Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy
Bakalářská práce Tereza Žvaková
Hodnocení kvality výživy vzorku dospělé populace v závislosti na věku a profesi respondenta
Olomouc 2012
Vedoucí práce: MUDr. Kateřina Kikalová, Ph.D
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu.
V Olomouci dne 12. března 2012
Tereza Žvaková
Děkuji MUDr. Kateřině Kikalové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci. Zároveň děkuji všem respondentům, kteří ochotně vyplnili dotazník a sledovali svůj jídelníček během jednoho týdne.
Obsah Úvod .......................................................................................................................................6 1
Cíl Práce..........................................................................................................................7 1.1 Hlavní cíl ......................................................................................................................7 1.2 Dílčí úkoly práce ..........................................................................................................7
2 Teoretické poznatky ............................................................................................................8 2.1 Základní terminologická východiska ...........................................................................8 2.2 Historie a současnost výživy ........................................................................................9 2.3 Výživa a její funkce ....................................................................................................10 2.3.1 Rozdělení živin ....................................................................................................11 2.3.1.1 Bílkoviny (proteiny) ......................................................................................11 2.3.1.2 Cukry (sacharidy) ..........................................................................................12 2.3.1.3 Vláknina ........................................................................................................13 2.3.1.4 Glykemický index .........................................................................................14 2.3.1.5 Tuky (lipidy) .................................................................................................15 2.3.1.6 Trojpoměr živin .............................................................................................17 2.3.1.7 Vitaminy a minerální látky............................................................................17 2.3.2 Energie .................................................................................................................18 2.3.3 Výživová doporučení ...........................................................................................19 2.3.3.1 Výživa a metabolismus v pozdějším věku ....................................................22 2.3.4 Pohyb ...................................................................................................................24 2.3.5 Obezita .................................................................................................................25 2.3.5.1 Body Mass Index - BMI ................................................................................27 3 Metodika práce ..................................................................................................................30 3.1 Charakteristika souboru ..............................................................................................30 3.2 Organizace výzkumu ..................................................................................................30 3.3 Předmět výzkumu .......................................................................................................30 3.4 Metodika výzkumu a způsob zpracování statistických dat ........................................31 4 Výsledky a diskuze ...........................................................................................................33 4.1 Výsledky .....................................................................................................................33 4.1.1 Rozbor a vyhodnocení jídelníčků ........................................................................35 4.1.2 Rozbor a vyhodnocení grafů ................................................................................38 4.2 Diskuze .......................................................................................................................49
5 Závěr .................................................................................................................................51 6 Souhrn ...............................................................................................................................52 7 Summary ...........................................................................................................................53 8 Referenční seznam ............................................................................................................54 9 Přílohy ...............................................................................................................................56
Úvod Skladba výživy ovlivňuje člověka celoživotně. Dokáže ovlivnit nejen jeho fyzický vzhled, kondici, zdravotní stav, ale také jeho emoční ladění a postoje. Vším tím pak může determinovat jeho sociální status. Je však nutné konstatovat, že v průběhu života může zpětně na skladbu a vyváženost výživy člověka působit jeho společenské postavení (např. jeho finanční možnosti), jeho zvyklosti ovlivněné příslušností k určité sociální skupině, časový harmonogram jeho profesního zaměření, úroveň dosaženého vzdělání, rodinná výchova i věk. V posledních letech se úroveň znalostí o významu vyváženosti stravy pro optimální fungování lidského organismu dostalo do povědomí české populace především díky masmédiím, ale také díky populárně vědecké i odborné literatuře. Otázky kolem vyvážené stravy a zdravé výživy jsou však poměrně často komerčně zneužívány ve společenské situaci, kdy je ve společnosti propagován kult mládí, automaticky spojovaný s vyšší profesní i lidskou výkonností. Přesto zůstává jednoznačným faktem, že populace základní znalosti o otázkách kvalitní výživy dostává.
6
1 Cíl Práce 1.1 Hlavní cíl Cílem této bakalářské práce je prozkoumat stravovací návyky malého vzorku populace a jejich vliv na zdraví a hmotnost jedince v závislosti na jeho věku a povolání. Dále pak zjistit, zda jsou v povědomí lidí zakotveny základní informace a návyky zdravého životního stylu.
1.2 Dílčí úkoly práce Dílčími úkoly práce jsou: 1. Shrnout a rozebrat pojmy týkající se zdravého životního stylu, výživy a již dříve získaných odborných poznatků. 2. Získat a vyhodnotit data z dotazníku mapujícího životní styl u deseti probandů. 3. Získat a vyhodnotit data z týdenního jídelníčku deseti probandů. 4. Porovnat získaná data s teoretickými předpoklady. 5. Vyhodnotit získané výsledky.
7
2 Teoretické poznatky 2.1 Základní terminologická východiska Základní pojmy z oblasti výživy jsou odbornou literaturou definovány téměř jednotně. Jednotlivé definice se liší pouze nepatrnými odchylkami. Pro tuto, i když nezásadní, odlišnost definic, je tedy nutné zvolit takové znění, které by vycházelo z publikací jednoho autora. V našem případě jsou užity definice Stratila (1993). Jeho pojetí se jeví obsahově správné a pro další použití v práci jednoznačně srozumitelné.
„Výživa je všechno, co je spojeno s živením jedince nebo celé populace. Je to souhrn procesů, kterými živý organismus přijímá, zpracovává a využívá potravu.“ „Potrava je všechno, co slouží pro výživu organismu., tj. dodává látky potřebné pro růst, obnovu a udržování funkcí organismu. Lidskou potravou jsou poživatiny.“ „Poživatiny jsou všechny látky, které člověk požívá k výživě ústy (kromě léků). Patří sem potraviny, pochutiny, nápoje.“ „Potraviny jsou poživatiny s výživnou hodnotou. Dělí se podle původu na rostlinné a živočišné.“ „Pochutiny jsou poživatiny bez výživné hodnoty, neposkytující energii, ale svou chutí a vůní stimulují vylučování žaludečních šťáv (koření) nebo působí povzbudivě (káva).“ „Nápoje jsou tekutiny utišující žízeň. Některé tekutiny, jako mléko, kakao, ovocné šťávy apod., mají výživnou hodnotu, proto se řadí k potravinám.“ „Pokrm jsou potraviny připravené k požívání.“ „Jídlo je vhodná sestava pokrmů, které se podávají v určitém čase (snídaně, oběd, večeře).“ „Strava je sestava jídel uspořádaných podle tradice nebo určitých pravidel. Posuzuje se podle obsahu energie a podle obsahu a poměru živin. Vedle živin je také důležitý obsah vlákniny, biologicky aktivních ochranných látek a látek škodlivých.“ „Zdravá výživa může být definována jako výživa obsahující kombinaci různých poživatin v takových množstvích, která zajišťují organismu všechny potřebné živiny v optimálním množství, obsahující dostatečné množství ochranných látek a minimální množství látek škodlivých.“
8
„Racionální výživa je způsob výživy obsahující určitá množství poživatin se zřetelem na společensky přijatelné zdraví, ekonomickou výhodnost a stravovací zvyklosti. Nejvýhodnějším způsobem uspokojuje potřeby lidského organismu na energii a nepostradatelné důležité látky v konkrétních podmínkách jeho života a činnosti. Od zdravé stravy se může významně lišit.“
2.2 Historie a současnost výživy Jestliže se chceme zabývat procesem výživy člověka a její skladbou, je třeba nejen výživu definovat, ale je třeba si také uvědomit, jakým prošla historickým vývojem. Naše dnešní strava v podobě, jak ji známe, většinou neodpovídá požadavkům současného hektického způsobu života. Během staletí byl člověk nucen pozvolna se přizpůsobit měnícím se životním podmínkám včetně změn v oblasti výživy. V průběhu přibližně posledních sta let se však životní, společenské i rodinné prostředí člověka, jeho zvyklosti, způsob obživy, uspořádání rodiny i práce změnily natolik překotně, že se jim lidský organismus jen těžce přizpůsobuje. To je příčinou nárůstu celé řady nových civilizačních onemocnění, v prvé řadě onemocnění srdce a cév, ale také nádorových onemocnění, tedy nemocí, které jsou hlavními příčinami předčasné úmrtnosti novodobé lidské populace. Pro dnešní způsob života je typický nadměrný přísun energie přijímané potravou a z toho plynoucí zvýšená spotřeba nasycených tuků (vejce, sádlo, máslo, mléčné výrobky, maso), cukru, alkoholu a soli. Na druhé straně populace trpí nedostatečným přísunem vitamínů, především vitamínu C, neboť klesá podíl konzumace ovoce a zeleniny. V potravě se snižuje spotřeba železa, zejména u žen, klesá obsah selenu, fluoru a jodu. Za nedostatečný může být považován také podíl vlákniny v potravě. Nebylo to tak vždy. Podívejme se, jakým způsobem se vyvíjely stravovací návyky člověka do dnešní doby. Člověk jako živočišný druh je řazen do skupiny primátů a je typickým představitelem všežravců. V období pravěku se však člověk živil především potravou rostlinného původu. Tuto rostlinnou stravu si obohacoval o drobné živočichy jako například hmyz, korýše, drobné savce. Zlom nastal v mladší době kamenné, kdy se začalo rozvíjet pastevectví a zemědělství a člověk měl stálý přísun jak rostlinné, tak živočišné potravy. 9
Pro starověk je typické především zdokonalující se zemědělství (pěstování obilí, luštěnin a okopanin). Hlavním zdrojem vitamínů byla zelenina. Člověk už choval domácí zvířata a tento chov doplňoval lovem. Ve středověku se začíná jídelníček pozvolna proměňovat. Projevuje se sociální diferenciace společnosti a jídelníček jednotlivých společenských vrstev se začíná odlišovat. U vládnoucí vrstvy společnosti se zvýšila konzumace masa (zvěřiny), která byla doprovázena vysokou konzumací alkoholu. Pokrmy se také hojně kořenily. Chudá část populace konzumovala především potravu rostlinou. Sladkosti a pečivo, s výjimkou chleba, se jedly pouze o svátcích. Mezi potraviny živočišného původu v té době patřilo především mléko a kyselé sýry. Na českém území nastaly změny ve stravovacích návycích především za vlády Marie Terezie. V té době již byly pěstovány brambory, rozšířila se spotřeba kávy, kakaa, čokolády, lihovin. Součástí jídelníčku byly však nadále především obiloviny ve formě kaší a chleba. Hlavním zdrojem bílkovin bylo mléko a výrobky z něj. Česká národní kuchyně se všemi klady i zápory pak vznikla v první polovině 19. století a ve své tradiční podobě přešla i do století dvacátého. Do stravovacích návyků tohoto století zasáhly obě světové války a poměrně stabilizovaný stav společnosti od roku 1918 do roku 1939, kdy do národní kuchyně začaly pronikat prvky ze zahraničních kuchyní. V době socialistické éry země byl kladen důraz spíše na kvantitu než kvalitu jídla, vzrůstala spotřeba cukru, tuků, alkoholu, strava byla ochuzená o vitamíny a minerály. Dá se konstatovat, že tato situace ve výživě přetrvává do současnosti. Vedle novodobých trendů fastfoodového rychlého občerstvení však stále více nabývá obliby trend upřednostňování kvalitních biopotravin, při jejichž výrobě je uplatňován způsob ekologicky šetrného hospodaření a výroby. (http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/vyziva.html,
http://www.extrakrasa.cz/ruzne/
historie-vyzivy/)
2.3 Výživa a její funkce Jestliže se chceme zabývat procesem výživy a její skladbou, je třeba si uvědomit, co obsahuje pojem výživa. Můžeme vycházet z výše uvedených definic Stratila (1993) a definovat její základní skladebné jednotky a popsat funkce jejích jednotlivých složek pro lidský organismus. 10
Výživa bývá definována jako souhrn pochodů, při kterých organismus přijímá, zpracovává a využívá látky, které jsou nezbytné k růstu, obnově a udržení jeho funkcí. Z potravy jsou získávány živiny, potřebné pro organismus pro udržení životní aktivity, zdraví, růstu a také k reprodukci. Výživa je důležitou součástí životního stylu člověka a může značně ovlivňovat jeho zdravotní stav. Pokrývá základní spotřebu energie, nutnou k životu. Přijímání potravy se také pojí s emocemi a s pocitem uspokojení, má významnou společenskou úlohu. Výživa, fyzická aktivita a genetické dispozice se podílejí na výsledném výživovém stavu jedince.
