Pátek A PŘÍJEMNÉ NAKONEC... Jan Hrbáček: Krajina a hory JAKO VŽDY PŘIPOMÍNÁME PRAVIDLA NÁVŠTĚVNOSTI: CO V LOŇSKÉM PROGRAMU NEBYLO

Pátek 29.8.2003 Zdravím vás, kamarádi a příznivci festivalu! Rok utekl jako voda a je tu jubilejní 20. ročník. Věřte, že jsme se ho snažili připravit tak, aby byl co nejpestřejší nejen co do výběru filmů a množství doprovodného programu, ale i množstvím cen, které vy, naši návštěvníci, budete moci získat. Během festivalu bude promítnuto 39 filmů. Abyste mohli zhlédnout více snímků, bude každý nejprve promítnut v kině a později reprízován ve škole v přednáškovém sále. Soutěžní kategorie jsou opět tři: A - horolezectví, B - Sporty v přírodě, C - Člověk a hory. Do kategorie A bylo přihlášeno 20 filmů, do kategorie B 13 filmů a 6 filmů do kategorie C. Letos chválíme české autory, neboť oproti loňským dvěma českým snímkům jich bylo letos vybráno osmnáct. Ze zahraničí dorazily filmy ze Slovenska, Slovinska, Velké Británie, Kanady, Polska, Německa, Ruska, Kyrgízie, Švýcarska, Itálie. Vše potřebné o filmech, jejich tvůrcích a obsahu se dozvíte v katalogu filmů. Doufejme, že nás čeká pěkné počasí, ale hlavně všem přeji pohodu a bezva náladu. Máša Jirmannová

JAKO VŽDY PŘIPOMÍNÁME PRAVIDLA NÁVŠTĚVNOSTI: PARKOVÁNÍ: pouze na vyznačených parkovištích. INFORMACE: o festivalovém dění, vlakovém spojení, ubytování apod. dostanete v infocentru v suterénu MěÚ. STANOVÁNÍ: pod širákem můžete přespat kdekoliv ve městě, nebudete-li brzdit provoz a ohrožovat život svůj i jiných osob. Stan můžete v době konání festivalu postavit v teplických parcích, ale podmínka je, že ráno v devět hodin nebude po stanu a bivaku ani stopa. ROZDĚLÁVÁNÍ OHŇŮ: v celém městě platí přísný zákaz, takže k ohni přijďte večer na koupaliště. HLÍDÁNÍ VĚCÍ, BÁGLŮ: zabezpečí kluci v úschovně zavazadel, která je opět ve dvoře za kostelem. Do kina se s bágly nechodí, zabíraly by místo vašim kamarádům. WC: používejte pouze veřejné – u nákupního střediska, v kině a na koupališti. VSTUPENKY do kina se prodávají ve stánku vedle kina, vždy půl hodiny před začátkem promítání. Vstupenky na reprízu ve škole se prodávají přímo v chodbě školy přede dveřmi přednáškového sálu. Vstupenky na koupaliště, kde je doprovodný program, se prodávají před vchodem na koupaliště.

CO V LOŇSKÉM PROGRAMU NEBYLO Letos, během jubilejním 20. ročníku, se budou v pátek a v sobotu promítat na koupališti starší filmy. Hlavní novinkou doprovodného programu je Třetí závod Českého poháru v lezení na obtížnost, který proběhne v sobotu.

CO NENÍ UVEDENO V KATALOGU FILMŮ Na festival přijede mistr světa v lezení na obtížnost Tomáš Mrázek, který bude mít v sobotu v 18.00 interview při závodech Českého poháru v lezení na obtížnost a finále bude spolukomentovat. V neděli uvidíte jeho diáky v kině v 11.30 + autogramiáda (po besedě s naším dalším hostem Petrem Hámorem).

A PŘÍJEMNÉ NAKONEC.... • • •

V kině před každým blokem bude malé losování vstupenek a vylosovaní obdrží dárek od města a od sponzorů. Na koupališti každý dvacátý obdrží také dárek - např. ponožky Moira, tričko atd. Každý, kdo si zakoupí lístek na blok soutěžních filmů obdrží ve stánku ALPY zdarma jeden výtisk LIDÉ&HORY ročník 2002.

