snížila maximální výši státního příspěvku, a také že prodloužila spořící cyklus. O co v podstatě jde? Ministerstvo financí navrhuje v rámci novely, aby státní podporu stavebního spoření mohli od roku 2013 získat jen ti, kteří ji využijí na bydlení, nebo si vezmou úvěr od stavební spořitelny. Ovšem od roku 2015 chce už zmíněné ministerstvo umožnit, aby stavební spoření mohly poskytovat i univerzální banky. V případě poskytování stavebního spoření univerzální bankou nebude už tato banka podle návrhu novely limitována ve způsobu využití těchto peněz. Stručně řečeno - tyto banky si s nimi budou moci nakládat jako s jinými primárními vklady. Změny ve stavebním spoření navrhované Ministerstvem financí a především možnost vstupu univerzálních bank do tohoto zaběhnutého systému mohou vést podle renomovaných odborníků až fakticky k likvidaci celého systému stavebního spoření v České republice. Dokonce není vyloučeno v případě schválení návrhu novely i Plné znění zpráv


zahájení arbitráží proti České republice ze strany vlastníků stavebních spořitelen. Podle mínění odborníků ve finančnictví mohou tyto změny podkopat důvěru lidí i v další sektory finančního systému. Například dnes to jsou stavební spořitelny, zítra to mohou být pojišťovny. Celý systém stavebního spoření je přitom možné podle ekonomů upravovat nebo zaměřit i na další oblasti, jako je například spoření na stáří nebo na studium. Ale o tom zde mluvili už mnozí z mých předřečníků. Stavební spořitelny poskytují úvěry ze svých zdrojů, tedy z vkladů těch klientů, co si spoří. Naopak hypoteční banky si na úvěr, který pak následně poskytnou klientovi, většinou půjčují a úrokové sazby závisejí na délce doby fixace a ceně peněz na mezibankovním trhu. K výhradám kritiků stavebního spoření, že lidé naspořené peníze po uplynutí šestileté vázací lhůty nevyužijí na bydlení, na toto téma byla vedena obdobná diskuse před několika lety v Německu. Dokonce byl veden k tomu i průzkum. Kupodivu z něj vyplynulo, že 90 % peněz ze stavebního spoření využili lidé i po skončení vázací lhůty právě a pouze na bydlení. K případné úspoře státního rozpočtu ve výši 6,5 až 8,5 miliardy korun zásluhou omezování státní podpory nelze podle finančních expertů počítat jen právě s touto úsporou. V úvahu, a to je významný faktor, je třeba brát i to, že se tyto peníze dále investují. Zachovávají se tím pracovní místa, vyrábí se stavební materiál, odvádějí se daně a tím se vracejí peníze do systému. Domnívám se, že stávající systém stavebního spoření plně vyhovoval potřebám a nárokům našich občanů bez dalších regulí navrhovaných Ministerstvem financí a podle mého by to tak mělo být i do budoucna. Vždyť podle smluv je tuzemské stavební spoření třetím největším v Evropě, to právě za Německem a Rakouskem. A myslím si, že i to o něčem vypovídá. Chtěla bych tady připomenout i tu skutečnost, že nájemní bydlení tady u nás v pravém slova smyslu vlastně neexistuje. Bytový fond byl v 90. letech privatizován a developeři v současné době budují bytový dům na prodej, nikoliv k nájmům. A i na pořízení takto nově budovaných bytů slouží právě pro mnohé stavební spoření, protože jinak nejsou schopni hotovost na nákup svého bydlení pořídit. Takže děkuji za pozornost. Ušetřila jsem čas pro další. *** (1.40 hodin) Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. A další vystoupí pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Máte svých deset minut. Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dobré jitro, dá-li se to nazvat jitrem. Zdálo by se, že v tuto pozdní hodinu už není koho citovat, že už všechno bylo ocitováno. Přesto však bych chtěl ocitovat pramen, který dosud citován nebyl, a to je prezident republiky, který při slavnostním projevu 28. října na Pražském Hradě mimo jiné řekl: "Společenský neklid je nicméně zřetelný. Soudržnost naší komunity má vážné, spíše narůstající trhliny. Nedůvěra jedněch společenských skupin vůči druhým je poměrně vysoká." Dámy a pánové, všichni cítíme, že na těchto slovech je mnoho pravdy, že společnost je hluboce rozdělená, což mimochodem brání jakýmkoliv společenským změnám. Ale na straně druhé existuje celá řada skutečností, na kterých společnost rozdělená bohužel není. A domnívám se, že dnešní průběh Sněmovny a projednávání těchto zákonů významně přispěje ke sjednocení společenského vědomí o určitých skutečnostech. Společnost je jistě jednotná v náhledu na politiku. Devět z deseti lidí má negativní názor na politiku, sice každý z jiného důvodu, ale přesto. A na tyto reformy, které tady nyní projednáváme, i když projednáváme první zákon, 70 % lidí má negativní názor. Ale nemá to žádný vliv. Odbory si myslí něco jiného, opozice má jiný názor, řada odborníků má jiný názor. Většina občanů si nepřeje tyto reformy, ale jakoby se nic nedělo. A to samozřejmě není dobrým vkladem do budoucnosti.



Ještě bych se chtěl zmínit o jednom problému, o kterém tady hovořil už kolega Zaorálek. Já jsem se včera díval na události a komentáře v deset hodin, kde kromě předsedy našeho klubu přítele Sobotky byl vážený pan kolega Gazdík a vážený pan kolega Bárta. A jejich leitmotivem jejich vystoupení bylo, proč tohle děláte, vždyť jste mohli to říct ve výborech. Přátelé, to je stejná argumentace soudce Beana, který v známém americkém filmu obžalovaným říkal "Chcete říct něco na svoji obhajobu, než vás uznám vinným?". No to je přesně ono. Chcete říct nějaké připomínky? Chcete mít nějaké připomínky konstruktivní? Klidně si je řekněte, než to schválíme do písmene tak, jak nám to vláda předepsala. Dámy a pánové, takovýto způsob argumentace, takovýto způsob práce ve Sněmovně je samozřejmě zničující. No a to se samozřejmě projevuje v průběhu dnešní Sněmovny, ve výkladu jednacího řádu. My jsme byli ovlivňováni z toho, že se nám jednou něco hodí, něco nehodí. No, jednali jsme přece o tom, jestli lze do probíhající schůze Sněmovny zařadit - a to také se tady ukazovalo, že se to jednou hodí, jednou nehodí. A přestože se mi zdá zcela zřetelný i sémantický rozdíl mezi nejbližší Sněmovnou a Sněmovnou, která probíhá, tedy z logiky věci není to Sněmovna nejbližší, tak jsme se na to dívali poněkud jinak. A zase se obrátíme na Ústavní soud. Zase budeme volat Ústavní soud, aby zasáhl do našich sporů, aby řekl, jak to vlastně ve skutečnosti má být. A současně budeme volat potom, že Ústavního soudu je mnoho, že nám do všeho mluví, že zasahuje do výkonu zastupitelské demokracie apod. Domnívám se, dámy a pánové, že jsme se vydali na cestu, která není dobrá a která k ničemu dobrému nepovede. Nejen pro tuto Sněmovnu, nejen pro nás, ale zejména pro naše občany. Abych se vrátil k zákonu, který projednáváme, po této úvaze. Mnohokrát bylo konstatováno, že cílem této novely, těchto navržených úprav, jak je předložila vláda, je snížení státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům. A je potřeba reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době plně nevede k financování bytových potřeb a sblížení podmínek pro zdanění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních produktů. To všechno je omáčka. V podstatě jde o to ušetřit peníze a tato argumentace je samozřejmě zcela lichá. Návrh zákona, který nyní projednáváme, z hlediska úpravy výše státní podpory, to je její snížení z dosavadních 15 na 10 % v příslušném kalendářním roce, a to od 1. ledna, zvýšení podílu součtu cílových částek u smluv uzavřených stavební spořitelnou s právnickými osobami na součtu cílových částek u smluv, u nichž dosud nevznikl nárok na úvěr ze stavebního spoření v roce 2012 z dosavadních 15 % na 25 %. Zvýšení limitu v součtu cílových částek pohledávek osobám, jejichž výrobky a poskytované služby jsou určeny pro uspokojování bytových potřeb a úvěrů na poskytnutý úvěr ze stavebního spoření v roce 2012, z dosavadních 20 na 30 % je totožný s návrhem, který už dříve Senát projednával. Stavební spoření s příspěvkem státu je dnes nejvýhodnějším spořením pro občany České republiky. Mnohokráte to tady bylo zdůrazňováno, ovšem bez jakékoliv odezvy. Platí to tedy plně. Ke konci roku 2000 bylo na stavebních spořitelnách po vázací lhůtě asi 34 miliard korun vkladů, což tvoří 75 % veškerých finančních produktů. Je to nejzávažnější úvěrová záležitost. Dnes to už činí téměř 400 miliard. Jedná se o účastníky, kteří nečerpají úvěr, ale pouze spoří s tím, že své úspory mohou pak použít na jakýkoliv účel. Bez těchto lidí každé spoření, stavební spoření, musí samozřejmě zkrachovat. Je to obecně známo, přesto to výrazu v zákoně nijak nedošlo. Téměř pět milionů smluv dokladuje, že spoří prakticky nebo spořily, než tyto věci byly zasaženy, prakticky všechny rodiny. Nemůže obstát argumentace, že průměrná úroková míra u spořících a termínovaných účtů činí 2 až 3 % ročně, že účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků téměř 6 % ročně. Ta 2 až 3 % úroků v bankách spolknou neúměrné bankovní poplatky, které v České republice jsou. A neexistuje jiná nabídka, která by více motivovala střadatele k tomu, aby spořili. Nelze souhlasit, a také Ústavní soud to zdůraznil, s přípustností tak zvané nepravé retroaktivity, která umožňovala restriktivně zasahovat do dříve uzavřených smluv. Díky finanční krizi občané přišli o značnou část svých úspor, i tak zvaných konzervativních fondů, které bankovní domy doporučují, a to po dalším upozornění, že bude ještě hůře, nemohou s nadsázkou důvěřovat už ani bankám. ***



(1.50 hodin) (pokračuje Křeček) Pokud podlomíme důvěru i v tento typ spoření, tak ta situace bude pro české domácnosti mnohem horší. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dále je přihlášen do diskuse pan poslanec Ladislav Skopal. Prosím, pane poslanče. Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové, myslím si, že haloweenská noc byla už ta včerejší. My jsme tak trošku pozadu, tak se tady pěkně na Malé Straně budeme strašit ještě dnes v noci, možná že až do rána. Máte, co jste chtěli, vážení koaliční kolegové. Správná haloweenská noc bývá plná absurdit. Mně jako nejabsurdnější připadá, že toho bubáka v podobě tohoto návrhu zákona o stavebním spoření zahnal už 19. duben letošního roku Ústavní soud. Asi se na to trošku pozapomnělo, tak vám budu muset některé pasáže z nálezu Ústavního soudu přece jenom ocitovat a připomenout. Za prvé. Ustanovení čl. III bodu 1 v části, kterou se stanovuje nové znění § 4 odst. 1 písm. s) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a čl. III bodu 2, 3 a 4 zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Za druhé. Ustanovení čl. I, čl. II, čl. III bodu 1 v části, kterou se ruší § 4 odst. 1 písm. s) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění před účinností zákona č. 348/2010 Sb., a čl. IV zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se ruší uplynutím dne 31. prosince 2011. Konec citátu. Prostě a jednoduše ruší. Zpochybňovat nález Ústavního soudu je v demokratickém státě, za jaký se všichni, doufám všichni, tady považujeme, je jistě přinejmenším troufalost. Probíráme to tu přesto horem dolem. Já bych rád připomenul vyjádření těch, kteří k tomuto zákonu mají určitě co říci, a to velmi fundovaně, což je Asociace českých stavebních spořitelen. Je to asociace. Asociace českých stavebních spořitelen ve svém stanovisku ze dne 14. ledna 2011 poukázala na základě charakteristiky systému stavebního spoření stavební spoření představuje relativně uzavřený systém účastníků, jenž funguje na principu solidárnosti. Větší část klientů spoří, aby si z jejich úspor mohli ostatní klienti půjčit na bydlení. Jiní účastníci, kteří nevyužívají možnosti úvěru, takzvaní přátelští klienti, jsou zas motivování státní podporou ke spoření. Podle statistiky v současnosti průměrný vklad přibližně 85 tisíc korun a průměrný úvěr přesahuje 510 tisíc korun. Český systém stavebního spoření tak potřebuje přibližně pět přátelských klientů pro to, aby mohl poskytnout jeden průměrný úvěr. I klienti, kteří své úspory na určitou dobu odloží do stavební spořitelny, jsou tak žádoucí pro fungování tohoto systému, neboť tyto peníze dají k dispozici účastníkům, kteří chtějí nebo potřebují úvěr na financování svých bytových potřeb. Po fázi, kdy byly v českém stavebním spoření kumulovány prostředky, zejména do roku 2005, za účelem vytvoření velkého stabilního klientského kolektivu, posílila v posledních letech význam také fáze úvěrová. Tento vývoj je založen na existenci poptávky po úvěrech na bydlení a dostatku zdrojů stavebních spořitelen, tedy klientských vkladů pro poskytování těchto úvěrů. Obě podmínky současná situace splňuje, a proto stavební spoření významně přispívá k podpoře bydlení v rámci České republiky. Když aktuálně je evidováno 997 400



aktivních úvěrových případů, bez náležitého přílivu zdrojů nebudou stavební spořitelny schopny současnou úroveň - objem i počet - úvěrů v budoucnu udržet. Bude-li zohledněno, že dlouhodobě nejčastějším účelem poskytnutí půjček k financování rekonstrukcí a modernizací bydlení, mělo by omezení stavebního spoření negativní dopad na postupující revitalizaci zanedbaného bytového fondu, neboť k takovým úvěrům neexistuje srovnatelná tržní alternativa. Hypoteční úvěry jsou podmíněny zastavením nemovitosti a spotřebitelské úvěry jsou nabízeny za přinejmenším dvojnásobné úrokové sazby. Na úrovni systému způsobí každé omezení atraktivity produktů prostřednictvím snížení státní podpory odliv klientů, takzvaných střadatelů, a bez nich nebude možné pokrýt poptávku klientů, kteří si chtějí půjčit. Přitom změna podmínek je zpravidla prováděna jednostranně. Jsou měněny podmínky zhodnocování vkladů, ale nedochází k žádné změně nároků a podmínek pro poskytování úvěrů ze stavebního spoření. Stavební spořitelny poskytují dlouhodobé úvěry povinně ze zákona, což také předpokládá, že zákonodárce vytvořil stabilní rámec produktu na dobu reálně odpovídající dlouhodobým úvěrům. Tedy na dobu patnácti až dvaceti let. Lze ale předpokládat, že i další dopady, jež mají spíš makroekonomický a společenský charakter, úspory, které slouží jako zdroje pro úvěry, jsou prostřednictvím stavebního spoření investovány do reálné ekonomiky, kde nejen generují daně, ale přímo také podporují zaměstnanost. *** (2.00 hodin) (pokračuje Skopal) Tento případ, přímý efekt, je mezi státem podporovanými spořícími produkty unikátní. Žádný jiný státem dotovaný produkt navíc není tak těsně svázán s účelem svého řízení, jako je tomu u stavebního spoření, neboť poskytování úvěrů je plně vázáno na bytový účel. Výdaje státu na podporu... Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, uplynula vám vaše řečnická lhůta. Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji. Podřídím se samozřejmě rozhodnutí Sněmovny. Děkuji, paní předsedající. Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. A nyní je přihlášen do diskuse pan poslanec Milan Urban, kterému tímto uděluji slovo. Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, vám vidím na očích, jak se těšíte na pokračování diskuse na téma konkurenceschopnost České republiky, tak si to tedy nemohu odpustit. Budu dále citovat z analýzy Ministerstva průmyslu a obchodu, analýzy konkurenceschopnosti České republiky. Tato analýza, jak jsem již říkal, vychází ze studií renomovaných zahraničních institucí, a cílem této analýzy je hlavně identifikovat oblasti, kde má ČR největší rezervy, včetně možných příležitostí pro zlepšení. Tato analýza ukazuje na oblasti, kde ČR obsadila v mezinárodním srovnání, hlavně s důrazem na státy EU, nejnižší příčky. Na tyto oblasti se zároveň se zároveň zaměřuje závěrečná část studie, ke které se nepochybně dostaneme v průběhu projednávání těchto důležitých reformních zákonů, která pomocí metody SWOT identifikuje slabé a silné stránky a z nich plynoucí příležitosti a hrozby pro českou ekonomiku. Pro posuzování stavu české ekonomiky bylo určující to, jak si stojíme v jednotlivých faktorech konkurenceschopnosti vůči ostatním členským státům, jak jsem řekl. Bylo by ovšem zároveň chybné a zkreslující, kdybychom neviděli tyto výsledky v širším kontextu, který zmíněné studie nabízejí. Proto se v dílčích kapitolách existuje řada komentářů, které ukotvují výsledky našeho srovnání v celosvětovém měřítku. Jak jsem již říkal ve svém úvodním vstupu, analýza se týká následujících oblastí: tedy institucí, infrastruktury, makroekonomické stability, zdraví a vzdělání, odborné kvalifikace, efektivity trhu práce, efektivity finančních trhů, technologického prostředí, investičního a podnikatelského prostředí a také inovací. Budu se tedy na začátku věnovat významu institucí pro konkurenceschopnost. Institucionální prostředí má zásadní vliv na fungování ekonomiky, neboť definuje prostředí, v němž dochází k hospodářské aktivitě. Instituce jsou zde chápány v širším pojetí v podobě pravidel, která působí jako dlouhodobé faktory ekonomické výkonnosti. Konkrétně se jedná o právní systém, politický systém, demografické změny, vnímání korupce a ekonomické svobody. Za jeden z klíčových faktorů růstové výkonnosti ekonomiky je přitom považována kvalita Plné znění zpráv


veřejné správy definovaná jako tradice a státní orgány, jejichž prostřednictvím je země spravována. V pojetí Světové banky je kvalita správy vymezena jako vzájemně propojený komplex tří klíčových hledisek: procesu výběru vlády a veřejné správy, kontroly a obměny vlády, veřejné správy, schopnosti vlády a veřejné správy efektivně formulovat a realizovat vhodné politiky, tedy poskytování veřejných služeb, kvalita byrokracie, kompetentnost úředníků, nezávislost úřadů na politických tlacích, a za třetí, respektu občanů a státu k institucím, které určují jejich vzájemné ekonomické a sociální vztahy. Kvalita vlády, veřejné správy a institucionálního prostředí je obecně zcela zásadně ovlivněna působením negativních vlivů, z nichž nejvýznamnější je zřejmě míra korupce. Rozsah korupce odráží neschopnost státu realizovat základní funkce, čímž oslabuje účinnost hospodářských politik. Je tedy symptomem slabosti ekonomických struktur a institucí. Korupčnost je dána nedostatečně jasným oddělením státu a trhu, veřejné a soukromé sféry, nadměrnou a nesystémovou regulací. Důsledkem je snížení důvěryhodnosti země pro zahraniční investory, nízká efektivita využití zdrojů a potažmo ekonomická výkonnost. Dále pak odráží a současně prohlubuje morální úpadek společnosti z důvodu narušení veřejného pořádku a fungování právního systému. Světové ekonomické fórum v přehledu konkurenceschopnosti národních ekonomik hodnotí státy v následujících kategoriích, které celkově popisují kvalitu institucionálního prostředí: - oblast vlastnických práv, včetně hodnocení přísnosti ochrany duševního vlastnictví; - oblast etiky a možnost zneužití veřejných fondů, struktura veřejných výdajů; - nezávislost soudů, nadržování při vládních rozhodnutích; - efektivita vlády a tvorby legislativního řádu, transparentnost hospodářské politiky vlády, marnotratnost vládních výdajů; - a v neposlední řadě bezpečnostní situace v zemi. Podívejme se tedy na umístění ČR v mezinárodním srovnání. Podle analýz Světového ekonomického fóra za rok 2010 byla ČR na 20. místě v EU-27 z hlediska kvality veřejných institucí, přitom relativně lépe je hodnocena pouze v oblasti výkonnosti firemních představenstev a celkové bezpečnosti. Slabými místy tedy jsou naopak možnost protěžování při rozhodování vládních úředníků, nadměrná regulační zátěž a slabá důvěra veřejnosti v politiky. Nízká je také průhlednost hospodářské politiky vlády a dochází ke značnému plýtvání s veřejnými zdroji. Míru korupčnosti měří organizace Transparency International. Podle jejího indexu vnímání korupce je Česká republika mezi státy EU dlouhodobě podprůměrná a tento negativní trend se neustále prohlubuje. V roce 2009 skončila ČR spolu s Litvou na 21. místě v rámci evropské sedmadvacítky před Slovenskem a Lotyšskem, čímž si oproti roku 2008 viditelně pohoršila. Nejlepší kvalitu institucí v EU vykazují Finsko, Dánsko a Švédsko. Tyto středně velké skandinávské země excelovaly téměř ve všech sledovaných ukazatelích, a to i přes mírně nadprůměrné hodnocení v administrativní zátěži. Ukazuje se, že ochrana duševního vlastnictví, důvěra veřejnosti v politiku, účelnost vládních výdajů, efektivita právního rámce, objektivní rozhodování státních úředníků, neexistence, resp. existence organizovaného zločinu, spolehlivosti veřejné správy, etického chování firem a ochrana práv menšinových vlastníků, jsou pro kvalitu podnikatelského prostředí nepostradatelné, i za cenu mírné přeregulovanosti. Z výše uvedených výsledků je možné vyčíst, že ČR ve fázi transformace neprovedla dostatečné množství reforem, které by zajistily efektivní fungování soudnictví a veřejné správy, což souvisí se snížením celkové důvěry ve fungování politického systému. Rozsah korupce, která je vyšší než v sousedních zemích regionu, je nejspíše jedním z nejvýraznějších projevů zmíněných nedostatků, protože výskyt korupce tradičně souvisí s málo transparentním a špatně fungujícím veřejným sektorem. ***



(2.10 hodin) (pokračuje Urban) Státní správa doposud neprovedla reflexi své koncepce a nestala se službou veřejnosti. Tady bych si dovolil skončit a mohu vám slíbit, že zítra v analýze konkurenceschopnosti ČR budu pokračovat. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji a prosím, aby se slova ujal další přihlášený poslanec, kterým je Antonín Seďa. Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane premiére, vážení ministři, vážené poslankyně, vážení poslanci, s ohledem na předkládaný návrh o stavebním spoření mi dovolte otázku, kterou si kladou nejen stavební spořitelny či ekonomičtí odborníci, ale zejména těch 4,5 mil. Čechů, Moravanů a Slezanů, kteří mají sjednané stavební spoření. Tou otázkou je, kam vlastně kráčí stavební spoření v ČR. Snížení státního příspěvku má přinést rozpočtové úspory ve výši až 6 mld. korun. Ovšem vláda poněkud v diskusi o budoucnosti stavebního spoření neprávem zapomněla na klienty, kteří ke konci minulého roku uložili své vklady ve výši 430 mld. korun. Podpora bydlení je koncepční, dlouhodobou záležitostí, a proto jí nesvědčí z důvodu zachování důvěry klientů časté a dílčí úpravy. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud by současná vláda byla odpovědná a zejména rozumná, pak by hledala namísto regulace větší využití těchto naspořených peněz k účelům, které mohou alespoň částečně vyřešit problémy dneška. Například by na způsob Německa mohla rozšířit možnost čerpat ze stavebního spoření na penzi, protože i pro penzijní reformu je kritická důvěra lidí. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění o stavebním spoření jako doplňku k důchodu uvažovalo totiž 60 % obyvatelstva ČR. Pravicová vláda hodlá zavést školné na vysokých školách. Přitom je jasné, že při současných vysokých nákladech na studium může zavedení školného znamenat výraznou zátěž pro nízkopříjmové či středněpříjmové skupiny obyvatel. Proto by se stavební spoření mohlo stát zdrojem pro pokrytí školného tak, jak tomu je například v sousedním Rakousku. Stále se hovoří o problémech souvisejících s hospodářskou krizí, zejména s ohledem na vysokou nezaměstnanost a snižování životní úrovně našich obyvatel. Proč tedy nepoužít úspory ze stavebního spoření na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání, což by rozhodně mělo pozitivní vliv na posílení odpovědnosti občanů za zachování své životní úrovně. Vážené poslankyně, vážení poslanci, stavební spoření se stalo důležitým prvkem pro vytváření finančních rezerv. Stalo se pro dvě třetiny klientů možností, jak naspořené prostředky využít k pořízení bydlení či k rekonstrukci bytu či domu. Prostě stavební spoření umožnilo preferovat spoření před okamžitou spotřebou. Pokud jsem v prvním vystoupení vám dával určité základní údaje o vývoji stavebního spoření od roku 1999 do roku 2010, dovolte mi, abych vás seznámil také se základními ukazateli vývoje stavebního spoření v ČR k 30. 6. 2011. Komentář zpracoval odbor státní kontroly a dozoru na finančním trhu. Za první pololetí roku 2011 eviduje Ministerstvo financí údaje, podle kterých bylo během tohoto období uzavřeno celkem 185 tisíc nových smluv o stavebním spoření s celkovou hodnotou cílové částky 60,4 mld. Kč. Průměrná cílová částka u nově uzavřených smluv fyzickými osobami dosáhla výše 316 tis. Kč. V porovnání s údaji za 1. pololetí roku 2010, kdy počet nově uzavřených smluv dosáhl počtu 293 tis. a průměrná cílová částka u fyzických osob dosáhla výše 314 tis. Kč, tedy bylo za 1. pololetí roku 2011 uzavřeno o 108 tis. smluv méně při současném nárůstu průměrné cílové částky o 2 tis. Kč. K 30. 06. 2011 celkový počet smluv o stavebním spoření ve fázi spoření činil 4,66 mil. smluv, což je o 181 tis. smluv méně než ke konci roku 2010. S poklesem celkového počtu smluv o stavebním spoření se mění i jejich struktura. Nadále roste podíl smluv uzavřených po 1. lednu 2004, tzv. nových, na celkovém počtu smluv. Podíl těchto smluv na celkovém počtu smluv vzrostl již na 62 %. Pokud jde o výši poskytnuté státní podpory, pak za 1. pololetí roku 2011 byla vyplacena státní podpora v celkové výši 10,493 mld. Kč. Pro porovnání, státní podpora poskytnutá za 1. pololetí roku 2010 činila 11,2 mld. Kč, tedy o 715 mil. Kč více než za sledované období. Dále výplata zálohy státní podpory za rok 2010 nebyla k 30. 6. 2010 plně zrealizována. Obdobně není tento údaj uveden ani u roku 2011, kde výplata státní podpory dosud nezačala. Celkový počet úvěrů dosáhl k 30. červnu 2011 hodnoty 981 tis. úvěrů a oproti 1. čtvrtletí roku 2011, kdy bylo k 31. 3. 2011 evidováno celkem 985 tis. úvěrů, poklesl ve 2. čtvrtletí roku 2011 o 4 tis. úvěrů. Celkový objem úvěrů ke konci 1. pololetí roku 2011 dosáhl hodnoty 292,9 mld. Kč a vzrostl oproti stavu k 31. 3. tohoto roku o cca 900 mil. Kč. Nárůst objemu úvěrů se



