Kulturní krajina oblasti Žulovsko (KKO 10) Charakteristika území: Kulturní krajina oblasti Žulovska je tvořena Žulovskou pahorkatinou. Ta je budována granodiority žulovského plutonu, s geomorfologicky zásadně významným působením pevninského ledovce. Krajina je proto plochá, s oblými tvary, narušovanými u nás vzácným fenoménem 27 žulových ostrovních hor a skalních měst. Na linii silnice Vápenná – Lipová navíc prochází hranice mezi krajinou granodioritu a krajinou krystalických vápenců, amfibolitů a ruly, pestře promísených s dalšími horninami Jeseníků. Součástí krajiny jsou proto i četné žulové a vápencové lomy, zčásti zatopené. Ostrovní hory jsou většinou, stejně jako glaciální krajina Bažantnice s NPP Venušiny misky zalesněné, ostatní, plochá krajina je polní. Přirozeným kulturním centrem je bývalé městečko Žulová s bývalým hradem a významnou kamenickou tradicí. Území je cenné i pro jedinečné přírodní scenérie plné dalekých výhledů na kopce Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor. Z hlediska památkové péče je území bez velkoplošné ochrany, pouze jednotlivé stavby jsou chráněny. Přesto se v území vyskytují významné stavební památky jako je kostel s horním náměstím v Žulové, zámky v Černé Vodě a Kobylé a Hradisko se zříceninou hradu Kaltenštejna. Ochranu by však zasluhovaly i pozůstatky dávné nedávné těžby v lomech (rudy, žula, křišťál, vápenec). Specifickým kulturním fenoménem je kamenictví a kamenosochařství. Z hlediska ochrany přírody je území chráněno celou řadou maloplošných chráněných území. Předmětem ochrany jsou jednak části unikátních glaciálních geomorfologických útvarů, jednak společenstva na ně vázána. Je to Národní přírodní památka Borový vrch a Přírodní památky Píšťala, Venušiny misky a Skalka pod Kaní horou. Skalní rarity jsou však i na celé řadě dalších lokalit, zejména v rozsáhlé oblasti Bažantnice. V řešeném území se nachází EVL Lánský luh a od J sem okrajově zasahuje i EVL Sokolí hřbet. Z hlediska krajinného rázu je vymezení KKO Žulovsko kompromisem mezi hranicemi výskytu glaciálních tvarů s ostrovními horami a úpatími Rychlebských hor, které celé oblasti od jihu a západu dominují. Nesporně vysoká hodnota krajinného rázu KKO však dnes nepožívá zvýšené ochrany. Celé řešené území tvoří jihozápadní hranici rozsáhlé oblasti krajinného rázu Otmuchowské sníženiny (I.), otevřené dále na všechny strany do rozsáhlých Slezských rovin. KKO je tvořena hlavní částí Žulovské pahorkatiny, která tvoří úpatí východního hřbetu Rychlebských hor, se kterým také bezprostředně pohledově souvisí. Vnitřní členění KKO je polotevřené, tvořené prostorovým uspořádáním jednotlivých ostrovních hor. Ty KKO rozdělují na dvě hlavní oblasti krajinného rázu – II. – Žulovská plošina a III. – Žulovské úpatí. Přímo v úpatí hor do KKO zasahují i oblasti IV. – Vápenské údolí, V. Kaltenštejnské úpatí a VI. Červenovodské úpatí. Tyto oblasti jsou z velké části hlavním dálkovým pohledům ze Slezské nížiny skryty a v dálkové vedutě se projevují jen jejich jejich převýšené, svahy s temeny Rychlebského hřbetu. Všeobecně jde o glaciálně zarovnaný pahorkatinný reliéf s erozně odolnějšími, převážně žulovými ostorvními horami a oblíky. Do těchto plošin jsou zaříznuta úzká údolí jednotlivých potoků. Ty jsou natolik skryty z širokých pohledů, že vytvářejí samostatné krajinné suterény, na obraze oblastí se nepodílejících.