Jan Hrbáček: „Krajina a hory“ Jedna z probíhajících výstav fotografií zahrnuje úchvatné záběry přírody zejména z národních parků amerického jihozápadu. Snažili jsme se autora těchto snímků Honzy Hrbáčka zeptat na pozadí vzniku těchto moc pěkných záběrů… Co jsi všechno podstoupil, než vznikla tahle unikátní sbírka fotografií? Těch cest za focením bylo více. Původně jsem jezdil do hor s horolezci, ale pak jsem zjistil, že pořád někam spěchají a to se s fotografováním spojovalo obtížně. Na Kavkaze jsem fotil hlavně ve chvílích, když ostatní horolezci odpočívali, a když jsem skončil, už se zase pokračovalo dále a já si tak vůbec neodpočinul. To mi poprvé došlo, že budu muset začít jezdit jen s fotografy. Od té doby jsem navštívil Tatry, Dolomity, Alpy, Kavkaz a několikrát Afriku. Výlet do Ameriky jsme si domluvili s kamarádem Pavlem. Takže tvá cesta do Ameriky byla pouze fotografická? Cesta do Ameriky byla vyloženě za focením, byla to fotografická výprava. S Pavlem jsme si dopředu naplánovali, co chceme vidět a nafotit. Domluvili jsme půjčení auta a vyrazili jsme.Na Americe jsme se shodli oba, ale osobně bych jel kamkoliv do světa, kde to je zajímavé. Dobré fotky se dají nafotit v podstatě kdekoliv. Jak vypadal váš „pracovní“ den? Pavla jsem zlákal, že do Ameriky pojedeme na dovolenou. Nakonec to bylo horší než chodit do fabriky, protože jsme vstávali v pět hodin ráno a chodili spát po půlnoci. Tehdy jsme si uvědomili, že si asi odpočineme až doma. Vždycky jsme si na mapě našli místo, kde bychom chtěli být ráno. Spočítali si, kdy ráno vychází slunce. Nezbylo nám než vstávat před pátou hodinou ranní a bez snídaně jít fotit. Říkali jsme si, že se vyspíme přes poledne, ale nikdy to nevyšlo, protože jsme se zase přesouvali do jiné oblasti. Fotky se sice povedly, ale byla to spíše dřina než dovolená. Říkám to trochu s nadsázkou, protože se nám tam hrozně líbilo. Hlavně příroda, která je velmi různorodá a každý si tam najde, co se mu líbí. Máš nějaké fotografické vzdělání? Ne, jsem čirý amatér. (A z fóra se ozývá: „S profesionálními výsledky…“) S jakým vybavením pracuješ? Fotím na střední formát 6x4,5 mm, používám aparát Mamya Pro TL. Objektivy od 35 mm do 210 mm. Dále pevný stativ, protože na snímky při východu a západu Slunce vychází dlouhé časy. A nakonec film - Fuji Velvia s citlivostí 50 kvůli zrna. To už je pak jedno jestli doba expozice vychází na 5 nebo 10 vteřin… A tajemství dobrého snímku? Důležité je prostě o fotce přemýšlet a předem se na ni připravit. Jak říká jeden můj kamarád: „Štěstí přeje připraveným!“ Pak už zbývá jen souhra všech náhod – mít připravený foťák, zásobu filmů a mít štěstí, že bude to správné počasí.

Pátek 29.8.2003 Pit Schubert Jméno Pita Schuberta je neodmyslitelně spojeno s mnoha významnými projekty v oblasti rizika a bezpečnosti. Na letošním ročníku MFF je členem poroty a tak jsme Pita zahrnuli několika zvědavými dotazy. Pamatujete si, kdy jste si poprvé sáhl na skálu? Je to už 49 let, kdy jsem se začal vážně zabývat tímto sportovním odvětvím. Poprvé jsem si na skálu sáhl v Algojských Alpách. Spali jsme v seníku, měl jsem polobotky, kožené kalhoty a vojenský batoh. Přímo před seníkem se vypínala skalní hrana a ráno jsem se rozhodl, že ji musím přelézt. Nalezl jsem a když jsem byl vysoko, začal jsem přemýšlet, jak se dostat dolů. Zjistil jsem, že jediná cesta vede už jen nahoru. Následovalo mnoho výstupů v horách. Mám za sebou 20 prvovýstupů v Alpách, ve Wilder Kaiseru a v Dolomitech. S Karlem Herligkoferem jsem byl na expedici v Grónsku. Skalní lezení u mne převládalo před lezením ledovým. Vylezl jsem i klasickou cestu v severní stěnu Eigeru v roce 1964, ale skála u mne měla vždycky navrch. Postupem času jsem se dostal i do těch nejvyšších hor. Jedna z nejsilnějších epizod v mém životě je výstup na Annapurnu IV. Jižní stěna tohoto štítu je vysoká 4000 metrů. Bylo nás dohromady sedm mužů. V táboře II jsme se zastavili - bylo to strmé a jedna lavina padala za druhou. Z těch sedmi kamarádů jsme se pouze já s kamarádem rozhodli pokračovat po hřebenu k vrcholu. Bylo to nepříjemné, těžké lezení. Museli jsme vybudovat ještě dva výškové tábory. Trvalo to tak dlouho, že zbývajících pět parťáků v základním táboře si myslelo, že už jsme mrtví. Neměli jsme spojení, baterie se nám dávno vybily. Dopadlo to tak, že jsme dosáhli vrcholu a kamarádi dole se rozhodli opustit základní tábor. Přišli jsme prý 6 hodin po jeho vyklizení. Když odcházeli, ještě do Německa telegrafovali, že Baumann a Schubert se nevrátili a s největší pravděpodobností zahynuli. Čtyři dny jsme byli v Německu ve všech médiích mrtví. A co počátky vaší práce v bezpečnostní komisi Alpenvereinu? V roce 1969 přistáli první lidé na Měsíci a přitom se v té době se lezly lehké túry, při kterých docházelo k neštěstím. Byla to obrovská diference. Na jedné straně Hi-technologie a na druhé straně lidé umírali při jednoduchých túrách. O rok později se mi při výstupu zabil jeden z mých kamarádů. V té době se v Mnichově zorganizovalo setkání 25 - 30 známých, aby fundovaně diskutovali o problematice bezpečnosti při lezení. Toni Hiebeler, známý horolezec, byl také při tom. Byl to právě on, kdo po závěrečné hodinové diskuzi prohlásil: „Ano, je to pěkné, ale teď se rozejdeme, nebude z toho žádný závěr, takže naše setkání bylo vlastně na nic.“ Nakonec řekl, že by se měla vytvořit skupina 6-10 odborníků, a ukázal na několik lidí prstem: „Ty to budeš dělat, ty a ty!“ a na mne ukázal a řekl: „A ty budeš jejich šéf.“ Při této schůzce bvl přítomen i šéf Alpenvereinu a ten přislíbil uhradit veškeré náklady za tuto činnost. Dělal jsem to 10 let. Byl jsem zaměstnán a tuto práci jsem vykonával jako svého koníčka. pak jsem zjistil, že je tolik práce, že to musí dělat profesionál. Tak vznikl post šéfa bezpečnostní komise. Vy máte technické vzdělání. Jak se to slučuje s touhle pracovní a životní náplní? Pracoval jsem na vývoji kolmo startujícího letadla, to byla moje obrovská náplň. V horolezectví se používaly železné karabiny a ty byly v přímém kontrastu s touto Hi technology. Začal jsem se zabývat tím, jak dostat Hitech i do lezeckého materiálu.

