Předmět Pedagogika Přednáška: 2 hodiny Uzavření: zápočet Vyučující: Mgr. Alena Bendová. Katedra: Katedra hudebních a humanitních věd Platnost: od 2012/2013 Získání zápočtu Podmínkou dosažení zápočtu bude v zimním semestru i letním semestru test z obsahové náplně přednášek a ze základních pedagogických pojmů. Základní studijní literatura k předmětu Pedagogika BENDL, S. Jak předcházet nekázni aneb kázeňské prostředky. Praha : ISV, 2004. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha : UK, 1993. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 1997. JŮVA, V. SEN. A JUN. Úvod do pedagogiky. Brno : Paido, 1994a. JŮVA, V. SEN. A JUN. Stručné dějiny pedagogiky. Brno : Paido, 1994b. KALHOUS, Z. OBST, O A KOL. Školní didaktika. Praha : Portál, 2002. KOHOUTEK, R. A KOL. Základy pedagogické psychologie. Brno: CERM, 2002. MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno : MU, 1990. MAŇÁK, J. A KOL. Alternativní metody a postupy. Brno : MU, 1997. MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Praha : MU, 1995. PAŘÍZEK, V. Základy obecné pedagogiky. Praha : PdF UK, 1996. PAŘÍZEK, V. Učitel a jeho povolání. Praha : SPN, 1988. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha : Portál, 2000. PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělání. Praha : Portál, 1996b. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997a. PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě: Základy mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. Praha: Portál, 1999a. STŘELEC, S. Studie z teorie a metodiky výchovy. Brno: PdF MU, 2002. ŠIMONÍK, O. Úvod do školní didaktiky. Brno: MSD, 2003. ŠIMONÍK, O. Začínající učitel. Brno: MU 1994. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ H. Pedagogika pro učitele, Praha: Portál, 2010 Obsahová náplň přednášek zimního semestru Pojetí výchovy, její základní rysy, funkce výchovy, význam pedagogiky Předmět, metody a prameny pedagogiky Struktura pedagogiky a její hlavní disciplíny Příprava k sociálním rolím, rozvoj základních kvalit osobnosti, rozvoj v kulturních oblastech (výchova světonázorová, rozumová, pracovní, mravní, estetická , tělesná aj.) Činitelé výchovy – pedagog, typologie pedagogů a vychovávaný jedinec Vývoj a přehled pedagogických principů, J. A. Komenský a jeho pedagogický odkaz Výchovné cíle a výchovné prostředky Základní kutikulární dokumenty – standardy, vzdělávací programy Obecná didaktika, cíl výuky a obsah výuky Typy výuky (informativní, heuristická, produkční, regulativní) a fáze výuky (motivace, expozice, fixace, diagnóza, aplikace) Metody výuky, aktivizující metody výuky a organizační formy výuky Prostředí výuky a vyučování, mikroprostředí a makroprostředí Pedagogická interakce a komunikace Osobnost učitele z hlediska teorie a metodiky výchovy