I. Oblast krajinného rázu Otmuchovská sníženina
Ohraničení: na jihozápadě je výrazně ohraničena vedutami celého pásu Rychlebských hor, tvořenými v prvním pohledovém plánu čelními svahy kopců Paseka, Jelen, Vysoký kámen, Pěnkavčí a Zaječí vrch, Štít, Špičatý kámen, Štěrková, Strážiště, Suť, Vápenný a Kokeš. V druhém pohledovém plánu se projevuje hřbet Rychlebských hor od Wielkego Jawornika přes Borůvkovou horu, Koníček, Černý vrch a Borůvkový vrch po Špičák. Veduta je zalesněna, pouze v úpatí svahů přechází v louky a pastviny. Na severozápadě, mimo řešené území i republiku je oblast otevřena přes sníženinu Nisy na pahorkatinu u Kamiencie Zabkowiskiego. Na severovýchodě, mimo republiku, je polootevřena přes plochou pahorkatinu v linii Doboszowice, Lubnów, Maciejowice, Nieradowice, Goświnowice a Jedrzychow u Nysy. Na východ je, opět mimo republiku, oblast otevřena přes sníženinu Nisy v prostoru města Nysa na Podkamień a kopce Glowna a Dobra, kde začíná plochá Glubczická pahorkatina. Odtud vede ohraničení přes nivu Bělé na kopec Piekelnik a dále na vrch Plochý v ČR, nad Supíkovicemi. Na jihu, v řešeném území, je polootevřena do jádrových oblastí KKO. Krajinný suterén: je v řešeném území tvořen zaříznutým údolími Černého a Červeného potoka. Matrice: jádro tvoří polní středověká kolonizační krajina (rámcové typy 3Z2, 3M2). Území bylo plně osídleno ve středověku, v relativně úrodné oblasti. Okraje oblasti jsou tvořeny matricí zalesněných svahů s enklávami osad (typ 5L13, v úpatí i 3M13). V 19. století výrazně převažovala německá populace. Póly: V řešeném území jsou tyto póly: - odlesněný ostrovní Lánský vrch s dalekým rozhledem - ostrovní Kaní hora, zalesněná s žulovými lomy, včetně dvou funkčních - ostrovní oblík Rohatec - erozí snížený ostrovní oblík „Nad Anínem“ - ostrovní vrch Svoboda - ostrovní vrch Maliník - ostrovní Smolný vrch s PP Venušiny misky - ostrovní oblík Nad Josefskou kaplí - ostrovní „Půlmílový“ vrch - ostrovní Kostelní vrch Hlavní póly mimo řešené území jsou především vodní nádrže Otmuchovské a Niské jezero a významná města Paczków, Otmuchów, Nysa a u nás Vidnava. Osy: - hlavní osou, mimo řešené území, jsou okraje nivy Kladské Nisy - v řešeném území je to říčka Vidnávka (Widna) se sídly Velká Kraš, Vidnava a Kalków, ústící do Niského jezera.
II. Oblast krajinného rázu Žulovská plošina: Ohraničení: na severu je oblast polootevřena plochým horizontem vymezeným dominantními akcenty ostrovních vrchů. Začíná na oblíku nad Anínem, dále vede po polní plošině a přes údolí Vidnávky na ostrovní vrch Svoboda a odtud na zalesněný Maliník, Smolný vrch, Půlmílový kopec. Dále, přes údolí Černého potoka na zalesněný oblík nad údolím a po polní pláni na Starou Červenou Vodu. Na jihovýchodě je omezena předhůřím Rychlebských vrchů s řetězem ostrovních kopců Strážný, zalesněný Bukový, hradisko s Kaltenštejnem, Píšťala a Nový lom. Na jihozápadě je ohraničen dramatickou vedutou zalesněných ostrovních hor Petrov, Boží Hora a Borový vrch. Odtud otevřenou polní krajinou na zalesněnou Skalku a Kaní Horu. Odtud vede na západě na Rohatec a Nad Anínem.