Bezpečnost je při lezení velmi důležitá, ale občas se člověk musí rozhodnout, jestli má trochu zariskovat. Máte ve svém horolezeckém životě moment, kdy jste musel vědomě porušit pravidla hry? Ne. Byl jsem dokonce takový pedant, že i mí kamarádi museli spoustu věcí dělat tak, jak jsem je chtěl já. Když můj spolulezec zatloukl špatnou skobu a chtěl, abych k němu dolezl, odmítl jsem. Naštěstí jsem hodně lezl se saskými lezci, kteří emigrovali ještě předtím, než postavili berlínskou zeď. To jsou puntičkáři v téhle branži. I já stále zkouším být precizní. Připouštím však, že i já se mohu dopustit chyby a několik jsem jich také v životě udělal. Díky nim jsem už mohl být dávno po smrti. V severní stěně Západní Cimy v Dolomitech jsme v šedesátých letech dělali desáté přelezení Švýcarské cesty. V té době se začínaly helmy teprve používat. Byla to docela nepříjemná novinka. Lezli jsme právě pod převislým úsekem a říkali jsme si, že když spadne nahoře kámen, nám se nemůže nic stát. Vzali jsme si ty helmy tehdy pouze náhodou. Kamarád šlápl na stup, který se vylomil a spadl mi přímo na hlavu. Díky té helmě se mi nic nestalo. Bez ní už bych byl bez hlavy. Bez helmy ani ránu! Jak se díváte na přejišťování cest v horách, kde se dříve jistilo skobami? Všechny cesty, které jsou často lezeny, by měly být zajištěny borháky a už se tak děje. Neznamená to však, že jištění bude co 3 metry. Přejištění by nemělo v zásadě snížit klasifikaci cesty. Základem je, aby veškeré borháky byly stoprocentní. Osazování fixních jistících bodů by mělo zamezit faktu, že opětovné zatloukání a vytloukání skob ničí skálu. Protipólem takto zajištěných cest zůstanou tzv. „dobrodružné cesty“, které jsou pro zopakování nebezpečné. Máte zkušenosti s lezením na našich pískovcích? Ne, teprve v roce 1992 jsem se dostal do oblasti labských pískovců. Jaké byste doporučil bezpečnostní pravidla pro lezení místních spár? Z cest, které jsem viděl, mám respekt. S lezením v nich nemám žádné zkušenosti a tak Vám nemohu poradit. Když už mluvíme o té bezpečnosti, neodpustíme si otázku: Jakého prohřešku proti bezpečnosti jste se dopustil v souvislosti s vaší zlomenou rukou? To nepochází z lezení, ale z toho, že jsem z kola nevystoupil ani vlevo ani vpravo, jak je obvyklé, ale přímo přes řidítka.

Rozhovor s ředitelkou festivalu Mášo, napadlo už někdy někoho udělat rozhovor do zpravodaje s tebou? Ne, jste první. Co má znamenat ten tvůj trik s berlemi? Nevařím, neuklízím, nezalévám kytky…. A co na to rodina, že doma nefunguješ a zde organizuješ? Jsou rádi, že když mne sem odvezou, neorganizuju jim život. Položíme ti záludnou otázku. První FHF se konal v roce 1981 a letos se koná 20. ročník. Můžeš nám to nějak vysvětlit? Po revoluci se trochu ztratila motivace, protože se lidem otevřel svět. V letech 1991, 92 a 93 se festival nekonal a až po smrti Mirka Šmída se podařilo na uplynulých deset ročníků navázat, hlavně zásluhou Tomáše Čady a Radka Myšky. Doufáme,

že

se

už

tradice

nepřeruší.

Pátek 29.8.2003 KINO – SOUTĚŽNÍ FILMY 10:00 12:00 14:00 16:00 18:00 20:00 22:00 24:00

Splinter č. 3 Výstup na Karisimbi aneb Rwanda není žádná sranda Rockstars – One steep planet! Tibet: K posvátné hoře Kailás ČHD: Annapurna, Manaslu Hybryda ČHD: Gašebrum I,II. Súhra ČHD: Dhaulagiri, Nanga Parbat 1st BASE: Angels of Gravity Origin 2000 ČHD: Cho Oju, Shisha Pangma Lhotse 2000 Wspólny lot Rozjdestvensky sindrom Annapurna High Eiger Live 99

A C B C A B A B A B B A A B A B A

GB CZ CZ CZ PL CZ SK CZ D CH CZ SLV PL Kirg. CZ D

4’ 14’ 60’ 27’ 56’ 29’ 56’ 22’ 56’ 8’ 15’ 56’ 41’ 50’ 30’ 50’ 100’

ZÁKLADNÍ ŠKOLA – REPRÍZY SOUTĚŽNÍCH FILMŮ 10:00 12:00 14:00 16:00 18:00 20:00 22:00

While Mountains Challenge Us Expedice Shisha Pangma Skale, led i jeklo Patacorta Splinter Výstup na Karisimbi aneb Rwanda není žádná sranda Rockstars – One steep planet! Tibet: K posvátné hoře Kailás ČHD: Annapurna, Manaslu Hybryda ČHD: Gašebrum I,II. Súhra ČHD: Dhaulagiri, Nanga Parbat 1st BASE: Angels of Gravity Origin 2000 ČHD: Cho Oju, Shisha Pangma