Tématické okruhy ke státní zkoušce z předmětu Pedagogika pro posluchače JAMU Brno 1. Pedagogika - vznik, předmět, prameny, struktura, disciplíny, hraniční obory, využití pedagogiky předmět pedagogiky – základní pojmy, historické dědictví pedagogiky = prameny, pedagogické disciplíny, pedagogický výzkum. 2. Pojetí výchovy a její základní rysy, funkce výchovy v životě člověka a společnosti, výchova a vzdělávání, výchova v rodině – pojetí rysy, etapy výchovy, pedagog X vychovávaný jedinec, cíle výchovy, vnitřní a vnější podmínky, formy výchovy, rodina a výchova, funkce rodiny. 3. Dějiny pedagogiky - vybrané pedagogické problémy v historickém přehledu a hlavní myslitelé v jednotlivých obdobích, pedagogický odkaz J. A. Komenského 4. Pedagogické směry 20. století - reformismus, behaviorismus, esencialismus, psychologicky a sociologicky orientovaná pedagogika, duchovědná pedagogika, pedagogika existencialistická a neotomistická, sovětská pedagogika, antiautoritativní pedagogika 5. Kurikulum, základní pedagogické dokumenty – dokumenty vymezující obsah vyučování, struktura učiva, standardy – RVP ( RVP ZV, RVP ZUŠ, RVP konzervatoř aj), ŠVP, klíčové kompetence, vzdělávací oblasti, vzdělávací obory.. 6. Výchovné a výukové cíle, jejich členění a vymezování - def. výchovných cílů, funkce cílů výchovy, členění výuk. cílů, požadavky na výukové cíle, taxonomie kognitivních cílů 7. Vývoj, přehled a aplikace pedagogických principů – stručná historie pedagogických principů, přehled pedag. principů, aplikace jednotlivých ped. principů 8. Pedagogická interakce a komunikace – pojem, funkce, podoby, obsah pedagogické komunikace, pravidla ped. komunikace, ped. interakce – zákl. pojmy, faktory ovlivňující ped. percepci, preferenční postoje a hodnocení žáků učitelem 9. Diferenciace, individualizace a integrace výuky, práce s talentovanými žáky- pojem diferenciace a individualizace, integrace – pojem, podmínky, legislat. rámec pro integraci a inkluzi, poradenské služby, definice, kritéria, projevy nadání, pravidla pro práci s nadanými žáky 10. Fáze výuky, typy výuky, prostředí výuky, výukový cyklus - fáze výuky: motivace, expozice, fixace, diagnóza, aplikace. Typy výuky: informativní, heuristická, produkční a regulativní. Makroprostředí a mikroprostředí výuky, přípravná sekvence - plánování a příprava výuky, realizační sekvence - řízení vyučování, diagnostická sekvence - hodnotící a kontrolní aspekty u učitele a žáka. 11. Přehled výukových metod, kritéria jejich výběru, charakteristika hlavních metod, aktivizující metody výuky 12. Organizace výuky. Organizační formy vyučování. Hodnocení a klasifikace žáků. 13. Rozvíjení aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. Problémová metoda. Rozvíjení kritického myšlení . 14. Styly učení žáků. Vyučovací styly učitelů – faktory působící na uč. styl žáka, styly dle smyslových preferencí, styly dle motivace a záměru, ovlivňování učebního stylu, rozdělení vyučovacích stylů učitele 15. Osobnost učitele, pedagogické dovednosti učitele, pojetí autority učitele. Klima třídy, třídní management, klima školy 16. Pedagogická diagnostika žáka a třídy. Sebereflexe učitelova výchovného působení - pojem, funkce, fáze ped. diagnostiky, metody ped. diagnostiky, pojem autodiagnostika, sebereflexe učitele a její fáze. 17. Hodnotová orientace současného světa a výchova. Multikulturní výchova, etická výchova, globální výchova – pojem hodnota, multikulturní výchova, dělení hodnot, druhy hodnot, hodnotové normy, proces a metody mravní výchovy, koncepce globální výchovy, výchova pro udržitelný rozvoj. 18. Kázeň. Výchovné problémy žáků – pojetí kázně, nekázeň, agresivita a šikana, záškoláctví, kouření, alkoholismus, drogová problematika. .
