Pøedmluva. Je naèase zkoumat fakta. U O kontakty... UŽ JSOU TU!

UFO – kontakty... UŽ JSOU TU!

Pøedmluva Je naèase zkoumat fakta ... Máme množství údajù, o jejichž hodnovìrnosti není pochyb. Svìdèí o existenci jakýchsi sil, nìjakých rozumných bytostí, které zasahují do našeho lidského života. Konstantin Ciolkovskij (1857 – 1935) Slova vynikajícího vìdce, zakladatele svìtové kosmonautiky jasnì svìdèí o jeho názorech na tajemnou a spornou problematiku možných kontaktù pozemské civilizace s rozumnými bytostmi z jiných svìtù. A opravdu – byli nìkdy na Zemi mimozemšané? Existuje kontakt s nimi? Je možný v budoucnosti? Tyto otázky znepokojují nejen bìžné lidi, ale nedávají spát ani odborníkùm. Geniální vìdec nejenže pøedvídal let èlovìka do vesmíru, ale už dávno pøed zaèátkem kosmické éry a vznikem všeobecného zájmu o pøivandrovalce hovoøil o možnosti existence mimozemských civilizací, které by se mohly kontaktovat s èlovìkem. Jaká fakta mìl Ciolkovskij na mysli? To bohužel nevíme, protože je konkrétnì nejmenuje. Samo jeho tvrzení je však mnohoznaèné. Svìdèí o tom, že už tehdy, pøed pùl stoletím, existovala fakta, nìkdo je sesbíral a pokoušel se analyzovat je. Je známo, že pøed dvaceti lety skupiny vìdcù na celém svìtì sesbíraly kolem 250 000 nejrùznìjších zpráv o neobyèejných jevech a létajících objektech, o kontaktech lidí s mimozemšany a hominidy. Jsou všechny tyto zprávy bez výjimky falzifikací nebo halucinací? Není pøíliš mnoho pomatencù? Nebo skuteènì existují nìjaká fakta a je tøeba je podrobnì prozkoumat? Už v roce 1928 K. E. Ciolkovskij ve svém díle Vùle vesmíru. Neznámé rozumné síly, napsal: „V dìjinách i v literatuøe se uvádí množství neobjasnìných jevù. Vìtšinu z nich je možné považovat

5

Hranice nepoznaného aneb Co je za oponou?

za halucinace nebo podobné nesmysly. Ale skuteènì všechny? Nyní, vzhledem na dokázanou možnost meziplanetárního spojení, musíme být k takovým „nepochopitelným“ jevùm pozornìjší... Pøipouštíme, že èást tìchto jevù není iluzí, ale dùkazem toho, že ve vesmíru existují neznámé rozumné síly...“ Ciolkovskij za takové považoval i ty jevy na obloze, které sám pozoroval na jaøe v roce 1886 – geometrické obrazce a obraz èlovìka – i nápis „èAu“ na horizontu bìhem západu Slunce 31. 5. 1928. Takže i sám Ciolkovskij pozoroval tzv. anomální jevy. Ve svìtì se dìjí rùzné nepochopitelné vìci a vìdci nacházejí rùzná svìdectví o kontaktech mimozemšanù s lidmi v dávné minulosti. V souèasnosti tisíce lidí pozorují na obloze neznámé objekty. Jak máme my, vìdci, hodnotit množství podobných faktù? Je to dobøe pøipravená mystifikace nebo pravda? Každý si mùže zvolit interpretaci, která mu vyhovuje. Nejjednodušší by bylo zasmát se nad všemi tìmi historkami. Mnì osobnì však vùbec do smíchu není. Je známo, že bìhem prvního støetnutí M. Gorbaèova a R. Reagana v Ženevì prezident USA vyslovil myšlenku o tom, že když Zemi bude hrozit vpád mimozemšanù, USA a SSSR se spojí, aby ho odrazily. Co to znamenalo? Náhodnì utroušená myšlenka? Hyperbola vyøèená proto, aby podtrhla dùležitost støetnutí nejvyšších pøedstavitelù dvou velmocí? Je však též celkem možné, že R. Reagan nežertoval. Je to pøíliš vážné téma na vtipkování v nejvyšších kruzích. Jsem hluboce pøesvìdèený o objektivnosti a hodnovìrnosti mnoha údajù o UFO. Sám více než 20 let se zájmem sleduji tyto výzkumy spolu s odborníky z nejrùznìjších oblastí. Chápu, že støízlivì uvažující èlovìk se tìžko zbaví myšlenky, že všechny tyto události nejsou více než zábava. Nemùžeme se však nepozastavit nad tím, že existuje pøíliš mnoho svìdectví o neznámých objektech a jejich pasažérech, a takové množství faktù mùžeme vysvìtlit jen dvìma zpùsoby: 1. buï jsou pozemšané pod vlivem masové hypnózy, 2. nebo mimozemské civilizace skuteènì pozorují naši planetu. Tøetí možnost není.

