UFO kontakty... U JSOU TU!
Pøedmluva Je naèase zkoumat fakta ... Máme mnoství údajù, o jejich hodnovìrnosti není pochyb. Svìdèí o existenci jakýchsi sil, nìjakých rozumných bytostí, které zasahují do naeho lidského ivota. Konstantin Ciolkovskij (1857 1935) Slova vynikajícího vìdce, zakladatele svìtové kosmonautiky jasnì svìdèí o jeho názorech na tajemnou a spornou problematiku moných kontaktù pozemské civilizace s rozumnými bytostmi z jiných svìtù. A opravdu byli nìkdy na Zemi mimozemané? Existuje kontakt s nimi? Je moný v budoucnosti? Tyto otázky znepokojují nejen bìné lidi, ale nedávají spát ani odborníkùm. Geniální vìdec nejene pøedvídal let èlovìka do vesmíru, ale u dávno pøed zaèátkem kosmické éry a vznikem veobecného zájmu o pøivandrovalce hovoøil o monosti existence mimozemských civilizací, které by se mohly kontaktovat s èlovìkem. Jaká fakta mìl Ciolkovskij na mysli? To bohuel nevíme, protoe je konkrétnì nejmenuje. Samo jeho tvrzení je vak mnohoznaèné. Svìdèí o tom, e u tehdy, pøed pùl stoletím, existovala fakta, nìkdo je sesbíral a pokouel se analyzovat je. Je známo, e pøed dvaceti lety skupiny vìdcù na celém svìtì sesbíraly kolem 250 000 nejrùznìjích zpráv o neobyèejných jevech a létajících objektech, o kontaktech lidí s mimozemany a hominidy. Jsou vechny tyto zprávy bez výjimky falzifikací nebo halucinací? Není pøíli mnoho pomatencù? Nebo skuteènì existují nìjaká fakta a je tøeba je podrobnì prozkoumat? U v roce 1928 K. E. Ciolkovskij ve svém díle Vùle vesmíru. Neznámé rozumné síly, napsal: V dìjinách i v literatuøe se uvádí mnoství neobjasnìných jevù. Vìtinu z nich je moné povaovat
5
Hranice nepoznaného aneb Co je za oponou?
za halucinace nebo podobné nesmysly. Ale skuteènì vechny? Nyní, vzhledem na dokázanou monost meziplanetárního spojení, musíme být k takovým nepochopitelným jevùm pozornìjí... Pøipoutíme, e èást tìchto jevù není iluzí, ale dùkazem toho, e ve vesmíru existují neznámé rozumné síly... Ciolkovskij za takové povaoval i ty jevy na obloze, které sám pozoroval na jaøe v roce 1886 geometrické obrazce a obraz èlovìka i nápis èAu na horizontu bìhem západu Slunce 31. 5. 1928. Take i sám Ciolkovskij pozoroval tzv. anomální jevy. Ve svìtì se dìjí rùzné nepochopitelné vìci a vìdci nacházejí rùzná svìdectví o kontaktech mimozemanù s lidmi v dávné minulosti. V souèasnosti tisíce lidí pozorují na obloze neznámé objekty. Jak máme my, vìdci, hodnotit mnoství podobných faktù? Je to dobøe pøipravená mystifikace nebo pravda? Kadý si mùe zvolit interpretaci, která mu vyhovuje. Nejjednoduí by bylo zasmát se nad vemi tìmi historkami. Mnì osobnì vak vùbec do smíchu není. Je známo, e bìhem prvního støetnutí M. Gorbaèova a R. Reagana v enevì prezident USA vyslovil mylenku o tom, e kdy Zemi bude hrozit vpád mimozemanù, USA a SSSR se spojí, aby ho odrazily. Co to znamenalo? Náhodnì utrouená mylenka? Hyperbola vyøèená proto, aby podtrhla dùleitost støetnutí nejvyích pøedstavitelù dvou velmocí? Je vak té celkem moné, e R. Reagan neertoval. Je to pøíli váné téma na vtipkování v nejvyích kruzích. Jsem hluboce pøesvìdèený o objektivnosti a hodnovìrnosti mnoha údajù o UFO. Sám více ne 20 let se zájmem sleduji tyto výzkumy spolu s odborníky z nejrùznìjích oblastí. Chápu, e støízlivì uvaující èlovìk se tìko zbaví mylenky, e vechny tyto události nejsou více ne zábava. Nemùeme se vak nepozastavit nad tím, e existuje pøíli mnoho svìdectví o neznámých objektech a jejich pasaérech, a takové mnoství faktù mùeme vysvìtlit jen dvìma zpùsoby: 1. buï jsou pozemané pod vlivem masové hypnózy, 2. nebo mimozemské civilizace skuteènì pozorují nai planetu. Tøetí monost není.
