Kulturní krajina oblasti Rychlebské hory Charakteristika území: Kulturní krajina oblasti Rychlebské hory je součástí čelních, severovýchodních svahů Rychlebské hornatiny (v Polsku s názvem Góry Zlote), které tvoří dominantní ohraničení Otmuchowské sníženiny (v Polsku Pradoliny Nysy), která je součástí rozsáhlé Slezské nížiny. Převýšení svahů dosahuje 400 až 550 m relativní výšky. Na jihozápadě spadá do Kladské kotliny. Z celého masivu je jako kulturní krajina oblasti vybrána pouze severní část, od hřebenu Špičáku nad Petrovicemi. Toto oddělení lze odvodit i ze změny geologické skladby oproti jižní části. Rychlebské hory jsou budovány složitou geologickou stavbou. Na severu převažují krystalické horniny (ruly, amfibolity) a vápence s vzácnými rudami zlata, arsenu aj. Jižněji převažují ruly, svory, fility, amfibolity, místy i čediče. Oddělený masiv Smrku a Břidličného vrhu je typický vrstevnatou strukturou převážně biotitických hornin. Krajina je na temenech a v horních třech čtvrtinách svahů lesní, v dolních částech svahů přechází přes pastviny a louky ke krajině polní. V centrální části hor jsou velké enklávy pastevních areálů v plochách dodnes dochovaných plužin, dnes zaniklých či přeměněných vesnic. Přirozeným kulturním centrem je Javorník (městská památková zóna Javorník se zámkem Jánský vrch). Významný je klášterní a zámecký areál v obci Bílá Voda na severu. Oba památkové soubory zasahují širšími kompozičními vazbami i do okolní krajiny. Území je cenné i pro jedinečné přírodní scenérie plné dalekých výhledů na Slezskou nížinu, jejíž obraz zároveň spoluvytváří.
Z hlediska památkové péče je, jak již zmíněno, nejvýznamnější centrum Javorníku a zámek Jánský vrch, chráněny jako městská památková zóna. Přirozenou součástí je i zámecký park s významnými kompozičními přesahy do volné krajiny ve směrech na neogotickou kapli sv. Antonína Paduánského nad Račím údolím a na poutní kapli P. Marie Salettské s křížovou cestou v Travné. Z významnějších dalších jednotlivých památek lze jmenovat klášter s kostelem v Bílé Vodě, rekonstruovanou vápenku a zříceniny hradů.
Z hlediska ochrany přírody je prakticky celé území bez zvláštní ochrany přírody. Výjimku tvoří EVL a přírodní rezervace Račí údolí. Na polské straně jsou přitom celé Rychlebské hory chráněny jako Śniežnicki Park Krajobrazowy (Sněžnický krajinný park). Vzhledem k absenci jiných, zvlášť chráněných území, je nutno konstatovat, že přírodní hodnoty oblasti buď nejsou výjimečné nebo jsou orgány ochrany přírody silně podceněny.
Z hlediska krajinného rázu je vymezení KKO Rychlebské hory prakticky totožné s úbočními severovýchodními svahy masivu, včetně vnitřních zaříznutých údolí. Nesporná zvýšená hodnota krajinného rázu KKO však nepožívá zvýšené ochrany. Celé řešené území tvoří severozápadní hranici rozsáhlé oblasti krajinného rázu Otmuchowské sníženiny (I.), otevřené dále na všechny strany do rozsáhlých Slezských rovin. Členění Rychlebských hor zaříznutými údolími s vodními toky vytváří navíc v jejich úbočích soustavu malých oblastí krajinného rázu – II. Hluboký důl, III. Kotlinka, IV. Javornické údolí, V. Račí údolí, VI. Lánské a Červené údolí a VII. Vojtovické údolí. Tyto oblasti jsou z velké části hlavním dálkovým pohledům ze Slezské nížiny skryty a ve vedutě Rychlebských hor se projevují jen jejich převýšené části – hlavní horský hřeben. Všeobecně jde o mladší, horský typ reliéfu s táhlým horizontem hlavního hřebene, členitě vybíhajícím skloněnými kolmými hřebeny do úbočí. Mezi hřebeny jsou sníženiny místy proříznuté hlubokými, úzkými údolími toků. Ty jsou natolik skryty z širokých pohledů, že vytvářejí samostatné krajinné suterény, na obraze oblastí se nepodílejících. 1