A C A C A C B C A B A B A B B A

R CZ SLV I GB CZ CZ CZ PL CZ SK CZ D CH CZ

27’ 54’ 53’ 27’ 4’ 14’ 60’ 27’ 56’ 29’ 56’ 22’ 56’ 8’ 15’ 56’

KOUPALIŠTĚ – NESOUTĚŽNÍ FILMY 22:00

Bergsteigen Ako M.G. v Tibetu Trekking Makalu Lucifer Bojogénes Direct aneb Tři muži na laně Fucking Brilliant Ádr rocks – Ama Dablam První sedma

44’ 9’ 12’ 7’ 7’ 10’ 10’ 18’

Město Teplice nad Metují a generální partner Petr Maštálko (protipožární zabezpečení staveb Mělník) ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky, Krajským úřadem Hradec Králové, Českým horolezeckým svazem, Horolezeckým klubem Ostaš Police nad Metují, Růža Bike Police nad Metují, Českými dráhami, Sportiv Redpoint Teplice nad Metují, Montanou Trekking , Českým rozhlasem Hradec Králové a Rádiem Metuje, s podporou dalších sponzorů, jimiž jsou: Pivovar Náchod a.s., Czech Press Group a.s.Ústí nad Labem, Direct Alpine Liberec, Lanex Bolatice, General Bottlers CR Teplice nad Metují, ProMoPro s.r.o. Praha, ELPOL POLICE s.r.o. Police nad Metují, Moira a.s. Praha, Hannah Czech a.s.Plzeň, Kiwi svět map a průvodců s.r.o. Praha, SPORT Prima spol. s r.o.Hodonín, CK Alpy spol. s r.o. Lysá nad Labem, Česká spořitelna a.s. Hradec Králové, obec Adršpach, Květiny Semiramis Praha, Stavební firma Myška, HUDY Sport Hřensko, pension U Skalního potoka Teplice nad Metují, Sport Hotárek Náchod, Alpinus CZ, Hobra Školník s.r.o. Broumov, S.E.I.F.E.T.O., s.r.o. Zlín, Bohemia Sport Jablonec nad Nisou, Slovenský filmový archiv, Turistika a hory Ostrava, Elektro Grim Bukovice,CDS s.r.o. Náchod, KUDRNA s.r.o. Brno, HIGHLAND s.r.o. Brno, Jiří Šťastný, MUDr. Jaroslava Zítková, Scheele Bohemia s.r.o. Praha a Petr Kysela

Sobota 30.8.2003 Sympatičtí skokani z Polska Filmová skupina HYBRYDA se na letošním MFF prezentuje dle našeho názoru velmi zajímavým snímkem stejného názvu. Nemohli jsme jinak a sympatické „chlopaky“ z Polska jsme podrobili křížovému výslechu… Ahoj kluci, mohli byste se našim čtenářům představit? Přijeli jsme z Katovic a bavíme se skákáním všeho druhu. Je to pro nás především velká zábava. O výkony jsme se začali zajímat, až když jsme se dozvěděli o Teplických skalách. Skok Hobis-hop z Herinka se stal naším snem, který jsme si nakonec splnili, což můžete v našem filmu koneckonců i spatřit. Legendární plakát s Jirkou Malíkem nám visí doma nad postelí. Jirka je pro nás něco jako guru a velmi rádi bychom se s ním potkali. Viděli jste už film na podobné téma „JUMP!“, který na tomto festivalu před dvěma lety zvítězil? Bohužel, tento film jsme ještě neviděli, ale hodně jsme už o něm slyšeli. Ptali jsme se ředitelky festivalu paní Jirmannové, ale stále nevíme, jestli je vůbec ke spatření. (Pozn.redakce: Podařilo se nám vypátrat, že film je uložen v archivu a bude promítán až příští rok, pravděpodobně při zahájení festivalu) „JUMP!“ je laděný více společensky a filosoficky. Na vašem snímku se nám líbí, že se z něj dá pochopit, jakými triky lze takový skok vůbec v reálu uskutečnit. (Tím myslíme trénink!) Jak dlouho vám trvalo, než jste se dopracovali na takovou úroveň? Takhle dobře jenom skáčete nebo i lezete? Tímto způsobem se bavíme dva roky a dobře také lezeme. Skákání je ale více o psychické stránce věci, před každým vážnějším skokem je nutné si třeba zameditovat. Jakou používáte při skákání obuv? V žádném případě nepoužíváme klasické lezečky. Většinou skáčeme v trekových botách, které dobře chrání kotníky. A kde v nich máte umístěné pružiny? V botách ne. Pružiny jsme si nechali voperovat do nohou… Jsou mezi kotníkem a lýtkovou kostí.