2.3.1 Rozdělení živin Živiny jsou složky potravy potřebné pro výživu organismu. Jejich chemické složení je známé. Stratil (1993) dělí živiny na: 1. Makroživiny (bílkoviny, sacharidy, tuky) 2. Mikroživiny (vitaminy a minerální látky)
2.3.1.1 Bílkoviny (proteiny) Bílkoviny (proteiny) jsou nezbytné pro tvorbu a obnovu tkání organismu. Pro člověka jsou nenahraditelné, pro organismus představují hlavním zdroj dusíku. Proteiny jsou součástí enzymů a hormonů. Jejich funkcí je transport látek v organismu. Jsou pro organismus nezbytným zdrojem energie. Podílejí se na udržování stálého vnitřního prostředí. Proteiny dělíme podle původu na rostlinné a živočišné. Jsou rozkládány látkovou přeměnou (Kunová, 2004). Základní skladebnou jednotkou proteinů jsou aminokyseliny. Aminokyseliny jsou složeny po chemické stránce z uhlíku, vodíku, kyslíku, dusíku. Spojují se peptidovými vazbami. Aminokyseliny, které si neumí lidské tělo samo vytvořit, nazýváme esenciální, musí být dodány tělu potravou. Bílkoviny, které tělo vytvořit umí, jsou nazývány neesenciální (postradatelné). V naší stravě by měl být vyvážený poměr bílkovin živočišného i rostlinného původu. Kunová (2004) uvádí, že minimální hranice denního příjmu proteinů je 0,6 g na kilogram hmotnosti člověka. Pro zdravého člověka by proteiny měly tvořit 10-20 % energie příjmu potravy. Energetická hodnota 1 g proteinů = 17 kJ. Jednotlivé odborné 11
publikace však potřebu proteinů pro lidský organismus uvádějí různě. Například Fořt (2007) uvádí hranici příjmu bílkovin 1,5g/kg. Jiný údaj uvádí Piťha, Poledne (2009) i Chrpová (2010). Podle nich by měl být příjem dospělého člověka 0,8g/kg/den. Lze tedy asi konstatovat, že minimální hranice denního příjmu bílkovin by měla tvořit 0,6 g/kg, optimální příjem by měl být však poněkud vyšší, přibližně 1-1,5g/kg. Potřeba proteinů pro jednotlivá věková období lidského života je různá. U dětí se uvádí 0,9 – 2,7 g/kg/ den, u dospělých 0,8g/kg/den a u kategorie senioři 1,0 – 1,2 g/kg/den. Pánek, Pokorný, Dostálová (2007) uvádějí, že optimální spotřeba by měla být 1-1,2g/kg/den a dodávají: „Ve starší literatuře se udávají hladiny proteinů zpravidla o něco větší než v novější literatuře a doporučuje se, aby hlavní podíl tvořily proteiny živočišného původu. Novějšími výzkumy se ukázalo, že tato opatrnost není nutná, naopak příliš velký příjem proteinů zatěžuje zbytečně organismus, který musí složitě odbourávat a zbavit se toxického amoniaku tvorbou močoviny a jejím vyloučením.“ Nedostatek v příjmu proteinů v dětství může způsobovat poruchu růstu a poruchy tělesného i duševního vývoje. Tyto poruchy v našich podmínkách nejsou markantní, ale mohou se vyskytovat například v rodinách, které se řídí extrémními dietami (makrobiotici). Naopak nadbytek příjmu proteinů, jak uvádí Kunová (2004), může způsobit záchvat dny nebo může zatěžovat trávící soustavu, játra a ledviny.
2.3.1.2 Cukry (sacharidy) Pro sacharidy bývá také užíváno pojmenování uhlohydráty, karbohydráty nebo uhlovodany. Jedná se spíše o starší terminologii, ale v literatuře často užívanou. Sacharidy se považují za hlavní zdroj energie. Jednoduché cukry se rozdělují podle počtu uhlíků na: -
triózu, tetrózu, pentózu, hexózu (glukózu, fruktózu, galaktózu).
Podle složení se sacharidy dělí na několik skupin: -
jednoduché sacharidy - monosacharidy
-
disacharidy
-
oligosacharidy
-
složité (komplexní) sacharidy - polysacharidy 12
Jednoduché sacharidy – monosacharidy, obsahují jednu cukernou jednotku. Mohou mít sladkou chuť, bývají nazývané také jako cukry. Jedná se o glukózu (hroznový cukr), fruktózu (ovocný cukr), a méně známou galaktózu. Disacharidy – mohou mít také sladkou chuť, mezi ně řadíme sacharózu (řepný cukr), laktózu (mléčný cukr) a maltózu (sladový cukr). Polysacharidy – se dělí na stravitelné (rostlinný a živočišný škrob), částečně stravitelné (pektin – rozpustná vláknina) a nestravitelné (celulóza – nerozpustná vláknina). Hraničně mezi jednoduchými a složitými sacharidy se nachází oligosacharidy Piťha, Poledne (2009). Sacharidy tvoří největší podíl v příjmu základních živin člověka, až 55–60 %. Podle autorů Kunové (2004), Piťhy a Poledneho (2009) jejich minimální denní příjem by měl být 50 g, horní hranicí je 500 g na den, u dospělého zdravého člověka je uváděno v průměru 60g/den. Energetická hodnota 1 g sacharidů = 17kJ. Denní energetický příjem pak vychází 60 × 17 = 1200 kJ, a to je velmi málo v porovnání se základním nutným příjmem energie dle Fořta viz tabulka 5. Pánek, Pokorný, Dostálová (2007) se shodují s názorem Kunové (2004), Piťhy, Poledneho (2009), že denní příjem by měl být mezi 50–500 g a dodávají: „Podle dnešních názorů je spodní hranice příliš nízká a měla by se řídit doporučeným trojpoměrem hlavních živin.“ Nadbytek příjmu sacharidů je velmi častým problémem v civilizovaných zemích. Vede k hromadění energie v tukových zásobách organismu a ke vzniku celé řady civilizačních onemocnění. Kunová (2004) uvádí, že při nedostatku příjmu sacharidů, dochází k zhoršení pracovního výkonu.
2.3.1.3 Vláknina Vedle tří základních stavebních jednotek (proteinů, sacharidů a lipidů, o kterých budeme hovořit dále), musí lidské tělo být zásobeno také vlákninou. Termínem vláknina je označována ta část stravy, která není rozkládána enzymy trávicího ústrojí. Vláknina se řadí mezi polysacharidy. Rozděluje se na dvě skupiny: rozpustnou (pektin) a nerozpustnou (celulóza). Podle Piťhy, Poledneho (2009) má vláknina ochrannou funkci pro organismus. Z tohoto důvodu je řazena mezi preventivní látky proti řadě onemocnění (rakovina tlustého střeva, onemocnění srdce a cév, cukrovka, obezita, chronická zácpa a další onemocnění trávícího i 13
zažívacího ústrojí). Vláknina také napomáhá vstřebávání potravy, má funkci při snižování cholesterolu a tuků v organismu. Vláknina je zdrojem živin, dokáže vytvořit vhodné prostředí pro prospěšné bakterie přímo v tlustém střevě. S výhodami se ale pojí i nevýhody, a to v podobě snížení vstřebatelnosti železa, vápníku a dalších minerálních látek a vitamínů. Rozpustná vláknina (pektin) je pouze z části rozkládána mikroflórou tlustého střeva. Pektin má vliv na hladinu cukru v krvi. Některé její druhy ovlivňují hladinu cholesterolu. Svůj objem zvětšuje v žaludku, vytváří viskózní roztok a způsobuje pocit nasycení. Měla by se konzumovat hlavně s tekutinou. Nerozpustná vláknina (celulóza) podporuje střevní peristaltiku, pracuje na urychlení střevní pasáže a podílí se také na pravidelném vyprazdňování. Nedostatek této vlákniny má za následek zácpu (Piťha, Poledne 2009). Poměr rozpustné a nerozpustné vlákniny se doporučuje 3:1 a celková denní doporučená dávka je pro dospělého člověka 30g/ den. Skutečný příjem v naší populaci se podle různých výzkumů pohybuje kolem poloviny této hodnoty (Kunová, 2004).
2.3.1.4 Glykemický index Jestliže jsme hovořili o hodnotách sacharidů potřebných pro optimální fungování lidského organismu, musíme se zastavit u vysvětlení pojmu glykemický index potravin. S tímto termínem se mimo odbornou veřejnost setkávají všichni, kteří trpí nějakou zdravotní poruchou vázanou k výživě (např. cukrovka), anebo ti, kteří chtějí racionálně upravit svou tělesnou hmotnost (Kunová, 2004). Glykemický index potravin (GI), jak uvádí Kunová (2004), udává, do jaké míry je potravina, obsahující sacharidy, schopna zvýšit hladinu cukru v krvi (glykémie). Glykemický index potravin je dělen do tří skupin, referenční hodnotou je glukóza, která má GI = 100: -
první skupina zahrnuje potraviny s nízkým GI, pohybuje se v hodnotách < 30
-
druhá skupina se středním GI (30–70)
-
třetí skupina je s vysokým GI > 70 Prudký vzestup glykémie, způsobený potravinami s vysokým stupněm GI,
stimuluje slinivku břišní k vyplavení inzulinu. Tento hormon má za úkol krevní cukr takzvaně uložit do buněk. Tím dojde k zpětnému poklesu hladiny krevního cukru, jedinec 14
tak pocítí hlad a logicky dochází ke konzumaci dalšího jídla, kdy konzument často vybere znovu potravinu s vysokým GI. Takové kolísání hladiny krevního cukru může vést až k vzniku diabetu 2. typu, ke vzniku kardiovaskulárních chorob a některých typů rakoviny. Většinou v organismu dochází i k nadměrným ukládáním tuku a následně obezitě. Z hlediska zdravého životního stylu je třeba konzumovat potraviny především s nízkým nebo se středním glykemickým indexem. Musíme si však uvědomit, že hodnota GI může být ovlivňována také přípravou jednotlivých potravin, kdy například důležitou roli hraje i doba vaření. Uvádí se, že čím se potravina vařením stává měkčí, tím se zvyšuje její GI, a je proto pro organismus méně vhodná (Kunová, 2004). Například nejnižší glykemický index u rýže má rýže Basmati (58), nevyšší GI má rýže Jasmínová (109). Platí, že čím je rýže lepkavější, rozvařenější, tím má vyšší glykemický index.
2.3.1.5 Tuky (lipidy) V dnešní
době
je
laická
veřejnost
zahrnována
poměrně
jednostranně
formulovanými informacemi, kde jsou tuky popisovány jako jednoznačný nepřítel lidského zdraví. Poměrně málo se objevuje informace, že tuky pro lidský organismus mají také pozitivní význam a jejich konzumace je pro organismus nezbytná, neboť tuky nelze zcela nahradit jinými složkami potravy. Tuky jsou sloučeninami glycerolu a mastných kyselin, kdy mastné kyseliny jsou jejich nejdůležitější složkou, základní stavební jednotkou. Tuky jsou nejvydatnějším zdrojem energie v naší stravě, neboť mají dvojnásobnou energetickou hodnotu na jednotku váhy oproti bílkovinám a sacharidům. Obsahují látky nezbytné pro náš organismus – esenciální mastné kyseliny, vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K a provitamín A – karoten), steroly. Stravě dodávají jemnost chuti a zpříjemňují příjem potravy (žvýkání, polykání). Podmiňují také charakteristickou vůni a chuť celé řady pokrmů a vyvolávají pocit sytosti (Kunová, 2004). Tuky podle původu rozdělujeme na živočišné a rostlinné. Živočišné tuky mají lepší chuťové vlastnosti, jejich nevýhodou je však vysoký obsah nasycených mastných kyselin, cholesterolu a nízký obsah nenasycených mastných kyselin. Měly by se ve stravě objevovat v menším množství. Výjimku tvoří rybí tuk, který je pro lidské zdraví prospěšný mimo jiné i díky vysokému obsahu vitamínu A.
15
Rostlinné tuky jsou rostlinného původu a jejich konzumace je pro lidský organismus žádoucí. Mastné kyseliny tvořící základ lipidů se rozdělují na nasycené neboli saturované a nenasycené. Nenasycené se dále dělí na monoenové (jednoduše nenasycené) a polyenové (vícenásobně nenasycené). Nenasycené mastné kyseliny se podle složení dělí na dvě skupiny, na omega-3 (kyselina alfa-linolenová) a omega-6 (kyselina gama-linolenová). Nejlepším zdrojem nenasycených mastných kyselin jsou pro nás ryby. Nasycené mastné kyseliny mají na organismus většinou nepříznivý účinek, neboť zvyšují hladinu cholesterolu v krvi (nacházejí se hlavně v živočišných tucích, méně v rostlinných). Nenasycené mastné kyseliny monoenové působí příznivě na naše zdraví, a to i přesto, že hladinu celkového cholesterolu nemění. Polyenové mastné kyseliny snižují hladinu cholesterolu v krvi. Trans-nenasycené mastné kyseliny mohou vznikat hlavně při úpravě rostlinných tuků v procesu jejich ztužování, méně častý je jejich vznik při smažení (úprava tuků za vysokých teplot). Mají nepříznivý vliv na zdraví, způsobují především srdečně-cévní onemocnění, cukrovku druhého typu, obezitu (Kunová, 2005). Ve výkladu o vhodnosti či nevhodnosti jednotlivých typových skupin lipidů byl uváděn termín cholesterol. Jedná se o steroid, který je považován za součást potravin živočišného původu. Je součástí buněčných membrán, podílí se na tvorbě nervových buněk a je také prekurzorem žlučových kyselin. V krevním séru se váže na bílkoviny. Jeho denní doporučená dávka by neměla překročit 300 mg/ den. Cholesterol může zásadně ovlivňovat naše zdraví, konkrétně jeho hladina v krvi. Denní doporučená dávka tuků ve stravě by se měla pohybovat v rozmezí 25-30 energetických procent, 80 – 100 g/den. U dospělého člověka by měl být příjem tuků 60–100 g / den, při redukční dietě 40 g/den. Energetická hodnota 1g tuku je 38 kJ. Nedostatek lipidů může ohrožovat fungování organismu, může docházet ke zpomalení růstu, snížení tělesné hmotnosti a výkonnosti. Nadbytek tuků v příjmu potravy se v civilizovaných zemích objevuje stále častěji a způsobuje riziko metabolických a dalších civilizačních chorob. Zvýšená konzumace tuků způsobuje pozitivní energetickou bilanci, pokud však tento stav trvá dlouhodobě, může docházet až k obezitě (Kunová, 2004).