Oblasti krajinného rázu I. Oblast krajinného rázu Otmuchovská sníženina Ohraničení: na jihozápadě, právě v řešeném území je výrazně ohraničena vedutami celého pásu Rychlebských hor, tvořenými v prvním pohledovém plánu čelními svahy kopců Paseka, Jelen, Vysoký Kámen, Pěnkavčí a Zaječí vrch, Štít, Špičatý Kámen, Štěrková, Strážiště, Suť, Vápenný a Kokeš. V druhém pohledovém plánu se projevuje hřbet Rychlebských hor od Wielkego Jawornika přes Borůvkovou horu, Koníček, Černý vrch a Borůvkový vrch po Špičák. Veduta je zalesněna, pouze v úpatí svahů přechází v louky a pastviny. Na severozápadě, mimo řešené území i republiku, je oblast otevřena přes sníženinu Nisy na pahorkatinu u Kamiencie Zabkowiskiego. Na severovýchodě, mimo republiku, je polootevřena přes plochou pahorkatinu v linii Doboszowice, Lubnów, Maciejowice, Nieradowice, Goświnowice a Jedrzychow u Nysy. Na východ je, opět mimo republiku, oblast otevřena přes sníženinu Nisy v prostoru města Nysa na Podkamień a kopce Glowna a Dobra, kde začíná plochá Glubczická pahorkatina. Odtud vede ohraničení přes nivu Bělé na kopec Piekelnik a dále na vrch Plochý v ČR, nad Supíkovicemi. Na jihu, stále mimo řešené území, je polootevřena do oblasti ostrovních hor Žulovska a zpět na Rychlebské vrchy. Krajinný suterén: není Matrice: jádro tvoří polní středověká kolonizační krajina (rámcové typy 3Z2, 3M2). Území bylo plně osídleno ve středověku, v relativně úrodné oblasti. Okraje oblasti, právě v řešeném území jsou tvořeny matricí zalesněných svahů s enklávami osad (typ 5L13, v úpatí i 3M13). V 19. století výrazně převažovala německá populace. Póly: V řešeném území jsou tyto póly: - masiv Javorníku - masiv Borůvkové hory s rozhlednou - vrch Jelen - vrch Liščí skála - vrch Štít - masiv vrchu Koníček - masiv Strážiště a Kokeš - masiv Špičáku - Dvorský vrch a Kaní Hora v úpatí - městys Bílá Voda s klášterem - město Javorník se zámkem - rekreační areál Račího údolí - Lánský vrch Hlavní póly mimo řešené území jsou především vodní nádrže Otmuchovské a Niské jezero a významná města Paczków, Otmuchów a Nysa. Osy: - hlavní osou mimo řešené území jsou okraje nivy Kladské Nisy V řešeném území jsou to dále na Nisu kolmé přítoky: - Bílá Voda – Kamienica se sídly Bílá Voda, Kamienica, Paczkov - Hoštický potok se sídly Horní Hoštice, Gośćice, Unikowice a Stary Paczków - Javornický potok se sídly Javorník, Trzeboszowice - Vojtovický potok – Swidna se sídly Vojtovice, Buková, Bernartice, Dzewietlice a Mesino
2
II. Oblast krajinného rázu Hluboký důl Ohraničení: je oblast ohraničena vedutou hlavního hřebenu Rychlebských hor – od vrchu Paseka přes Špičák a Javorník po Borůvkovou horu, kterou je ohraničena od jihu. Na východ je ohraničena vedutou bočního, snižujícího se hřebenu od Borůvkové hory přes Jelena a Jahodník až ke Karlovým Dvorům nad vsí Bílá Voda. Na sever je polootevřena údolím potoka Bílá Voda. Krajinný suterén: uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží soubor konvizuálních celků IIa. údolí Bílé Vody – Hluboký důl. Jde o typické hluboké zalesněné, místy skalnaté údolí s cestou a cyklostezkou na dně. Matrice: území bylo sporadicky osídleno až za pozdní středověké kolonizace a později formou samot a dvorců. Dvorce zanikly za socialismu a dnes je oblast tvořena lesní krajinou (rámcový typ 5L13). Po 20. století téměř výhradně německá populace. Póly: - hraniční zalesněný vrch Paseka s výhledem na Zloty Stok - hraniční zalesněný ostroh Špičák - hraniční zalesněný vrch Javorník, tvořený českým ostrohem Jaworniku Wielkego v Polsku - hraniční zalesněný a skalnatý vrch Borůvková Hora s rozhlednou, dominanta oblasti - zalesněný izolovaný vrch Jelen se skalními vyhlídkami v úbočí - zalesněný ostroh Muflon, členící zaříznuté údolí Bílé Vody - zámecký areál v Bílé Vodě - vsi Osy: - údolí potoka Bílé vody s cestou III. Oblast krajinného rázu Kotlinka Ohraničení: na západě je uzavřena vysokou vedutou zalesněné Borůvkové hory, na jihu jejím snižujícím se hřebenem na Liščí skálu a Pěnkavčí vrch. Na východě je polootevřena údolím Hoštického potoka a na severu je uzavřena vedutou snižujícího se zalesněného hřbetu od Borůvkové hory přes Bílou skálu na Vysoký Kámen. Krajinný