Ve filmu nás zaujal jeden moment - jeden z vás stojí na matraci a z ní vyskočí do výšky čtyř metrů. Co je to za speciální matraci? Tyto matrace se dají sehnat pouze v Polsku. Šijeme je sami, sami je i prodáváme. Jsou velmi drahé. Vyvinuli jsme různé typy – pro skok do čtyř metrů, do deseti… V podstatě ti můžeme ušít matraci na zakázku podle toho, do jaké výšky chceš skákat. Máte změřeno, kdo z vás skáče nejdál? Tyhle věci nás nezajímají, mezi námi není rivalita. Jsme kamarádi a když se někomu z nás podaří dobrý skok, máme z toho radost všichni. Součástí MHFF jsou tradičně doprovodné sportovní akce. Následující upoutávky by vás měly na dnešní soutěže upozornit, aby jejich průběh podpořila také patřičná divácká kulisa. 3. závod Českého poháru v lezení na obtížnost Lezecké závody budou probíhat na mobilní lezecké stěně vysoké 13 m s převislostí 5 m, postavené vedle prodejny RedPoint. Očekává se příjezd kompletní lezecké špičky. Vyhlášení stavěči Jirous s Káčou jsou zárukou divácky atraktivních a vyrovnaných cest. Závody budou probíhat klasickým vyřazovacím způsobem. Po mužské a ženské kvalifikaci, která začne v 10 hodin, bude následovat mužské semifinále ve 14 hodin a obě finále v 18.30 hodin. Závody budou moderovat Tomáš Mrázek a Rosťa Tomanec. Přijďte podpořit své koně! Dual Fest 2003 Zajímavou podívanou připravuje Jirka Kohl (bližší informace 603 447 773), který je patronem veřejného závodu horských kol v paralelním slalomu Dual Fest 2003 ve Ski areálu Kamenec. Naleznete jej při cestě na koupaliště, když budete pokračovat dále přes přejezd, zahnete doleva a podél ubytovny se vydáte po silnici nahoru a dále doprava, kde se nachází lyžařský areál s připravenými slalomovými tratěmi. Samotný start závodu začíná ve 14 hodin, kdy jednotliví závodníci absolvují samostatně sjezd obou tratí s 15 brankami. Součet obou dosažených časů pak umožní nejrychlejším 32 závodníkům další postup v soutěži. Finále v 17 hodin již bude probíhat vyřazovacím způsobem v pavouku: 1.+32., 2.+31., atd. Pro vítěze jsou nachystány věcné ceny zajímavé je zejména lano pro nejrychlejšího horolezce (známým faktem je totiž spousta úrazů u nezajištěných sportů!) Cenou útěchy všem

Sobota 30.8.2003 zúčastněným jsou trubičky a pivo v neomezeném množství, které budou k dispozici pro každého ihned po vyřazení ze závodů. 46. tradiční sraz na Čertových skalách u Lidečka Na vernisáži výstav krásných fotografií Pepeho Piechowicze a Honzy Hrbáčka se mihli také ogaři ze Vsetína. Kromě koštovačky bílého vína stačili pozvat místní lezce na 46.tradiční ročník horolezeckého srazu na Čertových skalách u Lidečka, který proběhne o víkendu 6.-7.září. Kromě lezení a debatování o něm je na pořadu pokus o překonání současného rekordu 34 lidí na vrcholu věže zvané Čertovka, speciální soutěže a samozřejmě povinná konzumace guláše a piva. Něco bulváru • Drobné záludnosti zavinily časový skluz přípravy prvního čísla zpravodaje, takže autorský tým teprve ve čtyři hodiny ráno předal k tisku svůj výtvor řediteli kopírky a hodlal se odebrat ke spánku. Po zjištění, že je v budově neprodyšně uzamčen, pokoušel se uniknout slaněním po dvou nalezených klubkách blíže neidentifikovatelného popruhu. Se slovy „Co by tomu ale řekl Pit Schubert…“ však raději moudře ulehl na koberec a vyčkal příchodu uklízečky. • Podařilo se nám identifikovat osobu, jejíž ruka je zveřejněna na plakátu MHFF. Je jí dlouholetý redaktor Zpravodaje Pavel Lisák. Jeho dobří známí odmítají uvěřit, že by se kruhu chytal právě on! Na druhou stranu je ale polehčující okolností fakt, že se tak stalo alespoň bez použití magnézia. • Stálý účastník MHFF na poli sponzorů Lanex Bolatice se na letošním ročníku prezentuje odvážně řešenou lanovou zkouškou odvahy přímo před prodejnou RedPointu. Lanový most dosahuje délky 50 metrů a pro příští ročník se chystá jeho podstatné prodloužení. Dobře utajený zdroj našemu zpravodaji prozradil, že chystané přemostění povede ke kinu v Teplicích přímo od restaurace u Peňáka a svou délkou 7,5 km se bude ucházet o zápis do Guinessovy knihy rekordů. Petr Piechovicz a jeho výstava „Pohled zpět“ Petře, ty už pomalu patříš k inventáři festivalu, máš už tedy právo analyzovat, vzpomínat a kritizovat. Můžeš nějak srovnat jednotlivé

ročníky? Má jejich úroveň nějakou tendenci, ať už vzestupnou či sestupnou? Nemyslím si, že by se festival nějak výrazně měnil. Atmosféra je ale každý rok jiná. Největším zážitek pro mne vždycky zůstávají hlavně setkání se zajímavými lidmi - s osobnostmi jako například s Heinzem Zakem nebo letos s Ditrichem Hassem. Platí to i o setkávání s opačným pohlavím? Jasně. Vzpomínám si, že ještě za Lanšových časů se kamarád opřel při promítání filmů v potemnělém kinosále o nohy nějaké ženské za námi a pak jsme zjistili, že je to Dina Štěrbová. Ty už jsi měl těch výstav na fesťáku více… Co stojí za pozadím té letošní? Výstav už bylo skutečně dost, asi bych měl opravdu brzdit. Letošní expozici „Pohled zpět“ jsem Máše Jirmannové navrhl hlavně kvůli tomu, že ohlédnutí za posledními pěti ročníky MHFF se perfektně hodí pro ten letošní 20. - jubilejní. Dietrich Hasse – vzácný host MHFF Dietricha Hasseho jste mohli potkat na MHFF v doprovodu Bohouše Sýkory, se kterým jsou dlouholetí přátelé. Pokusme se jej našim čtenářům v krátkosti představit. Dietrich Hasse patřil k významným pískovcovým lezcům padesátých let. Pochází z Bad Schandau v Německu. V oblasti labských pískovců uskutečnil mnoho náročných výstupů a téměř 100 prvovýstupů. K těm nejtěžším patří Západní hrana Falkensteinu z roku 1951 (klas.VIIIb), stěna Höllenhundu z roku 1955 (klas.VIIIa) a zejména Severozápadní stěna Sommerwandu (klas.VIIIb), kterou přelezl v roce 1957. Jeho lezecká léta na písku Saského Švýcarska jsou pevně spojena s bratrem Christianem, se kterým podnikl většinu výstupů. Zpočátku navštěvovali hlavně oblasti v okolí jejich bydliště, ale postupem času své pole působnosti rozšířili i na české území, na které se vydávali nelegálním přechodem hranic. Při jednom takovém „výletě“ byli zadrženi pohraničníky a odseděli si několik týdnů ve vězení. Poměry v bývalém NDR se vyhrocovaly a tak Dietrich emigroval do západního Berlína a později se přesunul až do Mnichova. To již podnikal túry i v Dolomitech, kde uskutečnil následující prvovýstupy: Cima Grande di Lavaredo – Direttissima Severní stěny (1958), Rotwand – Jižní