6

UFO – kontakty... UŽ JSOU TU!

Proè bychom nemohli pøedpokládat, že tøeba jen nìkteré z létajících talíøù jsou skuteènì pøístroji mimozemských civilizací? Vždy o tom, že existují, nepochybují ani mnozí významní vìdci. Opìt se vrame k názorùm K. E. Ciolkovského, který nás o existenci života na jiných planetách pøesvìdèoval v mnoha svých dílech už v dobì, kdy se UFO ještì ani neuvádìlo. Ve své práci Vìdecká etika napsal: „Tvrdit, že vesmír je pustý, bez života, jen proto, že o nìm nevíme, je velký omyl.“ Ciolkovskij se domníval, že pøi osídlování vesmíru civilizací vznikaly velmi rùznorodé formy dokonalých bytostí pøizpùsobených životu v rùzných atmosférách, rùzné pøitažlivosti, na rozlièných planetách s rùznou potravou, ale i bez ní, jen sluneèními paprsky. Bytosti, které snášejí teplo i zimu. Stále znovu a znovu je kladena otázka, proè až dosud pøedstavitelé mimozemských civilizací nedali lidem jasnì najevo svoji existenci. Ciolkovskij jako by pøedvídal takové otázky a už v roce 1933 napsal odpovìï studentovi A. Judinovi z Tomska: „Pokusy vyšších bytostí pomoci nám jsou možné, proto taky pokraèují, ale v souèasnosti... my, lidé, nepøesvìdèíme zvíøata o nerozumnosti jejich života. Rozdíl mezi námi a dokonalými bytostmi z jiných planet nebude menší...“ Jestliže však pøipouštíme možnost kontaktù s mimozemskou civilizací, mìli bychom si ujasnit, co od nich oèekáváme. Mìlo by se otevøenì hovoøit i o tomto problému. Je naèase pøejít z èistì teoretické oblasti do oblasti vìdecko-praktické. Hledat a vysvìtlovat fakta o kontaktech s pøedstaviteli jiných svìtù musejí seriózní vìdecké kolektivy, které, a to je tøeba zdùraznit, by nezavrhovaly svìdky, ale které by hledaly dùkazy a vysvìtlení. Znovu uvedu Ciolkovského, který byl proti jakémukoliv omezování sféry vìdeckého poznání. Jednou rozhoøèenì vyprávìl A. Èiževskému, jednomu ze zakladatelù kosmobiologie, o lidech, kteøí považují za vìdecké jen to, co „mají pevnì v rukou“, a neznámé vyèleòují ze sféry vìd. (V tom smyslu, že hmotné je jen to, co je hmatatelné.) „Musíme prozkoumat ještì celý svìt, tolik je v nìm neznámého a úplnì nepochopitelného. My si však už pøedem klademe pøekážky: Toto mùžeme, a toto ne! Toto ber a studuj, ale tohoto se nesmíš dotýkat.“ Je to øeèeno jasnì a výstižnì. Výzkumy v oblasti UFO jsou

7

Hranice nepoznaného aneb Co je za oponou?

teprve v úplných zaèátcích a už je zavrhujeme jako absurdní, protože protiøeèí ... vìdì. Proto je pro mne velkým potìšením, že se naši ètenáøi budou moci seznámit aspoò s èástí výsledkù výzkumu, který øídil vynikající ruský odborník, specialista na kontakty s UFO, pøedseda ufologického výboru v Donbaské oblasti, lékaø - psychiatr, docent G. J. Lešèenko. Pøeji Vám nejen mnoho pøíjemných chvil pøi ètení tohoto fascinujícího díla, ale i mnoho podnìtù na zamyšlení.

RNDr. Ján Bienik, CSc.

8

UFO – kontakty... UŽ JSOU TU!