16
2.3.1.6 Trojpoměr živin Z údajů uvedených u pravidel příjmu proteinů, sacharidů a lipidů, můžeme stanovit, že zdravý člověk s normální hmotností by měl svou energetickou potřebu krýt ze třech základních živin v poměru: -
Sacharidy: 55 - 60 %
-
Tuky: 25 - 30 %
-
Bílkoviny:10 - 20 %
(Kunová, 2004) Pro nezbytnou funkci organismu musí být potravou, vedle základních živin, přijímány také vitamíny a minerální látky, i když v poměrně menším množství než základní živiny.
2.3.1.7 Vitaminy a minerální látky Vitaminy se řadí mezi látky, které si tělo samo nevytváří. Jsou potřebné k fungování enzymů i hormonů a mohou ničit volné radikály, které jsou pro naše tělo nebezpečné. Při úplné absenci vitaminů mluvíme o avitaminóze, při nedostatku vitaminů o hypovitaminóze, při nadbytku některého z vitaminů mluvíme o hypervitaminóze, což je jev spíše vzácný a často se jedná o terapeutický problém při předávkování u vitaminů A a D. Projevy nedostatku vitaminů jsou různé: bolest hlavy, únava, může se zhoršovat pleť i stav vlasů, dochází k poruše nálady. Avitaminózy u jednotlivých vitaminů se projevují různě. Například nedostatek vitaminu A způsobuje šeroslepost, noční slepotu, nedostatek vitaminu B1 způsobuje nemoc beri-beri, nedostatek vitaminu B3 pelagru, nedostatek vitaminu B12 zhoubnou chudokrevnost, u vitaminu C nedostatek kurděje a u D křivici, při nedostatku vitaminu K dochází ke krvácení. Nedostatkem vitamínů se může zvyšovat pravděpodobnost vzniku chorob srdce a cév, různých onkologických nemocí, nemocí spojených s pohybem. Mohou za to v některých případech také technicky upravené potraviny (jejich dlouhé skladování nebo nešetrná úprava). Vitaminy dělíme podle chemických vlastností na rozpustné v tucích a rozpustné ve vodě. Vitaminy rozpustné v tucích (vitamin A, D, E, K) nemusí být do organismu doplňovány denně, tělo si dokáže vytvořit jejich zásobu. Nevýhodou je, že se tělo jimi může předávkovat (Kunová, 2004). Doporučené denní dávky těchto vitaminů: A: 1000 µg, D: 5 µg, E: 15 mg, K:70 µg. 17
Vitaminy rozpustné ve vodě (vitaminy B a C), na rozdíl od předchozí skupiny, je tělu nutné je doplňovat denně. Tyto vitaminy jsou potřebné k přeměně živin na energii, působí na krvetvorbu, ovlivňují kvalitu pokožky. Při jejich nedostatku je zhoršován stres a nervozita. Mezi vitaminy rozpustné ve vodě patří B1, B2 a B6, B9 neboli kyselina listová, B12 a vitamin C. Doporučené denní dávky těchto vitaminů, jak je uvádí Kunová (2004): B1: 1,2 mg, B2: 1,5 mg , B6: 1,5 mg , B9: 400 µg, B12: 3 µg, C: 100 mg. Vedle vitaminů jsou pro optimální funkci organismu nezbytné minerální látky. Náš organismus je potřebuje jako stavební hmotu například při tvorbě tkání, také při nervosvalovém přenosu. V nevyvážené stravě se setkáváme zejména s nedostatkem vápníku a hořčíku a naopak nadbytem sodíku a fosforu. Populace se v České republice potýká především s nedostatkem jodu. V největších dávkách (nad 100mg) by měl být užíván: vápník, hořčík, fosfor, draslík, sodík, chlor a síra. V nižších dávkách (do 100 mg): železo, zinek, měď, mangan, jod, selen, fluor, chrom, kobalt. V nejmenším množství (jedná se o mikrogramy): křemík, vanad, nikl, cín, bor, kadmium, arsen, hliník. Každý z minerálů má svoje pozitivní i negativní vlastnosti a zdravotní projevy při jejich nedostatku i nadbytku (Kunová, 2004).
2.3.2 Energie Potrava přijímaná procesem trávení se přeměňuje na energii. Ta vzniká látkovou přeměnou z přijaté potravy. Je potřebná pro všechny procesy v těle od transportu živin až po udržování funkčnosti imunity a činnost všech orgánů. Jednotkou energie je joule, jeho značkou je J. Běžněji je užívána jednotka je kJ (kilojouly). 1kJ =1000 J. Starší jednotka byla calorie (cal), nebo kilocalorie (kcal). Vztah mezi nimi 1 kcal je 4,184 kJ a 1 kJ je 0,239 kcal (Fořt, 2003). Výdej práce, energie se vyjadřuje v jednotkách watt (J/s). Člověk získává energii oxidací živin. Potrava a její energetický obsah je určen energetickou hodnotou jednotlivých živin, které jsou v ní obsaženy. Základní funkcí
18
energie je udržení fungování organismu (bazálního metabolismu), udržení tělesné teploty, činnosti jak fyzické, tak psychické a také tvorba energetických rezerv. Pojem bazální metabolismus (BMR) - je vysvětlován jako základní energetická potřeba, nutná pro zajištění základních vitálních funkcí. Tato energetická potřeba je pro každého jedince jiná, zcela individuální. Bazální metabolismus je ovlivňován pohlavím jednotlivce, jeho věkem, hmotností, zdravotním stavem, typem organismu apod. (Fořt, 2003). Dále se uvádí, že člověk spotřebovává rozdílné množství energie v závislosti na intenzitě a druhu činnosti, kterou vykonává. Spotřeba energie závisí především na druhu vykonané práce. Odlišná množství energie pak samozřejmě spotřebovává práce fyzická a práce duševní. Fořt (2003) uvádí, že hodnotu BMR je nutné korigovat dle typu náročnosti vykonávaného zaměstnání. K hodnotě BMR při sedavém zaměstnání (například úředník) připočteme 20 %, při středně aktivnímu zaměstnání (běžně manuálně pracující) 35 % a pro fyzicky náročné zaměstnání (horník, dřevorubec) 50 %.
2.3.3 Výživová doporučení Doposud jsme hovořili především o skladbě stravy a o tom, jak výživa dokáže ovlivnit funkci organismu. Je třeba si uvědomit, že významnou roli hraje nejen její skladba, ale i časové rozdělení, tj. harmonogram jejího příjmu. Podle Fořta (2003) by strava měla být rozdělena v průběhu celého dne do pravidelných 2 - 3 hodinových intervalů. Jiná odborná literatura uvádí časové úseky v rozmezí 3 - 4 hodin. Poslední jídlo by mělo být konzumováno 3 - 4 hodiny před spaním. Množství celodenní stravy a její energická hodnota jsou závislé na potřebě organismu, na pohlaví jedince, věku a fyzické aktivitě, jak jsme již uváděli výše. O výše uvedených faktech je česká populace poměrně dobře poučena. Trh nás však zaplavuje nejrůznějšími polotovary, lahůdkami a celou řadou potravin, které ani nemůžeme pokládat za bezpečné. Jak se orientovat? Podle čeho se řídit při příjmu potravy? Řešením je zdánlivě jednoduché pravidlo: příjem energie se musí rovnat jejímu výdeji, musí být konzumována pestrá, energeticky i obsahově vyvážená strava. Příjem zeleniny by měl být 500 g denně, denně je vhodné zkonzumovat 1 polotučný mléčný výrobek, 1 - 2 porce libového masa. Je nutné si vybírat a konzumovat vhodné obiloviny, nezapomínat na pitný režim a fyzickou aktivitu během dne. Nejproblematičtější položkou ve skladbě českého 19
jídelníčku se jeví příjem zeleniny.
Vyšší spotřeba zeleniny by mohla přinést nižší
koncentraci cholesterolu a menší počet úmrtí na kardiovaskulární nemoci. V České republice je spotřeba zeleniny velmi malá. Bezesporu se na tomto faktu podepisuje tradiční česká kuchyně, stravovací návyky a v neposlední řadě finanční situace celé řady českých rodin. Tuto situaci je poměrně těžké změnit u stávající dospělé generace, ale dá se předpokládat, že by zde mohlo sehrát významnou roli české školství se svou výchovnou a usměrňující rolí zaměřenou na děti a mladé lidi (Fořt, 2003). V České republice jsou zpracována výživová doporučení pro obyvatele ČR, která korespondují s výživovými cíli pro Evropu, které stanovil Regionální úřad pro Evropu WHO (Světová zdravotnická organizace). Je to dokument, zabývající se prevencí neinfekčních onemocnění hromadného výskytu pomocí propagace zdravé výživy a správných stravovacích návyků. U nás se problematikou zabývá Společnost pro výživu. Ta předložila inovovaná výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky, zpracovaná na základě výsledků dlouhodobých výzkumů konfrontovaných s údaji příslušných expertů WHO a FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství). V nutričních parametrech by mělo dle tohoto materiálu dojít k následujícím změnám: -
Upravení příjmu celkové energetické dávky u jednotlivých populačních skupin a to v souvislosti s pohybem tak, aby byla dosažena rovnováha mezi příjmem a výdejem, optimální tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí BMI 20 - 25.
-
U dospělé populace snížit příjem tuku tak, aby celkový podíl tuku nepřekročil v energetickém příjmu 30 % optimální energetické hodnoty, vyšší energetický výdej 35 %.
-
Dosažení podílu nasycených, monoenových a také polyenových mastných kyselin <1:1,4:0,6>, a to v celkové dávce tuku, poměru mastných kyselin řady N - 6:N – 3, a to maximálně 5:1 a příjmu trans-nenasycených mastných kyselin do 2 % celkového energetického příjmu.
-
Snížení příjmu cholesterolu na 300 mg za den
-
Snížení spotřeby jednoduchých cukrů na 10 % celkové energetické dávky (u dospělých lehce pracujících 60 g na den) při zvýšení podílu sacharidů.
-
Snížení spotřeby kuchyňské soli na 5 - 7 g za den, spíše používat sůl s jodem.
-
Zvýšení příjmu kyseliny askorbové (vitamin C) na 100 mg za den.
-
Zvýšení příjmu vlákniny na 30 g za den.
20
-
Zvýšení příjmu minerálních a ochranných, vitaminových látek a dalších přírodních nutrietů, zajišťujících odpovídající antioxidační aktivitu a ochranné procesy v našem organismu (zinek, selen, vápník, jod, chrom, karoten, vitamin E…)
Spotřeba potravin a její změny: -
Snížení příjmu živočišných tuků a naopak zvýšení podílu rostlinných olejů v celkové dávce tuku, týká se to oleje olivového, řepkového, pokud je možné tak bez tepelné úpravy, pro zajištění optimálního složení mastných kyselin přijímaného tuku.
-
Zvýšení spotřeby zeleniny a ovoce včetně ořechů a jejich ochranných látek jako prevence nádorových a kardiovaskulárních onemocnění, také ke snižování přívodu energie a zvýšení vlákniny ve stravě. Příjem zeleniny a ovoce až 600 g za den, a to včetně zeleniny tepelně upravené. Její poměr, zelenina:ovoce je 2:1.
-
Zvýšení spotřeby ryb a rybích výrobků, nejvíce však mořských, slouží jako prevence různých onemocnění zejména kardiovaskulárních a chorob z nedostatku jodu.
-
Zvýšení spotřeby luštěnin, obsahují rostlinné bílkoviny s nízkým obsahem tuku, mají nízký glykemický index a obsahují ochranné látky.
-
Zvýšení příjmu obilovin a výrobků z nich s vyšším podílem celozrnných složek, z důvodu snížení energetického příjmu a zvýšení množství ochranných látek.