Krajinný suterén: Uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží dva soubory konvizuálních celků IIa. - údolí Vidnávky se Skorošickým potokem a II.b. – údolí Černého potoka u Bažantnice. Jde o typická hluboká, zalesněná údolí, místy skalnatá údolí s cestou na dně. Matrice: je typicky tvořena lesnatou krajinou středověké kolonizace na ledovcem zarovnaném skalnatém podkladu (rámcový typ 3L2 a 3M2). Na jižním okraji do ní zasahuje unikátní matrice kup a kuželů (rámcový typ 3L17). Území bylo sporadicky, kolem toků, osídleno až za středověké kolonizace a později, formou řetězových lánových vsí. Do 20. století téměř výhradně německá populace. Póly: V řešeném území jsou tyto póly: - zalesněný ostrovní vrch Borový - NPP se skalním městem, zvětraná žula mnoha tvarů - nejvyšší ostrovní vrch Boží Hora – starý žulový a vápencový lom, na vrcholu poutní kaple P.M. Bolestné - zatopený žulový lom v lesíku Skalka pod Kaní Horou - ostrovní zalesněný vrch Kaní hora s žulovými lomy - zčásti zalesněný ostrovní vrch Rohatec - polní oblík „Nad Anínem“ - zalesněný ostrovní vrch Svoboda - zalesněný ostrovní vrch Maliník - zalesněný ostrovní Smolný vrch - žulové skalní město s PP Venušiny misky - zalesněný ostrovní Půlmílový kopec - zčásti zalesněný ostrovní vrch Strážný, - zalesněný ostrovní vrch Bukový, - ostrovní vrch Hradisko se zříceninou Kaltenštejna - zalesněný ostrovní vrch Píšťala –PP se zvětrávající žulou a vzác. rostlinami - zalesněný ostrovní kopec Nového lomu - zalesněný ostrovní vrch Petrov se stejnojmenným lomem - Velký rybník v soustavě Čenovodských rybnéků, hnízdiště vodního ptactva - Sídlo Kobylá se zámkem a kostelem v údolí Vidnávky - Sídlo Černá Voda s renesančním zámkem a kostelem, místy dochovány lidové domy. Osy: - údolí říčky Vidnávka s řetězem sídel Tomíkovice, Kobylá, Hukovice a dále - údolí Černého potoka s řetězem sídel Černá Voda, Rokliny a dále.
III. Oblast krajinného rázu Žulovské úpatí Ohraničení: na západě je uzavřena vysokou zalesněnou vedutou čelních svahů Špičáku v Rychlebských horách, od úpatního ostrovního Dvorského vrchu přes hřbet nad Petrovicemi (kóta 554,5), přes Skorošické údolí na hřbet pod Chlumem, znovu přes údolí Stříbrného potoka na Kopřivník. Na jihu je oblast ohraničena členitou vedutou kopců a zaříznutých údolí od Kopřivníka přes Černý kopec, nad Nýznerovem (kóta 563,7) a údolí Vidnávky, na lomy „U jezírka“ a dále na Zelenou horu a Žulový vrch. Na východě je oblast ohraničena členitými vedutami ostrovních vrchů Vycpálek, u Nového lomu, Petrova, Boží hory a Borového vrchu. Dále je oblast polotevřena přes údolí Vidnávky a Skorošického potoka a lomu Skalka na ostrovní Kaní horu. Na severu je oblast polootevřena do polní krajiny, akcentované vedle Kaní hory a Dvorského vrchu i ostrovním stepním Lánským vrchem.
Krajinný suterén: Uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží soubory konvizuálních celků zaříznutých údolí IIIa. – Stříbrného potoka a IIIb. Vidnávky. Zejména ta vytváří typické kaňonovité zalesněné údolí místy skalnaté. Matrice: Východní část je tvořena unikátní lesní krajinou ostrovních hor (rámcový typ 3L17), na zbytku území převažuje lesopolní středověká kolonizační krajina pahorkatin (3M2). Území bylo osídleno až za středověké kolonizace a později, formou řetězových lánových vsí, v případě Žulové však vsí návesní. Do 20. století téměř výhradně německá populace. Póly: V řešeném území jsou tyto póly: - zalesněný ostrovní vrch Borový - NPP se skalním městem, zvětraná žula mnoha tvarů - nejvyšší ostrovní vrch Boží Hora – starý žulový a vápencový lom, na vrcholu poutní kaple P.M. Bolestné - zalesněný ostrovní vrch Petrov se stejnojmenným lomem - zalesněný ostrovní kopec Nového lomu - zalesněný ostrovní vrch Vycpálek s lomy - ostrovní vrch Tauersberg (dnes bezejmenný) s opuštěnými lomy - osrovní Hadí vrch, částečně zalesněný - na vrchlu zalesněný ostrovní Dvorský vrch - odlesněný ostrovní Lánský vrch - zatopený žulový lom v lesíku Skalka pod Kaní Horou - ostrovní zalesněný vrch Kaní hora s žulovými lomy - zalesněný Žulový vrch v Sokolím hřbetu, s dalekými výhledy - zalesněná skalnatá Zelená hora v Sokolím hřbetu, s dalekými výhledy - zalesněný „vápencový kopec“ (kóta 563,7) nad Vápennou, s bývalými vápencovými lomy - zalesněný ostroh pod Chlumem (kóta 698,3) - kopec nad Petrovicemi (kóta 554,5) s úzkými poli oddělovanými šikmými mezemi - Sídlo Žulová s kostelem v bývalém hradě, reprezentant kamenických tradic. Osy: - údolí Vidnávky se sídlem Vápenná, železnicí a silnicí, od Žulové i s paralelním Skorošickým potokem se sídly Tomíkovice a Kobylá - Stříbrný potok se sídlem Nýznerov - Skorošický potok se stejnojmenným sídlem.