6
UFO kontakty... U JSOU TU!
Proè bychom nemohli pøedpokládat, e tøeba jen nìkteré z létajících talíøù jsou skuteènì pøístroji mimozemských civilizací? Vdy o tom, e existují, nepochybují ani mnozí významní vìdci. Opìt se vrame k názorùm K. E. Ciolkovského, který nás o existenci ivota na jiných planetách pøesvìdèoval v mnoha svých dílech u v dobì, kdy se UFO jetì ani neuvádìlo. Ve své práci Vìdecká etika napsal: Tvrdit, e vesmír je pustý, bez ivota, jen proto, e o nìm nevíme, je velký omyl. Ciolkovskij se domníval, e pøi osídlování vesmíru civilizací vznikaly velmi rùznorodé formy dokonalých bytostí pøizpùsobených ivotu v rùzných atmosférách, rùzné pøitalivosti, na rozlièných planetách s rùznou potravou, ale i bez ní, jen sluneèními paprsky. Bytosti, které snáejí teplo i zimu. Stále znovu a znovu je kladena otázka, proè a dosud pøedstavitelé mimozemských civilizací nedali lidem jasnì najevo svoji existenci. Ciolkovskij jako by pøedvídal takové otázky a u v roce 1933 napsal odpovìï studentovi A. Judinovi z Tomska: Pokusy vyích bytostí pomoci nám jsou moné, proto taky pokraèují, ale v souèasnosti... my, lidé, nepøesvìdèíme zvíøata o nerozumnosti jejich ivota. Rozdíl mezi námi a dokonalými bytostmi z jiných planet nebude mení... Jestlie vak pøipoutíme monost kontaktù s mimozemskou civilizací, mìli bychom si ujasnit, co od nich oèekáváme. Mìlo by se otevøenì hovoøit i o tomto problému. Je naèase pøejít z èistì teoretické oblasti do oblasti vìdecko-praktické. Hledat a vysvìtlovat fakta o kontaktech s pøedstaviteli jiných svìtù musejí seriózní vìdecké kolektivy, které, a to je tøeba zdùraznit, by nezavrhovaly svìdky, ale které by hledaly dùkazy a vysvìtlení. Znovu uvedu Ciolkovského, který byl proti jakémukoliv omezování sféry vìdeckého poznání. Jednou rozhoøèenì vyprávìl A. Èievskému, jednomu ze zakladatelù kosmobiologie, o lidech, kteøí povaují za vìdecké jen to, co mají pevnì v rukou, a neznámé vyèleòují ze sféry vìd. (V tom smyslu, e hmotné je jen to, co je hmatatelné.) Musíme prozkoumat jetì celý svìt, tolik je v nìm neznámého a úplnì nepochopitelného. My si vak u pøedem klademe pøekáky: Toto mùeme, a toto ne! Toto ber a studuj, ale tohoto se nesmí dotýkat. Je to øeèeno jasnì a výstinì. Výzkumy v oblasti UFO jsou
7
Hranice nepoznaného aneb Co je za oponou?
teprve v úplných zaèátcích a u je zavrhujeme jako absurdní, protoe protiøeèí ... vìdì. Proto je pro mne velkým potìením, e se nai ètenáøi budou moci seznámit aspoò s èástí výsledkù výzkumu, který øídil vynikající ruský odborník, specialista na kontakty s UFO, pøedseda ufologického výboru v Donbaské oblasti, lékaø - psychiatr, docent G. J. Leèenko. Pøeji Vám nejen mnoho pøíjemných chvil pøi ètení tohoto fascinujícího díla, ale i mnoho podnìtù na zamylení.
RNDr. Ján Bienik, CSc.
8
UFO kontakty... U JSOU TU!
