Přehled zpráv. Rozhovor s moderátorkou Anetou Savarovou: Budete se divit! auto.cz ~ str. 00 ~ Novinky_ redakce Auto

Přehled zpráv Rozhovor s moderátorkou Anetou Savarovou: Budete se divit! ...................................................................... 9 30.3.2013 auto.cz ~ str. 00 ~ Novinky_  redakce Auto.cz_ Václav Moravec: Do důchodu to dělat nebudu .................................................................................................10 30.3.2013 Magazín Práva ~ str. 18 ~ Profil_  Věra Keilová_ Číňané posilují svou přítomnost na Antarktidě ................................................................................................13 29.3.2013 ČRo Plus ~ str. 06 ~ 17:10 Pondělí - pátek podle…_  _ »Přátelské ruce« financují turné Sánchezové ..................................................................................................14 28.3.2013 Haló noviny ~ str. 08 ~ Ze zahraničí_  Luis Miguel ROSALES_ PERSONÁLIE ........................................................................................................................................................16 28.3.2013 HR management ~ str. 79 ~ _  _ Na Syner útočil liberecký náměstek i umělci ....................................................................................................17 28.3.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Kraj Liberecký_  (ad)_ PERSONÁLIE ........................................................................................................................................................17 28.3.2013 Moderní řízení ~ str. 75 ~ Aktuality_  _ ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Americká a česká investigativní žurnalistika ......................................19 27.3.2013 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_ Pedagogické dny na hradecké univerzitě .........................................................................................................19 26.3.2013 ČRo Hradec Králové ~ str. 05 ~ 16:00 Události regionu - Hradec Králové_  _ Českému spotřebiteli průměrnost nestačí ........................................................................................................19 26.3.2013 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Výzkumy_  Kateřina Chobotová_ Se studenty mluvila běžkyně, vystřídají ji mediální experti ............................................................................22 26.3.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Kraj Hradecký_ + ceska-media.cz  (poš)_ Kvůli strachu ze ztráty zaměstnání pracují lidé dobrovolně přesčas ............................................................23 25.3.2013 Hospodářské noviny ~ str. 21 ~ Business Class_  Monika Ďuríčková_ Budete se divit! ....................................................................................................................................................24 25.3.2013 Svět motorů ~ str. 40 ~ Zábava_  _

Plné znění zpráv

1 © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Eliška Hašková Coolidge a Margareta Křížová pokřtily knihu Evy Vaškové Čejkové „Úspěch měřím štěstím“ .................................................................................................................................................................25 25.3.2013 webreporter.cz ~ str. 00 ~ Kultura_  _ Markéta Fialová: Můj největší adrenalin ............................................................................................................26 23.3.2013 Magazín Práva ~ str. 04 ~ Portrét_  Klára Říhová_ Studenti řeší problémy unie ...............................................................................................................................30 23.3.2013 Rakovnický deník ~ str. 02 ~ Rakovnicko/Region_  MIROSLAV ELSNIC_ Foto: Evropský parlament mládeže ...................................................................................................................30 23.3.2013 Rakovnický deník ~ str. 08 ~ Rakovnicko/U nás doma_  _ Personálie .............................................................................................................................................................30 22.3.2013 CSR fórum ~ str. 26 ~ Lidé_  _ Kanál pro děti měl být bez reklam. Teď ČT hledá možnost, jak pravidlo obejít ............................................31 21.3.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Média_  Lidovky.cz, Michaela Černá_ Je to tady. Rakovník se stal na několik dnů centrem evropského parlamentu ............................................32 21.3.2013 Rakovnický deník ~ str. 01 ~ Titulní strana_  MIROSLAV ELSNIC_ Diskutovat se bude také nad budoucností maturit ve školství .......................................................................32 20.3.2013 Berounský deník ~ str. 02 ~ Berounsko/region_  (elm)_ ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Americká a česká investigativní žurnalistika ......................................33 20.3.2013 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_ Některé země NATO začínají připravovat akci v Sýrii ......................................................................................33 20.3.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět_  pet_ Chcete se zapojit do evropského výzkumu PR? Máte šanci do konce března .............................................35 20.3.2013 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz_  Jaroslav Krupka_ Budoucnost maturit .............................................................................................................................................35 20.3.2013 Rakovnický deník ~ str. 02 ~ Rakovnicko/region_  (elm)_ RECENZE: Komiksový řezník Garth Ennis má superhrdinů plné zuby. Vytáhl na ně Bandu......................35 20.3.2013 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_  Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_ Novela zákona o veřejných zakázkách připravila ČR o 41 miliard korun ......................................................36 19.3.2013 ČRo Plus ~ str. 04 ~ 17:10 Pondělí - pátek podle…_  _ Plné znění zpráv


Brněnský primátor Onderka a Luciferův efekt (Jan Šesták) ...........................................................................38 19.3.2013 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _  _ Móda a marketing? Studenti vysokých škol dokazují, že to jde skvěle dohromady ....................................40 19.3.2013 markething.cz ~ str. 00 ~ Z terénu_  Denisa Kasl Kollmannová_ UDÁLOSTI V REGIONU .......................................................................................................................................43 19.3.2013 Rakovnický deník ~ str. 02 ~ Rakovnicko/Region_  _ Cyklus o českoněmeckých vztazích .................................................................................................................43 19.3.2013 Týdeník Opavský a Hlučínský Region ~ str. 05 ~ Události_  (mich)_ Výběr z korespondence ......................................................................................................................................44 18.3.2013 Agenda ~ str. 20 ~ Nejlepší dopisy českým redakcím_  _ Zaměstnání ...........................................................................................................................................................45 18.3.2013 Retail info Plus ~ str. 08 ~ Aktuality_  _ Nekrology .............................................................................................................................................................46 18.3.2013 Týden ~ str. 80 ~ Moderní život_  -lgtt-, -dd-_ Soutěž je velkou reality show. Nejde jen o to, jak zpíváte, ale i o to, jakou máte minulost, osud ..............47 16.3.2013 Českobudějovický deník ~ str. 06 ~ Jižní Čechy_ + Českokrumlovský deník; Jindřichohradecký deník; Písecký deník; Prachatický deník; Strakonický deník; Táborský deník  KLÁRA ČERNÁ_ KORUPCE Co je příčinou ....................................................................................................................................51 16.3.2013 Magazín Víkend DNES ~ str. 32 ~ Kavárna_  PAVEL RYSKA A JAN PRŮŠA_ Zbyněk Fiala: Dutý pilíř .......................................................................................................................................53 16.3.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice_ + vasevec.cz  vasevec.cz_ Proč se novelizují účetní pravidla pro vykazování výnosů .............................................................................56 14.3.2013 Auditor ~ str. 17 ~ Téma čísla - Výnosy_  David Procházka_ Pravomoci bez portfeje .......................................................................................................................................60 14.3.2013 ČT 24 ~ str. 01 ~ 20:05 Hyde Park_  _ Papež František....................................................................................................................................................81 14.3.2013 ČT 24 ~ str. 01 ~ 22:00 Události, komentáře_  _ Nastupuje čipová totalita. Zatím pro atlety .......................................................................................................87 14.3.2013 Ekonom ~ str. 55 ~ Technologie_ + ekonom.cz  Miloš Čermák_ Plné znění zpráv


Teror ve Frenštátě nebyl první ...........................................................................................................................88 14.3.2013 Literární noviny ~ str. 01 ~ Titulní strana_  Aleš BLUMA_ Z REDAKČNÍ POŠTY............................................................................................................................................93 14.3.2013 Můžeš ~ str. 05 ~ Z redakční pošty_  _ Ministr Mlsna v ČT popsal, co vlastně dělá. Řeč přišla i na propouštění úředníků ......................................94 14.3.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_  mp_ Smetanovo nábřeží se na jaře promění v pěší zónu ........................................................................................96 13.3.2013 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov_  Vratislav Dostál_ Zemřel psycholog Slavomil Hubálek .................................................................................................................96 13.3.2013 Haló noviny ~ str. 02 ~ Z domova_  (ste)_ České veřejné zakázky vyhrávají „nizozemské“ firmy. Vlastnické čachry nevadí .......................................97 13.3.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Státní pokladna_  Lidovky.cz, Martin Nevyhoštěný_ Úmrtí. Zemřel Slavomil Hubálek .........................................................................................................................98 13.3.2013 Metro ~ str. 10 ~ Domov_  iDNES.cz_ Zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek .....................................................................................................98 13.3.2013 Právo ~ str. 03 ~ Zpravodajství_  Novinky, Právo_ Na Smetanově nábřeží o sobotách omezí auta ................................................................................................99 13.3.2013 Právo ~ str. 10 ~ Praha - Střední Čechy_  (trj)_ České jaderné plány nemají v EU obdoby ........................................................................................................99 13.3.2013 PRO-ENERGY ~ str. 38 ~ Elektroenergetika_  Tomáš Kulda_ Ve věku 65 let zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek ..........................................................................102 13.3.2013 zdn.cz ~ str. 00 ~ Profesní aktuality_  ČTK_ Zemřel uznávaný psycholog Hubálek, zpovědník vrahů ...............................................................................103 12.3.2013 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Společnost - Domácí_  Red Dom, čtk_ Náhle zemřel psycholog Hubálek (†65): Známý expert, který zpovídal desítky vrahů a deviantů ............104 12.3.2013 blesk.cz ~ str. 00 ~ Události_  _ Pražské Smetanovo nábřeží se o sobotách dočasně změní v pěší zónu ....................................................105 12.3.2013 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Ekologie_  Jan Charvát_



Zemřel psycholog Slavomil Hubálek, zpovědník vrahů a deviantů ..............................................................106 12.3.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  ama_ Ve věku 65 let nečekaně zemřel psycholog Slavomil Hubálek .....................................................................107 12.3.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 17:00 Zprávy_ + ČRo Plus  _ Nečekaně zemřel psycholog Slavomil Hubálek ..............................................................................................107 12.3.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 06 ~ 18:00 Hlavní zprávy_  _ Známý psycholog Slavomil Hubálek nečekaně zemřel .................................................................................108 12.3.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Pel-mel_  _ Náhle zemřel uznávaný psycholog Slavomil Hubálek. Bylo mu 65 let .........................................................109 12.3.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  ČTK_ Zpráv z politiky děti nemají být ušetřeny ........................................................................................................109 12.3.2013 Lidové noviny ~ str. 04 ~ Domov_  MICHAELA KABÁTOVÁ_ Přátelství po česku: bez falše, ale bez vřelosti ...............................................................................................110 12.3.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 05 ~ Z domova_  Ivana Karásková_ Stát je třeba zrekonstruovat, tvrdí autoři rozsáhlého protikorupčního projektu ........................................111 12.3.2013 moderniobec.ihned.cz ~ str. 00 ~ ModerniObec.iHNed.cz_  (tz)_ Smrt si nevybírá. Zemřel psycholog Slavomil Hubálek, „zpovědník vrahů“, a přitom bytostný optimista .............................................................................................................................................................................113 12.3.2013 reflex.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_  _ Zpovědník vrahů Slavomil Hubálek: Život je sranda .....................................................................................113 12.3.2013 reflex.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_  _ Zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek ...................................................................................................116 12.3.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Nekrology_  ČTK_ Nečekaně zemřel psycholog Slavomil Hubálek, bylo mu 65 let ...................................................................118 12.3.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_  Jana Zemanová, bre_ Ve věku 65 let zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek ..........................................................................119 12.3.2013 zpravy.tiscali.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí_  Jakub Konečný_ Prohrává Česko boj s recesí? ..........................................................................................................................119 11.3.2013 ČT 24 ~ str. 01 ~ 22:00 Události, komentáře_  _ Plné znění zpráv


Naše nynější krize 2.0 ........................................................................................................................................125 9.3.2013 Lidové noviny ~ str. 10 ~ Příloha - Orientace / okno_  PETR ZÍDEK_ Zeman je dobrý řečník, je mu rozumět, míní lingvista ...................................................................................127 8.3.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  Lukáš Hadrava_ Hodnocení inauguračního projevu prezidenta Zemana.................................................................................127 8.3.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:08 Hlavní zprávy_  _ Jakou odezvu najde Miloš Zeman ve společnosti, kterou chce pomoci znovu stmelit .............................129 8.3.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 18:10 Hlavní zprávy_  _ Zeman v projevu nabídl svůj úřad jako prostor pro politický dialog. A opřel se i do médií ......................130 8.3.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_  Vojtěch Kouřímský,Martin Křížek,Kristina Winklerová_ Nový zákon děsí hospodské: Byl by to boj o zákazníky ................................................................................131 7.3.2013 5+2 dny ~ str. 01 ~ Titulní strana_  ZUZANA MOLKOVÁ_ Sankce vůči Severní Koreji ...............................................................................................................................132 7.3.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 21:05 Stalo se dnes_  _ Václav Klaus obohatil češtinu, o sobě rád mluvil v plurálu ..........................................................................134 7.3.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy z domova_  Lidovky.cz_ Zelený Stropnický: Klaus a Zeman jsou všehoschopní. Rozumí moci ........................................................135 7.3.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory_  Jan Rychetský_ Dokumentární fotografie v kině Hvězda ..........................................................................................................137 7.3.2013 Slovácký deník ~ str. 03 ~ Slovácko_  (lap)_ Zpívající revoluce ...............................................................................................................................................137 7.3.2013 Tvar ~ str. 18 ~ Historie revolucí_  Luboš Švec_ Oscaři: Faktor nablýskanosti 10 z 10...............................................................................................................139 6.3.2013 markething.cz ~ str. 00 ~ Komunikace, Marketing_  Redakce_ Dnešek v Praze ...................................................................................................................................................142 6.3.2013 Pražský deník ~ str. 02 ~ Z metropole_  _ POLITIKA: Ten, který měl pravdu .....................................................................................................................142 5.3.2013 neviditelnypes.cz ~ str. 00 ~ Neviditelný pes / Politika_  Neviditelný pes, Daniel Kaiser_



Novým mluvčím ODS je od počátku měsíce Jiří Sochor ...............................................................................146 4.3.2013 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  ČTK, (BoJ)_ TISKOVÁ ZPRÁVA: Vedením mediální sekce ODS pověřen Jiří Sochor .....................................................146 4.3.2013 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Tiskové zprávy_  Tisková zpráva ODS, (BoJ)_ Lutz Mez: Jaderná energetika není bez emisí CO2 ........................................................................................147 4.3.2013 euractiv.cz ~ str. 00 ~ Euractiv.cz / Sekce / Energetická účinnost_  _ Tři oříšky pro penzisty.......................................................................................................................................149 4.3.2013 Euro ~ str. 50 ~ Hydepark_  Petr Janský_ Novým mluvčím ODS Jiří Sochor, vystřídal Tomáše Bartovského ..............................................................151 4.3.2013 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články_  ČTK_ Konec éry Klause Josefa I. ...............................................................................................................................152 4.3.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Klaus odchází_  Josef Mlejnek jr._ Bartovský končí v roli mluvčího ODS ..............................................................................................................154 4.3.2013 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova_  _ NEDĚLNÍ VIDEOZÁZNAM: Rozpravy o českých médiích: Jaké mohou být negativní účinky nových médií? .................................................................................................................................................................154 3.3.2013 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark_  TV Česká média_ Asi kvůli svému útlocitu Václav Klaus ani nepřipomněl, že pokrytec Václav Havel... ...............................155 2.3.2013 euportal.cz ~ str. 00 ~ Zamyšlení_  Břetislav Olšer_ Jsme penalizováni za to, že rosteme, říká vedoucí katedry sociologi (Stisk ) ............................................157 2.3.2013 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _  _ O sobě mluvil v plurálu, vymyslel pár slov na -ismus ...................................................................................158 2.3.2013 Lidové noviny ~ str. 02 ~ Téma_  kal_ Ten, který měl pravdu ........................................................................................................................................159 2.3.2013 Lidové noviny ~ str. 21 ~ Orientace_  DANIEL KAISER_ GLOSA: Filozofie ozbrojené společnosti ........................................................................................................162 2.3.2013 neviditelnypes.cz ~ str. 00 ~ Neviditelný pes / Společnost_  Neviditelný pes, Petr Hampl_ Od 4. března čteme z knihy Slavomila Hubálka "Zpovědník vrahů" ............................................................163 1.3.2013 ČRo - praha.cz ~ str. 00 ~ radiozpravy_  Zuzana Vojtíšková_ Plné znění zpráv


Rusko-gruzínské vztahy ....................................................................................................................................164 1.3.2013 ČT 24 ~ str. 08 ~ 22:00 Události, komentáře_  _ Žebříček nejlepších českých univerzit: Špičkovou ekonomii učí na FSV v Praze ......................................166 1.3.2013 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ Kariera.iHNed.cz_  Julie Daňková_



Plné znění zpráv Rozhovor s moderátorkou Anetou Savarovou: Budete se divit! 30.3.2013

auto.cz str. 00 Novinky_ redakce Auto.cz_

Krásná Aneta Savarová by mohla svádět ke škatulkování – mladá pohledná slečna za volantem… Nedomýšlejte dál! Od nás si vysloužila úplně jinou škatulku. Začali jsme zvolna, základní terminologií. „Aktuálně jezdím v Audi A3 Sportback,“ přivítala nás v budově zpravodajství České televize usměvavá sedmadvacetiletá slečna. Tím jsme informativní přehled o jejím vozidle považovali za vyčerpaný. Zle jsme Anetu podcenili! „Vybrala jsem si dvoulitrové TDI s šestistupňovou převodovkou, v zimě používám šestnáctipalcová kola, na jaře přezouvám na sedmnáctky,“ pokračuje s popisem černé audiny moderátorka večerních Událostí. Hloubku jejích znalostí považujeme vzhledem k výše popsanému nepodloženému škatulkování za nadprůměrnou. Aneta se však podiví a konstatuje, „že se přece jedná o nezbytné minimum“. A nám je definitivně jasné, že se rozhovor nebude točit jenom kolem barvy karoserie a čalounění. Odmala Naši původní představu Aneta trhá na kusy dál a dál. Řidičský průkaz si dělala v předstihu ještě před osmnáctinami, protože se prý nemohla dočkat. Před tím ještě stihla pár tréninkových jízd stranou běžného provozu. A jako úplně malá drandila na malotraktůrku. „U nás na jižní Moravě jsme mu říkali fréza. Pocházím z malé vesnice, kde byla podobná technika v celodenním zápřahu. A tak mě jednou na frézu dědeček posadil a já poprvé řídila!“ vzpomíná Aneta. „Tehdy mi bylo teprve pět let!“ Tím ale první motoristické krůčky neskončily. „Tatínek učil v autoškole. A já se k němu a jeho žákům občas připojila. Na konci jízd pak tatínek párkrát pokračoval s mým individuálním výcvikem,“ směje se. „To jsem chodila do první třídy.“ SUV i sporťák Typicky ženské preference se během našeho rozhovoru vynoří jen jednou. Když se Aneta zmíní o svém vysněném modelu. „Nejspíš by to bylo nějaké větší SUV. V autě se chci cítit bezpečně. A v budoucnu, až přijde rodina, bude důležitá také praktická stránka věci. Prostorný interiér, velký kufr… Jednou se takové SUV bude hodit!“ usmívá se. Že má dobrý vkus a přehled, dokazuje předvýběrem rodinného vozu. „Nejvíc se mi líbí nový Range Rover. Nedávno jsem se svezla v poslední generaci a bylo to úžasné! Neuvěřitelně pohodlné auto,“ popisuje zážitek Aneta. Zkusíme stočit řeč na sporťáky. Aneta znovu překvapuje. „Jasně že je mám ráda! Řídila jsem ferrari i porsche. Nic pro mě. Zato Subaru Impreza WRX STi… Famózní auto! Hlavně díky pohonu všech kol jezdí naprosto neskutečně,“ chválí japonský vůz. Po fundované sondě mezi sportovní vozy bereme Anetino nadšení pro automobilové závody už za celkem předpokládatelný koníček. „Jednou jsem se svezla s kamarádem, který měl zkušenosti z rallye. Přiznám se, že jsem se trochu bála. Ale i tak to byl skvělý zážitek!“ Vzpomínky na D1 Před hlavní zpravodajskou relací působila Aneta v brněnském studiu České televize. Trasu z Prahy do Brna a zpět tak absolvovala v podstatě každý den. „Řízení mě opravdu baví, za volantem si i výborně odpočinu. Na D1 to však nešlo. Vyrážela jsem v pět hodin – to bych ještě přežila, ale ten monotónní pás nerovností prakticky v celé délce trasy… Na jednu stranu spolehlivý budíček, na druhou ale mimořádně otravný společník. Nebýt rádia, které dálnici přehlušilo, snad bych z ní pravidelně sjížděla,“ stěžuje si. „Při návratu do Prahy se k rozbité silnici přidal ještě odpolední provoz. Nemůžu říct, že bych cestu po D1 vyhledávala,“ usmívá se. Rozhovor s Anetou Savarovou se nám nakonec pěkně protáhl. Sympatické slečně se rozsvítily oči při pohledu do Světa motorů, kolik automobilových novinek každý týden na stránkách otiskneme, co vše obnáší srovnávací Plné znění zpráv


test… Kdyby se nemusela začít připravovat na Události, auta bychom probírali do večera. Nedejte na škatulky, Aneta je jednou z nás! Aneta Savarová Narodila se 19. února 1986 v Uherském Hradišti. Od šestnácti let působí v médiích, při studiu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy přispívala do regionální mutace Mladé Fronty Dnes a Zlínského deníku. Objevila se také za mikrofonem, nejprve v Rádiu Zlín a potom na stanici Wave, patřící pod Český rozhlas. V roce 2007 nastoupila do České televize, kterou o tři roky později vystřídala za zpravodajský kanál Z1. Od poloviny roku 2011 pracuje znovu v České televizi, nejprve jako moderátorka Událostí v regionech, v dubnu 2012 začala uvádět hlavní zpravodajský pořad ČT. Související TEST: Audi A3 Sportback 2,0 TDI – Prémiové mikrokombi Range Rover SDV8 a TDV6: První jízdní dojmy Spy Photos: Prodloužený Range Rover Range Rover Sport 2014: Hliníková karoserie a interiér pro sedm

URL| http://www.auto.cz/rozhovor-s-moderatorkou-anetou-savarovou-budete-se-divit-73729 _

Václav Moravec: Do důchodu to dělat nebudu 30.3.2013

Magazín Práva str. 18 Věra Keilová_

Profil_

Po moderování televizních debat prezidentských kandidátů se jeho život může rozdělit na „před“ a „po“. „Společnost se rozdělila na dva tábory a tak vyhrocené reakce jsem ještě nezažil,“ říká osma -třicetiletý moderátor Václav Moravec. Kritiku, která se snáší na jeho hlavu a není racionální, ovšem považuje za folklór. Na schůzku v televizním klubu Rohlík na Kavčích horách přiběhl s mírným skluzem a objednal si kolu. Jeho oblíbené větrníky neměli, ale jak mi vysvětlil, ty si dává s chutí jen ve vypjatých chvílích – a větší stres než moderování televizních diskusí prezidentských kandidátů v poslední době nezažil. „Je pravda, že v těch několika dnech jsem pro ně do te -leviz ního bufetu mířil pravidelně, ale nebyl jsem sám. Většinou mě doprovázely kolegyně Andrea Majstorovičová, šéfka vývoje zpravodajství, a Hanka Andělová, dramaturgyně, které během těchto dnů odváděly velmi náročnou práci. Byl to náš doping a lék na stres. Když přenosy skončily, Andreu a šéfeditora volebního vysílání Františka Lutonského skolila chřipka. Mé maličkosti se naštěstí vyhnula.“ * Jak jste to dokázal? Sám nevím, protože při prezidentských volbách jsme všichni v ČT byli pod nebývale velkým tlakem. Společnost byla rozdělená, radikalizovaná a míra iracio -nality, která byla patrná v táborech příznivců obou finalistů, se moderátorovi televizních debat nemohla vyhnout. Z tábora Karla Schwarzenberga mi přicházely otázky, proč byly otevřeny Benešovy dekrety a proč jsem nezastavil výpad Miloše Zemana proti Věře Čáslavské, a z tábora Miloše Zemana se ptali, proč jsem na něj útočil kvůli zaměstnání jeho ženy na Pražském Plné znění zpráv


hradě a zajímal se o propojení Miroslava Šloufa s Jiřím Weiglem. Takovou míru emocí jsem v novinařině za dvacet let ještě nezažil. * Někdy se moderátor v politickém boji a nejrůznějších kampaních stává jen figurkou. Máte s tím zkušenost? Opakovanou. Ověřil jsem si, že existují skandalizační kampaně, jejichž cílem je poškodit moderátora a dostat ho pod tlak. Zažil jsem to a zažívám to, když se pravidelně věnujeme nekalým činnostem různých skupin v šedé zóně české politiky a veřejné sféry, například když jsme se v minulosti věnovali kauze Opencard, bílým koňům ve fotovoltaických elektrárnách či hospodaření Lesů ČR. O to víc je důležité udržet si nadhled. Když jsme se v Otázkách například podrobně věnovali Opencard, vyšli jsme z auditu, který si objednal pražský magistrát. Vždy je třeba dávat pozor na to, aby nešlo o podklady lobbistů a pracovníků PR agentur. Až Otázky opustím, dám jednu radu svému nástupci: ať počítá s těmito tlaky a výhružkami a ať se na ně vykašle. Teď o tom vyprávím studentům na Fakultě sociálních věd UK. Můj oblíbený seriál, u kterého jsem relaxoval, byl Newsroom vysílaný na HBO. Naznačuje lobbistické a ekonomické pozadí, které se dotýká práce novinářů. Je tam několik trefných momentů, které ukazují, jak to funguje. Některé informace, které novinář dostane, bývají bohužel především manipulací, která má jeho prostřednictvím ovlivnit politické dění. Snažím se toho vyvarovat. A je to v této práci jedna z nejtěžších věcí. * S jakou vizí jste před deseti lety nastupoval do Otázek Václava Moravce? Změnilo se za tu dobu něco? Máte pravdu, v lednu jsme zahájili desátý rok. Šel jsem do toho s vizí vrátit České televizi diskusní pořad, který bude otevírat zásadní témata a upozorňovat na jejich souvislosti. Zároveň jsem si přál, aby nabídnul variabilitu formátu, čili že to nebudou jenom duely politiků, ale že tu bude místo i pro zástupce občanské společnosti. Témata je však třeba nejen otevírat, ale také se k nim vracet a dávat vše do souvislostí s tím, co se už odehrálo. Když se podíváte na dobu, která už je za námi, pořad k tomu dospěl. Když se zabýváme bojem proti korupci, vedle vicepremiérky sedí ve studiu David Ondračka z nevládní organizace Transparency International, podnikatel Andrej Babiš a další. Formát se snažíme neustále posouvat a považuji za malý zázrak, že diváci o Otázky mají zájem už deset let. První vysílací hodinu v neděli v poledne teď sleduje sedm set tisíc diváků a druhou hodinu vysílanou na ČT 24 jich ve sledování dále pokračuje zhruba polovina. Je to nejsledovanější pořad Čtyřiadvacítky za celý týden. Kdybyste mi to řekli v roce 2005, kdy byly Otázky rozšířeny na dvě hodiny, považoval bych to za sci-fi. * Jak velký tým tento pořad připravuje? O obsah se starají tři lidé: dramaturg, asistentka a moderátor. Ve světě se na podobných pořadech podílí široký analytický tým. Ale nestěžuji si. Když musí moderátor část analytické práce dělat sám, je v mnoha ohledech poučený více, než když mu to dají na stříbrném podnose. Všechno má své výhody. * Je pro vás moderování Otázek radostí, nebo spíš adrenalinem? Obojí zároveň. Skutečně cítím radost, když upozorníme na souvislosti, které zůstávají stranou. Z poslední doby vzpomenu například ochranu obětí trestných činů v novele, kterou chystala Poslanecká sněmovna v rámci pozměňovacích návrhů. Nebo se zabýváme otázkou, jestli má stát garantovat ceny elektřiny při dostavbě jaderné elektrárny Temelín. * Zájem o dění ve společnosti a smysl pro dodržování určitých hodnot jste v sobě musel mít už odmala. Je to tak? Baví mě upozorňovat na věci, které jsou v rozporu se selským rozumem. A možná na to měla vliv i moje výchova. Vyrůstal jsem na malém městě v Orlických horách mezi lidmi, kteří si uměli říkat věci otevřeně. Tatínek pochází z konzervativní a rozvětvené katolické rodiny. Měl dvanáct sourozenců. Neměli to lehké. U nás v rodině se často probírala politika a už jako kluk jsem si uvědomil, jaké rozpory jsou mezi tím, co se říká a prezentuje oficiálně, např. ve škole, a jaká může být skutečnost. A díky naší skvělé profesorce češtiny na gymnáziu jsme se v hodinách věnovali Masarykovi, Čapkovi, Peroutkovi a také jsme se dostali k autorům, kteří tenkrát byli zakázaní. * Jako malý kluk jste ale chtěl být učitelem.



Tím, že přednáším na Fakultě sociálních věd UK, jsem si kantorský sen vlastně splnil. Líbí se mi, že se v dialogu se studenty posouváme. A kromě toho jsou pro mě i důležitou zpětnou vazbou. * Vím, že váš tatínek je povoláním zámečník. Co dělá maminka? Už mnoho let dělá vedoucí reklamačního oddělení ve velkoobchodu s potravinami. Oba rodiče stále ještě pracují. Jsou rádi, že v kraji postiženém nezaměstnaností práci vůbec mají. Mám ještě o deset let mladší sestru a o jedenáct let mladšího bratra. Tatínek byl bohužel před Vánocemi na operaci s nádorem ledviny, ale všichni věříme, že tím to skončilo. Takové okamžiky vás však přinutí se zastavit a zeptat se sám sebe, jestli vám ten stres vůbec stojí za to. * Stojí? Ještě ano, ale do důchodu to určitě dělat nebudu. Tvrdím, že až skončím v novinařině, tak se do kraje, kde jsem se narodil, zase vrátím. Orlické hory mají výhodu, že s výjimkou Deštné nejsou ještě turisticky a developersky tak zaneřáděné jako Krkonoše, a zachovávají si svůj původní ráz. Miluji ten kraj. * Nechtěl byste si to někdy vyměnit s Karlem Šípem a místo adrenalinu v Otázkách si dopřát zábavu ve Všechnopárty? Karlu Šípovi, Marku Ebenovi i Janu Krausovi někdy opravdu závidím – můžou si totiž dovolit ledasco a vše přitom skryjí pod roušku zábavy. * Co rád děláte ve chvílích volna? Máte vůbec nějaké? V létě máme s Otázkami pětitýdenní pauzu a také se nevysílá o Velikonoční neděli. Dovolenou si tedy beru v létě a na jaře. A jak ji trávím? Buď odpočívám pasivně a sleduju zajímavé filmy, anebo aktivně prací na chalupě a cestováním. Zjistil jsem, že do rovnováhy mě vrací hlavně příroda. Za rodiči do Letohradu jezdím také, ale protože je to daleko, není to často. Máma mi říká, že se dozví, že jsem živ a zdráv, až když si v neděli v poledne pustí televizi. * A kam nejraději jezdíte do zahraničí? Relativně slušně mám projetou Severní Ameriku. Z Evropy nedám dopustit na Krétu. Když jsem byl před několika lety v Číně, uvědomil jsem si, jací jsme pokrytci. Na jednu stranu se pohoršujeme například nad prací čínských dětí a podmínkami, které v této zemi panují, a na straně druhé ty výrobky kupujeme, protože jsou nejlevnější. Nebo naši politici často mluví o národním státu a podpoře naší práce, ale jezdí v autech cizí výroby. * Pravidelně také moderujete pořad Impulsy Václava Moravce na rádiu Impuls. Televize vám nestačí? Rozhlasový pořad jednak funguje jako dobrá přípravka na to, co se pak probírá v neděli v televizi, ale nejvíc se mi na tom líbí, že rozhovory v rozhlase jsou vždycky spontánnější a můžou jít více do hloubky. V televizi jsou respondenti vystresovaní ze světel a kamer a více se hlídají. Navíc rádio nutí k precizní výslovnosti moderátora. * *** Máma mi říká, že se dozví, že jsem živ a zdráv, až když si v neděli v poledne pustí televizi. Foto autor| Foto Právo – Milan Malíček Foto popis| >> Letos v lednu před finálovou superdebatou s kandidáty na prezidenta Karlem Schwarzenbergem a Milošem Zemanem. Foto autor| Foto ČTK (2) Foto popis| << Jako nejoblíbenější osobnost televizní publicistiky získal již čtyřikrát cenu TýTý. Foto popis| >> Hostem Otázek Václava Moravce byla také bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová (2007). Foto autor| Foto ČTK (2) Plné znění zpráv


Foto popis| >> Svůj sen o povolání učitele si plní na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Říká, že studenti jsou pro něj důležitou zpětnou vazbou. Foto autor| Foto Právo – Petr Hloušek Foto popis| << Při výjimečných příležitostech, jako jsou například debaty před parlamentními volbami, se diskusní pořad Otázky natáčí před živým auditoriem. _

Číňané posilují svou přítomnost na Antarktidě 29.3.2013

ČRo Plus

str. 06

17:10 Pondělí - pátek podle…_ _

Petr ŠIMŮNEK, moderátor -------------------Z Izraele se přesuneme na Antarktidu. Číňané totiž posilují svou přítomnost na tomto kontinentu. Čínský oceánografický úřad dnes oznámil, že do roku 2015 chce na Antarktidě vybudovat dvě nové výzkumné stanice a o Antarktidu je zájem, jak připomíná Dana Votýpková v následující reportáži. Dana VOTÝPKOVÁ, redaktorka -------------------Boj o Antarktidu začal nenápadně před 6 lety. Británie na podzim 2007 oznámila, že si chce pojistit své nároky v Antarktidě. Pokud přestane platit smlouva o kontinentu, o který desetiletí po jeho objevení nikdo nejevil zájem. Pak britské snahy o Antarktidu postoupily o kousek dál. Respektive o pořádný kus. Území o rozloze 437 kilometrů čtverečních, což je plocha skoro dvakrát větší Británie, dostala k 60. výročí nástupu na trůn královna Alžběta II. "Dárek královně se jmenuje Země královny Alžběty." Jak oznamuje britský ministr zahraničí William Hague. Ale třeba Argentina z něj vůbec radost neměla. Její územní nároky se s těmi britskými totiž překrývají. Stejně je na tom i Chile. A osobně to přijel do Antarktidy potvrdit i chilský prezident Sebastián Piněra. Do zmrzlé půdy zapíchnul státní vlajku v místech, kde má vyrůst výzkumná stanice. "Udělali jsme dnes další krok k posílení naší přítomnosti v Antarktidě. Naše výzkumná stanice bude ležet těsně u jižního pólu stejně jako je tam mají Američané a Číňané. Posílí to chilskou přítomnost na kontinentu budoucnosti." Prohlásil chilský prezident Sebastián Piněra. Petr ŠIMŮNEK, moderátor -------------------A já se teď zeptám, co je vlastně na Antarktidě tak zajímavého, že to tam přitahuje všechny světové velmoci, geopolitologa Michaela Romancova z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Michael ROMANCOV, geopolitolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Petr ŠIMŮNEK, moderátor -------------------Tak ta otázka vlastně už byla položena. Co je tam tak zajímavého, že tam všichni chtějí být a je tam teď Čína? Michael ROMANCOV, geopolitolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych řekl, že tam jsou dvě roviny té zajímavosti. Tou první rovinou jsou samozřejmě přinejmenším potenciální ložiska surovin, možnost rybolovu v okolních vodách a tak dále. To znamená důvody vlastně ekonomické, které historicky vždycky byly strašně důležitým motivem pro to, aby se lidé hnali do obtížně přístupných končin, nebo končin se špatným klimatem a tak dále. Ten druhý rozměr je částečně symbolický. To se týká toho, že prostě přítomnost na takových věcech jako je Mont Everest, nebo nejhlubší místo na Zemi, nebo Měsíc, prostě přidá státu na prestiži. A s touto prestiží se potom samozřejmě také poutá ta skutečnost, že to, že jste někde schopni vydržet dlouhodobě, obstát, provádět tam vojenské nebo, nebo vědecké experimenty a tak dále, tak to všem vlastně dokazuje úroveň síly vaší ekonomiky, vyspělosti vědeckého potenciálu a tak Plné znění zpráv


dále. Čili je to taková dobrá výkladní skříň. A právě proto všechny ty státy, které se považují za mocnosti, se snaží v těchto extrémních jaksi podmínkách ukázat těm ostatním, jak dobře na tom jsou. Petr ŠIMŮNEK, moderátor -------------------A kdo je tam v této chvíli vlastně nejsilnější? Dá-li se to tak říct. Michael ROMANCOV, geopolitolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se domnívám, že ještě pořád platí vlastně, že výsadní postavení v Antarktidě mají Spojené státy americké. Historicky jsme tady byli svědky vlastně také toho, řekněme, "mírového soupeření". Spojené státy, Sovětský svaz, to se týkalo rozmístění těch vědeckých základen právě na těch symbolických místech, jako je jižní pól a tak dál. Silné postavení v této části světa mají další mocnosti, které prostě historicky jsou s výzkumem Antarktidy spojené. No, a teď nově se tam právě jaksi snaží etablovat například Čína, což je stát, který vlastně nelze dnes jaksi vynechat z jakékoliv aktivity kdekoli na světě. Petr ŠIMŮNEK, moderátor -------------------Vy jste zmínil potenciální ložiska surovin. Co to znamená potenciální? Je možno v Antarktidě něco těžit? Nebo ne? A kdo by si případně na ta ložiska surovin mohl činit nárok? Michael ROMANCOV, geopolitolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, zatím tam vlastně komerční těžba je vyloučená. Nicméně je možné provádět tam nejrůznější vědecké pokusy a samozřejmě ty vědecké pokusy zahrnují i geologický průzkum. Za předpokladu, že se tam podaří najít obrovské nebo přinejmenším velké naleziště nějaké strategicky důležité suroviny, samozřejmě, že člověka okamžitě musí napadnout ropa nebo zemní plyn, pak podle mého názoru navzdory současné dikci mezinárodních smluv je jenom otázka času, kdy tam bude komerční těžba zahájena. Nicméně současná mezinárodně právní úprava, alespoň pokud mi je známo, tak vlastně zabraňuje takovýmto komerčním aktivitám. Antarktida byla v zásadě prohlášena dědictvím všeho lidstva. Všechny teritoriální nároky na to konto vlastně byly anulovány, což ovšem neznamená, jak koneckonců zaznělo i z vaší reportáže, že by tam nebyli aktéři, kteří by tam nepíchali své vlajky a vlastně nevznášeli nároky třeba i v tom ohledu, že vy sice tuhle tu věc historicky jsme měli nárokovanou, teď jsme nárok stáhli, ale pokud si někdo dovolí zabrat území, my okamžitě svůj nárok obnovíme. Petr ŠIMŮNEK, moderátor -------------------Tak to byl k Antarktidě Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky. Michael ROMANCOV, geopolitolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. _

»Přátelské ruce« financují turné Sánchezové 28.3.2013

Haló noviny str. 08 Ze zahraničí_ Luis Miguel ROSALES_

Mezinárodní turné kontrarevoluční bloggerky Yoani Sánchezové, financované »rukama přátel« a lidmi, kteří přispěli do »internetových sbírek«, aby naše chudá bloggerka, jejíž skromná mzda přesahuje měsíčně »jen« 10 tisíc dolarů, mohla podniknout svou 80denní cestu po 12 zemích, nabízí velmi zajímavé myšlenky - ukazující, kdo za turné skutečně stojí. Svou návštěvu Brazílie, kde ji lidé solidární s Kubou připravili »velmi vřelé přijetí«, za což je »mírumilovná a pluralistická disidentka« nazvala teroristy, vysvětlovala jako cestu financovanou »nezištnými přáteli« -zatímco realita byla taková, že návštěvu organizovalo a financovalo americké velvyslanectví společně s brazilskými pravicovými kruhy a velkými tiskovými médii stojícími v opozici k vládě Dilmy Rousseffové. Plné znění zpráv


Člověk v tísni? Teď ovšem nemůže říkat, že za svou návštěvu České republiky vděčí přátelům, když ona sama rozšířila informaci, že její zdejší evropský pobyt pořádala a platila údajně nevládní organizace Člověk v tísni, organizace zřízená a financovaná Národní nadací pro demokracii (NED), krycí organizací CIA... V Praze ji neustále doprovázel některý zástupce Člověka v tísni, např. Stanislav Škoda, vydavatel věnující se v této instituci problematice Kuby, Tomáš Trampota či Ondřej Jurik. Jen jeden kamínek pro ilustraci vztahu Člověka v tísni a NED: V letech 2006-11 obdržel Člověk v tísni od NEDu - podle výročních zpráv této instituce -675 077 dolarů na publikování článků proti Kubě, organizování protikubánských akcí, poradenskou činnost či technickou a materiální pomoc kontrarevolučním skupinám na Kubě. Značná část z těchto peněz byla použita na financovaní tzv. kubánských disidentů, zvláště Yoani Sánchezové, a to prostřednictvím kurýrů. Co se Sánchezové týká, tato zákulisní činnost NEDu prostřednictvím Člověka v tísni naplňuje záměry obsažené ve Strategii 2012, dokumentu, kde zmíněná organizace bez okolků přiznává, že jedním z hlavních cílů na rok 2012 a léta následující je »pokračovat a pokud možno rozšířit podporu (tzv.) demokratů v zemích jako Kuba«. Je potom čemu se divit, že Člověk v tísni financuje návštěvu superbloggerky v ČR a připravuje jí nabitý pracovní pobyt? Dovedu si představit, že byla svými učiteli vyškolena, aby se vyhnula fiaskům, jako bylo to brazilské. Svět není plný hlupáků Nečekejme však, že tato kontrarevolucionářka přizná, že jejími skutečnými chlebodárci jsou NED nebo ti, kteří stojí za touto organizací, tedy americká vláda. Je naivní, pokud věří, že svět je plný hlupáků, kteří spolknou bez mrknutí oka všechno, co řekne a napíše, nebo co jí řeknou a napíší jiní... Při pražském pobytu pod pláštíkem CIA, pardon, Člověka v tísni, se setkala s další stoupající hvězdou kubánského disentu. S Eliécerem Ávilou, který rovněž podniká turné po Evropě - financované podle jeho slov přáteli ze starého kontinentu. Setkání na české půdě není náhodné, bylo dobře zorganizované a naplánované americkými speciálními službami. Je pozoruhodné, že zatímco Evropané cestují v důsledku ekonomické krize méně, »perzekuovaným kubánským disidentům« umožňují příspěvky ze sbírek podnikat cesty, jaké si žádný obyčejný evropský nebo americký zaměstnanec nemůže dovolit. Jak plyne z tweetů rozesílaných Yoani Sánchezovou, její »turistická« návštěva byla pořádně nabitá, zúčastnila se řady akcí a byla dokonce přijata českým ministrem zahraničí. Kolik bloggerů ve světě se může pochlubit tak širokým uznáním? Na půdě UK Během svého putování po českých krajích měla na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy »přednášku« na téma »Sdělovací prostředky a kubánská nezávislá žurnalistika«. Na rozdíl od Brazílie se akce tentokrát konala v uzavřeném prostoru, za přítomnosti asi 80 účastníků, mezi nimiž nechybělo několik přátel Kuby, kteří Yoani počastovali otázkami, na něž se podle dobrých rad CIA, pardon, Člověka v tísni, vzdala odpovědi a ponechala na daleko lépe proškoleném Ávilovi, aby se pokusil vysvětlit nevysvětlitelné. Zjevně jde o to, aby Yoani co nejméně ukazovala svou omezenou schopnost argumentovat, když stojí tváří v tvář publiku a nutnosti dát rozporuplnou, vyhýbavou a stručnou, bezobsažnou odpověď, což zase svědčí o tom, že ona sama je jen další z jednotvárné řady kubánských kontrarevolucionářů. Vděčnost obou dvou aktérů z FSV UK svým pánům byla ovšem vždycky zřejmá. Nikdy neopomněli vyjádřit zcela jasně svůj vděk českému velvyslanectví na Kubě, které jim umožňuje přístup k internetu a poskytuje prostředky (rozuměj peníze na sladký život na Kubě a volný přístup na internet), aby tak mohli vyvíjet svou »opoziční činnost« vůči kubánské vládě. Ávila »ikonu« předčil Neudivuje nás »náhodné« opětovné setkání obou kontrarevolucionářů v Praze. Eliécer byl pro Yoani v Praze oporou, to on, mnohem lépe připravený než ona, odpovídal na všechny otázky, které ona zodpovědět neuměla, zatímco ona poskytovala rozhovory tisku a České televizi, ty, které bez velké slávy, jakékoli odezvy v zahraničí a s malou věrohodností pro diváky v Čechách odvysílala Česká televize na programech ČT1 a ČT24. Náhodné není ani vydání knih »Skutečná Havana« a »Svobodná Kuba. Žít a psát v Havaně« - slátanin, jejichž autorkou je Sánchezová, a které »velmi laskavě« vydalo nakladatelství Random House. Máme co do činění s nakladatelstvím, které má vazbu na Pentagon a které na pokyn americké vlády vydává knihy, jejichž Plné znění zpráv


úkolem je démonizovat vlády jako venezuelská, kubánská a dalších zemí, jež se odmítají podřídit americkým zájmům. Jak se naprosto neznámá autorka jako Yoani dostane k takovému nakladatelství? Kdo to financuje? Přirozeně stejní lidé, kteří financují turné této bloggerky, laureátky četných cen, tedy v žádném případě prosťáčci obdivující dílo onoho velkého podvodu jménem Yoani Sánchezová. Cirkus plný zklamání ZYoanina turné je opravdový cirkus s mediální hvězdou, která, jak se ukázalo, není na výši záměrů, jež sledují její američtí šéfové. Ti v úžasu shledávají, že »hvězdná bloggerka« nezvládá veřejná vystoupení, kde jsou jí kladeny otázky na tělo. Odpovědi nejsou jejím chlebodárcům příliš po chuti. Proto pro ni vytvořili nové »Lazarilly z Tormesu« (Lazarillo z Tormesu - literární postava šibala, lišáka z okraje společnosti, který se lží, lstí a podvody dostane z každé situace -pozn. překladatele). V ČR tuto roli sehrál Ávila. Nyní pokračuje Yoani ve svých kontroverzních výrocích v Mexiku. Podle svých vlastních slov zveřejněných v EFE, je »...prokubánská. Nemám žádnou vazbu na vládu jiné země... Nevím, proč by mé jméno mělo být spojováno s jinou zemí, ke které mám navíc množství výhrad.« Jaké výhrady má Yoani na mysli? Nevzpomínám si, že bych někdy četl na jejím blogu názor na podporu hnutí Ocuppy Wall Street, když proti němu brutálně zasáhla policie, nečetl jsem ani o jejích pochybnostech kolem existence mučírny na námořní základně v Guantánamu (s výjimkou nesmělého vyjádření v Brazílii). Jak může Yoani říci, že nemá vazby na žádnou cizí vládu? Jak potom vysvětlí, že má otevřené dveře na velvyslanectví České republiky a Švýcarska, kde jí poskytují volný přístup na internet? Něco takového se dělá jen na příkaz příslušné vlády. Neví snad Yoani o tom, že NED podléhá přímo vládě Spojených států? A už vůbec nerozumím, jak může tyto věci říkat, když sám bývalý šéf americké Zájmové kanceláře Michael Parmly se nechal slyšet, že by mu velmi vadilo, kdyby WikiLeaks zveřejnil jeho kabelogramy o setkáních s Yoani Sánchezovou. Proč taková obava...? Foto popis| Ve Španělsku už začal velikonoční »svatý« týden. V Seville jsou v prodeji všechny propriety, které nějak souvisejí s vírou... Foto autor| FOTO – ČTK/AP Foto popis| Nejen Evropa je sužovaná rozmary počasí. V Bandungu na Západní Jávě ovšem dopady prudkých lijáků tyhle Indonésanky rozhodně nerozhodily. Foto autor| FOTO – ČTK/AP Foto popis| Yoani Sánchezová Foto autor| FOTO – ČTK/AP O autorovi| Luis Miguel ROSALES, 15. března 2013 (za) (mezititulky redakce) _

PERSONÁLIE 28.3.2013

HR management _

str. 79

_

EVA SNOPKOVÁ jmenována HR ředitelkou v Eaton Elektrotechnika Do Eaton Elektrotechnika přechází Eva Snopková z pozice personální ředitelky pro skupinu zemí v regionu EMEA v Johnson & Johnson, divize Zdravotnická technika a diagnostika. Zde pracovala od roku 1995 na různých pozicích a působila také jako prokuristka společnosti. Za dobu jejího působení se irma opakovaně umisťovala na špici v žebříčku Best Employers a dosahovala také vynikajících výsledků v průzkumech spokojenosti zaměstnanců. PAVLA TEPLÁ se stala HR ředitelkou ve společnosti StringData s.r.o Do roku 2012 Pavla Teplá pracovala pro společnost Vodafone a.s., kde zastávala řídící funkce v oblasti HR, ale také v oddělení Podpory a péče o zákazníky. Vystudovala Fakultu sociálních věd v Praze a po více než 10 letech působení v oblasti telekomunikací do týmu přináší znalosti a zkušenosti nejen z oblasti řízení lidských Plné znění zpráv


zdrojů, ale také péče o zákazníky, projektového řízení a change managementu. Veškerý volný čas věnuje své rodině, ráda hraje volejbal a snowboarduje. DENISA KALOUSKOVÁ je HR manažerkou společnosti Sprinx Systems pro Českou republiku a Slovensku HR oddělení v společnosti Sprinx Systems, a.s. od ledna 2013 vede nová manažerka, Denisa Kalousková, která přichází do Sprinx Systems po mateřské dovolené, přičemž se souběžně spolupodílela na založení a rozvoji inovativního start-upu. Vzděláním je klinická psycholožka, i když původně studovala matematiku a informatiku na přírodovědecké fakultě Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích (UPJŠ). JANA YAHODA je novým Partnerem v Touchdown Jana Yahoda nastoupila do společnosti Touchdown Czech Republic, zabývající se Executive search a poradenstvím, působí zde od ledna 2013 jako Executive Search, Business Management Consultant a Top Managers Coach. Úkolem Jany Yahoda, která má více než 20 let zkušeností z top manažerských pozic, je péče o klienty především z FMCG, Pharma a Retailu. Foto popis| _

Na Syner útočil liberecký náměstek i umělci 28.3.2013

Mladá fronta DNES str. 01 (ad)_

Kraj Liberecký_

LIBEREC Společnost Syner se vůči výpadům snažila bojovat několikrát. Stěžovala si například na někdejšího ekonomického náměstka libereckého primátora Jaromíra Baxu až u jeho zaměstnavatele, vedení Karlovy univerzity. Důvodem byla Baxova studie Propojení politiky a businessu: Liberec a Syner. Jednatelům firmy přišla u člověka, který vyučuje budoucí generace neodborná, manipulativní a záměrně poškozující Syner. Poukazovali i na fakt, že Baxa proti firmě neustále útočí. Baxy se zprvu zastal proděkan Fakulty sociálních věd. Podle Syneru se ale nezabýval podstatou stížnosti. „Zcela se vyhnul odpovědi na námi poukázané nedostatky této práce, na něž jsme upozornili,“ sdělil mluvčí Ondřej Paclt. Také rektor se pak Baxy zastal. Podle něj se Baxa nedopouští protiprávního ani neetického jednání. Velký rozruch vyvolala před dvěma lety instalace umělecké skupiny pražských aktivistů Guma Guar v galerii Malého divadla s podtitulem Byznys a politika. Zaplavily ji napodobeniny bankovek rozfoukávaných větrákem. Všemu vévodila obrazovka s nápisem Synergie (řecky spolupráce - pozn. red.). Skupina chtěla po radničním puči“ poukázat na to, že je firma podle ní napojena na místní politiky a korumpuje je. „Má takovou pověst, že už to nelze ignorovat,“ uvedla za Guma Guar Michaela Pixová. Syner pokládal vystoupení skupiny za objednané. „Ani umělecká tvorba by neměla šířit lži založené na pomluvách ve snaze účelově pošpinit dobré jméno společnosti. Navíc ochranná známka Syner byla použita bez našeho souhlasu,“ řekl tehdy Paclt. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj _

PERSONÁLIE 28.3.2013

Moderní řízení _

str. 75

Aktuality_

Martin Blažek Mt legal Martin Blažek nastoupil do pražské pobočky advokátní kanceláře MT Legal. Jeho specializací je oblast veřejných zakázek a koncesí. Mgr. Martin Blažek (1983) je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zkušenosti z oblasti veřejných zakázek a koncesí získal v České správě sociálního zabezpečení. Plné znění zpráv


Ve společnosti MT Legal se bude těmto oblastem nadále věnovat. Mezi jeho zájmy patří japonské bojové umění kendó, četba a filmy. eva Snopková, Hr ředitelka, eaton elektrotechnika Eva Snopková byla jmenována na pozici ředitelky pro lidské zdroje společnosti Eaton Elektrotechnika s.r.o. (dříve Moeller Elektrotechnika), výrobce a distributor elektrotechnického zařízení. Bude zodpovídat především za tvorbu personální strategie pro českou, slovenskou a maďarskou pobočku skupiny Eaton Corporation. Do irmy Eaton Elektrotechnika přechází Eva Snopková z pozice personální ředitelky pro skupinu zemí v regionu EMEA v Johnson & Johnson, divize Zdravotnická technika a diagnostika. Zde pracovala od roku 1995 na různých pozicích a působila také jako prokuristka společnosti. Za dobu jejího působení se irma opakovaně umisťovala na špici v žebříčku nejlepší zaměstnavatel roku a vysoce hodnocena byla i v průzkumech mínění zaměstnanců. Hlavním úkolem nové HR ředitelky bude tvorba personální strategie v souladu s obchodní strategií společnosti. Eva Snopková se narodila v indickém New Delhi. V České republice vystudovala Vysokou školu ekonomickou, obor Zahraniční obchod. Má dva syny a svůj volný čas tráví nejraději cestováním do vzdálených zemí, četbou knih s tématikou osobního rozvoje a prací na zahrádce. Jejím životním krédem je rčení: Každý den je jen jednou za život. Filip linHart předseda představenstva SHerloG evito Společnost SHERLOG eVito, která se zabývá poskytováním telemedicínských služeb, představila management své irmy. Předsedou jejího představenstva, odpovědným za řízení společnosti, se stal Filip Linhart. Pozici místopředsedy představenstva obsadil Lubomír Myslík. Linhart (39) působil před příchodem do SHERLOG eVito více než deset let ve společnosti Telefónica O2 Czech Republic, kde vedl oddělení business developmentu odpovědné za rozvoj nových příležitostí v oblasti ICT, telematiky a eHealth. Jeho dřívější praxe zahrnovala různé manažerské pozice v oblasti obchodu, marketingu, projektového řízení a business developmentu. Linhart vystudoval mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze a získal titul MBA zaměřený na finance a management na Rochester Institute of Technology (US Business School v Praze). Studoval také obchodní právo na University of Limerick v Irsku. Hovoří anglicky, německy a rusky. Je ženatý a má 4letého syna. Svůj volný čas nejraději tráví sportem a cestováním. Jiří Mareček manažer oddělení vnějších vztahů tesco Jiří Mareček (34) se od února stává novým manažerem oddělení vnějších vztahů společnosti Tesco, kam přichází po pětiletém působení ve společnosti Plzeňský Prazdroj. Bude zodpovědný za interní a externí komunikaci a bude také zastávat úlohu tiskového mluvčího. V této pozici nahradí Jana Williama Dvořáka, který se bude nadále více soustředit na oblast Governmental Afairs. Do Tesca přichází Mareček ze společnosti Plzeňský Prazdroj, pro který pracoval na pozici mluvčího a manažera externí komunikace pět let. Kariéru v korporátní komunikaci zahájil ve společnosti Philip Morris ČR a.s., kde působil rovněž téměř pět let v oddělení vnějších vztahů. Mareček vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor žurnalistika a mediální studia. Při studiu působil jako novinář v on - line magazínu idnes. cz a v týdeníku The Prague Post. Ve volném čase se věnuje rodině. Mezi jeho koníčky patří také sport, zejména fotbal, tenis a běh. Má rád kvalitní lokální gastronomii a plzeňské pivo. radek Matouš marketingový manažer okin Group Marketingovým manažerem skupiny OKIN se stal Radek Matouš. Jeho hlavními úkoly budou řízení značek, implementace komunikační strategie, trade marketing a práce na strategických projektech v rámci skupiny. Matouš (50) přichází ze společnosti Europasta SE, kde měl na starosti řízení marketingových aktivit. Zkušenosti z manažerských pozic v oblasti marketingu a prodeje si dále přináší ze společností Klet, JITONA, Preciosa Deutschland nebo také Henkel. Má za sebou úspěšnou realizaci mezinárodních projektů v oblasti řízení značek včetně tvorby brand identity. Radek Matouš absolvoval Vysokou školu finanční a správní, obor marketing a management se specializací na marketingovou komunikaci. Je ženatý, má dvě děti a mezi jeho zájmy patří cestování, psaní, fotografování, film a divadlo. Foto popis| _



ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Americká a česká investigativní žurnalistika 27.3.2013

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_

Americká a česká žurnalistika byla tématem březnových Rozprav o českých médiích. Diskusi moderoval novinář Eric Best. Hosty diskuse byli Kim Barkerová a Robin Fieldsová z organizace ProPublica, Marek Wollner z České televize, Janek Kroupa z pořadu Na vlastní oči TV Nova a z deníku Mladá fronta DNES a Milan Šmíd z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK v Praze. Česká média se tématu věnovala ZDE.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=453824 _

Pedagogické dny na hradecké univerzitě 26.3.2013

ČRo Hradec Králové

str. 05

16:00 Události regionu - Hradec Králové_ _

moderátorka -------------------Festival odborných přednášek, workshopů a konferencí s názvem Pedagogické dny dnes pokračuje na pedagogické fakultě královéhradecké univerzity. V prostorách objektu společné výuky v Hradecké ulici potrvají až do pátku 29.března. Univerzita festival pořádá každoročně. Právě koncem března v souvislosti se Dnem učitelů. Ten je v Česku na výročí narození Jana Ámose Komenského, tedy 28.března. Ondřej VAŇURA, redaktor -------------------Letošní Pedagogické dny mají na programu dvě hlavní přednášky. Aula v objektu společné výuky ve středu 27.března ve čtrnáct hodin přivítá programového ředitele České televize Milana Fridricha. Jeho vystoupení bude zaměřené na problematiku televize veřejné služby ve vztahu k dětskému divákovi. O den později pak bude mít ve dvanáct hodin ve stejných prostorách přednášku profesor Jan Jirák z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky. Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy na téma o médiích a lidech. Z Hradce Králové Ondřej Vaňura. _

Českému spotřebiteli průměrnost nestačí 26.3.2013

mediaguru.cz str. 00 Výzkumy_ Kateřina Chobotová_

Martina Olbertová, autorka výzkumu Klienti a agentury v ČR, hovoří o kreativitě ve výzkumu, (ne)průměrnosti českého spotřebitele a potenciálu sémiotiky pro marketing. Na trhu vystupujete v poněkud netradiční roli výzkumníka - freelancera. Proč jste se pro tuto atypickou pozici rozhodla? A může to vlastně fungovat? Byl to pro mě přirozený profesní vývoj. Za posledních sedm let jsem nabírala zkušenosti v médiích, inzerci, marketingu, PR, reklamě, až jsem se dostala oklikou zpět na prvopočátek k výzkumu trhu. Hledala jsem se. Hledala jsem něco, v čem bych byla opravdu dobrá, a zároveň něco, o čem jsem přesvědčená, že je potřeba a moc jiných lidí to trhu nenabízí. Dva roky jsem pracovala s Jardou Círem v Perfect Crowdu, kde jsem se věnovala marketingovému výzkumu, online komunitám a práci s aktivními spotřebiteli a jejich zapojení do procesů značky. Během té práce jsem si uvědomila, že na trhu v souvislosti s výzkumem existuje pár děr, které Plné znění zpráv


by potřebovaly zaplnit. Tak jsem si řekla, proč ne já. V tomto směru ale bude ještě nutná edukace, protože klienti jsou příliš navyklí na systém spolupráce, který jim naordinovaly současné velké agentury, a nevědí, co vše je vlastně možné zkoumat a s jakými výsledky. Chcete se tedy vymezit vůči velkým a zavedeným výzkumným agenturám? Předně si nemyslím, že bych byla pro agentury typu TNS Aisa, Ipsos nebo Millward Brown konkurencí. Prostě jen dělám jiný typ výzkumu. Ale pravdou je, že si nemyslím, že klient na některé typy výzkumů potřebuje za každou cenu velkou agenturu. Do jisté míry to funguje stejně jako v kreativě. Už teď vidíme, že výhodou menších nezávislých agentur je oproti těm síťovým větší manévrovací prostor, menší sešněrování interními pravidly, nezávislost na vykazování výsledků zahraniční matce a větší svoboda v přístupu k práci. To vše jim umožňuje nadesignovat ideální scénář projektu klientovi přímo na tělo, což ve výzkumu může fungovat úplně stejně. Výsledný výzkum tak daleko více vystihuje potřeby klienta, metodologie je více flexibilní, samozřejmě ne na úkor validity, a klient se tak s výzkumem daleko lépe identifikuje, protože si valnou část realizace sám odžil. Je pak také lépe připravený s výsledky výzkumu dále strategicky pracovat. Tento trend bude podle mě dále postupovat, bude se zde formovat stále více jednotlivců, kteří budou schopni provést klienta celým procesem od začátku do konce. Už teď vidíme spoustu talentovaných freelancerů v oblasti grafického designu, fotografie, IT. Doba zkrátka přeje odstřihávání middle manů. Neexistuje jediný důvod, proč by to nešlo i ve výzkumu trhu, zvlášť když to bude pro klienta přínosem. V čem vidíte svůj největší přínos? V roli průvodce na cestě ke zdárnému cíli? Role průvodce procesem je pro mě osobně spíš ideální způsob spolupráce než její konečný efekt, a to zejména proto, že máte kontrolu nad všemi fázemi projektu od briefu až po navazující strategickou práci s výsledky výzkumu u klienta. Hlavní přínosy ale vidím zejména ve třech bodech. Prvním je, že klient už v současné době nepotřebuje výzkumné agentury coby chrliče dat, ale potřebuje informace o trhu, na jejichž základě se může kvalifikovaně rozhodnout co dál. A to není jen o datech, ale především o jejich interpretaci. Dneska se doslova topíme v datech, proto odpovědí nemůže být ještě více dat, ale naopak jejich simplifikace, syntéza a interpretace, která by datům dala smysl. Proto si myslím, že nabízet kvalitní interpretaci dat, hledat aktivně nové příležitosti na trhu a nabízet strategické výzkumné poradenství má jasný přínos. Druhým bodem je to, že klient zejména z nedostatku povědomí často vnímá výzkum jako nástroj, jak získat jednoduchou odpověď, a deleguje tak vlastně svoje strategické rozhodnutí na spotřebitele. To je samozřejmě špatně, ale nevěřila byste, jak často se to stává. Výzkum je bohužel stále vnímaný především v rovině validace, což zabíjí kreativní myšlenky. Výzkum je však i kreativní záležitost, která se dá využít také jako inspirace pro marketing a customer experience, jako generátor témat pro content management, jako trend hunter, jako způsob, jak zůstat ve vztahu se spotřebiteli 24/7, jak získávat insighty z trhu a zároveň si už třeba formovat své vlastní brand ambassadory. To koresponduje i se třetím bodem, kterým je postupný trend pronikání výzkumu do kreativy a aktivace značky. Formují se zde aktivní spotřebitelé a hranice mezi výzkumem, marketingem a kreativou se postupně stírá. Má to hodně co do činění s kolaborativními technikami, spotřebiteli už přestává být jedno, odkud a v jaké podobě brand message dostane, hlavně pro něho musí být relevantní, což nahrává větší vzájemné spolupráci agentur kolem klienta a jejich zapojení do aktivního procesu tvorby značky. Kolikrát stačí jeden opravdu dobrý insight, který vám řekne člověk na fokusce. Ve chvíli, kdy jej pakkreativec přetaví do dobré exekuce, máte vyhráno. Z poslední doby to tak zafungovalo třeba u Fidorky. Reklama začíná být čím dál víc o autenticitě. Jejím smyslem by nemělo být vymýšlet obrovské originální kampaně, ale vymyslet jednoduchou cestu, jak relevantní insight od spotřebitele přetavit do fungující strategie. Na podzim loňského roku jste realizovala výzkum o vztahu klientů a kreativních agentur v České republice. Vyšlo z něho, že klienti chtějí od agentur hlavně velké nápady a spolehlivost a agentury od klientů zase jasné vize a kvalitní briefy. Čím to podle Vás je, že si klienti a agentury tak nerozumí? Podle mě je to tím, že obě strany od sebe očekávají to, co si vlastně neumí navzájem dát. Samozřejmě, že agentura bude od klienta chtít jasný brief a jasnou vizi, kam značka směřuje, a klient zase od agentury očekává velké kreativní nápady. Ten problém ale naráží na podstatnější bod, a tím je, že spolu obě strany neumí efektivně komunikovat, což je v komunikačním byznysu přinejmenším trochu paradoxní. Edukovat bude nutné na obou stranách. Z toho výzkumu třeba dále vyšlo, že ani jedna strana nesleduje v nějaké větší míře novinky, neinspiruje se, nejde s dobou. To samozřejmě není možné, protože komunikace se neustále vyvíjí, a co jiného Plné znění zpráv


je reklama než komunikace. Problém také vidím v tom, že se u nás kreativita zaměňuje s originalitou. Reklama pak trpí představou, že musí mít nutně nějakou uměleckou hodnotu. Kreativita ale nemusí znamenat jen velké originální nápady, které ještě nikdo nikdy předtím neviděl. Právě tím se reklama paradoxně zacykluje v průměrnosti. Kreativita v reklamě by se měla odehrávat více na úrovni strategické, tedy jak to vymyslet, aby to bylo pro spotřebitele zajímavé, ale zároveň stále v souladu se značkou a její vizí. A v tomto směru nevidím důvod, proč by se kreativci a klienti nemohli inspirovat něčím, o čem již vědí, že funguje. Posledním důležitým bodem výzkumu bylo, že česká reklama se svými spotřebiteli nakládá, jako by byli úplní idioti a že jim průměrnost zkrátka stačí. No nestačí. Proč by jim měla stačit? Český spotřebitel není nijak méně kvalitní než kterýkoli jiný spotřebitel. Je pouze zvyklý na stávající nabídku, což neznamená, že by neuvítal, kdyby reklama byla kreativnější a více ho zatahovala do procesu aktivace značky. Nedávno jste se vrátila z mezinárodní konference International Days of Marketing v Marakéši. Čeho se konference týkala? V první řadě to byla neuvěřitelná životní zkušenost. Moc často se nestává, že potkáte na jednom místě 400 různých lidí z 50 zemí světa ze všech pěti kontinentů a žijete tam spolu týden po hotelích a formujete dlouholetá přátelství. Konferenci pořádala tamní univerzita Cadi Ayyad v Marakéši a Ministerstvo zemědělství a rybolovu pod záštitou marockého krále. Letos byla zaměřená na podporu propagace lokálních produktů. Každý z přednášejících si měl proto vybrat jeden lokální produkt a prezentovat, jak se ho na svém trhu snaží propagovat. Byly tam například příspěvky o propagaci banánů v Kostarice, hovězích steaků v Austrálii nebo manioků v Senegalu. Srbové představili značku Eurocrem, která na Balkáně úspěšně konkuruje Nutelle, přednášející z Bosny a Hercegoviny prezentovala lokální superbrand minerálních vod Sarajevský Kiseljak. Nejvíc mě ale asi zaujala prezentace mého srbského kolegy Mitara Božiće, který se dlouhodobě věnuje CSR, a v jednom ze svých vědeckých článků rozšířil řadu 5P marketingového mixu o šesté P „Planet“. Myslím, že zrovna nyní v éře rozjezdu conscious business, které se v češtině překládá poněkud krkolomně jako vědomý byznys, to hodně sedí. A jaké bylo téma Vaší prezentace? Mluvila jsem o globálních trendech v marketingu a jejich využití pro lepší marketing lokálních produktů. Chtěla jsem přinést trochu odlišnou perspektivu. Paradigma globální komunikace se mění a je třeba, aby na tuto změnu lokální trhy zareagovaly, pokud chtějí v konkurenci importovaných globálních produktů obstát. V současnosti se totiž komunikace odklání od reklamy k brandingu a vnitřním hodnotám značky, se kterými by se měl spotřebitel identifikovat. Podle jedné americké studie realizované na vzorku 1 600 dospělých spotřebitelů, 68 % respondentů uvádí, že nakupování začíná být daleko více o nich samotných než o kupovaném produktu, což je přesně ten moment identifikace s hodnotami značky. V České republice to podle mě výborně umí Kofola, která postavila svůj marketing vyloženě na brandingu a hodnotách značky. Moc se mi líbí, jak pracuje s nostalgií k dětství a zdůrazňuje velikost malých životních momentů. Kofola vyniká hodně například v porovnání s CocaColou, kdy sice obě mají stejnou brand message o důležitosti sdílení radosti s ostatními prostřednictvím „togetherness“, ale formálně Coca-Cola akcentuje oslavnost, pompéznost a velké předělové okamžiky sdílené s celým světem, kdežto Kofola intimitu, jednoduchost a velký význam malých okamžiků sdílených s okruhem našich nejbližších. Ve své práci se také věnujete sémiotice, vědě o znacích. V čem může být pro marketing přínosná? Sémiotika je moje velká láska, ale profesně je podle mě u nás stále ještě hudbou budoucnosti. Marketingově není plně rozvinutá ani ve Velké Británii, kde získala jako metoda studia kulturních textů díky etnografickému obratu v 70. letech minulého století své velké zázemí. Nikdy to nebude mainstreamová analytická metoda pro marketing, už jen z toho důvodu, že vstupní nároky na analytiky pro praktikování sémiotického přístupu jsou vcelku vysoké. Proto třeba nefunguje moc dobře ani analyzování odlišných kultur, protože neznáte významovou relevanci jednotlivých znaků. O to líp jde ale praktikovat v domácím prostředí, v jehož sémiotickém prostoru se dobře orientujete, protože jste do té kultury prorostlí. Někdy se sémiotika mylně zařazuje do kvalitativního výzkumu, který je odvislý od osoby výzkumníka, který výzkum realizoval, a je tedy hůře replikovatelný. Sémiotika je ale intersubjektivní přístup, to znamená, že významy jsou obsaženy ve znacích. Není možné, aby si významy každý dekódoval podle svého, jinak by ve společnosti nemohl existovat významový konsenzus. To také víceméně vyvrací tezi, že sémiotici si významy znaků cucají z prstu (smích). Z pohledu marketingu nabízí sémiotika skvělé analytické využití, protože se vesměs rýpete přímo ve významotvorbě dané kultury. S tím jdou ruku v ruce veškeré hodnoty značky a jejich nastavení, porozumění Plné znění zpráv


spotřebitelů jejich významům, realizace hodnot značky v reklamě atd. Sémiotika umí ale jít i dále, respektive výše a studovat hodnotové systémy celé společnosti a její kultury například prostřednictvím analýzy převládajících významů, dominantní ideologie nebo přítomnosti hodnotových mýtů alias mytologií tak, jak je popisoval třeba Roland Barthes. Nemusíte se tedy ptát spotřebitelů, ale jdete přímo ke zdroji. Většinu odpovědí na otázky typu proč se od spotřebitelů stejně nedozvíte, protože se odehrávají v rovině nevědomí. Spotřebitelé zkrátka nemají odpovědi na všechno, odpovědi nejsou v jejich hlavách, ale v mlhovině významů a ideologií nad nimi, které jejich rozhodování a konání ovlivňují, aniž si to sami uvědomují. Při troše umu je možné ze všech těchto úrovní vyextrahovat nosné insighty pro marketingovou komunikaci. Kde lze sémiotický přístup aplikovat? Hodně dobře se dá aplikovat na FMCG, protože tam jsou produkty hmatatelné a lépe se s nimi z pohledu znaků pracuje. Stejně tak dobře se dá ale pracovat s významy třeba v bankovním a finančním segmentu, vždyť přístup k penězům je jedním z fundamentů naší kultury a základem našeho životního stylu, to je prostředí znakově velmi bohaté. Ale určitě by šly takto zkoumat i technologie, zdravotnická zařízení nebo další služby. Neumím si představit důvod, proč by to nešlo. Ovšem největším kamenem úrazu je, že sémiotika vyžaduje osvíceného klienta, který pochopí, že jde o nosný přístup, který má svou přidanou hodnotu a který může významně pomoci při budování strategie či značky. Je to asi o dobrém vztahu, stejném vzájemném naladění a důvěře, ostatně jako ve všech vztazích. Už se mi ale jenom za tento týden ozvaly dvě agentury, které by se mnou na sémiotice chtěly spolupracovat, takže možná zase nebude tak těžké ty osvícené klienty najít (smích). Jaké současné trendy v marketingu byste vyzdvihla? Jednoznačným přerodem je důležitost customer experience. Marketing už není jenom marketingové oddělení ve firmě, ale celá firma, všichni její zaměstnanci a její stávající i potenciální klienti venku. Ti všichni jsou marketing, ti všichni řídí dobré jméno firmy. O to důležitější je se všemi zájmovými skupinami komunikovat, dodávat jim relevantní informace a monitorovat jejich potřeby. Být stále o krok před nimi. Z výzkumného pohledu je to hlavně postupné prorůstání výzkumu do aktivace značky a zapojování aktivních spotřebitelů do fáze tvorby její identity. To jsou všechny aktivity typu crowdsourcingu nebo spolutvorby. O krok dál jde ještě jeden trend, který se k nám asi v dohledné době teprve dostane, a to jsou takzvaní co-researchers, tedy zainteresovaní spotřebitelé v rámci konkrétních segmentů trhu, kteří spolupracují s výzkumníky během celého procesu realizace výzkumu a slouží jako opěrné body, které korigují relevanci výzkumu při získávání insightů. To bude ale ještě chvíli trvat, tak daleko ještě nejsme. Martina Olbertová V rámci své konzultantské praxe Martina Olbertova Consultancy se věnuje výzkumu trhu, strategickému výzkumnému poradenství, kreativní interpretaci dat, aktivaci značky, sémiotice a marketingové strategii. Soustředí se na práci s výzkumem jako strategickým nástrojem pro hledání příležitostí na trhu a na jeho další využití v marketingu a PR. Vystudovala Mediální studia na FSV UK v Praze (PhDr.) a studovala také na Georgetown University ve Washingtonu, DC nebo University of Glamorgan ve Velké Británii. Ve volném čase ráda cestuje, fotí a poznává odlišné kultury.