-
Snížení spotřeby živočišných potravin a výrobků s vysokým podílem tuku (plnotučné mléko, vepřový bok, uzeniny, lahůdky, cukrářské výrobky, jemné pečivo.)
-
Snížení spotřeby vajec 200 ks ročně, 4 kusy týdně.
-
Zajištění správného pitného režimu, nejvíce u dětí a starších osob, 1,5 – 2 litry, a to vhodných druhů nápojů neslazených cukrem, nejlépe s přirozenou ovocnou složkou.
-
Umírněně konzumovat alkoholické nápoje, denní příjem alkoholu by neměl překročit u mužů 30 g (přibližně 300 ml vína nebo 0,8l piva nebo 70 ml lihoviny), u žen 20 g (přibližně 200 ml vína nebo 0,5 l piva, 50 ml lihoviny). (Středa, Madárová, Zima 2010). Mezi základní požadavky se řadí dosažení všech parametrů zdravotní nezávadnosti
potravin a pokrmů při zachování principů bezpečnosti potravin. Při přípravě a tvorbě
21
jídelníčku je třeba se zaměřit na kvalitu a bezpečnost potravin, ale také na jejich vhodnou úpravu. Podle autorů Středy, Madárové, Zimy (2010) by se měla jíst pravidelně tři jídla denně s maximálním energetickým obsahem pro snídani 20 % celkové energetické a nutriční potřeby, pro oběd 30 %, obou svačin od 5 do 10 %, pro večeři 30 %.
2.3.3.1 Výživa a metabolismus v pozdějším věku V práci doposud byly uváděny hodnoty živin, které odpovídaly dospělému zdravému organismu. Je pochopitelné, že jiné hodnoty budou platit pro člověka se zdravotním handicapem, pro dospívajícího nebo seniora. Hovořili jsme o skladbě stravy, stravovacím režimu během dne, o výživových doporučeních. Je třeba si uvědomit, že organismus prochází vývojem a výživa musí být energeticky i nutričně a obsahově upravena podle věku jedince. Jak uvádí Fořt (2007) se zvyšujícím se věkem tuková tkáň a její celkový podíl stoupá z 14 % na 30 %, snižuje se netuková hmota, tím klesá i energetická potřeba organismu. Celkové zásoby proteinů důležitých mimo jiné pro imunitu a boj s různými onemocněními se také snižují. Ztráta důležitých svalů může mít závažné důsledky pro seniory, zvláště pro ty, kteří trpí vážnými nemocemi. Pokud se jim nedostává kvalitní stravy, může dojít až k malnutrici, tj. patologický stav z nedostatku živin. Na rozvoj malnutrice mají vliv léky, ztráta chrupu a možné záněty dásní, souvisí s tím i snížená schopnost využít živiny starým organismem, méně pohybu, psychické a ekonomické problémy. Trojpoměr živin uváděný u dospělých je pro starší populaci obdobný: -
Bílkoviny 12 - 15 %
-
Tuky do 30 %
-
Sacharidy 55 - 58 %
-
Celkové množství energie denně se snižuje průměrně o 2500 kJ denně. (Chrpová, 2010)
22
Tabulka 1. Doporučený příjem energie (Fořt, 2007) Věk 20 – 24 25 – 34 35 – 44 45 – 54 55 – 64 Nad 65
MUŽI kJ 11 726 10 882 10 261 9 425 8 350 7 216
ŽENY kcal 2 792 2 590 2 443 2 245 1 988 1 718
kJ 6 636 6 548 6 350 6 153 5 590 5 267
kcal 1 580 1 560 1 512 1 465 1 331 1 260
Jídelníček určený pro starší lidi by měl být sestaven podle potřeb a snášenlivosti, je to tedy individuální záležitost. V jídelníčku by se měla určitě objevit vláknina. Jako zdroj vlákniny mohou být brambory a jiné typy zeleniny a ovoce. Nevhodnou potravinou jsou ořechy díky tvrdé konzistenci. Nepodaří-li se zajistit alespoň minimální příjem vlákniny, je možné tento problém řešit potravinovými doplňky. (Fořt, 2007)
Doporučení pro stravování starších lidí bez zdravotního handicapu podle Fořta (2007): -
Celodenní příjem stravy u starších lidí by měl být rozdělen do více menších porcí (maximálně však do pěti)
-
Jíst by se mělo vždy ve stejnou dobu
-
Jídlo kousat, jíst v klidu a pomalu
-
Nemá-li člověk chuť na jídlo, má počkat na obvyklou dobu dalšího jídla
-
Je třeba měnit sortiment potravin a taky způsob jejich úpravy
-
Pro doplnění deficitu vitamínů a minerálů je třeba konzumovat pravidelně doplňky stravy
-
Starší člověk by měl omezit příjem energie, zvýšit konzumaci neslazených tekutin a snížit konzumaci jednoduchých cukrů v potravinách
-
Neměl by pít každý den mléko, ale konzumovat zakysané a nízkotučné výrobky
-
Není-li to nezbytně nutné, neměla by se používat umělá sladidla
-
Starší člověk by se měl vyhýbat sladkostem, limonádám a uzeninám a konzumovat více obilovin, čerstvé zeleniny, ovoce, libového masa
-
Je nutné omezit konzumaci živočišných tuků, ale také margarínu
-
Místo slazených limonád se doporučuje pít vodu, přírodní ovocné šťávy, občas pitný režim doplnit neslazenými minerální vodami 23
-
Přestože u starších lidí klesá subjektivně potřeba tekutin, je nutné dodržovat příjem tekutin kolem hranice 2,5 l denně
-
Striktně omezit solení, denní příjem by neměl překročit 5 g/den
-
Vlákninu přijímat ve formě ovoce a zeleniny nebo potravinových doplňků, luštěniny se této věkové kategorii nedoporučují
-
Člověk této věkové kategorie nesmí zapomínat, že denní příjem vitamínu C by se měl pohybovat v rozmezí 75 - 150 mg/den.
-
Ve skladbě stravy nesmějí chybět minerály, především vápník, železo a hořčík
-
Při úpravě pokrmů dávat přednost vaření, dušení, vyhýbat se smaženým potravinám, strava se může mixovat, mlít nebo pasírovat.
2.3.4 Pohyb Podle Fořta (2005) mohou být příčinou stárnutí kromě špatně vyvážené stravy také kouření, nedostatek pohybu, ale i nepříznivý psychický stav nebo dědičnost. Obranou proti rychlému stárnutí může být, kromě zdravé výživy, také přiměřená fyzická a psychická aktivita. Už u lidí, kteří překročili třicátý rok života, zvláště jestliže nebyli zvyklí sportovat, dochází k poklesu schopnosti získávat a využívat kyslík. Důležité tkáně jsou v mírné hypoxii – nedostatku kyslíku. Tato situace se vyskytuje jak u mužů, tak i žen, u žen je však situace horší, neboť ženy častěji trpí i chudokrevností. Hypoxii způsobuje silné kouření, špatný způsob dýchání, způsobený například nesprávným držením těla nebo při stresu a při obezitě. Je obecně doporučováno, aby dospělý člověk získal návyk na běžný pohyb během celého dne. Jde vesměs o nestresující maličkosti, kdy místo autobusu nebo auta by si lidé měli co nejvíce vystačit s pěší chůzí nebo jízdou na kole, místo výtahu znovu začít užívat schody. Do týdenního režimu by měli zařadit pravidelné cvičení. Postačí 30 – 40 minutové bloky třikrát v týdnu. Organismus si na aktivitu velmi rychle přivykne a začne si budovat tolik potřebné svalstvo. Vhodný je běh, nord walking, plavání, jogging (Fořt, 2005).
24
2.3.5 Obezita Obezita a nadváha je výsledkem porušení energetické bilance v organismu, nerovnováhou mezi příjmem a výdejem energie, ve prospěch příjmu. Tento vyšší příjem je zajišťován většinou nejen stravou, ale také kalorickými nápoji. Člověk se takzvaně přejídá. Samozřejmě existují výjimky, například při poruše schopnosti zpracování živin. K základním příčinám nadváhy je řazeno především nevhodné složení stravy (zvýšený příjem mléka, tuku, masa, uzenin, pečiva…), příjem slazených kalorických nápojů, přejídání se v krizových životních obdobích a životních etapách jako je puberta, těhotenství a klimakterium, nevhodné výživové návyky jednotlivce, zafixované v dětství. Předpokládá se souvislost vzniku obezity také s nekojením dítěte a jeho brzkým převedením na umělou mléčnou stravu. Svou roli mohou sehrát genetické předpoklady člověka, hormonální poruchy (například porucha funkce štítné žlázy), změny v období klimakteria a další…(Fořt, 2005) Obezita ženského typu (gynoidní - hruškovitý typ), je zevně charakterizována znaky, jako je ukládáním tuku v oblasti stehen, boků, hýždí, prsou. Tento typ obezity je méně rizikový, alespoň do období ženského přechodu. Je však spojován s vyšším rizikem vzniku chorob jako jsou osteoporóza, žlučníkové kameny, sterilita, artróza, rakovina prsu, dělohy a vaječníků, křečovými žílami, vznikem nebo zhoršením celulitidy (Fořt, 2005). Obezita mužského typu (androidní) postihuje ženy, ale především muže. Člověk s obezitou mužského typu má štíhlé končetiny a tuk se ukládá především v břišních partiích. Ženy, které byly původně štíhlé, s úzkou pánví, mají stejné problémy jako muži, riziko ukládání tuku v břišních partiích pak výrazně stoupá v období menopauzy. Tento typ obezity je spojen s vyšším rizikem vzniku chorob, jako je diabetes, ateroskleróza, ischemická choroba srdeční, oběhová onemocnění, nádory tlustého střeva, astma, u mužů impotence, infarktu a sklerózy (Fořt, 2005). Důsledkem obezity kromě uvedených nemocí je také například postižení kloubů při jejich chronickém přetěžování a také poruchy oběhového systému zapříčiněné pouze nadváhou, bez cíleného namáhání obézních lidí. Tento stav je stejně rizikový jako například u vrcholového sportu. Jestliže dojde ke snížení tělesné hmotnosti už o 5 %, dojde k úpravě krevního tlaku a pokud dojde o trvalém snížených hmotnosti o 10 %, snižuje se tak riziko předčasného úmrtí (Fořt, 2005).
25
Na téma obezity byla provedena celá řada nejrůznějších výzkumů. V roce 2011 provedla společnost STEM/MARK, ve spolupráci s VZP ČR v rámci projektu Žij zdravě, výzkum, z něhož vyplývá, že v České republice v desetiletém srovnání stoupl podíl obézních ze 14 % (2008) na 21%. Přesto vzrostl počet lidí, kteří se pravidelně věnují sportu. Přesněji výzkum uvádí, že se s nadváhou potýká 34 %, s obezitou 21 % české populace (provedeno ze vzorku 2065 lidí). Obezitou trpí zejména lidé žijící na venkově a to až 26 %. Nadváhou trpí lidé zejména z malých měst do dvou tisíc obyvatel, podváhou trpí naopak obyvatelé velkých měst, nejčastěji mladí lidé do 19 let 6 %. Zlom nastává v přibližně třiceti letech, kdy člověk začíná nabírat hmotnost. Děti, které mají obézní rodiče, mívají 3x častěji problémy s obezitou. Nejvíce obézních lidí (34 %) je ve věkovém rozmezí 60 až 80 let. Naopak nejmenší podíl obezity mají lidé mezi 18. a 19. rokem (3 %). Tato věková kategorie má problém spíše s podváhou (6 %). Nadváha, jak je zjištěno, se projevuje výrazněji u mužů než u žen. Ženy ale svou nadváhu i obezitu vnímají více jako problematickou než muži. Výsledky průzkumu dále prokázaly, že čím vyšší má člověk BMI, tím méně hodin v týdnu tráví pohybovou aktivitou. Ve skupině obézních lidí je významně větší podíl těch, kteří nevykonávají pohybovou aktivitu žádnou. Hlavním problémem v posledních dvaceti let je snížení běžné denní pohybové aktivity. Dalším častým problém je obezita v rodině. Jestliže oba rodiče jsou obézní, je více pravděpodobná obezita nebo nadváha i u jejich dětí. Výzkum uvádí, že 45 % respondentů s obezitou a 43 % respondentů s nadváhou mají oba obézní rodiče. Jestliže je obézní jeden z rodičů, obezita u dětí se vyskytuje u 27 % a nadváha u 35 % dotazovaných. U obézních lidí téměř polovina trpí hypertenzí a 14 % obézních trpí diabetem. Výzkum se zmiňuje o rizikovém obvodu pasu, který měla téměř polovina mužů a 60 % žen, z toho velmi rizikový (přes 88 cm ženy a přes 102 cm muži) více než polovina. Obezity podle průzkumu ubývá s vyšším vzděláním. U vysokoškolsky vzdělaných mužů obezita tvoří 12 % u žen 9 %, zatímco u lidí vyučených a bez maturity 26 % mužů a 24 % žen je obézních. Výzkum potvrzuje, že největší vliv na zvýšení hmotnosti u populace má konzumace tučných jídel (fast food) a dále příjem zpracovaného masa ve formě uzenin. Za nejúčinnější prevenci byla prokázána pohybová aktivita, pravidelně přijímaná potrava a konzumace ovoce a zeleniny. Jak je na stránkách VZP uváděno: „Projekt Žij zdravě, financovaný z fondu prevence VZP ČR, je celostátní edukační kampaň, jejímž cílem je zvýšit povědomí veřejnosti o obezitě jako vážném celospolečenském problému,
26
přispět ke změně chování českého obyvatelstva a napomoci k dodržování tzv. Rovnice zdravého života, která říká: lépe jíst + více se hýbat = zdravě žít.“ (http://www.vzp.cz/klienti/programy-prevence/zij-zdrave, http://www.zijzdrave.cz/)
2.3.5.1 Body Mass Index - BMI Základem zdravého života je udržení optimální tělesné hmotnosti. Za nejjednodušší způsob, jak zjistit optimální tělesnou hmotnost, se považuje výpočet indexu tělesné hmotnosti, Body Mass Index neboli BMI. Body Mass Index je ukazatelem obezity a můžeme podle něj určit typ obezity. Jako vzorec pro výpočet Fořt (2007) uvádí:
Z něj vyplývá, že se vydělí aktuální tělesná hmotnost číslem, které se vypočítá umocněním tělesné výšky v metrech na druhou (Fořt, 2007).