KAPITOLA I

STRUÈNÝ HISTORICKÝ PØEHLED UŽ STAROVÌKÉ CIVILIZACE Už v dávné minulosti byli lidé svìdky mnoha pro nì nepochopitelných jevù, které pøipisovali jakýmsi nadpøirozeným silám, vèetnì Boha. UFO možno pozorovat v prùbìhu celé lidské historie. To pøesvìdèivì dokazují svìdectví, která vìdci odhalili v mnoha písemných památkách rùzných období a národù. Nejstarším písemným svìdectvím o UFO z dávné minulosti je letopis egyptského faraona XVII. dynastie Tutmose III.: „V roce 22, tøetího mìsíce zimy, o šesté hodinì dne písaø Domu života... zapsal, že z nebe se spustil ohnivý kruh – tìleso bylo jeden rod dlouhé a jeden rod široké (jeden rod – 5,03 m, pozn. pøekl.)... lidé si lehli na bøicho... a potom to šli ohlásit faraonovi. Jeho Velkolepost o tom pøemýšlela... tyto jevy se stávaly èastìji na nebi než pøedtím... záøily jasnìji než jasné slunce a rozprostíraly se až po ètyøi nebeské opory. Faraonova armáda se dívala nahoru, s ním uprostøed. Po veèerním jídle se tyto ohnivé kruhy zdvihly výše do nebe na jih. Faraon rozkázal zapálit kadidlo tymián, aby se obnovil mír na zemi, a zapsat to do análù Domu života..., aby si to pamatovali vìènì...“ Staroèínské letopisy uchovávají svìdectví o neobyèejných, moudrých a humánních bytostech, „synech nebes“, kteøí pøiletìli na Zemi ze souhvìzdí Velkého lva. Ze všech „synù nebes“ nejvìtší stopu v èínské mytologii zanechal Chuandi, který se objevil v povodí øeky Chuan-Che ve 26. století pø. n. l. Chuandi a jeho pomocníci pùsobili v severní Èínì, tam, kde pozdìji vzniklo jádro èínské civilizace. Osvojování jihu uskuteènili Èi Ju a jeho bratøi. Èi Ju, stejnì jako Chuandi, mìl ètyøi oèi, šest rukou nebo manipulátorù. Velmi zvláštní se zdála být hlava, která byla z mìdi se železným èelem a s jakýmisi trojzubci místo uší. „Synové nebes“ nauèili lidi kopat studny, dìlat vozy a postroj pro voly, zhotovovat hudební nástroje, vyrábìt èluny, budovat obranné stavby, léèit se akupunk-

9

Hranice nepoznaného aneb Co je za oponou?

turou, vést kalendáø. Samotní „synové nebes“ vytváøeli hvìzdné mapy, provádìli astronomická pozorování pomocí obrovských leštìných zrcadel. Chuandi konstruoval z kovu a používal pøístroje, které pojmenovali „podivuhodnými trojnožkami“. Trojnožkou bylo možné pohybovat a zastavovat ji. Podobala se „draku, který letìl mezi mraky“, a zanedlouho se stejný „drak“ objevil ve skuteènosti a vzal s sebou Chuandiho spolu s jeho pomocníky. Uèitelé – rádcové, kteøí dali lidem mnohé užiteèné znalosti a nauèili je øemeslùm na úsvitu jejich rozvoje, existují u mnoha národù Starého a Nového svìta. V mýtu, který nám zanechal kmen Dogonù, kteøí žijí na planinì Badiogara v republice Mali, se hovoøí o lidech, které poloèlovìk – polohad Nommo pøivezl na Zemi ze Síria na obrovském dvojpalubovém korábu. „Nommo mìl èervené oèi a tøi páry pružných konèetin bez kloubù. Tìlo bylo hladké, lesklé, pokryté zelenými vlákny.“ Dogonové si myslí, že od Nomma pochází i jejich pøedek (prarodiè) Lebe. Na stìnách svých svatyní Dogonové zobrazili Saturn v podobì dvou soustøedných kružnic: první je samotná planeta, druhá je její prstenec. Vidìt takto Saturn je možné jen z kosmu. Podobné znalosti jako kmen Dogonù a obrovské tajné vìdomosti má i kmen Dikšitarù, který žije v indickém mìstì Èitambalam blízko Madrasu. Dikšitarové považují sami sebe za potomky lidí, „kteøí v èele s bohem Šivou pøed nìkolika tisíci lety pøiletìli z kosmu na obrovském korábu.“ Šiva – Natarandža se zobrazuje s dvìma tváøemi (dva páry oèí) a s dvìma páry rukou (tøi páry konèetin). Když Indové pøi tanci imitují pohyby tìla boha Šivy, ohýbají ruce, nohy a trup, jako by nemìli klouby. Indické tance dokazují, že Šiva vùbec nemìl klouby a všechny èásti jeho tìla se hadovitì ohýbaly. Podle všeho v zobrazeních pøedstavitelù mimozemské civilizace (Chuandi – Nommo – Šiva) druhý pár oèí a druhá tváø byly maska kosmické pøilby, dva páry rukou byly rukávy košile skafandru s rukavicemi a ruce vytažené ze skafandru. Aristoteles, který poznal vrhací kotouèe staroøeckých atletù, nazval objekty, které vidìl na nebi, „nebeskými disky“. Bojovní Øímané je pøi-