URL| http://www.mediaguru.cz/2013/03/ceskemu-spotrebiteli-prumernost-nestaci/ _

Se studenty mluvila běžkyně, vystřídají ji mediální experti 26.3.2013

Mladá fronta DNES str. 03 (poš)_

Kraj Hradecký_

HRADEC KRÁLOVÉ Květa Jeriová–Pecková se stala prvním váženým hostem slavnostních Pedagogických dnů, které hradecká univerzita pořádá v prostorách svých budov od pondělí do pátku. Trojnásobná olympijská medailistka v běhu na lyžích z let 1980 až 1984 přednášela včera dopoledne na katedře tělesné výchovy a sportu studentům o tom, jak důležité ve sportu je dodržovat fair play. Plné znění zpráv


V příštích dnech se studenti i ostatní zájemci mohou těšit na dvě další přednášky s významnými osobnostmi. „Aula v Objektu společné výuky ve středu ve 14 hodin přivítá programového ředitele České televize Milana Fridricha, jehož vystoupení bude směřovat k problematice vztahu televize veřejné služby k dětskému divákovi. Ve čtvrtek pak ve 12 hodin ve stejných prostorách přivítáme profesora Jana Jiráka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který si připravil přednášku O médiích a lidech,“ uvedl kancléř univerzity Ondřej Tikovský. Univerzitu čeká tento týden ještě jedna událost, ve středu Fakulta informatiky a managementu hostí HIT kariéru, veletrh pracovních příležitostí. Studenti se na něm mimo jiné dozvědí, kde mohou hledat uplatnění, až dokonKvěta čí školu. Foto popis| Jeriová-Pecková Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Hradecký kraj _

Kvůli strachu ze ztráty zaměstnání pracují lidé dobrovolně přesčas 25.3.2013

Hospodářské noviny str. 21 Monika Ďuríčková_

Business Class_

OFICIÁLNÍ A SKUTEČNÉ. Zatímco podle oficiálních statistik v tuzemsku klesá doba, kterou lidé tráví v zaměstnání, podle odborníků naopak přibývá přesčasů, které se nikde nevykazují. Trh práce Tři čtvrtiny zaměstnanců nestíhají plnit své úkoly v pracovní době a běžně pracují přesčas. Vyplývá to z průzkumu společnosti LMC. „Práci nad rámec svých povinností si lidé leckdy sami ochotně přibírají,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, analytik LMC. „Zaměstnance k tomu vede strach, který na trhu práce již několikátý rok panuje. Ochota práce přesčas je často jakési vyjádření loajality,“ vysvětluje Klára Antošová, konzultantka personální agentury Hays. „Zaměstnanci si jsou vědomi, že v situaci, kdy je maximální nezaměstnanost v novodobé historii Česka, budou hledat uplatnění jinde jen s velkými obtížemi. Proto snáze přistupují na ne vždy oprávněné požadavky zaměstnavatelů a netrvají na proplácení práce přesčas,“ popisuje Irena Wagnerová, ředitelka Institutu řízení lidských zdrojů a místopředsedkyně České asociace psychologů práce a organizace. Pokud firmy práci lidí nad rámec běžných povinností oceňují, tak často jinak než finančně. „Obvykle nejde o přímé finanční odměny spojené s přesčasy, ale spíše o možnosti kariérního růstu,“ dodává Dombrovský. Dokládá to také přístup firem - podle průzkumu LMC čtvrtina z nich považuje práci nad rámec smluvených hodin za samozřejmost. Do výzkumu se zapojily téměř dvě stovky firem. Oproti tomu ale Český statistický úřad za rok 2012 sleduje pokles odpracované doby, zejména té přesčasové. „Společnosti i zaměstnanci berou stále častěji přesčasy jako už běžnou součást pracovní doby,“ vysvětluje Kateřina Jaroňová, ředitelka marketingu v personální agentuře Profesia. Přesčasy se tak v oficiálně vykazované pracovní době neobjeví. Větší pružnost firem „Pro zaměstnavatele a celou ekonomiku mohou přesčasy znamenat i větší flexibilitu, než jakou bychom očekávali od našeho relativně rigidního trhu práce,“ upozorňuje Petr Janský, ekonom z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a think tanku IDEA při CERGE-EI. Pokud jsou zaměstnanci zvyklí pracovat třeba o desetinu jejich standardní pracovní doby déle, je možné při zmenšení počtu zakázek nesnižovat počet pracovníků, ale jen omezit přesčasy. „Pokud by se přesčasová práce používala jen výjimečně, patrně by vznikly další pracovní příležitosti, což by mohlo být pro stát bojující s rostoucí nezaměstnaností přínosem,“ myslí si ale Josef Středula, předseda odborového svazu KOVO. Podle Antošové z agentury Hays se práce přesčas nejvíce vidí u firem, které by své klienty mohly snadno ztratit, jde tak například o poradenské firmy. „Více hodin pracují také specialisté, kterých je na trhu nedostatek, a vedoucí pracovníci,“ doplňuje Jaroňová ze společnosti Profesia. Personální agentury vzhledem k současné situaci na trhu práce předpokládají, že počet hodin, které lidé stráví prací, bude růst. Stále nejasnější hranice mezi prací a volnem Na vykazování přesčasů má vliv také rozostřování hranice mezi pracovním a volným časem. S příchodem chytrých telefonů a mobilního internetu je stále běžnější, že je zaměstnanec vždy na příjmu. „Neustálý přístup k pracovním e-mailům a dalším firemním nástrojům prostřednictvím mobilů či tabletů je dnes leckde samozřejmostí,“ říká Dombrovský ze společnosti LMC, která provozuje portály Jobs.cz a Práce.cz. Oficiální statistiky pak zkresluje i fakt, že v některých oborech se práce Plné znění zpráv


přečas eviduje poměrně pečlivě, zatímco jinde jen minimálně. „Jiná je situace ve výrobním podniku, kde je většina přesčasů řádně vykázána, avšak například u řady kancelářských činností, v marketingu nebo obchodu zůstává většina přesčasů nevykázaných,“ vysvětluje Dombrovský. Podle Radka Špicara, viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR, je potřeba vzít v potaz, že výkony u špičkových odborníků pracujících na náročném úkolu nelze omezit denní směnou. „Tito zaměstnanci nemohou položit tužku na stůl a jít domů, velmi často pracují i z domova, a jejich mzda je proto automaticky nastavena tak, že se počítá s výkonem přesčasové práce,“ vysvětluje Špicar. Podle zákoníku práce přesčasy nesmějí překročit 8 hodin za týden a 150 za rok. „U vedoucích zaměstnanců, kteří do značné míry ovlivňují svou pracovní dobu sami, je možné sjednat, že jim nebudou přesčasy do 416 hodin ročně propláceny,“ upozorňuje Jan Procházka, advokát a specialista na pracovní právo. I přesto je nutné, aby zaměstnavatel práci přesčas evidoval. „Známe případy, kdy zaměstnanci měli dvě evidence docházky: jednu oficiální, druhou pomocnou... O práci přesčas se ale nejedná, pokud zaměstnanec zůstane o své vůli déle na pracovišti,“ doplňuje Středula ze svazu KOVO. Přesčasy v zahraničí Srovnat množství přesčasů mezi jednotlivými evropskými zeměmi je obtížné. V rámci Evropské unie směrnice o pracovní době stanovuje týdenní rozsah práce včetně práce přesčas na 48 hodin. „Každý stát má ale těchto 48 hodin rozděleno jinak. V Česku je 40 hodin týdenní pracovní doby a 8 hodin práce přesčas. V jiném státě to může být třeba 38 a 10 nebo 42 a 6. Práce přesčas tak znamená v různých státech něco jiného,“ říká Štěpánka Filipová, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí. „Z údajů OECD vyplývá, že celkový počet odpracovaných hodin na jednoho pracovníka v České republice v průběhu posledních deseti let klesl na průměr zemí OECD,“ říká ekonom Janský. Podle něj k tomu přispívá větší počet částečných úvazků a menší podíl oficiálně vykazovaných přesčasů. 25 % firem považuje podle výzkumu společnosti LMC přesčasy za samozřejmost, a proto je odměna za ně už zahrnuta ve sjednané mzdě. Dalších 32 procent zaměstnavatelů přesčasy kompenzuje možností vybrat si náhradní volno. PODNIKATELSKÉ NÁVODY A TIPY - JAK MŮŽETE ROZVÍJET EMOCIONÁLNÍ INTELIGENCI VE FIRMĚ? MŮŽE VÁM HROZIT ZA NEPODÁNÍ DAŇOVÉHO PŘIZNÁNÍ VĚZENÍ? - ZÍSKEJTE ZÁKAZNÍKY POMOCÍ ONLINE REKLAMY. PORADÍME, JAK MĚŘIT JEJÍ DOPAD DALŠÍ PODNIKATELSKÁ TÉMATA NA www. ProByznys.info, PORTÁLU PRO MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY O autorovi| Monika Ďuríčková, [email protected] _

Budete se divit! 25.3.2013

Svět motorů _

str. 40

Zábava_

Rozhovor s moderátorkou Anetou Savarovou Krásná Aneta Savarová by mohla svádět ke škatulkování – mladá pohledná slečna za volantem… Nedomýšlejte dál! Od nás si vysloužila úplně jinou škatulku. Začali jsme zvolna, základní terminologií. „Aktuálně jezdím v Audi A3 Sportback,“ přivítala nás v budově zpravodajství České televize usměvavá sedmadvacetiletá slečna. Tím jsme informativní přehled o jejím vozidle považovali za vyčerpaný. Zle jsme Anetu podcenili! „Vybrala jsem si dvoulitrové TDI s šestistupňovou převodovkou, v zimě používám šestnáctipalcová kola, na jaře přezouvám na sedmnáctky,“ pokračuje s popisem černé audiny moderátorka večerních Událostí. Hloubku jejích znalostí považujeme vzhledem k výše popsanému nepodloženému škatulkování za nadprůměrnou. Aneta se však podiví a konstatuje, „že se přece jedná o nezbytné minimum“. A nám je defi nitivně jasné, že se rozhovor nebude točit jenom kolem barvy karoserie a čalounění. Odmala Naši původní představu Aneta trhá na kusy dál a dál. Řidičský průkaz si dělala v předstihu ještě před osmnáctinami, protože se prý nemohla dočkat. Před tím ještě stihla pár tréninkových jízd stranou běžného provozu. A jako úplně malá drandila na malotraktůrku. „U nás na jižní Moravě jsme mu říkali fréza. Pocházím z Plné znění zpráv


malé vesnice, kde byla podobná technika v celodenním zápřahu. A tak mě jednou na frézu dědeček posadil a já poprvé řídila!“ vzpomíná Aneta. „Tehdy mi bylo teprve pět let!“ Tím ale první motoristické krůčky neskončily. „Tatínek učil v autoškole. A já se k němu a jeho žákům občas připojila. Na konci jízd pak tatínek párkrát pokračoval s mým individuálním výcvikem,“ směje se. „To jsem chodila do první třídy.“ SUV i sporťák Typicky ženské preference se během našeho rozhovoru vynoří jen jednou. Když se Aneta zmíní o svém vysněném modelu. „Nejspíš by to bylo nějaké větší SUV. V autě se chci cítit bezpečně. A v budoucnu, až přijde rodina, bude důležitá také praktická stránka věci. Prostorný interiér, velký kufr… Jednou se takové SUV bude hodit!“ usmívá se. Že má dobrý vkus a přehled, dokazuje předvýběrem rodinného vozu. „Nejvíc se mi líbí nový Range Rover. Nedávno jsem se svezla v poslední generaci a bylo to úžasné! Neuvěřitelně pohodlné auto,“ popisuje zážitek Aneta. Zkusíme stočit řeč na sporťáky. Aneta znovu překvapuje. „Jasně že je mám ráda! Řídila jsem ferrari i porsche. Nic pro mě. Zato Subaru Impreza WRX STi… Famózní auto! Hlavně díky pohonu všech kol jezdí naprosto neskutečně,“ chválí japonský vůz. Po fundované sondě mezi sportovní vozy bereme Anetino nadšení pro automobilové závody už za celkem předpokládatelný koníček. „Jednou jsem se svezla s kamarádem, který měl zkušenosti z rallye. Přiznám se, že jsem se trochu bála. Ale i tak to byl skvělý zážitek!“ Vzpomínky na D1 Před hlavní zpravodajskou relací působila Aneta v brněnském studiu České televize. Trasu z Prahy do Brna a zpět tak absolvovala v podstatě každý den. „Řízení mě opravdu baví, za volantem si i výborně odpočinu. Na D1 to však nešlo. Vyrážela jsem v pět hodin – to bych ještě přežila, ale ten monotónní pás nerovností prakticky v celé délce trasy… Na jednu stranu spolehlivý budíček, na druhou ale mimořádně otravný společník. Nebýt rádia, které dálnici přehlušilo, snad bych z ní pravidelně sjížděla,“ stěžuje si. „Při návratu do Prahy se k rozbité silnici přidal ještě odpolední provoz. Nemůžu říct, že bych cestu po D1 vyhledávala,“ usmívá se. Rozhovor s Anetou Savarovou se nám nakonec pěkně protáhl. Sympatické slečně se rozsvítily oči při pohledu do Světa motorů, kolik automobilových novinek každý týden na stránkách otiskneme, co vše obnáší srovnávací test… Kdyby se nemusela začít připravovat na Události, auta bychom probírali do večera. Nedejte na škatulky, Aneta je jednou z nás! *** Aneta Savarová * Narodila se 19. února 1986 v Uherském Hradišti. * Od šestnácti let působí v médiích, při studiu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy přispívala do regionální mutace Mladé Fronty Dnes a Zlínského deníku. * Objevila se také za mikrofonem, nejprve v Rádiu Zlín a potom na stanici Wave, patřící pod Český rozhlas. * V roce 2007 nastoupila do České televize, kterou o tři roky později vystřídala za zpravodajský kanál Z1. * Od poloviny roku 2011 pracuje znovu v České televizi, nejprve jako moderátorka Událostí v regionech, v dubnu 2012 začala uvádět hlavní zpravodajský pořad ČT. Hudební kariéra Televize je dnes pro Anetu denním chlebem, původně však plánovala spíš hudební profesi. „Od šesti let jsem hrála na klavír. Pak mě přijali na konzervatoř, tam jsem však už nenastoupila,“ vzpomíná. „Dostala jsem zánět šlach a s kariérou pianistky byl konec.“ V záloze však měla druhý pracovní sen, na kterém začala okamžitě pracovat. „Práci v médiích jsem si poprvé vyzkoušela už v šestnácti, do televize jsem se potom dostala ve dvaceti. A hned mi bylo jasné, že právě tato oblast žurnalistiky bude pro mě!“ Rozhovor vedl Martin Machala Foto autor| Foto Jiří Káš a archiv České televize _

Eliška Hašková Coolidge a Margareta Křížová pokřtily knihu Evy Vaškové Čejkové „Úspěch měřím štěstím“ 25.3.2013

webreporter.cz _

str. 00


Kultura_


V sobotu 16. března 2013 v rámci konference „Úspěch měřte štěstím! Aneb co stojí podnikání v Čechách?", která se konala pod hlavičkou projektu Manuál Úspěšné Ženy (MUŽ) v Konferenčním centru TOWER v Praze, byla pokřtěna nová kniha Evy Vaškové Čejkové s názvem „Úspěch měřím štěstím". Autorka, která je majitelkou agentury ConPro, ŽENY s.r.o. a zakladatelkou projektu MUŽ, dává v knize nahlédnout pod pokličku svých podnikatelských zkušeností. Křtu se zúčastnila spoluautorka knihy Jitka Skalická, dále Eliška Hašková Coolidge, Margareta Křížová a Marie Hejdová z nakladatelství Mladá fronta. „Mým cílem bylo nabídnout konkrétní příběh těm, kdo se chtějí pustit do života plného výzev, snů, hledání, učení se a nikdy nekončící podnikatelské cesty. Ve své knize přiznávám i spoustu chybných rozhodnutí, kterým jsem se mohla vyhnout, ale na druhou stranu je to přínos do budoucna a žádná rada nepředčí vlastní zkušenost. Každopádně budu ráda, když budu moci být ženám vzorem nikoliv v tom, jak to mají dělat, ale aby se poučily z mých neúspěchů," doplňuje autorka knihy Eva Vašková Čejková. Eva Vašková Čejková se narodila v Chrudimi (1982), kde vystudovala Obchodní akademii. Již během studií sbírala první profesní zkušenosti, vyzkoušela si práci redaktorky, moderátorky, produkční v tisku, televizi i práci v módním byznysu. Další zkušenosti získala po skončení studií jako scénáristka na TV Nova a TV Prima. V roce 2005 zakládá agenturu ConPro, s.r.o, která nabízí služby v oblasti konferenčního servisu a public relations, později i komplexního marketingu. Nadále také pokračuje v projektech vzdělávání a rozvoje osobnosti. V roce 2008 absolvovala obor Mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a rozšířila klientelu společnosti o další oblasti. Z původního zaměření na lifestyle se společnost díky rozrůstajícímu týmu zaměřuje na technologie, farmacii, energetiku, právo a spotřební zboží. Její velkou inspirací byly vždy ženy, proto v roce 2011 zakládá společnost ŽENY s.r.o. Jejím autorským projektem je „Manuál úspěšné ženy" (MUŽ), který prostřednictvím lifestylových konferencí nabízí ženám, a nejen jim, pomoc a poučení v nejrůznějších oblastech. Vedle vlastních projektů je zakladatelkou prestižního Klubu finančních ředitelů, jednou ze zakládajících členek občanského sdružení „Friends of the NATIONAL MUSEUM of WOMEN in the ARTS, Czech Republic" a čestnou členkou správní rady Nadačního fondu Slunce.

URL| http://www.cianews.cz/kultura/eliska-haskova-coolidge-a-margareta-krizova-pokrtily-knihu-evy-vaskovecejkove-uspech-merim-stestim/ _

Markéta Fialová: Můj největší adrenalin 23.3.2013

Magazín Práva str. 04 Klára Říhová_

Portrét_

Má obrovské hloubavé oči, ve kterých se ztratíte, a půvabný, skoro dětský úsměv. Vstupuje do našich obýváků přes dvacet let, posledních osm pod logem TV Nova. Na skandály si nepotrpí, přesto se teď ocitá v hledáčku médií – v souvislosti s odchodem kolegy Karla Voříška se čile spekuluje i o její budoucnosti. A co na to Markéta? Právě se vrátila z hor, odpočinutá a vyrovnaná. V červených džínách, veselé šále a neformální bundičce vypadá skoro jako bezstarostná studentka, ne jako máma dvou holčiček, kterou drtí obava, co ji čeká zítra. Její nadšení pro zimní radovánky je nakažlivé. Sportovní základ „Já hory miluju, cítím se vždycky jako znovuzrozená. Jsem fajnšmekr, čím výš, tím líp. Tenhle výlet byl trochu mimo plán. Moje sestra, která má dva kluky, si objednala pobyt na Lipně, kde jsou ideální lyžařské podmínky pro děti. A já jsem se na poslední chvíli přidala. Nakonec jela celá rodina – vedle potomků i máma, táta, manžel… a společně jsme oslavili mé dvaačtyřicáté narozeniny. Bylo to moc fajn, s ohňostrojem na sněhu,“ pochvaluje si moderátorka, která si kdysi, ještě před studiem Fakulty sociálních věd, oboru masová komunikace, střihla jednu sezónu povolání lyžařské instruktorky. „To už jsem trochu psala do novin, a když mě tam jednou něco rozlítilo, rozhodla jsem se, že to nemám zapotřebí, a odjela jsem z Prahy s ideou žít na horách. Udělala jsem si instruktorský kurz, jenže jsem si neuvědomila, že i jako učitel pod sebe občas dostanu člověka, s nímž se úplně neshodnu a nemám s ním trpělivost. V tu chvíli bych o něj vzteky zlomila hůlky. Takže to taky nebylo ideální a já jsem se pokorně vrátila. Lyže mi zůstaly jen jako koníček,“ přiznává. Plné znění zpráv


Je logické, že obě dcerky, jedenáctiletá Alma a osmiletá Emma, na svahu válí. „Drtím je už od tří let. I když je známá pravda, že vlastní děti je lepší dát do učení někomu jinému. Jinak jsou na zabití. Dokonce můj manžel, který v době našeho seznámení nelyžoval, než by se nechal učit ode mě, začal raději sám na snowboardu. Jenže pak zjistil, že se třemi lyžařkami je absolutně nekompatibilní, co jsme my odbruslily, to on jako lachtan nedal… Takže se naučil lyžovat, aby nám stačil. Dnes je to pro všechny obrovská radost.“ A jedním dechem dodává, že je člověk, který nevydrží nikde dlouho. Baví ji změny, bydlení střídá, jak jen to rodina dovolí, čím častěji, tím lépe, místa dovolené tak po týdnu. Jen vztahové a pracovní vazby má ráda trvalejší. „Jsem absolutně spokojená s tím, kde žiju, máme tu krásnou zimu i krásné léto a obojí si naplno užiju. Když mizí sníh, říkám si: nebreč pro lyže, začne kolo a golf.“ Ten se začala učit na oplátku kvůli svému muži – a zjistila, že to vůbec není legrace jen pro starší a pokročilé. „Kolik nachodíte kilometrů a jak svižně, když vám to jde, nebo spíš nejde, tak jako mně, a míček si lítá, kam chce! Je to slušný sportovní výkon, navíc venku. Nehraju V. I. P. turnaje, ale s přáteli a probereme spoustu věcí.“ Doma máma, v práci dáma Mít dvě dcery je pro každou mámu radost ze spřízněných duší. Markéta ty své vychovává sice sportovně, ale k ničemu je nenutí. „Holky jsou ve svém věku samostatně myslící bytosti a rozhodují se podle svého. Jedna tíhne k tanci, druhá utíká k divadlu, jednu baví kolektivní sport, druhá je těžká individualistka. Necháváme jim v tomhle absolutní volnost a snažíme se je podpořit v tom, co si najdou. Občas je to i s pomocí babiček a chův velmi složité na logistiku, ale zatím se to vždycky nějak zvládlo.“ Přes občasnou večerní nepřítomnost je nikdy nešidila o pohádky. „Dnes čteme už jen s mladší a napůl: tři stránky já a pak zase ona. Obě jsou velké čtenářky, měsíc co měsíc chodíme do knihovny a nosíme si štosy knih. Za to jsem hrozně ráda. Mě v tom rodiče taky podporovali.“ je maminka známá tvář, děvčata neřeší, platí u nich heslo: V práci dáma, doma máma. „Moc se snažím držet je stranou své profese, úmyslně je neprodávám na první stránky. Holky si zachovaly zdravý rozum, jen občas přijdou s tím, že někdo ve škole něco řekl…“ Markétu samozřejmě na obrazovce sledují, jednou pochválí, jindy zkritizují. „Nejvíc si jejich ženskou kritiku užívám, když společně sledujeme zprávy kolegyň a slyším jejich úvahy. Jsou to neuvěřitelně pozorné divačky, u mě po návratu hodnotí oblečení, náušnice i náplň zpráv. Dotýká se jich hlavně násilí na dětech a zvířatech. Když ve zprávách říkám: „Zvažte, jestli by tuto reportáž měly vidět vaše děti, myslím i na ty svoje. Sama kolikrát nevím, zda je lepší je toho uchránit, anebo jim ukázat, že i tohle se může stát… Každé dítě je nastavené jinak, a co zvládne pojmout ta starší, mladší neumí správně vyhodnotit. Doufám, že v Televizních novinách dokážeme vyvažovat, co ještě zveřejnit, a co už ne.“ Dcery pečlivě sledovaly i sérii televizních debat, které Markéta moderovala s prezidentskými „Moc se mě zastávaly. A já jsem pro odlehčení vyzvídala, na co by se zeptaly ony. Hlavně Alma neměla vůbec špatné nápady, hodně to se spolužáky probírali. Třeba ji zajímalo, zda je Vladimír Franz potetovaný i na hýždích. Protože pokud ano a stal by se prezidentem, určitě to někdo zveřejní.“ Tetování kontra piercing Mít v živém rozhovoru tolik silných osobností je pro moderátora zkušenost k nezaplacení. Markéta se nebála žádného, respekt měla přede všemi. Lidi na ulici se jí stále ptají, jací jsou mimo kameru. „Na všechny kandidáty jsem se pečlivě připravovala, ale s žádným jsem se nesetkala dřív, abych si udržela odstup. Většina byla naživo stejná, až tak se hrát nedá. Jistě, každý vyzařuje nějakou energii a v podvědomí vyvolá osobní sympatie nebo antipatie. Ale nesmělo se to projevit v mém přístupu.“ Markétu velmi bavili nepolitičtí kandidáti jako Táňa Fischerová nebo Vladimír Franz – tomu třeba dodnes nevěří, že nešlo jen o jeho další sociologickou studii. „Každopádně klobouk dolů, hezky ty stojaté vody politických diskusí rozvlnili. Na -jednou do politiky vstoupil jiný, inspirativní duch.“ Z obrazovky Markétu známe v decentních kostýmcích nebo šatech. V civilu miluje uvolněnou módu, džíny, triko, mikinu. Kostým prý v jejím šatníku nenajdeme. Proto mě překvapila šeptanda, že tahle klidná a seriózní moderátorka má na těle piercing. A tak se pídím, zda je to pravda. „Jak to víte? No, asi to uniklo, když jsme po rozhovoru s Vladimírem Franzem vtipkovali, zeptala jsem se ho znovu na ty tetované hýždě. Jeho informaci jsem byla ochotná směnit za tu o mém piercingu. On i pod modrou stafáží zčervenal a řekl, že je tetované nemá. Já mám pearcing v pupíku a přežil oba moje porody.“ Málo veřejně známou zónou Markétina života je i její manžel Alex, přirovnávaný v médiích k panu Colombovi. „Můj muž je svobodomyslný člověk a multikulturní podnikatel, který díky internetu může pracovat kdekoliv, takže naše pracovní programy lze dobře skloubit. Polovina jeho genů pochází z Dálného východu, je napůl Kazach, ale vyrůstal tady. Je absolutně tolerantní ke všemu, ať se to týká národů, nebo výchovy, daleko Plné znění zpráv


víc než já. Když řekne: Můžeme se sebrat a žít třeba ve Francii, věřím, že by to skutečně dokázal. Já jsem konzervativnější, ctím hodně kořeny. Ale holky jsou důkazem, že nám to funguje. Víc neprozradím, nemá rád české projevy popularity a já respektuju jeho soukromí,“ krčí rameny moderátorka. Na povinně nepovinné společenské akce měla léta svého parťáka z obrazovky – Karla Voříška. „To bylo pro manžela velmi pohodlné východisko. Když si mě bral, nevěděl přesně, co a kde dělám. A po mé odpovědi se začal ptát na kolegyni, která se mu líbila, což mě strašně dožralo. Od té doby se s tím nějak smířil a vyrovnal, byť myslím, že byl raději, pokud jsem byla méně vidět. Ale jsou spousty soukromých akcí, na které chodíme samozřejmě společně. Alex umí být i šoumen, když se dobře baví. Rozhodně se s ním nenudím, uznává moji práci, jen není rád středem zájmu.“ Toho času sólistka Na obrazovku se dostala Markéta díky náhodě. Spolužačka ji tehdy poprosila o doprovod na konkurz do televize. „Když už jsem tam byla, řekli, ať si to taky zkusím. Došlo k hloupé situaci, že mě vzali, a ji ne.“ Začínala v televizi Premiéra (později Prima), pak přešla do České televize a posledních osm let moderuje hlavní zpravodajství na Nově. S Karlem Voříškem byli skvěle sehraní a pravidelně se umisťovali na předních příčkách žebříčků divácké oblíbenosti. „Dvojice s Karlem znamenala šťastnou volbu. Je to výborný parťák, s úžasným smyslem pro humor,“ potvrzuje moderátorka. Karel Voříšek byl ovšem v listopadu odvolán z obrazovky kvůli údajné spolupráci s StB. Od té chvíle se spekulovalo, zda se mu podaří očistit své jméno a vrátí se zpátky. A logicky také, co bude s Markétou? Zpočátku ze zpráv zmizela, v posledních týdnech se objevuje každý pátek a sobotu – sama. A bulvár se předhání se zaručenými informacemi: Markéta se údajně zalíbila vedení jako sólistka a bude pokračovat v tomto formátu, nebo dostane nového kolegu, na jehož post se už dělají konkurzy. Párkrát dokonce křičel obrovský titulek, že má padáka. Jak to cítí ona sama? Zažívá pocit nejistoty? „Diváci nebo čtenáři si jistě udělají svůj vlastní obrázek, co asi je, nebo není pravda. To, že končím, jsem četla za posledních osm let tak šestnáctkrát. Stejně jako mnoho kolegů. V klidu nejsem nikdy, protože zprávy jako takové nejsou klidný organismus. Ale důvodem rozhodně nejsou články v bulváru,“ směje se. Markétě chodí podpůrné dopisy a ocenění diváků, jak náročnou situaci, kdy má dvojnásobnou dávku práce, zvládá. „Přiznávám, že sednout si před kameru sólo nebylo jednoduché. Na druhou stranu jsem ten formát důvěrně znala, takže jsem to brala jako výzvu.“ Premiéra i derniéra Jak se vůbec za těch dva -cet let práce v televizi změnila? „K absolutnímu posunu došlo v technice, ta bývala dřevní. Mě tehdy před dvaceti lety ohodnotili jako způsobilou pro práci moderátorky, ale nedůvěryhodnou vzhledem k věku.“ Takže jí načesávali obrovské účesy a půjčovali saka od paní maskérky, aby působila starší. Protože není vysoká a kamerou nešlo hýbat, stávala na otočeném odpadkovém koši. Nebyla ani čtecí za -řízení, takže si psala velkými písmeny na papíry taháky, které lepila na kameru. „Ale zprávy jako organismus zůstaly stejné, pořád je provází napětí a soustředění. Uvádět takový pořad je adrenalin. Samozřejmě když sedíte ve studiu sama, víte, že jste za vše zodpovědná a nikdo vás nevytáhne z případné bryndy. Ve dvojici si pomůžete, dají se zvládnout mig rény, ale zároveň se taky kolikrát do trapasu přivedete navzájem – stává se, že se ještě v záběru nenápadně kuckáte smíchy kvůli něčí vtipné poznámce.“ Obojí má prostě své. „Pro diváka to vypadá, že je všechno do poslední tečky připravené, hezky to plyne a jsme takoví uhlazení a načančaní. Je to živý organismus, akce, nic nelze vystřihnout. Sice skončím s úsměvem, ale někdy mám úplně zpocená záda, je to obrovský výdej energie.“ Jako zkušená matadorka se už před vysíláním nerozmlouvá ani nemá žádné rituály, ovšem texty si chystá stále velmi pečlivě, protože čtecí zařízení je pořád jen technika a občas nefunguje, jak má. „Kdysi jsem mívala talisman, ale stačilo ho zapomenout a ztratila jsem pocit jistoty. To vše jsem odbourala, jen tréma je stále – a je na místě. Já se za ni nestydím. Kdyby nebyla, něco je špatně.“ V době prezidentských debat se rodina modlila, aby to stresující období skončilo, abychom už měli po volbě prezidenta. Markétě pomáhalo po návratu z živého vysílání dát si sprchu a panáka calvadosu, aby v klidu usnula. Na nočním stolku trpělivě čekaly knížky od Ježíška, které si užívá až teď. Sama v televizi sleduje hlavně ostatní zpravodajství a publicistiku. Tu aktuálnost a rychlost k životu bytostně potřebuje. V závěsu jsou dokumentární pořady, které příležitostně sleduje s dětmi. „Bohužel nestíhám seriály, občas nějaký rozkoukám, ale minu pár dílů a vzdám to.“ Investice nade vše Plné znění zpráv


Kdyby se z nějakého důvodu musela vzdát své práce, neplakala by, ale vzdát se televize jako takové by ji asi bolelo. „Televize je návyková, to vám řekne každý. Umím si představit spoustu dalších profesí, které by mě v ní zajímaly a ještě jsem si je neosahala. Když jde občas některá kolegyně dělat rozhovor se zahraničním hercem, říkám ve vtipu: Vezmi mě s sebou, budu ti třeba jen držet mikrofon nebo pudrovat nos. Baví mě povídat si se zajímavými lidmi…“ Přesto je pro ni zpravodajství pořád na prvním místě. Ale život je i jinde. Markéta umí hospodařit s časem a ví, že je pro ni naprosto nutné se hýbat, odpočívat a mít čas na své blízké. „Když tohle nemám, dostávám se do stresu. Takže chodím pravidelně cvičit pilátes a jak to jde, nastoupí zmíněné lyže, kolo, vycházky do přírody. Přátelé jsou důležití už pro zdravý nadhled, často pracují v jiné branži a jejich postřehy zvenčí bývají veselé – dělám si hlavu, že něco nevyšlo, ale oni to jako diváci nevidí. No a rodina je alfa omega, pokud funguje, dává ten správný náboj, je to investice nade všechno.“ Kdysi závodila v autech, což bere jako velkou školu a obrovské odreagování. Znamenalo to ovšem jezdit na tréninky do Mostu nebo do Brna, kde jsou autodromy. „Kolikrát jsem vyrazila časně ráno, udělala dvacet koleček a vracela se zpátky. Přešaltovat se na dálnici, že sedím v normálním autě a mám používat blinkry a zrcátka, bylo náročné. Tehdy jsem navíc chtěla druhé dí -tě a doktoři řekli, že takhle by to nešlo. Ale ráda na to vzpomínám.“ Láska k rychlosti Markétě zůstala. „V autě mám celkem pohotové reakce, dokážu předvídat, ovšem jako běžný řidič neriskuju. A musím zaťukat, že nehody se mi vyhýbají. Negativem je, že jsem strašný spolujezdec, vedle manžela se nebojím, ale s cizími lidmi si sednu raději dozadu, jinak to prožívám za řidiče. A pokud mám pocit, že nejede dobře, jsem vyřízená, zavírám oči, jsou to nervy.“ Pocit absolutního štěstí nemá nikdy, vždycky si uvědomuje, co by se mohlo zlepšit a že nic netrvá napořád. Ale setrvalý pocit pohody a vyrovnání zná. „Hlavní je mít se na co těšit. Což jsem naučila i své děti, takže když odjíždíme z prázdnin, říkám: pojďme si naplánovat další. Stejně postupuju každé ráno. A když se opravdu nic nerýsuje, děti stůňou a vše je špatně, aspoň zavolám kamarádce, kterou jsem dlouho neslyšela – a vím, že to bude fajn.“ Spousta lidí říká, že jim bylo nejlíp v osmnácti. To ona zrovna šťastné období neměla, protože ji zradilo zdraví. „Takže všeho, co je potom a umožňuje mi žít normálně, si strašně vážím. Nechápu lidi, kteří nadávají, že musí do práce a mají milión povinností. Za prvé každý svého štěstí strůjcem, záleží na mně, jak si co zařídím, a za druhé buďme rádi, že máme práci, kde bydlet, za co si koupit jídlo a že máme zdravé děti,“ uzavírá moderátorka. Zrovna teď se těší na večerní zprávy, na kávu s kolegyní… A pak na letní dovolenou – v hledáčku mají Španělsko nebo Nizozemsko. „Objevili jsme kouzlo cestování s karavanem, je to trochu cikánský život, ale přesně odpovídá to mu, co dětem připadá půvabné a já jsem ještě ochotná skousnout. Líbí se mi, že je v tom kus dobrodružství a hodně svobody.“ * Foto autor| Foto Právo – Petr Hloušek Foto popis| >> Alma a Emma na lyžích válí. Jdou ve stopách maminky – bývalé lyžařské instruktorky. Foto autor| Foto archív Markéty Fialové Foto popis| >> Poslední týdny jsme si zvykli vídat Markétu na obrazovce zpravodajství samotnou. Ale zvládá to s úsměvem. Foto autor| Foto archív TV Nova Foto popis| >> S kolegy Lucií Borhyovou a Reyem Korantengem se opakovaně radovali z televizních cen Anno (2008). Foto autor| Foto Profimedia.cz Foto popis| << Moderování předvolebních debat probíhalo občas díky netypickým kandidátům v uvolněné atmosféře (na snímku s Vladimírem Franzem a Přemyslem Sobotkou). Foto autor| Foto archív TV Nova Foto popis| >> Markéta se často zúčastňuje akcí na pomoc dětem, zde je na návštěvě dětského domova v Ústí nad Labem. Foto autor| Foto archív TV Nova Foto popis| >> Na společenské akce ji léta doprovázel parťák z obrazovky Karel Voříšek. Ten ovšem před dvěma týdny podepsal s televizí dohodu o rozvázání spolupráce. Jak to bude dál? Plné znění zpráv


Foto autor| Foto Profimedia.cz Foto popis| >> Kvůli svému muži se moderátorka pustila do zeleného sportu. Foto autor| Foto archív Markéty Fialové _

Studenti řeší problémy unie 23.3.2013

Rakovnický deník str. 02 Rakovnicko/Region_ MIROSLAV ELSNIC_

Rakovník – Od čtvrtka až do neděle zasedá v Rakovníku Evropský parlament mládeže v České republice. Během něho se středoškolští studenti snaží najít řešení problémů Evropské unie. Zúčastní se také rakovničtí studenti. Úvodní zasedání se uskutečnilo ve čtvrtek večer v prostorách Domu osvěty. Od té doby budou studenti pracovat na různých tématech týkajících se právě záležitostí Evropské unie. Závěrečné veřejné zasedání mládežnického parlamentu se pak uskuteční v neděli od 9 hodin v Domě osvěty. Během pátečního dne pak mohli zájemci, tedy hlavně středoškoláci, diskutovat v aule Masarykovy obchodní akademie Rakovník s prvním náměstkem ministra školství Jiřím Nantlem, dále pak s ředitelem obchodní akademie Miloslavem Blechou a s proděkanem FSV UK Petrem Soukupem. „Stínový ministr školství Marcel Chládek se nedostaví, jelikož se musí zúčastnit jednání senátu,“ řekl před debatou o budoucnosti maturit v českém školství Miloslav Blecha. Z debaty především vyplynulo, že současné české školství čerpá hodně inspirací z toho, aplikovaného v severských zemí, konkrétně z Finska. Miloslav Blecha pak upozornil na to, že se řeší maturity, ale už se neřeší klesající úroveň vzdělávání na základních školách. K debatě nad maturitami se detailněji vrátíme v úterním vydání Rakovnického deníku. Foto popis| Region| Střední Čechy _

Foto: Evropský parlament mládeže 23.3.2013

Rakovnický deník

str. 08 _

Rakovnicko/U nás doma_

Foto popis| Středoškoláci v rámci debaty nad budoucností maturit v českém školství se ptali hlavně 1. náměstka ministra školství Jiřího Nantla. Foto popis| Zleva: Jiří Nantl (1. náměstek ministra školství), Miloslav Blecha (ředitel MOA Rakovník) a Petr Soukup (proděkan FSV UK). Další informace najdete průběžně na rakovnicky.denik.cz. Foto autor| Foto:Deník/M. Elsnic Region| Střední Čechy _

Personálie 22.3.2013

CSR fórum _

str. 26

Lidé_

Michaela Žemličková ve vedení Nadace ČEZ Místopředsedkyní správní rady a ředitelkou Nadace ČEZ se od 23. ledna 2013 stala Michaela Žemličková. Novou pozici spojí se svým dosavadním postem manažerky útvaru public relations. Michaela Žemličková působí ve Skupině ČEZ od roku 2000. Jejím hlavním úkolem bude Plné znění zpráv


koordinovat projekty, které vycházejí z grantových řízení, napříč Skupinou. Díky podpoře svého zřizovatele a donátora, energetické společnosti ČEZ, ale i integrovaných dceřiných společností, podpoří Nadace ČEZ každoročně na 500 projektů, které vycházejí vstříc potřebám regionů. Alena Králíková manažerkou společenské odpovědnosti ČSOB O CSR aktivity ČSOB se od přelomu roku stará Alena Králíková, nová manažerka společenské odpovědnosti. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, poté studovala ještě mediální komunikaci na Fakultě sociálních věd UK. Během své bohaté praxe pracovala mj. jako ředitelka pro vzdělávání a rozvoj a později i jako výkonná ředitelka Gender Studies, o.p.s. či šéfredaktorka a editorka klientských časopisů ve vydavatelství Burda Media 2000. Novou předsedkyní Rady vlády pro nestátní neziskové organizace je Ludmila Müllerová Vláda svým usnesením ze dne 6. února 2013 jmenovala novou předsedkyní Rady vlády pro nestátní neziskové organizace Ing. Ludmilu Müllerovou, ministryni práce a sociálních věcí. V letech 2002 -2004 působila na MPSV jako náměstkyně ministra odpovědná za oblast sociální politiky, sociálních služeb a rodinné politiky. Od listopadu 2004 do roku 2010 senátorka Senátu PČR. Byla předsedkyní Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, místopředsedkyně Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a členka Mandátového a imunitního výboru. Foto popis| _

Kanál pro děti měl být bez reklam. Teď ČT hledá možnost, jak pravidlo obejít 21.3.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Média_ Lidovky.cz, Michaela Černá_

Déčko bude bezpečný přístav pro děti, který nebude rušen žádnou reklamou, vzkazoval k novému programu generální ředitel České televize Petr Dvořák. Teď ale svůj názor vedení televize obrátilo a hledá možnosti, jak do vysílání obchodní sdělení přeci jen zařadit. Ze zákona klasickou reklamu na kanálu ČT :D vysílat nesmí. Zvažuje proto, že před dětské pořady umístí komerční sponzorské znělky. „Česká televize v tuto chvíli analyzuje možnosti umístění obchodních sdělení na kanálu ČT Déčko,“ potvrdil pro server Lidovky.cz generální ředitel ČT Petr Dvořák. To by mohlo mít nejspíš podobu sponzorských znělek před začátkem jednotlivých pořadů. Budeme dbát na to, abychom u dětí nevyvolávali pocity méněcennosti „Co se týče umístění sponzoringu, budeme pečlivě zvažovat rozsah a především umístění k jednotlivým pořadům podle cílových skupin. Rovněž budeme velice pečlivě posuzovat obsah obchodního sdělení tak, aby nedošlo k negativnímu ovlivnění dětského diváka a abychom dokázali zajistit bezpečný a kvalitní program,“ obhajuje umístění sponzoringu Dvořák. A dodává, že televize bude důsledně dbát na to, aby sponzoring u dětí nevyvolával pocity méněcennosti, jestliže nezískají propagované zboží, jak by se to podle něj mohlo stát u běžné reklamy. S tím ale nesouhlasí Radim Wolák, odborník na mediální vzdělávání z Fakulty sociálních věd UK. „Je-li reklamní blok jasně označen, dítě hned ví, že se jedná o reklamu, dokáže říci, aha, tady mi někdo něco nabízí, protože to chce prodat. U sponzorského vzkazu to je těžší, praxe i výzkumy ukazují, že tento typ obchodních sdělení děti nedokáží tak snadno rozpoznat, dochází k mnohem silnějšímu budování vztahu k výrobku či značce než u klasického spotu, sponzoring má na ně větší vliv,“ míní Wolák. Děti jsou žádanou cílovou skupinou Téma reklamních sdělení na dětském programu otevřela ČT už na tiskové konferenci ke startu Déčka na konci února. Otázkou zůstává, proč se Česká televize k možnosti sponzorských znělek nakonec přiklonila. Pokud jde o finanční přínos, sám Dvořák uvádí, že dětský kanál je plně financován z koncesionářských poplatků a příjmy ze sponzoringu nejsou nijak zásadní. Plné znění zpráv


Navíc je umístění reklamního sdělení v přímém rozporu s myšlenkou, kterou ještě na konci minulého roku představil Dvořák veřejnosti. „Chceme dětským divákům a hlavně jejich rodičům nabídnout bezpečný přístav v podobě dětského a vzdělávacího vysílání, které nebude rušeno žádnou reklamou. Věříme, že právě to je jedna z klíčových rolí veřejnoprávní televize a že to veřejnost ocení,“ řekl v rozhovoru pro iDnes.cz Dvořák. Jedno z možných vysvětlení nabízí Radim Wolák. „Děti jsou žádanou cílovou skupinou a dětský kanál bude pro zadavatele reklamy velkým magnetem,“ říká. „Pokud ČT k zařazení obchodních sdělení přistoupí, měla by si počínat velmi citlivě a promyšleně, nebo jí hrozí, že ztratí důvěru té části veřejnosti, která doufala, že dětský kanál bude místem "bezpečným",“ vzkazuje na závěr.

URL| http://www.lidovky.cz/kanal-pro-deti-mel-byt-bez-reklam-ted-ct-hleda-moznost-jak-pravidlo-obejit-1qd/media.aspx?c=A130319_231337_ln-media_mpr _

Je to tady. Rakovník se stal na několik dnů centrem evropského parlamentu 21.3.2013

Rakovnický deník str. 01 Titulní strana_ MIROSLAV ELSNIC_

Rakovník – Téměř dvě stovky hostů, a to nejen z České republiky, ale také ze zahraničí, celá řada hovorů, diskuzí nad evropskými problémy. Navíc vše v anglickém jazyce. Rakovník se od dnešního večera stává centrem Evropského parlamentu mládeže v České republice. Již patnáctá konference se uskuteční od dnešního dne do neděle 24. března. Do konference se zapojí také rakovničtí středoškoláci – i oni budou usilovat o prvenství, a tedy i postup do celoevropské konference. „Cílem konference je, mimo samotný výběr reprezentantů České republiky, šíření demokratických hodnot, posilování dovednosti práce v týmu a diskuse a v neposlední řadě také seznámení se s vrstevníky z celé Evropy s podobnými zájmy,“ řekl Matěj Kinovič, hlavní organizátor. Právě v rámci této konference budou studenti pracovat v jednotlivých skupinách a budou se zaobírat i palčivými tématy Evropy a hledat jejich vhodná řešení. Výsledky a poznání pak budou prezentovat na nedělním závěrečném zasedání v Domě Osvěty od devíti hodin. Zde se vybere celkový vítěz, který bude reprezentovat Českou republiku na celoevropském setkání. V rámci konference se zítra uskuteční (od 10.30) veřejná debata na téma „Budoucnost maturit v českém vzdělávacím systému“ v aule Masarykovy obchodní akademie. Měl by dorazit Jiří Nantl, 1. náměstek ministra školství, Marcel Chládek, stínový ministr školství či Petr Soukup, proděkan FSV UK. ...2 Region| Střední Čechy _

Diskutovat se bude také nad budoucností maturit ve školství 20.3.2013

Berounský deník str. 02 (elm)_

Berounsko/region_

Rakovník OE Panelová diskuzi na téma „Budoucnost maturit v českém vzdělávacím systému" bude jako součást zasedání Evropského parlamentu mládeže ČR otevřena široké veřejnosti. Zúčastní se jí Jiří Nantl, první náměstek ministra školství, Miloslav Blecha, ředitel Masarykovy obchodní akademie, Petr Soukup, proděkan FSV UK, a Marcel Chládek, stínový ministr školství. Diskuze se uskuteční v pátek 22. března v aule Masarykovy obchodní akademie od 10:30 do 12 hodin. Region| Střední Čechy _ Plné znění zpráv


ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Americká a česká investigativní žurnalistika 20.3.2013

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_

Americká a česká žurnalistika byla tématem březnových Rozprav o českých médiích. Diskusi moderoval novinář Eric Best. Hosty diskuse byli Kim Barker a Robin Fields z organizace ProPublica, Marek Wollner z České televize, Janek Kroupa z pořadu Na vlastní oči TV Nova a z deníku Mladá fronta DNES a Milan Šmíd z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK v Praze. Kim Barkerová z neziskové organizace ProPublica vysvětlila, že každý občan může být vlastně vypravěčem společensky zajímavých témat, zejména díky tomu, jaké technologické nástroje lze pro taková sdělení v současnosti využít. Robin Fieldsová rovněž z neziskové organizace ProPublica, která byla založena v New Yorku, hovořila o investigativní a zpravodajské žurnalistice v jejich podání. Fieldsová vysvětlila, že ProPublica vznikla v době, kdy klasická média, jako například tištěné noviny, upadly do ekonomické krize a společensky nebyl naplněn požadavek informovat občany o závažných tématech jako třeba násilí ve společnosti. Fieldsová zdůraznila, že úkolem investigativní žurnalistiky, alespoň v jejich vnímání, je dotáhnout rozpracované téma do konce. Pedagog Milan Šmíd má vlastní zkušenosti se studiem investigativní žurnalistiky z doby před dvaceti lety, kdy se s ním měl možnost seznámit na Kolumbijské univerzitě. Uvedl, že problém české investigativy spočívá v časové náročnosti a finanční náročnosti. Šmíd si myslí, že investigativní žurnalistika u nás není tou pravou investigativou, ač je nutné přiznat, že otevírá některá společensky důležitá témata. Investigativní žurnalistika musí být vykonávána ve veřejném zájmu. Janek Kroupa z TV Nova uvedl jako konkrétní příklad investigativní žurnalistiky kauzu Pandur, která zasahovala do vysoké sféry politiky. Zde se setkal s aktéry z amerického prostředí a viděl, jak pracují tamní vyšetřovací složky, pokud se dostanou k takovému podezření ze zmanipulovaných zakázek. Kroupa zdůraznil, že nechce suplovat úlohu policie a dostat potenciální viníky do vězení, ale chce upozorňovat na závažné společenské problémy, o kterých se dozví veřejnost a může následovat trestní stíhání. Marek Wollner z České televize nesouhlasí se Šmídem, že česká žurnalistika není tak dobrá jako americká. Wollner uvedl, že české prostředí přináší vlastní velká témata a podle jeho zkušeností s reakcemi od zahraničních kolegů je přesvědčen, že česká investigativní žurnalistika je kvalitní. Wollner uvedl, že je samozřejmě na počátku důležité, mít kvalitní zdroje a informace, ale další ještě důležitější krok je kvalitní analytické zpracování. Po zpracování publikujeme kompletní videozáznam diskuse vedené v angličtině.


Některé země NATO začínají připravovat akci v Sýrii 20.3.2013

ct24.cz str. 00 pet_

Svět_

Washington - Některé země Severoatlantické aliance začaly připravovat možnou vojenskou akci, která by pomohla ukončit syrský občanský konflikt. Velitel sil NATO v Evropě, americký generál James Stavridis, to v úterý oznámil brannému výboru amerického Senátu. Intervence by ale podle jeho slov musela být podobně jako v Libyi podpořena rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Plné znění zpráv


Situace v Sýrii se podle Stavridise stále zhoršuje a konec civilní války je v nedohlednu. Některé alianční země proto prý začaly připravovat možné vojenské operace, které by s touto patovou situací skoncovaly a pomohly oddílům syrské opozice. Kromě jiného připadá v úvahu využití letectva k vytvoření bezletového pásma a poskytnutí vojenské pomoci opozici. RB OSN v roce 2011 umožnila operaci NATO v Libyi přijetím rezoluce. "Budeme-li povoláni, jsme připraveni zapojit se stejně, jako jsme to udělali v Libyi," řekl Stavridis. O možnosti bezletové zóny, zbrojního embarga a vyzbrojení opozice jednají jednotliví členové NATO, na půdě aliance se zatím nevyjednává. Na dotaz, zda se zvažují také vojenské akce proti syrskému letectvu, Stavridis přitakal. Aliance na žádost Ankary umístila v Turecku poblíž syrských hranic baterie protiraketové obrany, která může být podle Stavridise použita i k sestřelení letadel. Generál ale zdůraznil, že Turecko trvá na tom, aby byly rakety využity jenom k obranným operacím, takže k jiné akci je zapotřebí dohoda členů NATO. "Od toho jsme ještě daleko," řekl Stavridis. "Mezinárodní společenství není v otázce zásahu v Sýrii jednotné. Jedná se o osobní názor vysoce postaveného představitele NATO. Domnívám se, že ani Severoatlantická aliance si není jista tím, že je záhodno zásah provést. Mohl by se z toho stát výrazný diplomatický konflikt. Sýrie a její pozice je jiná, než byla pozice Libye. Jedná se o hráče nesrovnatelně lépe integrovaného do mezinárodních struktur," upozornil politický geograf z FSV UK Michael Romancov. Snaha změnit politický systém silou nikdy nevedl k demokracii "Možnost změnit nějaký politický režim silou je fenomén, do kterého se Spojené státy a část jejich spojenců pustily v posledních dvaceti letech několikrát. A ani v jediném případě to nedopadlo tak, že by na konci procesu byl jednoznačně demokratický režim. Provést něco takového v Sýrii, která má silnou podporu ze strany Ruska a Číny, by mohlo být kontraproduktivní z hlediska vztahů mezi těmito mocnostmi," dodal Romancov. Zastavte používání chemických zbraní, žádají opozice i vláda Syrské střely v minulosti několikrát zasáhly území Turecka a nedávno také Libanonu. V úterý byla v Aleppu údajně použita chemická zbraň, což Rusko a Írán potvrdily. Naopak americký prezident Barack Obama vyjádřil ohledně útoku pochyby. Podle něj by bylo použití chemické zbraně tragickou chybou. V reakci na úterní útok syrská vláda i opozice požádaly světové společenství, aby zabránilo použití chemických zbraní v Sýrii. Syrské ministerstvo zahraničí v dopisu určeném OSN píše, že "hanebný úterní útok spáchaly teroristické skupiny, povzbuzené ochotou Evropy i Ligy arabských států vyzbrojovat" opozici. V textu se zdůrazňuje, že "pokud chemické zbraně (v Sýrii) jsou, pak nebudou nikdy použity proti Syřanům". Ministerstvo v dopisu požaduje, aby světové společenství "teroristickým skupinám rozhodně zakázalo pokračovat v nebezpečných zločinech". Opozice vydala prohlášení, v němž tvrdí, že vláda prezidenta Bašára Asada pokračuje ve zločinech. Žádá proto mezinárodní vyšetření úterního útoku. Mezinárodní vyšetřovací skupinu prý na místo zavede opoziční vláda, která se právě sestavuje. "I když jsou chemické zbraně ve světě zakázané, existuje stále více důkazů, že je (syrská) vláda používá," stojí v prohlášení. O chemickém útoku v Aleppu nepochybuje kromě Damašku ani Rusko, Írán a Izrael.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/219621-nektere-zeme-nato-zacinaji-pripravovat-akci-v-syrii/ _



Chcete se zapojit do evropského výzkumu PR? Máte šanci do konce března 20.3.2013

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz_ Jaroslav Krupka_

Profesionálové z oblasti PR mají do 31. března možnost zúčastnit se evropského výzkumu, v němž mohou prezentovat své názory na otázku PR komunikace ve světě on-line sociálních sítí. Evropská asociace PR, vzdělání a výzkumu (Euprera) dokončuje další kolo svého mnohaletého výzkumu European Communication Monitor 2013, který sleduje celkový vývoj oboru public relations a strategické komunikace, a to jak v komerčních, tak i neziskových a vládních institucích. Jeho aktuální ročník se zabývá problematikou "digitální evoluce" a PR komunikací v sociálních sítích a v on-line světě. "Výzkum probíhá pravidelně ve 42 zemích a účastní se ho přes dvacet tisíc odborníků, pracujících v oblasti PR a komunikace," říká Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd UK, jež koordinuje sběr dat v Česku. Zapojit se do něj mohou podle ní všichni profesionálové, pracující v oblasti PR či komunikace - PR manažeři, tiskoví mluvčí či ředitelé komunikace jak ze strany agentur, tak in-house. Výzkum, který sponzoruje společnost Ketchum Pleon, zastřešuje německý PR specialista Ansgar Zerfass. K účasti ve výzkumu mohou výše zmínění vyplnit do 31. března dotazník na webových stránkách Communicationmonitor.eu.

URL| brezna

http://mam.ihned.cz/c1-59542370-chcete-se-zapojit-do-evropskeho-vyzkumu-pr-mate-sanci-do-konce-

_

Budoucnost maturit 20.3.2013

Rakovnický deník str. 02 (elm)_

Rakovnicko/region_

Rakovník OE Diskuze na téma „Budoucnost maturit v českém vzdělávacím systému" se zúčastní Jiří Nantl, první náměstek ministra školství, Miloslav Blecha, ředitel Masarykovy obchodní akademie Rakovník, Petr Soukup, proděkan FSV UK, a Marcel Chládek, stínový ministr školství. Diskuze se uskuteční již tento pátek 22. března v aule Masarykovy obchodní akademie Rakovník od 10.30 do 12.00 hodin. Region| Střední Čechy _

RECENZE: Komiksový řezník Garth Ennis má superhrdinů plné zuby. Vytáhl na ně Bandu 20.3.2013 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_ Irský komiksový scenárista Garth Ennis se nikdy nedržel při zemi. Jeden by řekl, že se kontroverzemi živí. V legendárním Preacherovi si vzal na mušku církev, v krvelačném Punisherovi se pokusil překonat veškeré limity násilí. Jeho práce je nepřehlédnutelná a rozmanitá. Ať už ale píše o posedlém kazateli, který chce zabít Boha, nebo o celoživotní pomstě, jisté je jedno: každá z Ennisových sérií zaručuje poutavé spektrum postav, propracovaný děj a brutalitu. Úvodní kniha komiksu Banda je v řádu této věci: cynismus, násilí, sex, ale také pichlavý humor. Plné znění zpráv


Svět se superhrdiny není takovým rájem, jak by se mohlo zdát. Vláda si začíná pokládat otázku, kdy takzvané „supráky“ přestane bavit neustále zachraňovat svět a místo bohulibých skutků začnou dělat něco zábavnějšího. Ke slovu tak přichází Banda – skupina vskutku nevšedních individuí, která však dokáže superhrdinům snadno a rychle srazit hřebínek. Aby mohla tato elitní jednotka fungovat, potřebuje posilu, co by doplnila společnost charakterního Řezníka, trochu šíleného Francouze, mlčenlivé Ženské a obrovského Afroameričana s přiléhavým pseudonymem Mateřský mlíko. Nováčka Banda najde v nesmělém Hughiem. Na první pohled obyčejný mladík má totiž pro práci v Bandě skvělé dispozice – má motivaci. Proč? Hughieho životní lásku „omylem“ zabil přímo před jeho očima jeden z předních superhrdinů. Ukázka z komiksu Banda 1: Karty jsou rozdaný (The Boys 1: Name of the Game) Ennis nepatří mezi příznivce superhrdinského komiksu. Raději má jejich satirickou podobu a občas ve svých sériích sklouzává až k parodii. Dlouhodobě také mnohem lépe vychází s postavami, které si obdiv zaslouží jinak. Před supersilou upřednostňuje peprný slovník a - decentně řečeno – ostré lokty. Těmito vlastnostmi disponuje i jeden z hlavních hrdinů Bandy, Billy, řečený Řezník, který přesně zapadá do archetypu typického Ennisova hrdiny. Kromě tohoto „usměvavého Punishera“ na první pohled zaujme také Hughie. Roli nového člena Bandy si totiž nevědomky zahrál britský komik Simon Pegg. Komiks se tak pomyslně přiblížil filmovému průmyslu, a kdo ví, třeba se brzy spolupráce komiksových scenáristů s reálnými herci stane normou. Okoukaný postup v novém kabátě V prvním dílu série sáhl Ennis po trochu okoukaném, leč stále účinném „představovacím" schématu. Podobný postup lze najít jak v literatuře, tak i filmu a samozřejmě i v nejednom komiksu. Čtenář se s prostředím a postavami seznamuje očima nováčka, kterého zkušenější kolega zasvěcuje do zákonitostí společnosti. Nebyl by to však Garth Ennis, aby si Bandu trochu nevyšperkoval. Pro umocnění efektu nevypráví pouze příběh nesmělého Hughieho, ale přidává kontrastní pohled mladičké superhrdinky Hvězdičky. Dochází tak k zajímavému náhledu do světů, které stojí proti sobě. A zatímco ochránci míru s nadpřirozenými schopnostmi se ukazují jako zpustlí, násilničtí a nemorální, černě oděná Banda vítá nového člena vesele, přátelsky a s téměř rodinnou vřelostí. Ukázka z komiksu Banda 1: Karty jsou rozdaný (The Boys 1: Name of the Game) Kdyby byl Superman zkorumpovaný I přesto, že se děj Bandy odehrává ve fiktivním světě, zanechává ve čtenáři realistický dojem. Eniss totiž přesvědčivě vykreslil všední realitu s jednou drobnou změnou – s přítomností superhrdinů. Výsledný obrázek působí až znepokojivě skutečně. Místo morálních hodnot se prioritou stává zisk z reklamy, pozornost bulváru a mocenské preference. A přesně tak by na příchod supersíly pravděpodobně reagovala naše společnost, která žije talentovými soutěžemi a kde je nejprodávanějším periodikem bulvár. Prostřednictvím prvního svazku Bandy dokázali autoři Garth Ennis a Darick Robertson upoutat pozornost. Kniha nezakrytě, bez servítků paroduje superhrdinské komiksy, přetéká šokujícími scénami. Atraktivně postavení hrdinové vzbuzují zvědavost, a právě jejich prostřednictvím si Ennis získá asi nejvíce fanoušků. Každá z postav má tajemství, které čeká na odhalení, a kombinace nevšedních charakterů s Robertsonovou barvitou kresbou funguje efektně.

URL| http://zpravy.idnes.cz/komiksovy-reznik-garth-ennis-ma-superhrdinu-plne-zuby-vytahl-na-ne-bandu-1q5/kavarna.aspx?c=A130319_121834_kavarna_chu _

Novela zákona o veřejných zakázkách připravila ČR o 41 miliard korun 19.3.2013

ČRo Plus

str. 04

17:10 Pondělí - pátek podle…_ _

Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Novela zákona o veřejných zakázkách připravila Českou republiku o 41 miliard korun a 20 tisíc pracovních míst. S takovým výsledkem přišla před časem studie společnosti CEEC Research a Grand Fortun. Výsledky studie na veřejnosti prezentoval ale i ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. A tak spustil lavinu názorů na to, s jakými daty studie pracovala a kdo stojí za tak špatnými výsledky průzkumu. Celou kauzu a její aktuální vývoj sleduje Barbora Kreutzerová. A je tady právě se mnou ve studiu. Dobrý večer, Báro. Barbora KREUTZEROVÁ, redaktorka -------------------Dobrý večer. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------O co tedy v celé té při šlo? Barbora KREUTZEROVÁ, redaktorka -------------------Tak, v podstatě se jednalo o to, kdo použil jaká data. Protože k vypočtení těch čísel došly obě ministerstva jinou metodikou. Ministerstvo pro místní rozvoj počítalo ty zakázky, které byly zveřejněny ve věstníku veřejných zakázek, zatímco ministerstvo průmyslu a obchodu a i obě ty firmy, které už jsme jmenovali a které se na výzkumu podílely, tak ty registrovaly zakázky až ve chvíli, kdy byly skutečně zadány. Což je rozdíl. Faktem je, že ministerstvo pro místní rozvoj reviduje ten svůj původní závěr, tedy že počet zakázek vzrostl v roce 2012 o víc jak 9 procent. A je teď blíž spíš tomu závěru MPO, tedy že došlo k určitému poklesu. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------A to tedy znamená, že veřejných zakázek nakonec opravdu ubylo? A novela českou ekonomiku skutečně poškodila? Barbora KREUTZEROVÁ, redaktorka -------------------Já osobně bych si to asi nedovolila takhle říct. Trochu se divím tomu, že si to dovolil říct ministr průmyslu a obchodu pan Martin Kuba. Třeba data výzkumného projektu Z Index, který hodnotí zadávání veřejných zakázek, tak ta data ukazují na mírný růst toho počtu. Ale to podle ekonoma z Fakulty sociálních věd Jiřího Skuhrovce, který se na tomto projektu podílí, to není to nejdůležitější. Není to to, na co bysme se měli ptát. Jiří SKUHROVEC, ekonom, Fakulta sociálních věd -------------------Fakt je ten, že každý zadavatel utrácí svoje prostředky v průběhu jednoho rozpočtového roku. Má narozpočtováno 100 milionů a těch 100 milionů utratí. Zadavatel radši zadává podle zákona, který zná. To znamená, že pakliže novela vstupovala v platnost 1. 4. 2012, tak každý zadavatel vypsal co mohl před tím, než novela vešla v platnost. Barbora KREUTZEROVÁ, redaktorka -------------------Ze slov Jiřího Skuhrovce tak vlastně vyplývá, že se za veřejné zakázky utratilo tolik, kolik by se utratilo i bez té novely, jen v jiném období. Úplně naopak než se to dělo doposud. Tedy ne na poslední chvíli, ale hned zkraje toho roku. Pokračuje ještě ekonom Jiří Skuhrovec. Jiří SKUHROVEC, ekonom, Fakulta sociálních věd -------------------K žádné recesi z titulu novely zákona o veřejných zakázkách tudíž podle současných dat nedošlo. Pokud bychom chtěli hodnotit dopad té novely, můžeme to s čistým svědomím dělat až na tvrdých datech za celý kalendářní rok, kdy bude ta novela v platnosti. Předtím to nemá úplně smysl. Barbora KREUTZEROVÁ, redaktorka -------------------Ještě odmítavěji než k tomu, že ten zákon prohlubuje recesi, nebo ta novela zákona prohlubuje recesi, se staví Jiří Skuhrovec k tomu, že by důsledkem novely přišla o peníze právě česká ekonomika. Plné znění zpráv


Jiří SKUHROVEC, ekonom, Fakulta sociálních věd -------------------Co se toho týče, že naše republika přišla o peníze, tak tam jsem si skoro jistý, že, že to je hloupost, protože o peníze nepřišla. Pokud se něco stalo, tak je ušetřila. To, že se, to, že se neutratily ještě přece neznamená, že jsme o ně přišli. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Říká ekonom z Fakulty sociálních věd Jiří Skuhrovec. Báro, vyplývá z toho všeho, co tu zaznělo, že by se měl loni novelizovaný zákon o veřejných zakázkách zase ještě upravit nějakou další novelou? Barbora KREUTZEROVÁ, redaktorka -------------------Jak se při natáčení setkávám s různými firmami, zástupci státních institucí, kteří musí právě ty veřejné zakázky vypisovat, tak vesměs všichni říkají, že ta novela pomohla. Že je systém transparentnější. Stavaři, a nejen oni, ale od nich to slyším právě nejčastěji, si stěžují na tlak na nejnižší cenu. Tady je ale nutné říct, a říká to mimo jiné i ministr Kuba, že zákon nijak neukládá, že tím kritériem při rozhodování má být právě cena. Naopak, těch kritérií je i v té novele i v tom zákoně už předtím, bylo jich popsáno víc. Ale zadavatel veřejné zakázky radši vezme tu nejlevnější, aby ho někdo neobvinil z toho, že je ta zakázka předražená. A to souvisí i s mediálním tlakem. A už méně s tím zákonem samotným. Ministr Kuba také několikrát zmínil, že nesouhlasí s podmínkou, kdy musí být výběrové řízení zrušeno, pokud nabídce vyhoví jen jedna firma. Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu /ODS/ -------------------Řady vědeckých institucí nebo lékařských institucí je to často vyhovující optimální řešení a řadu takovýchto organizací přivádí do problému to ustanovení nemožnost ukončit výběrové řízení, pokud je tam pouze jedna nabídka. Barbora KREUTZEROVÁ, redaktorka -------------------Tolik ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Naopak ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský by byl s novelizováním tohoto ustanovení opatrnější. Kamil JANKOVSKÝ, ministr pro místní rozvoj /LIDEM/ -------------------Je potřeba se podívat i na tu druhou věc, na tu druhou stranu mince. Že před novelou tohoto zákona 30 procent výběrových řízení mělo jednoho dodavatele. Barbora KREUTZEROVÁ, redaktorka -------------------Ministr Kamil Jankovský. A takových třecích ploch by se našlo mezi oběma ministry hodně. Každopádně teď je potřeba počkat na ta konečná data za rok 2012, počkat si vlastně, až do toho dubna, až do chvíle, kdy to bude právě rok od té chvíle, kdy ten zákon začal platit. A pak si myslím, že bude šance na nezaujatou debatu, která třeba nespustí takovou mediální lavinu jako poslední výrok ministra Kuby. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Tak, díky za vysvětlení. To byla Barbora Kreutzerová. _

Brněnský primátor Onderka a Luciferův efekt (Jan Šesták) 19.3.2013

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Brněnský primátor Onderka a Luciferův efekt



Jistěže nikdo nepochybuje o tom, že dlouholetý primátor statutárního města Brna, pan Bc. Roman Onderka MBA, je slušným a čestným člověkem. Od jisté doby dokonce velmi vzdělaným, jak dokazují tituly před i za jeho jménem. Jenže i přes všechny své klady se stal i on jedním z nejvýraznějších představitelů tzv. Luciferova efektu v naší zemi. Ten shodou okolností popsali v sobotní příloze Víkend DNES 16.3. doktorandi FSV UK Pavel Ryska a Jan Průša. Citují tam psychologa Zimbarda, který „termínem Luciferův efekt označuje jev, kdy se slušný a čestný člověk přemění v tyrana či zloděje vlivem systému, který mu do rukou dává velkou moc nad anonymními osobami“. Autoři pak svou úvahu končí tím, že „Komunismus, nejzkorumpovanější systém v historii lidstva, nefungoval v žádné formě a v žádné zemi na světě, ať už v jeho čele byl kdokoli. Žádný jedinec jej nemohl spasit, jelikož jeho chyba byla systémová. Negativní sklony lidí - tyranie, krádeže, korupce – jsou věcí systému a příležitostí. Dokud nezměníme systém, nic se nezmění. I kdyby se politici rodili jako andělé.“ Potud suchá teorie, kterou si žel nyní můžeme dokázat na velmi smutné praktické ukázce, kterou je případ, jemuž je věnována pozornost na tomto blogu již pátým rokem. Kromě toho případ vzbudil velkou pozornost i v tištěné MF Dnes, stejně jako v několika celostátních televizích, včetně ČT. Přesto teď jako by se nechumelilo, dnes to již téměř nikoho nezajímá, systém je tak prostě nastaven. Lidé jsou hlavně rádi, že sami mají klid, že něco podobného nepotkalo je samotné. Podobně jako tomu bylo v 50. letech či za normalizace, kdy sice třeba vraždy ať politických odpůrců nebo demonstrantů proti sovětské okupaci vzbudili jistý rozruch, ale pak se vše uklidnilo a systém se svými představiteli pokračoval nerušeně dál. Jenže je to pochopitelně krátkozraké stanovisko,protože tak jak už nyní víme, tak se jednalo vždy jen o klid zdánlivý, neboť takový systém mohl a taky pořád může kdykoliv udeřit na kohokoli z nás. V našem případě zasadil systém tvrdou ránu paní Trenčanské, když po ní začal jménem primátora Onderky a jím řízeným Magistrátem města Brna požadovat čtvrt milionu korun za údajné mnohaleté parkování jejího vraku auta. Tato absurdní situace, kterou by nevymyslel ani Jára Cimrman, se pak stala předmětem bouřlivých diskusí, jak na iDnes, tak i na tomto blogu. Část diskutujících byla touto nehoráznou sumou zděšeně, část ovšem považovala požadavek magistrátu za plně oprávněný. Stejně jako posoudil věc Městský soud v Brně, který rozhodl o tom, že paní Trenčanská musí cca čtvrt milionu korun uhradit, což následně po odvolání potvrdil i Krajský soud v Brně. Takže paní Trenčanská byly více než čtyři roky na úplném dně, podobně jako lidé, kteří se nějak znelíbili režimu za totality. Čtyři roky musela žít s vědomím, že pokud by si náhodou vydělala víc než životní minimum, okamžitě by jí to sebral exekutor. Měla pochybné štěstí v neštěstí v tom, že ji o byt připravil bývalý manžel, takže se stala úplně nemajetnou a tak přeci jen už nemohla přijít o všechno. Paní Trenčanská na tom vlastně byla mnohem hůře než disidenti během totality, kteří se mohli ucházet o zastání a pomoc na Západě. Jenže teď by se jí tam každý vysmál. Jaké problémy tak můžete mít v České republice, jedné z nejdemokratičtějších zemí, která dala světu jednoho z největších bojovníků za svobodu – Václava Havla? Naštěstí pro paní Trenčanskou jsou kvalifikovaní soudci alespoň na Nejvyšším soudě v Brně, kteří jí počátkem letošního roku doručili rozsudek, kterým vše vrací Městskému soudu k novému projednání, se zásadním zdůvodněním v tom smyslu, že „nejde o případ, kdy oprávněné osobě /Magistrátu města Brnapoznámka jš/ vzniká újma jako taková – spíše je zřejmé, že prostředky plynoucí jí z tohoto důvodu představují zdroj jejích příjmů /zde tzv. „poplatek za skladování vozidla“/ . Dále na straně 4 rozsudku Nejvyšší soud poznamenává mj., že odvolací Krajský soud „ovšem nezohlednil, že k nárůstu nákladů /majících charakter škody/ došlo i vlivem počínání žalobce /Magistrát/, který rovněž nikterak intenzivně nepátral po majiteli vozu, resp. vyzval vlastnici k odvozu vozidla s velkým časovým odstupem.“ Takže paní Trenčanské po mnoha letech útrap konečně svitla naděje, že vše bude přeci jen zákonným způsobem posouzeno a vyřešeno. A že její případ bude nadále sloužit jen k tomu, aby dokumentoval smutnou skutečnost, že i v dnešní demokracii může dojít k naprosto stejnému pronásledování občanů, jako tomu bylo za komunistické totality. Mladým se někdy vytýká, že si totalitu vůbec nedokážou představit, a dnešní demokracie si tak neváží, berou ji jako samozřejmost. Možná by vše pochopili lépe, kdyby se tento příběh jen lehce upravil. Také soudruzi za totality se starali především o to, aby si vydělali pokud možno co nejvíc. Čistě hypoteticky předpokládejme, že technický náměstek primátora Onderky Ing. Ladislav Macek je finančně zainteresován třeba prémiemi na zisku z provozu parkoviště. Což by vysvětlovalo neústupnost, se kterou trval na vymáhání čtvrtmilionu za parkování, a Plné znění zpráv


přesvědčil o tom i pana primátora. Prémie byly důležité pochopitelně i za totality. Jenže tehdy by to probíhalo jinak. Předseda Městského výboru Komunistické strany Československa v Brně, soudruh Roman Onderka, na doporučení svého náměstka soudruha Macka, schválil na stranickém plénu, že občanka Trenčanská musí uhradit škody vzniklé na socialistickém vlastnictví tím, že nevhodně zaparkovala svůj automobil a dále se o něj nestarala. Protože nyní odmítá uhradit poplatek za parkování, když se o její auto na městském parkovišti starala sedm let Brigáda socialistické práce tamtéž, bude nařízeno soudní jednání. S tímto vyslovil souhlas i předseda Jihomoravského výboru KSČ Michal Hašek, který se zasedání pléna zůčastnil jako host. Soudruh Hašek navíc zdůraznil, že každý musí být dobrým hospodářem nejen na svém pracovišti ale i v soukromí, a v žádném případě nesmí zneužívat práce jiných k vlastnímu obohacování se, tedy v tomto případě k bezplatnému sedmiletému parkování na hlídaném parkovišti. Takže tehdy by si paní Trenčanská opravdu už ani neškrtla, jedině snad že by se jí nějak zastal třeba Václav Havel. Podobně si ovšem neškrtla 4 roky ani nyní, když se jí nezastal nejen Jihomoravský hejtman Michal Hašek, ale dokonce ani jediný z brněnských zastupitelů, ať z ODS, ČSSD, KDU, SZ či KSČM neb Top09 a kdo tam ještě je, prostě vůbec nikdo. Ani jeden z nich nepřišel za primátorem „Romane, co blbneš, čtvrt mega za parking vraku“? Na druhé straně takové jednání víc než vysvětluje teror 50. let, kdy se taky nikdo z papalášů většinou nezastal někoho, kdo byl obviněn kvůli nějakému sebeabsurdnějšímu činu. Přitom se v tomto případě jednalo o mediálně velice známý případ – a vůbec nic, ani jeden papaláš nenašel odvahu. Ani raději nedomýšlet, kolik lidí je popotahováno v méně známých případech, o kterých se vůbec neví. Prostě Luciferův efekt u nás pořád řádí ostošest. Tématu byl věnován nedávný článek ZDE , a všechny soudní rozsudky jsou k dispozici ZDE Je třeba ovšem upozornit na to, že se jedná o velmi obtížné čtení, když problematiku vůbec nepochopili nejen primátor Onderka a jeho náměstek Macek, ale ani právničky magistrátu, a rovněž minimálně čtyři soudci Městského a Krajského soudu v Brně, když vydali naprosto nesprávná rozhodnutí. Ale asi by nebylo správné, něco jim vytýkat. Při vysokoškolských studiích na socialistické právnické fakultě se učili především to, jak udržovat za všech okolností mocenskou pozici Komunistické strany Československa, což po listopadu 1989 postupně apgrejdovali na udržování pozic právě vládnoucí strany či koalice. Navíc třeba na rozdíl od účetních právnící žádnou rekvalifikací neprocházeli, takže vina zřejmě není vůbec na nich. Jen na tom Luciferovi.

URL| http://sestak.blog.idnes.cz/c/326723/Brnensky-primator-Onderka-a-Luciferuv-efekt.html _

Móda a marketing? Studenti vysokých škol dokazují, že to jde skvěle dohromady 19.3.2013

markething.cz str. 00 Z terénu_ Denisa Kasl Kollmannová_

Na dvou pražských vysokých školách vznikl unikátní projekt, který propojil studenty zdánlivě nesouvisejících oborů – marketingové komunikace a módního návrhářství. Jeho cílem je naučit studenty návrhářství, jak funguje módní byznys, a studenty marketingové komunikace, jak se pracuje s reálným produktem. Výsledky budou vidět - společné týmy vytvoří studentské kolekce, které budou mít jasný cíl: prosadit se na trhu. Zatímco na Fakultě sociálních věd UK se studenti učí, jak nejlépe porozumět trhu a komunikovat se zákazníky, na Vysoké škole uměleckoprůmyslové studenti zkoumají tvary, formy a materiály, aby vytvořili dokonalý oděv. Spolu se častokrát potkají až po letech studia v praxi. Cílevědomí marketéři nechápou umělecké ambice návrhářů, a ti zase opovrhují přízemními byznysmeny. Jenže móda není plátno, které visí v galerii na zdi. Zákazníci ji chtějí nosit, spojují s ní svoje emoce a identitu. Pavel Ivančic pronáší úvodní slova k projektu Fashion Marketing Plné znění zpráv


Umění prodat se Toho, že se čeští absolventi neumějí často „prodat“ a uspět na trhu, si všimla stylistka Viola Fetisová, která už od roku 1999 dlouhodobě pracovala pro přední české i zahraniční módní média a v roce 2009 založila vlastní projekt FashionCoach. „V Čechách mi chyběly informace o kvalitních produktech od domácích návrhářů, které často byly na dost vysoké umělecké úrovni a zároveň se daly nosit. Psalo se dokola jen o několika vyvolených, ale o mladých návrhářích jen opravdu málo.“ Proto iniciovala další projekt, při kterém propojila katedru marketingové komunikace a PR na FSV UK a dala impuls pro vznik interdisciplinárního kurzu Fashion Marketing. Oba vedoucí kateder, Pavel Ivančic z VŠUP a Denisa Kasl Kollmannová z FSV UK, se dohodli hned na první schůzce, protože oba po studiích v zahraničí cítili, že to chce přivést do české kotliny nový vítr. Pavel Ivančic vystudoval VŠUP a absolvoval stáže na prestižní Central St. Martins College of Arts and Design v Londýně, což je Mekka světových návrhářů, ze které vzešel i John Galliano, Alexander McQueen či Stella McCartney. Denisa Kasl Kollmannová žila rok v Tokiu, kde se extravagantní a luxusní móda nosí na ulici každý den a image-making zkoumala také jako formu politické komunikace ve své věděcké práci. Viola Fetisová vystudovala módní návrhářství na Moskevské státní textilní univerzitě A. N. Kosygina, která je nejuznávanější školou v Rusku. Do projektu se zapojila také legenda českého módního světa, Josef Ťapťuch, který pravidelně přilétá do Prahy z Paříže, aby zde studentům o módním marketingu přednášel. Studenti se sešli poprvé už v únoru hned nad hotovými produkty. Ateliér VŠUP, kde se během semestru povalují kusy látek, špendlíky a papíry, se proměnil ve výstavní síň, v níž stála jen dlouhá řada věšáků s hotovými modely. Mladí návrháři na nich pracovali celý semestr a jejich cílem bylo vytvořit základ vlastní kolekce na téma Kontrasty. Marketéři se jich ptali na záludné otázky, pro koho je oděv určený, zda ho budou nosit muži nebo ženy, kolik bude stát, jak náročná je jeho výroba a zda už není na trhu nějaká značka, která by vyráběla něco podobného. Studenti marketingu a designu hodnotí modely na workshopu u klauzur VŠUP Po úvodním seznamování bylo jasné, že si vzájemně sedli: marketéři dobře chápali kreativní duše a návrháři se projevili jako docela schopní byznysmeni. To je ale teprve začátek. Jejich úkolem bude společně prozkoumat pravidla a zákonitosti módního trhu a obchodu, propojení a diferenciace módních značek, segmentace spotřebitelů a public relations v módě. To, co na jaře začali, by v létě mělo vyústit ve společný produkt několika týmů: vlastní kolekce, která bude mít i jasný marketingový cíl a komunikační strategii. Studenti MKPR a VŠUP mají společný cíl: aby šaty nezůstaly viset na věšáku A co na to říkají tvůrci projektu a studenti? „Jsem moc ráda, že se nám podařilo prolomit bariéry, které někdy mezi vysokými školami bývají. Skvěle se nám spolupracuje, navíc sídlíme pár set metrů od sebe na břehu Vltavy, takže studenti mohou snadno pendlovat mezi ateliérem, kde panuje umělecká atmosféra, a naší budovou v Hollaru, kde připravují strategie. Věřím, že když se studenti naučí pracovat v různorodých týmech už na univerzitě, bude se jim to v životě jen hodit.“ Denisa Kasl Kollmanová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na FSV UK „Nesmírně mě těší, že nápad propojovat školy a studenty nabírá tak krásnou odezvu a zájem, a že vidím tolik lidí, kteří smýšlejí stejně, jsou otevření změnám, možnostem společně tvořit a podporovat se navzájem. Mám velký respekt před touhou studentů se vzdělávat a dělat něco víc, než nabízí zaběhnutý vzdělávací systém, a zapojit se do inovativních programů, které je propojují s praxí. Pro mě jsou to budoucí odborníci, kteří chtějí působit v módním průmyslu a věří v potenciál české módní scény a průmyslu.“ Viola Fetisova, stylistka a autorka metody FashionCoach „Tento projekt vnímám podobně jako propojení pravé a levé hemisféry mozku. Vytváří fungující celek, samostatný systém. Individualistický přístup škol může být hlavně u módy velkou překážkou. Přestože naše škola nabízí množství možností k uplatnění (soutěže, stáže), většina studentů nemá představu jak funguje reálný trh. Na ekonomické smýšlení a propagaci projektů nám často nezbývá čas ani energie. Je skvělé mít přímý feedback ještě při práci, od lidí kteří jsou otevření vytváření nových principů spolupráce.“ Luisa Renard, studentka VŠUP Plné znění zpráv


„Těší mě, že můžu být součástí týmu, který propojuje tolik individuálních přístupů v opravdu zajímavý celek. Jsou mezi námi skvělí a zkušení profesionálové, vizionáři, realisté i kritici. Každý přináší impulsy, které dohromady nemůžeme z žádných knih vyčíst. Moc mě baví, že v naší spolupráci neexistují žádné hranice ani limity. Máme tak jedinečnou šanci vyzkoušet si vše, co umíme v reálných podmínkách, a společně posunout a podpořit vnímání české módy o kus dál.“ Denisa Jandová, studentka 2. ročníku oboru marketingová komunikace a PR, FSV UK „Móda a vše kolem ní mě přitahovalo už od dětství, proto jsem z navázání této spolupráce nadšená. Zvlášť lákavá je možnost setkat se se samotnými designéry, ke kterým bychom jinak neměli přístup. Díky projektu máme taky příležitost vyzkoušet si, jak lze reálně aplikovat nabyté znalosti a přitom někomu třeba i pomoci s jeho vlastním projektem.“ Karin Dimitrovova, studentka 1. ročníku oboru marketingová komunikace a PR, FSV UK „Veľmi ma teší vznik tejto spolupráce a som milo prekvapená záujmom a rozhľadom študentov marketingu o našu tvorbu, design a módu v globále. Dúfam, že obom stranám vydrží entuziazmus s akým sme sa do spoločného projektu pustili, aj keď vieme, že to nebude jednoduchá cesta. Každopádne, ak máme túto možnosť, ľudí, ktorí nás vedia správne nasmerovať, odhodlanie a chuť pracovať, tak ovocie, ktoré by mohla táto spolupráca priniesť v prospech designerov aj študentov marketingu, by nás malo maximálne motivovať.“ Lay Sedlaková, studentka VŠUP „Skvelá skúsenosť, takzvaný „reality-check", pretože jedno bez druhého nemôže existovať! Móda bez marketingu, bez biznisu, bez feedbacku a kontaktu s nositeľom. Som vďačný za túto skvelú možnosť! Ďakujem!“ Filip Jakab, student VŠUP „Fashion is my passion, marketing is all I think about.“ Spojení našeho oboru marketingové komunikace a PR s oborem módního návrhářství posunulo hranici mého zápalu ke studiu do vyšších rovin, ukázalo směr, kterým bych se v budoucnu mohla vydat, umožnilo mi poznat nové tváře a v neposlední řadě se stalo motivující náplní všedních dnů.“ Adéla Kořanová, studentka 1. ročníku oboru marketingová komunikace a PR, FSV UK „Možnost této spolupráce mi připadá jako perfektní příležitost k osvojení si manažerských dovedností, protože reálná týmová práce nám přinese zkušenosti na mnoha úrovních. Zároveň mne tento projekt oslovuje svou unikátností, cítím, že jsem součástí něčeho, co má smysl.“ Tomáš Pánek, student 1. ročníku oboru marketingová komunikace a PR, FSV UK Zdroje fotografií: Úvodní fotografie: Viola Fetisová Fotografie: Denisa Kasl Kollmannová Jak citovat tento článek: KASL KOLLMANNOVÁ, Denisa. Móda a marketing? Studenti vysokých škol dokazují, že to jde skvěle dohromady . Markething [online]. 19. března 2013 [cit. 2013-03-19]. ISSN 1805-4991. Dostupné z http://www.markething.cz/moda-a-marketing-studenti-vysokych-skol-dokazuji-ze-to-jde-skvele-dohromady.