IV. Oblast krajinného rázu Vápenské údolí Ohraničení: na západě, mimo řešené území, je oblast ohraničena zalesněnou vysokou vedutou vrcholového hřbetu Lví hory – od Nýznerova přes Černý kopec a Kopřivník. Na jihu, rovněž mimo řešené území je oblast přes vedutu zalesněného Dlouhého hřbetu polootevřena do údolí Vidnávky k průsmyku Pomezí a dále zalesněnou vedutou od Zadního Jílovce vzhůru na Medvědí kámen a kopci Na radosti v Sokolím hřbetu. Na severovýchod, mimo řešené území, je uzavřena zalesněnou vedutou svahů Na radosti, Jasanový vrch, Žulový vrch a Zelená hora. Na sever, v řešeném území je oblast polootevřena zčásti zastavěným údolím Vidnávky u Vápenné. Krajinný suterén: v řešeném území se nevyskytuje. Matrice: jádro matrice je tvořeno pozdně středověkou lesopolní kolonizační krajinou (rámcový typ 5M2), obklopenou na východě lesní , v novověku osídlenou krajinou horských svahů (6L13), na západě pak vzácnou matricí v novověku kolonizované krasové krajiny (rámcový typ 6M12). Sídla byla typické dlouhé lesní lánové vsi s řetězovou zástavbou a záhumenicovou plužinou. V 19. století zde byla pouze německá populace.
Póly: V řešeném území je jediný pól: - zalesněný „vápencový kopec“ (kóta 563,7) nad Vápennou, s bývalými vápencovými lomy Osy: V řešeném území je jediná osa: - říčka Vidnávka s paralelní silnicí a železniční tratí.
V. Oblast krajinného rázu Kaltenštejnské úpatí Ohraničení: na západě je oblast ohraničena zalesněnými členitými vedutami ostrovních vrchů Petrov a Vycpálek a dále, mimo řešené území po šikmém hřbetu nahoru na Žulový vrch na hlavním, Sokolím hřbetu. Na jihu, mimo řešené území je ohraničena hlavním Sokolím hřbetem a na východě šikmým hřbetem od Sokolího, přes Bezový po Jestřábí vrch. Na severovýchodě, v řešeném území je oblast polootevřena přes řetěz ostrovních vrchů – od Hradiska přes Píšťalu na Vycpálek. Krajinný suterén: krajinný suterén se v řešeném území nevyskytuje. Matrice: Jižní polovina, mimo řešené území, je tvořena lesní krajinou na dlouhých příkrých čelních svazích Sokolího hřbetu, osvojenou až v novověku (rámcový typ 6L13). Severní polovina, v řešeném území, je tvořena v novověku kolonizovanou lesopolní krajinou s, jinak v kraji vzácným, rozptýleným osídlením s úsekovou plužinou (rámcový typ 6M2). Území bylo až do 1945 prakticky zcela německé. Póly: V řešeném území jsou tyto póly: - ostrovní vrch Hradisko se zříceninou Kaltenštejna - zalesněný ostrovní vrch Píšťala – PP se zvětrávající žulou a vzácnými rostlinami - zalesněný ostrovní kopec Nového lomu - zalesněný ostrovní vrch Vycpálek s lomy. Osy: V řešeném území osy nejsou.
VI. Oblast krajinného rázu Červenovodské úpatí Ohraničení: na severozápadě je oblast polootevřena přes řetěz vedut ostrovních vrchů Kostelní, Strážný, Bukový a Hradisko. Na jihu, mimo řešené území je vymezena vysokou zalesněnou vedutou hlavního, Sokolího hřbetu - od Jestřábího vrchu, přes vlastní Sokolí vrch až po Křemenáč. Na východě, opět mimo řešené území, je uzavřena snižující se dramatickou vedutou zalesněných vrchů Divočák, Solný a Kamenný, až po ostrovní Kostelní vrch v řešeném území. Krajinný suterén: v řešeném území se nevyskytuje Matrice: jádro matrice na severu ( v řešeném území), tvoří ve středověku kolonizovanou lesopolní krajinu pahorkatin a řetězových lánových vsí (rámcový typ 3M2). Do 20. století téměř výhradně německá populace. Na jihu, mimo řešené území, leží horské, až v novověku kolonizované lesní krajiny na svazích (rámcové typy 6L2 a 6L13). Póly: V řešeném území jsou tyto póly: - zčásti zalesněný ostrovní Kostelní vrch s bývalým lomem - zčásti zalesněný ostrovní vrch Strážný - zalesněný ostrovní vrch Bukový.
