PEDAGOGICKOPSYCHOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA
• Pedagogickopsychologická diagnostika je učitelův nástroj poznání podmínek, průběhu a výsledků řízeného procesu. Snaží se o poznání příčin, které učiteli umožní na základě diagnózy prognózovat další vzdělávání v zájmu rozvoje osobnosti každého žáka. • Evaluace (hodnocení) označuje souhrnně teorii, metodologii a praxi veškerého hodnocení nejrůznějších vzdělávacích jevů.
Zásady provádění diagnostiky • Učitel by si měl při volbě diagnostických metod pamatovat následující metodologická hlediska: 1. Poznávání žáka (třídy) chápat jako proces dlouhodobý. Závěry (diagnóza) pak vedou k prognóze žákova dalšího vývoje a k dalším pedagogickým opatřením. 2. Spolupracovat s ostatními pozorovateli (učitel, rodič) žáka. 3. Hledat příčiny sledovaného jevu. Diagnostika by měla být spojen s etiologickým (nauka o příčinách) hlediskem. Poznávání žákových obtíží i úspěchů nezůstává na úrovni konstatovaného jevu, stavu či obtíže.
Zásady provádění diagnostiky • Učitel by si měl při volbě diagnostických metod pamatovat následující metodologická hlediska: 4. Dodržovat hledisko individuálního přístupu. V učitelské profesi znamená přihlédnutí k žákovým možnostem a schopnostem, někdy i k jeho postižení. 5. Diagnostický závěr spojit s návrhem pedagogických opatření. Navrhovaná opatření, která jsou pro žáka závažná a nezvratná, by měl učitel formulovat a pak uskutečňovat opatrně a obezřetně.
Etapy diagnostického postupu Učitel jako diagnostik by měl: 1. formulovat a upřesnit základní diagnostikou otázku a hypotézu (na základě podnětu od žáka, rodiče, jiných učitelů či svého pohledu). 2. záměrně a systematicky shromažďovat údaje pomocí vhodných metod. 3. diagnostické údaje zpracovat, analyzovat a třídit. 4. diagnostické údaje interpretovat a hodnotit. 5. provézt syntézu dat o prostředí i osobnosti žáka pro umožnění stanovení diagnostického závěru a navržení pedagogického opatření.
Diagnostické metody zaměřené na jednoho žáka 1. Ústní zkoušky: a) orientační, b) klasifikační.
2. Písemné zkoušky:
a) písemné práce, b) dlouhodobější práce).
3. Analýza úkolů a výkonů žáka:
a) rozbor celkového procesu učení, b) rozbor výkonů žáka v jednotlivých předmětech, c) rozbor jazykových projevů, d) rozbor žákovských pracovních činností.
4. Analýza výsledků činnosti (výrobků, výkresů):
a) rozbor produktů pracovní činnosti žáků, b) rozbor díla tvůrčího charakteru (hudebního, literárního,), c) rozbor vzhledu žákova zevnějšku.
Diagnostické metody zaměřené na jednoho žáka 5. Didaktické testy:
a) testy sestavené učitelem, b) standardizované testy.
6. Metoda rozhovoru. 7. Systematické a dlouhodobé pozorování žáka. 8. Dotazník (např. ke zjištění zájmů, hodnot, postojů). 9. Retrospektivní a anamnestické metody (životopis, data o samotném žákovi, vývojová anamnéza žáka). 10. Studium pedagogické dokumentace.
Diagnostické metody zaměřené na skupinu žáků, třídu, školu 1. Systematické pozorování života třídy, skupiny. 2. Rozbor průběhu a výsledků činnosti třídy jako skupiny. 3. Metody zjišťování vztahů ve třídě (sociometrické metody).
Diagnostické metody zaměřené na posuzování výchovně-vzdělávací práce učitelů, školy, rodičů. 1. Hospitace ve vyučování. 2. Rozhovory s učiteli, ředitelem, rodiči, se žákem. 3. Rozbor slohových prací na dané téma.
Metody autodiagnostické 1. Posuzování výsledků vlastního pedagogického působení. 2. Reflexe úrovně komunikace se žáky. 3. Rozbor výsledků (a důsledků) vlastního hodnocení a posuzování žáků.