URL| http://www.markething.cz/moda-a-marketing-studenti-vysokych-skol-dokazuji-ze-to-jde-skvele-dohromady _



UDÁLOSTI V REGIONU 19.3.2013

Rakovnický deník

str. 02 _

Rakovnicko/Region_

RAKOVNÍK Diskutovat se bude také nad budoucností maturit ve školství Panelová diskuzi na téma „Budoucnost maturit v českém vzdělávacím systému“ bude jako součást zasedání Evropského parlamentu mládeže ČR otevřena široké veřejnosti. Zúčastní se jí Jiří Nantl, první náměstek ministra školství, Miloslav Blecha, ředitel Masarykovy obchodní akademie, Petr Soukup, proděkan FSV UK, a Marcel Chládek, stínový ministr školství. Diskuze se uskuteční v pátek 22. března v aule Masarykovy obchodní akademie od 10:30 do 12 hodin. (elm) CHRÁŠŤANY Working testy retrieverů se blíží V Chrášťanech, v prostorách honitby u hájovny, se uskuteční v sobotu 23. a neděli 24. března working testy retrieverů „O pohár starosty města Rakovníka“. Přijďte se podívat na velmi zajímavou podívanou. (elm) RAKOVNÍK Počasí ve městě najdete na webu Chcete vědět, Rakovničané i obyvatelé z blízkého okolí, jaké je venku počasí, aniž byste se museli kouknout z okna? Seznam.cz na svém Počasí.cz rozšířil databázi měst, kde má umístěné své online kamery, nově i o Rakovník. Tense tak stal čtvrtým městem v celé České republice,kam projekt kamer zavítal. (elm) Region| Střední Čechy _

Cyklus o českoněmeckých vztazích 19.3.2013

Týdeník Opavský a Hlučínský Region (mich)_

str. 05

Události_

OPAVA – Němci v českých zemích v 19. a 20. století. Společnost a kultura. To je téma v pořadí čtvrtého přednáškového cyklu Soudobé trendy v historickém bádání, realizovaného v Ústavu historických věd Filozofickopřírodovědecké fakulty v Opavě (FPF), který proběhne ve středu 20. března od 15 hodin v Kulturním domě Na Rybníčku v Opavě. Otázka českoněmeckých vztahů v uplynulých dvou staletích zůstává i v současnosti citlivým tématem a předmětem vášnivých debat. „Těch otázek je stále hodně: Bojovali Češi a Němci neustále proti sobě? Anebo se uměli také dohodnout a spolupracovat? Co bylo důležitější – národnost, či politické a náboženské přesvědčení? Obdivovali všichni sudetští Němci Hitlera? Jak silné pozice měli Němci v českém Slezsku?“ vypočetl Martin Sosna, odborný pracovník pro popularizaci vědy a výzkumu projektu Popularizace VaV historických věd, v jehož rámci se cyklus přednášek uskutečňuje. Konkrétně se zájemci mohou těšit na témata Němci ve Slezsku, Mnichovská dohoda a její dopady a Německé aktivistické strany v Československé republice. Odpovědi budou hledat hned tři významní badatelé z oboru: doc. PhDr. Marie Gawrecká, CSc., z Ústavu historických věd (FPF), doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph. D., z Historického ústavu Akademie věd ČR a Thomas Oellermann, M. A., z Heinrich Heine Universität Dűsseldorf (působící také na Collegiu Bohemicum v Ústí nad Labem a Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze). Projekt PopularizaceVaV historických věd odstartoval v Ústavu historických věd ve druhé polovině roku 2012, jeho základním cílem je popularizovat výsledky vědecké práce. Plné znění zpráv


Doposavad proběhly tři přednáškové cykly, řada dalších přednášek, seminářů a workshopů, v neposlední řadě jsou výsledky pravidelně prezentovány na vybraných středních školách v každém z krajů České republiky (kromě Prahy). Více informací o akcích lze nalézt na webových stránkách Popularizacevedy.slu.cz. Foto popis| Cyklus popularizačních přednášek Ústavu historických věd pokračuje ve středu 20. března. O ten předchozí, věnovaný problematice husitství, byl nejen mezi studenty velký zájem. Foto autor| Ilustrační foto: ARCHIV SU _

Výběr z korespondence 18.3.2013

Agenda

str. 20

Nejlepší dopisy českým redakcím_ _

KOLEGOVÉ SE TĚŠÍ Reakce na uvedení Agendy Vydavatelství Sanoma Media to zkusí od pondělka s „experimentálním zpravodajským týdeníkem" Agenda, který by měl z přívalu týdenních informací vyfiltrovat ty podstatné. Šéfredaktor David Shorf, editor Ondřej Aust. Předpokládám titulní stranu s papežem. Přece jen to byla zpráva týdne, kterou asi nelze pominout. Milan Šmíd, mediální analytik a vysokoškolský pedagog FSV UK, Louč.cz Nečtete někde zbytečně? Třeba to, co už jste četli dávno jinde? Nebo internet na papíru? :) Aleš Miklík, ředitel médií Internet Info, via Facebook Sanoma Media Praha uvede na trh experimentální týdeník Agenda, který filtruje zprávy z novin, magazínů, z rozhlasu, televize a z internetu včetně sociálních sítí... náklad 40 tisíc kusů. Osobně se takových věcí dost děsím, viz výhružná věta z tiskové zprávy: „Jiná média bude Agenda citovat korektně, jak to dovoluje zákon vždy s uvedením zdroje." Z mého hlediska je přebírání jiných textů bez výslovného svolení - byť s uvedením zdroje - jasná krádež... [...] nevíte někdo o právníkovi - kapacitě na autorské právo? Aleš Borovan, vydavatel Borovan.cz, via Facebook K článku, že stát slibuje v rámci boje s nezaměstnaností až 80 tisíc korun na rozjezd lidem, kteří se rozhodnou zaměstnat sami sebe a předloží smysluplný záměr na vlastní živnost 16. 3., Lidovým novinám Stát bude podporovat drobné podnikání? Tato tzv. pravicová vláda zvyšuje daně všeobecně i speciálně těm nejslabším (odnětí slevy na dani pracujícím důchodcům, odnětí úlev na manželku a na děti podnikatelům uplatňujícím výdajové paušály), vyvolává vůči podnikajícím závist neustálým omíláním jejich údajně nízkého tzv. pojistného ve srovnání se zaměstnanci a zvyšuje administrativní zátěž (stačí se podívat na vývoj daňových zákonů nebo na osud jednotného inkasního místa). A za rohem číhající příští socialisticko-komunistická vláda už oznamuje zvýšení daňové progrese a snížení výdajových paušálů na hodnoty z doby před deseti lety, zapomínajíc dodat, že tehdy - na rozdíl ode dneška - bylo sociální a zdravotní pojištění uznatelným daňovým nákladem i pro „paušalisty". Prosil bych úřady práce, aby tohle všechno pověděly zájemcům o podnikání, až přijdou se svým záměrem. A těm naivním odvážlivcům přeju mnoho štěstí a trpělivosti. Vladimír Čepelák, Praha K článku o tom, co ženám vadí na mužích 14. 3., Magazínu MF DNES Ty nářky nesdílím. Protože kdo vychovává muže? No přece my, ženy. Aspoň ve věku, kdy jsou nejtvárnější, na ně nejvíc působíme my, maminky. Tak si nestěžujme na výsledky své práce. Hana Vydrová Z celého povídání vyplynula známá věc, že ženy nevědí, co od nás chtějí. Když je dominantní, nelíbí se vám to. Když se vám poddávaje to bačkora. Antonín Světlík Plné znění zpráv


K plánu zavést majetkové přiznání, jak o nich teď mluví bývalé i současné špičky ČSSD deníku Právo Poplašený křik některých pánů politiků, které vyděsila už pouhá myšlenka na zavedení daňových přiznání, mě potěšil. Právě z toho křiku soudím, že to zdaleka není nástroj tak bezzubý, jak se oni snaží tvrdit. Právě naopak, oni tak usilovně straší a hecují obyčejné lidi, aby si pak posloužili jejich strachem a naštvaností, aby jej využili ke svým politickým účelům. Dávno vyzkoušená a spolehlivá taktika. Pochopitelně - koho by nevytočila hrozba, že bude muset dokazovat, jak přišel k bytu 2+1 v paneláku nebo k ojetému autu, zatímco velkozloději si vždy nějakou únikovou cestičku najdou. [...] Počítám se k těm obyčejným lidem, ale tohle strašení na mne nepůsobí. Bude-li to nutné, daňové přiznání rád podám a za buzeraci to rozhodně pokládat nebudu. Miroslav Hudec, Česká Lípa K textu, že komunista je jeden druh 11. 3., časopisu Týden Ke komentáři Ivana Motýla Komunista je jeden druh je nutno se stále vracet - taková brilantní úvaha patří do učebnic. Kdo spolehlivě vysvětlí, proč tolik moudrých umělců a intelektuálů vůbec prozřelo později než většina prostých občanů? Statisticky je zaznamenáno, že nejvíc poúnorových politických vězňů bylo z řad dělníků OE, oni paradoxně víc obstáli ve zkoušce času. Asi tu zvítězil zdravý instinkt nad emocionálním politickým blouzněním. Jan Roman, Brno K článku o konci veřejnoprávního zpravodajského rádia Česko 11. 3., týdeníku Respekt V 10 nejdůležitějších zprávách v posledním čísle jste uvedli, že zaniklo „jediné zpravodajské rádio bez hudby". Odvážila bych se oponovat, protože kvůli vzniku ČRo Plus zanikly také ČRo 6 a Leonardo. A dále bych se jako dlouholetá posluchačka ČRo 6 odvážila tvrdit, že kvalitou byl mnohem dál než Rádio Česko, často jsem jej kladla na roveň vašeho časopisu. Takže ta zpráva je nepravdivá a křivdí „Šestce", což mě zamrzelo. Hanka Válková K článku o České sodě, kterou už dnes do televize nikdo nedostane 7. 3., týdeníku Reflex • Opožděně jsem si v Reflexu přečetl povídání o České sodě. [...] Mrzí mě nefér uvádění Čestmíra Kopeckého jako „PRODUCENTA ČST, KTERÝ SODU PROSADIL NA OBRAZOVKU". Jen stručně: NIKDY jsem s Č. Kopeckým o Sodě nejednal! První smlouva, kterou se mnou uzavřel, byla až na 10. díl (!!!). Tedy až v poslední třetině z celkového počtu pořadů (16). Nemohl ji proto, i kdyby jakkoliv chtěl, na obrazovku prosadit - vznikala v tvůrčí skupině Petra Sládečka! Sodu tedy prosadil a z peněz ušetřených z jiného projektu (proto to tehdy nemuselo předem projít tzv. schvalovacím kolečkem) na svoji vlastní pěst pustil do realizace a skutečně dostal na obrazovku PETR SLÁDEČEK. Fero Fenič, producent Č. sody _

Zaměstnání 18.3.2013

Retail info Plus _

str. 08

Aktuality_

Na pozici PR manažerky společnosti



Bosch a Siemens domácí spotřebiče nastoupila od 1. února 2013 Kateřina Pavelková. Téměř pět let působila v oddělení komunikace společnosti Henkel ČR, posledních dva a půl roku zde byla zodpovědná za Brand PR více než 30 značek divize Beauty Care a divize Pracích a čisticích prostředků. Vystudovala Mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Electro World jmenoval s účinností od 1. února 2013 Michala Berga finančním ředitelem a jednatelem společnosti v České republice a na Slovensku. M. Berg v Electro Worldu působí devět let. Před tím pracoval ve společnostech VGD a McDowell CPA PC. Vystudoval obor Finance a účetnictví na VŠE v Praze, titul MBA získal na Nottingham Trent University. Radomír Němec byl pověřen vedením ostravské pobočky společnosti Dachser. Bude zodpovědný za další rozvoj pobočky a nové akvizice v Moravskoslezském kraji. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V logistice se pohybuje od roku 1996, kdy stál u založení pobočky TNT Express v Ostravě. V roce 2010 se stal generálním ředitelem dopravní firmy ČSAD Logistik Ostrava. Jiří Mareček se od února stal manažerem oddělení vnějších vztahů společnosti Tesco, kam přichází po pětiletém působení ve společnosti Plzeňský Prazdroj. Je zodpovědný za interní a externí komunikaci a bude zastávat úlohu tiskového mluvčího. Kariéru v korporátní komunikaci začal ve společnosti Philip Morris ČR. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor žurnalistika a mediální studia. Foto popis| Kateřina Pavelková Foto popis| Michal Berg Foto popis| Radomír Němec _

Nekrology 18.3.2013

Týden str. 80 Moderní život_ -lgtt-, -dd-_

Slavomil Hubálek (65) Vrahům nablízku Nikdo jiný v Česku neproseděl zřejmě tolik hodin tváří v tvář vrahům. Přesto zůstával navenek optimistou a uměl kolem sebe šířit dobrou náladu. 12. března Slavomil Hubálek náhle zemřel. Pocítil bolest na hrudi. Ještě si zavolal záchranku, ale ta už přijela pozdě. Psycholog a soudní znalec Slavomil Hubálek zemřel nečekaně při pracovní schůzce v jedné z pražských restaurací. Během svého života stihl pomoci mnoha lidem, sepsat posudky na více než stovku vrahů, spoluzaložit stranu Naděje i zodpovídat tisícovky novinářských dotazů. Narodil se v roce 1947 v rodině českolipského zubaře, maturoval na sklářské průmyslovce v Novém Boru a pro psychologii se rozhodl až v roce 1968 po návštěvách přednášek Milana Machovce a Jana Patočky. Po studiích nastoupil i díky své rezervovanosti ke komunistickému režimu do léčebny v Horních Beřkovicích, kde byl „prakticky proti své vůli vržen do problematiky sexuálních deviací“. Později zamířil do Sexuologického ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK, kde pracoval i jako klinický psycholog a psychoterapeut. Veřejně známým se stal jako respektovaný znalec v oboru psychologie a sexuologie, dlouhodobě spolupracoval s pražským oddělením vražd a přednášel na Fakultě sociálních věd UK. Vypracovával posudky nejen vrahů, ale třeba i souzeného ministerského sekretáře Karla Srby. „Vůči lidem, jež vyšetřuji, neprožívám takové (negativní, pozn. red.) emoce, byť spáchali cokoli, a snažím se pochopit, proč tak nesmyslně lžou,“ řekl jednou o práci soudního znalce. Glosoval také polistopadovou politickou scénu a aktivně se snažil o její vylepšení. „Společnost složená z nezralých infantilních jedinců vytváří prostředí, v němž se dobře daří narcistickým, egocentrickým a po moci bažícím osobám,“ uvedl například pro MF Dnes u příležitosti konce Klausovy prezidentské éry. V roce 2002 kandidoval do Senátu a kromě zmiňované Naděje se angažoval i v občanském sdružení Ano pro Evropu. Loni mu vyšla kniha Zpovědník vrahů… Clive Burr (56) Bývalý bubeník britské heavymetalové skupiny Iron Maiden, s níž hrál na jejích prvních albech a vystoupal do čela hitparád. Bubnoval na debutovém LP Iron Maiden (1980) i Killers (1981) a The Number of the Beast (1982). V posledních letech trpěl roztroušenou sklerózou, zemřel 12. března ve spánku. Plné znění zpráv


Pavel Trenský (83) Český literární a divadelní kritik a teoretik, působící zejména v USA, kde se podepisoval jako Paul I. Trensky. Rodák z Ostravy vystudoval v Bratislavě anglistiku a rusistiku a v 50. letech emigroval do Vídně, kde studoval i germanistiku a divadlo a odkud lodí zamířil do USA, kde pokračoval ve studiích u slavného Romana Jakobsona. Získal doktorát ze srovnávací literární vědy na Harvardu a přednášel pak na univerzitách. Věnoval se ruské literatuře, světovému dramatu a psal i o českém poválečném divadle, Václavu Havlovi a napsal monografi e o Škvoreckém a Kunderovi. Vydával exilový časopis Kosmas, po listopadu 1989 působil i v periodiku Svět a divadlo. Byl vášnivým a erudovaným diskutérem, který se nezříkal ani moderních technologií včetně Facebooku. Zemřel 10. března. Princezna Lilian z Hallandu (97) Rodným jménem Lilian Daviesová pocházela z prostých poměrů ve Walesu. V Londýně se modrooká kráska živila jako modelka i jako herečka, za války pracovala v továrně na rádia. Její vztah se švédským princem Bertilem začal roku 1943 v nočním klubu a patřil k tajemstvím královského rodu Bernadottů. Bertilův otec Gustaf VI. Adolf synovi sňatek s rozvedenou Walesankou zakázal, tak spolu žili na hromádce. Lilian čekala 33 let od seznámení, než si ji princ směl vzít: jí bylo 61 let, jemu 64. Pár nikdy neměl dětí, Lilian zemřela 10. března ve Stockholmu. O osmdesátinách bilancovala svůj život: „Všechno se točilo kolem mé lásky.“ Peter Banks (65) Zakládající člen a kytarista britské rockové skupiny Yes, která vznikla v roce 1968 a s níž hrál na prvních dvou albech. Pak odešel, založil skupiny Flash a později Empire a vydal i pět sólových alb. Nahrával až do své smrti 7. března. Ewald-Heinrich von Kleist (90) Zřejmě poslední z vojáků, kteří se v červenci roku 1944 pokusili o atentát na Hitlera spojovaný především se jménem Clause von Stauf fenberga. Po válce vedl nakladatelství a v Mnichově ustavil konferenci o bezpečnosti a globální politice Wehrkundetagung, dnes významnou společenskou událost pro politiky celého světa. Zemřel 8. března. Irma Němečková (99) Nejstarší ordinující lékařka v Česku, kde provozovala praxi déle než 70 let a v některých případech léčila pravnuky svých někdejších pacientů. Po promoci v roce 1939 začala léčit ve Světlé nad Sázavou, kde ordinovala téměř do posledních chvil života. Zemřela 1. března. Ieng Sary (87) Bývalý ministr zahraničí krvavého režimu Rudých Khmerů. Zemřel 14. března v Phnompenhu během procesu, v němž se zodpovídal z podílu na smrti zhruba dvou milionů Kambodžanů za totalitní hrůzovlády v 70. letech. Foto popis| Slavomil Hubálek s Monikou Pajerovou. Foto autor| Foto: 1, 3, 4, 5 ČTK, 2 Profimedia _

Soutěž je velkou reality show. Nejde jen o to, jak zpíváte, ale i o to, jakou máte minulost, osud 16.3.2013

Českobudějovický deník str. 06 KLÁRA ČERNÁ_

Jižní Čechy_

Osmnáctiletá Nina Radostová z Milevska se zúčastnila pěvecké soutěže SuperStar. Z více než osmi tisíc soutěžících se dostala mezi osmadvacet nejlepších a říká: Host Deníku Milevsko – Porazila tisíce zpěváků z České a Slovenské republiky. Osmnáctiletá studentka Nina Radostová z Milevska, která zpívá ve dvou kapelách a v orchestru, prošla v pěvecké televizní soutěži SuperStar 2013 až mezi osmadvacet nejlepších. Do semifinále se sice nedostala, ale jak říká, příští rok to zkusí znova. „SuperStar ve mně zanechala spoustu zážitků a zkušeností,“ hodnotí tmavovlasá Nina Radostová, která měla v soutěži číslo 7229.



* Takže vás v SuperStar příští rok můžeme očekávat znovu? Pokud bude, tak určitě ano. * Jaké pocity ve vás teď převládají – radost, nebo zklamání z vyřazení, protože semifinále bylo tak blízko? Samozřejmě je mi strašně líto, že jsem byla krůček od semifinále. Když se mě někdo zeptá, zda na soutěž vzpomínám hezky nebo záporně, tak určitě pozitivně. Půjdu do toho znova. Můj manažer mi drsně poslal přihlášku do anglické SuperStar, takový trochu černý humor. Tak dobře anglicky neumím a navíc, ta soutěž je tam přeci jen trochu jiná liga. * Je něco, čeho byste se pro příště měla vyvarovat? Nechci, aby to znělo namyšleně, ale co se týká pěvecké stránky, tak jsem se sebou spokojená. Možná, že jsem měla více zapracovat na vizáži, protože jsem byla taková šedá myška. Mluvila jsem s kamarádem, který dělá kameramana a říkal, že jsem si měla vzít výstřih, něco zapamatovatelnějšího. Já jsem měla trička ke krku. To byl minusový bod. Jinak bych neměnila nic. * To měl při vašem závěrečném hodnocení asi na mysli i porotce Pal'o Habera. Říkal, že si vás nepamatuje. Asi měl pravdu, ale trochu si protiřečil. Když to shrneme, tak říkal, že si mě nepamatuje, ale ví, že báječně zpívám. Brala jsem to tak, jak říkal. Několikrát zopakoval, že mezi holkami byla velká konkurence. * To, co jste si vzala na sebe, jste si vybírala sama? Ano, říkala jsem si, že se nebudu oblékat vyzývavě. Vzpomněla jsem si, že když do soutěže šla Aneta Langerová, tak to byla úplně obyčejná holka. Ale to jsem si neuvědomila, že to bylo už před sedmi lety. Časem se formát soutěže přesunul spíše k reality show. Castingová kola jsou o zpívání, ale v užším výběru už rozhoduje víc faktorů. Média jsou jak hladový vlk. Být „normální“ je před kamerou často stejné jako být „nudná“. Ohlídat si přirozenost a současně nenudit a být zajímavou, to je strašně těžké. * Být „normální“ se bohužel v téhle branži „moc nenosí“. Ale na druhou stranu zaručuje vítězství v talentové soutěži úspěch? SuperStar z nikoho hvězdu neudělá. Je jen odpalovací rampou pro talent – který buď je, nebo není. A pak taky jde o štěstí na muzikanty, autory... Je vítěz jedné řady SuperStar, který dneska zpívá na diskotékách. * Takhle byste asi nechtěla skončit. To rozhodně ne. Ale já to beru tak, jak to je. Prostě jsem si zkusila šoubyznys, je to obrovská zkušenost a motivace na sobě pracovat dál. Samozřejmě by bylo hezké dostat se do přímých přenosů, nechat se líčit, česat... tak snad příště. * Jaký je vlastně váš hudební cíl, sen? Zpívat to, co mě baví. Technikou být na úrovni a taky dávat lidem dobrou energii. A dostat se tak vysoko, abych se zpěvem živila. * A takovéhle typy soutěží k tomu pomůžou? Myslím, že dneska je to jenom o těchto soutěžích – v dnešní složité době si zpěváci, kteří jsou populární, metou vše raději ke svému hnízdečku, než aby někomu podali ruku a řekli: pojď, já ti pomůžu dostat se výš. To dneska nefunguje. Soutěže jsou jedinou možností se prosadit. * A kde byste se chtěla prosadit vy? Hrát v muzikálech? Muzikálům bych se nebránila, ale že by to byl úplně můj sen, to se říci nedá. Vidím se v zakouřeném baru – to by mě lákalo – a být spíše nekomerční muzikantkou. Plné znění zpráv


* SuperStar je hlavně o zvládnutí stresu a krizových situací, jak jste se s tím vyrovnávala? Nejsem psychicky labilní, ale tahle zkušenost je fakt pecka na nervy. Stres jsem snášela špatně, navíc jsem ještě hodně vázaná na rodinu, stačí mi týden, když je nevidím, a jsem úplně hotová. Obzvlášť když tam byly emoční výkyvy, chvíli radost, chvíli strach, pak nervozita a taky únava po celém dni, kdy jsme vůbec nevěděli, co se bude dít, a neměli jsme žádný program, kdo bude zpívat. Večer, když jsme už věděli, že jsme postoupili do padesátky, tak nám řekli, že budeme zpívat a učit se písničku. Měla jsem štěstí, že mi dali Vodu živou od Anety Langerové. Znám ji velmi dobře. Přišli jsme do velké místnosti. Jeden člověk začal brečet, všichni jsme na něj koukali a začali taky brečet. Byla to davová psychóza, šílenství. Stres byl velký, hodně velký. * Také jste museli neustále čekat, až na vás přijde řada? Byla jsem na castingu a už zbývalo zhruba přes dvacet růžových lístečků, které znamenají, že jsme postoupili do divadla. Přede mnou bylo asi sto lidí. Přišla jsem tam v osm hodin ráno a zpívala až v půl páté odpoledne. * Potom jste se museli naučit během hodiny písničku a nebo nacvičit duet. To bylo večer, kdy už jsme si mysleli, že půjdeme spát, byli jsme hodně unavení. Ale zadali nám písničku a měli jsme asi hodinu na to se ji naučit, možná ještě méně. Když jsme ji odzpívali, tak jsme šli zase natáčet a do postele jsme se dostali kolem půl sedmé ráno. V půl deváté už nás budili, což bylo ještě horší, než vůbec nespat, a šli jsme zpívat duety. Rozdělili nás do dvojic a vybrali nám písničku. Tu jsme se učili na hotelu a poté jsme se přesunuli do divadla, kde byli korepetitoři, kteří nám radili. Také jsme absolvovali kamerové zkoušky na pódiu, vynikající bylo, že tam byla čtečka textu – já textu v duetu neměla tolik, ale někdo měl anglickou písničku a ještě hodně textu k tomu, takže nervy zapracovaly. * Proč jste do soutěže vlastně šla? Nebylo to tak úplně z mé hlavy. S kapelou MySky jsme loni hráli v Miroticích a před námi vystupovala pražská kapela Schodiště. Druhý den mi volal jejich textař a harmonikář, který také pochází od Milevska a říkal, že mám skvělou barvu hlasu a že by se se mnou rád sešel. Od té doby se o mě manažersky stará. Na SuperStar jsme se dohodli, protože možností pro neznámé zpěváky, jak se někam dostat, moc není. * Lze se na soutěž nějak připravit, nebo je to jen otázka náhody a štěstí? Možná hodně dopředu trénovat a chodit na hodiny zpěvu, ale vyloženě připravit, to se nedá. * Bylo už v porotě předem dané, kdo bude ten zlý a kdo hodný? Všichni se báli Habery, ale já ho úplně milovala. Líbí se mi jako chlap a byl takový přímý. Ten, kdo mi byl nepříjemný, byl Ondřej Soukup. Toho jsem se bála. U Ewy Farné si myslím, že se za stolem chovala tak, jak se chová v televizi. Někteří lidé ji nemají moc rádi. Když byla mimo kamery, tak byla úplně skvělá. Starala se, zda všechno máme, a nikdo ji nemusel točit, protože to nedělala kvůli tomu, aby to všichni viděli. * V případě Ewy Farné nevím, zda při vyřazení jedné ze soutěžících byl její pláč přirozený, nebo to byla jen póza. Myslím, že to od ní bylo upřímné. Je to fakt kruté, ale asi se jim nehodila do finálního výčtu vizáží, projevem, co já vím... Prostě tam nemůžou mít deset stejných lidí, na to by se nikdo nedíval. * Jaký byl váš nejsilnější moment v SuperStar? Momentů bylo více. Nejkrásnější bylo, když mě porota chválila a říkala: Bylo to skvělý, Nino. Krásně jsi to prožila. Když to vezmu z uměleckého hlediska, tak nejkrásnější moment byl, když jsem zpívala s klavírem a hrál na něj slovenský klavírista Juraj Tatár. Zazpívat si po boku takového šikovného muzikanta, to byl pro mě asi největší zážitek. * Jak vám pomohlo, že hrajete ve dvou kapelách? Plné znění zpráv


Hodně. Byli tam i soutěžící, kteří nikdy nevystupovali na pódiu. Práce s mikrofonem pro mě byla třeba jako čištění zubů. Také mi pomohlo, že mám vytrénované hlasivky. Někdo na konci dne už ani nemohl mluvit. * Po kom jste zdědila hudební talent? Převážně z taťkovy strany. Hraji s ním v kapele RM band. Když doma cvičil na muziky, tak jsem s ním zpívala. Začali jsme spolu trénovat a když jsem byla starší, jezdila jsem s ním třeba zpívat do lázní v Bechyni. * „Potatila“ jste i zájem o politiku, když je váš otec v městském zastupitelstvu? Ne, v tom jsem se „nepotatila“. Táta umí mluvit a ví, co říká, já spoustu věcí okecávám. Takže to vyzní, že vím úplně všechno a ještě něco navíc. * To se vám hodí hlavně ve škole. Určitě ano, a také na SuperStar. Každý tam musel povinně absolvovat minimálně dvacet rozhovorů. Když jsem dělala poslední, zavolali mě do místnosti, kde byla kamera a paní, která mi dávala otázky. Ptala se kameramana, kolik zbývá minut do konce pásky. Jenom šest. Ta je ukecaná, to nebude stačit, prohlásila. Říkala jsem jí, že jsem strašně unavená a že to bude stačit. Nakonec jsem tam byla asi půl hodiny. * Kam se chystáte na vysokou školu, když za rok maturujete? Dlouho jsem plánovala, že půjdu na Karlovku na Fakultu sociálních věd studovat žurnalistiku. Ale slyšela jsem spoustu názorů, že ji lidé vystudovali, ale neživí se tím. Mám v hlavě zmatek. Vím, že to musí být humanitní zaměření, protože matika a fyzika jsou moji úhlavní nepřátelé. Těm se musím vyhnout a jinak je mi to jedno. * A studovat zpěv se nechystáte? To ne, jsem taková, že musím mít zadní vrátka. Kdybych šla na konzervatoř, tak bych se bála, že bych se neuchytila. Raději si udělám třeba pedagogickou fakultu. *** Nina Radostová •narodila se 14. prosince 1994 •žije v Milevsku •studuje třetí ročník místního gymnázia •v kapele RM band, kde působí i její otec, zpívá pět let •před dvěma roky spoluzaložila skupinu MySky •šest let zpívá ve swingovém orchestru •hrála na klavír •v roce 2010 vyhrála milevské hudební ceny v kategorii Objev roku, o rok později už přebírala cenu pro nejlepší zpěvačku a první místo získala i kapela MySky, loni obhájila prvenství coby nejlepší zpěvačka •www.ninaradost.cz „Jeden člověk začal brečet, všichni jsme na něj koukali a začali taky brečet. Byla to davová psychóza, šílenství. Stres byl velký, hodně velký.“ Nina Radostová, účastnice pěvecké soutěže SuperStar Foto popis| NA PLESE. Nina s Jindřichem Müllerem, zpěvákem kapel Fantom aRMband. Foto autor| Foto: Archiv Niny Radostové Foto popis| NA LETOŠNÍ SUPESTAR. Osmnáctiletá studentka Nina Radostová z Milevska se v soutěži dostala až mezi osmadvacet nejlepších. Jak říká, získala mnoho zkušeností, ale také musela zvládnout stresové situace. Foto autor| Foto: Archiv Niny Radostové Region| Jižní Čechy Publikováno| Českobudějovický deník; Jižní Čechy; 06 Publikováno| Českokrumlovský deník; Jižní Čechy; 06 Publikováno| Jindřichohradecký deník; Jižní Čechy; 06 Publikováno| Písecký deník; Jižní Čechy; 06 Publikováno| Prachatický deník; Jižní Čechy; 06 Publikováno| Strakonický deník; Jižní Čechy; 06 Publikováno| Táborský deník; Jižní Čechy; 06 Plné znění zpráv


ID| fcd2e9ec-6f26-4468-9b45-2b0f030eaabb _

KORUPCE Co je příčinou 16.3.2013

Magazín Víkend DNES str. 32 Kavárna_ PAVEL RYSKA A JAN PRŮŠA_

Studie v oblasti sociální psychologie ukazují, že mnohem více než zdánlivá lidská slušnost ovlivňuje CHOVÁNÍ ČLOVĚKA prostředí, ve kterém se nachází. Potřebujeme slušné lidi v politice, zní téměř vždy závěr diskusí o korupci, jimiž česká média překypují. Stovky politiků již kandidovaly s heslem „slušnosti“ a „změny“, skoro všichni z nich zklamali. Je možné tento bludný kruh rozetnout? A je to tím, že v České republice – nebo aspoň v naší politice – nemáme tolik kýžené slušné lidi? Na třech příbězích z psychologického výzkumu ukazujeme, že hledání ideálního „slušného“ člověka, na něhož bude v jakékoliv situaci spolehnutí, je omyl. Více než vrozené vlastnosti či výchova člověka rozhoduje systém, do něhož je vržen. Právě změna prostředí odhaluje, že přeměna čestného a poctivého občana v tyrana a zloděje je až neuvěřitelně snadná a rychlá. To má pro problém korupce zásadní důsledky. Dokud neomezíme systém, v němž politici svévolně rozhodují o miliardách korun získaných od anonymních osob, korupce se nezbavíme. Luciferův efekt Nejprve se vraťme do dějin, k příkladu sice již dostatečně známému, nicméně pro naše téma neopominutelnému. Roku 1971 provedl na univerzitě v kalifornském Stanfordu psycholog Philip Zimbardo průlomový experiment, který vstoupil do dějin oboru. Ze studentů univerzity vybral dobrovolníky, kteří souhlasili s náhodným rozdělením do rolí vězňů a dozorců v simulované věznici vytvořené v prostorách univerzity. Zimbardo si dal záležet, aby simulované vězení co nejvíce připomínalo skutečné nápravné zařízení: vězni dostali vězeňské mundúry, na ně osobní čísla a na hlavu punčochy, jež simulovaly jednotný účes. Dozorci jim při příjmu vysvětlili, jaké příkazy budou plnit, jak se hlásit a jak pochodovat. První den dozorci vězňům provedli vstupní zdravotní prohlídku a uprostřed noci je poplachem vzbudili k přepočítání. Cílem experimentu bylo zjistit, zda a jak se může změnit chování vzdělaných lidí bez kriminální minulosti, pokud budou zasazeni do autoritářského prostředí. Zimbardo očekával relativně klidný průběh, avšak události brzy všechny zaskočily. V reakci na ponižující vstupní procedury vězni již druhý den pokusu provedli vzpouru, kdy odmítali plnit příkazy a zabarikádovali se v celách. Klíčovým momentem pokusu byla reakce dozorců, kteří spontánně a okamžitě – bez jakéhokoliv kontaktu s organizátory pokusu – vzpouru potlačili prakticky stejnými prostředky, jaké používají zkušení dozorci ve skutečných věznicích. Vězně zpacifikovali pěnou z hasicích přístrojů, zahnali je zpátky do cel a v následujících dnech rozjeli neúprosnou odvetu. Vězni museli dělat kliky, při nichž jim dozorci šlapali na záda, byli umísťováni na samotku nebo jim byla odepřena osobní hygiena. Dozorci rovněž přistoupili k psychickému nátlaku, kdy si mezi vězni vybírali vyvolené tak, že jedněm dávali více jídla než druhým. Tím mezi vězni rozbili jednotu, protože vězni začali jeden druhého podezírat z donašečství. Situace zašla až tak daleko, že dozorci – ještě několik dní předtím slušní univerzitní studenti – odepřeli vězňům přístup na toaletu. Zimbardo si začal uvědomovat, že fikce se překlopila v realitu. Po další eskalaci krutostí, psychickém zhroucení jednoho z vězňů a dalším incidentu, kdy Zimbardo musel zasáhnout a nařídit propuštění jednoho z vězňů ze samotky, musel být experiment předčasně ukončen. Zimbardo na základě experimentu přišel s termínem Luciferův efekt. Ten označuje jev, kdy se slušný a čestný člověk přemění v tyrana či zloděje vlivem systému, který mu do rukou dává velkou moc nad anonymními osobami. Malé podvody „slušných lidí“ K podobným poznatkům, avšak úplně jinou cestou, dospěl nedávno izraelskoamerický ekonom a psycholog Dan Ariely. Toho zajímalo, zda za většinu škod (nečestností, krádeží) může několik málo „špatných“ jedinců, anebo velký počet převážně „slušných“ lidí, kteří občas neodolají příležitosti nečestně si přilepšit. Provedl experiment, v němž nechal skupinu lidí řešit deset matematických úloh, přičemž za každou správně vyřešenou úlohu účastníci Plné znění zpráv


dostávali peněžitou odměnu. Skupinu přitom rozdělil na dvě podskupiny: jedna při odchodu z místnosti dávala papíry s odpověďmi do skartovačky a druhá je musela odevzdat organizátorům. Teprve poté každý nahlásil, kolik úloh vyřešil. Výsledky byly pozoruhodné. Ti, co dali papíry s odpověďmi ke skartaci, nahlásili v průměru šest správných odpovědí. Ti, co papíry s odpověďmi museli odevzdat organizátorům, nahlásili v průměru jen čtyři. Jinými slovy, když nebylo možné odpovědi zkontrolovat, lidé o výsledku zalhali, aby dostali větší odměnu. Ještě podstatnější však je, že vyšší průměrné číslo u první skupiny nebylo dáno několika málo jedinci, kteří by nahlásili vysoké číslo (například deset) a tím zvýšili průměr. Ariely naopak zjistil, že prakticky všichni z této skupiny si nahlásili o něco vyšší výsledek, právě okolo šesti. K tomu dodal: „Každý má v sobě potenciál být nečestný a téměř každý podvádí – trochu.“ Zmíněný Dan Ariely dokresluje svůj závěr i trefným příběhem od jednoho svého studenta. Ten si jednou v domě zabouchl klíče a musel přivolat zámečníka, aby mu otevřel dveře. Student se velmi divil, že zámečníkovi stačila na otevření ani ne minuta. Na to mu zámečník řekl, že zámky jsou jen k tomu, aby slušní lidé zůstali slušní. Jedno procento lidí podle něj bude krást vždy a dveře si otevře, i když budou zamčené. Další procento bude vždycky poctivé a nikdy nic neukradne. Ale jde o těch zbývajících 98 procent lidí: ti by rádi dveře otevřeli, kdyby zámek neměly. Zámky máme podle něj na to, aby udržely v mantinelech slušnosti všechny ty většinou „slušné“ lidi. Je to systém zámků, ne morální výbava, co je drží na uzdě. Politici nejsou jiní Všechny tři příběhy přinášejí stejné poselství. Slušní studenti se změnili v kruté dozorce a stejně drsné vězně, protože je k tomu přimělo a umožnilo jim to prostředí. Jedna skupina v matematickém pokusu podváděla, aby si více vydělala, protože jim systém bez kontroly dal volnou ruku. Mnoho lidí by něco málo odcizilo, pokud by měli příležitost a nebránil jim v tom přímo zámek. Společným jmenovatelem všech tří příkladů je systém – ten určuje, jak se lidé zachovají. Míra jejich slušnosti či morální síly je druhořadá. Mají tyto výsledky co říci ke korupci v politice či rovnou krádežím veřejných peněz? Jakmile je politik zvolen, dostává stejnou příležitost jako postavy z příběhů výše. Stejně jako dozorce ve vězení je obdařen velkou mocí nad anonymní masou lidí, kteří jsou pro něj jenom čísly. Stejně jako účastník matematického pokusu, jehož výkonnost se nedala zjistit kvůli skartaci, se politik snaží vydělat ve své funkci co nejvíce peněz, jelikož ve veřejném sektoru nelze – na rozdíl od soukromé sféry – kontrolovat efektivitu výsledků. A stejně jako člověk, který narazil na dveře bez zámku, mají politici možnost přivlastnit si peníze a majetky, protože je jim dána moc přerozdělovat bohatství ve společnosti. Stejně jako zklamali všichni „slušní“ a bezproblémoví účastníci těchto pokusů, zklamou nás vždy i původně „slušní“ politici. Příčinou je špatně nastavený systém. Nevěřme na vyvolené Zvykli jsme si problémy s korupcí personifikovat, tedy vztahovat na jednotlivce. Pan Novák vzal úplatek, a tak jsme jej chtěli nahradit slušnějším. Pan Pospíšil se tak tvářil, ale po roce ve funkci měl stejný problém jako pan Novák. Atak jej opět – a znovu marně – nahradíme. Marné hledání nás znechucuje a způsobuje frustraci: „Copak není nikdo slušný?“ Přestaňme hledat ideální lidi a začněme měnit systém. Omezme rozsah věcí, o nichž mohou politici rozhodovat. Stanovme nízký strop na objem peněz, které mohou přerozdělovat, a omezme tak jejich možnost přivlastňovat si společné peníze. Vymezme oblasti, do nichž politik nikdy nesmí zasáhnout, tedy vytvořme ony zámky na hlídání „slušných“ lidí. Komunismus, nejzkorumpovanější systém v historii lidstva, nefungoval v žádné formě a v žádné zemi na světě, ať už v jeho čele byl kdokoli. Žádný jedinec jej nemohl spasit, jelikož jeho chyba byla systémová. To plně odpovídá výsledkům psychologického výzkumu. Negativní sklony lidí – tyranie, krádeže, korupce – jsou věcí systému a příležitosti. Nevěřme na volání nejrůznějších iniciativ, že naši politiku spasí „slušní“ lidé. A nenechme se znechucovat tvrzeními, že korupce plyne z naší nemorálnosti. Každý, kdo toto tvrdí, musí nejdříve vysvětlit, proč celá paleta výzkumů i historie ukazuje pravý opak – a sice, že negativní vlastnosti jsou vyvolávány systémem. Dokud ten nezměníme, nic se nezmění. I kdyby se politici rodili jako andělé. *** Je to systém zámků, ne morální výbava, co drží „slušné lidi“ na uzdě. Foto popis| Přelomový experiment Na stránkách Stanfordské univerzity je ke zhlédnutí slideshow zachycující v sedmdesáti fotografiích průběh pokusu z roku 1971. Zde je „sestřih“ ze Zimbardova výzkumu, na jehož základě vznikl termín Luciferův efekt. Plné znění zpráv


Foto autor| Foto: www-sul.stanford.edu O autorovi| PAVEL RYSKA A JAN PRŮŠA, Autoři jsou doktorandy ekonomie na FSV UK _

Zbyněk Fiala: Dutý pilíř 16.3.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 vasevec.cz_

Názory a petice_

Druhý pilíř důchodového systému je další reforma, nad kterou hrabiví lobbisté tak tlačili na pilu, až ji přivedli do hrobu. Občané rychle pochopili, že to stáří vylepší jen finančníkům, kteří dostanou na 30 let vaše peníze na hraní. Naivků, kteří podepsali smlouvu o druhém pilíři, se našlo do konce února jen 12 tisíc. Nyní anketa serveru Lidovky.cz ukázala, že druhý pilíř neláká ani poslance, kteří pro něj hlasovali. Jak dát penzijní systém do pořádku? Neláká. Průzkumy ukazují, že zájem o penzijní druhý pilíř (opt-out) vytrvale klesá a je už dávno pod hranicí deseti procent. “Zájem Čechů o II. penzijní pilíř vytrvale klesá od loňského srpna, aktuálně do něj chce vstoupit 3,9 procenta občanů,“ zjišťuje nejnovější průzkum agentury STEM/MARK. Výmluvné byly také výsledky ankety mezi pravicovými poslanci, kteří pro důchodovou reformu hlasovali. Jak zjistil server Lidovky.cz, z 56 oslovených poslanců pouze 19 řeklo, že druhého pilíře “vstoupilo či vstoupí“. Potvrzuje to jednoduchou úvahu, že lidé s nejvyššími příjmy, kteří by mohli využít snížení solidarity, jež je do tohoto systému zakomponováno, se dokážou zajistit jinak. Nevěřte, stát vám nic nedá Nezabrala ani nemravná reklama penzijních fondů, že “stát dá“ 3 procenta k vašim 2 procentům z hrubé mzdy. Nevěřte tomu, je to opačně, vy dáte další 2 procenta k dosavadním 3 procentům, které vám stát strhává ze mzdy. Jen je dáte jinam, a proto vám bude důchod z prvního pilíře o ta chybějící procenta snížen. Zadarmo vám stát pochopitelně nic nedá. Klíčovou změnou “důchodového spoření“ je tedy jiný fakt, a sice že dobrovolně zvednete svoje důchodové pojistné z 28 na 30 procent, což je totéž, jako když si trvale dobrovolně snížíte mzdu o dvě procenta., Z těchto 30 procent z vaší hrubé mzdy půjde do průběžného systému se státní garancí jen 25, kdy zaměstnavatel nadále zaplatí 21,5 procenta, a vy přidáte 3,5 procenta. Vedle toho odvedete 3 procenta ze mzdy do fondového pilíře a doplníte je o další dvě procenta mzdy z vlastní kapsy. Účastník druhého pilíře tak sníží financování průběžného systému, přestože první pilíř zůstane nadále hlavní součástí jeho příštího důchodu. Kdo míň zaplatí, míň dostane. “Při výpočtu důchodu z I. pilíře se bude snižovat procentní výměra důchodu za každý rok účasti na důchodovém spoření o 0,3 %, tedy z původních 1,5 % za každý rok pojištění na 1,2 %,“ píše se až na 14. straně Manuálu k důchodové reformě, který se dá stáhnout z webu ministerstva práce a sociálních věcí. Ze specializovaného webu www.duchodovareforma.cz se to vyčíst nedá, nebo dá, ale já to tam nenašel. Ministerstvo tedy příliš nestojí o to, aby si lidé uvědomili, že koeficient pro výpočet důchodu ze zaplaceného pojistného bude o pětinu nižší. Přitom se snadno může stát, že po letech spoření dostanete jen tento snížený průběžný důchod. K tomu nemusí váš penzijní fond zkrachovat. Jak upozornila ekonomka Markéta Šichtařová v Literárkách, pokud by se stalo, že vás dlouhá nemoc nebo nezaměstnanost vyřadí, takže budete platit méně než požadovaných 35 let, nedostanete ze svých naspořených peněz nic. Jediným řešením bude rychle umřít, protože tyto zadržené peníze podléhají dědictví. Není tedy pravda, že spoříte “na své“. Přinejhorším to bude jen “na děti“ (zatímco průběžný systém je “na rodiče“). K stáru tak nejlépe vychutnáte tu změnu. Duté zhodnocení



Hlavním lákadlem má být fakt, že ona 3 plus 2 procenta budou v “důchodovém spoření“ započtena v plné hodnotě, zatímco v průběžném systému je v plné hodnotě započtena jen ta část, která nepřesahuje 40 procent průměrné mzdy. Jinou věcí je, co z té plné hodnoty zbyde po 30 letech investic, nad kterými účastník nemá kontrolu. “Všech devět penzijních fondů připíše za minulý rok svým klientům zhodnocení, které zůstane o více než jeden procentní bod za inflací,“ uvedly v minulých dnech o výsledcích českého penzijního připojištění finanční stránky Aktuálně.cz. Reálná hodnota vložených peněz tedy klesne. Obstojí výmluva, že “byla krize“? Výnosy penzijních fondů jsou dlouhodobě na inflaci nebo pod inflací, odpověděl na přímou otázku Karel Svoboda, generální ředitel ČSOB Penzijní společnost, když na to byl dotázán účastníky semináře k penzijní reformě družstva Fontes rerum. Zachraňují to státní příspěvky. České pobídky pro penzijní spoření jsou však v procentním vyjádření nejvyšší na světě. Svoboda vysvětluje nízkou výkonnost fondů omezenými možnostmi investic, protože penzijní fondy měly v minulosti povinnost hospodařit s kladným ročním zůstatkem. Jinými slovy, ztrátu by musely hradit ze svého, proto volili obranářské investice do státních dluhopisů. Ty teď mají nepatrné výnosy. Základní úrokové sazby centrálních bank jsou na nule. Nyní se rozšířily zákonné možnosti podstoupit větší riziko. Avšak toto riziko ponese střadatel. Co bude dělat, když přijde podobná pohroma, jaká zatočila s investicemi v letech 2008 a 2009, kdy ztráty činily polovinu nebo i větší část investice? Když ho to potká před odchodem do důchodu? Odpověď je jasná - utře. Připlaťte si na snížení penze Profesor Jaroslav Vostatek z Vysoká školy finanční a správní upozorňuje, že náklady soukromých fondů, které si rovněž ukousnou z investice, jsou nepoměrně vyšší než v průběžném veřejném systému. Ne dvakrát nebo třikrát, ale 20 - 30 krát! Nejde jen o znásobení nákladů na vznik mnoha konkurenčních společností a jejich marketing a reklamu v soupeření o pojištěnce. Musíte započítat i náklady řízení portfolia, poplatky správcům, depozitářům, brokerům a na burze. Pak tu jsou nálady spekulativních obchodů, protože všichni nemohou vydělat, někdo musí výdělky těch úspěšnějších zaplatit. Nezbývá než se zajistit proti kapitálovému, úrokovému a měnovému riziku. To všechno jsou obrovské peníze, které je třeba zaplatit vždy, i když fond tratí a musí sáhnout do podstaty. Veřejnému průběžnému systému stačí vybrat a centrálně zaevidovat platby a bezprostředně je distribuovat důchodcům. Vítek Samek, předseda Legislativní rady ČMKOS, nabídl jednoduché posouzení vlivu výšky nákladů správy fondu na výslednou penzi. Dosáhnou-li náklady penzijního fondu jednoho procenta aktiv, sníží to penzi o 33 procent. Dosáhnou-li náklady dvou procent, sníží to penzi na polovinu. Většina fondů zatím uvažovala o dvouprocentních nákladech. Je taky nesmysl, platit dva pilíře stejného charakteru, připomíná profesor Vostatek, když poukazuje na souběžnou existenci “důchodového spoření“ a penzijního připojištění. Nejvíc ho však zaráží, že reforma je výhodná v nejlepším případě pro 50 procent pojištěnců s nejvyššími příjmy. Věděla o tom vláda? Jak to, že nedělá reformu pro všechny?? A kdo zaplatí transformační náklady, tedy peníze, které je třeba do průběžného pilíře doplňovat za účastníky druhého pilíře, kteří do něj přestali platit? Zaplatí se to navýšením státního dluhu? Prý nepřichází v úvahu. Pak už je k dispozici jen snížení penzí z průběžného pilíře. A zvýšení DPH, které má negativní vliv na všechno obyvatelstvo a na ekonomiku. Můžeme se divit zemím, které druhý pilíř zavedly, že teď dělají zpětné reformy, protože potíže po roce 2008 je dostaly do situace, kdy na to nemají? Kde to teče? Vláda prosazovala penzijní reformu s poukazy na hrozivý vývoj důchodového účtu. Ten se propadá do mínusu už čtvrtý rok po sobě (od roku 2009). Loni se schodek přiblížil 50 miliardám korun. Kumulovaný schodek důchodového účtu už činí 150 miliard korun, upozornil ředitel Svoboda na semináři Fontes rerum. Plné znění zpráv


Skutečně je český průběžný systém neudržitelný? Dovoluji si nabídnout následující odpověď: Ten český udržitelný není, ale nikoliv proto, že je průběžný, ale bohužel proto, že je český. Je hluboce nespravedlivý a je hnán do deficitu úmyslně, aby se vynutilo ono nákladné a neúčinné - “reformní“ řešení. Zbavme jej tedy tohoto příslušenství a může fungovat mnoho dalších desetiletí. Demograf Tomáš Fiala z Přírodovědecké fakulty UK přitom odmítá tvrzení, že zdrojem neudržitelnosti bude prudké zhoršení podílu důchodců a aktivně pracujících. Jak říká, ve skutečnosti počet osob v poproduktivním věku zůstane do konce století na úrovni kolem 40 procent, neporoste, prožijeme jen mírné výkyvy. (Nezávisle na tom - co by nám byly platné peníze, kdyby tu nebyli lidi, kteří za ně nabídnou zboží a služby?) Odborář Samek poukazuje na vliv nezaměstnanosti - každý den přibývají dva tisíce osob bez práce. Ti pochopitelně nemohou platit pojištění. Samostatnou kapitolu představuje nedostatečné pojištění OSVČ, kteří spoléhají na příspěvky ze zaměstnaneckého sektoru a platí jen povolené minimum. Nákladná nespravedlnost Profesor Martin Potůček z Fakulty sociálních věd UK vidí systémovou chybu v tom, že důchodová reforma je oddělena od rodinné politiky a zvyšuje nespravedlnost vůči ženám a rodinám s dětmi. Reakci vlády na rozhodnutí Ústavního soudu o posílení ekvivalence považuje za chybnou. Zvítězilo bezduché účtařské kritérium - tomu, kdo vydělává víc, se přidá, a méně vydělávajícím (kterých je většina) se ubere. Přehlédla se kritéria jako je životní standard dnešních a budoucích penzistů, trh práce a další. K tomu bych dodal, že v rozhodnutí Ústavního soudu byla posuzována jako nespravedlnost jen jedna složka - malé důchody z velkých příjmů. Přehlédla se však jiná nespravedlnost - fakt degresívního zdanění vysokých příjmů v důsledku zastropování pojistného. Ve všech civilizovaných zemích tečou peníze opačným směrem - progresívní zdanění poskytuje zdroje na sociální a solidární složku důchodů. Ta se tedy neplatí z pojistného, ale z daní. Česká republika snížením nízkých důchodů a zavedením (degresívní) “rovné“ daně zamířila rovnou cestou k troskám státu východního typu. Další nespravedlností je ignorování aktivní politiky zaměstnanosti. Lidé jsou nuceni k předčasným odchodům do důchodu a náklady této politiky nesou plátci důchodového pojištění. Pro stanovení věku řádného odchodu do důchodu máme sice zákon, který umožňuje odsunovat rozhodné datum do nekonečna, ale je to zákon (jako mnoho dalších) pro legraci. Skutečný věk, ve kterém Češi odcházejí do důchodu, se znovu zkracuje. Stačí nahlédnout do statistik Eurostatu, které ukazují, že průměrný věk odchodu do důchodu je nyní v Česku téměř o dva roku nižší než v Německu, kde činí 62,2 roku. Je to tím, že statisíce našich občanů odcházejí do starobního důchodu předčasně, protože nemají jinou možnost, jak se bránit před nezaměstnaností v předdůchodovém věku. Ještě roku 2007 bylo evidováno 323 tisíc předčasných důchodců, ale v loňském roce už jich bylo půl milionu (524 tisíc), více než pětina (22 %) z celkového počtu 2,34 milionu starobních důchodců. Mezi lety 2001 a 2007 průměrný věk odchodu do důchodu vzrostl z 58,9 roku na 60,7 roku, ale pak se trend zastavil a začal znovu klesat. V roce 2009 tak byl průměrný věk odchodu do důchodu 60,5 roku (61,5 u mužů a 59,6 u žen). Co to stojí? Například muž teď může jít do předčasného důchodu v 60, pokud má odpracováno 30 let bez náhradních dob. Průměrný předčasný důchod činí asi 10 800 korun. Kdyby šel normálně do důchodu až roku 2016, dostal by víc, rozdíl činí asi 1200 korun. Předčasný důchod je trvale nižší, než důchod řádný.



Kdo vydělá a kdo tratí? Valorizace důchodů podle nejnovějších pravidel je téměř nulová, a tak to můžeme spočítat zjednodušenou metodou. Přejme jim oběma dlouhého zdraví. Za předpokládaných 17 let pobytu v řádném důchodu dostane penzista 2,6 milionu korun, zatímco předčasný důchodce jen něco přes 2,4 milionu korun. Jenže předčasný důchodce bere důchod o tři roky déle, takže může počítat s dalšími téměř 400 tisíci korun. Dohromady tedy dostane přes 2,8 miliónu korun. Když se na to podíváme z úhlu České správy sociálního pojištění, tak vidíme, že předčasný důchodce je ve srovnání s řádnými důchodci na straně výdajů o deset procent dražší, a k tomu je třeba přičíst zhruba stejný výpadek na straně příjmů, když platí o tři roky méně. Abychom si udělali představu, o jaká čísla se tu může jednat, připomeňme si, že například roku 2011 se vybralo na důchodové pojištění 332 miliard korun. A teď si vynásobme 523 886 předčasných důchodů s jejich průměrnou měsíční úrovní 9641 korun a přiblížíme se 61 miliardě korun ročně. Něco z toho jisté musí být, těžké profese nelze provozovat do vysokého věku, ale značným počtem předčasných důchodů vláda pohodlně zalepuje chyby hospodářské politiky, která ničí pracovní místa. Pokud vám mají každoročně chybět desítky miliard jenom z tohoto titulu, musí to být na důchodovém účtu vidět. K tomu nezaměstnanost, špatně nastavené postavení OSVČ, státních pojištěnců. Platíme to všechno nízkými důchody a iluzí, že to dopadne lépe, když “peníze budou pracovat za nás“. Nezkusíme evropský model? Přitom lze penzijní systém postavit společensky přijatelněji a s větší možností pružně reagovat na výkyvy v ekonomice či demografii. Profesor Vostatek je propagátorem evropského systému FDC. Je průběžný, ale obsahuje větší zásluhovost formou individuálních účtů, zatímco nerovnosti jsou zmírňovány sociální a solidární složkou - placenou z daní. Profesor Vostatek uznává, že současná ekonomická situace ČR neumožňuje bezprostředně zavést FDC, ale má za to, že by k tomu byl vhodný okamžiku “přehřívání ekonomiky“. Teď se nic neděje a dlouho dít nebude, mrtvě narozený, dutý druhý pilíř lze bez obav zrušit. A pokud jde o příležitost ke změně, o ono “přehřívání“ - třeba na ně ještě dojde. Publikováno se souhlasem vydavatele. relatedarticles title="Psali jsme:" tag="důchodová reforma" count="5" /

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1415&clanek=265899 _

Proč se novelizují účetní pravidla pro vykazování výnosů 14.3.2013

Auditor str. 17 Téma čísla - Výnosy_ David Procházka_

Na úvod bych si dovolil krátké zamyšlení o tom, která účetní oblast je zdrojem největších kontroverzí, nevyřešených problémů a praktických komplikací. Každý, kdo přichází pravidelně do styku s účetnictvím, má určitě svého favorita. V pomyslném žebříčku by se na prvních příčkách pravděpodobně umístily konsolidace, deriváty a odložená daň. Nicméně dovolím si tvrdit, že „vítěze“ je třeba hledat někde jinde. Vítěz se může zdát na první pohled bezproblémovou oblastí, o to však zákeřnější. Vzhledem k tematickému zaměření tohoto čísla se nelze divit tomu, že sázím na výnosy. Podpůrných důkazů pro tento názor může být uvedeno několik. Výzkumy ukazují, že chyby v uznání výnosů jsou nejčastější „nesrovnalostí“ v účetních výkazech. Komplikace se zajištěním podkladů pro zveřejnění informací o výnosech se běžně vyskytují u většiny účetních jednotek. Např. výzkum z roku 2007 zpracovaný speciálním serverem (AFS Financial Solutions, 2007, Plné znění zpráv


s. 2-4) uvádí, že: • 57 % veřejně obchodovaných společností používajících US GAAP není schopno připravit finální údaje o výnosech do konce měsíční závěrky; • zpoždění (až o 3 týdny) jsou převážně způsobena rostoucí složitostí ekonomických transakcí a nedostupností potřebných informací v požadovaném čase; • nástroje vnitřní kontroly se nejobtížněji zavádějí právě v oblasti řízení smluv a z toho vyplývajícího vykazování výnosů; • určení výše výnosů není vždy prováděno přímo v účetním systému, nýbrž se často používají samostatné systémy, pomocné tabulky apod. Obdobně tak Association of Certified Fraud Examiners pravidelně uvádí manipulace s fakturami a zatajování výnosů mezi hlavními nástroji, kterými se uskutečňují zpronevěry v podnikové praxi.1 V neposlední řadě je potřeba zmínit i společný projekt IASB a FASB, který se věnuje přípravě nového standardu pro vykazování výnosů.2 Tento projekt byl zahájen ze strany amerického tvůrce standardů již v roce 2002 s plánovým ukončením v roce 2005. Nicméně v průběhu zpracování standardu došlo opakovaně k posunutí termínu vydání nového standardu kvůli přetrvávajícím neshodám mezi jednotlivými členy obou výborů. Výhrady odborné veřejnosti k navrhovaným pravidlům vyústily dokonce ke stažení prvního návrhu standardu a jeho přepracování.3 Dle aktuálních informací zveřejněných na stránkách IASB se vydání nového standardu očekává v průběhu prvního pololetí letošního roku, tedy po více než 10 letech. Žádný jiný projekt se nemůže „pyšnit“ tak bohatou a dlouhou historií. V následující části článku budou nastíněny důvody pro zahájení projektu a popsány hlavní principy nového standardu tak, jak jsou obsaženy v jeho druhém návrhu. Důvody pro zahájení projektu vykazování výnosů Americká účetní praxe se při identifikaci, oceňování a vykazování výnosů potýká zejména s obrovskou roztříštěností účetních předpisů. Výchozí úpravu obsahují Vyhlášky konceptů finančního účetnictví (SFAC) č. 5 a č. 6, které vymezují základní principy a koncepce účetního výkaznictví nesoucího označení US GAAP. Tyto vyhlášky ovšem nejsou zcela slučitelné právě v oblasti výnosů, neboť v některých případech aplikační kritéria pro uznání výnosů uvedená v SFAC č. 5 (tj. realizovanost/realizovatelnost a zaslouženost výnosu) potlačují definice základních prvků rozvahy uvedené v SFAC č. 6. Koncepční rozpor je násoben existencí velkého množství odvětvově specializovaných standardů s detailními požadavky na vykázání výnosů, přičemž v některých případech se zobrazení ekonomicky podobných transakcí významně liší mezi odvětvími. Uvedená nekonzistence účetních pravidel pro uznání výnosů bude demonstrována na krátkém příkladu. Příklad: Zákazník si objednal u poskytovatele kabelové televize balíček programů. Zákazník hradí jednorázový poplatek a zavazuje se, že bude službu využívat min. po dobu 6 měsíců. V případě dalšího zájmu o službu po uplynutí 6 měsíců bude zákazník platit pravidelný měsíční poplatek. Poskytovatel služby musí k danému domu přivést datové kabely a instalovat přípojku, aby mohl službu vůbec poskytovat. Zákazník si současně objednal u telefonní společnosti pevnou linku. Zákazník platí za aktivaci telefonního čísla a jeho připojení do sítě nevratný aktivační poplatek a dále bude platit měsíční poplatek. Smlouva je uzavřena na období 6 měsíců s možností dalšího prodloužení (za pravidelný měsíční poplatek). Poskytovatel služby musí k danému domu přivést telefonní kabely a instalovat přípojku, aby mohl službu vůbec poskytovat. Otázkou je, kdy a v jaké výši uznají výnosy obě společnosti. FASB ve standardu SFAS č. 51 Účetní výkaznictví kabelových televizních společností považuje instalaci přípojky za samostatnou složku výdělečného procesu a umožňuje kabelovým společnostem vykázat část výnosu od zákazníka již v okamžiku jeho připojení do sítě (ovšem max. do výše přímých nákladů vynaložených společností na instalaci přípojky). Naopak americká Komise pro cenné papíry v předpisu SAB č. 104 Uznání výnosů v účetních závěrkách nepovažuje činnosti, které se vážou k (nevratným) aktivačním poplatkům, za samostatný zdroj výnosů. Telefonní společnosti nemohou tak případný aktivační poplatek uznat jako výnos již při samotné aktivaci služby, ale musejí ho časově rozlišovat po dobu platnosti smlouvy. Je evidentní, že podnikatelský model poskytovatelů kabelové televize i pevné telefonní linky je z technického i ekonomického hlediska velmi, velmi podobný. Nelze tedy rozumně odůvodnit rozdílné účetní řešení uznání výnosů u těchto společností.4 Předchozí příklad je pouhým zlomkem problémů, které se vyskytují u výnosů vykazovaných v účetních závěrkách sestavených dle US GAAP. Pravidla pro uznání výnosů se totiž dle analýz FASB nacházejí ve více než 200 platných předpisech. Přestože různé podniky se vyznačují obdobným podnikatelským modelem, jejich účetní závěrky mohou být nesrovnatelné, neboť jednotky podnikají v jiném odvětví, u kterých se liší požadavky na zveřejnění informací v účetních výkazech. Současná situace je neudržitelná a existuje silná poptávka uživatelů po jednotných principech pro všechny účetní jednotky. V případě IFRS nekonzistence pravidel mezi různými účetními jednotkami není zásadní komplikací, neboť výnosy jsou upravovány pouze dvěma standardy (IAS 11 a IAS 18).5 S určitou mírou opatrnosti lze hovořit o tom, že závěrky dle IFRS jsou díky omezenému množství principů pro uznání výnosů6 srovnatelné bez ohledu na odvětví. IFRS trpí třemi jinými neduhy: • rozpory mezi Koncepčním rámcem a aplikačními



standardy IAS 11 a IAS 18; • vysokou mírou arbitrárnosti při usuzování, pod který standard výnosová činnost spadá (principy pro uznání výnosů v IAS 11 se odlišují od principů v IAS 18);7 • téměř neexistujícím návodem pro komplexní výnosové transakce. Z dnešního pohledu je nejkritičtější slabinou IFRS právě třetí oblast, tj. vykazování výnosů z transakcí, které obsahují více než jeden předmět plnění. IAS 11 a IAS 18 byly vydány na počátku 90. let, ale mentálně jsou ukotveny ještě v předchozím desetiletí. Tehdejší ekonomický model většiny podniků byl poměrně jednoduchý. Ovšem poslední dvě dekády se vyznačují ekonomickotechnickým „převratem“ (vzestup Číny a ostatních tzv. rozvojových ekonomik, globalizace, internet, rozšíření ICT do všech oblastí lidské činnosti). Chce-li podnikatel uspět na nasyceném trhu, musí neustále přicházet s novinkami. Zákazníkům jsou nabízena komplexní a integrovaná řešení, tj. balíky „vše v jednom“. Ten, kdo by trval na pouhém dodání výrobku, zboží, služby, nemá šanci se prosadit.8 Ekonomická nutnost uspokojit zákazníkovy potřeby od A po Ž má ovšem i účetní konsekvence. Je-li smluvní vztah uzavřen se zákazníkem na delší dobu a obsahuje-li více předmětů plnění, musí prodávající účetní jednotka určit: • co prodává;9 • kdy prodává; • za kolik prodává; • kolik ji to stojí. Aktuálně platný IAS 18 moc účetním jednotkám nepomáhá. IAS 18 sice říká, že se vícestupňová transakce (s více předměty plnění) musí rozčlenit na jednotlivá dílčí plnění, ale už neříká, co je dílčí předmět plnění a jak ho identifikovat. Kdy dochází k prodeji, také nemusí být z aktuálních pravidel zcela jasné. A ocenění dílčích složek výnosové transakce je polem téměř neoraným.10 Návrh nového (společného) standardu pro uznání výnosů Výše uvedené slabiny současných předpisů by měl vyřešit nový standard Výnosy ze smluv se zákazníky. Jeho přepracovaný návrh byl vydán 14. listopadu 2011; připomínkovací období skončilo 13. března 2012. Od tohoto okamžiku IASB a FASB pracují na vydání finální verze standardu. Přestože tento ještě není vydán, nelze předpokládat, že by se výrazně odlišoval od přepracovaného návrhu. Návrh nového standardu specifikuje základní principy, které účetní jednotka musí aplikovat při přípravě výkazů, které poskytnou užitečné informace o částce, načasování a nejistotě výnosů a současně i peněžních tocích vyplývajících ze smluv, na jejichž základě účetní jednotka dodává výrobky nebo služby zákazníkům. Klíčovým principem standardu je požadavek, aby účetní jednotky uznaly výnos při převodu výrobků nebo služeb na zákazníky v částce, která odráží výši protihodnoty získané anebo požadované výměnou za dodané výrobky či služby. Klíčový princip se skládá z několika dílčích požadavků: • identifikace smlouvy se zákazníkem; • identifikace samostatných dílčích předmětů plnění obsažených ve smlouvě; • určení transakční (smluvní) ceny; • alokace transakční ceny na jednotlivé samostatné předměty plnění; • uznání výnosu v okamžiku, kdy účetní jednotka splní každý předmět plnění. Návrh standardu vymezuje též postup, jak určit, zda náklady spojené se zákaznickou smlouvou kapitalizovat nebo zahrnout do výsledku hospodaření. Identifikace smlouvy se zákazníkem Ve většině případů účetní jednotka bude aplikovat požadavky standardu na jednotlivé smlouvy se zákazníky. V některých případech ovšem budou muset účetní jednotky sloučit dvě a více smluv, příp. rozčlenit jednu smlouvy na dílčí složky, jestliže takové sloučení, resp. rozčlenění lépe vystihuje ekonomickou realitu. Smlouvou se dle návrhu standardu rozumí ujednání mezi dvěma nebo více stranami, které vytváří vynutitelná práva a závazky smluvních stran. Identifikace samostatných dílčích předmětů plnění obsažených ve smlouvě Závazek dodat11 (tj. předmět plnění) je smluvní, vynutitelný slib účetní jednotky převést na zákazníka výrobky nebo služby. Jestliže účetní jednotka přislíbí převést více než jeden výrobek nebo jednu službu, považuje se každý výrobek nebo služba za samostatný předmět plnění za předpokladu, že se daný výrobek nebo služba odlišuje od ostatních. Výrobek/služba jsou odlišné, jestliže: • jednotka nebo jiná jednotka prodává stejný nebo podobný výrobek nebo službu samostatně; • jednotka může prodat výrobek nebo službu samostatně, protože výrobek nebo služba má odlišnou funkci a odlišnou ziskovou marži. Určení transakční ceny Transakční cena je částka protihodnoty, kterou účetní jednotka obdržela nebo očekává, že obdrží od zákazníka výměnou za dodané výrobky nebo služby dle smlouvy. Jestliže je částka protihodnoty proměnlivá (např. kvůli bonusům, rabatům, penále), účetní jednotka uzná výnos ze splněného závazku dodat pouze za předpokladu, že transakční cena je rozumně odhadnutelná. K tomu musejí být splněny současně dvě podmínky: • účetní jednotka má zkušenosti s obdobným typem smluv; • zkušenosti účetní jednotky jsou relevantní dané smlouvě a účetní jednotka neočekává významné změny podmínek. Plné znění zpráv


Při určování smluvní ceny musí účetní jednotka vzít v úvahu: • dobytnost pohledávek; • časovou hodnotu peněz; • nepeněžní úhrady protihodnoty; • částky placené zákazníkovi. Alokace transakční ceny na jednotlivé samostatné dílčí předměty plnění Obsahuje-li smlouva se zákazníky více samostatných předmětů plnění, je nutné transakční cenu alokovat na jednotlivé dílčí předměty plnění. Návrh standardu požaduje rozdělení smluvní ceny na jednotlivé předměty plnění na bázi relativních samostatných prodejních cen jednotlivých dílčích výrobků nebo služeb, které jsou předmětem dodání. Není-li samostatná prodejní cena přímo zjistitelná, účetní jednotka ji musí odhadnout. Uznání výnosu při splnění závazku dodat Výnos může účetní jednotka uznat pouze v případě, že převedla slíbený výrobek nebo službu na zákazníka. K převodu výrobku nebo služby dochází v okamžiku, kdy zákazník získává kontrolu nad daným výrobkem nebo službou. Kontrolu zákazník získává, jestliže je schopný ovlivňovat užití a získávat užitky z převedených výrobků nebo služeb. Jsou-li všechny podmínky pro uznání výnosu splněny, účetní jednotka uzná výnos ve výši, která odpovídá části transakční ceny původně alokované na daný předmět plnění. Závěr Návrh nového standardu pro vykazování výnosů v účetních závěrkách dle IFRS a US GAAP přináší potenciálně významné změny v účetním zobrazení výkonnosti a výdělečné schopnosti podniků. Hlavní odlišnosti od současné praxe jsou následující: • výnos je vykázán jenom při převodu výrobku nebo služby (průběžné uznání výnosů u dlouhodobých smluv bude možné pouze, pokud zákazník získává průběžně kontrolu nad zhotovovaným aktivem) – – v současnosti aplikovaný koncept převodu užitků a rizik je tak nahrazen konceptem převodu kontroly, který zejména u dlouhodobých zakázek může vést k pozdějšímu uznání výnosů než v aktuálním IAS 11; • na rozdíl od současných standardů bude brán při prvotním ocenění výnosu zřetel na zákazníkovo úvěrové riziko a předpokládaná dobytnost pohledávky bude zohledněna přímo v částce výnosu, nikoliv v jeho uznání; • ocenění výnosu na bázi samostatných prodejních cen jednotlivých předmětů plnění bude vyžadovat užití odhadů ve vyšší míře než doposud; • zvyšuje se objem informací, které budou muset účetní jednotky zveřejnit v komentáři k účetním výkazům. Byť ne všechny jednotky budou novým standardem ovlivněny, měla by každá účetní jednotka provést analýzu dopadu nového standardu na její účetní závěrku. I zjištění, že se nic nemění, má svoji informační hodnotu. Auditoři by měli svým klientům doporučit zpracovat analýzu s dostatečným předstihem. Zjistí-li se totiž, že nový standard výrazně mění „pravidla hry“, neobejde se reakce na nová pravidla bez podstatných zásahů do účetních a ostatních informačních systémů. Což je opět skutečnost, o kterou by se auditoři měli podrobně zajímat nejen v souvislosti s hodnocením auditorského rizika. Na závěr zbývá zdůraznit, že nový standard by měl vstoupit v účinnost nejdříve k 1. lednu 2015. Přestože to není zítra, není záhodno nechávat vše až na poslední chvíli. Výnosy jsou příliš důležité a jakékoliv podcenění situace může znamenat negativní dopady jak na plnění informačních povinností účetní jednotky, tak i na její samotnou existenci. Literatura • AFS Financial Solutions (2007): Best Practices in Revenue Recognition; http://members.revenuerecognition. com • Security Exchange Commission (2003): Report Pursuant to Section 704 of the Sarbanes-Oxley Act of 2002; http://www.sec.gov Veškeré potřebné informace naleznete na stránkách IASB www.iasb.org: sekce Standards development, podsekce Work plan for IFRSs a dále Revenue Recognition Project. Zde se nachází mj. návrh nového standardu včetně ilustrativních příkladů. Tento příspěvek byl zpracován jako jeden z výstupů projektu Grantové agentury ČR „IFRS jako alternativní účetní standardy pro zjištění daňového základu: Dopady na konkurenceschopnost malé otevřené ekonomiky“ (registrační číslo GAČR P403/12/1901). *** Chyby v účetních výkazech sestavovaných podle US GAAP Druh chyby v účetních výkazech Počet výskytů Uznání výnosů 126 Uznání nákladů 101 Komentáře managementu 43 Zobrazení podnikových kombinací 23 Vykazování informací o spřízněných stranách 23 Nepeněžní transakce a „round-trip“ transakce 19 Plné znění zpráv


Zahraniční platby Mimobilanční financování Zdroj dat: SEC (2003), str. 6

6 3

1 Viz i zpráva 2012 Report to the Nations on Occupational Fraud and Abuse dostupná na http://www.acfe.com/uploadedFiles/ACFE_Website/Content/rttn/2012-report-to-nations.pdf 2 Tzv. Revenue Recognition Project 3 Tzv. Revised Exposure Draft se zatím v historii IASB objevil pouze u standardu na výnosy a na leasingy. 4 Absurdita nekonzistentních požadavků na uznání výnosů vynikne, jestliže účetní jednotka poskytuje oba druhy služeb. 5 Pochopitelně i některé další standardy řeší výnosy ve specifických odvětvích (leasingové společnosti IAS 17; zemědělství IAS 41). Nicméně rozsah nesrovnatelnosti není tak závažný jako v případě US GAAP. 6 Právě úprava výnosů v IFRS a US GAAP je názorným příkladem zásadních odlišností účetních předpisů, které jsou založeny na obecných principech (principles-based) a těch, které se spoléhají na detailní pravidla (rulesbased). 7 Které řeší např. i IFRIC 15. 8 S výjimkou např. místního pekaře apod. Nicméně pekař-živnostník si na burzu pro kapitál obvykle nechodí a své účetní závěrky veřejnosti nepředkládá. 9 Ač se to nezdá, není to pro prodávajícího vždy jednoduchý úkol. A co teprve pro zákazníka?! 10 Určité aspekty řešení lze najít v IFRIC 13, nicméně zákaznické věrnostní programy jsou pouhým zlomkem vícestupňových transakcí. 11 Pro anglický originál „performance obligation“ neexistuje v češtině oficiální překlad. V článku je užíváno označení předmět plnění, resp. závazek dodat. Ing. David Procházka, Ph. D. vystudoval Obchodní akademii v Chrudimi (1998) a poté magisterský (2004) a doktorský obor (2008) Účetnictví a finanční řízení podniku na VŠE v Praze. V roce 2006 dokončil studium na FSV UK (obor ekonomie). V letech 2007 – 2009 pracoval jako vedoucí controllingu ve společnosti Barum Centrum Praha. Od roku 2009 pracuje jako IFRS specialista ve společnosti VEMEX. Od roku 2007 působí na katedře finančního účetnictví a auditingu VŠE v Praze jako odborný asistent. Profesně se zaměřuje na problematiku účetního a ekonomického konceptu zisku, oceňování a uchování kapitálu, reportingu účetních informací v rámci nadnárodních koncernů a metodickou stránku přípravy účetních závěrek podle různých účetních předpisů. Je řešitelem či členem řešitelských týmů projektů Grantové agentury České republiky. Podílí se na překladech IFRS pro Evropskou unii a na recenzích českého překladu Mezinárodních účetních standardů pro veřejný sektor, který zajišťuje NKÚ. Od roku 2006 spolupracuje s časopisem Účetnictví a s internetovým portálem Účetní svět. Od roku 2007 je členem Evropské účetní asociace. Foto popis| David Procházka _

Pravomoci bez portfeje 14.3.2013

ČT 24

str. 01 _

20:05 Hyde Park_

Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------"Škrtnu část práce státních úředníků a ušetřím. No, a když to vyjde, tak se stanu soudcem u Evropského soudního dvora." Je to trochu zjednodušení, pravda, ale v této zkratce by asi šly popsat nejbližší záměry ministra bez portfeje a předsedy Legislativní rady vlády Petra Mlsny. V kabinetu je od prosince. Co už udělal a co ještě udělá? Kde lze seškrtat státní správu a může se stát evropským soudcem? Petra Mlsny se můžete ptát v právě začínajícím Hyde Parku. Dobrý večer. Pane ministře, dobrý večer. Vítejte u nás v Hyde Parku, díky, že jste přišel. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Dobrý večer, děkuji za pozvání. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Nejmladší člen Nečasova kabinetu, ovšem v legislativní oblasti, kterou má na starosti, žádný benjamínek. / Reportáž / Plné znění zpráv


redaktor -------------------Mladý právník s dobrými školami a dobrým místem. Petr Mlsna pronikl do světa paragrafů hlavně díky Karlově univerzitě a, i když je v kabinetu Petra Nečase, a tedy nejvyšší politice nováčkem, úřad vlády dobře zná. Pracuje tu 10 let. Petr MLSNA, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ /11. 12. 2012/ -------------------Začínal jsem tady jako referent, následně ředitel odboru, ředitel sekce, náměstek a nyní tedy ministr. redaktor -------------------Když se jím v prosinci v rámci zatím poslední ministerské rošády stal, pomohlo mu i doporučení jeho bývalé nadřízené Legislativní radě vlády Karolíny Peake a svůj hlavní cíl viděl jasně a zřetelně. Petr MLSNA, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ /11. 12. 2012/ -------------------Klíčové je připravit legislativu tak v České republice, aby 1. ledna 2014 mohl bez problémů být, vstoupit v účinnost Občanský zákoník, schválení Občanského zákoníku je v podstatě za posledních 100 let největším počinem v českém právu. redaktor -------------------Vedle toho se pustil do nechvalně známé praxe takzvaných přílepků, tedy zákonů, které poslanci vkládali do zcela nesouvisejících právních úprav v průběhu jejich schvalování a občas tak zařídili odhlasování pravidel, ke kterým by se jinak strany otevřeně neznaly. redaktor /citace: Petr MLSNA, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ /18. 12. 2012// -------------------"Už se určité dílčí kroky provedly a uvedly do praxe. Například v dnešní době i pozměňující návrhy, které jsou předkládány ve druhém čtení, musí být ze strany poslanců podávány elektronicky do speciálního systému, takže už nelze volně na papíře předkládat." redaktor -------------------I když nestraník a v Legislativní radě vlády, i tak se Petr Mlsna přiblížil k politice víc, než je na úředníka běžné, a to kvůli sporům o vydání a obvinění Vlasty Parkanové v kauze nákupu letounů CASA. Byl to totiž právě Petr Mlsna, kdo pro Karolínu Peake vypracoval analýzu, podle které exministryně nepotřebovala znalecký posudek. Karolína PEAKE, vicepremiérka /26. 6. 2012/ -------------------Mám určité pochybnosti o této kauze, i proto jsem si tento posudek zadala. redaktor -------------------Mlsnova kariéra se přitom může posunout dál. Z Prahy do Lucemburku. Vláda jej nominovala jako českého soudce soudního dvora Evropské unie. / Konec reportáže / Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------To je tedy Petr Mlsna, host dnešního Hyde Parku, čekáme na vaše otázky, mimochodem otázky, které přicházely už během včerejšího dne, jsme samozřejmě schovaly a mají šanci se do dnešního vysílání Hyde Parku dostat. Kdo neví, ministra Petra Mlsnu, aby místo včerejška přišel dnes, protože včera zpravodajství České televize nabízelo mimořádné vysílání ke zvolení nového papeže Františka. Proto otázky včerejší i dnešní mají šanci se do vysílání Hyde Parku dostat. Tak, na facebooku je ta první, pane ministře: "Dobrý večer, pane Mlsno, ministr bez portfeje, to je člověk s platem ministra, který nic neřídí a za nic neodpovídá?" Plné znění zpráv


Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak já bych možná na tu otázku odpověděl tím, že bych vůbec definoval, co mám, co mám jako ministr ve své gesci, protože to. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, podle toho názvu nic tedy. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak zdánlivě. Protože vždy podle kompetenčního zákona musí některý z členů vlády být v čele Legislativní rady vlády. To je zákonem stanovená podmínku v § 28 a kompetenčního zákona, přičemž v minulosti byly dva modely, ten model, který převažoval za těch posledních 20 let, byl model samostatného ministra jako člena vlády, který řídí legislativní radu, popřípadě v té minoritě to byla spojená funkce s ministrem spravedlnosti, který tudíž seděl ve dvou funkcích, to znamená, jak ve funkci ministra spravedlnosti, tak předsedy Legislativní rady vlády. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, v případě této vlády to byla paní Peake před tím, která byla místopředsedkyní vlády, tam na to extra ministr na začátku nebyl tedy. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ne, ale je to člen vlády samozřejmě, to je model, který fungoval i ve vládě v letech 98 až 2002, kdy byl vlastně místopředsedou vlády a předsedou legislativní rady pan doktor Rychetský, to znamená, ten model je buď tedy místopředseda vlády pověřený řízením legislativní rady, anebo samostatný ministr. V minulosti to byl třeba, třeba pan doktor Cyril Svoboda, doktor Zářecký. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Dobrá, takže vaší, náplní vaší práce je řídit Legislativní radu vlády. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Nejenom, nejenom, to je pouze dílčí, dílčí agenda, protože Legislativní rada vlády je poradním orgánem vlády a projednává návrhy zákonů, které jsou postoupeny jednotlivými ministerstvy na úřad vlády a vypracovává ke každému návrhu zákona stanovisko pro vládu, to znamená, vláda nemůže dříve projednat legislativní návrh, než stanovisko legislativní rady je vypracováno, vedle toho vypracovává úsek, legislativní úsek úřadu vlády, kterému ministr a předseda legislativní rady předsedá, stanoviska vlády ke všem poslaneckým návrhům zákonů, které jsou, které jsou vládě předloženy a vedle toho samozřejmě také stanoviska k nařízením vlády, k vyhláškám a v gesci, a to je velká gesce, odpovídá za slučitelnost všech právních předpisů v České republice s právem Evropské unie. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, víte ale, že někdo to stíhá k té ministerské funkci a vy ne, vy k tomu žádnou ministerskou funkci, resort jako takový nemáte. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ne, resort takový, takový není. Samozřejmě je možné řešení spojit. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, ne, že když se ukázalo, že to jde, že když mohli být šéfové Legislativní rady vlády, když tedy to musí být člen vlády, byli to ministři spravedlnosti, proč to tak není pořád? Plné znění zpráv


Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ten model byl spíše jako přechodové řešení vždycky v mezifázích, kdy ministr spravedlnosti zároveň předsedal legislativní radě, v praxi to ovšem spíše fungovalo tak, že ministr spravedlnosti je samozřejmě vždy pohlcen svou agendou, s agendou na samostatném ministerstvu, takže reálně tu legislativní agendu legislativní rady řídil náměstek, který byl k tomu přímo pověřený. Tak to bylo i v době, kdy jsem byl vlastně náměstkem ministra spravedlnosti, pana doktora Pospíšila, kdy vlastně agenda legislativní rady ležela, ležela na mně jako na zodpovědném náměstkovi a sídlil jsem přímo na úřadě vlády. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Když je potřeba doladit počty ve vládě, tak se to hodí, že se udělá ministr, který bude bez resortu, ale předsedou Legislativní rady vlády. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------To snad není ani otázka, otázka na mě. Já jsem dostal nabídku jako náměstek, který dlouhodobě řídil. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Tak jste členem tý vlády, muselo se to s vámi projednávat, jsou to politické dohody, kdo je jakým ministrem. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Určitě, já jsem tu nabídku dostal, přišla mi, přišla mi zajímavá, protože v legislativě působím, působím na úřadu vlády již 10 let, skutečně od té píky, od referentské funkce až po funkci vrchního ředitele a náměstka, takže jsem tu nabídku reflektoval a je to poměrně zajímavá zkušenost. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Na facebooku: "Dobrý večer, pane Mlsno, co je to portfej?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, portfej jsou desky. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Já jsem se díval do slovníku, je to také oblast působnosti ministra tedy, tudíž z toho ale vyplývá, že jaksi nemáte oblast působnosti, když jste ministr bez portfeje. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, to není pravda, oblast působnosti v legislativě, jak jsem již zmínil, je nejenom posuzování všech návrhů, které přijdou, ale samozřejmě i vypracovávání těch návrhů zákonů, které nespadají do působnosti žádného jiného ministerstva, což nejčastěji bývají, bývají novely ústavy, skutečně i legislativní rada vypracovává, nebo sekce legislativní rady na úřadu vlády vypracovala třeba tu novelu ústavy k přímé volbě prezidenta republiky, novelu ústavy o rozšíření působnosti NK, nebo Nejvyššího kontrolního úřadu a další a další návrhy zákonů, takže de facto tam, kde není jasně určen kompetentní úřad, který zpracovává ty návrhy zákonů, tak je ve zbytkové působnosti vypracovává útvar na úřadu vlády. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Na webu: "Dobrý večer, jaké konkrétní úřady a agendy chcete rušit a proč? Vláda zatím jen vytváří nové instituce, zákony, nařízení a zavádí další daně." Tedy jaké konkrétní úřad a agendy chcete rušit a proč? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Plné znění zpráv


Tak ta úsporná agenda vlády je rozložena do dvou, do dvou let nebo minimálně do dvou let, kdy se musí promítnout i v zákonu o státním rozpočtu, to znamená, pro rok 2014 se počítá s úsporami v celkovém objemu 11,9 miliardy korun a pro rok 2015 úsporami ve výši 14 miliard. Ta první etapa úspor již byla schválena vládou v lednu tohoto, tohoto roku a jsou to jednotlivá konkrétní opatření v působnosti jednotlivých ministerstev. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Buďte konkrétní, prosím. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Budu velmi konkrétní, takže již bylo schváleno vládou, že bude zrušeno například Ředitelství vodních cest v působnosti ministerstva dopravy, Ústav územního rozvoje v působnosti ministerstva pro místní rozvoj, Vojenský úřad pro sociální zabezpečení, Vojenský vlečkový úřad v působnosti ministerstva obrany, Úřad pro obrannou standardizaci, normalizaci a ověřování jakosti v působnosti ministerstva obrany, Český úřad pro zkušebnictví střeliva v působnosti MO. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------On je to asi osmnáctistránkový materiál, který mimochodem na stránkách úřadu vlády jde najít. Mám ho tady před sebou. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Je tam, je, ano, ano. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Je toho tam napsáno hodně a vy jste si jisti, že ty funkce nebudou chybět, když je teď, doteď stát měl, tak byly jaksi navíc, zbytečné, nebude problém, nebude něco chybět? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------To je to, já se domnívám, nebo ne domnívám, ta úsporná agenda vlády byla vedena jednoduchou, jednoduchou myšlenkou, skutečně podrobit redukci tu státní správu, která nepřichází do toho každodenního kontaktu s občanem, není v té první linii, jako jsou třeba úřady práce a jiné úřady, zejména na úrovni, úrovni obcí. Je potřeba říct, že řada z těch úřadů, které jsou rušeny, tak jejich agenda v některých případech bude zrušena bezezbytku, protože se ukázala skutečně v čase jako agenda zbytná, nejedná se o samozřejmě gigantické úřady, ale spíše zbytkové věci, po které se, když to tak řeknu lapidárně, zapomnělo. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Když se třeba tady podívám, zrušení příspěvkové organizace ministerstva zdravotnictví Zdravotnické zabezpečení krizových stavů. Laik se může leknout. Tady nebudou, nebude zabezpečeno zdravotnictví pro krizové stavy? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ta agenda, ta agenda. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Je to namátkový výběr samozřejmě. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Samozřejmě, to je velmi namátkový výběr, protože to je velice dílčí opatření v působnosti ministerstva zdravotnictví. Ty krizové stavy jsou řízeny a vůbec řízení krizových stavů podléhá krizovému zákonu a i dalším zákonům, to znamená, není nejmenšího problému, to je spíš jako monitorovací orgán, ta samotná, faktická Plné znění zpráv


krize, pomoc v krizových situacích je svěřena, svěřena zdravotníkům, popřípadě hasičské záchranné službě a dalším, dalším útvarům, to znamená, ty ji vykonávají již dnes. To je přesně jeden z příkladů těch koordinačních orgánů, které jsou, které jsou jako vyhodnoceny jako zbytné. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Čili některé agendy přejdou někam jinam a některé s tedy zruší úplně. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Některé se zruší úplně, některé přejdou zčásti jinam. To je například agenda, když namátkou můžeme vybrat třeba Vojenský úřad sociálního zabezpečení. Bylo vyhodnoceno, že tato agenda skutečně může přejít na Českou správu sociálního zabezpečení, jedná se o malý vzorek, vzorek pojištěnců v působnosti ministerstva obrany, kterých je schopná Česká správa sociálního zabezpečení zajistit, aniž by k tomu nutně potřebovala převést nějaká tabulková místa nebo lidi, pracovníky, kteří zajišťovali tuto agendu v působnosti ministerstva obrany. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A to je ve všech případech přechodu tedy agend někam jinam, že s tím lidi nepůjdou? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Buď, no, nepřejdou zcela jednoznačně ve výši nebo v tom objemu, ve kterém vykonávají tu agendu dnes, protože je potřeba si uvědomit, že je-li dnes vykonávána agenda, tak k ní přináleží také obslužný nebo pomocný personál, to znamená, nějaké sekretářky, nějaká personální služba, mzdová účtárna a podobné, podobné práce a ty samozřejmě bude zajišťovat ten úřad pro tyto pracovníky, stejně tak jako je zajišťuje dnes pro své kmenové zaměstnance, to znamená. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A ti lidé, lidé z těch úřadů, které, kde se jim budou rušit tyto agendy nebo budou přecházet někam jinam, tak ti dostanou výpověď, ti nebudou pracovat pro stát? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ti nebudou pracovat pro stát nebo ještě jinak řečeno, nebudou na ně rozpočtovány prostředky v rozpočtové kapitole toho příslušného, příslušného ministerstva, to znamená, z logiky věci ti lidé, ti lidé by měli opustit státní správu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Kolik lidí takto odejde ze státní správy, to máte vyčísleno v tom materiálu? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ne, není to vyčísleno, protože samozřejmě řada těch opatření bude probíhat v několika fázích, to znamená, zejména u těch větších úřadů dojde ke slučování, se nejprve budou slučovat ty služby skutečně toho obslužného personálu a poté teprve bude docházet přechodu té agendy samé, popřípadě některých, některých zaměstnanců, neb je to navázáno také na změnu legislativního, legislativního rámce. Řada těch úřadů má svou působnost vymezenou zákonem, to znamená, není to rychle proveditelné exekutivní opatření, je potřeba změnit, změnit někdy zákony, někdy prováděcí právě předpisy. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, aby tam ta úspora tedy vznikla, když říkáte, lidé odcházet nebudou, některé agendy někam přejdou, tak aby ta úspora nastala skutečně. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ Plné znění zpráv


-------------------Ta úspora nastane. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Aby se vám nepřesunuly peníze z jedné škatulky do druhé jenom. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------To není možné, protože výhled parametr pro státní rozpočte na rok 2014 počítá skutečně se škrtami, s úsporami ve státní správě v té necelé výši 12 miliard, které nebudou v těch jednotlivých rozpočtových kapitolách rozpočtovány, a tudíž, tudíž, tudíž státní rozpočet už počítá s tímto parametrem. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Na facebooku: "Nakolik vaši práci ovlivňuje určitá nestabilita vlády? Charakterizoval byste se jako politik nebo úředník?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Nestabilita vlády, to neovlivňuje nijak práci legislativce. Já jsem na úřadu vlády 10 let a samozřejmě zaměstnanec takového ústředního orgánu státní správy, jako je úřad vlády musí být zvyklý, že pracuje v určitých podmínkách. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, teď jste ministr, a když, vy jste tedy ministr chvíli, to je pravda, ale když každou chvíli to vypadá, že vláda padne, tu a tam někdo z vlády odchází, pak nakonec neodchází tedy zase, to vaši práci opravdu neovlivňuje nijak? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Já si myslím, že státní správa musí fungovat bez ohledu na to, jaká je, jaká je přátelská či nepřátelská atmosféra ve vládě, jak je ta atmosféra stabilní či nestabilní, protože úředník samozřejmě má své jasné úkoly, které musí splnit a jemu nepřísluší posuzovat, zdali skutečně ta jeho práce, práce dojde, dojde užitku, jestli návrh zákona bude projednáván ve sněmovně nebo jestli do té doby ho třeba vláda ani nestihne projednat, či nikoliv. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Tedy se spíše vnímáte jako úředník než politik? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, tak těch 10 let samozřejmě v úřednické roli je převažující, moje profesní zkušenost, ministrem jsem od 12. prosince, krátkou dobu, nicméně samozřejmě průběh jednání vlády znám, neb jsem se ho jako úředník pro legislativu účastnil každotýdenně, to znamená, ta atmosféra je pro mě zcela známá, i ty postupy, jakým ta vláda funguje. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Takže teď jste tak trošičku politik, ale hlavně úředník. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, ne, jsem politik, jsem člen vlády, to znamená, je to politická funkce, takže, takže samozřejmě politik. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Na webu: "Dobrý večer, jakou máte kvalifikaci a zkušenosti k výkonu všech těch funkcí?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak, pokud jde, pokud jde o kvalifikaci, tak jsem vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde jsem získal i titul doktora práv a následně potom i Ph.D v oboru ústavního, mezinárodního a evropského, evropského práva a vystudoval jsem Fakultu sociálních věd, německo-rakouská studia, kde jsem získal doktorát, doktorát filozofie. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A zkušenosti k výkonu vašich funkcí? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Zkušenosti, já vedle toho, že jsem, že pracuji dlouhodobě na úřadu vlády, tak také jsem činný akademicky, vyučuji na katedře ústavního práva právnické fakulty v Praze i na katedře německo-rakouských studií, přednášel jsem i v zahraničí a mám odpublikováno téměř, téměř 100 prací, takže je to skutečně i kombinace akademických zkušeností i s těmi profesními zkušenostmi a někdy je to poměrně zajímavá, zajímavý střet toho, jak si třeba akademická sféra představuje reálné, reálnou tvorbu práva, reálné fungování toho, co zákon stanoví a na druhé straně, jak třeba vypadá, vypadá realita, jaké jsou obtíže vůbec uvést zákon do praxe, jaké jsou obtíže spojené s tím zákon napsat. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------S tím jste se setkal kde? Když jste v akademickém prostředí, tam se uvádějí zákony do praxe? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ne, ne, ne, střet toho, jak by měla vypadat ta ideální podoba zákona a jeho uvedení do praxe a naproti tomu ta praktická stránka života, to znamená, skutečně sednout si před čistý list papíru, vzít tužku a ten zákon vymyslet tak, aby v praxi, v praxi fungoval, to znamená, někdy je to střet mezi tou, spíše mojí praktickou zkušeností a tou ideální představou akademické sféry, jak právo má vypadat, jak má být uspořádáno. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A to je tedy dostatečné pro to, abyste byl ministrem zodpovědným za legislativu? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ne, a vedle, samozřejmě vedle té zkušenosti z úřady vlády jsme působil i v rámci rozkladových komisí jiných, jiných ústředních orgánů ministerstva spravedlnosti, obrany, ministerstva vnitra, to znamená, ta agenda, protože ta specializace je zejména do oblasti veřejného práva, tak si myslím, že je poměrně, poměrně široká. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A ta specializace, jak jste říkal do oblasti veřejného práva, nechybí vám třeba některé jiné rozměry? Protože legislativa vládní by měla zahrnout vše. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------To souvisí s tím, jak je u nás konstruována práce na úřadu vlády. V legislativní sekci máme skutečně odborníky, kteří se specializují na konkrétní oblasti práva, nejsou to žádní, žádné renesanční osobnosti práva, které by znaly skutečně od ústavního až po soukromé právo všechny obory, ale dlouhodobě se na ty obory specializují, dlouhodobě, míním tím, třeba 20 a více let, protože skutečně ten personální aparát, ti lidé, kteří jsou v legislativě, tam působí, působí velmi dlouhou dobu, tam nedochází k žádné dramatické fluktuaci a změna na postu ministra nemá na personální otázky v legislativní sekci vlády vůbec žádný vliv. Daniel TAKÁČ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Pojďme na facebook, možná bych doplnil ty tečky místo jmen dnes nahrazují nebo tečky, které nahrazují jména, jsou způsobeny právě tím, že jsme přesouvali otázky ze včerejšího dne do toho dnešního dne, tak to jenom na vysvětlenou, aby bylo vše jasné, proč to vypadá právě tímto způsobem. "Dobrý večer, pane ministře, jak by šla dohromady funkce ministra bez portfeje a soudce Soudního dvora Evropské unie? Lze zastávat obě tyto funkce, anebo stojíte před rozhodnutím, které z nich dát přednost. A v případě rozhodování, kam vás to táhne víc?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak děkuji za tuto otázku. No, funkce ministra a jakéhokoliv soudce u jakéhokoliv soudního orgánu dohromady nejde, je to přísně, přísná inkompatibilita těchto, těchto funkcí, to znamená, možné, možný souběh výkonu těchto funkcí samozřejmě není. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Takže B je správně, stojíte před rozhodováním, jehož výsledkem bude? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ano, no, já jsem, já jsem se účastnil výběrového řízení na funkci soudce, nejde o soudní dvůr, ale jenom tribunál soudního dvora, to bych poopravil, už v létě, v létě minulého roku, kdy bylo vypsáno ministerstvem spravedlnosti výběrové řízení. Toho jsem se zúčastnil a v té době jsem skutečně neměl ani potuchy o tom, že bych se někdy v prosinci minulého roku měl stát ministrem. A můj zájem, zájem o to, o tuto funkci byl vážný, proto jsem se i do toho výběrového řízení přihlásil a samozřejmě, samozřejmě od toho se odvíjí i odpověď na tu otázku, že pokud bych skutečně tu možnost, možnost dostal a další nominační procedury proběhly úspěšně, tak bych byl rád soudcem tribunálu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A skončil byste jako ministr. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Samozřejmě. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ale ony ty nominační procedury zatím ve váš prospěch tak úplně neběží, i ta česká výběrové komise, ta vás nedoporučila, ta doporučila paní Pelikánovou, pamatuji-li si dobře to jméno, vy jste jaksi náhradník jenom, přesto vláda navrhla vás. Není to divné? Jste člen vlády a vláda navrhne vás místo zkušené právničky, která už je dlouhodobě u tohoto soudu? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------To je jenom třetina pravdy, která se objevuje v médiích a poměrně zkreslená. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, počkejte, ta komise doporučila paní Pelikánovou. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, pak byla ještě jedna komise. Je potřeba si uvědomit, jak běží nominační proces. Vláda v roce 2010 si přijala usnesením vlády pravidla pro výběr soudců vůbec všech mezinárodních, mezinárodních soudů a institucí, nicméně vedle toho ještě je povinnost stanovená zákonem o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, kdy všechny personální nominace do orgánů Evropské unie jsou projednávány výborem pro evropské záležitosti, který jedná v tomto případě za parlament nebo za Poslaneckou sněmovnu jako celek. Daniel TAKÁČ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Kde jste vyhrál 14:0, pokud si dobře vzpomínám, dobře, ale není to přece jenom více politické rozhodování než to odborné, tou komisí složenou ze soudců, vrcholných soudů a tak dále? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Bylo, to je otázka náhledu. Já bych jenom zmínil, že samozřejmě je to zcela legitimní, zákonem stanovená procedura, navíc vláda hlasovala nejprve o jménu doporučené, odbornou komisí doporučené kandidátky paní profesorky a tam se vláda neztotožnila s touto nominací a potom tedy logicky nebo logicky, poté tedy hlasovala o měsíc později o mně jako o prvním náhradníkovi, který byl komisí, komisí doporučen. Já jenom předestřu, že jsem se ani jednoho z těchto zasedání vlády neúčastnil. Vyloučil jsem se z něj v souladu se zákonem o střetu zájmů, takže ani důvody, důvody, které v té interní debatě na vládě proběhly, neznám. Nicméně v té /nesrozumitelné/. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Jste člen té vlády, jste tam za nějakou stranu, tak vy v tom opravdu necítíte, že to je spíše politické rozhodování vlády, než aby přihlédla k tomu doporučení, které například ze strany ministerstva spravedlnosti doprovázelo i varování, že ani v Evropě by se to nemuselo úplně líbit, ta vaše nominace, takové varování tam bylo. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Určitě, určitě, je to zcela legitimní, protože ty soudy Evropské unie jsou tvořeny de facto třemi skupinami osob, jsou to soudci profesionálové, kteří přicházejí skutečně z justiční oblasti, potom jsou to akademici, ryzí akademici a třetí skupina jsou vysocí státní úředníci nebo bývalí politici, je jich řada jak u soudního dvora, tak u tribunálu, není to nic zvláštního, de facto je to personální průnik různých lidí z různých oblastí, jako je to třeba obvyklé u konstituování ústavních soudů nebo nejvyšších soudů vlastně v členských státech. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Jak to souvisí s tím varováním, že byste nemusel být úspěšný u tohoto výběru, před čímž vláda byla varována? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------To je otázka věku, to je otázka věku, kde je možné, že by třeba ta komise, která provádí ten výběr, to je novinka vlastně po Lisabonské smlouvě, to dřív tak nebylo, to znamená, že všichni, kdo byli dříve nominováni, nikdy žádnými výběrovými řízeními komise neprocházeli. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Vraťme se k podstatě věci. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------A ta komise si vytvořila určitý zatím, ale to jsou všechno nepsané, nepsané, nepsaná pravidla a neexistují žádné záznamy, veřejné dokumenty, nic, to znamená, je to spíše informace relata refero, že, že postupuje u jednotlivých kandidátů, řekněme, selektivním způsobem, to znamená. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Dobrá, tedy vy v tom nevidíte, že to je čistě politické rozhodnutí. Toto vy v tom nevidíte? Politické rozhodnutí členovi vlády, který členem té vlády je, tedy rozhodnutí vlády o svém vlastním členovi? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Bral bych to tak za předpokladu, kdybych se do toho výběrového řízení přihlásil poté, co jsem se stal členem vlády, ale já jsem se do něj přihlásil v květnu roku 2012, kdy jsem členem vlády vůbec nebyl a když jsem, když jsem projevil vážný zájem o tuto funkci a i samotné výběrové řízení, ať už na ministerstvu spravedlnosti, tak v Plné znění zpráv


Poslanecké sněmovně, která hlasovala tajně, tak se uskutečnilo v době, kdy já jsem členem vlády nebyl. To výběrové řízení na ministerstvu bylo v říjnu a v Poslanecké sněmovně bylo v listopadu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Na webu: "Jak by se dal zpřehlednit český právní řád? Často je u zákonů přilepeno úplně něco jiného, vyznáte se v tom vy jako právník a co s tím udělat pro obyčejné lidi?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Přilepeno je velmi přiléhavé slovo. Užívá ho i Ústavní soud ve svých nálezech k legislativnímu procesu a k jeho nepřehlednosti. Já se domnívám, že ta divoká praxe přílepků, těch /nesrozumitelné/, které se objevovaly, řekněme, na přelomu tisíciletí, už se velmi výrazně nebo až do toho roku 2006 se velmi výrazně, výrazně omezila a musím říct, že za legislativní radu jsou skutečně z návrhů zákonů vyškrtávána, vyškrtávány všechny doprovodné novely, který s předmětem toho návrhu, návrhu nesouvisí. Samozřejmě náš vliv není takový, abysme byli schopni ho ovlivnit na čtení, ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Je to věc sněmovny, ano, samozřejmě, nicméně to by se mělo zakázat v Poslanecké sněmovně. Tak kdy to projde? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ono je to, ono je to velmi složité s tím, že těžko někdy rozlišíte, co je přílepek a co je změnový zákon, protože samozřejmě představte si dnes změnový zákon třeba k občanskému zákoníku, je gigantický, počínaje, počínaje zákonem o soudních poplatcích a konče, konče zákonem o veřejných zakázkách, což na první pohled se laicky může zdát, že se jedná o nesouvisející právní úpravu, ale ta reflexe toho zákona skutečně, skutečně tam je. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, dobře, ale jmenuje se to jako změna příslušného zákona, tedy změna Občanského zákoníka. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ale takhle se jmenujou i ty přílepky. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, ne, přílepky jsou přece, najednou někdo přijde během projednávání Poslanecké sněmovny, probírá se zákon o zemědělské půdě, vymýšlím si samozřejmě, a navrhne úpravu rychlosti v obci například. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tomu rozumím, samozřejmě. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A vnese to do úplně jiného zákona samozřejmě, to je ten problém, když měníte zákon, ano, pravda, těch novel také bývá hodně, ale měníte jeden konkrétní zákon. Tohle to je problém. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Rozumím, rozumím tomu, samozřejmě to musí ohlídat jedině Poslanecká sněmovna tím, že takovýto pozměňovací návrh, návrh nepřijme a myslím si, že stejně jako vláda je upozorňována legislativní radou na takovéto přílepky a je jí doporučeno je vyškrtnout z předložených návrhů, než budou zaslány vládou do Poslanecké sněmovny, tak si myslím, že i ten legislativní úřednický aparát sněmovny by měl na toto, na toto upozorňovat. Plné znění zpráv


Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, a nemůžete udělat vládní koalici, která tedy obvykle má většinu v Poslanecké sněmovně, prostě to zakázat, tohle jde zákonem zakázat, některá pravidla se nastavují, že jen tak libovolně nebude možno přednášet pozměňovací návrhy až na plénu, taková pravidla se připravují, tak proč už tato koalice, aby byl průhlednější český právní řád, tato pravidla nezakotvila? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, to byste musel omezit, omezit de facto právo poslance předkládat pozměňovací návrh ve druhém čtení, což se domnívám, že nelze bez zásahu do ústavy, protože poslanec není ve své legislativní činnosti žádným způsobem, způsobem limitován, to znamená, do praxe byly spíše uvedeny technické prostředky, jak to, jak to ošetřit. Vy jste zmínili v té, v té vstupní reportáži například ten elektronický systém, navrhovalo se například, aby komplexní pozměňovací návrhy, než budou načteny ve druhém čtení, musely například býti oznámeny organizačnímu výboru Poslanecké sněmovny, aby skutečně tedy byla nějaká předvídatelnost toho návrhu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Čili tou cestou je, aby se o tom vědělo a nechť se pak poslanci rozhodnou, jestli pro to budou hlasovat, nebo ne. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Já se domnívám, že jinak to ani z ústavního hlediska není možné. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A co udělat, když už tedy vezmeme, že řada takovýchto věcí v našem právním řádu je, co udělat pro to zpřehlednění? Co byste pro to udělal? Jak sjednocujete zákony, definitivní znění zákonů, jak často vydáváte, a tak dále? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Velice důležitá je. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ta úplná znění zákonů. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Úplná znění zákonů, úplná znění zákonů a jejich vytváření je utlumeno, protože ono je v čase velmi, velmi zastaralé, neboť není schopné se vypořádat s přechodnými ustanoveními, které vám mění právní úpravu třeba v řádech měsíců, což je právě ten důvod té nepřehlednosti, ale od roku 2015 bude elektronická sbírka zákonů, to znamená, nebude již ta tištěná, bude elektronická, která bude konstruována na myšlence nebo je konstruována na myšlence úplných znění, zveřejňování úplných znění v jednotlivých časových osách, to znamená, uživatel si může, bude to veřejně přístupná, veřejně přístupná sbírka logicky, najít časový řez té právní úpravy v době, ke které on potřebuje zjistit, jaký je aktuální stav zákona. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Čili já si kliknu na internetu 15. dubna 2003 a budu mít. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Přesně tak. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Zákon platný k 15. dubnu 2003. Plné znění zpráv


Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------15. dubnu 2003. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A to bude od roku 2015 Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ano, protože je to spojeno s jedním, s jedním velkým problémem, a to je s, to jsou technické problémy, které samozřejmě vám neumožňují úplně automaticky poskládat ten text toho zákona, bude se to muset dělat v některých případech ručně, protože skenovací systém není schopen vám na 100 % překlopit ten skenovaný text do elektronické podoby, to znamená, vzniká tam chybovost někde kolem 1 %, což může být v případě vynechané čárky v zákonu poměrně velký, velký problém, jestli je tam slučovací nebo vylučovací poměr. A druhá věc, která se musí řešit nebo která se řeší, de facto už ten názor je na to ukotven, je, odkdy začít tyto časové řezy vytvářet, u jakých právních, právních předpisů, zatím ta majorita názorů se kloní k tomu, že by to měl být právní řád po roce 1945. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Na facebooku: "Počet předpisů ve Sbírce zákonů v roce 2012 skončil na čísle 505, asi 30 předpisů vyšlo až na Silvestra. Jak hodnotíte tato čísla?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak, pokud jde o ta sbírková čísla 505, to neznamená, že v České republice je 505 předpisů, protože řada těch předpisů jsou derogační předpisy, to znamená, předpisy, kterými se ruší, ne předpisy. Ve Sbírce zákonů se publikují také nálezy plény Ústavního soudu, popřípadě plenární, plenární usnesení, to znamená i část judikatury a za další je potřeba, potřeba zmínit, že to číslo je spíše nižší v komparaci s předcházejícími lety, v té poslední dekádě, to znamená, nepřipadá mi, nepřipadá mi zas tak enormně vysoké. Podíváme-li se totiž materiálně na ty zákony, tak drtivá většina z těch zákonů jsou zákony, které regulují opravdu jenom úzký segment té lidské činnosti, takové zákony komplexního charakteru, jako je Občanský zákoník, trestní zákoník a podobně, tak těch je samozřejmě, samozřejmě pevně stanovené, pevně stanovené množství. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A ten fakt, že asi 30 předpisů bylo až na Silvestra ve sbírce? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, to je, kdybych byl, je to samozřejmě, je to špatně, že vyjde 30 předpisů na Silvestra za předpokladu, že mají účinnost k 1. lednu, to je samozřejmě ten problém, pokud vyjdou na Silvestra. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Což asi řada z nich tedy tuto podmínku, kterou jste teď popsal, splňuje tedy. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak, pokud by měly, vyšly na Silvestra a byly až k 1. březnu, tak to by bylo v pořádku, to by nebyl problém, ale to, že vychází předpisy s nedostatečnou legisvakancí. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Den před účinností. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ Plné znění zpráv


-------------------S nedostatečnou legisvakancí, to je samozřejmě, to je samozřejmě nechtěná věc a velmi špatná věc pro orientaci v právním řádě. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, a jak to, že jste to dopustil? Ministrem jste sice nebyl, ale byl jste na tom úřadu vlády a odpovídá, a pracoval jste na té legislativě. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, kdybych mohl ovlivnit rychlost, délku projednávání zákonů v Poslanecké sněmovně a v Senátu, tak samozřejmě by k takové situaci nedocházelo, ono se je potřeba podívat také na. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A nemohl jste ovlivnit, aby tam ten zákon byl o 2 měsíce dřív na /nesrozumitelné/. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------To jsem chtěl říct, pokud. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Což je výhrada opozice u některých zákonů, že přišly až na poslední chvíli a pak jsou veškeré tedy lhůty, na které parlament beze sporu má právo. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Pokud bych se podíval na tu poslední prosincovou Sbírku zákonů, tak řada těch zákonů by byla předložena do Poslanecké sněmovny s více jak půlročním, půlročním předstihem, to znamená, při standardním legislativním procesu ještě s rezervou dvou měsíců, takže to samozřejmě já schopen ovlivnit nejsem, takže, stejně tak není schopen ovlivnit samozřejmě, zda prezident uplatní suspenzivní veto, dojde k přehlasování, a má to zase prodlevu měsíce. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Takže je to na tom, na těch účastnících legislativního procesu za vládou. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Pokud mohu mluvit za legislativní radu, tak ano, protože i plán legislativních prací vlády je sestavován vždy tak, aby ta předpokládaná účinnost u toho návrhu zákona odpovídala tomu, kdy vláda předloží návrh zákona do sněmovny a my máme stanovenou, stanovenou lhůtu minus 9 měsíců, to znamená, jestliže zákon má nabýt účinnosti v prosinci, tak musí být v Poslanecké sněmovně předložen nejpozději začátkem března. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ale státní rozpočet některé reformní zákony se tomu vymykaly, tomu, co teď říkáte. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Státní rozpočet má zvláštní legislativní proceduru. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ano, má zvláštní, ano, to samozřejmě má, no, ale stejně šel později ještě nakonec v té, nakonec definitivní verzi, protože byl stažen. Plné znění zpráv


Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Byl, byl stažen. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ale byly to i ty reformní zákony, které taky byly na poslední chvíli. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Pokud jde o zákon o státním rozpočtu, tam ta lhůta je 30. září, že ano, probíhá, probíhá specifickým způsobem. Pokud já se nepletu, tak tam nedošlo k schválení parametrů, myslím. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Protože ministr financí. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Příjmů a výdajů státního rozpočtu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Coby poslanec navrhl stažení státního rozpočtu ze sněmovny zpátky na vládu. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Přesně tak, ale pokud, pokud vím, tak byl předložen v poměrně rekordně krátké době, ten přepracovaný návrh v řádu dvou nebo dvou tří týdnů, no. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, čekalo se na politické dohody samozřejmě. Facebook: "Obchodní i Občanský zákoník jsme v minulosti znali, věděli, kam se podívat v případě nejasností. Za jak dlouho si ho právník nebo účetní nastuduje tak, aby s ním mohl běžně pracovat?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, to záleží na kvalitě toho právníka a účetního, ale je potřeba si uvědomit, že ten občanský zákoník vyšel ve sbírce zákonů, a tudíž platný je již od jara, od jara minulého, minulého roku. To legisvakanční doba je tedy více jak rok a tři čtvrtě. V komparativním pohledu, když se podíváme na přijímání soukromoprávní rekodifikace v ostatních státech střední a východní Evropy, tak je to nejdelší legisvakance vůbec. Nejdelší legisvakance ze všech států. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Je, důležité je, jestli je dostatečná, protože, alespoň nový Občanský zákoník je hodnocen jako v podstatě zásadní změna občanského práva. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Fatální, samozřejmě. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Tak jestli ten rok a tři čtvrtě a kousek tedy stačí. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Plné znění zpráv


Já se domnívám, že zcela jednoznačně. Je to dostatečně dlouhá doba. Když již se dneska někdo obává, zdali si ho stihne prostudovat a načíst nebo minimálně ty části Občanského zákoníku, které se jej budou týkat v jeho pracovní činnosti, tak má na to více jak tři čtvrtě roku. Ona platí teze, že samozřejmě o odkladu účinnosti se začne hovořit, hovořit vždycky jako o určitém zástupném problému, oddálit ten fakt, že je potřeba se začít učit nejenom tu novou legislativu, kterou v práci potřebujete, je to stejné jak ve škole. Nejlepší by bylo odložit, odložit zkouškové období na dobu, na dobu pozdější. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ale tedy časový prostor je v případě obou zákoníků tedy dostatečný. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Určitě. Ten druhý není obchodní zákoník. Tazatel určitě myslel zákon o obchodních korporacích, protože Obchodní zákoník je zrušen, bude pouze zákon o obchodních korporacích a závazkové vztahy budou obecně upraveny nebo jsou obecně upraveny občanským zákoníkem, takže se jednoznačně domnívám, že doba je to dostatečná. Navíc probíhá intenzivní školení v rámci justiční akademie a dalších profesních organizací. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Alena na webu: "Co říkáte institutu přímé volby prezidenta? Není to v rozporu se samotným jádrem Ústavy České republiky?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Možná začnu tou druhou otázkou, jestli mohu. V rozporu se samotným jádrem Ústavy České republiky, to znamená s tím několikrát zmiňovaným v souvislosti s touto debatou článkem devět odstavcem dva ústavy to není, je to jednoznačně potvrzeno jak nálezem Ústavního soudu, který byl vydán začátkem ledna tohoto roku, tak stejně tak i tyto výhrady odmítl Nejvyšší správní soud, když rozhodoval o stížnostech některých neregistrovaných kandidátů. První otázka, to je vlastně institut přímé volby. Ona je to. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ne, co tomu říkáte, co je institut přímé volby prezidenta asi paní Alena bude vědět, ale co tomu říkáte, že ten institut máme. Ještě dovolíte větičku, tedy u nás je definitivně jasno, že přímá volba není v rozporu s jádrem Ústavy České republiky. Je to tak. Jsou na to judikatury. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ano, vycházím z judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Tak a co tedy říkáte samotnému institutu přímé volby prezidenta? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, samotný institut přímé volby je de facto pouze změna procedury ustavení, ustavení hlavy státu. Protože ta novela ústavy, která nabyla účinnosti k 1. říjnu minulého roku, nezasáhla významným způsobem do pravomocí prezidenta republiky, změnila pouze tu, tu nepřímou volbu na volbu přímou, to znamená lidem nebo oprávněnými voliči. Je to legitimní, protože i v parlamentních demokraciích parlamentního typu, jako je Česká republika, je forma přímé i nepřímé volby zcela rovnoměrně rozvrstvena. Máte přímou volbu zavedenou na Slovensku od roku 2000, přímá volba prezidenta je standardní součástí klasické parlamentní demokracie, jako je třeba Rakousko. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A váš osobní postoj, je to lepší, nebo není to lepší způsob výběru prezidenta? Čistě osobní postoj Petra Mlsny. Plné znění zpráv


Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak, já nejsem příliš zastáncem, zastáncem přímých prvků demokracie nebo přímých voleb nebo i případně institutů referend a o tom jsem i psal řadu článků v odborné, v odborné literatuře. Nicméně překvapilo mě poměrně vyhodnocení v nějaký, v nějaké anketě po proběhnuté přímé volbě, že občané a oprávnění voliči jsou spokojeni s tím, že byla umožněna přímá volba a pokud skutečně to vede k tomu, k větší participaci občanů na politice, na volbách, zájmu o politickou sféru, tak si myslím, že je to velmi pozitivní krok správným směrem. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Na webu: "Jste autorem prováděcího zákona o přímé volbě prezidenta, když se podíváte, jak volba probíhala, jste se svým dílem spokojen nebo jste něco podcenil a dneska byste to napsal jinak?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak pro upřesnění, já nejsem autorem prováděcího zákona o přímé volbě, ten předkládalo ministerstvo vnitra. Já jsem se podílel, protože nechci se označit za autora, bylo nás víc, ale já jsem jedním tedy ze spoluautorů novely ústavy, která zaváděla přímou volbu, neb jsem to tehdy jako úředník dostal za úkol zpracovat takovouto novelu ústavy. Pokud jde o samotný prováděcí zákon, já si myslím, že ta kritika, která ho doprovázelo od samotného přijetí, byla, byla taková mýtizovaná, spíše, spíše mediálně démonizovaná. Byl to standardní zákon, který vykazoval samozřejmě některé nepřesnosti, které se promítly v té špatné interpretaci právě toho paragrafu 25. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, není to dost zásadní nepřesnost, tedy pak vlastně zjistit, že nevíte, jak máte spočítat hlasy? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, já ne, ale. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, dobře, ministerstvo vnitra to neví, no, ano. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Aplikující orgán samozřejmě. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, není to dost podstatná chyba zákona, který má stanovovat pravidla? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak, když si ten paragraf 25 odstavec 6 každý přečte, tak to vypadalo poměrně jasně. Nicméně aplikací byl, byl zaujat aplikujícím orgánem při registraci jiný výklad, ale co je potřeba říci. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, a který je tedy podle vás ten správný vlastně tedy? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, ten, který potvrdil Nejvyšší správní soud ve své judikatuře, který označil výklad sčítání chybovosti ve vzorcích a odečítání tohoto součtu od celkového počtu petentů podepsaných pod peticí kandidáta za nezákonný, v rozporu tedy se zákonem a vyložil příslušné ustanovení zákona jako povinnost průměrovat chybovost a potom tento průměr odčítat, takže tady je také napevno judikaturou Nejvyššího správního soudu tato otázka, otázka vyřešena. Navíc nás čeká, ještě tam byl ten dovětek, co, zdali spokojenost. Plné znění zpráv


Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Zdali jste něco podcenil a napsal byste něco jinak? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Zákon, zákon o přímé volbě prezidenta poprvé a to trochu zapadá, byť už přímá volba proběhla, upravuje i financování volební kampaně kandidátů na funkci prezidenta republiky, a tady vlastně v následujících měsících bude dobíhat ještě de facto možná i řízení, kontrola, jakým způsobem byla dodržena pravidla financování volební kampaně, což si myslím, že je velmi pozitivní v tom zákoně. Je to vlastně první zákon v České republice, který stanoví pevná pravidla pro to, jak má být financována volební kampaň. Uvidíme, jak se popasuje s tou kontrolní funkcí Senát, popřípadě potom i soudy při aplikaci tohoto, těchto předmětných pasáží, ale i to si myslím, že je poměrně aspoň, aspoň krok správným směrem, protože ufinancování volebních kampaní i ve státech, které to mají za vedené, byl v počátku poměrně velký problém s aplikací a uvedením do praxe. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Jarka na webu: "Jste připraven na to, že Ústavní soud může potvrdit nezákonnosti v prezidentské amnestii a doporučí vládě novelizovat ústavu? Jakou máte o tom představu a připravujete pro vládu nějaké podklady na změny v ústavě?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak ta odpověď může být poměrně jednoduchá, protože Ústavní soud už v plenárním. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Soud řekl, že ten, v tomto konstatoval už, že amnestie je vlastně nepřezkoumatelná, pro to, že se tomu věnovat nemůže. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ano, on tam řekl poměrně i vícero zajímavých argumentů, to je to plenární usnesení 4 z roku 2013, kde Ústavní soud se odmítl zabývat ústavní stížností na amnestii prezidenta republiky, ale vyjádřil se i k určitým skutečnostem, jakou povahu má amnestie v našem ústavním pořádku, de facto se přiklonil, a ta věta mě poměrně zaujala, když jsem si to usnesení četl, že je to i institut jiných mocí ve státě, jak napravit některé disfunkčnosti třeba i v soudní, soudní soustavě. Mně ta věta přišla poměrně, poměrně ostře formulovaná, nicméně i to, to je například v tom usnesení zmíněno. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Zkusme to říct laicky. Znamená to, že je v pořádku, že je tady nějaký orgán, který může zasáhnout proti zákonu? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, ne proti zákonu, proti aplikaci zákona, jo. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Proti aplikaci zákona, ano. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Proti zákonu ne, proti zákonu může zasáhnout jenom Ústavní soud, ale proti aplikaci zákona. Ta pasáž v tom, v tom usnesení Ústavního soudu je zajímavá, protože on říká, že existuje vyváženost mocí ve státě, brzdy a protiváhy a bylo by, bylo by nelogické, pokud je tedy ústavně zakotven institut amnestie, aby tento sám o sobě Plné znění zpráv


byl postaven pod kontrolu soudní moci, když je vnímán jako nebo když je realizován pouze v rámci výkonné moci a de facto je mu přiznána nebo může mít povahu i odstraňování určitých disfunkčností v justičním systému. A ta druhá věc je, že ji nepovažuje za ten právní předpis, to už jste vy zmiňoval, to není asi potřeba nějak. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ano, to jsem zmínil, ano, ano, ano. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Teoreticky, teoreticky rozebírat, takže se nepřipravuje i žádná změna. Jestli se ústavorádce rozhodne vypustit institut amnestie z ústavy nebo je jiným způsobem limitovat po německém vzoru, to znamená, schvalování třeba amnestií ve formě zákona a podobně, tak to je samozřejmě možnost ústavorádce. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------K tomu jsem se chtěl dostat. Vy tedy, Ústavní soud asi v tomto smyslu nic ani doporučovat, ani nařizovat nebude, ale vy tedy nepřipravujete nic? Nehodláte nějakým způsobem upravit například to amnestijní právo nebo jakékoliv jiné změny v ústavě? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ne, pokud jde o amnestii, nechystá se žádná novela ústavy, jejímž předkladatelem by měla být vláda, pokud jde o jiné změny ústavy, tak se domnívám, že vyjma, vyjma rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu nemá žádná jiná změna ústavy už v současné době asi šanci, šanci dosáhnout té ústavní většiny v Poslanecké sněmovně a v Senátu a po pravdě řečeno, byly přijaty, byla přijata přímá volba prezidenta a s ní související ústavní změny a ústava by neměla být předmětem výrazných novelizací, je potřeba ty věci nechat, jak se říká lidově, uležet a počkat si na další dobu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Pojďme na facebooku, otázka od Jardy: "Proč se jako předseda legislativní rady nezeptáte Nečase, kdy, kde a jak se podepsal pod Klausovu amnestii? Úřad vlády o tom nic neví a neprošlo to ani spisovou značkou. Jak je to vůbec možné?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, já bych na to odpověděl paralelou. My máme vlastně od roku 93 zkušenost jako Česká republika se 3 amnestiemi. V roce 93 byla kontrasignována předsedou vlády, který o ní nikdy neinformoval vládu. V roce 98 ji kontrasignoval předseda vlády, aniž by ji před tím projednal na vládě a poté jenom vyrozuměl vládu o tom,že to podepsal a že zítra vstoupí v účinnost, to bylo někdy v únoru 98, to byl pan premiér nebo předseda vlády Tošovský a třetí je ta amnesie z roku 2013, která také nebyla projednávána na vládě, předsedovi vlády jako kontrasignujícímu ústavnímu činiteli tu povinnost, povinnost ani ústava neukládá a ani taková praxe se nevyvinula v té minulé době, takže. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------No, to možná ještě uvidíme, protože je tady ten podnět k nejvyššímu státnímu zástupci, aby prozkoumal, jestli náhodou se premiér nedopustil nějakého protizákonného jednání, dnes podaného, ano, dnes to bylo podáno nejvyššímu státnímu zástupci senátorem Štěchem a senátorem Antlem, zdali se nedopustil protiprávního jednání předseda vlády Petr Nečas. Možná se k tomu v otázkách dostaneme ještě, aby nám ale neunikla podstata téhle otázky. Proč se nezeptáte, kdy, kde a jak se premiér pod tu Klausovu amnestii podepsal? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, protože ta skutečnost je poměrně jasná. Předseda vlády se. Daniel TAKÁČ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------No, vy tvrdíte, že to nemusí s vámi probírat, zjednoduším to, co říkal. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Jednoznačně. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Nic, a vás to nezajímá? Vy se na to nezeptáte? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Tak, jestli, jestli, já se domnívám, že vůbec ani není podstatné, jestli ji předseda vlády podepsal 20. nebo 15. prosince nebo 27., to skutečně není podstatné. Mě jako právníka z hlediska ústavy zajímá jenom ta skutečnost, to znamená, jestli ji předseda vlády kontrasignoval v souladu s článkem 63 ústavy, pokud tak učinil a jsou tam obsaženy oba podpisy, jak předsedy vlády a prezidenta republiky. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Tady asi tak možná nejde ani úplně o ten prosinec, někteří naznačují a i některé otázky opozičních poslanců směřují k tomu, jestli to třeba nebylo až po tom 1. lednu, ta kontrasignace? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, to není prakticky možné, to není prakticky možné, protože kdyby, kdyby věděli ti, kteří toto namítají, jak dochází k publikaci ve sbírce zákonů, tak do sbírky zákonů musíte přinést originál dokumentu, jejž má být publikován ve Sbírce zákonů, jinak v ní nikdy nemůže, nemůže vyjít ani být otisknut, a to včetně i zákonů, které jsou v originálních verzích do sbírky, do sbírky zákonů předkládány, takže v tomto kontextu je zcela jednoznačné, že k 1. lednu nebo v době, kdy byla publikována 1. ledna, musely, musely na amnestii prezidenta republiky podpisy jak prezidenta republiky, tak předsedy vlády. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A to, že to nemá spisovou značku, to je nějaká komplikace? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Jo, tak to já nevím, to je otázka tedy, jak funguje spisová služba na úřadu vlády a které věci se. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A podíváte se na to, jestli tam není nějaká komplikace? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Já nemůžu mít přístup do spisové služby úřadu vlády, u dokumentů, které nebyly přiděleny mně. To znamená, na úřadu vlády sedí vícero členů vlády, to znamená, každý z těchto členů vlády má přístup jenom do té části spisové služby, která se ho dotýká. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Takže tohle vy vidět nemůžete? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------To já vidět ani nemůžu. Daniel TAKÁČ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Facebook, František Král: "Ústava České republiky říká: ´Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.´dotaz: proč nám tedy naši politici již 23 let od pádu totality upírají toto právo hlasovat v referendu?" Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------No, abych vyšel z toho, co říká ústava, není pravdou tedy, že je upíráno právo hlasovat v referendu, protože máme zákon o místních referendech, které se poměrně na místní úrovni uplatňují. Pokud jde o celostátní referenda, tak. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ale tak nějak nemáme celostátní referendum a, řekněme, ještě trochu to rozšířím na obecné referendum. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Obecné referendum? Tak, pokud jde o celostátní, tak to jsem vám chtěl vyklouznout s tím, že bych vám řekl, že jsme referendum měli o přístupu do Evropské unie. Pokud jde o celostátní, pokud jde o obecné referendum na celostátní úrovni, tak to je otázka, otázka skutečně koncepce ústavy. Jestli máte institut voleb jako legitimizačního faktoru, kdy přenášíte legitimitu pro výkon moci lidem na jiné ústavní orgány, ať už je to prezident republiky, obecně, ať už jsou to Senát, Poslanecká sněmovna a další, přímo volené instituce, anebo jestli skutečně vedle toho umožníte i vykonávat lidu v tom mezidobí toho politického, toho volebního období jejich právo. Jsou státy, které mají rozšířené typy referend, nicméně spíše jako doplňkové zdroje než jako určování toho politického mainstreamu během volebního období, to je třeba Francie, ale jsou i státy, které mají výslovně zakázaná celostátní referenda, to je třeba Spolková republika Německo, to znamená, ty modely jsou velmi, velmi různé. Musíte najít samozřejmě na to. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ale máme /nesrozumitelné/ státy, kde referend je hodně, používám neprávní jazyk, jako třeba Švýcarsko. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------To jo, ale to je, to je zcela specifický model, který je, který je de facto založen už na, už na staleté historické, historické tradici přímé správy věcí přímo občany, protože je potřeba si uvědomit, že například i poslanci ve švýcarském, ve švýcarském Národním shromáždění mají imperativní mandát. Oni nemají volný mandát, to znamená, je i voliči odvolávají, když mají dojem, že nenaplňují jejích, jejich představy. Neexistuje tam vláda v klasickém slova smyslu. Vláda je jenom výborem parlamentu. Neexistuje hlava státu, hlavu státu vykonává vždycky jeden z členů vlády a tak dále, takže to je úplně, úplně. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Čili a to do našeho ústavního pořádku tedy nepatří, a tudíž referenda, byť ústava ho tedy předpokládá, nemusí tak úplně být zavedeno? Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ -------------------Ústava, ústava ho předpokládá jako možnost, ne jako obligatorní povinnost. Já se domnívám, že jí není třeba, protože kdykoliv, kdy jde o podstatné otázky, jako byl třeba přístup do Evropské unie, je možné přijmout jednorázový zákon a na té místní úrovni skutečně ta participace lidí v obecních záležitostech je zajištěna zákonem o místním referendu. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Pane ministře, děkuju, že jste přišel do Hyde Parku, že jste odpovídal našim divákům na jejich otázky a přeju pěkný večer. Na shledanou. Petr MLSNA, ministr, předseda Legislativní rady vlády /nestraník/ Plné znění zpráv


-------------------Děkuji vám za pozvání a divákům za dotazy. Na shledanou. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Pozvánka na další vysílání Hyde Parku bude platit především na sobotu, na Hyde Park Civilizace, bude platit na pondělí, kdy tu bude další Hyde Park. Pátek jsme rozhodně nepřeskočili, ale zítra budeme velice podrobně ve vysílání zpravodajské čtyřiadvacítky sledovat volební sjezd České strany sociálně demokratické v Ostravě. Připravili jsme pro vás speciální vysílání, se kterým na čtyřiadvacítce začneme krátce po desáté hodině dopoledne po zprávách, které budou asi dvacetiminutové, takže s námi budete moci sledovat veškeré podstatné a důležité dění na sjezdu sociální demokracie až do večera. Pro dnešek, pěkný večer, pokud možno, s Českou televizí. Na shledanou. _

Papež František 14.3.2013

ČT 24

str. 01

22:00 Události, komentáře_ _

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer. Co přinese světu pontifikát prvního Neevropana téměř po 1300 letech a prvního jezuity vůbec v čele římskokatolické církve? Papež František. Komentované události jím začneme. A ve Vatikánu je zpravodajka Hana Scharffová. Dobrý večer. Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Podle agentury AP jde o průkopnického papeže, který je spíše starým farářem než mladým manažerem, který by vzkřísil krizí zasaženou církev a víru. Jaký se čeká, že bude pontifikát Františka? Přijdou reformy? Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------Deník Corriere della Sera otevřel dnes velice vtipným komiksem, na kterém je papež s kardinály, stojí na lodžii Svatopetrského chrámu a papež říká: Bratři kardinálové, velmi jste mě překvapili, ale to není vůbec nic proti tomu, jak teď já překvapím vás. Takže jsme zvědavi. Možná, že budeme překvapeni. Dá se očekávat, že papež František by mohl reformovat římskou kurii, tedy jakousi vládu Vatikánu a vnitřní struktury, protože s ní není nikterak spjatý, přichází odjinud, nikomu nic nedluží, takže tam by opravdu mohl původní nebo stávající poměry, jak někteří analytici říkají, dokonce převálcovat. Další reformy ale určitě nebudou nikterak revoluční. Zatím se papež František projevuje spíš jako konzervativní katolík, odmítá potraty, odmítá sňatky homosexuálů, takže tady zřejmě žádná velká revoluce nebude. Určitě ale můžeme očekávat to, že bude klást velký důraz na duchovní stránku věci. Při dnešní homilii, při kázání v Sixtinské kapli řekl, že pokud církev ztratí pohled upřený na Boha, tedy nebude upírat svůj zrak na Boha, potom se stane pouze ubohou nevládní organizací. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Podle kardinála Duky, Dominika Duky je přirozené, že štafetu přebírá Nový svět. Přemisťuje se podle tebe do Vatikánu, z Vatikánu těžiště církve do Latinské Ameriky? Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------Těžko říci, zda přímo z Vatikánu, ale obecně to těžiště už tam je. Vždyť se podívejme na čísla. V Latinské Americe dnes žije 42 procent katolíků, v Evropě je jich sotva čtvrtina, to znamená tam už skutečně je to těžiště a to je také důvod, proč ta papežská volba putovala právě do Latinské Ameriky. A volbu úplně nejblíže ze všech sledoval jeden český kardinál - Dominik Duka - se kterým jsme dopoledne natáčeli rozhovor. Plné znění zpráv


Pane kardinále, habemus papam. Jak to prožíváte? Dominik DUKA, kardinál, arcibiskup pražský -------------------Tak do jisté míry je to určitá radost a je to i určité uklidnění a uspokojení, protože ten předpoklad, že církev půjde dál a bude skutečně pokračovat v té evangelizaci celého světa, to se naplnilo novým americkým, argentinským papežem. Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------Konkláve bylo velmi rychlé, nečekaně rychlé. Jak jste ho prožíval? Co nám vůbec můžete prozradit? Dominik DUKA, kardinál, arcibiskup pražský -------------------Tak víte, ono to konkláve mělo přátelskou atmosféru a takovou slavnostní a zvláštní. Proč? Dva dni jsme byli v Sixtinské kapli, hledíte na Michelangelův nejenom Poslední soud, ale vlastně je tam průřez lidských dějin, biblických dějin a v tomto prostoru se to odehrává. No a než se vyplní ty lístky, než se odevzdají, tak je možnost i rozhovoru a měl jsem velmi dobré sousedy, především florentského kardinála Betoriho, který je tak trošku kunsthistorik, takže jsme si uvědomovali, že Michelangelo vlastně maloval tento nádherný obraz, fresku v době, kdy Evropa, západní Evropa se rozpadla, kdy Řím je napaden španělskými vojáky Karla V. Pro Michelangela to znamená pošlapání městských demokratických svobod, ale přitom neztrácí naději. A Kristus, který zvedá ruku, nezvedá ji proto, aby někoho zavrhoval, ale v duchu římského senátu říká: Teď si beru slovo já. A víme, že to je slovo, které není odsouzení, ale je slovem naděje. Takže tak se odehrávalo ono konkláve. Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------Po více než tisíci letech má církev papeže neevropského. Jaký signál to má vyslat? Dominik DUKA, kardinál, arcibiskup pražský -------------------Tak má to vyslat, ten signál je daný tím, že po Italech přišly dva národy. Nejprve polský národ, který nejvíce vytrpěl v době nacismu a komunismu, pak přišel německý národ, který se jako, bych řekl, osvobodil z těch tenat nacismu, který na něho vrhl takový ten určitý stín. A papež Benedikt XVI. byl důkazem toho, že svět přijal vážně snahu německého státu a německého národa být státem demokratickým, spolupracujícím na rozvoji nového demokratického světa. A nyní přišel papež z Nového světa, z Ameriky, z toho světa, který je tou velkou nadějí nejenom pro katolickou církev, Latinská Amerika je naděje jak v počtu mladých lidí, ale i svým přírodním bohatstvím, že v 21. Století sehraje svoji důležitou roli. Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------Hovořil jste s novým papežem? Dominik DUKA, kardinál, arcibiskup pražský -------------------Tak měl jsem možnost s ním hovořit asi dvakrát coby s kardinálem a to jsem nevěděl, že jednou, až ty dva dni skončí, budu hovořit s ním. Měl jsem tuto možnost. Hovořil jsem s ním v jazyku, jak říkají Poláci, v mezinárodním jazyku Slovanů, tedy německy, protože ovládá perfektně němčinu a moje španělština má určité trhliny a tak jsem volil tuto cestu. Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------A co jste si řekli? Dominik DUKA, kardinál, arcibiskup pražský -------------------Tak po určitém jaksi pozdravu a představení jsem mu předal cyrilometodějskou medaili a pozval jsem ho na Velehrad jménem biskupské konference, ale jménem bývalé i současné hlavy státu, s tím, že by mělo dojít k setkání patriarchů, jak cařihradského, tak moskevského, protože to zaznělo také i do jisté míry v těch určitých referátech během konzistoři. A nakonec jsem si dovolil tedy určitý dominikánský vtip, že se stal malý zázrak, Plné znění zpráv


neboť jezuita se stal dominikánem, o čemž svědčí bílý oděv papeže, protože to je dar dominikánského řádu papežům od Pia V. Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------Pane kardinále, děkuji za rozhovor. Dominik DUKA, kardinál, arcibiskup pražský -------------------Též děkuji za možnost pohovořit. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Hano, Hospodářské noviny napsaly, že břímě nového papeže bude nezměrné. Čeká se od něj, že dá do pořádku ústředí církve, vyvodí důsledky ze skandálů a rozvine vztahy se zástupci jiných vyznání. Může tomu papež František dostát? Není to moc na jednoho papeže, byť je to náměstek Kristův? Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------Jisté je, že jeden papež všechny problémy církve v žádném případě nemůže vyřešit, není to v silách jednoho člověka. Pravdou ale je, že jako jezuita by si s tím mohl vědět rady už proto, že jezuité jako řeholní společenství hodně sázejí na spolupráci. Takže když najde dobré spolupracovníky a bude své pravomoci do určité míry nějakým způsobem delegovat, tak by se i v těch obtížných věcech církev mohla pohnout kupředu. Navíc už před konkláve se hovořilo o tom, že v církvi je potřeba rozvinout decentralizaci, aby se ty problémy řešily opravdu tam, kde jsou nejpalčivější, protože samozřejmě z pohledu Evropy nebo západního světa vidíme nějakou škálu potíží, ale ty se velmi liší od těch, které mají třeba Afričané, kde křesťanství velmi bojuje třeba s terorismem nebo Latinská Amerika, protože tam je ústředním problémem chudoba, popřípadě církev trápí, že jí odpadají věřící ve prospěch menších evangelických nebo evangelikálních společenství. Ale určitě co už teď můžeme říct o tom příštím papežství, jak se to zatím jeví, dá se říci, že už teď je označován papež František jako advokát chudých a také se zdá, že bude mužem mezináboženského dialogu, protože na svou úterní inauguraci už pozval vrchného rabína z Říma a ve středu se hodlá sejít s dalšími představiteli ostatních církví a jiných náboženství. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Děkuji ti. Do Vatikánu přeju dobrou noc. Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT, Vatikán -------------------Na shledanou. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Kdo je Jorge Bergoglio? Otázka, kterou si kladla většina lidí hned, jak nový papež poprvé vystoupil na balkon. Evropa ho doteď příliš neznala. Skoro celou církevní kariéru prožil v domovské Argentině. Odtud si nese pověst skromného muže, který se vždy stavěl za ty nejchudší. V zemi, kde třetina lidí žije pod hranicí bídy, mu to vyneslo výraznou popularitu. František I., papež -------------------Vypadá to, že mí bratři kardinálové museli hledat skoro na konci světa. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Konec světa je od Říma vzdálených 10 000 kilometrů. V pulzujícím Buenos Aires začal Jorge Bergoglio stoupat po církevním žebříčku. Sergio RUBIN, autor životopisu kardinála Bergoglia -------------------Plné znění zpráv


Během pouhých šesti let se z kněze malého konventu v provincii stal arcibiskupem Buenos Aires a poté argentinským kardinálem. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------I poté, co se v roce 2001 stal arcibiskupem, neopustil skromný životní styl. Nechtěl bydlet v rezidenci, do práce jezdil hromadnou dopravou a sám si vařil. Své zvyky zatím dodržuje i jako papež. Po svém jmenování odmítl limuzínu a odjel spolu s ostatními kardinály autobusem. Thomas REESE, církevní analytik -------------------Pokud si přinese stejně jednoduchý životní styl na papežský dvůr, myslím, že budou všichni šokováni. Tohle nemusí být muž, který chce nosit hedvábí a kožešiny. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Lidem se snažil být vždy co nejblíže. Neváhal kritizovat poměry v zemi i za vlády vojenské diktatury, a to v době, kdy startovala jeho duchovní kariéra. Obhájci lidských práv ho ale v roce 2005 obvinili, že se tehdy podílel na únosu dvou jezuitů, ovšem bez důkazů. V kritice politiků neustal ani v posledních letech. Vláda ale i přes jeho odpor legalizovala sňatky homosexuálů a povolila jim adoptovat děti. Prezidentka Fernandezová proti jeho vůli propaguje používání antikoncepce a umělé oplodnění. Teď nechala spory stranou. Cristina FERNANDEZOVÁ, prezidentka Argentiny -------------------Přejeme mu, aby více sbratřil různé lidi a různá náboženství. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Nový papež pro to má dobré předpoklady. Kromě své pověsti člověka z lidu má za sebou i výraznou akademickou kariéru. Studoval chemii, učil literaturu, psychologii, filozofii a teologii. Právě vzdělání je klíčové pro jeho jezuitský řád. Jezuité se nesmazatelně zapsali i do českých dějin. První z nich přišli na místo, kde teď stojí Klementinum, už v polovině 16. století. Vysloužili si tu ale nálepku tmářů, podle historiků nespravedlivě. Byli totiž schopnější a vzdělanější než ostatní řády. Pavel KŮRKA, historik -------------------Tyto jejich schopnosti vyvolávaly nejen závist, ale i obavy z jejich příliš velkého vlivu. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Svůj vliv teď budou moci uplatnit i přes nového papeže. 76letý Bergoglio stanul v čele instituce, ke které se hlásí miliarda a dvě stě milionů věřících, a zdá se, že ho nezpomaluje ani věk, ani fakt, že po infekci v mládí má pouze jednu plíci. Václav Černohorský, Česká televize. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Historik Drahomír Suchánek je naším hostem. Dobrý večer. Drahomír SUCHÁNEK, historik, Západočeská univerzita Plzeň -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Tak v Argentině čelil duchovní Bergoglio obvinění ze slabého odporu proti vojenské juntě, která zemi ovládala v letech 76 až 83. Jsou ty výtky oprávněné? Drahomír SUCHÁNEK, historik, Západočeská univerzita Plzeň -------------------Plné znění zpráv


To je velká otázka, protože stav argentinské církve v té době nelze jednoduše analyzovat. Jednak tam byly skupiny, které evidentně s juntou spolupracovaly, byť nebyly příliš velké, jednak tam byla většina, která zachovávala určitý distanc, ale současně se snažila vyjednat určitý modus vivendi, a pak tam byli jednotlivci, kteří vstupovali do odporu, a tam částečně zapadá i ta kritika právě těch dvou jezuitů, kteří měli být zajati, mučeni a následně sice propuštěni, ale s určitými problémy vzhledem k provinciálovi, kterým byl Bergoglio tehdy. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Vzhledem k nepřehledné té situaci je něco tedy, co mohl podle obecných měřítek dělat víc Jorge Bergoglio? Hájí se tím, že pomáhal v šedé zóně, že možná právě díky němu byli propuštěni po nějaké době. Drahomír SUCHÁNEK, historik, Západočeská univerzita Plzeň -------------------Velká část historiků se kloní k tomu, že skutečně tuhle úlohu sehrál, ale ta kritika vycházela přímo částečně z obvinění těch dvou zajatých jezuitů, že možná se podílel přímo na jejich respektive udání, popřípadě je nedostatečně chránil. On to vyvracel a naopak tvrdil, že je včas varoval před tím nebezpečím a nabídl jim ochranu v nějakém z jezuitských domů, ale zdá se, že to nelze nějak extra ověřit, protože i to obvinění, které zde bylo zmiňováno, v roce 2005 nebylo schopno nic dokázat a Bergoglio do značné míry z toho vyšel jako člověk, který se snažil, ale spíše opravdu skrze jednání, kuloární jednání. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Vy jako historik se přikláníte ke které té variantě nebo verzi? Drahomír SUCHÁNEK, historik, Západočeská univerzita Plzeň -------------------Já bych spíš chápal tu verzi opravdu vstřícného jednání v tom smyslu, že spíše můžeme to vnímat částečně podobně jako se vytýká mlčení papeži Piu XII. za druhé světové války. Na druhou stranu to mlčení bylo vyváženo praktickou politikou ve prospěch těch, kteří byli případně stíháni. Lze připustit, že ve stejném stylu fungoval i Bergoglio, ale musíme si uvědomit, že on byl provinciálem jezuitů, nebyl biskupem, nebyl tak velkým hráčem v rámci té argentinské církve. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Dvacáté století mělo celkem 9 papežů. Procházeli složitými dobami. Jak se chovali třeba v dobách nacismu, komunismu, za holocaustu? Třeba za Pia XII. Vatikán ostře odsuzoval komunismus, ale tak tvrdá slova pro nacismus neměl. Drahomír SUCHÁNEK, historik, Západočeská univerzita Plzeň -------------------To je velká otázka pro historiky, kteří si touhle otázkou a tímhle problémem opravdu lámou hlavu. Na jedné straně poměrně tvrdé odsouzení komunismu, na druhé straně určitá vstřícnost vůči nacismu, ale tam bych opravdu si dovolil tvrdit, že je to nepřesná interpretace. Vatikán vůči nacismu vstřícný nebyl. Spíše se k některým otázkám nevyslovoval. A když se dostaneme k těm jednotlivým záležitostem, tak třeba otázka holocaustu, to je typická ukázka poměrně slabých výroků, respektive žádného velkého hrocení problémů na jedné straně, na druhé straně opravdu mnoho dokázaných praktických kroků ve prospěch třeba židovské komunity. Problém spíš je třeba nahlížet z toho důvodu nebo je problémem z toho důvodu, že od papeže, popřípadě od katolické církve jako takové se očekávají jiné postupy, jiný přístup k těm problémům, zda praktické dobro může být vyváženo určitým mlčením s ohledem na principy, na to, co katolická církev reprezentuje, zastává. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Takový příklad jeden můžeme zmínit. Historici řešili podezření, že po válce blízcí spolupracovníci Vatikánu pomáhali utíkat některým nacistickým zločincům právě do Latinské Ameriky. Jak silně se omluvil Vatikán později? Nenastalo právě tam to nedůstojné mlčení po příchodu papeže Jana Pavla II., jinak velmi oblíbeného. Drahomír SUCHÁNEK, historik, Západočeská univerzita Plzeň Plné znění zpráv


-------------------My si musíme uvědomit, že nelze jednoznačně prokázat, že Vatikán přímo se na těch útěcích podílel. Ta známá ... Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Ano, mluvila jsem o podezřeních. Drahomír SUCHÁNEK, historik, Západočeská univerzita Plzeň -------------------Ta známá krysí stezka, jak se tomu říkalo, kterou organizoval Alois Hudal díky svým kontaktům jak na Vatikán, tak částečně na Červený kříž, je záležitostí, která má pro Vatikán pachuť v tom, že do značné míry využíval třeba vatikánských pasů a dalších zprostředkovatelských služeb, ukrývání v klášterech a podobně. Přesto žádné zatím dostupné prameny, které byly zveřejněny, nebyly schopny dokázat, že vysoké posty ve Vatikánu na tom nějakým způsobem participovaly a ta omluva tedy, když ji třeba Jan Pavel II. vyslovil v roce 2000, tak směřovala jako omluva katolické církve za vše špatné, co udělala. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Promiňte, ale rakouský katolický Hudal přece pracoval ve Vatikánu. Drahomír SUCHÁNEK, historik, Západočeská univerzita Plzeň -------------------Pracoval, to ano, ale nemůžeme říci, že by byl součástí ... On měl na starosti jednak pastoraci rakouských katolíků v Římě dlouhodobou. Byl tam poměrně zavedeným mužem, který měl potřebné kontakty a využíval je. Otázka je, na kolik to bylo, ne se souhlasem, to se příliš nepředpokládá, ale s vědomím opravdu těch nejvyšších postů, včetně třeba státního sekretariátu a tak dále. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Přidává se k nám politický geograf Michael Romancov. Dobrý večer. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Co znamená pro církev a věřící, že nový papež přichází z Latinské Ameriky? Bude to nakonec mít prakticky nějaký význam? Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak především to znamená, že církev vybrala biskupa, který jaksi působí v té části světa, kde je v současnosti, a to koneckonců už zaznělo ve vašem předchozím příspěvku, katolíků nejvíce. Za druhé to znamená, že to je další důkaz vlastně posunu řekněme těžiště některých důležitých světových aktivit mimo Evropu a dokonce v tomto ohledu vlastně i mimo ten klasicky vymezený euroatlantický prostor. Jestli to bude mít nějaký další praktický dopad, to je v tento okamžik jaksi velice obtížně předpokládat, protože zatím nic nenasvědčuje tomu, že by jaksi centrum katolické církve mělo odejít z Evropy. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Fakticky. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Fakticky. K tomu si myslím, že jaksi v dohledné době nedojde. Ale to, že vlastně tento "cizí" papež se bude věnovat asi výrazně více i těm mimoevropským křesťanům, to si myslím, že jaksi je velice pravděpodobné. Plné znění zpráv


Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Jak se čeká, že nový papež zlepší vztahy s islámským světem? Benedikt XVI. poněkud zčeřil vody, když v roce 2006 citoval byzantského císaře ze 14. století: "Ukažte mi, co Mohamed přinesl nového a uvidíte, že jsou to samé špatné nelidské věci, jako příkaz šířit jeho víru mečem." Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já vím, že tyhlety věci byly diskutovány. Už tenkrát se tvrdilo, že to bylo vytrženo z kontextu pravděpodobně, pravděpodobně ano. Ale já bych řekl, že za posledního papeže a zejména ještě před tím za Jana Pavla II. bylo učiněno velmi mnoho k tomu, aby se vlastně podařilo znovu navázat buďto ztracené kontakty vůči některým křesťanským církvím, anebo právě i v tomhletom světě islámu. Došlo například k tomu, že sice ještě ne na té řekněme oficiální velvyslanecké úrovni, ale prostě byly navázány třeba i nějaké kontakty se Saúdskou Arábií, což je zapotřebí hodnotit jako pozitivní. Myslím si, že je možné předpokládat, že v tomto ohledu vlastně je na co navazovat, a že tady bylo odvedeno spoustu, možná, že ne tak úplně viditelné, ale důležité práce, že v tomto ohledu to možná nový papež bude mít paradoxně o něco snazší. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Čína ani po nové volbě nehodlá navázat formální vztahy s Vatikánem. Platí její staré podmínky, tedy aby Vatikán přerušil vztahy s Tchaj-wanem a aby se nevměšoval do vnitřních záležitostí Číny. Takže tady se zřejmě žádné velké změny čekat nedají. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tady se pravděpodobně nedají čekat žádné změny, nicméně je třeba říci, že nejen, že má Čína svoje podmínky, ale právě svoje podmínky má taky Svatý stolec, takže jaksi tam to není jednostranná záležitost, že by si Čína mohla jaksi dejme tomu dupnout, protože Svatý stolec je velice specifický aktér v mezinárodních vztazích, není nikterak jaksi závislý na investicích nebo nákupu čínského zboží. Jedná se o velice zvláštního a v tomto ohledu nesmírně důležitého aktéra mezinárodních vztahů a tady si myslím, že vlastně ty síly jsou docela, docela vyrovnané. Čína tím nikterak netrpí, pokud jde o její jaksi ekonomickou politiku, ale vlastně to, že tohle je jediný vlastně evropský stát a zároveň důležitý globální aktér, který s Čínou nemá jaksi standardní jaksi diplomatické vztahy, to je určitá jaksi skvrna na tváři toho čínského režimu. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Bude papež František mostem k jiným vyznáním, jak se čeká? Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já jsem přesvědčen, že ano. Samozřejmě nemám pro to v tento okamžik žádný důkaz, ale jak už jsem říkal, za Jana Pavla II. i teď za Benedikta XVI. vlastně tyhlety snahy byly velice důležité, byly poměrně úspěšné, byť to nebylo až tak vidět, a nevidím důvod, proč by tomu v tento okamžik mělo být jinak. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, oběma vám děkuji. Na shledanou. Drahomír SUCHÁNEK, historik, Západočeská univerzita Plzeň -------------------Na shledanou. _

Nastupuje čipová totalita. Zatím pro atlety 14.3.2013

Ekonom str. 55 Technologie_ Miloš Čermák_



Nabízejí služby organizátorům malých závodů. Jejich snem je Pražský maraton. Jak přijde podnikatelský nápad? Někdy tak, že máte problém, který potřebujete vyřešit. A zjistíte, že nejlépe byste si ho mohli vyřešit sami. To je příklad Jiřího Bulana a Jana Urbana, kteří založili občanské sdružení pod názvem Irontime. „Už dlouho pořádáme duatlon v Mělníku. Dva a půl kilometru běhu, dvacet kilometrů na kole a dalších pět kilometrů běhu,“ říká Jan Urban. „Před několika lety jsme stáli před problémem, jak účastníkům změřit časy. Zjistili jsme, že velké firmy nabízející měření jsou pro malé organizátory našeho typu moc drahé. Tak nás napadlo, že si to uděláme sami.“ Většina velkých závodů se dnes měří čipy, které se na startu rozdají účastníkům. Nejčastěji si je navléknou na kotník, někdy připevní na tkaničku, startovací číslo nebo helmu. Je to spolehlivější, přesnější a rychlejší než rozhodčí z masa a kostí. Problém je v tom, že je to zároveň poměrně drahé. Velký závod financovaný sponzory si to může dovolit, čipové měření stojí pár desítek tisíc. A ty se schovají v ostatních nákladech. Ale u závodů se stovkou účastníků, na které organizátoři s bídou seženou ty základní finance? Pak je patnáct tisíc korun moc. „Sedl jsem ke Googlu a našel tu nejzajímavější technologii. To jsou čipy běžící na 870 MHz, které u nás zatím nikdo nepoužívá. Jsou zajímavé v tom, že pro měření stačí anténa. To ocení například cyklisté nebo bruslaři,“ říká Jiří Bulan. Jakmile se rozhodli pro konkrétní technické řešení, sedl k počítači a všechno sám naprogramoval. „Jsme schopni dávat výsledky on-line na web. Každý závodník si tam hned po doběhnutí najde čas.“ Loni se svým kolegou techniku testovali, letos se již jejich kalendář pomalu plní závody. Bude to stačit na úspěšný byznys? Toť otázka. V Česku každopádně počet závodů roste, stejně jako v západní Evropě. Češi se už zamilovali do půlmaratonů a maratonů, pomalu začínají objevovat i triatlony či duatlony. „Zatím ověřujeme zájem pořadatelů jako neziskovka. Ale předpokládáme, že někdy během letošního roku překlopíme naši aktivitu do běžné firmy,“ říká firmy,“ Urban. V hledáčku jejich zájmu zůstávají především organizátoři malých závodů. „Typicky je to víkendová desítka někde v Kotěhůlkách. Ale samozřejmě sníme o tom, že jednou budeme měřit i Pražský maraton,“ říká Bulan. (Viz též Inovace sportovního vybavení... na str. 57.) *** Jiří Bulan (31) • Vystudoval FSV UK. • Pracuje jako IT expert a konzultant. • Sám aktivní sportovec, pořádá duatlon v Mělníku. • Ve sdružení Irontime má na starost technologie. Jan Urban (23) • Přerušil studium filozofie. „Chci dělat něco, co přináší výsledky a užitek i ostatním lidem,“ říká. • Pracuje jako IT expert a fotograf. • Ve sdružení Irontime má na starost marketing. Foto popis| _

Teror ve Frenštátě nebyl první 14.3.2013

Literární noviny str. 01 Aleš BLUMA_

Titulní strana_

Slavomil Hubálek Poslední rozhovor se soudním psychologem (1947–2013). V úterý 12. března náhle zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Málokdo v této zemi viděl tolik vrahů a sexuálních deviantů jako on. A málokterý psycholog se tak veřejně angažoval. Po dvacet tři let patřil k intelektuálům, kteří se nebojí říkat pravdu, ať už o stavu duše nebo o stavu společnosti. Otiskujeme rozhovor, který v pondělí autorizoval. *



N aši veřejnost rozrušil čin pachatele ve Frenštátě pod Radhoštem. Vy máte velkou zkušenost s vyšetřováním různých deviantů. Co si o tom činu myslíte? Vyšetřoval jsem podobný případ. Překvapilo mě, že média hovořila o prvním teroristickém činu. Není to tak. Už jsme jednoho teroristu měli. V Praze na sídlišti jsme měli podobného pachatele, který se s velkou pravděpodobností hned po převratu dopustil bombového útoku a potom se opakovaně pokusil naříznout koleje a snažil se opakovaně o vykolejení vlaku. Byl zatčen, symbolicky, u Památníku smíření Čechů s Němci, který se pokusil opakovaně vyhodit do vzduchu. Jakoby zázrakem se mu nic z těch teroristických útoků nepovedlo. Když jsem četl materiály o tom frenštátském, tak jsem si uvědomil, jak si byli motivačně podobní. Oba dva byli zastánci tzv. starých pořádků, nostalgici, kteří vzpomínali na krásný život před převratem. Kdybych to měl říci svým kamarádům v hospodě po pátém pivu, tak bych řekl, že oba dva to byli „nasr... dědci“, kteří se snažili vzít spravedlnost do svých rukou. * Na internetu koluje jakási obhajoba Antonína Blažka s tím, že údajně ho společenství vlastníků uvrhlo do dluhů, a koluje tam i posudek, že „obžalovaný je podle znalce v oboru psychologie v rámci širší normality povahy hodnocen jako osobnost akcentovaná se zvýšeným vztahem k právu a spravedlnosti a s puzením k napravování nepravostí v okolí a ve světě“. To je třeba číst tak, že pokud je uvedeno „v širší normě“, to znamená, že není úplně normální a to, že je osobností akcentovanou, znamená, že jde o osobnost s paranoidními rysy ne úplně v normě, nikoliv však psychotickou. Zjevně podle všeho, co o tom víme, to byl sudič, německá literatura a naše starší literatura používá termín Kohlhaasovský syndrom. Heinrich von Kleist napsal novelu Michael Kohlhaas, která ztvárňuje příběh člověka, jemuž se stalo v životě drobné bezpráví, začne se soudit a je schopen pro prosazení svého práva zničit svět. Staří latinící to nazývali herostratismem, říkali Fiat iustitia, pereat mundus (Staniž se spravedlnost, i když přitom zhyne svět). U frenštátského případu je skutečně možné, že mu nějaká příkoří, tak jak to život přináší, byla učiněna, pokud ale vím, tak vyžadoval satisfakci v řádu milionů. Žádné z těch příkoří ovšem nebylo takové, aby muselo zahynout sedm nevinných lidí. * On přitom prošel psychologickým vyšetřením. Nyní se diskutuje, zda se dalo tomuto činu a všeobecně podobným činům zabránit. Dá se podobným činům zabránit, ale pouze za cenu tvrdého snížení míry svobody společnosti. Když otevřeme internet a podíváme se na internetové diskuse, tak bychom museli na základě této úvahy postavit koncentráky po celé zemi, protože v těch internetových diskusích se objevuje tolik agrese a tolik magorů, kteří jsou potencionálně nebezpeční, že pokud bychom chtěli snížit nebo eliminovat riziko, tak bychom snad museli internovat desetitisíce lidí. To samozřejmě není možné a musíme žít s tím rizikem, že se čas od času něco podobného stane. * Násilí ve společnosti ale narůstá. To není pravda. Vražd ubývá, násilí ve společnosti klesá. Neustálé bědování, co se to v té společnosti děje, to je snad od té doby, kdy lidé slezli ze stromu. My se musíme zcela racionálně držet statistických dat. Já to dělám, sleduji dlouhodobě počet vražd v republice. Počet vražd v Praze byl před deseti lety trojnásobný, než jaký je dnes. Porovnávám dlouhodobě evropská milionová města a Praha je na tom zatím hůře než Vídeň nebo Mnichov, ale postupně se jim přibližujeme. Máme ovšem jednu velkou přednost - prakticky stoprocentní objasněnost vražd. Ta část policie, které se říká pražská mordparta, je jedna z nejlepších na světě. To je také jedna z mála věcí, která mě v této společnosti těší. * Dobře, zůstaňme u vrahů. Existuje nějaký typický psychologický osobnostní rys vraha? Neexistuje. Motivace k vraždám jsou nejrůznější. V našich poměrech se dá říci, že 75 procent vrahů je diagnostikováno jako psychopatické osobnosti, to znamená, že jsou diagnostikovány jako osoby trpící poruchou struktury osobnosti, jsou to dissociální psychopaté. Když se nám podaří sehnat veškerou dokumentaci, tak můžeme vidět ten klasický vývoj od dvojek z chování, trojek z chování, vykrádání bytů, sklepů a aut a od osmnácti let pak série trestných činů. Většina pachatelů vražd je napřed vězněna za drobnou trestnou činnost, pak za násilnou trestnou činnost a nakonec to vyvrcholí vraždou. Velký problém je těch zbývajících 25 procent pachatelů vražd, jejichž motivace jsou nejrůznější. Jsou mezi nimi vrazi námezdní, kteří jsou v podstatě duševně naprosto zdraví a mají vraždu jako součást své profese, poněvadž jsou najímáni na vymáhání, vydírání a často i na vraždu. Těch bylo nejvíc před deseti lety a přesně to koresponduje s přesunem majetku v této zemi v rámci Plné znění zpráv


privatizace a podnikání. Pak jsou tu vraždy atypické, sexuálně motivované - těch je relativně málo, vraždy partnerské, buďto vraždy z vášně nebo řešení partnerského konfliktu, z nichž nejtristnější jsou ty, kdy týraná žena v podstatě v sebeobraně nebo v obraně rodiny po létech trýznění zabije svého manžela. Tyto vraždy jsou velmi podobné, odehrávají se v kuchyni, kuchyňským nožem mezi půlnocí a třetí hodinou ranní a jsou vyvrcholením často až dvacetiletého nešťastného soužití. * Vy jste vyšetřoval třeba i vraždy manželů Stodolových. Odpovídají i oni té charakteristice, kterou jste tady uvedl? Stodolovi vypadali jako naprosto normální dvojice. Manželé Stodolovi byli v podstatě velmi bizarní dvojicí, dominantní psychopatické ženy a slabého submisivního muže. Jejich trestné činy byly primárně krádežemi, při kterých byl potom zavražděn okradený jako likvidovaný svědek. Hlavním motivem byly loupeže a krádeže. * Existuje nějaká charakteristika, která může přivést psychologa k závěru, že určitý člověk bude vraždit? To je otázka na Nobelovu cenu, pro celé výzkumné týmy. Dneska existuje zejména ve Spojených státech, kde je vražd nejvíc, samostatný vědecký obor, který se nazývá agresologie. Jako integrovaný vědecký obor sdružuje naše kolegy psychology, psychiatry, biology, sociology, právníky a kriminalisty. Tato problematika je natolik závažná, že pouze multidisciplinární přístup může snad přinést odpověď na vaši otázku. Snaží se o to celý svět, ale zatím o žádném preventivním programu nevíme. Podle mého soudu, nejsme zatím schopni říci, kdo zavraždí poprvé, ale měli bychom udělat všechno proto, aby nezavraždil podruhé. V mých posudcích je několik případů, kdy jsem v závěru před osobností pachatele tvrdě varoval. První vrah, kterého jsem kdysi posuzoval, byl propuštěn po sedmi letech a krátce poté zavraždil podruhé, a to svoji matku. Měli bychom udělat všechno proto, abychom zamezili recidivám těchto činů. Ovšem na otázku, zda dneska večer doma nepraštíte svou ženu židlí po hlavě, odpovědět neumíme. Říkám, že každý z nás je schopen zabít. Zabít je velmi jednoduché, ale většina z nás to neudělá. Člověk je nejagresivnější tvor na planetě a přesto žijeme v prostředí, které je nejméně agresivní. * Čím to je? Vyspěli jsme morálně? Vysvětluji si to tak, že právě proto, že je člověk nejagresivnější tvor na planetě, tak už někde v té původní hordě si musel vytvořit obranný mechanismus, evoluční psychologové tomu říkají reciproční altruismus. My moralisté tomu říkáme: Chovej se k druhému tak, jak chceš, aby se choval on k tobě. Musel vzniknout mechanismus, který podmiňuje přežití skupiny. Mechanismus ovládání agrese. Proto existuje mezi lidmi morálka, etika, slušnost, proto vznikly v dějinách lidstva mnohé zákazy, z nichž nejznámější je Desatero, proto společnostem, ve kterých se dobře žije, říkáme právní stát. Jde o takový stát, kde násilí je pouze v rukách policie a armády. Policie nás chrání před vnitřní a armáda před vnější agresivitou. Naprosto klíčovou roli pro ovládání agresivity mají rodiče při výchově dítěte. Prakticky se nesetkáte s vrahem, který by pocházel z normální funkční rodiny. A nikdy jsem se nesetkal s někým, kdo by vraždil v životní etapě, kdy byl šťastně zamilovaný. Slušná rodinná výchova a funkční partnerský vztah jsou nejlepší prevencí agresivity. Ti, kteří jsou v životě nešťastní, mají k agresivitě blíž. * Říkáte, že je to morálka, která nás brzdí. Jenže se zdá, že morálka u nás dneska dostává na frak, s právním státem to také není nejlepší, teoreticky by to mělo být podhoubí k tomu, aby agresivita a nejtěžší trestné činy rostly. Také bych se na to rád takhle díval. Jako soudní znalec musím být objektivní a musím se držet toho, co se dá změřit, co jsou racionální data. Máte pravdu v tom, že v této společnosti se sloveso moralizovat stalo označením pro jakousi směšnou činnost, která obtěžuje. Já s tím bytostně, a to od samého převratu nesouhlasím. Odpovídám na to tím, že říkám, že člověk je i není příroda. A morálka vzniká moralizováním. Vysmívat se morálce, to je jako se později vysmívat pravdě a lásce. To je velmi nebezpečné a negativní dopady potom vidíme ve společnosti a budeme se s tím ještě dlouho vyrovnávat. Měli bychom se snažit přiblížit zemím, jako je třeba Skandinávie. Jenže lidský život je paradox a i v tom spořádaném Norsku došlo k tomu, co spáchal Breivik. * Co bychom měli dělat, abychom se dostali na úroveň skandinávských států, které jsou na tom v oblasti sociálního života podstatně lépe než třeba Velká Británie, vzor moderní demokracie?