Sobota 30.8.2003 stěna (1959), Cima d’Ambiez – Direttissima Východní stěny (1966), Col Nudo – Severní stěna (1968). Všechny tyto trasy ve své době představovaly to nejtěžší, co bylo v Dolomitech vylezeno. Lezecky objevil skalní oblast Meteora v Řecku, kde uskutečnil značné množství prvovýstupů téměř na všechny věže a zpracoval o ní nejednu publikaci. Z vysokých hor navštívil Hindúkuš a Andy. Ze zajímavých oblastí působil také v Grónsku a v Austrálii, kde vytýčil rovněž další ze svých četných prvovýstupů. Dietrich Hasse vystudoval geologii a učitelství. Jeho hlavním mimolezeckým koníčkem je sběratelská činnost. Shromáždil největší soukromou sbírku starých mědirytin lezeckých oblastí v Německu. Pane Hasse, vaše nejznámější cesta je pravděpodobně direttissima Severní stěnou Cimy Grande di Lavaredo. Jakým způsobem vznikla? Při našem prvovýstupu jsme s sebou měli 180 skob. V dolní části jsme jich moc nepoužili, protože jsme nacházeli slabiny stěny, kde se dalo lézt čistě. Snažili jsme se používat co nejméně skob. Až zářez v horní části jsme nemohli přelézt volně a tak jsme jej „vyhákovali“. Byli jsme vlastně dvě lanové dvojice, které celou dobu lezly samostatně. V zářezu jsme se střídali, já šel dvě délky a jednu Lothar Brandler a další den jsme se vyměnili se Sigim Löwem, který vyváděl další délky. První délka šla ještě částečně vylézt volně, ale v dalších třech už to nebylo možné. Proto první dvojice stála ve stupačkách a tloukla skoby. Druhá dvojka měla na výstup více času a tak přelezla větší část zářezu volně. Naše hodnocení cesty bylo VI+. Druhé přelezení naší cesty udělal tehdejší nejlepší dolomitský lezec Cezare Maestri, známý svým výstupem na Cerro Torre, a třetí Francouz Pierre Mazeaud. Po druhém výstupu už bylo v cestě 30 skob navíc, i ti třetí tam nějaké skoby přidali. Obě družstva se shodla na klasifikaci za sedm, i přesto, že do cesty přidali další skoby. Jak se díváte na její nedávné volné sólové přelezení Alexandrem Hüberem?

Nemohu pochopit, že v takové stěně může někdo jít bez lana. Pro mne to představuje absolutní výkon a je to pro mne do jisté míry nepochopitelné. Otázkou zůstává: „Chceme to?“ Nicméně opravdu smekám klobouk. Poslední otázku jsme nasměrovali na Bohouše Sýkoru, který celé setkání trpělivě překládal. Bohouši, ty se s Ditrichem znáš asi dlouho, že? Ano. A naše společné štěstí bylo, že jsme oba mohli žít na západě. Poznali jsme se ještě v Adršpachu. Herbert Richter, který se mnou tenkrát lezl, se s Dietrichem znal. Dopisovali si, pak jsem si s ním dopisoval několik roků i já, aniž bychom se někdy viděli. Nakonec Fritz Wiesner s ním chtěl odjet někam lézt, ale Dietrich namítal, že už má domluveno lezení v Teplicích. Fritz, který dělal prvovýstup na Skalní korunu, s jeho návrhem souhlasil a přijel se podívat taky. Dietrich jej sem poslal týden předem, já jsem s ním tady týden vandroval. Hledal stále nějakou věžičku, tak jsme lezli na Hrubé skále, v Příhrazech a nakonec ji našel v Drábovně. Byla s ním sranda. Přijel tady „Béemwákem“ a nevěděl, kde má otvírání na benzín. Hledali jsme ji pod kapotou, kterou jsme pak nemohli zavřít. Zažili jsme s tímto skvělým lezcem pěkné věci. Dietrich pak přijel o týden později a tak jsme se konečně osobně setkali. Psal se rok 1963. Na Dietricha vám musím prozradit ještě jednu věc. I když studoval, kupoval dvakrát všechny zahraniční časopisy o lezení a posílal nám je. Dr.Černík z Prahy mi jednou řekl: „Vy jste v Náchodě víc informovaný než my v Praze!“ Posílal nám všechny německé, švýcarské, rakouské časopisy. Později pracoval jako šéfredaktor časopisu „Bergkamaradu“, vozil to sem ve velkém, a když přijeli i sasíci, tak jsem každému čtyři pět kousků dal, kdyby je na hranicích objevili. Vloni bylo v jednom saském časopise napsáno, že tímto způsobem bylo v Sasku informováno přes sto lidí. V padesátých letech to byl jediný kontakt se světem.