neprojevil v nárůstu poměru objemu úvěrů k naspořené částce. Tento poměr se oproti stavu na konci 1. čtvrtletí roku 2011, kdy dosáhl hodnoty 68,8 %, nezměnil a k 30. červnu 2011 také dosahuje 68,8%. Vážené poslankyně, vážení poslanci, předložený návrh a také připravované změny na Ministerstvu financí postupně ohlodávají stávající model stavebního spoření. Na závěr si dovolím uvést negativní příklad Slovenska, kde pravicová vláda prosadila změny ve stavebním spoření tak, že to podkopalo důvěru obyvatel v tento finanční produkt a snížilo počet nově uzavíraných smluv na polovinu. Nakonec musela slovenská vláda tato opatření zrušit. Proto je třeba dávat pozor na neuvážené a nekoncepční zásady do fungujícího systému. Podle mého názoru však konečným cílem současné vládní koalice je zrušení stavebního spoření a jeho převedení na ryze komerční bázi. Zřejmě vládní koalice je přesvědčena o nutnosti škrtat, škrtat a škrtat. Proto mi dovolte zakončit svůj příspěvek slovy klasika: je to marný, je to marný, je to marný! (Potlesk poslanců ČSSD.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: A jako další vystoupí pan poslanec Jaroslav Krákora. Prosím, pane poslanče. Poslanec Jaroslav Krákora: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, resp. pane ministře zdravotnictví, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já se vyjádřil k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České Národní Rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl vrácen Senátem, schválen v Poslanecké sněmovně byl 2. září 2011. *** (2.20 hodin) (pokračuje Krákora) Rád bych vás seznámil s nálezem Ústavního soudu týkajícím se rekapitulace návrhu odložení vykonatelnosti a kompetence Senátu. Co se týče rekapitulace návrhu, tak za prvé dne 9. prosince 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny 45 poslanců na zrušení v záhlaví uvedeného zákona a in eventum jeho ustanovení čl. II, jakož i novelizovaných ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Napadeným zákonem došlo ke změně a doplnění některých zákonů tak, že byla stanovena zvláštní sazba daně ve výši 50 % na příspěvek fyzickým osobám podle zákona upravujícího stavební spoření a státní podporu stavebního spoření, na který vznikl nárok v roce 2010 a který byl poukázán stavební spořitelně po 31. prosinci 2010. Současně byla dnem jeho účinnosti snížena výše zálohy státní podpory z 15 na 10 % z ročně uspořené částky nepřesahující, jak již tady bylo řečeno vícekrát, dvacet tisíc korun. Návrh splňoval náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Za druhé. Podstatou návrhu byly námitky rozporu napadeného zákona s ústavním pořádkem vztahující se ke způsobu jeho přijetí, jakož i k jeho obsahu. Navrhovatelé zpochybňují důvodnost projednání návrhu zákona ve zkráceném řízení ve stavu legislativní nouze, v jehož důsledku mělo dojít k porušení některých ústavních principů vztahujících se k parlamentní proceduře přijímání zákonů. Jejich námitky dále směřují vůči tomu, že mimořádná schůze, na které došlo ke zkrácenému jednání o návrhu napadeného zákona, byla svolána jen 40 minut před jejím začátkem, jakož i vůči omezení práv senátorů zvolených ve volbách v říjnu 2010, protože dne 12. listopadu 2010 projednával Senát návrh napadeného zákona ve složení odpovídajícím jeho 7. funkčnímu období, tj. období roku 2008-2010, a nově zvolení senátoři se tak nemohli tohoto projednávání zúčastnit. Za třetí. Ve vztahu k obsahu napadeného zákona navrhovatelé namítají, že snížení státní podpory za rok 2010 jejím zpětným zdaněním zvláštní sazbou daně z příjmu ve výši 50 %, jakož i snížení zálohy pro smlouvy o stavebním spoření uzavřené do 31. prosince 2010, vykazují znaky pravé retroaktivity a odporují legitimnímu očekávání účastníků stavebního spoření. Toto očekávání se opírá i o dosavadní praxi zákonodárce, který dosud respektoval vzniklé majetkové nároky na poskytnutí určitých majetkových plnění v závislosti na době uzavření smlouvy o stavebním spoření. Zákonodárce zvolil nepřiměřené prostředky k prosazení veřejného zájmu na snížení deficitu státního rozpočtu, čímž nerespektoval požadavek spravedlivé rovnováhy mezi tímto zájmem a omezením základních práv jednotlivců. Za čtvrté. Námitka zneužití institutu legislativní nouze. Podle navrhovatelů byl návrh napadeného zákona, spolu se třemi dalšími návrhy zákonů projednávanými obdobným legislativním postupem, projednán ve zkráceném řízení ve stavu legislativní nouze, aniž by pro takovýto postup byl dán jeden z důvodů podle § 99 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Ve svém návrhu podrobně rekapitulují průběh zákonodárné procedury, přičemž zdůrazňují projednávání ve vyhlášeném stavu Plné znění zpráv


legislativní nouze. Pokud by totiž byl důvodný, tak by byl logickým důsledkem této procedury, že k jeho projednávání dojde ve 2. a 3. čtení během několika dní. V daném případě proto na tento postup dopadají výše uvedené důvody protiústavnosti projednání napadeného zákona ve stavu legislativní nouze. Postup předsedkyně Poslanecké sněmovny, která svolala předmětnou schůzi v takto krátkém čase, aniž by jej Ústavní soud na tomto místě hodnotil obecně z hlediska ústavnosti, lze ale nepochybně označit za postup nežádoucí, k němuž by mělo docházet pouze výjimečně a ze závažných důvodů. Dále jsem říkal, že se zmíním o odložení vykonatelnosti. Ústavní soud ve svém nálezu spisová značka Pl. ÚS 55/10 odlišil zásadní vady legislativního procesu, v jejichž důsledku vůbec nebyly splněny ústavní podmínky pro přijetí určitého zákona, např. z důvodu absence souhlasu jedné z komor, a vady vztahující se toliko k ústavním pořádkem garantovaným právům jednotlivých účastníků zákonodárného procesu, jejichž využití je plně v jejich dispozici (bod 103 nálezu). Ve druhém případě je přitom nezbytné posuzovat i časový odstup mezi přijetím zákona a podáním návrhu na jeho zrušení, jenž může vést ke zhojení porušení ústavního pořádku, resp. k odpadnutí derogačního důvodu. To říkají body 104 a 105 nálezu. Obdobně jako v případě výše uvedeného nálezu podala skupina poslanců i v této věci návrh na zrušení napadeného zákona bezprostředně po jeho publikaci ve Sbírce zákonů, přičemž ve svém návrhu uplatnila relevantní námitky k průběhu zákonodárné procedury. Byl tedy dán důvod, aby Ústavní soud přistoupil k jeho zrušení. Ústavní soud však v dané věci rovněž dospěl k závěru, že je dán podstatný důvod pro odložení vykonatelnosti nálezu, spočívající v negativních důsledcích zrušení tohoto zákona na státní rozpočet. Tento důvod přitom chápe v kontextu všech zákonů schválených a projednaných v rámci předmětného stavu legislativní nouze. Je-li tedy v dané věci dán totožný derogační důvod, jak tomu bylo ve věci spisové značky Pl. ÚS 55/10, musel Ústavní soud s ohledem na uplatněné materiální námitky zvažovat, zda by ponechání zákona v platnosti do 31. prosince 2011 současně nevedlo k vystavení adresátů napadeného zákona případným (tvrzeným) protiústavním důsledkům napadeného zákona. V důsledku postupu Ústavního soudu by totiž v takovém případě zůstaly v platnosti, byť jen přechodně, napadené předpisy, aniž by došlo rovněž k posouzení námitek vztahujících se k jejich obsahu. Vidím, že se blíží čas, takže já se přihlásím ještě jednou nebo jsem přihlášen a budu pokračovat. Jinak, jak již tady bylo řečeno, nechceme tento zákon ničit, stačí pouze evoluce, nikoliv revoluce v tomto zákoně. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. A slovo dávám panu poslanci Janu Baborovi. Poslanec Jan Babor: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, vzhledem k pokročilé době po půlnoci vás nebudu zdržovat informacemi, jako že první čtení této novely zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření proběhlo v červnu, že druhé čtení bylo projednáno v srpnu a třetí, že proběhlo v září. A nakonec Senát to projednal v říjnu. I informacemi, kterými tato novela novelizuje zákon ČNR o daních z příjmů pod číslem 586/1992 Sb., a že novelizuje zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. pod číslem 96/1993. (?) *** (2.30 hodin) (pokračuje Babor) Samozřejmě už tady proběhla informace, že tento vládní návrh byl již Parlamentem schválen v roce 2010. V dubnu 2011 ho však Ústavní soud zrušil, a to částečně. Jedno ustanovení ihned k dubnovému datu a zbytek k 31. 12. tohoto roku. Bezprostředně bylo zrušeno ustanovení, které na státní příspěvek, který byl počítán za rok 2010 a měl být vyplacen v roce 2011, uvalovalo 50procentní srážkovou daň. K onomu zbytku pak Ústavní soud zaujal stanovisko, že je sice právem zákonodárce snížit výši státního příspěvku, nicméně musí to být projednáno v řádném termínu, nikoliv ve zkráceném. Tedy vláda na návrh ministra financí bezprostředně poté předložila naprosto stejné znění, s výjimkou onoho ustanovení o 50procentní srážkové dani, které bylo Ústavním soudem shledáno jako neústavní. Já tady zároveň také nebudu dávat rozbor toho, co je předkládáno, protože to všeobecně známo a bylo to dost podrobně komentováno i ve sdělovacích prostředcích, nakonec i dneska ve sněmovně. Ale přesto si dovolím některé souvislosti a negativa vládního návrhu na úpravu režimu stavebního spoření připomenout.



Je jistě asi skutečností, že pro většinu účastníků je stavební spoření spíše výhodným státem podporovaným spořícím produktem, kdy po splnění minimální doby spoření pěti či šesti let je možné využít úspory k jakémukoli účelu, tedy nikoliv pouze na financování bytových potřeb. Tento systém tedy neslouží primárně k zajištění bytových potřeb, ale je to i produkt střednědobého či dlouhodobého spoření, jež v současné době přináší nadstandardní zhodnocení. Stavební spoření tak neplní svoji roli především v tom, že část naspořených peněz není do bydlení investována, avšak daleko užitečnější než omezení státního příspěvku by bylo, kdyby vládní exekutiva přijala motivační program nejen pro občany, ale i pro stavební spořitelny s tím, aby našetřené peníze vkladatelům do bydlení skutečně šly. Dále by vláda měla ocenit samotný fakt, že lidé místo utrácení peněz vytvářejí finanční rezervu, kterou hodlají investovat do bydlení, ať už na stavbu či rekonstrukci bytů, či zhruba 10 % z těchto úspor věnují i na studium svých dětí. Ale to jistě není nic nežádoucího, zejména když je malá část úspor ze stavebního spoření užita v jiných druzích spotřeby. Je velice pravděpodobné, že kroky navrhované vládou by utlumily celý systém stavebního spoření, neboť stavební spořitelny by zřejmě musely významně omezit poskytování překlenovacích úvěrů. Nemohly by tak již moci konkurovat svými překlenovacími úvěry s hypotečními úvěry. Dalším negativním vlivem vládního návrhu je to, že stavební spořitelny by zřejmě musely chybějící finanční zdroje poptávat na finančním trhu. Je totiž pravděpodobné, že mnozí klienti své úložky u nich stáhnou, resp. neobnoví. Jedná se především o klienty se smlouvou uzavřenou do roku 2003. Ale to by znamenalo velký problém, protože systém stavebního spoření potřebuje spořící klienty, kteří nechtějí v budoucnu úvěr ze stavebního spoření. Z jejich peněz totiž stavební spořitelny půjčky poskytují. V Česku nyní stavební spořitelny potřebují zhruba pět spořících přátelských klientů na jednoho klienta s úvěrem. Zmíněné poptávání chybějících finančních zdrojů na finančním trhu potom může znamenat konkurenci pro stát, který na tomto trhu umísťuje i svoje dluhopisy, tedy i tlak na zvýšení komerčních úrokových sazeb. To by se samozřejmě dotklo negativně i náročnosti státní dluhové obsluhy. Nabízí se tedy otázka, zda škody pro stát jsou navrhovanými vládními kroky větší než nabízené přínosy. Téměř 5 mil. smluv dokladuje, že spoří prakticky všechny rodiny. Nemůže obstát argumentace, že průměrná úroková míra u spořících a termínových účtů činí 2-3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době do svého efektivního zhodnocení prostředků dosahuje téměř 6 % ročně. Ta dvě až tři procenta úroků v bankách spolknou neúměrné bankovní poplatky, které v ČR jsou, a neexistuje jiná nabídka, která by více motivovala střadatele spořit. Nelze souhlasit ani, dle Ústavního soudu, s přípustností tzv. nepravé retroaktivity, která umožňuje restriktivně zasahovat do dříve uzavřených smluv stavebního spoření. Přijetím této úpravy občan ztrácí výhodnou možnost, jak zhodnotit své úspory, a stát možnost, jak alespoň touto cestou zmírnit dopady necitlivých reforem. Díky finanční krizi občané přišli o značnou část svých úspor i z tzv. konzervativních, opatrných fondů, které bankovní domy doporučují, a po dalších upozorněních ministra financí, že bude ještě hůře, nemohou s velkou nadsázkou důvěřovat ani bankám. Takže konstatování, že nejlépe bude spořit do slamníku, přeci nechceme! Lidé, kteří si oblíbili státem podporované stavební spoření čeká od ledna 2013 nemilá komplikace. Pro to, aby získali od státu příspěvek, který činí až dva tisíce korun ročně, budou muset prokázat, že státní příspěvek použijí na bytové účely, nebo si vzít úvěr od stavební spořitelny. Až dosud jim stačilo spořit po stanovenou vázací dobu, tedy pět let u starých a šest let u nových smluv, nebo čerpat úvěr na bydlení. Šéf financí už dlouhodobě usiluje o to, aby státní příspěvek nemohli využívat lidé, kteří mají stavební spoření pouze k výhodnému uložení peněz, nikoliv na bydlení. Stavební spoření představuje pro většinu účastníků výhodný spořicí produkt podporovaný státem, aniž by byla zajištěna přímá vazba a využití prostředků ze státního rozpočtu na financování bytových potřeb. Je to pro řadu výhodný termínovaný vklad na šest let, uvádí se v předkládací zprávě. Opatření by se vztahovalo na nové i na dosud platné smlouvy, ale poprvé na státní příspěvek vyplacený za rok 2013. U všech příspěvků zálohově připsaných až do roku 2012 nebude ani dále nutné účelovost použití státního příspěvku nijak dokazovat. Tyto příspěvky dostane účastník vyplaceny automaticky při ukončení smlouvy. V praxi to bude vypadat tak, že jestliže třeba dnešní klient ukončí smlouvu ke konci roku 2015, tak bude muset použití částek odpovídající systému státního příspěvku na bytové účely prokazovat jen pro roky 2013 až 2015. V uvedeném případě by mu stačilo, aby prokázal 6000 korun na bytové účely, protože nejvyšší státní podpora za tři roky může být jen 6000. Toto opatření zřejmě většinu účastníků stavebního spoření nepřipraví o státní podporu. Stačí, když si vhodně načasují ukončení smlouvy například na dobu, kdy potřebují opravit svou nemovitost, například mění okna, dveře, malovat, dát nové obklady, obnovit omítku, zabezpečit nemovitost proti vloupání, nebo když si budou pořizovat byt či dům.



Na druhé straně bude poškozena řada lidí, kterým náhle vznikne potřeba vybrat peníze a nebudou mít v dané chvíli možnost je použít na státem uznané bytové potřeby. Účelovost státního příspěvku se bude dokládat například fakturou, dokladem o zaplacení materiálu nebo provedení práce. Způsoby prokázání využití státní podpory budou upravovat všeobecné obchodní podmínky stavebních spořitelen. Tento systém bude tedy administrativně náročný jak pro účastníka, tak i pro spořitelny. Až dosud se totiž účelovost prokazovala jen u úvěrů. Administrativní náklady spojené s kontrolou nebudou zanedbatelné a ponesou je stavební spořitelny, resp. jejich klienti. Upozorňuje například Česká bankovní asociace. Rovněž státu se zvýší administrativní náklady... Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, váš čas vypršel. Prosím, dokončete svůj výstup. (P. Babor: Děkuji. Potlesk několika poslanců.) Děkuji. Hlásí se pan předseda poslaneckého klubu pan poslanec Kováčik. *** (2.40 hodin) Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, paní a pánové, noční jednání bylo odhlasováno poslanci a poslankyněmi vládní koalice a já je tu až na výjimky nevidím, nezúčastňují se této schůze, alespoň ve své většině. Vidím pouze výjimky a zdravím je. Navrhuji v této chvíli proto procedurální návrh přerušit tuto schůzi do dnešní deváté hodiny. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano. Já registruji váš návrh. Pokusím se přivolat poslance z předsálí. Samozřejmě, že vás odhlásím. Jsem si jista, že spolu se mnou se přesvědčíte, že poslanců je tady dosti. Já vás ohlašuji. Ohlásila jsem vás. Prosím, abyste se znovu přihlásili hlasovacími kartami. Pro nově příchozí zopakuji, že byl podán procedurální návrh na přerušení schůze do 9. hodiny, že jsem vás odhlásila. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami. A poté, až se ustálí neklid u vstupu do sálu, tak zahájím hlasování o tomto návrhu. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu na přerušení této schůze do 9. hodiny. Zahajuji hlasování. Ptám se vás, kdo podporuje tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování číslo 233 z přihlášených 114 poslanců pro 30, proti 82. Tento návrh nebyl přijat. (Potlesk koaličních poslanců.) A my budeme pokračovat dalším vystoupením, tentokrát vystoupí pan poslanec Pavel Holík. Poslanec Pavel Holík: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, nyní zde projednáváme novelu zákona o stavebním spoření, sněmovní tisk 378. Tento zákon zajímá mnohé občany, neboť je stavební spoření jedním z nejrozšířenějších finančních produktů. Návrh novely zákona, který odmítl Senát a vrátil se nám do Poslanecké sněmovny, považuj za nešťastný. Bereme tak občanům jeden z mála funkčních finančních produktů, a co je ještě horší, dostáváme do kritické situace stavební spořitelny, které zde roky dobře fungují, a neznám jedinou stavební spořitelnu, která by zkrachovala, na rozdíl od bank, jejichž krachy jsme již v minulosti nejednou zažili. Touto novelou tedy znejisťujeme stavební spořitelny, dostáváme občany do nejistoty a zároveň tímto návrhem vytváříme nepoměr mezi regulovanými stavebními spořitelnami a neregulovanými bankami. Ptám se, je snad záměr obětovat fungující stavební spořitelny? Rád bych v této souvislosti zmínil ještě jeden fakt. Zatímco se touto novelou chystáme zkomplikovat stavební spoření, tak na druhé straně neřešíme to, že klasické banky neplatí DPH, a tím státní podkladně unikají velké částky. Ptám se, proč musí například drobní živnostníci platit DPH a velké banky nikoliv? Cítíte, vážené kolegyně, vážení kolegové, ten nepoměr? Dovolte mi, abych v této věci odcitoval článek ze serveru iDNES. Novela zákona o stavením spoření porušuje princip rovnosti. Fakt, že by stavební spoření měly v budoucnu poskytovat i běžné banky, vyvolává zlost nejen mezi stavebními spořitelnami, ale pochybnosti mají i právníci. Nad porušováním ústavních principů se zamýšlí advokát Jan Tryzna. V chystané novele zákona o stavebním spoření... (Námitka předsedy vlády, že tento článek byl již dvakrát čten.) Dovolte mi, abych ho tedy dokončil. V chystané novele zákona o stavebním spoření nachází advokát právní pochybení. (Námitky, že tento článek ministři znají.) Dobře. Můžu ho s dovolením přečíst, paní předsedající? Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím, pane kolego. Plné znění zpráv


Poslanec Pavel Holík: Dobře, přeskočím tedy. Na připomínky budu reagovat. (Oživení v sále.) S dovolením bych pokračoval. Zájem o stavební klesl o více než třetinu - Aktualne.cz, Praha. Zájem o stavební spoření klesl v prvním pololetí letošního roku o více než třetinu oproti stejnému období loňského roku. Vyplývá to z nejnovějších statistik ministerstva financí. Za letošní leden až červen lidé uzavřeli zhruba 185 tisíc nových smluv o stavebním spoření s celkovou hodnotou cílové částky 60,4 miliardy korun. Průměrná cílová částka dosáhla 316 tisíc korun. Ve stejném období loňského roku činil počet nově uzavřených smluv 293 tisíc a průměrná cílová částka dosahovala 314 tisíc korun. Počet smluv ve fázi spoření klesl od konce loňského roku o zhruba 181 tisíc na 4,66 milionu. Nadále roste podíl takzvaných nových smluv, uzavřených po 1. lednu 2004, tedy po tehdejším snížení státní podpory. Na celkovém počtu smluv se podílejí už 62 procenty. Na státní podpoře vyplatil stát v letošním prvním pololetí přes 10,49 miliard korun, což je o 715 tisíc korun méně než ve stejném období loňského roku. Poměr objemu úvěrů a naspořené částky mírně vzrostl na 68,8 procenta. Celkový počet úvěrů letos zatím klesl o 12 tisíc na 981 tisíc, jejich objem dosahuje téměř 293 miliard korun. (V sále je velký hluk.) Jestli dovolíte, ještě bych se zmínil o novele zákona o stavebním spoření, jestli je pro stát nejlepším řešením. Snaha minimalizovat schodek státního rozpočtu a vyhnout se tak řeckému scénáři, je chvályhodná, nicméně si musíme uvědomit, že tato snaha jednoznačně přináší zhoršení ekonomické situace spotřebitelů, které bychom měli v rámci státu, tudíž nás všech, překousnout. Pravda je, že možná bychom to překonali lépe, kdyby všichni hospodařili s penězi státu s péčí řádného hospodáře, ale to by vydalo na celou knížku, takže zpět k úsporám. Jedním z těchto kroků je změna zákona 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, která neúprosně pádí schvalovacím procesem. Ve třetím čtení se tak v Poslanecké sněmovně posvětilo zhoršení podmínek v oblasti vyplácení státní podpory a také narovnání podmínek pro zdanění úrokových příjmů z vkladů. Návrhem se zabýval Senát, který nám věc vrátil zpět do Sněmovny. V důvodové zprávě k této novele stojí, že současný systém stavebního spoření nevede plně k podpoře financování bytových potřeb a současně zatěžuje výdajovou stránku státního rozpočtu, čímž se podílí na negativním vývoji státního dluhu. Víme, že proti tomu nelze absolutně nic namítat. Asi všichni známe někoho, kdo si za peníze ze stavebního spoření zakoupil automobil, nebo dokonce vyrazil na exotickou dovolenou a rozhodně není spravedlivé, že by stát na tyto záliby přispíval. Ze stavebního spoření se tak stal jeden z nejvýhodnějších spořících produktů. Jenže prostředky pro výplatu státní podpory jsou čerpány ze státního rozpočtu, tedy z prostředků všech daňových poplatníků, a tím vzniká také jistá nerovnováha, když jsou zvýhodňováni účastníci stavebního spoření, již pocházejí obvykle ze středních a vyšší příjmových vrstev, na úkor ostatních občanů, kteří přežívají z platu od platu. Byť byla původní právní úprava jednou zrušena Ústavním soudem, je aktuální návrh zákona předkládán opětovně ve stejném znění. Lze tak učinit proto, že předchozí zásah Ústavního soudu byl odůvodněn jen nesprávným legislativním procesem. Přesto existuje jistá míra pravděpodobnosti, že se bude muset, pokud novela projde Senátem a podepíše ji prezident, Ústavní soud zabývat novelou i stran jejího obsahu. *** (2.50 hodin) (pokračuje Holík) Konkrétně je cílem zákona změnit oblast zdanění úrokových příjmů z vkladů ve stavebním spoření, jež by nově měly být sjednoceny s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmu z jiných bankovních vkladových produktů. Vedle zdanění úrokových příjmů návrh snižuje výši státní podpory stavebního spoření z 15 na 10 % při zachování maximálního limitu základu ve výši 20 tisíc korun. Dále je doplněna technická změna, která se týká nastavení limitů pro další činnosti stavebních spořitelen, kdy dochází k úpravě konstrukce těchto limitů. Důvodová zpráva má jistou logiku, ale je škoda, že stát se u stavebního spoření nevydal trochu jinou cestou. Lehce se někdy zapomíná na ekonomickou skutečnost, že jedna koruna investovaná do stavebnictví vygeneruje v ekonomice šest dalších korun. Tomuto jevu se říká multiplikační efekt a u stavebních prací patří mezi nejlepší. Naopak koruna vyvezená a utracená v zahraničí se v ČR promítne jen minimálně. Kdyby stát namísto omezování podpory více dbal na to, aby prostředky ze stavebního spoření byly používány pouze za účelem pořízení vlastního bydlení nebo rekonstrukce bytových objektů, možná by z toho státní rozpočet vyklouzl lépe.