Diagnostika sociálních vztahů • Základním prostředkem socializace jsou mezilidské vztahy. Diagnostika žákových sociálních vztahů je proto součástí učitelovy diagnostické činnosti, z níž vyplývají především následující poznatky: 1. vzájemné působení (sociální interakce); 2. vzájemné sdělování (sociální komunikace); 3. sociální facilitace (zlepšení výkonu jedince, působící ve společnosti konající tutéž činnost); 4. sociální dovednosti.
Školní třída a její diagnostika • Učitel musí brát ohled na charakter třídy a vztahů v ní, což je dáno mnoha činiteli jako věk žáků, složení třídy podle pohlaví, počet žáků, jejich úroveň dispozic a i rodinné prostředí každého žáka. • Ke zjišťování sociability žáků může učitel využít dotazník SO-RA-D (sociometricko-ratingový dotazník) či dotazník Naše třída-MCI.
Školní třída a její diagnostika • Chce-li učitel poznat charakter sociálních vztahů ve třídě, chce-li ji diagnostikovat, měl by se snažit: a) získat údaje o třídě jako sociální skupině (kdo je chytrý a spolehlivý nebo nejvíce oblíben, vůdce, jedinec či podskupiny žáků); b) získat všechny dostupné údaje o jednotlivých žácích a o specifičnosti třídy; c) získat údaje o tom, čím jsou způsobeny rozdíly mezi jednotlivými třídami.
Diagnostika hodnotové orientace žáků • Pro učitele je důležité utváření a změny postojů žáka. Postoje nejsou vrozené, vytváří se v průběhu jejich vývoje a jsou ovlivněny sociálním prostředím. • Používají se různé metody při zjišťování postojů, např. postojové škály (nejspolehlivější, tvoří je soubor výroků či vět typu silně souhlasí souhlasí - není si jist - nesouhlasí - silně nesouhlasí), rozhovor, dotazník, analýza biografických údajů apod.
Diagnostika hodnotové orientace žáků • Učitel má možnost získat informace pomocí metody SO-RA-D (hodnocení míry sympatií). • Pro žáky od třinácti let výše je určen Test hodnoty, který slouží učiteli ke zjištění, zda žák preferuje hodnoty zaměřené na sebe či na druhé. • Pro děti do třinácti let lze využít Test tří přání.
Diagnostika sebepojetí žáků • Sebepojetí znamená obraz vlastního já, což spadá do kompetence psychologie osobnosti. Nejsilnějším zdrojem sebepojetí jsou zkušenosti jedince s druhými lidmi, které ovlivňují sebehodnocení. • K utváření sebepojetí se těsně váží i některé z potřeb jedince: 1. potřeba autonomie (samostatnosti); 2. potřeba kompetence - snaha něco umět; 3. potřeba úspěšného výkonu spolu s potřebou vyhnutí se neúspěchu.
• Při diagnostice sebepojetí je posuzována jeho zralost a zaměřenost, tedy: reálné já, vnímané já, ideální já, prezentované já (předvádění se před ostatními).
Diagnostika zájmů žáků • Poznávání a rozvíjení žákových zájmů může významně zasahovat do vývoje žákova sebepojetí (jak žák vidí sám sebe) a seberozvíjení (co chce umět, co chce být). • V diagnostice zájmů žáků se učiteli nabízejí následující možnosti: 1. 2. 3. 4. 5.
zaměřené pozorování, volný rozhovor, slohová práce na dané téma, dotazníky, autodiagnostika vlastních zájmů žáka.
Diagnostika vztahu žáků k učebnímu předmětu • souvisí s motivací žákovy učební činnosti. • Postoj žáka k předmětu je ovlivňován např. a) zvláštnostmi učitelovy osobnosti; b) učitelovým pojetím žáka; c) charakterem vyučovacího předmětu; d) školní zdatností žáka.
• Metody diagnostiky žákova vztahu k předmětu: 1. Pozorování činností žáka v průběhu vyučovací hodiny, 2. Rozbor výsledků činnosti žáka, 3. Dotazník pro žáky (vztah k vyučovacímu předmětu; dotazník typu Nedokončené věty nebo Dotazník sebehodnocení školní práce a vztahu ke škole).
Diagnostika perspektivní orientace • Učitelé ji nepovažují za důležitou, spojují jí spíše v souvislosti s volbou žákova budoucího povolání. • Cenné diagnostické údaje může učitel získat prostřednictvím vhodného dotazníku nebo může použít např. nedokončenou povídku.
Klíčové pojmy • diagnostika, evaluace, diagnostika žáka, diagnostika školní třídy, autodiagnostika, zásady diagnostiky
