Kulturní krajina oblasti Hanušovická vrchovina (KKO 6) Charakteristika území: „Kulturní krajina oblasti Hanušovická vrchovina je cenná pro jedinečné přírodní scenérie plné dalekých výhledů, které uzavírají mohutné hřbety nejvyšších jesenických vrcholů, pro zástavbu soustředěnou do malebných podhorských osad a pro množství historicky cenných staveb a areálů. Současné členění krajiny obzvláště kolem osady Pekařov je dokladováno bez větších změn již od 18. století. Drobné členění krajiny remízky s původními mezemi, jejich prostorové uspořádání tvoří hodnotný rámec dochované architektury usedlostí, které většinou udržely původní ráz, typický pro danou oblast. Původní charakter, materiály, stavební sloh je patrný u mnoha dalších dochovaných společensky významných staveb (kaple, kapličky, boží muka, hřbitovy, hostince, památníky apod.). Krajina je charakteristická rozptýlenou zástavbou, která s krajinnými úpravami vytváří kultivovaný, harmonický celek.“ (ZÚR Olomockého kraje 2008) Z hlediska památkové péče je pouze jedna lokalita, a to mimo řešené území, chráněna jako MPZ Branná. K významným, na krajinném rázu se podílejícím památkám patří i historická jádra měst Hanušovice a Staré město a soubory staveb v Malé Moravě. Území je tedy památkově poněkud chudší. Z hlediska ochrany přírody je prakticky celé území na východ od Branné a Nových Losin součástí CHKO Jeseníky. Mimo ni je v území nejvýznamnější rozsáhlá NPR Kralický Sněžník s ochranným pásmem a dále PR Na Hadci. Ochrana přírody je tak mimo Sněžník a Jeseníky nízká, což signalizuje, že přírodní hodnoty zbytku území nejsou nijak výjimečné. Z hlediska krajinného rázu je vymezení KKO Hanušovická vrchovina pro zpracovatele poněkud záhadné. Prezentované krajinné hodnoty v ZÚR nejsou potvrzeny žádným z kompetentních orgánů – území není ani Přírodním parkem, ani Krajinnou památkovou zónou a ani maloplošná ochrana v území není nijak intenzivní. Z hlediska celistvosti území z neznámých důvodů není do KKO zařazeno jediné plošně památkově chráněné území - MPZ Branná. Z hlediska krajinného rázu naopak zbytečně zasahuje KKO do Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, kde je ze zákona krajinný ráz přísně chráněn a způsob jeho ochrany určuje příslušná Správa CHKO. I když jsou podle názoru zpracovatele některé aspekty, uvedené v úvodu, přehnané a zkreslené, je přesto vhodné se podhorskou krajinou Hanušovicka mimo CHKO Jeseníky zabývat. V řešeném území jsou dvě hlavní oblasti krajinného rázu – I. Hanušovická sníženina a II. Údolí Malé Moravy. Další, malá oblast – III. Prameny Březné, leží v území jen z poloviny. Všeobecně jde o hercynský typ reliéfu vrchovin a hornatin s širokými, otevřenými údolími, na dnech ovšem díky nižší erozní báze proříznutými úzkými údolími toků. Ty jsou někde natolik skryty z širokých pohledů, že vytváří samostatné krajinné suterény, na obraze oblastí se nepodílejících. I. Oblast krajinného rázu Hanušovická sníženina: Ohraničení: na Z tvoří ohraničení vysoké veduty hřebenu Kralického Sněžníku ke Srázné. Vede od Stříbrnické hory u Králického Sněžníku přes Podbělku po Sráznou, kde je ohraničení překračuje údolí Moravy na ostroh Pohořelec masivu Jeřábu. Na J je ohraničena masivem Jeřábu od Pohořelce po Raškovskou boudu a Spáleniště, kde opět překračuje úzké údolí Moravy na Sušici a Mlýn, kde stoupá k hlavnímu ukloněnému jihozápadnímu hřbetu Jeseníků s vrcholy Smrk, Žárovec, Pasák, Pekařovský vrch, Ucháč, Tři Kameny, Černá Stráň a Vozka pod Trojmezím a Keprníkem. Na V je ohraničena vrcholky Jeseníků a Rychlebských hor – Šerák, Černava, Smrk, Travná hora, Vyhled, Dzial, Rudawiec. Na S je uzavřen členitou