Napadá mě odpověď, kterou jsem se učil na základní škole: učit se, učit se, učit se. Jasně si uvědomit, že sociální stát není bolševismus, ale něco, co vytváří ve společnosti dobrou atmosféru. Je třeba se maximálně věnovat problematice výchovy a vzdělávání, kontaktům se zahraničím. Podle mých zkušeností studenti, kteří strávili rok v cizině na univerzitě v západní Evropě nebo v USA, přijíždějí nesmírně obohaceni. Je zapotřebí posilovat úctu k právu i k práci policie. Je třeba podporovat rodinu. Je třeba podporovat také základní školství, učitel by měl být jedním z nejváženějších lidí ve společnosti. * Jak chcete ve společnosti posilovat úctu k právu, když - teď už bývalý - nejvyšší představitel státu nerespektuje rozhodnutí Ústavního soudu? Toho já kritizuji od roku 1992. Myslím, že jsem byl jeden z prvních, který ho kritizoval, a lidé mě zastavovali na ulici a nadávali mně. V poslední době jsem byl novináři denně vyzýván, abych se vyjádřil k jeho osobnosti. To odmítám a říkám: opište to, co jsem říkal v roce 1992, že je to extrémně egocentrická a narcistická osobnost a jediné, co jsem ochoten k tomu dodat je, že se stav postupně zhoršuje. Ale psát dnes nějaké nové texty na toto téma mně připadá jako prznění mrtvol. * Patříte mezi čelné „pravdoláskaře“. Když to začali lidé z okruhu Miroslava Macka používat jako nadávku a urážku, tak jsem se k tomu přihlásil, tak jako norský král si připíchl Davidovu hvězdu, když ji museli nosit norští Židé. Já se k tomu hlásím proto, že mě nepředstavitelně uráží, když jsou pravda a láska, ty nejvyšší hodnoty, vysmívány. * Výsměch ovšem souvisí s určitou filozofií, která říká, že jenom silný má nárok na to, aby byl úspěšný, ať už toho dosáhne třeba i lží a podvedením druhého. Mně to připadá jako marxismus-leninismus spojený s darwinismem, představa primátu ekonomie a evolučního boje. Myslím si, že je to špatně a je třeba se vůči tomu jasně vymezit. Já to dělám, říkal jsem to od samého počátku, a je pro mne smutnou satisfakcí, že dnes to říkají skoro všichni. * Vy jste se angažoval i politicky, vzpomenu třeba Impuls 99, a teď to vypadá, že jste se politicky stáhl. Míra korupce, klientelismu, úpadku morálky nás v roce ’99 vedla k sepsání Manifestu Impuls 99. Zeman i Klaus se nám tehdy vysmáli. Já jsem zpětně rád, že jsme to aspoň řekli. Faktický dopad to nemělo. Potom jsem se ještě nějaký čas s partou mladých lidí, kteří si říkali „Studenti Impulsu“, pokoušel politicky angažovat, a protože jsem z té skupiny byl jediný, který byl starší čtyřiceti let, tak mě přemluvili, abych kandidoval do Senátu. Mrzí mě, že jsem se tenkrát nechal přemluvit. Vůbec mně nedošlo, že jakákoliv kampaň stojí velké peníze, které jsem neměl. Nakonec jsem zjistil, že jsem jedincem, který do politiky nepatří. * Není to škoda? Neměli by právě jedinci, kteří kladou důraz na morálku a na právní stát, do politiky jít? Škoda to možná je. Já jsem si to nahradil tím, že učím na dvou školách a snažím se publikovat. Nedovedu si ale představit vstup do nějakého stranického systému, vysedávání na schůzích a podílení se na nějakých rozhodnutích stranických sekretariátů. Na druhé straně je nutné se angažovat. Mně vadí ta blbá nálada, atmosféra bezperspektivnosti, pesimismu, zahořklosti. Přitom si materiálně nežijeme špatně. Myslím si, že optimismus je povinností. * Optimismus se nedá nadekretovat. Optimismus je pro mne obraz základního křesťanského pojetí světa, zkrátka jednoduché myšlenky, že svět má smysl. * Ono je asi velmi těžké někomu, kdo už dva roky neúspěšně shání práci, vysvětlovat, že by měl být optimistický a že svět má smysl. Ano, to je opravdu těžké. V poslední době hodně vyšetřuji zneužívání dětí v rodině a uvědomil jsem si, že v uplynulých dvou letech všichni tito pachatelé jsou nezaměstnaní. Najednou si uvědomuji tu hrůzu, že ti lidé ráno vstanou, pustí si televizi nebo porno, a dostávají se do tak bídného duševního rozpoložení, že selžou a zneužijí dítě. Řadu těch sexuálních zneužití v poslední době bych hodnotil jako zločiny z nudy. Plné znění zpráv


* Nesouvisí to i s úrovní IQ? Nesouvisí. Jsou mezi nimi i vysokoškoláci. * V rozhovoru pro jeden velký český deník jste se vyjádřil i k IQ českého národa. Rozhovor vyšel pod titulkem, že třetina národa jsou pitomci. Což jste takhle neřekl, vysvětloval jste Gaussovu křivku, jenže zapracoval editor článku. Skutečně jsem to neřekl, ale titulek splnil editorovo očekávání. Stal jsem se přeborníkem, poněvadž na to přišlo 3 400 reakcí, což se tomuto médiu ještě nikdy nestalo. Mnozí pisatelé článek vůbec nečetli. Většina reakcí byla samozřejmě negativních. Aniž bych chtěl, dotkl jsem se národní cti. Je to paradox -stal jsem se slavným větou, kterou jsem neřekl! * Kariéru jste začínal v psychiatrické léčebně. A uplatňoval jste tam velmi netradiční metody. Nastoupil jsem do Horních Beřkovic v roce 1974 a dostal jsem za úkol udělat cokoliv se sexuálními devianty, tedy s lidmi, jimž byla soudem uložena ochranná sexuologická léčba. Pacienti byli v psychiatrických léčebnách dlouhé měsíce i roky a prakticky všichni po propuštění brzy zrecidivovali. Ta detence neměla žádný efekt. V podstatě jsem zadaptoval model, kterým úspěšně léčil docent Skála alkoholiky, to znamená systém komunitní a skupinové psychoterapie a aplikoval jsem jej na léčbu sexuálních deviantů. Vzniklo první lůžkové sexuologické oddělení a jako zázrakem ti první propuštění pacienti nerecidivovali. Podle tohoto vzoru potom byla vytvořena další sexuologická oddělení, kterých je pět po celé republice. Bylo to svým způsobem opojné, poněvadž na začátku své profesní kariéry jsem byl úspěšný, a to jenom proto, že jsem vstoupil vlastně na úplně neorané pole. Podařilo se mi vytvořit spolu s primářkou dr. Zimanovou velmi úspěšný model psychoterapie deviantů. * V čem vaše metoda spočívala? Především jsme pacientům dali důvěru. Oddělení se stalo otevřené, vrátili jsme jim civilní oděv, začali jsme jim vykat. Předtím bylo plno útěků, poté za rok jeden. Pacientům jsme vysvětlili, že se musejí naučit přijmout sami sebe a musí o tom naprosto otevřeně mluvit. * Prý jste s pacienty chodil i na koupaliště? Ano, jezdili jsme do okolních vesnic, kde nás neznali. Jezdili jsme i na výlety na Říp nebo do Prahy. Mí kolegové byli napřed k mé metodě skeptičtí, jenže nám prakticky nikdo nerecidivoval. V prvním roce se nám nevrátil ani jeden pacient, v druhém roce jeden a za toho jsem byl dokonce vděčný, poněvadž jsem to mohl konečně publikovat. Stoprocentní účinnost léčby by mně nikdo nevěřil. * Mnoho let jste soudním znalcem. Čím to je, že se v poslední době objevilo tolik protichůdných soudních posudků? V posledních letech existuje možnost takzvaných protiposudků. Pachatel nebo strana sporu není spokojena se znaleckým posudkem, tedy tím, který je vyžádán soudem, státním zastupitelstvím nebo policií, a přes svého obhájce si opatří tzv. protiposudek. Já protiposudky nikdy nedělám. Přestože jsou placeny pětkrát až desetkrát víc než ty oficiální. Pro mne je to eticky nepřijatelné. Prakticky denně se na mne obracejí obhájci a žádají protiposudek a slibují neuvěřitelné částky. V případu jistého prince sem přijeli jeho tři bratranci a v kufru měli padesát milionů korun v dolarech. Jen se čekalo, kdo to vezme. To potom záleží na tom, jak si člověk váží sebe. * Může se soudní znalec zmýlit? Nikdy netvrdím, že jsem neomylný, dokonce mám ve svém počítači soubor Mé omyly a často si v něm čítávám. Ale protože většinu posudků píšeme ve dvojici, psychiatr a psycholog, a protože většinu posudků píši s lidmi, o kterých vím, že jsou nemanipulovatelní, tak věřím tomu, že v dialogu jsme schopni dojít k objektivnímu posouzení. Psycholog má přece jenom jistou výhodu, protože systém testů a dotazníků je kvantifikovatelný, opakovatelný. Já uvádím ve všech vyšetřeních přesně číselné údaje a snažím se dokázat, jak jsem k tomu závěru došel. Dělám většinou sedm až osm diagnostických metod a snažím se to zpracovávat co nejpečlivěji. Plné znění zpráv


* Vzniká mezi psychologem a vyšetřovaným určitý vztah? Navázání kontaktu je velice důležité. V jednodušších případech vyšetřuji dotyčného čtyři hodiny, v těch složitějších, jako byl třeba heparinový vrah Zelenka, dvacet hodin. Většinou je mezi mnou a vyšetřovaným dobrý vztah. * Může vězení někoho napravit? Co se týče resocializace, jsem velmi skeptický. Občas se podaří zázraky některým vězeňským kaplanům, ale u řady odsouzených si bohužel říkám, čím déle budou ve vězení, tím pro společnost lépe. * Setkáváte se roky s lidmi, kteří páchají ty nejtěžší zločiny, jako jsou vraždy, pedofilie, znásilnění. Nevede to k tomu, že si říkáte, kam ta společnost spěje? Tu otázku dostávám čtyřicet let. Léta se mne v Horních Beřkovicích ptali, zda už nejsem také trochu deviantní. Jsem přesvědčen, že většina lidí na světě je slušných a hodných. Tu patologickou část populace vnímám jako organickou součást velkého celku, ale nikdy mě to nedonutí k negativismu nebo pesimismu. Často se mě lidé ptají, co dělám proto, abych se z toho nezbláznil. Po pravdě odpovídám, že když slyším něco opravdu hnusného, tak si to vykompenzuji a už cestou z věznice se rozhoduji, jestli půjdu do akvaristiky, nebo to bude kaktus nebo nějaká kultura. Většinou je to knihkupectví. Vždycky se snažím zachovat nějakou rovnováhu mezi tím dobrým a špatným. Jsem přesvědčený, že toho dobrého je víc, poněvadž kdyby to nebylo, tak by tento svět zanikl. *** PhDr. Slavomil Hubálek (1947 -2013) byl psycholog a psychoterapeut s dlouholetou praxí v oboru, vedoucí deseti výcvikových psychoterapeutických skupin a skupinový supervizor, soudní znalec z oboru klinické psychologie a sexuologie. Po studiu na Filozofické fakultě UK spoluzakládal v roce 1974 v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích naše první lůžkové psychoterapeutické pracoviště pro léčbu sexuálních deviantů. V letech 1982-1990 pracoval jako vědecký pracovník, klinický psycholog a psychoterapeut v Sexuologickém ústavu FVL UK. V letech 1990-1992 byl mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví a v roce 1993 založil vlastní společnost Alea - psychologie, spol. s. r. o. zabývající se zejména psychologickým a personálním poradenstvím. Přednášel sociální psychologii na FSV UK a na VŠE a je autorem řady vědeckých publikací a spoluautorem několika knih. Vražd ubývá, násilí ve společnosti klesá. Neustálé bědování, co se to v té společnosti děje, to je snad od té doby, kdy lidé slezli ze stromu. Slavomil Hubálek Zpovědník vrahů. Příběhy zločinů, života a smrti očima psychologa. Daranus, Praha 2012 Foto autor| FOTO: ADAM HLAVÁC _

Z REDAKČNÍ POŠTY 14.3.2013

Můžeš

str. 05 _

Z redakční pošty_

Těšíme se na Můžeš Je mi 40 let a tělesně postižený ZTP/P jsem po havárii od 10 let – střet kola s autem. Byl jsem tři a půl měsíce v hlubokém bezvědomí a deset měsíců na ARO v nemocnici, pak všechny různé nemocnice v naší republice, lázně a rehabilitační ústav. Tento dopis za mě píše maminka. Strašně rád luštím křížovky a hraji šachy na šachcomputeru. Jinak se dívám skoro celý den na televizi a sleduji nejraději zprávy na ČT 24. Když je venku hezky, tak mě vezme táta na procházku. Musí mě vodit. Přes zimu toho moc nenachodíme, protože to není pro invalidy a staré lidi (rodičům je už 73 a 72 let). Plné znění zpráv


Přes léto jsme v lese na chatě až do podzimu, tam toho také moc nenachodíme, ale jsem alespoň venku na lehátku. Časopis Můžeš už odebíráme hodně dlouho a vždy se těším na další číslo. To je tak zhruba všechno o mně a mém životě. Moc Vás zdravím a přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší práci v časopise pro nás invalidy. Pavel Krejčiřík, Třebíč (dopis byl redakčně upraven) Vážený pane Krejčiříku, jsme rádi, že se na každé číslo našeho měsíčníku těšíte. Přejeme vám i vašim rodičům všechno dobré a věříme i nadále ve vaši přízeň! (red) Proč končí Handisport Dočetl jsem se na internetu, že končí informační portál o sportu postižených Handisport. cz. Přitom nedávno jste psali o novinářce Alici Němcové Tejkalové, která je jeho tvůrcem. Jak je to možné? Víte, co se stalo? S pozdravem Tomáš Hrnčíř, Brno Vážený pane Hrnčíři, pro vás i ostatní čtenáře přinášíme vyjádření Alice Němcové Tejkalové: „Handisport.cz končí proto, že mi už po sedmi letech a čtyřech měsících, co jsem se o něj starala, a prvních pět let ho i prakticky každodenně plnila novými zprávami ze sportu postižených, došla energie. Velký podíl na tom má mnohaletý spor, který podle mého názoru zcela otrávil atmosféru v českém sportu postižených a paralyzoval jeho další rozvoj. Stále mě dokáže nadchnout zahraniční sport handicapovaných nebo nižší patra toho českého, ale mezi reprezentanty se mi v řadě případů přestalo chtít chodit. Souvisí to i s tím, že mám malé dcery, a mám-li si vybrat, kam se od nich vydám, jdu raději tam, kde jsou milí lidé. Navíc právě s redukcí času jsem si po mnoha letech několika prací musela vybrat, kudy se doopravdy vydám. A zvolila jsem si Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde učím na žurnalistice a kde mi vyšli maximálně vstříc. Chtěla jsem Handisport.cz zabezpečit, aby fungoval dál, protože web má dlouhodobě slušnou čtenost a solidní odezvu. Přivedl informacemi o sportování ke sportu postižených i řadu nováčků, čehož si vážím asi nejvíce. Ale i když jsem se hodně snažila, nenašla jsem člověka, který by se mu chtěl věnovat tak naplno jako dřív já, navíc stejně jako v mém případě zadarmo, aby případné sponzorské peníze, které je v současné době hodně těžké sehnat, šly jen na další rozvoj a cesty na zahraniční mistrovství. Zkoušela jsem i kombinaci několika studentů, ale tam je mě pořád hodně potřeba na koordinaci, a stejně to nefunguje tak, jak bych si představovala. Tak jsem se rozhodla, že než něco dělat napůl, je lepší nedělat to vůbec. Začínala jsem s Handisportem.cz v době, kdy webové stránky svazů prakticky nic neobsahovaly. Dnes je situace daleko lepší, stránky mají i některé sporty nebo kluby. Osobní web má i řada sportovců. Nemám tudíž pocit, že bych sport handicapovaných nechávala na webu úplně na holičkách. Jen tu chybí nějaký nadsvazový projekt. (red) Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. ? Foto popis| _

Ministr Mlsna v ČT popsal, co vlastně dělá. Řeč přišla i na propouštění úředníků 14.3.2013

parlamentnilisty.cz mp_

str. 00

Monitor_

Petr Mlsna působí na úřadu vlády již deset let a to tzv. od píky. Co však ale vlastně dělá jako ministr bez portfeje? Nejen to prozradil ve čtvrtečním Hyde Parku České televize. Uvedl příklady zbytných úřadů, které budou zrušeny. V pořadu také zdůraznil, že jeho práci nijak neovlivňuje občasná nestabilita vlády. Státní správa musí fungovat navzdory politickým krizím, zdůraznil Mlsna. Plné znění zpráv


V úvodu pořadu popsal, co má jako ministr bez portfeje na starosti. Jde především o řízení Legislativní rady vlády. Legislativní rada vydává stanoviska nejen k nařízením vlády i k zákonům, které předkládají jednotliví poslanci. "Nejdůležitějším úkolem rady je péče o to, aby byly všechny návrhy v souladu se stávajícími zákony," prohlásil Mlsna. Tam, kde není jasně dáno, které zákony zpracovávají konkrétní ministerstva, připadne tato práce právě na Mlsnův úřad. Úsporná politika byla vedena jednoduchou myšlenkou "Vládou již bylo schváleno, že bude zrušeno Ředitelství vodních cest, Vlečkový úřad ministerstva obrany a další úřady. Úsporná politika vlády byla vedena jednoduchou myšlenkou a to zeštíhlit ty úřady, které nepřichází do přímého kontaktu s občany," uvedl Mlsna. V tuto chvíli však podle ministra není vyčísleno, kolik zaměstnanců bude muset státní správu opustit. Někteří úředníci se přesunou na jiná působiště a někteří budou muset zkrátka odejít. V pořadu také prozradil, že úředníci na Úřadu vlády musí fungovat i navzdory politickým krizím, takže jako úředník jednotlivé krize nechce hodnotit, neboť jeho práci neomezují. Následně přišla řeč i na vzdělání a pracovní zkušenosti, díky nimž se dostal až na ministerský post . Mlsna vystudoval právnickou fakultu a titul JUDr. získal v oboru ústavního práva. Absolvoval také NěmeckoRakouská studia na Fakultě sociálních věd UK, kde získal titul Mgr. a dále získal titul PhDr. v oboru mezinárodní teritoriální studia tamtéž. Dnes se věnuje nejen práci na Úřadu vlády, ale věnuje se i akademické práci na Právnické Fakultě UK a Fakultě sociálních věd. Přílepky k zákonu Při předkládání zákonů a pozměňujících návrhů k nim politici často sahají k tzv. přílepkům, tedy k zákonu, který s aktuálním zákonem příliš nesouvisí a upravuje jinou oblast. Dá se tomuto nešvaru čelit? "Těžko někdy rozlišíte, co je přílepek a co je změnový zákon," poznamenal Mlsna. Některé zákony se totiž mohou jevit tak, že nesouvisí s aktuálně probíranou problematikou ve sněmovně, ale realita může být prý jiná. Fakticky by bylo možné přílepky výrazně omezit jen zásahem do Ústavy, kdyby došlo k výraznému omezení práva poslanců předkládat zákony. Vláda se podle Mlsny snaží jít spíše technickou cestou, která dovolí přílepky odhalit. Zdůrazňoval také, že ona přílepková praxe výrazně poklesla oproti roku 2006. Přílepky však nejsou to jediné, co Mlsnu trápí. Další slabinou přijímání zákonů představuje skutečnost, které začínají platit ze dne na den. Kupříkladu 31. prosince 2012 bylo schváleno několik zákonů, které vstoupili v platnost již prvního ledna následujícího roku, což lze označit za problém, protože občané nemají čas se s novou legislativou seznámit. Znovu o Klausově amnestii V závěru pořadu ministr promluvil také o změnách Ústavy. Prozradil, že se na Úřadu vlády ČR nechystá žádná změna základního zákona státu v oblasti vyhlašování amnestie. V této souvislosti připomněl, že jednotlivé amnestie vyhlašované od roku 1993 nebyly na vládě projednávány. "Mě jako právníka z hlediska Ústavy zajímá jen to, zda premiér podepsal amnestii v souladu s článkem 68 Ústavy," zdůraznil ministr. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="257770,257357,264274" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1401&clanek=265814 _ Plné znění zpráv


Smetanovo nábřeží se na jaře promění v pěší zónu 13.3.2013

denikreferendum.cz str. 00 Vratislav Dostál_

Domov_

Smetanovo nábřeží se na zkušební dobu stane pěší zónou. Plán schválila Rada hlavního města Prahy. Během jara se tak nábřeží každou sobotu změní v klidné korzo. Pokud se pěší zóna osvědčí, město by ji mohlo zřídit natrvalo. Desetileté úsilí iniciativy Auto*Mat přineslo první hmatatelný výsledek. Smetanovo nábřeží se na zkušební dobu stane pěší zónou. Plán v úterý schválila Rada hlavního města Prahy, což je pro Pražany skvělá zpráva. Během jara se nábřeží každou sobotu změní v klidné korzo. Pokud se pěší zóna osvědčí, město by ji mohlo zřídit natrvalo. Nábřeží mezi Karlovým mostem a Národním divadlem nabízí nejkrásnější výhled na panorama Hradčan. Lidé si ho dnes ale moc neužijí kvůli hustému automobilovému provozu. „Smetanovo nábřeží s kolonami aut přímo u Karlova mostu je ostudou Prahy. V žádné civilizované metropoli nemůže tak významná a cenná ulice sloužit jako zkratka pro automobily,“ uvedla Iva Pohanková z iniciativy Auto*Mat. Nyní by se to konečně mohlo změnit. Rada hlavního města totiž schválila projekt dočasného zklidnění Smetanova nábřeží, podle kterého by se měla tato významná ulice každou sobotu po dobu šesti týdnů od půlky května do konce června proměnit v klidné korzo. Provoz tramvajové dopravy nebude omezen, dopravní režim bude odpovídat současnému režimu na náměstí Republiky. „Chtěli bychom, aby sobotní procházky po Smetanově nábřeží obyvatelům i návštěvníkům Prahy zpříjemnily instituce, které tady sídlí. Iniciativa Auto*Mat na Smetanově nábřeží již před lety dvakrát uspořádala pouliční slavnost Zažít město jinak. Rádi se budeme podílet na oživení tohoto jedinečného místa i během májových a červnových sobot plánovaných magistrátem,“ uvedla Iva Pohanková z Auto*Matu. Na Smetanově nábřeží se ve všední den pohybuje nebo jej kříží přes sto tisíc lidí. Přestože pouhá jedna třetina z nich sedí v automobilech, zabírají pomalu jedoucí kolony neúměrné množství prostoru. Kvůli nim dokonce klesá počet chodců. Iniciativa Auto*Mat ale věří, že díky rozhodnutí Rady se trend obrátí. Pěší zóna a možnost vyhnout se nevábnému průchodu u Karlových lázní by pomohly odlehčit turistický nápor z Karlovy ulice. V kombinaci s restauračními zahrádkami, o které mají podnikatelé na Smetanově nábřeží zájem, by zóna mohla povzbudit využití jižní části historického centra. Proměnu Smetanova nábřeží podporuje Česká filharmonie, Fakulta sociálních věd a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, FAMU, DAMU, Národní divadlo a Nová scéna, Divadlo na Zábradlí, farnost nejsvětějšího Salvátora a většina místních podniků, jejichž hosté i zaměstnanci se do oblasti dostávají zpravidla pěšky nebo veřejnou dopravou. Petici za pěší zónu podepsalo takřka tři tisíce lidí. Projekt podpořila Metropolitní ozvučná deska a Komise Rady hlavního města Prahy pro koordinaci aktivit na veřejných prostranstvích na území Pražské památkové rezervace.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/15158-smetanovo-nabrezi-se-na-jare-promeni-v-pesi-zonu _

Zemřel psycholog Slavomil Hubálek 13.3.2013

Haló noviny str. 02 (ste)_

Z domova_

Ve věku 65 let včera náhle zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Jako soudní znalec vyšetřoval vrahy a sexuální devianty. Plné znění zpráv


Sexuolog Petr Weiss ocenil Hubálka jako tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších na světě. Je založen na komplexním přístupu se zdůrazněním psychoterapeutické složky. Než ho Hubálek zavedl, devianti se v podstatě jen hormonálně tlumili. Psycholog si včera zavolal kolem 13.30 hod. v restauraci v centru Prahy záchranku s tím, že ho bolí na hrudi. Když ale záchranáři dorazili na místo, byl už mrtvý. Podle lékařů měl zřejmě zástavu srdce. Hubálek se narodil 13. června 1947. Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově. Pracoval na sexuologickém oddělení léčebny v Horních Beřkovicích a později v Sexuologickém ústavu UK. Přednášel sociální psychologii na Fakultě sociálních věd UK. _

České veřejné zakázky vyhrávají „nizozemské“ firmy. Vlastnické čachry nevadí 13.3.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Státní pokladna_ Lidovky.cz, Martin Nevyhoštěný_

Zhruba polovinu vlastníků firem vyhrávajících veřejné zakázky lze vyhledat stěží, nebo vůbec. Pletenec majetkových vztahů často končí v zahraničí – zejména v daňových rájích. Podle studie zIndex zkoumající transparentnost veřejných soutěží je každý desátý dodavatel státu vlastněn z Nizozemska. Co na to jednotlivá ministerstva, která soutěže zadávají? Do jakých kapes tečou erární peníze, je příliš netrápí. České zakázky vyhrávají v 98 procentech případů tuzemské firmy. Má to ale jeden háček. Téměř polovina z těchto společností je totiž vlastněna ze zahraničí. Mezi oblíbené země patří jak nejbližší sousedé Česka, tak daňové ráje nebo státy umožňující neprůhledné vlastnictví. Ukázala to studie Rozkrývání dodavatelů veřejných zakázek , ve které sdružení zIndex zkoumalo majetkovou strukturu 1 638 firem, jež v letech 2009 až 2012 získaly zakázky v hodnotě zhruba 117 miliard korun. Prim hraje mezi státními dodavateli daňově výhodné Nizozemsko. Podle výsledků zIndexu sídlí v zemi větrných mlýnů a tulipánů až každý desátý vlastník firem úspěšných ve státních zakázkách. Rekordmanem je v tomto případě paradoxně ministerstvo financí: do Nizozemska vedou podle zIndexu stopy až třetiny všech resortních zakázek. Podle ministerstva je ale vše v pořádku, úředníci totiž vlastnickou strukturu do hloubky zkoumat nemusejí. „Pokud nabídka vítězného dodavatele splňuje zákonné podmínky, zadavatel nad rámec zákona dále nesleduje firmy dle národnosti vlastníka či vlastníků,“ sdělil serveru Lidovky.cz mluvčí ministerstva Ondřej Jakob. Dodává, že cizím společnostem nelze nijak bránit účasti v soutěži. „Takový postup by byl nejen v rozporu se zákonem a zásadou transparentnosti, ale vystavil by Českou republiku riziku soudních sporů, mezinárodních arbitráží a postihu ze strany Evropské komise,“ uzavírá mluvčí. Také téměř devět procent dodavatelů ministerstva vnitra je vlastněno z Nizozemska. A silový resort vysvětluje zadávání obdobně jako ministerstvo financí. „Má-li dodavatel formu akciové společnosti musí být součástí nabídky podle § 68 zákona o veřejných zakázkách rovněž seznam vlastníků akcií, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 10 % základního kapitálu, vyhotovený ve lhůtě pro podání nabídek. Tento údaj je pro nás pouze informační,“ vysvětluje dikcí práva mluvčí Vladimír Řepka. Neprůhledná firma? Bez státních zakázek Podle analytika a spolutvůrce projektu zIndex Jiřího Skuhrovce je rozkrývání vlastníků důležité, protože „zahraniční“ firmy mají nakonec často opět české vlastníky, což nahrává korupci. „Ve státu, kde ze střetu zájmu podezřívá každý každého, si nemůžeme dovolit posílat miliardy na Marshallovy ostrovy,“ uvedl Skuhrovec k výsledkům studie. Netransparentní firmy by podle něj neměly mít k eráru tak snadnou cestu. „Kdo chce mít komplikovanou vlastnickou strukturu vedenou přes tři ostrovní státy, ať ji má – přístup k veřejným penězům bude mít ale trochu obtížnější,“ míní Skuhrovec. Plné znění zpráv


Sdružení zIndex sbíralo data půl roku z účetních závěrek a výročních zpráv dostupných na internetu. Porovnávalo pak míru neprůhlednosti firmy až ke konečnému vlastníkovi ve vztahu k objemu zakázek, které od státu získala. Projekt vypracovává Centrum aplikované ekonomie při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Finančně ho podpořil také Nadační fond proti korupci, Fond Otakara Motejla a Hospodářské noviny.

URL| http://byznys.lidovky.cz/ceske-verejne-zakazky-vyhravaji-nizozemske-firmy-vlastnicke-cachry-nevadi-1be/statni-pokladna.aspx?c=A130312_152241_statni-pokladna_mev _

Úmrtí. Zemřel Slavomil Hubálek 13.3.2013

Metro str. 10 iDNES.cz_

Domov_

Ve věku 65 let včera zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Jako soudní znalec vyšetřoval řadu vrahů a sexuálních deviantů. Slavomil Hubálek se narodil 13. června 1947. Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově. Pracoval na sexuologickém oddělení léčebny v Horních Beřkovicích, v poradně pro vysokoškoláky v Praze a později v Sexuologickém ústavu, V letech 1990 až 1992 byl mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví, působil jako soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie. Přednášel sociální psychologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Foto popis| Regionální mutace| Metro - Praha _

Zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek 13.3.2013

Právo str. 03 Zpravodajství_ Novinky, Právo_

V Praze včera náhle zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Bylo mu 65 let. Jako soudní znalec vyšetřil v uplynulých desetiletích více než stovku vrahů a další stovky sexuálních deviantů. Psycholog si měl zavolat kolem půl druhé odpoledne v restauraci v centru Prahy záchranku s tím, že ho bolí na hrudi. Když ale záchranáři dorazili, už mu nebylo pomoci. Podle lékařů měl zřejmě zástavu srdce, přesnou příčinu smrti určí až pitva. Hubálek vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově. Již v roce 1974 spoluzakládal v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích první lůžkové psychoterapeutické pracoviště pro léčbu sexuálních deviantů. V osmdesátých letech pracoval jako klinický psycholog a psychoterapeut v Sexuologickém ústavu UK. Působil jako soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie. Přednášel též sociální psychologii na Fakultě sociálních věd UK. Krátce působil i v politice. V letech 1990 až 1992 byl mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví Martina Bojara. V roce 1993 založil poradenskou společnost Alea – psychologie. Vedl řadu vzdělávacích programů, vydal mnoho vědeckých publikací a podílel se na vzniku několika knih. Měl „zvláštní vztah“ k Václavu Klausovi, jejž jako psycholog dlouhodobě „na dálku“ pozoroval a hodnotil (jak sám říkával, nikoli nezaujatě) už od jeho vstupu na politickou scénu v roce 1989. „Já ho považuji za jednoho ze svých učitelů, podstatně mě v mé profesní dráze ovlivnil, protože on byl ten, který mě nasměroval na cestu psychoterapeutického přístupu k pacientům s poruchou sexuální preference,“ řekl ČTK sexuolog Petr Weiss. Plné znění zpráv


Ten Hubálkův model ústavní léčby sexuálních deviantů ocenil jako jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. Foto popis| _

Na Smetanově nábřeží o sobotách omezí auta 13.3.2013

Právo

str. 10 Praha - Střední Čechy_ (trj)_

Motoristé možná budou zuřit či trčet v zácpách mimo Smetanovo nábřeží. Pražští radní včera dali příležitost návrhům iniciativy Auto*mat a signatářů petice a rozhodli se zde zkušebně omezit provoz aut. Nábřeží, po němž denně projede asi 25 tisíc aut, sahá od Národního divadla ke Karlovu mostu, některé návrhy mluvily o rozšíření až k Platnéřské ulici. „Shodli jsme se, že to zkusíme a umožníme, aby Smetanovo nábřeží bylo v průběhu května a června každou sobotu zkušebně uzavřeno,“ řekla pražská radní Alexandra Udženija (ODS). Radní si podle ní byli vědomi, jak extrémně je nábřeží zatíženo dopravou. Zůstanou jen tramvaje a režim se má podobat náměstí Republiky. O tom, že by nábřeží bylo bez aut definitivně, radní neuvažovali. Iniciativy se přitom dožadují zřízení pěší zóny. „V žádné civilizované metropoli nemůže tak významná a cenná ulice sloužit jako zkratka pro automobily,“ uvedla Iva Pohanková za Auto*mat. Radní se shodli, že by víkendy na nábřeží měly patřit především kultuře. Program ještě definitivní není, radnice spoléhá na nápady sdružení. Podle Auto*matu by program měly tvořit především instituce sídlící na nábřeží. Zatím se mluví o sobotě věnované filmu, tanci, jiným druhům umění, ale i o sobotě kulinářské. Předpokládá se, že podniky vytáhnou na chodníky židličky. Proměnu podpořila Česká filharmonie, filozofická fakulta i fakulta sociálních věd, FAMU, DAMU, Národní divadlo a Nová scéna, Divadlo Na zábradlí, farnost nejsvětějšího Salvátora a většina místních podniků. O tom, kudy povedou náhradní trasy pro řidiče, zda jen přes Malou Stranu, anebo zda auta budou směrována například do ulice Karolíny Světlé, není ještě rozhodnuto. Udženija upozornila, že si město poradilo i s celými zavřenými čtvrtěmi. Smetanovo nábřeží už dříve zažilo festival Zažít město jinak, magistrát ho využívá i při Týdnu mobility. Regionální mutace| Právo - Praha - střední Čechy _

České jaderné plány nemají v EU obdoby 13.3.2013

PRO-ENERGY str. 38 Elektroenergetika_ Tomáš Kulda_

Správné nastavení energetického mixu je nesmírně důležitým faktorem pro oživení a budoucí rozvoj hospodářství. Zcela zásadní je pak jeho dlouhodobá udržitelnost a stabilita. Evropský energetický sektor se v současné době nachází na významné křižovatce, která předurčí jeho vývoj na příští desetiletí. Jestliže se tato oblast dlouhou dobu vyvíjela relativně plynule, současná situace si vyžaduje přijetí zásadních, možná až revolučních rozhodnutí. Stále přísnější prosazování pravidel ze strany Evropské unie, zvyšující se požadavky na emise skleníkových plynů a jiných škodlivých látek, blížící se konec životnosti mnoha výrobních kapacit elektrické energie, nepřiměřené prosazování OZE na úkor jiných zdrojů, či unáhlená rozhodnutí spojená s jadernou nehodou ve Fukušimě v březnu 2011 jsou jen některé aspekty z celé široké škály faktorů destabilizujících evropskou energetiku. První desetiletí 21. století bylo naplněno sliby o „jaderné revoluci“ – tedy představě, že budou v horizontu roku 2030 vyvinuty jaderné reaktory tzv. čtvrté generace, které by měly být nesrovnatelně efektivnější, Plné znění zpráv


bezpečnější a ekonomičtější, než stávající modely. V posledních letech, a to nejen v návaznosti na již zmiňovanou nehodu ve Fukušimě (byť hraje zásadní roli), se od této vize postupně odklání čím dál tím více států, včetně takových jaderných velmocí, jakou je například Francie. Postoj České republiky se tak do jisté míry vymyká současným evropským trendům: relativně pokročilé stádium plánování dostavby JE Temelín nemá v současnosti v Evropě obdoby, stejně tak jako plány Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) na zvýšení podílu jádra na výrobě elektřiny na 50 – 60 % do roku 2040. Ve světle takto protichůdných skutečností má tedy smysl se ptát, jakou roli může jaderná energetika v Evropě v příštích desetiletích hrát, a zda jsou plány České republiky vůbec slučitelné s evropskými trendy. SOUČASNÝ STAV V roce 2011 představoval podíl jádra na celkové výrobě elektřiny ve státech Evropské unie 28 %, což značí lehký nárůst oproti dřívějším dobám, kdy například v roce 1995 tento podíl činil 24 %. K tomuto nárůstu došlo ovšem především z důvodu odstavování nejzastaralejších uhelných elektráren z provozu, které vzhledem ke snížení celkové poptávky po elektrické energii v daném období přestaly být potřeba. Samotná výroba elektřiny z jádra již od roku 2004 taktéž soustavně klesá, a vzhledem k plánovanému uzavření deseti bloků v Belgii, Velké Británii a Německu do roku 2016 se tento propad ještě zvýrazní. Česká republika patří s 33 % mezi osm států s největším podílem jádra v Evropě. Výstavba nových reaktorů v Evropě v posledních letech silně stagnuje, nové jaderné kapacity jsou budovány pouze ve třech z dvaceti sedmi států. Ve Finsku staví již od roku 2004 francouzská Areva jeden blok typu EPR v Olkiluotu, stejně tak jako ve francouzském Flamanville, kde je stejný typ ve výstavbě od roku 2007. Třetím projektem pak je dostavba 3. a 4. bloku JE Mochovce na Slovensku. Počátky těchto projektů ovšem sahají do poměrně dávné minulosti, stavba 3. a 4. bloku v Mochovcích původně probíhala již v letech 1985 – 1992, kdy byla z důvodu nedostatku financí zakonzervována. Obnovena pak byla v roce 2008 a s dostavbou se počítá v letech 2013 (3. blok) a 2014 (4. blok). Ve Finsku se o novém bloku začalo jednat již v roce 2000, když se čím dál tím více projevoval nedostatek silové energie pro zásobování rozvíjejícího se průmyslu. Smlouva s Arevou byla podepsána v roce 2003 a samotná stavba pak byla zahájena o dva roky později. V případě JE Flamanville začalo francouzské EDF s Arevou vyjednávat v roce 2002 a první stavební práce byly započaty v roce 2007. Je tedy vidět, že všechny tyto projekty byly zahájeny před zhruba deseti lety, a od té doby již k žádným dalším objednávkám v Evropě nedošlo. Plánovaná dostavba JE Temelín v České republice je aktuálně nejpokročilejším projektem ze zamýšlených nových elektráren v Evropě. Byť MPO považuje realizaci těchto plánů za takřka hotovou věc, lze se setkat s mnoha skeptičtějšími názory ze strany odborníků, podle nichž visí nad potřebností a případnou rentabilitou tohoto podniku velký otazník. Nejproblematičtějším aspektem je právě ekonomická stránka celé věci. Vzhledem k tomu, jakým způsobem se zpozdila a především prodražila výstavba elektráren ve Finsku a Francii (v obou případech z pěti na minimálně deset let, a cena z cca 3 mld € na 6, respektive 8,5 mld €), jsou obavy z komplikací rozhodně na místě. Zásadní otázkou pak je, zda má společnosti ČEZ návratnost investic garantovat český stát. Je třeba si nejprve ujasnit důvod výstavby této výrobní kapacity a rozlišit, zda se jedná o strategickou potřebu státu, bez níž by reálně hrozilo riziko nedostatku energie v následujících letech, nebo zda bude vyráběná energie určena převážně na export do ostatních států. V prvním případě by státní účast byla na místě, jelikož by se jednalo o klíčovou investici důležitou pro bezproblémové zásobování obyvatel a průmyslu a ekonomická výhodnost by do jisté míry mohla ustoupit před bezpečnostními zájmy. Jestliže ovšem takovýto nedostatek energie nehrozí a vyrobená elektřina by byla převážně využívána ke komerčním zájmům skupiny ČEZ a sloužila výhradně ke generování zisku, pak je třeba na celý projekt nahlížet jako na obchodní investici soukromé společnost a riziko by měl nést samotný ČEZ, nikoliv stát. BEZPEČNOST PO FUKUŠIMĚ Jaderná nehoda, k níž došlo v následku silného zemětřesení a následujícího tsunami 11. března 2011 v elektrárně Fukushima Daichi na východním pobřeží Japonska, měla velice silný dopad na jaderný sektor po celém světě. V Evropě to znamenalo především naprostý zvrat v Německém postoji k jádru, kdy vláda nechala okamžitě uzavřít sedm nejstarších jaderných elektráren a výrazně zkrátila dobu využívání ostatních. Učinila tak jen několik měsíců poté, co rozhodla naopak prodloužit dobu jejich využívání v průměru o dvanáct let ve srovnání s předchozím plánem z roku 2002. Tato nehoda je nepochybně nejvážnějším jaderným incidentem od katastrofy v Černobylu, nicméně je třeba její dopady relativizovat. Média měla většinou tendenci nedostatečně rozdělovat oběti přírodní katastrofy, která k selhání reaktorů vedla, od obětí spojených s nehodou samotnou. Jestliže zemětřesení s tsunami mají Plné znění zpráv


dohromady na svědomí zhruba 15 000 mrtvých a 6 000 vážně zraněných, počet mrtvých přímo spojených s nehodou je nesrovnatelně nižší, jde o 10 lidí, ke kterým lze připočítat dalších 573 obětí katastrofy. Do této kategorie ovšem spadají například pacienti hospitalizováni v nedaleké nemocnici, kteří zemřeli během její evakuace nebo z důvodu nedostatečného zásobování jídlem či pitnou vodou (což bylo ovšem spoluzaviněno i předcházející přírodní katastrofou). Co se týče následků radiace, experti odhadují, že by mohlo na jí způsobenou rakovinu štítné žlázy zemřít přibližně 130 lidí z odhadovaných 180 potenciálních případů. Vezmeme-li tedy v potaz, že se ve Fukušimě sešly nejhorší možné podmínky (nebývale silné zemětřesení, na které bezprostředně navázalo taktéž nebývale silné tsunami), jsou následky relativně mírné. Strach z opakování těchto podmínek v evropském prostředí pak působí zcela nesmyslně a je tedy s podivem, jaký dopad tato nehoda měla. Je samozřejmé, že je potřeba jaderné bezpečnosti věnovat nadměrnou pozornost a testy spolehlivosti, které následovaly ve všech jaderných zařízeních, byly na místě, nicméně považovat tuto událost za důvod k úplnému opuštění jádra, nehledě na velice negativní dopady, které takové rozhodnutí může mít na ekonomiku, je zcela jednoznačně nepřiměřené a přehnané. REFERENDA O JÁDRU V průběhu posledních dvou let proběhla v několika evropských státech referenda o jaderné energii, která měla na další vývoj v Evropě nezanedbatelný vliv. V červnu 2011 to bylo v Itálii, kde se jednalo o možnou výstavbu čtyř jaderných elektráren, které by pomohly snížit závislost Itálie na dovozu elektřiny – Itálie je totiž s 16 % nejzávislejším evropským státem. Proti návratu k jádru se ale vyjádřilo 94 % voličů. Dalším státem, ve kterém se voliči vyjádřili proti jádru, je Litva, kde proběhlo referendum souběžně s parlamentními volbami v říjnu 2012. I zde se mělo jednat o návrat, protože Litva musela svoji jadernou elektrárnu v roce 2009 na žádost EU uzavřít. Plán počítal s výstavbou moderní elektrárny ve spolupráci s Lotyšskem a Estonskem, což by všem těmto státům pomohlo snížit vysokou závislost na dovážených energetických surovinách z Ruska. V Bulharsku proběhlo referendum o „Rozvoji jaderné energetiky prostřednictvím výstavby jaderných elektráren“ na konci ledna 2013. Bylo vyústěním dlouhých debat o dostavbě jaderné elektrárny Belene, jejíž plánování započalo již v 70. letech minulého století, stavba byla na počátku devadesátých let zastavena a znovu se rozeběhla v roce 2008. V minulém roce ovšem vláda od projektu opět z finančních důvodů odstoupila a referendum do jisté míry mělo rozhodnout o tom, zda občané souhlasí s dalším investováním do této technologie. Sice se přes 60 % hlasujících vyjádřilo pro další rozvoj jádra, nicméně vzhledem k pouze dvacetiprocentní účasti není tento výsledek příliš vypovídající a vláda ho nemusí považovat za zavazující. Tato referenda odrážejí spíše negativní obraz jaderné energetiky v Evropě, a to i v oblastech, kde právě tento zdroj by mohl přinést zásadní zlepšení situace. Všechny tři regiony, ve kterých proběhly, se potýkají s výraznými problémy na poli zásobování elektrickou energií a právě stavba nových, výkonných a dlouhodobě stabilních zdrojů by jim výrazně pomohla předcházet dalším potížím. BUDOUCÍ VÝVOJ V současné době lze energetický mix na poli elektřiny rozdělit na tři hlavní typy zdrojů: tepelné elektrárny spalující ve většině případů uhlí či plyn, jaderné elektrárny a obnovitelné zdroje. Vzhledem k nutnosti snižovat emise CO2 a dalších nebezpečných plynů bude v budoucích letech počet tepelných elektráren postupně klesat, s tímto poklesem ze strany výroby se tedy bude Evropa muset vyrovnat buď snížením celkové spotřeby, nebo nahrazením těchto zdrojů jinými. Zvyšování efektivity ovšem v současné době již nenabízí takový potenciál, jako v předchozích desetiletích, nebo jako v jiných oblastech světa, a proto se Evropa neobejde bez výstavby nových, nízkoemisních zdrojů. Mezi ty samozřejmě patří celá řada obnovitelných zdrojů, které se v posledních letech těší nebývalé pozornosti a podpoře. Přes veškeré sliby výrobců ovšem nelze očekávat, že budou moci plně pokrýt veškeré potřeby evropské populace. Hlavním problémem je nestabilita výrobní kapacity těchto zdrojů. Byť se do vývoje vysokokapacitních skladovacích prostředků investuje velké úsilí, bylo by nebezpečné příliš spoléhat na včasné dosažení takových výsledků, které by umožňovaly plošné nasazení těchto technologií. Využívání zdrojů se stabilní výrobní kapacitou tak zůstává i do budoucna nezbytností a právě jaderná energie představuje nejlepší vyvážení mezi stabilitou dodávek, udržitelností a nízkými emisemi. Zatímco aktuální jaderné reaktory využívají přibližně 1 % energetického potenciálu paliva a vytvářejí velké množství silně radioaktivního odpadu s velice dlouhým poločasem rozpadu, čtvrtá generace jaderných reaktorů by měla nabízet možnost využívat drtivou většinu energie uložené v palivu a vytvářet tak jen zbytkové množství odpadu s poločasem rozpadu v řádu pár desítek let. Díky této schopnosti by navíc mohly zpracovávat již „vypálený“ uran uskladněný za posledních několik desetiletí, který by podle odhadů měl stačit až na pár století provozu, bez nutnosti dobývání další uranové rudy. Vzhledem k tomu, že reakce probíhají při zhruba Plné znění zpráv


dvojnásobně až trojnásobně vysokých teplotách než v současné generaci (cca 500 – 900 °C versus zhruba 300 °C), měla by být i samotná efektivita při převodu tepelné energie na elektrickou znatelně větší. VĚDA A VÝZKUM Byť již v současné době nejsou reaktory čtvrté generace v centru pozornosti tak, jako před pár lety, zůstávají velice slibným potenciálním zdrojem elektřiny pro budoucnost. Jejich rozvoj ovšem vyžaduje velice rozsáhlé investice jak na poli vědeckého výzkumu, tak technického vývoje, a lze jen těžko předpokládat, že na ně budou alokovány dostatečné prostředky v případě, že jejich budoucí využití nebude dostatečně zajištěno. Jestliže se Evropa obecně začne odklánět od využívání jaderné energie, bude velice těžké zajistit kvalitní podmínky pro rozvoj technologií v tomto sektoru. Financování jejich vývoje je tak do značné míry závislé na kontinuálním využívání jádra a udržování jeho konkurenceschopnosti oproti ostatním sektorům. Dalším dopadem by mohl být i odliv know-how z Evropy do Asie, která je v současné době nejdynamičtějším regionem z hlediska investic do tohoto sektoru. Budoucí návrat k moderním jaderným technologiím by pak byl o to komplikovanější a bolestivější, že by Evropa musela spoléhat na dodavatele z jiných regionů a ztratila by tak své postavení na poli těchto špičkových technologií. V nejpokročilejším stádiu se nachází stavba elektrárny s reaktorem 4. generace v čínském Bay Shidao, která by měla být připojena k síti již v roce 2017. Tento projekt je světovým unikátem, protože ostatní reaktory se teprve nacházejí v různých fázích výzkumu a žádný ještě není ve výstavbě. Zatímco ve Francii bylo v roce 2010 přiděleno na vývoj francouzského prototypu ASTRID 650 milionů € a počítá se s jeho uvedením do provozu v horizontu roku 2020, například Jihoafrická republika v tomtéž roce zastavila z finančních důvodů práce na svém reaktoru a připravila se tak o možnost patřit v příštích letech mezi několik málo výrobců takovéto technologie. Česká republika patří mezi několik málo evropských států počítajících s rozsáhlým využíváním jaderné energie v budoucích desetiletích. Protože plánované investice (dostavba dvou bloků JE Temelín, dostavba jednoho bloku JE Dukovany a případná stavba zcela nové elektrárny v Blahutovicích na Moravě) mají proběhnout ve střednědobém horizontu (v roce 2025 by to měly být bloky v Temelíně), je bohužel pravděpodobné, že se bude stále jednat o stavby reaktorů generací 3 nebo 3+, které nebudou nabízet takový potenciál. Nicméně i tak se jedná o rozhodnutí, které má velkou možnost pomoci českému průmyslu a zajistit dlouhodobě stabilní dodávky energie v České republice. Investice do tohoto sektoru jsou navíc dlouhodobou motivací pro vývoj nových technologií a špičkového know-how. ZDROJE: Nuclear Energy Agency. Nuclear energy data 2012. Paris: OECD/NEA Publishing, 2012. Hansen, J., „4th Generation Nuclear Power“, Open Source Systems, Sciences, Solutions, http://ossfoundation.us/ projects/energy/nuclear/4th-generationnuclearpower, accessed January 2013. Güldner, R 2011, ‚After Fukushima: nuclear sunset in Germany‘, Modern Power Systems, 31, 12, pp. 55-58, Business Source Complete, EBSCOhost, accessed January 2013. Electricity Storage Association, „Technology Comparison“, http://www. electricitystorage.org/technology/ storage_technologies/technology_ comparison, accessed January 2013. Normile, D., „Is Nuclear Power Good for You?“, 18.7.2012, Science, http://news. sciencemag.org/scienceinsider/2012/07/ is-nuclear-power-good-for-you.html, accessed January 2012. Foto popis| Jaderná elektrárna Fukušima, Japonsko Foto popis| Jaderná elektrárna Temelín, Česká republika Foto popis| Jaderná elektrárna Flamanville, Francie Foto popis| Jaderná elektrárna Olkiluoto, Finsko O autorovi| Tomáš Kulda, O AUTOROVI TOMÁŠ KULDA vystudoval Mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde dále pokračuje v oboru Evropská studia. Současně působí také v Prague Security Studies Institutu. Věnuje se Společné zahraniční a bezpečnostní politice EU a evropské energetické bezpečnosti. Kontakt: [email protected] _

Ve věku 65 let zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek 13.3.2013

zdn.cz

str. 00 Profesní aktuality_ ČTK_



Včera ve věku 65 let náhle zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Jako soudní znalec vyšetřoval vrahy a sexuální devianty. Informaci serveru idnes.cz o úmrtí potvrdil ČTK sexuolog Petr Weiss. Ocenil Hubálka jako tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. „Já ho považuji za jednoho ze svých učitelů, podstatně mě v mé profesní dráze ovlivnil, protože on byl ten, který mě nasměroval na cestu psychoterapeutického přístupu k pacientům s poruchou sexuální preference,“ řekl profesor Weiss. Model je založen na komplexním přístupu se zdůrazněním psychoterapeutické složky. Než ho Hubálek zavedl, devianti se v podstatě jen hormonálně tlumili. „Kombinací obou přístupů se stala léčba výrazně účinnější,“ ocenil profesor. Podle serveru psycholog zavolal kolem 13:30 v restauraci v centru Prahy záchranku s tím, že ho bolí na hrudi. Když ale záchranáři dorazili na místo, byl už mrtvý. Podle lékařů měl zřejmě zástavu srdce. Přesnou příčinu smrti bude muset určit pitva. Hubálek se narodil 13. června 1947. Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově. Pracoval na sexuologickém oddělení léčebny v Horních Beřkovicích, v poradně pro vysokoškoláky v Praze a později v Sexuologickém ústavu UK. V letech 1990 až 1992 byl mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví a v roce 1993 založil společnost Alea psychologie, spol. s.r.o., která se zabývá psychologickým a personálním poradenstvím. Působil jako soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie. Přednášel sociální psychologii na Fakultě sociálních věd UK.

URL| http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/profesni-aktuality/ve-veku-65-let-zemrel-znamy-psycholog-slavomilhubalek-469468 _

Zemřel uznávaný psycholog Hubálek, zpovědník vrahů 12.3.2013

aktualne.cz str. 00 Společnost - Domácí_ Red Dom, čtk_

Slavomila Hubálka zradilo srdce, záchranáři už mu nedokázali pomoci Praha - Ve věku pětašedesát let zemřel uznávaný psycholog Slavomil Hubálek. Náhle jej zradilo srdce. Informoval o tom server iDnes s tím, že si Hubálek odpoledne volal z restaurace v centru Prahy záchranku, trpěl bolestí na hrudi. Než dorazila pomoc, byl po smrti. Hubálek v Česku platil za respektovaného psychologa, jeho odborné posudky tvoří páteř mnoha kauz. Úzce spolupracoval s policií, pro kterou připravoval profily vrahů. Rozebíral jejich osobnost, inteligenci, povahové rysy. O svých zkušenostech napsal knihu "Zpovědník vrahů - Příběhy zločinů, života a smrti očima psychologa", v nichž vyprávěl o vraždách a vrazích, které vyšetřoval, anebo k nimž přiřadil jejich psychologický portrét. Bez vytáček vykreslil i to, jak své posudky musel obhajovat před soudem a čelit palbě obhájců. Hubálek se věnoval práci v psychiatrické léčebně mezi sexuálními devianty s těmi nejbizarnějšími úchylkami, stejně jako psychologickému testování uchazečů o špičková místa v byznysu a tajných službách.



Jednou se dokonce neznámí pachatelé vloupali do Hubálkových kanceláří, aby se zmocnili elektroniky s fakty o případu, v němž se příprava vraždy pojila se záhadami v rozvědce a s tušením mezinárodního skandálu. Hubálek se narodil 13. června 1947. Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově. Pracoval na sexuologickém oddělení léčebny v Horních Beřkovicích, v poradně pro vysokoškoláky v Praze a později v Sexuologickém ústavu UK. V letech 1990 až 1992 byl mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví a v roce 1993 založil společnost Alea psychologie, spol. s.r.o., která se zabývá psychologickým a personálním poradenstvím. Působil jako soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie. Přednášel sociální psychologii na Fakultě sociálních věd UK. Sexuolog Petr Weiss Hubálka označil za tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. "Já ho považuju za jednoho ze svých učitelů, podstatně mě v mé profesní dráze ovlivnil, protože on byl ten, který mě nasměroval na cestu psychoterapeutického přístupu k pacientům s poruchou sexuální preference," řekl profesor Weiss. Model je založen na komplexním přístupu se zdůrazněním psychoterapeutické složky. Než ho Hubálek zavedl, devianti se v podstatě jen hormonálně tlumili. "Kombinací obou přístupů se stala léčba výrazně účinnější," ocenil profesor.

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=773828 _

Náhle zemřel psycholog Hubálek (†65): Známý expert, který zpovídal desítky vrahů a deviantů 12.3.2013

blesk.cz

str. 00

Události_

_ Tahle zpráva přišla jako blesk z čistého nebe. V Praze dnes zemřel uznávaný psycholog a "zpovědník" vrahů a nejrůznějších deviantů Slavomil Hubálek. Za svou kariéru vyslechl desítky obviněných. Příčinou Hubálkovy smrti je patrně zástava srdce. Do pražské restaurace si prý ještě stihl kolem půl druhé zavolat záchranku, že ho bolí na prsou... V cele vyzpovídal heparinového vraha Petra Zelenku, snažil se porozumět i duši Otakara K., obviněného z vraždy ztracené Aničky Janatkové (†9), která otřásla republikou. Psycholog Slavomil Hubálek platil za jednoho z nejvytěžovanějších expertů ve svém oboru. Působil jako soudní znalec přes klinickou psychologii a sexuologii. Podílel se i na případu sbormistra Bohumila Kulínského a byl také tvůrcem českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Hubálkovo jméno byste zkrátka našli u těch nejzávažnějších kauz, které se v Česku staly. "Každý je schopný zabít, ale většina z nás to neudělá, protože v sobě máme dostatečné zábrany," tvrdil Hubálek. Je také autorem knihy Zpovědník vrahů s podtitulem Příběhy zločinů, života a smrti očima psychologa. Vedle toho přednášel psychologii na FSV UK a založil soukromou společnost Alea - psychologie, zabývající se psychologickým poradenstvím. Dnes však uznávaný odborník Hubálek nečekaně zemřel. Podle informací iDnes.cz si v jedné z pražských restauraci stěžoval na bolesti hrudi, než však dorazili záchranáři, bylo již pozdě. Hubálka patrně stihla zástava srdce, přesnou příčinu smrti však určí až pitva.



URL| http://www.blesk.cz/clanek/192509/nahle-zemrel-psycholog-hubalek-65-znamy-expert-ktery-zpovidaldesitky-vrahu-a-deviantu _

Pražské Smetanovo nábřeží se o sobotách dočasně změní v pěší zónu 12.3.2013

ceskapozice.cz str. 00 Jan Charvát_

Ekologie_

Rada hlavního města schválila plán, dle nějž by se tato ulice měla od poloviny května do konce června změnit v korzo s kulturním programem. Nábřeží mezi Karlovým mostem a Národním divadlem nabízí nádherný pohled na Hradčany. Lidé si jej však kvůli automobilovému provozu příliš neužijí. To se má změnit. Rada hlavního města dnes, 12. března, schválila projekt dočasného zklidnění Smetanova nábřeží. Podle něj by se mělo každou sobotu po dobu šesti týdnů od poloviny května do konce června proměnit v klidné korzo se zajímavým kulturním programem. Tramvajová doprava nebude omezena. Automobily by měly používat městský okruh. V horším případě pak Malou stranu na protějším břehu Vltavy, která však má také ve všední dny problémy s hustým provozem. Pokud se pěší zóna na Smetanově nábřeží osvědčí, hlavní město by ji mohlo ponechat trvale. "Chceme si v praxi ověřit, jak bude na uzavírky reagovat veřejnost. Máme celou řadu kvalitních příkladů ze zahraničí, například Paříž nakonec trvale uzavřela pro automobily celé jedno nábřeží a zatraktivnila tak centrum více pro cyklisty a pěší," uvedla v tiskové zprávě hlavního města radní Aleksandra Udženija (ODS), která návrh předkládala.Zklidnění o oživení Zklidnění Smetanova nábřeží podporuje většina místních institucí - například Česká filharmonie, Fakulta sociálních věd a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, FAMU, DAMU, Národní divadlo a Nová scéna, Divadlo na Zábradlí či farnost nejsvětějšího Salvátora - i podniků, jejichž zaměstnanci, uživatelé či hosté se do oblasti dostávají zpravidla pěšky nebo městskou hromadnou dopravou. Zklidnění Smetanova nábřeží podporuje většina místních institucí i podniků Petici za pěší zónu podepsalo 2 840 lidí. Projekt podpořila i Metropolitní ozvučná deska a Komise Rady hlavního města Prahy pro koordinaci aktivit na veřejných prostranstvích na území Pražské památkové rezervace. "Chtěli bychom, aby sobotní procházky pro Smetanově nábřeží obyvatelům i návštěvníkům Prahy zpříjemnily instituce, které přímo tady sídlí. Připravujeme fotografickou a filmovou dílnu, workshop se šicími stroji, módní přehlídku, výstavy studentských prací, literární nebo taneční soboty," uvádí v tiskové zprávě Iva Pohanková z iniciativy Auto*Mat o programu, který má během jara na zkušební dobu ovládnout pěší zónu. Do oživení nábřeží se vedle studentů vysokých škol zapojí i známé osobnosti.Menší nápor turistů "Smetanovo nábřeží s kolonami aut přímo u Karlova mostu je ostudou Prahy. V žádné civilizované metropoli nemůže tak významná a cenná ulice sloužit jako zkratka pro automobily," sděluje také Pohanková z iniciativy Auto*Mat, jež o přeměnu Smetanova nábřeží v pěší zónu usiluje již deset let. Každodenní zácpy znepříjemňují pracovní podmínky a znečišťují životní prostředí v centru hlavního města. Pěší zóna a možnost vyhnout se nevábnému průchodu u Karlových lázní by mohly snížit nápor turistů z Karlovy ulice Na Smetanově nábřeží se ve všední den pohybuje více než sto tisíc lidí - dvě třetiny z nich pěšky, zbytek v tramvajích nebo na kole. Většinu nábřeží však zabírají auta v kolonách. Počet chodců se kvůli špatnému prostředí dokonce snižuje.



Pěší zóna a možnost vyhnout se nevábnému průchodu u Karlových lázní by mohly snížit nápor turistů z Karlovy ulice. V kombinaci s restauračními zahrádkami, o které mají podnikatelé na Smetanově nábřeží zájem, by tato pěší zóna také mohla povzbudit využití jižní části historického centra Prahy.

URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/ekologie/prazske-smetanovo-nabrezi-se-o-sobotach-docasne-zmeni-vpesi-zonu _

Zemřel psycholog Slavomil Hubálek, zpovědník vrahů a deviantů 12.3.2013

ct24.cz str. 00 ama_

Domácí_

Praha – Odpoledne náhle zemřel uznávaný psycholog Slavomil Hubálek. Bylo mu 65 let. Proslavil se mimo jiné jako tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviací. Pracoval ale i jako soudní znalec, vyslýchal devianty i vrahy. Psycholog Slavomil Hubálek si zavolal kolem půl druhé v restauraci v centru Prahy záchranku s tím, že ho bolí na hrudi. Když ale záchranáři dorazili na místo, byl už po smrti. Podle lékařů měl zřejmě zástavu srdce. Přesnou příčinu ale bude muset určit pitva. Slavomil Hubálek patřil k výrazným tvářím českého veřejného prostoru po roce 1989. Ve své profesi se věnoval mnoha mediálně známým trestním kauzám, ochotně ale odpovídal i na nejrůznější dotazy novinářů. Hubálek, který začínal s léčbou sexuálních deviantů a v posledních letech se věnoval také personálnímu poradenství, se angažoval rovněž v politice. Seděl tváří v tvář mnoha vrahům Jako psycholog a soudní znalec vyšetřoval celou řadu pachatelů té nejzávažnější násilné trestné činnosti. Nikdo jiný prý v České republice neproseděl tolik hodin tváří v tvář vrahům jako on, osobně jich v rámci své praxe poznal více než sto. Vyšetřoval například ošetřovatele Petra Zelenku, který pomocí heparinu zabil nejméně sedm lidí. Ze známých kauz z poslední doby se Hubálek věnoval i případu zmizelé Aničky Janatkové, kdy rozebíral osobnost pravděpodobného pachatele, který ale spáchal sebevraždu, a případ tedy neskončil u soudu. Jako znalec vystupoval například i v případu Karla Srby, odsouzeného za plánování vraždy novinářky Sabiny Slonkové. "Vůči lidem, jež vyšetřuji, neprožívám negativní emoce, byť spáchali cokoli, a snažím se pochopit, proč tak nesmyslně lžou," řekl jednou o práci soudního znalce. K psychologii se dostal oklikou Slavomil Hubálek se narodil 13. června 1947 v rodině českolipského zubaře, kvůli původu nemohl studovat gymnázium (tehdy jedenáctiletku) a maturoval na sklářské průmyslovce v Novém Boru. K psychologii se dostal oklikou, původně totiž začal studovat Vysokou školu chemicko-technologickou. Až v roce 1968 se díky návštěvám přednášek Milana Machovce nebo Jana Patočky rozhodl pro psychologii a získal stipendium na univerzitu v belgické Lovani. Nakonec v době nastupující normalizace na Západ nevyjel, podařilo se mu ale přestoupit na psychologii na Univerzitě Karlově, promoval ve 27 letech v roce 1974. Politika zasáhla i do startu jeho profesní dráhy. Protože nebyl členem KSČ ani Socialistického svazu mládeže (SSM), nedostal slíbené místo v bohnické psychiatrické léčebně. Nastoupil místo toho v Horních Beřkovicích, kde byl "prakticky proti své vůli vržen do problematiky sexuálních deviací". Hubálek: Popřel jsem všechny poučky o neléčitelnosti sexuálních deviací "Já tehdy popřel veškeré učebnicové poučky o neléčitelnosti sexuálních deviací," vzpomínal v článku v časopise Reflex na své úspěchy s léčbou deviantů, u kterých se mu podařilo výrazně snížit recidivu. Po osmi letech Plné znění zpráv


Hubálek odešel do Sexuologického ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK, kde působil mimo jiné jako klinický psycholog a psychoterapeut. Po roce 1989 působil dva roky jako tiskový mluvčí a tajemník ministra zdravotnictví Martina Bojara. Od 90. let Slavomil Hubálek, který byl ženatý a měl dvě dcery, podnikal (zabýval se personálním poradenstvím a výběrem manažerů) a působil jako znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie. Dlouhodobě spolupracoval s pražským oddělením vražd, přednášel také na Fakultě sociálních věd UK. Loni Hubálek vydal knihu Zpovědník vrahů, ve které popsal své zkušenosti z práce soudního znalce. Sexuolog Petr Weiss ocenil Hubálka jako tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. "Já ho považuju za jednoho ze svých učitelů, podstatně mě v mé profesní dráze ovlivnil, protože on byl ten, který mě nasměroval na cestu psychoterapeutického přístupu k pacientům s poruchou sexuální preference," řekl profesor Weiss. Model je založen na komplexním přístupu se zdůrazněním psychoterapeutické složky. Než ho Hubálek zavedl, devianti se v podstatě jen hormonálně tlumili. "Kombinací obou přístupů se stala léčba výrazně účinnější," ocenil profesor.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/218562-zemrel-psycholog-slavomil-hubalek-zpovednik-vrahu-adeviantu/ _

Ve věku 65 let nečekaně zemřel psycholog Slavomil Hubálek 12.3.2013

ČRo 1 - Radiožurnál _

str. 02

17:00 Zprávy_

Tereza TOMÁŠKOVÁ, moderátorka -------------------Ve věku 65 let nečekaně zemřel psycholog Slavomil Hubálek. Informoval o tom server iDnes. Jako soudní znalec vyšetřoval vrahy a sexuální devianty. Podle informací Mladé fronty Dnes si lékař kolem půl druhé v restauraci v centru Prahy zavolal záchranku kvůli bolesti na hrudi. Když záchranáři přijeli, byl už po smrti. Zemřel zřejmě na zástavu srdce. Přesnou příčinu úmrtí určí až pitva. Slavomil Hubálek byl soudním znalcem v oboru klinické psychologie a sexuologie a přednášel sociální psychologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. _

Nečekaně zemřel psycholog Slavomil Hubálek 12.3.2013

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 06

18:00 Hlavní zprávy_

_ Tereza TOMÁŠKOVÁ, moderátorka -------------------Ve věku 65 let nečekaně zemřel psycholog Slavomil Hubálek. Za svou praxi vyšetřil 120 vrahů. Na řadu z nich vypracoval posudky pro soudy. Podle informací Mladé fronty DNES si dnes kolem půl 2 restauraci v centru Prahy zavolal záchranku kvůli bolesti na hrudi. Když záchranáři přijeli, byl už po smrti. A další podrobnosti zjišťoval kolega Martin Karlík. Martin KARLÍK, redaktor -------------------Slavomil Hubálek působil jako soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie, přednášel sociální psychologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. A takhle se v roce 2008 vyjadřoval k heparinovému vrahovi Petru Zelenkovi. Plné znění zpráv


Slavomil HUBÁLEK, psycholog /záznam z roku 2008/ -------------------Myslím si, že důležitá je ta jeho formulce vyšachovat doktory, dostat je do situace, kdy oni nevědí a on měl radost z toho, že on ví, a oni nevědí. Martin KARLÍK, redaktor -------------------Jako znalec vystupoval i v případu bývalého sbormistra Bambini di Praga Bohumila Kulínského, posudky zpracovával tak pro policisty a za 20 let spolupráce se s ním spřátelil pražský kriminalista Petr Rašpl. Petr RAŠPLA, pražský kriminalista -------------------My jsme s jeho, s jeho prací byli nesmírně spokojeni, protože on nikdy nebyl povrchní a šel do hloubky. A snad bych ještě mohl říci, že nejenom pracovně, ale i lidsky jsme se hodně, hodně sblížili. Martin KARLÍK, redaktor -------------------Slavomil Hubálek byl učitelem sexuologa Petra Weisse. Petr WEISS, sexuolog -------------------Patřil ke zakladatelům sexuální psychologie v České republice a v celém tehdejším Československu. Martin KARLÍK, redaktor -------------------Podle Weisse jeho Hubálkův model nejúspěšnější ve světovém měřítku. Tereza TOMÁŠKOVÁ, moderátorka -------------------Tolik kolega Martin Karlík, díky. _

Známý psycholog Slavomil Hubálek nečekaně zemřel 12.3.2013

e15.cz

str. 00 _

Pel-mel_

Slavomil Hubálek, známý psycholog, který jako soudní znalec vyšetřoval mnoho vrahů a sexuálních deviantů, dnes zemřel v Praze po náhlé srdeční příhodě. Podle serveru iDnes si Hubálek kolem půl druhé odpoledne z restaurace v centru Prahy ještě sám zavolal záchranku s tím, že ho bolí na hrudi. Dorazivší lékaři ho, bohužel, už našli mrtvého. Psycholog zemřel zřejmě na zástavu srdce. Slavomil Hubálek (1947) vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově (UK). Pracoval na sexuologickém oddělení léčebny v Horních Beřkovicích, v poradně pro vysokoškoláky v Praze a později působil v Sexuologickém ústavu UK. Hubálek byl také po revoluci, do roku 1992, mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví, v roce 1993 založil společnost Alea - psychologie, která se zabývala především psychologickým a personálním poradenstvím. Slavomil Hubálek byl rovněž vyhledávaným znalcem v oboru klinické psychologie a sexuologie. Na Fakultě sociálních věd UK přednášel sociální psychologii. Sexuolog Petr Weiss ocenil Hubálka jako tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. „Já ho považuju za jednoho ze svých učitelů, podstatně mě v mé profesní dráze ovlivnil, protože on byl ten, který mě nasměroval na cestu psychoterapeutického přístupu k pacientům s poruchou sexuální preference,“ řekl Weiss. Plné znění zpráv


URL| http://magazin.e15.cz/pel-mel/znamy-psycholog-slavomil-hubalek-necekane-zemrel-964990 _

Náhle zemřel uznávaný psycholog Slavomil Hubálek. Bylo mu 65 let 12.3.2013

iHNed.cz

str. 00 ČTK_

zpravy.ihned.cz_

V úterý nečekaně zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek, tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. Ve věku 65 let v úterý náhle zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Jako soudní znalec vyšetřoval řadu vrahů a sexuálních deviantů. Informaci, kterou jako první přinesl server iDnes.cz, potvrdil sexuolog Petr Weiss. Ocenil Hubálka jako tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. "Já ho považuju za jednoho ze svých učitelů, podstatně mě v mé profesní dráze ovlivnil, protože on byl ten, který mě nasměroval na cestu psychoterapeutického přístupu k pacientům s poruchou sexuální preference," řekl profesor. Podle iDnes.cz psycholog zavolal kolem 13:30 v restauraci v centru Prahy záchranku s tím, že ho bolí na hrudi. Když ale záchranáři dorazili na místo, byl už mrtvý. Podle lékařů měl zřejmě zástavu srdce. Přesnou příčinu bude muset určit pitva. Hubálek se narodil 13. června 1947. Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově. Pracoval na sexuologickém oddělení léčebny v Horních Beřkovicích, v poradně pro vysokoškoláky v Praze a později v Sexuologickém ústavu UK. V letech 1990 až 1992 byl mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví a v roce 1993 založil společnost Alea psychologie, spol. s.r.o., která se zabývá psychologickým a personálním poradenstvím. Působil jako soudní znalec v oboru klinické psychologie a Fakultě sociálních věd UK.

sexuologie. Přednášel sociální psychologii na

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-59488790-zemrel-uznavany-psycholog-hubalek _

Zpráv z politiky děti nemají být ušetřeny 12.3.2013

Lidové noviny str. 04 Domov_ MICHAELA KABÁTOVÁ_

O politice jen výjimečně, o nehodě školního autobusu klidně. Tak mají vypadat dětské zprávy stanice ČT:D. Děti žijí s dospělými ve stejném světě a neměly by být žádných zpráv ušetřeny, říkají k tomu mediální experti. PRAHA Dvakrát denně budou moci děti od 4 do 12 let sledovat na kanále ČT:D, který Česká televize spustí poslední prázdninový den, Dobré zprávy. V pěti minutách by se měly dozvědět vše, „čemu budou rozumět“. Tolik z profilových informací Dobrých zpráv. Inspiraci si tvůrci kanálu vezmou z týdeníku Zprávičky, který uvádí ČT2. „Vybíráme témata blízká dětem, důležitá pro ně nebo události s dětskou tématikou,“ napsal LN dramaturg Petr Kopecký. O politice, světovém dění a kriminalitě informují moderátoři jen zřídka. „Ano, je to pouze Plné znění zpráv


výjimečně,“ potvrzuje Kopecký. Z těchto událostí se tak děti ve Zprávičkách mohly dozvědět třeba o zemětřesení na Haiti, havárii českého autobusu s dětmi v Chorvatsku nebo prezidentských volbách. Většinou se malí diváci dozví o významných výročích nebo o akcích, které se po Česku pro děti konají. Podobnou strategii volí i Rádio Junior. Malí posluchači se třeba dozvěděli o volbě prezidenta. Dětem se navíc moderátoři snaží vysvětlit některé pojmy. „Naše zprávy poslouchají děti, které třeba ještě nechodí do školy a neznají pojmy jako litr a metr,“ řekla moderátorka Šárka Fenyková. Když chce dětem oznámit, že fotbalový klub Real byl v Madridu založen před 111 lety, řekne: „To je už opravdu dávno.“ Počasí pak hlásí stylem: „Bude pršet, vezměte si pláštěnky nebo deštníky.“ Na děti by se nemělo šišlat Podle univerzitního experta na mediální výchovu Jana Jiráka by ale děti v dnešním světě neměly být úzkostně chráněny před některými informacemi: „Žijí ve stejném světě jako dospělí, nemělo by se proto na ně ve zprávách šišlat,“ říká s nadsázkou. Neupíral by jim proto ani politické zprávy. „Přece rodiče dětem neucpávají uši, když se hádají, koho budou volit,“ dodává Jirák a odkazuje na mediální výchovu, díky které by školáci měli získat kritický pohled na média. Radim Wolák z Fakulty sociálních věd UK, který se také věnuje médiím, upozorňuje, že je třeba zprávy podpořit hlubší myšlenkou: „Rozhodně by nemělo jít o mechanický koncept přebírání roztomilých, zábavných či,přijatelných‘ věcí z relací pro dospělé.“ Jeho slova potvrzuje i Renata Kasalová z Centra mediálního vzdělávání. Připouští ale, že děti ve věku od 4 do 12 let v Česku zatím nejsou vedeny k tomu, aby se nad zprávami více zamýšlely. „Hravou formou se s médii seznamují. Reflexi získají až později.“ *** Česká televize spustí 31. srpna novou stanici, která se zaměří na příznivce kultury a děti. Od 6 do 20 hodin se stanice bude jmenovat ČT:D, od 20.00 do zhruba půl druhé ráno pak ČT art. ČT:D uvede pro děti dvakrát denně Dobré zprávy trvající zhruba pět minut. Naváže na pravidelné páteční Zprávičky, které ČT2 vysílá od 17.50. Pořad má plnit informativní i výchovnou funkci, jeho obsahem by měla být témata blízká dětem nebo události s dětskou účastí. Zprávičky vysílá v rámci Českého rozhlasu čtyřikrát denně po dvou minutách i Radio Junior. Ukázka ze scénáře Zpráviček ČT z 8. března Miloš Zeman složil prezidentský slib Pokud vám ve třídě visí portrét prezidenta republiky, máte možnost ho vyměnit. Včera totiž Hrad opustil Václav Klaus a dnes ho nahradil Miloš Zeman* Otevření Matějské pouti Máte rádi cukrovou vatu, kolotoče a střelnice? Tak právě pro vás otevřela brány první jarní pouť, oblíbená Matějská. V Praze na Výstavišti se letos koná už popadesáté* Výstava ilustrátora a malíře Adolfa Borna Určitě znáte slavné žáky 3. B Macha a Šebestovou. Teď ale máte možnost poznat i další postavičky, které vytvořil ilustrátor a malíř Adolf Born* Ukázka ze scénáře rozhlasových Zpráviček 7. března Výročí narození T. G. Masaryka Třeba už jste o něm od rodičů nebo sourozenců slyšeli. Žil v době vašich prababiček a pradědečků. Rád jezdil na koni, měl vousy a často chodil oblečený jako voják* Výročí vynalezení telefonu * A představte si, že první věta, kterou člověk do tohoto telefonu řekl, byla: Koně nežerou okurkový salát. No věřili byste tomu? Sportovní zpráva * Rekordy se často mění, protože sportovci jsou pořád rychlejší a mrštnější. Jeden je ale už hodně starý a jeho držitelem je česká sportovkyně Jarmila Kratochvílová. Dnes je to přesně 31 let. Foto popis| _

Přátelství po česku: bez falše, ale bez vřelosti 12.3.2013

Mladá fronta DNES str. 05 Ivana Karásková_

Z domova_

PRAHA Na schůzky s přáteli si nejvíce potrpí Novozélanďané, nejméně to baví Maďary. Češi se v kamarádění umístili v pásmu lepšího průměru, naopak je tomu v počtu přátel. Průměrný Čech má deset blízkých duší, Slovák až šestnáct. Češi se i méně často než Slováci s přáteli setkávají. Zjistili to studenti sociologie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity analýzou dat mezinárodních výzkumných projektů ISSP a ESV. Plné znění zpráv


Studenty trochu překvapilo, že ženy nemají více dobrých přátel než muži. „Nelíbí se mi ale nálepka ‚nejlepší přítel‘. Sám bych mezi svými blízkými asi stěží vybíral jednoho takového,“ podotýká jedenadvacetiletý David Daneš. Souvisí se vzděláním S přibývajícími léty člověku přátel ubývá. Zatímco v Česku i ve světě jich mají nejvíce mladí lidé do 30 let (13), v důchodu začíná být o kamarády nouze. Mezi 61 až 75 lety klesne jejich počet v průměru na pouhých pět. Souvisí to s odlišným životním stylem i s tím, že vrstevníci seniorů umírají. Mladí žijí intenzivním společenským životem a mají více energie, zatímco ve stáří už člověk častěji vyhledává klid a přátele vytřídí na ty nejcennější. Podle dvaadvacetileté studentky Evy Záleské, která na analýze spolupracovala, se mladí ještě nedostávají do situací, které kamarády prověří. „Vypjaté životní okamžiky, různé zkoušky charakteru, to vše může vést k odcizení a tím pádem zredukování přátel,“ míní dívka. Mladší lidé se s přáteli také mnohem častěji setkávají, pětina z nich dokonce denně. Střední věk je poznamenán nedostatkem času. Zajímavé však je, že lidé začnou přátele častěji vyhledávat opět od pětašedesáti let výše. Za přátelství lze podle Wikipedie označit vztah vyznačující se náklonností, důvěrou a schopností empatie. Přátelé si mohou svěřit svoje pocity a názory beze strachu před odsouzením. Je mezi nimi běžná nezištná pomoc a touha trávit spolu co nejvíce času. Tyto benefity lidé vesměs hledají u shodného pohlaví. Množství kamarádů souvisí i se společenským statusem, více jich mají exponovaní jedinci s vyšším vzděláním. Přestože pro většinu z nás je důležitější rodina než kamarádi, čas si na ni uděláme paradoxně méně často než na přátele. Sociolog Petr Soukup, který vedl studentskou analýzu, vidí více důvodů. Dánové s jedním kamarádem „Je to částečný sebeklam. Rodinu máme tendenci posunovat na důležité místo, byť to reálným chováním neprokazujeme. Přátele si vybíráme, ale rodinu ne. I když máme její členy poměrně v lásce, je to zčásti i proto, že máme stejnou krev. De facto tedy vynuceně, zatímco s přáteli sdílíme zpravidla obdobné názory, hodnoty a zájmy,“ míní sociolog. Průměrný Čech si obvykle najde dvě až tři blízké duše i v zaměstnání. Ve srovnání s jinými národy se pohybujeme někde uprostřed tabulky. Dánové se v práci zmohou jen na jednoho kamaráda, naopak Brazilci si jich najdou klidně pět šest. Odborníci však soudí, že méně je někdy více. „Platí, že jižní národy jsou družnější. Nám chybí vřelost, bezprostřednost, na druhé straně případné americké předstírání či faleš,“ dodává Petr Soukup. _

Stát je třeba zrekonstruovat, tvrdí autoři rozsáhlého protikorupčního projektu 12.3.2013

moderniobec.ihned.cz str. 00 (tz)_

ModerniObec.iHNed.cz_

Dnes startuje projekt Rekonstrukce státu. Jeho cílem je ještě do konce tohoto volebního období prosadit devět klíčových zákonů, které pomohou zlepšit fungování státu pro lepší fungování státu a zkvalitní protikorupční legislativu. Rekonstrukce státu je společný projekt dvacítky protikorupčních organizací, poslanců a senátorů zprava i zleva, řady renomovaných expertů, byznysmenů, podnikatelských svazů a regionálních podporovatelů. Rekonstrukci státu mají prospět tyto zákony soustřeďující se na: 1. Průhledné financování politických stran a volebních kampaní, 2. Elektronická majetková přiznání ke dni nástupu do funkce, 3. Smlouvy na internetu, 4. Zrušení anonymních akcií, 5. Odborné nominace do dozorčích rad, 6. Odpolitizování státní správy, 7. Státní zastupitelství bez politických zásahů do vyšetřování, 8. Průhledný legislativní proces, 9. Rozšíření kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu.