KAPITOLA I
STRUÈNÝ HISTORICKÝ PØEHLED U STAROVÌKÉ CIVILIZACE U v dávné minulosti byli lidé svìdky mnoha pro nì nepochopitelných jevù, které pøipisovali jakýmsi nadpøirozeným silám, vèetnì Boha. UFO mono pozorovat v prùbìhu celé lidské historie. To pøesvìdèivì dokazují svìdectví, která vìdci odhalili v mnoha písemných památkách rùzných období a národù. Nejstarím písemným svìdectvím o UFO z dávné minulosti je letopis egyptského faraona XVII. dynastie Tutmose III.: V roce 22, tøetího mìsíce zimy, o esté hodinì dne písaø Domu ivota... zapsal, e z nebe se spustil ohnivý kruh tìleso bylo jeden rod dlouhé a jeden rod iroké (jeden rod 5,03 m, pozn. pøekl.)... lidé si lehli na bøicho... a potom to li ohlásit faraonovi. Jeho Velkolepost o tom pøemýlela... tyto jevy se stávaly èastìji na nebi ne pøedtím... záøily jasnìji ne jasné slunce a rozprostíraly se a po ètyøi nebeské opory. Faraonova armáda se dívala nahoru, s ním uprostøed. Po veèerním jídle se tyto ohnivé kruhy zdvihly výe do nebe na jih. Faraon rozkázal zapálit kadidlo tymián, aby se obnovil mír na zemi, a zapsat to do análù Domu ivota..., aby si to pamatovali vìènì... Staroèínské letopisy uchovávají svìdectví o neobyèejných, moudrých a humánních bytostech, synech nebes, kteøí pøiletìli na Zemi ze souhvìzdí Velkého lva. Ze vech synù nebes nejvìtí stopu v èínské mytologii zanechal Chuandi, který se objevil v povodí øeky Chuan-Che ve 26. století pø. n. l. Chuandi a jeho pomocníci pùsobili v severní Èínì, tam, kde pozdìji vzniklo jádro èínské civilizace. Osvojování jihu uskuteènili Èi Ju a jeho bratøi. Èi Ju, stejnì jako Chuandi, mìl ètyøi oèi, est rukou nebo manipulátorù. Velmi zvlátní se zdála být hlava, která byla z mìdi se elezným èelem a s jakýmisi trojzubci místo uí. Synové nebes nauèili lidi kopat studny, dìlat vozy a postroj pro voly, zhotovovat hudební nástroje, vyrábìt èluny, budovat obranné stavby, léèit se akupunk-
9
Hranice nepoznaného aneb Co je za oponou?
turou, vést kalendáø. Samotní synové nebes vytváøeli hvìzdné mapy, provádìli astronomická pozorování pomocí obrovských letìných zrcadel. Chuandi konstruoval z kovu a pouíval pøístroje, které pojmenovali podivuhodnými trojnokami. Trojnokou bylo moné pohybovat a zastavovat ji. Podobala se draku, který letìl mezi mraky, a zanedlouho se stejný drak objevil ve skuteènosti a vzal s sebou Chuandiho spolu s jeho pomocníky. Uèitelé rádcové, kteøí dali lidem mnohé uiteèné znalosti a nauèili je øemeslùm na úsvitu jejich rozvoje, existují u mnoha národù Starého a Nového svìta. V mýtu, který nám zanechal kmen Dogonù, kteøí ijí na planinì Badiogara v republice Mali, se hovoøí o lidech, které poloèlovìk polohad Nommo pøivezl na Zemi ze Síria na obrovském dvojpalubovém korábu. Nommo mìl èervené oèi a tøi páry pruných konèetin bez kloubù. Tìlo bylo hladké, lesklé, pokryté zelenými vlákny. Dogonové si myslí, e od Nomma pochází i jejich pøedek (prarodiè) Lebe. Na stìnách svých svatyní Dogonové zobrazili Saturn v podobì dvou soustøedných krunic: první je samotná planeta, druhá je její prstenec. Vidìt takto Saturn je moné jen z kosmu. Podobné znalosti jako kmen Dogonù a obrovské tajné vìdomosti má i kmen Dikitarù, který ije v indickém mìstì Èitambalam blízko Madrasu. Dikitarové povaují sami sebe za potomky lidí, kteøí v èele s bohem ivou pøed nìkolika tisíci lety pøiletìli z kosmu na obrovském korábu. iva Nataranda se zobrazuje s dvìma tváøemi (dva páry oèí) a s dvìma páry rukou (tøi páry konèetin). Kdy Indové pøi tanci imitují pohyby tìla boha ivy, ohýbají ruce, nohy a trup, jako by nemìli klouby. Indické tance dokazují, e iva vùbec nemìl klouby a vechny èásti jeho tìla se hadovitì ohýbaly. Podle veho v zobrazeních pøedstavitelù mimozemské civilizace (Chuandi Nommo iva) druhý pár oèí a druhá tváø byly maska kosmické pøilby, dva páry rukou byly rukávy koile skafandru s rukavicemi a ruce vytaené ze skafandru. Aristoteles, který poznal vrhací kotouèe staroøeckých atletù, nazval objekty, které vidìl na nebi, nebeskými disky. Bojovní Øímané je pøi-
10
UFO kontakty... U JSOU TU!