10

UFO – kontakty... UŽ JSOU TU!

podobòovali k štítùm. Ve druhém dílu Pøírodní historie Plinius psal: „Za konzulátu Lucia a Gaja Valeria letìly pøi západu slunce po nebi od východu na západ hoøící štíty a rozhazovaly jiskry.“ Alexandr Makedonský a jeho vojáci, kteøí velmi dobøe poznali zbranì, popisovali „ohromné záøící štíty“, jejichž nálet zkomplikoval pohyb øecké armády v roce 329 pø. n. l., když se pøepravovala pøes øeku Djaksartu v Indii. Podle svìdectví øímského historika Plutarcha v r. 73 pø. n. l. vojska øímského vojevùdce Lukulla a bosporského krále Mithridata se právì pøipravovala na boj nedaleko Dardanel, „když se najednou otevøelo nebe a ukázalo se velké ohnivé tìleso, které letìlo dolù do prostoru mezi obìma vojsky; vypadalo jako sud a jeho barva se podobala roztavenému støíbru. Protivníci se ulekli tohoto znamení a rozešli se bez boje.“ Na mnoha místech Zemì byla objevena na skalách vyobrazení, jejichž formy jsou typické pro UFO. Francouzský vìdec a cestovatel Henry Lot objevil v poušti Sahara zobrazení, která jsou známá pod názvem fresky v Tassili. Je na nich zobrazen „Velký bùh Maranù“ – èlovìk nebo dvojruká bytost ve skafandru. Vìk tohoto zobrazení je pìt tisíc let. Socha této bytosti byla nalezena v Japonsku. Ve mìstì pravìkých Mayù Palenka našel mexický archeolog Alberto Puls Luilli hrobku urozeného Maye, který byl pohøben pøed více než 1 000 let. V hrobce byl nalezen sarkofág vyrobený ve formì rakety s kostmi pochovaného vùdce nebo knìze. Sarkofág byl pøikrytý tìžkou kamennou deskou. Obrázek znázornìný na desce se podobá výkresu rakety v prùøezu, v níž sedí kosmonaut s rukama položenýma na øídicí páky. Asi pøed 3 500 lety zmizelo z povrchu zemì mìsto se 40 tisíci obyvateli Mohendjo-Daro v Indii (pátá velká civilizace starovìku po Sumerech, Starém Egyptu, Sarazmu a Altyn-Depu). Ve staré indické poémì Mahabharáta se hovoøí o tom, že pøíèinou tragédie byl mohutný výbuch, který následoval po oslepující nebeské záøi

11

Hranice nepoznaného aneb Co je za oponou?

a „ohni bez dýmu“. Od vysoké teploty zaèaly vøít okolní vody a „ryby vypadaly jako ohoøelé“. Indický archeolog R. D. Benerdji objevil ruiny Mohendjo-Daro v roce 1922 a potvrdil povìst o katastrofì. Podle polohy nalezených koster bylo vidìt, že pøedtím, než zahynuli, lidé klidnì chodili po ulicích mìsta. Spáleništì Mohendjo-Daro èímsi pøipomínalo Hirošimu a Nagasaki po atomovém výbuchu, kde tlaková vlna a záøení pùsobily shora. Profesor O. A. Odekov zastává hypotézu, že výbuch se stal pøi nezdaøilém manévrování korábu z jiné planety, který navštívil v té epoše naši Zemi. Zøejmì byl tlak tak silný, že vyprovokoval zemìtøesení pøipravené v hlubinách zemì, jehož ohnisko bylo 140 km na jih od Mohendjo-Daro. V XI. století pø. n. l. psal èínský vìdec Šen Kua o náhlém zjevení se „nebeské perly“ v blízkosti mìsta Janèžou (dnešní provincie Czjansu, severovýchodnì od Šanghaje): „Mùj pøítel ji pozoroval v blízkosti jezera Šin Kai. Jednou v noci náhle uvidìl „perlu“ nedaleko od sebe. Nejprve se trochu pootevøela, vycházelo z ní svìtlo, jako by se vinula zlatá nit. Zanedlouho neèekanì otevøela svoji lasturu úplnì. Rozmìry lastury dosahovaly polovièku kulatého banketového stolu. Ale perla byla velká jako pìst. Jasné svìtlo neumožòovalo dívat se pøímo na ni. Na vzdálenost deseti nebo více li (t. j. více než 2 km) byly osvìtleny všechny stromy a keøe, jako by vycházelo slunce.“