Osy: V řešeném území je pouze tato osa: - Červený potok s řetězovou se sídlem Červená Voda okolo paralelní cesty.
Cíle ochrany tohoto území: Hlavními předměty ochrany jsou: - tvar, struktura a charakter ostrovních hor - ochrana působení čelních svahů Rychlebských hor v dálkových pohledech ze Slezské nížiny - stávající harmonická struktura využití krajiny, včetně zbytků plužin a jader vesnic, včetně bývalých lomů - ochrana hlavních kompozičních os a pólů - současný charakter lesa Bažantnice, zejména jeho geomorfologické glaciální zvláštnosti - protipovodňová ochrana horních povodí potoků.
K dosažení těchto cílů se navrhuje: V územních plánech obcí respektovat tuto navrženou zónaci: V zóně 1 – exponované veduty, především ostrovní hory: - nepřipouštět žádné změny siluet ostrovních hor, mimo poutního areálu Boží hory a výstavby rozhledny (Smolný vrch či Maliník) - u exponovaných svahů připustit pouze takové změny ve využití ploch, které v dálkových pohledech splynou se stávající matricí - v úpatních rovinách okolo kopců preferovat kontrastní matrice oproti úbočí (ty může tvořit změna barevnosti matric les-pole, nebo i měřítko struktury drobná držba – scelené lány) - udržovat dominantní zastoupení spádnicových liniových prvků - nepovolovat nové členění svahů pozemkovými hranami, nerespektujícími přirozené monumentální měřítko hor - těžbu kamene omezovat pouze na pohledově skryté polohy, nové lomy neotvírat - vápencové lomy nad Vápennou naopak chránit před úplnými nálety dřevin. V zóně 2 – hluboce zaříznutá údolí – zachovalé krajinné suterény: - chránit typické údolní katény se zalesněnými svahy, zatravněnými (či rovněž zalesněnými) dny údolí bez souvislé zástavby - stavby pouze ty, které jsou technologicky vázané na dané stanoviště - dobudovat síť pěších, cyklistických, případně jezdeckých stezek, jiný typ rekreace do údolí nepouštět. V zóně 3 – lesní oblasti: - nepřipouštět změny z lesa na bezlesí a novostavby mimo historické půdorysy zaniklých staveb - přísně chránit všechny vzácnější glaciální geomorfologické útvary - dobudovat síť pěších, cyklistických, případně jezdeckých stezek, jiný typ rekreace do území nepouštět - zřídit naučnou stezku glaciálního vývoje reliéfu Žulovské pahorkatiny a těžební a kamenické činnosti v lomech - v rámci protipovodňové ochrany povodí potoků zvyšovat jejich retenci v rámci hrazení bystřin, výstavby malých vodních nádrží a suchých poldrů V zóně 4 – kulturní krajina okolo Boží hory:
-
respektovat současný typ využívání a jeho matrici respektovat dochované liniové členění plužin nepřipustit novou zástavbu mimo půdorysy zaniklých staveb u novostaveb respektovat typické architektonické prvky dodnes dochovaných lidových archetypů - nepřipustit změny siluety sídel - chránit dochovanou liniovou strukturu historických plužin - chránit tradiční způsoby využití historických plužin - chránit a rozvíjet historickou urbanistickou strukturu sídel alespoň v okolí kostela v Žulové a zámečku v Černé Vodě, zvážit jejich vyhlášení za Vesnické památkové zóny - zvláštní pozornost věnovat ochraně, příp.obnově typického přechodu sídel do plužiny v humnech - v rámci protipovodňové ochrany povodí potoků zvyšovat jejich retenci v rámci výstavby malých vodních nádrží. V zóně 5 – ostatní krajina, především polní: - respektovat a posilovat působení přirozených krajinných pólů a os v území udržováním typů jejich současných matric - respektovat prostorovou orientaci a charakter hlavních krajinných os a případné nové záměry v krajině od nich prostorově odvíjet. - při jakýchkoliv změnách v zemědělské krajině respektovat typ okolní matrice a typickou liniovou strukturu záhumenicových plužin - při rozvoji sídel respektovat typickou skladbu daného typu sídel – lesních lánových vsí s typickou řetězovou ulicovou dostavbou - v rámci protipovodňové ochrany povodí potoků zvyšovat jejich retenci v rámci hrazení bystřin, výstavby malých vodních nádrží a suchých poldrů - dobudovat síť pěších, cyklistických, případně jezdeckých stezek