Jak dnes v Praze na tiskové konferenci k zahájení projektu Rekonstrukce státu uvedli David Ondráčka, ředitel Transparency International, Miroslav Zámečník, člen NERVu, předseda dozorčí rady Lesů ČR, Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, a Oldřich Kužílek, autor zákona o svobodném přístupu k informacím, projekt se pečlivě připravoval rok. Pro každý z uvedených devíti návrhů zákonů (jejich podrobný popis je na: www.rekonstrukcestatu.cz) existuje odborná skupina, která se tématu komplexně věnuje a společně s některými poslanci nyní tyto návrhy připravuje. Už v tuto chvíli má Rekonstrukce státu podporu 22 poslanců a senátorů za TOP 09, ČSSD, LIDEM, ODS, VV, KSČM a Piráty. Čtrnáct z těchto zákonodárců k dnešnímu dni podepsalo Prohlášení o podpoře Rekonstrukce státu ještě před zahájením projektu. Jde o tyto poslance a senátory: Langšádlová (TOP09), Chalánková (TOP09), Farský (STAN), Peake (LIDEM), Andrýsová (LIDEM), Paggio (LIDEM), Rusnok (LIDEM), Novotný (VV), Klasnová (VV), Babák (VV), Štětina (VV), Michálek (Piráti), Koníček (KSČM) a Seďa (ČSSD). Organizátoři chtějí do června uskutečnit osobní setkání se všemi dalšími zákonodárci a nabídnout jim, aby se k projektu připojili. Pavel Franc, programový ředitel Ekologického právního servisu: “Podobná věc tu ještě nikdy nebyla. Před několika lety jsme si uvědomili, že pro prosazení důležitých zákonů je nutné začít úzce spolupracovat s ostatními organizacemi, byznysem a zejména s politiky, kteří o zákonech rozhodují. Proto jsme se spojili do Rekonstrukce státu. Víme také, že nejlepší je udělat velký protikorupční krok naráz a přijmout v jednom sledu několik vzájemně souvisejících zákonů. Nyní proto přicházíme s dobře promyšleným realistickým plánem, jak ještě v tomto volebním období prosadit devět důležitých protikorupčních opatření.“ David Ondráčka, ředitel Transparency International ČR: “Máme jasné motto: Lepší vrabec ve sbírce zákonů, než holub v předvolebním programu. Nechceme už slyšet další sliby, že tu někdo zatočí s korupcí, jakmile vyhraje volby. Kdo chce ukázat, že boj s korupcí myslí vážně, ať hlasuje před volbami pro zákony, které Rekonstrukce státu přináší. Jsou vybrány tak, aby byly přijatelné pro pravici i levici, aby nekomplikovaly férové podnikání a nezatížily státní rozpočet. Není moc prostoru na výmluvy.“ Štěpán Rattay, předseda Oživení: “Rekonstrukce státu má jednoduchou logiku: výměna politiků v minulých volbách nevedla k omezení korupce, protože ve skutečnosti je potřeba změna pravidel hry. Potřebná opatření může bez problémů zavést i současná politická reprezentace. Stačí, když bude před volbami cítit jasnou společenskou poptávku a širokou shodu na prioritách ze strany expertů, nevládního sektoru, byznysu i médií. Již nyní jsme zaznamenali pozitivní reakce napříč politickým spektrem, je vidět, že vůle ke změně existuje.“ Oldřich Kužílek, autor zákona o svobodném přístupu k informacím: “Rozsah korupce dnes podrývá důvěru občanů v demokracii. Proto je kontrola nakládání s veřejnými prostředky klíčová. Potřebujeme tedy kvalitní zákony a fungující právní stát, který je dovede uplatnit. Dnes například neexistuje povinnost zveřejňovat na internetu smlouvy uzavírané se státem, jako na Slovensku, přitom se tak dají elegantně veřejně kontrolovat toky veřejných peněz.“ (Oldřich Kužílek vede v rámci Rekonstrukce státu pracovní skupinu Přístup k informacím) Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR: “Firmy už nebaví fungovat v korupčním prostředí. Všudypřítomná organizovaná korupce neničí jen právní stát, ale ničí ideu volného trhu, kde má rozhodovat kvalita a cena, nikoliv úplatky. Kvalitní legislativa, kterou Rekonstrukce státu navrhuje, významně omezí možnosti přihrávat zakázky svým oblíbeným firmám a zpětně pak z úplatků financovat volební kampaně.“ Miroslav Zámečník, ekonom, člen NERVu: “Je skoro až zbytečné připomínat, jak moc v časech hospodářské recese každá nehospodárnost a podezření na korupci ve veřejném sektoru zatěžuje atmosféru ve společnosti, která je zároveň vystavena důsledkům fiskální konsolidace včetně zvyšování daní. Zároveň však zatěžuje i samotné veřejné rozpočty a přispívá k navyšování státního dluhu. Jsem si zcela jist, že při vyšší transparentnosti, tím myslím například zveřejňování smluv, lepší kontrolu ze strany NKU, průhledné financování politiky a prosazení dalších opatření navrhovaných v Rekonstrukci státu, lze dosáhnout podstatného zlepšení. Přímý písemný závazek politiků k prosazování těchto změn je velmi chytrý způsob, jak se o to může občanská společnost účinně zasadit.“ (Miroslav Zámečník oponoval v rámci Rekonstrukce státu výstupy pracovní skupiny ke státním firmám a NKÚ). Oponenturu návrhům jednotlivých zákonů dělali mj. tito experti: Doc. Ing. Jan Pavel, Ph.D. (Vysoká škola ekonomická), Michael L. Smith, Ph.D. (Sociologický ústav Akademie věd ČR), Prof. PhDr. Martin Potůček, Plné znění zpráv


CSc. MSc. (Centrum pro sociální a ekonomické studie FSV UK) Doc. Ing. Tomáš Ježek, Csc. (ekonom, politik, (vysokoškolský pedagog), Mgr. Robert Pergl (Komora administrátorů veřejných zakázek), JUDr. PhDr. Jan Wintr, PhD. (Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze), PhDr. Ing. Jana Gutierréz Chvalkovská (EEIP, Institut ekonomických studií FSV UK), Mgr. Petr Dovolil (Mott MacDonald), Mgr. Jan Sixta (Ministerstvo pro místní rozvoj), JUDr. Ivan Přikryl (bývalý ředitel Úřadu vlády), JUDr. Petr Kolman, Ph.D. (Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně), JUDr. Vojtěch Cepl (Krajský soud v Praze), Ing. Martin Mach (starosta města Mšena), RNDr. Martin Macháček (starosta obce Ondřejov), Mgr. Josef Bernard (Sociologický ústav Akademie věd ČR), JUDr. Robert Pelikán (Vrána & Pelikán, advokátní kancelář).

URL| http://ModerniObec.iHNed.cz/c1-59487570-stat-je-treba-zrekonstruovat-tvrdi-autori-rozsahlehoprotikorupcniho-projektu _

Smrt si nevybírá. Zemřel psycholog Slavomil Hubálek, „zpovědník vrahů“, a přitom bytostný optimista 12.3.2013

reflex.cz

str. 00

Zprávy_

_ Pětašedesátiletý SLAVOMIL HUBÁLEK, soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie, zemřel nečekaně. Informaci o jeho úmrtí přinesla jako první Mladá fronta Dnes, podle níž si „zavolal kolem půl druhé v restauraci v centru Prahy záchranku s tím, že ho bolí na hrudi“. Když dorazili lékaři, byl prý už mrtev – snad zástava srdce. Oblíbený přednášející na Fakultě sociálních věd UK, kde jsem ho také poznala, mi dal loni v listopadu příležitost k nezapomenutelnému osobnímu setkání. Muž, který lépe než kdo jiný poznal přes stovku vražedníků, vyšetřoval heparinového vraha a rozebíral i osobnost Otakara T. (jenž zřejmě znásilnil a zabil devítiletou Aničku Janatkovou), tehdy vydal nesmírně čtivou knihu Zpovědník vrahů s podtitulem Příběhy zločinů, života a smrti očima psychologa a já s ním konečně mohla pořídit rozhovor. „Dlouho jsem se jejímu napsání a pak i vydání bránil, ale nakonec jsem povolil. Teď v žertu píšu přátelům: Na kameni pod Areopagem se prý našel nápis z doby Periklovy: Mravy se horší, mládež je zkažená a kdejaký stárnoucí blbec píše paměti… Kdyby si z té mé knížky měl čtenář odnést jedinou věc, pak snad to, že by měl své děti vychovávat bez násilí, aby z nich vyrostli láskyplní, nesobečtí, slušní lidé.“ Zaplaťbůh, že pan Hubálek, sám vlídný, milý a shovívavý člověk a na slovo vzatý odborník, tu knihu stihl napsat – bylo mi ctí ho díky ní potkat. Jeho životní příběh, příznačně končící na vrcholu, v aktivní práci a naplnění radostí z vnoučat, si můžete přečíst ZDE.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/49823/smrt-si-nevybira-zemrel-psycholog-slavomil-hubalek-zpovednik-vrahu-apritom-bytostny-optimista _

Zpovědník vrahů Slavomil Hubálek: Život je sranda 12.3.2013

reflex.cz

str. 00

Zprávy_

_ Kdo z nás by chtěl trávit čas s člověkem, který zabil? Který zabíjel opakovaně Plné znění zpráv


a brutálně? Slavomil Hubálek, pětašedesátiletý soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie, osobně poznal přes stovku vražedníků. Vyšetřoval heparinového vraha, rozebíral i osobnost Otakara T., který zavraždil a pak znásilnil devítiletou Aničku Janatkovou. Nyní známý psycholog vydává knihu s názvem Zpovědník vrahů – vzpomínky na svůj dosavadní život i na vyslechnuté příběhy sexuálních delikventů, protkané příklady zhoubnosti minulého režimu i chronických chorob české porevoluční společnosti. Jako syn českolipského zubaře jsem chtěl být spíš veterinářem, jenže mě z kádrových důvodů nepřijali na jedenáctiletku. Šel jsem tedy na sklářskou průmyslovku do Nového Boru, k vynikajícím učitelům a nadšenému češtináři, který mě uvedl do světa poezie. Po maturitě jsem neměl odvahu hlásit se na filozofickou fakultu, skončil jsem tedy na Vysoké škole chemicko- technologické. Léta 1966–68 byla však zejména v Praze doslova těhotná změnou a plná přednášek Machovcových či Patočkových; na seminářích pořádaných psychology a pozdějšími chartisty Jiřím Němcem a jeho ženou Danou jsem pochopil, čím chci být. Na jaře osmašedesátého roku jsem se setkal se skupinou německých katolických studentů, kteří mi rok nato, už po okupaci Československa, nabídli stipendium ke studiu psychologie a sociologie na katolické univerzitě v Lovani. Z mého odchodu na studia do Belgie však nakonec nic nebylo – Gustáv Husák pohrozil, že kdo se nevrátí do 15. září 1969 do republiky, bude prohlášen za emigranta. Tak jsem se ve Vídni na nádraží otočil a odjel zpět domů. Přestoupil jsem pak zázrakem na pražskou psychologii, kde jsem zažil pomalu se rozjíždějící normalizaci. Když jsem v roce 1974 promoval, byla už situace na fakultě skutečně odporná. Po studiích mě chtěli přijmout do bohnické léčebny jako klinického psychologa, ale mělo to háček. Ředitelka ústavu mě v závěru posledního pohovoru požádala, abych si na nástup do zaměstnání přinesl stranickou legitimaci. „Tu nemám,“ přiznal jsem jí. „Tak aspoň průkaz SSM,“ slevovala. Jenže já neměl ani ten. Tak mi řekla, ať radši vůbec nechodím. SOUDRUHU, ZAPRCÁME SI Nastoupil jsem tedy do Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích, kde jsem byl prakticky proti své vůli vržen do problematiky sexuálních deviací. V ní se mi povedlo dosáhnout něčeho neuvěřitelného – dodnes na základě té zkušenosti fandím mladým lidem těsně po škole, protože věřím, že nadšení je mnohem víc než zkušenost. Já tehdy popřel veškeré učebnicové poučky o neléčitelnosti sexuálních deviací! Dříve sestávala léčba pouze z detence, násilníci byli internováni v léčebně a tlume-ni ženskými hormony, jež snižovaly sexuální tenzi. To jsem považoval za nesmysl – po propuštění ty léky stejně nikdo dál nebral. Začal jsem se skupinovou terapií nijak nemedikovaných jedinců, podařilo se mi ty lidi rozmluvit, donutit je k naprosté otevřenosti k sobě samým, k tomu, aby si přiznali svůj problém a aby ho chtěli změnit, třeba náhradními vzorci, jako místo koitu masturbace. Docílili jsme toho, že místo uváděných 90 procent recidivistů po roce od propuštění z ochranné ústavní léčby jsme ten rok neměli ani jediného! Ačkoli třeba rigidita starých pedofi lů, dědků zneužívajících děti, byla skoro nezměnitelná, bylo nutné je úplně izolovat. Namlouvali si totiž většinou, že „dneska je ta mládež tak strašně zkažená – ty mrchy pětiletý mě svedly a co jsem mohl dělat“. Přivezli nám jednou tajemníka národního výboru a ten na komunitě povídá: „Soudružky a soudruzi, co jsem měl dělat? Ti malí soudruzi a soudružky přišli, sedli si mi na klín a řekli: Soudruhu, zaprcáme si.“ Terapeutická skupina samozřejmě řvala smíchy – tohle byl totiž typický úvodní projev, kdy každý říká: Jsem tady úplně nevinně! Na to mu těch pětadvacet ostatních lidí řekne: Buď klidnej, nevinně jsme tu všichni. Přitom jsem po celou svou praxi s hrůzou zjišťoval, že každý internovaný spáchal mnohokrát víc než jen to, za co byl odsouzen. Exhibicionisté třeba přiznávali, že na jedno vyšetřované obnažení na veřejnosti připadlo pět set nevyšetřovaných, u pedofilů bývá případů zneužití dvacetkrát víc, než na kolik se přijde, u znásilnění žen je to jedna ku deseti. A drtivou většinu sexuálních deliktů nepáchají devianti, ale lidé takzvaně heterosexuálně koitálně adaptovaní, tedy normální chlapi, co žijí se svou ženou a dětmi. Ale nikdy jsem z těch čísel nepropadl beznaději; ona totiž sexuální delikvence nestoupá, míra patologie ve společnosti je konstantní. V Beřkovicích jsem se ovšem ještě nesetkal s vrahy, „jen“ se sexuálními agresory, homosexuálními pedofilními sadisty nebo s fetišisty. Nikdy nezapomenu na pacienta, který docházel slasti tím, že kradl spodní prádlo z balkónů ve vysokých patrech paneláků. Z fotografií z jeho bytu jsem ovšem zjistil, že je většina toho prádla pánská! Ten fetišista mi to nechtěl věřit, sám nosil jen červené trenky s lampasy; musel jsem se rozepnout a ukázat mu, jak vypadají pánské slipy, aby pochopil svůj omyl. Nejdříve začal zvracet, pak strašně klel. Bylo mi ho líto. MŮJ PRVNÍ VRAH Plné znění zpráv


Osm let v beřkovickém klášteře bylo báječných, až na to dennodenní dojíždění a vstávání ve čtyři ráno. Pak jsem ale začal mít plné zuby ustavičného tlaku vedení na to, abych vstoupil do strany, a odešel jsem dělat vědeckého pracovníka, klinického psychologa a psychoterapeuta do Sexuologického ústavu fakulty všeobecného lékařství UK. Mimo jiné jsem jako první psychoterapeut v Praze vedl terapeutickou skupinu pro adaptaci mladých homosexuálů ve společnosti. Stali jsme se roku 1962 prvním státem světa, který zrušil trestnost homosexuality, takže po mně naštěstí nikdo nechtěl, abych své pacienty léčil. V Sexuologickém ústavu jsem poznal svého prvního vraha. Byl to průměrně inteligentní kriminálník a lhář, něco přes třicet let. Zavraždil neznámou osmdesátiletou paní, přičemž tvrdil, že s ní měl i pohlavní styk … Ten případ mnou z mnoha důvodů dost zacloumal. Zmínil jsem v posudku vysokou nebezpečnost pachatele, jež mi byla po sérii testů zřejmá, a oni ho přesto po krátké době propustili. Brzy nato zabil podruhé. Znásilnil a zavraždil vlastní matku. Ve velkém množství soudních posudků na obviněné a odsouzené násilníky, jež jsem v posledních třech desetiletích napsal, tvoří vraždy asi desetinu. Soud má možnost posudek odmítnout a vyžádat si další, což se občas děje. Velmi si vážím práce poctivých policistů; sám se snažím dělat svoji práci co nejsvědomitěji a použít vždy nejméně sedm diagnostických metod, navíc posudky na pachatele trestných činů vypracováváme vždycky dva, psycholog a psychiatr. Přesto mám v počítači také složku svých omylů. Obsahuje materiály ke třem případům. První se týká dívky, která zněla a vypadala věrohodně, ale nakonec se ukázalo, že nebyla znásilněna. Vyprávěla mi, jak prvnímu dala, druhému nedala, pak jí ho přišlo líto, tak mu dala taky. Takže se podle ní jednalo jen o „takový malý znásilnění“. Ti kluci totiž nevypovídali, jinak by se na vše přišlo dříve. Pak případ vražd stařenek, z nichž jsem podezíral někoho, kdo jen chtěl být slavný, ale na to se včas přišlo. A potom věc, která mě dodnes dost mrzí. Kluk z dobré pražské rodiny zvonil na byty mladých maminek na mateřské dovolené, a když otevřely, rozevřel kabát, pod nímž byl nahý. Dost dlouho jsme o něj pečovali jako o exhibicionistu – a ona to byla úvodní fáze schizofrenie, kterou jsem prošvihl, dílem proto, že pacient skoro vůbec nemluvil. Možná že jsem mohl zabránit chronické duševní chorobě, jež se u toho mladíka pak rozvinula. NAŠE NYNĚJŠÍ KRIZE V prvních dvou porevolučních letech jsem se stal mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví Martina Bojara. Tehdy skokově, hned trojnásobně, stoupla kriminalita v české společnosti, třeba počet vražd v Praze. Já jsem přesvědčen, že ta hrozivě rostoucí křivka kopírovala největší přesuny majetku, k nimž v Česku došlo od Bílé hory, a počet ekonomických zločinů. V rámci divoké privatizace a začátku podnikání se někteří chytráci uchylovali k neplacení faktur, což vedlo k nájemným vraždám, kterými se prý dluhy snadno řeší. Za minulého režimu, kdy jsme všichni brali stejných sedmnáct set měsíčně, nebyl k zabíjení důvod, a teď zase počet vražd klesl, protože už je rozkradeno … K těmhle námezdním vraždám – a to nejsou žádné vraždy z agrese nebo takzvané domácí zabijačky, k nimž dochází prakticky vždy v kuchyni mezi půlnocí a druhou hodinou ranní prostřednictvím nože v ženině ruce – se zhusta začali propůjčovat příslušníci soukromých bezpečnostních služeb. Po revoluci jsem zjistil, že stejně jako existují nájemní vrazi, existují i nájemní soudní znalci. To je strašně smutné. Za normální posudek dostaneme tak deset tisíc – a když k vám někdo přijde, abyste napsali za milión posudek s opačným vyzněním, je všechno už jen otázkou toho, nakolik si sami sebe vážíte. Pachatelé z bohatých rodin jsou třeba často taháni z vězení kvůli údajné nepříčetnosti … Vím, že já tyhle věci nikdy dělat nebudu. Není pak problém odmítnout lidi od Kočkova vraha, kteří mi nabízeli strašné prachy, když ho z toho vysekám, nebo tři bratrance jednoho prince, jenž v Česku zneužil šestnáct dívek a oni pak museli vnucovat znalcům milióny korun. Nikdo z nás asi pěti, co děláme v Praze soudní znalectví v tomhle oboru, jsme je nevzali – jen prý bývalý ministr, který toho násilníka bez rozhodnutí soudu předal justici v Kataru, čímž ho de facto osvobodil. Ten bývalý politik teď údajně v Kataru vlastní hotel a lítá tam na víkendy. Když jsem tehdy, před dvaceti lety, sloužil na ministerstvu, přišli za mnou tři pánové s nabídkou, abych jim podepsal privatizační projekt Knižního velkoobchodu. Jako fyzická osoba, nikoli z titulu své funkce. „Vejvar by pro vás byl deset miliónů,“ povídali. Nechtěl jsem se účastnit ničeho nemravného a vyprovodil je, stejně tak učinil můj šéf ministr. Nakonec si na tom projektu trochu přivydělal tehdejší místopředseda ODS Miroslav Macek. Prý čtyřikrát víc, než kolik nabízeli mně. Taková už je doba. ANIČKA A HEPARINOVÝ VRAH Ze všech deviací je nejdramatičtěji prožíváno každé zneužití dítěte, pedofipedofil je stižen největším společenským opovržením. Když se v říjnu roku 2010 ztratila Anička Janatková, blondýnka z dobré pražské rodiny, žil tím případem celý národ. Podezřelý, jehož v úvodní fázi vyšetřovali na svobodě, za mnou přišel, abych na něj vypracoval znalecký posudek. Nadprůměrně inteligentní, skvěle oblečený hezký chlap. Mně bylo Plné znění zpráv


prakticky hned jasné, že jde o vraha. V jeho velmi nenucené, sebejisté řeči se objevovala strašná topornost, když o ztracené holčičce mluvil: „O osobě pohřešované Anny Janatkové nemám žádných poznatků.“ Také jako člověk, který žil velmi dlouho v Praze, tvrdil, že netuší, kde je Troja – čtvrť, kde Anna bydlela a kde byla viděna naposledy … Půl roku nato objevili tělíčko dívky s tím, že byla znásilněna. Já tomu případu věnoval pět měsíců studia a práce, Otakar T. se krátce po svém dopadení oběsil v cele. Nevypovídal už, odmítl i detektor lži, takže důvody a podrobnosti jeho zločinu se nikdy nedozvíme. Ani tenhle muž mi však nebyl nijak odporný. Vůči lidem, jež vyšetřuji, neprožívám takové emoce, byť spáchali cokoli, a snažím se pochopit, proč tak nesmyslně lžou. Ale někdy se hrozně naštvu. V Beřkovicích jsem řval za celých osm let jen jednou – to když jeden pedofil urážel druhého, že je Cikán, zatímco on sám je z německé rodiny, tedy nadřazená rasa. „Pedofi lové jste oba!“ křičel jsem na ně před ostatními pacienty. U heparinového vraha Petra Zelenky jsem zase navrhl státnímu zastupitelství, abych byl z případu odvolán – po stížnosti tohoto „zdravotního bratra“, který si říkal sestra, že jsem na něj byl hrubý, jsem si už nebyl jist, jestli dokážu zůstat nepředpojatý. Ten člověk, vrah minimálně osmi lidí, byl rarita – jemu nešlo o zabíjení samo, ale o to, aby viděl zoufalství a bezradnost lékařů, kteří vůbec netuší, co se s jejich do té doby stabilizovanými pacienty děje. Ve svém vyšetření jsem jako „Péťův“ hlavní motiv k činu určil cynickou škodolibost. KULTURA? NEJLEPŠÍ PSYCHOTERAPIE Nejvíc mě však dnes popouzejí matky, jež v rozvodové situaci donutí systematicky lhát své děti. Třeba když je nutí ke křivému nařčení otce nebo otčíma ze znásilnění. Mají totiž zálusk na mužovu chalupu nebo jiné obohacení: „Zveš si ráda spolužáky na chatu? Tak mi musíš trochu pomoct …“ Dojde té matce, jak svou dceru ničí, když z její sexuality dělá zboží? A strašlivě mě naštvali dva rodiče vysokoškoláci, kteří nedávno utrápili svého synka – hojně medializovaný případ snad ročního mimina, jež osleplo, má poškozený mozek a celý život stráví v ústavu. Můj zeť je pediatr v Motole a vím, jak jsou ti kluci neonatologové dlouhodobě vyčerpaní – každou chvíli sebou při operaci dětského srdíčka někdo z nich sekne. Tomuhle konkrétnímu batoleti operovali srdce třikrát, zachránili ho – a vlastní rodiče ho pak skoro zabijí dušením a bitím, protože otec s tituly před i za jménem nechce být rušen dětským pláčem, když si čte Sartra v originále. Tohle byl velmi drsný případ, po takových si jako terapii ordinuji divadlo nebo četbu současné české beletrie, fi lozofi e a poezie, třeba Holana. Kvalitní kultura je nejlepší psychoterapií psychoterapeuta. I když třeba po sledování šestadvaceti hodin videozáznamu tuzemského porna, sadomasochistického mučení malých kluků, na které jsem nedávno psal sedm posudků na zadání „zhlédněte a popište“, ani ta kultura nepomáhá. Momentálně mě víc než cokoli jiného nadchlo Obamovo vítězství v prezidentské volbě, a především jeho následný projev k národu, nebo spíš ke světu. Ten budu pouštět jako výukový materiál svým studentům na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy – brilantní show skvělého řečníka, jež působila tak spontánně, že jeho příznivci museli brečet jak želvy. Ten chlap je zázrak, první psychoterapeut světa – právě teď, chvíli po výročí VŘSR, mi připomněl, jak Ameriku miluji. Ve svém projevu parafrázoval moje životní krédo: „Celek je víc než součet částí.“ To je základní teze gestalt psychologie. I my bychom si měli vážit, že patříme do toho správného, euroatlantického celku, a přestat koketovat s tím, že nám Temelín dostavějí Rusové. Mně ostatně už dávno stačí radovat se z tak říkajíc malých věcí – tolikrát mi nabídli úplatek, a já ho nevzal, tolikrát ho požadovali, a já ho nedal, vykradli a zdiskreditovali mi firmu a nezaplacené faktury našich klientů mě donutily okrájet ji na minimum, ale já se nepoložil … Vyšetřoval jsem nejbohatší lidi téhle země a nebyli šťastní – často už věděli, že klanění zlatému teleti je omyl. Pro mě je důležitější, že mě vnuk tituluje „děda-kamarád“ a že s těmi dětmi zažívám ohromnou legraci. Tuhle vylezla na naší sudetské chalupě moje pětiletá vnučka z dřevěné kadibudky a ptá se mě: „Dědo, promiň, ale kde si na té toaletě můžu umýt ruce?“ No není ten život sranda?

URL| http://www.reflex.cz/clanek/49820/zpovednik-vrahu-slavomil-hubalek-zivot-je-sranda _

Zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek 12.3.2013

tyden.cz str. 00 ČTK_

Nekrology_



Ve věku 65 let v úterý náhle zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Jako soudní znalec vyšetřoval řadu vrahů a sexuálních deviantů. Informaci serveru idnes.cz o úmrtí potvrdil sexuolog Petr Weiss. Ocenil Hubálka jako tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. Ve věku 65 let v úterý náhle zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Jako soudní znalec vyšetřoval vrahy a sexuální devianty. Informaci serveru idnes.cz o úmrtí potvrdil sexuolog Petr Weiss. Ocenil Hubálka jako tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. "Já ho považuju za jednoho ze svých učitelů, podstatně mě v mé profesní dráze ovlivnil, protože on byl ten, který mě nasměroval na cestu psychoterapeutického přístupu k pacientům s poruchou sexuální preference," řekl profesor Weiss. Model je založen na komplexním přístupu se zdůrazněním psychoterapeutické složky. Než ho Hubálek zavedl, devianti se v podstatě jen hormonálně tlumili. "Kombinací obou přístupů se stala léčba výrazně účinnější," ocenil profesor. Podle serveru psycholog zavolal kolem 13.30 v restauraci v centru Prahy záchranku s tím, že ho bolí na hrudi. Když ale záchranáři dorazili na místo, byl už mrtvý. Podle lékařů měl zřejmě zástavu srdce. Přesnou příčinu smrti bude muset určit pitva. Slavomil Hubálek (†65): Psycholog Slavomil Hubálek patřil k výrazným tvářím českého veřejného prostoru po roce 1989. Ve své profesi se věnoval mnoha mediálně známým trestním kauzám, ochotně ale odpovídal i na nejrůznější dotazy novinářů. Hubálek, který začínal s léčbou sexuálních deviantů a v posledních letech se věnoval také personálnímu poradenství, se angažoval také v politice. Netajil se třeba kritickým postojem k exprezidentovi Václavu Klausovi. "Vůbec nezastírám, že z mé strany je vztah k Václavu Klausovi emočně obsazený," řekl Hubálek magazínu Mladé fronty Dnes, který se věnoval konci Klausovy prezidentské éry. "Společnost složená z nezralých infantilních jedinců vytváří prostředí, v němž se velmi dobře daří narcistickým, egocentrickým a po moci bažícím jedincům," charakterizoval Hubálek českou společnost a bývalou hlavu státu. Českou polistopadovou politiku ale Slavomil Hubálek nejen pozoroval a glosoval, před více než deseti lety totiž spolu s Monikou Pajerovou stál u zrodu politické strany Naděje. Ve volbách na podzim 2002 za ni dokonce kandidoval do horní komory parlamentu, v Praze 1 ale zůstal hluboko v poli poražených. Kromě Naděje se Hubálek s Pajerovou potkal také v občanském sdružení Ano pro Evropu, ve kterém se angažoval mezi jinými také Svatopluk Karásek. Jako psycholog a soudní znalec Hubálek vyšetřoval celou řadu pachatelů té nejzávažnější násilné trestné činnosti. Nikdo jiný prý v České republice neproseděl tolik hodin tváří v tvář vrahům jako on, osobně jich v rámci své praxe poznal více než sto. Vyšetřoval například ošetřovatele Petra Zelenku, který pomocí heparinu zabil nejméně sedm lidí. Slavomil Hubálek, který se nakonec z kauzy nechal odvolat, byl ale přesvědčen, že Zelenka zabil ještě více pacientů. Ze známých kauz z poslední doby se Hubálek věnoval i případu zmizelé Aničky Janatkové, kdy rozebíral osobnost pravděpodobného pachatele, který ale spáchal sebevraždu a případ tedy neskončil u soudu. Jako znalec vystupoval například i v případu Karla Srby, odsouzeného za plánování vraždy novinářky Sabiny Slonkové. "Vůči lidem, jež vyšetřuji, neprožívám takové (negativní, pozn. ČTK) emoce, byť spáchali cokoli, a snažím se pochopit, proč tak nesmyslně lžou," řekl jednou o práci soudního znalce. Slavomil Hubálek se narodil 13. června 1947 v rodině českolipského zubaře, kvůli původu nemohl studovat gymnázium (tehdy jedenáctiletku) a maturoval na sklářské průmyslovce v Novém Boru. K psychologii se dostal oklikou, původně totiž začal studovat Vysokou školu chemicko-technologickou. Až v roce 1968 se díky návštěvám přednášek Milana Machovce nebo Jana Patočky rozhodl pro psychologii a získal stipendium na univerzitu v belgické Lovani. Nakonec v době nastupující normalizace na Západ nevyjel, podařilo se mu ale přestoupit na psychologii na Univerzitě Karlově, promoval ve 27 letech v roce 1974. Politika zasáhla i do startu jeho profesní dráhy. Protože Plné znění zpráv


nebyl členem KSČ ani Socialistického svazu mládeže (SSM), nedostal slíbené místo v bohnické psychiatrické léčebně. Nastoupil místo toho v Horních Beřkovicích, kde byl "prakticky proti své vůli vržen do problematiky sexuálních deviací". "Já tehdy popřel veškeré učebnicové poučky o neléčitelnosti sexuálních deviací," vzpomínal v článku v časopise Reflex na své úspěchy s léčbou deviantů, u kterých se mu podařilo výrazně snížit recidivu. Po osmi letech Hubálek odešel do Sexuologického ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK, kde působil mimo jiné jako klinický psycholog a psychoterapeut. Po roce 1989 působil dva roky jako tiskový mluvčí a tajemník ministra zdravotnictví Martina Bojara. Od 90. let Slavomil Hubálek, který byl ženatý a měl dvě dcery, podnikal (zabýval se personálním poradenstvím a výběrem manažerů) a působil jako znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie. Dlouhodobě spolupracoval s pražským oddělením vražd, přednášel také na Fakultě sociálních věd UK. Loni Hubálek vydal knihu Zpovědník vrahů, ve které popsal své zkušenosti z práce soudního znalce.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/lide/nekrology/zemrel-znamy-psycholog-slavomil-hubalek_263888.html _

Nečekaně zemřel psycholog Slavomil Hubálek, bylo mu 65 let 12.3.2013

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Jana Zemanová, bre_

politika_

Ve věku 65 let nečekaně zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Byl soudním znalcem v oboru klinické psychologie a sexuologie a přednášel sociální psychologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Za svou praxi vypracoval Slavomil Hubálek spoustu posudků, které figurovaly u soudu jako jeden z důkazů. Jak řekl v loňském rozhovoru pro Český rozhlas, soud je samozřejmě nemusel brát v úvahu.„Ale to se prakticky nestává a soudy se našimi posudky řídí. Zcela výjimečně se stane, že si nechají vypracovat ještě posudek další. Ale ve většině případů je ten posudek psychiatra a psychologa pro soud směrodatný,“ řekl tehdy.Informaci o úmrtí Slavomila Hubálka přinesl server idnes.cz. Podle něj si kolem půl druhé v restauraci v centru Prahy zavolal záchranku kvůli bolesti na hrudi. Když záchranáři přijeli, byl už po smrti. Zemřel zřejmě na zástavu srdce. Přesnou příčinu úmrtí ale určí až pitva.Slavomil Hubálek patřil k nejuznávanějším českým psychologům a soudním znalcům. Za svou praxi vyšetřil 120 vrahů. Jako znalec vystupoval například v případu heparinového vraha Petra Zelenky.„Myslím si, že důležitá je ta jeho formulace vyšachovat doktory, dostat je do situace, kdy oni nevědí a on měl radost z toho, že on ví,“ řekl v roce 2008 k Zelenkovi.Jako znalec vystupoval například v případu bývalého sbormistra Bambini di Praga Bohumila Kulínského. Posudky zpracovával i pro policisty. Za 20 let spolupráce se s ním spřátelil pražský kriminalista Petr Rašpl.„Slávek Hubálek byl vynikající psycholog a velice rádi jsme s ním pracovali. On šel do hloubky a skutečně se snažil odhalit i ty nejtemnější kouty duše pachatele. A to ne každý znalec a psycholog dokáže,“ řekl ve Stalo se dnes.Slavomil Hubálek byl učitelem sexuologa Petra Weisse. „Patřil k zakladatelům sexuální psychologie v České republice a v celém tehdejším Československu,“ řekl o něm Weiss. Podle něj je Hubálkův model nejúspěšnější ve světovém měřítku. Šéf ústavně právního výboru senátu Miroslav Antl byl přítelem Slavomila Hubálka a křtil jeho knihu. A jako začínající státní zástupce se prý také od známého psychologa učil.„Byl to velký kamarád, vždycky jsem si ho velmi vážil a byl to nejlepší klinický psycholog, kterého jsem v životě potkal. Hodně mě naučil. Když jsem byl mladý a začínal jsem, tak on ve mně vzbudil zájem o soudní psychologii a psychiatrii. A mohli jsme si toho ještě spoustu v životě říct. On vypadal ve formě, já to pořád ještě nemohu strávit,“ přiznal.Slavomil Hubálek se narodil 13. června 1947, absolvoval Střední průmyslovou školu sklářskou a vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově. Na Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů získal atestaci z klinické psychologie v roce 1986. Pracoval na sexuologickém oddělení psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích a v poradně pro vysokoškoláky v Praze, později v Sexuologickém ústavu Univerzity Karlovy.Působil jako soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie. Externě přednášel sociální psychologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a byl spoluautorem a vedoucím devíti dlouhodobých výcvikových a vzdělávacích programů, kurzů, psychoterapeutických výcviků pro psychology, psychiatry a řídící pracovníky.Společnost už se začíná bát, že nás korupce může zahubit, říká psychologSlavomil Hubálek Plné znění zpráv


URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1186719 _

Ve věku 65 let zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek 12.3.2013

zpravy.tiscali.cz str. 00 Zprávy / Domácí_ Jakub Konečný_

Ve věku 65 let dnes náhle zemřel známý psycholog Slavomil Hubálek. Jako soudní znalec vyšetřoval vrahy a sexuální devianty. Informaci serveru idnes.cz o úmrtí potvrdil sexuolog Petr Weiss. Ocenil Hubálka jako tvůrce českého modelu ústavní léčby sexuálních deviantů. Tento model je podle něj jeden z nejúspěšnějších ve světovém měřítku. "Já ho považuju za jednoho ze svých učitelů, podstatně mě v mé profesní dráze ovlivnil, protože on byl ten, který mě nasměroval na cestu psychoterapeutického přístupu k pacientům s poruchou sexuální preference," řekl profesor Weiss. Model je založen na komplexním přístupu se zdůrazněním psychoterapeutické složky. Než ho Hubálek zavedl, devianti se v podstatě jen hormonálně tlumili. "Kombinací obou přístupů se stala léčba výrazně účinnější," ocenil profesor. Podle serveru psycholog zavolal kolem 13:30 v restauraci v centru Prahy záchranku s tím, že ho bolí na hrudi. Když ale záchranáři dorazili na místo, byl už mrtvý. Podle lékařů měl zřejmě zástavu srdce. Přesnou příčinu smrti bude muset určit pitva. Hubálek se narodil 13. června 1947. Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově. Pracoval na sexuologickém oddělení léčebny v Horních Beřkovicích, v poradně pro vysokoškoláky v Praze a později v Sexuologickém ústavu UK. V letech 1990 až 1992 byl mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví a v roce 1993 založil společnost Alea - psychologie, spol. s.r.o., která se zabývá psychologickým a personálním poradenstvím. Působil jako soudní znalec v oboru klinické psychologie a sexuologie. Přednášel sociální psychologii na Fakultě sociálních věd UK.

URL| http://zpravy.tiscali.cz/ve-veku-65-let-zemrel-znamy-psycholog-slavomil-hubalek-210097 _

Prohrává Česko boj s recesí? 11.3.2013

ČT 24

str. 01


Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Nejdéle trvající česká ekonomická recese za posledních 16 let, to je výsledek posledních zpřesněných dat Českého statistického úřadu. Mezi nejvýraznější efekty patří fakt, že většina lidí nosí z práce domů stále méně a méně peněz. Vláda tvrdí, že usilovně hledá, jak ekonomický růst popohnat. Odbory tvrdí, že vláda nedělá nic. Kdo má pravdu? O tom hned na začátku Událostí, komentářů. Dobrý večer. Reálné příjmy Čechů tedy klesají. Na českých výplatních páskách sice vloni v průměru pár stokorun přibylo, kvůli rostoucím cenám v obchodech si lidé ale vlastně pohoršili. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Zuzana LUŇÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Plné znění zpráv


Přijmeme svářeče. Ještě vloni byl na stejné pozici nástupní plat 20 900 korun. Teď stejná firma nabízí za stejnou práci o 1100 korun víc. I díky podobným nabídkám vloni vzrostla průměrná mzda, lidé si ale polepšili jen na papíře. Vyšší částka na výplatní pásce totiž neznamená, že si lidé za svoje peníze můžou koupit víc zboží. Jeho cena totiž roste taky a rychleji než platy. Libor STODOLA, analytik, PwC Česká republika -------------------Inflace se pohybuje kolem 3 procent nebo lehce i nad 3 procenta, zatímco průměrná mzda narostla pouze o nějaké 2,8 procenta, takže z toho už vidíme, že koupěschopnost klesá. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Zuzana LUŇÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Navíc i když průměrná částka 25 000 se může zdát vysoká, zhruba tři čtvrtiny lidí na ni nedosáhnout. Ani paní Bezděkovská a její kolegyně, které vaří ve školní jídelně jedné z pražských základních škol. Renata BEZDĚKOVSKÁ, vedoucí školní jídelny, ZŠ Fingerova -------------------Tyhlety děvčata, který tady teďka vidíte, mají průměrný plat kolem 9000. Ani já jako vedoucí pracovník na ten plat zdaleka nedosahuju. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Zuzana LUŇÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Přitom právě v Praze jsou mzdy statisticky nejvyšší, dokonce o 10 000 vyšší než třeba v Moravskoslezském kraji, který tradičně trápí vysoká nezaměstnanost. I tady jsou ale lidé, kteří do statistik nezapadají. Jan Kalužík z Ostravy se už 20 let živí jako stolař a platově je ve svém okolí nad průměrem. Dál se ale vzdělává a naučil se ovládat i složitější stroje. Jan KALUŽÍK, stolař -------------------Dřív jsem pracoval jako obyčejný stolař, tak ta mzda byla nízká. Díky tomu, že jsem se tohleto naučil, tak se mi skoro o 50 procent zvedla. Vanda KAŠOVÁ, redaktorka Zuzana LUŇÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Právě znalosti a dovednosti svých lidí firmy oceňují především. Nejvíc v loňském roce svým zaměstnancům přidali dovozci aut, farmaceutické a technologické firmy. Naopak nejméně se přidávalo v obchodě a v realitách. Nepolepšili si ani zaměstnanci státní správy. Třeba příjmy zdravotníků zůstaly stejné jako předloni. Vanda Kašová a Zuzana Luňáková, Česká televize. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ve studiu jsou makroekonomický poradce Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Ungermann a proti němu ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Michal Mejstřík. Dobrý večer, pánové. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Fakulta sociálních věd UK, člen NERV -------------------Dobrý večer. Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Pane Ungermanne, odboráři tvrdí, že by se vláda měla probrat a začít okamžitě něco dělat s tím, aby byl nastartován hospodářský růst. Co by měla dělat? Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Tak vláda by se měla především věnovat tomu, aby se podívala na to, jak ekonomika reálně vypadá. Víte, já si vzpomínám teď, jak jsem byl na posledním jednání tripartity, kde obě strany, jak zaměstnavatelé, tak odboráři, jsme říkaly, jestli by vláda mohla předložit nějakou analýzu, jestli by mohla zpracovat analýzu současného stavu ekonomiky a z celého vystoupení pana předsedy vlády vyplynulo, že vlastně není potřeba nic dělat, že ekonomika je dobrá, že prostě jsme tady, nejnižší míra chudoby, že tady máme, kupujeme zahraniční dluhopisy za velmi nízké ceny, prostě že máme nízký dluh a tak dále a tak dále. Čili v podstatě on nám vysvětlit, že není potřeba nic dělat. Tak já si myslím, že ona vláda dosud nevnímá to, že je tady nějaká ekonomická recese. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------No dobře, ale z pohledu odborářů, minimálně z těch tiskových zpráv, které jsou teď ke čtení na vašem federačním webu, abych tak řekl, tak z toho vyplývá, že vy zhruba tušíte, co by vláda měla dělat. Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Ano, my jsme napsali už vloni určitou vizi, ve který jsme vysvětlili, že je potřeba se věnovat za prvý těm krátkodobým opatřením, čili říkali jsme o tom, že je potřeba minimálně zabezpečit tu finanční disciplínu, že je potřeba trošku, bych řekl, vyřešit třeba otázky daňových úniků, že je potřeba se zabývat problematikou korupce, že je potřeba zabývat se problematikou lichvy, což jsou věci, které dneska, myslím si, řadu lidí trápí. A samozřejmě, že je potřeba se věnovat také nezaměstnanosti, rostoucí nezaměstnanosti a dalším otázkám. Čili já si myslím, že jsme to popsali poměrně široce, ale celý problém je v tom, že to vlastně vláda okamžitě odmítla, že se tomu ani vůbec nepovažovali za nutné se tomu věnovat. Takže to je asi ten problém. Čili vy dneska si musíte uvědomit, že jsme dneska v nějaký složitý situaci, že ta situace se ani zdaleka nezlepší, že jo a vláda by si měla uvědomit především jednu věc. Podívejte se, když se podívám na to, jaký jsou poslední čísla, domácí poptávka klesá, klesá dneska i zahraniční poptávka, protože poslední 2 měsíce zahraničního obchodu ukazují na co, ukazují na to, že klesá dovoz a klesá vývoz, zejména vývoz. Čili za situace, kdy vám oba segmenty poptávky klesají, nemůžete prostě provádět domácí restrikce. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Já tomu rozumím, pane Ungermanne. Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------To je vyloučeno. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Já se ale vracím na úplný začátek mé otázky, když vy zejména popisujete poslední 2 měsíce v těch makroekonomických údajích, tak co by podle vašeho názoru měla teď vláda udělat? Stačilo by, že by se podívala a nechala udělat analýzu toho, jak to vypadá? Vy jste teď řekl, jak to vypadá. Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------No tak minimálně, když si uvědomíte, jakým způsobem, jak situace v ekonomice vypadá, tak by podle mého soudu dobrá analýza je současně také receptem na to, co máte dělat. Čili vy musíte dneska začít řešit nezaměstnanost, že jo, to je základní problém. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Co to znamená řešit nezaměstnanost? Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS Plné znění zpráv


-------------------Minimálně tak, že byste měl věnovat do aktivní politiky nezaměstnanosti, čili do vytváření pracovních míst, ale zejména do rekvalifikací byste měl věnovat daleko víc peněz než dosud. Uvědomte si, že česká ekonomika do toho dává 2 miliardy korun. Ve skutečnosti v rozpočtu je napsáno 6 miliard. Vždyť to je přece svým způsobem tragédie, že vám tady, že tu máte poměrně velkou armádu nezaměstnaných lidí, kteří měli možná změnit svoji kvalifikaci, možná, že by, že je tu větší prostor pro lidi, kteří by měli být řemeslníky, kteří by měli prostě být více spojeni ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Já tomu rozumím. Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Rozumíme si. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------To, co vy mi teď tady říkáte, tak to zní jako celkem jasný plán, minimálně u jedné věci, co dělat. Tady sedí Michal Mejstřík, v podstatě poradce vlády, z NERVu, tak k čemu je? Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Já myslím, že oni vědí, co mají dělat nebo to řekli vládě. Já vám ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Počkejte, pane Ungermanne. Vědí to, řekli to vládě? Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Já nevím, já jsem jejich poslední analýzy nečetl. Já jsem četl pouze ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Vy jste nečetl poslední analýzy NERVu? Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Já jsem četl pouze to, co tady napsal tajemník NERVu a to, co napsal tajemník NERVu, je o tom, že v této ekonomice je všechno v pořádku. Vždyť to je těch 10 pozitivních zpráv, který tady dneska byly zveřejněny, nebo byly zveřejněny v posledních dnech. Tak co s tím? Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Co radíte, pane Mejstříku, vládě coby člen NERVu v této oblasti, jakým způsobem nakopnout hospodářský růst? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Fakulta sociálních věd UK, člen NERV -------------------Tak, za prvé, víte, ta situace prostě objektivně není jednoduchá, to je ..., v tom jako s panem Ungermannem nepochybně souhlasíme a to není ovšem jenom, bohužel, vina české vlády, protože prostě už nežijeme ve společnosti, kdy by vláda vlastnila všechny podniky a vlastně lousknutím prstů by je rozpohybovala. V tuto chvíli je opravdu, když se podíváte, to už není jenom to vyhrožování Řeckem, teď už máme Itálii, která byla, jejíž kreditní rating byl snížen a tak dále. A bohužel ta velká recese, která se dostavila od nás, odráží situaci v celé Evropě, protože, upřímně řečeno, Evropské unii se v žádném případě nedaří se vypořádat s tou situací tak, jak ona je. Dokonce se to daří jenom některým zemím a v menší míře. Víte, že Německo zpomalilo svůj růst a my jsme země, která je na ně navázána. Martin VESELOVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Já se omlouvám, Německo zpomalilo růst až v posledním kvartálu minulého roku. Před tím stále rostlo. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Fakulta sociálních věd UK, člen NERV -------------------Dobře, ale teď jsme přesně u toho, ale proč, prostřednictvím zahraničního obchodu. Dotaz na mě byl, co jsme poradili. Víte, že my jsme připravili exportní strategii po dlouhé době, která je funkční, kterou exportéři sdílejí. Ministr průmyslu začal daleko aktivněji jezdit po světě. V tuto chvíli je, myslím, v Indii, jestli se nemýlím. Předminulý týden se vrátil zase z jiné cesty, před tím byl třikrát v Rusku. Takže zdá se, že některé ty věci, o kterých tady hovoříme, a já nemůžu říci, že by s tím zahraničním obchodem ... Zahraniční obchod je jedna z pozitivních částí toho našeho účtu. Zaznělo tady, že se zpomaluje, ale, upřímně řečeno, zahraniční obchod nestačí kompenzovat pokles domácí poptávky. To je problém. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane Mejstříku, jenom abych tomu úplně rozuměl. Z těch náznaků, které tady pan Ungermann říkal, že by bylo dobré, kdyby se do nich vláda pustila, jako například více peněz na aktivní politiku zaměstnanosti a tak dále, vytváření pracovních míst, to je něco, co vládě podle vašeho názoru nepřísluší nebo to nemůže udělat nebo na to nemá peníze? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Fakulta sociálních věd UK, člen NERV -------------------Tak buďme zcela konkrétní. Shodou okolností minulý týden jsme se potkali na zasedání stavařů a víte, že strategií konkurenceschopnosti, pod kterou jsem také podepsán, jsou tři cíle - rozvoj institucí, to je boj s korupcí, ten tady v tuto chvíli se rozvinul takovým způsobem, že většina vypisujících veřejné zakázky se bojí, aby veřejné zakázky vůbec byly vysoutěženy, protože tak, jak jsou ty podmínky nastaveny, tak se zdá, že řada těch soutěžících, a teď přecházím do té infrastruktury, ve chvíli, kdy dostali možnost soutěžit například o úseky na dálnici D1, což je právě ten způsob, jak vytvářet pracovní místa, to jest z evropských fondů máme šanci zaplatit poměrně významné částky, no tak najednou se začala odehrávat, rozehrávat hra mezi těmi soutěžícími, protože všichni nabízejí nižší ceny a všichni zpochybňují ty druhé. To znamená je tam bratrovražedná válka stavařů, která koneckonců dopadá i na zaměstnanost ve stavebnictví. Mě to mrzí v tuto chvíli. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Dobře. Tak abychom si to porovnali trošku. Pane Ungermanne, vypadá to, že minimálně v některých oblastech tvrdí jeden z poradců vlády, že v podstatě vláda nemá nástroj, kterým by něco udělala. Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Já si myslím, že ty nástroje tady jsou. Víte, my jsme ještě taky navrhovali třeba jednu věc, přestat s tou tvrdou restriktivní politikou. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Co to je? Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Tvrdá restriktivní politika, to jsou ty škrty v rozpočtu, protože si spočítejte, že jestli půjde vláda dál tou cestou, kterou tvrdí, čili v příštím roce, že znovu provede dalších 30miliardovou restrikci, no tak to je to, co já říkám nemůžete za situace, kdy jsme v ekonomické krizi, škrtat obě části poptávky národohospodářský, to prostě nejde. Vždyť v tu chvíli tu ekonomiku dostanete ještě do větší recese, než by to bylo za normálních okolností. To je jedna věc. A druhá věc, já musím být daleko aktivnější v zahraničním obchodě. Prostě já musím řešit prostě problémy, ty, který jsme ztratili, to znamená my se musíme stát znovu, obnovit svoje postavení jako vývozce investičních celků. Po tom je poptávka. To je jediný, co svět zajímá. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Co to znamená vývoz investičních celků pro laiky? Plné znění zpráv


Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Musíte třeba dokázat vyvézt cukrovar, musíte dokázat vyvézt velkou elektrárnu. Podívejte se, když jsme vyvezli naposledy velkou elektrárnu, to bylo Šen-tchou do Číny, to už je ale 12, 13 let. Doufám ..., myslím, že se to uzavíralo v roce 2000. Vy prostě musíte jít do ..., musíte jít aktivně do toho zahraničního obchodu. Já se obávám, že do toho nejdeme. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Já se moc omlouvám, ale vy mluvíte o soukromých firmách, o byznysmenech, kteří by nějakým způsobem měli jednat a vy říkáte z pozice poradce odborářů těm soukromým firmám - měli byste jednat tak a tak. Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Ne, ne, ne. To já ..., musíme si uvědomit jednu věc. Jdeme na trhy, kde bez podpory státu se soukromý výrobce neprosadí. Podívejte se dobře na čínský trh. Když tam přijede paní Merkelová, tak s sebou přitáhne 300 podnikatelů, ale o každém ona řekne ano, naše vláda ho podporuje a my ho podpoříme, třeba zlepšeným úvěrem. Prostě v týhle chvíli vy potřebujete tuhle podporu, to dělá každý stát na světě. Když to neuděláte, tam, kde vám jde o velké celky prostě, tak to prostě nemůže fungovat. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Česko své podnikatele nepodporuje. Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Já tvrdím, že v těch velkých, skutečně v těch velkých objemech nebo v takových těch velkých akcích, tak si myslím, že ta podpora je tam malá. Nakonec o tom svědčí i ta strategie konkurenceschopnosti, kde se hovoří o tom, že existují rozpory, evidentní rozpory mezi ministerstvem zahraničních věcí a ministerstvem průmyslu, že totiž mezi sebou obchodní a ekonomičtí radové nespolupracují. To tam je napsáno přece. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Michal Mejstřík a váš názor na to, jestli by stát mohl dělat ještě něco víc pro své podnikatele. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Fakulta sociálních věd UK, člen NERV -------------------Tak takhle. Upřímně řečeno, ta exportní strategie, která je součástí strategie konkurenceschopnosti, tak to je zrovna papír, který se plní, který nezůstal na papíře. A musím říci, že co se týče toho velkého investičního celku, já bych rád připomněl, že docela nedávno, možná je to 3 týdny, byla velká delegace v Iráku, kde se právě připravuje stavba poměrně velkého investičního celku a zdá se, že Česká republika možná v severním Iráku tento investiční celek, tu paroplynovou elektrárnu postaví a pro mě je to dobrý signál, dokonce v souvislosti s tím ministr financí navýšil objem vlastně EGAP, kapacity EGAPu určitými opatřeními, o docela významnou část několika desítek miliard korun, na 280 miliard korun. Takže já dokonce, zase opakuji, 20., 19. prosince jsme prosadili jako NERV společně s podnikateli a podnikateli, kteří jsou v tripartitě, a společně ještě s vládními úředníky právě zvýšenou prioritu a mezi těmi 18 vrcholnými prioritami je navýšení kapacity EGAPu, to se teď odehrálo. To, co tady zaznělo, my jsme zcela otevřeně řekli musíme dohlédnout, aby vláda zatlačila na obě dvě strany, MPO společně s ministerstvem zahraničních věcí, aby úžeji spolupracovaly. Já musím říci, že mě osobně zhruba před týdnem pan ministr zahraničních věcí řekl, že ve finální fázi dokončování této dohody, což mě upřímně potěšilo, protože na to i my, jaksi jako poradci NERVu ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Že už s Martinem Kubou, ministrem průmyslu a obchodu, bude mluvit a kamarádit. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Fakulta sociálních věd UK, člen NERV -------------------Plné znění zpráv


No, to já jsem u jejich jednání nebyl, ale v každém případě se blíží podpis této dohody podle jeho osobních slov. Stejně tak se vyjádřil při tom svém osobním vystoupení i sám ministr Kuba. Takže já jsem v tomto směru vlastně to, po čem jsem volal ještě v prosinci, tak jsme v měsíci březnu a pevně věřím, že do konce března se to podepíše. A v neposlední řadě, a to bych také chtěl rád připomenout, třeba pro podnikatele to, co může vláda udělat a to, co určitě dělala špatně, že třeba dáváme dohromady one stop shop. Já jsem také mimochodem předsedou Mezinárodní obchodní komory, kde se snažíme, aby ti podnikatelé nebyli zatěžováni nesmyslnými bariérami a nechodili od čerta k ďáblu. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tak, rozumím. To stačí nebo nestačí, pane Ungermanne? Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------No, podívejte se, když tady pan kolega říká o tom, že ministr zahraničních věcí a ministr průmyslu podepíše nějakou dohodu, já se tomu směju, protože já se ptám, jak je možné, že dva ministři stejné vlády, že jim trvá rok, možná déle, než se na něčem takovémto, což je z mého pohledu triviální, domluví. O čem to svědčí? O tom, že ta vláda není dostatečně akceschopná. Já si nemohu pomoct. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Fakulta sociálních věd UK, člen NERV -------------------Já, bohužel, musím konstatovat, že ten rozpor mezi těmito dvěma ministerstvy, taková ta řevnivost rezortní, ona trvá už 20 let. Ona, upřímně řečeno, poznamenala i fungování nejenom těch prvních vlád, ale dokonce i sociálnědemokratických vlád. Prostě není to opravdu banální a já sám to považuju za defekt a jako defekt jsme to také v té analýze jasně řekli. Vláda toto rozhodnutí přijala a do konce března jsem přesvědčen, že se podaří navýšit, tak, jak se to domluvilo, na 70 míst, na 70 lokací že budou vyjíždět ti lidé, kteří jsou v současné době vybíráni ve výběrových řízeních, jako obchodní experti. To znamená z toho dřívějšího počtu, a víte, že ministerstvo zahraničních věcí v tuto chvíli zavírá některé ambasády, třeba v Lucemburku a v takových zemích, kde evidentně ta funkce těchto ambasád byla historická. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tak, pánové, díky za vaše komentáře. Hezký večer. Na shledanou. Jaroslav UNGERMANN, makroekonomický poradce, ČMKOS -------------------Na shledanou. _

Naše nynější krize 2.0 9.3.2013

Lidové noviny

str. 10 Příloha - Orientace / okno_ PETR ZÍDEK_

Politolog Petr Drulák analyzuje současnou krizi Západu a Česka Co dělat, když se česká demokracie proměnila v oligarchii? Jak obnovit rovnost a bratrství? Recepty Petra Druláka jsou málo konkrétní a utopické, ale takové byly před sto dvaceti lety i představy Tomáše Masaryka. Současná česká politika je v hluboké krizi, píše Petr Drulák v úvodu své knihy Politika nezájmu. „Nedokáže formulovat a naplňovat dlouhodobé společenské cíle. Vstupem do Evropské unie završuje Česko svůj návrat do Evropy. Tím česká politika dosahuje svého základního cíle vyplývajícího ze sametové revoluce, ale už není schopna najít a uskutečňovat jakýkoliv veřejný zájem. Stává se politikou nezájmu, která se omezuje na přivlastňování či zneužívání veřejných zdrojů a uspokojování osobních ješitností.“ S touto charakteristikou „naší nynější krize“ by dnes nesouhlasil asi jen málokdo. Menší shoda ale nastane, pokud jde o její příčiny a možnosti nápravy. Petr Drulák, profesor politologie na Fakultě sociálních věd UK a ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, je ryzí teoretik. K hledání východiska se chce dopracovat „konceptuální diskusí pěti pojmů, bez nichž nelze uchopit politickou realitu Západu ani hloubku jeho současné Plné znění zpráv


krize“. Jde o trojici slov označujících „základní stavební kameny západních společenství“ – bratrství, svoboda, rovnost – a dvojici pojmů, které odkazují k mechanismům, jimiž se tato společenství udržují – trh a demokracie. Drulákova „konceptuální analýza“, v níž se věnuje myšlenkovým konstrukcím od Aristotela po Hayeka či Rawlse, může být sice vzrušující četbou pro studenty či profesory politologie, pro běžného čtenáře však asi bude poněkud scholastická. Také její sepětí s realitou je problematické: Drulák v této pasáži téměř nesestupuje z teoretických výšin k sociální realitě, necituje žádné statistiky, průzkumy ani studie, které by se věnovaly něčemu konkrétnímu. Za hlavní příčinu současné krize nakonec označí „nástup tržního fundamentalismu prosazovaného neoliberalismem“, který vážně narušuje dva „základní kameny“ Západu, bratrství a rovnost. Čtenář v knize asi bude postrádat vymezení některých dalších pojmů, s nimiž autor pracuje, např. „veřejného zájmu“. Také současná „krize Západu“ je nedostatečně rozebrána. Skutečně se týká celého Západu? A lze různé krizové jevy, které se projevují v evropských zemích, bez dalšího převést na jednoho společného jmenovatele? Není nutné hledat příčiny krize i jinde než jen v nástupu „tržního fundamentalismu“, např. v nástupu nových technologií? V čem selhal Havel a Klaus Konkrétnější je Drulák v těch částech, kde se snaží analyzovat českou krizi v jejímdějinném kontextu. Zajímavě charakterizuje tři klíčové postavy české transformace. Václav Havel byl podle něj výrazný myslitel, ale slabý politik, který „nedokázal formulovat politický program, kterým by oslovil českou veřejnost“. V zahraniční politice se vyznačoval „dogmatickým moralismem“, který jej přivedl k „naivní geopolitice“ a „plytké kritice evropské byrokracie“. Václav Klaus zase podle Druláka není filozofem, nýbrž pouze technokratem, který jen rétoricky promíchává ekonomický neoliberalismus s politickým nacionalismem. Miloš Zeman je zase „ryzí technolog moci“, jehož jediným programem je napodobování Západu. „Česká tržní demokracie“ podle Druláka ztratila pojem veřejného zájmu a proměnila se v oligarchii, která popírá základní hodnotu rovnosti. Kde bychom měli hledat nápravu? Je jasné, že se jako tolikrát v minulosti nemůžeme inspirovat na Západě, protože Západ prochází stejnou krizí jako my (postkomunistické podmínky mají podle Druláka efekt vypouklého zrcadla: některé aspekty obecné krize zvětšují, jiné naopak zmenšují). Autor se snaží formulovat nikoli politický program, ale jeho předpoklady a dle očekávání je málo konkrétní. S odkazem na Tonyho Judta mluví o „duchovní obnově oživující bratrství“. Odkud by měla přijít? Podle Druláka nelze její příčinu znát předem, vidí ji však spíše ve výjimečné situaci, jako je přírodní katastrofa či zločin příslušníků dosavadní politické elity (jako příklad uvádí upálení Jana Husa!). Autor navrhuje rozšíření a na druhé straně i zúžení demokracie. Rozšířena by měla být třeba o možnost vypsat „revoluční referendum“, kterým by byla odvolána celá politická elita. Omezena by naopak měla být ve věcech, kde je potřeba vybírat odborníky. Z dostupných odborníků by se mohli šéfové určitých úřadů třeba losovat. Je evidentní, že podobné návrhy jsou v dnešních podmínkách dost utopické. Drulákova knihamá určité styčné body s Masarykovými spisy z poloviny devadesátých let 19. století (Česká otázka, Karel Havlíček, Naše nynější krize). Také Masaryk do značné míry paušálně odsuzuje dosavadní českou politiku, reprezentovanou staroa mladočeskou stranou a pokrokářským hnutím, a volá po „humanitní demokracii“, která byla v tehdejších rakousko-uherských podmínkách naprosto utopická. Přestože Masaryk v Naší nynější krizi výslovně odmítá myšlenku násilné revoluce jako prostředku ke změně politických poměrů, protože „společnost nedomůže se svých cílů humanitních, pokud ve jménu lidskosti užívat se bude nelidskosti“, později využil k prosazení svého programu „světové revoluce“, tedy do té doby bezprecedentně barbarské války. Petr Drulák připouští, že vznik společenského hnutí, které obnoví bratrství a pospolitost, „rozhodně není historickou nutností“. Dojít k němu může, a nemusí. „Západ může namísto toho pozvolna, po několik generací upadat nebo se naopak náhle zhroutit. Jak to nakonec dopadne, závisí na událostech a silách, které nikdo neovládá. A nejen na nich, dost také závisí na nás.“ K tomu by se dalo dodat, že také dost závisí na oněch oligarchiích, které si dnešní demokracii přizpůsobily svým zájmům. Habsburkové si v době, kdy Masaryk psal svou Naší nynější krizi, také mysleli, že budou své říši vládnout do skonání věků. Politika nezájmu. Česko a Západ v krizi Petr Drulák Sociologické nakladatelství, Praha 2012. 323 stran. Autor navrhuje rozšíření a na druhé straně i zúžení demokracie. Rozšířena by měla být třeba o možnost vypsat „revoluční referendum“, kterým by byla odvolána celá politická elita. Foto popis| Co dělat, když se demokracie proměnila v oligarchii? Vyhodit celou politickou elitu, říká Petr Drulák (Václav Klaus jako Morana vynášená do Vltavy, 7. března) Foto autor| FOTO ČTK O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor Orientace Plné znění zpráv


_

Zeman je dobrý řečník, je mu rozumět, míní lingvista 8.3.2013

ct24.cz str. 00 Domácí_ Lukáš Hadrava_

Praha - Miloš Zeman se ještě před slavnostním uvedením do úřadu nechal slyšet, že svůj inaugurační projev přednese spatra. Kdo projev přečte, prokáže jen, že umí číst, poznamenal nastupující prezident. Jeho rétorické schopnosti ve Speciálu ČT24 kladně ocenil lingvista Jiří Kraus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Blízký spolupracovník prvního prezidenta Václava Havla Ladislav Špaček měl z tohoto rozhodnutí obavu: "Mluvená řeč je vždy jiná, než je řeč psaná," upozornil ještě před projevem ve Speciálu ČT24 bývalý mluvčí Hradu. Jak Zeman slíbil, tak učinil a lingvista z Fakulty sociálních věd UK Jiří Kraus Zemanovo rozhodnutí mluvit zpaměti přijal s povděkem. "Bylo to velice správné nejen z hlediska zapamatování z jeho strany, ale především z hlediska posluchače," řekl Kraus po zhlédnutí inaugurace. Ocenil přitom strukturu Zemanova projevu. "Tři úkoly, druhý úkol se dělil na tři podúkoly, třetí byl naznačen," popsal jazykovědec. Takovéto členění projevů je podle odborníka velmi populární. "Ono je to od antiky. Ta trojka řečníky vždy fascinovala," poznamenal. "Řečník i posluchač si lépe porozumí a interpretace je poté snazší," doplnil Kraus. Zeman při řečnění ve Vladislavském sále několikrát použil ustálené slovní obraty, jako třeba "ostrovy pozitivní a negativní deviace" či "podnikatelé baťovského typu". I to bylo podle Krause světlým bodem projevu. "Každý řečník, který nabývá jistou praxi, si vytváří ustálená místa. Jsou to jednak berličky pro paměť, ale také signál pro posluchače: 'teď jsem se dostal k tomu, co vy znáte, že vždy opakuji'. To je pro srozumitelnost velice důležité," vysvětlil Kraus. Zeman a hosté v sále se báli desinterpretace Čerstvý prezident se v prvním projevu podle svého zvyku opřel do českých médií. "Podstatnou část" novinářů označil spolu s "kmotrovskou mafií" a pravicovými extremisty za jeden z "ostrovů negativní deviace". "Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí," upřesnil Zeman a zaplněný Vladislavský sál ho za to odměnil potleskem - jediným za celou dobu. "Kdybychom si vzali světové dějiny, tak zjistíme, že to vše byl spor o interpretaci. Já myslím, že tam byli lidé, kteří mají stále strach, že jim nebylo porozuměno, že jsou desinterpretováni," naznačil Jiří Kraus možný důvod vřelého přijetí Zemanova útoku. Prezidentův vztah k novinářům se projevil i v ryze praktických záležitostech. Svůj inaugurační projev nedal médiím dopředu k dispozici. Je přitom zvyklostí, že tyto dokumenty novináři znají dopředu a mohou tak politikova slova jen pár minut po projevu vydat v písemné formě. "Rozhodně si nemyslím, že to je krok správným směrem. Je to podle mě docela zbytečná exhibice," míní Ladislav Špaček. I redakce zpravodajství České televize si musela vytvořit vlastní přepis projevu.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/218058-zeman-je-dobry-recnik-je-mu-rozumet-mini-lingvista/ _

Hodnocení inauguračního projevu prezidenta Zemana 8.3.2013


str. 02


_ Plné znění zpráv


Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Inaugurační projev Miloše Zemana poslouchal také jazykovědec z fakulty sociálních věd Jiří Kraus. Dobrý den, pane profesore. Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobrý den. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Byl to dobrý projev podle vás? Byl to projev státníka? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ano, byl to velice dobrý projev a já bych chtěl upozornit, že to, že byl pronesen zpaměti, má jistou výhodu jak pro řečníka, který si dovede svá témata seřadit, tak pro posluchače. My už jsme v těch rozborech několikrát slyšeli opakování toho projevu a každé to opakování nebo každý ten komentář se přibližoval osnově toho projevu. Ono je to skutečně zapamatovatelné a to myslím, že je velice důležité. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Jakožto jazykovědce, co vás ještě dál zaujalo? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, já bych se vrátil k těm masarykovským tradicím, o kterých se dneska velice mnoho mluvilo, a chtěl bych připomenout, že prezident Masaryk ve svých hovorech, které zaznamenal Karel Čapek, zdůrazňoval, že víc než řečníkem je vždycky bojovníkem a polemikem. On Masaryk vždycky miloval ty patálie, jak on říkal, a také do nich vstupoval. A já si myslím, že v tom projevu se dala najít řada polemických pasáží a takový odstup od té chladné nezaujaté rétoriky. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Jaké jsou podle vás nejsilnější stránky Miloše Zemana? Vyjadřování, dobrá argumentace, slovní zásoba nebo ony známé bonmoty, kterých jsme se ale pochopitelně v tom inauguračním projevu až tolik nedočkali? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já jsem rád, že tam nebyly takové ty charakteristiky Miloše Zemana, o kterých se často mluví, které bývají předmětem různých parodií a napodobování, ale chtěl bych zdůraznit právě to zřetelné odlišení jednotlivých témat, které se, myslím, mohlo každému vrýt do paměti a takový dialogický, polemický tón celé řeči. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Včera měl poslední prezidentský projev Václav Klaus. Kdybyste je měl krátce oba porovnat, i když vím, že prezidentský projev není to samé co inaugurační, přesto, jak je hodnotíte? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Víte, já se bojím, že všichni jsme zaujati tématy a jistým straněním, ale pokud to mám hodnotit chladně a nezaujatě, tak oba dva projevy byly vynikající ukázkou jako toho, co bychom nazvali řečnictvím. A já bych k tomu chtěl říct, že snad i pro naše školy by mohlo být ponaučením, že ta tolik podceňovaná paměť a odvolávání na paměť ve prospěch nějakých logických úvah, že to není správná cesta. Abych mohl dobře logicky argumentovat, tak musím mít v paměti jistý soubor faktů a musím je umět přesně pojmenovat. A právě to je myslím společné pro obě tato vystoupení. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Profesor Jiří Kraus, jazykovědec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Děkuji vám za rozhovor. Na slyšenou. Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Děkuji a na shledanou. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Teď je 12.43 hodin. Polední publicistický souhrn Radiožurnálu je u konce. _

Jakou odezvu najde Miloš Zeman ve společnosti, kterou chce pomoci znovu stmelit 8.3.2013


str. 03


_ Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Po telefonu teď vítám Petra Soukupa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dobrý večer. Petr SOUKUP, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobrý večer přeju. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Jak na vás jako sociologa působil ten dnešní projev nového prezidenta? Petr SOUKUP, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak v zásadě ne výrazně překvapivě, dokonce i ta poměrně dlouho komentovaná pasáž ohledně českých novinářů nebyla překvapivá, i když s ohledem na vystoupení Miloše Zemana těsně po zvolení to jisté překvapení bylo, protože pokud řekl, že bude směřovat společnost, že bude pro všechny a tak dále, tak najednou jednu skupinu jakoby hodí přes palubu, bylo zvláštní, ale nedělo se nic zvláštního. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Miloš Zeman v projevu zopakoval, že chce být prezidentem všech občanů a také po vzoru T. G. Masaryka ocenil miliony lidí, kteří vykonávají drobnou a poctivou práci. Miloš ZEMAN, prezident České republiky -------------------Právě tito lidé jsou solí země, proto bych se chtěl s nimi při návštěvách jednotlivých krajů co nejčastěji setkávat a chtěl bych jim pravidelně skládat účty ze své prezidentské činnosti. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Pane Soukupe, budou lidé podle vás na to slyšet, může Miloš Zeman pomoci stmelit českou společnost, kterou rozdělila nejen prezidentská volba? Petr SOUKUP, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak bude samozřejmě záležet na jednotlivých činech. Určitě se asi nedá od Miloše Zemana čekat nějaké aktivistické působení ve smyslu bojování proti globálnímu oteplování, proti Evropské unii, čímž samozřejmě bude docházet ke stmelování, otázka je, jak bude vyjednávat s různými politickými subjekty, ale myslím si, že na Plné znění zpráv


rozdíl od Václava Klause bude Miloš Zeman v zásadě takovým prototypickým Čechem, čímž bude asi většinové populaci sympatický, protože si sem tam zakouří, sem tam si popije, a v zásadě tam bude v uvozovkách jeden /nesrozumitelné/, to pro lidi může být relativně dobré poselství. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Na druhou stranu, když Miloš Zeman říká, že chce být prezidentem dolních 10 milionů neprivilegovaných občanů, nemůže se tohle někoho naopak dotknout? Petr SOUKUP, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak určitě, určitě, i když vzpomeneme na kampaň, tak ta určitě nemířila prostě úplně na všechny, ale mířila zejména ty opravdu obyčejnější lidi, ať už ti bohatší z pohledu Miloše Zemana, možná kmotři, tak lidé, kteří nad vším hloubají, tak mohou být tímto dotčení a mohou mít pocit, že jsou vlastně jakoby vyloučeni. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Podle politologa, promiňte, Petra Justa, není příliš šťastné, pokud Miloš Zeman jako prezident říká, že chce spojovat společnost a zároveň zmínil opoziční smlouvu. Její aktéři uklidnění zrovna nezpůsobili, vidíte to podobně? Petr SOUKUP, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak přiznám se, že to znění opoziční smlouvy je trošku zvláštní, ale tou je prostě vidět, že jak předchozí prezident, tak současný prezident v zásadě toto považují za jeden svých ohromných úspěchů, za věc, která vlastně společnosti pomohla, což z ekonomického pohledu je asi pravda, ze společenského pohledu asi pravda není, ale bohužel v tom jsou zase oba, jak předchozí, tak současný prezident vlastně stejní, že oni prostě opomíjejí určitou část reality a odmítají si připustit, že mají odpovědnost za věci, které se nepovedly. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------Tolik sociolog Petr Soukup. Děkuji vám a na slyšenou. Petr SOUKUP, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Díky, na shle. Martin KŘÍŽEK, moderátor -------------------To je z dnešního publicistického souhrnu po šesté vše. Pěkný večer vám od mikrofonu přeje Martin Křížek. _