suterén: uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží soubor konvizuálních celků IIIa. - Kotlinka. Jde o typické hluboké zalesněné, místy skalnaté údolí. Matrice: je tvořena lesní krajinou na táhlých stráních, osvojenou v pozdním středověku (rámcový typ 5L13). Území nebylo nikdy trvale osídleno. Póly: - hraniční zalesněný vrch Borůvková hora s rozhlednou - skalnatý zalesněný vrch Liščí skála - zalesněný Pěnkavčí vrch - skalnatý, zalesněný ostroh Vysoký kámen s dalekými rozhledy Osy: - Hoštický potok na dně údolí IV. Oblast krajinného rázu Javornické údolí Ohraničení: na západě je ohraničena zalesněnou vedutou vrcholového hřbetu Rychlebských vrchů od Zadní hory přes Travnou a Čedičový vrch po Koníček. Na jihovýchodě je ohraničena zalesněnou vedutou snižujícího se hřbetu od Koníčka přes Prostřední a Měřice na Štít. Na východ je polootevřena sevřeným údolím Javornického potoka. Na severovýchod je
3
pak uzavřena zalesněnou vedutou zvedajícího se hřbetu od Strmého vrchu nahoru přes Liščí skálu na Zadní horu. Krajinný suterén: krajinný suterén je tvořen souborem konvizuálních celků soustavy zaříznutých údolí potoka Javorník a přítoků. Údolí je zalesněno, na dně však vede i silnice a samoty domků přecházející v souvislou zástavbu Travné. Matrice: jádro matrice je tvořeno pozdně středověkou lesopolní kolonizační krajinou (rámcové typy 5M13 a 5L13, v suterénu i 5L15). Sídla byla typické dlouhé lesní lánové vsi s řetězovou zástavbou a záhumenicovou plužinou, dnes zatravněnou či zarostlou lesem. V 19. století zde byla pouze německá populace. Póly: - ostroh zalesněného Čedičového vrchu - zalesněný masiv Koníčku - zalesněný ostroh Koníčku - Štít - zalesněný ostroh Rozhraní nad rozvětvením údolí - sídlo Travná (dříve Krautenwälder) s poutním areálem P.M. Salettské Osy: - potok Javorník se silnicí a zástavbou Travné - Obecní potok se vsí Zálesí (dříve Oberwalden) V. Oblast krajinného rázu Račí údolí Ohraničení: na západě je oblast ohraničena zalesněnou vedutou hlavního hřebene hor od Koníčku k Černému vrchu, na jih je uzavřena zalesněnou siluetou Hraničního vrchu. Na jihovýchod je uzavřena vedutou snižujícího se hřbetu od Hraničního vrchu přes Roveň na Špičatý Kámen, kde je na východě polootevřena Račím údolím do Otmuchowska. Na sevrozápadě je ohraničena zalesněnou vedutou stoupajícího hřebene od Štítu přes Měřice a Prostřední po Koníček. Krajinný suterén: krajinný suterén je tvořen souborem konvizuálních celků zaříznutých údolí Račího potoka. Údolí se skalními výchozy je souvisle zalesněno a jeho nejhlubší SV část je vyhlášena za přírodní rezervaci. Na dně však vede silnice a u ústí se nachází i rekreační zařízení. Matrice: je tvořena lesní krajinou na příkrých čelních stráních a v zaříznutých údolích, osvojenou v pozdním středověku (rámcové typy 5L13, 5L15). Území nebylo nikdy plně osídleno. Póly: - zalesněný hraniční vrch Koníček - zalesněný dominantní Černý vrch - zalesněný Hraniční vrch s dalekými výhledy - Čertovy kazatelny nad Račím údolím – skalní výchoz z rozhledem - zříceniny hradu Rychleby a Pustý zámek Osy: - Račí potok s paralelní zpevněnou cestou - údolí Bušínského potoka VI. Oblast krajinného rázu Lánské a Červené údolí Ohraničení: na západě je oblast ohraničena snižujícím se horizontem nevýrazného zalesněné hřbetu od Roveně po Špičatý kámen. Na jihu je ohraničena zalesněnou vedutou hřbetu Roveň,
4