Sobota 30.8.2003 KINO – SOUTĚŽNÍ FILMY 10:00 12:00 14:00 16:00 18:00 20:00 22:00

Sen Stone Love Petr Kraus – Portrét trojnásobného mistra světa v biketrialu OMO – Cesta do pravěku Geronimo A l’Eau de Larose Blood, Sweat and Bagels Eastern Tide: Bouldering in Nova Scotia ČHD: Makalu, Kangchenjunga Vertical Vibes ČHD: K2, Broad Peak Tajfunky ČHD: Lhotse, Everest Kamarádi z řeky Tranzit Expedice Kanchenjunga Wspin O něco výš IV aneb s Vladimírem na Lenina

A A B C A B A A A B A B A C B A A C

CZ GB CZ SK PL CA GB CA CZ D CZ CZ CZ CZ CZ CZ PL CZ

36’ 50’ 15’ 67’ 12’ 15’ 52’ 22’ 56’ 21’ 56’ 17’ 56’ 7’ 11’ 20’ 24’ 45’

A B A B A A B C A B A A A B A A

SLV PL Kyrg CZ CZ GB CZ SK PL CA GB CA CZ D CZ D

41’ 50’ 30’ 50’ 36’ 50’ 15’ 67’ 12’ 15’ 52’ 22’ 56’ 21’ 56’ 100’

ZÁKLADNÍ ŠKOLA – REPRÍZY SOUTĚŽNÍCH FILMŮ 10:00 12:00 14:00 16:00 18:00 20:00 22:00 24:00

Lhotse 2000 Wspólny lot Rozjdestvensky sindrom Annapurna High Sen Stone Love Petr Kraus – Portrét trojnásobného mistra světa v biketrialu OMO – Cesta do pravěku Geronimo Á l’Eau de Larose Blood, Sweat and Bagels Eastern Tide: Bouldering in Nova Scotia ČHD: Makalu, Kangchenjunga Vertical Vibes ČHD: K2, Broad Peak Eiger Live 99

KOUPALIŠTĚ – NESOUTĚŽNÍ FILMY 22:00

Starý fesťák Sólo čili vášeň samoty (Kavkaz 83) Prásknutí bičem Peperoncino čili Paprika po italsku Sen bez hranic Everest - Zboja Mont Olymps

18’ 14’ 10’ 10’

Město Teplice nad Metují a generální partner Petr Maštálko (protipožární zabezpečení staveb Mělník) ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky, Krajským úřadem Hradec Králové, Českým horolezeckým svazem, Horolezeckým klubem Ostaš Police nad Metují, Růža Bike Police nad Metují, Českými dráhami, Sportiv Redpoint Teplice nad Metují, Montanou Trekking , Českým rozhlasem Hradec Králové a Rádiem Metuje, s podporou dalších sponzorů, jimiž jsou: Pivovar Náchod a.s., Czech Press Group a.s.Ústí nad Labem, Direct Alpine Liberec, Lanex Bolatice, General Bottlers CR Teplice nad Metují, ProMoPro s.r.o. Praha, ELPOL POLICE s.r.o. Police nad Metují, Moira a.s. Praha, Hannah Czech a.s.Plzeň, Kiwi svět map a průvodců s.r.o. Praha, SPORT Prima spol. s r.o.Hodonín, CK Alpy spol. s r.o. Lysá nad Labem, Česká spořitelna a.s. Hradec Králové, obec Adršpach, Květiny Semiramis Praha, Stavební firma Myška, HUDY Sport Hřensko, pension U Skalního potoka Teplice nad Metují, Sport Hotárek Náchod, Alpinus CZ, Hobra Školník s.r.o. Broumov, S.E.I.F.E.T.O., s.r.o. Zlín, Bohemia Sport Jablonec nad Nisou, Slovenský filmový archiv, Turistika a hory Ostrava, Elektro Grim Bukovice,CDS s.r.o. Náchod, KUDRNA s.r.o. Brno, HIGHLAND s.r.o. Brno, Jiří Šťastný, MUDr. Jaroslava Zítková, Scheele Bohemia s.r.o. Praha a Petr Kysela

Neděle 31.8.2003 Filmový romantik Na festivalu měl již okolo 10 filmů, které sklidily uznání diváků i poroty. Jeho filmy byly vždy velmi živočišné, dýchá z nich ohromná atmosféra. O koho se jedná? Na stranách našeho zpravodaje jsme přivítali Paľo Barabáše. Paľo, co bylo dřív, lezení anebo filmaření? Dneska jsem se prošel po Ádru a Teplicích a taky jsem si prohlédl Hranu Kalamárky, kterou jsem lezl před dvaceti roky. Tenkrát mne vůbec nenapadlo, že bych mohl někdy filmovat. Nejprve jsem samozřejmě fotil, kreslil a spousty emocí z hor jsem se takto snažil dostat ze sebe ven. Při návštěvě II. festivalu v Popradě jsem si řekl, že bych chtěl taky udělat alespoň jeden takový film, jaký jsem tam shlédl, a tak jsem si pořídil videokameru. Natočil jsem pak svoji prvotinu „Karakoram Higway“ a postupem času se mi splnil sen získat za mé filmy i nějakou tu cenu. Říkal jsi, že jsi čirý amatér, ale tvé snímky jsou na profesionální úrovni. Jaké máš tedy povolání? Jsem elektroinženýr, vystudoval jsem obor zvuková obrazová technika a postgraduálně obor digitální televize. Od osvojení techniky byl pak už jen krůček k samotné tvorbě. Speciální vzdělání podle mě není až tak důležité, ani člověk, který vystudoval filmovou fakultu nemusí udělat dobrý Filmový romantik Na festivalu měl již okolo 10 filmů, které sklidily uznání diváků i poroty. Jeho filmy byly vždy velmi živočišné, dýchá z nich ohromná atmosféra. O koho se jedná? Na stranách našeho zpravodaje jsme přivítali Paľo Barabáše. Paľo, co bylo dřív, lezení anebo filmaření? Dneska jsem se prošel po Ádru a Teplicích a taky jsem si prohlédl Hranu Kalamárky, kterou jsem lezl před dvaceti roky. Tenkrát mne vůbec nenapadlo, že bych mohl někdy filmovat. Nejprve jsem samozřejmě fotil, kreslil a spousty emocí z hor jsem se takto snažil dostat ze sebe ven. Při návštěvě II. festivalu v Popradě jsem si řekl, že bych chtěl taky udělat alespoň jeden takový film, jaký jsem tam shlédl, a tak jsem si pořídil videokameru. Natočil jsem pak svoji prvotinu „Karakoram Higway“ a