Zeman v projevu nabídl svůj úřad jako prostor pro politický dialog. A opřel se i do médií 8.3.2013 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika_ Vojtěch Kouřímský,Martin Křížek,Kristina Winklerová_ Krátce po podpisu prezidentského slibu pronesl dnes dopoledne Miloš Zeman svůj první projev jako hlava státu. Představil v něm vizi svého působení na Hradě. Řekl, že chce být prezidentem všech. Také řekl, že chce přispět ke stabilnější politické scéně, a nabídl se jako moderátor politické diskuze. „Předstupuji před vás jako první prezident České republiky, který byl zvolen přímou volbou občanů. Uvědomuji si obrovskou odpovědnost, která z toho pro mne vyplývá. A jsem připraven této odpovědnosti dostát,“ zahájil Miloš Zeman.Nejprve poděkoval všem, kteří mu dali v přímé volbě hlas, a za volební účast a aktivní občanství vyjádřil uznání i těm, kteří volili jeho protikandidáta. Poznamenal, že chce být prezidentem všech občanů bez rozdílu jejich politických názorů a „hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů“.Během vystoupení Plné znění zpráv


zmínil Miloš Zeman tři cíle, na něž by se ve funkci prezidenta rád soustředil: stabilizaci politické scény, podporu „ostrovů pozitivní deviace“ a potírání „ostrovů negativní deviace“.Někteří politici našli v Zemanově projevu shodu, jiní byli zklamaníJako první zmínil Zeman stabilizaci politické scény. „Nabízím prezidentský úřad jako neutrální pole pro dialog všech parlamentních stran, ale i dalších významných společenských organizací, ať už jsou to odbory, zaměstanavatelské svazy a další instituce,“ řekl.Jako člověk, který není spojen s žádnou parlamentní stranou, prý nabízí roli prostředníka a moderátora. V souvislosti s tímto bodem připomněl někdejší opoziční smlouvu.„Vycházím ze zkušenosti, kdy se v minulosti dokázaly dohodnout dvě nejsilnější parlamentní strany a tuto dohodu bezezbytku dodržely. Takže bylo možné, aby se Česká republika dostala z tehdejší ekonomické krize a obnovila hospodářský růst,“ řekl Zeman.Ocenění osobnostíZa druhý bod označil „ostrovy pozitivní deviace“. „Jsou to ostrovy nadprůměrného výkonu. Jsou to osobnosti, které svým celoživotním dílem přinášejí prospěch naší zemi,“ vysvětlil Zeman.Jsou to prý například podnikatelé baťovského typu, úspěšní starostové či významné osobnosti z řad školství, vědy, kultury či sportu.„S nimi bych se chtěl setkávat a rozšířit počet dnes udělovaných státních vyznamenání, protože věřím, že mnoho lidí, kteří svojí celoživotní prací přispěli k rozvoji České republiky, si takové ocenění zaslouží,“ uvedl s tím, že nezapomíná ani na miliony těch, kteří připravují půdu, z níž tyto osobnosti vyrůstají.Zaroveň by jako prezident chtěl také bojovat proti „ostrovům negativní deviace“. K nim patří například „kmotrovské mafie“, proti nimž by prý pomohl zákon o prokázání původu příjmů a majetku včetně možnosti zabavení toho nelegálního.„Prezident nemá zákonodárnou iniciativu, ale budu se trpělivě snažit, aby takový zákon byl přijat,“ uvedl Zeman.Ohradil se také proti neonacistům. „Druhým ostrovem negativní deviace jsou neonacistické bojůvky, které občas řádí v ulicích našich měst. Jejich členové vyznávají ideologii, která by v případě svého vítězství vedla k vyhubení českého národa, a tedy i jich samých,“ řekl Zeman.Žádná změna. Na Hradě se jen střídají populisté, zní ze zahraničíVe výčtu ostrovů negativních deviací neopomněl zmínit také média. „Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, mediální masáž a manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí,“ řekl Zeman a vysloužil si potlesk sálu.Vystoupení, ač prý tolerantní ateista, uzavřel modlitbou. „Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu. Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým,“ zakončil třetí prezident samostatné České republiky.Sociolog: Zeman jako prototypický ČechProjev nového prezidenta republiky nebyl podle sociologa Petra Soukupa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy nijak výrazně překvapivý. Poněkud zvláštní podle něj ale bylo, že Zeman zmínil opoziční smlouvu.„Jak předchozí prezident, tak současný prezident toto považují za jeden ze svých ohromných úspěchů, za věc, která společnosti pomohla, což z ekonomického pohledu je asi pravda, ze společenského pohledu asi pravda není. Bohužel v tom jsou vlastně oba stejní. Oni prostě opomíjejí určitou část reality a odmítají si připustit, že mají odpovědnost za věci, které se nepovedly,“ uvažuje Soukup.Zeman v projevu avizoval setkání s inspirujícími lidmi. To by mu podle Soukupa mohlo pomoci stmelit českou společnost, kterou rozdělila nejen volba hlavy státu. Záleží ale na konkrétních činech.„Určitě se asi nedá od Miloše Zemana čekat nějaké aktivistické působení ve smyslu bojování proti globálnímu oteplování, proti Evropské unii, čímž samozřejmě bude docházet ke stmelování. Otázka je, jak bude vyjednávat s různými politickými subjekty. Ale myslím si, že na rozdíl od Václava Klause bude Miloš Zeman v zásadě takovým prototypickým Čechem, čímž bude asi většinové populaci sympatický, protože si sem tam zakouří, sem tam si popije,“ vysvětluje Soukup.Naopak to, že se Zeman považuje za prezidenta „dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů“ by se údajně mohlo dotknout té bohatší a hloubavější část národa. Podle Soukupa si mohou připadat dotčeni a mít pocit jakéhosi vyloučení.Miloš Zeman složil na Pražském hradě slib, stal se tak třetím českým prezidentemŽádná změna. Na Hradě se jen střídají populisté, zní ze zahraničíMiloš Zeman se ujme prezidentské funkce. Slib složí poprvé do rukou předsedy SenátuVáclav Klaus už není prezidentem. Pražský hrad se do inaugurace nové hlavy státu symbolicky uzavřelJaký bude Miloš Zeman prezident? Bude chtít být stejně jako Klaus populární, říká socioložkaBýt prezidentem pro mě bylo poctou, řekl Klaus ve svém posledním projevuZ Klause bude důchodce s 50 tisíci měsíčně a s nárokem na auto a ochranku


Nový zákon děsí hospodské: Byl by to boj o zákazníky 7.3.2013

5+2 dny str. 01 Titulní strana_ ZUZANA MOLKOVÁ_



Návrh zákona, který by platil od roku 2014, představuje úplný zákaz kouření v restauracích. ZLÍN / Patříte mezi ty, kteří si neodpustí u čerstvě natočeného piva či láhve vína svou pravidelnou cigaretu? Užívejte si to. Je možné, že od příštího roku si už nezapálíte v žádné restauraci. Takový je totiž plán ministra zdravotnictví Leoše Hegera, který chce novým zákonem chránit hlavně děti a dospívající. Zatímco podle nejnovějšího výzkumu fakulty sociálních věd a agentury Ipsos by nový zákon přivítalo až 78 % obyvatel, restauratéři jej odmítají. Narušuje podle nich svobodu podnikání, mají strach ze ztráty zákazníků a následně i tržeb. Obavy ze ztráty zákazníků „Určitým podnikům to rozhodně ublíží. Sníží se návštěvnost a tím pádem i tržby. Bude to chtít vymyslet nějaké prostory, které budou zcela oddělené, a pro spoustu podniků to nebude reálné z důvodu prostoru stávající stavby. Hosté tím pádem budou vyhledávat podniky, které tyto možnosti budou mít. Byl by to boj o zákazníky,“ je přesvědčený provozovatel koktejlového baru Petr Slovák. Podobně mluví i další podnikatelé na Zlínsku. „Hlavní problém nastane s tím, že lidé budou chodit kouřit ven a to bude souviset s rušením nočního klidu. Doteď jsem musel lidi nahánět dovnitř, aby nekouřili venku. Nyní to bude naopak, takže další jejich krok bude omezení provozní doby,“ krčí rameny spolumajitel hudebního klubu na Jižních Svazích Filip Husák. Neomezujte nás. Nekuřáci ať jdou jinam! Zákon budí rozpaky i mezi lidmi. Některým se zdá jako naprosté omezovaní svobody. „Velice by mi to vadilo, tato úvaha mi přijde zcestná. Lidé, kterým vadí kuřáci si přece mohou zajít tam, kde se nekouří. Ať si přece každý vybere! Když jdu do hospody, počítám s tím, že se tam prostě i kouří, to je snad normální. Neumím si představit, že bych si nemohl u piva zakouřit,“ rozčiluje se nad novým zákonem třicetiletý Zdeněk Skácil. POKRAČOVÁNÍ NA STR. 3 Nový zákon děsí hospodské: byl by ... DOKONČENÍ ZE STR. 1 Ve Zlíně mají odpůrci cigaret na výběr přibližně z deseti restaurací. Patří mezi ně například Hospůdka u Kovárny, Dolce Vita, Restaurace Vyhlídka, U Septima a další. O tom, že zákaz kouření v restauracích sníží počet vykouřených cigaret, je přesvědčený i primář plicního oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati Vladimír Řihák. „Nejsem si však stoprocentně jist, že kuřáky odnaučí tento zákaz kouřit,“ konstatoval primář s tím, že například v USA jsou všechny restaurace zcela nekuřácké. Následky pasivního kouření jsou podle Vladimíra Řiháka podobné jako u aktivních kuřáků. Záleží na intenzitě pasivního kouření a době expozice. Děti jsou na cigaretový kouř zvlášť citlivé. „Zažil jsem i pacienta, který měl ve 30 letech zhoubný nádor plic, tento chlapec ovšem kouřil asi od šesti let,“ dodává Řihák s tím, že přestat kouřit je obtížné. Závislost je totiž silná a lidé podle něj nemají chuť přestat. „Naše ambulance pro odvykání kouření v KNTB zeje prázdnotou,“ přiznává. Boj s kuřáctvím je však těžký i z dalších důvodů. Milovníci cigaret totiž ročně do státního rozpočtu odvedou na spotřební dani až 50 miliard korun. Regionální mutace| 5+2 dny - Zlínsko _

Sankce vůči Severní Koreji 7.3.2013


str. 03

21:05 Stalo se dnes_

_ Jan RICHTER, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Rada bezpečnosti OSN dnes jednomyslně schválila další sankce vůči Severní Koreji. Sankce, které jsou odpovědí na severokorejský jaderný test z minulého měsíce zmrazí finanční transakce i diplomatické aktivity Pchjongjangu. Severní Korea je ještě před hlasováním v Radě bezpečnosti pohrozila Spojeným státům preventivním jaderným útokem. My teď máme na lince koreanistu Petra Bláhu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Petr BLÁHA, koreanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Jan RICHTER, moderátor -------------------Pane Bláho, žádné sankce a bylo jich hodně, zatím Severní Koreu od jaderných a nebo těch raketových testů dosud neodradily. Změní se to , myslíte, tentokrát? Petr BLÁHA, koreanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se obávám, že se to nezmění, protože jestli Severní Korea těží z toho, že jednak těmi provokacemi navenek ten svůj režim v rámci země a jaksi nerespektuje dlouhodobě vlastně mezinárodní společenství a já se domnívám, že v podstatě jedinou jaksi skutečně viditelnou sankcí by bylo vyloučit Severní Koreu z OSN, což by ovšem nemělo také žádný efekt. Jan RICHTER, moderátor -------------------Čili, mezinárodní společenství, myslíte, vlastně nemá žádnou možnost, jak zabránit Severní Koree v dalších jaderných testech nebo v dalších pokusech s balistickými raketami? Petr BLÁHA, koreanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, pochopitelně, naskýtají se možnosti při dobré spolupráci mezi, zejména Spojenými státy, Čínskou lidovou republikou, by mohl být vyvinut velký tlak na to současné severokorejské vedení, které by mohlo mít určité důsledky. Nicméně, dlouhodobě se ukazuje, že vedení nechce poslouchat ani toho svého nejbližšího spojence Čínskou lidovou republiku. Jan RICHTER, moderátor -------------------O co myslíte, že usiluje Kim Čong-um, tedy představitel diktátora severokorejský, který je u moci zhruba rok a zatím provokuje a zdá se, že dochází k roztržce i právě ve vztazích Severní Koreji a Číny? O co vlastně jde? Petr BLÁHA, koreanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že je lépe to vidět jaksi postavou Kim Čong-uma, který dle mého názoru příliš nemá velký vliv v rámci toho severokorejského režimu a jaksi dlouhodobý pohled na vývoj Severní Koreje ukazuje, že jaksi u nás komunistické režimu, tak vždycky se Severní Korea se snažila získat od svých přátel /nesrozumitelné/ zmožená nejvíce. Že dlouhodobě bych řekl, že Severní Koreji jde o to, aby byla uznána jako jaderná velmoc, což prakticky provozuje tím, že provádí jaderné testy. Dále jde samozřejmě o to, aby získala od mezinárodního společenství co možná nejvíce benefitů. Já se domnívám, že tato zahraniční politika fungovala ještě prakticky donedávna, kdy nejprve Spojené státy, potom i Jižní Korea velmi štědře financovali Severní Koreu, takže abych to zkrátil, jednoduše jsem Severní Koreji o to, aby měla přísun zahraničních finančních prostředků a aby byla uznána její mezinárodní pozice. Jan RICHTER, moderátor -------------------Dnešní rezoluci jednomyslně schválila Rada bezpečnosti, to znamená, že pro ní hlasovala i Čína, která tedy údajně podle zdrojů, které například citovala agentura Reuters, vyjadřuje čím dál větší nespokojenost a jaksi ten postoj Pchjongjangu ji začíná skutečně vadit. Jakou roli hraje Čína, proč Čína nezatlačí na ten režim víc? Petr BLÁHA, koreanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


-------------------Jednak Čínská lidová republika dlouhodobě využívá Severní Koreu do určité míry jako takovou figurku na té širší šachovnici mezinárodních vztahů, zejména samozřejmě ve vztahu ke svým nejbližším sousedům, jako je Jižní Korea nebo Japonsko. Vzpomeňme na to, že Čínská lidová republika vyostřuje v regionu až na hranu jaksi mezinárodní napětí, co se týče jednak nacionalismu, ale zejména tedy potenciálních konfliktů ohledně teritoria, ohledně jaksi ostrovů a teritoriálních vod v regionu. Ve vztahu ke spojeným státům se jí Severní Korea hodí k tomu, aby ukázala, že má v regionu vliv a právě já se domnívám, že ta neochota Severní Koree jaksi ustoupit a poslechnout Čínskou lidovou republiku, to současné čínské vedení skutečně rozčiluje. Jan RICHTER, moderátor -------------------Míní koreanista Petr Bláha. Děkujeme za váš čas a na slyšenou. Petr BLÁHA, koreanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na slyšenou. _

Václav Klaus obohatil češtinu, o sobě rád mluvil v plurálu 7.3.2013

lidovky.cz

str. 00 Lidovky / Zprávy z domova_ Lidovky.cz_

Havlismus. Homosexualismus. Nepráce. Václav Klaus obohatil češtinu o spoustu novotvarů. A specifický byl i jeho projev. „Nad tím, co shovívavě odmítá, se musí pousmát nebo pozdvihnout obočí,“ všímá si jazykovědec Jiří Kraus. „Příznačné je u něj i stupňování intenzity významu opakováním slov. Mediálně nebo v obecném mínění zkreslované pojmy dekonstruuje jako neudálosti, nepráce,“ pokračuje profesor Fakulty sociálních věd UK. Neutrální výraz: havlismus Klaus se třeba vyjádřil k chystanému pochodu sexuálních menšin v Praze v létě 2011: „Prague Pride není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních „ismů“ – velmi obávám.“ Jazykovou konstrukci odborníci ocenili. „Pokládám to za dobrý pokus o významové odstínění homosexuality jako vlastnosti a homosexualismu jako myšlenkového směru,“ řekla Olga Martincová, vedoucí slovníku neologismů Nová slova v češtině. Zobecňování připojením přípony -ismus je pro Klause typické. Vytvořil tak mimo jiné výraz havlismus. Vysvětlil ho jako „jiné a zcela odlišné vnímání světa, které nedokáži lépe pojmenovat“. Dodal, že jde o neutrální výraz. Množným číslem rozmělňuje význam oponentů Řeč Václava Klause má i další velmi výrazný rys. Ve veřejném – a někdy dokonce i soukromém – projevu používal první osobu množného čísla tam, kde by si jiní vystačili s číslem jednotným. Když chtěl například na vyhlídce mrakodrapu Petronas Twin Towers v Malajsii jistit svoji ženu Livii, obrátil se na ni se slovy: „My tě podržíme.“ Používáním množného čísla naopak snižuje, rozmělňuje význam svých oponentů. Jako v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny, kdy použil výrazy jako „ti Jochové“ nebo „pánové Rychetští“.

URL| http://www.lidovky.cz/vaclav-klaus-obohatil-cestinu-o-sobe-rad-mluvil-v-pluralu-pz8-/zpravydomov.aspx?c=A130307_115817_ln_domov_pv _



Zelený Stropnický: Klaus a Zeman jsou všehoschopní. Rozumí moci 7.3.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Jan Rychetský_

Rozhovory_

ROZHOVOR Celá léta vedl stát tak, aby ho zpochybnil, odstranil, zprivatizoval. V tom jako prezident selhal. Jediné hodnoty ve společnosti podle něj vytvářejí podnikatelé, což je typické. Tak hodnotí odcházejícího prezidenta Václava Klause jeden z místopředsedů Strany zelených Matěj Stropnický. Jaké chyby byste Václavu Klausovi nejvíce vytkl? Politik, který usiluje o vedení státu s přesvědčením, že všechno, co stát znamená, co dělá, co reprezentuje, považuje za zlo, se dopouští největší míry intelektuální nepoctivosti. Copak děláme cokoli proto, aby se to nepovedlo? Stavíme dům, aby nebyl? Václav Klaus je pro mne ztělesněním této zásadní nepoctivosti. Vedl celá léta stát tak, aby ho zpochybnil, odstranil, zprivatizoval. Politik s ideovou výbavou Klause nemůže dávat státu smysl a to je snad nejdůležitější úkol prezidenta. Všechno další je až odvozené, toto je základní, a v tomto nejzákladnějším Václav Klaus nutně musel selhat a selhal. Když budete posuzovat Václava Klause, jaký úsek jeho kariéry si nejvíce vybavíte? Privatizaci, tažení proti Evropské unii (EU), tažení proti Havlovi? Popravdě zůstanu u toho, co je mi zvlášť drahé, tedy u životního prostředí, jeho ochrany, lidí, kteří se jí věnují, a tedy u toho, co Klaus posměšně nazývá ekologismem. Ale ať už šlo o zpochybňování legitimity kterékoli části společnosti mající podíl na demokratické diskusi, vždy šlo podle mne Klausovi o jediné, nejpodstatnější. Jako platné obhájit konec konců jen tržní vztahy a argumenty, jako legitimní účastníky demokratické diskuse uznat jen nabízející a kupující, tedy redukovat občana na výrobce anebo spotřebitele. Vzpomeňme jen na jeho okřídlenou úvahu o těch prý jediných, kdo vytvářejí ve společnosti hodnoty, o podnikatelích. Všechny vámi jmenované příklady i ekologismus, který dodávám navíc já, lze tímto shrnout. Jedinou hodnotou a tedy měřítkem je Klausovi vždy zisk. Kdo má ještě jiné hodnoty, nebo je dokonce zisku nadřazuje, jako Václav Havel nebo v jiných ohledech EU, je pro Klause ideový protivník, kterého je třeba zničit. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="251523,240721,239499,236698,235823" / Klaus byl vždy hodnocen jako skvělý ekonom. Nicméně existuje i menší skupina kolem senátora Tomio Okamury, která tvrdí, že byl ekonomickým břídilem a privatizaci zpackal, protože nepřijal některé návrhy Jana Švejnara. K čemu se přikláníte vy? Hodnocení lidí kolem senátora Okamury neznám a popravdě mne ani nezajímá. Za podstatnou považuji kritiku profesora institucionální ekonomie Lubomíra Mlčocha, někdejšího děkana Fakulty sociálních věd UK, formulovanou v několika publikacích a to již v době, kdy Klausova privatizace probíhala. Za významnou mám také kritiku, kterou Klausovi v době, kdy se o tom rozhodovalo, adresovali autoři alternativního postupu privatizace zaměřeného především na malé podniky, nikoli na strategická odvětví, v čele s někdejším ministrem hospodářství v české vládě Petra Pitharta Františkem Vlasákem. A v neposlední řadě, podstatná je i kritika, kterou Klausovi a ostatním neoliberálním ekonomům chicagské školy adresuje Mlčochův žák Tomáš Sedláček ve své knize Ekonomie dobra a zla, byť je na mnoha místech nedůsledná. V tom nejdůležitějším jsou si tito kritici blízko a nevzdalují se tím dokonce příliš ani Adamu Smithovi, prvnímu ekonomovi, který byl, jak známo, nikoli ekonom, ale moralista. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="264979,264978,264976,264975,264974,264973" / Ten hlásal, že vztah soukromého a veřejného zájmu provází napětí plynoucí z jejich časté protichůdnosti, soukromý zájem a jeho vliv je třeba demokraticky omezovat, regulovat, vyvažovat dohodnutým zájmem veřejným a důrazem na individuální morálku. Jednoduše řečeno, dokonalé sobectví každého, které vyjadřuje trh, je třeba poutat demokratickými pravidly usilujícími, arci nedokonale, o obecné blaho. Myslíte si, že Klaus dostal Česko do izolace v rámci EU?



Evropská unie je projektem mírové spolupráce v Evropě skrz těsnou spolupráci hospodářskou, sociální a kulturní. Klausův ekonomický redukcionismus ale význam ostatních, nehospodářských oblastí spolupráce ignoruje a jejich smysl soustavně napadá jako “socialistický“. Jeho pojetí Evropské unie není Evropa národních států, jak o tom mluví, to je jen rétorika, je to ve skutečnosti Evropa společného trhu a nic víc. Proč? Protože Klaus je proti státům, tím spíš proti velkým a silným státům či mezinárodním organizacím, protože dobře ví, že jedině ty mohou globalizovaný trh účinně omezovat. V zájmu jediné maximy co nejvolnějšího trhu je ochoten obětovat cokoli a zejména vliv občanů na rozhodování vyjma snad vlastního spotřebitelského chování. Jde opět o výše popsaný redukcionismus občana na konzumenta. Tento Klausův náhled není ojedinělý, je vlastně od osmdesátých let vcelku vlivný, ale málokdy se stane, že by někdo s podobnými názory stanul až v samotném čele některého členského státu EU. To pak skutečně k určité izolaci vede. Proč si myslíte, že se studentům kdysi nepodařily protesty: Děkujeme, odejděte, jimiž chtěli vyprovodit Klause a Miloše Zemana z politiky, přitom ti se v ní usadili ještě pevněji? Žádná iniciativa nevydržela dost dlouho. A pak, Klaus i Zeman jsou přece opravdu schopní, doslovně, ovšem i přeneseně, tedy všehoschopní. Stačí vzpomenout nákupy poslanců před prezidentskou volbou Václava Klause nebo machinace s financováním kampaně Miloše Zemana. Vaše strana navrhovala na prezidenta Táňu Fischerovou. Proč si myslíte, že lidé chtějí na Hradě spíše pragmatiky než vlajkonoše určitých ideálů. Vždyť pragmatikem je Klaus, Zeman, ale je do jisté míry i Karel Schwarzenberg... Lidé volí podle svých zájmů, méně už podle ideálů. Klaus i Zeman jsou silnými nositeli určitých zájmů, ale i vlastních ideálů. Jen jiných, než třeba Táňa Fischerová, a ty převládly. Jak nahlížíte v poslední době už na hysterickou kritiku Václava Havla Klausem? Srovnání s Havlem Klause trápí celá léta. Má z něj komplex a byl - li jeho antipodem léta, chce jím být až do konce. Podrobně jsem ale před rokem v textu Klaus nad Havlovou rakví analyzoval jeho projev, který přednesl v okamžiku na první pohled největší vstřícnosti vůči letitému rivalovi. Právě, že jen na první pohled to vypadalo jako smíření v hodině smrti, při podrobnějším zkoumání vychází najevo, že Klaus Havla vysvětlil celého za pomoci deterministického materialismu, tolik typického pro neoliberální ekonomy. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="264919,264906,264861,264860,264835,264826" / Havel mu celý nutně vyplynul z dobového kontextu, podle něj neměl na sobě ani špetičku vlastní zásluhy. K psaní ho donutil režim, absurdní dramatiku za něj vytvořil režim absurdní realitou, disidentem jej učinil, protože ho vyloučil ze společnosti, do čela revoluce ho postavil jeho vězněním a tím negativní reklamou, a tak dále ad absurdum. A já se ptám, co Havlův umělecký talent? Charakter? Vůle? Schopnost formulovat program a strategii a získávat pro ně spojence? Nic, Klausovi to všechno uniklo, záměrně uniklo, dodávám. Výpady z poslední doby je myslím třeba vnímat tímto celkovým pohledem. Co smýšlíte o jakémsi myšlenkovém trustu Zeman a Klaus? Nevěřím na něj. Vztah Klause a Zemana bych spíše definoval jako mocenské spojenectví, jako vzájemnou důvěru a respekt. Jedou v tom spolu a zájmově i ideově jsou soupeři, v porozumění moci kolegové. Co byste Václavu Klausovi nyní popřál? Spokojený důchod anebo další politickou kariéru? Přál bych mu důchod všech ostatních důchodců.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1337&clanek=264990 _ Plné znění zpráv


Dokumentární fotografie v kině Hvězda 7.3.2013

Slovácký deník str. 03 (lap)_

Slovácko_

Uherské Hradiště – Pražský dokumentární fotograf Karel Tůma představí průřez svou tvorbou v uherskohradišťském kině Hvězda. Zahájení výstavy se tam uskuteční dnes v 18 hodin. Retrospektivní expozice nazvaná Co je to v nás? návštěvníky zavede do Prahy, Amsterdamu, Benátek i východoslovenských cikánských osad. Přístupná bude denně v čase programů kina a potrvá do 2. dubna. Sedmatřicetiletý Tůma spolupracuje s nadací Člověk v tísni, byl u založení obrazové agentury Choice Images a fotografické skupiny Rovnýma nohama. Vedl také tvůrčí seminář fotografie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se dlouhodobým dokumentárním projektům s výrazným sociálním podtextem. Region| Střední Morava _

Zpívající revoluce 7.3.2013

Tvar

str. 18 Historie revolucí_ Luboš Švec_

Drastickou sovětizaci tří pobaltských států, prováděnou od roku 1940 a znovu po roce 1944, neumožňoval status quo studené války příliš připomínat ani na západě od železné opony. Jednu z výjimek představovala kniha esejů Zotročený duch (1953) rodáka z Šeteniai a čestvého polského emigranta Czesława Miłosze, v níž se autor, jako jeden z prvních duchů své epochy, pokusil pojmenovat utrpení baltských národů pod sovětskou okupací. Po porážce protikomunistických partyzánských oddílů, které v některých oblastech Litvy operovaly až do poloviny 50. let., to byla teprve Gorbačovova perestrojka, jež umožnila Litevcům, Lotyšům a Estoncům obnovit hnutí za svobodu a národní suverenitu – a dovést je k vítěznému konci. Tyto události připomínáme článkem doc. Luboše Švece z Fakulty sociálních věd UK. Termín „zpívající revoluce“ se vztahuje k procesu demokratické a národní revoluce pobaltských republik, jenž vyústil do obnovení jejich nezávislosti. Revoluce bývá obvykle spojována s násilným převratem, ale v Pobaltí šlo o nenásilný proces kvalitativních změn. Eufemistický termín ukazuje na blízkost k středoevropským sametovým revolucím. Vyjadřuje nenásilný charakter revoluce a zároveň odkazuje na místní tradice sborového zpěvu. Tradice svátků písní sahá v Estonsku a Lotyšsku do přelomu 60. a 70. let 19. století, kdy nerovnoprávná etnika pod německobaltskou a ruskou nadvládou právě prostřednictvím setkání pěveckých sborů z různých částí pobaltských gubernií demonstrovala poprvé svou národní sounáležitost. Za perestrojky demonstrace k výročí paktu Molotov–Ribbentrop, masových stalinských deportací a státních svátků meziválečných samostatných republik mobilizovaly veřejnost a stotisícové svátky písní, na nichž zazněly požadavky spojené s renesancí národní kultury, vtiskly pojmenování celému procesu pobaltské revoluce. V Lotyšsku, kde došlo během sovětské nadvlády k nejintenzivnější rusifikaci, používá historiografie pro aktivizaci národní kultury na přelomu osmdesátých a devadesátých let pojem Třetí obrození. Protoobčanské aktivity a mobilizace veřejnosti Pobaltské republiky byly v Sovětském svazu vnímány jako sovětský Západ a Michail Gorbačov při zahájení perestrojky spoléhal, že Pobaltí bude laboratoří perestrojkových změn. Začátek perestrojky se zde skutečně setkal s příznivým ohlasem. Od roku 1987 se s postupným otevíráním mediálního prostoru rozpoutaly diskuse nad historickým dědictvím, identitou pobaltských národů a zastavením rusifikace, demokratizací a životním prostředím. Hnutí proti sovětským hospodářským projektům, nařízeným centrem a stranickými orgány bez dialogu s veřejností o jejich smyslu, sloužila za katalyzátor politické aktivizace a diferenciace veřejnosti, jež se probouzela z předchozí nehybnosti. Obra -na životního prostředí, zdevastovaného sovětskými megalomanickými projekty, diskuse o národní identitě a její symbolice či snaha o zastavení rusifikace fungovaly jako protopolitické školy budoucích politiků. Perestrojka umožnila aktivizaci disentu, jenž začal organizovat demonstrace k výročím deportací. První, malou demonstraci uspořádala skupina Helsinki-86 u Památníku svobody v centru Rigy 14. 6. 1987 a ani počáteční zásahy sovětské bezpečnosti nezabránily nárůstu demonstrací a jejich účastníků. Pro další vývoj byla rozhodující červnová všesvazová konference KSSS, na níž Plné znění zpráv


okruh kolem M. Gorbačova prosadil zásadní politické reformy. Rok 1988 se stal pro pobaltskou revoluci přelomovým. V období od konce jara do začátku podzimu vyměnil Gorbačov zdiskreditované první tajemníky pobaltských komunistických stran za nové funkcionáře, kteří byli zárukou pokračování perestrojkových reforem. Sovětské úřady (jako první v Estonsku) byly přinuceny přejít od pronásledování opozice k dialogu: přiznat oprávněnost kritiky devastace přírody a odvolat naplánované projekty. Zápas o historii a revoluce historiků V polovině roku byla zrušena cenzura a diskuse od perestrojkové kritiky stalinismu a brežněvovského centralismu se přesunuly do polohy, která Moskvě příliš nekonvenovala. Respektovaný lotyšský komunista, účastník sovětizace Lotyšska v roce 1940 Mavriks Vulfsons na sjezdu tvůrčích svazů začátkem června 1988 přiznal otevřeně, že nešlo o žádnou socialistickou revoluci a dobrovolné připojení, ale o důsledek německosovětské dohody o rozdělení sfér vlivu v Evropě a anexe byla sovětským diktátem. Zanedlouho nato estonský odborník na zahraniční politiku Heino Arumäe v předvečer výročí paktu Molotov–Ribbentrop zveřejnil své pochybnosti a vyslovil podobnou hypotézu: logika vývoje potvrzuje, že pobaltské státy nevstoupily do SSSR v roce 1940 dobrovolně, nýbrž jako důsledek paktu, jak tvrdil exil a západní historiografie. Na podnět pobaltských historiků a politiků byla v roce 1989 sestavena komise v čele s Alexandrem Jakovlevem k prozkoumání existence paktu. Závěry komise, které potvrzovaly existenci tajných protokolů mezi SSSR a nacistickým Německem, přijal na konci roku 1989 II. sjezd lidových poslanců SSSR. Přiznání protiprávnosti anexe postavilo pobaltské republiky do jiného postavení vůči ostatním svazovým republikám. Odsouzení způsobu anexe jim otevřelo cestu k obnovení nezávislosti. Svazové centrum se ovšem bránilo vyvodit právní důsledky ze zjištěných faktů a bylo ochotno přiznat rozšíření autonomie, nikoliv však plné osamostatnění. Lidové fronty motorem revoluce Během jara začala krystalizovat opoziční platforma vůči vládnoucí komunistické straně. Lidové fronty (Estonská lidová fronta [ER], Lotyšská lidová fronta [LTF], Sąjudis v Litvě) se rodily do značné míry ještě se socialistickou perestrojkovou rétorikou. Zásadní role republikových kulturních a vědeckých elit, které ve své většině byly členy komunistické strany, při jejich vzniku nasvědčovala, že v Sovětském svazu opožděně vzniká převodní páka komunistické strany, mající za cíl podchytit občanské iniciativy. Lidové fronty měly působit jako konstruktivní perestrojková alternativa jak proti konzervativnímu stranickému neostalinskému aparátu, tak proti nacionalistickým stranám, které vzešly z disentu a „neformálů“ a požadovaly samostatnost pobaltských republik. Lidové fronty, které již na podzim 1988 disponovaly zhruba dvousettisícovou členskou základnou, se však nestaly převodní pákou komunistické strany. Republikovým komunistickým stranám se nepodařilo dostat je pod svou kontrolu, naopak během následujícího roku se staly soupeřem, jenž republikové komunistické strany porazil ve volbách do Sjezdu lidových poslanců SSSR a o rok později i ve volbách do republikových nejvyšších sovětů. O masové podpoře lidových front svědčila také jejich koordinovaná akce u příležitosti výročí paktu Molotov–Ribbentrop 23. 8. 1989 – lidský řetěz napříč Pobaltím, v němž své ruce spojilo v tichém protestu více než milion(!) Litevců, Lotyšů a Estonců. Komunistické strany ztratily svůj vliv a rozštěpily se na strany podporující nezávislost, složené z místních reformních komunistů, a prosovětské komunistické strany: jejich členstvo se rekrutovalo především z řad místních Rusů a patřily k baštám rigidního neostalinského komunismu, kritického i vůči perestrojce, která podemlela základy neostalinského systému. Vedení se zapojilo jak do pokusu o destabilizaci situace v Litvě a Lotyšsku na začátku roku 1991, tak do srpnového puče. Místní reformní komunisté včetně některých vrcholných funkcionářů se naopak připojili k lidovým frontám. Od autonomie k nezávislosti Tuto fázi charakterizoval ostrý konflikt pobaltských republik se svazovým centrem. Gorbačov ve snaze zastavit rozklad Sovětského svazu začal hledat oporu u silových struktur a konzervativního křídla komunistické strany. Lidové fronty ukončily své vítězné tažení úřady a institucemi získáním většiny míst v nejvyšších sovětech republik a sestavením republikových vlád na jaře 1990. Těžiště revoluce se posunulo z Estonska, které bylo prvním bojovníkem za dosažení skutečné autonomie a již v listopadu 1988 vyhlásilo republikovou suverenitu, k Litvě. Hlavním důvodem pro tento posun byla etnická struktura země, neboť v Litvě ruská menšina činila jen něco přes 9 %. Postavení lidových front v Estonsku a Lotyšsku bylo komplikovanější, protože lidové fronty vzhledem k silné ruské minoritě nedisponovaly tak jednoznačnou podporou obyvatelstva. Litva získala v dějinách rozpadu Sovětského svazu několik primátů. Komunistická strana Litvy byla první komunistickou stranou, která se odštěpila od celosvazové. Litva se stala první svazovou republikou, jež zrušila mocenský monopol komunistické strany. Litva byla i první republikou, jež se odtrhla od Svazu: dne 11. 3. 1990 Nejvyšší sovět republiky, v němž zaujal absolutní většinu poslaneckých míst vítězný Sąjudis, vyhlásil obnovení litevské státnosti. Do svého čela zvolil prvního nekomunistu – muzikologa Vytautase Landsbergise. Radikální akt však nenalezl podporu ani v zahraničí a svazové centrum vyhlásilo vůči vzpurné republice ekonomickou blokádu. Poté co vláda Sąjudisu ustoupila a vyhlásila moratorium na samostatnost, svazová vláda obnovila přísuny energie. Lotyšsko a Estonsko vyhlásilo rovněž obnovení nezávislosti, avšak se stanovením přechodného období, na rozdíl od Litvy se lotyšští a estonští poslanci rovněž účastnili činnosti Sjezdu lidových Plné znění zpráv


poslanců a Nejvyššího sovětu SSSR. V republikách tak panovalo dvojvládí. Na jedné straně republiku řídily demokraticky zvolené nejvyšší sověty a vlády lidových front, na straně druhé zde působily sovětské silové struktury a prosovětské komunistické strany. V lednu 1991 se svazové centrum pokusilo využít příznivou mezinárodní situaci a vnitřní ekonomické problémy k svržení vlády Sąjudisu v Litvě a LTF v Lotyšsku. Pokus armády a speciálních jednotek ministerstva vnitra o destabilizaci situace s vytvořením nastrčených komunistických výborů spásy s cílem nastolit prezidentský režim skončil krveprolitím. Proti sovětským tankům, vojákům a příslušníkům jednotek vnitra se na obranu republikových parlamentů postavily statisíce občanů. Proti zbraním mohli postavit jen sebe a barikády – a doufat, že získají podporu mezinárodní veřejnosti. Pobaltí nezůstalo izolované, Gorbačovův pokus nejenže narazil na mezinárodní odsouzení, ale pobaltské republiky nalezly spojence také mezi ruskými demokraty v čele s Borisem Jelcinem. Ti vědomi si, že konzervativci by se nezastavili jen u Pobaltí, ale pokusili by se zvrátit demokratizaci v celém Rusku, mobilizovali veřejnost vMoskvě a Leningradu. Gorbačov se stáhl, zklamal stoupence vlády silné ruky a distancoval se od akcí ozbrojených sil ve Vilniusu a Rize. Během února a března rozhodnutí občanů o obnovení nezávislosti potvrdila republiková referenda, v nichž se zřetelná většina vyslovila pro osamostatnění. Naopak svazové referendum pro zachování Sovětského svazu ztroskotalo. Lednové události ovlivnily mezinárodní sympatie a podporu pobaltských republik. Islandská a s odstupem po ní i dánská vláda jako první vlaštovky deklarovaly, že naváží s Litvou diplomatické vztahy. I když bylo patrné, že pobaltské republiky se nezúčastní obnovené sovětské federace, centrum jednání o secesi s pobaltskými republikami oddalovalo. Vyřešení vlekoucího se konfliktu přinesl až nezdařený puč sovětských konzervativců v srpnu 1991. Během kritických srpnových dnů vyhlásil estonský a lotyšský parlament plnou nezávislost. Po porážce puče následovalo mezinárodní uznání pobaltských republik, a to i ze strany Sovětského svazu. Ten existoval bez pobaltských republik ještě do konce téhož roku, kdy se představitelé nejsilnějších svazových republik v čele s RSFSR dohodli na jeho rozpuštění. Foto autor| foto Helena Račková _

Oscaři: Faktor nablýskanosti 10 z 10 6.3.2013

markething.cz

str. 00 Komunikace, Marketing_ Redakce_

Oscaři 2013, losangeleské dostaveníčko hollywoodských hvězd, jsou již minulostí. Galavečer každoročně představuje nejen předávání cen Americké akademie filmového umění a věd, ale i masivní promo různých značek, obrovský souboj o přízeň diváků u televizních obrazovek a na sociálních sítích, originální reklamní spoty a v neposlední řadě také spoustu předpovědí, jak jednotlivá vyhlášení dopadnou. Oscaři byli a stále jsou především tou nejnablýskanější show ze všech. A pokud něco oscarová show umí prodat, jsou to především hollywoodské hvězdy, které se procházejí po pověstném červeném koberci před losangeleskou Kodak Theatre. Velká většina těchto hvězd je obvykle tváří některé značky a tím, že přijede, současně prezentuje i nové kolekce šatů či bot, navržené speciálně pro příležitost slavnostního večera. Oscaři jsou tedy příležitostí pro propagaci některých produktů. Jen namátkou například herečka Angelina Jolie – Louis Vuitton; Brad Pitt – Chanel; Rachel Weisz - L`Oréal Paris; Gwyneth Paltrow – Lindex; Daniel Craig – Tom Ford; Robert Pattison a Jennifer Lawrence – Dior. Tak bychom ve výčtu tváří značek mohli pokračovat dál a dál. Letos veškeré přítomné překvapila nominovaná herečka Helen Hunt, když si na ceremoniál oblékla šaty od oděvního řetězce H&M. Reakce uživatelů na Twitteru společnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Helen Hunt v konfekci H&M (zdroj: huffingtonpost.com) Bling bling Přestože existují i jiná předávání filmových cen, žádné z nich není pod drobnohledem právě tolik jako oscarový večer. A co se týče pompéznosti, jsou oproti Oscarům také stále pozadu. Ne náhodou se proto každoročně sestavují žebříčky hodnotící herce a herečky podle jejich garderoby na Oscarech a na internetu současně probíhají diskuze a rozbory módních odborníků, jaké šaty měla která z hvězd na sobě a od kterého módního návrháře. Neřeší se však pouze šaty a obleky hollywoodských hvězd, ale i jejich šperky, make-up, rtěnky, účes. Plné znění zpráv


To vše hvězdy na červeném koberci každoročně propagují. Podobně jako u Superbowlu se jedná o jedno velké vzájemné promo. Obdivovatelé luxusních šperků značek jako Bvlgari, Fabergé, Tiffany & Co. či Neil Lane si na Oscarech jistě přijdou na své. Reese Witherspoon a šaty & šperky Louis Vuitton (zdroj: justjared.com) Oscar, show pro starší publikum? Každoroční udílení cen však neprovází jen pozitivní reakce, stále častěji se ozývají kritické hlasy. Akademici podle některých vybírají špatně, moderátoři neodvádí dostatečně kvalitní práci. Celkově se přenos Oscarů potýká s dlouhodobým poklesem sledovanosti. Tvůrci oscarového večera se proto snaží zaujmout i mladší publikum. Před dvěma lety z toho důvodu spustili producenti kampaň s názvem „You`re invited“ (Jste zváni), která měla nastartovat úspěch i na internetu a sociálních sítích. I přestože se moderátor James Franco, který tehdejší osmdesáté třetí udílení cen uváděl společně s Anne Hathaway, snažil a celý večer usilovně tweetoval, natáčel na kameru v zákulisí a vše sdílel i na dalších sociálních sítích, tento ročník Oscarů byl, co se týče oslovení mladší generace diváků, velkým propadákem. Pozdější dodatečné výzkumy naopak potvrdily posílení sledovanosti spíše u starších diváků ve věku okolo 50 let. Následující rok byl proto Franco nahrazen ostříleným komikem Billy Crystalem, který v minulosti moderoval historicky nejsledovanější ročníky udílení cen. Letos opět mládí vpřed (zdroj: twitter.com/SethMacFarlane) Nablýskanost na sociálních sítích Letos se však tvůrci Oscarů znovu pokusili oslovit mladší publikum. Kromě internetových stránek www.oscars.org se proto lépe zaměřili i na sociální sítě. Na Facebooku, Twitteru a G+ tak měli fanoušci možnost zjistit, které hvězdy se účastnili předávání cen, či prohlédnout si fotky a videa ze zákulisí příprav celé akce od natahování již zmíněného červeného koberce až po ukázku výroby oscarových sošek. Na kanálu Youtube je pak sekce „Oscar – Road trip“, ve které dva členové produkčního týmu natáčejí své cesty k fanouškům Oscarů po USA nebo záznam krátké návštěvy sošky Oscara v NBA, kde například Kobe Bryant vtipně předvádí děkovnou řeč. V neposlední řadě pak na mikroblogovací službě tumblr.com produkční tým Oscarů zásobuje fanoušky zábavnými gify z historie předávání cen. Celým oscarovým večerem letos provázel Seth MacFarlane, který měl být také určitým tahákem pro mladší generaci diváků. MacFarlane je tvůrcem animovaného seriálu Family Guy a také představitel plyšového medvěda ve snímku Ted. Jako své úvodní hudební číslo zvolil MacFarlane nekonvenční píseň „We saw your boobs„, ve které popisuje, v jakých filmech měli diváci šanci vidět poprsí známých hereček. MacFarlane taktéž komunikuje s fanoušky na sociálních sítích a připravil i několik promo upoutávek na Oscary, ve kterých oznamuje svému tatínkovi, že bude uvádět Oscary, či jiné, kde si utahuje z některých slavných filmů, včetně snímku Psycho Alfreda Hitchcocka. Věštby kolem zlatých sošek Na internetu a sociálních sítích se dokonce objevily předpovědi, kdo by mohl letos Oscara získat. Na věštce si v tomto ohledu zahrál například analytik společnosti Microsoft, David Rotschild. Ten se zabývá analýzou dat na internetu a na svých stránkách Predictwise.com uvádí třeba předpovědi výsledků prezidentských voleb v USA, basketbalových zápasů NBA či právě zmiňovaných nominací na Oscary. Na Twitteru se zase objevily předpovědi podle sledování nálady (sentimentu) v tweetech zmiňujících nominované snímky. Některé filmy označené sázkovými kancelářemi za horké kandidáty na Oscara byly však překvapivě na sociálních sítích hodnoceny méně pozitivně než ty s nižší pravděpodobností výhry. Například nejvíce pozitivních tweetů má snímek Life Of Pi a nejméně se na Twitteru hovořilo o filmu režisérky Kathryn Bigelow Třicet minut do půlnoci. Samozřejmě nesmíme zapomínat, že hodnocení podle sentimentu má pravděpodobně pramálo společného s tím, kdo nakonec zlatou sošku získá. Nicméně je zajímavé sledovat, okolo kterých filmů je na sociálních sítích největší buzz. O autorovi:



Michal Vokoun studuje 1. ročník oboru Marketingová komunikace a PR na FSV UK. Zajímá se o historii reklamy a filmu. Řídí se mottem „Through creativity to insanity". Zdroje: www.oscars.org www.facebook.com/theacademy www.twitter.com/theacademy www.youtube.com/oscars http://theacademy.tumblr.com/ https://plus.google.com/+Oscars/posts https://twitter.com/SethMacFarlane http://www.forbes.com/sites/dorothypomerantz/2013/01/15/watch-how-good-twitter-is-at-predicting-oscarwinners/ http://www.cnews.cz/expert-microsoftu-na-zaklade-velkych-dat-predpovedel-kdo-ziska-oscara http://usatoday30.usatoday.com/money/advertising/story/2012-02-23/oscars-ads/53226800/1 http://www.washingtonpost.com/blogs/celebritology/post/the-oscars-and-social-media-how-online-chatter-iskeeping-live-tv relevant/2012/02/29/gIQAdL5piR_blog.html http://www.huffingtonpost.com/2012/02/24/oscars-ads-_n_1298860.html http://www.huffingtonpost.com/2012/02/26/oscars-2012-red-carpet_n_1302744.html http://www.sfgate.com/movies/article/Oscar-TV-ratings-rise-but-can-t-top-Grammys-3365381.ph www.predictwise.com www.twitter.com/hmusa http://www.usatoday.com/story/life/movies/2013/02/24/helen-hunt-wears-hm-dress-on-oscars-redcarpet/1944117/ http://www.justjared.com/photo-gallery/2818987/reese-witherspoon-oscars-2013-red-carpet-02/ http://www.undertheradarmag.com/uploads/article_images/111a_610x408.jpg (zdroj náhledového obrázku) Jak citovat tento článek: VOKOUN, Michal. Oscaři: Faktor nablýskanosti 10 z 10. Markething [online]. 6. března 2013 [cit.2013-03-06]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/oscari-faktor-nablyskanosti-10-z-10.

URL| http://www.markething.cz/oscari-faktor-nablyskanosti-10-z-10 _



Dnešek v Praze 6.3.2013

Pražský deník

str. 02

Z metropole_

_ 9:00 Začalo druhé kolo hlavního líčení v kauze takzvané loupeže století, při níž bylo v září 2002 z vozu bezpečnostní agentury uloupeno zhruba 154 milionů korun. 9:30 V kavárně Friends Coffee House se koná setkání s odborníky na téma „od zápisu po nástup do školky.“ Vystupuje psycholožka Simona Hoskovcová a dětská lékařka Renáta Růžková. 10:00 V Domě U Kamenného zvonu se otevírá souborná výstava grafika a výtvarníka Radka Kratiny. Potrvá do 19. května. 15:30 V budově Fakulty sociálních věd začíná konference nazvaná Banalita dobra – aktuálnost odkazu V. Havla a Charty 77 a zhodnocení stavu občanské a lidskoprávní situace v ČR a Evropě. 17:00 Křest knihy výzkumníka Jana Herzmanna a novináře Martina Komárka Proč právě Zeman v Paláci knih Luxor. Autoři budou knihu také podepisovat a povedou diskusi o první přímé volbě prezidenta. 20:00 Koncert britské folkrockové kapely Mumford & Sons v Lucerně Music Baru. Region| Střední Čechy _

POLITIKA: Ten, který měl pravdu 5.3.2013

neviditelnypes.cz str. 00 Neviditelný pes / Politika_ Neviditelný pes, Daniel Kaiser_

Do roku 2003 byl hráčem ve stranické politice, ale přes zásluhy o transformaci z čela vlády a později i ODS odcházel s pochroumanou pověstí. Možnosti, které se mu otevřely příchodem na Hrad, pro něj byly darem z nebes: prezident, pokud k tomu má vlohy, může zásadně vstupovat do veřejné diskuse. V míře, v níž byl ideovým prezidentem, byl Václav Klaus dobrý prezident Končí deset let s Václavem Klausem na Pražském hradě a tím i jeho druhý poločas ve vysoké politice. Do roku 2003 byl hráčem ve stranické politice, ale přes zásluhy o transformaci z čela vlády a později i ODS odcházel s pochroumanou pověstí. Možnosti, které se mu otevřely příchodem na Hrad, pro něj byly darem z nebes: prezident, pokud k tomu má vlohy, může zásadně vstupovat do veřejné diskuse. Obecně se uznává, že Václav Havel zjednával republice lepší jméno, než jaké si zasloužila. Nutně vznikal dojem, že když Češi mají intelektuálně zajímavého prezidenta, asi na nich taky něco bude. V tom Havlův Plné znění zpráv


antipod Klaus na svého předchůdce dokonale navázal – a známá poznámka kancléřky Angely Merkelové z jara 2007 o českých husitech, kterou učinila po přijetí u Klause, nebyla jen zdvořilostní vycpávka. I Klaus na sebe strhával větší pozornost, než by mu náleželo podle váhy Česka. Hlavním důvodem byla jeho ideová vyhraněnost a ochota vyjadřovat se, často kontroverzně, až svéhlavě, ke stěžejním tématům doby. V březnu 2003 se všechno točilo kolem války proti terorismu a Saddámu Husajnovi. Lidem, kteří – tak jako autor tohoto textu – s americkou invazí do Iráku sympatizovali, se to nepíše lehko, ale Klausův tehdejší distanc a nahlas formulované pochybnosti, jestli se může podařit zavést vojenskou operací západní demokracii do radikálně odlišné civilizace, se ukázaly být namístě. Pro bilanci iráckého tažení nelze použít jiné adjektivum než otřesná. I když si odmyslíme mrtvé vojáky, v následném chaosu a občanské válce přišlo do konce roku 2010 o život minimálně 65 –125 tisíc civilistů (Jason Burke v knize The 9/11 Wars uvádí tato čísla s douškou "velmi konzervativní odhad", který "ve skutečnosti může být mnohokrát vyšší"). I kdyby se dnes vývoj v této těžce zkoušené zemi konečně dostával do správných kolejí, jak tvrdí někteří optimisté, deset roků je dlouhá doba, která například generaci, jež právě vstupovala do aktivního věku, pokazí celý život. Jistěže od Klause bylo urážlivé dělat před velvyslancem USA, země ve válce, narážky, že aby Američané v Iráku našli zbraně hromadného ničení, budou je tam muset nejdřív narafičit. Ale povzneseme-li se nad diplomatický protokol, Klaus vyhmátl věcnou podstatu – že totiž USA šly do krajně riskantní války na základě chatrných dohadů zpravodajských služeb. Od svého amerického protějšku George W. Bushe pak Klaus za trest nikdy nedostal pozvánku do Bílého domu, což mu dodnes v bilančních textech o jeho zahraniční politice bývá předhazováno jako důkaz mezinárodní izolace. Pokud by tohle měla být daň, kterou je třeba zaplatit za to, že se intelektuálně nezkompromitoval v tak závažné věci, je to daň nízká. Ve své skepsi vůči neokonzervativcům byl Klaus poněkud osamělý na české pravici, v evropském kontextu samozřejmě nikoliv. Stejně to viděli třeba Gerhard Schröder nebo Jacques Chirac. Ale v jejich chování hrál jistou roli západoevropský antiamerikanismus, který v Klausovi není. A kde se od nich – a prakticky od všech ostatních evropských státníků – Klaus radikálně liší, jsou dvě supertémata, která si pro své prezidentování sám vybral, evidentně s úmyslem se na nich i mezinárodně profilovat: globální oteplování a Evropa. Plížením vpřed Už dlouho před nástupem na Hrad hlasitě varoval, že unifikace Evropy, jejíž klenbou se měla stát v Maastrichtu dohodnutá měnová unie (1992), v sobě skrývá nebezpečí dlouhodobého oslabení starého kontinentu. Dva týdny před tím, než euro vstoupilo do své první fáze, publikoval Klaus text (Už se blíží euro, Českobudějovické listy, 14. 12. 1998), v němž odhaduje, co může zrušení měnového kurzu udělat se vztahy mezi evropskými ekonomikami: "Jedna věc, která se podle potřeby (podle vývoje ekonomické situace) mohla,hýbat‘, se hýbat přestane. Začít se pak musí hýbat něco jiného – buď dojde k zázraku a budou obousměrné, velmi pružné ceny a mzdy (podle potřeby i směrem dolů!), nebo dojde k jinému zázraku a v Evropě nastane ničím nerušený, naprosto volný pohyb pracovních sil (jako je tomu dnes v jiné známé měnové unii, zvané USA), nebo budou muset putovat peníze, a to z úspěšnějších do méně úspěšných částí měnové unie." Na to, že text psal dvanáct let před vypuknutím krize eurozóny, je to na českého politika opravdu slušný výkon. Zatímco Klaus sledoval odbornou diskusi v anglosaském světě, většina jeho soupeřů a ostatních účastníků veřejné debaty doma byla tou dobou buď v dětinském rauši, že při výletech po Evropě ušetří za směnárny, nebo společnou měnu považovala za nutné vyvrcholení evropské historie. V lednu 1999 uspořádaly LN o euru anketu. Je to zajímavé čtení, optimisté tu nad pochybovači vedou zhruba v poměru 2 : 1. Z optimistického tábora – premiér Miloš Zeman: "Budoucnost eura vidím dobře." – biskup Václav Malý: "Euro má budoucnost. (…) Odlehčí se množství administrativní práce, množství přepočtu všelijakých transakcí." – vicepremiér Vladimír Špidla: "Euro má obrovskou budoucnost. Jsem přesvědčen, že je to strategický zvrat, který změní celkovou ekonomickou rovnováhu ve světě." (To se skutečně děje, ale jiným směrem.) – ředitel Institutu politologických studií FSV UK Rudolf Kučera: "Zavedení eura je jednou z největších pozitivních událostí v dějinách Evropy po druhé světové válce. Bude to jakási kotva, která byla spuštěna, aby evropskou integraci už nemohly ohrozit žádné finanční či měnové vichřice." – poslanec US Vladimír Mlynář: "Věřím, že euro má velkou budoucnost, že se projekt společné měny zdaří a že pro Evropany přinese to, k čemu je myšlenka EU: totiž zabezpečení hospodářského růstu a mír." Plné znění zpráv


Výhrady měli například bankéř Pavel Sobíšek, spisovatel Ludvík Vaculík: "Jakou bude mít euro budoucnost? Nejistou.", překvapivě šéf Unie svobody Jan Ruml: "…považuji euro za příliš společný pohled na některé věci, které by měly být dílem národních států."; a ovšem Klaus: "Ten projekt je tak ambiciózní, že si EU nemůže dovolit jeho neúspěch. Euro tedy bude určitě a za každou cenu, i kdyby mělo vyvolávat potíže, které určitě vyvolávat bude." Počátkem prosince 2001, měsíc před tím, než se euro dostalo do oběhu, z pozice předsedy české Poslanecké sněmovny vystoupil v Evropském parlamentu, kde si vzal na mušku "plíživé, tiché sjednocování kontinentu". Doma se strhl povyk, stínový ministr zahraničí Josef Zieleniec Klause obvinil, že "plive proti větru a zatahuje do toho Českou republiku", prezident Havel požádal sněmovnu, aby mu vystoupení svého předsedy vysvětlila. Do rozšíření byl Klaus okřikován, že svými vývody ohrožuje vstup do Unie, po vstupu za to, že podkopává naše postavení v ní. Dnes, jedenáct roků po ostrém startu eura, se eurozóna zmítá v hluboké krizi, která sice v Řecku, Portugalsku, Itálii, Španělsku či Irsku nabírá jinou podobu, v každém jednom případě lze ale snadno doložit, že euro patří k hlavním příčinám krize, respektive její délky a hloubky. V každém z těchto států umožnilo delší život na dluh nebo přifouklo bublinu, která by za normálních okolností splaskla dřív. Ve vážné situaci je dnes především jihoevropská mládež: nezaměstnanost v této věkové skupině obnáší v Itálii 37 procent, v Portugalsku 40,v Řecku a Španělsku téměř 60 procent (v České republice 17 procent). Všechny jmenované ekonomiky jsou chycené v pasti, jsou nuceny šetřit, ale nemohou devalvovat měnu. To, co se na jihu Evropy děje, získává rozměry společenské tragédie: počet sebevražd v Řecku stoupl od začátku krize o třetinu, mladé Portugalce vybízí jejich premiér k emigraci (nezaměstnaný učitel prý může hledat štěstí v Brazílii nebo Angole), Německo, jemuž jeho domácí technická inteligence vymírá, se už těší na příliv vzdělaných Španělů. Při prezidentské volbě 2003 nebylo ještě euro téma, o pět let později ano. Klausův protivník Jan Švejnar, který si kdysi dávno pohrával i s myšlenkou, že by republika mohla přijmout euro ještě dřív, než vstoupí do EU,. i teď před volbou doporučoval rychle stanovit datum, kdy by euro nahradilo korunu, především kvůli možné finanční krizi a otřesům směnných kurzů. S tím přáním nebyl Švejnar sám, ČSSD žádala na podzim téhož roku po vypuknutí finanční krize v Americe, abychom euro přijali do tří let. A TOP 09 na přání Karla Schwarzenberga vážně chtěla vepsat pevné datum dokonce ještě do koaliční smlouvy po volbách v létě 2010. Dnes by členství v euroklubu stálo republiku jen na vstupním poplatku do eurovalu 32 miliard korun, krom toho by ji připravilo o nástroj měnové politiky. Taky už se do eurozóny nikdo nehrne. V anglických novinách tu a tam vycházejí zajímavé zpovědi bývalých příznivců eura, kteří popisují, co je přimělo ke změně názoru. Dokonce i v Německu prominentní propagátor eura z 90. let Hans-Olaf Henkel napsal o euru bestseller, v němž sebekriticky vysvětluje, jak a proč se tehdy ze svého dnešního pohledu mýlil. U nás se tento žánr nepěstuje vůbec. Možná mi něco uniklo, ale zachytil jsem pouze esej Pavla Kohouta (Bruntálská rupie po deseti letech, LN, 21. ledna 2012), ten má ovšem sypání si popela na hlavu zapotřebí skoro nejmíň. A až na drobnou zmínku v publikaci Jiřího Pehe Klaus z roku 2010 ("Do jisté míry se potvrdila jeho dřívější varování.") jsem mezi jeho četnými kritiky nenarazil na žádného, který by přiznal, že aspoň v této věci se Klausovi mělo vážně naslouchat. No tohle, otírá se o vědce S evropskou integrací úzce souvisí druhé Klausovo supertéma: kritika boje s klimatickou změnou, zaviněnou prý průmyslovou činností. VEvropě tato vášeň vrcholila na rozhraní prvního a druhého Klausova mandátu a nad Klausovou ochotou zesměšňovat se v oboru, jemuž nerozumí, tehdy panoval všeobecný údiv; Václav Havel před vánoci 2006 v LN: "Mám pro to určité porozumění, protože já také mnohokrát zastával menšinové názory v politické funkci. Nicméně myslím si, že tento jeho menšinový názor je mylný." Tomáš Halík o Klausovi v květnu 2007 na Frekvenci 1: "Ty věci, které říká o tom globálním oteplování, opravdu tedy kvalifikované nejsou, tak tam si myslím, že té zemi dělá spíše ostudu než čest." Hlavní slovo měl ale tehdejší ministr životního prostředí a šéf Zelených Martin Bursík. Takhle se v únoru 2007 hněval na prezidenta za to, že zpochybňuje Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu, podle jehož souhrnných zpráv se politici západního světa měli orientovat: "Prezident Klaus je v tématu globálních klimatických změn úplně vedle. Vykládá nesmysly. O nejprestižnějším panelu zhruba dvou tisícovek vědců, kteří pod OSN analyzují vědecké zprávy a empiricky naměřená data, mluví jako o nějaké nevládní organizaci zeleného zabarvení. Klaus ztratil schopnost vědeckého a kritického myšlení. (…) To je smutné." Do dvou let přišla aféra Climategate, krach konference o celosvětové dohodě k omezení skleníkových plynů, a hlavně: "nejprestižnější panel" inkasoval rány, z nichž se jeho prestiž nevzpamatovala dodnes. Stovka vědců ještě v roce 2007 zveřejnila otevřený dopis, v němž si stěžuje, že "Resumé IPCC pro politiky připravuje relativně malý Plné znění zpráv


tým a závěrečné verze zpráv potom schvalují reprezentanti vlád. Většina vědeckých autorů a recenzentů, a stejně tak desítky tisíc dalších odborníků, se přípravy těchto dokumentů neúčastní." V souhrnné zprávě IPCC z roku 2007 našli šťouralové vážné chyby, nejslavnější byla, že ledovce v Himálaji roztají do roku 2035, přitom novinový článek (!), z něhož zpráva čerpala, mluvil o roku 2350. Ale to bylo jen pars pro toto, praktiky odvolávat se místo vědeckých studií na novinové články, studentské práce nebo dokonce pamflety ekoskupin, byly mnohem rozšířenější. V klimatologii, kterou Bursík ještě před pěti lety prohlašoval za definitivně uzavřený soubor poznatků, se mezitím rozšiřuje jiná představa: že s růstem teplot na planetě to nebude tak horké, jak se donedávna předpokládalo, a že IPCC ve svých počítačových modelech podcenil přírodní proměnné, na něž lidstvo nemá žádný vliv. Třeba teploty zase začnou stoupat, dnes, na konci Klausova mandátu, nicméně mezi donedávna tak arogantními vymahači jediného závazného výkladu panuje rozpačité ticho. Nepodpis, veto, veto Že to nebyla pouze teoretická disputace, se už dnes ví. Oteplovací alarmismus stojí u kořene takové legislativy, jako je proslulý zákon o obnovitelných zdrojích. Prohlasovala ho v roce 2005 ČSSD s komunisty, Unií svobody a KDU-ČSL, která skrývala i několik budoucích politiků TOP 09 v čele s Miroslavem Kalouskem. Proti byla jen osamocená ODS. Bursík byl coby poradce tehdejšího ministra životního prostředí Libora Ambrozka spolutvůrcem zákona. Dnes se k němu nechce znát, neboť ho ve třetím čtení poslankyně ČSSD Iva Šedivá pozměňovacím návrhem, který ještě svázal ruce Energetickému regulačnímu úřadu ve snižování výkupních cen, dodatečně zhoršila. Šest dní po úspěšném třetím čtení ale na ČRo 6 mluvil jinak: "Máme příležitost mít zákon, který bude jedním z nejlepších v Evropě… Není potřeba vůbec se bát toho, že některý z těch obnovitelných zdrojů by najednou jaksi vylítl příliš a způsobil by nějaké problémy v té elektrizační soustavě." Prezident zákon nevetoval, pouze nepodepsal a na svých stránkách vyvěsil deset důvodů, proč je proti. Uvádí v nich mimo jiné, že se zdraží cena elektrické energie, což bude mít sociální důsledky, a odhaduje, že státní rozpočet zatíží výdaji v řádu několika miliard ročně. Rychlé zdražování proudu skutečně přišlo, a aby ho nenesli jen soukromníci, přispívá dnes stát výrobcům proudu ze sluníčka téměř 12 miliardami ročně. Dnes ve výrobě nestabilní energie z obnovitelných zdrojů utápíme více než 40 miliard ročně. Podle nejčernějších odhadů nás to přijde dohromady na bilion korun. Malý bratříček přibyl zákonu o podpoře obnovitelných zdrojů v podobě tzv. energetických štítků, které udávají energetickou náročnost budovy. Povinnost pro soukromé nabyvatele domů platí od začátku letošního roku, za jeden takový štítek zaplatí typický majitel domu licencovanému živnostníkovi nebo firmě 6500 korun. Klaus štítky vetoval loni v srpnu, byl ale přehlasován, mj. proto, že EU hrozila pokutami několik milionů korun za každý další den prodlení. Méně známým případem, kdy se prezident donkichotsky stavěl na odpor, je evropská směrnice REACH. Ta pro chemickou branži zavádí povinnost registrovat si u Evropské agentury pro chemické látky ECHA každou látku, kterou chce vyrábět nebo prodávat. Dnes registrace jedné položky obnáší až 300 tisíc eur, což malé firmy, pro český chemický průmysl typické, existenčně ohrožuje. A zase: Klaus příslušný zákon v srpnu 2008 vetoval a sněmovna koncem září jeho veto přehlasovala. "To veto bylo nesmyslné," divil se ministr Bursík. Kdo prý měl námitky, mohl se ozvat, když se předtím norma na unijní úrovni připravovala. Evropská komise navíc republice hrozila žalobou, pokud nařízení rychle neimplementuje. A i když se doposud musely registrovat jen velkoobjemové položky typické pro velké a bohaté firmy, teď přicházejí na řadu speciální chemikálie vyráběné v menším objemu, což je právě doména těch malých a středních. Mým odpůrcům Celkově se o deseti letech s Klausem dá říct, že prezidentovi se povedlo zvolit si agendu, v ní se polemicky vyhranit, protivníky vylákat na tenký led – a potom za sebe nechat pracovat čas, který mu dával za pravdu. K pocitu dokončené operace chybí už jen jedna maličkost. Totiž aby mu za pravdu dal i (český) zbytek světa. Což se neděje. Zčásti kvůli schopnosti mnoha lidí ignorovat nepohodlná fakta, zčásti i proto, že vinou animozit a příkopů v našem veřejném životě už kdekdo po vyslovení jména Klaus prostě není schopen základní intelektuální poctivosti. Prezident tu ale svým protivníkům z jejich argumentační tísně sám významně pomohl. V létě 2011 se zapojil do obhajoby skurilního národovce Ladislava Bátory a nad svým vicekancléřem Hájkem držel Plné znění zpráv


patronát skoro vždycky, když se Hájek snažil nějak zaujmout (11. září mohlo být dílem amerických tajných služeb; Tomáš Halík nemá kněžské svěcení; Václav Havel byl nevědomým nástrojem Satana). Neví se, do jaké míry podobné existence, které s v Klausově okolí v posledních zhruba dvou letech pohybují, mluví prezidentovi z duše. Jeden svědek privátních debat s Klausem bezprostředně po otištění obrany Bátory tvrdí, že Klause tehdy na celé věci nejvíc zajímalo, jestli se ozvou pravdoláskaři (ozvali, účelu bylo dosaženo). Je to jednak viditelný intelektuální úpadek, jednak nabídka únikové strategie odpůrcům ve chvíli, kdy byli pomalu zralí na přiznání porážky. Poslední měsíce Klausova mandátu se odehrávají ve všeobecném zdivočení. Prezident zbytečně ostřeloval vládu a nepřípadně zasahoval do volby svého nástupce. Každé jeho ostřejší vyjádření vyprovokovávalo prudší a prudší reakci z tábora jeho nepřátel. Poslední dny jsou poznamenány žalobou pro velezradu, kterou na prezidenta podává 28 senátorů, vážně se tvářících, že amnestií ohrozil demokratický řád v zemi. Ti lidé se musí cítit jako vítězové: Klaus bude odcházet uličkou hanby a nad otázkou, jestli po většinu svého mandátu neměl proti nim - pravdu, se zavře voda. LN, 2.3.2013

URL| http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-ten-ktery-mel-pravdu-d2x/p_politika.asp?c=A130304_171851_p_politika_wag _

Novým mluvčím ODS je od počátku měsíce Jiří Sochor 4.3.2013

ceska-media.cz str. 00 ČTK, (BoJ)_

Média-Stalo se_

Tiskovým mluvčím ODS je od března Jiří Sochor, který byl také pověřen vedením stranické mediální sekce. Sám to dnes oznámil ČTK. Dosavadní mluvčí Tomáš Bartovský z pozice odešel na konci února z rodinných důvodů. "Tomáše Bartovského jsem v ODS necelý rok zastupoval, proto beru tuto změnu jako logický krok," uvedl Jiří Sochor. Před svým příchodem do ODS byl zástupcem tiskového mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu a také agentury CzechInvest. Působil též jako mediální konzultant. Zkušenosti sbíral také jako redaktor a editor veřejnoprávní České televize. V tiskové zprávě o změnách poděkoval hlavní manažer ODS Jan Kočí Bartovskému za profesionální práci pro stranu. Bartovský vystudoval mediální studia na FSV UK a absolvoval studijní stáž na Univerzitě v Lipsku. Několik let pracoval v Poslanecké sněmovně, nejdříve jako asistent poslance ODS a pak také jako konzultant pro vztahy s veřejností. Od roku 2006 do roku 2010 působil jako vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu.


TISKOVÁ ZPRÁVA: Vedením mediální sekce ODS pověřen Jiří Sochor 4.3.2013

ceska-media.cz str. 00 Média-Tiskové zprávy_ Tisková zpráva ODS, (BoJ)_

Vedením mediální sekce ODS a tiskovým mluvčím je od března pověřen Jiří Sochor, dosavadní zástupce vedoucího. Tomáš Bartovský, stávající mluvčí občanských demokratů, z pozice odešel ke konci února. "Z pozice vedoucího mediální sekce a tiskového mluvčího ODS odcházím k poslednímu únoru. K tomuto kroku jsem se rozhodl na konci loňského roku z rodinných důvodů," konstatuje Tomáš Bartovský. Plné znění zpráv


„Tomáše Bartovského jsem v ODS necelý rok zastupoval, proto beru tuto změnu jako logický krok,“ uvedl Jiří Sochor „Děkuji Tomáši Bartovskému za jeho profesionální práci pro ODS a do dalších let mu přeji mnoho pracovních úspěchů,“ dodává Jan Kočí, hlavní manažer ODS. Tomáš Bartovský vystudoval mediální studia na FSV UK a absolvoval studijní stáž na Univerzitě v Lipsku. Několik let pracoval v Poslanecké sněmovně PČR, nejprve jako asistent poslance ODS a následně jako konzultant pro vztahy s veřejností. Od roku 2006 do roku 2010 působil jako vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu. Jiří Sochor působil rok jako zástupce vedoucího mediální sekce občanských demokratů. Dříve byl zástupcem tiskového mluvčí ministerstva průmyslu o obchodu a agentury CzechInvest; působil také jako mediální konzultant. Předtím pracoval jako redaktor a editor v České televizi.


Lutz Mez: Jaderná energetika není bez emisí CO2 4.3.2013

euractiv.cz

str. 00

Euractiv.cz / Sekce / Energetická účinnost_ _

„Pokud jde o emise, na stejné úrovni jako jaderné elektrárny se pohybují plynové kogenerační zdroje. Fotovoltaika je na tom už dnes lépe,“ říká profesor Lutz Mez ze Svobodné univerzity v Berlíně. EurActiv.cz s ním hovořil nejen o jaderné energetice, ale také o obnovitelných zdrojích a o tom, jak mohou státy efektivně zvyšovat energetickou účinnost. Lutz Mez působí jako profesor politologie a sociálních věd na Svobodné univerzitě v Berlíně. Pracoval pro několik výzkumných zařízení a zastával pozici ředitele Institutu futurologických studií. Od roku 1984 pracuje v Institutu politické vědy Otto Suhra. Dlouho působil také jako ředitel Výzkumného centra pro politiku životního prostředí. Je autorem řady studií týkajících se jaderné energetiky, obnovitelných zdrojů a klimatických změn. EurActiv.cz s ním hovořil u příležitosti VIII. Pražské bezpečnostní konference, kterou pořádalo Středisko bezpečnostní politiky CESES FSV UK v Praze. Podle názoru české vlády by se měla budoucnost české energetiky z významné části zakládat na jaderné energii. Environmentální sdružení, ale také někteří další experti se domnívají, že to není nejvýhodnější plán, především z ekonomického hlediska (EurActiv 21.8.2012). Jaké argumenty byste ale použil, když je řada odpovědných politiků přesvědčena o tom, že jaderná energetika pomůže vyřešit budoucí výzvy lépe, než třeba obnovitelné zdroje? Zaprvé je cíl pro podíl obnovitelných zdrojů v energetice do roku 2020 závazný pro všechny členské státy EU. Je to svým způsobem test nových pravomocí Unie v oblasti energetiky. Členské země v Radě EU těmto pravomocem přirozeně oponují a není jednoduché vytvořit další oblast, ve které by EU mohla působit podobně jako v případě společné zemědělské politiky. Míříme k modelu, ve kterém EU stanovuje závazné cíle, jako je tomu u obnovitelných zdrojů – a stejný vývoj pravděpodobně nastane v případě energetické účinnosti. V takovém procesu je důležité rozumět specifickým podmínkám každého členského státu. Je to evidentní, protože z geografického hlediska a při uvážení přírodních zdrojů jsou mezi členskými zeměmi velké rozdíly. Dalším aspektem je to, jak vážně bereme svou klimatickou politiku. Pokud se Mezivládní panel pro změn klimatu (IPCC) nemýlí, nacházíme se pod velkým časovým tlakem, protože musíme globální emise skleníkových plynů snížit během patnácti let. Proto není čas na takové technologie, jako je jaderná energie. Pokud se dnes totiž rozhodneme, že chceme vystavět jadernou elektrárnu, nezvládneme ji do sítě připojit dříve než právě za patnáct let. V tomto smyslu už vnitřní evropský trh do jisté míry existuje, protože je to skutečně riziko investorů, jestli se rozhodnou investovat, pokud si nemohou být jistí, že své peníze dostanou zpátky. To je další podmínka, která bude v budoucnu komplikovat spolupráci. Nevýhodou liberalizace je také to, že státní kontrola nad cenami elektřiny se snížila, protože neoklasická ekonomie prosadila názor, že elektřina je komodita a lze s ní obchodovat. Ve skutečnosti to není komodita. Do značné míry je to stále veřejná služba, a proto by pro ni měly platit jiné podmínky. Jediná možná změna, kterou Plné znění zpráv


v budoucnosti vidím, je nová forma státní kontroly, která by stála nad národními státy. To se pravděpodobně může realizovat pouze na úrovni EU. Jaderná energie může být jednou z cest ke snižování emisí CO2. Podle některých názorů je využití jaderné energie pro Českou republiku hlavním nástrojem k plnění emisních cílů. Jádro a obnovitelné zdroje se však v energetickém mixu obtížně kombinují… Ano, protože jedna technologie se zakládá na velkých zařízeních a centralizaci, zatímco druhá je založena především na malých instalacích. Základní omyl ale spočívá v přesvědčení, že jaderná energie je bez emisí. To není pravda. Neprodukuje sice emise v samotné elektrárně, ale v životním cyklu celého procesu záleží na tom, odkud pochází uran použitý pro výrobu paliva. V případě zemí, které uran samy netěží a nevyrábí palivo, se emise nezapočítávají do jejich bilance. Započítávají se ale do bilance producentů, jako jsou Rusko, Kazachstán nebo Austrálie. Je také třeba ta data porovnávat s dalšími analýzami. Pak si všimnete, že na stejné úrovni jako jaderné elektrárny se pohybují plynové kogenerační zdroje. Fotovoltaika je na tom už dnes lépe. A pokud by něco skutečně prospívalo klimatu, byly by to bioplynové elektrárny, protože ty mají negativní emise. Jaderné elektrárny mohou navíc produkovat pouze elektřinu, která má na konečné spotřebě energie v České republice podíl necelých 20 %. Aby se snížily emise CO2, celý systém by se musel změnit – pouhé rozšíření jaderné základny v produkci elektřiny není řešením. Jedním z častých argumentů v debatě o budoucnosti evropské energetiky je, že každý stát má právo na výběr vlastního energetického mixu. Tak se dostáváme k problému rozdílných energetických koncepcí jednotlivých států, které jsou ovšem vzájemně propojeny. Jak tuto situaci řešit? Myslím, že je to problém hlavně v oblasti elektřiny. Pro zbytek energetického systému to takový problém není. Aktuálně potíže způsobují toky elektřiny, které směřují z větrných elektráren v severním Německu do jižní části země skrz Českou republiku. Způsobuje to problémy s přenosovou sítí, protože česká síť je přirozeně konstruovaná pro výkon domácích elektráren a pro spotřebitele, kteří jsou na území ČR. Aby se tato situace vyřešila, což je možné, muselo by se investovat poměrně velké množství peněz. Německé elektrárenské podniky tento problém odsouvaly déle než jedno desetiletí a na posílení německé sítě se nepracovalo. Vyžadovaly po vládě dotace, které jim ovšem neposkytla. V Dánsku například takový problém vůbec nemají. Lokální zařízení a přenosová síť byly posilovány průběžně, protože země si uvědomovala, že v budoucnu bude jejich energetika spočívat na větrné energii. To je však pouze otázka přepravy. Další problém spočívá v tom, že Česká republika plánuje výstavbu dalších jaderných reaktorů proto, aby mohla elektřinu exportovat. Tím se dostáváte do situace, kdy ta elektřina musí být levnější než elektřina, kterou mohou velcí zákazníci koupit v Německu. Výhodou obnovitelných zdrojů je nižší cena energie na burze. V případě Německa není tak nízká jako v Norku, ale stejně se pohybuje okolo 50 eur za MWh. Pochybuji, že nové jaderné reaktory by mohly za tržních podmínek vyrábět elektřinu za takovou cenu. Německo bylo přes deset let čistým vývozcem elektřiny a nevypadá to, že by se tato situace podstatně změnila. V současné době je ve výstavbě několik nových elektráren, k tomu se připočítávají obnovitelné zdroje. Dostali jsme se k tématu spolupráce členských států ve sféře energetiky. Je reálné, že by mohla existovat společná evropská síť – elektřina by se vyráběla v oblastech, které by nabízely nejlepší geografické podmínky, a přenášela by se na další území? Je například možné investovat do větrných parků v Polsku nebo Rumunsku a přepravovat tuto energii dále do Evropy. Větrné parky jsou jako elektrárny – mají výkon o velikosti stovek megawatt a mohou být jako elektrárny připojeny do sítě. V budoucnu má podle mého názoru takovou šanci i solární energetika. Před třemi nebo čtyřmi lety by nikdo neodhadoval, že budou současná situaci vypadat tak, jak vypadá. V Německu už solární energie dosáhla síťové parity. Vlastník fotovoltaického zařízení se může rozhodnout, jestli nakoupí elektřinu z velké elektrárny nebo jestli ji vyrobí sám, protože cena je stejná. Podobná situace nastane i v České republice. Když začali obyvatelé Bavorska investovat do solární energie, tato spolková země ve fotovoltaice rychle získala větší instalovanou kapacitu, než jakou měly Spojené státy a Japonsko dohromady – Japonsko přitom do té doby v rozvoji fotovoltaiky vedlo. Analyzoval jsem, jak významná byla v tomto vývoji role zemské vlády. Nebyla tam žádná role. Vláda měla pouze energetický tým, který se zaměřoval na biomasu, bioplyn a hydroenergetiku, ale ne na solární energii. Šlo o investice farmářů, místních obyvatel a tak dále. Německý zákon o obnovitelných zdrojích jim garantoval dvacetiletou návratnost se ziskem. To je ale nyní společensky neúnosné, protože další spolkové země musí v podstatě posílat peníze do Bavorska, kde je tolik fotovoltaiky. To samozřejmě není ideál – aby chudší země podporovaly ty bohatší. To bude pravděpodobně jedním ze zásadních problémů na evropské úrovni, pokud k něčemu takovému může dojít už na úrovni spolkové země. Proto se na takové otázky budeme muset detailně zaměřit. Čistá energetika není jen o obnovitelných zdrojích energie, ale také o energetické účinnosti. Jak ale zajistit, aby byly peníze investovány do efektivních opatření a docházelo ke skutečným úsporám energie? Pro zvyšování energetické účinnosti je nezbytné, aby energetické týmy pracovaly jak ve veřejné správě, tak v průmyslu, jak to lze vidět v Dánsku. I když máte někoho, kdo za úsporné programy zodpovídá, není jisté, že se výsledky testování a monitoringu dostanou v podniku nebo úřadu až k lidem s rozhodovací pravomocí. Plné znění zpráv


Dánové to udělali efektivně v době, kdy implementovali uhlíkovou daň, tedy dlouho před spuštěním emisního obchodování. Energeticky náročným podnikům stanovili spíše symbolické platby za emise CO2, pokud vytvořily energetické týmy a souhlasily se spuštěním úsporných programů. Výsledky práce těchto týmů tak byly vnímány i v nejvyšším vedení těch společností. Minulý rok během dánského předsednictví v Radě EU proto dánský průmysl vyžadoval pro energetickou účinnost ambicióznější cíle (v té době se na evropské úrovni vyjednávalo o směrnici o energetické účinnosti – pozn. red.). Podniky si totiž uvědomily, že tato win-win situace je pro ně tak výhodná, že je skutečně rozdíl, jestli se bude směřovat k cíli 1,5 % nebo 3 % uspořené energie. V Německu takovou zkušenost nemáme a spolkové ministerstvo hospodářství společně s průmyslem se snažilo povinnosti energetických úspor ve výši 3 % vyhnout. Jenže to je přesně to, co bychom potřebovali, protože 3% úspory jsou minimum, se kterým lze dosáhnout cíle pro energetickou účinnost do roku 2020. V Dánsku platí průmysl za vytápění a teplou vodu stejně jako kdokoliv jiný. V Německu však pro energeticky náročné obory platí výjimky, a proto nejsme v diskuzi tak daleko jako Dánsko, protože průmysl nemusí čelit vyšším cenám za energii. Pokud hovoříte s některými zástupci českého průmyslu, můžete slyšet argument, že v České republice už mnoho prostoru pro zvyšování energetické účinnosti není, protože již byla zavedena ta nejefektivnější opatření… Tento argument slyším už více než 30 let. Když jsme kdysi v (tenkrát) Západním Berlíně kontrolovali energetické účty jednotlivých městských obvodů, pouze dva nebo tři z nich dodaly alespoň částečně spolehlivé údaje o své spotřebě a nákladech. Proto jsme požadovali více spolehlivých dat. V té době bylo v Berlíně šest tisíc veřejných budov, takže nešlo o maličkost. Dostali jsme povolení pro 36 pozic energetických specialistů. Městské části ale prohlásily, že již ušetřili maximum možné energie a žádný nový program nepotřebují. Proto nebyl žádný program implementován. Po pádu komunismu jsme něco podobného prováděli ve východní části města, kde jsme vyškolili 200 lidí. Městské části ušetřily dost peněz, a tak začali v západní části nakonec takové odborníky zaměstnávat také. V průmyslu je takový přístup ještě častější. Podniky si nemyslí, že jim mohou lidé zvenku radit, jak uspořit více energie. Proto používají stejný argument: už jsme ušetřili tolik, kolik bylo možné. Stejná situace panovala na naší univerzitě, dokud jsem rektorovi nenabídl, že jeden z mých týmů provádí energetické služby. Když během půl roku ušetřil významnou částku peněz, uvěřil, že šetřit se skutečně dá. Proto se teď univerzita při energetických auditech umisťuje na předních příčkách a stále šetříme, protože máme lidi, kteří jsou za tuto oblast skutečně zodpovědní. Dostat se do tohoto bodu vyžaduje, aby mohli dobře vzdělaní lidé pracovat „uvnitř“ a měli přístup k nejvyššímu vedení, aby mohli ukázat, že s investicí jednoho milionu lze ušetřit miliony dva. K tomu jsou ale potřebná tvrdá a spolehlivá data a vyjasněný přístup k energetické účinnosti. V souvislosti s tím mi na mysl přichází kritika, která se ozývá na adresu nové Státní energetické koncepce ČR. Energetické úspory jsou jednou z jejích hlavních priorit, ale podle odborníků neobsahuje jednoznačná opatření a jasnější vyčíslení. Jak už jsem zmiňoval, jasná čísla dostanete jen tehdy, když máte energetické auditory uvnitř podniků. Dokud mezi podniky existuje konkurence, není možná ta čísla dostávat zvenku. Můžete samozřejmě vypracovat koncepce pro jednotlivá průmyslová odvětví, ale mnohem více mohou udělat energetické týmy, které pracují v rámci podniků. V Německu začala diskuze na toto téma po první ropné krizi, téma bylo také součástí debat o jaderné energii v 70. a 80. letech minulého století – byla tu zkrátka potřeba alternativ. Energetická účinnost byla již tehdy mezi nejvýznamnějšími řešeními, která se nabízela. Když zastánci obnovitelné energie požadovali větší podíl obnovitelných zdrojů, vždycky jsem prosazoval názor, že nejdůležitější jsou za prvé: úspory energie, za druhé: úspory energie a za třetí – úspory energie. A pak že se teprve můžeme bavit o obnovitelných zdrojích.