A ještě jedna skutečnost. Díky poklesu podpory možná část populace ztratí motivaci spořit a poklesnou tak úspory obyvatelstva. Mám zde ještě připraveno několik vystoupení, ale nechci zdržovat v tuto pokročilou hodinu. Vlastními slovy shrnuto: Myslím si, že je opravdu daleko lepší podpořit stavební spoření tak, aby lidé si pořídili vlastní bydlení, než aby zůstali na krku státu. To mi dovolte na závěr a díky za podporu. (Vášnivé ovace z pléna.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkujeme, pane poslanče, a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavel Holík. (Pobavení - právě hovořil.) Aha, tak pro velký úspěch tedy už nezopakovat a pozvu paní poslankyni Vlastu Bohdalovou. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré časné ráno, vážená paní předsedkyně, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře Kalousku, vážený pane ministře Hegře, vážený pane ministře Chalupo, vážené kolegyně vidím, že kolegové je poslali už spát - a vážení kolegové. Kdybychom spočítali frekvenci slov, kolikrát tady padlo stavební spoření, bylo by to asi zajímavé číslo. Ale nicméně nedá mi to, mám mluvit k tématu, chci mluvit k tématu, tak o stavebním spoření budu hovořit dále. Ale dovolte mi, abych se vrátila do minulého volebního období. V minulém volebním období skupina poslanců - pan poslanec Martínek, pan poslanec Tesařík, paní poslankyně Ladislava Zelenková a další zde navrhli novelu zákona o stavebním spoření pod sněmovním tiskem číslo 506, který měl rozšířit účel použití stavebního spoření na podle mě velmi bohulibou činnost, protože už jsem zase u svého tématu, a to na čerpání stavebního spoření pro náklady spojené se vzděláním. Stavební spoření je upraveno zákonem 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, jako účelové spoření spočívající v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření a v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a v poskytování příspěvků fyzickým osobám, účastníkům stavebního spoření. Zákonem definovaný účastník stavebního spoření má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb. Jde o jediný účel, na který je v současnosti možné tento úvěr čerpat. Bližší podmínky pro poskytování úvěru účastníkovi stanoví zákon, případně stavební spořitelna ve všeobecných smluvních podmínkách. Rozšířením okruhu účelů, který byl tehdy navrhován, mohou být financovány vedle bytových potřeb také studijní potřeby. Nemyslelo se nějaké nadstandardy apod., ale studijními potřebami se myslely půjčky na zahraniční stáže, event. na nějaké dražší skripta, učebnice třeba pro mediky, velmi drahé učebnice anatomie apod. Stát by tak prostřednictvím stavebního spoření podpořil financování samotného studia, ale také náklady, které s ním úzce souvisí. V současné době se zvyšují vedle přímých nákladů na studium také nepřímé náklady, které finančně studenty zatěžují. Jedná se o nemalé prostředky vynaložené na ubytování a stravování studentů, kteří studují mimo obec, kde mají své bydliště; nezanedbatelné jsou náklady na dopravu do místa studia, včetně jízdného v hromadné dopravě v místě studia. Významnou zátěž představují též náklady na zakoupení učebních pomůcek potřebných ke studiu. Hlavním smyslem navrhované právní úpravy bylo pomoci těm studentům, kterým mohou výše popsané náklady činit překážku pro získání dalšího stupně vzdělání. Jak tato novela tady dopadla? Jak mohla dopadnout v tehdejší pravicové Sněmovně? Byla zamítnuta. A já si dneska říkám, jestli to nebylo také proto, že už někteří myslitelé pravice přemýšleli o tom, co se stavebním spořením udělají, aby drobným střadatelům, kteří si šetří opravdu na účelné a velmi dobré věci a ne na to, že si ze stavebního spoření pořizují auta, zahraniční dovolené a další věci, tak došlo k zamítnutí tohoto zákona. A máme tady tento paskvil, který tady dneska projednáváme. Je mi velice líto, že lidé nedokáží přemýšlet trochu solidárně. Ještě se zamyslím nad jednou věcí. Mně se hrozně líbil výrok mého milovaného pana ministra Dobeše, jak říkal, jak budeme platit odložené školné až za chudáky děti úroky v době studia bude platit stát. Bomba! Tak my na jedné straně říkáme, že stát nebude platit nic, a pak na druhé straně říkáme, že stát bude platit úroky! Víte, kolegové, dalo by se hovořit hodně, ale já už jsem učitelka. Vždycky se snažím najít, protože jsem učitelka literatury, příklad v literatuře. A my se tady bavíme o zákonech. Každý z nás má na nočním stolku knihu, která je mu blízká. A mně je to kniha Chálíla Džibrána, která je o prorokovi Mustafovi, který chodí mezi lidmi, a ti se ho ptají na důležité životní věci a on jim odpovídá. I právníci se ho zeptali na to, co říká o zákonech, Mustafo. A on odvětil: "Libujete si ve vyhlašování zákonů. Ještě více si však libujete v jejich porušování. Jste jako děti hrající si u moře, které vytrvale stavějí z písku hrady a pak je se smíchem boří. A zatímco stavíte své hrady z písku, moře přináší na břeh další písek, a když je bouráte, oceán se s vámi směje. Opravdu, moře se vždycky směje s Plné znění zpráv


nevinnými. Co však mám říci o těch, pro něž není život oceánem a pro které zákony vytvořené lidmi nejsou hrady z písku, ale pro něž je život skálou a zákon dlátem, jímž by ji rádi opracovali ke své vlastní podobě? Co mám říci o chromém, který nenávidí tanečníky? Co o volu, který miluje své jho a považuje losa a lesního jelena za pobloudilce a tuláky? Co o starém hadu, který se nemůže zbavit své kůže a nazývá proto všechny ostatní nahými a nestoudnými? A co o tom, který přichází na svatební hostinu záhy, a když se přecpal a unavil, jde svou cestou a říká, že všechny hostiny jsou žranice a všichni hodovníci přestupníky zákona? *** (3.00 hodin) Poslankyně Vlasta Bohdalová: Řeknu o nich jen tolik, že také stojí ve slunečním světle, jsou však ke slunci obráceni zády. Vidí jen své stíny a jejich stíny jsou pro ně zákony. A čím je jim slunce než vrhačem stínů? A co pro ně znamená ctít zákony, než hrbit se a obtahovat své stíny na zemi? A vy, kteří kráčíte s tváří obrácenou ke slunci, jaké obrazy nakreslené na zemi vás mohou zadržet? Lidé orfalští, můžete utlumit buben a povolit struny lyry, kdo však může přikázat skřivanu, aby nezpíval?" Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Prosím pana poslanec Miroslava Svobodu, aby se ujal slova. Poslanec Miroslav Svoboda: Dobré ráno, paní předsedkyně, dobré ráno, paní místopředsedkyně, dobré ráno páni ministři a samozřejmě dobré skoro ráno vážené kolegyně a vážení kolegové. Dovolte, abych i já přispěl svojí desetiminutovkou do pověstného mlýna a podělil se s vámi o zkušenosti s novelou zákona o stavebním spoření. (Smích.) To jsem rád. Já jsem rád, že může ještě někdo v tuto chvíli se smát, a to je dobře a je to pozitivní. Je třeba si přiznat, že stavební spoření s příspěvkem státu je dnes nejvýhodnějším spořením pro občana ČR. To zde zaznělo mnohokrát a platí to stále. Dnes je ve stavebních spořitelnách téměř již 400 mld. korun vkladů. Jedná se o střadatele, kteří nečerpají úvěr, ale pouze spoří s tou myšlenkou, že své úspory pak mohou využít na cokoliv. Ve statistikách se ovšem už neuvádí, že vysoké procento těchto úspor jde přece jenom na bydlení. Je nutné uznat, že průměrná úroková míra u spořících termínovaných účtů činí 2-3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků přesahujícího téměř 6 % ročně, avšak ona 2-3 procenta úroků v bankách spolknou neúměrné a často netransparentní bankovní poplatky, které v ČR jsou a kvůli kterým je české bankovnictví kritizováno. Nabídka je přitom omezená. Pokud bychom přijali tuto normu, ztratil by občan výhodnou možnost zhodnotit své úspory, ale i stát by ztratil možnost, jak alespoň touto cestou zmírnit dopady necitlivých reforem. Stěžejní námitka se týká nelogického a protiústavního pokusu o tzv. retroaktivitu předložené normy. Ústavní soud tento pokus označil za nepřípustný. Jde o retroaktivitu vůči smlouvám o stavebním spořením uzavřeným před 1. lednem 2011. V důsledku doplnění zákona o daních z příjmů a přechodného ustanovení v čl. 2 napadeného zákona by se totiž neměnily právní nároky, jež vznikly na základě těchto smluv a byly vymahatelné již před účinností předloženého návrhu novely zákona. Fakt, že by stavební spoření měly v budoucnu poskytovat i běžné banky, vyvolává zlost nejen mezi stavebními spořitelnami, ale pochybnosti mají i právníci. Nyní chce Ministerstvo financí umožnit, aby současné banky získaly oprávnění nabízet stavební spoření, avšak nevyžadovalo by se, aby by byly splněny takové podmínky, které musí splnit stavební spořitelny. Ty mají totiž ve srovnání s jinými finančními institucemi mnohá omezení. Na trhu již stávajícího spoření by tak vedle sebe působily dvě skupiny subjektů: stavební spořitelny, pro něž budou platit přísná pravidla týkající se nakládání s uloženými prostředky spořících klientů, a banky, pro které taková pravidla platit nebudou. Porušení principu rovnosti povede k diskriminaci a rizikům. Takové řešení se zdá z pohledu ústavního práva problematické, protože je evidentně porušován jeden ze základních ústavních principů, a to princip rovnosti. Banky nebudou tak omezovány ve svých investičních aktivitách, tím pádem budou schopny nabízet svým klientům do určité míry výhodnější podmínky než stavební spořitelny, jejichž činnost zůstane přísně regulována, a to bude stavební spořitelny samozřejmě diskriminovat. Dalším negativním prvkem bude větší riziko ohrožení vkladů spořících klientů u bank. Ty se totiž budou moci pouštět do sice výnosnějších, ale zároveň rizikovějších investic. Žádná stavební spořitelna u nás dosud nezkrachovala, zatímco bank již několik. Problém je v tom, že prostředky na stavebním spoření jsou vázány na dobu šesti let. Před uplynutím této doby nemá klient možnost získat své úspory zpět bez sankcí. Nebude proto moci v případě, že se banka dostane do finančních potíží, své úspory rychle vybrat, jako je to možné třeba u spořících a běžných účtů a bude v takovém případě odkázán na plnění z Fondu pojištění vkladů, jehož výše je Plné znění zpráv


zákonem limitována. V praxi však mnohdy klienti nebudou schopni rozlišit mezi výhodami stavebního spoření u stavebních spořitelen a bank, takže lze očekávat, že budou preferovat výhodnější podmínky u bank, aniž by si uvědomovali vyšší riziko. To může vést skutečně k odlivu klientů od stavebních spořitelen směrem k bankám, tedy k potížím stavebních spořitelen. Může být dosaženo přesně toho, čemu chce zřejmě Ministerstvo financí zabránit, totiž destabilizace celého sektoru stavebního spoření. Zmaření investice a porušení pravidel rovnosti otázkou také zůstává, zda je navrhovaná úprava slučitelná s mezinárodními závazky plynoucími ze smluv o ochraně investic a s evropskými regulemi. Stávající stavební spořitelny totiž musely plnit přísné podmínky pro vstup do odvětví, takže jejich vlastníci mohou považovat legislativní zásah za zmaření své investice. Narušena může být také rovnost v pravidlech hospodářské soutěže podle evropského práva. Zarážející je i to, že Ministerstvo financí usiluje o změnu právě jen u stavebního spoření. Je to totiž oblast podnikání, kterou stát podporuje, stejně jako penzijní fondy či pojišťovny. Pokud by skutečně od roku 2015 měla nová právní úprava umožnit bankám nabízet stavební spoření, pak by měla pro banky v této oblasti platit stejná pravidla, která platí pro stavební spořitelny, poznamenal například všem již dnes známý právník Jan Tryzna. Díky finanční krizi občané přišli o značnou část svých úspor i z tzv. konzervativních fondů, které bankovní domy doporučují, ale teď zní z úst ministra financí další upozornění, že bude ještě hůře. Komu a čemu mohou občané tedy vlastně důvěřovat? Pokud sledujeme, jaké problémy řeší mateřské bankovní společnosti, nemůžeme si namlouvat, že žijeme v izolaci a že to nebude mít dopady na jejich dceřiné bankovní domy v Česku. To si mají občané po vzoru svých prapředků své skromné úspory raději ukládat do slamníků? Paní poslankyně, páni poslanci, zkuste při hlasování myslet více na lidi! Lidé chtějí co nejvíce zhodnotit své úspory, pokud nějaké mají, a chtějí mít alespoň částečnou jistotu, avšak signály, které k nim vysílá právě tato vláda, nejsou příliš uklidňující. Vzhledem k uvedeným důvodům je podle mého názoru třeba předložený návrh zamítnout. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců ČSSD.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče, a k mikrofonu pana poslance Stanislava Křečka. Poslanec Stanislav Křeček: Ještě jednou dobré jitro, kolegové a kolegyně, přibývá s přibývajícím časem vtipných a veselých vystoupení. Ode mě se ničeho takového nedočkáte. Já chci jen zdůraznit, a už to tady bylo několikrát zdůrazněno, ale třeba to zdůraznit znovu, že není pravdivé tvrzení vlády, že zákon neplní svoji funkci, že je potřeba ho změnit. V průběhu legislativního procesu bylo bezpečně prokázáno, že stavební spoření plní své účely, neboť minimálně 65 % vkladů shromážděných stavebními spořitelnami je použito na účelové úvěry financující bytové potřeby účastníků, přičemž i ti účastníci, kteří si neberou úvěr, sami často použijí na bytové potřeby zůstatek účtu stavebního spoření. Podle expertního odhadu Asociace stavebních spořitelen se tak děje ve dvou třetinách případů. *** (3.10 hodin) (pokračuje Křeček) Další úvěrová expanze je navíc omezována přímo zákonem o stavebním spoření, kde jsou pro poskytování překlenovacích úvěrů a úvěrů poskytovaných právnickým osobám nastaveny limity, které ještě širšímu poskytování těchto konkrétních typů úvěrů na bydlení brání. Některé stavební spořitelny již musely svou obchodní aktivitu s ohledem na vývoj vkladového a úvěrového portfolia uzpůsobit limitům uvedeným v zákoně a poptávku po úvěrech různými nástroji utlumit. Je tedy zcela zřejmé, že z tohoto uvedeného vyplývá, že stát prostřednictvím stavebního spoření plní nejen významnou vnitroekonomickou funkci, ale plní především také své mezinárodní závazky z Mezinárodního paktu o hospodářských a sociálně kulturních právech a článek 16 Evropské sociální charty. Restriktivní zásah státu do fungování systému stavebního spoření zákonem, který nyní projednáváme s výše popsanými dopady by tedy nepochybně nejen omezil spoření napadené zákonem a rozsah, v němž ČR plní své mezinárodní závazky k zajištění sociálních práv občanů, a tím jejich oprávněné očekávání ohledně zhodnocení jejich úspor a realizace bytových potřeb. Tento mezinárodní aspekt tohoto zákona podle mého názoru není možné přehlížet.



Rád bych se znovu vrátil k situaci, která byla mnohokráte zdůrazněna, přesto jako bychom házeli hrách na stěnu, tj. vrátit se k problematice tzv. přátelských klientů, tj. lidí, kteří nečerpají na stavebnictví, ale používají to k jiným účelům. Nikde na světě není žádná stavební spořitelna, která by se obešla bez těchto lidí. Snaha omezit to jenom na stavební úvěry je zcela lichá. Všechny státy, které to zkusily, to pak musely vrátit znovu do původního stavu, protože bez finančních prostředků těchto lidí, těchto přátelských klientů nemůže tento typ bankovní služby fungovat. Již tady bylo zdůrazněno, že podle statistiky je v současnosti průměrný plat 85 tisíc korun a průměrný úvěr 510 tisíc korun. Český systém stavebního spoření tak potřebuje přibližně pět přátelských klientů pro to, aby mohl poskytnout jeden úvěr. Nebýt těchto přátelských klientů, tak by tento úvěr nemohl být poskytnut a zcela by se smysl tohoto stavebního spoření, o jehož nutnosti snad pochybuje málokdo, by neměl smysl. I ti klienti, kteří své úspory na určitou dobu odloží do stavební spořitelny, jsou tak žádoucí pro fungování tohoto systému, neboť tyto peníze dají k dispozici jiným účastníkům. Již to tady bylo mnohokráte zdůrazněno. Výdaje státu na podporu stavebního spoření jsou sice nezpochybnitelné, ale od roku 2005 trvale klesají, není se třeba jich obávat, zatímco příjmy plynoucí ze zdanění ekonomických činností s ohledem na celkové vysoké objemy každoročně poskytovaných úvěrů, které generuje stavební spoření, dále rostly a v současnosti stagnují, neboť klesají jen velmi, velmi mírně. Asociace stavebních spořitelen ve vyjádření Ústavnímu soudu zastává na základě popsaných základních souvislostí systému stavebního spoření názor, že omezování výdajů na stavební spoření přinese zásadní negativa, když mezi nejevidentnější patří snížení daňových výnosů státu, a to je přesně to, co náš stát potřebuje a co se mu nedaří! Snížení dostupnosti levných úvěrů na bydlení, zvýšení nezaměstnanosti v důsledku nižšího objemu stavební výroby a omezení systému, který nyní přináší silná pozitiva za stále klesající výdaje státu. Je tedy zřejmé, že jednoduchým zásahem, který se zdá v této chvíli výhodný, můžeme způsobit více škody než užitku. Ve vztahu k námitkám týkajícím se legislativního postupu je pak třeba uvést, že již ve svém stanovisku, které asociace poskytla v průběhu legislativního procesu, upozorňovala asociace na negativní dopady použití paragrafu 10 zákona o stavebním spoření, ve znění napadeného zákona, na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na datum jejich uzavření. Jedená se především o dopady na legitimní očekávání účastníků stavebního spoření, kteří své smlouvy uzavřeli do data počátku účinnosti novely, v některých případech se však bude jednat i o pravé retroaktivní účinky. Je zřejmé, že zachování stávajícího režimu stavebního spoření nepředstavuje hrozbu značných hospodářských škod pro ČR, která byla deklarována důvodem pro použití novely ve stavu legislativní nouze a bez ohledu na legislativní nouzi je zřejmé, že toto nebezpečí nehrozí ani v současné době. V této souvislosti se poukazuje na studii efektů stavebního spoření, která byla vypracována společnosti NEXT finance s.r.o. Z této studie vyplývá, že za rok 2009 bylo na státní podpoře již vyplaceno 13 mld. korun a tato částka stále stoupá, zatímco ze stavebního spoření obdržely veřejné rozpočty na daních více než 25 mld. korun. To jsou přesně ty částky, které nám nyní ve státním rozpočtu chybí. A do bytového fondu bylo ze stavebního spoření jenom prostřednictvím úvěrů investováno 65 mld. korun. Jsou to jistě částky nezanedbatelné a neměli bychom se jich vzdávat. Podíl stavebního spoření na financování bytové výstavby přitom dosahoval výše mezi 40 až 60 %. Ze studie také vyplývá, že výdaje státního rozpočtu ve výši 1 mld. na státní podporu generuje v důsledku multiplikačních efektů v rámci systému stavebního spoření nejméně 251 nových pracovních míst ve stavebnictví, za rok 2009 to bylo nejméně 3329 nových míst. Zmíněná data svědčí pro závěr, že stavební spoření se významně podílí na zajišťování bytových potřeb obyvatelstva, ale nejen bytových potřeb, ale také na zaměstnanost a na příjmy státního rozpočtu. A znovu říkám, jednoduchá opatření mohou toto všechno ohrozit. Jednorázové zdanění státní podpory za rok 2010 mimořádnou srážkovou daní ve výši 50 % je pak považováno za téměř protiústavní, neboť předmět ustanovení má pravé retroaktivní účinky. Jak vyplývá z § 36 odst. 8 zákona o dani z příjmů ve znění napadaného zákona i z § 4 odst. 3 zákona o stavebním spoření v aktuálním znění, vznikl nárok na zálohu státní podpory na rok 2010 již v tomto roce. Vzhledem k podmínkám stanoveným zákonem o stavebním spoření, které se vztahují ke konkrétnímu kalendářnímu roku, v němž účastník požaduje státní podporu, je nejméně ke konci tohoto roku postaveno najisto, že došlo ke splnění konkrétních okolností podmiňujících v tomto roce nárok na zálohu státní podpory. Dostáváme se tady do protiústavní situace. Tím se napadený zákon v roce 2011 podrobuje zpětně dani z příjmů na již vzniklý nárok na zálohu státní podporu, zasahuje do právních důsledků minulých dějů.



Vidím, že jsem (časový limit) vyčerpal. Sám jsem tomu rád. Děkuji. (Pobavení a potlesk.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, všichni jsme rádi. Děkuji, pane poslanče. A zvu k řečništi před panem Holíkem ještě s faktickou poznámkou pana poslance Vojtěcha Filipa. Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Paní a pánové, já jen faktickou poznámku. Když byl přijímán zákon o stavebním spoření, říkal jsem si, že vůbec nejde o žádnou podporu bydlení, že jde o typicky bankovní produkt. Když posloucháme diskusi, tak se to potvrzuje, že jde o bankovní produkt a ještě dokonce velmi využívaný. *** (3.20 hodin) (pokračuje Filip) Když ale ten bankovní produkt rušíme nebo ho omezujeme, tak je přece zásadní otázkou této Sněmovny, jaká jiná podpora, byť nepřímá nebo ubohá, mám-li to tak říci, bude pro podporu výstavby bytů a domů? Když si uvědomíme, v jakém zdevastovaném stavuje Státní fond rozvoje bydlení, do kterého se už delší dobu nedávají prostředky, teď omezíme stavební spoření a dostaneme se do situace, že jediný, kdo na tom vydělají, jsou vlastníci domů, kteří budou moci při ukončené deregulaci zvyšovat nekontrolovatelně nájmy. Myslíte si, že to je správné? Já si myslím, že to není správné, že to je jeden z důvodů, pro který bychom se nad tím měli zamyslet trochu v jiné pozici, než je toto, promiňte mi, toto trochu hulvátské projednávání, kdy si jedna část Sněmovny, která tvoří vládní koalici, myslí, že když se to prosadí, tak oni vyhrají a to bude ten politický výsledek. Dobře, bude politický výsledek pro vládní koalici. Ale jaký bude výsledek pro občany ČR? Kdo na tom vydělá? No, občan České republiky těžko, protože nebude mít ani stavební spoření, nebude mít ani možnost, aby obce mohly stavět například obecní byty, natož aby se stavěla družstevní výstavba, a v tomto ohledu si myslím, že se podepisujeme na něčem, co spíše poškodí ČR jako celek i v jejím ekonomickém výsledku, protože co bude chybět? Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, váš čas na faktickou poznámku vypršel. Poslanec Vojtěch Filip: Omlouvám se. Jednu větu na konec, abych se nemusel přihlašovat, jestli dovolíte, paní předsedající. (Jistě!) Nebude ani mobilita pracovní síly, ani se nebudou mít ti lidé kam přestěhovat. To bude výborné! (Potlesk poslanců KSČM.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji a zvu pana poslance Pavla Holíka. Poslanec Pavel Holík: Děkuji, paní předsedající. Dovolte mi ještě jednou pohovořit o stavebním spoření. A sice, stavební spoření pouze na bydlení plánuje Ministerstvo financí? Státní podporu stavebního spoření možná budou moci v budoucnu získat jen ti, kteří ji využijí na bydlení, nebo si vezmou úvěr od stavební spořitelny. Vyplývá to z návrhu novely zákona o stavebním spoření. Asociace českých stavebních spořitelen s návrhem však nesouhlasí. Takzvané účelové vázání by se týkalo státní podpory, na kterou vznikne nárok po plánovaném nabytí účinnosti zákona, tedy od roku 2013. Změna by se přitom týkala nových, i dříve uzavřených smluv o stavebním spoření. Ministerstvo financí také chce umožnit vstup na trh stavebního spoření i univerzálním bankám. Zavedení tohoto omezení je reakcí na kritiku současného stavu, kdy stavební spoření představuje pro většinu účastníků výhodný spořící produkt podporovaný státem, aniž by byla zajištěna přímá vazba využití prostředků ze státního rozpočtu na financování bytových potřeb. Uvádí se v materiálu Ministerstva financí. V současnosti je v systému stavebního spoření zákonem účelově omezeno jen využití úvěrů ze stavebního spoření a překlenovacích úvěrů. Návrh je z pohledu stavebních spořitelen špatný, protože likviduje v ČR tradiční produkt postavený na osvědčených principech stavebního spoření, uvedl tajemník Asociace českých stavebních spořitelen Jiří Šedivý. Rovněž se podrobněji vyjádříme v rámci připomínkového řízení, dodal. Letos na státní podpoře za rok 2010 Ministerstvo financí vyplatilo zatím zhruba 10,5 miliardy korun. V červenci pak spořitelny dávají Ministerstvu financí dodatečná vyúčtování, na základě kterých by Ministerstvo financí mělo vyplatit dalších 600 až 800 milionů korun. Státní podporu stavebního spoření nyní čerpá asi pět milionů Čechů, loni ze státního rozpočtu putovalo na státní podporu za rok 2009 přes 11,7 miliardy korun. Ministerstvo chce zároveň od roku 2015 umožnit, aby stavební spoření mohly poskytovat i univerzální banky. "Zavedením této změny bude posíleno konkurenční prostředí a současně podpořena stabilita systému Plné znění zpráv


stavebního spoření. Ten je totiž v současnosti kriticky závislý na státní podpoře a jakýkoli další zásah státu do výše státní podpory může vést k problémům stavebních spořitelen s likviditou, a tedy narušení stability systému, resp. následně i celého finančního trhu," uvedlo Ministerstvo financí. V případě poskytování stavebního spoření univerzální bankou přitom banka nebude podle návrhu limitována ve způsobu využití těchto peněz. Banky budou moci s nimi nakládat stejně jako s jinými primárními vklady. Stavební spořitelny mají v současnosti nakládání s vklady klientů omezeno zákonem a mohou je využít například jen na poskytnutí úvěru dalšímu účastníkovi systému stavebního spoření. "Univerzální banky však budou stejně jako stavební spořitelny vázány smlouvami ze stavebního spoření, ze kterých plyne účastníkům právo na získání úvěru ze stavebního spoření za splnění určitých podmínek," uvádí materiál. Zákon dále zpřesňuje rozsah údajů poskytovaných z informačního systému evidence obyvatel a také formulace nástrojů pro vrácení státní podporu v případech, kdy na ni nevznikl nárok. Na začátku června již Poslanecká sněmovna podpořila v prvním čtení vládní návrh, který snižuje státní podporu stavebního spoření na maximálně 2000 korun ročně pro nové i existující smlouvy, zdaňovat by se měly i úroky z vkladu. Vláda si od snížení státní podpory slibuje v dalších letech úspory 6,5 až 8,5 miliardy korun. Ústavní soud na konci dubna kvůli zneužití stavu legislativní nouze zrušil úsporné změny ve stavebním spoření. Vládní novela snižovala státní podporu stavebního spoření z dosavadních 15 procent na deset procent z uspořené částky, a to s účinností od 1. ledna 2011 u všech smluv bez ohledu na datum jejich uzavření. Nově bylo rovněž zavedeno zdaněné úroků ze stavebního spoření. Dále norma zavedla zvláštní padesátiprocentní sazbu daně z poskytnuté zálohy státní podpory v roce 2010. Právě toto mimořádné zdanění je podle Ústavního soudu protiústavní. Na tuzemském trhu působí pět stavebních spořitelen, které jsou většinou součástí velkých tuzemských finančních skupin. Spořitelny poskytly během prvního pololetí úvěry za více než 22 miliard korun, což je v meziročním srovnání pokles o 28 procent. Průměrná výše nového úvěru v pololetí činila necelých 470 000 korun. Struktura nových úvěrů ze stavebního spoření se podle statistik Ministerstva financí za 1. čtvrtletí dlouhodobě nemění. Nejvíce, téměř 85 procent, úvěrů ze stavebního spoření je použito ke splacení překlenovacích úvěrů, dalších více než devět procent je určeno pro rekonstrukce a modernizace. Na pořízení nových bytů a rodinných domů využili klienti necelá dvě procenta úvěrů. V případě nových překlenovacích úvěrů využili klienti více než dvě pětiny těchto úvěrů na modernizace a rekonstrukce, necelou třetinu na nabytí bytu nebo rodinného domu a devět procent na výstavbu nových domů či bytů. Podle objemu byly překlenovací úvěry nejvíce využity na pořízení bytu nebo rodinného domu a následně na rekonstrukce a modernizace. Poměr objemu úvěrů a naspořené částky se ke konci března zvýšil na 68,8 procenta. Stavební spořitelny poskytují úvěry ze svých zdrojů - z vkladů těch klientů, co si spoří. Naopak hypoteční banky si na úvěr, který pak následně poskytnou klientovi, většinou půjčují a úrokové sazby závisí na délce doby fixace a ceně peněz na mezibankovním trhu. Dále mám tady ještě vyjádření Asociace českých stavebních spořitelen. Asociace českých stavebních spořitelen ve svém stanovisku ze dne 14. ledna 2011 poukázala na základní charakteristiky systému stavebního spoření. Stavební spoření představuje relativně uzavřený systém účastníků, jenž funguje na principu solidárnosti. Větší část klientů spoří, aby si z jejich úspor mohli ostatní klienti půjčit na bydlení. Ostatní účastníci, kteří nevyužijí možnosti úvěru, tzv. přátelští klienti, jsou zas motivováni státní podporou ke spoření. Podle statistiky je v současnosti průměrný vklad přibližně 85 000 Kč a průměrný úvěr přesahuje 510 000 Kč. Český systém stavebního spoření tak potřebuje přibližně pět přátelských klientů pro to, aby mohl být poskytnut jeden průměrný úvěr. I klienti, kteří své úspory na určitou dobu odloží do stavební spořitelny, jsou tak žádoucí pro fungování tohoto systému, neboť tyto peníze dají k dispozici účastníkům, kteří chtějí nebo potřebují úvěr na financování svých bytových potřeb.