Tabulka 2. Hodnocení obezity podle hodnoty BMI BMI 16-19 20-25 26-30 31-35 36-40 nad 41
Riziko onemocnění střední velmi nízké nízké střední vysoké velmi vysoké
27
Hodnocení podváha, podvýživa normální váha nadváha obezita morbidní obezita klinická obezita
Tabulka 3. Grafické rozložení hodnot BMI
(http://www.prosportovani.cz/bmi-tabulka)
Optimální tělesná hmotnost vypočtená z BMI však nemusí být jednoznačná, neboť tělesná váha je ovlivněna individuálním somatotypem člověka tzn. vrozeným typem postavy. Mnoho lidí může mít silnější kostru, případně určitou nadváhu danou relativně větším množstvím svalové hmoty, na druhém pólu jsou naopak ti jedinci, kteří se sice vejdou do rozmezí BMI 20 - 24, ale přitom je na nich zřetelně vidět, že tam, kde by měly být svaly, je jen tukem zdegenerovaná tkáň. Říká se tomu skrytá obezita. Takový stav je vlastně horší než střední nadváha tzn. BMI okolo 28 (Fořt, 2007). Takže BMI může sloužit hlavně jako orientační ukazatel. Rozhodující je však především objem svalové hmoty a tělního tuku. Proto podle Fořta (2007) je v určení ideální hmotnosti důležitější výpočet podle vzorce, kdy ideální tělesná hmotnost = výška v centimetrech – 100. Tato rovnice by měla být přísnější pro mladé lidi ve věku od 18-35 let, a to především pro ženy (nemají tolik svalové hmoty jako muži) a měla by být upravena způsobem: ideální tělesná hmotnost = výška v centimetrech – 110. Je jasné, že laicky jde užít pro výpočet ideální hmotnosti dané vzorce, ale odborný přístup zajistí především specializovaná pracoviště jako například Fakulta tělesné výchovy a sportu UK Praha nebo Fakulta tělesné kultury Olomouc nebo klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace Fakultní nemocnice v Olomouci. Tam se problematikou zabývá tým lidí v projektu I vy cvičte s námi (Fořt, 2007). 28
Závěrem tedy můžeme konstatovat, že zvýšená hodnota BMI nemusí pro člověka představovat jednoznačně riziko, neboť nadváha a obezita závisí i na dalších faktorech jako jsou například dědičnost, věk, skladba jídelníčku, fyzická aktivita a pod… Pro úspěšný boj s obezitou doporučuje Petr Fořt zejména zabránit prudkým změnám tělesné hmotnosti a snažit se postupně omezit množství tukové hmoty. Důležité je však podle něj především respektovat vlastní osobnost a snažit se udržet dobré zdraví (Fořt, 2005).
29
3 Metodika práce 3.1 Charakteristika souboru Výzkum týkající se stravovacích zvyklostí a životního stylu se týkal dospělé populace různého věku (21 let až 60 let), zejména v produktivním věku a různého povolání. Počet dotazovaných respondentů činil 10 lidí a je přesně uveden v práci. Respondenti byli voleni náhodně a výzkum probíhal anonymně. Respondenti obdrželi dotazník (příloha 1.) a jídelníček (příloha 2.), které během jednoho týdne vyplnili a vrátili k následnému zpracování.
3.2 Organizace výzkumu Výzkum proběhl v různých městech Olomouckého kraje v záři 2011. V práci byla použita metoda kombinace dotazníku a jídelníčku (týdenní) – kvalitativní analýza. Dotazník obsahuje údaje o respondentovi, jsou to zejména věk, pohlaví, výška, váha, zaměstnání, dále obsahuje otázky o stravování a životním stylu. Jídelníček doplňuje dotazník a rozebírá stravovací zvyklosti respondentů v období jednoho týdne. Podle dotazníku i jídelníčku je možné zjistit výsledky a porovnávat jednotlivé respondenty. Dotazník byl respondentům srozumitelný, jevil se jasný a přehledný.
3.3 Předmět výzkumu Předmětem výzkumu bylo zjistit, jaké mají dospělí lidé stravovací návyky a jaký je jejich životní styl, zda mají problémy s hmotností. Cílem této bakalářské práce je pomocí dotazníku a jídelníčku na malém vzorku populace zjistit výživové zvyklosti v závislosti na věku a profesi a celkový životní styl jednotlivce. Dále zjistit, zda respondenti v Olomouckém kraji mají problémy s hmotností (obezita/podvýživa…) způsobené zejména nesprávnou kvalitou a způsobem stravování.
30
3.4 Metodika výzkumu a způsob zpracování statistických dat Pro zajištění sběru dat byl vypracován dotazník (příloha 1.) týkající se životního stylu respondentů, který obsahoval celkem 68 otázek. Dále byl vytvořen formulář k vyplnění týdenního jídelníčku. Tyto dokumenty byly rozdány 10 probandům na začátku zkoumaného týdne. Po jejich vyplnění byly dotazník i jídelníček (příloha 2.) vybrány zpět. Data z dotazníku byla vyhodnocena a zpracována do tabulky 4, která poskytuje základní informace o jednotlivých probandech. Dále byla každé potravině uvedené v jídelníčku přiřazena energetická hodnota v kJ, která byla převedena na kcal (tabulka 5). Skutečný příjem energie v kJ je součet energie získaný z potravin dle udaného jídelníčku probanda. Skutečný příjem energie v kcal je převedený skutečný příjem energie v kJ dle vzorce: E [kcal] = 4,184 [kJ] => E [kcal] = E [kJ] / 4,184 Dále byl dle rovnice použité podle Fořta (2003) vypočítán základní nutný příjem energie (BMR), což je bazální metabolismus (basal metabolic rate), tzn. energie nutná pro zachování životních funkcí. Její hodnota je ovlivňována řadou faktorů (udržováním stálé tělesné teploty, tvorbou pohybové energie atd.), zvláště pak běžnou denní fyzickou aktivitou (FOŘT, 2005). Ten byl upraven dle náročnosti zaměstnání probanda (Fořt, 2003).
Rovnice pro výpočet základního nutného příjmu energie: BMR (ženy) = 655 + (9,6 x TH) + (1,8 x V) – (4,7 x věk) BMR (muži) = 66 + (13,8 x TH) + (5,0 x V) – (6,8 x věk) TH…aktuální tělesná hmotnost v kilogramech V… výška v centimetrech věk…aktuální věk v letech
Energie připočtená k BMR (odhad energetické spotřeby při běžné denní aktivitě) Sedavé zaměstnání (úředník)…………………………………. + 20 % hodnoty BMR Středně aktivní (běžně manuálně pracující)………………….. + 35 % hodnoty BMR Fyzicky náročné (horník, dřevorubec a podobně)……………. + 50 % hodnoty BMR
31
Takto vypočtené hodnoty byly pro porovnání se skutečnými hodnotami probandů uvedeny v tabulce 5. Následně byl z dotazníkových dat týkajících se hmotnosti a výšky jednotlivých probandů pro ně, na základně vzorce, vypočten Body Mass Index (BMI). BMI byl porovnán s tabulkovými údaji (tabulka 2), uváděnými Fořtem a probandi byli zařazeni do kategorií normální váha, nadváha, podváha…. Podle vzorce byla vypočtena jejich ideální hmotnost (Fořt, 2003):
Ideální tělesná hmotnost = výška v centimetrech – 100.
Tato rovnice by měla být přísnější pro mladé lidi ve věku od 18–35 let, a to především pro ženy (nemají tolik svalové hmoty jako muži) a měla by být upravena takto:
Ideální tělesná hmotnost = výška v centimetrech – 110.
Vše uvedeno v tabulce 6. Dále bylo provedeno vyhodnocení týdenních jídelníčků jednotlivých probandů z hlediska trojpoměru živin (cukry, bílkoviny, tuky). Výsledné údaje byly porovnány s optimálním trojpoměrem živin, jak je uváděla Kunová (2003). Na základě porovnání takto získaných údajů z jídelníčků probandů s optimální skladbou denní přijímané potravy a s přihlédnutím na odpovědi uváděné v dotazníku, byla vyhodnocena rizika, klady i zápory, vyplývající ze stravovacích návyků a životního stylu jednotlivých probandů. Následně byla z dotazníků vytvořena četnostní tabulka (příloha 3.) dle metodiky, kterou uvádí Chráska (2010). Podle odpovědí bylo z této tabulky vybráno 18 položek pro následné zpracování a převedení do grafické podoby pomocí tabulkového procesoru Excel 2007. Výsledkem byly grafy, které především procentuálně vyjadřovaly rozložení odpovědí na jednotlivé otázky dotazníku. Na základě procentuálního vyjádření k jednotlivým otázkám byl proveden rozbor životního stylu a stravovacích návyků probandů. Po celkovém prozkoumání a vyhodnocení jídelníčku a dotazníku byly získané výsledky shrnuty v závěru práce. Celá práce mimo grafů byla zpracována pomocí textového programu Microsoft Word 2007.
32
4 Výsledky a diskuze V této kapitole jsou souhrnně uvedena získaná data v tabulkách a grafech, včetně jejich vyhodnocení a rozboru.
4.1 Výsledky Tabulka 4 poskytuje základní informace o jednotlivých probandech. Tabulka 5 srovnává doporučený nutný příjem energie pro jednotlivé probandy, upravený dle práce, kterou vykonávají a jejich skutečný energetický příjem. V Tabulce 6 je uvedeno vyhodnocení hmotnosti probandů a na základě BMI a jejich zařazení do hmotnostních skupin.
Tabulka 4. Zkoumaní probandi Proband
Pohlaví
Věk
Výška
Váha
Zaměstnání
1.
muž
53
185
94
vedoucí IT
2.
muž
29
185
76
knihovník
3.
žena
43
173
68
úředník
4.
muž
28
190
79
projektant
5.
muž
23
174
62
skladník
6.
žena
51
163
70
THP
7.
žena
31
167
60
knihovnice
8.
muž
55
188
95
THP
9.
žena
21
174
51
student
10.
žena
21
167
61
student
pozn.: THP = technicko-hospodářský pracovník; IT = informační technologie
33
Tabulka 5. Doporučený a skutečný příjem energie probandů
Proband
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
BMR zákl. nutný příjem energie (FOŘT) [kcal] 1927 1842 1417 1915 1635 1380 1385 1943 1359 1515
Zvýšený Zvýšení BMR BMR vzhledem vzhledem k aktivitě k aktivitě (FOŘT) (FOŘT) [%] [kcal] 35 2601 20 2210 20 1700 35 2585 50 2452 20 1656 20 1662 35 2623 20 1630 20 1818
Skutečný příjem energie [kcal] 1850 1920 1446 3072 1026 1725 1654 2222 1104 1276
Tabulka 6. Hodnocení hmotnosti probandů
Proband
Skutečná hmotnost [kg]
Ideální hmotnost (FOŘT) [kg]
BMI
Vyhodnocení BMI
1.
94
85
27,47
nadváha
2.
76
75
22,2
3.
68
73
22,72
4.
79
80
21,88
5.
62
64
20,48
6.
70
63
26,35
nadváha
7.
60
57
21,51
normální váha
8.
95
88
26,88
nadváha
9.
51
64
16,84
podváha
10.
