KRAJINA JAKO PŘEDMĚT GEOVĚDNÍHO A SPOLEČENSKOVĚDNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ – HODNOCENÍ VLASTNÍHO VÝUKOVÉHO PROGRAMU Mgr. Barbora TESAŘOVÁ Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Katedra fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze
[email protected]
Abstract The paper summarizes knowledge gained through author´s field education program which is focused on landscape. We focused on the question to which extend do pupils of grade 7th – 9th (upper primary school) are able to use their classroom knowledge on landscape in the field to understand/read concrete environment. During the field education program, we also focus on changing and individual attitudes towards natural and nature-like landscape. We are using feedback from pupils and own observation in a field education program of the “Tereza” Foundation since 2009. Despite prioritizing this issue in the Framework education program for upper primary school, our research found out that pupils mostly do not use their knowledge from geography classes during field education. We suggest two factors influence this situation. First, knowledge of geography are limited among pupils in the time when they take the field education program. Second, capacities for thinking about linkages and relations between different objects are not developed among them. However, after taking field education program, pupils do have better attitude to nature in general, despite some individual variations. Our results indicate need of further in-depth research on methods of landscape education. Key words field education, landscape, understanding/reading concrete environment, attitudes towards nature-like landscape
1. PŘEDSTAVENÍ PROGRAMU Výukový program Krajina mýma očima je určen pro 7-9 tř. ZŠ. Byl vytvořen v roce 2009 pro ekologicko-výchovné sdruţení Tereza. Ve stejném roce byl upravován do konečné podoby na základě supervizí a lektorování. Dnes se vyučuje tento program pod názvem: Příběh jednoho praţského údolí II. Místo výuky je Prokopské údolí, území s průkaznými doklady jednotlivých faktorů vývoje krajiny. Celková délka trasy je 4 km a trvání 4 vyučovací hodiny (3h). Program si klade za cíl podpořit dovednosti a znalosti potřebné ke zodpovězení několika praktických otázek: Čím je utvářena krajina kolem nás? Jaké procesy se podílí na vzhledu dnešní krajiny? Jak se mění krajina v průběhu času? Ovlivňuje mě krajina, kterou jsem obklopen/a a naopak? Ţáci se v programu seznamují se základními činiteli, které ovlivnily vzhled krajiny Prokopského
údolí.
Program
je
interdisciplinární,
na
pomezí
geovědních
a
společenskovědních disciplín (geologie, fyzická a sociální geografie, historie – resp. vývoj člověka v historických etapách, ekologie-etika). Hlavní důraz je kladen na propojení znalostí aplikovaných v konkrétní krajině. Program je uspořádán chronologicky, tak jsou jednotlivé faktory vývoje krajiny představovány od nejstarších. První část programu se týká přírodních faktorů jako - geologický vývoj a modelační funkce vody, druhá část je zaměřena na vliv člověka na krajinu a jeho postoj k přírodní krajině. K dosaţení cíle programu je zacházeno s netradičními didaktickými metodami, aktivitami a prostředky, které vedou k vysoké efektivitě výukových programů (záţitková hra, simulační výuka, fotografie, pracovní list, schémata, týmová práce, evokační aktivity, hloubková reflexe, evaluační hodnocení ţáků, učitelů a supervizora). 1.1. ANOTACE PROGRAMU Program je sloţen z několika na sebe navazujících aktivit, na konci aktivity probíhá reflexe. Evokační aktivita: krajina na fotkách Program začíná u Klukovického koupaliště, odkud dobře vidíme vyvrásněné a erodované horniny i nivu řeky. Ţáci pracují ve skupinách (3-4 ţáci v jedné skupině). Kaţdé skupině přidělí lektor fotku. Cílem ţáků je najít skutečný reliéf zobrazený na fotce. Potom ţáci ve skupině zkusí kaţdý prvek na fotce analyzovat podle toho, jakým procesem mohl vzniknout.