19. Organizace a řízení vzdělávacího systému v ČR. Správa a samospráva školy. Management školy a třídy –Základní právní normy řízení výchovy a vzdělávání Národní program rozvoje vzdělávání, ředitel školy, školská rada, MŠMT, Česká školní inspekce - práva a povinnosti, samosprávné celky ve školství - obec, kraj. 20. Alternativní školství a inovace ve školství, klasické reformní školy - Waldorfská, Montessoriovská, Freinetovská, Jenská, Daltonská, církevní (konfesní školy), moderní alternativní školy (např. s otevřeným vyučováním, s volnou architekturou, magnetové, bez ročníků..) Studijní literatura k tematickým okruhům DITTRICH, PAVEL. Pedagogicko-psychologická diagnostika žáka.Jinočany : H+H, 1993. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha : UK, 1993. ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou : Fakta, 1998. JŮVA, V. SEN. A JUN. Úvod do pedagogiky. Brno : Paido, 1994a. JŮVA, V. SEN. A JUN. Stručné dějiny pedagogiky. Brno : Paido, 1994b. KLAPILOVÁ, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc : UP, 1996. KURELOVÁ, M. Kapitoly z obecné didaktiky z hlediska řízení vyučovacího procesu. Ostrava : PdF, 1990. MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno : MU, 1990. MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Praha : MU, 1995. PAŘÍZEK, V. Učitel a jeho povolání. Praha : SPN, 1988. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha : Portál, 2000. PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělání. Praha : Portál, 1996b. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997a. STŘELEC, S. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I. Brno: Paido, 1998. ŠIMONÍK, O. Úvod do školní didaktiky. Brno: MSD, 2003. ŠIMONÍK, O. Začínající učitel. Brno: MU 1994. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. Pedagogika pro učitele 2. rozš. a aktualiz. vyd., Praha: Grada, 2011 Předmět Pedagogika Disciplíny pedagogiky - přehled možných okruhů a základní literatury ke zpracování seminární práce Obecná pedagogika - základní ped. pojmy - výchova, vzdělávání, edukace, edukační realita, edukační prostředí, edukační konstrukty, předmět, prameny, funkce, struktura – disciplíny. PAŘÍZEK, V. Základy obecné pedagogiky. Praha : PdF UK, 1996. JŮVA, VLADIMÍR SEN. A JUN. Úvod do pedagogiky. Brno : Paido, 1994a. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997a.
Dějiny pedagogiky a dějiny školství - charakteristika vybraných vývojových pedagogických etap – např. vývoj pedagogických idejí a koncepcí v antice, renesanci, v 18. století, pedagogické koncepce předních osobností pedagogiky – např. Sokrates, Platon, Aristoteles, J. A. Komenský, J. J. Rousseau, J. Dewey, J. H. Pestalozzi, L. N. Tolstoj, česká reformní pedagogika – O. Chlup, V. Příhoda aj. JŮVA, V. SEN. A JUN. Stručné dějiny pedagogiky. Brno : Paido, 1994b. ŠTVERÁK, V.. Dějiny pedagogiky. Praha : SPN, 1991. ŠTVERÁK, V., ČADSKÁ, M. Stručný průvodce dějinami pedagogiky. Praha : Karolinum, 1997. CIPRO, M. Prameny výchovy. Praha : vlastní náklad, 1991-1995. Srovnávací pedagogika – popis, analýza, porovnávání a rozdílnosti vzdělávacích systémů v jiných zemích.
PRŮCHA, J. Vzdělání a školství ve světě: Základy mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. Praha : Portál, 1999a. VÁŇOVÁ, M. A KOL. Vzdělávací systémy ve vyspělých evropských zemích. Praha : PdF UK, 1994. JEŽKOVÁ, V. A KOL. Vzdělávací systémy v zahraničí. Praha : Karolinum, 1996.
Filosofie výchovy - disciplína, která se odvíjí od filosofie a od základních filosofických otázek. BREZINKA, W. Filozofické základy výchovy. Praha : Zvon, 1996. BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha : Portál, 1998. VÁCLAVÍK, V. Cesta ke svobodné škole. Hradec Králové : Líp, 1997. PALOUŠ, R. K filozofii výchovy. Praha : SPN, 1991.
Teorie výchovy - disciplína, která také vychází z filosofie. Vyvstává otázka, zda teorie výchovy není přímo součástí filosofie výchovy. Snaží se o řešení teoretických východisek výchovy (výchova k hodnotám, hodnotové orientace x krize morálního systému atd.). PELIKÁN, J. Výchova jako teoretický problém. Ostrava : Amosium, 1995. KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. Hradec Králové : Gaudeamus, 1999. ČÁP, J. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha : ISV, 1996. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha : UK, 1993.
Sociologie výchovy - disciplína sociologie, která se zabývá sociálními aspekty výchovy a její úlohou v procesech společenské reprodukce. Pojednává 1. o místě a funkci výchovy ve společnosti, v dané kultuře, o vztazích mezi výchovou a sociální strukturou, 2. o vztazích subjektů a objektů a 3. o struktuře a funkci výchovných institucí. HAVLÍK, R., HALÁSZOVÁ, V., PROKOP, J. Kapitoly ze sociologie výchovy. Praha : PdF UK, 1996. RABUŠICOVÁ, M. K sociologii výchovy, vzdělání a školy. Brno : MU, 1991. ALAN, J. Společnost, vzdělání , jedinec. Praha : Svoboda, 1974.