URL| http://www.euractiv.cz//interview/lutz-mez-jaderna-energie-neni-bez-emisi-co2-obnovitelne-zdrojeucinnost-energetika-temelin-nemecko-eu-010651 _

Tři oříšky pro penzisty 4.3.2013

Euro str. 50 Hydepark_ Petr Janský_

Budoucí důchodci si mohou polepšit, ale ti stávající se dočkají nižší valorizace a pracující vyšších daní



Druhý pilíř s vyváděním tří procent z prvního pilíře je úplně nový a v tomto roce je samozřejmě důchodovou zprávou číslo jedna. Od Nového roku ale došlo i k řadě důležitých změn existujících pravidel. Budoucí důchodci vedle spoření ve druhém pilíři můžou od Nového roku získat i větší státní podporu pro penzijní připojištění, kdežto stávajícím důchodcům se spíše přihoršilo – budou se jim méně valorizovat důchody a ti pracující budou platit vyšší daně. To jsou od Nového roku důchodové zprávy číslo dva až čtyři a i těm je žádoucí věnovat zvýšenou pozornost. Dejme se tedy na cestu od spíše pozitivních změn v penzijním připojištění přes opatrně neutrální, ale každopádně nedostatečně vysvětlené valorizace k nejspíše ne úplně šťastným a domyšleným změnám zdanění pracujících důchodců. Penzijní připojištění s větší motivací Výše státního příspěvku na penzijní připojištění je vázaná na výši vlastního příspěvku a tento vztah, spolu s dalšími pravidly připojištění, doznal od tohoto roku změn. Jak ukazuje tabulka měsíčních příspěvků, dříve nebylo možné získat vyšší státní příspěvek než 150 korun a k tomu stačilo přispívat ze svého minimálně 500 korun. Od roku 2013 má občan nárok na minimální státní příspěvek 90 korun až od výše vlastního příspěvku 300 korun a na maximální státní příspěvek ve výši 230 korun dosáhne až od vlastního příspěvku 1000 korun. Co tyto změny pravidel budou nejspíše znamenat pro chování lidí? Doposud velká část občanů spořila minimální částku (dříve 500 korun, dnes 1000 korun) potřebnou k tomu, aby si zajistila maximální státní příspěvek (dříve 150 korun, dnes 230 korun) a lze očekávat, že se změnou pravidel část z nich – a ještě větší část úplně nových spořitelů – zvolí částku někde mezi 500 a 1000 korun. Očekávám – a zprávy z konce minulého roku a začátku tohoto to potvrzují – že ještě častěji ke zvýšení své spořené částky přistoupí lidé, kteří dodnes spořili částku menší než 300 korun, a letos by k ní tak neobdrželi státní příspěvek. Naopak lidé, kteří již před změnou pravidel spořili 1000 korun nebo více, s největší pravděpodobností nezmění svoje chování – získají nově vyšší státní příspěvek, ale ne motivaci spořit více. Nezodpovězenou otázkou, a zároveň i doporučením pro vládu pídit se po jejím zodpovězení, je, o kolik je možné ještě zlepšit motivaci ke spoření na důchod další změnou podmínek a výší státního příspěvku. Mezi dobrými možnostmi je například další zvýšení minimálních příspěvků nutných k dosažení jednak minimální (dnes 300 korun), ale i té maximální státní podpory (dnes 1000 korun). Vyšší spoření na důchod a další přínosy případné budoucí změny pravidel je však potřeba poměřovat náklady, ať už jsou to ty rozpočtové nebo se jedná o snížení stability a předvídatelnosti systému penzijního připojištění. Nižší valorizace motivovaná rozpočty Valorizace důchodů je příkladem prosazené reformy a následného částečného popření sebe sama během dvou let v podání současné vlády. Ta v roce 2011 prosadila, aby k budoucím změnám valorizací bylo nutné měnit zákon. Cílem mimo jiné bylo omezit možnosti vlády měnit valorizační schéma, a tedy její diskreci v tom, jak porostou důchody. Důchodci (i veřejné rozpočty) měli mít dlouhodobější perspektivu. Již o rok později, v roce 2012, se ale podobné diskrece sama dopustila, motivována špatným stavem veřejných financí. Nyní ke změně valorizačních pravidel, oproti dřívější vyhlášce, potřebovala změnit zákon. Vláda tedy měla v roce 2011 chvályhodnou vizi nastavit systém valorizací dlouhodobě, ale o rok později tento svůj cíl – jejími slovy kvůli špatné situaci s veřejnými rozpočty – víceméně popřela. Dle dočasné změny pravidel valorizace se od roku 2013 do roku 2015 valorizují důchody dle součtu třetinových nárůstů jak mezd, tak cen. To je značný rozdíl oproti dřívějšímu a podle všeho po roce 2015 opět platnému systému valorizací – dle součtu třetinového nárůstu průměrné mzdy a celého nárůstu inflace na základě indexu spotřebitelských cen. Tento systém valorizace tak znamená snížení budoucích vyplácených důchodů oproti očekávání dle dřívějšího systému. Pro zajímavost dodejme, že k ne tak velkému, ale přesto snížení důchodů oproti očekávání by došlo, i kdyby se od letoška začalo valorizovat podle volebního programu našeho nově zvoleného prezidenta. Milošem Zemanem navrhovaný systém valorizace zvyšování pouze o inflaci je totiž přirozeně méně štědrý než do letoška a po roce 2015 platný systém valorizace o inflaci a třetinu růstu mezd. Pracující důchodci s menší motivací Vláda od tohoto roku zrušila základní slevu pro pracující důchodce, jde tedy o navrácení do roku 2007. Do roku 2007 platilo, že důchodci nemohli uplatňovat základní slevu na dani se zdůvodněním, že efektivního nezdanění životního minima bylo u důchodců dosaženo vyplácením důchodů. Od roku 2008 mohli důchodci uplatňovat tuto slevu na dani, která za rok 2012 činila 24 840 korun. Současně byla od roku 2008 zvýšena hranice pro osvobození důchodu, takže podle stávající úpravy část důchodu přesahujícího 36násobek minimální mzdy (zhruba 288 tisíc korun ročně, tedy 24 tisíc korun měsíčně), podléhala zdanění již před letoškem. V roce 2011 byla zavedena hranice 840 tisíc korun, nad kterou, pokud má důchodce zdanitelné příjmy (s výjimkou ostatních příjmů), nemůže uplatnit osvobození důchodu od daně a celý důchod je zdaňován. Vláda fiskální dopad zrušení daňové slevy pro důchodce odhadla na 2,5 miliardy korun. Otázkou je, zda v tomto odhadu zohlednila dostatečně to, že zrušení daňové slevy, a tedy zvýšení daní pro důchodce sníží jejich zaměstnanost. Nižší zaměstnanost snižuje, mimo jiné, i příjmy veřejných rozpočtů, a to kvůli nižším odvedeným daním z příjmu a pojistnému, a zvyšuje sociální výdaje. V celkovém součtu nízká zaměstnanost výrazně přispívá k deficitům veřejných rozpočtů. Toto platí obecně, ale ještě významněji pro lidi v důchodovém věku. Hranice mezi jejich neaktivitou a zaměstnaností je totiž mnohem citlivější na jejich Plné znění zpráv


schopnosti, ochotu a motivaci pracovat. A to mimo jiné silně závisí na tom, jak je nastaven daňový systém. Představy, že počet pracovních míst je pevně dán a staří berou práci mladším, jsou již dávno překonané. Řada empirických studií ze zahraničí ukazuje, že nabídka starší pracovní síly nemá výrazně negativní dopad na poptávku po mladších. Jedna empirická studie z České republiky bude mít možná brzo příležitost ukázat, že vyšší zdanění důchodců může mít za následek nejen snížení jejich zaměstnanosti, ale možná i zvýšení deficitů veřejných rozpočtů. Bohužel. *** novoroční proměna penzijního připojištění Výše příspěvků do penzijního připojištění (v Kč, měsíčně) Příspěvek Státní příspěvek Státní příspěvek účastníka do roku 2012 od roku 2013 100 50 0 200 90 0 300 120 90 400 140 110 500 150 130 600 150 150 700 150 170 800 150 190 900 150 210 1 000 a vyšší 150 230 Poznámka: Částky v korunách, nová výše státních příspěvků se bude týkat i dosavadních smluv. Zdroj: MPSV Foto autor| ILUSTRACE • Vojtěch Velický / FOTO • Hynek Glos O autorovi| Petr Janský • ekonom Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a výzkumník think tanku IDEA při CERGE-EI _

Novým mluvčím ODS Jiří Sochor, vystřídal Tomáše Bartovského 4.3.2013

mediar.cz str. 00 ČTK_

Články_

Jiří Sochor. Foto: ODS Jiří Sochor. Foto: ODS Tiskovým mluvčím ODS je od března Jiří Sochor, který byl také pověřen vedením stranické mediální sekce. Sám to dnes oznámil ČTK. Dosavadní mluvčí Tomáš Bartovský z pozice odešel na konci února z rodinných důvodů. „Tomáše Bartovského jsem v ODS necelý rok zastupoval, proto beru tuto změnu jako logický krok," uvedl Jiří Sochor. Před svým příchodem do ODS byl zástupcem tiskového mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu a také agentury CzechInvest. Působil též jako mediální konzultant. Zkušenosti sbíral také jako redaktor a editor veřejnoprávní České televize. V tiskové zprávě o změnách poděkoval hlavní manažer ODS Jan Kočí Bartovskému za profesionální práci pro stranu. Bartovský vystudoval mediální studia na FSV UK a absolvoval studijní stáž na Univerzitě v Lipsku. Několik let pracoval v Poslanecké sněmovně, nejdříve jako asistent poslance ODS a pak také jako konzultant pro vztahy s Plné znění zpráv


veřejností. Od roku 2006 do roku 2010 působil jako vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu.

URL| http://www.mediar.cz/novym-mluvcim-ods-jiri-sochor-vystridal-tomase-bartovskeho/ _

Konec éry Klause Josefa I. 4.3.2013

Mladá fronta DNES str. 02 Josef Mlejnek jr._

Klaus odchází_

V prosinci 2011, nad rakví Václava Havla, dovedl Václav Klaus přednést řeč, jaká se očekává od státníka. Ač se mnozí obávali toho, co pronese, dokázal se tehdy nad letité politické i osobní nepřátelství k Václavu Havlovi povznést. Nikoliv však ke konci svého mandátu. Když Václav Klaus reagoval na úspěch Miloše Zemana v prezidentských volbách slovy o pravdě a lásce zvítězivšími nad lží a nenávistí, snad každý soudný člověk, bez ohledu na své politické preference, si musel pomyslet, zda to má dosluhující prezident zapotřebí. Když označil knihu svého „podkancléře“ Petra Hájka, v níž se Václav Havel líčí jako nástroj Antikrista, za „povinnou četbu“, soudného člověka muselo napadnout, že Václavu Klausovi přeskočilo. A když si při návštěvě „zvoleného prezidenta“ Zemana postěžoval, že se za jeho předchůdce na Hradě kradlo, soudný člověk se v tu chvíli musel za svého prezidenta stydět více, než když v Chile šlohnul pero. A do toho ještě ta nešťastná amnestie, u níž není jisté, zda jde o projev šlendriánu, nebo o záměr omilostnit pár „VIP lumpů“, který se jako šlendrián pouze maskuje. Budu také prorokem, jako můj předchůdce V závěru svého desetiletého působení ve funkci českého prezidenta Václav Klaus vršil chyby, fauly a dával si vlastní góly. Není divu, že důvěra v něj poklesla na historické minimum. Nikdy si nedovedl odpustit neustálé poměřování s Václavem Havlem, zejména s jeho světovým věhlasem. Periodicky – zpravidla verbálně – atakoval nejen svého předchůdce v úřadu, ale i takzvané „pravdoláskaře“, přičemž na sklonku svého kralování ztrácel schopnost tento svůj vnitřní běs kontrolovat. I kvůli němu si od nástupu do funkce začal hrát na jakéhosi proroka, na výraznou postavu světové debaty o evropské integraci a teorii globálního oteplování. Ale předváděl se tak i na domácím dvorku a kdekoho kádroval dle toho, má-li dostatečně kritický postoj k „evropeismu“ a ekologii. V posledních letech dokázal u pana profesora nepropadnout snad jen Ladislav Bátora. Čtyřiadvacet let ve vrcholných funkcích Na údajného „eurodisidenta“ a muže pevných, ale doma i ve světě nepříjemných názorů je Klausova politická dráha až překvapivě úspěšná, od listopadu 1989 skoro vždy zastával nějakou významnou funkci. Ministra financí, premiéra, předsedy Poslanecké sněmovny (díky paktu s Milošem Zemanem), prezidenta. Mimo úřad strávil jen dvě krátká období: po sarajevském atentátu a pak od léta 2002 do jara 2003. Měl také velké štěstí, nebýt rozkolu v sociální demokracii ohledně kandidatury Miloše Zemana, asi by se prezidentem nestal. A kdyby ne napoprvé, pak asi ani o pět let později. Štěstěna se sice na tomto světě ráda usmívá na jedince s vůlí po moci (či po kariéře), ale nabízí se ještě jedno, racionálnější vysvětlení: Václav Klaus byl především schopným praktikem, mužem, jenž dovedl udržovat ty správné kontakty a zapojit se do vlivných sítí. Politikem, který na jevišti vystupoval jako kovaný konzervativec, thatcherista, friedmanovec, euroskeptik a podobně, zatímco v praxi se choval velmi „rozkročeně“. Týká se to kupříkladu hospodářské politiky jeho vlád v devadesátých letech (jež měla vzhledem ke Klausovým ideovým východiskům překvapivě měkký sociální polštář) či zákulisních vztahů nebo ochoty velmi pragmaticky jednat s „jevištními“ politickými soupeři. „Na rozdíl od Švejnara tady žil a prožíval s námi vše dobré a špatné,“ pronesl o něm v roce 2008, před prezidentskou volbou, jeho tehdejší podporovatel Miroslav Šlouf. Kdo však jsou konkrétní lidé, s nimiž skutečně „prožíval vše dobré a špatné“? Voliči, nebo spíše (kromě úzké skupiny ideových souputníků) nikým nevolení hráči typu Miroslava Šloufa či třeba Petra Kellnera, který mu nyní zařídil „vejminek“ na zámečku v Dejvicích? Václav Klaus se zkrátka vždy nejlépe vyznal v moci a jejích zákonitostech, daleko lépe než v Evropské unii či v globálním oteplování. Plné znění zpráv


Slabost vlády je jeho silou Už od éry Václava Havla platí jednoduchá úměra: čím je vládní většina rozhádanější a slabší, tím je prezident silnější. A naopak. Vládneli pevná nadpoloviční většina, je prezident spíše jen ceremoniální hlavou státu, jež o své vůli nemůže prosadit takřka nic. (S výjimkou situace, kdy by měl silnou pozici v některé z vládních stran.) Pokud se však vládní sestava přímo rozpadá, pak je prezident vlastně poslední instancí, k níž se lze obrátit. A především v těchto chvílích mu přichází na pomoc síla takřka mysteriózní: prezidentská aura, zažehnutá sice T. G. Masarykem, leč vědomě čerpající z tradice českých králů. Aktivní podpora poloprezidencialismu Zejména v době vládních krizí se tudíž Česká republika i za Václava Klause posouvala směrem k poloprezidencialismu. „Ta vláda mě zklamala absolutně... tím, jak začala hrát zelenou kartu... a chováním vůči Evropské unii,“ zhodnotil Václav Klaus vládu Mirka Topolánka, k jejímuž svržení si přisadil své polínko. Kdopak nám to tu takto promlouvá? Prezident České republiky, nebo nějaký habsburský klon, Klaus Josef I.? Dle ústavy není prezident z výkonu své funkce odpovědný, ve věcech vyžadujících kontrasignaci za něj jakožto za součást výkonné moci odpovídá vláda. Ale Václav Klaus se často choval způsobem, jako by se zodpovídal pouze sám sobě. Mohl za to, kromě prezidentových osobních vlastností, i samotný ústavní text, který na mnoha místech připouští rozličné interpretace a také neposkytuje skoro žádnou možnost k odvolání hlavy státu nebo k nějaké korekci jejího jednání. Ve druhém volebním období už navíc prezidenta nebrzdila ani touha po znovuzvolení. Ale příčinou byl též chaos a zmatek na politické scéně, díky němuž automaticky vyroste každý prezident, i kdyby snad nechtěl. Václav Klaus též často připomínal postavu z detektivního románu, jejíž motivace leží v nějaké dávné a všemi ostatními zapomenuté křivdě. Nerad se mýlí a je nerad, když mu někdo oponuje. V minulosti Občanskou demokratickou stranu několikrát tlačil k úzké spolupráci s ČSSD, k opoziční smlouvě v opačném gardu, aby se tak, mimo jiné, potvrdilo, že ta jeho opoziční smlouva z roku 1998 byla vlastně geniálním, byť ostatními tragicky nepochopeným nápadem. Jeho vztah k ODS je pak námětem spíše pro psychologa než pro politologa. Dcera se prostě v otcových očích nevyvedla, ovšem otázkou je, jaký nástupce v čele ODS by Václava Klause uspokojil. Zrcadlo totiž předsedou politické strany zvolit nelze. Pozice Václava Klause se tak v době, kdy vládla ODS, paradoxně mnoho nelišila od časů vlád sociální demokracie. Sílil v době krizí a snažil se posilovat svůj vliv i pomocí enkláv ve stranickém systému, ať již přes kroužek „věrných“ v ODS, který však v rámci strany představoval opoziční skupinu, tak nedávno pomocí Víta Bárty a jeho véček. A nakonec přichází obránce tradiční morálky Postupně se čím dál tím víc prezentoval jako konzervativec. Avšak šlo spíše o nostalgii starého pána, nikoliv o nějaký hlouběji promyšlený politický postoj. Na Hradě se obklopil hloučkem nejvěrnějších nohsledů, jeho egoismus a přesvědčení o vlastní neomylnosti ho samy připravily o potřebnou zpětnou vazbu. Bez ohledu na vyznění případných lékařských diagnóz, politicky Václav Klaus již velmi dlouho trpí senilitou. Výroky typu, jak prý kupuje výhradně „české jogurty“, svědčí o tom, že „vše dobré a špatné“ prožívá opravdu spíše s nějakým bratrstvem kolem Miroslava Šloufa, nikoliv s občany České republiky. Deset let na Hradě mělo na jeho intelektuální výkonnost i politický cit devastující účinky. Uzavřel se zkrátka ve věži ze slonoviny. Kam emigruje teď? *** »Václav Klaus se během svého bezmála čtvrt století trvajícího působení na špici české politiky vždy nejlépe vyznal v moci a jejích zákonitostech, daleko lépe než v Evropské unii či v globálním oteplování. Foto popis| Triumf Jen málokdo by ještě v létě 2002 tipoval, že se na Hrad nakonec dostane Václav Klaus. Během inaugurace slíbil, že bude „aktivní“, nikoli „aktivistický“ prezident. Jen během prvního období však stačil vetovat celkem 31 zákonů, například zákon o registrovaném partnerství. Foto autor| Foto: Michal Růžička, MAFRA Plné znění zpráv


Foto popis| Výhoda Klaus Druhý den po vítězné prezidentské volbě si šel Václav Klaus zahrát tenis. U někdejšího basketbalisty oddílu Dukla Praha to nepřekvapí; že je sportovec, zdůrazňoval vždy. Foto autor| Foto: Michal Růžička, MAFRA Foto popis| Pořád měl co dělat Bez vysoké funkce strávil V. Klaus jen dvě krátká období: po takzvaném sarajevském atentátu a pak od léta 2002 do jara 2003. Foto autor| Foto: MAFRA Foto popis| Tak přísaháme Václav Klaus na Pražském hradě po historicky poslední přísaze vojáků základní služby. Roku 2004 byla povinná vojenská služba v Česku definitivně zrušena. Foto autor| Foto: Michal Růžička, MAFRA O autorovi| Josef Mlejnek jr. Politolog a publicista. Na FSV UK se zabývá přechody k demokracii, ústavními a volebními systémy. Komentuje dění v tištěných i elektronických médiích. _

Bartovský končí v roli mluvčího ODS 4.3.2013

prvnizpravy.cz _

str. 00

z domova_

Vedením mediální sekce ODS a tiskovým mluvčím je od března pověřen Jiří Sochor, dosavadní zástupce vedoucího. Tomáš Bartovský, stávající mluvčí občanských demokratů, z pozice odešel ke konci února. ODS o tom informovala Prvnizpravy.cz. "Z pozice vedoucího mediální sekce a tiskového mluvčího ODS odcházím k poslednímu únoru. K tomuto kroku jsem se rozhodl na konci loňského roku z rodinných důvodů," konstatuje Bartovský. „Tomáše Bartovského jsem v ODS necelý rok zastupoval, proto beru tuto změnu jako logický krok,“ uvedl Sochor Tomáš Bartovský vystudoval mediální studia na FSV UK a absolvoval studijní stáž na Univerzitě v Lipsku. Několik let pracoval v Poslanecké sněmovně PČR, nejprve jako asistent poslance ODS a následně jako konzultant pro vztahy s veřejností. Od roku 2006 do roku 2010 působil jako vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu. Jiří Sochor působil rok jako zástupce vedoucího mediální sekce občanských demokratů. Dříve byl zástupcem tiskového mluvčí ministerstva průmyslu o obchodu a agentury CzechInvest; působil také jako mediální konzultant. Předtím pracoval jako redaktor a editor v České televizi. (kou, ods, foto: arch)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/bartovsky-konci-v-roli-mluvciho-ods/ _

NEDĚLNÍ VIDEOZÁZNAM: Rozpravy o českých médiích: Jaké mohou být negativní účinky nových médií? 3.3.2013

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark_ TV Česká média_



Internetový deník Česká média ve spolupráci s Českým rozhlasem 6, Institutem komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK pořadaly ÚNOROVÉ ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH na téma Jaké mohou být negativní účinky nových médií? Hosté: ROMAN MÁCA (Národní centrum bezpečnějšího internetu), JAROSLAV VACEK (Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze) a JAN JIRÁK (FSV UK). Rozpravy o českých médiích moderoval Radko Kubičko z ČRo 6. URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=453090 _

Asi kvůli svému útlocitu Václav Klaus ani nepřipomněl, že pokrytec Václav Havel... 2.3.2013

euportal.cz str. 00 Zamyšlení_ Břetislav Olšer_

Místo fronty na banány teď stojí statisíce nezaměstnaných fronty na úřadech práce Inu, paměť českého národa je velmi zvláštní, o čemž svědčí nejen žaloba na Klause pro údajnou velezradu, ale rovněž fakt, že komunistická strana je opět na špici české politické scény… A vůbec nám nevadí, že místo fronty na banány teď stojí statisíce nezaměstnaných fronty na úřadech práce.. Začalo to rozdělením Československa na konci roku 1992, kdy Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem dohodli rozchod ČSFR v klidu a míru. Též na to vzpomněl Klaus při oficiální návštěvě Slovenska, kam včera zavítal na svou poslední zahraniční cestu ve funkci hlavy státu. Symbolicky ve chvíli, kdy uplynulo dvacet let od "rozvodu od stolu i lože..." Byl v divné situaci; právě se totiž zbláznil houf schizofreniků, složený z 28 senátorů a 73 tisíc občanů, co na něj podali žalobu z velezrady za jeho (a Nečasovu) amnestii. Paměť občanům zřejmě neslouží, jinak by si vzpomněli na tři amnestie Václava Havla, kdy celkem propustil z vězení na 24 tisíc zločinců, zatímco Klausova první a hned i poslední amnestie dala svobodu jen kolem šesti tisícům vězňů... Pravda, nikdo sice Havlovi moc netleskal, kromě vězňů, ale také pro něho nikdo nechtěl trest za velezradu. Prý se přece zpět do věznic vrátilo "pouze" necelých deset procent amnestovaných... Jenom? Určitě z té Klausovy to nebyly tisíce... Divokou amnestií v roce 1990 Havel způsobil sice tisícům svých soukmenovců z vězení radost, ale občanům na svobodě hlavně spoustu bolesti. A zavinil, že se od té doby ve vězeních skoro nepracuje, poněvadž Havlem propuštění vězni se podíleli na zakázkách různých firem, jež tím pádem zbankrotovaly a dnes už do nového kšeftu s věznicemi nechtějí jít ani omylem… Navíc ještě neexistoval Senát, ale pouze Parlament, který byl vydírán komunistickým Havlovým premiérem Čalfou, aby Havla zvolil, jinak že na ně práskne jejich spolupráci s StB. Teprve nová Ústava České republiky, účinná od 1. ledna 1993, zakotvila dvoukomorový parlament, složený z Poslanecké sněmovny a Senátu... Asi kvůli svému útlocitu Václav Klaus ani nepřipomněl, že pokrytec Václav Havel napřed složil slib věrnosti socialistické, později federativní republice a v době, kdy Klaus s Mečiarem dělili zemi, kladl květy u pomníku sv. Václava, kde též podepisoval petici za nerozdělení Československa. Hluboký rozkol ve Federálním shromáždění vedl k tomu, že Havel nezískal v červencových volbách 1992 dostatek hlasů, Ačkoli byl požádán o setrvání ve funkci, než bude zvolen nový prezident, složil 20. července 1992 mandát s farizejským odůvodněním, že nemůže nadále plnit závazky ze slibu věrnosti federativní republice. Logický krok. Proč by měl být do československé historie zapsán jako prezident-rozdělitel? Raději si za pecí počkal, až slovenský parlament vydal „Deklaraci o nezávislosti slovenského národa“ a po rozpadu československé federace ukončil svůj několikaměsíční pobyt v ústraní a nechal se po volbách 26. ledna 1993 zvolit prvním českým prezidentem. Vydavatelství Grada vydalo knihu (s podporou výzkumného záměru „Rozvoj české společnosti v Evropské unii – výzvy a rizika“) s názvem Vůdcovství českých elit, která se zabývá fenoménem vůdcovství především z hlediska sociologie a politologie. Kniha, jejíž autoři (Pavol Frič, Hana Paterová, Martin Nekola a



Aleš Bednařík) jsou pracovníky či externími spolupracovníky Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, se snaží vypořádat s fenoménem vůdcovství českých elit. Čtěte také: Jste trapní a ohavní šílenci. Dienstbier a spol. to schytali za žalobu Klause pro velezradu Fraška, která nás může přijít draho. Díky Dienstbierovi, Bublanovi, Antlovi, Škromach aj. budeme světu za kašpary Ukazuje se, jak hluboká je nenávist levice. Socialisté hledají klacek na Klause „Fenomén vůdcovství a následovnictví a pokusy o uchopení a popis charakteristik vůdců a následovníků nejsou ani zdaleka doménou 20. a 21. století, ačkoliv teprve v této době začíná být rozvíjen sociologický, politologický či psychologický přístup k vůdcovství a následovnictví. Novodobé teorie vůdcovství nesou v sobě až nečekaně zřetelné stopy náboženských či filozofických přístupů minulosti….“ A to měli čeští politici pořádně nastudováno. Nastalo dělení a řešení problémů s následovnictvím, které bylo celé v českých rukách. Doplatili na to slovenští hokejisté, co se museli probojovávat zpět do extraligy po propadu do hokejového suterénu. Ze skupiny C se museli vyškrábat do hlavní skupiny v roce 1995. Václav Havel rovněž navštívil martinské strojírny poměrně brzy po nástupu do prezidentské funkce. Tamním dělníkům pouze potvrdil to, o čem údajně už rozhodl komunistický režim dávno předtím–tanky se vyrábět nebudou, protože o ně není zájem. Nesmysl, Havel svým "sametem" přece porazil komunismus, jak se sám chlubil, takže mohl zrušit i komunistická nařízení. Nemohl to však učinit, jelikož Kongres USA měl jiné zájmy, resp. v rámci studené války nechtěl vyrábět tanky pro Rusko... Mečiar na toto téma mj. řekl v rozhovoru, který před 20. výročím rozdělení federace zveřejnil zpravodajský server Aktualne.sk. Připomněl Havlovo rozhodnutí zastavit na Slovensku zbrojní průmysl. "Na jednom setkání před jeho cestou do USA jsme jednali o tom, aby nesliboval zastavení zbrojního průmyslu na Slovensku. Že musí být konverze a zdroje, které umožní přechod fabrik na jinou výrobu, jinak hrozí plošná nezaměstnanost. Jeho reakce byla: "Snad nám Američani za to něco dají." Nedali nám nic... Pak následovaly ekonomické kroky Prahy, které znejistily celé ekonomické prostředí Slovenska," dodal Mečiar. "Jak postupně Praha začala diktovat ekonomická pravidla ne celkem vyhovující naší ekonomice, tak ten odpor rostl. Před volbami v roce 1992 podle nejnovějších prací, které jsem četl, na české straně už začátkem května většina českého obyvatelstva chtěla rozdělení, protože měla pocit, že na Slováky doplácejí. Na Slovensku také velká část lidí byla pro samostatnost, protože si mysleli, že doplácejí na Čechy," řekl Mečiar.

Stejně jako v minulých rozhovorech Mečiar opět pochválil tehdejšího českého premiéra a nynějšího prezidenta Václava Klause, který je podle něj "skutečně tvrdý muž pevných zásad". "Odvážně obhajoval Českou republiku, věděl, co dělá a myslím si, že v minulém století je to i největší český politik," prohlásil Mečiar. I v současnosti má podle něj Klaus svůj systém hodnot... "Memorandum" Václava Havla v arabštině... Dne 15. prosince 1992 přijala Česká národní rada usnesení č. 5/1993 Sb., ve kterém vyjádřila předpoklad, že žádný výklad stávajících právních norem nepřipouští zpochybnění kontinuity zákonodárné moci, jejíž nositelkou je ve smyslu ústavního zákona č. 4/1993 Sb. Bylo nutné řešit též otázku soudců, vyšetřovatelů, prokurátorů a některých soudních pracovníků. Návrh popisoval i vlajku ČR jako bíločervenou bikolóru s poměrem stran 2:3. V dalších návrzích se pak objevovaly souběžně dva znaky jako tzv. malý znak a velký znak. Souběžně byla navržena i česká hymna, tvořená první částí dosavadní československé hymny. Dělilo se též československé zastoupení mise při OSN v New Yorku na Madison Street. My zůstali, Slováci si museli hledat nový nájem, aby zůstali v OSN. A mezitím se děly věci také ve středu Evropy. Česká republika se v roce 1993 přihlásila k historickému odkazu zaniklého státu, přijala i jeho státní symboly (vlajku) a závazky. Území České republiky tvoří tři historické země - Čechy, Morava, Slezsko. Územně správní uspořádání státu bylo stále nevyřešenou otázkou. Plné znění zpráv


Hranice se Slovenskou republikou byla po dlouhých jednáních stanovena na historické linii s výjimkou dvou osad: U Sabotů u Javorníka připadla Slovensku, naopak Sidonie České republice. A když měl někdo chatu na Kasárnách ve Velkých Karlovicích a chtěl jít lyžovat na Bumbálku, musel čtyřikrát ukazovat svůj cestovní pas… Inu, paměť českého národa je velmi zvláštní, o čemž svědčí nejen žaloba na Klause pro údajnou velezradu, ale rovněž fakt, že komunistická strana je opět na špici české politické scény… A vůbec nám nevadí, že místo fronty na banány teď stojí statisíce nezaměstnaných fronty na úřadech práce..

URL| http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/10269-asi-kvuli-svemu-utlocitu-vaclav-klaus-ani-nepripomnel-zepokrytec-vaclav-havel-misto-fronty-na-banany-ted-stoji-statisice-nezamestnanych-fronty-na-uradech-prace.aspx _

Jsme penalizováni za to, že rosteme, říká vedoucí katedry sociologi (Stisk ) 2.3.2013

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Jsme penalizováni za to, že rosteme, říká vedoucí katedry sociologi Již tradičně hodnotí Hospodářské noviny na začátku roku úroveň českých vysokých škol. Sociologie na Masarykově univerzitě držela šest let v žebříčku první místo. Minulý rok už ale bylo pouze dělené a letos skončili brněnští sociologové až třetí za svými kolegy z Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd na Karlově univerzitě. Na to, zda se misky vah definitivně přiklonily směrem na západ, jsme se zeptali vedoucího katedry sociologie Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity Csaby Szaló. Brno - Jaké jsou důvody toho, že se sociologie na Masarykově univerzitě poprvé po šesti letech nemůže honosit přívlastkem nejlepší? Nejzjevnější asi je, že u nás klesá počet doktorských studentů a na fakultě filozofické i Fakultě sociálních věd roste. My ale jejich počty snižujeme vědomě, protože se chceme přiblížit akreditačním kritériím. Akreditační komise před několika lety nastínila, že není dobré, když vedoucí práce má více než deset doktorandů. Pro hodnocení tedy vyšší počet doktorandů znamená zároveň vyšší kvalitu školy? Ano, to je jeden z faktorů, proč jsme propadli. Před dvěma lety jsme měli sedmdesát doktorandů, teď jich máme třiatřicet. Já si ale myslím, že to je spíše zvyšování kvality doktorského studia. Například proto, že učitelé mají na studenty více času. Druhá věc je počet lidí, kteří jezdí na Erasmus. My stagnujeme. V Praze je teď mobilita o něco větší. Přece jen Praha má tu výhodu, že je Praha. Je více atraktivní, zdejší školy lépe uzavírají smlouvy a jejich studenti mohou snáze vyjet ven. Nejvyšší propad ale nastal v hodnocení vědy. Proč? Nejpodstatnější je to, že se počítají publikační body. Ale publikační body přepočtené na hlavu. Oni počítali všechny sociologické publikace na naší fakultě a vydělili to počtem lidí, kteří jsou učitelé a výzkumníci. My jsme publikovali nejvíce a my jsme získali nevíce bodů i za minulý rok, ale protože jsme začali nové evropské projekty, tak jsme vzali více lidí, než jsme měli loni. To je ale také v našich rukou. To je naše strategie. Máme tři postdoktorandy z renomovaných univerzit, z Yale a Kostnice. Beru to tak, že jde o soutěž, ale tohle například z toho nemohli lidé vyčíst. Na druhou stranu si zase uvědomuji, že do té doby, kdy jsme byli první, tak jsme si také nikomu nestěžovali. Publikovali jsme nejvíc a získali jsme nejvíc bodů



Je –li tedy propad sociologie na Masarykově univerzitě způsoben systémovými změnami, je možné, že se Brno zase vrátí na první místo? Jistě, to může být. Uvědomujeme si, že to není propad, který by byl způsobený nějakou katastrofou, ale že jsme určitým způsobem penalizováni za to, že rosteme nebo že měníme strategii. Na fakultě vznikly tři výzkumné ústavy, a právě Ústav populačních studií je hrozně důležitý. Jsou tam lidé, kteří začali pracovat na výzkumech, ale zatím jim ještě chybějí výsledky. Takže je zbytečné se obávat, že by se na Masarykově univerzitě zhoršovala sociologie? Možná, že je to trošku absurdní, ale já si myslím, že jsme uzavřeli velice dobrý rok. Máme výzkumný ústav a učí u nás lidé ze špičkových univerzit. Například Dominik Bartmanski skončil doktorát u Jeffreyho Alexandera, což je jeden z nejznámějších a nejlepších sociologů na Yale, a získal cenu pro nejlepšího mladého teoretika. Mezinárodní sociologická asociace každý rok vybírá články mladých sociologů a jeho byl na prvním místě. Takový člověk u nás učí. Je vůbec hodnocení v médiích pro katedru důležité? Je to zajímavé. Pro mě to není důležité v tom smyslu slova, že bych nespal, protože jsme třetí. Pro nás je to důležité, protože vidíme, že děláme kroky, které někam pak dlouhodobě vedou. Nemůže se ale stát, že by potenciálního studenta sociologie přimělo hodnocení v novinách k tomu, aby místo do Brna odešel studovat do Prahy? Myslím si, že ne. Já to beru jako hru, která přivede pozornost lidí k vysokoškolskému studiu. Ukáže, že vůbec existují tyto obory. Je důležité, že mi určitým způsobem participujeme na té hře. Někdy jsme první, někdy druzí, někdy třetí. Není to tak, že teprve tehdy, když jsme první, tak to pro nás má smysl. autor: Štěpán Žádník

URL| sociologi.html

http://stisk.blog.idnes.cz/c/324123/Jsme-penalizovani-za-to-ze-rosteme-rika-vedouci-katedry-

_

O sobě mluvil v plurálu, vymyslel pár slov na -ismus 2.3.2013

Lidové noviny kal_

str. 02

Téma_

Havlismus. Homosexualismus. Nepráce. Václav Klaus obohatil češtinu o spoustu novotvarů. A specifický byl i jeho projev. „Nad tím, co shovívavě odmítá, se musí pousmát nebo pozdvihnout obočí,“ všímá si jazykovědec Jiří Kraus. „Příznačné je u něj i stupňování intenzity významu opakováním slov. Mediálně nebo v obecném mínění zkreslované pojmy dekonstruuje jako neudálosti, nepráce,“ pokračuje profesor Fakulty sociálních věd UK. Klaus se třeba vyjádřil k chystanému pochodu sexuálních menšin v Praze v létě 2011: „Prague Pride není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních „ismů“ – velmi obávám.“ Jazykovou konstrukci odborníci ocenili. „Pokládám to za dobrý pokus o významové odstínění homosexuality jako vlastnosti a homosexualismu jako myšlenkového směru,“ řekla Olga Martincová, vedoucí slovníku neologismů Nová slova v češtině. Zobecňování připojením přípony -ismus je pro Klause typické. Vytvořil tak mimo jiné výraz havlismus. Vysvětlil ho jako „jiné a zcela odlišné vnímání světa, které nedokáži lépe pojmenovat“. Dodal, že jde o neutrální výraz. Řeč Václava Klause má i další velmi výrazný rys. Ve veřejném – a někdy dokonce i soukromém – projevu používal první osobu množného čísla tam, kde by si jiní vystačili s číslem jednotným. Když chtěl například na vyhlídce mrakodrapu Petronas Twin Towers v Malajsii jistit svoji ženu Livii, obrátil se na ni se slovy: Plné znění zpráv


„My tě podržíme.“ Používáním množného čísla naopak snižuje, rozmělňuje význam svých oponentů. Jako v nedávném rozhovoru pro LN, kdy použil výrazy jako „ti Jochové“ nebo „pánové Rychetští“. *** V. K. A JAZYK „Mám na mysli i (...) rychle šířící se fenomén, který nazývám NGO-ismus.“ 2005 _

Ten, který měl pravdu 2.3.2013

Lidové noviny str. 21 DANIEL KAISER_

Orientace_

V míře, v níž byl ideovým prezidentem, byl Václav Klaus dobrý prezident Končí deset let s Václavem Klausem na Pražském hradě a tím i jeho druhý poločas ve vysoké politice. Do roku 2003 byl hráčem ve stranické politice, ale přes zásluhy o transformaci z čela vlády a později i ODS odcházel s pochroumanou pověstí. Možnosti, které se mu otevřely příchodem na Hrad, pro něj byly darem z nebes: prezident, pokud k tomu má vlohy, může zásadně vstupovat do veřejné diskuse. Obecně se uznává, že Václav Havel zjednával republice lepší jméno, než jaké si zasloužila. Nutně vznikal dojem, že když Češi mají intelektuálně zajímavého prezidenta, asi na nich taky něco bude. V tom Havlův antipod Klaus na svého předchůdce dokonale navázal – a známá poznámka kancléřky Angely Merkelové z jara 2007 o českých husitech, kterou učinila po přijetí u Klause, nebyla jen zdvořilostní vycpávka. I Klaus na sebe strhával větší pozornost, než by mu náleželo podle váhy Česka. Hlavním důvodem byla jeho ideová vyhraněnost a ochota vyjadřovat se, často kontroverzně, až svéhlavě, ke stěžejním tématům doby. V březnu 2003 se všechno točilo kolem války proti terorismu a Saddámu Husajnovi. Lidem, kteří – tak jako autor tohoto textu – s americkou invazí do Iráku sympatizovali, se to nepíše lehko, ale Klausův tehdejší distanc a nahlas formulované pochybnosti, jestli se může podařit zavést vojenskou operací západní demokracii do radikálně odlišné civilizace, se ukázaly být namístě. Pro bilanci iráckého tažení nelze použít jiné adjektivum než otřesná. I když si odmyslíme mrtvé vojáky, v následném chaosu a občanské válce přišlo do konce roku 2010 o život minimálně 65 –125 tisíc civilistů (Jason Burke v knize The 9/11 Wars uvádí tato čísla s douškou „velmi konzervativní odhad“, který „ve skutečnosti může být mnohokrát vyšší“). I kdyby se dnes vývoj v této těžce zkoušené zemi konečně dostával do správných kolejí, jak tvrdí někteří optimisté, deset roků je dlouhá doba, která například generaci, jež právě vstupovala do aktivního věku, pokazí celý život. Jistěže od Klause bylo urážlivé dělat před velvyslancem USA, země ve válce, narážky, že aby Američané v Iráku našli zbraně hromadného ničení, budou je tam muset nejdřív narafičit. Ale povzneseme-li se nad diplomatický protokol, Klaus vyhmátl věcnou podstatu – že totiž USA šly do krajně riskantní války na základě chatrných dohadů zpravodajských služeb. Od svého amerického protějšku George W. Bushe pak Klaus za trest nikdy nedostal pozvánku do Bílého domu, což mu dodnes v bilančních textech o jeho zahraniční politice bývá předhazováno jako důkaz mezinárodní izolace. Pokud by tohle měla být daň, kterou je třeba zaplatit za to, že se intelektuálně nezkompromitoval v tak závažné věci, je to daň nízká. Ve své skepsi vůči neokonzervativcům byl Klaus poněkud osamělý na české pravici, v evropském kontextu samozřejmě nikoliv. Stejně to viděli třeba Gerhard Schröder nebo Jacques Chirac. Ale v jejich chování hrál jistou roli západoevropský antiamerikanismus, který v Klausovi není. A kde se od nich – a prakticky od všech ostatních evropských státníků – Klaus radikálně liší, jsou dvě supertémata, která si pro své prezidentování sám vybral, evidentně s úmyslem se na nich i mezinárodně profilovat: globální oteplování a Evropa. Plížením vpřed Už dlouho před nástupem na Hrad hlasitě varoval, že unifikace Evropy, jejíž klenbou se měla stát v Maastrichtu dohodnutá měnová unie (1992), v sobě skrývá nebezpečí dlouhodobého oslabení starého kontinentu. Dva týdny před tím, než euro vstoupilo do své první fáze, publikoval Klaus text (Už se blíží euro, Českobudějovické listy, 14. 12. 1998), v němž odhaduje, co může zrušení měnového kurzu udělat se vztahy mezi evropskými ekonomikami: „Jedna věc, která se podle potřeby (podle vývoje ekonomické situace) mohla,hýbat‘, se hýbat přestane. Začít se pak musí hýbat něco jiného – buď dojde k zázraku a budou obousměrné, velmi pružné ceny a mzdy (podle potřeby i směrem dolů!), nebo dojde k jinému zázraku a v Evropě nastane ničím nerušený, naprosto volný pohyb pracovních sil (jako je tomu dnes v jiné známé měnové Plné znění zpráv


unii, zvané USA), nebo budou muset putovat peníze, a to z úspěšnějších do méně úspěšných částí měnové unie.“ Na to, že text psal dvanáct let před vypuknutím krize eurozóny, je to na českého politika opravdu slušný výkon. Zatímco Klaus sledoval odbornou diskusi v anglosaském světě, většina jeho soupeřů a ostatních účastníků veřejné debaty doma byla tou dobou buď v dětinském rauši, že při výletech po Evropě ušetří za směnárny, nebo společnou měnu považovala za nutné vyvrcholení evropské historie. V lednu 1999 uspořádaly LN o euru anketu. Je to zajímavé čtení, optimisté tu nad pochybovači vedou zhruba v poměru 2 : 1. Z optimistického tábora – premiér Miloš Zeman: „Budoucnost eura vidím dobře.“ – biskup Václav Malý: „Euro má budoucnost. (…) Odlehčí se množství administrativní práce, množství přepočtu všelijakých transakcí.“ – vicepremiér Vladimír Špidla: „Euro má obrovskou budoucnost. Jsem přesvědčen, že je to strategický zvrat, který změní celkovou ekonomickou rovnováhu ve světě.“ (To se skutečně děje, ale jiným směrem.) – ředitel Institutu politologických studií FSV UK Rudolf Kučera: „Zavedení eura je jednou z největších pozitivních událostí v dějinách Evropy po druhé světové válce. Bude to jakási kotva, která byla spuštěna, aby evropskou integraci už nemohly ohrozit žádné finanční či měnové vichřice.“ – poslanec US Vladimír Mlynář: „Věřím, že euro má velkou budoucnost, že se projekt společné měny zdaří a že pro Evropany přinese to, k čemu je myšlenka EU: totiž zabezpečení hospodářského růstu a mír.“ Výhrady měli například bankéř Pavel Sobíšek, spisovatel Ludvík Vaculík: „Jakou bude mít euro budoucnost? Nejistou.“, překvapivě šéf Unie svobody Jan Ruml: „…považuji euro za příliš společný pohled na některé věci, které by měly být dílem národních států.“; a ovšem Klaus: „Ten projekt je tak ambiciózní, že si EU nemůže dovolit jeho neúspěch. Euro tedy bude určitě a za každou cenu, i kdyby mělo vyvolávat potíže, které určitě vyvolávat bude.“ Počátkem prosince 2001, měsíc před tím, než se euro dostalo do oběhu, z pozice předsedy české Poslanecké sněmovny vystoupil v Evropském parlamentu, kde si vzal na mušku „plíživé, tiché sjednocování kontinentu“. Doma se strhl povyk, stínový ministr zahraničí Josef Zieleniec Klause obvinil, že „plive proti větru a zatahuje do toho Českou republiku“, prezident Havel požádal sněmovnu, aby mu vystoupení svého předsedy vysvětlila. Do rozšíření byl Klaus okřikován, že svými vývody ohrožuje vstup do Unie, po vstupu za to, že podkopává naše postavení v ní. Pokračování na straně 22 Ten, který měl pravdu Dokončení ze strany 21 Dnes, jedenáct roků po ostrém startu eura, se eurozóna zmítá v hluboké krizi, která sice v Řecku, Portugalsku, Itálii, Španělsku či Irsku nabírá jinou podobu, v každém jednom případě lze ale snadno doložit, že euro patří k hlavním příčinám krize, respektive její délky a hloubky. V každém z těchto států umožnilo delší život na dluh nebo přifouklo bublinu, která by za normálních okolností splaskla dřív. Ve vážné situaci je dnes především jihoevropská mládež: nezaměstnanost v této věkové skupině obnáší v Itálii 37 procent, v Portugalsku 40,v Řecku a Španělsku téměř 60 procent (v České republice 17 procent). Všechny jmenované ekonomiky jsou chycené v pasti, jsou nuceny šetřit, ale nemohou devalvovat měnu. To, co se na jihu Evropy děje, získává rozměry společenské tragédie: počet sebevražd v Řecku stoupl od začátku krize o třetinu, mladé Portugalce vybízí jejich premiér k emigraci (nezaměstnaný učitel prý může hledat štěstí v Brazílii nebo Angole), Německo, jemuž jeho domácí technická inteligence vymírá, se už těší na příliv vzdělaných Španělů. Při prezidentské volbě 2003 nebylo ještě euro téma, o pět let později ano. Klausův protivník Jan Švejnar, který si kdysi dávno pohrával i s myšlenkou, že by republika mohla přijmout euro ještě dřív, než vstoupí do EU,. i teď před volbou doporučoval rychle stanovit datum, kdy by euro nahradilo korunu, především kvůli možné finanční krizi a otřesům směnných kurzů. S tím přáním nebyl Švejnar sám, ČSSD žádala na podzim téhož roku po vypuknutí finanční krize v Americe, abychom euro přijali do tří let. A TOP 09 na přání Karla Schwarzenberga vážně chtěla vepsat pevné datum dokonce ještě do koaliční smlouvy po volbách v létě 2010. Dnes by členství v euroklubu stálo republiku jen na vstupním poplatku do eurovalu 32 miliard korun, krom toho by ji připravilo o nástroj měnové politiky. Taky už se do eurozóny nikdo nehrne. V anglických novinách tu a tam vycházejí zajímavé zpovědi bývalých příznivců eura, kteří popisují, co je přimělo ke změně názoru. Dokonce i v Německu prominentní propagátor eura z 90. let Hans-Olaf Henkel napsal o euru bestseller, v němž sebekriticky vysvětluje, jak a proč se tehdy ze svého dnešního pohledu mýlil. U nás se tento žánr nepěstuje vůbec. Možná mi něco uniklo, ale zachytil jsem pouze esej Pavla Kohouta (Bruntálská rupie po deseti letech, LN, 21. ledna 2012), ten má ovšem sypání si popela na hlavu zapotřebí skoro nejmíň. A až na drobnou zmínku v publikaci Jiřího Pehe Klaus z roku 2010 („Do jisté míry se potvrdila jeho dřívější varování.“) jsem mezi jeho četnými kritiky nenarazil na žádného, který by přiznal, že aspoň v této věci se Plné znění zpráv


Klausovi mělo vážně naslouchat. No tohle, otírá se o vědce S evropskou integrací úzce souvisí druhé Klausovo supertéma: kritika boje s klimatickou změnou, zaviněnou prý průmyslovou činností. VEvropě tato vášeň vrcholila na rozhraní prvního a druhého Klausova mandátu a nad Klausovou ochotou zesměšňovat se v oboru, jemuž nerozumí, tehdy panoval všeobecný údiv; Václav Havel před vánoci 2006 v LN: „Mám pro to určité porozumění, protože já také mnohokrát zastával menšinové názory v politické funkci. Nicméně myslím si, že tento jeho menšinový názor je mylný.“ Tomáš Halík o Klausovi v květnu 2007 na Frekvenci 1: „Ty věci, které říká o tom globálním oteplování, opravdu tedy kvalifikované nejsou, tak tam si myslím, že té zemi dělá spíše ostudu než čest.“ Hlavní slovo měl ale tehdejší ministr životního prostředí a šéf Zelených Martin Bursík. Takhle se v únoru 2007 hněval na prezidenta za to, že zpochybňuje Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu, podle jehož souhrnných zpráv se politici západního světa měli orientovat: „Prezident Klaus je v tématu globálních klimatických změn úplně vedle. Vykládá nesmysly. O nejprestižnějším panelu zhruba dvou tisícovek vědců, kteří pod OSN analyzují vědecké zprávy a empiricky naměřená data, mluví jako o nějaké nevládní organizaci zeleného zabarvení. Klaus ztratil schopnost vědeckého a kritického myšlení. (…) To je smutné.“ Do dvou let přišla aféra Climategate, krach konference o celosvětové dohodě k omezení skleníkových plynů, a hlavně: „nejprestižnější panel“ inkasoval rány, z nichž se jeho prestiž nevzpamatovala dodnes. Stovka vědců ještě v roce 2007 zveřejnila otevřený dopis, v němž si stěžuje, že „Resumé IPCC pro politiky připravuje relativně malý tým a závěrečné verze zpráv potom schvalují reprezentanti vlád. Většina vědeckých autorů a recenzentů, a stejně tak desítky tisíc dalších odborníků, se přípravy těchto dokumentů neúčastní.“ V souhrnné zprávě IPCC z roku 2007 našli šťouralové vážné chyby, nejslavnější byla, že ledovce v Himálaji roztají do roku 2035, přitom novinový článek (!), z něhož zpráva čerpala, mluvil o roku 2350. Ale to bylo jen pars pro toto, praktiky odvolávat se místo vědeckých studií na novinové články, studentské práce nebo dokonce pamflety ekoskupin, byly mnohem rozšířenější. V klimatologii, kterou Bursík ještě před pěti lety prohlašoval za definitivně uzavřený soubor poznatků, se mezitím rozšiřuje jiná představa: že s růstem teplot na planetě to nebude tak horké, jak se donedávna předpokládalo, a že IPCC ve svých počítačových modelech podcenil přírodní proměnné, na něž lidstvo nemá žádný vliv. Třeba teploty zase začnou stoupat, dnes, na konci Klausova mandátu, nicméně mezi donedávna tak arogantními vymahači jediného závazného výkladu panuje rozpačité ticho. Nepodpis, veto, veto Že to nebyla pouze teoretická disputace, se už dnes ví. Oteplovací alarmismus stojí u kořene takové legislativy, jako je proslulý zákon o obnovitelných zdrojích. Prohlasovala ho v roce 2005 ČSSD s komunisty, Unií svobody a KDU-ČSL, která skrývala i několik budoucích politiků TOP 09 v čele s Miroslavem Kalouskem. Proti byla jen osamocená ODS. Bursík byl coby poradce tehdejšího ministra životního prostředí Libora Ambrozka spolutvůrcem zákona. Dnes se k němu nechce znát, neboť ho ve třetím čtení poslankyně ČSSD Iva Šedivá pozměňovacím návrhem, který ještě svázal ruce Energetickému regulačnímu úřadu ve snižování výkupních cen, dodatečně zhoršila. Šest dní po úspěšném třetím čtení ale na ČRo 6 mluvil jinak: „Máme příležitost mít zákon, který bude jedním z nejlepších v Evropě… Není potřeba vůbec se bát toho, že některý z těch obnovitelných zdrojů by najednou jaksi vylítl příliš a způsobil by nějaké problémy v té elektrizační soustavě.“ Prezident zákon nevetoval, pouze nepodepsal a na svých stránkách vyvěsil deset důvodů, proč je proti. Uvádí v nich mimo jiné, že se zdraží cena elektrické energie, což bude mít sociální důsledky, a odhaduje, že státní rozpočet zatíží výdaji v řádu několika miliard ročně. Rychlé zdražování proudu skutečně přišlo, a aby ho nenesli jen soukromníci, přispívá dnes stát výrobcům proudu ze sluníčka téměř 12 miliardami ročně. Dnes ve výrobě nestabilní energie z obnovitelných zdrojů utápíme více než 40 miliard ročně. Podle nejčernějších odhadů nás to přijde dohromady na bilion korun. Malý bratříček přibyl zákonu o podpoře obnovitelných zdrojů v podobě tzv. energetických štítků, které udávají energetickou náročnost budovy. Povinnost pro soukromé nabyvatele domů platí od začátku letošního roku, za jeden takový štítek zaplatí typický majitel domu licencovanému živnostníkovi nebo firmě 6500 korun. Klaus štítky vetoval loni v srpnu, byl ale přehlasován, mj. proto, že EU hrozila pokutami několik milionů korun za každý další den prodlení. Méně známým případem, kdy se prezident donkichotsky stavěl na odpor, je evropská směrnice REACH. Ta pro chemickou branži zavádí povinnost registrovat si u Evropské agentury pro chemické látky ECHA každou látku, kterou chce vyrábět nebo prodávat. Dnes registrace jedné položky obnáší až 300 tisíc eur, což malé firmy, pro český chemický průmysl typické, existenčně ohrožuje. A zase: Klaus příslušný zákon v srpnu 2008 vetoval a sněmovna koncem září jeho veto přehlasovala. „To veto bylo nesmyslné,“ divil se ministr Bursík. Kdo prý měl námitky, mohl se ozvat, když se předtím norma na unijní úrovni připravovala. Evropská komise navíc republice hrozila žalobou, pokud nařízení rychle neimplementuje. A i když se doposud musely registrovat jen velkoobjemové položky typické pro velké a bohaté firmy, teď přicházejí na řadu speciální chemikálie vyráběné v menším objemu, což je právě doména těch malých a středních. Mým odpůrcům Celkově se o deseti letech s Klausem dá říct, že prezidentovi se povedlo zvolit si agendu, v ní se polemicky vyhranit, protivníky vylákat na tenký led – a potom za sebe nechat pracovat čas, který mu dával za Plné znění zpráv


pravdu. K pocitu dokončené operace chybí už jen jedna maličkost. Totiž aby mu za pravdu dal i (český) zbytek světa. Což se neděje. Zčásti kvůli schopnosti mnoha lidí ignorovat nepohodlná fakta, zčásti i proto, že vinou animozit a příkopů v našem veřejném životě už kdekdo po vyslovení jména Klaus prostě není schopen základní intelektuální poctivosti. Prezident tu ale svým protivníkům z jejich argumentační tísně sám významně pomohl. V létě 2011 se zapojil do obhajoby skurilního národovce Ladislava Bátory a nad svým vicekancléřem Hájkem držel patronát skoro vždycky, když se Hájek snažil nějak zaujmout (11. září mohlo být dílem amerických tajných služeb; Tomáš Halík nemá kněžské svěcení; Václav Havel byl nevědomým nástrojem Satana). Neví se, do jaké míry podobné existence, které s v Klausově okolí v posledních zhruba dvou letech pohybují, mluví prezidentovi z duše. Jeden svědek privátních debat s Klausem bezprostředně po otištění obrany Bátory tvrdí, že Klause tehdy na celé věci nejvíc zajímalo, jestli se ozvou pravdoláskaři (ozvali, účelu bylo dosaženo). Je to jednak viditelný intelektuální úpadek, jednak nabídka únikové strategie odpůrcům ve chvíli, kdy byli pomalu zralí na přiznání porážky. Poslední měsíce Klausova mandátu se odehrávají ve všeobecném zdivočení. Prezident zbytečně ostřeloval vládu a nepřípadně zasahoval do volby svého nástupce. Každé jeho ostřejší vyjádření vyprovokovávalo prudší a prudší reakci z tábora jeho nepřátel. Poslední dny jsou poznamenány žalobou pro velezradu, kterou na prezidenta podává 28 senátorů, vážně se tvářících, že amnestií ohrozil demokratický řád v zemi. Ti lidé se musí cítit jako vítězové: Klaus bude odcházet uličkou hanby a nad otázkou, jestli po většinu svého mandátu neměl - proti nim - pravdu, se zavře voda. *** Klaus na sebe strhával o poznání větší pozornost, než by mu náleželo podle váhy České republiky. Hlavním důvodem byla jeho ideová vyhraněnost a kontroverznost. Mezi jeho četnými kritiky nenarazíte na žádného, který by přiznal, že se alespoň ve věci společné měny mělo Klausovi vážně naslouchat Prezident svým protivníkům z jejich argumentační tísně také významně pomohl – ať už šlo o obhajobu skurilního národovce Bátory, nebo patronát nad Petrem Hájkem Foto autor| KRESBA LELA GEISLEROVÁ Foto popis| Čas pracuje pro mě. Klausovi se povedlo vybrat si agendu, polemicky se v ní vyhranit, protivníky vylákat na tenký led – a potom za sebe nechat pracovat čas, který mu dával za pravdu. K pocitu dokončené operace chybí už jen jedna maličkost, totiž aby mu za pravdu dal také zbytek světa. Výstup na Sněžku 10. srpna 2010 Foto autor| FOTO MAFRA – JAN ZATORSKY _

GLOSA: Filozofie ozbrojené společnosti 2.3.2013

neviditelnypes.cz str. 00 Neviditelný pes / Společnost_ Neviditelný pes, Petr Hampl_

Když před několika dny upálil vraždící psychopat ve Frenštátu několik lidí, nikoho volat po zákazu zápalek. Zkuste si ale představit, že by tentýž psychopat své oběti neupálil, ale postřílel. Je skvělé být zločincem v zemi, kde lidé nemají v domácnostech zbraně Povinná četba pro všechny rozumné lidi Když před několika dny upálil vraždící psychopat ve Frenštátu několik lidí, nikoho volat po zákazu zápalek. Zkuste si ale představit, že by tentýž psychopat své oběti neupálil, ale postřílel. Velké deníky i televizní stanice by na několik dnů získaly hlavní téma. Desítky či stovky "odborníků" by volaly okamžitém zákazu vlastnictví zbraní. Pár podnikavců by založilo neziskovky, řeklo si o dotace a začalo bojovat za změnu zbrojního zákona. Obden by byly zveřejňovány nové průzkumy veřejného mínění, kolik procent obyvatelstva požaduje rázný zásah. Fakulta sociálních věd UK by vyrobila průzkum, podle nějž 85% vlastníků zbraní požaduje, aby jim Plné znění zpráv


jejich pušky a pistole byly zabaveny. To by se také stalo. Během několika měsíců by několikanásobně narostl počet vražd a loupežných přepadení, ale o souvislosti s odzbrojením lidí by nemluvilo. Proč jsme tak nakloněni být neustále proti zbraním? Protože nás to učí školy a média. A protože cenzurují informace, které svědčí o opaku. Takže se můžeme znovu a znovu dočítat, že mezi běžnými lidmi je příliš mnoho střelných zbraní a jak by se nám žilo lépe, kdyby tak tomu nebylo. Ve skutečnosti je to přesně obráceně. Tam, kde je puška stejně běžným vybavením domácnosti jako třeba hrábě nebo lopata, se lidem žije mnohem bezpečněji. Žádná vláda na světě totiž nedokáže zabránit zločincům, aby se ozbrojili. A žádná policie na světě nedokáže být dost rychlá, aby byla pokaždé na místě včas. Je nádherné být zločincem v zemi s neozbrojeným obyvatelstvem. Dokonce i když vezmeme v úvahu zvýšené riziko, že se tak ke zbrani dostane šílenec, který vystřílí své okolí (všimněte si, že k masakrům se střelnou zbraní dochází výhradně v zónách, kde jsou zakázány), vychází bilance pozitivně. Zbraně v rukách a domácnostech slušných lidí více lidí zachraňují, než kolik jich zabíjejí. A tím se dostáváme k četbě. Jeden mladý muž, který vystupuje pod literárním pseudonymem Cover72, si dal tu práci, že nashromáždil fakta o tom, jaké dopady má vlastnictví zbraní na společnost, dal tomu ucelenou podobu a publikoval pod názvem Filozofie ozbrojené společnosti. Přečíst si to můžete zde . Vřele doporučuji. Pro mne osobně je nejzajímavější zjištění, jak dramatické zkreslení způsobují média. Kolik událostí, kdy normální nevycvičený člověk se střelnou zbraní zabrání zločinu, je zcenzurováno, takže se z místního zpravodajství nikdy nedostane do velkých médií. Kdybychom měli úplnější informace, dívali bychom se na zbraně jinak. A kdyby puška byla stejně běžným předmětem jako kladívko, nepřitahovala by psychopaty. To vysvětluje, případ Švýcarska, kde armádní kulomet patří k povinnému vybavení domácnosti stejně jako třeba hasící přístroj. Mimochodem, i otázka přístupu ke zbraním má výraznou třídní dimenzi. Bohatí a vzdělaní lidé vesměs bydlí v bezpečnějších čtvrtích a policie jim věnuje více pozornosti, takže se bez zbraní obejdou. Chudí lidé mají statisticky mnohem větší šanci, že se stanou obětí zločinu, potřebují tedy zbraně více. Takže až uslyšíte od nějakého blahobytného byrokrata povídání o tom, jak jsou zbraně nebezpečné, doporučte mu, ať se přestěhuje do Chánova. Možná pak zjistí, že pistole v kapse je docela dobrý nápad. Převzato z Hampl.blog.ihned.cz se souhlasem autora

URL| http://neviditelnypes.lidovky.cz/glosa-filozofie-ozbrojene-spolecnosti-d9g/p_spolecnost.asp?c=A130228_224907_p_spolecnost_wag _

Od 4. března čteme z knihy Slavomila Hubálka "Zpovědník vrahů" 1.3.2013

ČRo - praha.cz str. 00 radiozpravy_ Zuzana Vojtíšková_

„Jsem povoláním psycholog a můj život se už léta proplétá s osudy vrahů. Dlouho mě ani ve snu nenapadlo, že se jim tak často budu dívat do tváře…“ To píše ve svých vzpomínkách jeden z našich nejznámějších soudních znalců v oboru psychologie Slavomil Hubálek. Příběhy zločinů, života a smrti shrnul ve své knize „Zpovědník vrahů“.V pětidílné Četbě na pokračování tyto vzpomínky nabídneme v interpretaci Ladislava Freje a v režii Evy Řehořové.Poslouchejte v týdnu od 4. do 8. března, vždy ve 22:00, na vlnách Českého rozhlasu Dvojky.PhDr. Slavomil Hubálek Psycholog a psychoterapeut s dlouholetou praxí v oboru, vedoucí deseti výcvikových psychoterapeutických skupin a skupinový supervizor, soudní znalec z oboru klinické psychologie a sexuologie. Po studiu na Filozofické fakultě UK spoluzakládal v roce 1974 v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích naše první lůžkové psychoterapeutické pracoviště pro léčbu sexuálních deviantů a souběžně pracoval v Poradně pro vysokoškoláky. V letech 1982-1990 pracoval jako vědecký pracovník, klinický psycholog a psychoterapeut na Sexuologickém ústavu FVL UK. V letech 1990-1992 byl mluvčím a tajemníkem ministra zdravotnictví a v roce Plné znění zpráv


1993 založil vlastní společnost Alea - psychologie, spol. s.r.o., zabývající se zejména psychologickým a personálním poradenstvím. Je vedoucím a spoluautorem řady výcvikových, školících a vzdělávacích programů, přednáší sociální psychologii na FSV UK, na VŠE a je autorem řady vědeckých publikací a spoluautorem několika knih. Zdroj: Rafael InstitutČetbu po jejím odvysílání najdete na našich internetových stránkách. Pozor! Možnost poslechu (streamu) je ale omezena pouze na dobu jednoho týdne! Podrobnosti najdete v článku Rozhlasové hry, četby nebo např. pohádky na našem webu


Rusko-gruzínské vztahy 1.3.2013

ČT 24

str. 08


Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------V přísném utajení v nejmenovaném pražském hotelu se dnes odpoledne měla konat schůzka ruských a gruzínských diplomatů o urovnání nepřátelských vztahů těchto dvou zemí. Víc o schůzce není známo. Měla odblokovat krizi trvající od válečného konfliktu mezi Gruzií a Ruskem před pěti lety. redaktorka -------------------Srpen 2008. Přetahování o územní vliv nad separatistickými provinciemi Jižní Osetií a Abcházií vyústilo v pětidenní válku. V čele gruzínské agrese stál prezident Saakašvili. Provincie měly podporu Ruska s někdejším prezidentem Medveděvem. Jeho armáda tehdy pronikla hluboko do gruzínského vnitrozemí. Výsledkem byly obrovské škody na majetku i infrastruktuře. Nana RAZMADZEOVÁ, obyvatelka vesnice Tkviavi -------------------Utekla jsem to Tbilisi, když začala válka. Můj dům zatím do základů vyhořel. Žila jsem tu 40 let, teď nemám nic. redaktorka -------------------Válka vedla k odtržení jihoosetské a abcházské provincie od Gruzie. Diplomatické vztahy Ruska a Gruzie se ocitly na bodu mrazu. Čerstvý vítr do nich vnesly loňské parlamentní volby. Saakašviliho Sjednocené národní hnutí porazila opoziční koalice Gruzínský sen vedená Ivanišvilim a ten slíbil změnu. redaktor /citace: Bidzina IVANIŠVILI, gruzínský premiér, Zdroj: AFP/ -------------------"Naším cílem je normalizace vztahů s Ruskem." redaktorka -------------------První schůzka mezi diplomaty obou zemí už proběhla loni v polovině prosince v Ženevě. Rusko i Gruzie si od jednání mimo jiné slibují obnovení silničního spojení přes kavkazské hraniční přechody a také zahájení pravidelné letecké dopravy. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Analytik, politolog Emil Souleimanov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý večer. Emil SOULEIMANOV, politolog, analytik, Fakulta sociálních věc UK -------------------Dobrý večer. Plné znění zpráv


Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Přísně utajená schůzka diplomatických vyjednavačů Ruska a Gruzie, není známé místo, kde k ní došlo, samozřejmě ani závěry z ní, přesto tušíte, proč byla pro takové jednání vybraná zrovna Praha? Emil SOULEIMANOV, politolog, analytik, Fakulta sociálních věc UK -------------------Já myslím, že na tom nic symbolického není, že to je náhoda. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Úplná náhoda. Emil SOULEIMANOV, politolog, analytik, Fakulta sociálních věc UK -------------------Myslím, že jo. Normálně se scházej v Praze, v Ženevě, občas v Paříži, takže ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Už bylo řečeno, že po válečném konfliktu vztahy obou zemí zcela zamrzly, jistou změnu znamenaly podzimní parlamentní volby v Gruzii, kdy se do čela tamní vlády tedy dostal multimilionář Bidzina Ivanišvili, který právě zlepšení vztahů s Moskvou považuje za prioritu, ale do jaké míry je to opravdu zásadní věc pro Gruzii na jedné straně a pro Rusko na straně druhé? Emil SOULEIMANOV, politolog, analytik, Fakulta sociálních věc UK -------------------No je to zásadnější věc určitě pro Gruzii, protože Rusko je důležitým severním sousedem, Rusko historicky v tom postsovětském období bylo důležitým obchodním partnerem, Gruzíni vyváželi svoje vína, svoje ovoce, zeleninu a vůbec svoji produkci do Ruska, takže vydělávali si na tom peníze do poloviny nultých let, takže rádi by si to nějakým způsobem opravili, aby mohli s Ruskem komunikovat. Tady se taky jedná mimochodem o bezvízový režim možný, který se zatím neřeší, ale mnozí Gruzíni by chtěli vyjíždět do Ruska za prací. Ještě v předchozím desetiletí si takhle Gruzíni vydělali víc než miliardu dolarů ročně, posílali ty peníze domů do Gruzie. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A Rusko ty zmrazené vztahy netíží? Emil SOULEIMANOV, politolog, analytik, Fakulta sociálních věc UK -------------------No pro Rusko je to menší problém, spíše Rusko se pokouší použít tuto záležitost pro to, aby nějakým způsobem dostalo Gruzii zpátky do sféry svého vlivu, ale Rusko z toho nemůže nijak moc těžit. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A do jaké míry gruzínskou pozici komplikuje jistá dvojkolejnost země, to, že premiér a prezident mají na vztah s Ruskem odlišné, vlastně úplně opačné názory? Emil SOULEIMANOV, politolog, analytik, Fakulta sociálních věc UK -------------------Je to do jisté míry problém. Tady hodně bude záležet právě na tom, na čem se Ivanišvili nebo Ivanišviliho vláda s Rusy domluví, jestli to budou nějaké klíčové, zásadní otázky, o kterých nepanuje v gruzínském diskursu shoda. Pokud by to byly takové otázky a já si myslím, že takové otázky, zásadní otázky směřovány zahraničněpolitické Gruzie, tam asi přece jenom nebudou, spíše to budou obchodní, takové komerční záležitosti, ale pokud by k takovým zásadním momentům došlo, což by mohlo ohrozit právě to západní směřování země, tak by s tím měl mít problém nejenom Saakašvili jako prezident, ale drtivá část gruzínské veřejnosti. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A na čí straně je přízeň gruzínské veřejnosti? Na straně prezidenta Saakašviliho a na straně postoje se znepřátelenými Rusy nejednat, nebo na straně premiéra Ivanišviliho v zájmu ekonomickém třeba i ty vztahy urovnat? Emil SOULEIMANOV, politolog, analytik, Fakulta sociálních věc UK -------------------Já si myslím, že to je tak půl na půl. Většina Gruzínů si myslí, že je třeba nějakým způsobem ty vztahy s Ruskem normalizovat, že by rádi do Ruska cestovali, za prací třeba, nebo rádi by vyváželi svojí produkci do této země, ale zároveň si mnozí z nich myslí, že přece jenom je to země, která okupovala část gruzínského území, Abcházii a Jižní Osetii, a není správné, aby Tbilisi se snažilo o nějaké ústupky vůči Rusku. A právě mnozí si myslí, že se jedná o ústupky vůči Gruzii ... Rusku. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Ta situace kolem Jižní Osetie a Abcházie, ta se zdá být asi klíčová, jejich samostatnost Gruzie uznat odmítá, stejně jako většina světa, na druhé straně Rusko jejich nezávislost samozřejmě už uznalo, jsou tyto rozpory překonatelné? Vidíte nějaké oboustranně přijatelné řešení? Emil SOULEIMANOV, politolog, analytik, Fakulta sociálních věc UK -------------------Já v současné době žádné přijatelné řešení nevidím, protože když už, jak jste to zmínil, Rusko uznalo nezávislost Abcházie, Jižní Osetie, tak je pro něj otázkou prestiže, aby ze svého řešení neustoupila. Občas se hovoří o tom, že kdyby hypoteticky Gruzíni se rozhodli vrátit se zpátky do sféry ruského zájmu, že by Rusové mohli nějakým způsobem svoje řešení v této věci pozměnit, ale drtivá většina Gruzínů si právě myslí, že není třeba, není třeba jako být rukojmím Jižní Osetie a Abcházie, je třeba zachránit aspoň to, co se dá zachránit z té Gruzie, je třeba dostat Gruzii nějakým způsobem do Evropské unie, do NATO a smířit se s tím, že v horizontu několika desetiletí minimálně není možné si Abcházii a Jižní Osetii vrátit. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Pane Souleimanove, já vám děkuji za váš komentář, hezký večer. Emil SOULEIMANOV, politolog, analytik, Fakulta sociálních věc UK -------------------Děkuji za pozvání. _

Žebříček nejlepších českých univerzit: Špičkovou ekonomii učí na FSV v Praze 1.3.2013

Kariera.iHNed.cz str. 00 Kariera.iHNed.cz_ Julie Daňková_

Vítězem největšího srovnávaného oboru ekonomie, v rámci šestého ročníku žebříčku Hospodářských novin hodnocení vysokých škol, je Institut ekonomických studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Institut ekonomických studií se drží v čele žebříčku HN již druhý rok za sebou. Vynikl hlavně v tom, kolik studentů vysílá na zahraniční stáže - loni alespoň na semestr vycestovalo deset procent všech studentů. Uspěl i díky tomu, že dbá na výchovu svých doktorandů. Na zisku titulu Ph.D. tu pracuje 7,8 procent z celkového počtu 784 studentů. Druhé místo letos patří Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, která s přehledem vyhrála ve vědě. Na třetí příčku se dostala Fakulta informatiky a managementu z Univerzity Hradec Králové. Kromě Národohospodářské fakulty a Institutu ekonomických studií ve vědě excelovala také celkově čtvrtá Fakulta financí a účetnictví z pražské VŠE. Z regionálních univerzit se v této kategorii blýskla i Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Plné znění zpráv


HN sledují také to, jaké vyhlídky na úspěch mají uchazeči o studium. Nejvíc bodů dostane fakulta, která si své studenty vybírá nejpečlivěji. Jako nejvýběrovější škola se letos prosadila Fakulta informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové, která přijímá pouze 20,8 procent uchazečů. Největší šance na přijetí naopak nabízí Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Karviné - bere 78,9 procent přihlášených. HN v hodnocení dávají důležitý bod škole, která si provádí průzkum u svých absolventů. To totiž značí, že je pro ni zpětná vazba důležitá. Z šetření lze vyčíst, že první platy mladých ekonomů se pohybují kolem třiceti tisíc korun. Rekordní mzdy hlásí absolventi Institutu ekonomických studií (49 297 Kč) a Národohospodářské fakulty VŠE (42 700 Kč). Studenti Masarykovy univerzity si v prvním zaměstnání vydělali průměrně 29 555 korun. Kolik uchazečů přijímají OPF SLU v Karviné: 78,9 % EF VŠB-TU v Ostravě: 76,5 % FIS VŠE v Praze: 64,9 % PEF MENDELU v Brně: 53,1 % ESF MU v Brně: 52,9 % FM VŠE v Jindř. Hradci: 50,6 % FES Univ. Pardubice: 50,5 % FSE UJEP v Ústí n. L.: 48,9 % FMV VŠE v Praze: 45,3 % IES FSV UK v Praze: 44,2 % Ekonomická fakulta VŠB-TU v Ostravě svůj průzkum specifikovala na absolventy, kteří si našli první zaměstnání v Moravskoslezském kraji. Jejich nástupní plat se podle zjištění školy pohybuje mezi 24 a 26 tisíci. Srovnání vysokých škol: Univerzita Karlova vzala VŠE primát v ekonomii - čtěte ZDE Kromě ekonomie srovnávají Hospodářské noviny také školy, kde lze studovat strojírenství, právo, informatiku, sociologii, psychologii, medicínu a architekturu. Letos poprvé představují také pět perspektivních oborů, které redakce HN považuje za obory budoucnosti - biochemii, biomedicínské inženýrství, průmyslový design, nanotechnolgie a kybernetiku. Která vysoká škola je nejlepší? HN přinášejí unikátní srovnání českých univerzit - čtěte ZDE

URL| http://Kariera.iHNed.cz/pro-absolventy/c1-59378670-ekonomie-fakulta-socialnich-ved-zebricek-vysokeskoly-univerzita _



Přehled zpráv. Rozhovor s moderátorkou Anetou Savarovou: Budete se divit! auto.cz ~ str. 00 ~ Novinky_ redakce Auto

Recommend Documents