Po fázi, kdy byly v českém stavebním spoření kumulovány prostředky, zejména do roku 2005, za účelem vytvoření velkého a stabilního klientského kolektivu, posílila v posledních letech význam také fáze úvěrová. *** (3.30 hodin) (pokračuje Holík) Tento vývoj je založen na existenci poptávky po úvěrech na bydlení a dostatku zdrojů stavebních spořitelen, tedy klientských vkladů pro poskytování úvěrů. Obě podmínky současná situace splňuje, a proto stavební spoření významně přispívá k podpoře financování bydlení v rámci České republiky, když aktuálně je evidováno 997 400 aktivních úvěrových případů. Bez náležitého přílivu zdrojů nebudou stavební spořitelny schopny současnou úroveň - objem i počet - úvěrů v budoucnu udržet. Bude-li dodrženo, že dlouhodobě nejčastějším úvěrem poskytnutých půjček k financování rekonstrukce a modernizace bydlení, mělo by omezení stavebního spoření negativní dopad na postupující revitalizaci zanedbaného bytového fondu, neboť k takovýmto úvěrům neexistuje srovnatelná tržní alternativa. Hypoteční úvěry jsou podmíněny zastavením nemovitosti a spotřebitelské úvěry jsou nabízena za přinejmenším dvojnásobné úrokové sazby. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. O slovo se hlásí ministr financí Miroslav Kalousek. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Kolegové, prosím, smilujte se. Já si samozřejmě vážím jako předkladatel toho obrovského zájmu, který projevujete o moji předlohu, ale očekával jsem od každého řečníka v jeho zdublovaném vystoupení, když jsou dvě, dvě nové svěží myšlenky. A ten projev, který teď pronesl pan poslanec Holík, já slyšel již nejméně třikrát od jeho předchůdců. Pětkrát - ukazuje pan Foldyna. Ano, děkuji. Nejméně čtyřikrát jsem si vyslechl názor a stejný článek jistě slovutného právního Tryzny a nejméně třikrát jsme slyšeli, co si o tom myslí Teplý Petr z PHD, z Institutu sociálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha. Jestliže padesát řečníků je schopno zopakovat jenom tak dvanáct projevů, tak to, prosím, nesvědčí o ničem jiném, než o myšlenkové vyprahlosti klubu sociální demokracie. (Potlesk.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Faktická poznámka pan poslanec Krátký. Poslanec Jiří Krátký: Já vás zdravím, kolegové, paní místopředsedkyně. Pane ministře Kalousku, prostřednictvím paní předsedající, já nevím, kolik hodin jste tady předčítal ten časopis, a věřte, že tam těch myšlenek taky moc velkých nebylo. Byl jsem toho svědkem. Dokonce jsem se nad vámi chtěl slitovat a donést vám nějakou tu svačinku, protože už opravdu jste tady byl několik hodin. Takže my jsme to vydrželi tenkrát s vámi, dneska to budete muset vydržet vy s námi. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano. Nyní vystoupí pan poslanec Miroslav Svoboda. Poslanec Miroslav Svoboda: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážená vládo, respektive vážení páni ministři, vážené kolegyně, kolegové. Na úvod teda chci ještě říct směrem k panu ministrovi Kalouskovi - já se snažím vnímat jeho projevy či příspěvky pozitivně, takže jsem více méně mile překvapen, že jeho o příspěvcích především sociálních demokratů, že očekával hlubokou myšlenkou expanzi nebo lavinu prostě na jeho bedra. A tím, že se některé projevy opakuji, tak samozřejmě my jsme neměli šanci koordinovat mezi sebou ty projevy, (Smích v sále.) takže samozřejmě těch zdrojů, odkud se čerpalo, je méně. Ale na druhou stranu si buďte jisti, že jsme pracovali i na dalších bodech a tudíž doufám, že ty myšlenky přijdou s dalšími body, které budeme obhajovat, respektive budeme k nim mít připomínky.



Ale dovolte, abych se podělil - a doufám, že to nebude pokolikáté opakovaný projev, alespoň pro pana ministra Kalouska - se svým druhým příspěvkem k danému tématu. Snaha optimalizovat schodek státního rozpočtu a vyhnout se tak řeckému scénáři je samozřejmě chvályhodná. Nicméně si musíme uvědomit, že tato snaha jednoznačně přináší zhoršení ekonomické situace spotřebitelů, které bychom měli v zájmu státu, tudíž nás všech, překousnout. Pravdou je, že možná bychom to překonali lépe, kdyby všichni hospodařili s penězi státu s péčí řádného hospodáře. Ale to by vydalo na celou knížku, takže zpět k úsporám. Jedním z těchto kroků je změna zákona 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, která neúprosně pádí schvalovacím procesem. Ve třetím čtení se tak v Poslanecké sněmovně posvětilo zhoršení podmínek v oblasti vyplácení státní podpory a také narovnání podmínek pro zdanění úrokových příjmů z vkladů. Nyní se bude návrhem zabývat Senát, respektive zabýval Senát, a samozřejmě měl snahu tento proces zvrátit. V důvodové zprávě k této novele stojí, že současný systém stavebního spoření nevede plně k podpoře financování bytových potřeb a současně zatěžuje výdajovou stránku státního rozpočtu, čímž se podílí na negativním vývoji státního dluhu. Z vlastní zkušenosti vím, že proti tomuto nelze absolutně nic namítat. Asi všichni známe někoho, kdo si za peníze ze stavebního spoření nakoupil automobil nebo dokonce vyrazil na exotickou dovolenou. A rozhodně není spravedlivé, aby stát na tyto záliby přispíval. Já jen prostřednictvím paní předsedající chci požádat své kolegy a kolegyně, aby trochou trpělivosti a tolerance k mé osobě a k mému řečnickému výkonu byli zkrátka tolerantní a zachovali určitou dávku nízkého šumu. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, také děkuji. Vaši kolegové vás poslechli, takže teď už to bude dobré. Poslanec Miroslav Svoboda: Ano, děkuji. A rozhodně není spravedlivé, aby stát na tyto záliby přispíval, paní kolegyně. Ze stavebního spoření se tak stal jeden z nejvýhodnějších spořících produktů, což samozřejmě většina z nás tuší. Jenže prostředky pro výplatu státní podpory jsou čerpány ze státního rozpočtu, tedy z prostředků všech daňových poplatníků. A tím vzniká také jistá nerovnováha, když jsou zvýhodňováni účastníci stavebního spoření, jež pocházejí obvykle ze středních a vyšších příjmových vrstev, na úkor ostatních občanů, kteří přežívají z platu do platu, a na pravidelné spoření jim prostředky nezbývají. Byť byla původní právní úprava jednou zrušena Ústavním soudem, je aktuální návrh zákona předkládán opětovně ve stejném znění. Lze tak učinit proto, že předchozí zásah Ústavního soudu byl odůvodněn jen nesprávným legislativním procesem. Přesto existuje jistá míra pravděpodobnosti, že se bude muset - pokud novela projde Senátem a podepíše ji prezident, respektive projde Poslaneckou sněmovnou - Ústavní soud zabývat touto novelou ještě jednou. Konkrétně je cílem zákona změnit obsah zdanění úrokových příjmů z vkladů ze stavebního spoření, jež by nově měly být sjednoceny s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. Vedle zdanění úrokových příjmů návrh snižuje výši podpory stavebního spoření z 15 na 10 % při zachování maximálního limitu základu ve výši 20 000 korun. Dále je doplněna technická zpráva, která se týká nastavení limitů pro další činnost stavebních spořitelen, kdy dochází k úpravě konstrukce těchto limitů. Důvodová zpráva má jistou logiku, ale je škoda, že stát se u stavebního spoření nevydal trochu jinou cestou. Lehce se někdy zapomíná na ekonomickou skutečnost, že jedna koruna investovaná do stavebnictví vygeneruje v ekonomice dalších šest korun. Tomuto jevu se říká multiplikační efekt a u stavebních prací patří mezi nejlepší. Naopak koruna vyvezená a utracená v zahraničí se v České republice promítne jen minimálně. Kdyby stát namísto omezování podpory více dbal na to, aby prostředky ze stavebního spoření byly využívány pouze za účelem pořízení vlastního bydlení nebo rekonstrukce bytových objektů, možná by z toho státní rozpočet vyklouzl lépe. Plné znění zpráv


A ještě jedna skutečnost. Díky poklesu podpory možná část populace ztratí motivaci spořit a poklesnou tak úspory obyvatelstva. Není asi tajemstvím, že jsem zdroj na tento příspěvek čerpal ze serveru spořitel.net, neboli od Miroslava Humla, renomovaného právníka. A já doufám, že jsem pana ministra nenudil. Není tu, takže možná nudil. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. A další, kdo vystoupí, je pan poslanec Novosad. Poslanec František Novosad: Přeji dobré ráno. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, zákonem číslo 348/2010 Sb. ze dne 12. listopadu 2010 byl novelizován zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a zákon o daních z příjmů. Jeho schválení proběhlo ve stavu tak zvané legislativní nouze. Tuto novelu zákona Ústavní soud dne 19. dubna 2011 zrušil nálezem vyhlášeným pod číslem 119/2011 Sb., a to uplynutím dne 31. prosince 2011. Nález Ústavního soudu vyhlášený pod číslem 119/2011 Sb., kterým Ústavní soud zrušil zákon číslo 348/2010 Sb., a to uplynutím dne 31. prosince 2011, cílem navržených úprav je snížit zatížení státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům stavebního spoření. *** (3.40 hodin) (pokračuje Novosad) Potřeba reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době nevede plně k podpoře financování bytových potřeb, a sblížení podmínek pro zdanění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření s podmínkami pro zdanění typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. Tento zákon je založen na úvěru nečerpajících a úvěr čerpajících účastníků stavebního spoření. Pro stabilitu systému je údajně nepříznivý podíl klientů. Ke konci roku 2009 bylo ve stavebních spořitelnách po vázací lhůtě 314 miliard korun vkladů, což tvoří 75,7 % veškerých finančních prostředků. Jedná se o účastníky, kteří nečerpají úvěr, ale pouze spoří s tím, že své úspory pak mohou použít na jakýkoliv účel. Systém v tomto rozsahu pak primárně neslouží k zajištění bytových potřeb, ale především jako produkt středně-dlouho-dobého či krátkodobého spoření jen v současné době vnáší nadstandardní zhodnocení. Cílem v této novele navržených úprav je snížit zatížení státních rozpočtů v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníků stavebního spoření. Potřeba reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době plně nevede k financování bytových potřeb a sblížení podmínek pro zdanění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. Z hlediska úpravy výše státní podpory to je jejich snížení z dosavadních 15 % na 10 % z úsporné částky v příslušném kalendářním roce, a to od 1. ledna 2012 u všech smluv o stavebním spoření. Zvýšení podílu součtu cílových částek u smluv uzavřených stavební spořitelnou s právnickými osobami na počtu cílových částek u smluv, u nichž dosud nevznikl nárok na úvěr ze stavebního spoření v roce 2012, z dosavadních 15 % na 25 %. A zvýšení limitu součtu cílových částek pohledávek z úvěrů osobám, jejichž výrobky a poskytované služby jsou určeny pro uspokojování bytových potřeb, a z úvěrů, které slouží k úhradě nákladů na řešení bytových potřeb, i v případě, kdy účastníci ještě nemají nárok na poskytnutí úvěru ze státního spoření v roce 2012 z dosavadních 20 % na 30 %. Je totožný s návrhem, který Senát projednával v roce 2010 a který byl nálezem Ústavního soudu zrušen včetně srážkové daně ve výši 50 % na státní podporu stavebního spoření, neboť to shledal Ústavní soud protiústavní. Stavební spoření s příspěvkem státu je dnes nejvýhodnějším spořením pro občany České republiky. Ke konci roku 2009 bylo ve stavebních spořitelnách po vázací lhůtě 314 miliard korun vkladů, což tvoří 75,7 % veškerých finančních prostředků. Dnes to činí téměř 400 miliard. Jedná se o účastníky, kteří nečerpají úvěr, ale pouze spoří s tím, že své úspory pak mohou využít na jakýkoliv účel. Plné znění zpráv


Statisticky již ovšem nepodchytí, že vysoké procento těchto úspor jde přece jenom na bydlení, i když ne formou úvěrů. Jde to přímou platbou na ceny bytů, vybavení bytů apod. To, myslím, dokladuje, že spoří prakticky všechny rodiny. Nevyhneme se argumentaci, že průměrná úroková míra spořících termínovaných účtů činí dvě až tři procenta ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků dosahujícího téměř šesti procent. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, já se pokusím vám zjednat trochu klidu. Zejména požádám kolegy, s kterými na sebe dobře vidíme, aby poněkud ztišili svá slova. Poslanec František Novosad: Téměř ten milion smluv dokladuje, že spoří prakticky polovina národa. Pokud by ovšem k zamítnutí došlo, pak v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu, kterým zrušil zákon číslo 348/2010 Sb., neobživují ustanovení platná před přijetím zrušení právní normy. Zrušením zákona, který novelizoval zákon o stavebním spoření, dojde uplynutím 31. prosince 2011 k jeho vyřazení z právního řádu České republiky a nikoliv k faktické nové právní úpravy formou ožívání předpisu již dříve zrušeného. Rok 2010 byl ve znamení voleb, nové vládní koalice a následné změny legislativních pravidel stavebního spoření. Motivem pro novelu zákona bylo zajištění úspor prostředků ze státního rozpočtu v rámci reformy veřejných financí a sjednocení podmínek všech smluv při zaručení funkčnosti systému stavebního spoření do budoucna. Na podzim byla novela schválená v obou komorách Parlamentu a podepsaná prezidentem republiky. Zákon nabyl účinnosti od 1. ledna 2011. Nové podmínky stanovení v zákoně se vztahují na všechny smlouvy. Novela zákona upravila výpočet státní podpory. Výše státní podpory byla novelou stanovena na deset procent z uspořené částky v kalendářním roce. Maximální částka, ze které je možno státní podporu vypočítat, je 20 000 korun. Za jeden kalendářní rok je tedy možno získat státní podporu v maximální výši dva tisíce korun. Zrušení úrokového osvobození výnosů z úroků. Stavební spoření nebude již osvobozeno od daně, kterou platí klienti standardních bank z výnosů, které jim plynou z úroků. Úroky tak budou zdaněny patnácti procenty a odváděny srážkou, kterou provede stavební spořitelna. Podporu lze nárokovat i na více smluv, ale jen do limitu. Novela zákona umožňuje nárokovat státní podporu na více smluv uzavřených jednou fyzickou osobou, nárok však bude uspokojen do celkové výše maximální státní podpory, tedy celkem do dvou tisíc korun. Přednostně se bude státní podpora připisovat na smlouvy dříve uzavřené až do vyčerpání maximálního nároku. *** (3.50 hodin) (pokračuje Novosad) Dosud se tento režim týkal pouze smluv uzavřených k 1. 1. 2004. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. A nyní je v pořadí pan poslanec Ladislav Velebný. Poslanec Ladislav Velebný: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já nerad budu trhat partu, tak zde mimo jiné ocituji taktéž některé názory a vybrané výstupy ze studie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze na téma "Budoucnost modelu stavebních spořitelen v České republice", kterou zpracoval Petr Teplý a Roman Horváth. Stavební spoření, které využívá téměř polovina české populace s celkovým počtem 4,9 milionu aktivních smluv si dle autorů studie "Budoucnost stavebního spoření v České republice" z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze zaslouží větší pozornost než jen regulaci ve formě snižování státní podpory. Jeho budoucnost vidí vedle podpory bydlení taky v podpoře finančního zabezpečení pro vybrané specifické životní potřeby, jako jsou zabezpečení na stáří, spoření na nadstandardní zdravotní služby, studium či na období nezaměstnanosti.



Myslíme si, že takový krok by v konečném důsledku pomohl řešit současné i budoucí problémy české ekonomiky, protože jak podpora bydlení, tak zabezpečení na stáří, větší participace občanů na úhradě za zdravotní služby, financování studií či řešení problémů tíživé finanční situace v období nezaměstnanosti, to jsou přesně ty oblasti, které je třeba dříve či později systémově řešit. Na trhu je stabilní finanční produkt, který je schopen tyto oblasti pokrýt. Zároveň jsme přesvědčeni, že každá koruna, kterou stát investuje do podpory stavebního spoření, se mu přímo či nepřímo vrátí - dodává jeden z autorů studie. Objem vkladů ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 miliard korun, což představovalo cca osmnáctiprocentní podíl na celkových finančních aktivech českých domácností. Stavební spoření se tak co do oblíbenosti ukládání finančních prostředků zařadilo na druhé místo za běžnými vklady u bank. Výrazně překonalo i životní pojištění či penzijní připojištění. Stavebnímu spoření asi nikdo neupře zásluhy na tom, že díky němu značná část Čechů začala spořit. V turbulentní době ekonomické krize to není zanedbatelný aspekt. Velký význam na tom mělo, že jde o stabilní bezpečný a srozumitelný produkt s garantovanými výnosy. Svůj význam měla samozřejmě i zajímavá státní podpora. Stavební spořitelny u nás i v zahraničí jsou stabilní finanční instituce, které ukázaly vysokou rezistenci oproti negativním šokům během globální krize. Tato skutečnost je daná kontroverzním modelem fungování stavebních spořitelen a taktéž úspěšnou aplikací robustních modelů pro řešení rizik. Vsadit na stavební spoření jako na dobře fungující finanční produkt, který stojí na pevných základech, má tedy své opodstatnění. Zároveň z pohledu české veřejnosti bude přibývat specificky životních událostí, u kterých se lidé budou muset ve větší míře spolehnout na své vlastní finanční rezervy. Významnou roli by zde mohlo sehrát právě stavební spoření. Spoření na stáří nabývá na významu v poslední době v souvislosti s demografickým vývojem, respektive stárnutím obyvatelstva. Postupem času i české obyvatelstvo začíná chápat stavební spoření jako vhodnou alternativu pro spoření na stáří, neboť podle Agentury pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k důchodu uvažovalo cca 60 % obyvatelstva v České republice. Stavební spoření proto může v budoucnu znamenat vhodný zdroj spoření na stáří v České republice podobně, jak je tomu v Německu. Začlenění stavebních spořitelen do reformovaného penzijního systému by poskytlo více možností, jak by obyvatelstvo mohlo samostatně spořit na stáří. Stavební spoření na nadstandardní zdravotní služby může být důležité v kontextu procesu stárnutí české populace, které se promítne do zvýšených sociálních nákladů, zejména nákladů penzijního systému a zdravotnictví, což bude mít významný dopad na veřejné rozpočty. Lze očekávat změnu ve struktuře poptávky českého obyvatelstva, neboť občané v důchodovém věku zřejmě zvýší poptávku po zdravotnické péči. Stavební spoření by mohlo sloužit jako doplňkové spoření pro obyvatele, kteří by si následně úspory ze stavebního spoření mohli využít na nadstandardní zdravotní služby v předdůchodovém či důchodovém věku. Navzdory tomu, že v České republice není zatím zavedeno školné na vysokých školách, náklady na studium mohou znamenat významnou finanční zátěž zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. V případě rozšíření užití naspořených prostředků taktéž na úvěry na vzdělávání by mohlo umožnit studovat také lidem, kteří by na to jinak neměli dostatek prostředků. Tento model funguje například v sousedním Rakousku. Naspořených prostředků u stavební spořitelny může být využito na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání, svým způsobem pojištění dočasného zachování úrovně příjmů během nezaměstnanosti. Toto by se dalo chápat jako určité protikrizové opatření, nicméně bude třeba ještě tuto alternativu důkladněji přezkoumat. Mohli bychom uvážit následující hypotetický příklad. Klient si tři roky spoří, následně tři roky čerpá své úspory po dobu své nezaměstnanosti, a poté opět tři roky dospoří původní cílovou částku. De facto splácí úvěr čerpaný v období nezaměstnanosti. Úspory ve stavební spořitelně by tedy klient mohl využít jako dočasný zdroj prostředků v období nezaměstnanosti a ukvapené změny nikomu nesvědčí, nutno dodat. Český finanční sektor je relativně stabilní, nicméně operuje v prostředí zvýšené nejistoty světových finančních trhů. Je tedy třeba dávat pozor na neuvážené zásahy do fungujícího systému a vyhnout se tak kreativní destrukci některých finančních produktů, což beze zbytku platí i o trhu stavebního spoření. Plné znění zpráv


Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslance. A slovo dostane pan poslanec Jiří Krátký. Poslanec Jiří Krátký: Kolegyně, kolegové, příjemný den přeji. Dovolte, abych i já se připojil k tomu. Nepřednáším nějaké hluboké myšlenky, to myslím není cílem dnešního jednání. Já si myslím, že cílem je něco jiného - ty velké hluboké myšlenky, které se zapracovaly do těch různých zákonů pokud možno přibrzdit. Takže já si dovolím začít tím, že po 90. roku se k nám vloudila nějaká myšlenka z Ameriky, ze Spojených států, že jenom privilegovaná skupina lidí má právo na ten lepší život, na to podnikání, na příjmy. V tomto duchu posledních pět, šest let bylo přijímáno několik zákonů a v dnešní době jsme toho svědkem. Je to přímo lavina. Takže já bych to chtěl dokladovat nejenom usnesením Ústavního soudu, ale i v té oblasti podnikání, a v tomto případě podnikání bankovního sektoru. Dovoluji si přečíst názor šéfa největší stavební spořitelny pana Vladimíra Staňury: Banky budou moci vstoupit na trh stavebního spoření. Volnější pravidla jim přinesou možnost nabídnout lepší úroky. Stavební spořitelny mají obavy z budoucnosti. Stavební spoření by podle návrhu Ministerstva financí měly nabízet i klasické banky, ale přitom by stavební spořitelny měly být znevýhodněny. Banky by také měly mít povinnosti poskytnout klasické úvěry ze stavebního spoření. Mohly by se ale peníze investovat volněji, a to promítnout do lepších úroků pro klienty. Toto je pro nás diskriminační. Když banky budou smět používat vklady třeba i na spotřebitelské úvěry, tak budou moci více vydělat a mít volnější cenotvorbu, řekl Hospodářským novinám Vladimír Staňura, šéf Českomoravské stavební spořitelny známé jako Liška, která je (Smích v sále.) Já vím, že je to legrace, ale tak to vydržte. Ták, děkuji, kolegové. Já vám říkám, že jsem tady trpěl jiné doby, tak to přetrpte aj vy. Takže Vladimír Staňura, šéf Českomoravské stavební spořitelny známé jako Liška, která je z pěti specializovaných ústavů největší. Ty mohou používat peníze jen na úvěry na bydlení, ukládat do bank a do nejbezpečnějších cenných papírů. Může se stát, že lidé přejdou raději do bank, dojde k úbytku klientů. Nám nebudou přicházet noví a ten náš systém skončí, uvedl Staňura. (Smích.) Já mám pocit kolegové, že navrhnu procedurální, že se tady sejdeme všichni. Ono nám to bude lepší utíkat, že. Bude to tak, že - (Výbuch smíchu.) Paní předsedající, já navrhuji procedurální a pak budu pokračovat. Pak se tady pěkně všeci sejdeme. Přesvědčí se kolegové, že nemáme problémy v noci pracovat, jak řekl pan premiér. *** (4.00 hodin) Poslanec Jiří Krátký: Takže žádám procedurálně přerušení programu jednání do 9 hodin. A než to svoláte, tak já budu pokračovat. (Smích.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Prosím, pokračujte, pane poslanče. Poslanec Jiří Krátký: Ministerstvo financí chce, aby banky mohly nabízet stavební spoření od roku 2015. Navržený způsob byl vybrán z důvodu vyšší pravděpodobnosti, že o tento produkt budou mít zájem i současná novela zákona, která zítra skončí připomínací řízení. (?) V ní chce ministerstvo zároveň prosadit, aby lidé příspěvek do roku 2013 mohli použít jen na bydlení. Prokázat účelnost je komplikací, ale pro spořitelny i klienty záludnou. Naše hlavní banky... Já to přeruším a počkám, až přijdou kolegové a pak budu pokračovat. (Pobavení.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, je to váš čas. Prosím.