61
57
21,87
normální váha
34
normální váha normální váha normální váha normální váha
[kJ] 7741 8032 6052 12854 4294 7220 6920 9297 4621 5337
4.1.1 Rozbor a vyhodnocení jídelníčků V této kapitole jsou rozebrány výsledky získané z jídelníčku (příloha 2.) od jednotlivých probandů. Je zřejmé, že většina z probandů má skutečný energetický příjem nižší než je daná norma dle Fořta (2003). Zvláště velký rozdíl je patrný u probandů č. 5, 9 a 10, kde činí dokonce 58 %, 32 % a 30 %. Pouze dva z celkového počtu zkoumaných měli příjem vyšší, jedná se o probandy č. 4 a 6 (o 19 % a 4 %). V následujícím textu budou rozebráni postupně všichni probandi z hlediska energetických příjmů a tělesné váhy s ohledem na jejich povolání. Pro srovnání a vyhodnocení budeme vycházet z tabulek 2 až 6, z grafů 1 až 18, dotazníků a jídelníčků (příloha 1. a 2.).
Proband 1 (muž, 53 let, 185 cm, 94 kg, vedoucí IT): Proband má středně aktivní zaměstnání. Jeho skutečný energetický příjem je o 29 % nižší než doporučený, přesto má nadváhu. Dle trojpoměru živin má příjem sacharidů mírně nižší, příjem tuků v normě a příjem bílkovin mírně zvýšený. Množství denně zkonzumovaného ovoce a zeleniny je malé. Proband dále uvedl, že jí nepravidelně a pohybu se věnuje pouze několikrát za měsíc. Zde je možné hledat důvody jeho nadváhy i při podstatně nižším energetickém příjmu než je doporučovaný. Bylo by vhodné jíst v pravidelných intervalech, zvýšit příjem energie, ale také zařadit do týdenního režimu pravidelnou sportovní aktivitu.
Proband 2 (muž, 29 let, 185 cm, 76 kg, knihovník): Tento proband má energetický příjem o 13 % nižší, zaměstnání sedavé a váhu normální. Z trojpoměru živin vyplývá, že má příjem sacharidů výrazně nižší, příjem tuků i bílkovin mírně zvýšený. Příjem sacharidů koresponduje s jídelníčkem a dotazníkem, kde uvádí, že např. sladkosti příliš nejí. Naopak konzumuje dostatek ovoce a zeleniny. Proband se dostatečně věnuje sportovním a jiným pohybovým aktivitám, zdá se, že se snaží žít zdravým životním stylem. Do budoucna by se měl pokusit o zvýšení příjmu sacharidů na úkor bílkovin.
35
Proband 3 (žena, 43 let, 173 cm, 68 kg, úředník): Proband při své sedavé práci má energetický příjem o 15 % nižší, váhu normální. Ovšem výskyt sacharidů ve stravě je o polovinu nižší než doporučený, příjem tuků výrazně zvýšený, jen bílkoviny jsou v normě. Ovoce a zeleniny konzumuje dostatek. Proband uvádí, že bývá unavený, což může být dáno právě příliš nízkým příjmem sacharidů. Pohybovým aktivitám se nevěnuje vůbec. Jeho životní styl by se měl změnit, v jídelníčku především vyvážit trojpoměr živin.
Proband 4 (muž, 28 let, 190 cm, 79 kg, projektant): Dotázaný má lehce snížený příjem sacharidů a tuků, naopak zvýšený příjem bílkovin. Celkově je jeho energetický příjem o 19 % vyšší. Zaměstnání má středně aktivní, váhu normální. Pohybové aktivitě se věnuje 2 x týdně, ovoce a zeleninu jí dostatečně. Pokud by se později jeho váha na základě energetického příjmu zvyšovala (např. z důvodu změny zaměstnání nebo ukončení pohybových aktivit), bylo by dobré energetický příjem snížit při podobném zachování trojpoměru živin jako doposud.
Proband 5 (muž, 23 let, 174 cm, 62 kg, skladník): Tento proband má práci fyzicky náročnou, ale celkový energetický příjem má dokonce o 58 % nižší než doporučený. Příjem sacharidů výrazně nižší, tuků v normě a bílkovin výrazně zvýšený. Zvýšený příjem bílkovin se vzhledem k práci je možné částečně tolerovat (Pánek, Pokorný, Dostálová, 2007), ovšem měl by se zásadně zvýšit příjem sacharidů. Proband jí navíc jen 3x denně a to je zcela nedostatečné, jak potvrzuje i jeho energetický příjem. Navíc se denně věnuje sportovním aktivitám (kolo). Ovoce a zeleninu jí v minimálním množství. Proband by měl výrazně změnit životní styl, hlavně zvýšit příjem energie. Jeho váha je sice normální, ale již nyní na samé dolní hranici podvýživy (dle BMI). Do budoucna, s věkem, by se situace mohla zhoršovat a vést ke zdravotním problémům pramenících z těžké fyzické práce a podvýživy.
Proband 6 (žena, 51 let, 163 cm, 70 kg, THP): Jedná se o probanda se sedavým zaměstnáním, jehož energetický příjem je o 4 % vyšší než doporučený. Rozložení živin ve stravě je z hlediska sacharidů v normě, tuky jsou mírně nižší a bílkoviny mírně zvýšené. Dle BMI je jeho hmotnost vyhodnocena jako mírná nadváha. Proband jí pravidelně, občas se věnuje pohybovým aktivitám. Bylo by vhodné 36
pohybovou aktivitu provozovat pravidelně. Pokud se hmotnost neupraví, bylo by vhodné snížit energetický příjem, především bílkovin.
Proband 7 (žena, 31 let, 167 cm, 60 kg, knihovník): Jedinec má normální váhu, sedavé zaměstnání a nejvyrovnanější energetický příjem ze všech zkoumaných. Ten je pouze o 1 % nižší. Avšak trojpoměr živin již úplně vyrovnaný není. Sacharidy jsou pod doporučením, tuky v normě a bílkoviny mírně nad doporučeným množstvím. Jako jeden z mála pravidelně jí, a to i více než 5x denně. Také jako jediný účastník výzkumu uvedl, že je na jeho jídelníčku ryba více než 3x týdně. Příjem ovoce a zeleniny je dostatečný, sportu se věnuje pravidelně. V dotazníku uvedl, že nedávno změnil svůj stravovací režim k zdravějšímu, což jídelníček a následné dopočítané hodnoty potvrdily.
Proband 8 (muž, 55 let, 188 cm, 95 kg, THP) : Jde o probanda se středně aktivním zaměstnáním, mírnou nadváhou a energetickým příjmem o 16 % nižším než je doporučený. Sacharidy jsou ve stravě zastoupeny mírně pod jejich doporučenou spodní hranicí, tuky lehce zvýšené a bílkoviny také. Proband dále uvedl, že nesportuje, avšak má občasnou pohybovou aktivitu, například do zaměstnání chodí pěšky. Mírnou nadváhu lze řešit snížením konzumace tuků nebo větší sportovní aktivitou.
Proband 9 (žena, 21 let, 174 cm, 51 kg, student): Tento proband má sedavé zaměstnání, o 32 % nižší energetický příjem a podváhu. Příjem sacharidů je výrazně nižší, příjem tuků v normě a příjem bílkovin vyšší. Z dotazníku přímo nevyplývá žádná kritická informace, která by vedla k osvětlení problému s váhou. Snad jen, že dotázaný nemá dopolední svačinu a maso jí pouze 1-2x týdně. Ovšem z jídelníčku je patrné, že proband jí skutečně málo, nepřijímá dostatek energie. Jeho BMI se dokonce pohybuje na spodní hranici podvýživy, což už může vést k větším zdravotním problémům, i když proband zatím žádné neuvádí. Především by měl nyní zvýšit porce jídla a přidat další jídlo během dne. Dále upravit trojpoměr živin dle doporučení a postupně zařadit i nějakou pohybovou aktivitu, z důvodu tvorby svalové hmoty.
37
Proband 10 (žena, 21 let, 167 cm, 61 kg, student): Zkoumaný jedinec má sedavé zaměstnání, o 30 % nižší příjem energie, podíl sacharidů a bílkovin v normě, tuků mírně pod limit. Jeho váha je normální. Jí pravidelně, snaží se jíst i zdravě, včetně ovoce a zeleniny. Pravidelně také cvičí. Tento proband tedy sice jí správně, sportuje a dodržuje zdravý životní styl, ale jí velmi málo. Jak uvedl, v poslední době změnil stravovací návyky ke zdravějším, ale také nejspíš omezil velikosti porcí, což by právě vysvětlovalo tak velký rozdíl mezi požadovanou a skutečnou přijímanou energií. Jeho BMI je však ještě v normě, zatím se tato změna nestačila promítnout do jeho váhy. Je vhodné, aby proband zachoval strukturu stravy, jakou uvádí, avšak zvětšil porce, jinak se postupně dostane do pásma podváhy.
4.1.2 Rozbor a vyhodnocení grafů Zde budou uvedeny a rozebrány jednotlivé grafy, které vycházejí z dotazníků a tabulky četností a relativních četností (příloha 3.).
Na otázku jak často jíte, odpověděla třetina probandů, že jednou za 3 hodiny. Odpovídá to zhruba 5 - 6 krát za den, což je doporučované optimální rozvržení stravovacího režimu. Podle Fořta (2003) by se mělo jíst pravidelně každé 2 - 3 hodiny. Ovšem zbytek zkoumaných osob vybralo odpovědi značící delší interval mezi jídly nebo dokonce zcela nepravidelný stravovací režim. Nelze určit, zda je to dáno pracovní
38
vytížeností probandů nebo také jejich stravovacími návyky. Nepravidelné stravování způsobuje problémy s hmotností (nadváha, obezita, podváha viz tabulka 6.)
Z odpovědí vyplývá, že osm z deseti probandů ráno pravidelně snídá. Zbývající dva nesnídají (probandi 8 a 9). Oba mají nižší denní energetický příjem, než je doporučený nutný příjem energie. Snídaně by tento rozdíl pomohla významně snížit. Snídaně je důležitá pro nastartování metabolismu, měla by tvořit 20 % celkové energetické a nutriční potřeby (Středa, Madárová, Zima, 2010).
Všichni probandi uvedli, že ráno pijí nějaký nápoj, což je v pořádku, neboť tělo potřebuje doplnit tekutiny, které ztratilo během spánku. Většina dotázaných jako ranní
39
nápoj upřednostňuje čaj. Probandi u této otázky zatrhávali i více možností, a to znamená, že nápoje střídají. Denně by se mělo vypít 2,5 litru neslazených tekutin.
Z tohoto grafu je jasně patrné, že polovina dotázaných nemá dopolední svačinu. Zdá se, že v naší společnosti, ať už z důvodu časové vytíženosti, nebo z jiného důvodu, není dopolední svačina příliš rozšířená. Vezmeme-li však při vyhodnocení tohoto grafu do úvahy i otázku č. 5 a 20 (příloha 3.) týkající se uváděné hodiny snídaně a oběda, je patrné, že většina probandů má mezi těmito jídly poměrně krátký časový interval (cca 4 h), což může být dalším důvodem, proč vypouštějí dopolední svačinu.
40
Tento graf ukazuje na nedostatek příjmu zeleniny ve vybraném vzorku respondentů. Více jak jedna polovina nekonzumuje žádnou zeleninu, případně jen jednu porci zeleniny denně. Zbytek dotázaných konzumuje porce dvě. Středa, Madárová, Zima (2010) uvádějí, že by člověk měl konzumovat pět porcí zeleniny denně, tj. přibližně 600 g za den. Z výsledků šetření vyplývá, že odpovědi respondentů korespondují s běžnými stravovacími návyky české populace. Jako následek nedostatečného množství příjmu zeleniny (vlákniny, vitamínů…) se mohou projevit problémy se zažíváním nebo výše popsané problémy vzniklé z nedostatku příjmu vitamínů. Dostatek zeleniny a ovoce snižuje pravděpodobnost úmrtí zejména na srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici (Piťha, Poledne, 2009).
Počet porcí ovoce za den by měl být obdobný jako počet porcí zeleniny, tj. pět (cca 600 g za den). Probandi jedí ovoce ve stejně omezeném množství stejně jako zeleninu. Následky mohou být obdobné jako jsou uváděny u předchozí otázky. Z odpovědí na obě otázky jednoznačně vyplývá, že podíl ovoce a zeleniny je v jídelníčcích populace stále málo zastoupený bez ohledu na danný věk, či profesi respondenta.
41
Na otázku, zda probandi jedí maso, odpověděli všichni kladně. Je patrné, že ve vzorku respondentů se nevyskytl člověk dodržující žádnou extrémní dietu (například makrobiotik). Bílkoviny obsažené v mase není možné nahradit jakoukoli jinou živinou, ať již rostlinnou, nebo umělého původu. Bílkoviny příjmané ve formě masa obsahují pro člověka prospěšné esenciální aminokyseliny. Zejména konzumace bílých druhů masa a ryb lidskému organizmu prospívá, obsahuje pro tělo prospěšné látky, především omega 3 a 6 mastné kyseliny. Nedoporučují se jíst tučné druhy mas.