podobòovali k títùm. Ve druhém dílu Pøírodní historie Plinius psal: Za konzulátu Lucia a Gaja Valeria letìly pøi západu slunce po nebi od východu na západ hoøící títy a rozhazovaly jiskry. Alexandr Makedonský a jeho vojáci, kteøí velmi dobøe poznali zbranì, popisovali ohromné záøící títy, jejich nálet zkomplikoval pohyb øecké armády v roce 329 pø. n. l., kdy se pøepravovala pøes øeku Djaksartu v Indii. Podle svìdectví øímského historika Plutarcha v r. 73 pø. n. l. vojska øímského vojevùdce Lukulla a bosporského krále Mithridata se právì pøipravovala na boj nedaleko Dardanel, kdy se najednou otevøelo nebe a ukázalo se velké ohnivé tìleso, které letìlo dolù do prostoru mezi obìma vojsky; vypadalo jako sud a jeho barva se podobala roztavenému støíbru. Protivníci se ulekli tohoto znamení a rozeli se bez boje. Na mnoha místech Zemì byla objevena na skalách vyobrazení, jejich formy jsou typické pro UFO. Francouzský vìdec a cestovatel Henry Lot objevil v pouti Sahara zobrazení, která jsou známá pod názvem fresky v Tassili. Je na nich zobrazen Velký bùh Maranù èlovìk nebo dvojruká bytost ve skafandru. Vìk tohoto zobrazení je pìt tisíc let. Socha této bytosti byla nalezena v Japonsku. Ve mìstì pravìkých Mayù Palenka nael mexický archeolog Alberto Puls Luilli hrobku urozeného Maye, který byl pohøben pøed více ne 1 000 let. V hrobce byl nalezen sarkofág vyrobený ve formì rakety s kostmi pochovaného vùdce nebo knìze. Sarkofág byl pøikrytý tìkou kamennou deskou. Obrázek znázornìný na desce se podobá výkresu rakety v prùøezu, v ní sedí kosmonaut s rukama poloenýma na øídicí páky. Asi pøed 3 500 lety zmizelo z povrchu zemì mìsto se 40 tisíci obyvateli Mohendjo-Daro v Indii (pátá velká civilizace starovìku po Sumerech, Starém Egyptu, Sarazmu a Altyn-Depu). Ve staré indické poémì Mahabharáta se hovoøí o tom, e pøíèinou tragédie byl mohutný výbuch, který následoval po oslepující nebeské záøi
11
Hranice nepoznaného aneb Co je za oponou?
a ohni bez dýmu. Od vysoké teploty zaèaly vøít okolní vody a ryby vypadaly jako ohoøelé. Indický archeolog R. D. Benerdji objevil ruiny Mohendjo-Daro v roce 1922 a potvrdil povìst o katastrofì. Podle polohy nalezených koster bylo vidìt, e pøedtím, ne zahynuli, lidé klidnì chodili po ulicích mìsta. Spálenitì Mohendjo-Daro èímsi pøipomínalo Hiroimu a Nagasaki po atomovém výbuchu, kde tlaková vlna a záøení pùsobily shora. Profesor O. A. Odekov zastává hypotézu, e výbuch se stal pøi nezdaøilém manévrování korábu z jiné planety, který navtívil v té epoe nai Zemi. Zøejmì byl tlak tak silný, e vyprovokoval zemìtøesení pøipravené v hlubinách zemì, jeho ohnisko bylo 140 km na jih od Mohendjo-Daro. V XI. století pø. n. l. psal èínský vìdec en Kua o náhlém zjevení se nebeské perly v blízkosti mìsta Janèou (dnení provincie Czjansu, severovýchodnì od anghaje): Mùj pøítel ji pozoroval v blízkosti jezera in Kai. Jednou v noci náhle uvidìl perlu nedaleko od sebe. Nejprve se trochu pootevøela, vycházelo z ní svìtlo, jako by se vinula zlatá nit. Zanedlouho neèekanì otevøela svoji lasturu úplnì. Rozmìry lastury dosahovaly polovièku kulatého banketového stolu. Ale perla byla velká jako pìst. Jasné svìtlo neumoòovalo dívat se pøímo na ni. Na vzdálenost deseti nebo více li (t. j. více ne 2 km) byly osvìtleny vechny stromy a keøe, jako by vycházelo slunce.