Poslanec Jiří Krátký: Já ho mám, jak vidíte, já si ho využívám. Výborně, pan ministr už je tady! Zdravím! Vám to čtení šlo lepší, je to pravda, mně to jde hůř. (Pobavení.) I pana premiéra vítám tady mezi námi. Děkuji moc. Víte, jak jsem se těšil! Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, běží vám čas. Já se vás tedy dovolím zeptat, zda si přejete dokončit svůj projev, nebo dáte přednost tomu, abychom hlasovali o vašem procedurálním návrhu. Poslanec Jiří Krátký: O procedurálním návrhu, než ukončím. Já bych vás, pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, přečetl jste si, kolikrát je ve zdůvodnění Ústavního soudu mluveno... (Nesroz. poznámka z pléna.) Je to dobré! O tom, že bychom neměli zasahovat do minulosti, kolikrát je tam hovořeno o tom, že podnikání by mělo být čitelné, že příležitosti bychom měli mít všichni stejné. Takže to by byl asi můj konec. (Smích.) Já se omlouvám. (Pobavení a potlesk.) Já se omlouvám a poprosím o hlasování. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, děkuji panu poslanci Krátkému. Svolala jsem vás, kolegyně a kolegové, do sálu, abychom rozhodli o procedurálním návrhu, který přednesl pan poslanec a jeho návrh je přerušit schůzi do 9. hodiny ranní. Já vás odhlásím. Prosím, abyste se znovu přihlásili hlasovacími kartami. A o návrhu tak, jak byl přednesen, zahajuji hlasování. Ptám se vás, kdo je pro. Kdo je proti? V hlasování číslo 234 z přihlášených 103 poslanců pro 28, proti 75. Tento návrh byl zamítnut. Budeme pokračovat dalším vystoupením. Vystupuje paní poslankyně Vlasta Bohdalová. Prosím, paní poslankyně. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Pánové, nebojte, nebudu dávat návrh na přerušení. Můžete v klid pokračovat. (Pobavení.) Vážený pane premiére, vítejte nad ránem v Poslanecké sněmovně. Dámy a pánové, kteří máte výdrž, vítejte také a přeji vám krásný den. Za chvíli se rozjíždějí ranní tramvaje, tak my možná tou ranní tramvají pojedeme do postele. Nicméně kolega... (Pokřiky, ať tedy skončí.) Ne, ne, ne, my nechceme skončit. My ještě máme spousty připraveno. Ale chtěla jsem říct, že večer jsem tady bedlivě poslouchala kolegu Karla Černého, historika, který tady hovořil o historii stavebního spoření. Bylo to velice zajímavé a já jsem na začátku 90. let byla velice ráda, že se vracíme k některým pilířům a tradicím, které byly za krásné první republiky. A jedním z pilířů bylo právě to stavební spoření. A já si vzpomínám, když začaly vznikat stavební spořitelny, jak se podbízely lidem různými reklamami. A hlavně reklamy byly o tom, že vybízely lidi, aby si stavěli byty, opravovali byty, stavěli si domečky a vytvářeli si zázemí pro rodinný život. Jak už jsem tady zmiňovala ve svém předcházejícím příspěvku, mnohdy se to pěkně zvrtlo a místo domečku to byly cesty na luxusních lodích, luxusní auta, nesmyslné televize apod. Ale já si stále a stále myslím, že stavební spoření tady má být proto, aby si lidé vytvořili své zázemí, domov a dům. A nemyslím si to jenom já. Myslí si to i můj oblíbenec Chálíl Džibrán. Tudíž mi dovolte, abych vám přečetla, co říká Chálíl Džibrán o domech: Pak pokročil kupředu zedník a řekl: "Promluv k nám o domech," a Mustafa odpověděl řka: "Dříve, než postavíte dům uvnitř městských hradeb, vystavte si ze svých představ chýši v přírodě, neboť tak, jak vy se za svého soumraku vracíte domů, tak činí i vzdálený a osamělý poutník ve vašem nitru. Váš příbytek je vaším větším tělem: roste na slunci a spí v tichu noci a není beze snů..." (Poznámky z pléna.) Pane kolego, Chálil Džibrán - prorok. *** (4.10 hodin) (pokračuje Bohdalová) Opět k těm domům. Kéž bych mohl sebrat vaše domky do dlaně a jako rozsévač je rozhodit v lesích a lukách. Kéž bych vašimi ulicemi byla údolí a zelené stezky, vašimi chodníky, tak abyste jeden k druhému chodili vinicemi a přicházeli s vůní země na šatech. A proto dosud nenastal čas. Vaši předkové je ve svém strachu nakupili příliš těsně k sobě. A tento strach ještě chvíli potrvá. Ještě chvíli budou městské hradby oddělovat vaše krby od vašich polí. Povězte mi lidé Orfalští, co máte v těch domech. A co tak úzkostlivě střežíte za zamčenými dveřmi? Máte tam mír, tiché úsilí, které prozrazuje vaši sílu. Máte tam vzpomínky, ony jiskřící oblouky, které se klenou nad vrcholky vyšeho ducha. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Paní poslankyně, ráda bych vás požádala, kdybyste se vrátila ke stavebnímu spoření. Plné znění zpráv


Poslankyně Vlasta Bohdalová: Stavební spoření má být tím, čím si máme vystavit domy. (Smích a zatleskání v sále.) A Mustafa (Hovoří se smíchem.) si poctivě platil stavební spoření. Já bych se vrátila k věci. (Hlasy z lavic.) Máte tam krásu, která vede od srdce, od věcí vyrobených ze dřeva a kamene k posvátné hoře. Řekněte mi, máte toho ve svých domech, nebo tam máte jen pohodlí a chtivost pohodlí, onu plíživou věc, která vstupuje do domu jako host, pak se stane hostitelem a nakonec pánem. Ba stává se i krotitelem a holí se a bičem dělá z vašich vnějších tužeb hračky. Ač má hedvábné ruce, má srdce ze železa. Ukolébá vás ke spánku, jen aby stála u vašeho lože a vysmívala se důstojnosti vašeho těla. Posmívá se vašim zdravým smyslům a klade je jako křehké nádoby do pýří. Opravdu chtivost pohodlí zabíjí nadšení duše a pak s úšklebkem kráčí v pohřebním průvodu. Ale vy, děti prostoru, v nečinnosti nedejte se lapit do pasti ani zkrotit. Váš dům (Výkřiky z lavic.) Pane kolego Jandáku, vy jste dorazil asi čerstvý Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Paní poslankyně, prosím, abyste oslovovala poslance mým prostřednictvím. Vraťme se raději ke stavebnímu spoření. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Ano, jsme u stavebního spoření. Prostřednictvím paní předsedající, posmívá se vašim zdravým smyslům a klade je jako křehké nádoby do pýří. Ale vy děti prostoru, vy činní v nečinnosti, nedejte se lapit do pasti ani zkrotit. Váš dům ať vám není kotvou, nýbrž stožárem. Ať není lesklou blánou, která překrývá bránu, ale víčkem chránícím oko. Neskládejte svá křídla, abyste mohli projít dveřmi (Výkřik z lavic: K věci!) Já stále hovořím k věci, hovořím o domech. - ani neskládejte hlavy, abyste jimi nezarazili do stropu, ani se nebojte dýchat, aby nepopraskaly zdi a nezhroutily se. Nepřekrývejte v hrobkách vystrašených mrtvými pro živé, neboť to, co je pro vás bezmezné, přebývá v příbytku nebes, jehož branou je ranní mlha a jehož okny jsou písně a ticho noci. Dnes jsme těch písní moc nezazpívali a ticha noci jsme si moc neužili. Děkuji za pozornost. (Pokřikování z lavic.) Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Já prosím paní poslankyni Vladimíru Lesenskou, aby nám sdělila svůj názor na stavební spoření. Poslankyně Vladimíra Lesenská: Dobré ráno, vážené dámy, vážení pánové. Bohužel nebudu tak vtipná jako moje předřečnice, neb Prorokovy citáty nemám. Mám pro vás citát nálezu Ústavního soudu. (Haló z lavic.) Dlouho to tu nebylo, takže budou i další. Myslím si, že ještě tady je zásoba. Výdaje státu na podporu stavebního spoření jsou sice nezpochybnitelné, ale od roku 2005 setrvale klesají, zatímco příjmy plynoucí ze zdanění ekonomických činností, které s ohledem na celkově vysoké objemy každoročně poskytovaných úvěrů generuje stavební spoření, dále rostly a v současnosti stagnují nebo klesají jen velmi mírně. Omezování výdajů na stavební spoření přinese zásadní negativa, z nichž mezi nejevidentnější patří snížení daňových výnosů státu, snížení dostupnosti levných úvěrů na bydlení, zvýšení nezaměstnanosti v důsledku nižšího objemu stavební výroby a omezení systému, který nyní přináší silná pozitiva ze stále klesajících výdajů státu. Ve vztahu k námitkám týkajícím se legislativního postupu Asociace českých stavebních spořitelen uvedla, že již ve svém stanovisku v rámci připomínkového řízení upozorňovala na negativní dopady použití § 10 zákona o stavebním spoření, ve znění napadeného zákona, na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na datum jejich uzavření. Jedná se především o dopady na legitimní očekávání účastníků stavebního spoření, kteří své smlouvy uzavřeli do data počátku účinnosti novely. V některých případech se však bude jednat o pravé retroaktivní účinky. Je přesvědčená, že zachování stávajícího režimu stavebního spoření nepředstavuje hrozbu značných hospodářských škod pro Českou republiku, která byla deklarovaným důvodem pro přijetí novely ve stavu legislativní nouze. Plné znění zpráv


V této souvislosti poukazuje Asociace českých stavebních spořitelen na studii efektů stavebního spoření pro ekonomiku a společnost, zpracovanou v srpnu 2010 společností NEXT Finance. Z této studie vyplývá, že za rok 2009 bylo na státní podpoře vyplaceno něco málo přes 13 miliard korun, zatímco ze stavebního spoření obdržely veřejné rozpočty na daních více než 25 miliard. A do bytového fondu bylo ze stavebního spoření jenom prostřednictvím úvěrů investováno cca 65 miliard korun. Podíl stavebního spoření na financování bytové výstavby přitom dosahoval výše mezi 40 až 60 %. Ze studie také vyplývá, že výdaj státního rozpočtu ve výši jedné miliardy korun na státní podporu generuje v důsledku multiplikačních efektů v rámci systému stavebního spoření nejméně 251 nových pracovních míst ve stavebnictví. To je za rok 2009 nejméně 3 329 nových míst. Zmíněná data svědčí pro závěr, že stavební spoření se významně podílí na zajišťování bytových potřeb obyvatelstva. S poukazem na zprávu RIA k návrhu napadeného zákona Asociace českých stavebních spořitelen naopak poukazuje na jeho možný důsledek v podobě ohrožení likvidity stavebních spořitelen, což vnímá jako skutečnou hrozbu velkých hospodářských škod, které by se dotkly účastníků stavebního spoření a jejich prostřednictvím celého hospodářství. Jednalo by se například o nedostatek prostředků pro výplatu vypovězených smluv či nemožnost poskytovat včas řádné úvěry ze stavebního spoření. Jednorázové zdanění státní podpory za rok 2010 mimořádnou srážkovou daní ve výši 50 % považuje asociace za protiústavní, neboť předmětné ustanovení má pravé retroaktivní účinky, jak vyplývá z § 36 odstavce 8 zákona o daních příjmů, ve znění napadeného zákona, i z § 4 odstavce 3 zákona o stavebním spoření v aktuálním znění, vznikl nárok na zálohu státní podpory za rok 2010 již v tomto roce. Vzhledem k podmínkám stanoveným zákonem o stavebním spoření, které se vztahují ke konkrétnímu kalendářnímu roku, v němž účastník požaduje státní podporu, je nejpozději ke konci tohoto roku postaveno najisto, zda došlo ke splnění všech okolností podmiňujících v tomto roce nárok na zálohu státní podpory. Tím, že napadený zákon podrobuje v roce 2011 zpětné dani z příjmů již vzniklý nárok na zálohu státní podpory, zasahuje do právních důsledků minulých dějů, které podle zákona o stavebním spoření podmiňují nárok na roční zálohu státní podpory, a jakožto podmínky nároku za rok 2010 se zcela odehrály a byly dokončeny právě v uvedeném roce. Napadený zákon byl navíc publikován ve Sbírce zákonů až 8. prosince 2010, čímž podle názoru asociace došlo i k podstatnému dotčení oprávněných očekávání účastníků stavebního spoření. Ti totiž plnili již po celý rok 2010 podmínky nároku na zálohu státní podpory za tento rok. *** (4.20 hodin) (pokračuje Lesenská) Zejména prováděly vklady na účty stavebního spoření ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o stavebním spoření. Ve víře, opřené o tehdy platný právní stav a dosavadní zkušenost, že z těchto vkladů obdrží zálohu státní podpory v zákonem stanovené a daní nezkrácené výši. Obvykle se přitom nové daňové povinnosti upravují právním předpisem tak, že jsou známy před počátkem příslušného zdaňovacího období, v němž se nabývají jimi zdaňované příjmy, aby nové právní situaci mohl poplatník přizpůsobit své chování. Překvapivý je i sám fakt, že zákonodárce nově považuje za zdanitelný příjme účastníka zálohu státní podpory. Ta je ovšem na účtu stavebního spoření ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o stavebním spoření pouze evidována, a tudíž v době svého poukázání nepředstavuje reálný disponibilní příjem účastníka. Tímto příjmem se stane až po ukončení celého spoření, a to jen za předpokladu splnění podmínek pro výplatu celé státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření. Napadeným zákonem je tak zcela neočekávaně a v rozporu s daňovými zvyklostmi zdaněno pouze očekávání budoucího, navíc podmíněného příjmu. Asociace dále upozorňuje, že předkladatel napadeného zákona by si, zřejmě vědom hrozby potenciálního porušení zákazu pravé retroaktivity, neboť po prodedukování výše zálohy státní podpory za rok 2010 zvolil odlišnou metodu, a to jednorázovou speciální daň, než pro následující roky. Je přitom zřejmé, že sledovaný účel obou způsobů redukce výše státní podpory, zakotvených v novele, je stejný, a to omezit státní podporu stavebního spoření na polovinu u všech stávajících i nově uzavřených smluv, jak plyne z politických deklarací současné vládní koalice.



Vzhledem k tomu, že zavedení této daně má na účinky stejný hospodářských účinek, jako by mělo retroaktivní snížení sazby státní podpory za rok 2010 u stávajících smluv, představuje zvolená metoda nepovolené obcházení ústavního zákazu pravé retroaktivity právního předpisu, přičemž by měla být posouzena stejně, jako nedovolený případ pravé retroaktivity. Děkuji vám za pozornost a předám štafetu dalšímu řečníkovi. Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkujeme a slovo dostane paní poslankyně Strnadlová. Poslankyně Miroslava Strnadlová: Dobré ráno. Ano, mám vyznačeno, kde jsme skončili, a budeme v těchto moudrostech pokračovat. Shodně s obsahem návrhu vnímá asociace i nepříznivý dopad zvoleného způsobu právní úpravy na jednotlivé skupiny účastníků stavebního spoření v různém rozsahu, a to bez jakéhokoli legitimního důvodu. Na jedné straně je zde velká skupina účastníků, které bude záloha státní podpory zkrácena, protože bude k jejich smlouvám poukázána až v roce 2001, viz § 36 odst. 8 zákona o daních z příjmu, ve znění napadeného zákona. Naproti tomu existuje skupina účastníků, jejichž smlouvy byly uzavřeny do konce roku 2003 a u nichž ministerstvo financí v praxi uplatňuje § 11, odst. 3 zákona o stavebním spoření, ve znění účinném od 31. prosince 2003. Podle něj se u smluv, jež byly ukončeny v 1. pololetí kalendářního roku, žádá o státní podporu za tento rok vždy k 30. červnu. Účastníkům v rámci této skupiny byla již státní podpora za rok 2010 vyplacena v plné a nezdaněné výši, a to jen na základě nahodilého aktu, že doba spoření u jejich smlouvy z jakéhokoli důvodu skončila už v 1. pololetí roku 2010. Přitom tato skutečnost není z hlediska zdanění vůbec podstatná, neboť povaha příjmu účastníků v rámci 2. uvedené skupiny je totožná s povahou příjmu účastníků v rámci první uvedené skupiny. Stále jde o zálohu státní podpory za rok 2010, s níž by mělo být nakládáno shodně u všech jejích příjemců. Účastníci v rámci první uvedené skupiny jsou tedy znevýhodněni oproti účastníkům z druhé zmíněné skupiny tím, že včas neukončili smlouvu o stavebním spoření. Vzhledem k přijetí novely až ke konci roku 2010 neměli tito znevýhodnění účastníci ani reálnou možnost tak učinit, a tím se nepříznivému důsledku v době mimořádné daně vyhnout. O snaze předkladatele návrhu napadeného zákona obejít ústavní zákaz pravé retroaktivity, svědčí i nestandardně vysoká sazba daně, která podstatně mění míru zhodnocení úspor účastníků stavebního spoření na rok 2010 státní podporou. Tu přitom účastníci oprávněně očekávali, neboť se spoléhali na právní stav existující během celého roku 2010, kdy na své účty vnášeli vklady, rozhodné pro vznik nároku. V praxi je pak důsledkem toho, že účastníci s dosavadním maximálním limitem státní podpory ve výši 3000,- korun ročně, tedy zejména účastníci se smlouvami, uzavřenými od 1. ledna 2004 do konce roku 2010, budou moci za rok 2010 obdržet na záloze státní podpory maximálně 1500,- korun, čímž nedosáhnou ani maximální výše zálohy státní podpory, stanovené na další rok, kde jsou 2000,- korun. Zatímco ti, jejichž dosavadní limit byl ve výši 4500,-, tedy zásadně účastníci se smlouvami, uzavřenými do konce roku 2003, mohou za rok 2010 obdržet zálohu až ve výši 2250,- korun. Předkladatelem novely přitom nebyl deklarován žádný limitní důvod pro toto odlišné daňové zacházení, a podle názoru asociace takový důvod ani neexistuje. Proto asociace považuje tyto disproporční účinky novely za odporující ústavnímu zákazu diskriminace i ústavnímu principu ochrany oprávněných očekávání adresátů právních norem. V další části svého vyjádření se asociace zabývala i důsledky článku 2 napadeného zákona, podle něhož má být použit § 10 zákona o stavebním spoření na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na to, kdy byly uzavřeny. Za jeho nejzávažnější problematický účinek považuje dopad na právo započítávat částku uspořenou v aktuálním kalendářním roce a přesahující maximální limit, z něhož lze v tomto roce nárokovat státní podporu, do základu pro výpočet státní podpory v následujících letech. U smluv o stavebním spoření, uzavřených do 31. prosince 2003 se v této otázce až do konce roku 2010 uplatňovala právní úprava, účinná ke dni jejich uzavření, která umožňovala neomezenou možnost převodu nadlimitní uspořené částky aktuálního roku do dalších let pro účely nárokování státní podpory. Až později zákon č. 423/2003 Sb. změnou § 10 odst. 4 zákona o stavebním spoření omezil tuto možnost pro smlouvy, uzavřené od 1. ledna 2004 podmínkou, že tyto smlouvy byly již od svého počátku uzavřeny s požadavkem na státní podporu, a tento požadavek nebyl po dobu trvání smlouvy změněn. Přechodné Plné znění zpráv


ustanovení čl. 2 napadeného zákona tyto podmínky stanovuje pro všechny smlouvy bez ohledu na datum jejich uzavření, čímž ve vztahu ke smlouvám, uzavřeným do konce roku 2003, generuje zásadní změnu přístupu v této otázce. *** (4.30 hodin) (pokračuje Strnadlová) V důsledku této skutečnosti tak u smluv, u kterých nebyla po určitou minulou dobu od jejich uzavření do konce roku 2010 požadována státní podpora, bude účastníkovi počínaje rokem 2011 odňat nárok na započítání uspořené částky z minulých let do základu pro výpočet státní podpory, a tím nárok na státní podporu z celé částky vysokých vkladů vnesených do konce roku 2010. Asociace v tom spatřuje nedovolené pravé retroaktivní působení napadeného zákona tím, že existenci již vzniklého nároku na převod uspořené částky do budoucích let pro účely nárokování státní podpory podmiňuje dalšími skutečnostmi. Podle expertního odhadu asociace se přitom jedná o tisíce případů, které vznikly především v souvislosti se snížením státní podpory zákonem č. 423/2003 Sb., kdy si v reakci na jeho přechodná ustanovení řada účastníků uzavřela smlouvy bez požadavku na státní podporu s tím, že o ni požádají do konce roku 2004. Pochybnosti vyslovila též o reálném významu pojmu nároky na státní podporu vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které mají dle článku 2 napadeného zákona zůstat přechodným ustanovením nedotčeny. Zákon o stavebním spoření totiž používá pojem nárok v souvislosti se státní podporou minimálně ve dvou různých významech, a to jako nárok na připsání zálohy státní podpory za určitý kalendářní rok, zejména pak § 4 odst. 3, § 10, § 11 a § 13 odst. 1 a jako nárok na výplatu veškeré státní podpory dosud evidované formou zálohy na účtu účastníka, zejména § 12 a § 13. Pokud by Ministerstvo financí vycházelo z druhého výkladu, znamenalo by to nutnost redukovat u smluv o stavebním spoření, u nichž nárok na výplatu státní podpory nevznikl do konce roku 2010, výši všech záloh dosud připsaných. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Paní poslankyně, čas vypršel. Prosím. Poslankyně Miroslava Strnadlová: Dokončím jednu větu. Za celou dobu trvání. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, je odhlasována desetiminutová lhůta. Prosím, faktická poznámka pan poslanec Rath. Poslanec David Rath: Děkuji. Dobré ráno, dámy a pánové, já bych si dovolil, protože vidím, že lavice koaličních poslanců jsou relativně prořídlé a nevěnují této poměrně zajímavé rozpravě plné mnoha zajímavých návrhů patřičnou pozornost, tak bych si dovolil navrhnout, že bychom měli přerušit tuto schůzi minimálně do takového 5. prosince, napadlo mě i 24. prosince, protože myslím, že vládní koalice by tím mohla demonstrovat, jaký pěkný dárek připravila občanům, takže navrhuji do 5. prosince, čili, paní předsedkyně, dávám procedurální návrh na hlasování o přerušení této schůze do 5. 12. ranních hodin, nemusí to být od 4.30, ale standardně od 9 hodin. Děkuji. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl procedurální návrh. Přivolávám naše kolegy a poté, co se dostaví do jednacího sálu, budeme o tomto návrhu hlasovat. (Neklid v sále.) Žádost o odhlášení. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali ještě předtím, než budeme hlasovat. Padl zde návrh pro příchozí na přerušení projednávání tohoto bodu do 5. 12. Je to procedurální návrh a rozhodneme o něm tedy bez rozpravy za malý okamžik. Zahajuji hlasování pořadové číslo 235. Ptám se, kdo souhlasí s tímto procedurálním návrhem na přerušení projednávání tohoto bodu do 5. 12. Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování pořadové číslo 235 přítomno 103, pro 29, proti 73. Návrh nebyl přijat. Prosím o slovo pana poslance Miroslava Váňu.