Strážiště a Vápenný, veduta se na východě ohýbá a přes Suť se sklání k soutěsce na Lánském potoce nad Uhelnou. Na sever zalesněný horizont stoupá po úbočí na Špičatý kámen. Krajinný suterén: je tvořen zaříznutými, zalesněnými částmi Lánského (VI.a.) a Červeného (VI.b.) potoka. Po jejich dně vede i silnice do obou osad. Matrice: jádro matrice tvoří odlesněné enklávy pastevních areálů. V těchto strukturálně dobře dochovaných záhumenicových plužinách leží sídla Červený Důl, Nové Vilémovice a zaniklý Pilzberg (česky Hřibová). Jde o pozdně středověkou kolonizační krajinu hercynika (rámcový typ 5M13). Toto jádro je obklopeno lesní krajinou (typ 5L13 a 5L15). Území bylo před válkou ryze německé. Póly: - dominantní zalesněný vrch Strážiště – krajinná dominanta - zalesněný, skalnatý Vápenný - centrum Nových Vilémovic s bývalou kaplí Osy: - Červený potok s řetězovou výstavbou Červeného Dolu (dříve Rothengrund) okolo paralelní cesty - Lánský (Prostřední) potok s řetězovou výstavbou Nových Vilémovic (dříve Neu Wilmsdorf) okolo paralelní silnice - stromový nálet ve stopě bývalé vsi Hřibová (dříve Pilzberg) VII. Vojtovické údolí Ohraničení: na západě je oblast vymezena zalesněnou vedutou Hraničního vrchu a Roveně. Na jihu vedutou hlavního hřebenu Hraniční vrch – Borůvkový vrch - Špičák, prolomeného travnatým Gieraltowským sedlem v prostoru Hraniček. Na jihovýchodě je uzavřena zalesněnou vedutou klesajícího hřebene od Špičáku k Nové Vésce a opět nahoru na vrch Kokeš. Na severu je ohraničena zalesněnou členitou vedutou vrchů Kokeš, Vápenný, Strážiště a Roveň. Krajinný suterén: je tvořen třemi úseky souborů konviuálních celků (VII.a.) zaříznutých údolí Vojtovického potoka, Ostrého údolí a Nové Vésky. Matrice: drtivě převažuje matrice lesních krajin na svazích a v zaříznutých údolích (5L15, 5L13), v enklávách bývalých vsí však zůstává lesopolní krajina, dnes pastevní (rámcový typ 5M13). Osídlení bylo pozdně středověké, prakticky do války zcela německé. Dnes výrazně zredukováno a převážně převedeno na rekreaci. Plužiny byly záhumenicové, sídla řetězové lánové vsi (Vlčice, Nová Véska), částečně však již přecházela v rozptýlené osídlení sedlišť (Hraničky a zaniklý Petersdorf). Póly: - zalesněný dominantní Borůvkový vrch - zalesněný vrch Strážiště s dalekými rozhledy - zalesněný, skalnatý Vápenný - sídlo Nová Véska - samota Hraničky se zbytky původního sedliště - výrazný vrchol Špičáku Osy: - Vojtovický potok s řetězovou výstavbou Nové Vésky okolo paralelní cesty - Ostré údolí
5
Cíle ochrany tohoto území: Hlavním předmětem ochrany je: - ochrana působení čelních svahů Rychlebských hor v dálkových pohledech ze Slezské nížiny - ochrana a tvorba komponované krajiny okolo Jánského vrchu a Bílé Vody - ochrana bezlesých sídelních enkláv v horách se zaniklými či omezenými vesmi - ochrana zvyšování rekreačního potenciálu i lesních poloh - protipovodňová ochrana horních povodí potoků - ochrana hlavních kompozičních os a pólů
K dosažení těchto cílů se navrhuje: V územních plánech obcí respektovat navrženou zonaci: V zóně 1 – krajinné zázemí Jánského vrchu v Javorníku a bývalého piaristického kláštera v Bílé Vodě: - na základě krajinářsko historického průzkumu navrhnout revitalizaci a kompletaci komponovaných alejí a cest vázaných na oba areály - nepřipustit změny siluety obou sídel V zóně 2 – čelní, pohledově exponované svahy Rychlebských hor: - připustit pouze takové změny ve využití ploch, které v dálkových pohledech splynou se stávající lesní matricí - v úpatí udržovat vůči dolní rovině kontrastní matrice (ty může tvořit změna barevnosti matric les-pole, nebo i měřítko struktury drobná držba – scelené lány) - udržovat dominantní zastoupení spádnicových liniových prvků V zóně 3 – bezlesé sídelní enklávy: - respektovat současný typ využívání a jeho matrici (v daném území především luční a pastevní) - respektovat dochované liniové členění plužin - nepřipustit novou zástavbu mimo půdorysy zaniklých staveb - u novostaveb respektovat typické architektonické prvky dodnes dochovaných lidových archetypů V zóně 4 – ostatní krajina: - nepřipouštět změny využití pozemků z lesa na bezlesí a novostavby mimo historické půdorysy zaniklých staveb - dobudovat síť pěších, cyklistických, případně jezdeckých stezek, jiný typ rekreace do údolí nepouštět - v rámci protipovodňové ochrany povodí potoků zvyšovat jejich retenci v rámci hrazení bystřin, výstavby malých vodních nádrží a suchých poldrů - hlavní kompoziční osy a póly chránit v současném stavu
6