Ale i mnohem pozdìji V povìsti o Mamajevské krvavé bitvì pøi popisování vrcholu Kulikovské bitvy 8. záøí roku 1380 letopisec svìdèí: „V šesté hodinì toho dne jsem vidìl na vámi otevøené nebe, z nìho vyšel oblak jako èervená zora, který se spustil nízko nad pluky velkého knížete.“ 23. kvìtna roku 1453, když Turci obklíèili Konstantinopol, obyvatelé mìsta i útoèníci do pùlnoci pozorovali na nebi letící svítící objekt. 21. dubna roku 1551 se v Magdeburgu na bezoblaèném nebi neèekanì objevila tøi slunce, vedle nichž jako svatební závoj záøily

12

UFO – kontakty... UŽ JSOU TU!

mnohobarevné duhy. Imperátor Karel V. zohlednil tuto situaci a byl nucen stáhnout obléhání mìsta, které vedli patnáct mìsícù princ Saxonský a Braniborský. Pøesnì za deset let (14. dubna 1561) se na ranní obloze nìmeckého mìsta Norimberk nad støechami domù objevilo velké množství koulí a kotouèù èervené, èerné a bledì modré barvy. Za nìjaký èas se pøed oèima obèanù mìsta objevily dva obrovské válce, které se pohybovaly ve vzduchu, zaèaly si vymìòovat svìtelné paprsky, což místní obyvatelé pochopili jako „bitvu“ mezi nimi. Ve vydání „Akty historické“, sebrané a a vydané archeologickou komisí (d. IV. SPb, 1842) na stranách 331 – 332 v § 170 pod nadpisem 1662 listopadu 30. a 1663 srpna, Popisy Kirilo-Bìloozerského kláštera úøadùm o meteoritech, které se objevily „v Bìloozerském okrese“, se uvádí písemná zpráva, sestavená Ivaškem Rževskim a adresovaná „panu archimandritovi Nikotovi“ o události, která se stala v Bìloozerském okrese. Podstata hlášení v moderní interpretaci vypadá takto: 15. srpna 1663 mezi 10. a 12. hodinou místního èasu dopoledne bylo slyšet silný hluk a z jasného nebe se objevila ohnivá koule o prùmìru minimálnì 40 m, která se pohybovala jižním smìrem, klesla a zaèala se klouzat nad vodní plochou jezera Robozero. Z pøední èásti koule vycházely dva ohnivé paprsky a po stranách vycházel modrošedý dým. Když koule proletìla urèitou vzdálenost nad jezerem, zmizela. Po krátké dobì se však znovu objevila pøibližnì pùl kilometru na jihozápad od toho místa, kde byla pozorována pøedtím. Její další objevení se skonèilo zmenšením jasnosti záøení a zmizením. Ještì za nìjakou dobu se totéž rozpálené tìleso, které jako by se zvìtšilo, stalo ještì vìtším, objevilo pùl kilometru západním smìrem a potom zhaslo a zmizelo. Rozmìry jezera nejsou veliké, pøibližnì dva kilometry délky a asi kilometr šíøky. Když se objevilo toto tìleso, pokoušeli se k nìmu pøiblížit rolníci na èlunu. Pokus nebyl úspìšný, v blízkosti tìlesa bylo nesnesitelné horko. Svìtlo od tìlesa bylo tak jasné, že bylo možné vidìt na dno osm metrù hlubokého jezera a ryby, které plavaly pøed ohnìm na všechny strany. Tam, kde oheò pøi svém pohybu pálil vodu, se na jejím povrchu objevil hnìdoèerný povlak, podobající se rzi, který potom vítr rozfoukal.

13