Tento graf navazuje na graf předcházející a upřesňuje jej. Je z něj patrné, že probandi maso jedí cca každý druhý den, což je pod normou, neboť živočišné bílkoviny by měly být obsaženy ve stravě minimálně jedenkrát denně. 42
Jak se dalo očekávat, sladkosti jakéhokoli druhu jsou oblíbené. Každý člověk konzumuje sladkosti, což je v pořádku, neboť sacharidy jsou pro optimální funkci organismu nezbytné, pokud jejich množství nepřesáhne hranici maximálního denního příjmu. Jejich příjem by však rozhodně měly omezit osoby trpící nadváhou a obezitou, konkrétně probandi 1, 6 a 8. Z otázky č. 32 dotazníku je patrné, že sladkosti lidé konzumují především večer, po absolvování denních pracovních povinností, kdy odpočívají. Nadměrné množství tuku a cukru v potravinách, přijímané organismem ve večerních hodinách, může způsobit nadváhu, popřípadě obezitu a další problémy. Častá konzumace cukrovinek může vést také ke zvýšené tvorbě zubního kazu. Čokoláda a čokoládové cukrovinky se považují za bohatý zdroj energie a to vzhledem k vysokému obsahu tuku a cukru, proto by její konzumace neměla být příliš vysoká (Pánek, Pokorný, Dostálová, 2007). Variantou náhrady sladkostí je příjem ovoce.
43
Jak bylo uvedeno v komentáři grafu č. 7, je konzumace ryb pro lidský organizmus důležitá. Ryby maso má vysoký obsah bílkovin, obsahuje vitamíny A, B a zejména D, minerální látky jod a fluor a vysoce kvalitní tuky chránící lidský organizmus před řadou závažných nemocí jako například onemocněním srdce a cév, rakovinou a Alzheimerovou chorobou. Spotřeba ryb u probandů je značně nízká, více jak polovina dotázaných nemá na jídelníčku rybu ani jednou týdně. V porovnání s tímto výsledkem je překvapivé, že se ve vzorku objevil respondent, který konzumuje ryby vícekrát v týdnu, což jistě tvoří výjimku ve skladbě typického jídelníčku české kuchyně.
44
Na otázku, zda svačí v průběhu odpoledne, odpovědělo 7 z 10 respondentů, že ano. Porovnáním tohoto grafu s otázkou č. 20 (kdy obědváte) a otázkou č. 39 (kdy večeříte) z dotazníku a tabulky četností a relativních četností vyplývá, že doba mezi obědem a večeří je u většiny dotázaných nejméně 6 hodin. Proto je důležité mezi tato jídla vložit ještě svačinu tak, jak dokládají uvedené odpovědi respondentů.
Více jak polovina dotázaných uvedla, že po večeři jedí ještě nějaké další jídlo. To by nebylo na škodu, pokud by mezi posledním jídlem a ulehnutím ke spánku byl dodržen časový interval 3-4 hodiny (Piťha, Poledne, 2009). Jak však vyplývá z přílohy 1.a 3., konkrétně z otázek č. 39 (kdy večeříte) a č. 44 (kdy chodíte spát), většina probandů tento časový limit nedodržuje.
45
Devadesát procent probandů odpovědělo, že je velmi hladových bývá jen zřídka, nikdy, nebo pouze několikrát týdně. U zkoumaných osob lze vyloučit jako příčinu nedostatek finančních prostředků zajišťujících obstarání jídla, takže jejich hlad vyplývá z jejich časového harmonogramu a způsobu života. Může být zapříčiněn příliš dlouhými intervaly mezi jednotlivými jídly a nutriční skladnou potravy. Proband č. 3 uvedl, že má hlad před každým jídlem. Z tabulky 5, jídelníčku a dotazníku plyne, že tento jedinec nemá dopolední svačinu, maso jí pouze 1 - 2x týdně, ovoce a zeleninu nejí téměř vůbec a má nižší skutečný denní příjem energie než by měl mít v závislosti na věku a vykonávané profesi. Zde lze najít důvod jeho hladu před následujícím jídlem.
46
Většina probandů uvedla, že se někdy cítí unavená. Z navazující otázky č. 49 z dotazníku vyplývá, že většina pociťuje únavu v odpoledních hodinách nebo večer. Tato únava se jeví zcela v normě vzhledem k denní vytíženosti člověka. Pokud se však jedná o únavu dlouhodobého charakteru, která se projevuje i po fázi odpočinku, bývá většinou způsobena nedostatečně vyváženou stravou s nedostatkem sacharidů, stresem anebo celkovým přetížením člověka.
Všichni ze vzorku zkoumaných osob uvedli, že patří k nekuřákům. U celého vzorku respondentů lze tedy eliminovat důsledky ohrožení organismu touto návykovou látkou.
47
V této otázce bylo zjišťováno, zda si jedinec připravuje jídlo sám či je závislý na skladbě potravy konzumované v jídelnách a restauračních zařízeních. Polovina probandů uvedla, že si jídlo připravuje sama, druhá polovina vybrala možnost: někdy. Při bližším posouzení informací z přílohy 1. vyšlo najevo, že obvykle v pracovní dny respondenti obědvají ve stravovacích zařízeních různého typu, ale snídani a večeři si připravují sami nebo jim je chystá partner. Vyjímku tvoří víkend, kdy si všichni respondenti potravu připravují sami.
Polovina probandů uvedla, že se sportu věnují pravidelně alespoň jednou týdně, z nich dva dokonce 3 až 6 krát týdně. Ovšem 3 dotázaní nesportují vůbec. Zajímavé je, že jde o probandy číslo 3, 8, 9, z nichž první má normální váhu, druhý nadváhu a třetí
48
podváhu. Je tedy zřejmé, že hmotnost, potažmo BMI, souvisí s pohybovou aktivitou jen nepřímo. Důležitý je energetický příjem, pestrost stravy a druh zaměstnání.
Na otázku zda probandi mají problémy s hmotností, odpovědělo 8 z 10 dotázaných, že s hmotností nemají problémy žádné a zbylí dva, že jen mírné. Je patrné, že se jedná o subjektivní posouzení, neboť jak ukazuje tabulka 6. objektivně nemá problém s váhou pouze 6 probandů. Další tři mají nadváhu a jeden podváhu. Pokud sám proband nedospěje k závěru, že má s váhou problém (ať již nadváhou nebo podváhou), nejspíše nebude schopen svůj životní styl ani jídelníček měnit.
4.2 Diskuze Po souhrnném zhodnocení dotazníků a jídelníčků lze celkově říci, že většina zkoumaných má nižší energetický příjem, než by měla vzhledem ke svému věku a zaměstnání mít. I přesto má třetina probandů menší nebo větší problémy s nadváhou. Je to dáno především neoptimálně dlouhou dobou mezi jídly, nízkým počtem porcí za den, nevyváženou stravou a také nedostatkem pohybu. Mimo jiné z toho plyne, že nižší
49
energetický příjem neznamená automaticky nižší hmotnost člověka. Naopak s sebou přináší důsledky jako je např. únava a ospalost, což se i u některých probandů potvrdilo. Dále je patrné, že trend poslední doby, zdravý způsob života, se již dostává do povědomí lidí, a to zejména těch mladších. Začínají jíst více vyváženě, na jídelníčku se častěji objevuje ovoce a zelenina, věnují se pravidelným sportovním aktivitám, omezují stravu bohatou na tuky. Pro přesnější a detailnější prozkoumání tématu této bakalářské práce by bylo nutné použít data od několikanásobně většího počtu probandů. Výsledky by se nejspíše příliš dramaticky nelišily, ale bylo by možné lépe probádat všechny souvislosti a drobné odchylky. Také by se eliminovaly nepřesnosti vzniklé z nepoctivého, či zkresleného vyplnění dotazníků nebo jídelníčků jednotlivými probandy. Je důležité přihlédnout i k faktu, že týdenní jídelníček se jistě liší v letním a zimním období, což plyne např. z nedostatku některých potravin. Taktéž i pohybová aktivita má v různém ročním období jinou intenzitu.
50
5 Závěr Tato bakalářská práce se zabývala průzkumem stravovacích návyků a jejich vlivem na zdraví a hmotnost jedince, v závislosti na jeho věku a povolání. Celkem bylo zkoumáno 10 probandů. I přes relativně malý počet zkoumaných osob výzkum dobře ukazuje souvislosti mezi pestrostí a druhem stravy, přijímanou energií a jejich následnými projevy na lidském organizmu a splnila tak cíle a úkoly vytyčené v kapitole 1. První část práce se zabývá teoretickým rozborem pojmů týkajících se zdravého životního stylu, výživy a již dříve získaných poznatků z odborných publikací. Druhá, praktická, část práce, je orientovaná na samotný výzkum a následné vyhodnocení získaných dat. Podle informací získaných z jídelníčků byl proveden rozbor skladby stravy a stravovacích návyků jednotlivých probandů. Byl vyhodnocen jejich energetický příjem, trojpoměr živin a případné zdravotní nebo hmotnostní problémy. Po srovnání reálných dat s teoretickými bylo pro každého probanda vypracováno krátké shrnutí s doporučením pro následnou úpravu jeho životního stylu, či jídelníčku. Práce tedy aplikuje teoretické poznatky na určitý počet probandů a může tak sloužit studentům a ostatním odborníkům jako základ pro další vědecké bádání.
51
6 Souhrn Bakalářská práce se zabývala průzkumem stravovacích návyků v závislosti na věku a povolání probandů a jejich vlivem na zdraví a hmotnost jedince. První část práce se zabývá teoretickým rozborem pojmů týkajících se zdravého životního stylu, výživy a již dříve získaných poznatků z odborných publikací. Druhá, praktická část práce, je již orientovaná na samotný výzkum a následné zpracování získaných dat. V práci byla vyhodnocena data z jídelníčků a dotazníků. Oba formuláře se týkaly návyku stravování a životního stylu. Ze získaných údajů byly vypočítány hodnoty jako např. BMI, skutečný energetický příjem jedince a ideální hmotnost. Tyto údaje byly rozebrány a porovnány s teoretickými předpoklady. Z toho byly vyvozeny celkové závěry a pro každého probanda byla doporučena optimální úprava jídelníčku nebo životního stylu.
52
7 Summary The bachelor thesis work focused on the dietary habits, depending on the age and occupation of the probands and their influence on health and weight of the individual. The first part of the work deals with the theoretical analysis of the concepts of healthy lifestyle, nutrition and previously obtained knowledge from specialised publications. The second, practical part of the work is already oriented towards the research itself and subsequent processing of the collected data. In this work has been evaluated data from diet and questionnaires. Both forms were related to the habits of eating and life style. From the obtained data there have been calculated values such as. BMI, actual energy income and ideal weight. These data were analysed and compared with the theoretical assumptions. Overall conclusions were made from this and for each proband was recommended an optimal adjustment of diet or lifestyle.