Ale i mnohem pozdìji V povìsti o Mamajevské krvavé bitvì pøi popisování vrcholu Kulikovské bitvy 8. záøí roku 1380 letopisec svìdèí: V esté hodinì toho dne jsem vidìl na vámi otevøené nebe, z nìho vyel oblak jako èervená zora, který se spustil nízko nad pluky velkého kníete. 23. kvìtna roku 1453, kdy Turci obklíèili Konstantinopol, obyvatelé mìsta i útoèníci do pùlnoci pozorovali na nebi letící svítící objekt. 21. dubna roku 1551 se v Magdeburgu na bezoblaèném nebi neèekanì objevila tøi slunce, vedle nich jako svatební závoj záøily
12
UFO kontakty... U JSOU TU!
mnohobarevné duhy. Imperátor Karel V. zohlednil tuto situaci a byl nucen stáhnout obléhání mìsta, které vedli patnáct mìsícù princ Saxonský a Braniborský. Pøesnì za deset let (14. dubna 1561) se na ranní obloze nìmeckého mìsta Norimberk nad støechami domù objevilo velké mnoství koulí a kotouèù èervené, èerné a bledì modré barvy. Za nìjaký èas se pøed oèima obèanù mìsta objevily dva obrovské válce, které se pohybovaly ve vzduchu, zaèaly si vymìòovat svìtelné paprsky, co místní obyvatelé pochopili jako bitvu mezi nimi. Ve vydání Akty historické, sebrané a a vydané archeologickou komisí (d. IV. SPb, 1842) na stranách 331 332 v § 170 pod nadpisem 1662 listopadu 30. a 1663 srpna, Popisy Kirilo-Bìloozerského klátera úøadùm o meteoritech, které se objevily v Bìloozerském okrese, se uvádí písemná zpráva, sestavená Ivakem Revskim a adresovaná panu archimandritovi Nikotovi o události, která se stala v Bìloozerském okrese. Podstata hláení v moderní interpretaci vypadá takto: 15. srpna 1663 mezi 10. a 12. hodinou místního èasu dopoledne bylo slyet silný hluk a z jasného nebe se objevila ohnivá koule o prùmìru minimálnì 40 m, která se pohybovala jiním smìrem, klesla a zaèala se klouzat nad vodní plochou jezera Robozero. Z pøední èásti koule vycházely dva ohnivé paprsky a po stranách vycházel modroedý dým. Kdy koule proletìla urèitou vzdálenost nad jezerem, zmizela. Po krátké dobì se vak znovu objevila pøiblinì pùl kilometru na jihozápad od toho místa, kde byla pozorována pøedtím. Její dalí objevení se skonèilo zmenením jasnosti záøení a zmizením. Jetì za nìjakou dobu se toté rozpálené tìleso, které jako by se zvìtilo, stalo jetì vìtím, objevilo pùl kilometru západním smìrem a potom zhaslo a zmizelo. Rozmìry jezera nejsou veliké, pøiblinì dva kilometry délky a asi kilometr íøky. Kdy se objevilo toto tìleso, pokoueli se k nìmu pøiblíit rolníci na èlunu. Pokus nebyl úspìný, v blízkosti tìlesa bylo nesnesitelné horko. Svìtlo od tìlesa bylo tak jasné, e bylo moné vidìt na dno osm metrù hlubokého jezera a ryby, které plavaly pøed ohnìm na vechny strany. Tam, kde oheò pøi svém pohybu pálil vodu, se na jejím povrchu objevil hnìdoèerný povlak, podobající se rzi, který potom vítr rozfoukal.
13