Po zhruba 5 minutách se ţáci zase sejdou v kruhu, kaţdá skupinka představí fotku a s ostatními se podělí, co je napadlo. Tvorba schématu geologického vývoje Ţáci opět pracují ve skupinách, mají nejprve za úkol přiřadit texty se zajímavostmi jednotlivých geologických období ke schématickým obrázkům, které znázorňují jak v těchto obdobích vypadala krajina. Potom následuje prezentace jednotlivých období dle časové souslednosti. Lektor doplňuje informace, pomáhá propojit znalosti, ukazuje v terénu důkazy jmenovaných procesů v daných geologických etapách (podmořská sopka, kaňon potoka, vrásnění na amfiteátru, doklady usazenin z druhohor (vápenec) a prvohor. K tomu mu slouţí příručka pro lektory (Tesařová, 2009b). Prožitková hra Slepý a němý Následuje prostředek záţitkové pedagogiky – hra, jejíţ cílem je prověřit některé znalosti a zároveň si vyzkoušet jaké to je, kdyţ ţáci nemohou pouţívat jeden ze dvou důleţitých smyslů. Voda v krajině Další zastávkou je lávka Dalejského potoka. Ţáci zde nejprve vymýšlí, čím sama sladká (říční) voda modeluje krajinu. Lektor je usměrňuje a doplňuje výkladem tak, aby přišli na boční erozi (tvoří se zákruty a meandry), hloubkovou erozi (zahlubuje se do dna, vznik celého kaňonu), a také co se stane, kdyţ se voda vylévá z břehů – zarovnávací charakter působení. Vodítkem je opět příručka lektora (Tesařová, 2009b). Poté lektor rozdá pracovní list do skupinek, který vyplní a poté znovu ukáţí na konkrétním příkladu Dalejského potoka. Člověk v krajině Zde je zastávkou bývalé slovanské hradiště, odtud je výhled na novodobou zástavbu rozvíjející-se metropole v kontrastu s přírodní rezervací. Na základě kartiček zobrazujících vývojové fáze vlivu člověka na krajinu a evokačních otázek ţáci si ţáci uvědomují, jak postupně člověk přetvářel přírodní krajinu, jaký význam pro něho v danou fázi měla. Vybavují si, jakým způsobem v určitém historickém období ţil. Jednotlivé fáze vývoje simulují podle časového sledu ostatním. Diskutují, co člověk potřebuje a potřeboval k ţivotu, co mu bylo prioritní. Potom skupiny vymýšlí a ztvárňují na čtvrtku vizi budoucnosti konkrétní krajiny - své návrhy kreslí, diskutují o jejich reálnosti, o budoucím postoji lidí ke krajině. Poslední zastávka je retenční nádrţ nad Klukovicemi. Zde probíhá diskuze nad moţnými funkcemi nádrţe.
Diamant V závěru programu shrneme, jaké vlivy na krajinu jsme probrali. Poté si kaţdý můţe vyzkoušet svůj postoj k přírodní krajině. Jednak formou aktivity jménem diamant – kdy ţáci seřazují (do stanoveného tvaru podle priorit) tvrzení mířené na ně samotné – své postoje porovnávají mezi sebou ve skupinách. Druhou formou jsou tvrzení obecně míněná, zde svůj postoj ţáci určí prostřednictvím pomyslné čáry a svojí pozicí na této čáře, která vyjadřuje, do jaké míry souhlasí či nesouhlasí s tvrzením. Na konci programu ţáci vyplňují evaluační dotazník na zjištění přínosu programu. Přínos pro výuku se zjišťuje v průběhu programu vyplňováním dotazníku pro učitele, nejobsáhlejší je hodnocení supervizora. 2. PROGRAM - RVP 2.ST.ZŠ Obsah programu lze v současném vzdělávacím systému nalézt hlavně ve vzdělávací oblasti: Člověk a příroda a v průřezovém tématu: Environmentální výchova. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda najdeme definované tyto poţadavky: ţák: - rozeznává, pojmenuje a klasifikuje tvary zemského povrchu, porovná působení vnitřních a vnějších procesů v přírodní sféře a jejich vliv na přírodu a na lidskou společnost - posoudí, jak přírodní podmínky souvisí s funkcí lidského sídla - ovládá základy praktické topografie a orientace v terénu - aplikuje v terénu praktické postupy při pozorování, zobrazování a hodnocení krajiny Nejvíce se blíţí našemu cíli první bod. Je ale velmi sloţitým pro druhý stupeň ZŠ, vyţaduje vysokou míru znalostí a dovednost myšlení v souvislostech. Ve srovnání s naším programem jsme spíše částečně ovlivnili styl čtení krajiny ve smyslu uvaţování o procesech v přírodní sféře. Toto systémově orientované myšlení jsme se snaţili podpořit poukazováním na dynamiku