Pedagogická antropologie - pedagogická disciplína, která vychází z kulturní antropologie, jež se zabývá otázkou, jak se projevuje chování lidí vlivem odlišné kultury, ve které žijí (tradice, zvyky, hodnoty, předsudky). PA se zabývá interkulturními rozdíly v různých oblastech školní a rodinné edukace. Odlišnostmi ve vzdělávacích systémech v jiných zemích. MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha : Portál, 1998. WOLF, J. Člověk a jeho svět. Praha : UK, 1993.
Ekonomie vzdělávání - disciplína, která se zabývá otázkami financování školství, efektivností prostředků vynakládaných na vzdělání v rámci vzdělávacích systémů a škol, vztahy mezi vzděláním lidí a jejich uplatněním na trhu práce. Statistická ročenka školství – vychází každoročně. Publikované dokumenty Školství na křižovatce (1998) obsahuje různé statistické údaje ze zdrojů MŠMT a Lidské zdroje v České republice (1999).
Pedagogická psychologie - je odvětví psychologie, které zkoumá otázky výchovně vzdělávací praxe z psychologického hlediska. Psychologicky analyzuje průběh, podmínky a výsledky výchovy a vzdělávání. KOHOUTEK, R. Základy pedagogické psychologie. Brno : CERM, 1996. MUSIL, J. Úvod do pedagogické psychologie. Olomouc, 1996. ČÁP, J. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha : ISV, 1996. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 1997.
Speciální pedagogika - je obor, který se zabývá teorií a praxí rozvoje, výchovy a vzdělávání jedinců postižených různými nedostatky tělesnými (somatopedie), smyslovými (surdopedie - sluch, tyflopedie - zrak), duševními (psychopedie) a poruchami chování (etopedie). NOVOTNÁ, M., KREMLIČKOVÁ, M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele. Praha : SPN –Pedagogické nakladatelství, 1997. PIPEKOVÁ, J. A KOL. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 1998. KYSUČAN, J., KUJA, J. Kapitoly z teoretických základů speciální pedagogiky. Olomouc : PdF UP, 1999. sborník Dítě ze zdravotním postižením (1999).
Sociální pedagogika - je aplikované odvětví pedagogiky zabývající se výchovným působením na rizikové a sociálně znevýhodněné (sociokulturní deprivace) skupiny mládeže a dospělých. Je rovněž zaměřena na výchovu a pomoc rodinám s problémovými dětmi, na skupiny mládeže ohrožené drogami a na jedince propuštěné z vazby atd. KLAPILOVÁ, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc : UP, 1996. KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. Hradec Králové : Gaudeamus, 1999. SBORNÍK - Kapitoly ze sociální pedagogiky a psychologie (Brno, 1998). ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou : Fakta, 1998.
Pedagogika volného času - pedagogická disciplína zabývající se otázkou volného času trávenou určitou skupinou populace. PÁVKOVÁ, J. A KOL. Pedagogika volného času. Praha : Portál, 1999. VÁŽANSKÝ, M., SMÉKAL, V. Základy pedagogiky volného času. Brno : Paido, 1995. SPOUSTA, V. A KOL. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno : MU, 1994. SPOUSTA, V. A KOL. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno : MU, 1995. SPOUSTA, V. A KOL. Kapitoly z pedagogiky volného času. Brno : MU, 1996.
Andragogika - věda o výchově dospělých, vzdělávání dospělých a péči o dospělé respektující všestranně zvláštnosti dospělé populace. BENEŠ, M. Úvod do andragogiky. Praha : Karolinum, 1997. ŠIMEK, D. Základy andragogiky. Olomouc : FF UP, 1996. PALÁN, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha : Daha, 1997. MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha : Codex Bohemia, 1998.