53
8 Referenční seznam Použitá literatura: 1. FOŘT, P. Co jíme a pijeme? Praha: Olympia, 2003. 105 s. ISBN 80-7033-814-8 2. FOŘT, P. Tak co mám jíst? Praha: Grada Publishing, 2007. 417 s. ISBN 978-80247-1459-2 3. FOŘT, P. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. Praha: Grada Publishing, 2005. 181 s. ISBN 80-247-1057-9 4. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada, 2007. 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4 5. CHRPOVÁ, D. S výživou zdravě po celý rok. Praha: Grada Publishing, 2010. 133 s. ISBN 978-80-247-2512-3 6. KUNOVÁ, V. Zdravá výživa a hubnutí v otázkách a odpovědích. Praha: Grada Publishing, 2005. 128 s. ISBN 80-247-1050-1 7. KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. Praha: Grada Publishing, 2004. 136 s. ISBN 80-2470736-5 8. PÁNEK, J., POKORNÝ, J., DOSTÁLOVÁ, J. Základy výživy a výživová politika. Praha: Vysoká škola chemicko- technologická, Fakulta potravinářské a biochemické technologie, 2002. 219 s. ISBN: 80-7080-468-8 9. PIŤHA, J., POLEDNE, R. a kolektiv. Zdravá výživa pro každý den. Praha: Grada Publishing, 2009. 143 s. ISBN 978-80-247-2488-1 10. STRATIL, P. ABC zdravé výživy. 1 díl. Brno, 1993. 345 s. ISBN 80-900029-8-6 11. STRATIL, P. ABC zdravé výživy. 2 díl. Brno, 1993. 234 s. ISBN 80-900029-8-6 12. STŘEDA, L., MARÁDOVÁ, E., ZIMA, T. Vybrané kapitoly o zdraví. Praha: Univerzita Karlova, 2010. 111 s. ISBN: 7290-480-8 Doplňující literatura: 1. BLATTNÁ, J., DOSTÁLOVÁ, J., PERLÍN, C., TLÁSKAL, P. Výživa na začátku 21. století aneb, O výživě aktuálně a se zárukou. Praha: Společnost pro výživu, 2005. 79 s. ISBN 80-239-6202-7 2. CLARK, N. Sportovní výživa. Praha: Grada Publishing, 2009. 352 s. ISBN 978-80247-2783-7 3. FOŘT, P. Výživa a sport. Praha: Olympia, 1990. 141 s. ISBN 27-060-90 4. KOMPRDA, T. Výživou ke zdraví. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2009. 110 s. ISBN 978-80-87156-41-4 5. SCHNEIDER, M. Úvod do základů sociologického výzkumu. Olomouc: UP v Olomouci, 1990. 158 s. 6. SZWILLUS, M. Životospráva ženy po 40: jak úspěšně zhubnout a zůstat štíhlá. Brno: Computer press, 2006. 151 s. ISBN 80-251-1259-4
54
Internetové zdroje: 1. MÍČOVÁ, Lenka. Občanské sdružení Anabell:složení stravy aneb jak by mělo vypadat naše stravování [online]. 2002-2010 [cit. 2011–11–12]. Dostupný z WWW:
. 2. SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU: Konečné znění výživových doporučení pro obyvatelstvo ČR [online]. 20.1.2009 [cit. 2011–11–14]. Dostupný z WWW: . 3. REDAKCE: Extra krása.cz: historie výživy [online]. 29. 7. 2011 [cit. 2011–12–12]. Dostupný z WWW:. 4. DŘEVOVÁ, Jana. Výchova ke zdraví: výživa [online]. 2007 [cit. 2012–11–18]. Dostupný z WWW:. 5. REDAKCE:Na zeleno.cz: chytrá řešení pro každého Slovníček [online]. 2008 [cit. 2012–11–12]. Dostupný z WWW:. 6. REDAKCE: Pro sportování.cz, Místa Pro Sportování, Sportovní potřeby, Inzerce: BMI-tabulka [online]. [cit. 2012–11–20]. Dostupný z WWW:. 7. VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA ČESKÉ REPUBLIKY: Žij zdravě [online]. [cit. 2012–11–12]. Dostupný z WWW:. 8. REDAKCE:Žij zdravě:lépe jíst + víc se hýbat= zdravě žít [online]. 2009 [cit. 2012–11–15]. Dostupný z WWW:.
55
9 Přílohy Seznam příloh Příloha 1.
Dotazník
Příloha 2.
Vyplněný jídelníček
Příloha 3.
Tabulka četností a relativních četností
Příloha 4.
CD – Bakalářská práce
56
Příloha 1.
Dotazník
Příloha 2.
Vyplněný jídelníček
12. Jak často pijete ni fi 13. Pijete alkohol ni fi
8. S kým snídáte ni fi 9. Kde snídáte? ni fi 10. Kolik tekutin vypijete ni fi 11. Co přes den pijete
7. Pití ke snídani
6. Co snídáte
4. Snídáš ni fi 5. Kdy snídáte
5 1 0,1 po 2 h 1 0,1 5:15 1 ne 2 0,2 6-7 3
ano 8 0,8 6:00 1
čaj 11 0,68 s kolegy 2 0,2 kancelář 5 0,5 1l 0 0 čaj 5 2/h 1 0,1 každý den 0 0
káva 1 0,062 sám 8 0,8 v kuchyni 5 0,5 0,5 l 0 0 voda 7 1/h 2 0,2 ne 2 0,2
sladké,bílé pečivo 8
2
1
>5 2 0,2 po 1 h 0 0 5:00 1
Tabulka četnosti a relativních četností
Odpověď Otázka 1. Kolikrát denně jíte ni Fi 2. Jak často jíte ni fi 3. Kdy vstáváte
Příloha 3.
1/3h a více 0 0 týdně 1 0
mléko 0 0 2l 2 0,2 mléko 1
celozrnné 2
7-8 4
4 3 0,3 po >3 2 0,2 5:30 1
3
při žízni 5 0,5 měsíčně 1 0,1
kakao 1 0,062 2,5 l 4 0,4 Káva 5
cereálie 1
8:30 1
3 2 0,2 po 3 h 3 0,3 6-7 5
4
jiné 2 0,2, ročně 1 0,1
voda 3 0,187 3l 3 0,3 minerálky 4
mléčné v. 4
10:00 1
2 0 0 až je hlad 3 0,2 7 2
5
6
příležitostně 1 0,1
džus 1 0,062 jiné 1 0,1 ovocné šťávy 2
ovoce/zel. 3
jiné 2 0,2 pořád 0 0 -
jiné 4 0,4
jiné 0 0 coca- cola 1
jiné 5
ne často 0 0 -
7
alkohol -
jiné 1 0,1 -
8
ne 5 0,5 šunka 1 čaj 1 10 1 sama 4 V autě 1 12:00 5 restaurace 1 0,1 sama 4 0,4 vepřové m. 5 těstoviny 2 pomalu 2 0,2 2 porce 4 0,4 2 porce 4 0,4 ne 0
ano 5 0,5 rohlíky 2
minerálka 1
9-10 3
s kolegou 1
v práci 4
11:00 3
v práci 7 0,7 kolegové 5 0,5 kuřecí m. 4
brambory 2
rychle 3 0,3 1 porce 5 0,5 1 porce 5 0,5 ano 10
14. Svačina po snídani ni fi 15. Co svačíte
16. Pití ke svačině
17. Kdy svačíte
18. S kým svačíte
19. Kde svačíte
20. Kdy obědváte
21. Kde obědváte ni fi 22. S kým obědváte ni fi 23. Co obědváte
24. Nejoblíbenější příloha
25. Jakým způsobem jíte ni fi 26. Zelenina ni fi 27. Ovoce ni fi 28. Jíte maso ni
normálně 5 0,5 3 porce 0 0 3 porce 0 0 -
rýže 3
doma 2 0,2 rodina 1 0,1 jiné m. 6
12:30 1
-
-
11 1
voda 2
sýr 1
4 porce 0 0 4 porce 0 0 -
knedlík 1
ryba 3
14-18 1
-
-
-
káva 2
salát 1
více 0 0 více 0 0 -
hranolky 1
zelenina 5
-
-
-
-
-
ovoce 4
žádná 1 0,1 žádná 1 0,1 -
jiné 1
brambory 6
-
-
-
-
-
jogurt 1
-
-
rýže 6
-
-
-
-
-
muslli 1
-
-
těstoviny 3
-
-
-
-
-
zelenina 2
0 1-2x týdně 5 0,5 ne 0 0 občas 4 0,4 svačina 2 0,2 1x týdně 3 0,3 ne 3 0,3 16:00 1 partner 1 práce 1 chleba 3 18-19 3 s rodinou 5 0,5 práce 1 0,1 maso 4 ne
1 každý den 1 0,1 ano 10 1 denně 4 0,4 ráno 1 0,1 každý den 0 0 ano 7 0,7 17:00 2 sám 4
doma 5
rohlíky 6
16-17 1
sám 5 0,5 doma 9 0,9 polévka 2 ano
fi 29. Jak často jíte maso ni fi 30. Sladkosti ni fi 31. Jak často jíte sladkosti ni fi 32. Kdy jíte sladkosti ni fi 33. Ryba ni fi 34. Svačina před večeří ni fi 35. Kdy svačíte
36. S kým svačíte
37. Kde svačíte
38. Co svačíte
39. Kdy večeříte
40. S kým večeříte ni fi 41. Kde večeříte ni fi 42. Co večeříte
43. Jídlo po večeři
-
zelenina 7
19-20 h 6
sýr 5
-
s rodinou 1
3-6x týdně 4 0,4 měsíčně 1 0,1 oběd 2 0,2 2x týdně 0 0 15-16 3
-
brambory 3
-
salám 3
-
-
1-3x měs. 0 0 pravidelně 0 0 odpoledne 2 0,2 3x týdně 0 0 -
-
teplé jídlo 4
-
ovoce 2
-
-
jiné 0 0 málo 1 0,1 večer 3 0,3 více 1 0,1 -
-
sýr 6
-
zelenina 2
-
-
noc 0 0 občas 6 0,6 -
-
salám 5
-
káva 2
-
-
nikdy 0 0 -
-
pečivo 7
-
voda 1
-
-
-
4 0,4 21-22 1 ne 4 0,4 4 0 0 zřídka 7 0,7 ne 2 0,2 dopoledne 0 ne 10 1 1-5
vysoká 1 0,1 ne 4 0,4 vzhled 4 mírný p. 2 ne 8 0,8 ne 5
6 0,6 20-21 0
ano 6 0,5 3 0 0 nikdy 1 0,1 ano 8 0,8 ráno 1
ano 0 0 někdy
normální 5 0,5 ano 6 0,6 zdraví 2
0 změna 0 ano 2 0,2 ano 5
ni fi 44. Kdy chodíte spát
45. Spíte nepřerušovaně ni fi 46. Jak dlouho spíte ni fi 47. Hladový
ni fi 48. Unavený ni fi 49. Kdy jste unavení
50. Kuřák ni fi 51. Kolik kouříte
52. Pohled na hmotnost ni fi 53. Změna hmotnosti ni fi 54. Změna hmotnosti, proč
55.Výsledek
56. Problém s hmotností ni fi 57. Změna strav. Návyků ni
-
výrazný p. 2
vyšší 2 0,2 hmotnost 3
6-10
5 0 0 několikrát denně 0 0 po obědě 1
22-23 4
-
mírné z. 2
nižší 2 0,2 rada 0
11-20
1 0,1 odpoledne 2
6 2 0,2 několikrát týdně
23-24 5
-
výrazné z. 0
nízká 0 0 lékař 0
více
7 6 0,6 před každým jídlem 1 0,1 večer 4
-
-
ideologie 0
0 0 -
8 2 0,2 téměř pořád
-
-
jiné 2
0 0 -
9 a více 0 0 jiné
-
-
-
-
-
autem 3 0,3 denně 2 0,2 ano 0 0 mírné problémy 2 0,2 spíše ano 1 0,1
pěšky 3 0,3 ne 1 0,1 ne 10 1 žádné problémy
8 0,8 určitě ano 1 0,1
64. Doprava práce/škola ni fi 65. Pohyb 30 min ni fi 66. Vážná nemoc ni fi 67. Potíže s hmotností
ni fi 68. Riziková skupina osob ni fi
Pozn.: ni – četnost fi - relativní četnost (procentuálně vyjádřená ni)
denně 1 0,1 hist. šerm 1
ne 3 0,3 kolo 2
0,5 0,5 ano ne 5 0 0,5 0 ano ne 7 3 0,7 0,3 o víkendu jím později a více teplá jídla,čokoláda o víkendech teplé obědy televize učení 2 1
62. Sportujete ni fi 63. Jaký sport
fi 58. Příprava jídla (sám) ni fi 59. Odlišnost jídelníčku ni fi 60. Pokud ano, jak ni fi 61. Volný čas
0 0 možná 0 0
kombinace 1 0,1 1-2 t. 1 0,1 velké problémy
1-2x týdne 2 0,2 joga 1
četba 4
někdy 5 0,5 -
0 0 spíše ne 4 0,4
autobus 1 0,1 3-6 t. 2 0,2 závažné problémy
3-6x týdně 2 0,2 pes 1
určitě ne 4 0,4
jiné 2 0,2 měsíčně 1 0,1 -
měsíčně 1 0,1 tai-chi 1
domácí produkty o víkendu vařené jídlo, v týdnu ne víkend množství, počet porcí venku sport 7 4
-
občas 3 0,3 -
občas 1 0,1 tanec 1
restaurace 1
-
-
málo 0 0 -
málo 0 0 zumba 1
jiné 6
nepravidelně sladkosti
-
-
strečink 1
-
ANOTACE Jméno a příjmení:
Tereza Žvaková
Katedra:
Antropologie a zdravovědy PdF UP Olomouc
Vedoucí práce:
MUDr. Kateřina Kikalová, Ph.D
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Hodnocení kvality výživy vzorku dospělé populace v závislosti na věku a profesi respondenta
Název v angličtině:
Quality and nutrition evaluation of the adult population sample with regard to age and job of the respondents
Anotace práce:
Bakalářská práce se zabývala průzkumem stravovacích návyků a jejich vlivem na zdraví a hmotnost jedince, v závislosti na jeho věku a povolání. Výzkum byl prováděn na reálném vzorku populace.
Klíčová slova:
zdravý životní styl, BMI, BMR, energie, stravování, výzkum
Anotace v angličtině:
This bachelor work explored the dietary habits and their influence on health and weight of the individual, depending on his age and occupation. The research was carried out on real sample population.
Klíčová slova v angličtině:
healthy lifestyle, BMI, BMR, energy, dietary habits, research
Přílohy vázané v práci:
Příloha 1. Dotazník Příloha 2. Vyplněný jídelníček Příloha 3. Tabulka četností a relativních četností Příloha 4. CD – Bakalářská práce
Rozsah práce:
56 s.
Jazyk práce:
čeština