Poslanec Miroslav Váňa: Dobré dáno, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, já se musím přiznat, že jsme zcela jistě všichni značně unaveni. Jsme značně unaveni, protože pracujeme celou noc, od 11 hodin, ale naše únava je nicotná proti únavě lidí ze způsobu této vlády, proti únavě lidí z toho, jak tato vláda zemi vládne. Této vládě nevěří 90 % lidí, 99, děkuji za opravu, a dává to značně najevo z ulic. Já bych si dovolil pouze připomenout, proč pracujeme celou noc. Je to nestandardní. Celou noc pracujeme proto, protože tato vláda se chová protiústavním způsobem. Chová se zcela nestandardně. S opozicí a s lidmi doslova zachází jako s hadrem na koštěti. Opozici tato vláda vytlačila, zahnala do kouta, svázala nám ruce, zavřela nám ústa. Pro veřejnost je dobré připomenout, že sociální demokracii se podařilo v souvislosti s novelou tohoto zákona zabránit tomu nejhoršímu. Kdyby nebylo sociálních demokratů, tak tato vláda lidem ukradla to, co jim slíbila, tato vláda za pochodu, za běhu změnila pravidla hry, změnila vůči lidem podmínky, změnila styl a způsob a pravidla, za kterých lidé spořili. Nebýt sociálních demokratů, tak peníze, které lidem tato vláda lišáckým způsobem vzala, odejmula, ukradla, tak by jim je nikdo nevrátil. Lidé jsou unaveni z toho, jak tato vláda žongluje s osudy občanů, jak tato vláda experimentuje s životní úrovní lidí. *** (4.40 hodin) (pokračuje Váňa) Lidé chápou, že tato vláda experimentuje s životní úrovní lidí. Lidé chápou, že tato vláda pracuje pouze pro 5 % těch nejbohatších. Já bych řekl, že pro 5. Dámy a pánové, novelou tohoto zákona vláda chce docílit úspory ve výdajích státního rozpočtu v roce 2012 v částce 11,4 miliardy. Když jsem si studoval důvodovou zprávu, tak se tam několikrát hovoří o neodkladných úsporách ve výdajích státního rozpočtu. Takže na jedné straně novelou tohoto zákona se vládě jedná, aby vláda uspořila 11, a řekněme 11,5 miliardy, a na druhé straně ta samá vláda jiným zákonem tuneluje státní důchody, státní důchodový systém a posílá do kapes soukromým společnostem, soukromým fondům ročně 30 miliard. Na jedné straně 30 miliard posílá pryč a na druhé straně 11,5 miliardy rve z kapes lidí. Dobře víme, že stavební spoření je využíváno, řekněme, střední vrstvou, povětšinou mladými lidmi, a že není pravda to, co se traduje o stavebním spoření, že stavební spoření je zneužíváno. Pouze si dovolím připomenout, že v roce 2009 na podporách státního spoření bylo z výdajů státního rozpočtu vyplaceno 13 miliard korun. 13 miliard korun bylo vydáno ve výdajích státního rozpočtu, ale na druhé straně do státního rozpočtu připutovalo 25 miliard. 25 miliard obdržely veřejné rozpočty, a to právě na daních, díky fungujícím podporám stavebního spoření. Do bytového fondu bylo ze stavebního spoření prostřednictvím poskytnutých úvěrů proinvestováno 65 miliard. Podíl na financování bytové výstavby je více než 60 % z užívaného stavebního spoření. Ze studií vyplývá, že z vynaložené 1 miliardy na státní podporu je vygenerováno v důsledku tzv. multiplikačních efektů 251 nových pracovních míst ve stavebnictví. Takže za celý rok 2009 v důsledku podpor stavebního spoření bylo vygenerováno ve stavebnictví navíc 3 329 nových pracovních míst. Je obecně známé, že lidé stavební spoření využívají zejména na pořízení nových bytů, nových domů, na regeneraci a rekonstrukci bytových jednotek, také na auta, ale to málo. Je obecně známo, že lidé si pořizují zejména vybavení svých bytů, že za stavební spoření zateplují domy. Dovolím si pouze připomenout, že zanedbanost bytového fondu v tomto státě čítá zhruba 500 miliard korun. Což není malá částka. Stavební spoření je využíváno střední vrstvou, mladou generací. 65 % vkladů nashromážděných stavebními spořitelnami, se využívá pro novou bytovou výstavbu. Proč tedy vláda hned v každém vidí podvodníka? Proč vláda vidí podvodníky v příjemcích státních podpor stavebního spoření? Proč vláda vidí podvodníky v nemocných, v invalidech, proč jim hned krátí nemocenskou? Proč invalidní důchody tato vláda krátí na 1/2? Proč vláda vidí podvodníky v příjmech různých sociálních dávek, a proto je výrazným způsobem krátí? Proč vláda vidí podvodníky v nezaměstnaných? Proč vládě je podezřelý každý občan, který potřebuje pomoc, který potřebuje podporu.



Já jsem chtěl pokřikující poslankyni, jejíž jméno neznám, upozornit, že k věci hovořím. Protože tak, jak vláda krátí dávky, o kterých jsem zde hovořil, tak krátí, a to výrazným způsobem, i stavební spoření. Vláda se zamilovala do škrtů. Co může, to škrtne. Jak něco uvidí, hned to srazí na polovic. Stavební spoření, dámy a pánové, je vhodný instrument, který je toliko potřebný, obzvláště v době krize. Je to vhodný instrument, který může posloužit efektivním způsobem v oživení trhu s byty. Stavební spoření v sobě zahrnuje prorůstové efekty. Stavební spoření kladně působí na oživení ekonomiky. Pan ministr financí mi napovídá, že zlepšuje potenci. Možná jeho. Stavební spoření vytváří celý systém, který může všem velmi efektivně pomoci v době krize. Já se domnívám, že rozumné vlády by podpořily stavební spoření, aby se rozhýbal trh s byty, aby se stavěly nové nájemní byty. (Potlesk.) Děkuji. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Uplynul váš čas, pane poslanče. Děkuji vám. Faktická poznámka poslanec Rath. Poslanec David Rath: Dámy a pánové, mě velmi mrzí, že jsem neuspěl před tím se svým procedurálním návrhem, a vzhledem k tomu, že vidím, že vládní poslanci jsou nepoučitelní a že zde zase nejsou, dovolím si ten návrh dát znovu, tzn. návrh na přerušení této schůze, abychom se k tomuto tématu mohli vrátit po určitém čase, a myslím si, že je rozumné, minule jsem navrhoval do 5. prosince, tak bychom mohli zkusit 24. prosince. Možná vládní poslance obměkčím tím, že to bude přesně na Štědrý den, protože budou třeba chtít prezentovat svým voličům, že jsou tak nadšeni pro reformní zákony, že nebudou váhat tady s námi strávit i Vánoce. Takže máte jedinečnou šanci ukázat všem lidem, že to myslíte vážně, a že pro seškrtání všeho a pro blaho 1 % těch nejbohatších tady budete klidně sedět celé Vánoce. Takže doufám, že tento návrh podpoříte. Děkuji. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Je tu opět procedurální návrh. Za malou chvíli o něm rozhodneme v hlasování. Je zde žádost o odhlášení, prosím, abyste se znovu zaregistrovali. O tomto procedurálním návrhu rozhodneme v hlasování s pořadovým číslem 234. Zahajuji toto hlasování. Táži se, kdo souhlasí s přerušením projednávaného bodu do 24. 12. Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování číslo 236, přítomno 101, pro 27, proti 72. Prosím pana poslance Jana Babora. *** (4.50 hodin) Poslanec Jan Babor: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vám v krátkosti připomněl stanovisko Ústavního soudu k nároku na státní podporu podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2010. Nárok účastníka stavebního spoření, který je fyzickou osobou, na státní podporu není nárokem z jeho smluvního vztahu se stavební spořitelnou. Byť tato smlouva představuje podmínku jeho vzniku, jedná se o nárok vůči státu, jenž je založen přímo na základě zákona o stavebním spoření. Tento zákon přitom nestanoví jen podmínky pro vznik uvedeného nároku, nýbrž i dva související nároky účastníků vůči stavební spořitelně, jejímž prostřednictvím je podle § 11 odst. 2 zákona o stavebním spoření nárok účastníků vůči státu uplatňován. Stát podle § 10 odst. 1 zákona o stavebním spoření poskytuje státní podporu formou ročních záloh, jejichž výše se odvozuje od skutečně uspořené částky v příslušném kalendářním roce. První z uvedených nároků účastníka se týká připsání roční zálohy státní podpory na jeho účet. Stavební spořitelna uplatňuje písemnou žádostí u Ministerstva financí nárok na vyplacení této zálohy souhrnně za všechny účastníky vždy po uplynutí kalendářního roku. Výjimku představují pouze účastníci na základě smluv o stavebním spoření uzavřených před účinností zákona č. 423/2003 Sb., kteří ukončili stavební spoření v prvním pololetí kalendářního roku, neboť v jejich případě žádá stavební spořitelna o vyplacení státní podpory k 30. červnu kalendářního roku. Poté, co jí byla státní podpora poukázána, je povinna jednotlivé zálohy státní podpory zaevidovat na účtech účastníků. Ustanovení § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření pak stanoví vůči stavební spořitelně druhý související nárok, a to na výplatu záloh státní podpory. Tento nárok je podmíněn tím, že účastník po dobu 6 let ode dne uzavření smlouvy nenakládal s uspořenou částkou nebo v tomto období uzavřel smlouvu o úvěru ze stavebního spoření a uspořenou částku, peněžní prostředky z tohoto úvěru a zálohy státní podpory použije na bytové potřeby. Splnění těchto podmínek kontroluje stavební spořitelna. Plné znění zpráv


Vymezení těchto dvou nároků reflektuje způsob vyplácení státní podpory, nic však nemění na tom, že samotný nárok účastníka na státní podporu směřuje jen vůči státu. Zákon v tomto směru stanoví, že stát podporu poskytuje nikoliv jako celek za celou dobu spoření, nýbrž průběžně formou ročních záloh, jejichž výše se určuje podle skutečně uspořené částky v příslušném kalendářním roce. Tato skutečnost vybízí k závěru, že pojem nároku na státní podporu je pouze označením pro souhrn samostatných nároků na státní podporu za jednotlivé kalendářní roky. Byť přitom zákon používá pojem nároku na státní podporu v některých svých ustanoveních, např. § 5 odst. 11, § 10 odst. 4, jeho obsah na žádném místě blíže nevymezuje. Naopak lze poukázat na terminologii, kterou používá zákon o stavebním spoření na jiných svých místech. Např. ustanovení § 4 odst. 3 výslovně stanovuje podmínku pro vznik nároku na státní podporu za příslušný kalendářní rok. Ustanovení § 11 odst. 2 tohoto zákona upravuje dokonce způsob uplatnění nároku účastníka na vyplacení zálohy státní podpory vždy po uplynutí kalendářního roku. Posledně uvedený nárok přitom nelze zaměňovat s nárokem na výplatu záloh státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření, jenž se sice vztahuje na státní podporu jako celek, týká se však vyplacení již poukázaných záloh ze strany stavební spořitelny. Vycházeje z uvedených ustanovení a systematiky zákona o stavebním spoření tak Ústavní soud přisvědčil výkladu, podle kterého je třeba nároky na státní podporu posuzovat samostatně vždy ve vztahu k určitému kalendářnímu roku. Takovýto nárok je přitom totožný s tím, který zákon vymezuje v § 11 odst. 2 jako nárok účastníka na vyplacení zálohy státní podpory. K uplatnění uvedeného nároku účastníka vůči státu ze strany stavební spořitelny dochází podáním příslušné žádosti u Ministerstva financí. Je-li této žádosti vyhověno, poukáže ministerstvo zálohy stavební spořitelně, která je připíše na účty účastníků. Nárok na státní podporu je sice nárokem vůči státu, ten však splní svoji povinnost již poukázáním předmětných částek stavební spořitelně. Tyto částky tak budou pouze evidovány na účtu účastníka, aniž by se staly jeho vlastním příjmem. Tím se totiž stanou až jejich vyplacením, pokud budou splněny podmínky pro vznik nároku na výplatu záloh státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření. Podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2010 měli účastníci stavebního spoření za předpokladu, že splní další zákonem stanovené podmínky, nárok na připsání ročních záloh státní podpory na svůj účet ve výši stanovené zákonem v době, kdy došlo k uzavření smluv. Podle původního znění § 10 odst. 2 zákona o stavebním spoření činila poskytovaná záloha státní podpory 25 % z ročně uspořené částky, maximálně však z částky 18 000 Kč. Novelou provedenou zákonem č. 423/2003 Sb. byla výše zálohy státní podpory změněna na 15 % z ročně uspořené částky, tentokrát však maximálně z částky zvýšené na 20 000 Kč. Tato změna se však týkala pouze smluv uzavřených po 31. prosinci 2003, neboť u těch dosavadních byla výše ročních záloh státní podpory zachována v nezměněné výši. Maximální výše těchto ročních záloh tak činila 4 500 Kč u smluv uzavřených do 31. prosince 2003 a 3 000 Kč u smluv uzavřených po tomto datu. Děkuji za pozornost. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Jaroslav Krákora. Faktická poznámka David Rath. Prosím. Poslanec David Rath: Dámy a pánové, tak myslím, že to má nějaký význam, protože aspoň opticky to vypadá, že počet poslanců vládní koalice se mírně zlepšuje a zvyšuje v lavicích, nicméně nevypadá to, že je vás tady dost - prostřednictvím předsedající vás oslovuji, tudíž si dovolím jménem třetí útočné směny sociální demokracie, která nastala, vyzkoušet, zda bychom přece jenom nemohli přerušit tuto schůzi. Konečně vy jste si odhlasovali, že se jedná a hlasuje nonstop, není to náš nápad, to byl váš nápad, který jste si odhlasovali, asi po vašem velkém vzoru stachanovců, takových pravicových stachanovců. A mojí ambicí je vám umožnit národu prezentovat, že jste skutečnými stachanovci a že tady skutečně budete sedět a hlasovat do roztrhání těla, protože tak jedině vybudujete správný kapitalismus v ČR. Obávám se, že to budou podobné výsledky, jako měli ve finále ti stachanovci, ale jste nepoučitelní, tak možná vám to někdy dojde. Dámy a pánové, dovoluji si procedurální návrh: přerušit jednání této schůze do 6. prosince tohoto roku. Děkuji. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, tento návrh nejste vy způsobilý předkládat. To může činit pouze předseda poslaneckého klubu nebo předsedající schůze. (Námitky.) Řekl jste přerušení schůze. Oprava tedy, pan poslanec Rath. Poslanec David Rath: Děkuji paní předsedající za upřesnění. Já se omlouvám za tu nepřesnost, je to přerušení tohoto bodu samozřejmě. Přece jenom máme ještě ani ne pět hodin ráno, tak se člověk může přeřeknout, takže omlouvám se za tento přeřek. Jde o přerušení tohoto bodu do 5. prosince, zatím tohoto kalendářního roku. Plné znění zpráv


Předsedkyně PSP Miroslava Němcová O tomto návrhu budeme rozhodovat za malou chvíli. Je zde žádost o odhlášení. Prosím, přihlaste se všichni opět. *** (5.00 hodin) (pokračuje Němcová) Zahajuji hlasování číslo 237. Kdo souhlasí s návrhem na přerušení schůze - bodu tak, jak byl přednesen? Přerušení bodu. Kdo je proti? Hlasování číslo 237, přítomno 108, pro 30, proti 71, návrh přijat nebyl. Nyní dostane slovo pan poslanec Jaroslav Krákora. Faktická poznámka David Rath. Poslanec David Rath: Děkuji. Paní předsedkyně, možná jsem se přeslechl, ale i kolegové to slyšeli, že vy jste se dopustila stejného omylu, kterého jsem se tady dopustil já, a řekla jste přerušení schůze. Já bych myslel, že bychom to hlasování měli opakovat, protože já jsem se pak opravil a říkal jsem přerušení tohoto bodu. Protože vy jste mě celkem správně upozornili na to, že poslanec může navrhnout procedurálně přerušení bodu, nikolivěk celé schůze. Ale asi jsem vás natolik zmátl, že jste nechala hlasovat o přerušení celé schůze. Dávám návrh na námitku proti tomu hlasování, a pokud projde, tak pak prosím znovu hlasovat o mém původním návrhu. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, já jsem se opravila, upřesnila jsem, že jste žádal o přerušení bodu, pokud jste to neslyšel, samozřejmě necháváme hlasovat o námitce. Pan poslanec Rath vznáší námitku proti předchozímu hlasování. Zahajuji hlasování číslo 238. Kdo souhlasí s touto námitkou? Kdo je proti? Hlasování číslo 238, přítomno 111, pro 33, proti 68, námitka přijata nebyla. Prosím pana poslance Jaroslava Krákoru. Prosím, pane poslanče. Poslanec Jaroslav Krákora: Já bych navázal, mluvil jsem zde, paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, o odložení vykonatelnosti a posouzení kompetence Senátu s ohledem na námitku odepření hlasovacího práva senátorem. Takže k tomu odložení vykonatelnosti. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než nad rámec zjištěného derogačního důvodu posoudit i ostatní námitky stěžovatelů, jež by mohly zdůvodňovat zrušení zákona bez odkladu vykonatelnosti. Z tohoto důvodu Ústavní soud pokračoval v přezkumu napadeného zákona, přičemž posoudil, jak zbývající otázku kompetence a ústavnosti zákonodárné procedury ve vztahu k Senátu, tak následně věcné námitky navrhovatelů proti napadenému zákonu. Posouzení kompetence Senátu s ohledem na námitku odepření hlasovacího práva senátorů. Obdobně jako v případě Poslanecké sněmovny není ani ve vztahu k posouzení kompetence Senátu pochyb o jeho kompetenci, přijmout napadený zákon ve smyslu čl. 15 15 odst. 1 Ústavy. S ohledem na argumentaci navrhovatelů se však Ústavní soud musel vypořádat s námitkou týkající se odepření hlasovacího práva senátorům zvoleným ve volbách v říjnu 2010. Vyhovění této námitce by totiž znamenalo, že o návrhu zákona rozhodoval Senát v nesprávném složení, což by mělo za následek, že návrh zákona nebyl dne 12. listopadu 2010 projednán a schválen kompetentním orgánem. Bod 131. Ve vztahu k posouzení otázky, zda Senát projednal a schválil napadený zákon ve správném složení, zjistil Ústavní soud, že kromě senátorů, jejichž volební období se odvozuje od senátních voleb konajících se v roce 2006 a 2008, trval ke dni 12. listopadu 2010 mandát i senátorům zvoleným ve volbách v roce 2004, jejichž druhé kolo se konalo ve dnech 12. a 13. listopadu 2004. Současně již ale trval mandát i senátorům zvoleným ve volbách v říjnu 2010. 132. S ohledem na to, že volby třetiny senátorů se podle čl. 17 odst. 1 Ústavy mohou konat již třicet dnů před uplynutím volebního období, vzniká po volbách v podstatě pokaždé situace, kdy po určitou dobu současně trvají mandáty jak nově zvolených senátorů, tak senátorů zvolených v minulých řádných volbách, jimž ještě neuplynulo šestileté volební období. Důvodem této situace, kdy po určitou dobu nepřesahující třicet dnů mohou Plné znění zpráv


současně trvat mandáty až 108 senátorů, je to, že ačkoliv podle čl. 19 Ústavy vzniká mandát senátora zvolením, Ústava s touto skutečností nespojuje rovněž zánik mandátu dosavadního senátora za určitý volební obvod. Tento stav však neznamená, že by se, byť jen přechodně, zvýšil počet členů Senátu anebo že by dokonce po určitou dobu existovaly vedle sebe dva Senáty se shodnou zákonodárnou kompetencí. Je totiž nezbytné rozlišovat mezi počtem senátorů, kterým v určitém období trvá jejich mandát, a složením, v němž Senát v tomto období zasedá. Toto rozlišování, které se uplatní i ve vztahu k Poslanecké sněmovně, má totiž z hlediska uplatněné námitky zásadní význam. Ústava stanovuje volební období zákonodárců a dobu zasedání příslušné komory odlišným způsobem. V případě Poslanecké sněmovny se za den zvolení, kterým počíná čtyřleté volební období, považuje (druhý) den voleb. Poslanecký mandát všech poslanců pak zaniká ve smyslu čl. 25 písm. b) Ústavy uplynutím volebního období. Zvolením však nepočíná rovněž doba zasedání Poslanecké sněmovny, protože k tomu dochází až rozhodnutím prezidenta republiky o jeho svolání podle čl. 62 odst. b) Ústavy. Ten je povinen ho svolat nejpozději na třicátý den po dni voleb, přičemž neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna podle čl. 34 odst. 1 Ústavy právě tento den. Od tohoto dne zároveň trvá její zasedání. Konec zasedání Poslanecké sněmovny pak stanovuje čl. 34 odst. 4 Ústavy tak, že k němu dochází uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním. Na rozdíl od poslanců se v případě senátorů odvíjí jejich volební období od voleb příslušné třetiny senátorů ve smyslu čl. 16 odst. 2 druhé věty Ústavy. Zasedání Senátu je trvalé, a to počínaje dnem jeho svolání podle čl. 107 odst. 2 Ústavy. Lze konstatovat, že vzhledem k úpravě důvodů zániku mandátu připouští Ústava krátkodobě trvání jak mandátů dosluhujících, tak i nově zvolených poslanců nebo senátorů. Tato skutečnost ale nemá vliv na pevně stanovený počet členů komor Parlamentu podle čl. 16 Ústavy. Poslanecká sněmovna nebo Senát zasedají vždy právě v tomto pevně stanoveném počtu, a to pouze v jediném složení a jen v tomto složení mohou vykonávat svoji kompetenci. Pokud tedy ústavodárce nenavázal konec volebního období, a v případě Poslanecké sněmovny ani konec jejího zasedání, na den konání nových voleb, neomezil tím ani možnost výkonu kompetence obou komor Parlamentu v dosavadním složení po dobu vymezenou tímto přesahem zasedání do nového volebního období. V případě Poslanecké sněmovny to znamená, že vzhledem k tomu, že její zasedání končí až uplynutím jejího volebního období, je tato až do konce svého zasedání oprávněna vykonávat svoji kompetenci ve svém dosavadním složení. Případné konání voleb do Poslanecké sněmovny, a v jeho důsledku vznik mandátů nových poslanců, nemá samo o sobě na tuto skutečnost z ústavního hlediska žádný vliv. Z čl. 34 odst. 4 Ústavy navíc a contrario vyplývá, že rozhodnutí prezidenta o svolání není důvodem konce zasedání dosavadní sněmovny, a tedy nově zvolená Poslanecká sněmovna může být svolána ke svému zasedání až po jeho konci. *** (5.10 hodin) (pokračuje Krákora) Určitým způsobem odlišné řešení se uplatní ve vztahu k Senátu, neboť v jeho případě dochází k částečné obměně složení v průběhu jeho trvalého zasedání. Nedostatek výslovné ústavní úpravy vynahrazuje v případě Senátu právní úprava obsažená v jeho jednacím řádu, jež při časovém rozhraničení toho, kdy zasedá Senát v jakém složení, vychází v podstatě ze stejných východisek, jako je tomu v případě Poslanecké sněmovny. Složení, ve kterém Senát zasedá, je tedy ve smyslu § 24 a § 26 odst. 1 jednacího řádu Senátu vymezeno jeho funkčním obdobím. Senát zasedá v obměněném složení od své první schůze (§ 24 odst. 2 a § 26 jednacího řádu Senátu), kterou se zároveň začíná jeho funkční období (srov. usnesení ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 47/10). Až do tohoto dne trvá jeho dosavadní funkční období, a tedy zasedá ve svém dosavadním složení, což ale nemá vliv na trvání mandátu dosluhujících senátorů. Těm totiž bez ohledu na datum následující první schůze zaniká mandát již uplynutím jejich volebního období ve smyslu čl. 25 písm. b) Ústavy. Ústavní soud zjistil, že napadený zákon byl přijat dne 12. listopadu 2010 na 25. schůzi Senátu v jeho 7. funkčním období, přičemž byl projednán a schválen potřebnou většinou hlasů (senátní tisk č. 365/1, usnesení č. 603) Senátem zasedajícím ve složení, jehož třetině vznikl mandát na základě volby třetiny senátorů v listopadu 2004. Všem senátorům, kteří se zúčastnili hlasování o návrhu zákona, trval dne 12. listopadu 2010 jejich mandát senátora. Plné znění zpráv


Zároveň je z uvedeného zřejmé, že v době projednávání návrhu zákona nebyli senátoři zvolení ve volbách v říjnu 2010 součástí složení, v němž Senát ve smyslu čl. 16 odst. 2 a čl. 34 odst. 1 Ústavy zasedal. Děkuji za pozornost. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Čas, pane poslanče. Poslanec Jaroslav Krákora: Děkuji za pozornost. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen pan poslanec Jiří Krátký. Prosím. Poslanec Jiří Krátký: Ještě jednou příjemný den. S dovolením bych navázal na své neumělé připomenutí, že při svých zákonech, jak je přijímáme, porušujeme základní listinu práv a svobod, porušujeme Ústavu. Já jsem si k tomuto bodu vytáhl námitku Ústavního soudu, která se této oblasti týká. Má název Námitka k porušení ochrany majetku a práva podnikat ve vztahu k vlastníkům stavebních spořitelen. První dva odstavce, které přečtu, můžeme přes kopírák použít i k dalšímu zákonu, který to bude mít zřejmě za čas k projednání. Mluvím o podporovaných zdrojích energie. Vrátíme se ke stavebnímu spoření a právu podnikat ve vztahu k vlastníkům stavebních spořitelen. Závěrem své argumentace navrhovatelé uvádějí, že napadeným zákonem nebyla zasažena jen práva účastníků stavebního spoření, nýbrž též práva vlastníků stavebních spořitelen. U těchto subjektů se nová právní úprava velmi pravděpodobně nepříznivě promítne v celkovém poklesu objemu vkladů ke zmaření investic vynaložených stavebními spořitelnami v dobré víře v právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. V této souvislosti odkazují zejména na Závěrečnou zprávu z RIA k možné reakci akcionářů stavebních spořitelen, jakož i na vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu a České národní banky v rámci připomínkového řízení. K bodu 26. Mezinárodní smlouvy o ochraně a podpoře investic přitom standardně obsahují závazek spravedlivého a rovného zacházení se zahraničními investicemi, který spočívá v záruce, že legitimní očekávání zahraničních investorů v zachování stabilního podnikatelského prostředí nebude narušováno, dále závazek, který spočívá v povinnosti státu zacházet se zahraničními investicemi s řádnou péčí, což zahrnuje zákaz jakýchkoli svévolných zásahů do zahraničních investic a závazek zdržet se i tzv. nepřímého (faktického) vyvlastnění zahraničních investic, tedy jakkoliv efektivně odejmout prospěch z investice. Tím, že napadená úprava nerespektuje závazky z mezinárodních smluv o ochraně investic, současně porušuje čl. 1 odst. 2 Ústavy, který zavazuje Českou republiku k dodržování závazků, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva, které zavazuje dodržovat mezinárodní právo. Následuje vyjádření účastníků řízení. Ústavní soud podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal předmětný návrh na zrušení napadených ustanovení účastníkům řízení, tedy Poslanecké sněmovně a Senátu. Současně požádal o vyjádření ministra financí jako představitele ministerstva, které by vzhledem ke své působnosti mohlo k návrhu uvést relevantní skutečnosti, a Asociaci českých stavebních spořitelen, která sdružuje jednotlivé stavební spořitelny působící v České republice. Vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření ze dne 14. ledna 2011, podepsaném její předsedkyní Miroslavou Němcovou, pouze stručně shrnula průběh legislativního procesu. Senát ve svém vyjádření z téhož dne, podepsaném jeho předsedou Milanem Štěchem, shrnul průběh legislativního procesu i senátní rozpravy, ve které bylo některými senátory upozorňováno na retroaktivitu návrhu zákona. Dále odkázal na své vyjádření ze dne 22. prosince 2010 ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 55/10, v němž se vyjádřil k výtce odepření práva hlasovat nově zvoleným senátorům. V tomto vyjádření uvedl, že nově zvolení senátoři se nemohli zúčastnit schůze 7. funkčního období, protože v té době nebylo potvrzeno, že jejich mandát senátora skutečně vznikl. Mandát senátora sice vzniká druhým dnem prvního kola voleb, byl-li zvolen v prvním kole, nebo druhým dnem druhého kola voleb, byl-li zvolen ve druhém kole senátních voleb, senátoři však nemohou vykonávat svá práva a povinnosti spojená s mandátem, dokud není jednoznačně potvrzeno, že jejich mandát vznikl. Rozhodující závěr o platnosti voleb, resp. volby kandidáta a tím i vzniku jeho mandátu nelze učinit již v den ukončení hlasování v příslušném kole voleb do Senátu, a to především s ohledem na možnost soudního přezkumu voleb a s tím souvisejících lhůt. Státní volební komise vydává senátorům osvědčení o zvolení, kterým senátoři prokazují své zvolení, pouze v případě, že v jejich volebním obvodu nebyla podána volební stížnost, nebo sice podána byla, ale Nejvyšší správní soud ji pravomocně zamítl. Plné znění zpráv