vedutou hřbetu Kralický Sněžník (Stříbrnická hora, Hraniční a Rykowisko) – Rychlebské hory (Chlupěnkovec, Kunčický hřbet a Rudawiec) s Kladským sedlem uprostřed. . Krajinný suterén: uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží samostatné soubory konvizuálních celků zaříznutých údolí: I.a - systém údolí Krupé, který vyúsťuje do druhého souboru I.b - systému údolí Moravy, stejně jako soubory I.c – údolí Zeleného potoka, I.d. – systém údolí Branné, I.e - údolí horní Krupé, poslední soubor je I.f – systém údolí levobřežních přítoků Krupé. Jde o typická hluboká zalesněná údolí, místy s loukami na dně a druhotnými samotami. Souborem I.a, I.b, I.d prochází i železniční trať a státní silnice a jsou v nich také stará sídla. Matrice: jádro tvoří lesní a lesopolní pozdně středověká kolonizační krajina vrchovin (rámcové typy 5M2 5M15 a 5L15). Toto území bylo osídleno až za velké středověké kolonizace. Na okrajích oblastí masivně nastupuje lesní krajina novověké kolonizace hercynika s výraznými svahy skalnatými hřbety (rámcové typy 6L13 a 6L15) V 19. století převažovala německá populace. Póly: - hora Vozka vrcholová skála – v CHKO - hora Černá stráň –skalní kupa s kazatelnou – v CHKO - kopec Tři kameny – mrazové sruby s výhledem - Přemyslovské sedlo – PR – mokřad, rašelina - kopec Ucháč – krajinná dominanta - kopec Pekařovský vrch - kopec Pasák – PP – skalní tvary s výhledem - Pod slunečnou strání – PR –suťový les - vrch Žárovec – daleké výhledy - vrch Pršná – daleké vhledy - vrch Vršava – dominanta nad Hanušovicemi - vrch Lysina – dalek výhledy - hora Bouda – dominanta nad Březnou - hora Jeřáb – nejvyšší dominanta jihu - hora Srázná – výrazný vrch - hora Podbělka – s rašeliništěm a mramorovým lomem - hora Sušina –NPR Kralický Sněžník – rašelina - hora Černá kupa – s rašeliništěm - Stříbrnická hora = pod Kralickým Sněžníkem - nejvyšší dominanta severu - Rykowisko – dominantní ostroh nad Kladským sedlem - Travná hora – dominanta - hora Ostružník - ostroh Vyhlídka - Kunčická hora – severní dominanta - hřeben Větrov- Starý kopec – daleké výhledy - Dvorský vrch – kruhový rozhled - Františkov – PR – původní lesní porost - Habartice – jedinečné kruhové výhledy - Chrastický hadec – PP - vrch Větrovec –daleké výhledy - město Branná – MPZ – mimo řešené území - město Staré Město – centrum severní části území, historické jádro, renesanční poutní kostel sv. Anny - město Hanušovice – centrum jižní části území, pivovar, kostely
Osy: - řeka Morava s železnicí a hlavními silnicemi - řeka Krupá s železnicí, stromkové přítoky - řeka Branná s železnicí a silnicí II. Oblast krajinného rázu Údolí Malé Moravy: Ohraničení: na V tvoří ohraničení vysoké veduty hřebenu Kralického Sněžníku ke Srázné. Vede od Podbělky po Sráznou, kde ohraničení překračuje údolí Moravy na ostroh Pohořelec masivu Jeřábu. Na J je ohraničena masivem Jeřábu s Pohořelcem. Na V je ohraničena vedutou hřebenu Kralického Sněžníku od Podbělky k Maliníku, přes údolí Moravy na Veselku a Jeřáb. Krajinný suterén: uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží samostatný soubor konvizuálních celků zaříznutých údolí: II.a - systém údolí Malé Moravy. Jde o typické hluboké po ve svazích zalesněné údolí, s loukami a sídly na dně a druhotnými samotami. Matrice: jádro tvoří lesní a lesopolní novověká kolonizační krajina vrchovin (rámcové typy 6M2 a 5L15). Toto území bylo osídleno až v novověku. Na okrajích oblasti masivně nastupuje lesní krajina zcela lesní, s výraznými svahy skalnatými hřbety (rámcový typ 6L13). V 19. století převažovala německá populace. Póly: - hora Chlum – dominantní hřeben se sruby - vrch Maliník – dominanta se sruby - vrch Veselka s pevnostmi - hřeben Vyhlídka – daleké výhledy - Malá Morava – barokní kostel, srubové stavby - sv. Trojice – poutní kostel nejsvětější Trojice s pramenem Osy: - říčka Malá Morava s paralelní obslužnou silnicí - příčná osa řeky Moravy s paralelní železnicí a silnicí III. Oblast krajinného rázu Prameny Březné: Ohraničení: na Z tvoří ohraničení vysoké veduty hřebenu Jeřábu a mimo řešené území s Jeřábkem a Křížovou horou a přes údolí Březné na kopec Spálenisko. Na S tvoří ohraničení veduty masivu Jeřábu, Jeřábku, Pohořelce a Boudy. Na V je ohraničena vedutou hřebenu