Obecná didaktika - jako obecná teorie se zabývá jakýmikoliv edukačními procesy realizovaných v edukačním prostředí. Didaktika se stručně zabývá: 1. tím, co a k jakým účelům se vyučuje, 2. tím, jak se to vyučuje. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha : ISV, 1999. MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno : MU, 1994. KURELOVÁ, M. Kapitoly z obecné didaktiky z hlediska řízení vyučovacího procesu. Ostrava : PdF, 1990.
Oborové a předmětové didaktiky - předmětové didaktiky se zabývají teoriemi o vzdělávání v jednotlivých vyučovacích předmětech nebo složkách předmětu – např. didaktika fyziky, didaktika hry na klavír, oborové didaktiky jsou teorie týkajících se skupiny předmětů, určitých širších oblastí teorie a praxe – např. didaktika cizích jazyků, didaktika přípravy postižených sportovců aj. Technologie vzdělávání - teorie o využívání různých technických prostředků ve vyučování a učení = didaktická technika, ke které náleží auditivní a audiovizuální prostředky (výukový film, jazyková laboratoř, vyučovací trenažér). BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha : Portál, 1998. KOUBA, L. Technické systémy ve výuce. Praha : Karolinum, 1992, 1995.
KULIČ, V. Člověk – učení – automat. Praha : SPN, 1984.
Pedagogická evaluace (hodnocení, ocenění) - oblast, která zahrnuje hodnotící analýzy programů, plánů, projektů vzdělávání, např. evaluace klimatu škol. PRŮCHA, J. Pedagogická evaluace. Hodnocení vzdělávacích programů, procesů a výsledků. Brno : MU, 1996a. Sborník Pedagogická evaluace v podmínkách současné české školy. Česká asociace pedagogického výzkumu, 1996.
Pedagogická diagnostika - vědecká disciplína zabývající se teorií a metodologií diagnostikování v edukačním prostředí. Pedagogické diagnostikování je zjišťování, charakterizování a hodnocení úrovně rozvoje žáka jako výsledku výchovného a vzdělávacího působení. MOJŽÍŠEK, L. Základy pedagogické diagnostiky. Praha : SPN, 1986. GAVORA, P. Akí sú moji žiaci. Pedagogická diagnostika žiaka. Bratislava : Práca, 1999a. HRABAL, V. Pedagogickopsychologická diagnostika žáka. Praha : SPN, 1989. DITTRICH, P. Pedagogicko-psychologická diagnostika žáka.Jinočany : H+H, 1993.
Pedeutologie – teorie učitelské profese, otázka přípravy učitelů – jejich vědomostní a intelektuální úroveň, typologie učitelů, profesní dráha učitelů. PAŘÍZEK, V. Učitel a jeho povolání. Praha : SPN, 1988. ŠVEC, V. Pedagogická příprava budoucích učitelů: Problémy a inspirace. Brno : Paido, 1999. ŠIMONÍK, O. Začínající učitel.Brno : MU, 1994. BLÍŽKOVSKÝ, B., KUČEROVÁ, S., KURELOVÁ, M. A KOL. Středoevropský učitel na prahu učící se společnosti 21. století. Brno : Konvoj, 2000. KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele. Praha : Portál, 1996.
Teorie řízení školství - lze stručně definovat jako objasňování aktivit vztahujících se k plánování, organizování a kontrole činnosti institucí tvořících vzdělávací systém. Školský management zahrnuje plánování a financování školství, organizování lidských zdrojů v systému školství a administrativně-kontrolní činnost. BACÍK, F., KALOUS, J., SVOBODA, J. Kapitoly ze školského managementu. Praha : PdF UK, 1998. OBST, O. Základy školského managementu pro učitele. Olomouc, PdF UP, 1998. EGER, L A KOL. Efektivní školský management. Plzeň, Vydavatelství ZČU, 1998.
Vzdělávací politika - principy a metody rozhodování o vzdělávacích institucích – cíle rozvoje vzdělávání, legislativní rámec vzdělávacích institucí, způsob financování, stanovení cílů a obsahů vzdělávání, způsob kontroly vzdělávacích zařízení. KALOUS, J. Teorie vzdělávací politiky. Praha : ÚIV, 1997.