Zástupci obou komor ve svých vyjádřeních vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Vyjádření ministra financí. Ministr financí Miroslav Kalousek ve svém vyjádření poskytl údaje vztahující se k počtu uzavřených smluv, vývoji počtu účastníků a výši poskytovaných záloh státní podpory v jednotlivých letech. Současně se vyjádřil k jednotlivým námitkám stěžovatelů. Zdanění státní podpory za rok 2010 podle jeho názoru nepředstavuje ani použití pravé retroaktivity, ani ho nelze označit za nepřípustné použití retroaktivity nepravé. Obecně existují dva systémy, jakými se určuje okamžik vzniku příjmu. První je založen na cashovém principu, podle kterého příjem vzniká v okamžiku fyzického převedení hodnot, zejména peněžních prostředků. Je typický pro neúčtující osoby, neboť ty nevedou evidenci majetku a závazků v takovém rozsahu, aby bylo možno vždy určit okamžik vzniku nároku na daný příjem. Dalším důvodem jeho užití je jeho jednoduchost, a to především ve srovnání s druhým systémem podle aktuálního principu. Ten je založen na postupném vzniku celkového výnosu, jehož části lze pomocí kalkulace přiřadit k různým časovým obdobím. Tento princip je typický pro účetní jednotky, neboť účetnictví je na aktuálním principu obecně založeno. *** (5.20 hodin) (pokračuje Krátký) Pro příjmy fyzických osob, o kterých není vedeno účetnictví, je základním pravidlem zdanění příjmů na bázi cashového principu. Na tomto principu je vystaveno zdanění těchto příjmů již od počátku účinnosti zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že státní příspěvek je příjmem fyzické osoby, která o jeho přijetí nikdy neúčtuje, je rozhodným okamžikem pro zdanění tohoto příjmu okamžik fyzického přijetí peněžních prostředků na účet oprávněné fyzické osoby. Příjem, jakožto skutečnost relevantní pro daň z příjmů fyzických osob (předmět daně), vznikne tedy až přijetím tohoto plnění, tedy v předmětném případě až v roce 2011. Ministr financí tedy nezastává názor, že se jedná o pravou retroaktivitu, neboť změna zákona o daních z příjmů se vztahuje pouze a výlučně na příjmy vzniklé po účinnosti napadeného zákona, tj. po 1. lednu 2011. Navrhovatelé v této souvislosti zaměňují okamžik vzniku nároku na příjem (splnění podmínek pro připsání státního příspěvku za rok 2010) a okamžik vzniku příjmu (přijetí státního příspěvku fyzickou osobou v roce 2011) pro účely daně z příjmů. K tomu pro úplnost dodává, že úroky za rok 2010 jsou připisovány nejpozději k poslednímu dni kalendářního roku, tedy k 31. prosinci 2010, a proto se na ně zdanění srážkovou daní z příjmů se sazbou 15 %, které bude účinné od 1. ledna 2011, vztahovat nebude. Napadená úprava tak vykazuje znaky pouze nepravé retroaktivity, neboť nezasahuje do právních nároků vzniklých a dospělých na základě původní právní normy. Pro nároky do účinnosti napadeného zákona platí výše státní podpory podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2010. Sníženy jsou pouze ty nároky, které vzniknou po účinnosti tohoto zákona, tedy od 1. ledna 2011. Znamená to tedy, že nedošlo ke změně výše státní podpory za rok 2010 na základě zákona účinného v roce 2010. Tato podpora je účastníkům stavebního spoření přiznána dál v plné výši, pouze se na státní podporu vyplacenou v roce 2011, tedy příjem roku 2011, uplatňuje nově zavedená daň z příjmu... Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Uplynul čas, pane poslanče! Poslanec Jiří Krátký: To jestli tedy, tak jsem se pěkně rozčetl. Jéžišikriste! (Smích.) Zase musím jít pryč. Tak jo! Děkuji vám. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím nyní pana poslance Františka Novosad. Prosím. Poslanec František Novosad: Dobré ráno ještě jednou. Vážená paní předsedkyně, vážený premiére, vážená vládo, vážené dámy a pánové, zákon o stavebním spoření byl průlomem pro lidi, kteří si chtěli ušetřit na byt, opravu rodinného domku nebo opravu a úpravu či jiné stavební úpravy na svém bydlení. Smyslem stavebního spoření byla dána možnost občanům a hlavně mladým lidem, jak v návaznosti na stavební spoření získat úvěr za výhodných podmínek pro svoji potřebu na bydlení nebo jiné stavební úpravy nebo opravy. Občané stavební spoření mají za velmi výhodné. A těch 5 milionů smluv je tím důkazem. Vládní koalice má však názor jiný. Tvrdě Plné znění zpráv


ho prosazuje. Bere jim určitou jistotu, kterou stavební spoření přináší. Z jedné strany nechce více zdanit bohaté, ale obyčejného poctivého střadatele chce zdanit a vzít mu to, co by pak použil ve prospěch své rodiny. Občané této země chtějí stavební spoření. Mají za to, že občanovi, který zvelebuje své bydlení, stát by měl pomoct a podporovat ho. To, co připravila tato vláda, Ústavní soud shodil ze stolu a vrátil jej. Stavební spoření je dynamicky se rozvíjející a získalo velkou oblibu. Je dnes nejvýhodnějším spořením pro občana ČR. Je důležité, že vysoké procento těchto úspor jde přece jenom na bydlení, na opravy bytů. Na tyto finanční prostředky jsou navázány stavební firmy a různá drobná řemesla. Tímto vládním návrhem samozřejmě dojde k omezení stavebnictví a jeho utlumení. Novela tohoto zákona je obrovskou chybou. Koalice by měla přehodnotit tento návrh a tuto novelu. Vládní koalice si může v této Sněmovně prohlasovat, co se jí zlíbí. Má pohodlnou většinu, nesmí však zapomínat, že občané bedlivě sledují, kdo a jak hlasuje a co navrhuje. Tyto změny ve stavebním spoření budou mít i dopad na stavební spořitelny, které díky stavebnímu spoření jsou stabilní a jsou pevným článkem našeho bankovnictví. To však po této novele bude určitě jinak. Tato negativní vyjádření byla již několikrát komentována ve sdělovacích prostředcích našimi předními finančními odborníky. Pokud spoření nebude výhodné, tak občan své peníze do tohoto ústavu nebude dávat a raději si je nechá doma, tak jak již mnoho občanů to zveřejnilo. Stát, který zasáhne do práv občanů, není dobrý stát. Tím dává jasně stanovisko: občane, ty nás nezajímáš, pracuj a po nás nic nechtěj! Omezení stavebního spoření přinese samá negativa a negativní věci: nezaměstnanost, omezení firem ve stavebnictví, v jejich činnosti. Bude to mít vliv na mladé lidi, na rodiny s dětmi apod., kteří si budují svou domácnost a své zázemí. Stavební spoření má již dobrou tradici, ale opozice jen bezmocně přihlíží, jak vládní koalice připravila tuto novelu, která, jak již bylo řečeno, přinese samá negativa, přinese nespokojenost občanů, kteří rovněž budou přihlížet tomuto zákonu. Stavební spoření, které je rovněž oblíbené ve vyspělých státech Evropy, si toto stavební spoření velmi hlídají a spořitelny své klienty zvýhodňují úroky, poněvadž ví, že se jim to dvakrát a dvojnásobně vrátí. Nerušme proto, prosím vás, tento zavedený a dobrý systém. Děkuji. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dále pan poslanec Miroslav Váňa. Faktická poznámka - poslanec Rath. Poslanec David Rath: Dámy a pánové, já mám teď dvě poznámky, samozřejmě pak i určitý návrh. Ale nejdřív ta poznámka. Protože jsem obešel sněmovnu a zjistil jsem, že nefungují už ani automaty a všechno je zavřeno a že nedostanete tady ani vodu, tak jako lékař bych chtěl doporučit poslancům vládní koalice a zeptat se vás, paní předsedkyně, že když jste si, tedy jak jsem tady říkal, po stachanovsku odhlasovali, že se jedná donekonečna 24 hodin denně každý den nepřetržitě, tak aspoň nějaký základní servis by tady měl být zajištěn - aspoň voda atd. pro vaše dost už umdlévající poslance. Čili myslím si, že by to bylo dobré zajistit i na příští dny, protože, jak jste si odhlasovali, bohužel dneškem to nekončí. Myslím si, protože jsou tady skoro všichni poslanci, tak by tady měl být zajištěn i základní servis na 24hodinový provoz, protože tohle nás může čekat i několik měsíců, tak bychom měli tedy Poslaneckou sněmovnu na to připravit. To je jedna věc. Druhá věc. Já jsem tady říkal o tom, že jste se inspirovali asi Stachanem a jeho výkony. Možná raději jsem měl říci, že když jste si odhlasovali to kontinuální jednání, tak možná vstoupíte také do historie, ale tentokrát jako nečasovci, jako jakýsi nekonečný boj za výsledky a za odhlasování co nejvíce zákonů v co nejbizarnějších hodinách. A proto, abychom mohli zase vám dát prostor ukázat, jací jste silní nečasovci a jak se s tím umíte poprat, tak dávám návrh na přerušení tohoto bodu do 5. prosince tohoto roku. *** (5.30 hodin) Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Přivolávám naše kolegy. Žádost o odhlášení, tedy vás odhlašuji. Zahajuji hlasování pořadové číslo 239. Kdo je pro návrh na přerušení bodu do 5. 12.? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování pořadové číslo 239 přítomno 101, pro 29, proti 70. Návrh přijat nebyl. Pan poslanec Miroslav Váňa má slovo. Poslanec Rath - faktická poznámka. Poslanec David Rath: Paní předsedkyně, děkuji, že toto proběhlo. Nicméně jsem nedostal odpověď na svoji otázku. Myslím si, že by možná stálo za to, kdybyste se k tomu vyjádřila, protože pokud nás tedy díky Nečasovcům takováto jednání čekají teď nepřetržitě po mnoho dalších týdnů, tak skutečně by stálo za to, abyste se vyjádřila, zda tedy Poslanecká sněmovna zajistí aspoň nějaký základní servis i v průběhu noci. Vidím, Plné znění zpráv


že zvláště někteří poslanci vládní koalice nedodržují základní pravidla ústroje pro Poslaneckou sněmovnu. Chodí zde bez saka a tak, takže to také odporuje určitým pravidlům v této Poslanecké sněmovně, jak jsem v minulém volebním období zjistil. Takže vás prosím, aby jednak jste zjednala pořádek, aby tady všichni poslanci chodili důstojně oblečeni, protože za chvilku by tady někteří z vládní koalice mohli chodit třeba v pyžamu, a to by asi nebylo úplně šťastné. Tím byste jaksi neprezentovali svůj příkladný přístup k řešení vašich problémů a nebyli byste příkladnými Nečasovci pro příští generace. Takže prosím jednak, abyste upozornila kolegy poslance z vládní koalice, že by na toto měli dbát, když už jste si to odhlasovali, že se tady jedná nepřetržitě, a současně bych prosil odpověď na moji otázku, jak pro příští dny a hlavně noci bude zajištěn základní servis v rámci Poslanecké sněmovny. Děkuji za pochopení a děkuji za odpověď. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Miroslav Váňa má slovo. Faktická poznámka vztahující se k rozpravě, pokud se vaše poznámka vztahuje k rozpravě, pane poslanče. Poslanec David Rath: Paní předsedkyně, vzhledem k tomu, že mi neodpovídáte, musím nechat hlasovat o vašem odvolání jako řídící schůze, takže prosím o procedurální hlasování - odvolání řídící schůze z řízení, protože nejste schopna odpovědět na to, jak zajistíte chod a řekněme technické zabezpečení Poslanecké sněmovny. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Je zde návrh na odvolání řídícího schůze. O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 240. Táži se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti? V hlasování pořadové číslo 240 přítomno 106, pro 27, proti 77. Návrh přijat nebyl. Pan poslanec Miroslav Váňa má slovo. Prosím. Poslanec Miroslav Váňa: Dobrý den ještě jednou, dobré ráno, dámy a pánové, vážená předsedkyně, musím říct, kolegyně a kolegové, že jsem opravdu velmi rád a velmi vítám rozhodnutí Ústavního soudu, kterým se tak zamezilo, aby nebyly lidem ukradeny peníze, kterým se tak umožnilo naopak, aby lidem byly vráceny peníze, které jim svým chybným rozhodnutím vláda odejmula. Podotýkám, že lidé spořili v dobré víře, že spořili podle předem jasných a nadefinovaných pravidel, že lidé spořili podle předem jasných a nadefinovaných podmínek, které jim dala vláda, které jim garantoval stát. Podle předem známých podmínek se lidé vydali cestou střádání na cestu odkládání svých financí, svých zdrojů. Lidé tak projevili určitou zodpovědnost, vyšli vstříc, projevili dobrou vůli a přišel stát, přišla vláda, a ta je za jejich ochotu, za jejich snahu, za jejich spoluúčast ztrestala. Byla to sociální demokracie, která těmto lidem vyšla vstříc a pomohla. Vláda se rozhodla dříve nadefinovaná pravidla, dříve nadefinované podmínky změnit. Vláda se rozhodla změnit podmínky podpory a co je horší zpětným zdaněním. Lidé byli najednou postaveni před fakt, že by se jim výrazně snížila podpora, a to zpětným dodatečným zdaněním. Bylo to, jak se říká, nefér. Jsem rád, že tuto retroaktivitu, čili zpětnou úpravu podmínek, vyřešil Ústavní soud na základě stížnosti a žádosti sociálních demokratů. Dámy a pánové, podívejme se společně, v jakém že kvapíku vláda tento zákona doslova pasírovala touto Sněmovnou. Vládní většina nám, opozici, zcela zavřela ústa. Vládní většina znemožnila a využila a zneužila své početní převahy a znemožnila nám, opoziční menšině, abychom se zapojili do diskuse, abychom se spolupodíleli a účastnili se demokratické rozpravy. A tak opoziční poslanci pod tlakem vládní většiny nesměli podávat pozměňovací návrhy. Opoziční poslanci nesměli demokraticky diskutovat. Nesměli se zapojit do parlamentní diskuse. V parlamentní diskusi se rodí v demokratické společnosti názor. Občané, kteří nás volili, mají a měli nezadatelné právo na to, aby veřejným sledováním průběhu parlamentní diskuse viděli, jak se jejich volení zástupci chovají. Opozice však díky vládní většině nemohla řádně vykonávat svůj mandát. Vládní většina nám zalepila ústa a vyloučila nás zcela z procedury projednávání. Tak byli postaveni i senátoři, i senátoři byli zcela vyloučeni z jakékoliv demokratické debaty. Toto počínání vládní většiny zcela vypovídá a nasvědčuje o politické kultuře této současné vládní koalice. Vládní většina nepřipouští demokraticky vedenou parlamentní diskusi. Vláda nediskutuje, vláda přichází do Sněmovny a oznamuje. Smůla je, že to, co oznámí v pondělí, v úterý změní a ve středu už to vůbec neplatí. Vláda nediskutuje s odbory, s veřejností, s podnikatelskými svazy. Vláda se jakoby uzavřela do své autistické ulity a přestává vidět, co se děje kolem ní. Vláda válcuje opozici hrubou silou. Vláda odebírá a snižuje podpory stavebního spoření. ***



(5.40 hodin) (pokračuje Váňa) Vláda se raduje, že ušetří 11 miliard. Má z toho radost jako malé dítě. Jako malé děcko. Vládní většina se chytla do zlaté klece, tam se uzamkla a neví, jak jde život venku. Vláda přestala vnímat pískot píšťalek z ulice. Vládu a parlamentní většinu už nezajímají hlasy lidí, hlasy nespokojených. A tak stávkují ti, kteří prožívají těžké životní chvíle a těžké osudy. Stávkují i ti, kterým právě je snižována podpora stavebního spoření. Stávkují hasiči, zdravotníci, záchranáři, lékaři, to je legrace, že jo... (Reakce na náladu a smích v sále.), zdravotníci, státní zaměstnanci, zástupci odborů. Stávkují pracovníci ve službách - no, oni tam stávkují, pane kolego. Stávkují dělníci, učitelé, umělci, jenom vy tam nejste, vy jste tady. (Smích v sále.) Ohroženi se dnes cítí skoro všichni, kromě vás. Dámy a pánové, Svaz podnikatelů ve stavebnictví doslova bije na poplach. Bubnuje na dveře vlády a žádá a prosí o pomoc a o součinnost. Svazy podnikatelů volají po tom, aby se vláda chopila své vládní odpovědnosti, aby opustila tupé škrty a přistoupila k volbě stimulačních prvků a oživila stavební trh. Svaz podnikatelů ve stavebnictví mnohonásobně a opakovaně vyčíslil multiplikační efekty všech typů podpor výstavby nových bytů a rekonstrukcí bytového fondu. Já bych očekával od vlády obzvláště v této nelehké době, že vláda bude namísto tupých výdajových škrtů nabízet prorůstová opatření. Očekával bych výstavbu silnic a dálnic, výstavbu infrastruktury měst a obcí, budování ekologických staveb. Očekával bych výstavbu a údržbu bytového fondu. Podotýkám, že v našem státě zoufale chybí nájemní byty, malometrážní byty, startovací byty pro mladé rodiny. A právě k tomu je podpora stavebního spoření vhodným instrumentem Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.) Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní má slovo pan poslanec Petr Hulinský. Faktická poznámka David Rath. Poslanec David Rath: Dámy a pánové, hodně se hovoří v této Sněmovně o slušnosti, slušnosti vystupování. Slušnost není o tom jenom, jestli někdo používá či nepoužívá nějaká gesta nebo neslušné výrazy, ale paní předsedkyně - prostřednictvím vás - slušnost je i, že někdo odpoví na otázku. Já jsem vám tady dal jasnou otázku, která je navíc v zájmu hlavně vašich vládních poslanců, protože jejich zdraví mně jako lékaři také leží řekněme na mé zodpovědnosti a svědomí. Takže, skutečně, pokud chcete, abyste byla dále považována za slušnou političku, tak, prosím, odpovězte, jak zajistíte pro příští dny technické věci, aby Poslanecká sněmovna mohla jednat bez problémů tak, jak chcete, 24 hodin denně, každý den. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Slovo má pan poslanec Petr Hulinský, prosím Poslanec Petr Hulinský: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážená Poslanecká sněmovno, dovolte, abych se i já vyjádřil k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění České národní rady 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů. O stavebním spoření tu v posledních měsících, vážené kolegyně a kolegové, diskutujeme poměrně často. Vlastně bude tomu téměř brzy rok, kdy byl zákonem č. 348/2010 novelizován zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a zákon o daních z příjmu. Jeho schválení tehdy proběhlo ve stavu tzv. legislativní nouze, což posléze zrušil Ústavní soud jako protiústavní. Vláda tak musela tuto novelu poslat do řádného legislativního procesu. Tato vláda si od navržených úprav slibuje, že sníží zatížení státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům stavebního spoření. A že tak musí i reagovat na aktuální situaci, kdy systém stavebního spoření plně nevede k financování bytových potřeb. Volá také po sblížení podmínek pro zdanění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření a podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. Dovolte mi k tomu tedy několik poznámek. Stavební spoření s příspěvkem státu je dnes nejvýhodnějším spořením pro občany České republiky. Dost možná jde dokonce o jeden z posledních způsobů výhodného ukládání finančních prostředků především pro středněpříjmové kategorie občanů. Důkazem toho je i počet uzavřených smluv, kterých je kolem pěti milionů. Pět milionů smluv. Dá se tedy s trochou nadsázky říci, že takto spoří každá rodina v naší zemi. Já se musím přiznat ke střetu zájmů - patřím mezi těch pět milionů. To jistě platí a zaznělo to mnohokrát v Poslanecké sněmovně. ke konci roku 2009 bylo ve stavebních spořitelnách po vázací lhůtě zhruba 314 mld. korun vkladů. Plné znění zpráv


Což tvoří 75,7 % veškerých finančních prostředků. Dnes to činí téměř 400 mld. Jedná se o účastníky, kteří nevyčerpají úvěr, ale pouze spoří s tím, že své úspory pak mohou využít na jakýkoliv účel. Statistiky již ovšem nepodchytí, že vysoké procento těchto úspor jde především do bydlení, i když ne formou úvěru. Ale přímou platbou za ceny bytů, vybavení bytů a podobně. Stavební spoření tedy opravdu není jenom o tom spoření, jak se nás snaží jeho odpůrci z řad vládní koalice přesvědčit. Měli bychom ho chápat také jako podporu trhu s bydlením a tedy i podporu výstavby bytů, která má zase vliv na zaměstnanost, rozvoj hospodářství. A v této chvíli peníze ze stavebního spoření jsou téměř jedinými, které do podpory stavební výroby jdou. Protože veřejné investice v podstatě tato vláda již zastavila. Ano, veřejné investice tato vláda již téměř zastavila. Soukromé investice, ty velké, v podstatě také nefungují. Bojovníci proti stavebnímu spoření také argumentují tím, že průměrná úroková míra u spořicích a termínovaných účtů činí dvě až tři procenta ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků téměř šest procent ročně. A to prý není fér. Myslím si ale, ostatně na to již poukázal i senátor Karel Korytář, že takový argument nemůže v českých podmínkách obstát, ta dvě až tři procenta úroků v bankách totiž spolknou neúměrné bankovní poplatky, které v České republice jsou, a neexistuje jiná nabídka, která by více motivovala střadatele spořit. Pokud by byla navrhovaná změna přijata, ztratili by občané jednu z posledních možností, jak zhodnotit své úspory a stát možnost, jak aspoň touto cestou zmírnit dopady svých nespravedlivých asociálních škrtů, které vznešeně označuje jako reformy. *** (5.50 hodin) (pokračuje Hulinský) Této vládě je to však jedno. I nadále bude jen tupě škrtat namísto hledání konstruktivních řešení problému. Pro běžné občany je vše o to složitější, že i je postihla finanční a hospodářská krize. Lidé kvůli ní přišli o značnou část svých úspor a i z takzvaných konzervativních fondů, které bankovní domy doporučují, a tím jsou prakticky bez rizika. S vědomím, že bude ještě hůře, což ostatně připouští i ministr financí, tedy lidé nemohou s velkou nadsázkou důvěřovat ani bankám. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád využil ještě mého časového limitu, abych nám řekl a připomenul to, co vlastně jsou bytové potřeby. Bytové potřeby, které bychom měli omezit díky tomuto zákonu, který se snaží prosadit vládní koalice. Chtěl bych říct, že je to výstavba bytové domu nebo bytu ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu, změna stavby na bytový dům, rodinný dům nebo byt, koupě bytového domu, rodinného domu nebo bytu včetně rozsáhlé stavby těchto domů nebo bytu. Koupě pozemku v souvislosti s výstavbou nebo koupí bytového domu, rodinného domu nebo bytu včetně rozestavěného bytového domu, nebo bytu, nebo jeho řešením z bytových potřeb. Splácení členského vkladu nebo podíl v právnické osobě, účastník je členem nebo společníkem, stane-li se účastník nájemcem bytu, případně bude-li mít jiné právo užívání bytu v bytovém nebo rodinném domě ve vlastnictví této právnické osoby. Je to zároveň i potřeba změna stavby, údržba stavby nebo udržovací práce na bytovém domě, nebo rodinném domě, pokud jsou tyto ve vlastnictví, nebo spoluvlastnictví účastníka, nebo právnické osoby, jejíž je účastník členem, nebo společníkem a účastník nájemcem bytu v takovém bytovém domě, nebo rodinném době, nebo užívá-li to v uvedeném domě z jiného právního důvodu. Bytu ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví podle zvláštního právního předpisu, včetně úhrady podílu na změnu údržby, nebo údržbových prací týkajících se ve společných částech domu. Bytu v bytovém domě nebo rodinném domě, je-li účastník nebo nájemce, nebo užívá-li byt z jiného právního důvodu a stavební práce jsou prováděny se souhlasem vlastníka bytového domu nebo rodinného domu, je-li takového souhlasu potřeba, podle zvláštního právního předpisu. Vážené kolegyně, vážení kolegové, sami vidíte, že to, jak zákon označuje bytové potřeby, a to, co by tento zákon měl měnit, je chyba. Je to chyba, že nechcete umožnit občanům, aby nadále mohli působit a střádat. 5 mil. vkladatelů. Opravdu o ně chcete přijít? Já bych chtěl zároveň na závěr svého vystoupení, prvního vystoupení, pane kolego, ano, vidíte jsem v rozpravě přihlášen dvakrát, tak bych chtěl po skončení mého prvního vystoupení požádat paní předsedající o přerušení tohoto bodu, protože si myslím, že v současné době v Poslanecké sněmovně opravdu nás není mnoho a já vnímám to, že poslanci vládní koalice mají chuť pracovat tři týdny v jednom celku. Velmi mě mrzí, že paní předsedající není ochotna odpovědět na dotazy pana poslance Ratha o tom, jak bude zabezpečen chod Poslanecké sněmovny v nepřetržitém provozu.



Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, váš čas vypršel. Budeme hlasovat tedy o vašem návrhu. Ale obávám se, že to bude poněkud komplikované, protože jste neřekl, co vlastně chcete. (Veselost zprava.) Poslanec Petr Hulinský: Paní předsedající, hovořil jsem o přerušení tohoto bodu do 7. prosince. Dávám tento procedurální návrh. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, musím vás upozornit, že příště je zapotřebí vznést požadavek tak, aby byl úplný a hlasovatelný. Jenom mírou mé obrovské benevolence umožním o tomto nyní hlasovat. Poslanec Petr Hulinský: Paní předsedkyně, vnímám, že jste každý den velmi laskavá. Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Přivolávám naše kolegy do jednacího sálu a budeme hlasovat o tomto návrhu na přerušení. Je zde žádost o odhlášení, já vás tedy odhlašuji. Prosím, přihlaste se vašimi kartami. Zahajuji hlasování pořadové číslo 241. Táži se, kdo souhlasí s návrhem na přerušení tohoto bodu do 7. prosince. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? V hlasování pořadové číslo 241 přítomno 99, pro 25, proti 71. Návrh přijat nebyl. Pan poslanec Hulinský má slovo ke druhému vystoupení. Prosím. Poslanec Petr Hulinský: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, pan premiér mě požádal ještě o tu o Smolíčkovi, ale situace je opravdu vážná. Hovoříme k novele zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a myslím si, že je potřeba, aby tady zaznělo vše, co k tomuto zákonu zaznít lze. A proto si dovolím využít i mé druhé vystoupení k tomu, abych vás přesvědčil o tom, že to, co děláte, není správné, že to, co děláte, je špatně. Zkusím to, také prostřednictvím paní předsedající mě teď o to požádal pan předseda klubu TOP 09. Já doufám, že dlouho předsedou pan předseda klubu nebude, protože přece jenom mám radši kultivované hovory. (Bouchání do lavice.) Takže je to už téměř rok, kdy tato vláda zneužila stavu legislativní nouze a prosadila některé změny ve stavebním spoření. Zákon č. 348/2010 ze dne 12. listopadu 2010, zákon o stavebním spoření a státní podpoře a zákon o daních z příjmů. Já bych požádal, paní předsedající, zdali by mohla upozornit své kolegy z TOP 09, aby nekomentovali vystoupení přednášejících nebo vystupujících poslanců slovy "zdali umí, či neumí číst, zdali umí, či neumí hovořit", protože tento problém není na straně sociální demokracie. (Potlesk zprava.) Ale jak jsme se mnohdy mohli vidět, tak by to spíš mohlo být na pravé straně. Ale já osobně vnímám, že je brzké ráno, máme 6 hodin. Řada z nás, nebo z vás by možná měla chuť jít na ranní kávu. (Hlasy ze sálu.) Neměla, tak pak je to dobré, protože se všichni potom těšíme na projednávání státního rozpočtu od 9. hodiny ráno. Já bych rád věřil tomu, že dokážeme novelu zákona o stavebním spoření projednat do této doby, ale vidím, že je ještě mnoho přihlášených poslanců, tak asi se nám to nepodaří, a možná budou hovořit i poslanci z řad vládní koalice. Budou nás chtít přesvědčit o opaku. Možná uvidíme řadu vystoupení, která budou apelovat právě na sociální demokracii, nebo KSČM, proč bychom měli podpořit tuto hroznou novelu. Ale já bych se vrátil rád k tomu, co jsme chtěl sdělit. *** (6.00 hodin)

Poslanec Petr Hulinský: Sociální demokracie reagovala ústavní stížností u Ústavního soudu dne 19. dubna 2011. Tuto novelu nálezem vyhlášeným pod číslem 119/2011 Sb. uplynutím dne 31. prosince 2011 zrušil. Nyní zrušená novela zákona o daních z příjmů se týkala ročního státního příspěvku na rok 2010 u všech smluv stavebního spoření. Ministerstvo financí tehdy vymyslelo na spořitele jakousi lest. Roční příspěvky měly být sice poskytnuty, ale Ministerstvo financí by vyplatilo v roce 2011 pouze jejich poloviční výši, protože příspěvky měly být zvláštním zdaněním ve výši 50 % ihned sníženy na polovinu. To byl hlavní důvod, proč byla tato novela Plné znění zpráv


zrušena. Dle Ústavního soudu nese pro každého spořícího negativní důsledek tím, že zasahuje do majetkových poměrů účastníků stavebního spoření, srážková daň se totiž vyměřovala z příspěvků, na které občané měli nárok. Měli právo a ukládali své peníze v dobré víře, že obdrží nezdaněný státní příspěvek. Opravdu se vám zdá, že to by bylo fér? To jste opravdu chtěli, vážení kolegové z vládní koalice? To jste slibovali voličům? Co se týká zákazu retroaktivity, konstatoval Ústavní soud, že je to zásadní součástí právního státu. V souladu s dřívější judikaturou trvá Ústavní soud na tom, že pouze pravá retroaktivita je obecně zakázána, to znamená i protiústavní. V odst. 144 nálezu Ústavního soudu se píše: O pravou retroaktivitu se jedná v případě, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo pokud dochází ke změně právních vztahů vzniklých podle staré úpravy, a to ještě před účinností nového zákona. Takováto právní norma dle Ústavního soudu současně představuje zásah do principu ochrany důvěry občana v právo a v právní jistoty, resp. i zásah do nabytých práv. To platí u navázání na zcela uzavřený stav věci. V nastíněném případě nebyl první změnou příspěvek snížen, neboť byl na rok 2010 poskytnut v původní výši. Vyplacena byla ale pouze jeho polovina. Druhá polovina byla kvůli zvláštní dani ve výši 50 % ihned odečtena, a to v roce 2011. Vážená paní předsedající, chtěl bych prostřednictvím vás upozornit pana premiéra, že to nejsou čtyři odstavce, ale sedm a že je to zároveň velmi důležité k tomu, aby si vládní koalice uvědomila, co pro občany ČR chystá. A já pevně věřím, že občané to uvidí. Ústavní soud konstatoval, že zákonodárce touto změnou opustil ústavní půdu, neboť tato zvláštní daň měla pouze nahradit efekt zakázané pravé retroaktivity, tedy snížení příspěvku již pro rok 2010. Ve zvýšení daně v roce 2011 navázal zákonodárce na uzavřený stav věci, a tím byl porušen zákaz pravé retroaktivity. Počátkem května předložilo Ministerstvo financí návrh novely zákona o stavebním spoření znovu. Padesátiprocentní daň ze státní podpory stavebního spoření však již není v návrhu obsažena, přesto by to v podobě, jak novelu předkládá vláda, prakticky znamenalo konec jedné z posledních možností občanů ČR, jak výhodně spořit. Dovolte mi připomenout argumentaci odpůrců stavebního spoření. Ti mj. tvrdí, že průměrná úroková míra u spořících a termínovaných účtů činí 2-3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků téměř 6 %, a to prý není fér. Myslím si ale, ostatně na to již poukázal i senátor Karel Korytář, že takový argument nemůže v českých podmínkách obstát. Ta dvě až tři procenta úroků v bankách totiž spolknou neúměrné bankovní poplatky, které v ČR jsou a neexistuje jiná nabídka, která by motivovala střadatele spořit. Paní předsedající, chtěl bych prostřednictvím vás poděkovat panu Gazdíkovi, poslanci Parlamentu ČR, který bojuje pro to, aby stavební spoření občané už neměli, že mě upozornil na to, že mám ještě minutu třicet. Pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, myslím, že svůj příspěvek zvládnu. Děkuji. Bojovníkům proti stavebnímu spoření také vadí, že plně nevede k financování bytových potřeb. Odpovědět se dá tak, že statistiky nepodchytí, jak vysoké procento úspor ze stavebního spoření jde na bydlení. Myslím si však, že poměrně velké. Počet uzavřených smluv na stavební spoření je v současnosti kolem 5 milionů. Dá se tedy s trochou nadsázky říct, že takto spoří každá rodina v naší zemi. To jistě platí a zaznělo to mnohokrát v Poslanecké sněmovně. Na konci roku 2009 bylo ve stavebních spořitelnách po vázací lhůtě 314 mld. korun vkladů, což tvořilo 75,7 % veškerých finančních prostředků. Věřím, že vysoké procento těchto úspor jde přeci jenom na bydlení...

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, váš čas se naplnil!

Poslanec Petr Hulinský: ...i když formou úvěru. Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za pozornost. Myslím si, že...

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím vás, dodržujte čas! Okrádáte ostatní vaše spolustraníky, kteří se těší, že vystoupí!



Dříve, než předám slovo panu poslanci Davidu Rathovi, mám tady s faktickou poznámkou přihlášeného pana poslance Stanislava Polčáka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Stanislav Polčák: Vážená paní předsedající, já jsem velmi rád, že v příspěvku pana kolegy zaznělo, že stavební spoření je jedno z nejefektivnějších spoření, které poslanci zde takto oceňují a vychvalují, nicméně myslím, že pan kolega zapomněl říci, že jedno z nejefektivnějších spoření je zasedat v dozorčích radách městských společností a brát za to 14 milionů. Já myslím, že toto by také mělo zde zaznít, protože v příspěvku pana kolegy to nebylo. Děkuji. (Potlesk poslanců vládní koalice.)

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec David Rath. Pan poslanec Hulinský se hlásí ještě k faktické poznámce předtím. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Petr Hulinský: Mě vždycky fascinuje, vážená paní předsedající, prostřednictvím vás, když pan kolega Polčák hovoří. Mě by hrozně zajímala řada věcí k jeho minulosti. Kdyby ho zajímaly některé věci k mé minulosti, tak samozřejmě jsem plně k dispozici. Možná pro něj bude velké tajemství, že je možné nahlédnout do daňových přiznání poslanců například za rok 2010, která jsou k dispozici v Poslanecké sněmovně, a tam by zjistil, že 14 milionů je naprostá fikce. Přečetl by si, kolik to je peněz a co jsem s nimi udělal. A dočetl by se například, že milion korun zhruba z té částky čtyř milionů jsem věnoval paralympijskému výboru, 500 tisíc Spastic Handicap a mohl by si přečíst všechny částky, jak jsem je věnoval a kolik jsem měl. Chtělo by to jenom chuť se přijít podívat na to, co poslanci dávají do Poslanecké sněmovny za daňové přiznání. Možná by bylo dobré, kdybych já také mohl vznést některé dotazy směrem k němu, protože je to velmi podivné - některé věci ohledně pozemků - a určitě bych si s ním rád pohovořil, protože mám u něj spoustu nejasností. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. A nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Rath.

Poslanec David Rath: Děkuji. On to trošku naznačil už můj předřečník. Možná by pan poslanec Polčák měl vaším prostřednictvím lidem říci, kde spořil on, že si naspořil těch zhruba sedm milionů na pozemky, byť je stavební spoření docela výhodné, tak nevím. On vypadá docela mladě. Musel spořit nevím s kým. Těžko s Liškou nebo s nějakým jiným spořením. Možná spořil s Babinským. To vypadá, že je možná takové specielní spoření, které využívají často politici z ODS a z pravice, zvláštní typ spoření: spoříme s Babinským. Takže možná by tady mohl říci, jak se to dělá a jak si v tak mladém věku naspořil sedm milionů. Děkuji. *** (6.10 hodin)

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Protože nemám dalšího přihlášeného k faktické poznámce, tak, pane poslanče, nevzdalujte se od mikrofonu, máte teď prostor pro svoji desetiminutovku. Prosím, pane poslanče.

Poslanec David Rath: Dámy a pánové, dobré ráno. Máme šest hodin deset minut. Já jsem odsouzen nečasovci pouze k desetiminutovce. Samozřejmě bych dokázal o stavebním spoření hovořit déle, takže zvládnu jen část argumentů.



Na začátku je třeba říci, že je vidět, jak pravice přistupuje k demokratické diskusi a omezuje, a kdyby mohla, tak nám nasadí roubík a diskuse vůbec neprobíhá, protože pro pravici je svoboda slova a svoboda projevu něco jako nepotřebné haraburdí, které je potřeba omezovat v rámci nečasovských výkonů, aby schválili 140-150 procent zákonů, které pokud možno poškodí většinu občanů ČR, sníží jejich životní úroveň. Konečně je to i tento zákon, tedy zákon o stavebním spoření. Podívejme se trošku do historie. Dámy a pánové, je to jedna z mála věcí, která se podařila pravicovému předsedovi vlády Václavu Klausovi a já ho nechválím za některé věci příliš často, určitě si nezaslouží pochvalu třeba za vytunelované banky a vytunelované podniky, kde po sobě nechal možná sto miliard nějakých dluhů a závazků, ale musíme ho objektivně pochválit za některé věci, které vznikaly na začátku 90. let, a to je například za progresivní daňový systém. Nevím, jestli to víte, ale byly to vlády Václava Klause a Václav Klaus jako ministr financí, který převzal německý systém progresivního zdanění, jestli si to dobře pamatuji, tak tedy ty nejvíce vydělávající skupiny platily nějakých 45-46 %, firmy nějakých 38 nebo kolem 40 %. Kde jsou ty časy, chce se mi říci, kdy pravičák Václav Klaus tady zaváděl sociálně demokratické recepty ze západní Evropy. Bohužel dneska to pravicové nadšení už je takové, že v podstatě to válcuje rovnou daní, kterou známe jenom z Ruska. Takže musím říci, že zatímco Václav Klaus se jezdil učit daňový systém do Rakouska a do Německa, tak pan Nečas s panem Kalouskem se jezdí učit do Ruska, do Bulharska. Pánové, jen tak dál! Myslím si, že kdo se od koho učí, také tak dopadne. Ale to je jenom poznámka související s tím, že Václav Klaus a jeho vlády tady začaly se stavebním spořením. Filozofie stavebního spoření byla samozřejmě velmi správná. Správná v tom nutit lidi, resp. je motivovat - ne nutit, to je špatné slovo, ale ekonomicky je motivovat, aby odkládali své peníze, protože to bylo výhodné, bylo to více úročené, více podporované a správně ze slova stavební to mělo být především určeno na vyřešení základní potřeby, tj. bydlení, tj. na nákup bytu, domu, případně výstavbu těchto věcí, případně vybavení bytu či domu. Bohužel tehdy se tam vloudilo prostřednictvím lobbistů i ustanovení, že peníze nemusely být striktně využity jen na pořízení bytu, domu či vybavení, ale mohly být používány i na jiné věci. Bylo to tehdy odůvodňováno hlavně tím, že stát chce motivovat, tedy vláda Václava Klause, tedy pravicová vláda ODS, že chce motivovat lidi, aby spořili, spořili výhodně a že je jim trošku jedno, že to všechno nejde do bydlení, že i když si za to pořídí něco jiného, tak že to má svůj ekonomický smysl. Postupem času samozřejmě jednotlivé vlády docházely ke zjištění, že státní podpora je velmi vysoká, zatěžuje státní rozpočet a přemýšlely o určitém omezení. Některá omezení byla logická a možná i prospěšná, protože, jak jsme slyšeli, v tom spoření už leží nějakých 400 mld., což jsou obrovské peníze, a samozřejmě je dobře tuto sílu peněz nasměrovat žádoucím způsobem, to znamená právě třeba do stavebnictví, právě k výstavbě bytů, právě k výstavbě rodinných domů. Spolu s dalšími produkty, které pak přinesla vláda sociální demokracie, především snadné získávání hypoték pro střední třídu - ano, je to zajímavé, díky vládě sociální demokracie tehdy za ministra financí Bohuslava Sobotky došlo k tomu, že řekněme pozitivní efekt stavebního spoření se protknul a multiplikoval i pozitivním efektem snadného získávání hypoték. Zase si vzpomeňme, za pravicových vlád za Václava Klause prakticky nešlo sehnat hypotéku třeba na bydlení. To bylo nemožné. Tehdy se také skoro nestavěly rodinné domy, byla minimální bytová výstavba, která zamrzla, a byl to právě jeden z argumentů, proč stavební spoření vůbec zavést, aby se toto trochu nastartovalo. Bohuslav Sobotka a tehdy vláda sociální demokracie přišla s druhým významným impulsem, to znamená, široce dostupné hypotéky pro střední třídy a v podstatě kolem každého většího města začala vznikat a růst jako houby po dešti satelitní městečka s výstavbou nových bytů, s výstavbou nových domů. Paradoxem trošku bylo, že tito lidé ze střední třídy, kteří si právě takový dům či byt mohli pořídit díky rozhodnutí vlády sociální demokracie, pak často volily pravicové strany a ty se jim odvděčily mj. i tímto, co teď tady projednáváme. To znamená, nejenom že znedostupnily hypotéky, zhoršily ekonomické podmínky v ČR, ale samozřejmě teď i likvidují, výrazně omezují stavební spoření, což samozřejmě má jednoznačný vliv na množství lidí, kteří si pořizují vlastní byt či vlastní dům. Je toto správná politika, která vede k prosperující zemi? Je toto skutečně cíl, který chceme my jako poslanci této Poslanecké sněmovny dosáhnout? Chceme, aby lidé neměli kde bydlet, nemohli si pořídit vlastní byt a dům? Já myslím, že to musí být základní cíl každé vlády! Mimo vlády premiéra Nečase, který tady sedí v lavici a tváří se, že ho to nezajímá! Premiéra Nečase to nezajímá, čte si v nějaké knize tady jistě zajímavější věci. Tak toho nezajímá, že za jeho vlády prudce klesá procento lidí, kteří si mohou pořídit vlastní byt nebo vlastní dům. Zastavuje se výstavba domů a bytů. Jednoznačně čísla o tom hovoří! Vláda premiéra Nečase s pomocí ministra financí Kalouska totiž začala likvidovat stavebnictví, a to ve všech jeho podobách - jak v podobě bytové výstavby a výstavby rodinných domů, tak v podobě výstavby veřejných budov. Prostě každý elementární, základní student ekonomie, národohospodářství ví, že době krize je samozřejmě potřeba investovat především do stavebnictví. Co dělá vláda Petra Nečase a nečasovců? Pravý opak! Likviduje stavebnictví! I tímto zákonem v podstatě přispívá k tomu, že objem stavební výroby bude v příštích letech dále klesat, bude klesat objem a počet nově vystavěných bytů, nově vystavěných domů, tedy bude klesat počet rodin a lidí, kteří si mohou pořídit vlastní bydlení. Jak na Plné znění zpráv


to reaguje tato vláda? Nijak! Ještě dále tuto situaci zhoršuje, dále žene Českou republiku do větší chudoby! Dále zavírá dveře před většinou občanů, kteří by si chtěli vyřešit své bydlení, chtěli by si pořídit vlastní byt, vlastní dům. Je tohle správná politika? A lhostejno, zda levicová, či pravicová. Prostě tahle politika je stupidní! Ta není levicová, nebo pravicová. To je pouze stupidní politika nečasovců a vlády Petra Nečase! *** (6.20 hodin) (pokračuje Rath) To je neoddiskutovatelný fakt, i když premiér si třeba strčí celou hlavu do knihy a zaklapne, aby to tady nemusel poslouchat. Pane premiére, vy skutečně velmi ohrožujete ...

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, musíte pana premiéra oslovovat prostřednictví mě.

Poslanec David Rath: Nemáte pravdu. Prosím, paní předsedající, přečtěte si jednací řád. Tam se dozvíte, že členy vlády můžou poslanci oslovovat přímo. Pouze své kolegy poslance oslovujete prostřednictvím předsedající.

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: V tom případě si poslužte. Prosím.

Poslanec David Rath: Děkuji. Jsem rád, že jsem vás mohl poučit aspoň v této věci. Měla byste mi přidat nějaký čas, protože ve vystoupení bych neměl být fakticky obírán časem o to poučovat předsedající, ale budiž. Takže poslední věta. Dámy a pánové, je to chyba této vlády. Je to hrubá chyba této vlády a chyba premiéra Nečase, že skutečně vede české stavebnictví do naprosté krize, naprostého rozvratu a spoustě lidí, našich občanů, zavírá možnost pořídit si vlastní byt a vlastní dům. Je to ostuda. Pane premiére, styďte se.

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, váš čas uběhl. Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Richard Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Richard Dolejš: Dobré ráno. Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, já jsem rád, že vedeme takto podrobnou diskusi ke stavebnímu spoření, protože jsem přesvědčen, že právě tato norma se stala jakýmsi symbolem arogance této vlády a jakýmsi symbolem toho, že tato vláda pohrdá ústavním pořádkem České republiky. To nicméně doložil i Ústavní soud. Já bych se krátce vrátil k odůvodnění tohoto návrhu novely zákona tak, jak vláda odůvodňuje, proč tuto novelu předkládá. Dle vlády systém stavebního spoření nevede plně k podpoře financování bytových potřeb. Další argument, který uvádí vláda ve své důvodové zprávě a současně zatěžuje výdajovou stránku státního rozpočtu, čímž se podílí na negativním vývoji státního dluhu. Dle vlády je pro většinu účastníků stavebního spoření spíše výhodným státem podporovaným spořícím produktem, kdy po splnění minimální doby spoření, 5 či 6 let, je možné využít úspory k jakémukoliv účelu, tedy nikoliv pouze na financování bytových potřeb. To jsou základní důvody, proč vláda předkládá tento návrh. Já s tímto odůvodněním nesouhlasím a posléze se pokusím odůvodnit proč. Tento návrh zákona je nyní předkládán také proto, že znovu ve znění zákona č. 348/2010 Sb., který byl schválen ve stavu legislativní nouze a který byl zrušen nálezem Ústavního soudu, proto znovu tento návrh zákona projednáváme. Ústavní soud, jak zde bylo již zmíněno v některých příspěvcích mých kolegů, zrušil Plné znění zpráv


původní zákon zejména ze dvou důvodů. Prvním důvodem byla neústavnost použití stavu legislativní nouze, druhým, a to ještě dle mého soudu závažnější důvod byla pak retroaktivita týkající se padesátiprocentního zdanění státní podpory. Díky bohu tento návrh alespoň tuto část již díky Ústavnímu soudu neobsahuje. Já bych chtěl zdůraznit, že jste se nemuseli do této situace dostat, kdybyste novelu připravili a předložili Sněmovně v souladu s jednacím řádem Sněmovny, v souladu s Ústavou, tak jsme se nemuseli znovu touto normou zabývat. Vy jste byli včas upozorňováni na to, že původní návrh, který zrušil Ústavní soud, je protiústavní, a to nejen od opozice, ale také od Českomoravské konfederace odborových svazů a dalších a dalších institucí. Já bych si dovolil tady citovat ze stanoviska ČMKOS, které i v rámci tripartity na toto vládu upozorňovalo. Já budu citovat pouze dvě pasáže, které jsou jasné a srozumitelné: "Realizací navrhované úpravy v přechodném ustanovení by došlo ke zcela zásadní změně podmínek, za kterých byly smlouvy o stavebním spoření uzavírány. Hrubým způsobem by tak byly porušeny ústavní principy zákazu retroaktivity a předvídatelnosti práva." Takže vláda se nemůže vymlouvat na to, že nevěděla, jakým směrem jde. Upozorňovaly na to i odbory. Další moment, na který upozorňovala ČMKOS zase budu citovat: "Zcela nepřijatelné je pro nás uvažované zdanění státního příspěvku, na který vznikl nárok v roce 2010 připsaného na účty klientů stavebních spořitelen v roce 2011 sazbou daně ve výši 50 % za stávající situace, kdy nejvyšší sazba daně z příjmu fyzických osob je nastavena na 15 % i v případě nejvyšších ročních příjmů poplatníků této daně. Kromě toho z hlediska očekávání klientů se v případě článku 3 bodu 2 původního návrhu zákona z věcného pohledu jedná o retroaktivitu". Zase upozornění na retroaktivitu. ČMKOS zdůrazňovala, že obě tyto připomínky jsou zásadní. O co jde v tomto návrhu, který nyní projednáváme. Jde o snížení státní podpory stavebního spoření z 15 na 10 % při zachování maximálního limitu základu ve výši 20 tisíc korun. To se týká jak nových, tak i starých smluv. Zde se můžeme zase přít o to, zda se nejedná o retroaktivitu. Dochází ke zrušení osvobození příjmů z úroku z vkladů ze stavebního spoření, a to včetně úroků ze státní podpory. Víte, to, co nyní znovu předkládá vláda, byť v modifikované podobě, je atak vůči 4 mil. občanů, kteří se zapojili do stavebního spoření. V reálu bude tato norma, pokud bude schválena Poslaneckou sněmovnou, a já doufám, že ne, bude znamenat útlum stavebního spoření a výrazné omezení, či likvidaci individuální podpory bytové výstavby. Já bych si dovolil, ještě mám chvilku času, citovat jeden článek, který vyšel na Novinkách.cz a který si myslím, že pro dnešní diskusi je zásadní. Název článku je Omezení podpory stavebního spoření připraví tisíce lidí o práci, tvrdí studie. A tím dokládám i to, proč nesouhlasím s odůvodněním, které předložila vláda: "Zrušení nebo výrazné snížení státní podpory stavebního spoření může podle studie společnosti Next Finance snížit bytovou výstavbu a zvýšit nezaměstnanost. O práci by mohly přijít během několika let až tisíce lidí, a to například ve stavebnictví. Nižší podpora se projeví ve snížené spotřebě a menším výběru daní". Uvedl to ekonom Next Finance Vladimír Pikora. Existuje silný vztah mezi stavebním spořením, bytovou výstavbou a nezaměstnaností ve stavebnictví. Při zkoumání tvorby pracovních míst v bytové výstavbě se ukázalo, že 1 mld. státní podpory podpoří, podtrhuji, zhruba 251 pracovních míst, uvedl Pikora. Takže to má samozřejmě dopad i na zaměstnanost v České republice. Navíc jedna státem investovaná miliarda do stavebního spoření přinesla do státního rozpočtu v podobě například zvýšené spotřeby nebo výběru daní 1,1 mld. korun. V roce 2001 přitom 1 mld. přinesla pouze 400 mil. korun, upozornil Pikora. Dál budu pokračovat citací tohoto článku: Seškrtávání podpory zařízne novou výstavbu. Vliv má podle studie stavební spoření i na samotnou výstavbu bytů. Celkový podíl stavebního spoření na financování výstavby bytů za existence tohoto produktu kolísá mezi 40 až 60 %, uvádí studie. Pokud by podle Pikory systém stavebního spoření neexistoval, bytová výstavba by si pohoršila za celé období o zhruba 81 mld. korun. Opakuji 81 mld. korun. *** URL| http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/025schuz/25-5.html _



Přehled zpráv. ZABÍJELA JSEM V TELEVIZI! Nedělní Blesk ~ str. 20 ~ Rozhovor_ Zuzana Pšenicová_

Recommend Documents