vývoje Země na konkrétním příkladu. V průřezovém tématu Environmentální výchova najdeme okruhy: Přírodní zdroje a jejich vyuţívání a Lidské aktivity a problémy s tím spojené. V našem programu ilustrujeme (simulujeme) zásah člověka do přírodního prostředí od počátku vývoje k současnosti (ţáci se věnují se i představám nad budoucností). Zmiňujeme, které přírodní procesy jednotlivé zdroje utvářejí a jakou návaznou lidskou činnost determinují (těţba vápence v Prokopském údolí). Na závěr bych zmínila průřezové téma Osobnostní a sociální výchova, kam patří řada rozvíjených dovedností. V programu je např. zdokonalována komunikace a výuka ve skupině, je podporováno kreativní myšlení prezentacemi vlastních představ. Jsou pouţívány některé prvky psychohygieny po záţitkové hře. Do jisté míry lze mluvit i o morálním rozvoji, kdy
společně stanovujeme jak se v přírodní rezervaci budeme chovat nebo hodnotíme svůj přístup k přírodní krajině. 3. VÝSLEDKY EVALUACE Program je hodnocen na základě lektorování, které probíhalo od dubna do června 2009, vţdy 1-2x týdně s různými ţáky (2 lektoři na ca 30 ţáků). Výsledky jsou hodnoceny převáţně metodou vlastního pozorování, dále z evaluačních dotazníků lektorů ţáků a učitelů, a z rozhovoru se supervizorem. Přírodní faktory vývoje krajiny jsou ţáky vnímány odlišně. Menšina ţáků si dokáţe představit modelační činnosti vody (ve smyslu, ţe voda můţe mít zarovnávající a erozní efekt – hluboké údolí, meandry, nivy, zarovnané plošiny..). Naproti tomu základní geologické činitele je schopna vyjmenovat většina ţáků, nicméně jejich praktické rozlišení v terénu je pro ně sloţité. Postupné podmanění přírody člověkem a historické souvislosti se zdají být nepropojené. Zhruba polovina poznatků programu se zdá být pro ţáky zcela nová. Někteří ţáci (odhadem 1/5) nedisponují základními znalostmi (jako je určování světových stran, souvislost osídlení v blízkosti řek s vývojem člověka..). Kladně hodnotím výsledky i vysokou invenci ţáků k úkolům orientovaným na vlastní dedukci a zjišťování postoje k přírodní krajině. Úkol vytvořit hypoteticky pozitivní a negativní obraz krajiny v budoucnosti byl pro ţáky zajímavý a aktivita na vlastní postoj k přírodě-blízké krajině byla u většiny poctivě zpracovaná a pokaţdé několika ţáky dobrovolně prezentovaná. Práci lektorů lze sledovat ze zpětných vazeb pozorovatelů (supervize, „náslechář“, třídní učitelé). Vysoká je závislost odborného zaměření. Někteří lektoři dávají přednost aktivitám zaměřeným na uvědomění si vlastního vztahu ke krajině,
já osobně jsem preferovala
znalostní hledisko z geověd, kde jsem si kladla za cíl sloţité znalosti zjednodušovat, propojovat a dokládat na příkladech. 4. ZÁVĚR Hypotetická otázka, zda ţáci aplikují školní poznatky do terénního vyučování, byla ověřena s negativním výsledkem. Hlavní příčinou můţe být nedostatečnost znalostí, ale větší roli dle mého názoru hrála neschopnost poznatky aplikovat. Viděla jsem absenci právě v myšlení v souvislostech, které je důleţité k pochopení sloţitých celků jako je krajina. Moţným důvodem je i didaktická náročnost tématu.
Výsledky šetření slouţily jako podklad pro definování výzkumných otázek, které jsou v současnosti ověřovány v rámci disertační práce.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ČERVINKA, P., TAMPÍR, V.: Přírodní prostředí Země: učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 1998. 87 s. JAKEŠ, P.: Geologie: učebnice pro ZŠ a niţší stupeň víceletých gymnázií. 1.vyd., Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 1999. 63 s. ISBN 80-86034-30-5. KUBÍKOVÁ, J., KŘÍŢ, J.: Prokopské údolí, průvodce naučnou stezkou. Praţské středisko SPPOP, Praha, 1981. 51 s. TESAŘOVÁ, B., ŘEZNÍČKOVÁ E.: Krajina mýma očima: anotace k výukovému programu. Sdruţení Tereza, Praha, 2009a. 4 s. TESAŘOVÁ, B.: Příloha pro lektory k výukovému programu Krajina mýma očima. Sdruţení Tereza, Praha, 2009b. 5 s. NETOPIL, R., BRÁZDIL, R., DEMEK, J., PROŠEK, P.: Fyzická geografie I. Státní pedagogické nakladatelství, n.p. v Praze, Praha, 1984. 273 s.