film a naopak ten, kdo nemá s touto tvorbou nic společného, může mít v sobě tolik kreativity, nápadů a chuti dělat něco pěkného, že ten první mu to může závidět. Co chystáš za film do budoucna? Trochu jsem pochodil po světě a myslím si, že se mi tam podařilo udělal dost zajímavých filmů. Teď bych chtěl udělat pěkný film o Tatrách pro všechny lidi, kteří v nich žili a které Tatry formovaly stejně jako mě. Český pohár v lezení na obtížnost Za nejistého počasí a skvělé atmosféry proběhly závody v lezení na obtížnost. V kategorii mužů zvítězil polský závodník Marek Pobran před Radimem Noskem z Hodkovic a Honzou Zbrankem. O přední umístění žen rozhodovalo až superfinále, kde Silvie Rajfová přelezla Terezu Kysilkovou. Na třetím místě skončila Soňa Hnízdilová. Mezinárodní festival outdoorových filmů Jak se nám doneslo, v listopadu se připravuje i ve vzdálené Ostravě „Mezinárodní festival outdoorových filmů“. Zájemci o návštěvu či tvůrci filmů naleznou bližší informace na adrese www.mfof.cz, e-mailu [email protected] nebo v informačním středisku našeho MHFF.

postupem času se mi splnil sen získat za mé filmy i nějakou tu cenu. Říkal jsi, že jsi čirý amatér, ale tvé snímky jsou na profesionální úrovni. Jaké máš tedy povolání? Jsem elektroinženýr, vystudoval jsem obor zvuková obrazová technika a postgraduálně obor digitální televize. Od osvojení techniky byl pak už jen krůček k samotné tvorbě. Speciální vzdělání podle mě není až tak důležité, ani člověk, který vystudoval filmovou fakultu nemusí udělat dobrý film a naopak ten, kdo nemá s touto tvorbou nic společného, může mít v sobě tolik kreativity, nápadů a chuti dělat něco pěkného, že ten první mu to může závidět. Co chystáš za film do budoucna? Trochu jsem pochodil po světě a myslím si, že se mi tam podařilo udělal dost zajímavých filmů. Teď

Neděle 31.8.2003 bych chtěl udělat pěkný film o Tatrách pro všechny lidi, kteří v nich žili a které Tatry formovaly stejně jako mě.

Kysilkovou. Na třetím místě skončila Soňa Hnízdilová.

Český pohár v lezení na obtížnost Za nejistého počasí a skvělé atmosféry proběhly závody v lezení na obtížnost. V kategorii mužů zvítězil polský závodník Marek Pobran před Radimem Noskem z Hodkovic a Honzou Zbrankem. O přední umístění žen rozhodovalo až superfinále, kde Silvie Rajfová přelezla Terezu

Jak se nám doneslo, v listopadu se připravuje i ve vzdálené Ostravě „Mezinárodní festival outdoorových filmů“. Zájemci o návštěvu či tvůrci filmů naleznou bližší informace na adrese www.mfof.cz, e-mailu [email protected] nebo v informačním středisku našeho MHFF.

Mezinárodní festival outdoorových filmů

Neděle 31.8.2003

Výsledky 20. MHFF Teplice nad Metují Results of the 20th IMFF Teplice nad Metují Hlavní cena / Grand Prix

OMO – Cesta do pravěku / OMO – A Journey to the Primaeval Age Pavol Barabáš - Slovensko/ Slovakia Kategorie A – horolezecké sporty / Category A – Mountaineering sports

Rozdjestvensky syndrom Vánoční syndrom / Christmas Syndrome Evgeny Kotlov – Kyrgyzstán / Kyrgyzstan

st

Kategorie B – sporty v přírodě / Category B – Sports in the nature

1 Base – Angels of Gravity / 1. báze – Andělé gravitace Georg Dehghan, Terje Halvorsen – Německo / Germany Kategorie C – člověk a hory / Category C – A Man and mountains

Geronimo Leszek Dawid – Polsko / Poland Cena poroty / Jury’s Prize

Seriál České himalájské dobrodružství / Czech Himalayan Adventure Zdeněk Gawlík – Česká republika / Czech Republic Zvláštní cena poroty / Jury’s special mention

Kamarádi z řeky / River Mates Hugo Habrman – Česká republika / Czech Republic Cena města Teplice nad Metují / Prize of Teplice nad Metují

Sen / The Dream Jiří Kratochvíl – Česká republika / Czech Republic Cena diváka / Spectators’ Prize

Sen / The Dream Jiří Kratochvíl – Česká republika / Czech Republic