Boudy, Kamence a mimo řešené území Čečelu, na J, mimo řešené území, je ohraničena nižším hřebenem Spálenisko, Hřebínek, Čečel. Krajinný suterén: uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží, mimo řešené území samostatný soubor konvizuálních celků zaříznutých údolí: III.a - systém údolí Březné. Matrice: jádro tvoří lesní a lesopolní novověká kolonizační krajina vrchovin (rámcové typy 6M2 a 5L15). Toto území bylo osídleno až v novověku. Na okrajích oblasti masivně nastupuje lesní krajina zcela lesní, s výraznými svahy skalnatými hřbety (rámcový typ 6L13). V 19. století převažovala německá populace. Póly: v řešeném území pouze: - Jeřáb – nejvyšší hora Hanušovické vrchoviny, dominanta širokého okolí - sv. Trojice – hřeben Jeřábu s dalekými výhledy a kaplí - hřeben Bouda- Kamenec – krajinná dominanta Osy: - v řešeném území prameny Březné – zalesněné údolí s bočními přítoky
Cíle ochrany tohoto území:
– rozsáhlá, zvlášť chráněná území přírody (CHKO Jeseníky a NPR Kralický Sněžník) jsou již chráněna a další kategorie ochrany jsou zbytečné - zásadní ochranu je třeba zajistit vysokým vedutám čelních horských svahů, které z dálkových pohledů zásadním způsobem formují severní část celého Olomouckého kraje – je třeba chránit a rozvíjet další hlavní krajinotvorné součásti krajinného obrazu, zejména veduty pohledově exponovaných svahů – v dosud neurbanizovaných zaříznutých údolích, se zachovanou krajinnou strukturou, je třeba bránit jejich přírodní charakter – rurální krajiny s dobře dochovanou strukturou historických záhumenicových plužin (Vojtíškov, Žleb, Vysoké Žibřidovice, Staré Město - východ, Potůčník, Pekařov a Labe) a vzácných plužin úsekových (Malé Vrbno) přísně chránit, včetně jejich propojení se sídly. – ve zbytku krajin řešeného území chránit alespoň dochované dominantní znaky jejich rázovitosti.
K dosažení těchto cílů se navrhuje: -
Respektovat rámcové zásady, uvedených v ZÚR, v opatření 78
Mimo to je v územních plánech obcí navrženo respektovat následující navrženou zónaci: Zóna 1 – vysoké horské veduty: - chránit přirozené typy matric, především lesních, před změnami - nepovolit žádnou výstavbu projevující se v dálkových pohledech na zónu - u nelesních matric preferovat jejich postupný přechod na lesní - nepovolovat nové členění svahů pozemkovými hranami, nerespektujícími přirozené monumentální měřítko hor. Zóna 2 – ostatní krajinné veduty: – udržovat matrici pohledově exponovaných úbočí odlišnou od okolních matric (kontrast les – bezlesí) – hrany (linie a hranice) ploch zásadně zvýrazňovat ve spádnicovém směru, délku nižších svahů horizontálně nečlenit. Zóna 3 – zaříznutá údolí se zachovanou strukturou: – chránit typické údolní katény se zalesněnými svahy, zatravněnými (či rovněž zalesněnými) dny údolí bez souvislé zástavby – stavby pouze ty, které jsou technologicky vázané na dané stanoviště. Zóna 4 – rurální krajiny s dobře dochovanou strukturou plužin – chránit dochovanou liniovou strukturu historických plužin vybraných sídel – chránit tradiční způsoby využití historických plužin – chránit a rozvíjet historickou urbanistickou strukturu sídel Vojtíškov, Žleb, Vysoké Žibřidovice, Staré Město-východ, Malé Vrbno, Potůčník, Pekařov a Lab. – Zvláštní pozornost věnovat ochraně, příp.obnově typického přechodu sídla do plužiny v humnech. Zóna 5 – ostatní krajina – chránit hlavní znaky – respektovat a posilovat působení přirozených krajinných pólů a os v území udržováním typů jejich současných matric – respektovat prostorovou orientaci a charakter hlavních krajinných os a případné nové záměry v krajině od nich prostorově odvíjet. – při jakýchkoliv změnách v zemědělské krajině respektovat typ okolní matrice a typickou liniovou strukturu záhumenicových plužin – při rozvoji sídel respektovat typickou skladbu daného typu sídel – lesních lánových vsí s typickou řetězovou ulicovou dostavbou – nutné atypické stavební typy areálů zásadně skrývat v úpatích svahů.
